Juristické, kriminalistické a kriminologické aspekty extremismu v České republice

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obor Teorie a praxe trestního a správního procesu Katedra trestního práva

Bakalářská práce Juristické, kriminalistické a kriminologické aspekty extremismu v České republice

Jaroslav Havel 2015/2016

„Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Juristické, kriminalistické a kriminologické aspekty extremismu v České republice zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“

V Brně dne 12. 4. 2016

Jaroslav Havel

2

Poděkování Tímto bych chtěl poděkovat doc. JUDr. Marku Fryštákovi za vedení práce, jeho cenné rady, pomoc a věcné připomínky při vypracovávání této bakalářské práce. Dále bych chtěl poděkovat své rodině za podporu po celou dobu mého studia.

3

Abstrakt Tato práce prezentuje problematiku extremismu v České republice z pohledu juristického, kriminalistického a kriminologického. V práci je uvedena procesní a

hmotněprávní

stránka

odhalování

trestné

činnosti

páchané

v souvislosti

s extremismem. Juristická část prezentuje trestné činy z nenávisti spolu s uvedením judikatury. V kriminalistické části jsou uvedeny metody odhalování trestných činů. Kriminalistická část se zabývá problematikou pachatele a oběti trestného činu. Práce téţ zahrnuje úvahy de lege ferenda.

Klíčová slova Extremismus, radikalismus, populismus, terorismus, extremisticky motivovaný trestný čin, trestný čin z nenávisti, extremistická scéna, kriminalistika, vyšetřování, dokazování, kriminologie, oběť, pachatel.

Abstract This thesis elaborates the issue of extremism in the Czech Republic from the juristic, forensic and criminological point of view. In the thesis is presented the procedural and substantive site detection of crimes committed in connection with extremism. The juristic part explains a hate crime together with the judicature. The forensic section describes methods of detecting crimes. Criminological section deals with the offender and victim of crime. Moreover the paper includes de lege ferenda considerations.

Keywords Extremism, radicalism, populism, terrorism, extremist-motivated crime, hate crimes, extremist scene, forensics, investigation, inquiry, criminology, victim, offender.

4

Obsah Úvod ................................................................................................................................. 7 1. Extremismus v České republice ............................................................................... 8 1.1. Politický extremismus...................................................................................... 10 1.1.1. Pravicový extremismus ............................................................................ 10 1.1.2. Extremismus středu .................................................................................. 13 1.1.3. Levicový extremismus .............................................................................. 15 1.1.4. Islámský extremismus .............................................................................. 16 1.2. Ostatní formy extremismu ............................................................................... 17 1.2.1. Náboţenský extremismus ......................................................................... 18 1.2.2. Národnostní extremismus ......................................................................... 18 1.2.3. Ekologický extremismus .......................................................................... 18 1.3. Pojmy související s extremismem.................................................................... 19 1.3.1. Radikalismus ............................................................................................ 19 1.3.2. Terorismus ................................................................................................ 19 2. Juristické aspekty extremismu v České republice .................................................. 21 2.1. Mezinárodní smlouvy a extremismus .............................................................. 21 2.2. Ústavní základy a extremismus ....................................................................... 22 2.3. Trestní zákoník a extremismus ........................................................................ 23 2.3.1. Vraţda....................................................................................................... 24 2.3.2. Násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci .................................... 26 2.3.3. Hanobení národa, rasy etnické nebo jiné skupiny osob............................ 27 2.3.4. Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod .................................................................................................................. 28 2.3.5. Zaloţení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka ....................................................................................................... 29 2.3.6. Teroristický útok ...................................................................................... 32 2.4. Přestupky spojené s extremismem ............................................................... 33 2.5. Shrnutí .......................................................................................................... 33 3. Kriminalistické aspekty extremismu ...................................................................... 35 3.1. Vyšetřování a dokazování trestné činnosti ...................................................... 36 3.2. Technické a přírodovědecké kriminalistické metody ...................................... 37 3.3. Vybrané taktické kriminalistické metody ........................................................ 37 3.3.1. Znalecké zkoumání ................................................................................... 37 3.3.2. Výslech svědka, poškozeného a pachatele ............................................... 39 3.3.3. Rekognice ................................................................................................. 40 4. Kriminologické aspekty extremismu ...................................................................... 41 4.1. Extremismus z pohledu kriminální fenomenologie ......................................... 41 4.1.1. Extremistická kriminalita v 1. čtvrtletí roku 2015.................................... 41 4.1.3. Extremistická kriminalita ve 3. čtvrtletí roku 2015 .................................. 44 4.1.4. Extremistická kriminalita ve 4. čtvrtletí 2015 .......................................... 44 4.1.5. Stav extremistické kriminality v roce 2015 .............................................. 46

5

4.2. Extremismus z pohledu kriminální etiologii .................................................... 48 4.2.1. Kriminogenní faktory individuální ........................................................... 48 4.2.2. Kriminogenní faktory společenské ........................................................... 50 4.3. Cesta k extrému................................................................................................ 50 4.3.1. Vliv a role rodinného prostředí................................................................. 51 4.3.2. Osobní zkušenost ...................................................................................... 51 4.3.3. Deziluze a skepse...................................................................................... 52 4.4. Klinická kriminologie a extremismus .............................................................. 52 4.5. Viktimologie .................................................................................................... 53 4.6. Protiextremistická politika ............................................................................... 54 4.6.1. Koncepce boje proti extremismu .............................................................. 54 4.7. Antikonfliktní tým ........................................................................................... 56 4.8. Zpravodajské sluţby a extremismus ................................................................ 56 4.8.1. Bezpečnostní informační sluţba a extremismus ....................................... 56 4.8.2. Vojenské zpravodajství a extremismus .................................................... 58 Závěr ............................................................................................................................... 59 Seznam zkratek ............................................................................................................... 64 Seznam pouţitých pramenů ............................................................................................ 65 Literární zdroje ........................................................................................................... 65 Elektronické zdroje ..................................................................................................... 66 Právní předpisy ........................................................................................................... 69 Judikatura ................................................................................................................... 70 Zadání bakalářské práce ................................................................................................. 71

6

Úvod Extremismus je celospolečenský a celosvětový jev, jehoţ přesné definování a určení není příliš moţné. Jedná se o velice široký a problematický pojem. Téma extremismu jsem si vybral z důvodu zvyšující se aktivity extremistů ve spojitosti s migrací, která postihuje Evropu. Nastíním, proč je problém migrace „ţivnou půdou“ pro různá extremistická uskupení a jakým způsobem jej vyuţívají. Cílem práce je objasnění pojmu extremismu, vysvětlení základních pojmů a rozdílů mezi extremismem, radikalismem a populismem, uvedení problematiky de lege lata, metod odhalování trestných činů v souvislosti s extremismem a tzv. zločiny z nenávisti. Dále se práce zabývá problematikou pachatele, zejména faktorů, které jej vedou k páchání takovýchto trestných činů a s tím související bezpečnostní politika státu, která je vedena k prevenci a potlačování extremismu. První

část

bakalářské

práce

se

věnuje

vymezení

pojmu

extremismu,

jeho objasnění a dělení na jednotlivé směry. Dále jsou uvedeny příklady a události, které mohou vést ke vzniku a podpoře projevů extremismu. Část juristických aspektů se vztahuje k trestným činům, páchaným proti osobám na základě jejich rasové, etnické, politické nebo náboţenské odlišnosti. Je zde vymezena základní právní úprava vybraných trestných činů a k nim uvedena judikatura a příklady. Třetí část se zabývá způsobem odhalování trestných činů, za pomoci kriminalistických metod. Jsou zde popsány určité části trestního řízení, které se zabývají odhalováním a dokazováním trestných činů spojených s extremismem. Kriminologická část se věnuje problematice pachatele a oběti trestných činů ve spojitosti s extremismem. Práce popisuje moţné příčiny, které vedou osoby k extremismu. V kriminologické části je také prezentována bezpečnostní politika státu v rámci prevence a represe extremistických uskupení bezpečnostní

politiky

státu

Ministerstva

vnitra

vykonávána Odborem

České

republiky.

Činnost

Antikonfliktního týmu a zpravodajských sloţek České republiky. Čtenář by se tak měl po přečtení této práce orientovat v problematice extremismu z pohledu juristického, kriminalistického a kriminologického. K jednotlivým částem jsou uvedeny vlastní krátké poznámky a názory, které jsou podloţeny případy z praxe. Shrnutí celé práce a podrobnější zamyšlení jsou uvedeny v závěru. 7

1. Extremismus v České republice Extremismus, je celospolečenský problém demokratických států, který je velmi často diskutovaný jak odbornou veřejností, médii tak i laickou veřejností. V historii České republiky (dále jen ČR) bylo dlouhou dobu nejdiskutovanějším tématem pravicový extremismus ve spojitosti s útoky vůči romské komunitě a popírání holokaustu. Svoje pevné místo zaujímal téţ levicový extremismus, který ve většině případů útočil na projevy pravicových extremistů. V posledních dvou letech se stále častěji začíná v české společnosti zmiňovat extremismus v souvislosti s islámem, a to zejména po migrační krizi a dvou teroristických útocích v Paříţi v roce 2015. Tyto incidenty jsou nepřímo spojovány s migrací osob, převáţně z blízkého východu a severní Afriky, přestoţe pachatelé těchto útoků byly z větší části občany zemí Evropské unie. Následkem těchto událostí se v české veřejnosti stále více diskutuje o islamistech, jako o skupině osob s velmi vysokým stupněm nebezpečnosti v rámci páchání teroristických útoků a ohroţujících bezpečnost v Evropě a ČR. Zda jsou tyto obavy reálné, dle mého názoru ukáţe aţ čas. Z důvodu celosvětového rozšíření extremismu, se touto problematikou zabývá mnoho

vědních

oborů,

například

politologie,

psychologie,

sociologie

nebo

kriminologie. Neexistuje však jednotná definice pojmu extremismus.1 Ministerstvo vnitra definuje pojem extremismus jako: „vyhraněné ideologické postoje, které vybočují z ústavních, zákonných norem, vyznačují se prvky netolerance, a útočí proti základním demokratickým ústavním principům, které jsou definovány v českém ústavním pořádku.“2 V rámci sociologie lze extremismus vymezit jako souhrn určitých sociálně patologických jevů, které jsou vytvářeny jednotlivci, organizovanými skupinami osob nebo příznivci těchto skupin, jeţ odmítají základní hodnoty, normy a způsoby chování platné v určité společnosti.3 Extremistou se stává osoba, která se vyznačuje odmítáním právních předpisů daného státu v souvislosti s projevy nesnášenlivosti vůči názorově, etnicky nebo rasově odlišným občanům s absencí hmotné pohnutky a motivace protiprávního jednání 1

VEGRICHTOVÁ, Barbora. Extremismus a společnost. 1. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, s. 11. 2 Ministerstvo vnitra. Informace o extremismu. Co je to extremismus? [online]. Policie ČR, publikováno 25. 11. 2010 [cit. 23. 1. 2016]. 3 CHMELÍK, Jan. Extremismus a jeho právní a sociologické aspekty. 1. vyd. Praha: Linde, 2001, s. 7-8.

8

za pouţití agresivity a brutality. Agresivní chování se projevuje jak vůči fyzické integritě napadené osoby, tak také ke způsobení škody na majetku, popřípadě chování narušující veřejný pořádek nejčastěji při společenských událostech. Extremismus k prosazování svých idejí nejčastěji pouţívá historický revizionismus, sociální demagogii, podporu verbálního aţ fyzického násilí vůči oponentům a určitým sociálním skupinám.4 Dle Ministerstva vnitra největší hrozba extremismu spočívá v oslabování demokracie a snaha o zničení, odstranění demokratických základů státu, nerespektování, odmítání základních lidských práv, kdy konkrétní projevy jsou odlišeny od určitého typu extremismu. Dále násilí a rozpoutání teroru, za situace kdy se extremistické uskupení dostane k moci. Narušování veřejného pořádku při veřejných shromáţděních, kdy dochází k nenávistným projevům vůči subjektům, proti kterým daný extremistický směr vystupuje. U určitých druhů extremismu můţe docházet k podpoře násilných činů z nenávisti, a obhajování pachatelů, kteří takovéto činy spáchají. Sem můţe patřit vyhroţování moţnými fyzickými, ekonomickými či sociálními útoky. V nejkrajnější moţné variantě i spáchání trestného činu vraţdy. Cílem takového jednání je vyvolat u napadené skupiny, která nezapadá do ideologie extremistické skupiny, pocit strachu. Extremistická uskupení své činy a ideje následně podávají v populistickém a propagandistickém duchu. Svoje činy zveličují, ospravedlňují a podávají s jednostranným zaměřením, které odlišné názory zesměšňují nebo dokonce zcela opomíjejí nebo odmítají. Takové jednání extremistických skupin je pro Českou republiku nákladné. Finance vynaloţené na odhalování a potírání kriminality páchané extremisty, by bylo moţné vyuţít k prospěšnějším účelům. Nehledě na to, ţe činnost extremistů neprospívá reputaci ČR v zahraničí.5 Dalším faktorem, kvůli kterému je velice obtíţné zavést jednotnou definici extremismu je, ţe se dělí do několika směrů, které jeví odlišnosti v rámci cílů, proti kterým míří a prostředky, kterými se snaţí daných cílů dosáhnout. Největší rozpory z hlediska kategorizace extremismu vykazuje extremismus s politickým zaměřením, který je nejobtíţněji definovatelný. Pro svoji práci pouţiji dělení extremismu do těchto kategorií politický, náboţenský, národnostní a ekologický. 4

HERCZEG, Jiří. Trestné činy z nenávisti. 1. vyd. Praha: ASPI, 2008, s. 15. Odbor bezpečnostní politiky MV. Bezpečnostní hrozby. V čem spočívá hrozba extremismus [online]. Ministerstvo vnitra ČR, publikováno 25. 11. 2010 [cit. 25. 1. 2016]. 5

9

1.1. Politický extremismus Politický extremismus je nejčastěji dělen na pravicový a levicový. Ve své práci budu do politického extremismu řadit i Islamismus. Islámské náboţenství je zavedeno v rámci různých politických forem, hlavně u muslimských států, které většinou zakotví islám ve svých ústavách jako státní náboţenství.6 Islám tak v rámci státu neplní pouze funkci náboţenství, ale i prosazování práva a politiky daného státu. I kdyţ v dnešní době výskyt islámského extremismu na území ČR není zatím pozorován. Migrační krize a vliv organizace „islámský stát“ (dála IS) můţe tuto situaci během několika let změnit. Dle Chmelíka se dají okolnosti politického extremismu chápat v případě, kdy „jde o extremismus, jehož odchýlení od obecně zavedených a v aktuální době přijímaných norem má podobu politického programu s výraznými prvky názorové nesnášenlivosti a odmítání kompromisních řešení. Je manifestován jako radikální až militantní odmítání politiky státu anebo ústavního pořádku, a to i za použití násilí.“7 K vymezení politického extremismu můţeme pouţít tzv. pravolevou osu. Vycházíme z poznatků, ţe extremistické subjekty se nacházejí na vnějších hranicích pravé nebo levé části politické osy, jenţ se nachází mimo hranici ústavně komfortního spektra, a které je definované demokratickým řádem. Takovéto uskupení označujeme jako ultrapravici nebo ultralevici.8 Dělení politického extremismu striktně na pravicový a levicový můţe být nepřesné, jelikoţ nelze plně vymezit určité extremistické subjekty v rámci tohoto pravolevého spektra dle proklamovaných ideologií. Z toho důvodu je vhodnější analyzovat aktivity, cíle a koncepce uskupení ve vzájemných souvislostech a situacích.9 Obecně by se tak dal politický extremismus charakterizovat jako nahrazení stávajícího politického systému systémem novým, který je ochoten se k takovémuto cíli dostat násilnou cestou. 1.1.1.

Pravicový extremismus

Pravicový extremismus dlouhodobě patří v ČR k nejrozšířenějším formám extremismu. Politický extremismus popírá rovnost lidí, kdy jednostranně hodnotí jedince podle vlastního uváţení, zejména podle etniky, rasy či národa a v podřazování 6

CHMELÍK, Jan. Extremismus. 1. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, s. 44. CHEMLÍK, Extremismus a jeho právní a sociologické aspekty, opt. cit., s. 8. 8 MAREŠ, Miroslav. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2003, s. 33. 9 VEGRICHTOVÁ, Extremismus a společnost, opt. cit., s. 15. 7

10

skupin, které jsou jiného druhu neboli cizí. Tyto osoby by následně měly být znevýhodňovány na úkor původních, národnostně vyhraněných, etnicky čistých a rasově příslušných jedinců.10 Klasickými projevy tak jsou etnocentrismus, rasismus vyhraněný nacionalismus, xenofobie, antisemitismus11 a nenávist vůči všem cizincům. Za pravicového extremistu by se tak dala označit osoba, která projevuje svoje přesvědčení o nadřazenosti bílého etnika. Bílá rasa tak dle této ideologie leţí na samém vrcholu vývojových druhů, přičemţ ostatní jsou jí podřazeny. V této souvislosti tak dochází k pohrdání a nepřátelství vůči lidem jiné barvy kůţe. Pravicový extremismus projevuje averzi i vůči kulturním, sociálním, náboţenským a jiným odlišnostem. Cílem pravicového extremismu je vytvoření společnosti, zahrnující pouze rasově čisté jedince. Největším zločinem v očích pravicového extremisty je míšení bílé rasy s ostatními.12 Pokud se podíváme do historie, takovéto myšlenky představoval a praktikoval nacismus, který měl jasně danou ideologii a její definice rasové čistoty a nadřazenosti byla dána zákonem. Na tuto ideologii navazuje neonacismus. Od neonacismu je potřeba odlišit neofašismus. Neofašisté nezdůrazňují totalitní povahu svého učení, ale zastávají ideologii zaloţenou na nacionalismu, kritikou parlamentního systému a zpochybňování demokracie v Evropě z důvodu nezákonnosti. Často se vyhýbají propagaci násilí. Hlavním cílem neofašistů je silný, zdravý a nezávislý národ.13 Neonacismus představuje sloţka několika identifikačních znaků. Jedná se o panárijský rasismus a antisemitismus s militantním antikomunismem a vůdcovským principem nahrazujícím demokracii. Je inspirován koncepcí Hitlerova Německa. Zde můţeme pozorovat hlavní rozdíl mezi neofašismem a neonacismem. Neofašisté hájí národní stát a usilují o jeho posílení. Oproti tomu neonacisté nacionalismem pohrdají. Jejich hlavním cílem je sjednocení bílé rasy a společný boj za panárijskou Evropu.

10

DANICS, Štefan; KAMÍN, Tomáš. Extremismus, rasismus a antisemitismus. 2. vyd. Praha: Policejní akademie České republiky v Praze, 2008, s. 32. 11 Etnocentrismus je nadřazování vlastní kulturní skupiny nad jiné kulturní skupin. Rasismus se vyznačuje nadřazováním vlastní rasy nad jinými rasami. Vyhraněný nacionalismus je prosazování vlastního národa nad ostatní národy. Xenofobie je nedůvěra aţ odpor ke všemu cizímu. Antisemitismus je nepřátelství vůči ţidům. 12 CHMELÍK, Jan. Symbolika extremistických hnutí. 1. vyd. Praha: Armex, 2000, s. 7-8. 13 CHARVÁT, Jan. Současný politický extremismus a radikalismus. 1. vyd. Praha: Portál, 2007, s. 75.

