Kancelář CZELO - Záznam jednání Jméno:
Irena Křemenová
Datum:
6. prosince 2012
S kým:
Anežka Palková
Kde:
Hotel Thon, Brusel
Název akce
Zelené inovace a inovace pro život pro udržitelný růst a společnost ve spolupráci Japonsko-EU
Zapsal
IK, AP
Dne 6. prosince 2012 se v Bruselu uskutečnilo sympozium s názvem „Zelené inovace a inovace pro život pro udržitelný růst a společnost ve spolupráci Japonsko-EU“ (Green Innovation & Life Innovation for sustainable growth and society by Japan-EU collaboration), kterou pořádalo Evropské centrum Univerzity Kobe v Bruselu (Kobe University Brussels European Centre). Jednalo se již o třetí ročník této akce. Konference se skládala ze čtyř sekcí (vždy dvě paralelní): o Radiation Dose Reduction Strategy and Its Application as Low-dose CT in Future o Social Aspects of Life Innovation on the European and Japanese Societies o Innovative Bioproduction for Sustainable Society o Innovation of Health Engineering for Ageing Society Úvodní řeči se ujal Hideki Fukuda (rektor Univerzity Kobe), který upozornil na účast své univerzity v 7. RP, zejména v oblasti fotoniky a nanotechnologií. Kojiro Shiojiri (velvyslanec Japonska při EU) upozornil na výzvy, kterým Japonsko v současnosti čelí a ocenil posilování kooperace mezi EU a Japonskem, zejména otevření jednání o EPA (Economic Partnership Agreement, Dohoda o hospodářském partnerství). Odpovědí na současné výzvy jsou právě zelené inovace a inovace pro život. Isi Saragossi (ředitel pro mezinárodní spolupráci, DG RTD) naznačil, že uzavření dohody o volném obchodu mezi EU a Japonskem by znamenalo zásadní zlom v oblasti vědy, technologií a inovací. Ocenil vědeckou spolupráci mezi EU a Japonskem (např. koordinované ICT výzvy) a doporučil tento vztah posílit až na úroveň silného strategického partnerství. Právě takovému partnerství by měl napomoci příští rámcový program – Horizont 2020. Dále Saragossi upozornil, že Kobe je jediná japonská univerzita se styčnou kanceláří v Bruselu (od března 2011). Zastoupení EU v Japonsku spolupracuje s Univerzitou Kobe – v říjnu 2012 proběhla konference na téma aktivního a zdravého stárnutí. EU a Japonsko čelí stejným společenským výzvám.
Sekce 2: Social Aspects of Life Innovation on the European and Japanese Societies Masahiko Yoshii (Univerzita Kobe) představil Institut EU v Japonsku (EU Institute in Japan) v Kansai, který spolupracuje s Evropským hospodářským a sociálním výborem a organizují společné workshopy. Poté se věnoval tématu stárnoucí japonské populace a dopadu tohoto trendu na ekonomiku státu. V 80. letech 20. století zažívalo Japonsko obrovský ekonomický růst, který se však v dalších dvou dekádách zastavil. HDP země za rok 2011 byl srovnatelný s rokem 1990-91. Deficit japonského rozpočtu se zvyšuje. Veřejný dluh dosahuje dvojnásobku HDP země, což staví Japonsko mezi nejzadluženější vyspělé země světa. Situaci ještě zhoršuje demografická situace –
ubývající a stárnoucí populace a s ní související úbytek pracovní síly a zvyšující se náklady na sociální a zdravotní péči. Podíl občanů v důchodovém věku na celkové populaci bude podle odhadů v roce 2050 až 45%. Odhaduje se, že počet obyvatel Japonska klesne do roku 2060 na 100 mil. ze současných 127 mil. Japonci se dožívají nejvyššího věku – ženy v průměru 86 let, muži 79 let. Jako řešení se nabízí zvýšení počtu pracujících lidí – tzn. snaha zapojit více mladé lidi a prodloužit dobu odchodu do důchodu. Ženy v produktivním věku po svatbě a porodu většinou odchází z pracovního trhu. Trh se zaměřuje na starší populaci, která je velmi