Katedra občanského práva
Diplomová práce
Exekuce prodejem nemovitosti z hlediska jejích subjektů Pavel Andrle 2007/2008
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: „Exekuce prodejem nemovitosti z hlediska jejích subjektů“ zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny.
Poděkování: Všem, kteří mě podporovali při studiu.
2
„Scire leges non hoc est verba eorum tenere, sed vim ac potestatem“ Celsus, D. 1, 3, 17.
3
1. OBSAH: 1. Obsah …………………………………………………………………………………
4
2. Úvod ………………………………………………………………………………….
7
3. Účastníci exekuce formou prodeje nemovitosti ……………………………………...
10
3.1. Účastníci, další účastníci a osoby zúčastněné na řízení ………………………..
10
4. Exekuční příkaz prodejem nemovitostí ………………………………………………
12
4.1. Vhodnost a přiměřenost prodeje nemovitosti povinného ………………………
12
4.2. Exekuční příkaz vs. usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí …………………..
13
4.3. Střet exekucí ……………………………………………………………………
14
4.4. Obsahové náležitosti exekučního příkazu, předkupní právo, součást a příslušenství nemovitosti ………………………………………………………………………….
16
4.5. Zrušení, změna a oprava exekučního příkazu ………………………………….
18
4.6. Doložení vlastnictví …………………………………………………………….
20
4.7. Doručování, vyvěšování na úřední desku exekutora, opravné prostředky ……..
21
4.8. Společné jmění manželů a procesní obrana manžela povinného ……………….
23
4.9. Exekuce týkající se zaniklého SJM ……………………………………………..
26
4.10. Obecné úvahy nad excindační žalobou ………………………………………..
28
4.11. Zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. d) OSŘ ………………………… 29 5. Usnesení o ustanovení znalce ………………………………………………………… 32 5.1. Podmínky ustanovení znalce ……………………………………………………
32
5.2. Ustanovení znalce, možnost použití staršího znaleckého posudku …………….
32
5.3. Účastenství, doručování a námitky proti osobě znalce …………………………
32
5.4. Obvyklá cena …………………………………………………………………… 33 5.5. Obvyklá cena a spoluvlastnictví ………………………………………………..
34
5.6. Zúžení předmětu exekuce po vydání exekučního příkazu? …………………….
34
5.7. Práva a závady váznoucí na nemovitosti a jejich ocenění ……………………… 35 5.8. Ohledání nemovitosti …………………………………………………………… 36 6. Znalečné ………………………………………………………………………………
38
6.1. Právní úprava, záloha na náklady exekuce ……………………………………..
38
6.2. Konzultant, odměna znalce a její výpočet ……………………………………… 38 6.3. Usnesení o znalečném? …………………………………………………………
39
7. Usnesení o ceně nemovitosti ………………………………………………………….
41
7.1. Cena nemovitosti a její příslušenství …………………………………………… 41
4
7.2. Rozpor znaleckého posudku a usnesení o ceně ………………………………… 41 7.3. Důležitost usnesení o ceně ……………………………………………………… 42 7.4. Odpovědnost soudního exekutora za vadné usnesení o ceně …………………..
43
7.5. Závady, které prodejem nemovitosti nezaniknou ………………………………
43
7.6. Závady, které prodejem zaniknou ………………………………………………
45
7.7. Doručování, opravné prostředky ……………………………………………….
45
7.8. Podstatná změna poměrů ……………………………………………………….
46
7.9. Funkční příslušnost odvolacího soudu, postup soudního exekutora při odvolání .. 47 8. Usnesení o nařízení dražebního jednání ……………………………………………… 49 8.1. Výroky organizační povahy …………………………………………………….
49
8.2. Výsledná cena a klauzule rebus sic stantibus …………………………………..
50
8.3. Další ocenění závad, jež prodejem nezaniknou? ……………………………….
51
8.4. Držba vydražené nemovitosti …………………………………………………..
51
8.5. Přihláška věřitele, neuplatnění § 43 OSŘ? ……………………………………..
52
8.6. Vyloučení nemovitosti z exekuce, předkupní právo ……………………………
54
8.7. Odůvodnění, další náležitosti dražební vyhlášky ………………………………
55
8.8. Doručování, odročení a opravné prostředky ……………………………………
55
8.9. Nová a další dražební vyhláška ………………………………………………...
57
9. Dražební jednání ……………………………………………………………………...
59
9.1. Oprávnění k řízení dražebního jednání …………………………………………
59
9.2. Podmínky účasti na dražebním jednání ………………………………………...
59
9.3. Excindační žaloba, odklad a zastavení exekuce ………………………………..
61
9.4. Prokázání předkupního práva, námitky, shodná podání ………………………..
62
9.5. Vrácení dražební jistoty ………………………………………………………...
64
10. Usnesení o příklepu ………………………………………………………………….
65
10.1. Příklep jako konstitutivní rozhodnutí, výrok ………………………………….
65
10.2. Doručování, účastníci a opravné prostředky ………………………………….
66
10.3. Omezení rozsahu přezkumu u odvolacího soudu ……………………………..
67
10.4. Držba a vlastnictví nemovitosti, její příslušenství …………………………….
68
10.5. Obmeškalý vydražitel …………………………………………………………
69
10.6. Vyklizení vydražené nemovitosti ……………………………………………..
70
11. Příkaz k úhradě nákladů exekuce …………………………………………………...
72
11.1. Příkaz k úhradě nákladů exekuce, hotové výdaje ……………………………..
72
11.2. Odměna a její modifikace? ……………………………………………………
73
5
11.3. Náklady oprávněného …………………………………………………………
74
11.4. Odůvodnění, doručování, opravné prostředky a princip plné apelace …………….
75
12. Rozvrh podstaty …………………………………………………………………….
79
12.1. Kompetence soudu a soudního exekutora, účastenství ……………………….
79
12.2. Náklady exekuce vs. režim přihlášek …………………………………………
80
12.3. Procesní úkony soudu, přezkum přihlášek, závady …………………………..
80
12.4. Rozvrhové jednání ……………………………………………………………
81
12.5. Popření pohledávky …………………………………………………………..
82
12.6. Náklady exekutora ve třetí skupině? ………………………………………….
83
12.7. Doručování, zánik zástavních práv a věcných břemen, nájemní právo ………
86
13. Závěr ………………………………………………………………………………...
88
14. Summary ……………………………………………………………………………
90
15. Literatura ……………………………………………………………………………
92
15.1. Monografie ……………………………………………………………………
92
15.2. Časopisy, články ………………………………………………………………
93
15.3. Internetové odkazy …………………………………………………………….
94
16. Judikatura ……………………………………………………………………………
95
6
2. Úvod Od 1. září 2001, kdy nabyl účinnosti zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), vznikla možnost vést exekuci soudním exekutorem, a to vedle výkonu rozhodnutí prováděného soudem. Současně s tímto však vyvstaly otázky, na které do současné doby nejsou uspokojivé odpovědi, resp. odpovědi, jež by byly všeobecně přijímány a mnohde jsou odpovědi, které nesledují právní úpravu a přesto jsou aplikovány a soudy uznávány. Termín „výkon rozhodnutí“ používám v této práci pouze pro soudní výkon rozhodnutí, zatímco termínem „exekuce“ myslím pouze exekuci prováděnou soudním exekutorem. Avšak kde tomu nebrání smysl práce, je možno tyto pojmy užívat promiscue. Jedním ze způsobů k vymožení pohledávky oprávněného, zdlouhavým, avšak velice efektivním, je exekuce prodejem nemovitosti povinného. Co se týče právní obtížnosti tohoto způsobu provedení exekuce, jedná se o jeden z nejobtížnějších, o čemž svědčí i fakt, že byť je na světě výkladové stanovisko Nejvyššího soudu ČR, zdaleka tím neskončily diskuse vedené na téma exekuce prodejem nemovitosti. Právní úprava, jakou vytvořil zákonodárce, je založena na dvojkolejnosti provádění exekucí, což do jisté míry determinuje problémy, které při aplikaci vznikly a stále vznikají a které do potřebné novelizace zde jistě nadále budou. Předmětem mé diplomové práce bude nejenom zevrubně popsat prodej nemovitosti prováděný soudním exekutorem, ale zvláště vystihnout chyby současné úpravy, její největší úskalí a možné výklady jednotlivých problematických ustanovení, resp. institutů a také se pokusit o úvahy de lege ferenda nad současnou právní úpravou prodeje nemovitosti prováděné soudním exekutorem. Cílem tedy nebude pouhý popis právní úpravy prodeje nemovitosti a bude mojí snahou, aby prostý přepis právních norem byl co nejmenší a naopak, aby úvahy nad právní problematikou exekučního prodeje nemovitosti byl co nejširší s použitím nejenom dostupné literatury, ale nejnovějších, ale i starších judikátů vztahujících se k dané problematice a které mnohdy pomohou odkrýt temná zákoutí současné právní úpravy. Diplomovou práci jsem rozčlenil na kapitoly, které důsledně kopírují jednotlivé fáze prodeje nemovitosti plus krátké pojednání o účastnících exekuce prodejem nemovitosti ihned na začátku mé práce. Tuto koncepci jsem zvolil z důvodu přehlednosti a návaznosti problematiky.
7
Předmětnou materii jsem na rozdíl od jiných autorů rozdělil podrobněji, a to na fázi vydání exekučního příkazu, kterým soudní exekutor postihuje nemovitost povinného, fázi usnesení o ustanovení znalce, který bude provádět ocenění nemovitosti, fázi přiznání znalečného soudním exekutorem, tedy odměnu soudního znalce, dále fázi usnesení o ceně nemovitosti, kde se stanovuje nejenom obvyklá cena, ale která je klíčovou co do určení práv a závad váznoucích na nemovitosti, fázi vydání dražební vyhlášky, dále fázi samotného dražebního jednání, kterým se završují všechny předešlé fáze exekuce prodejem nemovitosti, dále vydání usnesení o příklepu, kterým se nejenom originárně nabývá nemovitost, ale i s tímto související obtížně řešitelný problém vydražitele, kterému ve vydražené nemovitosti bydlí bývalý vlastník, jež sice nemá právní titul k bydlení, ale právní úprava v tomto bodě mlčí, fáze určení nákladů exekuce vydáním příkazu k úhradě nákladů exekuce, a v posledku fáze rozvrhového jednání včetně zániku zástavních práv a dalších závad váznoucích na vydražené nemovitosti, jímž se má práce uzavírá. Vzhledem k tomu, že již v jednotlivých kapitolách jsou uvedeny úvahy de lege ferenda, nepovažuji za nutné tyto opětovně uvádět v závěru mé diplomové práce a takto se opakovat. Zpracování diplomové práce byla a je do značné míry ovlivněna mojí praxí ve dvou exekutorských úřadech, kde jsem měl možnost poznávat praxi zejména co se exekuce prodejem nemovitosti týče a byl jsem pověřen provádět exekuci prodejem nemovitosti de facto od „A“ až po „Z“, ale také praxe v advokátní kanceláři, kde jsem měl naopak možnost postřehnout jiný úhel pohledu na svět exekucí jako takový, a to zvláště problematiky procesní obrany a ochrany povinného a mnohdy hrubých procesních chyb soudních exekutorů, proti jejichž rozhodnutím jsem brojil. Exekuce prodejem nemovitosti jako jednomu z nejdůležitějších a zároveň nejproblematičtějších forem vedení exekuce je zmíněna v každé učebnici procesního práva, avšak jsou uvedeny pouze nejnutnější otázky tohoto způsobu vedení exekuce. Tyto poznatky jsou zpracovány předními českými vysokoškolskými profesory, a to zejm. doc. JUDr. Jaruškou Stavinohovou, CSc., Doc. Petrem Hlavsou, CSc. v učebnici Civilní proces a organizace soudnictví z r. 2003, jež vydala Masarykova univerzita v Brně a nakladatelství Doplněk a dále prof. JUDr. Alenou Winterovou, CSc. a kol. v učebnici Civilní právo procesní z r. 2004, jež vydalo nakladatelství Linde Praha. Dalším významnými prameny této práce byla práce JUDr. Martiny Kasíkové a kol. Exekuční řád a předpisy související – komentář z r.2005 od nakladatelství C.H.Beck a komentovaný Občanský soudní řád od JUDr. Jaroslava Bureše, JUDr. Lubomíra Drápala, JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Michala Mazance z r. 8
2003 z nakladatelství C.H.Beck a zvláště titul od JUDr. Kurky a JUDr. Drápala Výkon rozhodnutí v soudním řízení z r. 2004 z nakladatelství Linde Praha. Žádný z výše uvedených pramenů však zcela nezpracovává problematiku exekuce prodejem nemovitosti soudním exekutorem. I současný stav judikatury, jak již výše uvedeno, není zcela konzistentní a spíše škodí, než-li napomáhá správnému výkladu a pochopení jednotlivých institutů i exekuci prodejem nemovitosti jako celku.
9
3. Účastníci exekuce formou prodeje nemovitosti 3.1. Účastníci, další účastníci a osoby zúčastněné na řízení Základní otázku, kterou bych nejprve předestřel, je ta, kdo je účastníkem řízení při exekuci prodejem nemovitosti. Je třeba si uvědomit, že v exekučním řízení se prosazuje určení účastníka nikoliv podle jeho způsobilosti mít práva a povinnosti, ale jde o přiznání způsobilosti zákonem, a to zvláště v těch případech, kdy je oprávněným orgán veřejné správy, finanční orgány, orgán sociálního zabezpečení apod., jež jinak, mimo zákonné určení, způsobilost být účastníkem exekučního řízení nemá1. Účastníkem exekučního řízení jako celku a tedy i exekuce prodejem nemovitosti jsou oprávněný, tj. ten, kdo podal návrh na nařízení exekuce a povinný, tj. ten, kdo má splnit povinnost uvedenou v návrhu na nařízení exekuce. Jsou-li exekucí postiženy věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty patřící do společného jmění manželů (SJM), je účastníkem exekučního řízení, pokud jde o tyto věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, i manžel povinného2. Manžel povinného se však stává účastníkem exekučního řízení až tehdy, je-li vydán exekuční příkaz postihující majetek patřící do SJM3. Takto vymezené účastenství však nepostihuje všechny účastníky již prováděného exekučního řízení. V rámci exekuce prodeje nemovitostí je účastníkem řízení např. i soudní exekutor, a to ve fázi vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce, jímž stanoví odměnu a náklady exekučního řízení nebo je také účastníkem řízení při rozvrhu podstaty, jsou jimi dále účastníci dražebního jednání, tedy ti, kteří složili jistotu a účastní se dražby, nebo tzv. obmeškalý vydražitel, tj. ten, který nezaplatil nejvyšší podání ani v dodatečné lhůtě, přihlášení věřitelé ve stádiu rozvrhu a stejně tak i ti, jimž svědčí práno nájmu nebo věcné břemeno, které dražbou zanikne, spoluvlastník nemovitosti, kterému byl doručen pravomocný exekuční příkaz prodejem spoluvlastnického podílu na nemovitosti, a dále např. ten, kdo má předkupní právo ve fázi dražebního jednání. Těmto (dalším) účastníkům sice ust. § 36 nepřiznává tak široká procesní práva a povinnosti jako oprávněnému a povinnému (a jeho manželovi), ale vzhledem k tomu, že se v konkrétní fázi exekuce prodejem nemovitostí jedná o jejich právech a povinnostech, resp. má býti jednáno, jsou i těmto účastníkům přiznána procesní oprávnění a povinnosti. Je tedy nutné, aby v těch fázích exekuce prodejem nemovitosti byli i tito účastníci vyrozumívání o 1
Kurka V., Drápal L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Nakladatelství Linde, 2004, s. 222, 223. § 36 odst. 1 a 2 EŘ. 3 Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.6.2004 sp.zn. 9 Co 179/2004. 2
10
jednotlivých rozhodnutích soudního exekutora a to doručením toho kterého rozhodnutí, neboť tito účastníci mají např. právo na odvolání. Toto však není 100% pravidlem, neboť např. spoluvlastníkovi je doručován exekuční příkaz prodejem nemovitosti, ale účastníkem se stává až doručením dražební vyhlášky. První doručení má význam pouze informativní. Od účastníků exekuce prodejem nemovitosti je nutno odlišovat osoby zúčastněné na řízení, jímž je např. znalec, kteří nepožívají práv a povinností jako výše zmínění účastníci, ale jsou povinni v určité fázi exekuce prodejem nemovitosti např. zpracovat a doložit soudnímu exekutorovi znalecký posudek. Vedlejší účastenství podle ust. § 93 OSŘ je v exekučním řízení vyloučeno, je možné pouze v řízení sporném4.
4
Bureš J. ... [et al.]. Občanský soudní řád komentář. II. díl, (§ 201 až 376). 6. vyd. Praha: Nakladatelství C.H. Beck, 2003, s. 1178: SJ 73/99.
11
4. Exekuční příkaz prodejem nemovitostí 4.1. Vhodnost a přiměřenost prodeje nemovitosti povinného Exekuce prováděná formou prodeje nemovitosti je jednou z forem, jíž lze provést exekuci proti povinnému. Tato forma exekuce je od 14.5.2006, kdy nabyla účinnosti novela exekučního řádu zákonem č. 133/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, omezena co do vhodnosti a přiměřenosti. Podle ust. § 47 odst. 1 věty třetí EŘ je exekutor povinen v exekučním příkazu zvolit takový způsob exekuce, který není zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše závazků povinného a ceny předmětu, z něhož má být splnění závazků povinného dosaženo. Do nabytí účinnosti této novely, tj. do 13.5.2006, mohl soudní exekutor ihned postihnout nemovitost povinného, a to i v případě, že výše dluhu, resp. poměr mezi vymáhanou částkou a hodnotou nemovitosti byl ve výrazném nepoměru. Povinný se v tomto případě sice mohl bránit použitím ust. § 268 odst. 4 OSŘ, leč v praxi se tak nedělo, a to ani s použitím ust. § 269 odst. 1 OSŘ, kdy soud věděl, že soudní exekutor vede exekuci formou prodeje nemovitosti pro nízkou pohledávku a přesto takto nepřiměřeně vedenou exekuci ex officio (částečně) nezastavil. Od 14.5.2006 se však právní úprava změnila ve prospěch povinných, když ti již mohou odkazem na ust. § 47 odst. 1 věty třetí navrhnout exekučnímu soudu zastavení exekuce podle ust. § 268 odst. 1 písm. h) OSŘ. Mám za to, že tato novelizace ust. § 47 odst. 1 EŘ však není pro povinné úplným vysvobozením od případného prodeje nemovitosti za všech okolností. Je třeba si uvědomit, že účelem exekučního řízení je uspokojení, tj. vymožení pohledávky pro oprávněného a vymožení, resp. úhrada nákladů exekuce. Pokud tedy povinný nedisponuje jiným majetkem, než-li nemovitostí a soudní exekutor tak nemůže dosáhnout uspokojení oprávněného v konkrétním – dosti krátkém časovém období – není jiné možnosti, než-li přistoupit k prodeji nemovitosti, byť by se jednalo o jakkoliv nízkou částku a v tom případě se nemůže, podle mého, uplatnit institut zastavení exekuce pro její nepřiměřenost, neboť by byl popřen základní cíl exekučního řízení, tj. vymožení pohledávky oprávněného. Co se týče problematiky nízkých pohledávek, praxe soudních exekutorů ukázala, že i v těchto případech je velmi vhodné nemovitost povinného postihnout nejenom z toho důvodu, že ve chvíli, kdy je nemovitost zablokována a exekuční příkaz prodejem nemovitosti
12
byl doručen povinnému, tento velmi často pohledávku a náklady exekuce zaplatil, byť před tím byl, alespoň dle jeho vyjádření, bez finančních prostředků, ale zvláště co do důsledků doručení exekučního příkazu příslušnému katastrálnímu úřadu, tedy stanovení pořadí exekuce, resp. výkonu rozhodnutí, to vše při vědomí nepříznivých odpovědnostních následků pro samotného soudního exekutora. Doručení exekučního příkazu příslušnému katastrálnímu úřadu má totiž právně předpokládaný a v tomto ohledu klíčový důsledek pro pořadí nařízení exekuce, kdy toto pořadí se řídí dnem, kdy příslušnému katastrálnímu úřadu byl doručen exekuční příkaz vydaný soudním exekutorem5, neboť pozdní doručení, resp. nevydání exekučního příkazu – byť z důvodu nevhodnosti v té které chvíli exekučního řízení – se posléze může ukázat jako fatální chyba, která může znamenat faktický zánik možnosti vymožení pohledávky oprávněného a možnou odpovědnost soudního exekutora za způsobenou škodu6. Je tedy třeba si před vydáním exekučního příkazu prodejem nemovitosti položit v každém jednotlivém případě otázku: „Od jaké výše vymáhané částky je možné postihnout nemovitost povinného exekučním příkazem?“. Soudní praxe dospěla při výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí k tomu, že výše pohledávky oprávněného musí být v cca ½ předpokládané hodnoty nemovitosti, jinak je výkon rozhodnutí zřejmě nevhodný a jako takový byl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítnut, což se ale v praxi neosvědčilo jako pro oprávněné nejvhodnější řešení. Exekuce, resp. soudní exekutoři tuto otázku vyřešili nikoliv jako poměr vymáhané pohledávky k hodnotě nemovitosti (při současné úvaze, že ta ještě není oceněna), ale výší samotné pohledávky, kdy zlomovou výši pohledávky je částka cca 20.000,- Kč7, z čehož je zřejmé, že rozdíl mezi výší vymáhané pohledávky a hodnotou nemovitosti při soudním výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti je minimálně o řád vyšší, než-li při exekučním prodeji nemovitosti. 4.2. Exekuční příkaz vs. usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí Praktickým a velmi závažným problémem co do jeho možných důsledků je otázka rovnosti (nebo spíše nerovnosti) exekučního příkazu prodejem nemovitosti a usnesení, jímž soud nařizuje výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti.
5
§ 14 odst. 2 písm. b) zákona č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí. 6 § 32 EŘ. 7 Autor vychází z vlastních zkušeností, podobnou výši pohledávky oprávněného však pokládají za dostatečnou i další soudní exekutoři.
13
Podle ust. § 47 odst. 2 EŘ má exekuční příkaz (pouze) účinky nařízení výkonu rozhodnutí dle OSŘ, nicméně provést samotnou exekuci nelze po právní moci exekučního příkazu, ale až nabytím právní moci usnesení o nařízení exekuce. Exekuční příkaz navíc nabývá právní moci až nabytím právní moci usnesení o nařízení exekuce. Tudíž, bez pověřovacího usnesení nemá exekuční příkaz shodné postavení jako usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, které samo o sobě absorbuje totéž, co exekuční příkaz ve spojení s usnesením o nařízení exekuce8. Co do samotných účinků však exekuční příkaz shodné postavení s usnesením o nařízení výkonu rozhodnutí má, tedy, jeho vydáním, resp. doručením je ten který majetek povinného blokován a uplatní se speciální inhibitorium či arrestatorium9. Zajímavou otázkou je také to, zda-li exekuční příkaz prodejem nemovitosti plní také funkci dle ust. § 335 odst. 2 OSŘ, tj., zda-li exekuční příkaz má účinky přistoupení dalšího oprávněného do řízení v situaci, kdy jiný soudní exekutor (či soud) vydá exekuční příkaz nebo usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí postihující shodnou nemovitost povinného a do právní moci tohoto exekučního příkazu je mu doručen exekuční příkaz dalšího soudního exekutora. Zde je podle mého názoru nutno vycházet z doslovného jazykového výkladu, který nelze pro tento případ rozšiřovat. Podíváme-li se do OSŘ a jeho ust. § 335 odst. 2, je zde psáno, že „Návrh dalšího oprávněného…“ Tedy, co se týče přistoupení do řízení dalšího oprávněného, nelze se ztotožnit s výkladem, že by vydání a zaslání exekučního příkazu prodejem nemovitosti soudu nebo soudnímu exekutorovi, který ve věci již dříve postihl nemovitost povinného, byť by toto rozhodnutí nebylo v právní moci, bylo přistoupením dalšího oprávněného do řízení se všemi do úvahy přicházejícími důsledky10. 4.3. Střet exekucí Při vydávání exekučního příkazu postihujícího nemovitost povinného může dojít k případnému střetu exekucí při souběhu exekucí, ať už daňové či prováděné soudním exekutorem nebo výkonem rozhodnutí. Podle ust. § 1 zákona č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, je předmětem úpravy postup soudů, soudních exekutorů, správců daně a orgánů veřejné správy při provádění exekucí v případě, jsou-li exekucemi nařízenými soudem, správcem daně nebo orgánem veřejné správy souběžně postiženy tytéž věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, přičemž podle ust. § 2 písm. a) cit. zákona se rozumí exekucí výkon rozhodnutí nařizovaný soudem a 8
Kasíková M, ... [et al.]. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) komentář. Praha: Nakladatelství C.H. Beck, 2007, s. 171. 9 Tento institut se však neuplatní v exekuci prodejem nemovitostí. 10 Opačně: Tripes, A., Exekuce v soudní praxi, C.H.Beck, Praha, 2.vydání, 2001, str. 393.
14
prováděný soudem nebo soudním exekutorem podle zvláštních právních předpisů, daňová exekuce nařizovaná a prováděná správcem daně podle zvláštního právního předpisu a výkon rozhodnutí nařizovaný a prováděný orgánem veřejné správy podle zvláštního právního předpisu. Do doby vydání usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.7.2004, sp. zn. 20 Cdo 331/2004, který v právní větě stanovil, že: „Předmětem úpravy obsažené v zákoně č. 119/2001 Sb. není postup soudů v případech souběhu výkonu rozhodnutí (podle občanského soudního řádu), nařízeného i prováděného soudem, s exekucí (podle exekučního řádu), nařízenou soudem a prováděnou soudním exekutorem“ nebylo pochyb o tom, zda-li se úprava obsažená v cit. zákoně vztahuje i na výkon rozhodnutí prováděného soudem. Citovaná právní věta Nejvyššího soudu ČR je nejspíše dovozena z toho závěru, že jak exekuce prováděná soudním exekutorem, tak i výkon rozhodnutí jsou exekucemi prováděnými podle stejného předpisu – OSŘ. S tímto závěrem nelze souhlasit. Za prvé, i kdyby tomu tak bylo, vzhledem k tomu, že OSŘ neupravuje (vyjma ust. § 335 odst. 2 OSŘ) souběh exekucí a je zde zákon11, který je upravuje, nelze než dospět k závěru, že tento specielní zákon se na výkon rozhodnutí vztahuje a v tomto nelze užít OSŘ; a za druhé, a to je opomenutí právní úpravy, exekuce se řídí zákonem č. 120/2001 Sb., a pouze subsidiárně se použije OSŘ12. Ze zákona č. 119/2001 Sb. nevyplývá, že by se neměl vztahovat na souběh výkonu rozhodnutí s jinými exekuci, pokud používají tentýž předpis. Naopak, již v úvodu normativního textu je stanoveno, že upravuje jak postup soudů, soudních exekutorů … jsou-li exekucemi jimi nařízenými postiženy tytéž věci… Není proto důvodu dovozovat, že by se na soudní výkon rozhodnutí tento předpis nevztahoval, ba právě naopak. Tento názor podporuje i důvodová zpráva k zákonu č. 119/2001 Sb., která má při výkladu sice pouze podpůrný význam, nicméně i tak lze soudit, že nebylo záměrem zákonodárce „vyjmout“ výkon rozhodnutí z úpravy souběhu exekucí, ale naopak13,14. Problematickým judikátem15, zabývajícím se litispendencí, je taktéž rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, v němž dochází k závěru, že: „je-li nařízeno více exekucí (výkonu rozhodnutí) mezi různými účastníky, lze provést jen tu, která byla nařízena jako první, ostatní 11
Zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí. § 52 odst. 1 EŘ; Shodně: Mádr J.. Střet exekucí – polemika nad závěrem Nejvyššího soud ČR. Ze dne 1.9.2004; systém právních informací ASPI, k datu 1.8.2007, interní číslo ASPI: 24222 (LIT). 13 Vláda ČR,. Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonu rozhodnutí. Ze dne 9.8.2000; systém právních informací ASPI, k datu 1.8.2007, interní číslo ASPI: 23170 (LIT). 14 Kulková, R. Střety souběžně probíhajících exekucí. 1. a 2. část. Ze dne 1.9.2002; systém právních informací ASPI, k datu 1.8.2007, interní číslo ASPI: 22779, 22780 (LIT). 15 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2003, sp. zn. 20 Cdo 1751/2002. 12
15
musí být podle ust. § 268 odst. 1 písm. h) OSŘ zastaveny a až poté, co dojde k pravomocnému zastavení první exekuce a exekuované nemovitosti nebyly zcela prodány, lze pokračovat v další exekuci, která však musí být nařízena, resp. musí být vydán exekuční příkaz postihující nemovitost.“ O litispendenci však může jít jen tehdy, jestliže dříve, než bylo pravomocně rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, byl mezi týmiž účastníky k vydobytí stejné pohledávky (její části) přiznané týmž exekučním titulem vydán exekuční příkaz znějící na stejný způsob a postihující týž předmět výkonu, jaký byl označen v dřívějším návrhu16. Toto rozhodnutí nadto odporuje úpravě obsažené v zákoně č. 119/2001 Sb., neboť postihují-li exekuce či výkon rozhodnutí souběžně stejné nemovitosti povinného, provede se ta exekuce, která byla nejdříve nařízena; řízení v ostatních exekucích se ohledně této věci dnem právní moci jejich nařízení přerušují. Zde není nic stanoveno ohledně zastavení té exekuce, která byla nařízena dříve, resp. v níž byl vydán dříve exekuční příkaz. Tudíž není důvodu, aby následující výkony rozhodnutí nebo exekuce byly zastaveny, a to z důvodu res iudicata nebo litispendence. Můj závěr podporuje jiné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, které stanoví, že: „překážka věci pravomocně rozhodnuté pak nastává, byl-li vydán exekuční příkaz, ačkoli mezi týmiž účastníky již byl k vymožení stejné pohledávky (její části) přiznané týmž exekučním titulem (pravomocně) nařízen výkon rozhodnutí stejným způsobem, na který zní exekuční příkaz, a postihující týž předmět výkonu, a trvá, dokud nebyl soudní výkon zastaven nebo jiným způsobem skončen17.“ Nedomnívám se tedy, že by úprava obsažená v zákoně č. 119/2001 Sb., potřebovala, co se týče úpravy litispendence či res iudicata, zpřesnění či úpravu. Úprava mi připadá jednoznačná, vylučující pochyby ohledně výše uvedených institutů, na rozdíl od rozdílných rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, které navíc nedbají zákonného znění a smyslu současné právní úpravy. 4.4. Obsahové náležitosti exekučního příkazu, předkupní právo, součást a příslušenství nemovitosti Z důvodu cíle mé diplomové práce, která se nemá zabývat popisem právní úpravy a zvláště toho, že obsahové náležitosti exekučního příkazu jsou velmi precizně upraveny v EŘ, dovolím si pouze uvést jednu náležitost exekučního příkazu postihujícího nemovitost povinného, a to nutnost výzvy podle ust. § 49 odst. 3 EŘ povinnému, aby soudnímu 16 17
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.10.2004 sp.zn. 20 Cdo 1082/2004. Tamtéž.