11

Mezi představitele pravicového extremismu řadíme Dělnickou stranu sociální spravedlnosti (DSSS), jejíţ základní členská základna byla zformována převáţně z řad členů Dělnické strany rozpuštěné v roce 2010. Za další extremistické uskupení operující na území ČR můţeme zmínit Národní odpor, Svobodný odpor, Anti-Anitifa a Blood and Honour - Combat 18 Dvision Bohemia, jehoţ jádro mělo být v rámci policejní akce v roce 2012 rozprášeno. Tento výčet je pouze demonstrativní a zahrnuje pouze nejaktivnější, nejviditelnější, popřípadě nejradikálnější uskupení. Z mého pohledu na současnou situaci vidím největší nebezpečí pravicového extremismu v riziku nárůstu a extremizace střední třídy, která tak bude reagovat na problém migrace lidí ze středního východu a severní Afriky do Evropy. Tuto myšlenku můţu podloţit jak příklady ze zahraničí, tak z české scény. Na incidentech, které se odehrávají v jiných Evropských zemích je vidět, ţe vlády států nejsou se současnou situací schopny nic efektivně dělat a v mnoha případech selhává zajištění bezpečnosti občanů. Za takové incidenty můţu uvést sexuální napadení ţen, krádeţe a další trestné činy spáchané během silvestrovských oslav v německém Kolíně nad Rýnem a dalších městech Evropy.14 Podobné incidenty se objevují i ve švédském Stockholmu, kde policie přiznala, ţe na tamním nádraţí není schopna udrţet pořádek. Skupiny nezletilých marockých migrantů tam okrádají kolemjdoucí, sexuálně obtěţují ţeny a napadají pracovníky ostrahy.15 Reakce na tuto událost přišla během několika dní, kdy skupina osob vzala útokem tento „gang“ migrantů.16 Kontinuitu těchto incidentů vidím v situaci, která panovala ve Šluknovském výběţku v letech 2011-2012, kdy vlivem zvýšené kriminality a stěhování nepřizpůsobivých občanů docházelo k několika demonstracím, násilnostem a střetům policie s pravicovými extremisty, kteří byli často podporování „běţnými občany“. Tyto okolnosti se odrazily i ve volebních výsledcích do zastupitelstva města Duchcov, ve kterém probíhaly nejostřejší protesty, kdy se podařilo Dělnické straně sociální spravedlnosti dostat do zastupitelstva obce a získat i místo radního.17 14

BĚLKA, Michal; ČTK. Německá policie vyšetřuje 2200 zlodějů, překvapil ji počet Afričanů. iDNES.cz [online]. MAFRA, publikováno 6. 1. 2016 [cit. 30. 1. 2016]. 15 Novinky.cz. Stockholm uţ není bezpečný. Švédská policie přiznala, ţe neuhlídá pořádek. Novinky.cz [online]. Borgis, publikováno 26. 1. 2015 [cit. 30. 1. 2016]. 16 Novinky.cz. Desítky zakuklenců vzaly útokem nádraţí ve Stockholmu, cílem byli migranti. Novinky.cz [online]. Borgis, publikováno 30. 1. 2015 [cit. 30. 1. 2016]. 17 Tiskové centrum DSSS. DSSS bude v Duchcově vládnout v koalici. Dsss.cz [online]. DSSS, publikováno 6. 11. 2014 [cit. 30. 1. 2016].

12

Pravicově extremistické strany se snaţí vyvolat nenávist vůči multikulturní společnosti neboli tzv. multikulturalismu. Za multikulturalismus se označuje multikulturní integrace dvou skupin obyvatel. První skupinou je národní menšina, která se doposud netěší z existence vlastní kulturní či politické autonomie, z přičlenění k vlastnímu národnímu státu či jeho vytvoření. Druhou skupinu tvoří přistěhovalci, migranti, kteří v jednotlivých vlnách migrují do cílových obvykle vyspělých západních zemí.18 Multikulturalismus je pravicovými extremisty prezentován jako destruktivní prvek národa, zejména pak v souvislosti s migrací osob původem z blízkého východu a severní Afriky. V těchto skupinách extremisté vidí ohroţení národní bezpečnosti, suverenity a násilné islamizace. Výhrady vůči zastáncům multikulturalismu směřují z mnoha různých ideologických i praktických důvodů. Extremisty je namítáno například upevňování rozvratných sociálních konfliktů v souvislosti s institucionální podporou multikulturalismu. Obavy z kulturně rozmanitých společenstev, které povedou ke ztrátě sociální soudrţnosti a rozpadu základních hodnot státu. Situace, kdy bude docházek k tzv. rasismu naruby popřípadě positivnímu rasizmu. V krajních případech aţ hrozbou pro bezpečí daného státu či regionu.19 Nebezpečí v multikulturní společnosti spatřuje téţ tzv. extremismus středu. 1.1.2.

Extremismus středu

Z důvodu nejasnosti, zda je moţné „extremismus střed“ označit za formu typického pravicového extremismu, věnuji tomuto tématu samostatný oddíl. Uvedu zde pouze základní myšlenku, která mi přijde v souvislosti s politikou a událostmi posledních měsíců zajímavá, a která si dle mého názoru zaslouţí krátké uvedení. Do tzv. extremismu středu lze řadit většinu osob, které se odlišují od pravicových extremistických skupin. Tyto osoby můţeme také označit za pravicové populisty, u kterých je poznávacím znamením zaměření na nacionalismus a otázkám spojených s odporem vůči migraci, zejména pak ve spojitosti s hrozbou islámu. Poţadují přísnou imigrační politiku nebo uzavření hranic.20 Jedná se o osoby vystupující v dnešní době zejména proti NATO a Evropské unii (dále jen EU) a její hospodářské, bezpečnostní 18

DANICS; KAMÍN, Extremismus, rasismus a antisemitismus, opt. cit., s. 141. Tamtéţ, s. 147. 20 CHARVÁT, Současný politický extremismus a radikalismus, opt. cit., s. 72-73. 19

13

a migrační politice. Za extremisty středu je dle Vlachové moţno označit osoby, „které nesouhlasí s vývojem kapitalismu, v němž roste role mezinárodního podnikání, velkých podniků a odborů, s konkurencí plynoucí z poklesu významu hranic, kterou považují za ohrožení domácího podnikání, z přítomnosti jiných národností, ras a etnik. Příznivci tohoto tzv. extremismu středu volají po izolaci republiky (neutralitě místo členství v NATO a vystoupení z EU), mají nesmiřitelný postoj k Německu, Romům, kriminalitě, viditelnému porušování zákonů. Žádají obnovení trestu smrti, preferenci drobného podnikání a tzv. českého kapitálu a soběstačnosti v produkci potravin. Kombinují prvky radikalismu, autoritářství nacionalismu a xenofobie. Pro své bezpečí vyžadují pevný řád, který se často vymyká koncepci právního státu, jehož normy porušují.“21 Populisté se obvykle straní otevřeného rasismu, poukazují spíš na kulturní odlišnosti, sebe označují za nacionalisty. Neofašismus a neonacismus veřejně odsuzují. Takovým subjektem se dala v historii české politiky označit strana Sdruţení pro republiku – Republikánská strana Československa rozpuštěná v roce 2013. Dnes lze dle mého názoru do této skupiny zařadit, samozřejmě s drobnými odlišnostmi od výše uvedené definice, zejména s poţadavkem na zavedení trestu smrti, politické hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) a Úsvit národní koalice (Úsvit) spolupracující se skupinu Islám v ČR nechceme (IvČRN) a Blokem proti islámu (BPI). Hlavním bodem těchto uskupení je radikální změna politického systému, zavedení přímé demokracie, vykonávané občany pomocí referenda a zejména pak výhrady vůči politice EU v otázce integrace uprchlíků a islamizace Evropy. Tyto strany spatřují v multikulturní integraci ohroţení svobody a demokracie a samotné existenci ČR.22 Vyvstává otázka, jak hodnotit v dnešní době tyto strany. Má se jednat o stranu extremistickou, hlásající nenávist vůči jiné kultuře nebo rase? Popřípadě o stranu radikálně populistickou, která si uvědomuje rizika spojená s přílivem milionů lidí, o kterých nic nevíme, a u kterých je vysoké bezpečnostní riziko, snaţící se z této situace vytěţit co moţná nejvíce politických bodů a hlasů voličů. Z mého pohledu se jedná o druhou variantu. Pokud by byla takováto otázka poloţena zhruba před deseti lety,

21

VLACHOVÁ, Klára. Extremismus středu. Ekonom, týdeník hospodářských novin [online]. Economia, publikováno 26. 2. 1998 [cit. 24. 1. 2016]. 22 Svoboda a přímá demokracie. Program. Deset základních programových bodů politického hnutí SPD [online]. SPD, [cit. 24. 1. 2016].

14

jednalo by se podle mě o jasný případ extremismu. Ve světle posledních událostí je moţné tyto populistické strany hodnotit jinak. Státy EU nezvládají řešení migrační krize, kdy zejména západní země nechtějí připustit nezvládnutí této situace a problém bagatelizují. Země na tzv. migračním koridoru uzavírají hranice ale i přes to se jim migrační vlna nedaří zastavit. Dále jsou „pomyslnou vodou na mlýn“ pravicových populistů události, kterými se potvrzuje, ţe začleňování migrantů bude obtíţné aţ nemoţné. Tito migranti páchají trestné činy, nerespektují kulturu a v mnoha ohledech se chovají agresivně, ze stran států EU dochází k zatajování informací o násilné činnosti migrantů a politici zlehčují situaci. Ano, trestnou činnost páchají i občané EU, ale je alarmující, jaké mnoţství pachatelů a v jaké intenzitě dochází k trestným činům ze stran migrantů. Za příklad mohu uvést události během oslav Nového roku v Kolíně nad Rýnem, kdy došlo k víc jak stovce fyzických útoků na ţeny, krádeţí a napadání ze stran migrantů. 23 1.1.3.

Levicový extremismus

Levicový extremismus se od pravicového výrazně odlišuje, zejména v ideologii, celkovým pohledem na svět, sociálním sloţením svých příznivců a vztahu ke zbytku společnosti.24 Cílem levicového extremismu je vytvoření společnosti, ve které panuje naprostá rovnost mezi jejími členy. V takovéto společnosti panují harmonické vztahy zaloţené na principu sounáleţitosti, tolerance, dobré vůle a obětavosti.25 Levicový extremismus je moţno dělit na dvě základní ideologie a to anarchismus a komunismus. Na rozdíl od pravicového extremismu ten levicový je velice ideově rozštěpený. Zvláště pak komunismus, který si prošel mnohem sloţitějším a odlišnějším vývojem. Komunismus se dělí na několik dalších ideologií26 spojených v zásadě pouze společnými marxistickými kořeny. Proto nelze popisovat komunismus jako takový, ale je potřeba přísně rozlišovat politologická hlediska a vţdy přesně specifikovat o jaký

23

Zahraničí. Chaos a násilí: Jak kolínské silvestrovské oslavy změnily Německo [online]. Iniciativa OPEN DOORS, publikováno 16. 1. 2016 [cit. 25. 1. 2016]. 24 CHARVÁT, Jan. Ideologie Extremismu. Demokracie versus extremismus: výchova k aktivnímu občanství. 1. vyd. Praha: Asi-milovaní, 2013, s. 38. 25 CHMELÍK, Symbolika extremistických hnutí, opt. cit., s. 7-8. 26 Za základní ideologický směr pokládající myšlenky komunismu označujeme marxismus. Mezi další ideje spadající pod komunismus řadíme leninismus, stalinismus a trockismus.

15

konkrétní komunismus se jedná. Způsobem, jak dosílit změně ve společnosti je řízená revoluce skupinou profesionálních revolucionářů. 27 Základem a hlavní myšlenkou anarchismu je společenská sebeorganizace společnosti, která by měla být řízena bez donucovací autority státu. Stát by měl být podle anarchistů řízen samosprávnými obcemi, které spolupracují mezi sebou a tvoří federaci.28 Podobně sloţitá situace s nejednotou ideologií jako u komunismu je i u anarchismu, který se dělí na minimálně dvě odlišné části, individualistickou a kolektivistickou. 1.1.4.

Islámský extremismus

Pro islámský extremismus je moţno téţ uţít termín islamismus. Islám je celosvětové náboţenství, druhé nejrozšířenější po křesťanství. Islám je veden v některých zemích jako státní náboţenství. Šarí´a je islámskou jurisprudencí, která je zdrojem pořádku a legislativy. Spojovat přímo islám a islamismus není moţné. Islamismus nedemokraticky vyuţívá islám k politickým účelům. Hrozba islamismu pro západní státy spočívá v islamizaci společnosti, kdy dochází k odstraňování dosavadního politického vedení, neislámských zákonů a odstraňování zahraniční politiky orientované na západní instituce. Tím dochází šíření islámského ţivotního stylu se současným odstraněním západní kultury a to i pomocí násilných akcí. Proto je moţné uvést islamismus jako jednu z forem politického extremismu.29 Mareš uvádí, ţe „pojem islámský fundamentalismu se vztahuje k dogmatickému výkladu alespoň některých původních norem islámské víry. S ohledem na řadu ustanovení islámského práva je v zásadě každé prosazování dogmatismu současně i extremismem v jeho stávajícím pojetí v ČR v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Islamismus je v českém prostředí tematizován především v souvislosti s problematikou terorismu, přičemž terorismus je metoda prosazování zájmů brutálními zastrašujícími prostředky. Ztotožňování terorismu a islamismu tedy není správné, i když se oba jevy překrývají. Z hlediska islámského učení přitom není podstatné rozlišování mezi terorismem a jinými formami politického násilí, protože islámští bojovníci se obecně chápou jako vykonavatelé ozbrojeného džihádu.“30 27

CHARVÁT, Současný politický extremismus a radikalismus, opt. cit., s. 85-86. CHARVÁT, Demokracie versus extremismus: výchova k aktivnímu občanství, opt. cit., s. 39. 29 CHMELÍK, Extremismus, opt. cit., s. 44. 30 MAREŠ, Miroslav. Islamismus jako bezpečnostní hrozba pro Českou republiku. Vojenské rozhledy. 2011, roč. 19 (51), č. 4, s. 118. 28

16

ČR v současné době čelí ohroţení zejména ze strany tzv. islámského státu, který operuje převáţně v Sýrii, Iráku, Libanonu a dalších zemí blízkého východu. Největší nebezpečí pro bezpečnost Evropy nevyvolává moţnost přímého napadení IS ale útoky vykonané občany EU, kteří odešli za IS bojovat a následně se vrátili do Evropy. Česká vláda zatím, aspoň oficiálně, neeviduje ţádné občany ČR, kteří by odešli do Sýrie či Iráku bojovat za IS. O takovéto statistice nemůţou hovořit jiné země EU. Dle údajů z února 2015 bojuje za IS 3600 bojovníků, původem většinou z Francie, Německa a Belgie.31 Tito bojovníci se po absolvování vojenského výcviku vrací do zemí svého původu, kde mohou vykonat teroristický útok. Tato obava se potvrdila dne 13. listopadu 2015, kdy došlo v Paříţi k teroristickému útoku, při kterém bylo zavraţděno 130 lidí. Identifikovanými útočníky byly občané Francie, Belgie a zatím neidentifikované osoby, které se do Evropy dostali spolu s migrační vlnou na základě falešných pasů.32 K tomuto útoku se přihlásil IS.33 Německé tajné sluţby v roce 2014 evidovali 6300 radikálů, kteří se hlásí k ultrakonzervativním proudům islámu. Dalším moţným způsobem, jakým získat mocenskou pozici ve státě je koncepce tzv. „demografické bomby“. Jedná se o situaci, kdy dochází k postupnému ovládnutí společnosti díky vysoké porodnosti v islámské populaci. To má za cíl vytvořit odpovídající počet muslimů, kteří si budou nárokovat odpovídající mocenského zastoupení v dosavadních západních zemích.34 Důvod proč v oddíle „Islámský extremismus“ uvádím příklady ze zahraničí, i kdyţ se moje práce věnuje extremismu v ČR, má jednoduché vysvětlení. Jak je vidět na teroristických útocích v Paříţi, jedná se o mezinárodní problém, páchaný lidmi více národností a není tak vyloučeno, aby se podobný scénář v budoucnu neodehrál i v ČR. Zvláště pak, kdyţ se podíváme, kolik islámských radikálů se nachází v Německu, státu se kterým máme nejdelší společnou hranici. 1.2. Ostatní formy extremismu V této podkapitole uvedu ostatní formy extremismu v ČR. Jedná se o náboţenský národnostní a ekologický extremismus. Tyto formy extremismu nejsou v ČR příliš 31

Novinky.cz. Pod černou vlajkou Islámského státu 20 000 cizinců z 90 zemí světa. Novinky.cz [online]. Borgis, publikováno 11. 2. 2015 [cit. 27. 1. 2016]. 32 iDnes.cz, ČTK. Policie identifikovala třetího útočníka z Bataclanu, bojoval v Sýrii. iDNES.cz [online]. MAFRA, publikováno 9. 12. 2015 [cit. 27. 1. 2016]. 33 BOROCHOVÁ, Dana. OTÁZKY A ODPOVĚDI: Vše, co víme o vraţedných útocích v Paříţi. iDNES.cz [online]. MAFRA, publikováno 20. 11. 2015 [cit. 27. 1. 2016]. 34 MAREŠ, Islamismus jako bezpečnostní hrozba pro Českou republiku, opt. cit., s. 119.

17

rozšířené a jejich nebezpečnost vůči společnosti není v současné době na takové úrovni jako u politického extremismu. 1.2.1.

Náboženský extremismus

Z hlediska náboţenského extremismu se setkáváme především se sociálně neţádoucím jednáním, které závaţným způsobem porušuje právní řád. Tohoto jednání se dopouštějí členové nebo příznivci skupin, kterými bývají nejčastěji sekty nebo náboţenská hnutí. Jejich jednání se vyznačuje zejména psychologickou manipulací a psychologickou nebo jinou formou násilí.35 Za náboţenskou sektu označujeme takové uskupení osob, které je relativně uzavřené s organizovanou strukturou a absolutistickými nároky na podřízenost členů, kteří zde vystupují s nekritickými, dogmatickými názory a zásadami. V rámci tohoto uskupení všichni členové vyznávají stejné náboţenské myšlení. Po členech takovéto sekty je vyţadováno vzdání se vlastní identity, hmotných statků a v nejkrajnějším případě i vlastního ţivota. Členové sekty jsou absolutně závislí na skupině a jejích vůdcích.36 Náboţenský extremismus se v Českých poměrech vyskytuje zcela výjimečně a jeho nebezpečnost nedosahuje takové úrovně jako u politického extremismus. 1.2.2.

Národnostní extremismus

Národnostní extremismus bývá některými vědci označován spíše jako etnický extremismus. Ministerstvo vnitra k národnostnímu extremismus v ČR uvádí, ţe „v současnosti se projevy národnostního extremismu jeví jako zanedbatelné díky utlumení činnosti nejmilitantnějších moravistů. Vrcholem jejich aktivit byly dopisy tzv. Moravské osvobozenecké či zemské armády z let 1993 – 2001, slibující teroristické útoky vůči nepřátelům Moravy, které však zůstaly nerealizovány.“37 1.2.3.

Ekologický extremismus

Cílem ekologických extremistů je návrat k druhu společnosti, která by nezatěţovala okolní prostředí. Ekologický extremista se tak vyznačuje postojem, ve kterém povaţuje lidi za „rakovinu“ Země. Jeho postoj proti vědě a technice je negativní. Takovýto postoj

35

CHEMLÍK, Extremismus a jeho právní a sociologické aspekty, opt. cit., s. 8. Tamtéţ, s. 9. 37 Odbor bezpečnostní politiky. Extremismus. Co je extremismus. [online]. Ministerstvo vnitra ČŘ, publikováno 25. 11. 2010 [cit. 25. 1. 2016]. 36

18

se můţe projevovat odmítáním geneticky modifikovaných potravin a jaderné energetiky. Mareš ve svém článku věnujícímu se ekoterorismu uvádí, ţe „nejaktivnější ekoteroristickou skupinou, která se doposud na našem území objevila, je česká sekce transnacionální skupiny Animal Liberation Front - Fronta za osvobození zvířat (ALF). Její působení se zaměřuje především na práva zvířat. Kalkulem sabotážních akcí ALF je způsobení co největší ekonomické škody, protože pak se podle ní obchod se smrtí zvířat přestane vyplácet, toto odvětví bude prodělečné a zanikne. ALF zdůrazňuje při svých akcích nenásilí vůči živým tvorům, masivně však používá násilí vůči věcem.“38 1.3. Pojmy související s extremismem K bliţšímu pochopení extremismu, je potřeba vymezit ostatní pojmy, které se vztahují k problematice extremismu. Extremismus jako takový je velice široký pojem, který bývá specifikován různými odlišnostmi, způsoby projevu a motivy pachatelů. Z hlediska obsáhlosti extremismu, není moţné uvést všechny související pojmy, proto vyberu pouze ty z mého pohledu nejdůleţitější, které zde zatím nebyly uvedeny. 1.3.1.

Radikalismus

Radikalismus se od extremismu39 odlišuje tím, ţe nemusí mít antisystémové zaměření, ale většinou se jedná o opozici vůči vládě. Můţe ovšem označovat i reformní kroky vládních politických subjektů. Hlavním rozdílem je legálnost opozice, která svými činy, ač mohou být seberadikálnější, se stále nachází v mezích demokratického systému tzv. ústavně-konformního spektra názorů. Rozdíl mezi extremistou a radikálem je v pouţívání odlišných prostředků a cílů. Radikál vyuţívá všechny dostupné legální prostředky, i takové, které se mohou nacházet na okraji ústavního rámce, kterých uţije za cílem změny v různých oblastech demokratické společnosti za současného zachování politického systému.40 1.3.2.

Terorismus

Terorismus je ve vztahu k extremismu brán jako násilná metoda, pro kterou je typické organizované a plánované destruování a vraţdění nebo hrozba těmito postupy

38

MAREŠ, Miroslav. Ekoterorismus v České republice. Rexter [online]. CBBS, publikováno 1. 5. 2004 [cit. 31. 1. 2016]. 39 Jednoznačný význam extremismu ke vztahu s politickým systémem, který svým významem představuje ideologickou a fundamentální opozici. 40 DANICS; KAMÍN, Extremismus, rasismus a antisemitismus, opt. cit., s. 10-11.

