Kachna divoká (Anas platyrhynchos) a kopřivka

Sborník muzea Karlovarského kraje 17 (2009)

Kachna divoká (Anas platyrhynchos) a kopřivka obecná (Anas strepera) na Tachovsku Pavel Řepa

Úvod Příspěvek shrnuje poznatky o dvou nejběžnějších druzích plovavých kachen, kachně divoké (Anas platyrhynchos) a kopřivce obecné (Anas strepera), které byly autorem v tachovském okrese systematicky shromažďovány v období 1967 až 2002. Poznatky o těchto druzích byly získávány při jednotlivých průzkumech ornitofauny prováděných autorem. Byla to hlavně sledování avifauny rezervace Anenské rybníky v letech 1970-1975 (Ř epa 1979a, 1979b), sledování vývoje synuzií vodního ptactva na rybnících Tachovské brázdy v letech 1973-1991 (Ř epa 1987, 1989), případně sčítání metodou dvou kontrol podle Musila (Musil 1996) v letech 1992-2002 navazující na předchozí sledování (Ř epa 1994). Dále byla využita i případná další pozorování učiněná jednak autorem nebo dobrovolnými spolupracovníky z aktivu při Okresním muzeu v Tachově a z členů stráže ochrany přírody okresu Tachov (František Šebor, Karel Machač, Jaroslav Vild, Mgr. Petr Křížek, Mgr. Jiří Veselý, Zdeněk Veselý, Jaroslav Král, Mgr. Pavel Kopta a Mgr. Martin Pudil). Metodika Sledovány byly především rybniční soustavy v okolí Plané u Mariánských Lázní, Starého Sedliště a Boru, které jsou ve středu geomorfologické jednotky Tachovská brázda, vyplňující nižší část západní poloviny tachovského okresu. K pravidelnému sledování bylo vybráno 38 rybníků v těchto soustavách, které zahrnují jejich rozhodující část. Dále byly příležitostně navštěvovány i menší vodní nádrže, především rybníky jak v okrajích Tachovské brázdy tak i v dalších územích (Český les – nejzápadnější část okresu u státní hranice, Slavkovský les – malý úsek v SZ cípu okresu, Tepelská plošina – SV část okresu S od toku Mže a Plzeňská pahorkatina – JV část okresu J od Mže). Pravidelně navštěvované rybníky v Tachovské brázdě jsou popsány v tab. 1. Podíly jednotlivých typů nádrží v jejich celém sledovaném souboru jsou v tab. 2. Při sčítání v letech 1973-1992 byly pravidelně sledované rybníky navštěvovány v době od dubna do července dvakrát měsíčně a při obchůzce všech rybníků byli zaznamenáváni všichni pozorovaní jedinci kachny divoké a kopřivky s vymezením zda šlo o páry, jednotlivé samce či samice, tzv. tria a malé či větší skupiny jedinců. Z přehledu všech pozorování byl nalezen termín, kdy se převážně vyskytují páry a jednotlivé samice a mizí větší skupiny. Tento termín považujeme za začátek vlastního hnízdění a podle počtu párů a samic v této době jsme podle metody Kaupinnena (K aupinnen 1983) odhadli počet párů, které započaly hnízdění (v tabulkách uváděno jako páry). Dále byly hledány samice vodící mláďata (v tabulkách rodinky), případně i ojediněle vyhledávána hnízda. Nalezená hnízda byla popisována co do umístění (vzdálenost od vody, typ porostu a výška bylinného porostu) a počtu vajec. U rodinek byl zjišťován počet mláďat (uvádíme jen případy, kdy jsme si byli jisti, že byla zjištěna všechna mláďata). Mláďata byla rozdělena do tří velikostních kategorií: malá – drobné juv. v prachovém peří, střední – vzrostlejší juv. blížící se již velikosti poloviny dospělce, velká – vzrostlá, ale ještě nelétající juv. sledující samici, která je vodí.

237

238

PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Pavel Řepa

Tab. 1: Přehled pravidelně kontrolovaných rybníků. Definice jednotlivých velikostních kategorií, polohy a typu litorálních porostů je uvedena v kap. Metodika.

malý malý malý velký střední velký střední velký malý malý

poloha (charakter okolí) u lesa u lesa u lesa u lesa se stromy se stromy se stromy se stromy polní polní

měkké chudé měkké chudé měkké chudé měkké chudé měkké chudé měkké chudé měkké chudé měkké chudé měkké bohaté tvrdé souvislé

střední

polní

měkké chudé

Tisová u Tachova 26

velký

u lesa

Velký Podveský

Tisová u Tachova 13

střední

polní

Malý Podveský Starý Dřevěný Velký Jemnický Malý Jemnický Závesní Březový Malý Hlinenský

Tisová u Tachova 2,5 Tisová u Tachova 5 Jemnice 5 Jemnice 21,5 Jemnice 4,5 Jemnice 2,5 Jemnice 17 Jemnice 13

malý malý malý velký malý malý střední střední

polní polní u lesa se stromy polní polní u lesa polní

Velký Hlinenský

Jemnice

střední

polní

Modrý

Ostrov u Tachova 51

velký

lesní

Nový

Staré Sedliště

27

velký

u lesa

Mělký Suchý Silniční Pískový Ovčárenský (Šídlovský) Bachor (Liščí) Chodský (Šibeniční) Tážný Obora Novodvorský (Dvorský)

Staré Sedliště Lhota u Tachova Lhota u Tachova Lhota u Tachova

15,5 12 9 12

střední střední malý střední

polní u lesa polní polní

tvrdé souvislé tvrdé fragmentární tvrdé souvislé měkké bohaté tvrdé souvislé tvrdé souvislé měkké chudé měkké bohaté měkké chudé měkké chudé tvrdé fragmentární měkké chudé tvrdé fragmentární měkké bohaté měkké chudé měkké chudé měkké chudé

Čečkovice

10,5

střední

polní

tvrdé souvislé

Čečkovice Bor Bor Bor

25,5 8,5 16 14,5

velký malý střední střední

polní polní se stromy se stromy

měkké měkké měkké měkké

Bor

16

střední

polní

měkké chudé

Název

k. ú.

plocha v ha

velikostní kategorie

Horní Prostřední Dolní Regent Kalný (Mýtný) Nový Anenský Labutí Andělský Pijavka Dlouhý (Bezděkovský) Choboty (Borský)

Holubín Holubín Holubín Dolní Kramolín Chodová Planá Planá Planá Planá Tisová u Tachova Tisová u Tachova