majetná (turismus, byznys třída je nazývána „třídou starších lidí“ – „elders people class“). Vzhledem ke změnám měnového kurzu se japonské firmy stávají méně konkurenceschopné. Naoki Mitani (Univerzita Kobe) upozornil na nízkou porodnost v Japonsku, která může způsobit úbytek až 10 mil. pracujících do roku 2030. Ačkoliv je zde větší podíl starších pracujících než jinde, i v Japonsku je třeba sledovat politiku zaměstnanosti pro tuto skupinu. Problémem však zůstává to, jak zvýšit poptávku po starší pracovní síle. Věk odchodu do penze plánuje japonská vláda zvýšit z 60 na 65 let do roku 2025. Panuje však obava, že tato politika negativně ovlivní zaměstnanost mladých (proto se také věk odchodu do důchodu zatím nezvyšoval). Procento nezaměstnaných mladých Japonců je nízké, rovněž problematika tzv. NEETs (not in education, employment or training – lidé nestudující, nepracující, neškolení) se objevuje minimálně. Vyšší vzdělávací instituce mají totiž dlouhodobé vztahy s firmami, tudíž absolventi jsou jimi často zaměstnáváni. Pozornost se upíná tedy zejména na tzv. non-regular workers („nepravidelní pracující“, speciální termín pro takové mladé lidi je pak „freeters“), kteří mají nižší příjmy, nejsou dostatečně intenzivně školeni a mezi absolventy jich přibývá. Podle Mitaniho se pak tito lidé díky nižším příjmům nevdávají/nežení, a to ve výsledku způsobuje nízkou porodnost. Je třeba podporovat zaměstnanost jak starších, tak mladých. Yuki Sekine (Univerzita Kobe) upozornila na to, že ekonomická stagnace ohrožuje investice a penzijní systém. Co se týče nezaměstnanosti mladých lidí, začala být záležitostí poutající pozornost až kolem roku 2000. Sekine upozornila na pracovní kulturu v Japonsku – mladí lidé jsou pod velkým psychickým tlakem způsobeným konkurencí a dále žijí v prostředí, kde pokud nevyužijí první šanci, druhá se objeví jen zřídkakdy. Často se z nich pak stávají „non-regular workers“, tuto skutečnost ještě podporuje snadná přístupnost příležitostných prací. Japonský pracovní trh je pak duální – skládá se z „life-time employment“ (celoživotní zaměstnání; je chráněno zákonem, ale upadá kvalita – méně školení, nižší mzdy) a z „irregular workers“ (nepravidelní pracující, většinou v nejisté situaci), jejichž počet roste. V posledních letech došlo k revizím legislativy tak, aby poskytovala „irregular workers“ alespoň minimální ochranu. Sociální systém musí zahrnovat i tento typ pracujících. Je třeba zajistit finance pro sociální systém, aniž by byli zatíženi mladí lidé. Starší přispívají více, probíhá daňová reforma – do roku 2014 má být zvýšena DPH ze současných 5 % na 8 %, maximální výše daně z příjmu je 45 %. Na konci 90. let došlo také k reformě zdravotnického systému. Byl ještě více posílen důraz na prevenci a bylo zavedeno tzv. pojištění osobní péče (personal care insurance), do kterého přispívají starší 40 let a příjemci jsou starší 65 let, přičemž z poloviny je systém financován z veřejných zdrojů. V Japonsku je rovný přístup ke zdravotní péči. Politika podporující vyšší porodnost je neefektivní. V rámci této sekce vystoupila také Laure Batut (Evropský hospodářský a sociální výbor): Se zvyšujícím se věkem pro odchod do důchodu je nutné, aby se starším lidem přizpůsobovaly i pracovní pozice, pracoviště byla lépe vybavená a odstranila se diskriminace kvůli věku. Sociální inovace (a ICT jako jejich nástroj) mohou přispět ke zlepšení životních podmínek pro starší lidi. Dále Batut hovořila o problematice Alzheimerovy choroby, která stárnoucí evropskou populaci ohrožuje stále více.
