APLIKOVANÉ PRÁVO 1/2006
ALENA POSPÍŠILOVÁ
K vývoji právní úpravy obchodního rejstříku
Tržní hospodářství může dobře existovat a rozvíjet se jen v prostředí právního státu, k čemuž je nutná i dostatečná transparentnost podnikatelských subjektů. K tomu slouží i obchodní rejstřík jako jeden z významných nástrojů právě k zajišťování transparentnosti, protože umožňuje každému získat důležité informace o podnikatelích. Tyto informace musí sloužit k tomu, aby trh mohl řádně fungovat, rozvíjet se, a aby byla zajištěna svobodná hospodářská soutěž. K tomu všemu musí přispívat i právní řád a státem garantované dodržování právních předpisů. Obchodní rejstřík prošel svým historickým vývojem stejně tak, jako samo obchodní právo. Je již po staletí významným institutem obchodního práva sloužícím k zabezpečení právní jistoty v obchodních vztazích. Již ve středověku nastala potřeba evidence obchodníků a společníků společností, zejména pak vzorů jejich podpisů a udělených plných mocí. Ve střediscích obchodu, zejména v přímořských městech, ale nejen tam, existovaly registry vedené jednotlivými cechy, které je možno považovat historicky za prvé obchodní rejstříky. Ve druhé polovině 17. stol. ve Francii za vlády Ludvíka XIV. bylo vydáno tzv. Colbertovo nařízení o pozemním obchodě, které upravovalo povinnost obchodníků předkládat k registraci výtah společenské smlouvy a ten pak musel být zveřejněn, jinak by smlouvy uzavřené takto vzniklých společností nebyly platné. Význam publicity obchodního rejstříku lze tedy spatřovat již v této době. Praxe časem ukázala, že pro rozvoj obchodních vztahů nedostačuje právní úprava ze 17. stol. Na počátku 19. stol. proto vznikl Napoleonský obchodní zákoník (v roce 1807), který již obsahoval mnohem propracovanější právní úpravu rejstříku sloužícího k evidenci podnikatelských subjektů (ještě mnohem podrobněji propracovanou zákonem z roku 1833) a také velmi se přibližující tomu, jak vnímáme obchodní rejstřík v současné době. Stejnou potřebu, která byla ve Francii vyjádřena obchodním zákoníkem z roku 1807, pociťovalo v tomto období i Rakousko-Uhersko, jehož součástí bylo v 19. stol. také území nynější České republiky. V Rakousku byly v té době již vedeny evidence významné pro bezpečnost obchodu, ale zakotvené pouze v různých APLIKOVANÉ PRÁVO 1/2006
69
řádech, jako byl směnečný řád vydaný v roce 1717 upravující postup pro protokolární zápisy plných mocí společností podepsaných všemi společníky, nebo císařský dekret z roku 1725, který zavedl povinnost registrace obchodníků a jimi udělených plných mocí, anebo směnečný patent z roku 1736, který již zavedl jednotné rejstříkové právo. Průmyslovému rozvoji, který nastal v 19. stol., již tato právní úprava nemohla postačovat a proto i v Rakousku bylo rozhodnuto zpracovat urychleně obchodní zákoník. Všeobecný obchodní zákoník byl přijat 17. prosince 1862 pod č. 1/1863 ř. z. a nabyl účinnosti dnem 1. července 1863. Všeobecný obchodní zákoník zrušil téměř všechny řády týkající se evidence obchodníků. Pokud jde o vedení obchodního rejstříku, pak v souladu s byrokratickou tradicí Rakousko-Uherska byl připraven ještě před účinností obchodního zákoníku. Byl také vydán podrobný postup nařízením ministerstev obchodu a spravedlnosti, a to dne 9. března 1863 (publikovaný pod č. 27/1863 ř. z. a novelizovaný byl v roce 1906 nařízením č. 89/ /1906 ř. z.). Všeobecný obchodní zákoník z roku 1862 měl poměrně podrobnou úpravu obchodního rejstříku. O propracovanosti všeobecného obchodního zákoníku svědčí to, že na našem území platil až do 1. ledna 1951, kdy nabyl účinnosti zákon č. 141/ /1950 Sb., občanský zákoník, který mimo jiné zrušil i obchodní zákoník. Po vzniku Československé republiky v roce 1918 nebylo možno ihned nahradit rakouské zákony novými českými (zejména u základních zákonů jako byl obchodní zákoník), což ani nebylo nezbytné. Zákonem č. 11/1918 Sb. z. a n. byl převzat rakouský právní řád. Všeobecný obchodní zákoník na našem území platil až do roku 1950. Pokud jde o obchodní rejstřík, pak byly provedeny dílčí úpravy, ale stalo se tak až nařízením vlády č. 397/1919 Sb. z. a n. a týkalo se uveřejňování rejstříkových zápisů. Obchodní rejstřík výstižně charakterizoval Malovský-Wenig tak, že to jsou „veřejné knihy, do kterých se zapisují důležité skutečnosti právnické týkající se kupců a obchodních společností za tím účelem, aby byly učiněny veřejně známými a aby byly vedeny v patrnosti.