16
exekutorovi do 15 dnů od doručení exekučního oznámil, zda a kdo má k nemovitosti předkupní právo, s poučením, že při neoznámení povinný odpovídá za škodu tím způsobenou. Je nutno si uvědomit, že předkupní právo nemusí mít pouze věcnou povahu, ale může být sjednáno jen jako obligační závazek. I zde je však nutno, aby soudní exekutor věděl i o takovémto předkupním právo, neboť tento poznatek může mít vážné důsledky při případném dražebním jednání a proto je nutno vědět, zda-li má někdo předkupní právo k postižené nemovitosti, byť toto nevyplývá z listu vlastnictví. EŘ samo neobsahuje definici nemovitosti, tedy je ji nutno definovat za použití ust. § 69 EŘ ve spojení s ust. § 335 odst. 1 OSŘ jako nemovité věci a byty nebo nebytové prostory ve vlastnictví podle zvláštního zákona18. Nemovitá věc (nemovitost) je pozemek a stavba spojená se zemí pevným základem19. Pokud však stavba není spojena se zemí pevným základem a nejedná se tedy o stavbu nemovitou nebo jestliže se jedná o věci movitou, která není funkčně nebo fyzicky spojena s pozemkem a lze ji od něho oddělit, aniž by došlo k znehodnocení pozemku, pak je součástí pozemku20. Pozemek je definován v § 27 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon). Byty a nebytové prostory mohou být předmětem občanskoprávních vztahů21, lze s nimi tudíž disponovat jako s každým jiným předmětem vlastnického práva. Je to však nejenom nemovitost, co postihuje exekuční příkaz prodejem nemovitosti, ale taktéž její součásti a příslušenství. Součást věci je definována jako vše, co k věci hlavní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila22. Součásti věci mohou být s věcí hlavní pevně spojeny (věc je jedním kusem) nebo nespojeny (věc se skládá z několika kusů). Podstatnými definičními znaky součásti věci je její funkční a fyzická spojitost, součástmi věci jsou ty, ať oddělitelné nebo neoddělitelné, bez nichž by věc nebyla toutéž věcí jako dosud, tj. nemohla by sloužit svému účelu; souhrn takových součástí tvoří „podstatu věci“23. Znehodnocením se nerozumí jen fyzické zničení, ale také jako snížení hodnoty nebo snížení kvalitativní, funkční či estetické. Součást nemovitosti tedy není samostatnou věcí a spolu s nemovitostí tvoří jedinou věc. 18
Zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům. 19 § 11 odst. 2 OZ. 20 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 24.5.1994 sp.zn. Pl. ÚS 14/93. 21 § 118 odst. 2 OZ. 22 § 120 odst. 1 OZ. 23 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 13.12.2004 sp.zn. 5Afs 130/2004.
17
Příslušenstvím věci hlavní jsou věci, které náleží vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány. Příslušenstvím bytu jsou vedlejší místnosti a prostory určené k tomu, aby byly s bytem užívány24. Zatímco příslušenstvím podle odst. 1 § 121 OZ je věc v právním slova smyslu (samostatný předmět občanskoprávního vztahu), která má ve vztahu k věci hlavní povahu věci vedlejší, u příslušenství bytu je situace odlišná, neboť příslušenství bytu není samostatným předmětem právního vztahu25. Rozhodný okamžik pro posouzení, co tvoří příslušenství věci hlavní, je okamžik doručení exekučního příkazu, kterým soudní exekutor postihuje nemovitost povinného. Pro výrok, kterým se postihuje nemovitost povinného, je nutno vyhovět alespoň minimálním požadavkům na jeho obsah. Tato problematika je komplexně upravena v ust. § 5 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon). Mnoho soudních exekutorů však ve výroku přesáhne nutnou část a uvádí např. i rozlohu pozemku, jeho způsob využití. Je nepříjemnou zkušeností, že čím více údajů se zapisuje do výroku, tím více chyb se dělá, což má nemilý následek, a to vrácení exekučního příkazu bez zapsání poznámky do katastru nemovitostí podle ust. § 8 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, neboť ta listina, která není bez chyb v psaní nebo počtech a bez jiných zřejmých nesprávností není způsobilá pro zapsání poznámky26. Tedy, exekuční příkaz je nutno vyhotovit znovu a pokud možno již bez chyb jej zaslat příslušnému katastrálnímu úřadu pro zápis poznámky. Je nasnadě, že v mezidobí může dojít k zápisu exekučního příkazu jiného soudního exekutora, který tak bude mít lepší pořadí, s odpovědnostními následky pro chybujícího soudního exekutora. 4.5. Zrušení, změna a oprava exekučního příkazu Za samostatnou úvahu stojí možná oprava, změna nebo zrušení exekučního příkazu. V praxi je velmi časté řešení, kdy soudní exekutor poté, co zjistí, že exekuce je např. vedena nevhodným způsobem nebo je zřejmé, že již vydaný exekuční příkaz trpí takovou vadou, kterou nelze zhojit jeho opravou, exekuční příkaz usnesením zruší nebo jej změní, a to dokonce vydáním nového exekučního příkazu s tím, že se jedná o opravu předešlého, již vydaného exekučního příkazu. 24
§ 121 odst. 1 a 2 OZ. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.7.2003 sp.zn. 26 Cdo 450/2003. 26 § 9 odst. 1 a 2 ve spojení s § 8 265/1992 Sb. o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. 25
18
Domnívám se, že exekuční příkaz nelze změnit či zrušit po jeho vydání, neboť je závazným rozhodnutím soudního exekutora (ve spojení s usnesením o nařízení exekuce má účinky nařízení výkonu rozhodnutí) a ani exekuční řád, tak ani občanský soudní řád neznají a nepočítají s tímto řešením, když ani výkladem nelze dospět ke kladnému závěru. Jediným možným postupem je částečné zastavení exekuce ve směru exekučního příkazu, které může provést soud i bez návrhu27, ale většinou zde bude návrh samotného soudního exekutora. Tak není možný postup soudního exekutora, který poté, co zjistí, že určitá forma provedení exekuce je nadbytečná, tento exekuční příkaz zruší svým rozhodnutím. Naopak, je nutno trvat na zastavení (i byť jen částečném) exekučním soudem28, neboť je to pouze soud, který rozhoduje o zásadních věcech v exekučním řízení, tedy jak o nařízení, tak zastavení, jedno, zda-li částečném nebo úplném. Jedná-li se o opravu exekučního příkazu pro zjevné chyby v psaní či počtech, jakož i o opravu jiných zřejmých nesprávností, skýtá současná právní úprava to východisko, že exekutor může vydat opravné usnesení, jímž opraví chyby v psaní a počtech jakož i jiné zřejmé nesprávnosti v exekučním příkaze, a to i tehdy, jedná-li se o opravu výroku exekučního příkazu nebo není-li možné opravit stejnopisy exekučního příkazu. Podle § 3 odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 418/2001 Sb., o postupech při výkonu exekuční a další činnosti, stanoví-li tak zákon, rozhoduje exekutor v exekučním řízení exekučním příkazem nebo příkazem k úhradě nákladů exekuce, v ostatních případech rozhoduje usnesením. EŘ stanoví v ust. § 47, že exekutor vydá exekuční příkaz k postižení majetku povinného. EŘ však nestanoví, jakým způsobem může být opraven chybný exekuční příkaz, tudíž se užije subsidiárně ust. § 164 OSŘ, jež umožňuje opravu chyb v psaní či počtech či jiných zřejmých nesprávností. Bylo by proti smyslu úpravy a i proti logice věci, aby soudní exekutor byl stižen takovou úpravou, která by nutila soudní exekutory k bezchybnému vyhotovování listin, což je fakticky nemožné a tedy by zamezovala možnosti jejich opravy, tak jako v civilním soudním řízení. V případech provedených oprav je nutno důsledně dbát na to, aby opravou chyb v psaní, počtech či jiných zřejmých nesprávností nebyl porušen princip, který je vtělen do této úpravy, tj., aby oprava nebyla nepřiměřená a týkala se pouze zjevných chyb v psaní, počtech jakož i jiných zřejmých nesprávností. Nelze totiž přijmout např. opravu exekučního příkazu, kterým by se z výlučného vlastnictví povinného stalo vlastnictví ve spolupodílnictví apod. Navíc, i když proti exekučnímu příkazu není přípustný opravný prostředek, je nutno, aby 27 28
269 odst. 1 OSŘ. Stanovisko Nejvyššího soudu sp.zn. Cpjn 200/2005, čl. IV.
19
v usnesení, jímž se opravují chyby ve výroku exekučního příkazu, byla stanovena lhůta k odvolání29. Na druhou stranu je nutno si uvědomit, že týká-li se oprava výroku rozhodnutí, lze odvolání proti opravnému usnesení odůvodnit zásadně jen tím, že nejsou splněny předpoklady pro jeho vydání, tedy, že zde není důvod k opravě, jelikož to, co je opravováno, není chybou v psaní, v počtech, ani jinou zřejmou nesprávností30 a že lhůta k podání odvolání proti opravenému výroku rozhodnutí a proti výrokům na něm závislým se otvírá jen tehdy, jeli důsledkem takové (byť i nevýznamné) opravy obsahová změna výroku z hlediska práv a povinností, jež po opravě vymezuje31. 4.6. Doložení vlastnictví Podle ust. § 66 odst. 2 EŘ musí mít soudní exekutor listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě veřejnými listinami notáře doloženo, že nemovitost je ve vlastnictví povinného. Soudní exekutor musí z listin doložit – a nikoliv už prokázat – že nemovitost je ve vlastnictví povinného a zároveň, že nemovitost není ve vlastnictví třetí osoby32. Zde se v drtivé většině případů uplatní list vlastnictví vydaný katastrálním úřadem33, který prokazuje vlastnictví nemovitosti a který je veřejnou listinou ve smyslu ust. § 134 OSŘ. Velmi zajímavou je však situace (a v praxi tomu tak skutečně je), kdy nemovitost je spojena se zemí pevným základem, ale tato není evidována v katastru nemovitostí, a tedy není součástí pozemku. Zde je problémem doložit, že nemovitost je ve vlastnictví povinného. V tom případě je nutno učinit dotaz nikoliv na katastr nemovitostí, ale na příslušný stavební úřad a vyžádat si listiny ve smyslu cit. ustanovení, a to např. ohlášení stavby34, žádost o stavební povolení35, kolaudační souhlas36 apod., tedy ověřit a doložit listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány nebo veřejnými listinami notáře, že nemovitost je ve vlastnictví povinného. Obecně se má za to, že vlastník pozemku je i vlastníkem stavby na ní prováděné, nicméně se posléze může ukázat, že vlastníkem je někdo jiný37. Jako procesní obrana zde poslouží třetí osobě, která je skutečným vlastníkem nemovitosti tzv. excindační
29
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.6.2001 sp.zn. 26 Cdo 503/2001. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.6.2002 sp.zn. 29 Odo 700/2001. 31 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2.6.2004 sp.zn. 29 Odo 310/2002. 32 Kasíková M, ... [et al.]. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) komentář. Praha: Nakladatelství C.H. Beck, 2007, s. 241. 33 § 22 odst. 2 zákona č. 344/1992 Sb.o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon). 34 § 104 zákona č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). 35 § 110 zákona č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). 36 § 122 zákona č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). 37 § 5 odst. 6 zákona č. 344/1992 Sb.o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon). 30
20
žaloba podle ust. § 267 odst. 1 OSŘ, kdy bude na této osobě, aby prokázala, že vlastníkem stavby (nemovitosti) není povinný, ale tato třetí osoba. Pokud však nebude existovat listina vydaná nebo ověřená státními orgány, popřípadě veřejná listina notáře, která by dokládala vlastnictví nemovitosti povinného38 a existovala by např. pouze soukromá listina bez její legalizace, je nutné pro další provádění exekuce prodejem nemovitosti, aby oprávněný podal tzv. určovací žalobu podle ust. § 80 písm. c) OSŘ a domáhal se, že nemovitost je ve vlastnictví povinného; pro jistotu, že v průběhu sporu nedojde k umenšení majetku povinného co se týče sporné nemovitosti doporučuji podat zároveň návrh na předběžné opatření, v němž se oprávněný bude domáhat zákazu nakládání se spornou nemovitostí. 4.7. Doručování, vyvěšování na úřední desku exekutora, opravné prostředky Exekuční příkaz je nutno doručit účastníkům řízení a dalším subjektům, o nichž tak stanoví zákon39. Tak je nutno doručit exekuční příkaz postihující nemovitost povinného např. manželce povinného, která se tímto stává účastníkem řízení, pokud je nemovitost v SJM (resp. již se jím stává již vydáním exekučního příkazu postihujícím nemovitost v SJM40). Manželce povinného je však nutno doručit exekuční příkaz postihující nemovitost povinného i v případě, že tato není v SJM. Manželka povinného se tak sice nestává účastníkem řízení, na druhou stranu musí být informována o průběhu, resp. začátku řízení ve směru prodeje nemovitosti. Proti doručenému exekučnímu příkazu není podle § 47 odst. 3 EŘ přípustný opravný prostředek. Míní se tím jak řádné, tak i mimořádné opravné prostředky. Pokud přesto podá povinný proti exekučnímu příkazu odvolání41, odvolací soud odvolání odmítne42. Přípustnou obranou proti exekučnímu příkazu může být pouze návrh na odklad exekuce, návrh na (částečné) zastavení exekuce, návrh na vyloučení věci z exekuce. Proti těmto rozhodnutím již lze podávat jak řádné, tak i mimořádné opravné prostředky. Po právní moci exekučního příkazu, která však nenastane dříve, než usnesení o nařízení exekuce nabude právní moci, je nutno exekuční příkaz doručit i dalším subjektům, např. osobám, o nichž je mu známo, že mají k nemovitosti předkupní právo, věcné právo nebo nájemní právo, finančnímu úřadu a obecnímu úřadu, v jejichž obvodu je nemovitost a v 38
V praxi jsou tyto kauzy vyjímečné. § 69 EŘ ve spojení s § 335 odst. 2 a 3 OSŘ. 40 Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.6.2004 sp.zn. 9 Co 179/2004. 41 Tyto situace jsou v praxi docela časté. 42 § 218 písm. c) OSŘ; Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.6.2004 sp.zn. 9 Co 179/2004. 39
21
jejichž obvodu má povinný své bydliště (sídlo, místo podnikání). Dále je nutno exekuční příkaz vyvěsit na úřední desce soudního exekutora43 a vyrozumění o právní moci exekučního příkazu zaslat na vědomí příslušnému katastrálnímu úřadu. Stává se velmi často, že nemovitost, kterou postihuje soudní exekutor, není ve výlučném vlastnictví povinného, ale je buďto ve spoluvlastnictví nebo v SJM. Co se týče výroku exekučního příkazu prodejem nemovitostí, je třeba v něm uvést, o jak velký podíl povinného se jedná a po právní moci exekučního příkazu jej zaslat spoluvlastníkovi. Toto zaslání má pouze informativní charakter, spoluvlastníkovi se tím pouze dává najevo, že zde může dojít k prodeji spoluvlastnického podílu povinného s tím, že při dražbě může uplatnit svá práva44. V těchto případech, kdy se prodává spoluvlastnický podíl, nedochází v praxi k problémům. Pokud by však soudní exekutor při vyhotovení exekučního příkazu udělal chybu při označení spoluvlastnického podílu tím, že by tento podíl zcela opominul, nelze jej podle mého opravit podle § 164 OSŘ, ale je nutno vyhotovit exekuční příkaz nový a podat návrh na částečné zastavení exekuce co se týče původního exekučního příkazu. Pokud soudní exekutor opomene těmto dalším subjektům zaslat pravomocný exekuční příkaz, je zde na místě jak kárná odpovědnost soudního exekutora, tak zvláště užití ust. § 32 EŘ, kdy soudní exekutor odpovídá za škodu tomu, komu ji způsobil v souvislosti s činností podle tohoto zákona. Exekutor odpovídá za škodu i tehdy, byla-li škoda způsobena při výkonu exekuční nebo další činnosti jeho zaměstnancem. Soudní exekutor se odpovědnosti může zprostit, prokáže-li, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat, což si lze v této situaci jen těžko představit, a to zvláště při prodeji nemovitosti, kde např. zástavní věřitelé jsou uvedeni na příslušném listě vlastnictví. Pro úplnost dodávám, že je podle mého názoru zákonem nevyžadovanou povinností soudního exekutora si vyžádat nový list vlastnictví vždy při vydání toho kterého rozhodnutí, u nějž je právě široká povinnost doručování. Je tedy chybou (a doufejme, že jen chybou), pokud soudní exekutor exekuční příkaz zašle např. finančnímu úřadu až poté, co se rozhodne, že bude dále exekuci provádět prodejem nemovitostí. Je totiž možné, že finanční úřad má vůči povinnému pohledávku a tuto by po obdržení pravomocného exekučního příkazu prodejem nemovitostí přihlásil do dražby, čímž by mohl mít mnohem lepší postavení z hlediska dalších věřitelů povinného, co se týče
43 44
§ 124 EŘ. § 338 odst. 3 OSŘ.
22
orgánů veřejné správy45. Pokud by k tomu došlo, je opětně v moci finančního úřadu hojit se na soudním exekutorovi použitím ust. § 32 EŘ a vymoci takto umenšenou pohledávku. Také je častým nešvarem praxe soudních exekutorů, že není na úřední desce soudního exekutora vyvěšen pravomocný exekuční příkaz prodejem nemovitostí povinného. Pokud by totiž věřitel doložil, že nemohl být seznámen s tím, že je na povinného, vůči němuž má vykonatelnou pohledávku, vedena exekuce prodejem nemovitostí, tedy nemohl přihlásit svoji pohledávku a ta tímto taktéž byla nebo mohla být umenšena. I v tomto případě je namístě možnost hojit se dle ust. § 32 EŘ na soudním exekutorovi. 4.8. Společné jmění manželů a procesní obrana manžela povinného Složitější nastává situace při prodeji nemovitosti, která je v SJM. Podle § 143 odst. 1 OZ tvoří SJM jednak majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství …, jednak závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého. Podle ust. § 145 odst. 3 OZ plní závazky patřící do SJM oba manželé společně a nerozdílně, přičemž odpovídají veškerým svým majetkem, a to i výlučným46. Do SJM patří i majetek, který nabyli manželé výhradě z peněžních prostředků jednoho z manželů, avšak oba manželé při uzavírání kupní smlouvy projevili vůli tento majetek nabýt do SJM47. Taktéž patří do SJM i přírůstky z majetku, který má jeden z manželů ve svém výhradním vlastnictví, pokud tento přírůstek nastal v době trvání manželství48. Na druhou stranu do SJM nepatří např. stavba, kde již byly provedeny ty konstrukce a práce, které stavbu jako celek charakterizují (zejména svislé i vodorovné konstrukce, konstrukce střechy, popřípadě též konstrukce schodiště), a lze tedy dovodit, že za trvání manželství byla pouze dokončována již existující věc49. Tedy podmínkami pro to, aby soudní exekutor mohl postihnout majetek v SJM je to, že závazek vznikl za trvání manželství, a to, že závazek patří do SJM. Pokud závazek (ať už z jakéhokoliv důvodu) nepatří do SJM, nelze, aby se oprávněný hojil na tomto majetku. Tak 45
§ 337c odst. 1 písm. e) OSŘ, tedy veřejné zdravotní pojišťovny, pojistného na veřejné zdravotní pojištění a pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. 46 Švestka J, ... [et al.]. Občanský zákoník : komentář. 10. vydání. Praha: Nakladatelství C.H. Beck, 2006, s. 596. 47 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.4.2000 sp.zn. 22 Cdo 16858/98. 48 Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.1.1997 sp.zn. 24 Co 15/97. 49 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1.3.1993 sp.zn. 3 Cdo 111/92.
23
např., pokud dá druhý manžel souhlas s použitím majetku patřícího do SJM manželovi50, který podniká, tak i závazky z podnikání vzešlé patří do SJM a naopak. Velmi významným výkladovým problémem může být taktéž určení, které závazky přesahují míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého. Mám za to, že jsou možné dva pohledy – subjektivní a objektivní. Subjektivní bude založen na konkrétních majetkových poměrech dotyčného SJM, zatímco naopak objektivní bude založen na obecném posouzení průměru majetku SJM, tedy toho, jak velký majetek je průměrný v České republice. Domnívám se, že subjektivními pohledu musí být dána přednost, neboť si nelze nevšimnout, že majetkové rozdíly v majetku jednotlivých osob jsou obrovské, a to, co pro jednoho je již „míra přiměřená majetkovým poměrům“, může být pro druhé maličkostí. Pokud by tomu tak nebylo, dospěli bychom ad absurdum do situace, kdy i závazek milionáře by nepatřil do SJM jen z toho důvodu, že tento závazek přesahuje míru přiměřenosti (z objektivního pohledu), zatímco je naprosto zřejmé, že pro něj, resp. pro jeho majetek je takováto dispozice naprosto normální a nevybočující z míry přiměřenosti. Za majetek patřící do SJM a jeho manžela se pro účely nařízení exekuce považuje také majetek, který netvoří součást SJM jen proto, že byl smlouvou zúžen zákonem stanovený rozsah SJM nebo že byl smlouvou vyhrazen vznik SJM ke dni zániku manželství. Při provádění exekuce se také nepřihlíží ke smlouvě, kterou byl zúžen zákonem stanovený rozsah SJM o majetek, který patřil do SJM v době vzniku vymáhané pohledávky51. Totéž platí, byl-li smlouvou rozšířen zákonem stanovený rozsah SJM o majetek povinného, který nepatřil do SJM v době vzniku vymáhané pohledávky52. Dalšími klíčovými instituty týkající se SJM je institut zúžení SJM a vyhrazení vzniku SJM ke dni zániku manželství podle ust. § 143a OZ. K výše uvedeným smlouvám se při nařízení a provádění exekuce nepřihlíží, ale pouze tehdy, pokud obsah(!) těchto smluv nebyl znám věřiteli53. Soudní exekutor zkoumá, zda obsah dohody byl znám věřiteli ke dni vzniku vymáhané pohledávky, žádný jiný časový okamžik není podstatný, resp. zda smlouva o zúžení SJM vůbec existovala v době vzniku pohledávky54. Okolnost, že jiná osoba obsah takové smlouvy znala či mohla znát v době zahájení exekučního řízení, není významná55. Taktéž není významné, zda smlouva o zúžení je založena ve sbírce listin katastru nemovitostí
50
§ 146 OZ. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.7.2004 sp. zn. 20 Cdo 1389/2003. 52 § 42 odst. 1 a 2 EŘ. 53 § 143a odst. 4 OZ. 54 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.7.2004, sp. zn. 20 Cdo 1389/2003. 55 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.2.2004 sp.zn. 20 Cdo 279/2003. 51
24
a je vyznačena na příslušném listu vlastnictví56. Zásadními podmínkami proto, aby výše uvedené smlouvy měly vůči věřiteli účinek, je jejich sepis v době vzniku vymáhané pohledávky a znalost obsahu věřiteli. Byli-li výše uvedené smlouvy sepsány až po vzniku vymáhané pohledávky, nelze se na ně odvolat. Příslušnou procesní obranou proti majetku, který nepatří do SJM proto, že např. obsah smlouvy o zúžení SJM byl znám věřiteli, je žaloba o vyloučení věci z exekuce podle ust. § 267 odst. 2 OSŘ. Vítězství v tomto sporu takovém případě znamená částečné zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. f) OSŘ. Je otázkou, jak dokázat, že obsah smlouvy o zúžení SJM byl věřiteli znám. Nelze se totiž odkázat např. na to, že z listu vlastnictví šlo poznat, že byla uzavřena smlouva o zúžení SJM57. Je zřejmé, že pokud bude věřiteli jen známo, že jeho budoucí dlužník má uzavřenou smlouvu o zúžení SJM, nemá to žádný vliv na to, zda bude při případné exekuci brán ohled na tuto smlouvu, neboť je třeba, aby věřiteli byl znám obsah této smlouvy. Pro právní jistotu dlužníka by bylo vhodné, aby zásadní pasáže ze smlouvy o zúžení SJM převzal např. do smlouvy o půjčce (úvěru apod.), aby bylo zcela mimo pochybnost, že věřiteli musel být znám obsah smlouvy. Při pouhém nahlédnutí – či přečtení – smlouvy o zúžení SJM by při případném dokazování mohla nastat důkazní nouze v neprospěch dlužníka, což může mít pro něj neblahé důsledky. Obdobou výše uvedeného, ale nikoliv založenou na autonomii vůle je ust. § 148 odst. 1 OZ, které upravuje zúžení SJM až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti ze závažných důvodů, jako např. hráčská vášeň druhého manžela či opilství, na základě soudního rozhodnutí a dále podle ust. § 148 odst. 2 OZ může soud na návrh některého z manželů zúžit SJM až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti v případě, že jeden z manželů získal oprávnění k podnikatelské činnosti nebo se stal neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti. Ve všech výše uvedených případech, tedy jak smluvním tak i soudním zúžením SJM je nutno vypořádat takto zúžené SJM, resp. v případě, že SJM nebude vypořádáno, bude se aplikovat ust. § 150 odst. 4 OZ, tedy, že movité věci patří tomu z manželů, v jakém každý z nich věci ze SJM pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví
56
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.8.2006 sp.zn. 20 Cdo 612/2005. Kasíková M, ... [et al.]. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) komentář. Praha: Nakladatelství C.H. Beck, 2007, s. 139. 57
25
a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných58. Z výše uvedeného lze dovodit, že vznikne-li závazek za trvání manželství, ale před zúžením na základě rozhodnutí soudu podle ust. § 148 OZ, lze vést exekuci proti majetku patřícímu manželovi povinného. 4.9. Exekuce týkající se zaniklého SJM Zajímavou spornou otázkou se může ukázat situace, kdy soudní exekutor má zájem exekuovat majetek rozvedených manželů. Nejprve musí být vyřešena otázka, zda lze vést exekuci na tento majetek. Základní úvahy, zda lze vést exekuci na majetek v SJM jsou zde opětně ty, zda závazek vznikl za trvání SJM, že majetek (aktiva), tak i závazky se dělí rovným dílem59, 60, že práva věřitelů nesmí být dohodou manželů dotčena61 a že na jiného než povinného lze vést exekuci jen tehdy, jestliže bude mít soudní exekutor prokázáno, že na něj přešla povinnost z exekučního titulu62. Dohodnou-li se manželé na vypořádání SJM při rozvodu63, lze vést exekuci na majetek, který patřil do SJM z toho důvodu, že to není soud, který rozhoduje o rozdělení SJM, ale manželé, kteří soudu předkládají dohodu o rozdělení SJM. Tato dohoda nesmí porušovat práva věřitelů, jinak je neplatná. Nelze však vést exekuci na majetek, který soud rozdělil, neboť soud svým výrokem pro ostatní určil, co náleží tomu kterému z rozvedených manželů. Nedohodnou-li se manželé na vypořádání SJM při rozvodu, může nastat trojí situace64. Za prvé, soud rozhodne o vypořádání SJM65; pak již nelze vést exekuci na majetek (SJM), který soud rozdělil. Avšak co se týče nerozděleného majetku včetně závazků, je zde situace obdobná, jako by k vypořádání SJM rozhodnutím soudu nedošlo (viz níže). Za druhé, manželé mohou formou písemné dohody vypořádat SJM. Je klíčové pro platnost této dohody, aby nepoškozovala práva věřitelů, jinak bude tato dohoda neplatná
58
Králičková Z. Vypořádání společného jmění manželů a obecná výkladová pravidla a zásady právní. Bulletin advokacie, 2006, č. 10, s. 41 an. 59 § 149 odst. 2 OZ. 60 Švestka J, ... [et al.]. Občanský zákoník : komentář. 10. vydání. Praha: Nakladatelství C.H. Beck, 2006, s. 605. 61 § 150 odst. 2 OZ. 62 § 36 odst. 3 EŘ 63 např. § 24a ZoR. 64 § 150 OZ. 65 § 150 odst. 3 OZ.
