Katechetika I. Úvod: identita katechetiky a katecheze Dějiny katechetiky I. – od Ježíše Krista po středověk
Co očekáváme od katecheze? Jak přispět k tomu, aby poznání obsahu současné katechetiky povzbudilo zájem o obnovu katecheze, aby byla vnímána jako účinný nástroj evangelizace? Okruhy otázek: o Jak sladit katechezi v teorii a praxi? o Jak zohlednit otázky vyplývající přímo z aktuální praxe? o Jaké jsou specifické požadavky na katechezi v našem prostředí? Zohledňují požadavky Plenárního sněmu katolické církve v ČR?
Identita katechetiky a její základní východiska • Katechetika = vědecká reflexe katecheze v rámci pastorační činnosti církve. • Mladá disciplína, vznik koncem 18. století. • Rozvoj koncem 19. století o Souvislost s rozvojem tzv. katechetického hnutí o První diferenciace katechetiky a náboženské pedagogiky
• Nový rozvoj katechetiky pod vlivem II. vatikánského koncilu.
Členění oboru katechetiky • Identita je dána především předmětem: tím je katecheze, a to nejen ve svých dílčích projevech. • Nejběžnější členění oboru katechetiky: o Základní: studium základních podmínek a předpokladů katecheze. o Materiální: obsah, který je katechezí sdělován. o Formální: problematika způsobů katechetického sdělování zprostředkování.
nebo
• Odlišné členění: o Katechetika základní o Katechetika speciální
• Katechetiku je nutno interdisciplinární obor.
vždy
chápat
jako
Dvojí ráz katechetiky • Katechetika jako obor má dvojí ráz: o Teologický (vlastní povaha katecheze, která patří do kontextu pastorace jako služba slova církve určená pro výchovu víry) o Pedagogický (katechetika se zajímá i o přístupy schopné osvětlit pastorační činnost: kulturní antropologii, sociologii, psychologii, teorii komunikace. Pedagogický ráz objasňuje i účel katechizace: výchova víry ve prospěch jejího zrání)
• Teologie má nezastupitelnou úlohu: je však třeba rozlišovat mezi její úlohou a úlohou katecheze.
Identita katecheze dnes • Východisko = katecheze je součástí služby slova. • Identita a význam vyplývají z procesu evangelizace. • Katecheze tedy není „předávání víry“ a vyučování náboženským pravdám, ale formace, výchova víry ve službě evangelizace. • Nelze však zapomínat ani na fázi tzv. preevangelizace.
Co je tedy katecheze? • Definic je celá řada. Konsensu dosaženo na základě trojí skutečnosti: Božího slova, víry a církve. Katecheze je především služba slova, dále je výchovou víry, nakonec i činností církve, vlastním projevem její existence. • Katecheze = každá forma služby církve Božímu slovu, která je zaměřena na pomoc při zrání křesťanské víry jak u jednotlivců, tak u celých společenství. • Tři základní pojmy v terminologii: o Katecheze: tradiční výrazy katecheze, katechismus atd. jsou nejvhodnější k označení katechetické služby církve a mají také nejdelší tradici. o Víra: terminologie se rozvinula v rámci katechetického hnutí . Nejznámější termíny jsou výchova víry, předávání, víry, zprostředkování víry atd. o Náboženství: nejproblematičtější skupina výrazů, kam patří pojmy náboženská výchova, náboženská formace, výuka náboženství. Jejich obsah je natolik široký, že sounáležitost s katechezí je možný pouze na základě podrobného výkladu.
Biblické základy: Ježíš Kristus a katecheze • Ježíš Kristus = Slovo, které je završením Božího sebesdělení, prakticky Boží katecheze pro nás. • Na jeho působení můžeme již ukázat některé didaktické kontury: o Ježíš přesně adresoval své poselství konkrétním osobám. o Ježíšova řeč je konkrétní, názorná a otevřená perspektivě hlubší dimenze. o Ježíš obtížná a neprůhledná témata vykládal jednoznačně a lehko zapamatovatelně. o Ježíšova katecheze byla velmi variabilní a měla mnoho forem. o Ježíšův výchovný a vzdělávací cíl bylo přivést posluchače k novému přehodnocení a „zeskutečnění“ života.