19

k dosaţení politických nebo národnostních cílů.41 Pokud se podíváme na pojem extremismus, tak zjistíme, ţe neexistuje jednotná definice terorismu jako projevu extremismu. Brian Jenkins definuje terorismus jako „užití síly nebo hrozící užití síly zaměřené k dosažení politických změn.“ Dle Jamese M. Polanda je terorismus „promyšlenou úmyslnou plánovitou vraždou, újmou na zdraví a hrozbou nevinným s cílem vytvořit obavu a zastrašení za účelem dosažení politické nebo taktické výhody“ Walter Laqueure vidí terorismus jako „nezákonné užití síly zamířené na nevinné lidi k dosažení politického cíle.“42 Z uvedených definic můţeme vypozorovat společné prvky, kterými jsou způsobení strachu u obyvatelstva za účelem politických a sociálních změn. Terorismus tak lze komplexně definovat jako „protiprávní akty systematického páchání úkladného násilí proti obyvatelstvu a státním orgánům za účelem vyvolání strachu, paniky a destabilizace stávajících politických poměrů.“43 V rámci terorismu se setkáme s termínem „teror“. Teror je prostředek terorismu k zastrašování či likvidaci protivníků a k vyvíjení psychického nátlaku pomocí bombových útoků, atentátů, únosů, veřejných poprav atd. 44 Dle Bezpečnostní informační sluţby ČR „aktéři terorismu hledají stále nové formy, metody a cíle útoků. Aktuální vývoj v terorismu směřuje k útokům na civilní obyvatelstvo na veřejných místech za použití pokud možno co nejjednodušších nástražných improvizovaných výbušných zařízení. V budoucnu se na těchto typech útoků budou stále více podílet osamělí zradikalizovaní fanatici bez přímých vazeb na jakoukoli teroristickou organizaci či jinou strukturu.“45

41

CHEMLÍK, Extremismus a jeho právní a sociologické aspekty, opt. cit., s. 26. SVOBODA, Ivo; HRBATA, Michael. Extremismus a terorismus jako destabilizující prvky společnosti. Vojenské rozhledy. 2014, roč. 23 (55), č. 1, s. 38. 43 SVOBODA; HRBATA, opt. cit., s. 39. 44 CHEMLÍK, Extremismus a jeho právní a sociologické aspekty, opt. cit., s 26. 45 Terorismus. Bezpečnostní informační služba: zpravodajská služba České republiky [online] Bezpečnostní informační sluţba, [cit. 5. 4. 2016]. 42

20

2. Juristické aspekty extremismu v České republice Pokud budeme řešit otázky spojené s extremismem, tak se musíme řídit třemi základními kategoriemi normativních aktů. První kategorií jsou mezinárodní smlouvy, kterými je ČR dle čl. 10 zákona č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen Ústava) po ratifikaci vázána. Tyto smlouvy jsou pro ČR závazné a v případě rozporu se přednostně uţije této mezinárodní smlouvy. Dle čl. 10a Ústavy je moţné převést určité pravomoci ČR na mezinárodní organizace nebo instituci. Druhou kategorií jsou Ústavní zákony, zejména Ústava České republiky a Listina základních práv a svobod. Třetí kategorií je pak trestní zákoník č. 40/2009 Sb. 2.1. Mezinárodní smlouvy a extremismus Mezinárodní smlouvy věnující se problematice extremismu se začaly objevovat jako reakce na druhou světovou válku. Zejména pak v souvislosti s problematikou rasové diskriminace. Zakládající státy Organizace spojených národů (OSN) se shodly, ţe diskriminace zaloţená na rase, barvě pleti a národnosti je překáţkou ohroţující mír a bezpečnost vůči přátelským a mírovým vztahům mezi národy a harmonickým souţitím lidí. Státy OSN stanovily jeden z cílů, který usiluje o podporu a posilování úcty k lidským právům a základním svobodám pro všechny bez rozdílu rasy, pohlaví, jazyka nebo náboţenství.46 Jedním z nejdůleţitějších dokumentů OSN je Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace . Úmluva byla publikována ve Sbírce zákonů jako vyhláška Ministerstva zahraničních věcí Československé socialistické republiky č. 95/1974 Sb.

Dalšími

důleţitými

dokumenty

jsou

vyhláška

Ministerstva

zahraničních věcí č. 116/1976 Sb., o Mezinárodní úmluvě o potlačení a trestání zločinu apartheidu účinná od 18. 7. 1976 a vyhláška Ministerstva zahraničních věcí č. 120/1976 Sb., o Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Rada Evropy v roce 1998 vydala Úmluvu o ochraně národnostních menšin, která v České republice vstoupila v platnost 1. dubna 1998 pod č. 96/ 1998 Sb. Dne 23. listopadu byla vyhlášena Úmluva o počítačové kriminalitě pod č. 104/2013 Sb., která byla doplněna Úmluvou o počítačové kriminalitě o kriminalizaci činů rasistické

46

HERCZEG, opt. cit., s. 158.

21

a xenofobní povahy spáchaných prostřednictvím počítačových systémů, jeţ vstoupila v platnost 1. prosince 2014. Na půdě Evropské unie je boj proti extremismu vyjádřen v čl. 67 Lisabonské smlouvy, kdy Unie usiluje o zajištění bezpečnosti a předcházení trestné činnosti, rasismu a xenofobii, prostřednictvím opatření pro koordinaci a spolupráci mezi orgány činnými v trestním řízení. Zároveň zakotvuje uznávání soudních rozhodnutí členských států v trestních věcech a sbliţování předpisů trestního práva.47 Dalším dokumentem, který vznikl ještě v době Evropského společenství, je Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb., o sjednání Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokolů na tuto Úmluvu navazujících. 2.2. Ústavní základy a extremismus Pokud se podíváme na problematiku extremismu z pohledu vnitrostátního práva, tak musíme začít od Ústavy ČR a dále pak v Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součástí ústavního pořádku České republiky, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb. (dále jen Listina). V prvním článku Listiny je uvedeno, ţe všichni lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Jejich základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Na první článek navazuje článek druhý a zejména první odstavec, který stanovuje zaloţení státu na demokratických hodnotách a zároveň vylučuje moţnost, ţe by stát byl zaloţen na ideologii nebo na náboţenském vyznání. V dalších článcích pak Listina vyţaduje zákaz diskriminace na základě pleti, jazyka, víry, náboţenství, politického nebo jiného smýšlení, národního původu, sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. Listina tak stojí na přirozenoprávní koncepci práv a na rovnosti v právech. Současně zakotvuje práva národnostních a etnických menšin. Z Ústavních pramenů vyvozujeme tyto základní principy, které stanovují postih projevů extremismu. Princip majority a ochrany práv menšin v čl. 6 Ústavy, nezdanitelnost a nezcizitelnost základních práv a svobod v čl. 1 Ústavy a zásada zákonnosti a zásada trestní represe uvedené v § 12 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. 47

FRANCOVÁ, Jana. Lisabonská smlouva: konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie. 2. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, Odbor informování o evropských záleţitostech, 2009, s. 101.

22

2.3. Trestní zákoník a extremismus Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen TZ), je hlavním trestním předpisem věnujícím se hmotněprávní úpravě trestných činů v ČR. Pojem extremismu nemá v TZ přesnou definici. Je zde uvedeno několik trestných činů, které lze pojmenovat tzv. zločiny z nenávisti. V angličtině se pro tyto trestné činy uţívá označení „hate crimes“. Tyto trestné činy jsou zaměřeny proti lidem, majetku nebo organizaci z důvodu rasové, národní a etnické nenávisti vůči přistěhovalcům a minoritám. Přesné vymezení zločinů z nenávisti není jednoduché, jelikoţ za zločin z nenávisti je moţné povaţovat i akt zaměření proti jinému na základě, ţe patří k nějaké kolektivní identitě, i kdyţ se nemusí jednat o pravdivé přesvědčení. Trestný čin z nenávisti můţe mít podobu fyzického útoku, ţhářského útoku, teroristického útoku, slovního útoku, nadávky, útoku prostřednictvím počítačové sítě a sociálních médií, poškození majetku, zastrašování, vyhroţování, vydírání, šikany, obtěţování, útočných graffitů a dopisů.48 Trestné činy spáchané z tzv. nenávistné pohnutky uvedené v TZ spočívající v rasové, národnostní, náboţenské a jiné nenávisti, vyjádřené v základní nebo kvalifikované skutkové podstatě. Tyto trestné činy můţeme nalézt v první hlavě věnující se trestným činům proti ţivotu a zdraví. Jedná se například o trestný čin vraţda § 140 TZ, kdy tato tzv. nenávistná pohnutka je vyjádřena v odst. 3 písm. g). Dalšími trestnými činy v první hlavě, které obsahují tzv. nenávistnou pohnutku, jsou například ublíţení na zdraví § 146 TZ a těţké ublíţení na zdraví § 145 TZ. Také v druhé hlavě, která je věnována trestným činům proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství, nacházíme trestné činy s tzv. nenávistnou pohnutkou. Jsou to například trestné činy zbavení osobní svobody § 170 TZ, omezování osobní svobody § 171 TZ a vydírání § 175 TZ. Hlava pátá věnující se trestným činům proti majetku obsahuje pouze jeden trestný čin s tzv. nenávistnou pohnutkou a to poškození cizí věci § 228 TZ. Velice důleţitou je hlava desátá obsahující trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných, kde jsou uvedeny důleţité trestné činy ve spojení s extremismem a tzv. nenávistnou pohnutkou. Důleţitost této hlavy spatřuji v počtu spáchaných

48

DANICS, Štefan. Koncept „hate crimes“ – zločiny z nenávisti. II. Kriminologické dny. 1. vyd. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2014, s. 24-27.

23

trestných činů na našem území v souvislosti s extremismem.49 V této hlavě se nachází zejména trestné činy násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci § 352 TZ, hanobení národa, rasy etnické nebo jiné skupiny osob § 355 TZ a podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod § 356 TZ. Další hlavou obsahující trestné činy s nenávistnou pohnutkou je hlava dvanáctá, která se věnuje trestným činům vojenským, kdy se jedná například o trestné činy uráţka mezi vojáky § 378 TZ a porušování práv a chráněných zájmů vojáků stejné hodnosti, vojáků podřízených nebo s niţší hodností §§ 382 TZ a 383 TZ. Poslední hlavou, která obsahuje trestné činy s tzv. nenávistnou pohnutkou je velice důleţitá hlava třináctá. Tato hlava obsahuje trestné činy genocida § 400 TZ, útok proti lidskosti § 401 TZ, apartheidu a diskriminace skupiny lidí § 402 TZ, zaloţení podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka § 403 TZ, který byl nejčastěji páchaným trestným činem v souvislosti s extremismem v roce 2015, a jako poslední trestný čin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy § 405 TZ. Nenávistná pohnutka můţe být i pouţita jako přitěţující okolnost, u těch trestných činů, kde není přímo vyjádřena ve skutkové podstatě. Tato přitěţující okolnost je uvedena v § 42 písm. b) TZ., kdy je vyuţita soudem za okolností, ţe pachatel spáchal trestný čin z národnostní, rasové, etnické, náboţenské, třídní či jiné podobné nenávisti. Z výše uvedeného výčtu trestních činů vyberu pro rozbor ty trestné činy, které jsou nejzávaţnější a v roce 2015 byly nejčastěji páchané, kdy budu vycházet ze statistiky uvedené v kriminologické části. Dále bych chtěl rozebrat trestný čin teroristického útoku § 311 TZ, který sice není souvislý s trestnými činy z nenávisti, ale je zde souvislost s činností extremistických skupin, jak bylo zmíněno výše v oddíle věnujícím se terorismu. 2.3.1.

Vražda

Jak můţeme vidět na hierarchii řazení trestných činů v TZ, tak trestné činy proti ţivotu a zdraví osob jsou uvedeny hned v první hlavě. Zejména pak trestný čin vraţdy, který je veden jako první trestný čin zvláštní části trestního zákoníku. Lidský ţivot a zdraví, proti kterým jsou tyto trestné činy vedeny, jsou chráněny jako základní práva vyjádřena v Listině základních práv a svobod. 49

Počet spáchaných trestných činů v souvislosti s extremismem na území ČR je prezentováno v části věnující se kriminologickým aspektům extremismu.

24

Trestný čin vraţdy obsahuje dvě základní skutkové podstaty. Skutková podstata uvedená v prvním odstavci je označována jako vraţda prostá. Pro prostou vraţdu stačí, aby úmysl byl eventuální. Ve druhém odstavci se jedná o vraţdu s rozmyslem nebo po předchozím uváţení, jeţ je přísněji postihována.50 Z hlediska této práce je ovšem nejdůleţitější odstavec třetí písmeno g), který charakterizuje kvalifikovanou skutkovou podstatu spojenou s trestným činem z nenávisti. Jedná se o skutkovou podstatu hodnocenou trestní sazbou odnětí svobody v délce trvání patnácti aţ dvaceti let nebo výjimečným trestem za okolností, kdy pachatel spáchá trestný čin vraţdy dle § 140 odst. 3 písm. g) TZ na jiném pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení vyznání nebo proto, že je skutečně nebo domněle bez vyznání. V praxi se často vyskytují útoky motivované rasovou, etnickou, národnostní nebo jinou podobnou příslušností ke skupině lidí. Pachatelé často takovou příslušnost usuzují z barvy pleti či jiných vzhledových znaků napadené osoby, aniţ by jim byla skutečná rasová, etnická, národnostní nebo jiná příslušnost známa. Tento čin můţe být motivován jak skutečnou, tak i domnělou rasovou, etnickou, národnostní nebo jinou příslušností ke skupině lidí. Nezáleţí tedy na tom, zda pachatel znal skutečnou rasovou, etnickou, národnostní nebo jinou příslušnost poškozeného, která byla příčinou usmrcujícího útoku. Je tedy moţné, ţe pachatel se z důvodu takové domnělé příslušnosti dopustil vraţdy na příslušníku stejné rasy, etnické, národnostní nebo jiné příslušnosti, jako je on sám, a proto i v tomto případě bude jeho trestný čin posouzen jako vraţda podle § 140 odst. 1 nebo 2, odst. 3 písm. g).51 V historii samostatné České republiky je evidováno několik vraţd s rasovým, národnostním nebo etnickým podtextem. Nejzávaţnější případ se stal 19. dubna 2009 ve Vítkově, kde čtveřice osob zaútočila zápalnými lahvemi na dům, ve kterém pobývala romská rodina. Pachatelé příslušící k extremistické skupině spojené s rasovými projevy svůj čin vykonali ve snaze zviditelnit se v této skupině. K zviditelnění mělo mimo jiné dojít tím, ţe svůj čin spáchají k 120. výročí narození Adolfa Hitlera. Objektem trestného činu vraţdy byl lidský ţivot obyvatel tohoto domu. Objektivní stránka směřovala k usmrcení obyvatel domu pro jejich příslušnost k etnické skupině. 50

NOVOTNÝ, Oto; VOKOUN, Rudolf; ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 6. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 26. 51 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád: komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1477.

25

Čin byl veden na více osobách zvlášť surovým a trýznivým způsobem. Aby byla naplněna i subjektivní stránka tohoto trestného činu, bylo pro orgány činné v trestním řízení velice důleţité prokázat, ţe pachatelé svůj čin vedli s úmyslem usmrtit tyto osoby. Úmysl byl prokázán tím, ţe pachatelé si vytipovali noční dobu a zápalné lahve vhodili do objektu takovým způsobem, aby zaloţili tři ohniska poţáru, která měla vést k usmrcení osob přítomných v domě, popřípadě měla ztíţit jejich záchranu. I přes to, ţe čin nebyl dokonán, byli pachatelé odsouzeni za pokus trestného činu vraţdy dle § 8 odst. 1 a § 219 odst. 1 a 2 písm. a) b) e) g) zákona č. 140/1961 Sb., ve znění k 19. 4. 2009, spáchaný formou spolupachatelství dle § 9 odst. 2 a trestného činu poškozování cizí věci dle § 228 odst. 1.52 Za tyto činy byli tři z pachatelů odsouzeni k úhrnnému a výjimečnému trestu odnětí svobody na 22 let a čtvrtý pachatel byl odsouzen k úhrnnému a výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání 20 let.53 2.3.2.

Násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci

Objektem trestného činu násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci dle § 352 TZ je ochrana klidného mezilidského souţití před rušením. Pokud se zaměříme na problematiku extremismu, tak rušení spočívá ve vyvolávání obav o ţivot, zdraví nebo majetek vyhroţováním nebo násilím, proti osobám, u kterých tak pachatel jedná pro jejich skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnosti, politickému přesvědčení a vyznání. Objektivní stránka § 352 odst. 2 TZ věnující se nenávistné pohnutce spočívá jak v uţití násilí, tak vyhroţováním usmrcením, ublíţením na zdraví a způsobením škody velkého rozsahu.54 Pro výhruţku je potřeba, aby vyvolala u poškozeného důvodnou obavu z jejího uskutečnění.55 Při posuzování znaků tohoto trestného činu se nelze omezit jen na vlastní obsah slovního prohlášení pachatele. Výrok pachatele je třeba hodnotit ve spojení s dalším konáním a projevy. Teprve poté je moţné hodnotit, zda se jedná o výhruţku způsobilou vzbudit důvodnou obavu z jejího uskutečnění. Není nutné, aby tato výhruţka pachatele obsahovala slova přímo vyjadřující vyhroţování usmrcením, těţkou újmou na zdraví 52

Trestný čin se trestný čin stal za účinnosti starého Trestního zákoníku. Nový Trestní zákoník č. 40/2009 Sb., by trestné činy kvalifikoval dle § 21 odst. 1 a § 140 odst. 2 a 3 písm. a) c) g) i) spáchaný formou spolupachatelství dle § 23 a trestného činu poškozování cizí věci dle § 228 odst. 1 spáchaný formou spolupachatelství. 53 Kompletní přepis rozsudku ostravského soudu nad ţháři z Vítkova. iDnes.cz [online]. MAFRA, publikováno 20. 10. 2010 [cit. 7. 2. 2016]. 54 NOVOTNÝ; VOKOUN; ŠÁMAL, opt. cit., s. 460-463. 55 Rozhodnutí NS ČR, sp. zn. Tzn 57/93. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 7. 2. 2016].

26

nebo jinou těţkou újmou, pokud přitom pachatel činil úkony svědčící o záměru vzbudit v poškozeném důvodnou obavu z usmrcení nebo způsobení těţké újmy.56 Za takovou situaci můţu uvést například to, kdyţ bude pachatel mířit střelnou zbraní a přitom natahovat spouštěcí mechanismus pistole, na osobu, která vstoupila do restauračního zařízení a pachatel na tak bude činit z důvodu tzv. nenávistné pohnutky se slovy „jestli sem ještě jednou vkročíš, tak tě odtud vynesou“. Pro spáchání trestného činu dle § 352 TZ není nutné, aby pachatel svůj čin vedl proti skutečné skupině určitých lidí, zaloţené na rasové, etnické, národností politické příslušnosti, náboţenské nebo jiné příslušnosti. Stačí, ţe pachatel se pouze domnívá, ţe osoba patří k jedné z výše uvedených skupin. Podmínkou v obou těchto případech, ať uţ jsou skutečně anebo jen domněle naplněny pachatelovi představy o oběti, aby násilí nebo vyhroţování byly motivovány právě z těchto konktrétně vymezených důvodů.57 Za spáchání trestného činu § 352 dle odst. 2 TZ hrozí pachateli trest odnětí svobody v délce trvání šesti měsíců aţ tří let. 2.3.3.

Hanobení národa, rasy etnické nebo jiné skupiny osob

Jedná se o trestný čin z části věnující se trestným činům narušujícím souţití lidí a chránící klidné občanské souţití před veřejným hanobením. Veřejné hanobení je směřováno vůči osobám pro jejich rozdíl v národnosti, jazyce, etnické skupiny, rasy, politického přesvědčení a vyznání nebo pro to, ţe jsou bez vyznání. Kvalifikovaná skutková podstata je směřována vůči pachateli, který se dopustí hanobení nejméně na dvou osobách a to tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejné přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem. Pohnutka je zde nenávist nebo zášť, směřující proti výše uvedeným skupinám. Pachatelem tohoto trestného činu můţe být kdokoli, jak fyzická osoba, tak právnická osoba dle § 7 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Hanobením se rozumí úmyslné sniţování váţnosti, které se můţe projevovat v jakékoli formě a spadá sem i nadávka.58 Z judikatury Nejvyššího soudu, tak lze za hanobení označit slovní projev, nadávku, ale i jiný výrok s hrubě uráţlivým a znevaţujícím vyzněním. Spadá sem i takový výrok, jehoţ doslovné znění je samo

56

Usnesení NS ČR, sp. zn. 8 Tdo 254/2010. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2016]. 57 ŠÁMAL a kol., opt. cit., s. 3280. 58 HERCEG, opt. cit., s. 38

27

o sobě indiferentní a jehoţ hrubě uráţlivá a znevaţující povaha vyplývá z okolností, za nichţ byl pronesen. Za výrok hanobící etnickou skupinu osob, tak můţeme označit například výrok „mrtvý cikán plave po vodě a to patří k přírodě.“ Jedná se o výrok, který evidentně vyjadřuje myšlenku podřadného postavení romského etnika a méněcennosti ţivota jeho příslušníků. Dalším hanobícím výrokem hrubě uráţlivým a znevaţujících určitou rasu můţe být pokřik „opice“ na osobu černé pleti.59 U tohoto trestného činu, je třeba zvaţovat, zda jednání pachatele nenaplňuje znaky těţšího trestného činu zaloţení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka dle § 403 TZ nebo trestného činu projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka dle § 404 TZ. Jednání pachatele nemusí být vţdy trestným činem, je zde moţnost, ţe pachatel spáchal pouze přestupek proti občanskému souţití dle § 49 odst. 3. zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. 2.3.4.

Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich

práv a svobod Jedná se o další trestný čin narušující souţití lidí. Tento trestný čin je ve svém objektu stejný jako hanobení národa, rasy etnické nebo jiné skupiny. I zde je objektem ochrana před diskriminací, vyjádřena ústavněprávním principem rovnosti bez rozdílu národnosti, jazyka, rasy etnické skupiny, politického přesvědčení a náboţenství.60 Na rozdíl od trestného činu dle § 355 TZ, kde se jedná o hanobení určitých skupin, tak u § 356 TZ se jedná o podněcování k nenávistnému jednání nebo k omezení práv a svobod těchto skupin. Veřejné podněcování je subjektivní stránkou trestného činu. Dle Gřivny se podněcováním rozumí „takový projev pachatele, který zamýšlí vzbudit v jiných osobách nenávist k některému národu, etnické skupině, rase, náboženství třídě nebo jiné skupině osob nebo vyvolat u jiných osob jednání, které by vedlo k omezování práv a svobod jejich příslušníků.“61 Za podněcování označujeme projev, kterým pachatel zamýšlí vzbudit u jiných osob nenávist k některému národu, etnické skupině, rase, náboţenství, třídě nebo jiné skupině osob, anebo vyvolat jednání dalších osob vedoucí k omezování práv a svobod jejich

59

Usnesení NS ČR, sp. zn. 7 Tdo 532/2014. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 7. 2. 2016]. 60 NOVOTNÝ; VOKOUN; ŠÁMAL, opt. cit., s. 465. 61 NOVOTNÝ; VOKOUN; ŠÁMAL, opt. cit., s. 466.

28

příslušníků. Nezáleţí na formě projevu, můţe se jednat jak o ústní, písemnou nebo grafickou. Podněcování se můţe stát přímo, nepřímo i skrytě. Například ironizování na účet skupiny osob. Projev, jehoţ obsahem je podněcování, můţe být učiněn i prostřednictvím tisku nebo jiného sdělovacího prostředku, můţe se tak dít i prostřednictvím počítačových sítí.62 V rámci trestné činnosti páchané počítačovou sítí zde nastává problém související s fungováním internetu, který je zaloţen na nadnárodní komunikační a informační síti. Z tohoto důvodu je regulace a provádění policejního dohledu nad internetem velice obtíţná, jelikoţ zde dochází k nejednotnosti pohledu na právo. V některých zemích můţe určitý výrok naplňovat všechny znaky trestného činu a v jiné zemi můţe být chráněn například svobodou projevu, například v USA. Policie tak ke zrušení registrovaných stránek na území USA musí prokázat, ţe tyto stránky mají přímou souvislost se skutečným protiprávním jednáním, k němuţ v České republice došlo. Nemusí tak stačit pouhé tvrzení, ţe obsah stránek je v rozporu s českým právem.63 Trestný čin je dokonán projevem, jehoţ obsahem je podněcování. K vyvolání nenávisti nebo k jednání směřujícímu k omezení práv a svobod přitom nemusí dojít. Stejně jako u trestného činu hanobení, pachatelem můţe být jak fyzická osoba, tak právnická osoba. Není vyloučeno, aby pachatelem byla i osoba, která má stejnou příslušnost k národu, rase nebo etnické skupině, kterou hanobí. Dalším společným znakem je i to, ţe je potřeba zkoumat zda pachatelovo jednání nenaplňuje znaky trestných činů dle § 403 a 404 TZ, popřípadě zda se nejedná pouze o přestupek proti občanskému souţití. 2.3.5.

Založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv

a svobod člověka V roce 2015 se jednalo o trestný čin s nejvyšším výskytem v oblasti trestných činů spojovaných s extremismem. Objektem trestného činu je rovnost lidí bez rozdílu národnosti, příslušnosti k etnické skupině, rase, náboţenství, třídě či skupině osob. Účelem trestněprávní úpravy je chránit tato práva před útoky, které jsou cíleny ke vzbuzení nenávisti nebo omezení těchto práv a svobod.64 Pachatel naplní objektivní

62

ŠÁMAL a kol., opt. cit., s. 3308. GŘIVNA, Tomáš; JAMBOROVÁ, Kateřina; TSCHORN, David. Regulace extremismu na internetu. Bezpečnostní hrozby [online]. Ministerstvo vnitra ČŘ, publikováno 7. 5. 2014 [cit. 13. 2. 2016]. 64 NOVOTNÝ; VOKOUN; ŠÁMAL, opt. cit., s. 553. 63

29

stránku tohoto činu vyjádřenou základní skutkovou podstatou v prvním odstavci za podmínek, ţe zaloţí, podporuje nebo propaguje hnutí, které směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboţenskou, či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob. Za hnutím tak můţe být povaţováno politické hnutí, zaloţené na základě registrace podle zákona č. 424/1991 Sb., o sdruţování v politických stranách a v politických hnutích, ale i zaloţené neformálním způsobem. Hnutím tak lze označit skupinu osob alespoň částečně organizovanou, byť i třeba formálně neregistrovanou, směřující k potlačení práv a svobod atd. Pro naplnění znaků této základní skutkové podstaty je nutné, aby hnutí existovalo v době, kdy je pachatel podporoval či propagoval.65 Za podporu hnutí můţe být povaţováno jednání člověka, který takovéto hnutí podporuje po materiální nebo formální stránce. Můţe se jednat o přímou finanční podporu nebo nepřímou, kdy se můţe jednat například o nákup materiálů, vydávaných k šíření myšlenek takovéhoto hnutí. Dále pak můţe docházet k podpoře hnutí například na koncertech extremistických hudebních skupin, kde můţe docházet k získávání nových přívrţenců, utvrzování stávajících členů hnutí či zveřejňování článků nebo písní podporující ideologii hnutí. Stejně tak není vyloučeno, aby i knihou vydanou ve formě historického dokumentu bylo propagováno hnutí směřující k potlačení práv a svobod člověka. Vydání takovéto knihy musí být učiněno v úmyslu, byť nepřímém nebo eventuálním, podporovat či propagovat hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod občanů, a tím případně i ovlivňovat chování osob sdruţených v takovém hnutí, popřípadě pro získání nových členů nebo pro prosazování myšlenek obsaţených v knize.66 Propagací hnutí se rozumí pachatelovo jednání, kterým se snaţí hnutí uvést v známost, šířit jeho ideologii mezi lidmi způsobem, kterým oslavuje a vyzdvihuje hnutí, hlásá jeho ideologii, teze a cíle nebo prostřednictvím publikace či jiného uveřejňování názorů, záměrů a ideologií takového hnutí. Musí zde existovat úmysl pachatele svým jednáním ovlivnit další osoby.67

65

Stanovisko NS ČR, sp. zn. Tpjn 302/2005. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 13. 2. 2016]. 66 Usnesení NS ČR, sp. zn. 5 Tdo 337/2002. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2016]. 67 NOVOTNÝ; VOKOUN; ŠÁMAL, opt. cit., s. 555.

30

Na rozdíl od trestného činu projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka dle § 404 TZ zde musí existovat úmysl pachatele svým jednáním ovlivnit další osoby. Je tedy postihován samotný fakt podpory a propagace takovéhoto hnutí, současně je třeba, aby pachatel byl alespoň v základních rysech seznámen s povahou propagovaného nebo podporovaného hnutí, věděl, ţe jde o hnutí, které směřuje k potlačení chráněných práv a svobod člověka a chtěl, nebo byl srozuměn s tím, ţe tímto svým jednáním takové hnutí propaguje nebo podporuje.68 Příkladem můţe být heslo „Evropo povstaň!“ a „Odpor!“ převzatých z německé neonacistické scény a odvozená od nacistické skladby sloţené Hitlerovým spolubojovníkem. Jedná se o slova neonacistů, která vyjadřují jejich vzájemnou evropskou sounáleţitost. Tato hesla byla pronesena v rámci demonstrace Dělnické strany a Svobodné mládeţe Brno, konané dne 1. 5. 2009. Heslo „Evropo povstaň!“ zaznělo v rámci proslovu jednoho z řečníků několikrát, a ve chvíli, kdy zaznělo podruhé, tak to bylo hned vzápětí za oslavou Adolfa Hitlera. Dále pak výroky „boj do poslední kapky krve“ a „Odpor!“, kterými je vytvářena představa násilného hnutí, které bude bojovat pozitivní ideál, systém, ve kterém jsou diskriminování ti, kteří nemají bílou rasu. Takovýmito výroky došlo k podpoře českého neonacistického hnutí, kdy pronesením těchto hesel došlo k potlačení práv a svobod jiných lidí neţ české národnosti.69 V případě, ţe pachatel propaguje hnutí směřující k potlačení práv a svobod člověka, které v době propagace neexistuje, můţe podle okolností případu naplňovat znaky pokusu trestného činu zaloţení, podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka, pokud tak pachatel svým jednáním zamýšlel iniciovat vznik nebo obnovení takového hnutí. Dále pak můţe naplňovat znaky trestného činu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy dle § 405 TZ, popřípadě trestného činu hanobení národa, rasy etnické nebo jiné skupiny dle § 355 TZ či trestného činu podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod dle § 356 TZ.70

68

ŠÁMAL a kol., opt. cit., s. 3502. Usnesení NS ČR, sp. zn. 7 Tdo 784/2012. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 13. 2. 2016]. 70 Stanovisko NS ČR, sp. zn. Tpjn 302/2005. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 21. 3. 2016]. 69

31

2.3.6.

Teroristický útok

Cíl, k němuţ teroristický útok směřuje, je snaha způsobit co nejvíce utrpení co největšímu mnoţství lidí a co největší škody a ztráty, za pouţití všech dostupných prostředků zesilujících účinky teroristického útoku, včetně obětování ţivotů členů teroristických skupin bezprostředně páchajících tyto útoky. V zájmu maximální prevence musí být tento postih zaloţen na co nejširší bázi, jak pokud jde o společný postup co největšího počtu států, tak co do kriminalizace jednání, které jej podporuje, ať uţ propagandisticky anebo materiálně.71 Formulace skutkové podstaty tohoto trestného činu vychází ze společné trestní politiky formulované povinně pro členské státy Evropské unie rámcovým rozhodnutím Rady č. 2002/475/SVV o boji proti terorismu. Obsah tohoto rámcového rozhodnutí je promítnut přímo do znaků této skutkové podstaty, jež jsou v zájmu co nejširší míry ochrany výše uvedených principů formulovány tak, aby umožnily postih jakékoli formy jednání mající povahu teroristických činů. Jednání zde uvedená jsou vypočtena taxativně a jejich výčet plně odpovídá požadavkům uvedeného rámcového rozhodnutí.72 Teroristický útok dle § 311 TZ je rozsáhlým trestným činem, uvedený v hlavě trestných činů proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci. Objektem trestného činu teroristického útoku je ústavní zřízení republiky, její obranyschopnost, obecné demokratické principy, základní politická, hospodářská a sociální struktura republiky, jakoţ i ţivot, zdraví a osobní svoboda jednotlivců a majetek. Objektivní stránka skutkové podstaty je uvedena v § 311 odst. 1 písmene a) aţ g). K dokonání činu postačí, ţe pachatel se dopustí jednání popsaného v jedné ze skutkových podstat trestného činu teroristického útoku. Terorismus

je

jednou

z nejhorších

a společensky

nejškodlivějších

forem

mezinárodního organizovaného zločinu. Je hrozbou pro demokracii, svobodný výkon lidských práv, pro hospodářský a společenský rozvoj.73 Pokud byl teroristický útok spáchán za okolností, ţe zakládá válečný zločin nebo zločin proti lidskosti podle předpisů mezinárodního práva, se dle § 35 TZ vylučuje z promlčení a nepromlčuje § 95 71

VONDRUŠKA, František. Teroristický útok. Trestní zákoník: komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2015. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 3. 2016]. 72 Tamtéţ, opt. cit. 23. 3. 2016. 73 ŠÁMAL a kol., opt. cit., s. 3053.

32

TZ. Pachatele trestného činu teroristického útoku lze dle § 7 TZ trestně stíhat podle zákonů České republiky bez ohledu na místo spáchání činu a bez ohledu na státní příslušnost pachatele. Trestný čin teroristického útoku ve spojení s extremismem je v rámci ČR vzácností. Za příklad uvedu zásah Policie ČR proti levicovým extremistům, kteří se měli dopustit přípravy teroristického útoku na vlak jako organizovaná skupina, kteří se dle svého jednání měli dopustit přerušení dopravy ve větším rozsahu dle § 311 odst. 1 a 3 písm. a) a d). Tato skupina plánovala útok zápalnými lahvemi na nákladní vlak s vojenským materiálem. Při domovní prohlídce konané dne 28. dubna 2015 byl u jednoho z obviněných nalezen nástraţný výbušný systém přechovávaný v bytě panelového domu v Brně-Králově Poli.74 2.4. Přestupky spojené s extremismem Ne kaţdé jednání a projev chování extremistů musí být hodnoceno jako trestný čin. Pachatelé se mohou dopustit i přestupkového jednání, které nenaplňuje prvky společenské škodlivosti trestného činu. Z tohoto důvodu jsou v zákoně č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, dvě skutkové podstaty, které se věnují přestupkovému jednání ve spojitosti s extremismem. Jedná se o přestupek proti občanskému souţití § 49 odst. 1 písm. d) a e), který ukládá pokutu aţ do výše 20 000 Kč, za čin, kdy pachatel dle písmene d) omezuje nebo znemoţňuje příslušníkům národnostních menšin výkon jejich práv. A v případě písmene e) způsobí jinému újmu pro jeho příslušnost k národnostní menšině nebo pro jeho etnický původ, pro jeho rasu, barvu pleti, pohlaví, sexuální orientaci, jazyk, víru nebo náboţenství a dalších důvodů taxativně vyjmenovaných. 2.5. Shrnutí Pokud se podíváme na současnou právní úpravu trestných činů ve spojitosti s extremismem, tak zjistíme, ţe je velice rozsáhlá, ovšem velmi neuspořádaná. V rámci některých skutkových podstat trestných činů dle TZ75 je „nenávistná pohnutka“ zastoupena rasou, etnickou skupinou, národností, politickým přesvědčením nebo náboţenstvím. Kdeţto u trestných činů patřící do dílu trestných činů proti lidskosti,

74

ČTK. Policie obvinila tři levicové extremisty z terorismu. Hrozí jim doţivotí. Lidovky.cz [online]. MAFRA, publikováno dne 6. 1. 2015 [cit. 13. 2. 2016]. 75 Jedná se například o trestný čin vraţdy, ublíţení na zdraví, omezování osobní svobody, hanobení národa, rasy etnické nebo jiné skupiny osob atd.

33

je skutková podstata doplněna o nenávist vůči třídě nebo jiné podobné skupině lidí. Právní úprava skutkové podstaty v zákoně o přestupcích, obsahuje v přestupku proti občanskému souţití mnohem rozmanitější výčet, který oproti výčtům ve skutkových podstatách u trestných činů, obsahuje navíc například sociální původ, zdravotní stav, pohlaví nebo jazyk. Současný stav skutkových podstat u trestných činů tak shledávám nedostatečným z důvodu velice malé skupin osob, proti kterým můţe být tzv. nenávistná pohnutka směřována. Další problém pak vidím v tom, ţe jednotlivé právní úpravy skutkových podstat ať trestných činů nebo přestupků jsou nejednotné. Tento stav je dle mého názoru dán tím, ţe oblast této úpravy je velice rozmanitá. V těchto ohledech jsou zde místa pro zlepšení. Tento problém bych řešil sjednocením taxativních výčtů, toho co spadá pod tzv. „nenávistnou pohnutku“, kterou bych současně zavedl do výkladové části TZ. Způsobem úpravy skutkových podstat se budu rozsáhleji zabývat v závěru práce, kde nastíním svoji představu úpravy de lege ferenda. Toho, jak by z mého pohledu měl vypadat taxativní výčet skutkových podstat trestných činů s tzv. nenávistnou pohnutkou.

34

3. Kriminalistické aspekty extremismu Kriminalistiku lze definovat, jako „samostatný vědní obor slouží ochraně občanů a státu před trestnými činy tím, že objasňuje zákonitosti vzniku, trvání a zániku stop a zákonitosti vyhledávání shromažďování a zkoumání stop a tím, že vypracovává podle potřeby trestního zákona a trestního řádu metody, postupy, prostředky a operace v zájmu úspěšného odhalování, vyšetřování a předcházení trestné činnosti.“76 V rámci své práce se budu zabývat odhalováním trestných činů v souvislosti s extremismem a to z pohledu dvou základních hledisek: 1. Podle objektů napadení: útočící na ústavnost a státní zřízení, hrubě narušující občanské souţití, útočící na ţivot a zdraví občanů, rasově motivovaný. 2. Podle formy páchání extremismu verbální, brachiální, grafický.77 Za verbální útok tak můţeme povaţovat jednání, které je vedeno způsobem, při němţ nedochází k přímému napadení útočníka a napadeného. Můţe se tak jednat například o slovní uráţky směřované vůči určité osobě nebo skupině osob z důvodu rozdílnosti rasy, barvy pleti, kultury, národnosti atd. Nejčastějším projevem bývá pronášení hesla „Sieg Heil“ nebo „Heil Hitler“ se současnou zdviţenou pravicí. K prokázání takovéhoto jednání se zajišťují verbální stopy, kterými mohou být videozáznamy z demonstrací nebo hudebních skupin, ale také paměťové stopy účastníků, kteří se takovýchto akcí zúčastnili, a mohou tak v rámci trestního řízení poskytnout svědeckou výpověď. Při brachiálním útoku na rozdíl od verbálního dochází k přímému fyzickému nebo psychickému násilí aţ teroru. Útok můţe být veden i pohrůţkou násilí proti osobě či majetku. Společným rysem pro všechny násilné útoky je agrese vyjadřující nenávistný a nesnášenlivý postoj proti určité osobě nebo skupině osob z důvodu její odlišnosti. 76

MUSIL, Jan; KONRÁD, Zdeněk; SUCHÁNEK, Jaroslav. Kriminalistika. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 6. 77 CHMELÍK, opt. cit., s. 58.