Sekce 3: Innovative Bioproduction for Sustainable Society Hideki Fukuda (Univerzita Kobe) uvedl, že v Japonsku fungují tzv. research engines, ve kterých probíhají integrované bioprocesy. Zatím funguje šest těchto „center“, zejména v zemědělské oblasti a strojírenství. Akihiko Kondo (Univerzita Kobe) se věnoval „soft“ a „hard“ biomase a zejména procesům biorafinace z cukrové báze a technologii modifikace mikroorganismů „cell surface display“. Dále popsal optimální proces zpracování biomasy pro výrobu chemikálií a paliv a zmínil, že ve vývoji je i zpracování řas, jež mohou být také zdrojovou biomasou. Ken-ichi Yoshida (Univerzita Kobe) popsal využívání bakterie bacillus subtilis. Zajímavým faktem, který zmínil, je, že rýže obsahuje výrazné množství izomeru scyllo-Inositol zabraňujícího vypuknutí Alzheimerovy choroby. Nestačí však zvýšit množství konzumované vařené rýže, je nutné ji speciálně zpracovat. Tsutomu Tanaka (Univerzita Kobe) nastínil proces produkce biochemikálií z oligosacharidů vzniklých pomocí upravených bakteriálních buněk. Francois Reniers (Université Libre de Bruxelles; GREENWIN) představil výzkum biomasy ve francouzsky mluvící části Belgie. Funguje zde šest klastrů, na nichž se podílejí jak výzkumná centra, tak průmysloví aktéři a univerzity. Jeden z těchto klastrů je GREENWIN zabývající se zejména technologiemi přátelskými k životnímu prostředí a zelenou ekonomikou. Reniers také představil projekt TECHNOSE. Erick Vandamme (Univerzita Gent) představil výzkum biomasy na univerzitě v Gentu. Nejprve však definoval biomasu (organická látka živočišného či rostlinného původu vzniklá v přírodním/uměle vytvořeném ekosystému). Dále představil ústav InBio (Centre for Industrial Biotechnology and Biocatalysis), který zastřešuje tři jednotky (obory) – biokatalýzu, fermentaci a produkci. Zdůraznil, že univerzita uplatňuje integrovaný přístup k bioekonomice, čemuž odpovídá i nedávné založení multidisciplinární výzkumné platformy (MRP Ghent Bio-Economy), která se snaží integrovat „zelené“ (rostlinné) a „bílé“ (průmyslové) biotechnologie. Jozef Anné (KU Leuven) se věnoval bioprodukci proteinů, jako model využil streptomyces lividans. Wim Soetaert (Univerzita Gent) představil belgicko-nizozemskou iniciativu Bio Base Europe, která se skládá ze dvou hlavních částí: bio-energetické „údolí“ (největší evropský biorafinérský komplex) v Gentu a Biopark v Terneuzenu. Gentská „továrna“ používá model služeb – společnosti, jež vyvinuly a úspěšně otestovaly nové biopostupy, si mohou komplex „pronajmout“ a produkovat tak výsledky své činnosti ve velkém. Celý projekt má i vzdělávací část – Bio Base Europe Training Center. Soetaert upozornil na nedostatečnou přeměnu znalostí v průmyslové inovace, nedostatek je i operátorů pro průmyslové bioprocesy. Proto by měla být zřízena školicí střediska a programy. Je podle něj rovněž třeba zřídit pilotní multiúčelovou továrnu pro bioprocesy a bioprodukty. Inge Van Bogaert (Univerzita Gent) hovořila o modifikaci candida bombicola pro produkci biodetergentů. Phillipe Dubois (Univerzita Mons) se věnoval bioprodukci polymerů, zejména technologii REx
(reactive extrusion, reaktivní „protlačování“).