26
podle ust. § 39 OZ pro rozpor se zákonem; taktéž lze uvažovat o trestní odpovědnosti manželů naplněním skutkové podstaty trestného činu poškozování věřitele podle ust. § 256 TZ. Avšak je-li zde platná dohoda o vypořádání, ale před sepsáním této dohody o vypořádání SJM již existoval exekuční titul na jednoho z manželů, který již nemá tuto (vykonatelnou) pohledávku ve svých pasivech (majetku) a tedy, nebylo-li by zde této dohody, mohla by se vést exekuce i na majetek patřící do SJM, mám za to, že lze vést exekuci přímo na manžela povinného, neboť tato pohledávka na něj přešla ze zákona66. Je nutno mít totiž na paměti, že majetek, který patřil do SJM a byl platně dohodou rozdělen, musí nadále sloužit k uspokojení práv věřitele67, a to i v případě, bylo-li rozdělení přiměřené, tj. každý z manželů má jak cca ½ aktiv, tak i pasiv. Za třetí může dojít k situaci, kdy nedojde ani k dohodě o rozdělení SJM, ani k návrhu jednoho z manželů na rozdělení SJM soudem do tří let od zániku manželství. Zde se uplatní ten princip, že jak aktiva, tak i pasiva jsou rozdělena na polovic68. Nemovitosti jsou tedy v podílovém spoluvlastnictví a podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí přiměřeně i o závazcích manželům společných. Tudíž, jak nemovitý majetek, tak i závazky se dělí na polovinu. To mimo jiné znamená, že na rozvedeného manžela povinného lze vést exekuci podle ust. § 36 odst. 3 a 4 EŘ, bez toho, aniž by na manžela povinného byl vydán exekuční titul, neboť povinnost na něj přešla ze zákona. Je ale třeba si uvědomit, že závazek se dělil na id. ½, tzn., že nelze vést exekuci na celou pohledávku, ale pouze na její id. ½. Opačný postup by vedl k tomu, že po rozvodu a po tom, co uplyne lhůta 3 let od rozvodu, by oprávněný mohl vést exekuci pouze proti povinnému a nikoliv i proti bývalému manželovi povinnému, byť pohledávka vznikla za trvání SJM. Takto by povinný byl de facto zkrácen na svém majetku, neboť i manžel povinného by zodpovídal – nerozvedli-li by se – za tento závazek. Podobnou konstrukci, jak výše uvedeno, skýtá úprava exekuce, pokud dojde k úmrtí jednoho z manželů, neboť v případě úmrtí jednoho z manželů se může věřitel domáhat splnění závazku, který tvoří společné jmění manželů, v celém rozsahu na pozůstalém manželovi bez ohledu na to, že podle výsledku dědického řízení odpovídají za dluhy dědictví i další osoby69. Procesní obrana manžela povinného, vzhledem k majetku patřícího do SJM, může být dvojí. Obojí je postavena na tzv. excindační neboli vylučovací žalobě podle ust. § 267 66
§ 36 odst. 3 a 4 EŘ. § 150 odst. 2 OZ. 68 § 150 odst. 4 OZ. 69 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.11.2006 sp.zn. Odo 1384/2004. 67
27
OSŘ, kterou je možno podat v případě, že je zde právo nepřipouštějící exekuci, jako např. vlastnické právo třetí osoby nebo její oprávněná držba. Jako kterákoliv třetí osoba se může manžel povinného domáhat vyloučení věci z exekuce podle ust. § 267 odst. 1 OSŘ tehdy, pokud exekuovaný majetek nabyl před uzavřením manželství, dědictvím, darem, restitucí, pokud jej měl ve vlastnictví před uzavřením manželství nebo mu byl vydán jako právnímu nástupci původního vlastníka nebo slouží jeho výlučné potřebě. Ve všech výše uvedených případech se nejedná o majetek patřící do SJM a tudíž nelze na tyto případy použít ust. § 267 odst. 2 OSŘ. Toto ustanovení je nutno použít i tehdy, jestliže manžel povinného získal neprávem exekuovanou věc za peněžní prostředky, které získal v průběhu manželství darem70. Dalším případem použití ust. § 267 odst. 1 OSŘ manželem povinného je situace, kdy závazek vznikl před uzavřením manželství. K tomuto závěru mne vede tento výklad: Důvody uvedené v ust. § 267 odst. 2 OSŘ jsou taxativním výčtem, který nelze dále rozšiřovat. Základní podmínka použití tohoto odstavce je uvedena takto: „avšak vymáhaný závazek vznikl za trvání manželství…“, nelze tudíž podle tohoto odstavce vést excindační spor, neboť tento důvod nepokrývá a je tedy nutno použít ust. § 267 odst. 1 OSŘ71. Manžel povinného má další možnost uplatnění tzv. excindační žaloby a to podle ust. § 267 odst. 2 OSŘ, kdy toto ustanovení upravuje možnost podání excindační žaloby na majetek patřící do SJM, ale přesto nepodléhající exekuci. Základními podmínkami pro uplatnění této žaloby je to, že závazek vznikl za trvání manželství a že závazek vznikl jen jednomu z manželů. Jednotlivými důvody k vyloučení majetku patřícího do SJM je pak to, že obsah smlouvy o zúžení SJM nebo o vyhrazení SJM ke dni zániku manželství byl oprávněnému znám nebo že majetek náleží výhradně povinnému, neboť jej nabyl před uzavřením manželství, dědictvím, darem, restitucí, pokud jej měl ve vlastnictví před uzavřením manželství nebo mu byl vydán jako právnímu nástupci původního vlastníka nebo slouží jeho výlučné potřebě. Další důvody jsou nepřípustné, neboť mám za to, že ust. § 267 odst. 2 je co do výčtu taxativní. 4.10. Obecné úvahy nad excindační žalobou Je pojmově vyloučeno, aby tzv. excindační žalobu podával povinný (vyjma manžela povinného – viz výše), tedy, aktivně legitimován k podání tzv. excindační žaloby může být 70
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.11.2004, sp. zn. 20 Cdo 1578/2003. Opačně: Bureš J. ... [et al.]. Občanský soudní řád komentář. II. díl, (§ 201 až 376). 6. vyd. Praha: Nakladatelství C.H. Beck, 2003, s. 1242. 71
28
jen třetí osoba. Tato žaloba má povahu žaloby na určení, není však třeba prokazovat právní zájem, neboť tento je této žalobě imanentní. Žalobce musí prokázat, že je zde právo, které nepřipouští exekuci, např. typicky vlastnické právo, ale i např. právo vydržení věci (nemovitosti). Toto právo však zde musí být před tím, než došlo k exekuci prodejem nemovitosti, resp. než bylo doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí povinnému72. Je chybou právní úpravy, která umožňuje, aby tzv. excindační žalobu bylo možno podávat de facto opakovaně s tím, že v případě exekuce prodejem nemovitosti nelze nemovitost zpeněžit a tímto oddalovat okamžik uspokojení oprávněného téměř donekonečna. Na druhou stranu je nutno, aby zde takováto možnost vyloučení nemovitosti byla v zákoně zakotvena, a to z důvodu zájmu na ochraně třetí osoby, zvláště za situace, kdy uvedení v předešlý stav je v exekuci vyloučeno73,74, čímž by mohlo dojít k nenapravitelným následkům. Tudíž, bylo by třeba, v případech, kdy by docházelo k takovýmto podáním, byly soudy nesmírně rychlé a tyto šikanózní žaloby projednávaly s maximální rychlostí. Praxí soudu je v případě, že je podána vylučovací žaloba, která není zjevně bezvýsledná, odklad exekuce podle ust. § 266 odst. 2 OSŘ. Je namístě doporučit osobám, jež podávají tzv. vylučovací žalobu, aby alespoň její kopii s podacím razítkem soudu předložili soudnímu exekutorovi na vědomí (či ji zaslali), neboť pokud soudní exekutor nebude mít vědomí o tom, že je podána tzv. excindační žaloba (a soud jej o tom neuvědomí), lze dále vést exekuci prodejem nemovitosti a tuto i v dražebním jednání prodat75 bez odpovědnostních následků pro soudního exekutora. Pokud je tzv. excindační žaloba úspěšná, je to důvodem k zastavení exekuce, a to ve směru vyloučené věci, ať už na návrh nebo bez návrhu76. 4.11. Zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. d) OSŘ Další procesní obranou, kterou může podat i sám povinný je návrh na zastavení exekuce podle ust. § 268 odst. 1 písm. d) OSŘ, jehož účelem je zastavit exekuci týkající se věcí, které jsou podle ust. § 321 a § 322 OSŘ vyloučeny z exekuce. Podle ust. § 321 OSŘ nemohou být exekucí postiženy věci, jejichž prodej je podle zvláštních předpisů zakázán, nebo které podle zvláštních předpisů výkonu rozhodnutí nepodléhají. Tak např. neoprávněně zhotovená rozmnoženina díla chráněná autorským právem je vyloučena z exekuce, neboť 72
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.10.2004 sp.zn. 20 Cdo 1293/2003. § 57 EŘ. 74 Němec, P., Svoboda, P. Důvodová zpráva k exekučnímu řádu (§ 57), Sněmovní tisk č. 725/0 75 srov. § 336i odst. 1 OSŘ. „Bylo-li zjištěno, že byla podána žaloba na vyloučení prodávané nemovitosti…“. 76 § 268 odst. 1 písm. f) , § 269 odst. 1 OSŘ. 73
29
takovou je nutno stáhnout z obchodování a popř. i zničit77, nebo výrobky, které nesplňují technické požadavky na výrobek a tento byl stažen z prodeje78 a výrobky, jež musely být staženy z prodeje pro svou zaměnitelnost s potravinami79,80. Pro výklad ust. § 322 odst. 1 a 2 OSŘ je klíčové ne to, co je obvyklým vybavením domácnosti, ale to, co povinný „nezbytně nutně“ potřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny. Je taktéž mít neustále na zřeteli, aby byl naplněn účel exekuce, což představuje vymožení pohledávky oprávněného, nikoliv ochranu majetku povinného a jeho životního standardu. Navíc, obvyklé vybavení domácnosti je v dnešní době tvořeno např. DVD přehrávačem, domácím kinem, počítačem, apod., zatímco nezbytná nutnost neznamená, že by výše uvedené věci byly tím základním vybavením, které by povinný potřeboval k uspokojování potřeb svých a své rodiny. Je nutností, aby výklad pojmu „nezbytnost“ byl restriktivní, aby bylo zaujato objektivní hledisko nezbytnosti, nikoliv subjektivní, kde by se posléze odlišoval případ od případu, zda-li ten který povinný potřebuje např. počítač81, ale naopak, stanovit ty nezbytné věci (např. stůl k jídlu, židle), které jsou nezbytné u všech povinných bez významnějších rozdílů. Taktéž je nezbytné, aby se výklad pojmu „nezbytnost“ neodvozoval od četnosti a způsobu využívání věci, tedy opětně od subjektivního hlediska jednotlivého povinného82. Co se týče výkladu ust. § 322 odst. 3 OSŘ, zde je klíčová část věty: „které (povinný) nezbytně nutně potřebuje k výkonu své podnikatelské činnosti“. Nejprve je důležité si uvědomit, že „podnikatelskou činností“ se považuje pouze ten rozsah, resp. ten předmět činnosti, který má podnikatel uvedený v povolení k podnikání, typicky v živnostenském listu. Podnikateli není možno exekuovat jen ty věci, bez níž by nemohl ani zčásti dále provozovat podnikatelskou činnost, byť by další podnikání pro něj představovalo mnohem obtížnější úkol, než-li před exekucí83. Není tedy chybou, pokud se exekucí postihne např.
77
§ 40 odst. 1 písm. d) zákona č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). 78 § 18 zákona č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů. 79 § 21 zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele. 80 Kurka V., Drápal L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Nakladatelství Linde, 2004, 372, s. 373. 81 Pokud jej však používá pro pracovní činnost, lze zastavit exekuci podle ust. § 268 odst. 1 písm. d) OSŘ. 82 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.2.2002 sp.zn. 20 Cdo 2133/2001: Půjde-li tedy o věc pro povinnou a její rodinu nezbytnou, pak nepodléhá výkonu rozhodnutí bez ohledu na to, zda ji lze zařadit mezi obvyklé vybavení domácnosti či nikoliv. Naopak zase platí, že půjde-li o věc, která není pro uspokojování hmotných potřeb povinné a její rodiny nezbytná, může být postižena výkonem rozhodnutí, i když tvoří obvyklé vybavení domácnosti. Kritérium nezbytnosti se totiž neodvíjí pouze od četnosti a způsobu užívání věcí, nýbrž má základ jak bylo řečeno výše - v úvaze, zda lze po povinné požadovat, aby při uspokojování základních životních potřeb svých a své rodiny se bez uvedených věcí obešla. 83 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.9.2000, sp. zn. 21 Cdo 698/2000.
30
nemovitost, v níž podnikatel podniká, neboť nic nebrání tomu, aby v podnikání pokračoval i po případném prodeji této nemovitosti.
31
5. Usnesení o ustanovení znalce 5.1. Podmínky ustanovení znalce Usnesení o ustanovení znalce může soudní exekutor vyhotovit až v případě, že usnesení o nařízení exekuce a exekuční příkaz prodejem nemovitosti nabudou právní moci. Není možné strpět praxi, aby soudní exekutor pověřil soudního znalce k ocenění nemovitosti, pokud usnesení o nařízení exekuce dosud nenabylo právní moci. Usnesení, jímž soudní exekutor pověřil soudního znalce a které bylo vydáno v rozporu s výše uvedeným, není platné a nelze k němu přihlížet. Je nutno, aby soudní exekutor vyčkal nabytí právní moci pověřovacího usnesení (popř. exekučního příkazu) a vydal nové usnesení o ustanovení znalce. 5.2. Ustanovení znalce, možnost použití staršího znaleckého posudku V usnesení soudní exekutor uloží znalci, aby ocenil nemovitost a její příslušenství a aby ocenil jednotlivá práva a závady s nemovitostí spojená. Jiné osobě nežli znalci zapsanému v rejstříku znalců a tlumočníků vedeném příslušným krajským soudem nelze zadat ocenění nemovitosti, neboť k tomuto úkolu je třeba odborných znalostí, jimiž disponuje pouze znalec. Je namístě určit v usnesení lhůtu, ve které má soudní znalec vyhotovit znalecký posudek a dodat jej soudnímu exekutorovi. Pokud jej ve stanovené lhůtě nepodá, soudní exekutor před tím, než jej zprostí úkolu, by jej měl vyzvat k doložení posudku a určit mu dodatečnou lhůtu k ocenění84. Pokud i přesto soudní znalec posudek včas a řádně nedodá, je na soudním exekutorovi, aby ustanovil znalce nového a zprostil současného znalce. Nový znalecký posudek nemusí být vyhotovován pouze v případě, pokud oceňovaná nemovitost byla oceněna cenou obvyklou do jednoho roku přede dnem, kdy exekuční příkaz nabyl právní moci a jestliže se nezměnily okolnosti rozhodující pro ocenění. Jelikož však cena nemovitostí má stoupající tendenci, domnívám se, že nebude-li původní ocenění opravdu „čerstvé“, nezbude soudnímu exekutorovi nic jiného, než-li ustanovit znalce jiného a nechat nově ocenit nemovitost povinného. Tentýž postup bych doporučil v případě, kdy jsou zde jakékoli pochybnosti o kvalitě posudku dřívějšího. 5.3. Účastenství, doručování a námitky proti osobě znalce Usnesení o ustanovení znalce je třeba doručit účastníkům řízení, dále pak je nutno jej zaslat v této fázi exekuce prodejem nemovitosti soudnímu znalci, jakožto osobě 84
§ 8 zákona č. 36/1967 o znalcích a tlumočnících.
32
zúčastněné na řízení, který bude provádět ocenění nemovitosti. Proti tomuto usnesení není přípustné odvolání, neboť se jedná pouze o úpravu řízení85, lze však podat námitky podjatosti proti osobě znalce86. O námitkách proti osobě znalce rozhoduje ten orgán, který jej pro podání posudku ustanovil87, v tomto případě by rozhodoval soudní exekutor. Po právní moci usnesení je nutno o tomto vyrozumět soudního znalce, jelikož soudní znalec může provádět činnost až po právní moci usnesení, jímž byl pověřen k provedení znaleckého posudku. 5.4. Obvyklá cena Výchozím principem při stanovení obvyklé ceny na základě znaleckého posudku je to, že tento posudek je pouhým podkladem pro určení výše nejnižšího podání, neboť „skutečná“ cena nemovitosti se ukáže až při dražebním jednání. Obvyklou cenou88 se rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Tato cena obvyklá vychází z úrovně skutečně sjednávaných cen na tuzemském trhu. Přitom se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího ani vliv zvláštní obliby. Osobními poměry, které by mohly zkreslovat obvyklou cenu, jsou např. zvláštní vztahy mezi prodávajícím a kupujícím (majetkové,
personální,
rodinné).
Zvláštní
oblibou
může
být
např.
subjektivní
mimoekonomická hodnota vyplývající z osobního vztahu k oceňovanému majetku (např. majetek nabytý dědictvím „po babičce“ apod.). Mimořádnými okolnostmi trhu se pak např. rozumí stav tísně prodávajícího nebo kupujícího, následky přírodních kalamit a jiné obdobné okolnosti. Tím, že se vylučuje vliv mimořádných okolností, jde o cenu dosahovanou za standardního chování většiny subjektů na trhu při nákupu a prodeji89. Při posuzování nemovitosti je důležité zvažovat veškeré okolnosti mimo základní jako např. druh stavby, velikosti, vybavení, stavu údržby nemovitosti apod., které by mohli či mají vliv na obvyklou cenu, jako je např. lokalita umístění nemovitosti (historické centrum města vs. okrajové sídliště; blízkost továrny vs. park, apod.), taktéž např. je třeba zvážit
85
§ 202 odst. 1 písm. a) OSŘ. § 11 zákona č. 36/1967 o znalcích a tlumočnících. 87 § 11 odst. 2 zákona č. 36/1967 o znalcích a tlumočnících. 88 § 2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku). 89 Smrčka, F., Komentář k § 2, zákona o oceňování majetku. Ze dne 31.12.1999; systém právních informací ASPI, k datu 1.8.2007, interní číslo ASPI: 9740 (LIT). 86
33
dopravní obslužnost, blízkost škol, kulturních zařízení apod., dále může mít vliv na obvyklou cenu i např. skladba obyvatelstva (sousedů apod.). V praxi je mimořádně obtížné provést ocenění obvyklou cenou v případě, že se jedná o např. atypickou stavbu, resp. stavbu, pro jejíž srovnání není v okolí stavba podobná, tedy, aby se vyhovělo zákonným požadavkům pro stanovení obvyklé ceny. 5.5. Obvyklá cena a spoluvlastnictví V praxi se lze setkat se znaleckými posudky znalců, jež ocenili spoluvlastnický podíl povinného tak, že obvyklou cenu celé nemovitosti jednoduše vydělili dvěma a nejednalo se přitom pouze o pozemky bez jakýchkoliv staveb, příp. reálně rozdělenou či rozdělitelnou stavbu. Domnívám se, že tento postup není korektní, neboť není v souladu s ust. § 336 odst. 1 a odkazu v něm obsaženém na ust. § 2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku. Je třeba mít neustále na paměti, že obvyklá cena vychází z úrovně skutečně sjednávaných cen na tuzemském trhu. Je nemyslitelné, aby cena spoluvlastnického podílu na realitním trhu byla pouhým podílem ceny celé nemovitosti, neboť tato cena neodpovídá cenám, jež jsou dosahovány (nyní v negativním smyslu) při prodeji nemovitostí na realitním trhu. Je zřejmé, že spoluvlastnický podíl na nemovitosti (stavbě), která není reálně dělitelná, je hluboko pod pouhým podílem obvyklé ceny celé nemovitosti. Je na soudním exekutorovi, aby nevycházel z takovéhoto znaleckého posudku a vyzval znalce k jeho opravě, popř. je možno podle mého názoru proti usnesení o ceně takto oceněné nemovitosti podat opravný prostředek, který bude úspěšný. 5.6. Zúžení předmětu exekuce po vydání exekučního příkazu? V praxi se objevuje otázka, zda-li je možno poté, co v exekučním příkaze prodejem nemovitosti byly ve výroku označeny veškeré nemovitosti povinného, byly následně „vybrány“ pouze ty, jejichž prodej podle názoru soudního exekutora povede k nejrychlejšímu ukončení exekuce jejím vymožením či zda-li je nutno oceňovat a prodávat všechny takto označené nemovitosti povinného. Pro první názor hovoří prakticita, resp. účelnost takovéhoto řešení90. Co se týče právní úpravy, zde toto není výslovně upraveno a je třeba tudíž jít výkladem ustanovení upravující prodej nemovitostí. Při výkonu rozhodnutí je to oprávněný, 90
Mnohdy se stane, že soudní exekutor postihne nemovitosti povinného, které co do rozsahu „opíše“ z příslušného listu vlastnictví, leč posléze se ukáže, že několik pozemků spolu nesouvisí, resp. že pouze některé pozemky spolu souvisí a ty budou nepoměrně snáze prodejné, než-li ty, které spolu nesouvisí.
34
kdo určuje, které nemovitosti povinného budou dále prodávány při výkonu rozhodnutí, a to určením v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí. Není přípustné, aby soud činil v tomto směru nějaké omezení z hlediska např. účelnosti, vyjma případu zřejmé nevhodnosti, kde se ale jedná o posouzení způsobu provedení vzhledem k výši vymáhané částky. Na druhou stranu je to v exekuci soudní exekutor a ne oprávněný, kdo vydáním exekučního příkazu postihuje konkrétní nemovitosti povinného, resp. vybírá vhodný způsob provedení exekuce, ale exekuční příkaz ve spojení s usnesením o nařízení exekuce má tutéž povahu, jakou má usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Soudní exekutor není zákonnou úpravou oprávněn měnit či rušit exekuční příkaz a co je jiného, než-li omezení či částečné rušení exekučního příkazu, než-li ustanovení soudního znalce s tím, že předmětem jeho ocenění budou již jen některé nemovitosti povinného a ne ty, které byly označeny ve výroku exekučního příkaz u postihujícího nemovitost povinného nebo vyhotovení dražební vyhlášky s tím, že se v ní vymezí k prodeji jen některé nemovitosti povinného, byť by ti ostatní byli k dražbě taktéž připraveny (oceněny), ale nedražily se, popř. se dražily v jiný čas. Navíc, současná úprava umožňuje vyhotovit např. exekuční příkaz nový, kterým budou postiženy ty nemovitosti povinného, které soudní exekutor nemá zájem ihned dražit a pro tyto nemovitosti na původním exekučním příkazu podat exekučnímu soudu návrh na částečné zastavení exekuce. Jak vidno, současná právní úprava nepřeje praktičnosti. 5.7. Práva a závady váznoucí na nemovitosti a jejich ocenění Dále by se měl soudní znalec při ocenění vypořádat s případnými závadami a právy vyplývajícími z věcných břemen, která váznou na nemovitosti a tyto ocenit, vyjma těch práv a závad, která cenu nemovitosti bez pochyb nezvyšují, resp. závad, která cenu nesnižují91. Právo odpovídající věcnému břemeni se oceňuje výnosovým způsobem na základě kapitalizace ročního výnosu ve výši obvyklé ceny, pokud nelze zjistit roční užitek ze smlouvy, z výsledků řízení o dědictví nebo z rozhodnutí příslušného orgánu, pokud při vzniku věcného břemene byl roční užitek z tohoto břemene uveden a není-li o více než jednu třetinu nižší než cena obvyklá. Tento roční užitek se násobí počtem let užívání práva, nejvýše však pěti, nejde-li o právo, které patří určité osobě na dobu jejího života, který se pak oceňuje desetinásobkem ročního užitku. Nelze-li však cenu zjistit podle výše uvedeného, oceňuje se věcné břemeno jednotně částkou 10 000 Kč92. Opětně je klíčové to, že je nutno vycházet z tzv. obvyklé ceny, tedy ceny, která je obvyklá v místě a čase při daném typu závady či práva. Tyto 91 92
Kurka V., Drápal L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Nakladatelství Linde, 2004, s. 528. § 18 zákona č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku).
35
práva a závady vyplývající z věcných břemen je nutno ocenit jednotlivě, samostatně. V tomto směru se může objevit otázka, zda-li např. závada měla či mohla být oceněna i ve vztahu k jednotlivému pozemku či stavbě, připouští-li to povaha práva či závady. V praxi se např. stal případ, kdy v prodeji bylo pouze 10 pozemků povinného a žádná stavba. Přes 4 z nich vedlo potrubí, jež bylo oceněno jako závada, která v prodeji nezanikne. Ale při následném prodeji se ukázalo, že pouze o některé pozemky je zájem, bohužel nebyly to pouze pozemky bez závad nebo pouze se závadami. Soudní exekutor posléze vyzval soudního znalce, aby přepracoval znalecký posudek v tom směru, aby závada zatěžující nemovitost byla oceněna k jednotlivému pozemku, tedy nikoliv jen jako jedna závada váznoucí na vícero pozemcích, ale i vůči každému jednotlivému pozemku. Domnívám se, že tento postup neodporuje žádnému předpisu, navíc umožní důsledněji odhadnout cenu, resp. stanovit cenu jednotlivých práv a závad na věci váznoucí. V ust. § 336 odst. 1 se pouze stanoví „aby ocenil jednotlivá práva a závady…“, tedy, aby neocenil všechna práva či závady najednou, ale každé právo a závadu zvláště. Nic se zde ale nepodává v tom směru, že by právo či závada nemohly být oceněny ve vztahu k jednotlivému pozemku či stavbě a tedy je nutno konstatovat, že takovéto ocenění není v rozporu s platnou právní úpravou a je tedy akceptovatelné, nehledě na praktičnost tohoto způsobu ocenění. 5.8. Ohledání nemovitosti Velmi málo je v praxi využíváno ohledání nemovitosti, které je podle mého názoru někdy i nezbytnou součástí této fáze exekučního prodeje nemovitostí, např. obsahuje-li znalecký posudek údaje, že v dražené nemovitosti jsou nebytové prostory pronajímané drobným prodejcům. Soudní exekutor by měl provést alespoň minimální dostupné šetření vedoucí ke zjištění, zda tyto prostory skutečně pronajímány jsou (a – v kladném případě – komu), a pak by měl dražební vyhlášku doručit konkrétnímu nájemci93 nebo např. ke zjištění skutečností významných pro určení ceny, kupř. ke zjištění stavu práv a závad, a to třeba tehdy, nemůže-li pro neaktivitu povinného nutnou pro ohledání nemovitosti soudní znalec provést vnitřní ohledání nemovitosti. Je pravdou, že soudní exekutor může pouze uložit pokutu povinnému pro neuposlechnutí výzvy soudního exekutora učiněné ve vyrozumění o ohledání nemovitosti, ale bohužel současná právní úprava neumožňuje (jen pro ocenění nemovitosti) přístup do oceňované nemovitosti a prostorů v nich se nacházejících94. Toto nelze obejít ani pomocí exekuce prodejem movitých věcí povinného, kdy se soudním 93 94
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.11.2005 sp.zn. 20 Cdo 779/2005. Kurka V., Drápal L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Nakladatelství Linde, 2004, s. 529.
36
exekutorem (nebo jenom s vykonavatelem soudního exekutora) by byla provedena prohlídka nemovitosti, neboť soudní znalec není oprávněn vejít takto do nemovitosti a učinit prohlídku nemovitosti. Je tedy na schopnostech soudního znalce, aby se pokusil zevrubně ohledat nemovitost. Nebude-li to možné, nezbude soudnímu znalci nic jiného, než-li ocenit nemovitost jen na základě podkladů (listin), které jsou k dispozici. Pokud tedy není ve znaleckém posudku hodnověrně zadokumentováno, že povinný neposkytl součinnost, je velká pravděpodobnost, že odvolací soud zruší usnesení o ceně nemovitosti, jež vycházelo – z pohledu odvolacího soudu – z nedostatečně zjištěných skutečností. V tomto směru je tedy současná právní úprava více než nedokonalá, neboť nesankcionuje povinného např. tím, že by měl zúžený rozsah odvolání do usnesení o ceně takto oceněné nemovitosti. Pokud se posléze podstatně změní okolnosti, za nichž byl znalecký posudek vypracován, je namístě vypracovat znalecký posudek nový, který bude akceptovat novou situaci a tento bude podkladem pro nové usnesení o ceně nemovitosti95.
95
Kurka V., Drápal L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Nakladatelství Linde, 2004, s. 530.