35

Zde můţeme zajistit stopy svědčící o násilném útoku na oběti nebo věci. Lze tak zaznamenat například stopy způsobené střelným poraněním, bodném nebo řezném poranění způsobené noţem, zhmoţděniny od ţelezných tyčí, řetězů, boxerů či stopy od obuvi atd. Můţe nastat i taková situace, ţe například vraţda, která byla ze začátku vyšetřování kvalifikovaná jako „běţná“ bude ve světle důkazů získaných v průběhu vyšetřování překvalifikována na vraţdu z nenávistné pohnutky. Grafickou formu pak vidíme v tisku různých časopisů, vylepování plakátů, tiskem knih, novinových článků, sprejerství atd. Nejčastějším projevem bývá zobrazování hákového kříţe.78 Zde se jedná o nenávistnou pohnutku, která byla projevena jiţ v počáteční fázi vyšetřování. 3.1. Vyšetřování a dokazování trestné činnosti Pokud se podíváme na trestné činy extremistického charakteru, tak zjistíme, ţe

předmětem

vyšetřování

takovýchto

trestný

činů

bývají

činy

s rasovým

a národnostním podtextem. Pro úspěšné vyšetření trestné činnosti s extremistickým podtextem je zásadní správné zvolení taktického postupu.79 Podmětem k zahájení vyšetřování OČTŘ, je buď trestní oznámení občanů, nebo pracovníků Policie ČR ze šetření, které vyplynou během operativně pátrací činnosti. „Operativně pátrací činnost v nejobecnějším pojetí představuje ucelený systém postupů, používání operativně pátracích prostředků, podpůrných operativně pátracích prostředků, uskutečňovaný pověřeným policejním orgánem zejména podle ustanovení trestního řádu a zákona o Policii ČR80. Operativně pátracími prostředky se tak rozumí předstíraný převod, sledování osob a věcí, použití agenta. Podpůrné operativně pátrací prostředky, které Policie ČR užívá jak před zahájením trestního řízení, tak v rámci trestního řízení. Podpůrné operativně pátrací prostředky jsou informátor, krycí prostředky, zabezpečovací technika a zvláštní finanční prostředky.“81 Samotné dokazování je poté důleţité k objasnění a prokázání subjektivní stránky trestného činu a to i v případech, kdy trestný čin byl spáchaný skupinou pachatelů,

78

CHMELÍK, opt. cit., s. 60-63. VEGRICHTOVÁ, Extremismus a společnost, opt. cit., s. 230. 80 Dalšími zákony, které obsahují právní úpravu v souvislosti s pouţitím operativně pátracích prostředků, jsou celní zákon a zákona o Vězeňské sluţbě a justiční stráţi ČR, zákon o Vojenské policii, o Bezpečnostní informační sluţbě a mezinárodní smlouvy spočívající v soustavném získávání, shromaţďování, prověřování případně rozpracovávání operativních informací. 81 VEGRICHTOVÁ, Extremismus a společnost, opt. cit., s. 226-227. 79

36

kdy je potřeba dokázat podíl na zavinění kaţdé ze zúčastněných osob. Je třeba téţ posoudit míru zavinění a podíl pachatele na provedení a na následku. Problémem trestných činů s extremistickým podtextem je jejich různorodost. Z toho plyne i různorodost důkazních prostředků, které jsou pouţity k odhalování trestné činnosti.82 K odhalování trestné činnosti tak můţeme uţít kriminalistických metod a to technických, přírodovědeckých a taktických. 3.2. Technické a přírodovědecké kriminalistické metody Technické a přírodovědecké kriminalistické metody, jsou metody určené pro účely identifikace objektů. Jedná se o kriminalistické metody daktyloskopie, portrétní identifikace, trasologie, kriminalistická balistika a chemie. Dalšími technickými a přírodovědeckými metodami jsou například identifikace osob podle ručního písma, kriminalistická biologie, odorologie, mechanoskopie, kriminalistické zkoumání listin, kriminalistická pyrotechnika atd. 3.3. Vybrané taktické kriminalistické metody Dle Konráda lze za kriminalistickou taktiku označit „vědu, zabývající se zkoumáním zákonitostí vzniku, trvání, zániku a využívání paměťových stop a na tomto základě vypracovává metody, postupy a doporučení pro získávání využívání a dokumentaci informací uložených v těchto stopách. Kriminalisticko-technickými metodami rozumíme metody kriminalistické praxe, představující strukturu, obsah a posloupnost typických činností policejních orgánů při organizování procesu poznávání kriminalisticky relevantních událostí a jejich předcházení. Zahrnují zpravidla i proces získávání informací uložených ve vědomí člověka, jejich přetváření, dokumentaci a způsob jejich využití v praxi.“83 Takovými strukturálními metodami, kterými se budu zabývat v této podkapitole, jsou metody znaleckého zkoumání, výslechu svědků, poškozených a pachatelů, rekognice a domovní prohlídky. 3.3.1.

Znalecké zkoumání

Znalecké zkoumání lze definovat jako „zkoumání různých objektů, majících vztah k dané trestní věci (v rámci této práce k extremistickým projevům) za použití odborných znalostí, metod, prostředků a postupů z oblasti vědy, techniky, umění a řemesel

82

VEGRICHTOVÁ, Extremismus a společnost, opt. cit., s. 230. KONRÁD, Zdeněk; PORADA, Viktor; STRAUS, Jiří; SUCHÁNEK, Jaroslav. Kriminalistika. Kriminalistická taktika a metodiky vyšetřování. Plzeň: Aleš Čeněk, 2015, s. 15. 83

37

na příkaz orgánů činného v trestním řízení. Výsledkem je zodpovězení otázek významných pro dokazování ve formě znaleckého posudku.“84 Pouţití znalce upravují §§ 105 – 111 trestního řádu (dále TŘ). Znalci mohou být k podání znaleckého posudku nebo vyjádření pozvání z oborů věnujících se historii, politologii, sociologii, lingvistiky. Dále pak soudního lékařství, psychiatrie, psychologie a výpočetní techniky. Znalecké zkoumání je u rasově motivovaných trestných činů v mnoha ohledech velice častou záleţitostí. Znalec tak můţe zkoumat předloţené materiály orgánem činným v trestním řízení, které jeví známky propagace nenávistných myšlenek z důvodu odlišnosti ras, národa, etniky či jiné skupinové odlišnosti. Zda je tak moţno odvodit z obsahu zkoumaného materiálu, popřípadě v jeho výrocích nebo slovních spojení. Viz případ „Evropo povstaň!“ a „Odpor“ citovaný výše. Znalec zkoumá, zda můţe text vzbudit u osob nenávist, zášť či jiný negativní vztah k určité skupině a jestli můţe takový text působit na veřejnost, které články, stati nebo jejich části mají uráţlivý a k rasové nenávisti podněcující obsah. Znalec nemusí zkoumat pouze textové, zvukové nebo vizuální projevy, ale i grafické, u kterých zkoumá jejich původ, smysl, ideový obsah a historickou souvislost atd.85 Znalec ve své znalecké práci nemůţe posuzovat úmysl pachatele či společenskou nebezpečnost jeho jednání. Tato činnost náleţí soudu. Soudní znalci v oblasti extremismu jsou obecně naduţíváni a jejich pozice se stala v českém prostředí mimořádně důleţitá, zvláště v trestním řízení, ale také v rámci problematiky shromaţďovacího a sdruţovacího práva.86 Problematika znaleckého posudku můţe být pozorována v případech, kdy orgány činné v trestním řízení pouţívají posudek pouze z alibistických důvodů nebo neochoty sami jednat a jeho pouţití je tak nadbytečnou záleţitostí. Jedná se o případy, kdy je přizvání znalce nadbytečné, jelikoţ je rasově motivovaný čin zjevný i z laického pohledu.87

84

KONRÁD, PORADA, STRAUS, SUCHÁNEK. Kriminalistika. Kriminalistická taktika a metodiky vyšetřování, opt. cit., s. 40. 85 CHMELÍK, opt. cit., s. 210-211. 86 MAREŠ, Miroslav. Znalci na extremismus: sociální vědy ve sluţbách vnitřní bezpečnosti. Sociální studia. Katedra sociologie FSS MU, 2/2015. s. 78. 87 HERCZEG, opt. cit., s. 144-145.

38

3.3.2.

Výslech svědka, poškozeného a pachatele

Výslech dle Konráda je „kriminalistická metoda, kterou získáváme výpověď osob o právně významné informaci z paměťových stop obsažených ve vědomí vyslýchaných osob, za přísného dodržení zákonem daných práv a povinností vyslýchaného i vyslýchajícího. Cílem výslechu je získat úplné a věrohodné výpovědi v zájmu zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Výslech dle procesního postavení vyslýchané osoby lze dělit: Vyžadování potřebných vysvětlení, výslech svědka, znalce, podezřelé zadržené osoby, obviněného a obžalovaného.“88 Při výslechu svědků a poškozených u extremistické trestné činnosti klade vyslýchající osoba otázky do dvou oblastí. V první oblasti se snaţí zjistit obecné informace. Ve druhé části se snaţí získat konkrétnější informace o charakteru trestného činu. Zjištění zda se jedná o trestné činy násilného, verbálního či grafického charakteru. Od vyslýchané osoby se snaţíme získat co moţná nejvíce informací o pachateli. Zejména pak o tom jak vypadá, popis oblečení, vystupování atd. Různé detaily na oblečení bývají velice uţitečným identifikačním znakem, jelikoţ příznivci a členové různých extremistických skupin preferují oblečení určitých značek, na oblečení často nosí různé nášivky, odznaky a symboly. Tyto symboly mohou mít téţ vytetované. Při výslechu svědka je nutné, aby vyslýchající prováděl výslech s taktem a obezřetně. Policie ČR se velice často setkává s neochotou poškozených nebo svědků podat svědeckou výpověď k trestným činům ve spojitosti s extremismem, z důvodu zastrašování nebo strachu z odplaty ze strany extremistických skupin.89 Výslech obviněné osoby z trestného činu ve spojitosti s extremismem bývá velmi komplikovaný. Osoba extremisty bývá často fanatikem, absolutně a nekriticky přijímající ideololgii své skupiny, dogmatik, přesvědčení o správnosti a o oprávněnosti svých činů. Pro úspěšný výslech pachatele je nutné, aby vyslýchající zvolil vůči vyslýchanému pachateli vhodnou taktiku, komunikaci verbální i neverbální. Vyslýchající dále musí zváţit strategii pokládání konkrétních otázek, jejich pořadí, gradaci a významnost za současného zachování všech práv vyslýchané osoby. Výslechem obviněného by mělo být získání informací, které pomohou objasnit trestný 88 89

MUSIL, KONRÁD, SUCHÁNEK, opt. cit., s. 327. VEGRICHTOVÁ, Extremismus a společnost, opt. cit., s. 231.

39

čin, způsob jeho spáchání a motiv pachatele.90 Obecné zásady výslechu obviněného upravuje § 91 aţ § 93 TŘ. 3.3.3.

Rekognice

Rekognice spočívá v opětovném poznání dříve vnímaného objektu poznávající osobou s cílem ztotoţnění objektu. Pouţívá se k ztotoţnění osob, zvířat nebo věcí v souvislosti s vyšetřovanou událostí.91 Vlastní rekognice probíhá ve dvou částech. V první části musí být orgánem, který rekognici provádí poznávací osoba řádně poučena a následně podrobně vyslechnuta ke všem okolnostem, za kterých osobu nebo věc vnímala. Ve druhé části rekognice se provádí vlastní znovupoznání osoby nebo věci. Samotná rekognice můţe být provedena in natura nebo pomocí fotografie.92 Svědek tak můţe znovupoznávat útočníka, který ho napadl, zbraň, kterou ho napadl, popřípadě různé další věci, které byly uţity nebo slouţí k páchání trestné činnosti. Rekognice je u trestné činnosti v souvislosti s extremismem velice důleţitým prostředkem k odhalení pachatele trestné činnosti. Zejména u násilné trestné činnosti, můţe docházet k situacím, kdy svědkové nejsou na začátku vyšetřováni schopni podat OČTŘ přesný popis pachatele. Z tohoto důvodu i z důvodu neopakovatelnosti rekognice, je potřeba k provedení tohoto úkonu přistupovat důsledně. Ideální je, kdyţ se rekognice provede in natura. To ovšem nebývá vţdy moţné. Lze tak k rekognici pouţít i fotografii. Pro rekognici in natura i pomocí fotografie platí, ţe musí být prezentována mezi třemi dalšími osobami, nebo fotografiemi těchto osob. Pro věrohodnost rekognice platí, ţe čím větší je počet osob, které jsou ukázány poznávající osobě, tím větší je věrohodnost rekognice. Osoba, která má být poznávána nesmí být před rekognicí ukázána. Rekognice u osob svědčících proti pachatelům trestných činů v souvislosti s extremismem bývá velice stresující zkušeností. Tito svědci se často obávají budoucí moţné odplaty ze strany extremistických uskupení, proti kterým svědčí. OČTŘ můţe za okolností, ţe by poznávající osobě hrozila újma na zdraví, jiné váţné nebezpečí a pokud nelze této osobě zajistit ochranu jiným způsobem, můţe OČTŘ přistoupit k utajení totoţnosti i podoby svědka dle § 55 odst. 2 TŘ.

90

VEGRICHTOVÁ, Extremismus a společnost, opt. cit., s. 323. MUSIL, KONRÁD, SUCHÁNEK, opt. cit., s. 345. 92 FRYŠTÁK, Marek. Trestní právo procesní. 2. vyd. Ostrava: Key Publishing, 2009, s. 98. 91

40

4. Kriminologické aspekty extremismu Kriminologie je společenská věda o kriminalitě, zabývající se jak jednotlivci (pachatelem, obětí, orgánem trestní justice, apod.) tak společností jako celkem a sociálními skupinami, které ji tvoří. Hlavním úkolem kriminologie je tak získat poznatky o jevových podobách kriminality (kriminální fenomenologii), příčinách kriminologie

(kriminální

etiologii),

pachateli

(klinické

kriminologii),

oběti

(viktimilogii) a kontrole zločinnosti (prevenci, represi). Úkolem kriminologie je tak získávat objektivní poznatky, s jejichţ pomocí lze regulovat kriminalitu ve společnosti a to cestou jak represivních, tak preventivních postupů.93 4.1. Extremismus z pohledu kriminální fenomenologie Kriminální fenomenologie se zaměřuje na zjišťování a popis jevových podob kriminality a jejich hlavních aktérů, a to včetně kriminality latentní.94 Latentní kriminalita je taková, kdy se orgány činné v trestním řízení o této kriminalitě nedoví nebo není registrována v oficiálních statistikách. Latentní kriminalita je opakem zjevné (registrované) kriminality, která vyšla najevo a je evidována v oficiálních statistikách. Za skutečnou kriminalitu označujeme souhrn kriminality zjevné a latentní. 4.1.1.

Extremistická kriminalita v 1. čtvrtletí roku 2015

V rámci pravicového extremismus docházelo v 1. čtvrtletí roku 2015 k pokračování dlouhotrvající krize. Během tohoto období bylo zaznamenáno 44 politicky extremistických akcí, z nichţ pouze 7 bylo pořádáno krajně pravicovými extremisty. Další změna, která se začala stále více projevovat u pravicových extremistů, byla přechod z anticiganismu k většímu prosazování témat spojených s islámofobií, která byla projevována v souvislosti s teroristickými aktivitami islamistů. DSSS reflektovala teroristické útoky v Paříţi, odpor proti islámským proudům v Evropě a integraci osob pocházejících z muslimských zemí do Evropy. Protiislámské transparenty v souvislosti s teroristickými útoky se objevily také na některých fotbalových a hokejových zápasech. Tyto materiály byly prezentovány fanoušky. Začala se také objevovat nová populistická uskupení akcentující směs nacionalismu a xenofobie. Extremistická platforma „Islám v České republice nechceme“ (IvČRN), uspořádala sérii pěti početnějších demonstrací v Praze, Brně a v Českých Budějovicích. 93

VÁLKOVÁ, Helena; KUCHTA, Josef. Základy kriminologie a trestní politiky. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1-5. ISBN 9788074004292. 94 Tamtéţ, s. 4.

41

Na těchto akcích s porovnáním akcí DSSS byla účast poměrně vyšší, ovšem ani zde nedošlo k většímu narušení bezpečí nebo zákonům České republiky. Skupina IvČRN se prezentuje hlavně v kyberprostoru, zejména na sociální síti Facebook. Zvyšující se zájem o IvČRN vyvolal zájem u neonacistů, hooligans a DSSS, který ji nabídla spolupráci. IvČRN se však od neonacistů distancovala. Derivát DSSS Dělnická mládeţ se stávala stále více autonomní. Jejich ideologie měla mnohem větší konzistenci a stabilitu z hlediska veřejných projevů. Dělnická mládeţ dále organizovala a připravovala shromáţdění na 1. května v Brně. Na rostoucí islamofobní nálady reflektovala levicově extremistická scéna. Jednalo se zejména o anarchisty, dle kterých se protiislámských akcí zúčastňovali zejména neonacisti. Objevily se i výzvy k boji proti islamofobii a k narušování akcí platformy IvČRN. Pro krajně levicovou scénu, zejména anarchisty a squattery byla mobilizačním impulsem ukončení činnosti squatu Klinika a Cibulka. V průběhu března docházelo z anarchistické strany k opakovaným ţhářským útokům proti vozidlům majitele praţské restaurace Řízkárna. Dle představitelů Mostecké solidární sítě a subjektu Solis, tak docházelo z důvodů nezaplacených mezd bývalých zaměstnanců ze strany majitele restaurace. V prvním čtvrtletí také docházelo ke sporům mezi umírněnými a radikálními stoupenci anarchistické scény z důvodu ţhářských útoků, ke kterým se přihlásilo uskupení „Síť revolučních buněk“ (SRB). Část krajně pravicové a levicové scény se shodovala s odporem k průjezdu americké vojenské kolony přes území ČR, tzv. dragounské jízdě. Průjezd kolony i přes snahy zmobilizovat veřejnost extremistickými uskupeními proběhl bezproblémově a byl zaregistrován jen minimální počet odpůrců. Za první čtvrtletí roku 2015 bylo zaznamenáno 50 trestných činů v souvislosti s extremismem. Během tohoto období se podařilo objasnit 24 těchto trestných činů a bylo zjištěno 45 pachatelů.95 4.1.2.

Extremistická kriminalita ve 2. čtvrtletí roku 2015

Ve druhém čtvrtletí byla ve statistikách Ministerstva vnitra nově zavedena sekce zabývající se proudem populistických protipřistěhovaleckých a islamofobních uskupení. Z celkového počtu 81 akcí pořádaných politicky extremistickými subjekty, z nichţ bylo 95

Obor bezpečnostní politiky. Extremismus Souhrnná situační zpráva 1. čtvrtletí roku 2015. [online] Ministerstvo vnitra ČR, publikováno 20. 4. 2015 [cit. 2. 3. 2016].

42

celkem 24 akcí zaznamenáno v rámci krajně pravicového spektra, 44 akcí krajně levicových a anarchistických hnutí a 13 akcí náleţelo právě protipřistěhovaleckým a islamofobním uskupením. Krajně pravicová scéna stejně jako v prvním čtvrtletí dále stagnovala. Krajně levicová scéna zaznamenala mírný nárůst akcí zejména na protest proti zadrţení a obvinění anarchistů a také protestními akcemi proti shromáţdění krajní pravice a populistických uskupení. Největší

akcí

krajně

pravicové

scény

organizované

Dělnickou

mládeţí,

byla demonstrace v Brně dne 26. června, které se účastnilo zhruba 600 osob. Akce byla zaměřena proti přistěhovalectví. Další uskupení vystupující proti přistěhovalectví a islámu bylo IvČRN a nově vzniklý Blok proti islámu (BPI). Mezi jednotlivými populisticky, proti imigrantům a proti muslimům orientovanými subjekty byla snaha o vytvoření koalic či partnerství. Komunikace probíhaly mezi BPI a stranou Úsvit ND. I přes distancování se od krajně pravicových subjektů, představovaly BPI, IvČRN a Úsvit ND pro krajně pravicové extremisty konkurenci. Projevy se pohybovaly na hraně zákona, byly vznášeny radikální politické poţadavky a návrhy. Tyto postoje se prakticky nelišily od projevů krajní pravice. Muslimové a imigranti byli označování za pachatele kriminality a probíhalo ztotoţňování islámu s militantním islamismem. Subjekty, které tak vystupují, mohou přispívat k šíření obav ve společnosti, popřípadě i k její radikalizaci. Této příleţitosti vyuţili i pravicově extremistické militantní uskupení a hooligans, kteří vyuţívali problémů spojených s migrací k organizování shromáţdění s moţností vyústění v masové násilnosti. Jak je patrno, můţeme pozorovat u krajně pravicové scény pomalý a plynulý přechod od prioritního problému s Romy k tématu muslimů. Na islamofobní a protiimigrantské akce reagovala krajně levicové scéna. Největší protiislamofobní shromáţdění pořádané krajně levicovou scénou bylo v Brně proti demonstraci

z 26.

června.

Docházelo

zde

k blokaci

demonstrace,

zejména

na Moravském náměstí. Tato blokáda byla Policií ČR rozehnána. Další činností krajně levicové scény byly akce proti činnosti Policie ČR vůči zadrţení a obvinění osob SRB uskutečněných v dubnu, kdy pobočky SRB reagovala na tuto situaci šesti ţhářskými útoky. Tyto útoky mířily proti majetku Policie ČR a jeden z útoků mířil opět proti majiteli restaurace Řízkárna.

43

Ve druhém čtvrtletí bylo celkem evidováno 45 trestných činů, 33 trestných činů bylo objasněno a bylo zjištěno 43 pachatelů.96 4.1.3.

Extremistická kriminalita ve 3. čtvrtletí roku 2015

I ve třetím čtvrtletí byla největší míra společenské pozornosti věnována migraci, které se nejvíce věnovaly populistické aţ xenofobní subjekty pomalu vytlačující tradiční krajně pravicové subjekty. Krajní pravice v tomto období zaznamenala 44 akcí, 30 akcí uspořádala krajně levicová hnutí a 12 akcí náleţelo do populistického islamofobního spektra. DSSS a Národní demokracie (dále ND) se nadále snaţily mobilizovat své stoupence a získat podporu širší veřejnosti v souvislosti s migrační vlnou. Existence reálné populistické islamofobní konkurence sjednotila krajní pravici. Na začátku června avizovala Národní demokracie vytvoření tzv. Národní domobrany, která měla slouţit k ochraně hranic a veřejného pořádku. Činnost krajně pravicových a islamofobních uskupení přímo podněcuje xenofobní a nenávistné projevy ve společnosti, která má za následek růst trestné činnosti páchané na internetu, sociálních sítí a to nejčastěji ve formě hanobení etnické, rasové a náboţenské skupiny a výzvě k násilí proti těmto skupinám obyvatel. V souvislosti s šířením různých xenofobních zpráv, dezinformací a hoaxů vzniklo několik malých subjektů, často pouze ve virtuálním prostředí, které vyjadřovaly znepokojení s migrační vlnou. Krajně levicová scéna, zejména anarchisté, nadále reagovala na téma uprchlíků, kdy pořádala veřejná shromáţdění a různé charitativní sbírky. Stejně jako na veřejná shromáţdění krajně pravicové scény, tak i zde docházelo k nízké účasti. Taktéţ se dále věnovala podpoře anarchistů obviněných ze ţhářských útoků v letech 2014 a 2015. Ve třetím čtvrtletí bylo evidováno celkem 56 trestných činů, 38 trestných činů bylo objasněno a bylo zjištěno celkem 47 pachatelů.97 4.1.4.

