Listina rodu Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova. • 2Abraham měl syna Izáka, Izák Jákoba, Jákob Judu a jeho bratry, • 3Juda Farese a Záru z Támary, Fares měl syna Chesróma, Chesróm Arama. • 4Aram měl syna Amínadaba, Amínadab Naasona, Naason Salmóna, • 5Salmón měl syna Bóaza z Rachaby, Bóaz Obéda z Rút, Obéd Isaje • 6a Isaj Davida krále. David měl syna Šalomouna z ženy Uriášovy, • 7Šalomoun Roboáma, Roboám Abiu, Abia Asafa, • 8Asaf Jóšafata, Jóšafat Jórama, Jóram Uziáše. • 9Uziáš měl syna Jótama, Jótam Achaza, Achaz Ezechiáše , • 10Ezechiáš Manase, Manase měl syna Amose, Amos Joziáše, • 11Joziáš Jechoniáše a jeho bratry za babylónského zajetí. • 12Po babylónském zajetí Jechoniáš měl syna Salatiela, Salatiel Zorobabela, • 13Zorobabel Abiuda, Abiud Eliakima, Eliakim Azóra, • 14Azór Sádoka, Sádok Achima. Achim měl syna Eliuda, • 15Eliud Eleazara, Eleazar Mattana, Mattan Jákoba, • 16Jákob pak měl syna Josefa, muže Marie, z níž se narodil Ježíš, řečený Kristus. • 17Všech pokolení od Abrahama do Davida bylo tedy čtrnáct, od Davida po babylónské zajetí čtrnáct a od babylónského zajetí až po Krista čtrnáct. Matouš tuhle větu přečetl sám, celou na jeden nádech. Papír s jeho textem byl notně ožmoulaný, vždycky se mu potily ruce, když měl něco obhajovat před ostatními. Trochu se mu klepaly, což čas od času způsobilo jemné zacinkání přívěsku, který se mu houpal na levém zápěstí. V místnosti bylo přetopeno, jeho další kolegové seděli různě shrbení kolem stolu. Honza nesmyslně koukal do stropu, na pavučinu a kamsi dál. Marek si pohrával s propiskou, co chvíli nervózně zacvakal a pak mu z ruky vyskočila kamsi pod stůl. Podíval se po ostatních , trochu bezmocně. "Já myslím, že na úvod je to trochu dlouhý, ne?" Zazval Lukáš a protáhl se na židli. "No, než dlouhý, tak nechápu, o čem je tam jako řeč, hele, já bych prostě škrtal," Ozval se zpoza stolu, kde Marek právě lovil propisku. "To přeci nemůžeš škrtnou, to by ti vypadla třeba celá jedna generace."
"No, spíš si pojďme položit otázku, jestli náš čtenář potřebuje vědět něco o minulých generacích..." Magda, jistě, Magda a její připomínky, vždycky přijde s nějakou úžasnou vydavatelskou poznámkou, věčnej rejpal, kterýmu ovšem ještě nikde nic nevydali. Hájí se vždycky tím, že vydávala v samizdu. to by si ale mohl stokrát vytisknout nebo někde jinde naklepat každej nýmand, Nechápu, proč ji tady ten šéf šéfa šéfů ještě drží. "Je to přece zasazení do konkrétní doby, skrz tu generaci předků vidíme tu tradici, co si ten člověk s sebou nese, chápeš...." "Já oceňuju, že sis dal práci s takovou rozsáhlou historickou rešerší, ale Mates, nezlob se na mě, kdybychom měli editora, tak tahle první pasáž letí. Pokud by to byl jó hodně vstřícnej člověk, nacpe ti to maximálně do poznámky pod čarou." "Blbost, tenhle začátek je prostě nudnej, já myslím, že bychom měli hned na začátku oslovit čtenáře." Vmísil se do toho Lukáš, "prostě osobně, tělo na tělo, aby je to vtáhlo, jakože všechno tu práci jsme si dali jen kvůli nim...chápeš..jako třeba, hele já jsem si to tady mezitím načrtnul: " I když se již mnozí pokusili sepsat vypravování o událostech, které se mezi námi naplnily, • 2jak nám je předali ti, kteří byli od počátku očitými svědky a služebníky slova, • 3rozhodl jsem se také já, když jsem vše znovu důkladně prošel, že ti to v pravém sledu vypíši, vznešený (já nevim, třeba..pfff) Theofile, • 4abys poznal hodnověrnost toho, v čem jsi byl vyučován. " Chápete, skromně, se vší pokorou naservírovat jim to, aby neměli chuť to zavřít." "Nezlob se na mě, Lukáši, ale tohle je prostě lezení do zadku! Děláš ze čtenářů blbce a z nás nějaký přisluhovače, prostě plbes." "No jo, jenže když má ten člověk hned ze začátku pocit, že je vážený a že stojí za to to číst, tak tu knížku jen tak nezavře." "Dělá to z nás servilní idioty! Podivej, nemá to žádnou myšlenku a to my chceme, aby to mělo myšlenku, sakra, v adventu se přece musí vydávat takový ty hlubokomyslný věci, dobrá vůle, pokoj, cesta k duchovní hodnově a tak." " To, jak mluvíš o vydavatelské praxi, dělá idioty z nás všech, Marku, to se nezlob" ozval se nahněvaný ženský princip. • "Přece se nebudeme hádat, já bych oslovil čtenáře a bylo by vymalováno." "To je blbost a historický výčet je taky blbost!" "Ale genealogie je dnes velice populární," "To sice jo Magdi, ale takhle mezioborovej přesah nefunguje, to bys tam rovnou mohla zakomponovat odstavec z kuchařky, já bych čtenáře oslovil, to jo, ale nějak jinak, prostě