• Modelová Ježíšova katecheze – příběh emauzských učedníků.
Další katechetické struktury v NZ • Dva novozákonní způsoby vyznání Krista: hymnické a evangelní. o Hymnické: zejména v Pavlových listech, původně liturgické aklamace. Otázka zní: proč časem tyto formulace nedostačovaly? o Evangelní: evangelia jsou texty pozdějšími, proč doplnily a v některých užitích nahradily hymnické aklamace?
• Základní katechetické pojmy v Novém zákoně o o o o o
Didaskein = vyučovat Kéryssein = ohlašovat velkou událost Euangelidzesthai = zvěstovat dobrou zprávu Katéchein = poučovat Martyresthai = dosvědčovat, potvrzovat
Katecheze v období starověku • Orientace křesťanské misie na území římské říše postavilo katechezi do prostředí četných duchovních a náboženských proudů; s tímto prostředím se muselo křesťanství vyrovnat. • První zvěstování => obrácení, následovala teprve katecheze prohlubující víru nových křesťanů. • Hlavní zástupci „akademické“ katecheze raného křesťanství o Řečtí apologeté 2. století: Sv. Justin Mučedník (Apologie křesťanství), Tacián (Diatessaron), Irenej z Lyonu (Adversus haereses). o Křesťanští autoři 3. století: Klement Alexandrijský (Stromata), Origenes (Hexapla, biblické komentáře a homilie), Řehoř Divotvůrce (Výklad víry). o Latinští autoři: Minucius Felix (Dialog Octavius), Tertulián (Apologeticus, De praescriptione haereticorum). o Afričtí spisovatelé: Cyprián z Kartága (De ecclesiae unitate, sbírka dopisů), Lactantius (Divinae institutiones).
Starokřesťanský katechumenát • Základní fakt: hlásání křesťanství se dělo zpravidla mimo vzdělané vrstvy => nutná forma ústního předávání. • Katechumenát: přípravné období před přijetím křtu, který byl autentickým a odstupňovaným uvedením do „Pánovy cesty“. • Tři etapy: tříletá zkušební lhůta, roční „výukový“ kurz, bezprostřední příprava. • Týkal se pouze dospělých,. Katechumenátní katecheze vzhledem k dlouhé době přípravy vedly skutečně k živě prožívanému křesťanství. • Postupný zánik po Konstantinově ediktu 313, definitivní vymizení během 5. a 6. století.
Katechetická centra a školy • Zájem vzdělaných kruhů o křesťanství a vědecké diskuse o teologických tématech souvisí se zřízením vzdělávacích center pro teology a katechety. • Nacházely se v prostoru východního Středomoří, vznikly na přelomu 3. a 4. století a celkem byly tři: o Alexandrijská škola: Intenzivní kontakt s různými filosofickými směry, vyznačovala se zájmem o základy filosoficko-metafyzického obsahu hlásané víry, závislostí na platónské filosofii a alegorickým výkladem Písma. Hlavní zástupci: Klement Alexandrijský, Origenes, z druhé generace Atanáš, Basil Veliký, Řehoř Naziánský, Cyril Alexandrijský a Řehoř z Nyssy. o Cesarejská škola: Typická provázanost teologie s ostatními vědami, zejména logikou, dialektikou, fyzikou, matematikou a astronomií, což založilo pověst tohoto centra jako vědecké instituce. Preferovalo se propojení s postupem, který se podobal moderní textově kritické metodě. Hlavní zástupci: Origenes a Eusebius. o Antiochijská škola: Teologická a metodická střízlivost ve výkladu Písma, metoda založená na gramatice a logice. Hlavní reprezentanti: Lukián ze Samosaty, Jan Zlatoústý, Theodor z Mopsuestie a Theodoret.