Extremistická kriminalita ve 4. čtvrtletí 2015

Ve čtvrtém čtvrtletí roku 2015 byla zaznamenána nevyšší aktivita extremistických uskupení z celého roku. Bylo zaznamenáno celkem 112 akcí. Pravicová scéna 96

Obor bezpečnostní politiky. Extremismus Souhrnná situační zpráva 2. čtvrtletí roku 2015. [online] Ministerstvo vnitra ČR, publikováno 14. 7. 2015 [cit. 3. 3. 2016]. 97 Obor bezpečnostní politiky. Extremismus Souhrnná situační zpráva 3. čtvrtletí roku 2015. [online] Ministerstvo vnitra ČR, publikováno 20. 10. 2015 [cit. 3. 3. 2016].

44

uspořádala celkem 44 akcí. Krajní levice uspořádala 41 akcí. Populisté uspořádali 27 akcí. Nejčastějším tématem akcí byla jako v předchozích obdobích zejména migrační vlna. DSSS i v tomto období bojovala zejména s konkurencí na poli migrační krize. Největší problémy zaznamenávala zejména s mobilizací svých stoupenců, získávání nových sympatizantů a členů. V rámci krajně pravicové scény se stává největším konkurentem ND, jelikoţ se jedná o poměrně nový subjekt, tak vědomost veřejnosti vůči této straně není příliš velká. Výhodou je, ţe nebyli dosud mediálně spojováni s krajní pravicí jako DSSS. ND zakládá svou politiku na populismu spojenou s radikální rétorikou zaměřenou zejména vůči migraci a s tím spojenou kritikou vládních stran. ND se vymezují proti Evropské unii a NATO. Základnou ND tvoří nespokojení a frustrovaní občané. ND navázala spolupráci se stranou Svoboda a přímá demokracie (SPD). V posledním čtvrtletí byly nejdůleţitější akce pořádané k výročí 17. listopadu. Demonstracím dominovalo téma uprchlické krize. Jedné z demonstrací konané v Praze k této příleţitosti se účastnilo aţ 4 000 osob. Mezi nimi i skupina zhruba 60 hooligans, kteří v několika případech zaútočili na policisty a v jednom případě na osoby tmavé pleti. Další akcí konanou v Praze dne 12. prosince byl „Pochod proti vlastizrádcům“, které se zúčastnilo aţ 800 osob. Rok 2015 by se dal pro krajní pravici označit jako období stagnace, zejména neonacistických hnutí. Lze ovšem pozorovat různé transformace krajní pravice z extremistických k populistickým subjektům. Dalším prvkem je postupný přechod hlavních zájmů z romského problému k problému s migrací a islámem. S problémem migrace a politikou USA téţ docházelo k časté otevřené podpoře a propagace politiky Ruské federace a Vladimíra Putina. Krajně levicovou scénu ve čtvrtém čtvrtletí zastupovali především anarchisté. Krajně levicová scéna pořádala různé dobrovolnické akce na pomoc uprchlíkům a pasivně protestovala proti akcím pravicových extremistů a populistických uskupení. U krajní lavice byly téţ nejdůleţitější protestní akce k 17. listopadu, které se zúčastnilo přibliţně 600 osob. Pokračovala i podpůrná kampaň proti uvězněným členům SRB, ovšem četnost shromáţdění a účast na nich výrazně opadla. Ve čtvrtém čtvrtletí byla

45

krajní levice v pořádání přímých akcí neaktivní. V říjnu byla vydána příručka tzv. přímých akcí sabotáţního charakteru. Protiislámské

a

protiimigrační

subjekty

nadále

konkurovaly

pravicově

extremistickým subjektům. Nejaktivnějším a nejvýznamnějším byl opět BPI, který spolupracuje s hnutím Úsvit NK. Tento subjekt uspřádal téţ demonstraci dne 17. listopadu, které se účastnilo zhruba 200 osob. Mezi účastníky demonstrace byli členové paramilitantního uskupení Českoslovenští vojáci v záloze, kteří se taktéţ účastnili demonstrace ND, kde vyzvali k zakládání oddílů domobran. Je patrné, ţe činnosti populistických uskupení v roce 2015 hrálo velmi významnou roli. Problém pro orgány monitorující extremismus je spatřován zejména v tom, ţe akcí pořádaných pravicově extremistickými uskupeními se účastní zejména ti samí příznivci. Kdeţto u akcí pořádaných populistickými subjekty je počet účastníků z větší části tvořen nezjištěnou širokou veřejností. Ve čtvrtém čtvrtletí bylo celkem zaevidováno 24 trestných činů. Došlo k objasnění 19 trestných činů a bylo zjištěno 19 pachatelů.98 4.1.5.

Stav extremistické kriminality v roce 2015

V roce 2015 bylo Policií ČR evidováno celkem 175 trestných činů ve spojitosti s extremismem. Z počtu 175 trestných činů bylo 114 objasněno. Policie ČR zaevidovala 154 pachatelů. Nejfrekventovanějším trestným činem byla podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka, kdy Policie ČR zaznamenala celkem 85 trestných činů, ze kterých se podařilo objasnit 57. K tomuto trestnému činu bylo zjištěno 70 pachatelů. K úplnému nastínění počtu trestných činů ve spojitosti s extremismem v období 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015 přikládám tabulku č. 1.99 Z pohledu jednotlivých akcí bylo nejfrekventovanějším tématem u pravicových a populistických uskupení téma islámu a migrace a s tím spojené demonstrace. Levicová scéna reagovala na tyto demonstrace protiakcemi. Současně téţ vyvíjela přes celý rok aktivity proti Policii ČR v souvislosti s vyšetřování levicových aktivistů, kteří se měli dopustit ţhářských útoků vůči majetku majitele restaurace Řízkárna.

98

Obor bezpečnostní politiky. Extremismus Souhrnná situační zpráva 4. čtvrtletí roku 2015. [online] Ministerstvo vnitra ČR, publikováno 20. 1. 2016 [cit. 5. 3. 2016]. 99 Obor bezpečnostní politiky a prevence kriminality. Extremismus Souhrnná situační zpráva 4. čtvrtletí roku 2015. [online] Ministerstvo vnitra ČR, publikováno 20. 1. 2016 [cit. 6. 3. 2016].

46

Tabulka č. 1. Kriminalita ve spojitosti s extremismem za období roku 2015

Zjištěné trestné činy

Objasněné trestné činy

Pachatelé

Násilí proti úřední osobě mimo policie (§ 323 TZ)

1

1

1

Úmyslné ublíţení na zdraví (§§ 145 a 146 TZ)

7

2

6

Násilí a vyhroţování proti skupině obyvatel a jednotlivci (§ 352 TZ)

17

12

20

Nebezpečné vyhroţování (§ 353 TZ)

3

2

2

Vydírání (§ 175 TZ)

1

0

0

Porušování domovní svobody (§ 178 TZ

1

1

1

Poškozování cizí věci (§ 228 TZ)

3

0

0

Výtrţnictví (§§ 358 a 359 TZ)

5

4

10

Výtrţnictví na sportovních a veřejných akcích (§358 TZ)

18

18

18

Sprejerství (§ 228 odst. 2 TZ)

4

0

0

Hanobení národa, rasy etnické nebo jiné skupiny (§ 355 TZ)

16

12

18

Podněcování k národnostní a rosové nenávisti (§ 356 TZ)

13

5

8

Podpora a propagace hnutí směřující k potlačení práv a svobod člověka (§ 403 TZ)

85

57

70

Ostatní trestná činnost

1

0

0

175

114

154

Trestný čin

Celkem

47

4.2. Extremismus z pohledu kriminální etiologii Kriminologická etiologie zkoumá příčin a podmínky kriminality. Kriminalita je společenský jev procházející neustálým vývojem, který je podmíněn mnoha faktory. Můţe se jednat o faktory společenské, ekonomické, rodinné a jiné. Za kriminologické faktory tak můţeme označit příčiny a podmínky kriminality. Jedná se o rizikové činitele, které vyvolávají, usnadňují nebo podporují páchání trestných činů. „Vyhodnocení kriminogenních faktorů hraje významnou roli pro prevenci a predikci extremistické kriminality. Kriminogenní faktory lze rozdělit do dvou oblastí: Individuální, které souvisejí s psychickými a fyzickými vlastnostmi jedince, s jeho osobností, chováním a společenské, které působí v rámci celého společenského systému.“100 4.2.1.

Kriminogenní faktory individuální

Individuální kriminogenní faktory lze spatřovat u jedinců, kteří například nedosáhli dostatečné osobní vyzrálosti, u osob se strachem z neznámého a ohroţení pocitu jistoty, touhy po moci a vládnutí, zvýšené agresivity či explicitní vyznávání rasistických hodnot. Extremisté tak ve svých projevech pouţívají manipulativních technik a ovlivňování obyvatelstva, při kterém prezentují veřejnosti obraz společného nepřítele, viníka všech jejich problémů.101 V případě extremismu máme dva znaky, které jsou v podstatě neměnné a u kterých se neočekává radikální změna. Členem a příznivcem extremistických skupin je mladý muţ. Pokud se podíváme na statistiku spáchaných trestných činů s extremistickým podtextem

v roce

2014102,

zjistíme,

ţe

stále

nejvíce

pachatelů

pochází

z věkové kategorie 21 – 29 let. Celkově se jednalo o 33,8 %. Ve věkové kategorii 15 – 29 let se jednalo o 54,8 %. Celková kriminalita dle věku a pohlaví bude uvedena v grafu č. 1 a 2103. Mladým lidem vyhovuje pohled na černobílé vidění světa, shrnování problémů a úkolů do jednoduchých hesel, hledání nepřítele, který je odpovědný za vše, co jim vadí.104 100

VEGRICHOTVÁ, Barbora. Kriminologické aspekty extremismu a vybrané trendy. Kriminologie aktuální problémy. Praha: Policejní akademie ČR v Praze, 2013, s. 81-82. 101 Tamtéţ, s. 85-86. 102 V době vypracovávání práce nebyla dostupná statistika trestných činů za rok 2015. 103 Odbor bezpečnostní politiky MV. Zpráva o extremismu na území České republiky v roce 2014 [online] Ministerstvo vnitra ČR, publikováno 25. 5. 2015 [cit. 7. 3. 2016]. 104 VEGRICHOTVÁ, Kriminologie aktuální problémy, opt. cit., s 86.

48

Graf č. 1 Pachatelé tresných činů ve spojitosti s extremismem za rok 2014 dle věku v % 40.0% 35.0% 30.0% 25.0% 20.0% 15.0% 10.0% 5.0% 0.0% 15 - 17

18 - 20

21 - 29

30 - 39

40 - 49

50-59

60 a více

Graf č. 2 Pachatelé tresných činů ve spojitosti s extremismem za rok 2014 dle pohlaví v %

Muţi 91,7 %

Ţeny 8,3 %

Za extremistu tak můţeme označit osobu náleţející k určitému hnutí, schopnou identifikovat vlastní názory s určitou ideologií k tomu, aby podnítila touhu po aktivním působení a prosazování toho, co je jedincem povaţováno za správné a dobré. K tomu, aby jedinec opravdu byl extremistou, je nutné společenství dalších podobně smýšlejících lidí. Potřebuje tak skupinu, která jeho názory a postoje stvrzuje, schvaluje a legitimuje.105

105

SVOBODA, Ivo. Politický extremismus a terorismus jako ohrožení vnitřní bezpečnosti státu. 1. vyd. Brno: Univerzita obrany, 2010, s. 45-46.

49

4.2.2.

Kriminogenní faktory společenské

Kriminogenní faktor společenské situace je zastřešujícím pojmem pro celou řadu specifických oblastí. Je důleţité vývoj kriminality spojené s extremismem sledovat na centrální, regionální i lokání úrovni a dále dělit dle příslušného extremistického směru. V rámci společenských kriminogenních faktorů tak rozeznáváme faktory obecné, které působí na celou společnost. Jedná se zejména o globalizaci, migraci obyvatelstva a multikulturalismus, právní systém a legislativu daného státu, oblast techniky a komunikace a dále oblast ekonomiky a politiky. Dalším faktorem je působení na jednotlivé rizikové skupiny. Jedná se zejména o skupiny související s procesem dospívání. U těchto jedinců je nedostatečná ţivotní zkušenost, revolta proti zavedeným způsobům chování, otevřenost novým myšlenkám a sklon k radikálním postojům. To vše je spojeno s niţší úrovní domýšlení následků chování a v neposlední řadě také pocit sounáleţitosti a uznání od určité vrstvy, nejčastěji mezi vrstevníky nebo staršími členy skupiny.106 „V prostředí, kde je extremismus rozšířeným fenoménem, je spíše pravděpodobné, že se řady extremistů budou rozrůstat. Může zde stačit i pouhý kontakt s extremisty, který je prvním impulsem k rozvažování, případně i automatickým přijetím postojů, názorů a myšlenkových hodnot. Někdo se tak může stát extremistou jen proto, že se skamarádí s někým z dané subkultury. Pro jiného hraje sociální kontakt s touto komunitou roli sekundární, dotváří jeho postoje a názory a pomůže je srovnat do konzistentnějšího celku a otevře jedinci dveře k otevřené aktivitě.“107 4.3. Cesta k extrému V této podkapitole budou uvedeny vybrané významné faktory, které se podílejí na příklonu jedince k extremistické ideologii a jeho politické socializaci. Politická socializace začíná jiţ v raném věku, kdy dochází k přijímání politických názorů zejména od rodičů a osob v nejbliţším okolí. Politicky extrémní názor se u dospívajících začíná projevovat nejčastěji mezi 12 aţ 17 rokem ţivota. Jedná se o období, kdy si jedinec začíná utvářet názor na svět a hledá vlastní cestu ţivota a osobní identity. Dalšími faktory mohou být negativní zkušenosti, deziluze a skepse.108

106

VEGRICHOTVÁ, Kriminologie aktuální problémy, opt. cit., s. 85. SVOBODA, opt. cit., s. 46. 108 Tamtéţ, s. 39. 107

50

4.3.1.

Vliv a role rodinného prostředí

Rodina má nejvýznamnější vliv na proces socializace jak osobní tak politické. Velká část osob bývá ovlivněna zázemím a myšlenkami rodiny, to ovšem neznamená, ţe jedinec se musí nutně stát extremistou. Extremismus není otázkou pouze jedné třídy, můţeme jej vypozorovat u jedinců jak z dělnického prostředí, tak z rodin kde rodiče mají vysokoškolské vzdělání a mají vyšší příjmy, ale i u rodin typického středního stavu. Přesto sociální a ekonomický status rodiny vývoj politického názoru jedince ovlivňuje, na základě zkušeností s realitou světa určité skupiny či vrstvy. Například u ekonomicky slabších a neúspěšných rodin můţe docházen ke kritice sociální nerovnosti a nespravedlnosti. Jedinci ze střední nebo vyšší střední třídy mohou kritizovat nekulturnost a společenskou zkaţenost společnosti. Obě cesty však mohou ústit v podobnou či stejnou ideologii. Rodina tak vymezuje základní prostředí, v němţ se realizuje poznání světa jedincem, který v něm nachází pozitiva i negativa. U některých jedinců hraje roli vzor některého z členů rodiny, často se můţe jednat například o prarodiče, který sehrál úlohu nositele vlasteneckých, národnostních, etnických nebo xenofobních názorů, které následně podléhají určité idealizaci. Vliv rodiny na vlastní politické přesvědčení tak plní významnou roli, přestoţe působí v různých podobách a různými cestami.109 4.3.2.

Osobní zkušenost

Pokud se podíváme na problematiku osobní zkušenosti, která vede k zájmu o politiku, ale téţ k utváření předsudků a postojů, zjistíme, ţe nejčastěji bývá v české společnosti negativní zkušenost s romskou menšinou. V poslední době téţ začíná stejný trend panovat u migrantů ale i jiných minorit. Typickým faktorem osobní zkušenosti tak můţe být například zkušenost jedince, který se na základní škole stal obětí šikany romských spoluţáků. Od té doby se v takovémto jedinci mohou začít utvářet postoje vůči tomuto etniku. Na druhou stranu, je nutné si uvědomit, ţe výhrady k souţití s romským etnikem, vůči jeho konzumnímu způsobu ţivota nutně neznamená, ţe je daný jedinec extremistou. K tomu je potřeba, aby jedinec překročil další milníky extrému, aby se stal něčím víc neţ nespokojeným občanem. Je tedy potřeba aby jedinec začínal projevovat veřejně názory preferující homogenní společnosti, národní stát, menší mezikulturní kooperaci apod. Předsudečné postoje vůči minoritám bývají jádrem 109

SVOBODA, opt. cit., s. 43-45.

51

politicky krajního názoru. Takové postoje bývají neměnné, nejpevnější a mající největší váhu pro politického radikála či extremistu. Proto je šovinismus, xenofobie a rasismus největším rysem, který lze spatřit v obsahu krajních ideologií. Faktor nepříjemné zkušenosti tedy nemusí být pouze v oblasti, rasové či národnostní odlišnosti, ale i konzumního či materialisticky orientovaného způsobu ţivota dominantního ve společnosti. Z toho můţe vyplívat celkový negativní názor, vymezující se vůči stávajícímu řádu.110 4.3.3.

Deziluze a skepse

Jedná se o faktor, kdy jedinec nemá přímý vliv na věci nebo okolnosti, kterým dříve důvěřoval. Například situace, kdy jedinec vkládá nové naděje do změny reţimu, ten však nenaplní jeho očekávání. Můţe se také jednat o různá politická rozhodnutí stran, kterým daný jedinec důvěřoval, popřípadě státem podporované vojenské akce, které se z dlouhodobého pohledu se ukáţí jako velmi chybná. Příkladem mohou být akce proti diktátorům na středním východě, kdy jejich pád zapříčinil vzestup IS. Jedinec začne odmítat demokracii jako celek a začne se přiklánět k hledání řešení pomocí nedemokratických

cest.

Extremista

můţe

být

téţ

zklamán

i

radikálními

či extremistickými ideologiemi, které dřív vyznával. Můţe tak dojít k umírnění a stáhnutí se do politicky konformního spektra, popřípadě se extremista stává apolitickým, nebo naopak dochází k ještě větší radikalizaci.111 4.4. Klinická kriminologie a extremismus Klinická kriminologie se zabývá osobou pachatele. V trestněprávním chápání je pachatelem ten, kdo svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu nebo jeho pokusu či přípravy, je-li trestná. Za pachatele se dle § 22 TŘ povaţuje také osoba, která k provedení trestného činu uţije jinou osobu, která by se sama jinak trestného činu nedopustila. Nepřímé pachatelství je upraveno ve druhém odstavci, kdy jsou zde taxativně uvedeny osoby, které mohou být ke spáchání trestného činu uţity. Kriminologie chápe pachatele, jako osobu, která se dopustila trestného činu bez ohledu na to, zda za tento skutek je nebo není stíhána. Zabývá se i osobami, které jsou potencionálními pachateli kriminality nebo se v jejich chování objevují znaky sociální patologie. Pro kriminologii je také důleţitá osobnost pachatele, tj. duševní stav člověka 110 111

SVOBODA, opt. cit., s 41-47. Tamtéţ, s. 48.