Sekce 4: Innovation of Health Engineering for Ageing Society Masatoshi Takeda (Univerzita v Ósace) se zabýval otázkou stárnoucí populace a Alzheimerovou chorobou. Uvedl, že v Japonsku je vysoká očekávaná délka života a zároveň náklady na zdravotnictví nejsou tak vysoké jako např. v USA. Aby se snížilo stigma, které s sebou přináší používání termínu „demence“, byl tento pojem v roce 2004 v Japonsku nahrazen označením „zhoršení kognitivních funkcí“ (cognitive impairment). Rychlé stárnoucí populace může způsobit etické a sociální problémy. Severní Korea stárne ještě rychleji než Japonsko. Stárnutí může být „úspěšné“ – spojené s fyzickým a kognitivním zdravím, spokojeností se životem, sociální aktivitou. Více pozornosti se nyní věnuje počátečním fázím demence – SCI (subjective cognitive impairment) a MCI (mild cognitive impairment). S demencí jsou spojené různé etické otázky – např. zastavení podávání léků v pokročilém stádiu demence, PEG (perkutánní endoskopická gastrostomie). Je třeba revize kritérií pro stanovení diagnózy Alzheimerovy choroby NINCDS-ADRDA z roku 1984. U 47 % žen v Evropě ve věku 95 se vyskytuje demence. Lena Rosenberg (Institut Karolinska, Švédsko) představila výsledky výzkumu zaměřeného na využívání technologií pro každodenní život (ET – everyday technology) a pomocných technologií u lidí se středně rozvinutou demencí a MCI. Tito lidé žijí převážně doma a technologie jim mohou pomoci být aktivně zapojeni v denním životě. Proběhly 3 studie s lidmi ve věku 52-98 let. Mezi skupinami složenými podle věku byly znatelné rozdíly při využívání ET. Byl navržen koncept pro jednoduché zvládnutí videohovorů. S ET je třeba se naučit zacházet. Při koncipování nových ET je důležitá spolupráce s lidmi s demencí. Rumi Tanemura (Univerzita Kobe) uvedla, že nejstarší populaci mělo Japonsko do roku 2010, nyní Hong-Kong. Jejich výzkum je zaměřen na prevenci u starších lidí, na podporu a umožnění samostatného bydlení lidí s demencí a na jejich aktivní účast ve společnosti. Ve spolupráci s Institutem Karolinska zkoumali využívání ET lidmi trpícími demencí. K tomu byl použit ETUQ (Everyday Technology Use Questionnaire) sestavený Institutem Karolinska přizpůsobený na japonské poměry. Výzkumu se účastnilo 92 starších lidí. Výsledkem bylo zjištění, s čím mají lidé s demencí největší problémy – např. dálkový ovladač na TV má příliš mnoho tlačítek; bojí se ohně, proto nepoužívají plynový vařič. Byl vyvinut dálkový ovladač na TV jen s 5 tlačítky. Yasuyoshi Yokokohji (Univerzita Kobe) se zabývá pomocnými technologiemi pro starší lidi trpícími demencí – např. robot PaPeRo. Představil novou metodu pro identifikaci skutečných potřeb lidí v počáteční fázi demence za účelem navržení pomocných technologií. Metoda je založena na rozhovoru s člověkem trpícím demencí a jeho ošetřovatelem. Pomocí 130 kartiček s obrázky jsou v první fázi identifikovány činnosti a jejich frekvence v každodenním životě člověka trpící demencí. Dále se hodnotí, jakou míru zmatení jednotlivé činnosti člověku působí (pomocí „Confusion evaluation board“). Dále se hodnotí, jakou podporu daný člověk potřebuje (pomocí „Support requirement evaluation board“). Celý rozhovor trvá zhruba 2 hodiny. Na základě rozhovoru s 6 lidmi kategorizovali identifikované činnosti (domácí, mimo domov, sociální, koníčky a sport, nástroje) a definovali nejčastější potřeby lidí s demencí. I přes malý počet účastníků rozhovorů výsledky odpovídají předchozím studiím. Bernard Pauwels (In-HAM vzw) představil činnost belgické společnosti In-HAM zabývající se pomocnými technologiemi pro starší a postižené lidi. Často se stává, že nové technologie nejsou komercionalizovány. Proto volí nový přístup, kdy nejprve důkladně analyzují potřeby – hledají
neuspokojené potřeby a přání. Sociální ohodnocení/ocenění pomocných technologií oproti ekonomickému může být obtížné. Emmanuel B. Vander Poorten (KU Leuven) představil projekt RADHAR financovaný EU, který je zaměřen na navigaci robotických kolečkových křesel. Pomocné technologie mohou napomoci zvýšit efektivitu v oblasti zdravotní péče. RADHAR odhaduje navigační záměr uživatele a vybírá bezpečné trajektorie pro přesun. Systém průběžně aktualizuje informace o pohybech uživatele a adaptuje své chování podle jeho potřeb.