6 7 8,5 51 17,5 5,5 19,5 26,5 9 1,5

Staré Sedliště

12

18

typ litorálních porostů

chudé bohaté chudé chudé

Kachna divoká (Anas platyrhynchos) a kopřivka obecná (Anas strepera) na Tachovsku

Název

k. ú.

plocha v ha

velikostní kategorie

poloha (charakter okolí)

Prádlo

Boječnice

25,5

velký

se stromy

Cihelna

Bor

2

malý

se stromy

Počátek Sahara

Bor Bor

12 13

střední střední

polní

typ litorálních porostů tvrdé fragmentární tvrdé fragmentární měkké chudé měkké chudé

V letech 1993-2002 byly rybníky navštíveny vždy v polovině dubna, května a června a bylo provedeno zjišťování podle metodiky sčítání dvou kontrol (M usil 1996). V mimohnízdních obdobích byly všechny rybníky navštíveny dvakrát měsíčně a provedeno sčítání všech jedinců pozorovaných při obejití obvodu rybníku. Bylo provedeno jarní sčítání (v březnu) a sčítání v pohnízdním období (červenec a srpen) a to v letech 1975-1994, v podzimním období (září, říjen listopad) a v zimě (prosinec, leden, únor) v letech 1975-1989. Pro hodnocení byly rybníky rozděleny do kategorií podle tří hledisek: 1) Velikost: malé (do 10 ha plochy), střední (mezi 10 a 20 ha plochy), velké (nad 20 ha plochy). 2) Charakter okolí: polní – otevřená pole a louky lemují více než 60 % obvodu, se stromy – na více než 40 % obvodu jsou stromy, jejich skupiny nebo menší porosty, u lesa – na více než 40 % obvodu je souvislý les, lesní – více než 80 % obvodu pokrývá les. 3) Typ litorálních porostů: souvislé „tvrdé“ – po téměř celém obvodu pás porostů rákosu a/ nebo orobince; fragmentární tvrdé – porosty rákosu a orobince tvoří několik oddělených ostrůvků, zbytek litorálu je více nebo méně zarostlý „měkkými“ porosty (ostřice, skřípina, sítina klubkatá a rozkladitá, zblochan vodní apod.); bohaté měkké – „měkké“ porosty lemují většinu obvodu a dosahují aspoň místy větší šíře; chudé měkké – „měkké porosty“ jsou jen pomístně (do 40 % obvodu rybníka) a většinou nedosahují větší šíře. Je třeba poznamenat, že rybníky se během sledovaných let měnily a to hlavně porosty v litorálu, neboť všechny rybníky byly v průběhu sledovaných let upravovány těžkou mechanizací. Také v porostech stromů na březích docházelo ke kácení i k výsadbám a měnila se i aktuální plocha hladiny v důsledku úprav břehů. Protože nebylo lze přesně každoročně popisy novelizovat, zařazujeme rybníky podle jejich jakéhosi „průměrného stavu“ během sledovaného období. Výčet sledovaných rybníků je v tab. 1 s vymezením příslušnosti k jednotlivým kategoriím. V tab. 2 jsou počty rybníků a jejich celková plocha v jednotlivých kategoriích.

239

240


Tab. 2: Zastoupení jednotlivých typů nádrží v celém pravidelně sledovaném souboru. Definice jednotlivých velikostních kategorií, polohy a typu litorálních porostů je uvedena v kap. Metodika.

rybníky velké střední malé rybníky polní se stromy u lesa lesní litorální porosty tvrdé souvislé tvrdé fragmentární bohaté měkké chudé měkké

počet

plocha

% z celkové plochy

8 16 14

254 231,5 76,5

45,2 41,2 13,6

19 9 9 1

203 148,5 159,5 51

36,1 26,4 28,4 9,1

6 5 5 22

62 85,5 40,5 374

11 15,3 7,2 66,5

Výsledky a diskuse Kachna divoká (Anas platyrhynchos Linnaeus 1758) Charakter výskytu Pravidelně a velmi početně hnízdící druh. Rozšíření a početnost hnízdní populace Hnízdiště jsou především na hlavní rybniční soustavě v Tachovské brázdě. Na všech 38 pravidelně sledovaných rybnících bylo hnízdění prokázáno pozorováním rodinek, případně alespoň předpokládáno podle výskytu párů. Kachna divoká však hnízdí často velmi daleko od vody, takže místa, kde probíhá vlastní hnízdění (sezení na snůšce), občas nejsou totožná s vodním prostředím, na němž probíhá výchova mláďat. K výchově jsou pak namnoze využívány i klidnější tekoucí vody, malé tůňky, mokřady apod. Hnízdění kachny divoké bylo zjištěno i na dalších lokalitách v Tachovské brázdě, kde se nacházejí rybníky mimo velké soustavy (např. Dolní Jadruž, Týnec, či Nahý Újezdec na Plánsku, Lhotka a Nové Sedliště v střední části a Skviřín, Borek, Souměř a Dubec na Borsku a Strážsku). V Tachovské brázdě, kde je dostatek rybníků, není hnízdění na potocích pro tento druh příliš atraktivní, přesto však bylo zjištěno např. u Pavlovic a Brodu nad Tichou v severní části oblasti a u Borovan v jižní části. V Českém lese je rybníků podstatně méně, takže vedle lokalit s hnízděním na rybnících (Hraničky, Nová Knížecí Huť, Žebráky, Pořejov, Lesná, Dlouhý Újezd, Tachov, Malý Rapotín, Březí, Mýto, Chodský Újezd) bylo časté i hnízdění na potocích (např. Diana, Kateřina, Rozvadov, Nové Domky, Hoštka, Jedlina, Bažantov, Světce, Obora, Halže, Zadní Chodov). Obdobně bylo hnízdění v malém úseku Slavkovského lesa zasahujícím do okresu Tachov zjišťováno hlavně na potocích (např. Michalovy Hory a Kříženec). V níže položených územích bylo zjišťováno občasné hnízdění, a to jak na rybnících (v Tepelské plošině – Lhota u Černošína, v Plzeňské pahorkatině – Brod u Stříbra), tak na potocích a říčkách např. Caltov a Kořen v Tepelské plošině a Ošelín, Kladruby, Milevo v Plzeňské pahorkatině.