“ 1) Po skončení 2. světové války bylo nutno podstatnou měrou zpřesnit zápisy podnikatelů v obchodním rejstříku, neboť v průběhu války mnoho podnikatelských subjektů zapsaných v obchodním rejstříku fakticky přestalo existovat, zejména těch, jejichž společníci se nevrátili z koncentračních táborů. Další podnikatelské subjekty zanikly po roce 1945 v souvislosti s odsunem občanů německé národnosti. Za tím účelem byl přijat zákon č. 22/1948 Sb., o některých opatřeních v oboru rejstříkového práva. Dalším mezníkem ve vývoji právních předpisů upravujících obchodní rejstřík byla doba po únoru 1948. Změna politického systému v Československu po roce 1948 a přechod na centrálně plánovanou ekonomiku znamenaly úpadek i pro obchodní rejstřík. Pojem obchodní rejstřík byl nahrazen pojmem podnikový rejstřík. Ještě před přijetím nového občanského zákoníku (zákon č. 141/1950 Sb.), který nabyl
Malovský-Wenig, A.: Příručka obchodního práva. Československý Kompas v Praze, 1947, str. 65.
1)
70
APLIKOVANÉ PRÁVO 1/2006
účinnosti 1. ledna 1951 a který zrušil pochopitelně novému politickému totalitnímu režimu nevyhovující dosud platné právní předpisy, byl vydán zákon č. 100/1950 Sb., o podnikovém rejstříku, který nabyl účinnosti 24. srpna 1950 a posléze byl změněn zákonem č. 67/1958 Sb., novela zákona o národních podnicích a některých jiných hospodářských organizacích. Novou úpravu podnikového rejstříku přinesl hospodářský zákoník (zákon č. 109/1964 Sb.), který nabyl účinnosti dnem 1. července 1964, a to v části páté v ustanoveních § 107 – § 112, a prováděcí vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 114/1064 Sb., o podnikovém rejstříku. Část pátá hospodářského zákoníku pak byla v době normalizace modifikována zákonem č. 72/1970 Sb., o některých opatřeních týkajících se podnikového rejstříku, který nabyl účinnosti dnem 1. srpna 1970. Podnikový rejstřík postupně ztrácel na významu, což bylo dáno politickoekonomickou situací té doby. Opustila se povinnost zveřejňování předepsaných údajů v Úředním listě. Stejně tak do podnikového rejstříku sice bylo umožněno nahlížet komukoliv, ale vyžádat si výpisy mohl jen ten, kdo osvědčil právní zájem (§ 110). Princip publicity v plném rozsahu nebyl ještě zaveden ani v roce 1990 zákonem č. 103/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje hospodářský zákoník, a který nabyl účinnosti dnem 1. května 1990. V období let 1948 až 1989 bylo aplikováno hospodářské právo a od 1. července 1964, kdy nabyl účinnosti hospodářský zákoník, až do 1. ledna 1992, kdy nabyl účinnosti obchodní zákoník, to byla jediná právní úprava pro hospodářské vztahy, ovšem do listopadu 1989 založené na jiných principech. Novela hospodářského zákoníku provedená zákonem č. 103/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje hospodářský zákoník, doplnila i část pátou upravující podnikový rejstřík jako nutné přechodné ustanovení, než bude přijat již připravovaný obchodní zákoník. Změna politického systému po roce 1989 znamenala i zahájení procesu budování obchodního práva, jehož tradice byla přerušena po dobu více než čtyřicet let. Obnova právního řádu poté, co na území dnešní České republiky byl změněn politický systém, znamenala velké úsilí připravit alespoň základní podmínky pro rozvíjející se podnikání za podmínek běžných v zemích s rozvinutým tržním hospodářstvím, a to ve velmi krátké době. Nutnost urychleného přijetí obchodního zákoníku nesla s sebou i některé problémy, které bylo nutno odstranit postupnými novelizacemi. I když je třeba konstatovat, že ne všechny novely obchodního zákoníku byly správné – některé jen způsobily problémy, které se zase v dalších novelách obchodního zákoníku musely odstraňovat. Potřeba novelizace obchodního zákoníku byla také spjata se vstupem České republiky do Evropské unie a z toho vyplývající nutností harmonizace našeho právního řádu s přijatými směrnicemi EU. Úsilí těch, kteří se podíleli na přípravě obchodního zákoníku, je nutno ocenit také z toho důvodu, že po roce 1989 byly politiky na významných vládních postech preferovány zájmy ekonomické a nutnost přepracování téměř celého právního řádu nebyla jejich prioritou. Nakonec ekonomické ztráty jako důsledek tohoto postoje byly neúměrně velké. Prosperující tržní hospodářství je nemyslitelné bez prostředí právního státu, k čemuž nestačí jen zákony přijmout, ale také je řádně aplikovat v praxi a jejich dodržování vyžadovat. APLIKOVANÉ PRÁVO 1/2006