37
6. Znalečné 6.1. Právní úprava, záloha na náklady exekuce Úprava přiznání nákladů znalci je upravena v OSŘ v ust. § 139 odst. 2, kde se stanoví, že byl-li podán znalecký posudek, vzniká právo na náhradu hotových výdajů a na odměnu, přičemž zvláštní předpisy stanoví, komu a v jaké výši se znalečné vyplácí. Těmito zvláštními předpisy je jednak zákon č. 36/1967 Sb. o znalcích a tlumočnících, kde se v ust. § 17 až § 19 cit. zákona stanoví principy odměny a náhrady nákladů znalce, resp. konzultanta a jednak vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, která problematiku odměňování řeší podrobněji. Je právem soudního exekutora, aby předtím, než ustanoví znalce k provedení ocenění nemovitosti povinného, vyzval oprávněného ke složení zálohy na náklady exekuce96. Pokud ve stanovené lhůtě oprávněný zálohu nesloží, soudní exekutor nemusí dále pokračovat v provádění exekuce formou prodeje nemovitosti povinného97. 6.2. Konzultant, odměna znalce a její výpočet Zákon znalci ukládá, aby posudek vykonával osobně. Jestliže to vyžaduje povaha věci, je znalec oprávněn přibrat konzultanta k posuzování zvláštních dílčích otázek98. Avšak na přiznání náhrady nákladů s tím spojených má soudní znalec nárok pouze tehdy, vyslovil-li s přibráním konzultanta soudní exekutor souhlas. Je třeba podotknout, že se možnosti přibrání konzultanta využívá v praxi minimálně. Znalec má za podání posudku právo na odměnu podle stanovených sazeb. Odměna se stanoví podle stupně odbornosti potřebného k provedení úkonu a podle množství účelně vynaložené práce. Odměna se přitom může krátit, jestliže úkon nebyl proveden řádně nebo ve stanovené lhůtě99. Dosti často se v praxi stává, že posudek je vyhotoven po termínu stanoveném pro jeho podání. O odměně a náhradě nákladů, rozhoduje soudní exekutor, který jej ustanovil a vyžádal znalecký posudek100. Při určování výše odměny za znalecký úkon se hodnotí především povaha a rozsah úkonu a stupeň odborné kvalifikace potřebné k jeho provedení, a to v každé z položek 96
§ 90 odst. 3 EŘ. § 30 písm. b) EŘ. 98 § 10 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb. o znalcích a tlumočnících. 99 § 17 zákona č. 36/1967 Sb. o znalcích a tlumočnících. 100 § 25 odst. 1 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 k provedení zákona o znalcích a tlumočnících. 97
38
provedeného úkonu, charakter a účelnost pomocných prací, dále přiměřenost doby trvání úkonu, a to též porovnáním s obdobnými odbornými úkony a částkami odměn za ně účtovanými, dále dodržení stanovené lhůty znalcem, zejména bylo-li uloženo spěšné provedení úkonu. Pro exekuční praxi se revize posudků neuplatní, neboť ta je případně zadávána až v odvolacím řízení, kde o odměně a náhradě nákladů rozhoduje odvolací soud. Sazba odměny je stanovena ve výši 100 až 350 Kč za hodinu práce na znaleckém posudku. Znalec má vedle odměny nárok i na náhradu cestovních a jiných výdajů. Jejich náhrada se poskytuje znalci na základě doložených dokladů. Cestovné se řídí od 1.1.2007 zákonem č. 262/2006 Sb. zákoníkem práce a vyhláškou ministerstva práce a sociálních věcí č. 577/2006 Sb., kterou se pro určení výše náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu stanoví průměrná cena pohonných hmot, stravné se řídí opětně zákoníkem práce. Mnohdy se v praxi stává, že znalec předloží neúplné nebo nesprávné vyúčtování, resp. toto zcela chybí. Je na soudním exekutorovi, aby se s tímto nešvarem vypořádal a vyzval znalce, aby vyúčtování řádně rozepsal a specifikoval jednotlivé položky. Při rozhodování o znalečném je třeba si uvědomit, že znalec není v rovnoprávném postavení vůči soudnímu exekutorovi, jeho postavení je nerovné, nelze aplikovat např. smluvní ujednání. Avšak pokud znalec podá řádně a včas znalecký posudek, je nutno vyhovět normě a přiznat znalci znalečné. 6.3. Usnesení o znalečném? Co se formy rozhodnutí soudní exekutora týče, domnívám se, že je chybná praxe, kdy soudní exekutor vyhotoví usnesení o znalečném, popř. znalečné přizná znalci jako jeden z výroků usnesení o ceně nemovitosti. K tomuto závěru mě vede ust. § 87 odst. 1, 4 EŘ ve spojení s ust. § 13 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora a dále ve spojení s ust. § 3 odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 418/2001 Sb., o postupech při výkonu exekuční a další činnosti. Tudíž, usnesením je možno v exekučním řízení rozhodnout jen tehdy, nestanoví-li zákon (tedy EŘ) to, že je nutno rozhodnout příkazem k úhradě nákladů exekuce, jímž se rozhoduje např. i o nákladech za znalecké posudky. Tedy, soudní exekutor je povinen rozhodnout o znalečném v příkaze k úhradě nákladů exekuce, neboť ho k tomuto zavazuje zákon, resp. vyhláška, kterou je povinen se řídit. Příkaz k úhradě nákladů exekuce je nutno doručit všem účastníkům, tedy v tomto případě nejenom oprávněnému a povinnému, jak stanoví EŘ, ale vzhledem k tomu, že se
39
tímto rozhodnutím zasahuje do práv znalce, je nutno doručit i jemu a i on má právo podat námitky proti tomuto příkazu k úhradě nákladů exekuce101. Je možné, aby o znalečném rozhodl soudní exekutor až před předložením listin potřebných k rozvrhu podstaty102, kde v příkaze k úhradě nákladů exekuce nebude stanoveno pouze znalečné, ale i další náklady exekuce spojené s provedením exekuce prodejem nemovitosti, ale vhodnější bude, pokud o těchto nákladech rozhodne soudní exekutor po podání posudku, neboť nelze spravedlivě požadovat po znalci, aby vyčkal, až bude exekuce de facto ukončena, což je většinou otázka mnoha měsíců od podání znaleckého posudku a vyplatil takto soudního znalce za jeho práci již dříve.
101 102
§ 88 odst. 1, 3 EŘ. § 68 EŘ.
40
7. Usnesení o ceně nemovitosti 7.1. Cena nemovitosti a její příslušenství Na základě výsledků znaleckého posudku podle ust. § 336 OSŘ určí soudní exekutor cenu nemovitosti a jejího příslušenství, cenu jednotlivých práv a závad s nemovitostí spojených, dále určí závady, které prodejem v dražbě nezaniknou a výslednou cenu103, která je výslednicí ceny nemovitosti a jejího příslušenství mínus závady, které prodejem nemovitosti nezaniknou104, resp. plus práva, která prodejem nemovitosti nezaniknou. Až od ocenění nemovitosti je známo, co je příslušenstvím nemovitosti. Je třeba si uvědomit, že na rozdíl od součástí nemovitosti, které podle povahy náleží k nemovitosti a nemůže být odděleno, aniž by se tím nemovitost znehodnotila je u příslušenství rozhodné nejen to, že příslušenství je trvale užíváno společně s nemovitostí, ale zvláště fakt, že (až) vlastníkem nemovitosti je určeno, aby s nemovitostí bylo trvale užíváno, tedy je zde stanoven prvek vůle povinného, který až svým určením vymezí, která věc vedlejší bude příslušenství věci hlavní, tedy nemovitosti. Pokud však povinný není přítomen ohledání nemovitosti soudním znalcem, není v silách tohoto zjistit příslušenství jinak, než-li skutkovým zjištěním na místě samém bez toho, aby zjišťoval stanovisko povinného, což se ale může negativně odrazit v případném odvolání povinného do usnesení o ceně nemovitosti. Je na soudním znalci, aby ve svém posudku přesně jednotlivě vymezil příslušenství nemovitosti, neboť teprve od tohoto okamžiku, resp. od vyhotovení usnesení o ceně nemovitosti je postaveno na jisto, co je a co není příslušenstvím nemovitosti. 7.2. Rozpor znaleckého posudku a usnesení o ceně Hned na začátku považuji za důležité si ujasnit, že až právní mocí usnesení o ceně nemovitosti je uzavřena další fáze exekuce prodejem nemovitosti, která počala usnesením o ustanovení znalce, který ocenil nemovitost povinného a podal znalecký posudek. Znalecký posudek předložený soudním znalcem je pouhým pokladem k určení výsledné ceny nemovitosti. Pokud však soudní exekutor určil cenu nemovitosti a jejího příslušenství, resp. cenu jednotlivých práv a závad s nemovitostí spojených jinak, než ustanovený soudní znalec, je nezbytné, aby k tomu měl skutečně závažné objektivní důvody105, které je nucen řádně odůvodnit v usnesení o ceně nemovitosti. Pokud tomu tak nebude, jde o závažný prohřešek 103
§ 336a odst. 1 OSŘ. § 336a odst. 3 OSŘ. 105 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 11.7.2001 sp.zn. I. ÚS 450/99. 104
41
mající za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí při případném odvolání a jeho zrušení odvolacím soudem106. Výše uvedené platí i v tom případě, kdy soudní exekutor nevybočuje svým názorem z podaného znaleckého posudku. I v tomto případě je nezbytné, aby soudní exekutor v odůvodnění zevrubně vyložil prokázané skutečnosti a jejich posouzení podle příslušných ustanovení zákona, jichž použil. Pokud má soudní exekutor za to, že se znalci nepodařilo provést ocenění dostatečně např. co se týče práv a závad ve formě věcných břemen, je nutností, aby doplnil odhad provedený znalcem. V tomto případě je namístě, aby soudní exekutor nařídil jednání a provedl dokazování, jímž doplní posudek znalce. 7.3. Důležitost usnesení o ceně Závažným co do důležitosti usnesení o ceně nemovitosti je jeho část týkající se jednak ocenění jednotlivých práv a závad a ta jeho část, ve které se uvádí závady, které prodejem v dražbě nezaniknou. Je třeba, aby soudní znalec, popř. soudní exekutor zjistili všechna práva a zvláště závady, které váznou na nemovitosti. Jejich nezjištění může mít katastrofální důsledky co do hodnoty nemovitosti, přičemž v další fázi řízení, zvláště po dražbě předmětné nemovitosti to bude soudní exekutor, který ponese nepříznivé následky takto provedeného ocenění nemovitosti. Pokud totiž při ocenění nemovitosti nebude zjištěno věcné břemeno a toto bude zjištěno např. až při rozvrhu výtěžku dražby (resp. vždy po dražbě nemovitosti), je třeba nejprve zjistit, zda-li se jedná o věcné břemeno, které dražbou zanikne či nikoliv. Pokud se jedná o závady, které podle zákonné úpravy dražbou nezaniknou, tyto budou zatěžovat nemovitost vydražitele i nadále bez toho, aby tato závada byla v této fázi řízení oceněna a o to snížena výsledná cena nemovitosti107. Jedná-li se o věcná břemena nebo jiné závady, která zanikají dražbou nemovitosti, pokud je náhrada vyplacena jejich nositelům, je třeba je nejprve ocenit soudním znalcem, pokud však není zřejmé, že by tak jako tak nebyla z podstaty uspokojena, pokud však oprávněný z tohoto věcného břemene nebo jiné závady nepodá tzv. odporovou žalobu podle ust. § 267a OSŘ, na základě níž by bylo zjištěno, že na něj dopadá výtěžek z dražby.
106 107
Nález Ústavního soudu ČR ze dne 3.2.2000 sp.zn. III. ÚS 103/99. Kurka V., Drápal L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Nakladatelství Linde, 2004, s. 561.
42
7.4. Odpovědnost soudního exekutora za vadné usnesení o ceně Vzhledem k tomu, že takto dodatečně zjištěné závady na nemovitosti její hodnotu mohou vážným způsobem snížit, je namístě úvaha o odpovědnosti soudního exekutora za škodu způsobenou při jeho činnosti, pokud však neprokáže, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat108. Tak tomu bude např. tehdy, pokud soudnímu exekutorovi nebude stačit znalecký posudek, ve kterém nebyla provedena obhlídka nemovitosti soudním znalcem v tom případě, kdy povinný toto neumožnil a soudní exekutor nařídil ve věci jednání. Taktéž může využít možnosti provést dokazování výslechem nejen povinného či oprávněného, ale např. i sousedů povinného, které pro tento účel předvolá k jednání. Pokud výše uvedených procesních možností soudní exekutor nevyužije a bez dalšího převezme posudek soudního znalce jako podklad pro své rozhodnutí, lze se na něm hojit prostřednictvím náhrady škody. Zcela zjevným se jeví příklad, kdy soudní znalec ocení pozemek – ornou půdu – která dle přiložené fotografie je evidentně obdělávaná a podle dosavadních zjištění soudního exekutora povinný na tomto pozemku nehospodaří. Je nutné pro další postup, aby soudní exekutor zjistil, kdo hospodaří na tomto pozemku a toto nájemní právo, resp. závadu na pozemku váznoucím nechal soudním znalcem ocenit. Totéž je např. v případě, kdy znalecký posudek obsahuje údaje, že v exekuované nemovitosti jsou nebytové prostory, které jsou povinným dále pronajímány. Soudní exekutor je v tomto případě povinen provést alespoň minimální dostupné šetření vedoucí ke zjištění, zda tyto prostory skutečně pronajímány jsou (a – v kladném případě – komu), a že by pak měl usnesení o ceně doručit tomuto nájemci109. 7.5. Závady, které prodejem nemovitosti nezaniknou V usnesení o ceně nemovitosti je třeba uvést závady, které prodejem nemovitosti nezaniknou, což jsou věcná břemena, o nichž to stanoví zvláštní předpisy, nájem bytů a další věcná břemena a nájemní práva, u nichž zájem společnosti vyžaduje, aby nemovitost zatěžovala i nadále110. Tímto zvláštním předpisem111 může být např. zákon č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), zákon č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), zákon č. 13/1997 Sb. 108
§ 32 EŘ. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.11.2005 sp.zn. 20 Cdo 779/2005. 110 § 336a odst. 2 OSŘ. 111 Všechny tyto předpisy jsou veřejnoprávní povahy. 109
43
o pozemních komunikacích, zákon č. 266/1994 Sb. o dráhách nebo zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Jako zvláště chráněný zájem je přímo v OSŘ uvedena ochrana nájmu bytu, přičemž v tomto není na uvážení soudního exekutora, zda tomuto přizná ochranu závady, která nezanikne, oproti „dalším“ nájemním právům, kde je rozhodujícím kritériem zájem společnosti a tedy je na posouzení soudního exekutora. Taktéž jsou na uvážení soudního exekutora další věcná břemena, která mají povahu nezanikajících věcných břemen jen v tom případě, kdy to vyžaduje zájem společnosti. Zájem společnosti je neurčitý pojem a vyžaduje široké a zvláště pečlivé uvážení, zda-li posuzovanou závadu lze subsumovat i pod zájem společnosti. Tak např. to zcela jistě bude u závad typu věcného břemene chůze a jízdy přes prodávaný pozemek, ale tak zřetelné to nebude např. v případě věcného břemene užívání zahrady bývalým vlastníkem prodávané nemovitosti (tedy prodávajícím povinnému) nebo nájem pozemku či nebytového prostoru. Je totiž i pro kupce a tedy pro výši odhadované ceny lepší, pokud bude nájemce nucen sjednávat nájemní smlouvu novou, než-li aby případný vydražitel byl nucen zde tohoto nájemce či uživatele byl nucen strpět i s tím, že o tuto závadu bude výsledná cena nemovitosti snížena. Pokud na prodávaném pozemku je závada, u níž to, zda bude posouzena jako závada zanikající či nezanikající je na rozhodnutí soudního exekutora a tento bude vycházet z neúplného znaleckého posudku, který nebude dále doplněn např. dokazováním, je na soudu při rozvrhu podstaty, zda-li přizná této závadě povahu závady zanikající či nikoliv (viz výše). V samotném usnesení o ceně nemovitosti je třeba jednotlivě uvést veškeré závady, které při dražebním jednání nezaniknou a v odůvodnění uvést, které skutečnosti, které mají za následek závadu, jež prodejem nemovitosti nezanikne, má soudní exekutor za prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění ohledně těchto závad a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, byly-li předloženy a jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce. Nesplňuje-li odůvodnění výše vytýčená kritéria, daná soudnímu exekutorovi zákonem podle ust. § 157 odst. 2 OSŘ, je toto rozhodnutí soudního exekutora nepřezkoumatelné a při případném odvolání by mělo být zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. Je-li v usnesení oceněna závada, která prodejem v dražbě nezanikne, je třeba tuto nevýhodu, která bude zatěžovat i vydražitele, nějak vyrovnat, což se stane odečtením hodnoty této závady od ceny nemovitosti a jejího příslušenství112.
112
§ 336a odst. 3 OSŘ.
44
7.6. Závady, které prodejem zaniknou Závady, které prodejem zaniknou, se ve výroku usnesení neobjeví a nezaniknou, bude-li za ně vydražiteli dána náhrada za současného souhlasu toho, komu svědčí právo z této závady113, ledaže se na tuto závadu nedostalo vydražiteli náhrady114. Pokud souhlas toho, v jehož prospěch je závada, nebyl dán, náhrada patří tomuto oprávněnému, ale závada vždy zaniká, i když se této náhrady nedostalo např. z důvodu pořadí115. Tato pohledávka oprávněného ze závady je uspokojována ve třetí skupině společně s oprávněným s exekuce nebo s oprávněným ze zástavního práva váznoucím na exekuované nemovitosti, záleží tedy na datu sepsání nájemní smlouvy116, zda se tomuto oprávněnému něčeho z podstaty dostane. 7.7. Doručování, opravné prostředky Doručení usnesení o ceně je upraveno tak, že se musí doručit oprávněnému, povinnému, manželu povinného, jde-li o nemovitost v SJM117 a dále těm, v jejichž prospěch váznou na nemovitosti práva či závady118, tedy účastníkům této fáze řízení. Na rozdíl od výkonu rozhodnutí se usnesení o ceně nemovitosti nedoručuje dalšímu oprávněnému, neboť tento účastník je v exekuci nepřípustný (viz výše). Nikomu z výše uvedených se usnesení o ceně nedoručuje do vlastních rukou, nebude-li to soudním exekutorem nařízeno119. Pokud některý z účastníků není soudnímu exekutorovi znám nebo jeho pobyt není znám, je usnesení o ceně doručené po patnáctém dnu po jeho vyvěšení na úřední desce soudního exekutora120. Z tohoto vyplývá, že je vhodné vyvěsit usnesení o ceně vždy, neboť okruh účastníků se může posléze ukázat širší, než-li tomu bylo při vydávání usnesení o ceně nemovitosti. Výše uvedení účastníci jsou aktivně legitimováni k podání odvolání. V samotném usnesení lze napadnout veškeré výroky, a to i o jednotlivých právech a závadách váznoucích na nemovitosti či o závadách, jež v dražbě nezaniknou, resp. těch, jež uvedeny ve výroku nejsou a tudíž v dražbě za určitých podmínek zaniknou. Dovolání proti usnesení krajského soudu, který rozhodl o odvolání proti rozhodnutí soudního exekutor však není přípustné121.
113
§ 337g odst. 2 OSŘ. § 337h odst. 2 OSŘ. 115 § 337c odst. 1 písm. c) OSŘ. 116 § 337 odst. 5 písm. f) OSŘ. 117 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.4.2006 sp.zn. 20 Cdo 2329/2005. 118 § 336a odst. 4 OSŘ. 119 § 45b odst. 1 OSŘ. 120 § 124 odst. 2 EŘ. 121 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.3.2006 sp.zn. 20 Cdo 2475/2005. Shodně též Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.6.2006 sp.zn. 20 Cdo 3009/2005. 114
45
Rozsah odvolání je jednotlivým účastníkům zúžen, a to ve směru pouze těch výroků, jež se dotýkají jejich práv nebo povinností122. Např. podat odvolání proti závadě může podat jen ten, kdo má oprávnění z takové závady a to např. do jejího ocenění či toho, zda tato závada zanikne či nikoliv. Pro postup do další fáze exekuce prodejem nemovitosti je nutno, aby usnesení o ceně nemovitosti nabylo právní moci, a to ve všech jeho výrocích. Je tedy nezbytné, aby žádný z účastníků nepodal odvolání či jej ani nepodal účastník, který má právo podat odvolání pouze do určitého výroku. Po právní moci usnesení o ceně nemovitosti je toto závazným podkladem pro další fázi exekuce, tedy dražební jednání. 7.8. Podstatná změna poměrů Je namístě otázka, zda-li po podstatné změně poměrů lze usnesení o ceně změnit. Podle ust. § 163 odst. 1 OSŘ je možno rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. Podle ust. § 167 odst. 2 OSŘ není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku. Podle ust. § 3 odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 418/2001 Sb., o postupech při výkonu exekuční a další činnosti, rozhoduje soudní exekutor exekučním příkazem nebo příkazem k úhradě nákladů exekuce, pokud tak stanoví EŘ, v ostatních případech rozhoduje usnesením. Podle ust. § 69 EŘ nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na provádění exekuce prodejem movitých věcí a nemovitostí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitostí. Podle ust. § 254 odst. 1 věty druhé OSŘ se při výkonu rozhodnutí rozhoduje vždy usnesením. Podle ust. § 46 odst. 1 EŘ činí exekutor pověřený provedením exekuce i bez návrhu úkony směřující k jejímu provedení. Z výše uvedeného lze dovodit, že změna poměrů se týká i usnesení jako formy rozhodnutí a v exekučním řízení lze usnesení změnit i bez návrhu. Na druhou stranu se však v ust. § 163 OSŘ uvádí, že lze změnit rozhodnutí upravující plnění v budoucnu splatných dávek nebo plnění ve splátkách pro podstatnou změnu poměrů. Jazykovým výkladem se tedy nedostaneme k tomu, že by bylo možno změnit usnesení o ceně nemovitosti. Na druhou stranu ale ust. § 163 OSŘ nepokrývá ty situace, kdy v budoucnu může dojít k okolnostem, jež nebylo při vynesení rozhodnutí možno předvídat a tedy, že rozhodování soudů se děje za
122
Kurka V., Drápal L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Nakladatelství Linde, 2004, s. 531.
46
aplikace clausule rebus sic stantibus123. Toto lze aplikovat i na usnesení o ceně, neboť byť je usnesení již pro účastníky závazné a nelze se proti němu již odvolat, může nastat nepředvídatelná okolnost, která podstatně změní okolnosti, za nichž bylo vyneseno původní usnesení o ceně (např. povodně, požár, apod.) a tedy je nutno toto usnesení změnit za použití clausule rebus sic stantibus124. Nebylo by taktéž fakticky možné vydražit nemovitost, pokud by výsledná cena zcela neodpovídala např. ceně obvyklé. Může totiž dojít k situaci, kdy soudní exekutor nevydraží nemovitost např. ani při třetím dražebním jednání. Domnívám se, že i v tomto případě lze změnit výslednou cenu nemovitosti, neboť je zřejmé, že došlo k podstatné změně poměrů, za nichž soudní exekutor vynášel původní usnesení o ceně nemovitosti. 7.9. Funkční příslušnost odvolacího soudu, postup soudního exekutora při odvolání Za samostatnou úvahu stojí otázka, který soud je funkčně příslušný k rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí soudního exekutora a jaký by měl být postup soudního exekutora poté, co mu došlo odvolání účastníka řízení do jeho rozhodnutí. Podle ust. § 28 EŘ se úkony exekutora považují za úkony soudu. Podle ust. § 52 odst. 2 EŘ nestanoví-li EŘ jinak, je exekutor oprávněn vykonat všechny úkony, které občanský soudní řád a další právní předpisy jinak svěřují při provedení výkonu rozhodnutí soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci soudu. Z výše uvedeného tedy plyne, že rozhodnutí soudního exekutora (tedy např. usnesení o ceně) je postaveno na roveň rozhodnutí soudu. Vzhledem k tomu, že věcně příslušným k provedení výkonu rozhodnutí je soud okresní125, je zřejmo, že rozhodnutí soudního exekutora je v postavení rozhodnutí soudu okresního. Tedy, z výše uvedeného se podává, že není správný názor, podle něhož by k rozhodování o odvolání proti rozhodnutí soudního exekutora (vyjma rozhodnutí o nákladech exekuce) měl být funkčně příslušný okresní soud. Toto tvrzení je podporováno právě i tvrzením, jež proti příkazu k úhradě nákladů exekuce uvádí speciální funkční příslušnost, a to okresní soud. Z výše uvedeného vyplývá závěr, že v jiných případech (a contrario) by funkčně příslušným měl být soud krajský jako soud odvolací.
123
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8.4.1971 sp.zn. 9 Co 157/71. Kurka V., Drápal L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Nakladatelství Linde, 2004, s. 531. 125 § 9 odst. 1 OSŘ. 124
47
Odvolání se podává u soudního exekutora, který vydal napadené rozhodnutí. Nesprávný je názor uvedený ve stanovisku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. Cpjn 200/2005, ve kterém se uvádí, že „odvolání předloží soudní exekutor …okresnímu soudu“. Tento názor se vymyká argumentům výše uvedeným. Je-li totiž rozhodnutí soudního exekutora postaveno na roveň rozhodnutí soudu prvního stupně, není na místě ta úprava, jež vkládá mezi soudního exekutora a soudu krajského soud okresní, který navíc nemá s odvoláním absolutně nic procesně společného. Krajské soudy tento postup nadto vynucují, neboť vrátí předložené odvolání soudnímu exekutorovi s tím, aby jej poslal přes okresní soud, což lze chápat pouze jako protizákonnou obstrukci ze stran soudů. Je na zodpovědnosti soudního exekutora, aby krajskému soudu předložil úplné podklady pro rozhodnutí odvolacího soudu včetně tzv. předkládací zprávy126, jež je vyžadována mimochodem na formuláři, což je taktéž platnou právní neupraveno a je tudíž protizákonné. Mám za to, že nesprávný je taktéž názor uvedený ve stanovisku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. Cpjn 200/2005, ve kterém se uvádí, že „jen okresnímu soudu jsou vyhrazeny postupy podle § 208 a 210a OSŘ)“. Opětně, pro toto tvrzení není opory v platné právní úpravě a vzhledem k výše uvedené argumentaci k rovnosti rozhodnutí soudního exekutora vůči rozhodnutí soudu prvního stupně je již málo toho, co k tomuto dodat. Není důvodu, poté, co je soudní exekutor pověřen k provedení exekuce, se domnívat, že by nebyl příslušný k odmítnutí odvolání z důvodů jeho opožděnosti tak jako soud prvního stupně při výkonu rozhodnutí, tedy soud okresní. Navíc, proti tomuto rozhodnutí je příslušné odvolání, tudíž, i byl-li by postup soudního exekutora nesprávný (a to dokonce v krajním případě snad úmyslně), nic nebrání takto odmítnutému, aby se proti rozhodnutí o odmítnutí odvolání odvolal a takto se věc dostala před krajský soud, který o věci s konečnou platností rozhodne. Soudní exekutor je navíc povinen odstranit případné vady odvolání, tak, jak je tomu u soudu prvního stupně127. Výše uvedené se plně vztahuje i na ust. § 210a OSŘ, které se na činnost soudního exekutora použije pouze ve vztahu k ust. § 208 OSŘ. Není důvodu se domnívat, že by soudní exekutor, který odmítl odvolání z důvodu opožděnosti a posléze zjistil, že zde podmínky pro odmítnutí nebyly, nebyl oprávněn, tak jako soud prvního stupně, odvolání plně vyhovět a změnit usnesení, jímž odmítl odvolání pro opožděnost, přičemž tento postup je navíc časově, a tudíž i ekonomicky výhodnější a současná právní úprava tomuto postupu jen nasvědčuje, než-li naopak.
126 127
§ 209, § 210 odst. 3 OSŘ. § 209 OSŘ.
48
8. Usnesení o nařízení dražebního jednání 8.1. Výroky organizační povahy Po právní moci usnesení o ceně nemovitosti nařídí soudní exekutor dražební jednání, to však pouze za předpokladu, že pohledávka oprávněného a náklady exekuce nebyly zcela uhrazeny. Usnesení o nařízení dražebního jednání (dražební vyhláška) se skládá z mnoha výroků. Některé z nich mají povahu pouze organizační jako např. výrok o času a místě dražby. Tyto výroky upravují pouze vedení řízení a lze je změnit např. odročením jednání, aniž by se změnily další výroky dražební vyhlášky128. Místem, kde se bude provádět dražební jednání je ve většině případů sídlo soudního exekutora, zákonná úprava však nevylučuje, aby dražba proběhla např. v nemovitosti povinného nebo např. v aukční síni, která je pro tyto události lépe připravena, než-li prostory v sídle soudního exekutora129. Čas musí být stanoven tak, aby dražební jednání bylo nejdříve 30 dnů po dni vydání dražební vyhlášky. Vzhledem k tomu, že lhůta je stanovena v návaznosti na vydání dražební vyhlášky a nikoliv např. na doručení katastrálnímu úřadu, lze tuto lhůtu bez větších problémů obejít a tím de facto zkrátit130. Dalším výrokem, jež pouze upravuje vedení řízení je výrok obsahující označení nemovitosti a jejího příslušenství. Jak bylo v práci již výše uvedeno, není podle mého názoru možno, aby soudní exekutor pojal do dražební vyhlášky jen některé nemovitosti, které byly uvedeny v exekučním příkaze, neboť by se jednalo o obcházení zákona, který tento postup neumožňuje. Tedy, v dražební vyhlášce soudní exekutor označí nemovitosti podle exekučního příkazu, kterým postihl nemovitost povinného a zároveň označí i její příslušenství. V tomto případě bude nutno vycházet ze znaleckého posudku, resp. z usnesení o ceně nemovitosti, v němž bylo již přesně a závazně specifikováno, co je příslušenstvím dražené nemovitosti131. Je dobré toto příslušenství uvést jmenovitě a co možná nejpřesněji, neboť slouží jako (většinou) jediná informace případným zájemcům o dražbu této nemovitosti.