Hnízdění je pravidelné, každoroční, na 38 pravidelně sledovaných rybnících bylo hnízdění kachny divoké zjišťováno každý rok na většině rybníků, teprve v posledních letech, kdy zřetelně klesla početnost, docházelo k tomu, že na některých rybnících nebyly v hnízdním období zaznamenány ani pravidelně se zdržující páry. V tab. 3 jsou pro jednotlivé typy rybníků podle velikosti, charakteru okolí a typu litorálních porostů uvedeny průměrné počty hnízdících párů na 10 ha na základě údajů pro 605 v celém období zjištěných rodinek a 2745 v hnízdní době přítomných párů. Z tabulky je zřejmé, že ať hodnotíme preferenci podle rodinek, nebo podle párů přítomných v začátku hnízdění, dospíváme v podstatě k stejným výsledkům. Tab. 3: Rozložení hnízdních výskytů mezi rybníky různého typu u kachny divoké (Anas platyrhynchos). Definice jednotlivých velikostních kategorií, polohy a typu litorálních porostů je uvedena v kap. Metodika. počet rodinek na 10 ha plochy

počet všech párů na 10 ha plochy

rybníky velké střední malé rybníky polní

6,7 10,6 24,3 9,1

33,4 53,3 89,7 46,4

se stromy

15,1

68,2

u lesa lesní litorální porosty tvrdé souvislé tvrdé fragmentární měkké bohaté měkké chudé

7,8 14,1

32 54,9

15 5,7 21,7 10

60,8 27 73,3 49,2

Vidíme, že s rostoucí velikostí rybníka denzita hnízdního výskytu kachny divoké klesá. To je ovšem dáno mj. také tím, že na větších rybnících je větší podíl volné hladiny oproti litorální zóně. A právě litorální zóna je nejdůležitější součástí rybníka pro výchovu mladých kachen, takže s růstem velikosti celkové plochy rybníka roste množství vhodných stanovišť pomaleji. Pokud se týká charakteru okolí nádrže, kachna divoká preferuje rybníky se stromy na břehu. Vysokou preferenci rybníků lesních nemůžeme brát v potaz, byl sledován pouze jediný takový rybník. Rybníky jen částečně lemované lesem naopak vyhledává nejméně. Dále dává přednost rybníkům s bohatšími porosty emerzní vegetace v litorálu a to bez ohledu na to, zda jde o „tvrdé“ nebo „měkké“ porosty. Je to pochopitelné, protože v životě rodinek mladých kachen hraje možnost úkrytu v příbřežní vegetaci důležitou roli. Předchozí rozbor se zabývá pouze těmi hnízdícími páry, které využily k hnízdění rybníků. V tab 4. jsou zachyceny také páry využívající i další stanoviště v krajině, jmenovitě potoky a mokřady v různém prostředí. Jejich podíl je velmi malý, je ovšem třeba mít na zřeteli, že na potocích a v jiných částech krajiny mimo rybniční soustavy bylo po výskytu kachny divoké v hnízdním období pátráno nesoustavně a s menší intenzitou. Přesto nás tyto údaje opravňují tvrdit, že mimo rybníky se vyskytující část hnízdní populace kachny divoké je velmi malá, byť bude o něco vyšší než uvedená necelá 4 %.

241

242


Tab. 4: Rozložení hnízdních výskytů mezi různé druhy biotopů u kachny divoké (Anas platyrhynchos). Termín „páry“ označuje odhadnutý počet párů (podle K aupinnen 1983), které započaly hnízdění), více viz kap. Metodika.

rybníky potok lesní potok polní potok ve městě mokřady v poli mokřady v louce mokřady v lese

rodinky 605 8 7 3 2 6 2

páry 2140 7 20 2 6 7 1

všechny páry 2745 15 27 5 8 13 3

Hnízdní ekologie Hnízdění bylo většinou prokazováno pozorováním rodinky s nevzletnými mláďaty, občas však byla nacházena i hnízda (celkem 81 případů). Nejčastěji byla hnízda nacházena v bezprostřední blízkosti vody do 1 m od břehu (38 hnízd, tj. 47 % případů) případně velmi blízko vody (od 1 do 5 m od břehu – 26 hnízd, tj. 32 %). Dalších 11 hnízd (16 %) bylo v blízkém okolí rybníků (od 5 do 25 m). Pouhých 6 hnízd (7,5 %) bylo nalezeno více než 25 m od vody. Ojediněle jsou ovšem velmi vzdálená od vody, extrémním případem byl nález hnízda v lese za rybníkem Suchý u Lhoty u Tachova v lesní pasece asi 1000 m od nejbližšího vodního tělesa vhodného k výchově mláďat. Opět musíme vzít v úvahu, že po hnízdech bylo intenzivně pátráno pouze v blízkém okolí rybníků, vzdálenější hnízda jsou spíše nahodilé nálezy, takže jejich počet je jistě podhodnocen. Hnízda kachen byla nacházena většinou v louce či mokřině (64 hnízd, tj. 84 %). Jen zřídka byla nalezena hnízda umístěná u paty osamělých keřů (7 hnízd) nebo v porostech dřevin (3 hnízda). Bylo i několik extrémně umístěných hnízd, jedno na vrcholu ondatří kupky, další na balíku slámy na břehu a jedno v dutině staré zetlelé vrby. V Tachovské brázdě došlo i k pokusům o vytváření umělých hnízdišť (viz Balát 1968, 1969). Nenašli jsme však žádný případ, že by je kachna divoká využila. Hnízda byla vesměs ukryta v bylinném porostu, přitom častěji byla v nižších porostech (do 25 cm výšky – převážně běžné travní luční porosty, 55 případů, tj. 68 %), ale byl i znatelný podíl (26 případů, tj. 32 %) hnízd ve vyšší vegetaci (ostřice, tužebník, kopřivy). V rákosu nebo orobinci hnízda kachny divoké nebyla nacházena. Z 65 případů nálezů spolehlivě ukončených snůšek byla jejich velikost 4 až 13 vajec, přičemž nejčastější počet byl 8 vajec (viz obr. 1). Při srovnání s údaji z celé republiky (Hudec 1994) je ve sledované oblasti průměrná velikost snůšky nižší (8,2 proti 9,2). V tab. 5 jsou údaje o velikosti rodinky voděné samicí během výchovy založené na 906 pozorováních. Zatímco v nejmladší věkové kategorii je průměrný počet mláďat zřetelně vyšší, mezi středními a velkými mláďaty není v průměrné velikosti rodinky v podstatě rozdíl. Znamená to, že ztráty během období vodění mláďat samicí jsou hlavně v první polovině tohoto období, u větších mláďat jsou již ztráty menší. Srovnání s údaji z celé ČR (Hudec 1994) jsou jen orientační, neboť zde jsou hodnoceny všechny rodinky dohromady bez ohledu na stáří juv., zdá se však že v naší oblasti je situace shodná s celostátním průměrem.