52

zahrnující jak biologický základ, tak i sociální podmínky jeho ţivota včetně společenských vztahů. Pachatele těchto trestných činů bývají zpravidla osoby sociálně narušené, mladistvé, s nízkým vzděláním a příjmy, bez sociálního zázemí a často pod vlivem davu a alkoholu.112 Počet trestných činů s extremistickým podtextem se vztahem ke vzdělání pachatelů bude prezentován na grafu č. 3.113 Graf č. 3 Pachatelé tresných činů ve spojitosti s extremismem za rok 2014 dle vzdělání v %

45% 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% Základní škola bez kvalifikace

Základní škola vyučen

Střední škola Vysoká škola Zvláštní škola Cizinec, dítě nebo nezjištěno

4.5. Viktimologie Viktimologie je vědní obor, který se zabývá obětí trestného činu. Za oběť v kriminologickém pojetí označujeme osobu, která trestným činem utrpěla újmu na zdraví, ţivotě, majetku, cti nebo jiných právech. Předmětem viktimologie tedy je: „Osoba oběti (její biologické, psychické a sociální vlastnosti), vztah mezi obětí a pachatelem, proces viktimizace (role oběti v něm) – potenciální oběť se stává skutečnou obětí, role oběti v procesu odhalování a vyšetřování a soudního projednávání (při rekognici, rekonstrukci a vyšetřovacím pokusu), pomoc oběti, způsob jejího odškodnění a ochrana občanů před viktimizací.“114 112

HERZEG, opt. cit., s. 147. Odbor bezpečnostní politiky MV. Zpráva o extremismu na území České republiky v roce 2014 [online] Ministerstvo vnitra ČR, publikováno 25. 5. 2015 [cit. 7. 3. 2016]. 114 SVATOŠ, Roman. Kriminologie ve světle nového trestního zákoníku. 1. vyd. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2010, s. 34. 113

53

Pokud se tedy člověk stane obětí trestného činu stát má povinnost zajistit zlepšení postavení oběti a poskytnout jí co nejúčinnější pomoc a podporu. Takovou pomocí můţe být příklad krizová intervence, poradenství, obhajoba oběti, prevence kriminality například kurzem sebeobrany, posttraumatická péče apod. Rozsah pomoci je uveden v Mezinárodní příručce OSN o pomoci obětem trestné činnosti.115 Dalším právním předpisem, který upravuje postavení obětí je zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, ve znění k pozdějším předpisům. 4.6. Protiextremistická politika Česká republika je vůči svým občanům vázána bojovat proti extremismu a to pomocí Ministerstva vnitra a Police ČR a v oblasti bezpečnostní politiky Bezpečnostní radou státu. Zásadní okolností pro efektivní boj s extremismem, je vytvoření systému spolupráce bezpečnostních sloţek, koncipování účinné strategie a vyškolení odborných specialistů, kteří budou schopni adekvátně reagovat na vývojové trendy v této oblasti a boudou s to tomuto problému čelit ve smyslu prevence a represe. Do boje proti extremismu se dále zapojuje i řada nestátních institucí a organizací.116 Pro boj s extremismem byl v rámci Ministerstva vnitra vytvořen obor bezpečnostní politiky (dále OBP MV), který spolupracuje s Policií ČR, bezpečnostními sluţbami, Nejvyšším státním zastupitelstvím, Úřadem vlády ČR a dalšími resorty. Obor se zabývá problematikou extremismu v dlouhodobém horizontu, určuje strategické střednědobé a dlouhodobé cíle resortu, akcentuje aktuální problémy spjaté s touto oblastí. Vyjadřuje se k legislativním otázkám, ke skutkovým podstatám trestných činů s extremistickým podtextem, participuje na vytváření metodiky a dává podněty k vnitroresortním opatřením a postupům v boji proti extremismu.117 4.6.1.

Koncepce boje proti extremismu

OBP MV dělí koncepci boje proti extremismu118 do pěti pilířů: Komunikace proti demagogii, vědomost proti totalitářům, jednotná protiextremistická platforma, odbornost a imunita a 115

SVATOŠ, opt. cit., s 38. VEGRICHTOVÁ, Extremismus a společnost, opt. cit., s. 183. 117 Tamtéţ, s. 183-184. 118 V práci uvádím koncepci pro rok 2015. V době psaní práce nebyla koncepce pro rok 2016 hotová. 116

54

efektivně a korektně proti násilí. Komunikace proti demagogii je zaloţena na otevřeném a zodpovědném zpravodajství, které je pravidelně aktualizované, snadno dostupné a pravidelně se zde publikují zprávy o scéně OBP MV. Dalším bodem je aktivní spolupráce s novináři, kterým

jsou

zodpovědně

poskytovány

informace.

V případě

informování

o extremistické agresi volit ofenzivní přístup předpovídající moţné dopady těchto násilností a korektní informování o pachatelích z hlediska národnosti, respektive etnicity. Dále se pak stará o internet bez nenávistné propagandy a protiextremistické kampaně, upozorňující na problematiku násilí z nenávisti. Vědomost proti totalitářům je realizována zejména prostředkem vzdělávání ţáků a učitelů. Primární prevence na školách a školských zařízeních zaměřených na prevenci kriminality. S tím souvisí i vzdělávání pedagogických pracovníků v oblasti primární prevence rizikového chování zaměřené na oblast prevence extremismu. Jednotná protiextremistická platforma je zaměřena zejména na podporu projektů zvyšující bezpečí v sociálně problémových lokalitách. Taktika tohoto opatření má za cíl zamezit záminky kritiků úrovně bezpečnosti vedoucí k extremistickým názorům a projevům. Koncepce zahrnuje vyvíjení a následnou propagaci a zavádění probačních programů pro mladistvé pachatele, které jsou cíleny na sníţení projevů násilí. Cílem zvyšování odbornosti a imunity je vzdělávání policistů ať se jedná o velitele bezpečnostních opatření, specialistů Sluţby kriminální policie a vyšetřování a členů Antikonfliktních týmů. Další skupinou jsou soudci a státní zástupci, u kterých by měla být zařazena problematika extremismu, rasismu a xenofobie do vzdělávacího plánu Justiční akademie za účelem zaměření se na příčiny těchto jevů a na procesní opatření v boji proti nim. Ke zvýšení efektivity boje proti násilí na extremistických akcích by měla slouţit lepší spolupráce při bezpečnostních opatření mezi pořádkovou policií a Sluţbou kriminální policie a vyšetřování. Ke zlepšení spolupráce by mělo dojít zejména v oblasti předávání informací mezi jednotlivými součástmi. Mělo by dojít k důslednému postihu trestné činnosti během shromáţdění s extremistickou tématikou a zaměření se na extremisty, hooligans a mladé výtrţníky.119 119

Odbor bezpečnostní politiky MV. Koncepce boje proti extremismu. [online]. Ministerstvo vnitra, publikováno 25. 5. 2015 [cit. 6. 3. 2016].

55

4.7. Antikonfliktní tým Hlavním úkolem Antikofliktního týmu (dále AKT) je dostatečně jasným způsobem prostřednictvím komunikace předcházet agresivnímu jednání osob při opatřeních. AKT se zaměřuje především na pochody, shromáţdění, demonstrace a další akce, při kterých je riziko moţného násilí. Při těchto akcích AKT vysvětluje zúčastněným osobám účel opatření a konkrétního postupu Policie ČR. Hlavním úkolem a základní myšlenkou AKT je v uplatňování prevence před represí. Jedná se zejména o akce, kdy ještě nedošlo k vystupňování násilí a konfliktů. Za těchto situací se preferuje nekonfliktní řešení problémů. Cílem je předejít agresivnímu jednání a zprostředkovat komunikaci mezi veřejností a Policií ČR. Tento přístup je pro Policii ČR uţitečný z důvodu, ţe je prezentována její vstřícná tvář a zlepšuje se tak její image v očích veřejnosti.120 4.8. Zpravodajské služby a extremismus Zpravodajské sluţby jsou dle § 2 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských sluţbách České republiky, ve znění pozdějších předpisů, státní orgány pro získávání, shromaţďování a vyhodnocování informací důleţitých pro ochranu ústavního zřízení, významných ekonomických zájmů, bezpečnost a obranu České republiky. Odpovědnost a koordinaci zpravodajských sluţeb nese vláda. Dle tohoto zákona na území České republiky rozlišujeme tyto zpravodajské sluţby: Bezpečnostní informační sluţba, Úřad pro zahraniční styk a informace, Vojenské zpravodajství 4.8.1.

Bezpečnostní informační služba a extremismus

Bezpečnostní informační sluţba (dále jen BIS) je zpravodajská instituce českého státu, která působí uvnitř jejího území. Činností BIS je dle § 5 zákona o zpravodajských sluţbách ČR zabezpečovat informace O záměrech a činnostech namířených proti demokratickým základům, svrchovanosti a územní celistvosti České republiky, o zpravodajských službách cizí mocnosti, o činnostech ohrožujících státní a služební tajemství,

120

VEGRICHTOVÁ, Extremismus a společnost, opt. cit., s. 216 – 217.

56

o činnostech, jejichž důsledky mohou ohrozit bezpečnost nebo významné ekonomické zájmy České republiky a týkající se organizovaného zločinu a terorismu. BIS ve své činnosti v souvislosti s extremismem shromaţďuje informace o aktivitách extremistických skupin, jejich plánech, akcích a záměrech. Pro současnou extremistickou scénu je charakteristická vysoká míra obezřetnosti. Extremisté dále pouţívají moderní komunikační prostředky a technologie za současného kladení důrazu na anonymitu svých členů. Všechny tyto prvky velmi ztěţují práci BIS a odhalování záměrů extremistů je čím dál komplikovanější.121 BIS v rámci jedné ze svých činností, která vede k ochraně ústavnosti a lze ji tak spojit s extremismem „sleduje jevy, které ohrožují demokratické základy státu, usilují o destabilizaci stávajícího politického systému a jeho nahrazením systéme totalitárním, diktátorským nebo anarchií. Sleduje aktivitu subjektů, které se otevřeně či skrytě hlásí k ideologii neslučitelné s právním řádem a demokratickými základy ČR, nebo jejichž aktivity jsou motivovány politicky, ekonomicky či sociálně a které zároveň podněcují k boji proti demokratickému zřízení ČR, k násilným akcím zaměřeným proti představitelům demokratického zřízení, ideologickým odpůrcům a jiným skupinám osob či k potírání práv určitých skupin obyvatel.“122 Další činností BIS v souvislosti s extremismem je zabezpečování informací týkajících se terorismu. Jelikoţ je terorismus v současnosti spíše mezinárodním jevem, tak BIS v této oblasti vykonává zejména mezinárodní spolupráci. Svojí činností se snaţí zamezit ohroţení zájmů ČR. Také se snaţí eliminovat moţnost útoku proti objektům, občanům a zájmům jiného státu, který by byl realizovány na území ČR. K tomuto by měla slouţit vzájemná výměna zpravodajských informací v rámci mezinárodní spolupráce s ostatními státy, která je vedena zejména vůči snahám o provedení teroristického útoku nebo jiným aktivitám spojených s terorismem.123

121

VEGRICHTOVÁ, Extremismus a společnost, opt. cit., s. 216 – 217. Demokracie a ústavnost. Bezpečnostní informační služba: zpravodajská služba České republiky [online] Bezpečnostní informační sluţba, [cit. 5. 4. 2016]. 123 Terorismus. Bezpečnostní informační služba: zpravodajská služba České republiky [online] Bezpečnostní informační sluţba, [cit. 5. 4. 2016]. 122

57

4.8.2.

Vojenské zpravodajství a extremismus

Základním úkolem Vojenského zpravodajství je dle § 5 odst. 3 zákona o zpravodajských sluţbách zabezpečovat informace o záměrech a činnostech namířených proti demokratickým základům, svrchovanosti a územní celistvosti České republiky. Dále pak zabezpečovat informace o zpravodajských sluţbách cizí moci, o činnostech ohroţujících státní a sluţební tajemství a o činnostech, jejichţ důsledky mohou ohrozit bezpečnost nebo významné ekonomické zájmy České republiky. A na konec zabezpečovat informace týkající se organizovaného zločinu a terorismu. Vojenské zpravodajství se v souvislosti s extremismem zaměřuje na moţné riziko infiltrace extremistů do Armády ČR. Zejména na osoby z krajně pravicového extremistického spektra, které projevují o zařazení do ozbrojených sloţek dlouhodobě zájem. Extremisté sice na jedné straně vyjadřují svůj odpor a výraznou kritiku k organizacím jako NATO, EU a OSN, na druhou stranu cítí sympatie k ozbrojeným sloţkám z důvodu jejich direktivní pozice vůči svým příslušníkům, svým vztahem k řádu, k systémovosti řízení, svým fyzickým výcvikem a k uspokojení potřeby být vycvičen příslušníkem silové a ozbrojené organizace. Tímto způsobem extremisté uspokojují svůj zbraňový a uniformní fetišismus, kterým je jejich subkultura ovládána a současně se zde uspokojí jejich vigilantistické sklony.124 Dle Les Johnstona a Trevise

Dumsdaye lze vigilantismus chápat tak,

ţe „představitelé vigilantismu jsou soukromé osoby, a to jedna nebo celá skupina, jejichž účast je zcela dobrovolná, a jež nejsou ochotni být odpovědni státu. Příčinou vzniku vigilantismu je porušení zavedených norem, přičemž důvodem vzniku může být i potenciální porušení těchto norem nebo pouze obvinění někoho z jejich porušování, přičemž tyto normy mohou mít formu vlastního systému hodnot, jejichž hájení je založeno na subjektivním vnímání spravedlnosti a obecného blaha komunity.“125 Další činností, která se váţe nejen na domácí scénu, ale i mezinárodní, je ohroţení ze strany teroristických organizací, v poslední době zejména IS. Zde pracuje vojenské zpravodajství hlavně v rámci preventivní činnosti, která by měla vést k odhalení osob, které mají potenciál spáchat teroristický útok na našem území. Tato preventivní činnost by měla vést k získání moţnosti proti těmto osobám včas adekvátně zakročit. 124 125

VEGRICHTOVÁ, Extremismus a společnost, opt. cit., s. 252. SVOBODA, Ivo, opt. cit., s. 28.

58

Závěr V závěru této práce bych chtěl uvést některé své myšlenky, které nebyly vyjádřeny v průběhu. Zejména pak zhodnocení extremistické scény v České republice za rok 2015 a zamyšlení nad problematikou právní úpravy extremismu de lege ferenda. Jelikoţ je téma extremismu velmi obsáhlé a nejednoznačné, tak jeho celkové popsání není moţné. V práci jsem se proto snaţil zaměřit zejména na problematiku, která je v České republice nejaktuálnější, dále pak výběr nejzávaţnějších nebo nejběţnějších protiprávních skutků, kterých se dopouštějí extremističtí pachatelé. Myslím, ţe čtenář po přečtení této práce bude v základech seznámen s problematikou extremismu a bude tak schopen rozeznávat jednotlivé extremistické směry, trestné činy, kterých se extremisté dopouštějí, způsoby odhalování a dokazování těchto trestných činů a s tím související motiv pachatele vůči oběti trestného činu. V části věnující se juristickým aspektům se čtenář dozví základní prameny upravující problematiku spojenou s extremismem. Pokud se podíváme na oblast českého trestního práva, respektive trestně právních předpisů zjistíme, ţe zde není ţádná zmínka o extremismu jako takovém ale o tzv. trestných činech z nenávisti, které obsahují kvalifikovanou skutkovou podstatu zakotvující nenávistnou pohnutku. Nenávistná pohnutka je přitom brána jako abstraktní pojem a nikde není v trestním zákoníku uvedena. Pokud se podíváme na nenávistnou pohnutku, zjistíme, ţe ji zákonodárce uvádí pouze jako okolnost, kdy je trestný čin spáchán na osobě pro její skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnosti, politickému přesvědčení, vyznání nebo proto, že je skutečně nebo domněle bez vyznání. Jak vidíme, v tomto výčtu není například uvedena sexuální orientace, věk nebo pohlaví. Nenávistná pohnutka je uvedena i jako jedna z přitěţujících okolností. Zákonodárce tak přiznává, ţe kaţdý trestný čin můţe být spáchán z nenávistné pohnutky, ale pouze u některých je přísněji sankcionován začleněním kvalifikované skutkové podstaty. Z mého pohledu je současný stav nevyhovující. Taxativní výčet tzv. nenávistné pohnutky ve skutkových podstatách trestných činů je nejednotný, a z mého pohledu by bylo dobré je doplnit o další nenávistné pohnutky, zejména pak směřované vůči věku, sexuální orientaci, postiţení atd. Tyto skutkové podstaty by měly být novelizovány, doplněny a harmonizovány s Listinou základních práv a svobod, která stanovuje rovnost základních práv bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboţenství, 59

politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnosti nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.126 Téměř ideální úpravu skutkové podstaty je začleněna v § 49 odst. 3 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Výhrady mám pouze vůči termínu „příslušnosti k národnostní menšině“. Zde bych volil uvedení pouze „národnosti“, dále vynechání pojmu rodu a manţelského nebo rodinného stavu. Mým návrhem na právní úpravu TZ by bylo zavést termín „nenávistná pohnutka“ do hlavy VII. Výkladová ustanovení trestního zákoníku. Zavedení tohoto termínu bych navrhoval v této podobě: „Nenávistnou pohnutkou se rozumí takový čin, který je spáchán na jiném pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnosti, barvy pleti, jazyku, politickému přesvědčení, členství nebo činnosti v politických stranách nebo politických organizacích nebo jiných sdruženích, sexuální orientaci, věku, pohlaví, třídy, sociálního původu, majetkových poměrů, tělesnému nebo duševnímu postižení, zdravotním stavu nebo pro skutečné nebo domnělé vyznání.“ Následně bych upravil přitěţující okolnost vyjádřenou v § 42 písm. b) kdy současná úprava je: „spáchá trestný čin ze ziskuchtivosti, z pomsty, z národní rasové, etnické, náboženské třídní či jiné podobné nenávisti nebo z jiné zvlášť zavrženíhodné pohnutky,“ Nová úprava by vypadala: „spáchá trestný čin ze ziskuchtivosti, z pomsty, z nenávistné pohnutky nebo z jiné zvlášť závažné pohnutky,“ Dalším krokem by byla úprava kvalifikovaných skutkových podstat u trestných činů, které obsahují tuto nenávistnou pohnutku taxativně vyjádřenou za nově zavedený termín „nenávistná pohnutka“. Například u trestného činu vraţdy dle § 140 TZ by došlo ke změně v kvalifikované skutkové podstatě u odst. 3 písm. g), kdy by nová úprava zněla: „na jiném z důvodu nenávistné pohnutky“ V díle trestných činů proti lidskosti, například u trestného činu dle § 403 odst. 1 zaloţení podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka by byla úprava v této podobě: 126

Čl. 3 odst. 1 ústavního zákona č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění k pozdějším právním předpisům. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 3. 2016].

60

„Kdo založí, podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka z nenávistné pohnutky, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.“ V rámci části věnující se kriminalistickým aspektům není z procesní stránky co vytknout. Policie ČR se dle mého názoru daří extremistickou trestnou činnost odhalovat v rámci svých moţností a kapacit velmi dobře. Pokud mohu hodnotit kriminologické příčiny extremismu, tak bych chtěl zejména vyjádřit své zamyšlení nad současnou situací s islámem a migranty z oblasti Blízkého východu a severní Afriky. Jak bylo prezentováno výše dle situačních zpráv, tak pravicoví extremisté své nenávistné projevy zaměřovali zejména vůči migrantům. Došlo k přesunu dlouhodobého zájmu s problémy s romskou komunitou právě k migrantům a islámským věřícím. Tím nechci říct, ţe by se pravicoví extremisté jiţ romskému problému nevěnovali. Je tomu tak i nadále, jenom není v současné době takzvaně na pořadu dne. Kdyţ se podívám na současnou situaci, tak se vůbec nedivím, proč mají populistická uskupení, jako Islám v ČR nechceme nebo Blok proti islámu, v současné době takový úspěch. Tato uskupení vyuţívají strachu občanů ne z neznámého ale ze známého. V podstatě kaţdý den probíhá ve zpravodajství, ţe migranti někoho přepadli, znásilnili, zbili nebo zavraţdili. Současně se také začínají objevovat informace, ve kterých státy přiznávají, ţe přístup k migrantům podcenili, a ţe zpravodajské sloţky těchto států v podstatě neví, kdo se na jejich území nachází. Samozřejmě, ţe nelze očekávat, ţe by mezi migranty byla nulová kriminalita. Alarmující je ale kvantita těchto činů. Dalším faktorem, který hraje ve prospěch těchto uskupení je, ţe 80 % české veřejnosti je proti přijímání migrantů z Blízkého východu a severní Afriky. Jedná se o postoj české veřejnosti k lednu 2016. Situace je českou veřejností vnímána jako výrazná bezpečností hrozba pro ČR a Evropu. Významné je téţ to, ţe vývojem okolo uprchlíků se zajímá 78 % respondentů, coţ je nejvíce ze všech měřených významných událostí alespoň celoevropského charakteru za posledních deset let. 127

127

BUCHTÍK, Martin; PILECKÁ, Jarmila. Postoj české veřejnosti k přijímání uprchlíků leden 2016. [online]. Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologický ústav AV ČR, publikováno 15. 2. 2016 [cit. 7. 3. 2016].