bych se odvolal na jinej bestseller, třeba takhle : Je psáno u proroka Izaiáše: ‚Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu. • 3Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!‘ • 4 • To se stalo, když Jan Křtitel vystoupil na poušti a kázal: „Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů.“ chápeš, to jsou situace, který oni znají, s tím se ztotožní to nebude problém. Já myslím, že je to chytí." "Marku, ale s tím bude strašná piplačka, citace, autorský zákony, u koho vůbec Izajijáš teď vydává?" "Já nevim, prej ho přetáhnul Kosmas, sem slyšel..." "Já bych tam vložil báseň," ozval se najednou Jan, když se dostal ze svého vytržení, "víte, něco poetické, aby to čtenáře pohladilo po duši." "Honzo prosím tě, víš, že na jednu knihu poezie se musí vydat aspoň pět Polarichů a a dvě Kuchařky Ládě Hrušky." "Tak aspoň báseň v próze! Jak máme kultivovat čtenáře, když na ně jdeme takhle polopaticky, ne počkejte, dejte tomu šanci," Jan si prohrábl vlasy, své černé dlouhé kudrny, napřímil se na židli a začal recitovat : Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. • 2To bylo na počátku u Boha. • 3Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. • 4V něm byl život a život byl světlo lidí. • 5To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila" To je přece krásné, je tam světlo, je tam naděje, je tam to adventní zklidnění..." "Čekal jsem spíš něco víc psychedelickýho, Honzi, hehe, nebo si teď dáváš detox?" Jan uraženě pohodil hlavou a zakoukal se na hučící zářivku. Za okny padla tma. Muži byli unavení a znudění, poslední směna v tomhle týdnu. "Dobře, máme tady čtyři začátky a neshodneme se ani na jednom," Magda se snažila postupovat konstruktivně. Nejnevděčnější povolání na světě, vedení kolektivu autorů. Kdyby to byly pravidla pravopisu, zadá každému jedno písmenko a půjde se domů, ale takhle to vypadá, když si někdo tam nahoře usmyslí, že chce experiment, něco co tu ještě nebylo, kolektiv autorů píšící bestseller, bohužel, ten pán nahoře, který si o sobě myslí kdo ví co, nechápe, jak těžká je práce s lidmi. Navíc s umělci. Každý úplně jiný a ona jako ženská nemá ani kapičku respektu.
• • "Jakýkoliv začátek, jen ne ten Matoušův genealogický výčet!" vykřikl Marek. Matoušovi se roztřepaly ruce, "hele, já, já jsem stavěl na kontrastu, nejdřív nastolím tím výčtem zdání, že naše hlavní postava je vznešeného rodu no a pak přicházím s delikátní historkou, poslouchej: Narození Ježíše Krista se událo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého. • 19Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají. • 20Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. • 21Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“ • 22To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: • 23‚Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel,‘ to jest přeloženo ‚Bůh s námi‘. • 24Když se Josef probudil ze spánku, učinil, jak mu přikázal anděl Hospodinův, a přijal svou manželku k sobě. • 25Ale nežili spolu, dokud neporodila syna; a dal mu jméno Ježíš. " Matouš se podíval kolem, " to je přece geniální nápad, ne? Nejasné rodinné podmínky, zázrak, teďka ten prostor pro fabulaci, jak to jako bylo, kdo kdy s kým, chápeš, to je podle mě dobrá stavba," Matouš měl knedlík v krku, uhádat něco před Lukášem zavedeným autorem, to bylo jako boj Davida proti Goliášovi.... "No tohle ne, nebudeme přece rozvíjet sociální baladu a nechtěným dítěti! Má to být vznešená literatura! na tom jsme se přece dohodli, bestseller, ale ne brak, takové laciné zápletky a nedotáhnuté mezioborové přesahy! To prostě, nepřipadá v úvahu! No řekni něco, Magdi!" Pustil se do něj Lukáš. "Řekli jsme si, že to bude velká literatura, tady jde o zázrak, o něco co nás přesahuje, o něco nadpozemského, po tomhle lidé touží! tohle chtějí číst! Jestli je to má duchovně obohatit, tak tak prostě musí být něco víc než laciné stokrát ohrané drama s nechtěným početím, zázrak se musí představit ve vší nádheře! Odvolat se na začátku na klasika a pak v duchu velkých slov a ideálů pokračovat!" "Já bych tam víc natáhnul čtenáře, aby to bylo dostatečně cool a in" skočil do toho Marek • "Nesmíme zapomínat na poezii!" Probral se opět Honza a začal recitovat. "Takové abstraktní bláboly, s tím se nikdo neztotožní!" Křikl na něj Marek.
• Z akademické debaty se stalo hnojiště a ze ¨čtyř literátu žárliví kohouti. nesmiřitelný boj, jehož jediným řešením by bylo vydání jednoho a toho samého příběhu ve čtyřech různých verzích, nojo, ale kdo by tohle četl? Příšerná situace takhle ke konci pracovního týdne. • A Magdaléně ke všemu začla znovu ozývat migréna, Panebože, panebože, držela se za spánky, já to snad radši napíšu sama...."