Obr. 1: Počet vajec ve snůšce u kachny divoké (Anas platyrhynchos). Vodorovná osa – velikost snůšky, svislá osa – počet zaznamenaných případů.

Tab. 5: Velkost rodinky u kachny divoké (Anas platyrhynchos). Velikost mláďat je definována v kap. Metodika. Počet juv. v rodince 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 celkem průměr

malá mláďata

střední mláďata

velká mláďata

1 8 10 25 37 51 61 93 68 81 16 21 2 1 475 7,81

3 5 13 18 25 30 38 28 32 19 3 2 216 6,78

4 18 17 29 29 25 31 20 26 29 3 1 229 6,18

V průběhu sezóny se mění počet pozorovaných rodinek (obr. 2). Rodinky s malými mláďaty byly velmi ojediněle zjištěny již od druhé poloviny dubna a maximum jejich výskytu bylo v průběhu června, vyskytovaly se občas až do konce července a byly pozorovány ojediněle i v prvních srpnových dnech. Rodinky středně velkých mláďat byly poprvé pozorovány před koncem května, vrchol jejich výskytu připadl na druhou půli června a vyskytovaly se až do první poloviny srpna, ovšem jen zřídka. Rodinky nejstarší věkové kategorie byly jen občas pozorovány před koncem května, vrchol jejich výskytu byl v první polovině července a byly pozorovány až do konce srpna. Protože potom již nebyla pozorována žádná nevzletná mláďata

243


voděná samicí, zdá se, že u rodinek malých a středních mláďat pozorovaných v konci července a začátku srpna (zřejmě pocházejí z náhradních snůšek) je velmi malá pravděpodobnost, že mláďat budou dochována do vzletnosti.

3

19 75 19 77 19 79 19 81 19 83 19 85 19 87 19 89 19 91 19 93 19 95 19 97 19 99 20 01

Obr. 2: Výskyt různě starých rodinek voděných samicí v průběhu hnízdní sezóny u kachny divoké (Anas platyrhynchos). Vodorovná osa – období, svislá osa – počet zaznamenaných případů. Malá, střední velká – kategorie stáří rodinky viz kap. Metodika.

19 7

244

Obr. 3: Změny v početnosti hnízdní populace během sledovaného období u kachny divoké (Anas platyrhynchos). Vodorovná osa – rok záznamu, svislá osa – počet zaznamenaných případů; černě – pravděpodobná hnízdění, šedě – prokázaná hnízdění.


Obr. 4: Změny v početnosti kachny divoké (Anas platyrhynchos) na celém souboru zkoumaných rybníků v mimohnízdních obdobích během sledovaných let. Vodorovná osa – rok záznamu, svislá osa – průměrný počet ex. na jedno sčítání na celém souboru sledovaných rybníků. Vysvětlivky k jednotlivým ročním obdobím viz kap. Metodika.

Vývoj početnosti Na obr. 3 je zachycen vývoj počtu hnízdících kachen divokých na 38 pravidelně sčítaných rybnících v Tachovské brázdě. Po celé sledované období sice počet kolísá, ale přesto je stále tendence k úbytku početnosti. Příčinou není jen destrukce vhodných biotopů po úpravách rybníků za pomoci těžké mechanizace, jak jsem se dříve domníval (Ř epa 1987), ale hlavní roli hraje pravděpodobně nedostatek potravy vyvolaný intenzifikací chovu ryb, který redukuje potravu pro kachny (P ykal & Janda 1994). Dokládá to i skutečnost, že po roce 1990, kdy došlo ve zkoumané oblasti k regeneraci litorálních porostů oproti dřívějším letům, rostl počet hnízdících kachen divokých jen méně výrazně a zdaleka se nedostal ani na polovinu původního stavu. Navíc po roce 2000 došlo k dalšímu poklesu. To je však zřejmě důsledek masového vysazování kachen divokých z umělého chovu. Od konce devadesátých let jsou tyto kachny vysazovány již od června. V jejich stovky jedinců čítajících hejnech se pak přirozeně vyhnízdění jedinci kachen divokých naprosto „ztratí“. Toto vysazování podle našeho názoru téměř zcela zamezilo možnosti nějak zregenerovat původní stavy přirozené populace kachny divoké. Na obr. 4. je zachycen vývoj početnosti během sledovaných let v mimohnízdních obdobích. V každém měsíci daného roku byla provedena dvě sčítání. V grafu uvádíme průměrný počet všech jedinců na jedno sčítání zjištěný na celém souboru sledovaných rybníků v měsících přiřazených k danému období. Ve všech mimohnízdních obdobích byl zřejmý pokles početnosti kachen divokých během sledovaných let stejně jako v době hnízdění. Protože jde namnoze o jedince migrující, soudíme že se projevuje nejen zhoršení podmínek v sledované oblasti, ale celkový pokles početnosti vodního ptactva v celé střední Evropě (Fiala 1987).

245

246


2500

2000

1500

1000

500

0 leden

únor

březen

duben

květen

1974-5

červen

1976-80

červenec

1981-85

srpen

září

říjen

listopad

prosinec

1986- 90

Obr. 5: Změny v početnosti kachny divoké (Anas platyrhynchos) na celém souboru sledovaných rybníků v průběhu roku. Vodorovná osa – měsíc záznamu, svislá osa – průměrný počet ex. na jedno sčítání na celém souboru sledovaných rybníků.