Symbióza katecheze a teologie • Tento soulad zajišťovali převážně biskupové: sami byli zároveň pastýři, teology a prvními katechety svěřených lidí. • Prvním velkým příkladem takovéhoto biskupa byl Cyril Jeruzalémský. o Osobně se věnoval katechumenům, které během jejich formace vzdělával svými cykly kázání, stal se tedy prvním učitelem náboženství své obce. o Pro neofyty sepsal známé Mystagogické katecheze. o Jako jeden z prvních striktně odlišoval pojmy homilie a katecheze včetně jejich funkce.
Sv. Augustin – katecheta i teoretik • Katechetický klasik starověké latinské církve – už jeho Vyznání lze číst jako svědectví dobové praxe. • Na základě svého vzdělání rétora postavil teorii křesťanské katecheze. Stěžejní díla: o „O vyučování začátečníků v křesťanství“, známé pod názvem catechisandis rudibus. o De doctrina Christiana = pedagogické konsekvence úspěšné katecheze.
De
• Základní obrysy katecheze, které Augustin preferoval: o Preferoval tzv. narrativní teologii => témata na základech starozákonních i novozákonních příběhů. o Každá jednotlivá katecheze musela být integrální součástí většího celku. o Po uvedení tématu příběhem (narratio) následuje tzv. explicatio, tedy vysvětlení. o Následuje interrogatio, čili rozhovor žáka a učitele; zde je místo pro hlubší objasnění nauky. o Poslední částí je exhortatio = povzbuzení k začlenění právě slyšeného do vlastního života a k intenzivnímu dialogu s Bohem o slyšeném.
Katecheze ve středověku • V tomto okruhu středověk vymezíme konsolidací francké říše a reformací. • Období charakterizované velkými protiklady: spor mezi papežstvím a císařstvím, v teologické rovině později sporem františkánů, kteří preferovali augustiniánský základ, s dominikány zaměřenými na Aristotelovi založený tomismus, mezi univerzitní teologií a lidovou vírou a zbožností. • Josef Andreas Jungmann: Neexistovala pravidelná katecheze pro děti, ale nenacházíme ani katechezi pro dospělé po vzoru starokřesťanského katechumenátu – přesto však nacházíme křesťanství v rozkvětu, a to je opravdová hádanka…
Výchozí pozice středověké katecheze • Charakteristický nástup křtů dětí oproti staršímu katechumenátu, případně též hromadných křtů v raně středověkých misiích. • Problém komunikačního jazyka mezi misionáři a obyvatelstvem => nástup nedokonale chápaného učení. • Problém bariéry liturgického a komunikačního jazyka.
Nové formy katecheze • Domácí laická katecheze s převažující socializací do církve, role kmotrů a rodičů. • Karolinský příspěvek k základům školství – vzdělávání budoucích duchovních. • Zpovědní knížky a tabule – základy budoucích katechismů. • Role „médií“ ve středověké katechezi. o „Biblia pauperum“ o Kázání a pobožnosti o Vánoční, velikonoční a pašijové hry; případně parodie církevního života.
Vše ovšem směřovalo více k praktickému jednání než k souvislému náboženskému vzdělání.
Přínos středověké teologie katechezi • Karolínské impulsy: Alcuinova škola, Weisenbugský katechismus, dílo Hrabana Maura. • Syntéza dialektiky a mystiky: Hugo od sv. Viktora a jeho vzdělávací koncept o V díle Didascalion sloučil úvod do studia svobodných umění a teologie metodou postupných kroků: Cogitatio (lectio) – nastolení tématu a výklad, Meditatio – prohloubení a promýšlení tématu, Contemplatio (operatio) – existenciální zasazení tématu do života.
• Teologizace středověké katecheze o Teolog a duchovní pastýř nemusejí být tatáž osoba – metoda obsazování biskupských stolců. o Velký vliv scholastické teologie – vypracovávání subtilních argumentů, jež však nemusely být použitelné v praxi. o Typičtí zástupci metody: Petr Lombardský, Petr Abélard, Tomáš Akvinský.
Díky za pozornost! Příště: Od reformace a jejích katechismů až do dnešní doby.