128
Kurka V., Drápal L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Nakladatelství Linde, 2004, s. 532. § 336d odst. 1 OSŘ. 130 § 336d odst. 2 OSŘ. 131 § 336a odst. 1 písm. a), § 336 dost. 2 písm. b) OSŘ. 129
49
8.2. Výsledná cena a klauzule rebus sic stantibus Dalším výrokem dražební vyhlášky je výsledná cena dražené nemovitosti. Tato výsledná cena je přejata z pravomocného usnesení o ceně, ale pokud se v čase od vydání původního usnesení o ceně podstatně změní okolnosti mající vliv na cenu nemovitosti nebo cenu jejích jednotlivých práv a závad, nelze z původního usnesení o ceně vycházet a je nutno ocenit nemovitost a její příslušenství, resp. jednotlivá práva a závady opětně a při určení výsledné ceny vycházet z nového znaleckého posudku, neboť, usnesení o ceně je vydáváno s klauzulí rebus sic stantibus. Není totiž možné, aby v dražební vyhlášce byla uvedena původní výsledná cena, ale cena nová. Je možné, aby nové ocenění bylo vyjádřeno v novém usnesení o ceně, ale také je možné, aby nové ocenění bylo vyjádřeno v dražební vyhlášce132. V tom případě je nutné, aby soudní exekutor uvedl, že změnil v dražební vyhlášce původní usnesení o ceně, a ač se „běžná“ dražební vyhláška odůvodnit nemusí, v tomto případě je nutno změněné výroky řádně odůvodnit tak jako v usnesení o ceně. Pokud by opětně došlo k podstatné změně poměrů od vydání dražební vyhlášky, v níž by byla uvedena jiná výsledná cena než-li v usnesení o ceně, resp. nového usnesení o ceně, je namístě opětně ocenit nemovitost, případně odročit dražební jednání a znova určit výslednou cenu nemovitostí, resp. práv a závad na ní váznoucích. Nejnižší podání je odvozeno od výsledné ceny, a to ve výši jeho dvou třetin. Nejnižší podání musí být přesně vyčísleno. Je praxí soudních exekutorů, že nejnižší podání v případě v případě haléřového zbytku při podílu zaokrouhlují na celé koruny. Výše jistoty je co do jejího maxima limitována třemi čtvrtinami nejnižšího podání, její nejnižší výše však není zákonem stanovena. Je však třeba pamatovat na to, že jistota tzv. obmeškalého vydražitele slouží na náhradu případných závazků tohoto vydražitele a je tudíž praktické ji stanovit alespoň v rozdílu mezi výší nejnižšího podání a případnou výší nejnižšího podání při dalším dražebním jednání133. Způsob zaplacení jistiny není na výběru soudního exekutora, ale je stanoven přímo zákonem a to tak, že lze ji zaplatit jak do pokladny soudního exekutora, tak na jeho účet, avšak před samotným dražebním jednáním je nutno složení na účet být soudním exekutorem zjištěno před zahájením dražebního jednání. V dalším výroku dražební vyhlášky je uvedení všech práv a závad spojených s nemovitostí. Zde bude soudní exekutor vycházet opětně z usnesení o ceně nemovitosti, resp. ze znaleckého posudku. Proti tomuto výroku není přípustné odvolání. Vzhledem k tomu, že i jejich případným zjištěním po vydání usnesení o ceně nedojde ke změně výsledné ceny, není 132 133
Kurka V., Drápal L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Nakladatelství Linde, 2004, s. 533. § 336n odst. 1 OSŘ.
50
třeba práva či závady, které v dražbě zaniknou, oceňovat, ale domnívám se, že je nutno je zde uvést, byli-li posléze zjištěny134, neboť tato informace slouží případným zájemcům o nemovitost. 8.3. Další ocenění závad, jež prodejem nezaniknou? Dále je nutno v dražební vyhlášce uvést závady, které prodejem nemovitosti nezaniknou a která byla uvedena v usnesení o ceně, přičemž i zde se uplatní klauzule rebus sic stantibus. Je totiž možné, že po vydání usnesení o ceně vyjdou najevo další práva či závady, která nebyla oceněna a to např. z toho důvodu, že soudní exekutor neprovedl ohledání nemovitosti apod. s tím, že není zřejmé, zda se jedná o závadu, která prodejem zanikne či nikoliv. Jedná-li se o závadu, která prodejem zanikne, opětně se neoceňuje, neboť tato nemá vliv na výslednou cenu nemovitosti, ale je třeba ji uvést v dražební vyhlášce. Jedná-li se však o závadu, která prodejem v dražbě nezanikne, je třeba ji ocenit, neboť o její výši se sníží výsledná cena nemovitosti, což je podstatná změna oproti původnímu stavu při vydání usnesení o ceně. Proti tomuto výroku je také připuštěno odvolání, tak jako do výroku o výsledné ceně nemovitosti, na rozdíl od výroku předešlého a to právě z důvodu možnosti jejich změny po právní moci usnesení o ceně. Jinak by totiž právo odvolání bylo konzumováno již v usnesení o ceně a v této fázi řízení by již nebylo možno podat odvolání. Na druhou stranu současná právní úprava neskýtá oporu pro to, aby účastníci řízení mohli např. proti výsledné ceně (typicky povinný) podat odvolání jen jednou za celé řízení, pokud nedojde k novému ocenění nemovitosti a jejího příslušenství, resp. práv a závad s nemovitostí spojených. Tak totiž dochází k neúměrnému prodlužování řízení, což má za následek nižší faktickou vymahatelnost práva. Je totiž zcela zřejmé, že odvolání do výroků ohledně výsledné ceny a závad, které při prodeji nezaniknou, jsou zde pouze pro případ uplatnění klauzule rebus sic stantibus, leč bohužel, v zákoně výslovně nic uvedeno není a tak se lze úspěšně odvolat i proti těmto výrokům tehdy, pokud usnesení o ceně je v právní moci a účastník nevyužil svého práva k odvolání či byl dokonce se svým dřívějším odvolání neúspěšný. Pro futuro by bylo vhodné tuto otázku v zákoně výslovně upravit. 8.4. Držba vydražené nemovitosti Vydražitel je oprávněn převzít vydraženou nemovitost s příslušenstvím dnem následujícím po vydání usnesení o příklepu, o čemž je povinen vyrozumět soud. Vzhledem
134
§ 336b odst. 2 písm. f) OSŘ.
51
k tomu, že zákonná úprava nezná postih toho vydražitele, který nevyrozumí soud o převzetí vydražené nemovitosti, jedná se o lex imperfecta135. Tato povinnost je zde pouze z toho důvodu, kdy by vydražitel nedoplatil nejvyšší podání a byl by nucen vydat povinnému užitky a nahradit škodu, kterou mu způsobil při hospodaření s nemovitostí a jejím příslušenstvím136 a tedy je třeba znát, od kdy hospodaří na vydražené nemovitosti. Zde je také vidět, proč je nutno uvádět v dražební vyhlášce, resp. již v usnesení o ceně nemovitosti příslušenství dražené nemovitosti. Vzhledem k tomu, že je na uvážení povinného, co uzná za příslušenství, je zřejmé, že pokud nebude příslušenství uvedeno výčtem v dražební vyhlášce, může povinný odstranit veškeré příslušenství bez jakéhokoliv postihu, což může dodatečně velmi změnit skutečnou cenu nemovitosti. Pokud usnesení o příklepu nabude právní moci, je vydražitel povinen doplatit nejvyšší podání. Zaplacením nejvyššího podání se stává vlastníkem nemovitosti ke dni vydání usnesení o příklepu. Domnívám se, že by v zákonné úpravě týkající se dražební vyhlášky měly být dále uvedeny lhůty k zaplacení nejvyššího podání, resp. jejich uvedení v dražební vyhlášce, neboť časový údaj týkající se splatnosti je pro případného vydražitele velmi důležitý a v současné době je tato otázka upravena až v usnesení o příklepu, což ale může být pro některé vydražitele již pozdě137. 8.5. Přihláška věřitele, neuplatnění § 43 OSŘ? V dražební vyhlášce musí být dále uvedeno upozornění, jež vyzývá oprávněného (další oprávněný je v exekuci pojmově vyloučen) a další věřitele povinného (dále jen „věřitel“), kteří mají proti povinnému vymahatelnou pohledávku nebo pohledávku zajištěnou zástavním právem na dražené nemovitosti, aby ji do začátku dražebního jednání přihlásili uvedením výše pohledávky a jejího příslušenství a doložili ji listinami, pak budou moci být jejich pohledávky uspokojeny při rozvrhu. Dále musí soudní exekutor v dražební vyhlášce poučit výše uvedené, že k přihláškám, v nichž nebude výše pohledávky nebo jejího příslušenství uvedena, se nepřihlíží. Nedoloží-li věřitel listiny, bude soudní exekutor vycházet z obsahu spisu. Tyto listiny však nemusí do spisu doložit přihlašovatel; je možné, aby listiny, jež prokazují pohledávku, doložila do spisu třetí osoba138 a soudní exekutor i v takovém případě musí k listině přihlížet. Co se týče vymahatelnosti pohledávek, není zde volena úprava jako při úpadku139 a lze přihlásit jen pohledávku vykonatelnou, tedy zjištěnou 135
§ 336l odst. 1 OSŘ. § 336l odst. 4 OSŘ. 137 § 336b odst. 2 písm. h), § 336l odst. 1 a 3 OSŘ a contrario; § 336j odst. 4, § 336m odst. 2 OSŘ. 138 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.10.2005, sp. zn. 20 Cdo 443/2005. 139 § 173 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). 136
52
exekučním titulem ve smyslu ust. § 274 OSŘ a na roveň těmto je postavena pohledávka zajištěna zástavním právem na dražené nemovitosti. V tomto směru by asi byla vhodnější speciální úprava v EŘ, kde by byl odkaz na ust. § 40 EŘ, i když i současná úprava nepředstavuje aplikační či výkladový problém. Oprávněný může přihlásit pouze pohledávku přiznanou po právní moci jak usnesení o nařízení exekuce tak i exekučního příkazu prodejem nemovitosti, neboť usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti se v tomto případě rovná exekuční příkaz společně s usnesením o nařízení exekuce. Má-li věřitel vůči povinnému vymahatelnou pohledávku, která je současně zajištěna zástavním právem, musí ji, aby při rozvrhu dosáhl jejího uspokojení ve třetí skupině, přihlásit do řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí jako pohledávku zajištěnou zástavním právem nejpozději do zahájení dražebního jednání140. Jelikož ust. § 336b odst. 2 písm. i) OSŘ a ust. § 336f OSŘ nemá specielní ustanovení týkající se náležitostí podání, uplatní se ust. § 42 odst. 4 OSŘ. V literatuře141 se objevuje názor, že soud není povinen postupovat podle ust. 43 OSŘ a vyzvat věřitele k odstranění případných vad přihlášky. Domnívám se, že takovýto postup odporuje platné právní úpravě. Na podání věřitele - přihlášku se použije ust. § 42 odst. 4 OSŘ, ust. § 336f OSŘ pouze uvádí další náležitosti samotné přihlášky a jejich příloh (což ale ostatně vyplývá ze zásady tvrzení a zásady důkazního břemene) a naopak ust. § 336f OSŘ nemá úpravu týkající se vyloučení aplikace ust. § 43 OSŘ. Podle ust. § 254 odst. 3 OSŘ poskytuje za použití ust. § 52 odst. 1 EŘ soudní exekutor dalším osobám, tedy i věřitelům, poučení o jejich procesních právech a povinnostech. Jediným problémem, který zde je, je fakticky velmi krátká lhůta k opravě přihlášky, což jde i při této úpravě k tíži vadně přihlášeného věřitele. Pokud soudní exekutor vyzve věřitele, jež podal vadnou přihlášku a tento ji opraví až po zahájení dražebního jednání, je namístě odmítnout tuto opravu a k té části, jež byla vadně přihlášena, nepřihlížet142. Naopak, nebude-li při současné právní úpravě učiněna výzva, lze dovodit, že dojde k nesprávnému postupu soudního exekutora, neboť nepoučil další osoby a nevyzval věřitele vadné přihlášky. Soudní exekutor dále v dražební vyhlášce vyzve oprávněného a věřitele, aby sdělili do začátku dražebního jednání, zda požadují zaplacení svých pohledávek s upozorněním, že nepožádají-li o zaplacení do lhůty výše uvedené, může vydražitel dluh povinného vůči nim převzít. Pokud vydražitel nepřevezme pohledávku věřitele, i tak budou moci být uspokojeny 140
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.11.2006 sp.zn. 20 Cdo 400/2006. Bureš J. ... [et al.]. Občanský soudní řád komentář. II. díl, (§ 201 až 376). 6. vyd. Praha: Nakladatelství C.H. Beck, 2003, s. 1385. 142 § 43 odst. 2 věta druhá OSŘ. 141
53
v rozvrhu, převezme-li je, tyto závazky přejdou od povinného k vydražiteli bez toho, aniž by musel být dán souhlas s převzetím dluhu. Vydražiteli na takto převzatý závazek bude dána náhrada z podstaty143, ale vydražitel bude nucen převzít závazek, i když se na tento závazek nedostane při následném rozvrhu ničeho. Jde-li o pohledávku zajištěnou zástavním právem na nemovitosti povinného, toto zástavní právo nadále zatěžuje nemovitost vydražitele, který převzal pohledávku od povinného144. Je tedy namístě úvaha, zda-li je tento institut použitelný v praxi. Domnívám se, že ano, i když jeho použití je minimální. Tak např., měl-li by vydražitel proti věřiteli započitatelnou pohledávku a byl-li by si jistý, že se na něj dostane při rozvrhu náhrady za tuto převzatou pohledávku, lze si představit, že by toto převzetí mělo praktický smysl, samozřejmě za předpokladu, kdy by věřitel nežádal vyplacení své pohledávky. 8.6. Vyloučení nemovitosti z exekuce, předkupní právo V dražební vyhlášce musí být výzva těm, kteří mají právo, které nepřipouští dražbu145, aby je uplatnili u soudu a aby takové uplatnění práva bylo prokázáno soudnímu exekutorovi nejpozději před zahájením dražebního jednání. Po zahájení dražebního jednání již nelze k takovému prokázání přihlížet146. Poslední zákonnou náležitostí dražební vyhlášky podle ust. § 336b OSŘ je upozornění, jež se dostává těm, jež mají předkupní právo k prodávané nemovitosti, aby je uplatnili u soudu s tím, že předkupní právo, ať už věcné nebo obligační, udělením příklepu zaniká147. Toto ustanovení nečiní v praxi problémy. Pro futuro by stálo za uvážení, zda-li by v dražební vyhlášce nemělo být uvedeno, jaké důsledky má uplatněné předkupní právo148, tedy, že tomu, kdo má předkupní právo stačí k vydražení nemovitosti de facto jen dorovnávat nejvyšší podání a příklep bude udělen jemu. Taktéž pro futuro lze podobnou úpravu dražební vyhlášky doporučit v případě dražby spoluvlastnického podílu na nemovitosti, kdy spoluvlastník má co do účinků totéž právo jako ten, komu svědčí předkupní právo, resp. pokud se se shodným podáním střetne spoluvlastník a ten, v jehož prospěch je předkupní právo, udělí se příklep spoluvlastníkovi.
143
§ 337g odst. 1 OSŘ. § 336g odst. 3, § 337h odst. 1 OSŘ. 145 § 267 OSŘ. 146 Více o tzv. excindační žalobě viz podkapitola Obecné úvahy nad excindační žalobou 147 § 336b odst. 2 písm. l) OSŘ. 148 § 336j odst. 1 OSŘ. 144
54
8.7. Odůvodnění, další náležitosti dražební vyhlášky Další náležitosti dražební vyhlášky vycházejí z obecných náležitostí rozhodnutí soudu, resp. soudního exekutora149, odůvodnění vyjma výše uvedených případů však není třeba. Je na zvážení soudního exekutora, zda-li dražební vyhláška v konkrétním případě nebude obsahovat ještě další náležitosti, např. výši prvního příhozu v případě, kdy výsledný podíl nejnižšího podání je nezaokrouhlené číslo, popř. nejnižší možnou výši dalších příhozů. 8.8. Doručování, odročení a opravné prostředky Dražební vyhláška musí být doručena do vlastních rukou (je to první fáze exekučního řízení, kde je doručováno do vlastních rukou ze zákona) oprávněnému, povinnému, manželu povinného a to i v případě, nejde-li o nemovitost v SJM, osobám s předkupním, věcným nebo nájemním právem, jsou-li soudnímu exekutorovi známy150 a dále již řádně přihlášeným věřitelům, kteří svoji pohledávku listinami prokázali. Vyjma posledně uvedených mají výše uvedení jako jediní právo podat proti dražební vyhlášce odvolání a to např. i v případě, kdy brojí proti výsledné ceně, i když proti ní nebrojili nebo brojili neúspěšně v usnesení o ceně nemovitosti. Nemohu souhlasit s názorem uvedeným v knize Kurky V., Drápala L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Nakladatelství Linde, 2004, kde na straně 532 in fine uvádí: „Soud zpravidla dražební jednání odročí vždy, bylo-li proti dražební vyhlášce podáno včas legitimovanou osobou odvolání…“. Pro takový postup není opory v právní úpravě. Není v pravomoci soudního exekutora, tak jako soudu prvního stupně, aby posuzoval, zda-li bylo odvolání proti dražební vyhlášce podáno osobou legitimovanou. Soudní exekutor pouze ve smyslu ust. § 209 OSŘ odvolání předloží se zprávou odvolacímu soudu, neboť se bude domnívat, že odvolání bylo podáno tím, kdo k němu není oprávněn. Posouzení, zda-li tak
149
§ 157 OSŘ. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.11.2005 sp.zn. 20 Cdo 779/2005: Z významu dražební vyhlášky pro právní poměry osob uvedených v § 336c odst. 1 písm. a) o.s.ř., jakož i ze souvislosti tohoto ustanovení s ustanovením § 336k odst. 2 Nejvyšší soud dovozuje, že pojem osoba, o níž je soudu známo, že má k nemovitosti nájemní právo, není namístě vykládat restriktivně, tedy v tom smyslu, že by soud, případně exekutor, měl povinnost dražební vyhlášku takové osobě doručit jen v případě (a jen tehdy), že mu je znám konkrétní nájemce, byť by z obsahu spisu vyplývalo, že taková osoba zde je, aniž by však bez dalšího – dostupného – šetření bylo zřejmo, o koho jde (k tomu srov. též závěr přijatý v publikaci V. Kůrky a L. Drápala Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha 2004, str. 530, konec prvního odstavce a třetí odstavec strany 540). Pro uvedený závěr svědčí i to, že první věta § 336k odst. 2 zakládá právo odvolání proti usnesení o udělení příklepu bez dalšího pro osoby uvedené v § 336k odst. 1 o.s.ř., a že ve větě druhé pak ustanovení § 336k odst. 2 okruh osob k odvolání oprávněných rozšiřuje o subjekty další, a to právě o osoby uvedené v § 336c odst. 1 písm. a) o.s.ř., jimž nebyla doručena dražební vyhláška, takže se dražby nezúčastnily. 150
55
tomu je či nikoliv je dle současné zákonné úpravy věcí soudu odvolacího, který, bude-li odvolání podáno osobou nelegitimovanou, odvolání odmítne151. Dále je dražební vyhlášku nutno doručit finančnímu úřadu a obecnímu úřadu, v jejichž obvodu je nemovitost a v jejichž obvodu má povinný své bydliště (sídlo, místo podnikání), těm, kdo vybírají pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění, příslušnému katastrálnímu úřadu, obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, v jehož obvodu je nemovitost. Výše uvedeným správním úřadům je dražební vyhláška doručována pouze pro informaci, nemají právo podat proti dražební vyhlášce odvolání. Soudní exekutor dále vyvěsí v den jejího vydání dražební vyhlášku, požádá obecní úřad, v jehož obvodu je nemovitost, aby dražební vyhlášku nebo její podstatný obsah uveřejnil a o totéž požádá příslušný katastrální úřad. Tato vyvěšení mají za úkol informovat širokou veřejnost ohledně dražby nemovitosti. Je praxí soudních exekutorů, že dražební vyhlášku vyvěšují na svých webových stránkách, což je jistě k užitku. Také se lze ale setkat s tím, že soudní exekutor hřeší na zákonnou úpravu a dražební vyhlášku zasílá správním orgánům pouhých několik dnů před dražebním jednáním, na své úřední desce tyto dražební vyhlášky buďto nevyvěšují vůbec anebo velmi omezeně, přičemž praktický postih takovéhoto jednání je mizivý. Domnívám se, že by bylo vhodné, aby soudní exekutoři byli nuceni např. dražební vyhlášku zaslat 30 dnů přede dnem, v němž má proběhnout dražba, na centrální adresu, jak jsou to nuceni činit insolvenční správci152, resp. ti, v jejichž prospěch provádějí dražbu153, čímž by bylo zabráněno možným spekulacím. Je-li proti dražební vyhlášce podáno odvolání a je zřejmé, že odvolací soud nerozhodne do termínu dražebního jednání, je nutno dražbu odročit do doby, než bude pravomocně rozhodnuto o odvolání. Bylo-li takto odročeno dražební jednání, které bylo nařízeno pravomocným usnesením, tedy nikoliv z důvodu odvolání do dražební vyhlášky, nerozhoduje soudní exekutor znovu při nařízení dražebního jednání o výsledné ceně nemovitosti, o výši nejnižšího podání, o výši jistoty a způsobu jejího zaplacení a o závadách, které prodejem nemovitosti v dražbě nezaniknou, neboť o těchto otázkách již bylo pravomocně rozhodnuto154.
151
§ 218 písm. b) OSŘ. § 286 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). 153 § 20 zákona č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách. 154 Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 5.3.2003 sp.zn. 20 Co 89/2003. 152
56
8.9. Nová a další dražební vyhláška Novou dražební vyhlášku musí soudní exekutor vydat např. tehdy, bylo-li usnesení o příklepu změněno155, a to z toho důvodu, že v řízení došlo k takovým vadám, že se účastník této fáze řízení156 nemohl zúčastnit dražby, nebo jestliže byl příklep udělen proto, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení zákona. V tom případě však nedochází ke snížení nejnižšího podání, které je nadále ve výši dvou třetin výsledné ceny. Postup soudu při novém dražebním jednání je takový, jako by k původnímu dražebnímu jednání ani nedošlo, tudíž do zahájení nového dražebního jednání lze podat tzv. excindační žalobu a prokázat ji, lze přihlásit pohledávku, lze prokázat předkupní právo. Avšak postup při dalším dražebním jednání je jiný. Jednak jsou zde jiné důvody pro jeho nařízení a jednak postup soudního exekutora a i účastníků co do jejich procesních možností je zde jiný. Tak co do důvodů shledává současná právní úprava dva: za prvé jde o důvod, že při prvním dražebním jednání nebylo učiněno ani nejnižší podání anebo že se žádný dražitel dražby nezúčastnil, za druhé je to případ, kdy marným uplynutím lhůty k zaplacení dojde ze zákona ke zrušení usnesení o příklepu vydaném v původním dražebním jednání a soudní exekutor nařídí další dražební jednání. V prvním případě je otázkou, zda-li je soudní exekutor vázán návrhem oprávněného157 tak jako při výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti a zda-li je soudní exekutor vázán lhůtou tří měsíců a jednoho roku či nikoliv158. Domnívám se, že soudní exekutor je vázán pouze lhůtou tří měsíců od neúspěšné dražby. Jednak je to soudní exekutor, kdo rozhoduje o formě provedení exekuce a není již v dispozici oprávněného, zda navrhne či nenavrhne další dražební jednání, jednak lhůta jednoho roku je taktéž vázána na návrh oprávněného. Lhůta tříměsíční je zde naopak z důvodu, aby se poskytl čas případným dražitelům k rozhodnutí, zda se další dražby zúčastní či nikoliv, v čemž jim má taktéž dopomoci i snížení nejnižší podání, a to na jednu polovinu výsledné ceny nemovitosti. Další dražební jednání však nemá účel zopakování celého dražebního jednání, ale jen provedení další vlastní dražby nemovitosti159. Procesní omezení vyplývající ze zákonné úpravy jsou velká. Tak např. při další dražbě není dána možnost věřitelům přihlásit do dražby svoje pohledávky, i kdyby byly zajištěné zástavním právem na nemovitosti nebo podat tzv.
155
§ 336k odst. 3 OSŘ. § 336c odst. 1 písm. a) OSŘ. 157 § 336m OSŘ. 158 Tamtéž. 159 Kurka V., Drápal L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Nakladatelství Linde, 2004, s. 555. 156
57
excindační žalobu ve smyslu ust. § 267 OSŘ a taktéž již nelze prokazovat předkupní právo160. Tedy jediným cílem dalšího dražebního jednání je samotný prodej exekuované nemovitosti a ty účinky, jež jsou připjaty k původní dražební vyhlášce, resp. k začátku původního dražebního jednání jsou při dalším dražebním jednání nedostupná.
160
§ 336m odst. 3 OSŘ a contrario.