Změny v početnosti v průběhu roku Na obr. 5 jsou shrnuty výsledky sčítání ve všech měsících, aby bylo zřejmé kolísání počtu přítomných kachen divokých během celého roku. Je uveden průměrný počet nasčítaných jedinců na celém souboru sledovaných rybníků ve všech sčítáních v daném měsíci vždy v příslušném úseku pěti po sobě následujících let. Sezónní dynamika změn v po sobě následujících pentádách let byla zhruba stejná. Jen v prvních dvou sledovaných letech vidíme pokles mezi měsíci březnem a dubnem. Určité zvýšení početnosti v březnu je zřejmě důsledkem jarního průtahu. Tento jev se již v dalších obdobích neopakoval a po příletu počet jedinců výrazně nestoupl. Po příletu počet kachen divokých rychle stoupne na počet odpovídající již počtu přítomných jedinců v hnízdním období. Růst početnosti v červnu je velmi malý, v červenci počet stagnuje či dokonce mírně klesá. Zvětšení početnosti způsobené přibýváním letošních mláďat je tudíž malé, což by se mohlo zdát poukazovat na nepříliš vysoký hnízdní úspěch. Je nutno však vzít v úvahu skutečnost, že v tomto období mizí samci, kteří se ukrývají při pelichání a jsou při sčítání hůře zjišťováni, případně přeletují na větší a zarostlejší rybníky než jsou v Tachovské brázdě. Od srpna pak nastává výrazný nárůst početnosti vrcholící obvykle v září, někdy až v říjnu (období let 1976-1980). Je to zajímavé neboť podle Hudce (Hudec 1967) obvykle ještě v září se kachny divoké vyskytují nepříliš daleko od míst svého zrození, zatímco v naší oblasti se zřejmě již v této době uplatňují hejna přilétající z jiných oblasti. Od října do listopadu a prosince dochází k prudkému poklesu početnosti, což je pochopitelné, neboť naše relativně vysoko položené rybníky (cca 490-500 m n. m.) zamrzají obvykle již na samém začátku zimy.


Výskyt větších kumulací jedinců Byly zaregistrovány všechny v sledovaných letech zaznamenané případy, kdy na jednom rybníce bylo pozorováno více než 100 jedinců kachny divoké. Celkem bylo 302 takových případů (viz obr. 6). Počet jedinců v hejně byl obvykle do 250 jedinců, ještě relativně často se vyskytovala hejna větší, ale nepřesahující počet 700 jedinců. Ojediněle byla již pozorována v jednotlivých případech hejna velká dosahující až do dvou tisíc ex. Extrémním případem pak bylo pozorování hejna čítajícího cca 4 000 jedinců. Hejna se vyskytovala po celou sezónu s výjimkou května, jen minimálně se vyskytovala v dubnu, červnu a červenci. V lednu a únoru byl také jejich počet nevelký, v té době se kachny divoké vyskytovaly převážně v hejnech, ale většinou v menších než 100 ex. Naopak maximum výskytu hejn je v hlavních tahových obdobích, na jaře v březnu, na podzim v září a v říjnu, ale i v srpnu, listopadu a prosinci je ještě jejich výskyt obvyklý (obr. 7). Hejna se nejčastěji vyskytovala na větších nádržích (151 případů, tj. 50 %), na rybnících pod 10 ha byl jejich výskyt omezený (20 případů, tj. 7 %). Preferovala při svém výskytu zřetelně rybníky obklopené stromy (177 případů, tj. 59 %) a nejčastěji byla na rybnících s chudými „měkkými“ porosty (265 případů, tj. 77 %), které v sledovaném souboru nádrží převažují. Zdá se tak, že litorální porosty výskyt hejn příliš neovlivňují.

Obr. 6: Velikost zjištěných hejn kachny divoké (Anas platyrhynchos). Na vodorovné ose počet jedinců v hejně, na svislé počet případů.

Obr. 7: Počet hejn kachny divoké (Anas platyrhynchos) zjištěných v průběhu roku. Na vodorovné ose část sezóny, na svislé počet případů.

247

248


Výskyt v sezóně V některých letech s mírnější zimou, kdy rybníky nezamrzají, nebo zamrzají jen částečně, trvá výskyt kachny divoké po celý rok včetně zimy bez přerušení, případně s přerušením na velmi krátkou dobu. Taková situace byla v sledovaném období let 1973-1991 v zimách 1971/72, 1974/75, 1975/76, 1978/79, 1981/82, 1982/83, 1985/86, tedy relativně často. Ve zbylých letech byl výskyt kachny divoké na rybnících v Tachovské brázdě v zimě přerušen, i když mnohdy kachny setrvávaly na rybnících až do prosince a znovu se objevovaly již v únoru. V třinácti letech mezi roky 1973-1991, jsme zjistili jako průměrné datum příletu 25. únor, nejčasnější přílet byl již 17. 1. 1974 (předtím naposled pozorovány 24. 11. 1973) a nejpozdější 14. 3. 1970. Kachny divoké jsou tedy v rybničních oblastech Tachovska přítomny i v nejméně příznivých letech vždy už po polovině března. Spolehlivě zjištěný poslední výskyt kachny divoké před zimou byl mezi roky 1968 až 1981 v průměru 26. listopadu. Nejdříve naše rybníky opustily v roce 1972 (15. listopadu) a nejdéle vydržely v roce 1984 (do 10. prosince). Pokud se kachny divoké vyskytovaly i v druhé polovině prosince, obvykle vydržely už i do ledna a v případě náhlého zámrazu se snažily přežít na přilehlých úsecích řeky Mže a jiných nezamrzajících vodách. Kopřivka obecná (Anas strepera Linnaeus 1758) Charakter výskytu Pravidelný, v letech po roce 1980 početný hnízdící druh. Rozložení a početnost hnízdní populace Kopřivka je v naší oblasti druhem relativně novým. Tesař (1967) uvádí, že na rybnících v Tachovské brázdě byla nejdříve zjišťována při jarním průtahu a první doložené hnízdění je z roku 1958. V počátku našeho sledování na konci šedesátých let minulého století se na rybniční oblasti Tachovské brázdy vyskytovala hnízdní populace čítající jen do 10 párů. Až do roku 1974 hnízdila výhradně v severní části oblasti na Plánsku, kde se její výskyt zřetelně soustřeďoval na rybníky v rezervaci Anenské rybníky (rybníky Labutí, Anenský, Nový a malé rybníčky v jejich okolí). Poprvé mimo tento úsek byl její trvalý výskyt v hnízdním období zjištěn na rybníce Nový u Starého Sedliště v roce 1974, v roce 1975 obsadila již více rybníků (Novodvorský, Tážný a Obora u Boru a Velký Hlinský u Hlinné) a v roce 1976 bylo poprvé její hnízdění prokázáno pozorováním rodinek s mláďaty na rybnících Tážný a Velký Hlinský. Pak se ovšem začala rychle šířit a v roce 1979 již byla běžným jevem v celé rybniční soustavě od Plané až k Boru a Stráži. V průběhu let jsme ji jako hnízdící druh našli již na všech z 38 pravidelně sledovaných rybníků s výjimkou dvou velmi malých rybníčků Pijavka a Dřevěný. Naopak jsme se občas s jejím hnízděním setkali i na některých dalších rybnících v této oblasti např. na bezejmenném rybníce na severním okraji osady Jemnice, rybníce Oběšený u Nového Dvora, rybníce Malý Bonětický u Stráže a bezejmenném rybníce u Souměře. V jiných částech tachovského okresu prakticky nebyla zjištěna. Do Českého lesa jako druh obvykle nepřestupující nadmořskou výšku 500 m n. m. (Fiala 1966) vnikla jen ojediněle, takže jsme samice vodící mláďata viděli jen na rybnících Malý Březský a Kyvadla u Tachova v nadmořské výšce cca 540 m n. m. V dalších částech okresu nemáme k dispozici žádný doklad o hnízdění. Vzhledem k mnohem méně intenzivnějšímu sledování těchto území, nemůžeme nějaký přehlédnutý případ vyloučit. Rozhodně zde nehnízdí trvale a pravidelně.