71
Obchodní zákoník, který nabyl účinnosti 1. ledna 1992 (zákon č. 513/1991 Sb.), se vrátil k původnímu označení obchodní rejstřík a definuje jej v § 27 jako veřejný seznam, do kterého se zapisují zákonem stanovené údaje týkající se podnikatelů nebo organizačních složek jejich podniků, o nichž to stanoví zákon. Součástí obchodního rejstříku je sbírka listin, do které jsou podnikatelské subjekty povinny zakládat listiny definované v § 27a obchodního zákoníku. Obchodní zákoník opětně zavedl v plné míře princip publicity, a to formální i materiální. Obchodní rejstřík je veřejná evidence základních právně relevantních údajů o podnikatelích, jako jsou obchodní společnosti, družstva, státní podniky, případně fyzické osoby a další. Zápisy provedené v obchodním rejstříku se zveřejňují v Obchodním věstníku na návrh soudu, který vede obchodní rejstřík. Zápisy v obchodním rejstříku jsou také uveřejněny na internetu (www.justice.cz). Každá osoba je oprávněna vyžádat si úřední výpis z obchodního rejstříku o kterémkoliv zapsaném podnikateli. Novela obchodního zákoníku provedená zákonem č. 216/2005 Sb. zavedla podávání návrhu na zápis do obchodního rejstříku na předepsaných formulářích (vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 250/2005 Sb., o závazných formulářích na podávání návrhů na zápis do obchodního rejstříku) a reflektovala technický pokrok tak, že obchodní rejstřík je veden v elektronické podobě a začíná se již převádět do této podoby i sbírka listin. Převod listin ze sbírky postupuje velmi pomalu, neboť některé nejasnosti neodstranila ani vyhláška Ministerstva spravedlnosti o digitalizaci obchodního rejstříku č. 562/2006 Sb. Od 1. ledna 2007 bude možno podávat návrhy nejen v listinné, ale i v elektronické podobě. Účelem všech těchto opatření, které zpočátku působilo nemalé problémy, je urychlit provádění zápisů do obchodního rejstříku, což ukáže až praxe. Podle mého názoru nová právní úprava řízení ve věcech obchodního rejstříku (novela obchodního zákoníku provedená zákonem 216/2005 Sb. a novela občanského soudního řádu) neodstranila některé přetrvávající problémy způsobené zejména různou praxí rejstříkových soudů, např. týkající se listin, které se vyžadují k doložení návrhu na zápis. Novou právní úpravu obchodního rejstříku považuji nadále za nedokonalou, což potvrzují i ti z kolegů, kteří se s touto problematikou běžně setkávají v praxi. Nelze však upřít, že v poslední době je rejstříkové řízení jednodušší a hlavně se urychlilo provádění zápisů do obchodního rejstříku. ••• Alena Pospíšilová On the Development of the Legal Regulation of the Commercial Registry A market economy can function well and thrive only under the rule of law, which requires great transparency of business entities. In the author’s opinion, this is the function of a commercial registry. As for the former Habsburg monarchy, to which belonged the territory of what is today the Czech Republic, the very first attempts at the registration of business entities date back to the early 18th century (the Exchange Order of 1717, and the Imperial 72
APLIKOVANÉ PRÁVO 1/2006
Decree of 1725). The Exchange Patent of 1736 introduced a harmonised registry regulation. The 1862 General Commercial Code contained a similar regulation of the commercial registry. That Code was valid in the Czech lands until the end of 1950. After the Czechoslovak Republic was established in 1918, only minor modifications were made, concerning the publication of registry records. In 1950, the so-called Companies Registry was introduced, which corresponded in its nature to the socialist system. After the societal changes brought about in 1989, a new Commercial Code (Act no. 513/1991 Coll.) was enacted, which returned to the original name ‘Commercial Registry’. The Registry is defined as a business register in which the information required by law is inscribed about enterprises, or about the organisational units of their companies that are obliged by law to register. The amendment of the Commercial Code, brought in the form of Act No. 216/2005 Coll., introduced the submission of applications for inscription in the Commercial Registry on prescribed forms, and responded to technical developments by stipulating that the Commercial Registry would be maintained in electronic form.
APLIKOVANÉ PRÁVO 1/2006
73