58
9. Dražební jednání 9.1. Oprávnění k řízení dražebního jednání Samotné dražební jednání může řídit jen soudní exekutor nebo kandidát soudního exekutora161. Vzhledem k tomu, že dražební jednání je jednáním ve smyslu OSŘ, užije se na něj přiměřeně ust. § 53, § 54, § 116, § 117 OSŘ. Tak soudní exekutor nebo kandidát soudního exekutora zahajuje dražební jednání, řídí jej a ukončuje, uděluje a odnímá slovo účastníkům dražby, dbá na to, aby dražební jednání probíhalo důstojně a nerušeně, přičemž za tím účelem může např. vykázat osoby, které hrubě ruší pořádek nebo jim uložit pokutu, a to i kdyby se jednalo o dražitele či povinného nebo jejich zástupce. Dále je oprávněn např. zakázat vstup podnapilým nebo těm, kdo užili omamné látky nebo kdyby byla obava, že můžou rušit důstojný průběh dražebního jednání. Soudní exekutor nebo kandidát soudního exekutora však nemusí činit veškeré úkony související s dražebním jednáním, neboť zákon umožňuje162, aby jednotlivé úkony prováděli pověření zaměstnanci, kteří se přitom musí řídit pokyny soudního exekutora nebo kandidáta soudního exekutora. Tak např. přijímání jistot placených v hotovosti do pokladny soudního exekutora, zjišťování, kteří z dražitelů učinili jaké podání, zachycování průběhu dražebního jednání do protokolu apod.163 9.2. Podmínky účasti na dražebním jednání Před samotným zahájením dražebního jednání je třeba zjistit, kdo je přítomen při dražebním jednání. Do protokolu o jednání se poznamená přítomnost oprávněného, povinného, manžela povinného, osoby s předkupním právem k dražené nemovitosti a jejich zástupců. Nezná-li soudní exekutor nebo kandidát soudního exekutora tyto osoby osobně, je nutno ověřit jejich totožnost např. předložením občanského průkazu. Dražitel-fyzická osoba musí prokázat svoji totožnost před zahájením dražebního jednání. Je-li dražitel zastoupen na základě plné moci, je nutno, aby podpisy na této plné moci byly úředně ověřeny. Mám za to, že postačuje, bude-li úředně ověřen podpis zmocnitele, neboť o jeho případná práva a povinnost se jedná. Pokud se chce dražby zúčastnit dražitel-právnická osoba, musí fyzická osoba, jež jedná jménem právnické osoby listinou doložit, že je oprávněna jednat před soudním 161
§ 25 EŘ a contrario; § 21 odst. 2 EŘ. § 336h odst. 1 OSŘ. 163 Kurka V., Drápal L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Nakladatelství Linde, 2004, s. 544. 162
59
exekutorem
164
za právnickou osobu, přičemž i tato listina musí být úředně ověřena a jednak
musí prokázat svoji totožnost. Lze, aby i právnická osoba byla zastoupena na základě plné moci, v tom případě je nutno, aby podpisy na této plné moci byly úředně ověřeny. Domnívám se, že zde je právní úprava nedostatečná. Je totiž možné, aby podpisy na plné moci byly úředně ověřeny, ale přitom zmocnitel nebyl oprávněn jednat za právnickou osobu. Tudíž by bylo vhodné upravit v zákoně povinnost, a to tak, že i v tomto případě by bylo nutné dokládat nejenom plnou moc, ale i úředně ověřenou listinu, z níž bude vyplývat oprávnění jednat za právnickou osobu. Judikatura dovodila, že není pochybením soudního exekutora při dražebním jednání, připustí-li, aby za právnickou osobu dražila osoba uvedená v § 21 OSŘ přesto, že neprokázala své oprávnění k tomu úředně ověřenou listinou, má-li na základě dosavadního obsahu spisu, případně jiných skutečností známých mu z úřední činnosti dostatečnou jistotu o oprávnění této osoby za dražitele jednat a je-li procesní nedostatek průkazu této osoby dražit konvalidován dodatečným předložením úředně ověřené listiny165. Dražitel dále musí před zahájením dražebního jednání doložit, že uhradil jistotu, pokud nebyla zaslána na účet soudního exekutora. V tom případě je na soudním exekutorovi, aby zjistil, že dražební jistota byla připsána na jeho účet. Ovšem, pokud dražební jistota nebyla uhrazena a není jak tuto skutečnost doložit, soudní exekutor je povinen neumožnit takovémuto dražiteli účast na dražbě jako dražitele. Je na dražiteli, aby případnou škodu vymáhal na příslušném peněžním ústavu, není-li chyba na straně soudního exekutora. V případě, že dražební jistota má být hrazena převodem na účet soudního exekutora, je pro jistotu záhodno ji převést s dostatečným časovým odstupem. Dražební jistota nemusí být provedena bezhotovostním stykem, i když její výše přesahuje částku 15.000,- EUR počítanou ke dni složení dražební jistoty166. Soudní exekutor do protokolu o dražebním jednání uvede přítomnost všech dražitelů, kteří budou moci dražit a pokud nebylo některému z dražitelů umožněno se dražby zúčastnit, uvede i důvod, proč tomu tak bylo. Co se týče okruhu osob, kteří se mohou zúčastnit dražby, jsou zde omezení: jednak nemůže dražit povinný či jeho manželka167, zákon však nevylučuje, aby se dražby zúčastnil např. potomek povinného, dále je vyloučen tzv. obmeškalý vydražitel168 a dále ten, komu v tom brání zvláštní právní předpis, jako např. zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, podle 164
§ 21, § 21a, § 21b OSŘ. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8.2.2006 sp.zn. 20 Cdo 2439/2005. 166 § 4 odst. 1 zákona č. 254/2004 Sb. o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb. , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. 167 § 336h odst. 4 OSŘ. 168 § 336m OSŘ. 165
60
něhož může nabýt pozemky, které tvoří zemědělský půdní fond nebo do něj náleží a pozemky určené k plnění funkcí lesa pouze tuzemci, cizozemci s českým státním občanstvím, cizozemci s průkazem o povolení k pobytu pro státního příslušníka členského státu Evropských společenství, pokud jsou evidováni v evidenci zemědělských podnikatelů u příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností v tuzemsku podle zvláštního zákona a jejichž trvalý pobyt je alespoň 3 roky. Je otázkou, zda-li se na soudní exekutory uplatní zákaz dražby pro soudce a zaměstnance soudů. Domnívám se, že ano. Podle ust. § 52 odst. 1 se užije přiměřeně OSŘ, pokud EŘ nestanoví jinak a v tomto směru EŘ mlčí. Za další, soudní exekutor je postaven při výkonu své funkce na roveň soudci, může vykonat všechny úkony, které OSŘ a další právní předpisy jinak svěřují při provedení výkonu rozhodnutí soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci soudu169 a úkony soudního exekutora se považují za úkony soudu170. Tedy, není zde důvod pro ten závěr, že by soudní exekutor či jeho zaměstnanci měli být oproštěni od povinnosti zdržet se dražeb nemovitostí u jiných soudních exekutorů či soudů, neboť pokud by tomu tak být nemělo, mohlo by dojít ke znevážení stavu soudních exekutorů, a to směrem k jejich nezávislosti, kterážto je základním kamenem jejich stavu. Přítomnost oprávněného či povinného, i kdyby požádali o odročení dražebního jednání z důležitého důvodu nebrání v pokračování v dražbě nemovitosti, neboť smysl dražby nebude ohrožen ani při jejich neúčasti171. Navíc, chtěl-li by např. oprávněný být zároveň dražitelem, ničemu nebrání, nemůže-li se dražby sám fyzicky zúčastnit, aby zplnomocnil třetí osobu. 9.3. Excindační žaloba, odklad a zastavení exekuce Po zajištění výše uvedených procesních úkonů může soudní exekutor přistoupit k samotné dražbě nemovitosti; je-li však ještě před zahájením dražebního jednání zjištěno, že byla podána tzv. excindační žaloba, je nutno za všech okolností dražbu odročit do pravomocného vyřešení této žaloby. Nelze souhlasit s názorem Kurky V., Drápala L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Nakladatelství Linde, 2004, kde na straně 546 uvádějí: „Podání vylučovací žaloby je důvodem k odročení dražebního jednání současně jen tehdy, jestliže na jejím základě může dojít k vyloučení prodávané nemovitosti. … Kdyby žaloba byla zjevně neopodstatněná, soud dražební jednání neodročí, neboť je zjevné, že žalobě 169
§ 52 odst. 2 EŘ. § 28 EŘ. 171 Kurka V., Drápal L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Nakladatelství Linde, 2004, s. 545. 170
61
nemůže být vyhověno a že odročení jednání by představovalo jen neodůvodněný průtah v provedení výkonu rozhodnutí.“ Mám za to, že takovýto postup není v souladu se zákonem a legislativní mezera týkající se možnosti neustále podávat zjevně neopodstatněné tzv. excindační žaloby nemůže být řešena tak, aby věcně a funkčně nepříslušný soudní exekutor rozhodl, zda podaná excindační žaloba je žalobou bezdůvodnou; navíc může být jeho názor mylný a následky neodčinitelné, alespoň co se týče uvedení do předešlého stavu172. Tudíž, v případě, že je zjištěno, že je či byla podána tzv. excindační žaloba, je namístě odročit dražební jednání do doby, než o ní bude pravomocně rozhodnuto, byť by se jednalo o žalobu zjevně bezdůvodnou. Byl-li povinným podán návrh na zastavení exekuce, nic to nemění na možnosti pokračovat v dražebním jednání, avšak jen v případě, že soud nerozhodne o odkladu či zastavení exekuce. V tom případě se dražba konat nebude a soudní exekutor bude nucen vyčkat rozhodnutí soudu, resp. exekuce prodejem nemovitosti bude zastavena. Může však dojít k situaci, kdy povinný uhradí před samotným dražebním jednáním část dluhu a zde vyvstává pro soudního exekutora otázka, zda-li je zbylá část dluhu tak vysoká, aby opravňovala soudního exekutora k dalšímu provádění exekuce prodejem nemovitosti173. Pokud nikoliv, je třeba podat příslušnému soudu návrh na částečné zastavení exekuce a do rozhodnutí soudu o částečném zastavení exekuce dražební jednání odročit. 9.4. Prokázání předkupního práva, námitky, shodná podání Poté, co soudní exekutor zjistí, že jsou splněny podmínky pro to, aby dražební jednání mohlo pokračovat, zahájí dražební jednání. Nejprve rozhodne o předkupním právu174 avšak pouze tehdy, vyšlo-li takové právo najevo do doby zahájení dražebního jednání a současně, je-li osoba s předkupním právem přítomna a chce toto své právo při dražbě uplatnit. V tom případě musí osoba s předkupním právem soudnímu exekutorovi listinami doložit, že jí toto právo svědčí. O tom, zda předkupní právo bylo či nebylo prokázáno rozhodne soudní exekutor usnesením, jež vyhlásí a odůvodní při dražebním jednání. Proti tomuto usnesení není přípustné odvolání175, a to ani za situace, kdy předkupní právo není přiznáno oprávněnému z tohoto předkupního práva; avšak pokud ten, jehož předkupní právo nebylo přiznáno učiní stejné nejvyšší podání jako jiný dražitel a příklep mu nebyl udělen, je aktivně legitimován
172
§ 57 EŘ. § 47 odst. 1 EŘ. 174 § 336i odst. 2 OSŘ. 175 § 336e odst. 3 OSŘ. 173
62
k podání odvolání proti usnesení o příklepu, v němž se bude zkoumat právě to, zda-li jeho předkupní právo bylo soudním exekutorem právem zamítnuto. Po rozhodnutí o prokázání či neprokázání předkupního práva následuje oznámení, kteří věřitelé přihlásili své pohledávky a v jaké výši, kteří věřitelé požádali o zaplacení svých pohledávek a v jaké výši a které pohledávky může vydražitel převzít a jaká je výše těchto pohledávek176. Toto oznámení slouží dražitelům a vydražiteli k představě, do jaké výše je zadlužena nemovitost a zda případnému vydražiteli se vyplatí převzít některou z pohledávek, u níž věřitel nepožádal o zaplacení. Posléze se již může přistoupit k faktické dražbě nemovitosti, kdy soudní exekutor vyzve dražitele, aby činili podání. Je vhodné, aby jednotlivá podání dražitelů byla zaznamenávána pro případné námitky např. zaměstnancem soudního exekutora. Je nutno, aby byl přítomen dražbě alespoň jeden dražitel, který učiní nejnižší podání. Dražba nemovitosti pak může pokračovat, dokud dražitelé na vyzvání slovy "poprvé, podruhé" činí vyšší podání. Není-li dalšího podání, soud upozorní dražitele, že nebude-li učiněno vyšší podání, udělí po vyzvání slovy "potřetí" příklep. Jestliže bezprostředně poté žádný z dražitelů své podání nezvýší, udělí soudce příklep tomu dražiteli, který učinil nejvyšší podání177. Dražitel je vázán svým podáním, dokud soudní exekutor neudělí příklep. Před udělením příklepu je však soudní exekutor povinen učinit dotaz u osob přítomných na dražbě, zda mají námitky proti udělení příklepu. Z důvodu možnosti odvolání se námitky oprávněného, povinného a dražitele uvedou do protokolu178. Jestliže soudní exekutor shledá při jednání179 námitky důvodnými, usnesením, proti němuž není odvolání přípustné, o nich rozhodne tak, že se v dražbě bude pokračovat a vyvolá předposlední podání. Pokud soudní exekutor rozhodne o námitkách tak, že jim nevyhovuje, udělí příklep, avšak s námitkami se musí vypořádat v usnesení o příklepu. Učiní-li více dražitelů stejné podání a nedohodnou-li se jinak, rozhodne se o tom, komu bude udělen příklep, losem. Pokud je však přítomen dražbě spoluvlastník nemovitosti povinného jako dražitel, bude příklep udělen jemu, i kdyby byl dražbě účasten jako dražebník ten, v jehož prospěch bylo prokázáno předkupní právo. Je-li dražbě přítomen jako dražebník pouze oprávněný z předkupního práva a je-li jím učiněno stejné nejvyšší podání, bude příklep udělen jemu. 176
§ 336i odst. 2 OSŘ. § 62 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy. 178 Bureš J. ... [et al.]. Občanský soudní řád komentář. II. díl, (§ 201 až 376). 6. vyd. Praha: Nakladatelství C.H. Beck, 2003, s. 1395. 179 Breburda, J. Příklep ve výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, in. Právní rádce, 2000, č. 10/2000. Příručka: II. 177
63
Vyhlášením usnesení o příklepu je dražební jednání skončeno. Při vyhlášení usnesení o příklepu soudní exekutor označí vydraženou nemovitost, uvede osobu vydražitele a nejvyšší dosažené podání včetně lhůty k jejímu zaplacení s tím, že na nejvyšší podání se započítává složená jistota a že tato lhůta počíná běžet až právní mocí usnesení o příklepu. 9.5. Vrácení dražební jistoty Po skončení dražebního jednání je třeba ihned vrátit složenou dražební jistotu těm dražitelům, kteří nemovitost jednak nevydražili a jednak nepodali námitky proti usnesení, jímž soudní exekutor udělil příklep, a to i v případě, že jejich námitkám bylo vyhověno. Je nepřístojné, aby soudní exekutor zadržoval složenou dražební jistotu po delší dobu, než je nezbytně nutné; v opačném případě je namístě žádat kárný postih180 pro narušení důstojnosti exekutorského stavu.
180
§ 116 odst. 2 EŘ.
64
10. Usnesení o příklepu 10.1. Příklep jako konstitutivní rozhodnutí, výrok Usnesení o příklepu je konstitutivní rozhodnutím soudního exekutora, jímž dochází k přechodu vlastnického práva z povinného na vydražitele. V enunciátu rozhodnutí tudíž musí být přesně specifikována nemovitost ve smyslu ust. § 5 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), tudíž pozemek je nutno označit parcelním číslem s uvedením názvu katastrálního území, ve kterém leží, pozemky, které jsou evidovány zjednodušeným způsobem je nutno označit parcelním číslem podle dřívější pozemkové evidence s uvedením, zda se jedná o parcelní číslo podle pozemkového katastru, přídělového operátu nebo scelovacího operátu, a s uvedením názvu katastrálního území, ve kterém leží, budovy je třeba označit pozemkem, na němž jsou postaveny, číslem popisným nebo evidenčním, případně, pokud se číslo popisné ani evidenční budově nepřiděluje, způsobem jejího využití a v případě budov s číslem popisným či evidenčním též příslušností budovy k části obce, pokud je název části obce odlišný od názvu katastrálního území, v němž se nachází pozemek, na kterém je budova postavena, rozestavěné budovy je třeba označit pozemkem, na němž jsou rozestavěny, a označením, že se jedná o rozestavěnou budovu, byty a nebytové prostory označit budovou, v níž jsou vymezeny, číslem bytu nebo nebytového prostoru a pojmenováním nebytového prostoru, popřípadě popisem umístění v budově, pokud nejsou byty a nebytové prostory očíslovány a rozestavěný byt a nebytový prostor je nutno označit pozemkem, na němž je dům s byty a nebytovými prostory rozestavěn, číslem bytu nebo nebytového prostoru a pojmenováním nebytového prostoru, popřípadě popisem umístění v rozestavěném domě s byty a nebytovými prostory, pokud nejsou byty a nebytové prostory očíslovány, a označením, že se jedná o rozestavěný byt nebo nebytový prostor. Dále musí být v enunciátu individualizován vydražitel; je-li fyzickou osobou, uvedením jeho jména, příjmení, rodným číslem a bydlištěm, je-li vydražitelem právnická osoba, její firmou (názvem), sídlem a identifikačním číslem. Enunciát musí obsahovat výši nejvyššího podání a lhůtu k zaplacení nejvyššího podání s tím, že se na nejvyšší podání započte vydražitelem složená jistina181. Lhůta je omezena maximálně dvěma měsíci od právní moci usnesení o příklepu a je na úvaze soudního exekutora, jak dlouhou ji stanoví, přičemž by se měl ohlížet na majetkové poměry
181
§ 336j odst. 4 OSŘ.
65
vydražitele, neboť by nebylo správné – byť zákonem nepostižitelné, kdyby stanovil nepřiměřeně krátkou lhůtu pro zaplacení nejvyššího podání. 10.2. Doručování, účastníci a opravné prostředky Písemné vyhotovení usnesení o příklepu musí obsahovat odůvodnění a je proti němu přípustné odvolání, a to jednak těmi, kterým se usnesení doručuje, což je oprávněný, dalšímu oprávněnému se v exekuci nedoručuje, neboť jeho účast je vyloučena, povinnému, popř. manželce povinného, jedná-li se o SJM, vydražiteli a dražitelům, kteří proti udělení příklepu podali námitky. Rozsahem podaných námitek však není namítatel v odvolání omezen, v odvolání může namítat i jiné skutečnosti, než které uvedl v námitkách182. Opačný postup, tedy, že namítatel by byl omezen co do rozsahu již uplatněných námitek, není správný183. Za prvé současná právní úprava toto při podání odvolání do usnesení o příklepu nezakazuje, což jinde výslovně uvádí184; za druhé, bylo by velmi tvrdé vůči namítateli, aby musel ihned při dražebním jednání zformulovat veškeré námitky, navíc by se dostal do procesní nevýhody vůči těm, kterým nebyla doručena dražební vyhláška a proto se nezúčastnili dražebního jednání. Tito by mohli formulovat své odvolání bez tlaku, kterému by byl vystaven namítatel, musel-li uvést všechny námitky již při dražebním jednání. Není stanoveno, že by muselo být doručeno do vlastních rukou, avšak soudní exekutor tak může nařídit185. Usnesení o příklepu se již nedoručuje těm, jímž se doručovala např. dražební vyhláška, neboť tito již nejsou účastníky této fáze řízení, resp. jejich práva již nejsou a nemohou být tímto usnesením dotčena. Avšak např. zástavní věřitel, který v exekuci prodejem nemovitosti do zahájení dražebního jednání nepřihlásil svoji pohledávku zajištěnou zástavním právem na nemovitosti, není osobou oprávněnou k podání odvolání proti rozvrhovému usnesení186. Proti usnesení o udělení příklepu však mohou do 15 dnů ode dne dražebního jednání podat odvolání také ti, jimž v rozporu se zákonem nebyla doručena dražební vyhláška a jestliže se z tohoto důvodu nezúčastnili dražebního jednání. Jedná se o oprávněného, povinného, manželu povinného, osoby, jež dle znalosti soudního exekutora mají k nemovitosti předkupní právo, věcné právo nebo nájemní právo a osoby, které již přihlásily
182
Kurka V., Drápal L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Nakladatelství Linde, 2004, s. 550. Opačně: Bureš J. ... [et al.]. Občanský soudní řád komentář. II. díl, (§ 201 až 376). 6. vyd. Praha: Nakladatelství C.H. Beck, 2003, s. 1396. 184 § 175 odst. 1 OSŘ. 185 § 45b odst. 1 OSŘ. 186 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2004 20 Cdo 1636/2003. 183
66
své vymahatelné pohledávky nebo pohledávky zajištěné zástavním právem za povinným a příslušnými listinami je prokázaly. Je klíčové, aby osoby uvedené v ust. § 336c odst. 1 písm. a) OSŘ prokázali, že proto, že jim nebyla doručena dražební vyhláška, se nezúčastnili dražbě. Účastí na dražbě se ovšem nemyslí jen to, že by výše uvedení chtěli dražit nemovitost, avšak zvláště to, že nemohli do dražebního jednání uplatnit svá práva a to právě z toho důvodu, že jim nebyla v rozporu se zákonem doručena dražební vyhláška187. Byla-li by jim doručena dražební vyhláška, k dražbě by např. ani nedošlo, neboť by musela být odročena z důvodu podané tzv. excindační žaloby. Tohoto ustanovení se nemůže dovolat věřitel, který svoji pohledávku již přihlásil před vydáním dražební vyhlášky a sdělil soudnímu exekutorovi, zda žádá zaplacení své pohledávky, byť by mu dražební vyhláška nebyla doručena, a to právě z toho důvodu, že svá práva již plně uplatnil. Jestliže se však osoby uvedené v ust. § 336c odst. 1 písm. a) OSŘ dozvěděli však o dražbě jinak, nelze se pak taktéž dovolávat tohoto ustanovení. Je závažnou mezerou současné právní úpravy, že nepřikazuje doručit usnesení o příklepu těm, o nichž se soudní exekutor dozví až po dražebním jednání, že jim v rozporu s právní úpravou nebylo doručováno, neboť je velmi obtížné se dozvědět o dražbě nemovitostí bez toho, aniž by takto opomenutému účastníkovi nebylo doručováno. 10.3. Omezení rozsahu přezkumu u odvolacího soudu Odvolací soud je omezen co do možnosti svého rozhodnutí, neboť ust. § 336k odst. 3 OSŘ mu zakazuje zrušit usnesení o příklepu, resp. řízení zastavit188. Usnesení soudního exekutora může odvolací soud buďto potvrdit jako věcně správné nebo usnesení změnit a to tak, že se příklep neuděluje. I co do rozsahu přezkumu je odvolací soud omezen ust. § 336k odst. 3 OSŘ, jelikož může změnit usnesení o příklepu jen tehdy, jestliže v (předcházejícím) řízení došlo k takovým vadám, že se odvolatel nemohl zúčastnit dražby, nebo jestliže byl příklep udělen proto, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení zákona, což může být právě příklad, kdy dražební vyhláška nebyla doručena věřiteli povinného, který sice již přihlásil svoji pohledávku, ale nevyjádřil se, zda požaduje zaplacení své pohledávky. Rozhodne-li odvolací soud tak, že změní usnesení o příklepu, soudní exekutor nařídí nové dražební jednání (viz výše). Je chybou právní úpravy, že nestanoví lhůtu, v jaké je soudní exekutor povinen nařídit nové dražební jednání. 187 188
Kurka V., Drápal L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Nakladatelství Linde, 2004, s. 551. § 221 odst. 1 písm. c) OSŘ.
67
10.4. Držba a vlastnictví nemovitosti, její příslušenství Vydražitel je oprávněn převzít vydraženou nemovitost s příslušenstvím dnem následujícím po vydání usnesení o příklepu; o tom je povinen vyrozumět soudního exekutora189. Jak již bylo výše uvedeno, vydražitel převezme nemovitost se všemi součástmi, přičemž součást věci hlavní je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila190 a není na vůli povinného, aby určil, co je a co není součástí věci, na rozdíl od příslušenství nemovitosti. Zde je právě klíčové to, jak precizní byla práce soudního znalce a soudního exekutora, který v usnesení o ceně, dražební vyhlášce a i v usnesení o příklepu stanovil, co je příslušenstvím vydražené nemovitosti. Není-li práce soudního exekutora v tomto směru precizní, může se stát, že vydražitel převezme nemovitost bez veškerého příslušenství, byť by bylo zřejmé, že některé z příslušenství k nemovitosti zcela jistě náleží, ale vzhledem k nekvalitní práci soudního exekutora zde není moci, jak toto příslušenství u vydražené nemovitosti přidržet, neboť povinnému nic nebrání v odebrání příslušenství bez jakéhokoliv postihu. Vydražitel se může ujmout držby nemovitosti již den následující po vyhlášení usnesení o příklepu, přičemž převzetím držby přechází na vydražitele i nebezpečí nahodilé zkázy a zhoršení věci. Zákon sice uvádí „vydání usnesení o příklepu“, ale je zřejmé, že čekat na vyhotovení usnesení o příklepu, navíc za situace, kdy nikdo vyjma soudního exekutora si nemůže být fakticky vědom toho, kdy k samotnému vyhotovení usnesení o příklepu dojde, je nemožné, což přispívá k výkladu, že den po vyhlášení usnesení o příklepu se lze ujmout držby nemovitosti. Taktéž by čekáním na samotné vyhotovení mohlo dojít k nenávratnému poškození vydražené nemovitosti, čímž se má právě zabránit oprávněnou držbou nemovitosti. Pro právní jistotu by tedy bylo vhodné, pokud alespoň vydražiteli bylo ihned po dražebním jednání doručeno usnesení o příklepu, jímž může prokázat své vlastnictví k nemovitosti. Bohužel, povinnost vyrozumět o zahájení držby vydražitele soudního exekutora daná v ust. § 336l odst. 1 OSŘ je lex imperfecta, neboť sice stanoví povinnost, leč nestanoví postih, pokud se tak nestane. Její využití je zde jen tehdy, kdy vydražitel nezaplatil nejvyšší podání a byl by nucen vydat povinnému užitky a nahradit škodu, kterou mu způsobil při hospodaření s nemovitostí a jejím příslušenstvím a kdy je třeba vědět pro rozhodnutí soudu o těchto náhradách, od kdy vydražitel je držitelem nemovitosti.
189 190
§ 336l odst. 1 OSŘ. § 120 odst. 1 OZ.
68
Vlastníkem vydražené nemovitosti se vydražitel stává ke dni vydání usnesení o příklepu, avšak pouze za splnění kumulativních podmínek, a to jednak nabytím právní moci usnesení o příklepu a zaplacením nejvyššího podání. 10.5. Obmeškalý vydražitel Vydražitel musí vrátit nemovitost povinnému, vydat mu užitky a nahradit škodu, kterou mu způsobil při hospodaření s nemovitostí a jejím příslušenstvím nejenom tehdy, stane-li se vydražitel tzv. obmeškalým vydražitelem, nedoplatí-li tedy nejvyšší podání, ale i tehdy, nenabude-li usnesení o příklepu právní moci. V tom případě nařídí soudní exekutor nové dražební jednání, přičemž v druhém případě se původní vydražitel bude moci zúčastnit tohoto nového dražebního jednání. Pokud jde o povinnosti tzv. obmeškalého vydražitele, tedy toho, jenž nezaplatil nejvyšší podání ani v dodatečně stanovené lhůtě, která nesmí být delší než měsíc191, je tento povinen nahradit náklady, které soudnímu exekutorovi a účastníkům vznikly v souvislosti s dalším dražebním jednáním, škodu, která vznikla tím, že nezaplatil nejvyšší podání, a, bylo-li při dalším dražebním jednání dosaženo nižší nejvyšší podání, rozdíl na nejvyšším podání. Na tyto závazky se započítá jistota složená vydražitelem; převyšuje-li jistota tyto závazky, zbývající část se vrátí vydražiteli192. Je zjevné, že o závazcích je možno rozhodnout až po dalším, úspěšném dražebním jednání, kdy bude zřejmé, zda-li původní vydražitel bude nucen např. doplatit rozdíl mezi původním a novým nejvyšším podání, avšak je otázkou, zda-li o výše vyčtených závazcích může rozhodnout soudní exekutor. Domnívám se, že současná právní úprava svědčí o tom, aby o usnesení o závazcích tzv. obmeškalého vydražitele rozhodl soudní exekutor, a to zvláště z toho důvodu, že právní úprava nevylučuje, aby o této otázce rozhodoval soudní exekutor, resp. nestanoví výlučně, že by o této otázce musel rozhodovat soud, jak to činí např. u pořádkové pokuty za nesplnění povinnosti součinnosti podle ust. § 34 odst. 3 EŘ. Na základě vykonatelného usnesení o závazcích tzv. obmeškalého vydražitele a za současného splnění podmínky, že složená jistota nepostačuje k úhradě jeho závazků, je soudní exekutor oprávněn podat návrh na výkon rozhodnutí nebo návrh na nařízení exekuce, ovšem, mám za to, že nemůže nechat pověřit sám sebe provedením exekuce, neboť by zde byla porušena zásada nepodjatosti.
191 192
§ 336m odst. 2 OSŘ. § 336n odst. 1 OSŘ.
69
Náklady, které vznikly soudnímu exekutorovi nebo účastníkům se vyplatí těmto poškozeným, škoda, která vznikla tím, že tzv. obmeškalý vydražitel nezaplatil nejvyšší podání a příp. rozdíl mezi původním a dalším nejvyšším podáním patří do rozdělované podstaty. 10.6. Vyklizení vydražené nemovitosti Legislativně nevyřešenou otázkou zůstává, jak se může vydražitel vypořádat s povinným, který stále užívá vydraženou nemovitost, resp. i v případě, kdy vydražiteli svědčí vlastnické právo. Pokud se vydražitel nedohodne s povinným, nezbude mu nic jiného, než-li podat příslušnému soudu návrh na vyklizení nemovitosti, čímž se mu plné, ničím nerušené vlastnictví oddálí minimálně o několik měsíců s tím, že proti povinnému nemůže ničeho (legálního) udělat. Navíc, vyklizovací povinnost z bytu lze na základě ustanovení § 3 odst. 1 OZ výjimečně vázat na zajištění bytové náhrady, byť osobě, jež má byt vyklidit, nesvědčí právo na bytovou náhradu, a to ani podle pozitivní právní úpravy, ani na základě její analogické aplikace193, přičemž tuto žalobu na vyklizení nelze zamítnout, neboť povinnému nesvědčí ode dne udělení příklepu, resp. od právní moci usnesení o příklepu, platný právní titul k užívání nemovitosti194. Pro to, aby vydražitele nestíhala povinnost zajistit bytovou náhradu za vyklizovanou nemovitost, jak bylo výše uvedeno, lze odkázat na jiný rozsudek Nejvyššího soudu ČR195, kdy při výkonu vlastnického práva nemůže soud vlastníka, domáhajícího se vyklizení svého domu podle § 126 odst. 1 OZ užívaného žalovaným bez právního důvodu, omezit ani za pomoci analogie (za použití § 853 a § 712 OZ ), ani za použití § 3 odst. 1 OZ tak, že by žalovanému bylo uloženo vyklidit dům až po zajištění bytové náhrady. Z výše uvedeného lze dovodit, že právní úprava týkající se nerušeného vlastnictví vydražitele k vydražené nemovitosti zde neexistuje a povinnost k vyklizení povinného lze vymoci až na základě zdlouhavého nalézacího, a případně i dalšího exekučního řízení, což nepřispívá k ochotě případných dražitelů k dražení nemovitosti. Pro futuro by bylo vhodné, aby vyklizovací titul byl upraven v závislosti na usnesení o příklepu, kdy by právní moci usnesení o příklepu vznikla zákonná povinnost vyklidit vydraženou nemovitost s tím, že usnesení o příklepu by se marným uplynutím např. 15ti denní pariční lhůty stal podkladovým
193
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.5.2006 sp.zn. 26 Cdo 396/2006. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5.12.2006 sp.zn. 26 Cdo 2619/2006. 195 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.11.2000 sp.zn. 22 Cdo 1737/98. 194
70
rozhodnutím, tedy exekučním titulem k vyklizení nemovitosti. Tento postup by jistě přispěl k lepší vymahatelnosti práva, než-li je tomu doposud.
71
11. Příkaz k úhradě nákladů exekuce 11.1. Příkaz k úhradě nákladů exekuce, hotové výdaje Poté, co usnesení o příklepu nabude právní moci a vydražitel zaplatí nejvyšší podání, vydá soudní exekutor příkaz k úhradě nákladů exekuce, v němž vyčíslí jednak náklady oprávněného, které byly účelně vynaloženy k vymáhání nároku196 a jednak náklady exekuce. Příkaz k úhradě nákladů exekuce se řídí ust. § 87 až § 89 EŘ, dále vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, zvláště jeho ust. § 5 a jeho odst. 3, § 6 a ust. §§ 13 až 15 vyhlášky. Soudní exekutor nesmí účtovat do hotových výdajů nic víc, než co je uvedeno v ust. § 13 vyhlášky, jde o taxativní výčet, který nelze překročit. Vše ostatní je zahrnuto v odměně, která se vypočítá dle procentní sazby uvedené v ust. § 6 EŘ197. Pokud nepřekročí hotové výdaje soudního exekutora paušální částku ve výši 3.500,- Kč, není povinen soudní exekutor tyto výdaje prokázat. Avšak vzhledem k tomu, že při exekuci prováděné formou prodeje nemovitosti jsou zde navíc např. náklady na znalecký posudek (viz výše) a rozsáhlá potřeba doručování jednotlivých písemností, lze předpokládat, že hotové výdaje překročí paušální částku a soudní exekutor bude nucen jednak prokazovat jednotlivé náklady a jednak precizně odůvodnit příkaz k úhradě nákladů exekuce co se týče jednotlivých hotových výdajů. Prokázat jednotlivé výdaje je nutno fakturami, stvrzenkami apod. s tím, že tyto doklady musí být součástí spisu, aby v případě námitek mohl jejich existenci soudní exekutor soudu doložit resp. aby tyto mohl doložit např. při nahlédnutí do spisu účastníkem řízení. Soudnímu exekutorovi taktéž náleží náhrada za ztrátu času a to za cestu do místa, které není sídlem jeho úřadu a zpět a za úkony na tomto místě, přičemž náhrada činí 50,- Kč za každou započatou čtvrthodinu. Tudíž, v místě sídla soudního exekutora není možno účtovat ztrátu času vůbec198. Hotovým výdajem soudního exekutora je i náhrada za doručení písemností, která se sestává z účelně vynaložených nákladů a paušální částky ve výši 50,- Kč, kterou si však může soudní exekutor účtovat jen v případě, že bude úspěšně doručeno. Tato paušální částka se nezvyšuje ani v případě, že je najednou doručováno více písemností199.