Tab. 6: Rozložení hnízdních výskytů mezi rybníky různého typu u kopřivky obecné (Anas strepera). Definice jednotlivých velikostních kategorií, polohy a typu litorálních porostů je uvedena v kap. Metodika.

rybníky velké střední malé rybníky polní se stromy u lesa lesní porosty tvrdé souvislé tvrdé fragmentární měkké bohaté měkké chudé

počet rodinek na 10 ha plochy

počet všech párů na 10 ha plochy

1,6 1,1 1,6

11,5 20,6 34,2

1,4 2 1,1 0,6

22,2 20,7 18,2 6,3

1 0,8 2 1,6

21,5 11,5 28,9 18,2

V tab. 6 jsou pro jednotlivé typy rybníků podle velikosti, charakteru okolí a typu litorálních porostů uvedeny průměrné počty hnízdících párů na 10 ha na základě údajů pro 79 v celém období zjištěných rodinek a 1029 v hnízdní době všech přítomných párů. Z tabulky je zřejmé, že s rostoucí velikostí rybníka její hustota klesá. Je zde úplně shodná situace s kachnou divokou a příčiny budou zřejmě stejné, malý podíl litorálu na celkové ploše rybníka u velkých nádrží. Pokud se týká charakteru okolí nádrže, kopřivka obecná preferuje rybníky polní a rybníky se stromy na břehu. Zdá se tedy, že se vyhýbá blízkosti souvislého lesa a hojně hnízdí na rybnících v otevřené krajině. Též je zřejmé, že úplně stejně jako kachna divoká dává přednost rybníkům s bohatšími porosty vegetace v litorálu, a to bez ohledu na to, zda jde o „tvrdé“ nebo „měkké“ porosty. Její preference se příliš neliší od předchozího druhu. Hnízdní ekologie Intenzivněji byla hnízda hledána především v 70. letech, kdy kopřivka obecná v naší oblasti teprve začínala hnízdit, proto na rozdíl od ostatních početných druhů kachen máme k dispozici údaje jen o několika hnízdech. Snůšku, u níž jsme si byli jisti, že je ukončená, jsme našli jen v 6 případech (1× 6 vajec, 1× 7 vajec, 2× 8 vajec, 2× 9 vajec a 1× 10 vajec). Celkem jsme našli 12 hnízd, všechna na březích rybníků (z toho 5 v okraji rybníka do 1 m od vody, 5 ve vzdálenosti do 5 m od vody a 2 vzdálenější, 12 a 18 m od vody). S výjimkou jednoho hnízda v porostech ostřice a jednoho hnízda ve vysokých kopřivách, zbývajících 10 hnízd bylo v travních porostech nepřevyšujících 20 cm. Rozsáhlejší materiál jsme shromáždili o velikosti rodinek (tab. 7). Vidíme, že průměrná velikost rodinky v nejmenší velikostní kategorii je téměř shodná s poměry u kachny divoké, ale pokles v starších kategoriích je zřetelnější a trvá i v druhé polovině období nevzletnosti, takže průměrný počet velkých mláďat v rodince je zřetelně menší než u středně velkých.

249

250


Tab. 7: Velkost rodinky u kopřivky obecné (Anas strepera). Velikost mláďat je definována v kap. Metodika. Počet juv. v rodince 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 celkem průměr

malá mláďata 1 2 2 5 5 8 10 6 6 2 3 50 7,58

střední mláďata 2 1 4 7 3 4 5 2 4 8 40 6,25

velká mláďata 5 3 4 4 6 10 6 3 1 6 48 5,5

Na obr. 8 je zachycen výskyt různě velkých rodinek v průběhu hnízdní sezóny. Rodinky s nejmenšími mláďaty se začínají vyskytovat v druhé polovině května, tedy podstatně později než tomu bylo u kachny divoké, vrcholu výskytu dosahují v druhé půli června, tedy již téměř shodně s kachnou divokou, nejpozději byly vídány do konce července a na rozdíl od kachny divoké zde nebyla již žádná pozorování v srpnu. Výskyt rodinek se středně velkými mláďaty začíná v první polovině června, vrcholí na přelomu června až července a trvá do poloviny července. Opět později než u kachny divoké, s výjimkou ukončení výskytu, které je naopak o něco dříve. Rodinky s velkými mláďaty jsme viděli nejdříve v první polovině června, jejich výskyt vrcholil ve druhé polovině července a protáhl se až do konce srpna, tedy již naprosto shodně s kachnou divokou. Zdá se, že začátek výchovy nevzletných mláďat je obecně oproti

2. pol. V.

1. pol. VI. 2. pol. VI.

1. pol. VII. 2. pol. VII. 1. pol. VIII. 2. pol. VIII.