61

Nyní je potřeba si poloţit otázku, jak zabránit extremizaci společnosti. Pokud se podíváme na pravicové extremisty, tak zjistíme, ţe aktivita jejich přívrţenců spíše stagnovala. To ovšem neplatí u tzv. populistů, tzv. extremistů středu. Jak bylo vidět ve statistikách tak jejich „oblíbenost“ mezi českou veřejností byla vyšší neţ u čistě pravicových extremistických uskupení. U těchto tzv. populistů, kteří neusilují o změnu politického systému, jako extremisté, je ovšem výrazné riziko, ţe jejich příznivci se časem radikalizují popřípadě extremizují. Stát by měl v rámci své činnosti vyvíjet zejména preventivní opatření. Poskytovat pravdivé informace české veřejnosti, které budou prezentovány z obou úhlů pohledu o dění v ČR a světě a současně dohlíţet, aby tak činili i zpravodajské kanály jak veřejnoprávní, tak soukromoprávní. V dnešní době je přístup k informacím díky internetu v podstatě neomezený a výrazným faktorem hrajícím do karet extremistů je dle mého názoru to, ţe dokáţí brilantně vyuţívat situací, kdy se stát nebo mediální organizace snaţí zatajit, popřípadě zmanipulovat určité informace, tak aby neprezentovaly migranty ve špatném světle. Pokud bych mohl tuto tezi uvést na příkladu tak bych chtěl uvést situaci oslav Silvestra a Nového roku z německého Kolína nad Rýnem, kdy došlo ke znásilněním, krádeţí a napadání osob převáţně migranty a osobami arabského a černošského etnika. Této situace vyuţili extremisté tím, ţe poukazovali na neschopnost německé policie jednat a chránit své občany. Taktéţ extremistům pomohlo i to, ţe se německá policie a politici snaţila celou situaci nejprve utajit a posléze bagatelizovat. Stát by měl také důrazně dbát na nulovou toleranci trestných činů páchaných migranty nebo jinými minoritami. Není moţné, aby Police ČR, státní zastupitelství a soudy přehlíţeli některé drobné trestné činy jen pro to, ţe je spáchal ţadatel o azyl, který nemá platné doklady a v podstatě nejde zjistit jeho totoţnost, popřípadě, ţe pachatel je určitého etnika, rasy, národa nebo, ţe je sociálně znevýhodněn. Nedivím se následné frustraci občanů, kteří jsou perzekuováni za drobné přestupky, a přitom vidím, ţe jiné osoby, které jsou z těchto skupin, páchají trestnou činnost a nic jim za to nehrozí. Z mého pohledu je pro sniţování počtu trestných činů ve spojitosti s extremismem důleţitá prevence, spočívající zejména v prezentování problematiky extremismu na základních školách. Důkladné vysvětlení důsledků, které by mohly nastat, pokud by se osoba stala extremistou, nebo spáchala trestný čin. Pokud se podíváme na statistiky,

62

tak největší procento pachatelů trestných činů ve spojitosti s extremismem jsou mladší lidé s niţším vzděláním, tudíţ by bylo vhodné, aby co nejintenzivnější osvěta probíhala právě na základních školách. Současně by mělo docházet k pravidelnému školení pedagogických pracovníků, kteří by měli být seznámeni jak s teoretickou částí zabývající se extremismem, tak i praktickou, která by zahrnovala zejména prezentaci grafických a verbálních projevů extremismu. Dalším faktorem, kterým by dle mého názoru přispěl ke sniţování počtu trestných činů ve spojitosti s extremismem je důsledné a tvrdé potírání projevů extremismu, rasismu, xenofobie a antisemitismu, ale také přísné a nekompromisní postihování trestných činů, kterých se dopouští všechny osoby bez rozdílu rasy, národnosti, jazyka, etnika atd., ať jde tedy o migranty, muslimy, Romy nebo jiná etnika. Na občany státu bude mnohem lépe působit, kdyţ uvidí, ţe se o ně stát dokáţe postarat, ochránit je a pomoct jim. Současně dá záruku za to, ţe pokud dojde ke škodě na majetku nebo zdraví od osoby uţívající azyl nebo osoby v jiné ţivotní existenční jistotě, ponese břemeno za případné odškodnění obětí. To je dle mého názoru nejlepší preventivní opatření, které můţe stát svým občanům poskytnout. Na začátku práce, jsem poloţil otázku, ţe bezpečnost Evropy a ČR ve spojitosti s teroristickými útoky ukáţe čas. Od toho okamţiku uplynuly zhruba dva měsíce a v belgickém Bruselu odehrál další teroristický útok, při kterém zahynulo 28 lidí. Teroristický útok byl spáchán odpálením náloţí na Bruselském letišti a ve stanici metra, kousek od významných budov Evropské unie a dalších Evropských institucí. Tato situace se udála čtyři dny od zadrţení Salaha Abdeslam, jednoho z teroristů, který byl pachatelem teroristických útoků v Paříţi ve dnech 13. a 14. listopadu 2015. Závěrem bych chtěl zhodnotit téma extremismu jako celku. Bylo to téma, které naplnilo mé očekávání a jeho studium mi rozšířilo a troufám si říct, ţe i změnilo pohled na svět. Pokud budu mít moţnost, budu se tomuto tématu věnovat i v budoucnu v takové míře, abych si povědomí a znalost ještě dále rozšiřoval. Studium k této práci a rozsáhlos extremismu mě potvrdilo, ţe se jedná opravdu o široké a velmi komplikované téma. V budoucnu bych chtěl zejména svoji pozornost zaměřit zejména na populistická uskupení. O tzv. tradičních extremistických směrech bylo jiţ napsáno velké mnoţství různých publikací, na rozdíl o tzv. extremistech středu, neboli populistech, kterými bych se rád zabýval i ve své diplomové práci.

63

Seznam zkratek AKT – Antikonfliktní tým BIS – Bezpečnostní informační sluţba BPI – Blok proti islámu ČR – Česká republika DSSS – Dělnická strana sociální spravedlnosti EU – Evropská unie IS – Islámský stát IvČRN – Islám v České republice nechceme ND – Národní demokracie OBP MV – Odbor bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra OČTŘ – Orgány činné v trestním řízení SRB – Síť revolučních buněk TŘ – Trestní řád TZ – Trestní zákoník

64

Seznam použitých pramenů: Literární zdroje 1. DANICS, Štefan. Koncept „hate crimes“ – zločiny z nenávisti. II. Kriminologické dny. 1. vyd. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2014, 284 s. ISBN 978-80-87472-65-1. 2. DANICS, Štefan; KAMÍN, Tomáš. Extremismus, rasismus a antisemitismus. 2., rozš. vyd. Praha: Policejní akademie České republiky v Praze, 2008, 151 s. ISBN 978-80-7251-286-7. 3. FRANCOVÁ, Jana. Lisabonská smlouva: konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie. 2., přeprac. a dopl. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, Odbor informování o evropských záleţitostech, 2009, 539 s. ISBN 978-80-7440-017-9. 4. FRYŠTÁK, Marek. Trestní právo procesní. 2. vyd. Ostrava: Key Publishing, 2009, 264 s. ISBN 978-80-7418-041-5. 5. HERCZEG, Jiří. Trestné činy z nenávisti. 1. vyd. Praha: ASPI, 2008, 260 s. ISBN 978-80-7357-311-9. 6. CHARVÁT, Jan. Ideologie Extremismu. Demokracie versus extremismus: výchova k aktivnímu občanství. 1. vyd. Praha: Asi-milovaní, 2013, s. 38. ISBN: 978-80-905551-0-5. 7. CHARVÁT, Jan. Současný politický extremismus a radikalismus. 1. vyd. Praha: Portál, 2007, 183 s. ISBN 978-80-7367-098-6. 8. CHMELÍK, Jan a kol. Extremismus. 1. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, 425 s. ISBN 978-80-7380-376-6. 9. CHMELÍK, Jan. Extremismus a jeho právní a sociologické aspekty. Praha: Linde, 2001, 172 s. ISBN 80-7201-265-7. 10. CHMELÍK, Jan. Symbolika extremistických hnutí. 1. vyd. Praha: Armex, 2000, 113 s. ISBN 80-86244-14-8. 11. KONRÁD, Zdeněk; PORADA, Viktor; STRAUS, Jiří; SUCHÁNEK, Jaroslav. Kriminalistika. Kriminalistická taktika a metodiky vyšetřování. Plzeň: Aleš Čeněk, 2015, 414 s. ISBN 978-80-7380-547-0. 12. MAREŠ, Miroslav. Znalci na extremismus: sociální vědy ve sluţbách vnitřní bezpečnosti. Sociální studia. Katedra sociologie FSS MU, 2/2015. s. 69–82. ISSN 1214-813X. 13. MAREŠ, Miroslav. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2003, 655 s. ISBN 80-86598-45-4. 14. MUSIL, Jan; KONRÁD, Zdeněk; SUCHÁNEK, Jaroslav. Kriminalistika. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004, 606 s. ISBN 80-717-9878-9. 15. NOVOTNÝ, Oto; VOKOUN, Rudolf; ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní právo hmotné. Zvláštní část. 6. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, 600 s. ISBN 978-80-7357-509-0. 65

16. SVATOŠ, Roman. Kriminologie ve světle nového trestního zákoníku. 1. vyd. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2010, 174 s. ISBN 978-80-86708-21-8. 17. SVOBODA, Ivo. Politický extremismus a terorismus jako ohrožení vnitřní bezpečnosti státu. 1. vyd. Brno: Univerzita obrany, 2010, 144 s. ISBN 978-80-7231769-1. 18. SVOBODA, Ivo; HRBATA, Michael. Extremismus a terorismus jako destabilizující prvky společnosti, Vojenské rozhledy, 2014, roč. 23 (55), č. 1, s. 33–41. ISSN 1210-3292. 19. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád: komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, 3632 s. ISBN 978-80-7400-428-5. 20. VÁLKOVÁ, Helena; KUCHTA, Josef. Základy kriminologie a trestní politiky. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, 664 s. ISBN 978-80-7400-429-2. 21. VEGRICHOTVÁ, Barbora. Kriminologické aspekty extremismu a vybrané trendy. Kriminologie aktuální problémy. 1. vyd. Praha: Policejní akademie ČR v Praze, 2013, 272 s. ISBN 978-80-7251-395-6. 22. VEGRICHTOVÁ, Barbora. Extremismus a společnost. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, 319 s. ISBN 978-80-7380-427-5. Elektronické zdroje 23. BĚLKA, Michal; ČTK. Německá policie vyšetřuje 2200 zlodějů, překvapil ji počet Afričanů. iDNES.cz [online]. MAFRA, publikováno 6. 1. 2016 [cit. 30. 1. 2016]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/vysetrovani-kriminality-v-duesseldorfu-ffb/zahranicni.aspx?c=A160106_180723_zahranicni_mlb 24. BOROCHOVÁ, Dana. OTÁZKY A ODPOVĚDI: Vše, co víme o vraţedných útocích v Paříţi. iDNES.cz [online]. MAFRA, publikováno 20. 11. 2015 [cit. 27. 1. 2016]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/utoky-v-parizi-prehledne-0xv/zahranicni.aspx?c=A151119_151702_zahranicni_aba 25. BUCHTÍK, Martin; PILECKÁ, Jarmila. Postoj české veřejnosti k přijímání uprchlíků leden 2016. [online]. Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologický ústav AV ČR, publikováno 15. 2. 2016 [cit. 7. 3. 2016]. Dostupné z: http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c1/a7504/f3/pm160215. pdf 26. ČTK. Policie obvinila tři levicové extremisty z terorismu. Hrozí jim doţivotí. Lidovky.cz [online]. MAFRA, publikováno dne 6. 1. 2015 [cit. 13. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/policie-obvinila-z-terorismu-tri-z-sestizadrzenych-levicovych-extremistu-17z-/zpravydomov.aspx?c=A150506_104201_ln_domov_sij 27. Demokracie a ústavnost. Bezpečnostní informační služba: zpravodajská služba České republiky [online] Bezpečnostní informační sluţba, [cit. 5. 4. 2016]. Dostupné z: https://www.bis.cz/demokracie-a-ustavnost.html

66

28. GŘIVNA, Tomáš; JAMBOROVÁ, Kateřina; TSCHOM, David. Regulace extremismu na internetu. Bezpečnostní hrozby [online]. Ministerstvo vnitra ČŘ, publikováno 7. 5. 2014 [cit. 13. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/soubor/regulace-extremismu-na-internetu.aspx 29. iDnes.cz, ČTK. Policie identifikovala třetího útočníka z Bataclanu, bojoval v Sýrii. iDNES.cz [online]. MAFRA, publikováno 9. 12. 2015 [cit. 27. 1. 2016]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/francouzske-urady-identifikovaly-tretiho-z-utocniku-v-klububataclan-1z0-/zahranicni.aspx?c=A151209_093358_zahranicni_ert 30. iDnes.cz. Kompletní přepis rozsudku ostravského soudu nad ţháři z Vítkova. iDnes.cz [online]. MAFRA, publikováno 20. 10. 2010 [cit. 7. 2. 2016]. Dostupné z: http://data.idnes.cz/soubory/krimi/A101020_ABR_ROZSUDEK.PDF 31. LISSE, Luděk. Počet islámských extremistů v Evropě rychle roste. Ústav práva a právní vědy [online]. Ústav práva a právní vědy, publikováno 4. 11. 2014 [cit. 27. 1. 2016]. Dostupné z: http://www.ustavprava.cz/blog/2014/11/pocet-islamskychextremistu-evrope-rychle-roste/ 32. MAREŠ, Miroslav. Ekoterorismus v České republice. Rexter [online]. CBBS, publikováno 1. 5. 2004 [cit. 31. 1. 2016]. Dostupné z: http://www.rexter.cz/ekoterorismus-v-ceske-republice/2004/05/01/ 33. MAREŠ, Miroslav. Islamismus jako bezpečnostní hrozba pro Českou republiku. Vojenské rozhledy. 2011, roč. 19 (51), č. 4, s. 118–128. ISSN 1210-3292. Dostupné z: http://www.vojenskerozhledy.cz/kategorie/islamismus-jako-bezpecnostni-hrozbapro-ceskou-republiku#jak-citovat-tento-%C4%8Dl%C3%A1nek-how-to-cite-thisarticle 34. Ministerstvo vnitra. Informace o extremismu. Co je to extremismus? [online]. © 2015 Policie ČR [cit. 23. 1. 2016]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/prevence-informace-o-extremismu-co-jeextremismus.aspx 35. Novinky.cz. Desítky zakuklenců vzaly útokem nádraţí ve Stockholmu, cílem byli migranti. Novinky.cz [online]. Borgis, publikováno 30. 1. 2015 [cit. 30. 1. 2016]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/393355-desitky-zakuklencuvzaly-utokem-nadrazi-ve-stockholmu-cilem-byli-migranti.html 36. Novinky.cz. Pod černou vlajkou Islámského státu 20 000 cizinců z 90 zemí světa. Novinky.cz [online]. Borgis, publikováno 11. 2. 2015 [cit. 27. 1. 2016]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/361332-pod-cernouvlajkou-islamskeho-statu-bojuje-20-tisic-cizincu-z-90-zemi-sveta.html 37. Novinky.cz. Stockholm uţ není bezpečný. Švédská policie přiznala, ţe neuhlídá pořádek. Novinky.cz [online]. Borgis, publikováno 26. 1. 2015 [cit. 30. 1. 2016]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/392947-stockholm-uz-nenibezpecny-svedska-policie-priznala-ze-neuhlida-poradek.html

67

38. Oběti rasových útoků od roku 1990. týden.cz [online]. EMPRESA MEDIA, publikováno dne 31. 10. 2007 [cit. 7. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/obeti-rasovych-utoku-od-roku1990_28695.html 39. Obor bezpečnostní politiky a prevence kriminality. Extremismus Souhrnná situační zpráva 4. čtvrtletí roku 2015. [online] Ministerstvo vnitra ČR, publikováno 20. 1. 2016 [cit. 1. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/soubor/souhrnna-situacnizprava-za-4-ctvrtleti-roku-2015.aspx 40. Obor bezpečnostní politiky MV. Extremismus Souhrnná situační zpráva 1. čtvrtletí roku 2015. [online] Ministerstvo vnitra ČR, publikováno 20. 4. 2015 [cit. 2. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/soubor/extremismus-souhrnna-situacni-zprava-za1-ctvrtleti-roku-2015.aspx 41. Obor bezpečnostní politiky MV. Extremismus Souhrnná situační zpráva 2. čtvrtletí roku 2015. [online] Ministerstvo vnitra ČR, publikováno 14. 7. 2015 [cit. 3. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/soubor/souhrnna-situacni-zprava-za-2-ctvrtletiroku-2015.aspx 42. Obor bezpečnostní politiky MV. Extremismus Souhrnná situační zpráva 3. čtvrtletí roku 2015. [online] Ministerstvo vnitra ČR, publikováno 20. 10. 2015 [cit. 3. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/soubor/souhrnna-situacni-zprava-za-3ctvrtleti-roku-2015.aspx 43. Obor bezpečnostní politiky MV. Extremismus Souhrnná situační zpráva 4. čtvrtletí roku 2015. [online] Ministerstvo vnitra ČR, publikováno 20. 1. 2016 [cit. 5. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/soubor/souhrnna-situacni-zprava-za-4-ctvrtletiroku-2015.aspx 44. Odbor bezpečnostní politiky MV. Zpráva o extremismu na území České republiky v roce 2014 [online] Ministerstvo vnitra ČR, publikováno 25. 5. 2015 [cit. 7. 3. 2016]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/soubor/zprava-o-extremismu-na-uzemiceske-republiky-v-roce-2014-pdf.aspx 45. Odbor bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra. Bezpečnostní hrozby. V čem spočívá hrozba extremismus [online]. Ministerstvo vnitra České republiky, publikováno 25. 11. 2010 [cit. 25. 1. 2016]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/v-cem-spociva-hrozba-extremismu.aspx 46. Odbor bezpečnostní politiky MV. Koncepce boje proti extremismu. [online]. Ministerstvo vnitra, publikováno 25. 5. 2015 [cit. 6. 3. 2016]. Dostupné z: 47. Odbor bezpečnostní politiky. Extremismus. Co je extremismus. [online]. Ministerstvo vnitra ČŘ, publikováno 25. 11. 2010 [cit. 31. 1. 2016]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/co-je-extremismus.aspx 48. Svoboda a přímá demokracie. Program. Deset základních programových bodů politického hnutí SPD [online]. SPD, [cit. 24. 1. 2016]. Dostupné z: http://spd.cz/program/ 49. SVOBODA, Ivo. Trestné činy z nenávisti jako projevy politického extremismu. Právo bezpečnost informace. [online]. Policejní akademie ČR v Praze, publikováno 2. 4. 2014 [cit. 2. 2. 2016]. Dostupné z: www.teorieib.cz/pbi/files/20-SVOBODA.pdf 68

50. Tiskové centrum DSSS. DSSS bude v Duchcově vládnout v koalici. Dsss.cz [online]. DSSS, publikováno 6. 11. 2014 [cit. 30. 1. 2016]. Dostupné z: http://www.dsss.cz/dsss-bude-v-duchcove-vladnout-v-koalici 51. Terorismus. Bezpečnostní informační služba: zpravodajská služba České republiky [online] Bezpečnostní informační sluţba, [cit. 5. 4. 2016]. Dostupné z: https://www.bis.cz/terorismus.html 52. VLACHOVÁ, Klára. Extremismus středu. Ekonom, týdeník hospodářských novin [online]. Economia, publikováno 26. 2. 1998 [cit. 24. 1. 2016]. ISSN 1210-0714. Dostupné z: http://ekonom.ihned.cz/c1-982741-extremismus-stredu 53. VONDRUŠKA, František. Teroristický útok. Trestní zákoník: komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2015. ISBN: 9778-80-7478-790-4 In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 23. 3. 2016]. 54. Zahraničí. Chaos a násilí: Jak kolínské silvestrovské oslavy změnily Německo [online]. Iniciativa OPEN DOORS, publikováno 16. 1. 2016 [cit. 25. 1. 2016]. Dostupné z: http://www.open-doors.cz/2016/01/16/chaos-a-nasili-jak-kolinskesilvestrovske-oslavy-zmenily-nemecko-12/ 55. ZOULOVÁ, Andrea. Pobodaný cizinec skončil v nemocnici. Zpravodajství. [online]. Police ČR, publikováno dne 1. 2. 2016 [cit. 7. 2. 2016]. Dostupné z: http://www.policie.cz/clanek/pobodany-cizinec-skoncil-v-nemocnici-292129.aspx Právní předpisy 56. Pokyn obecné povahy č. 8/2009 Nejvyššího státního zastupitelství, o trestním řízení, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 3. 2. 2015]. 57. Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 1. 2. 2015]. 58. Zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práva a svobod, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 2. 2. 2015]. 59. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 2. 2. 2015]. 60. Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 21. 3. 2015]. 61. Zákon č. 424/1991 Sb., o sdruţování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 13. 2. 2015]. 62. Zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských sluţbách České republiky, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2015].

69

Judikatura 63. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 3. 1994, sp. zn. Tzn 57/93 In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 7. 2. 2016]. 64. Stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. Tpjn 302/2005 In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 13. 2. 2016]. 65. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 7. 2002, sp. zn. Tdo 337/2002 In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2016]. 66. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 8 Tdo 254/2010. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 4. 4. 2016]. 67. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 7 Tdo 784/2012 In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 13. 2. 2016]. 68. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. 7 Tdo 532/2014 In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 7. 2. 2016].

70

Zadání bakalářské práce

71