196
§ 87 odst. 2 EŘ. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 31.8.2005 sp.zn. II. ÚS 336/05. 198 § 14 EŘ. 199 § 15 EŘ. 197
72
Je zřejmé, že v případě, kdy je doručováno do místa sídla soudního exekutora, není možno si účtovat náhradu za ztrátu času, ale pouze účelně vynaložené náklady, např. jízdné. Mám za to, že pro účely rozvrhového jednání je nepřístojná ta praxe soudních exekutorů, kteří do nákladů exekuce počítají veškeré náklady spojené s exekucí, nikoliv jen ty, které byly vynaloženy na formu exekuce prodejem nemovitosti, čemuž napovídá i ust. § 337c odst. 1 písm. a) OSŘ. Bylo by nanejvýš vhodné, aby rozvrhový soud dbal na to, aby příkaz k úhradě nákladů exekuce pečlivě přezkoumal a přiznal na nákladech exekuce jen tu část, která soudnímu exekutorovi náleží za prodej nemovitosti, nikoliv v souvislosti s jiným způsobem provedení exekuce. 11.2. Odměna a její modifikace? Problematika odměny soudního exekutora je však nyní modifikována, resp. odměna být modifikována může, a to nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 1.3.2007 sp.zn. Pl. ÚS 8/06, ve kterém je uvedeno: „Ústavně konformní úprava odměn exekutora by neměla vycházet pouze z přímé závislosti odměny na výši vymoženého plnění, ale odrážet i složitost, odpovědnost a namáhavost exekuční činnosti podle jednotlivých druhů a způsobů výkonu exekuce200.“ Tedy, jinak řečeno, v případě, že se jedná o exekuci prodejem nemovitostí, která je co se týče obtížnosti řazena k nejsložitějším způsobům provedení exekuce, šlo by na základě výše cit. nálezu stanovit odměnu jinak, resp. ve výši větší, než-li stanoví cit. vyhláška, neboť, po zásahu, resp. výkladu Ústavním soudem je § 6 cit. vyhlášky nikoliv taxativním určením výše odměny, ale pouhým „středem“, okolo kterého si soudní exekutor určí svoji odměnu podle složitosti vedené exekuce201, což podle mého názoru není postup správný, neboť musí být stanoveny jasné zákonné mantinely, o které se lze jednoznačně opřít. Vzhledem k tomu, že je to soudní exekutor, kdo určuje svoji odměnu a exekuční soud je k tomuto povolán např. v případě podaných námitek či zastavení exekuce, mám za to, že povolávat obecné soudy k rozhodování o odměně soudního exekutora je sice správné, ale je přiléhavější přiznat tuto rozhodovací pravomoc soudním exekutorům. Pokud je soudní exekutor plátcem daně z přidané hodnoty (DPH), je součástí nákladů i tato daň. Základem daně je částka nákladů exekuce, tedy veškeré náklady soudního
200
Nález Ústavního soudu ČR ze dne 1.3.2007 sp.zn. Pl. ÚS 8/06. Kasíková M, ... [et al.]. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) komentář. Praha: Nakladatelství C.H. Beck, 2007, s. 294. 201
73
exekutora včetně např. náhrady za ztrátu času či doručení písemností202, přičemž je to povinný, kdo je povinován ji uhradit. 11.3. Náklady oprávněného V příkaze k úhradě nákladů exekuce určí soudní exekutor výši nákladů oprávněného sestávající se203 z hotových výdajů a jeho zástupce, jejich ušlý výdělek; odměna za zastupování patří k nákladům řízení jen tehdy, je-li účastník zastupován advokátem nebo notářem v rozsahu oprávnění podle zvláštního předpisu. DPH patří do nákladů oprávněného, pokud ji advokát či notář musí odvést. Náklady oprávněného je povinen uhradit povinný, přičemž se vychází z presumovaného úspěchu oprávněného, resp. zavinění povinného, že proti němu musela být nařízena exekuce204. Domnívám se, že do nákladů oprávněného lze – na rozdíl od nákladů soudního exekutora – započítat i náklady, které oprávněnému vznikly nejenom ve vztahu k prodeji nemovitosti. K tomuto závěru mne vede ust. § 337c odst. 1 písm. a) OSŘ, podle kterého jsou náklady soudního exekutora jen náklady vzniklé v souvislosti s prováděním dražby, nové dražby nebo další dražby (co se týče zařazení soudního exekutora do I. skupiny, k tomu se vyjadřuji na jiném místě této práce), zatímco k nákladům oprávněného za řízení se vztahuje pouze ust. § 337c odst. 4 OSŘ, podle kterého se náhrada nákladů řízení uspokojují v pořadí jistiny, tedy, zatímco náklady soudního exekutora jsou právní úpravou omezena jen co se týče nákladů spojených s prováděním exekuce prodejem nemovitosti, u oprávněného a jeho nákladů tomu tak není. Pro úplné a správné stanovení nákladů oprávněného, jež je zastoupen advokátem, je vhodné, aby advokát sdělil soudnímu exekutorovi další informace nutné k vyčíslení odměny advokáta, neboť v průběhu exekuce prodejem nemovitosti mohlo dojít např. k odvolání povinného do usnesení o ceně a advokát se k tomuto odvolání vyjadřoval apod. Pak je záhodno, aby tato odměna a náklady, o nichž rozhoduje soudní exekutor, byly i správně vyčísleny a dány k úhradě povinnému205. O nákladech právního zastoupení při rozvrhovém jednání však nerozhoduje soudní exekutor, ale exekuční soud, který o nich musí rozhodnout v rozvrhovém usnesení206.
202
§ 87 odst. 1 EŘ. § 137 OSŘ. 204 Kasíková M, ... [et al.]. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) komentář. Praha: Nakladatelství C.H. Beck, 2007, s. 297. 205 Roztočil, A., Rozhodování o nákladech právního zastoupení účastníků v exekučním řízení. Bulletin advokacie. 2006, č. 5, s. 28 an. 206 Tamtéž. 203
74
Stanoví-li
soudní
exekutor
v příkaze
k úhradě
nákladů
exekuce
náklady
oprávněného, musí specifikovat jeho jednotlivé složky a odůvodnit je, nelze se spokojit pouze s výrokem bez jakéhokoliv odůvodnění, popř. s odůvodněním, které není dostatečně vyčerpávající207. Proti takovémuto příkazu k úhradě nákladů lze s úspěchem brojit. 11.4. Odůvodnění, doručování, opravné prostředky a princip plné apelace Příkaz k úhradě nákladů exekuce musí být precizně odůvodněn, aby každý z účastníků, resp. okresní soud při námitkách, jimž soudním exekutorem nebylo těmto zcela vyhověno, jej mohl snadno přezkoumat a seznat, byli-li náklady soudním exekutorem správně účtovány a vyčísleny. Nelze se spokojit s pouhým odkazem na zákonnou úpravu či prováděcí předpis, ale je nutno přesně specifikovat každou složku nákladů, její složení, důvod jejího účtování a její výpočet208. Příkaz k úhradě nákladů exekuce je nutno doručit oprávněnému, povinnému, je-li postižen exekucí i majetek patřící do SJM, je třeba příkaz k úhradě nákladů exekuce doručit i manželu povinného. Jak jsem již uváděl (viz výše), vzhledem k tomu, že znalečné je třeba stanovit v příkaze k úhradě nákladů exekuce a nikoliv v usnesení, stává se tímto i soudní znalec účastníkem řízení a je třeba i mu zaslat příkaz k úhradě nákladů exekuce. Proti příkazu k úhradě nákladů exekuce mohou podat námitky výše uvedení účastníci. Pokud námitky podá ten, kdo není aktivně legitimován k jejich podání, soudní exekutor s přípisem209 tyto zašle okresnímu soudu210 a ten je za analogické aplikace ust. § 218 písm. b) OSŘ odmítne. Soudní exekutor dále zkoumá, jsou-li námitky podány včas, tj. do tří dnů od jejich kvalifikovaného doručení účastníkovi, kdy tato lhůta je lhůtou procesní211. Nedomnívám se – na rozdíl od literatury212 - že by v exekučním řízení nebyl možný postup podle ust. § 208 odst. 2 OSŘ a tedy možnost posoudit jako včasně podané námitky ty, jež byly podány u odvolacího soudu; jako důvod je uváděna ta skutečnost, že ust. § 88 odst. 3 EŘ výslovně upravuje místo, kam mají být námitky doručeny, a to k exekutorovi. Avšak čím je ust. § 88 odst. 3 EŘ jiné v porovnání s ust. § 204 odst. 1 OSŘ, které upravuje tutéž problematiku? Pouze tím, že ust. § 204 odst. 1 OSŘ na rozdíl od ust. § 88 odst. 3 EŘ je přesnější co se týče 207
§ 157 odst. 2 OSŘ. Kasíková M, ... [et al.]. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) komentář. Praha: Nakladatelství C.H. Beck, 2007, s. 303. 209 § 209 OSŘ. 210 § 88 odst. 3 EŘ. 211 Usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 14.8.2002, sp. zn. 27 Nc 66/2002. 212 Kasíková M, ... [et al.]. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) komentář. Praha: Nakladatelství C.H. Beck, 2007, s. 303. 208
75
určení soudu, ke kterému směřuje odvolání. V ust. § 88 odst. 3 EŘ zcela chybí část věty: „proti jehož rozhodnutí směřuje“. Je faktem, že je logické, že námitky by měly směřovat k rukám exekutora, „proti jehož příkazu námitky směřují“, ale případný je taktéž výklad směřující k tomu, že námitky lze podat u jakéhokoliv exekutora, neboť EŘ nestanoví, u kterého by se tak dít mělo. Tedy, domnívám se, že aplikace ust. § 208 odst. 2 OSŘ je na místě, byť by posléze funkčně příslušný – okresní soud – byl nucen tyto zaslat soudnímu exekutorovi k rozhodnutí, zda námitkám vyhovuje či nikoliv a v případě, že jim nevyhoví, tyto opětně zaslat exekutorovi. Co se týče data doručení a lhůty k podání námitek, postupuje soudní exekutor podle obecných ustanovení o doručení a (procesních) lhůtách, tedy podle ust. § 45 an. OSŘ a ust. §§ 55 až 57 OSŘ. Budou-li námitky posouzeny exekutorem jako opožděně podané, je třeba aplikovat ust. § 208 odst. 1 a tyto odmítnout jako opožděné213, neboť úkony soudního exekutora se podle ust. § 28 EŘ považují za úkony soudu a nestanoví-li EŘ jinak214, je exekutor oprávněn vykonat všechny úkony, které občanský soudní řád a další právní předpisy jinak svěřují při provedení výkonu rozhodnutí soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci soudu. Ani v tomto případě by se neměl uplatnit postup tvrzený ve stanovisku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. Cpjn 200/2005, ve kterém se uvádí, že „jen okresnímu soudu jsou vyhrazeny postupy podle § 208 a 210a OSŘ)“. Pro tento postup zde není místo. Poté, co je soudní exekutor pověřen k provedení exekuce, je taktéž příslušný k odmítnutí odvolání z důvodů jeho opožděnosti tak jako soud prvního stupně při výkonu rozhodnutí. I kdyby odmítnutí námitek soudním exekutorem bylo nesprávné, lze se proti tomuto usnesení odvolat, a to i kdyby samotné usnesení o odmítnutí v rozporu s platnou právní úpravou neobsahovalo poučení o možnosti podat proti tomuto rozhodnutí odvolání215. Pokud soudní exekutor shledá, že jeho usnesení o odmítnutí námitek bylo nesprávné a účastník podá proti tomuto včasné odvolání, užije ust. § 210a OSŘ a soudní exekutor může odvolání plně vyhovět a změnit usnesení, jímž odmítl odvolání pro opožděnost. Námitky samotné by měly obsahovat ty náležitosti, jež zákon216 předpokládá. Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je na soudním exekutorovi, aby vyzval namítatele k opravě
213
Opačně: Kasíková M, ... [et al.]. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) komentář. Praha: Nakladatelství C.H. Beck, 2007, s. 303. 214 § 52 odst. 2 EŘ. 215 § 204 odst. 2 OSŘ. 216 § 205 OSŘ.
76
či doplnění námitek217 s poučením, že nebude-li tak učiněno a námitky budou shledány tak vadné, že je nebude moci soud přezkoumat, budou soudem zamítnuty218. Je praktickou otázkou, zda-li se pro přezkum námitek uplatní vázanost rozsahem námitek či uplatněním zásady plné apelace typickou jinak pro exekuční řízení219. Pro první z nich lze uvést, že uplatnění pojmu „námitky“ lze shledat i např. u opravného prostředku proti směnečnému platebnímu rozkazu, kde je nutno v námitkách uvést vše, co proti tomuto platebnímu rozkazu namítá a i tyto námitky je nutno podat k doručení či doručit jej na příslušný soud ve lhůtě 3 dnů od doručení platebního rozkazu, tak jako v případě námitek proti příkazu k úhradě nákladů exekuce220. Už i z výše uvedeného lze seznat, že rozdíl mezi opravným prostředkem proti směnečnému platebnímu rozkazu a proti příkazu k úhradě nákladů exekuce, ač jsou oba nazvány jako námitky, je zjevný. Zákonodárce u námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu zcela výslovně určil, že jejich rozsah je (zákonem) omezen, což zcela jistě vyplývá z povahy směnky jako takové, což u námitek proti příkazu k úhradě nákladů exekuce chybí a analogií toto nelze doplňovat, neboť se jedná o hrubý zásah do práv účastníků řízení. Jako další důvod pro omezený rozsah námitek se uvádí, že: „jazykovým výkladem „námitky“ lze dospět k závěru, že jednotlivé důvody, pro které účastník s rozhodnutím nesouhlasí, jsou naformulovány jako jednotlivé námitky, o kterých soud rozhodne.“ I tento názor není plně akceptovatelný. Zákonodárce zde mohl pro opravný prostředek proti příkaze k úhradě nákladů exekuce zvolit jakýkoliv název, navíc je zřejmé, že z názvu nelze podat rozsah, v jakém se soud bude opravným prostředkem zabývat; soud je navíc povinen zkoumat listinu podle jejího obsahu, i byť by byl název jakýkoliv221. Je nasnadě, že i např. odvolání je sled různých „důvodů“ pro to, aby odvolací soud rozhodnutí změnil ku prospěchu odvolatele. Tedy mám za to, že v případě námitek proti příkazu k úhradě nákladů exekuce by se měl uplatnit princip plné apelace. Vyhoví-li soudní exekutor námitkám v plném rozsahu222 a vzhledem k tomu, že náklady exekuce lze vymoci na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce a nikoliv např. v usnesení (o nákladech), vydá soudní exekutor nový příkaz k úhradě nákladů exekuce, ve kterém jednak zruší příkaz předešlý a jednak nově určí náklady exekuce a který opětně doručí účastníkům řízení, kteří proti němu mají možnost podat námitky. 217
§ 209 a § 43 OSŘ. § 43 OSŘ. 219 § 52 odst. 2 EŘ ve spojení s § 254 odst. 4 OSŘ. 220 Kasíková M, ... [et al.]. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) komentář. Praha: Nakladatelství C.H. Beck, 2007, s. 304. 221 § 41 odst. 2 OSŘ. 222 § 88 odst. 3 EŘ. 218
77
Nevyhoví-li soudní exekutor námitkám v plném rozsahu a nejde-li o opožděně podané námitky, postoupí tyto soudní exekutor s přípisem a důkazy223 příslušnému soudu. Jestliže soudní exekutor vyhotoví mimo přípisu i vyjádření k námitkám, je tyto nutno doručit k vyjádření i účastníkům řízení, a to buď soudním exekutorem nebo soudem224. Tento o námitkách musí rozhodnout v zákonné lhůtě 15 dnů225 ode dne data doručení námitek soudním exekutorem a proti jeho rozhodnutí není přípustný opravný prostředek226. Nelze tak proti tomuto rozhodnutí podat jak řádný, tak i mimořádný opravný prostředek, byť by rozhodnutí soudu bylo očividně nesprávné, ale je přípustná ústavní stížnost podle ust. čl. 87 odst. 1 písm. d) ústavního zákona č. 1/1993 Ústavy České republiky a ust. § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, pokud účastník tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem, což je např. v případě, kdy se soud dostatečně nevypořádal s námitkami účastníka nebo rozhodnutí soudu bylo nedostatečně odůvodněno227. Pravomocný příkaz k úhradě nákladů exekuce je jednou z listin, jež soudní exekutor zasílá rozvrhovému soudu k rozhodnutí o rozdělení podstaty228. Proti rozhodnutí okresního soudu, jež pravomocně rozhodl o nákladech řízení soudního exekutora, není dovolání přípustné229.
223
faktury, stvrzenky, úřední záznamy; Nález Ústavního soudu ČR ze dne 31.8.2005 sp.zn. II. ÚS 336/05. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 4.4.2007 sp.zn. II. ÚS 417/06. 225 § 88 odst. 3 EŘ. 226 § 88 odst. 4 EŘ. 227 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 2.11.2004 sp.zn. IV. ÚS 630/03. 228 § 68 EŘ. 229 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.3.2005 sp.zn. 20 Cdo 2740/2004; shodně taktéž Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2.5.2006 sp.zn. 20 Cdo 614/2006. 224
78
12. Rozvrh podstaty 12.1. Kompetence soudu a soudního exekutora, účastenství Rozvrhové jednání je při exekuci formou prodeje nemovitosti jediným úsekem řízení, kde kompetence jsou v konečné fázi odebrány soudnímu exekutorovi, který doposud svojí činností pokrýval všechny fáze exekuce prodejem nemovitosti, a tyto jsou svěřeny exekučnímu soudu k projednání a rozhodnutí o rozvrhu, tedy tomu soudu, který nařídil exekuci a pověřil soudního exekutora230 k provedení exekuce. I zde se tedy uplatní princip perpetuatio fori. Poté, co příkaz k úhradě nákladů exekuce nabude právní moci, jímž soudní exekutor vyčíslil náklady exekuce a případné náklady oprávněného, posouvá se exekuce prodejem nemovitosti do své závěrečné fáze, kde soudní exekutor již nerozhoduje, ale připravuje podklady pro rozhodnutí soudu a po právní moci rozvrhového usnesení vyplácí přiznané částky jednotlivým věřitelům a vyrozumívá příslušný katastrální úřad o zániku zástavních práv, věcných břemen a nájemních práv, nezatěžují-li tyto nemovitost i nadále. V této fázi řízení jsou účastníky řízení oprávněný, další oprávněný, tak jako pro celou exekuci je pojmově vyloučen, povinný, vydražitel a jednotliví věřitelé, k nimž je třeba připočítat i ty, v jejich prospěch na nemovitosti váznou závady, jež prodejem v dražbě zanikají a soudní exekutor. Soudní exekutor je v této fázi povinen zaslat soudu veškeré listiny, které souvisí s prodejem vydražené nemovitosti a jednotlivé přihlášky věřitelů. Tak je nutno zaslat soudu exekuční příkaz prodejem nemovitosti, usnesení o ustanovení znalce, usnesení o ceně, příkaz k úhradě nákladů exekuce, jímž soudní exekutor přiznává soudnímu znalci znalečné, usnesení o nařízení dražebního jednání, usnesení o příklepu, usnesení o odmítnutí opožděné přihlášky, příkaz k úhradě nákladů exekuce, jímž soudní exekutor stanovil náklady exekuce (popř. vyjma znalečného) a náklady oprávněného; veškeré tyto listiny musí být s doložkami právní moci. Soudní exekutor je dále povinen zaslat soudu veškeré listiny, z nichž vyplývají pohledávky věřitelů vůči povinnému, a to i kdyby byly podány opožděně. Je nutno, aby soud měl možnost přezkoumat odmítnutí přihlášky pro její opožděnost, neboť po skončení rozvrhového jednání již k takovéto pohledávce nelze přihlížet a zůstala by tedy neuspokojena, a to i v případě, kdyby odmítnutí této přihlášky soudním exekutorem bylo nedůvodné. 230
§ 45 EŘ.
79
Soudní exekutor výše uvedené listiny zašle exekučnímu soudu s přípisem, v němž uvede výši nejvyššího podání a případné úroky, kterými je úročen a dále to, zda soudní exekutor požaduje úhradu nákladů exekuce z rozdělované podstaty. Rozdělovanou podstatu může také tvořit náhrada za rozdíl na nejvyšším podání uhrazená tzv. obmeškalým vydražitelem231, jež neuhradil nejvyšší podání. Některý ze soudních exekutorů navíc v přípise zasílá exekučnímu soudu návrh, jak by měl vypadat rozvrh jednotlivých pohledávek, do jakých skupin by měly být zařazeny a v jakém pořadí by měly být uspokojeny. Domnívám se, že tato praxe je v souladu se zněním ust. § 68 EŘ: „exekutor … provádí přípravné úkony“, i když je zřejmé, že tíha rozhodnutí bude vždy na straně soudu samotného. 12.2. Náklady exekuce vs. režim přihlášek S otázkou, zda náklady exekuce jsou podrobeny režimu přihlášek, se již judikatura232 s úspěchem vypořádala tak, že pohledávka na úhradu nákladů exekuce se identifikuje usnesením o nařízení exekuce a příkazem k úhradě nákladů exekuce a tudíž toto určení je dostatečné, aby tato pohledávka byla podrobena rozvrhu. 12.3. Procesní úkony soudu, přezkum přihlášek, závady Rozvrhové jednání je soud povinen nařídit vždy, a to i tehdy, byl-li by zde pouze jediný věřitel, který by byl z podstaty uspokojen. Soud je po obdržení přípisu a listin od soudního exekutora opětně posoudit, zda-li některý z věřitelů nepodal opožděnou přihlášku. Bylo-li by tomu tak, i v této fázi řízení ji může usnesením odmítnout, což soud udělá. Dále zjistí, zda-li soudu soudní exekutor zaslal veškeré potřebné podklady pro jednání, resp. rozhodnutí a v případě jejich nenalezení si je vyžádá. Soud dále u jednotlivých přihlášek prozkoumá, zda-li každá z nich má uvedenou výši pohledávky a jejího příslušenství233. Jak jsem již výše uvedl, to, že přihláška neobsahuje např. pouze příslušenství podle mého neznamená, že by k ní nemělo být přihlíženo co do jistiny a i s touto pohledávkou je třeba se při rozvrhovém jednání vypořádat a případně ji uspokojit. I v této fázi řízení je soud povinen zjistit, které závady váznou na nemovitosti. Určující listinou je zde usnesení o ceně, popř. dražební vyhláška, vyšly-li najevo závady po 231
§ 336n OSŘ. Stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp.zn. Cpjn 200/2005. 233 § 336b odst. 2 písm. i), § 336f odst. 2 OSŘ. 232
80
vydání usnesení o ceně. Zjistil-li by v této fázi řízení soud další závady, které zatěžují nemovitost, je nutno nejprve vyřešit otázku, jde-li o závady, které dražbou zanikají či nikoliv. Jedná-li se o závady, které v dražbě nezaniknou, což je nájem bytu a věcná břemena, o nichž tak stanoví zvláštní předpisy234, tyto již není třeba ocenit, neboť „slevu“ z výsledné ceny již není možno v této fázi vydražiteli udělit. Je zřejmé, že tento má možnost požadovat náhradu škody po soudním exekutorovi, neboť tento je zodpovědný za škodu, kterou způsobil v souvislosti s exekuční činnosti235 a o tuto nezanikající závadu klesne hodnota jeho nemovitosti a tudíž bude i tak nucen vyhotovit znalecký posudek, jímž právě ocení tuto závadu; tento problém však nelze řešit v rámci rozvrhu nejvyššího podání. Jde-li však o závadu, která prodejem nemovitosti zaniknout může, a to v případě, že náhrada za ně bude vyplacena vydražiteli, je nutno ji nechat ocenit; to však jen tehdy, připadne-li na ni celá náhrada z rozdělované podstaty236. Za tím účelem ustanoví soudní exekutor soudního znalce, který ocení tuto závadu. 12.4. Rozvrhové jednání Poté, co soud provede přípravné úkony, předvolá jednotlivé účastníky rozvrhu k rozvrhovému jednání, což může učinit i prostřednictvím soudního exekutora237. Je nutné, aby účastníci měli sdostatek času na přípravu k jednání a tak je nutno předvolání doručit tak, aby měli alespoň deset dnů na přípravu238. Předvolání k rozvrhovému jednání soud vyvěsí na úřední desku239, neboť takto je doručeno i těm účastníkům, kteří nejsou soudu známi nebo jejichž pobyt není znám240. Celé rozvrhové jednání řídí soudce, uděluje a odnímá slovo účastníkům či jejich zástupcům, poskytuje potřebná poučení a dbá, aby jednání probíhalo důstojně a nerušeně a vyhlašuje rozhodnutí241. Před zahájením rozvrhového jednání soudce zjistí, kdo z předvolaných účastníků se dostavil a nezná-li je osobně, ověří jejich totožnost a toto uvede v protokole. V protokole taktéž uvede, který z předvolaných účastníků se nedostavil a proč. V samotném rozvrhovém jednání soudce vyzve přítomné věřitele, aby uvedli, v jaké výši jsou jejich pohledávky a příslušenství, to vše ke dni rozvrhového jednání a aby uvedli, do 234
Kurka V., Drápal L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Nakladatelství Linde, 2004, s. 561. § 32 odst. 1 EŘ. 236 Kurka V., Drápal L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Nakladatelství Linde, 2004, s. 561. 237 § 56 EŘ. 238 § 115 odst. 2 OSŘ. 239 § 337 odst. 3 OSŘ. 240 § 50i OSŘ. 241 § 117, § 254, § 53 a § 54 OSŘ. 235
81
jaké skupiny patří a okolnosti významné pro jejich pořadí. Pokud není věřitel či jeho zástupce osobně přítomen při rozvrhovém jednání, pohledávku její příslušenství vyčíslí soud na základě údajů obsažených ve spise. Domnívám, že vzhledem k tomu, že po skončení rozvrhového jednání nelze přihlížet k té části pohledávek a jejich příslušenství, která nebyla vyčíslena, je v případě pochybení soudu při vyčíslování pohledávky a jejího příslušenství namístě žádat náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, neboť je to soud, který je povinen při neúčasti věřitele správně vyčíslit jeho pohledávku a příslušenství. Co se týče úroků, úroků z prodlení a poplatku z prodlení, je třeba při vyčíslení uvést jejich výši za období třech let přede dnem rozvrhového jednání a jejich výši za další období, neboť se liší jejich režim co do pořadí242. Soudce pak vyzve ty, v jejichž prospěch váznou na nemovitosti závady, jež mohou zaniknout, zda požadují vyplacení náhrady za tyto závady. Pokud soudu sdělí, že požadují vyplacení náhrady, tato závada zaniká, ale to i tehdy, pokud se na oprávněného ze závady nedostane žádné náhrady. Avšak pokud se vyjádří, aby náhrada byla vyplacena vydražiteli243 či se nevyjádří (v tom případě nastupuje nevyvratitelná domněnka, že s tímto souhlasí) a závada takto nezanikla, tato zde trvá a zatěžuje vydraženou nemovitost i nadále, ovšem jen tehdy, připadla-li (celá) náhrada vydražiteli244. Nepřipadla-li náhrada vydražiteli, závada zaniká, ale je třeba, pokud zde takový zůstatek je, vyplatit tento oprávněnému ze závady. V rozvrhovém jednání se neuspokojí pohledávka toho věřitele, jehož pohledávku vydražitel převzal245. Tuto je třeba pouze vyčíslit, neboť náhradu za ni dostane nikoliv věřitel, ale vydražitel. Převzal-li by pohledávku, za na níž se vydražiteli nedostane zcela nebo zčásti náhrady, může se po povinném domáhat náhrady za bezdůvodné obohacení246. 12.5. Popření pohledávky Při rozvrhovém jednání může každý z účastníků popřít jednotlivou pohledávku co do pravosti, výše, zařazení do skupiny a pořadí247. Popřít pohledávku však lze i před rozvrhovým jednáním, je však třeba toto popření tvrdit a dokázat, např. listinami248. Jestliže by se však na popíranou pohledávku nedostalo při rozvrhu tak či tak žádného uspokojení, 242
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2005, sp. zn. 20 Cdo 216/2004. § 337b odst. 5 OSŘ. 244 § 337h odst. 2 OSŘ. 245 § 336g, § 337b odst. 4 OSŘ. 246 § 454 OZ. 247 § 337b odst. 3 OSŘ. 248 Tamtéž. 243
82
soud se tímto popřením dále nezabývá, neboť je již zbytečné tuto otázku řešit249. V ostatních případech bude soud námitky řešit ihned při rozvrhovém jednání, avšak pouze tehdy, není-li třeba provádět dokazování250, neboť na toto zde není místo. Tak tomu bude např. v situaci, kdy je zde nesporné tvrzení účastníků a jedná se pouze o právní posouzení, jinak soud vyzve namítatele, aby do 30 dnů ode dne právní moci rozvrhového usnesení podal návrh podle ust. § 267a OSŘ tzv. odporovou žalobou. Vzhledem k tomu, že se při rozvrhovém jednání přiznává náhrada za závady váznoucí na nemovitosti, které již byly závazně určeny v usnesení o ceně, není zde místo pro ty, jež byly účastníky řízení v době vydání usnesení a jimž bylo umožněno podat odvolání proti tomuto usnesení, aby při rozvrhovém jednání (opětně) uplatňovaly námitky proti těmto závadám, nejde-li však o závady, jež byly zjištěny až po vydání usnesení o ceně, resp. usnesení o nařízení dražebního jednání. Ostatní účastníci rozvrhového jednání tak činit mohou ve všech případech251. Může-li soud rozhodnout o námitkách bez provádění důkazů, ve výroku rozvrhového usnesení se s nimi vypořádá, jinak ve výroku vyzve namítatele, aby podali tzv. odporovou žalobu podle § 267a OSŘ ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci rozvrhového usnesení a rozhodne, že část rozdělované podstaty, jež připadá na sporné pohledávky, bude projednána na dalším rozvrhovém jednání. Také je nutno namítatele poučit, že k námitkám, jež nebudou včas uplatněny, dále přihlížet nebude. K námitkám je nutno ještě podotknout, že zákon252 zde výslovně stanoví (např. oproti námitkám při dražebním jednání), že rozsah námitek, které bude namítatel uplatňovat v tzv. odporové žalobě, nemůže být větší, než-li byl na rozvrhovém jednání. 12.6. Náklady exekutora ve třetí skupině? Co se týče jednotlivých skupin a případného pořadí pohledávky, toto je dosti přesně upraveno v OSŘ253 a vyjma nákladů exekuce nepředstavuje větší právní problém, tudíž se budu zabývat v této práci pouze náklady exekuce. Do vydání stanoviska Nejvyššího soudu ČR sp.zn. Cpjn 200/2005 zde ohledně nákladů exekuce panoval ten stav, kdy soudy vesměs zařadily pohledávku soudního
249
§ 337c odst. 1 OSŘ. Tamtéž. 251 Kurka V., Drápal L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Nakladatelství Linde, 2004, s. 565. 252 § 337e odst. 4 OSŘ. 253 § 337d OSŘ. 250
83
exekutora do první skupiny a přiřadili ji tak k nákladům státu. Je namístě poznamenat, že odůvodnění v tomto směru téměř chybělo. Zlom nastal až výkladem uvedeným v cit. stanovisku, kde se uvádí: „Podle § 44 odst. 6 písm. e/ ex. ř. usnesení o nařízení exekuce obsahuje označení povinnosti, která má být exekucí vymožena, včetně povinnosti k úhradě nákladů exekuce, a podle § 87 odst. 4 ex. ř. náklady exekuce a náklady oprávněného vymůže exekutor na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce. Z toho plyne, že pohledávka exekutora sdílí osud pohledávky oprávněného, a nepřichází v úvahu, aby byla podrobena režimu přihlášek (§ 336f o. s. ř.).“ a dále „Ustanovení § 337c odst. 1 o. s. ř. (které se podle § 69 ex. ř. užije při prodeji nemovitosti i v exekučním řízení), jež zařazuje pohledávky pro potřeby rozvrhu z rozdělované podstaty do jednotlivých skupin, se o pohledávce exekutora na náhradu nákladů exekuce nezmiňuje. Podle § 337c odst. 1 písm. c) o. s. ř. se ve třetí skupině uspokojuje z rozdělované podstaty mimo jiné pohledávka oprávněného. Pohledávkou oprávněného je zde nepochybně míněna i pohledávka na náhradu jeho nákladů (§ 87 odst. 2 ex. ř.), neboť i k jejímu vymožení byla exekuce nařízena. Exekuce však - jak bylo výše řečeno - byla nařízena i k vymožení nákladů exekuce (§ 87 odst. 1 ex. ř.). Je-li uvedeným způsobem pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce připodobněna k pohledávce oprávněného (nákladů oprávněného), je logické, že ji lze k ní přiřadit i v otázce určení skupiny, v níž bude uspokojena. Lze tedy uzavřít, že pohledávka exekutora na náhradu nákladů exekuce se při exekuci prodejem nemovitostí uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve třetí skupině (§ 337c odst. 1 písm. c/ o. s. ř.).“ S výše uvedeným nelze souhlasit. Náklady soudního exekutora nelze spojit s náklady oprávněného, naopak, jde o dva subjekty a o dvě zcela odlišné pohledávky. Tím, že soudní exekutor určuje své náklady a náklady oprávněného v příkaze k úhradě nákladů exekuce nelze vyjádřit to, že by pohledávka soudního exekutora měla být zařazena do třetí skupiny, tak jako pohledávka oprávněného, neboť je to pouze forma, jakým soudní exekutor rozhoduje o nákladech svých a oprávněného254. Navíc, výroky, jimiž rozhoduje o svých nákladech a nákladech oprávněného, musí být zvláště, nelze tyto náklady směšovat. Lze dokonce uvažovat o tom, že by soudní exekutor vydal příkazy dva, jeden pro náklady své a druhý pro náklady oprávněného. Tak, jako Nejvyšší soud ve svém stanovisku analogicky připodobnil pohledávku soudního exekutora k pohledávce oprávněného, lze ji připodobnit k pohledávce státu. Pro tento druhý názor svědčí ust. § 1 až § 4 a § 28 EŘ, kdy je to stát, kdo pověřil soudního
254
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 16.11.2006 sp.zn. 35 Co 794/2006.