Obr 8: Výskyt různě starých rodinek voděných samicí v průběhu hnízdní sezóny u kopřivky obecné (Anas strepera). Vodorovná osa – období, svislá osa – počet zaznamenaných případů. Malá, střední velká – kategorie stáří rodinky viz kap. Metodika.


kachně divoké opožděn, pak se ale situace vyrovnává a v druhé půli období výchovy je již výskyt shodný, tedy přetrvávání rodin s menšími mláďaty není tak dlouhé jako u kachny divoké. Začíná tedy hnízdění kopřivky později, ale zřejmě nebyl tak vysoký podíl pozdních hnízdění (asi náhradních snůšek) jako u kachny divoké. Vývoj početnosti Na obr. 9 je zachycen vývoj počtu hnízdících kopřivek na 38 pravidelně sčítaných rybnících v Tachovské brázdě. Po celé sledované období sice počet kolísá, ale přesto je stále tendence k růstu početnosti. Jde v podstatě o jeden z mála druhů vodních ptáků, který v konci 20. století v naší oblasti nepodlehl negativnímu trendu a naopak se šířil a přibýval. V 90. letech se občas dokonce vyrovnal početností populaci ubývající kachny divoké. Kopřivka v naší oblasti dobře prospívá, zatímco v jiných oblastech ČR v letech 1973-2007 její hnízdní stav spíše stagnoval (M acháček et al. 2008). Příčiny není snadné vysvětlit. Z hlediska stanoviště jí snad paradoxně pomohly necitlivé úpravy břehů, neboť podle některých údajů kopřivka k hnízdění preferuje krátkostébelné travní porosty. Není to sice nijak zřetelné z přehledů o hnízdech obou druhů v ČR jak je uvádí H udec (1994), ale např. M ichelson (1961) a M ednis (1968) na jezerech v Pobaltí tuto preferenci zdůrazňují. V potravě se zdá být mezi oběma druhy rozdíl, kdy je u kopřivky popisováno vyšší zastoupení zelených částí proti semenům (viz Farský 1964, Toufar 1965, Charin & Tašvilin 1953 versus Isakov & Vorobjev 1940, M adon 1935-6 ex Hudec 1994). Zda a jak to ovlivňuje populace kachny divoké (živící se převážně semeny a kop-

90

80

70

60

50

40

30

20

10

0 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002

Obr. 9: Změny v početnosti hnízdní populace během sledovaného období u kopřivky obecné (Anas strepera). Vodorovná osa – rok záznamu, svislá osa – počet zaznamenaných případů; černě – pravděpodobná hnízdění, šedě – prokázaná hnízdění.

251

252


120

100

80

60

40

20

0 1974

1975

1976

1977

1978

1979

1980

1981

jaro

1982

pohnízdní

1983

1984

1985

1986

1987

1988

1989

1990

podzim

Obr. 10: Změny v početnosti kopřivky obecné (Anas strepera) na celém souboru zkoumaných rybníků v mimohnízdních obdobích během sledovaných let. Vodorovná osa – rok záznamu, svislá osa – průměrný počet ex. na jedno sčítání na celém souboru sledovaných rybníků. Vysvětlivky k jednotlivým ročním obdobím viz v kap. Metodika.

řivky preferující zelené části rostlin) by vyžadovalo mít k dispozici přesnější údaje o vegetaci v sledované rybniční oblasti. Na obr. 10 je zachycen vývoj početnosti během sledovaných let v mimohnízdních obdobích. V každém měsíci daného roku byla provedena dvě sčítání a v grafu uvádíme průměrný počet všech jedinců na jedno sčítání zjištěných na celém souboru sledovaných rybníků v měsících přiřazených k danému období. Početnost během let silně kolísala, trendy byly v různých obdobích odlišné. V jarním období byly počty poměrně malé, početnost se napřed nijak výrazně neměnila, pak v letech 1984-85 prudce stoupla (v dalších letech již v tomto ročním období nebylo sčítáno). Stejně nepočetný byl výskyt kopřivky obecné v podzimním období a ve sledovaných letech kolísal bez nějaké zřetelné tendence. Významně početná byla kopřivka v pohnízdním období od července do srpna. I v tomto období počet silně kolísal, vrcholu dosáhl několikrát. Poprvé to bylo v letech 1975-6, podruhé v roce 1982 (vůbec nejvyšší početnost v celé řadě sledovaných let) a potřetí v roce 1988. Jsou tedy mimohnízdní stavy kopřivky obecné v sledované oblasti velmi variabilní, rozhodně však nevykazují žádný trend k poklesu jaký byl zjištěn u kachny divoké. Změny v početnosti v průběhu roku Na obr. 11 jsou shrnuty výsledky našich sčítání ve všech měsících, aby bylo zřejmé kolísání počtu přítomných kopřivek obecných během celého roku. Je uveden průměrný počet spočtených jedinců na celém souboru sledovaných rybníků ve všech sčítáních v daném měsíci vždy v příslušném úseku pěti po sobě následujících let. Sezónní dynamika změn v po sobě následujích pentádách let byla zhruba stejná. Jen v prvních dvou sledovaných letech byl vývoj početnosti v průběhu roku zcela odlišný, po celý rok byla kopřivka obecná velmi málo


200 180

160 140

120 100

80 60 40

20 0 březen

duben

květen

červen 1974-75

červenec 1976-80

1981-85

srpen

září

říjen

listopad

1986-90

Obr. 11: Změny v početnosti kopřivky obecné (Anas strepera) na celém souboru sledovaných rybníků v průběhu roku. Vodorovná osa – rok záznamu, svislá osa – průměrný počet ex. na jedno sčítání na celém souboru sledovaných rybníků.

početná, aby na konci roku (v listopadu) prudce zvýšila svůj počet. Odlišnost od dalších let snad může vysvětlit skutečnost, že v této době se ještě velmi nepočetně zastoupený druh teprve šířil po naší oblasti. V ostatních pentádách let po příletu rychle početnost stoupala na maximum, dosažené v začátku hnízdního období, obvykle již v dubnu, jen v letech 19861990 až v květnu. Poté početnost trvale postupně klesala, neprojevil se ani nárůst počtu díky přibývání mláďat, ani podzimní průtah. Zdá se, že na rozdíl od březňačky kopřivka mnohem rychleji opouští naší oblast, což se asi hlavně dotýká v začátku hnízdní sezóny přítomných párů, které pak úspěšně nevyhnízdí. Rovněž při podzimním tahu se v Tachovské brázdě kopřivky neobjevují. Výskyt větších kumulací jedinců Kopřivka obecná se vyskytovala ve větších hejnech jen velmi spoře. Případů, kdy jsme viděli na jedné nádrži více než 10 ex. pohromadě bylo jen 31 za celé sledované období. Přitom se jednalo většinou o hejna malá do 20 ex. (25 případů, tj. cca 81 %) a skutečně větší hejna byla zaznamenána jen dvakrát (47 ex. a dokonce 98 ex.). Na rozdíl od kachny divoké neměla tedy kopřivka tendenci k většímu shlukování. Je to také dáno tím, že se ve větším počtu vyskytuje jen od dubna do srpna, v březnu jsou výskyty kopřivky nepočetné a v podzimním období se objevovali jen občas jednotliví jedinci a malé skupinky. Už Tesař (1967) upozorňuje na její minimální výskyt v podzimním období. Pokud se týče charakteru nádrží, na nichž jsme hejna nacházeli, celkem zřetelně převažovaly nádrže středně velké (19 případů, tj. 61 %), otevřené polní (17 případů, tj. 55 %) a s chudými „měkkými“ porosty v litorálu (18 případů, tj. 58 %), tedy nádrže v sledovaném souboru nejvíce zastoupené. Zdá se, že při sdružování se do hejn si kopřivka nádrže nijak zvlášť nevybírá.

253

254


Výskyt v sezóně Na rozdíl od kachny divoké jsme zjistili přítomnost kopřivky obecné během zimy jen jednou. V roce 1985 jsme kopřivky pozorovali už 19. února, což ovšem můžeme považovat spíše za velmi brzký jarní přílet než za doklad o zimování. Nejpozdější příletové datum bylo v roce 1989 (19. dubna). Ze 17 dalších případů, kdy jsme mezi léty 1980-2001 zjistili s dostatečnou věrohodností příletové datum kopřivky, připadlo 7 případů na březen a 10 na duben, průměrné datum příletu vyšlo na 28. březen. Poslední pozorování výskytu v sezóně, která jsme s dostatečnou přesností zjistili pro 6 let v období mezi roky 1979 a 1984 připadala vesměs na září, jen v jednom případě až na říjen. Průměrné datum odletu vyšlo na 17. září, nejčasnější odlet byl 3. 9. 1981 a nejpozdější 22. 10. 1984.

Literatura Balát F. (1968): Jak se osvědčily budky a hromady větví pro hnízdění divokých kachen. – Myslivost 16: 104-105. Balát F. (1969): Zkušenosti s umělými hnízdišti pro divoké kachny. – Československá ochrana přírody 8: 171-184. Farský O. (1964): O potravě kachny divoké. – Sborník přednášek III. ornitologické konference Brno, p. 40-42. Fiala V. (1966): Rozšíření vodního ptactva na Českomoravské vrchovině. – Muzeum Vysočiny, Jihlava, 51 p. Fiala V. (1987): Početní stav vodních ptáků v ČSR. – Živa 32: 226-227. Hudec K. (1967): Age structure and migration of the Czechoslovak Population of the mallard (Anas platyrhynchos). – Zoologické listy 16: 146-166. Hudec K. [ed.] (1994): Ptáci – Aves I. – Academia, Praha. I sakov J u. & Vorobjev K. A. (1940): The wintering of birds on the southern Caspian. – Trans. Hassan-Kuli orn. State reserve. 1: 5-159. Charin N. N. & Taščilin V. A. (1953): Pitanie utok i jich vozmožnoe vozděistvie na formirovanie vodnych biocenozov. – Zoologičeskij žurnal 32: 1251-1258. K auppinen J. (1983): Methods used in the census of breeding ducks in northern Savo (Finnland) at the beginning of the breeding season. – Finn. Game Research 40: 51-80. M adon P. (1935-36): Contribution a l´etude du régime alimentaire des oiseaux aquatiques. – Alauda 7: 60-84, 177-197, 382-401; 8: 545-568. M acháček P., P ykal J., Š evčík J. & C hobotská H. (2008): Výsledky dlouhodobého monitoringu vodních ptáků na jižní Moravě a v jižních Čechách. – MŽP ČR, AOPK ČR, Regionální muzeum Mikulov. M ednis A. A. (1968): Vlianie rastitelnovo pokrova na vidovoj sostav i razmeščenie utok na ostrovach ozera Engures. – Ekologia vodoplavajuščich ptic Pribaltiki, Riga, p. 71-83. M ichelson Ch . A. (1961): O putjach uveličenia čislennosti utok na rade ozer Latvijskoj SSR. – Ekologia I, Migracia ptic Pribaltiki, Riga, p. 57-70. M usil P. (1996): Metoda dvou kontrol: kritické zhodnocení. – Sylvia 32: 81-102. P ykal J. & Janda J. (1994): Početnost vodních ptáků na jihočeských rybnících ve vztahu k rybničnímu hospodaření. – Sylvia 30: 3-11.


Ř epa P. (1979a): Qualitative und quantitative Zusammensetzung der Wasservögel lgeselschaften im staatlichen Naturschutzgebiet Anenské rybníky bei Mariánské Lázně /Südwestböhmen/. – Folia musei rerum naturalium Bohemiae occidentalis, Zoologica, Plzeň, 12: 1-30. Ř epa P. (1979b): Živočišní obyvatelé státní přírodní rezervace Anenské rybníky u Mariánských Lázní. – Sborník Okresního muzea Tachov 12: 24-29. Ř epa P. (1987): Änderungen in der Abundanz der nistenden Wasservögel auf den Teichen in der Geländefurche Tachovská brázda (Südwestböhmen) in den Jahren 1973-1984. – Věstník Československé zoologické společnosti 51: 304-317. Ř epa P. (1989): Změny v početnosti letních populací vodních ptáků v rybniční oblasti Tachovské brázdy (západní Čechy) v letech 1975-1988. – Zprávy Muzea Západočeského kraje, Příroda, Plzeň, 38-39: 83-86. Ř epa P. (1994): Srovnání dvou metod sčítání hnízdících vodních ptáků. – Sborník abstraktů IAE VŠZ, p. 11. Tesař J. (1967): Ptactvo Tachovska. – Sborník Západočeského muzea, Příroda, Plzeň, 1: 5379. Toufar J. (1965): Potravní cyklus kachny divoké v přírodě. – Zprávy lesnického výzkumu 1965 (3-4): 44-4.

SUMMARY Mallard (Anas platyrhynchos) and Gadwall (Anas strepera) in the district of Tachov Pavel Řepa This study presented a survey of knowledges about occurence of two most common breeding species of family Anatidae – Mallard (Anas platyrhynchos) and Gadwall (Anas strepera) in area district of Tachov in years 1970-2002. For each species were presented data on occurence in region, note about nesting ecology, about preferences of different water bodies during breeding season, data about changes in number of individuals during the years of investigation and data about arrival and departure in this region. During followed period Mallard showed a distinct decline of number and Gadwall on the contrary increased in number distinctly.

255

Kachna divoká (Anas platyrhynchos) a kopřivka

Recommend Documents