84
exekutora – fyzickou osobu – k nezávislému výkonu exekučních titulů s tím, že činnost je oprávněn vykonávat za úplatu a naopak výkon fce soudního exekutora je neslučitelná s jinou výdělečnou činností. Dále, exekutor má při výkonu své činnosti postavení veřejného činitele a je takto i trestně odpovědný255 a úkony soudního exekutora se považují za úkony soudu a plní při prodeji nemovitosti tytéž povinnosti, které OSŘ dává k plnění soudu. Z výše uvedeného lze spíše seznat, že analogie k oprávněnému není případná a byť soudní exekutor je „pouhou“ fyzickou osobou, je namístě jej analogicky zařadit do první skupiny, neboť má-li odpovědnost jako „stát“, neměl by mít tytéž výhody? Byl-li by soudní exekutor uspokojován až ve třetí skupině, znamenalo by to pro něj citelnou ekonomickou újmu, neboť soudní exekutor určí náklady exekuce v příkaze k úhradě nákladů exekuce256, přičemž základem pro určení odměny je ta část rozdělované podstaty, kterou byly uspokojeny zcela nebo zčásti nároky oprávněného, toho, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný anebo věřitele povinného, který podal přihlášku257. Nákladem exekuce je však rovněž daň z přidané hodnoty, je-li soudní exekutor plátcem DPH258. Tedy, vzhledem k tomu, že exekutor je povinen odvést daň po vyhotovení příkazu k úhradě nákladů exekuce a posléze by se mu ničeho nedostalo (pomíjím náklady např. na doručování, znalečné), dostal by se tímto do ztráty, což jistě nebylo úmyslem zákonodárce, aby soudní exekutor, který provede podle zákona exekuci, byl nakonec ekonomicky znevýhodněn. Pro futuro lze pouze doporučit, aby zákonodárce zpřesnil ust. § 337c odst. 1 písm. a), resp. výslovně upravil v EŘ, zda náklady exekuce budou hrazeny v první skupině společně s náklady státu či mají sdílet pohledávku oprávněného. Velmi zajímavý názor problematiky právní povahy nákladů exekuce prezentoval Mgr. Jan Válek259. Ten dospěl k závěru, že k uspokojení nákladů exekuce by mohlo docházet zcela mimo rozvrhové jednání, a to z toho důvodu, že náklady exekuce nepodléhají povinnosti přihlášení k rozvrhu podle ust. § 336f OSŘ a dokonce, vzhledem k absenci výslovné úpravy v ust. § 337c OSŘ by nemusely náklady exekuce podléhat ani samotnému rozvrhu. Soudní exekutor by tak na základě pravomocného příkazu k úhradě nákladů exekuce strhl část prostředků z nejvyššího podání a zbytek by byl následně rozdělen soudem při rozvrhovém jednání. Neztratila by se ani přezkumná role soudu, neboť tento by mohl na základě námitek 255
§ 158, § 159 TZ, také: Pipek J.Trestněprávní limity výkonu úřadu exekutora.Právní rádce, 2006, č. 10, s. 43 – 48. 256 § 88 odst. 1 EŘ. 257 § 5 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb. o odměně a náhradách soudního exekutora. 258 § 87 odst. 1 EŘ. 259 Válek J. Právní povaha nákladů exekuce aneb Ke stanovisku Nejvyššího soudu ČR , sp.zn. Cpjn 200/2005. Bulletin advokacie, 2007, č. 9, s. 38-42.
85
posoudit správnost a úplnost příkazu k úhradě nákladů exekuce. Autor článku následně odmítá tento způsob rozdělení nejvyššího podání, a to z důvodu transparentnosti a zvláště z důvodu zachování principu dvouinstančnosti v plném rozsahu. Naopak mám za to, že tento postup jednak plně odpovídá zákonné úpravě, jednak neubírá ničeho z principu dvouinstančnosti; bylo by však třeba umožnit třetím osobám, např. věřitelům či oprávněným z věcných břemen, aby mohli proti tomuto příkazu k úhradě nákladů exekuce podat námitky, tedy aby jim bylo umožněno, tak jako při rozvrhovém jednání, podat námitky proti výši nákladů260 (pohledávky) a možnosti se proti rozvrhovému usnesení odvolat, což by bylo vůči nákladům exekuce konzumováno možností podat námitky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce. 12.7. Doručování, zánik zástavních práv a věcných břemen, nájemní právo Rozvrhové usnesení je nutno doručit účastníkům řízení, není však třeba doručovat do vlastních rukou. I v tomto případě může soud využít k doručování soudního exekutora261. Proti rozvrhovému usnesení je přípustné odvolání, proti rozhodnutí odvolacího soudu je přípustné i dovolání262. Judikatura dovodila, že oprávněný je legitimován k odvolání proti usnesení o rozvrhu, i když při jednání o rozvrhu nevznesl námitky proti pravosti, výši, pořadí či způsobu úhrady nároků ostatních věřitelů263. Právní mocí rozvrhového usnesení zanikají veškerá zástavní práva, ovšem vyjma těch, jež s pohledávkou převzal vydražitel264. Tak např. zanikají i zástavní práva, kde se oprávněný se svojí pohledávkou ani nepřihlásil. Taktéž zanikají věcná břemena a nájemní práva, jestliže se však nejedná o závady, jež dražbou nezanikají a která vyplývají z usnesení o ceně, resp. ty závady, o nichž zákon stanoví, že nezanikají a nájem k bytu. Dále nezanikají ta věcná břemena a nájemní práva, za něž dostal vydražitel plnou náhradu, jinak zanikají i tato. Vždy zanikají věcná břemena a nájemní práva, kde oprávněný z těchto závad chtěl vyplatit náhradu, byť by mu nebylo vyplaceno ničeho nebo jen z části265. Soudní exekutor je povinen vyrozumět příslušný katastrální úřad o tom, že zanikla zástavní práva váznoucí na nemovitosti a která to jsou a taktéž je nucen vyrozumět jej o tom,
260
Podat námitky proti pravosti, zařazení do skupiny či pořadí by bylo v tomto případě pojmově vyloučeno. § 56 OSŘ. 262 § 238a odst. 1 písm. f) OSŘ. 263 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.5.2002 sp.zn. 20 Cdo 2968/2000. 264 § 337h odst. 1 OSŘ. 265 § 337h odst. 2 OSŘ. 261
86
která věcná břemena zanikla266. Jako přílohu k vyrozumění o zániku zástavních práv a věcných břemen soudní exekutor zasílá pravomocné usnesení o rozvrhu. Exekuční řízení se – na rozdíl od výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti – nekončí pravomocným usnesením o rozvrhu tehdy, jde-li o pohledávku oprávněného, kde není pouze jistina, ale i úrok, úrok z prodlení či poplatek z prodlení. Zde totiž od rozvrhového jednání do vyplacení částky oprávněnému uběhne jistý čas, po který se zvyšuje příslušenství pohledávky oprávněného a pro tuto částku je soudní exekutor povinen dále vést exekuci proti povinnému267.
266 267
§ 337h odst. 3 OSŘ. § 51 písm. c) EŘ a contrario.
87
13. Závěr Jako cíl své diplomové práce jsem si vytyčil nejenom zevrubně popsat exekuci prodejem nemovitosti, ale zvláště provést analýzu současné právní úpravy, její nedostatky a pokusit se o úvahy de lege ferenda, pokud toho bylo třeba. Vzhledem k tomu, že úvahy de lege ferenda již byly soustředěny do jednotlivých kapitol, nebudu se zde již k tomuto obšírněji vracet. Současná právní úprava prodeje nemovitosti soudním exekutorem je rozdělena mezi OSŘ a pouze v několika málo normativních ustanoveních je úprava svěřena EŘ, kde i těchto několik málo ustanovení spíše činí v praxi problémy, než-li by tomu mělo býti při zcela nové legislativní úpravě. Navíc, mnohdy tam, kde by výslovná úprava být měla, není bohužel ničeho. Velkým současným problémem aplikační praxe jsou judikáty a stanoviska Nejvyššího soudu ČR, neboť ty by měly sjednocovat rozporuplnou úpravu; nelze však než konstatovat, že tomu tak v několika, leč zásadních případech bohužel není. Výklad směřující k zařazení nákladů soudního exekutora do třetí skupiny je smutným příkladem „účelového“ výkladu, který zřetelně vybočuje z právní úpravy a který nesjednocuje judikaturu, ba právě naopak. Nejvyšší soud ČR tak ztratil v tomto směru sjednocující účel svého působení, jež považuji za klíčový. A také co se týče problematiky střetu exekucí podle zákona č. 119/2001 Sb., i zde je situace neutěšená a rozhodovací praxe Nejvyššího soudu neučinila v tomto jasno, ale naopak. Samotná normativní úprava exekuce formou prodeje nemovitosti povinného je vcelku komplexně legislativně upravena, kde chybí přímé ustanovení, je tato mezera mnohde vyplněna judikaturou či teoreticko-právním výkladem, který, dle mého názoru, umožňuje provádět exekuce touto formou bez velkých nejasností a právních kotrmelců. Bohužel, soudní exekutoři mnohdy využívají (a také zneužívají) současnou právní úpravu k tomu, aby se ještě více obohatili, neuvědomujíce si, že takto kazí pověst institutu soudního exekutora, který by měl být tvrdým, ale právně čistým způsobem řešení pohledávek věřitelů. I tak jsou v současné právní úpravě bílá místa, která vyžadují rychlou a zvláště kvalifikovanou legislativní nápravu. Tak např. chybou současné legislativní úpravy je de facto neomezená možnost oddalovat prodej nemovitosti podáváním tzv. excindačních
88
žalob, což je ale problém velmi těžko řešitelný, neboť neustále musí být dána možnost skutečného vlastníka k ochraně jeho vlastnictví. Zde asi nezbude nic jiného, než apelovat na rychlost soudů. Také naprosto nevyřešeným problémem, který žádá rychlou legislativní práci je postavení vydražitele vůči povinnému, který bydlí ve vydražené nemovitosti, ke které nemá žádné dispoziční právo a taktéž mu chybí jakýkoliv právní titul k setrvání (nájmu) v této nemovitosti. Zde je třeba apelovat na rychlou (ale zároveň kvalitní) práci zákonodárce, který by tuto otázku vyřešil, neboť bez výslovné právní úpravy je postavení vydražitele více než smutné, kdy v mnoha případech je nucen vyčkat rozhodnutí nalézacího soudu (to v lepším případě soudu okresního jako soudu prvního stupně) a dále provést či nechat provést vyklizení nemovitosti soudem či soudním exekutorem. Vzhledem k časové náročnosti tohoto sporu je vidno, že výhoda koupě vydražené nemovitosti takto přijde zcela vniveč; Takto nezvaný nájemník navíc mnohdy neplatí nájemné a platby za další služby (energie), čímž dále poškozuje vydražitele, který nemá efektivní právní prostředek k účinné ochraně. Výše uvedené problémy jsou jen výčtem několika z mnoha problémů, jejichž vyřešení, nebo alespoň pokus o vyřešení, jsem v této práci docílil. Doufám, že práce je, co se týče předmětu vyčerpávající, splňuje stanovené cíle a požadavky obsažené v jejím zadání a případný čtenář po jejím přečtení získá precizní představu o problematice exekuce prodejem nemovitosti v českém právním prostředí. Také doufám, že práce nezůstane pouze prací diplomovou, ale bude s ní dále nakládáno a bude podrobena kritice, či možná i zájmu z řad legislativců či právních teoretiků. Takovýto výsledek mé diplomové práce bych považoval za veliký úspěch.
89
14. Summary One of the way of recovery of debts obligatory for competent, time consuming but very cost-effective is exekucution of sale real things by executor. As regards legal difficultness this way of fulfilment execution, it is allowed to be the most difficult way. This opinion supports a fact that discussion about the sale real things was not stopped after viewpoint of the Supreme Court of Czech republic. I splitted this dissertation into chapter which thoroughly follow apportionable part of selling real things and in addition shortly treatise on party of selling real things on start of beginning this dissertation. I chose this conception of dissertation for lucidity and sequence of problems. As destination my dissertation I am myself demarcate not only exhaustive describe execution sale real things, but extra perform analysis contemporary legal enactment, her outstanding works and attempt reflection de lege ferenda, as long as that was perhaps. Because of that, that reflection de lege ferenda already were concentrate to individual chapter, I will not here already to this detailed give back. Contemporary legal enactment of sale real things by executor is share among Civil Proceeding Code and only in several normative enaction is preparation entrust to Act No. 120/2001 Coll., where these several normative enaction rather do in practise trouble than if that had be on new legislation preparation. In addition, many times, where would explicit preparation had be, isn´t unfortunately nothing. Great current problem application practice are decisions and viewpoint of the Supreme court of Czech republic, because these had consolidate contradictory preparation; not possible than note, that it so in several but fundamental case unfortunately isn´t. Explanation destined for inclusion costs of executor to the third group is mournful shining example "purpose-built explanation", which evidently stray from legal enactment and which desintegrate previous decisions, just conversely. The Supreme court of Czech republic so lost in its direction uniform purpose of his effectiveness as I consider on behalf of crucial function of the Supreme Court. And also problems conflict of execution by Act No. 119/2001 Coll., here is situation delightful and decision-making practise of the Supreme court didn´t make in this bright light, but conversely.
90
Solitary normative preparation of execution by selling real things is en bloc comprehensive legislation groom, where miss enaction, is this space fill by decisions or theoretically-legal explanation, which, according to my opinion, enable pursue execution this shape without big opacity and legal somersault. Unfortunately, executor often use (and alse abuse) contemporary enactment to more erich themselves, incognizant to themselves, that so ruin story of execution institute, which had be hard, but legal clean way of solution debts. Contemporary enactment unfortunately contain white places, which request fast and extra professional legislative correction. So for example, mistake of contemporary enactment is de facto unlimited possibility delay sale real things by serving so-called exluded complaint which is problem rock hard resolvable, because here must constantly be give scope of real owner to protection his ownership or property. Here perhaps remain nothing other, than appeal to speed court to resolve this complaint. Also completely cured problem which asks quick legislative work is position declarer towards obligatory, who occupy auction-off real estate near obligatory doesn´t have no one right of disposal and he miss any legal title to inhabitation (tenancy) to this real estate. Here is possibly appeal upon fast (but also high-quality) work of law-makers which should solve this problem, because without explicit legal regulations is standing of declarer very sad. In many cases is declarer obliged abide courts solution (the solution of the district court in the better case) and further carry out dismantlement by the court or executor in better case. With regard to the time demandingness this solution is perceptible that advantage of auction-off real estate comes fully to nothing; This „leaseholder“ furthermore don´t pay any rent or additional services (like energy etc.) thereby this „leaseholder“ derogate the declarer, which haven´t any legal enactment to protect him or her. Above-mentioned problems are just peak of problems, whose solution or at least try at solution I am in this dissertation achieve. I hope that this dissertation is, what object exhausting, fulfiment set aims and claims contained in it assignment and appropriate reader after her reading get precision image of problems execution by selling real estate in Czech legal settings. Likewise I believe that this dissertation don´t stay only work diploma but it will be with this work then can and will be subdue criticism or possibly interest of rank lawmakers or legal theorists. This result of my dissertation would be for me greatest achievement. 91
15. Literatura 15.1. Monografie -
Baudyš, P.: Katastr a nemovitosti. Praha: C.H.Beck, 2003, 1. vydání.
-
Bureš, J., Drápal L., Krčmář, Z., Mazanec, M.: Občanský soudní řád – komentář, 6. vydání, I. a II. díl, Praha: C.H.Beck, 2003.
-
Bureš, J., Drápal L., Krčmář, Z., Mazanec, M.: Občanský soudní řád s judikaturou a souvisejícími předpisy, Praha: C.H.Beck, 2004.
-
Grossová, M., Exekuce na peněžité plnění v současné právní praxi. 4. vydání. Praha: Linde, 2002.
-
Grossová, M., Exekuce v současné právní praxi, Praha 1996.
-
Hlavsa, P.Exekuční řád–s výkladem a prováděcími předpisy. Praha: Linde, 2001.
-
Kasíková, M., Plášil, V., Šimka, K., Kučera, Z.: Exekuční řád a předpisy související – komentář, 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2005.
-
Kurka, V. Přehled judikatury ve věcech výkonu rozhodnutí a exekuce. Praha: ASPI, 2005.
-
Kurka, V., Drápal, L. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. 1. vydání, Praha: Linde, 2004.
-
Mikšovský, P. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti – komentář. Praha: IFEC, 2001.
-
Prudilová, M., Veřejné dražby a exekuce. 1. vydání. Praha: Linde, 2001.
-
Schelle, K., Schelleová, I., Právní služba: advokacie, notářství, patentoví zástupci, daňoví poradci, soukromí soudní exekutoři. 1.vydání. Praha: Eurolex Bohemia, 2003. Exekuční řízení, Praha, Eurolex Bohemia 2005.
-
Schelleová, I. a kol.,
-
Schelleová, I. - Schelle, K., Soubor předpisů z exekučního řízení (2005) Brno, B.I.B.S., a.s. 2006.
-
Stavinohová, J., Hlavsa, P., Civilní proces a organizace soudnictví. Brno: Masarykova univerzita a Doplněk, 2003.
-
Tripes, A. Exekuce v soudní praxi. 2. vydání. Praha: C.H. Beck, 2001.
-
Winterová, A., Civilní právo procesní. 3.vydání. Praha: Linde, 2004.
92
15.2. Časopisy, články -
Benek, B., Dvakrát o exekucích a exekutorech. Bulletin advokacie. 2007, č. 1.
-
Breburda, J. Příklep ve výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí. Právní rádce, 2000, č. 10. Příručka: II.
-
Dvořák, J., Poledna, Z. Exekuční postih pohledávek patřících do SJM a výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu. Právní rozhledy, 2002, č. 10.
-
Eliáš, K., Přechod práv a povinností ve vazbě na některé otázky spojené s problematikou exekučního práva, Právní praxe v podnikání, 1998, č.7.
-
Grossová, M. Charakteristika exekučního řízení. Právo a podnikání, 1995, č. 5 s. 11.
-
Kasíková, M. Exekuce u soudu prvního stupně. Právní rádce, 2003, č. 6, s. 14.
-
Králičková Z. Vypořádání společného jmění manželů a obecná výkladová pravidla a zásady právní. Bulletin advokacie, 2006, č. 10, s. 41 an.
-
Kulková, R. Střety souběžně probíhajících exekucí. Ze dne 1.9.2002, systém právních informací ASPI: 23980 (LIT).
-
Mádr, J. Střet exekucí – polemika nad závěrem Nejvyššího soudu ČR. Noviny pro konkurs a vyrovnání, 2004, č. 9, s. 1.
-
Němec, P., Svoboda, P. a kol. Důvodová zpráva k návrhu zákona. 120/2001 Sb. PSP ČR, Tisk 725/0.
-
Pipek, J., Trestněprávní limity výkonu úřadu exekutora. Právní rádce. 2006, č. 10.
-
Roztočil, A., Rozhodování o nákladech právního zastoupení účastníků v exekučním řízení. Bulletin advokacie. 2006, č. 5.
-
Schelleová, I.,
Ochrana povinného a třetích osob v exekučním řízení,
Zpravodaj pro společnost s ručením omezeným, 1999, č. 19. -
Schelleová, I., Postup soudu při exekuci, Zpravodaj pro společnost s ručením omezeným, 1998, č. 21.
-
Šrotýř, J., Vybrané problémy střetu soudní a daňové exekuce. Poradce. 2003, č. 2.
-
Steiner, M., Novely vyhlášky o odměně a náhradách soudního exekutora. Právní rádce. 2006, č. 10.
-
Válek J. Právní povaha nákladů exekuce aneb Ke stanovisku Nejvyššího soudu ČR , sp.zn. Cpjn 200/2005. Bulletin advokacie, 2007, č. 9. 93
-
Veselý, J., Eppinger,A., Aplikace exekučního řádu z pohledu soudního exekutora. Právní rozhledy, 2002, č. 9.
-
Veselý, J., Rakovský, A. Vybrané otázky aplikace zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti. Bulletin advokacie, 2002, č. 11-12 s. 43.
-
Veselý, J., Rakovský, A., Šimková, R., Způsoby provedení exekuce podle zákona o soudních exekutorech se zaměřením na odchylky od úpravy v občanském soudním řádu. Právní rozhledy. 2001, č. 10.
-
Vlk,V., Exekuce a advokáti ještě jednou. Bulletin advokacie. 2002, č. 1.
-
Vlk, V., Exekuční řád a advokáti – poznámky k zákonu č. 120/2001 Sb., Bulletin advokacie. 2001, č. 8.
15.3. Internetové odkazy -
www.cak.cz
-
www.concourt.cz
-
www.epravo.cz
-
www.exekutorskakomora.cz
-
www.ipravnik.cz
-
www.juristic.cz
-
www.nsoud.cz
-
www.nssoud.cz
94
16. Judikatura Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25.6.2004 sp.zn. 9 Co 179/2004. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2003, sp. zn. 20 Cdo 1751/2002. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.10.2004 sp.zn. 20 Cdo 1082/2004. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 24.5.1994 sp.zn. Pl. ÚS 14/93. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 13.12.2004 sp.zn. 5Afs 130/2004. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.7.2003 sp.zn. 26 Cdo 450/2003. Stanovisko Nejvyššího soudu sp.zn. Cpjn 200/2005, čl. IV. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.6.2001 sp.zn. 26 Cdo 503/2001. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.6.2002 sp.zn. 29 Odo 700/2001. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2.6.2004 sp.zn. 29 Odo 310/2002. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.2.2002 sp.zn. 20 Cdo 2133/2001 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.9.2000, sp. zn. 21 Cdo 698/2000. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.11.2005 sp.zn. 20 Cdo 779/2005. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 11.7.2001 sp.zn. I. ÚS 450/99. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 3.2.2000 sp.zn. III. ÚS 103/99. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.11.2005 sp.zn. 20 Cdo 779/2005. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.11.2005 sp.zn. 20 Cdo 779/2005 Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 5.3.2003 sp.zn. 20 Co 89/2003. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.5.2006 sp.zn. 26 Cdo 396/2006. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5.12.2006 sp.zn. 26 Cdo 2619/2006. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.11.2000 sp.zn. 22 Cdo 1737/98. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 1.3.2007 sp.zn. Pl. ÚS 8/06. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 4.4.2007 sp.zn. II. ÚS 417/06. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 2.11.2004 sp.zn. IV. ÚS 630/03. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 16.11.2006 sp.zn. 35 Co 794/2006. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.11.2004, sp. zn. 20 Cdo 1578/2003. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.4.2000 sp.zn. 22 Cdo 16858/98. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.1.1997 sp.zn. 24 Co 15/97. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1.3.1993 sp.zn. 3 Cdo 111/92. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.2.2004 sp.zn. 20 Cdo 279/2003. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.7.2004 sp. zn. 20 Cdo 1389/2003. 95
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.11.2006 sp.zn. Odo 1384/2004. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.8.2006 sp.zn. 20 Cdo 612/2005. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.10.2004 sp.zn. 20 Cdo 1293/2003. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.7.2004, sp. zn. 20 Cdo 1389/2003. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.3.2006 sp.zn. 20 Cdo 2475/2005. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.6.2006 sp.zn. 20 Cdo 3009/2005. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.4.2006 sp.zn. 20 Cdo 2329/2005. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.11.2006 sp.zn. 20 Cdo 400/2006. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.10.2005, sp. zn. 20 Cdo 443/2005. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8.2.2006 sp.zn. 20 Cdo 2439/2005. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2004 20 Cdo 1636/2003. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 31.8.2005 sp.zn. II. ÚS 336/05. Usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 14.8.2002, sp. zn. 27 Nc 66/2002. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2.5.2006 sp.zn. 20 Cdo 614/2006. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.3.2005 sp.zn. 20 Cdo 2740/2004. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2005, sp. zn. 20 Cdo 216/2004. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.5.2002 sp.zn. 20 Cdo 2968/2000.
96
