Vývoj pravicového extremismu v ČR

Univerzita Karlova v Praze Evangelická teologická fakulta

Bakalářská práce

Vývoj pravicového extremismu v ČR Eva Čechová

Katedra Sociální práce Vedoucí: Ing. Mgr. Jan Dočkal, CSc. Studijní program: Sociální práce Studijní obor: Pastorační a sociální práce Rok odevzdání: 2016

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci s názvem „Vývoj pravicového extremismu v ČR“ napsala samostatně a výhradně s použitím citovaných pramenů. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna veřejnosti ke studijním účelům. V Praze dne 25.11.2015 Eva Čechová

.........................

Bibliografická citace ČECHOVÁ, Eva. Vývoj pravicového extremismu v ČR. Praha: Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Evangelická teologická fakulta, 2015 s.58

Anotace Bakalářská práce je teoretická bez praktické části. Je zaměřená na vznik, projev a propojení pravicově extremistických hnutí a politických stran na území České republiky od roku 1989 až do současné podoby. Práce se zabývá pojmy jako neonacismu, extremismus, ultrapravice a rasismus. Zabývám se vývojem a volebními preferencemi SPR-RSČ a DS a vznikem

a

kontinuitou

hnutí

Národního

Odporu,

Národní

Aliance,

Vlasteneckou frontou a hnutím Blood and Honour. Dále práce obsahuje politologické vymezení pravicového extremismu, neonacismu obecně a neonacismu v ČR. Práce se tedy celkově zabývá tím, jak od Sametové revoluce prostupovala skrze politickou a společenskou sféru ultrapravicová hnutí, jaká byla jejich manifestace a jak se propojovala nebo lišila ideologie těchto hnutí i s totalitními ideologiemi nastolenými v historii.

Klíčová slova Extremismus, pravice, neonacismus, SPR-RSČ, nacismus, rasismus, nacionalismus, xenofobie

Summary This thesis „The development of right-wing extremists in the Czech Republic“ consists only a theoretical part. It is focused on the creation, expression and linking right-wing extremist movements and political parties in the Czech Republic from 1989 to the present appearance DSSS. The thesis deals with concepts such as neo-Nazism, extremism, racism and the right-wings. Thesis develop and electoral preferences SPR-RSC and DS and the creation and continuity of the National Resistance Movement, the National Alliance, the Patriotic Front and the Movement Blood and Honour. The work includes political science definition of right-wing extremism, neoNazism and neo-Nazism in general in the country. The thesis is generally concerned with how the Velvet Revolution was seeping through the political and social sphere of ultra-right movement, and what was their manifestation.

Key words Extremism, right-wing, neo-Nazism, SPR-RSC, Nazism, racism

Poděkování: Děkuji za velmi užitečnou metodickou pomoc Ing. Mgr. Janu Dočkalovi,

CSc., kterou mi poskytl při zpracování mé bakalářské práce.

Eva Čechová

Obsah Úvod ................................................................................................................... 1 1.

Extremismus, radikalismus......................................................................... 3 1.1.

2.

1.1.1.

Politický extremismus .................................................................. 6

1.1.2.

Levicový extremismus .................................................................. 7

1.1.3.

Pravicový extremismus ................................................................ 9

1.2.

Politické metody ................................................................................ 12

1.3.

Vývoj ultrapravicových hnutí na přelomu 20. století ........................ 14

1.4.

Manifestace ultrapravice ve společnosti a kultuře ............................. 18

Extremistická pravice –různorodost ideologií .......................................... 21 2.1.

3.

5.

6.

Neonacismus ...................................................................................... 24

Pravicový extremismus v ČSFR a ČR...................................................... 26 3.1.

4.

Druhy extremismu ............................................................................... 6

Politika po převratu v listopadu 1989 ................................................ 26

SPR –RSČ ................................................................................................ 31 4.1.

Předseda SPR-RSČ ............................................................................ 36

4.2.

Republikanismus ................................................................................ 39

Dělnická strana ......................................................................................... 42 5.1.

Počátky Dělnické strany .................................................................... 42

5.2.

Zánik Dělnické strany ........................................................................ 46

Dělnická strana sociální spravedlnosti ..................................................... 49 6.1.

DSSS a další politické iniciativy v boji proti uprchlíkům ................. 51

Závěr ................................................................................................................. 54 Seznam literatury .............................................................................................. 56 Internetové zdroje ............................................................................................. 57

Úvod Cílem práce je zmapovat a zjistit kontinuitu pravicových stran vznikající na území tehdejšího Československa a jejich vývoj do dnes v České republice. Dále chci představit problém pravicového extremismu a jeho nebezpečí pro společnost. Chci ukázat na jeho kořeny, projevy, propojení s historií a mytologií. Téma jsem vybrala cíleně kvůli momentální politické situaci v celé Evropě a také proto, že je pravicový extremismus jakýmsi fenoménem, který se u nás začal rozvíjet právě s příchodem demokracie. Tento fenomén je nebo byl v České republice zastoupen širokým spektrem skupin a hnutí, které jsou především rasistické, xenofobní a směřují k potlačování lidských práv a svobod. V současné době je ultrapravice silně medializována což muže způsobovat ovlivňování veřejnosti. Práce je rozčleněna systematicky od kapitoly, která vysvětluje co je extremismus a radikalismus a rozdělení politického extremismus na pravicový a levicový a popis neonacismu a kultury a společnosti neonacistů. Kapitola Vývoj ultrapravicových hnutí na přelomu 20. století se věnuje rozboru vzniku nový stran popřípadě koalicí již existujících stran a hnutí v roce 2001. V této kapitole se nacházejí všechny hnutí a strany extrémně pravicového smýšlení, které buď měly politické ambice, nebo zůstávaly na úrovni militantního hnutí bez potřeby stát se registrovanou stranou. Kapitola je zakončena pojednáním o manifestaci a sebepropagaci pravicově extremistických subjektů. Dále se věnuji vzniku a projevům ultrapravicových hnutí po listopadu 1989 a vlivům tohoto hnutí na politiku Československé federativní republiky a posléze na politiku České republiky. Rozsáhlou samostatnou kapitolu jsem věnovala SPRRSČ (Sdružení pro republiku – republikánská strana Československa) a jejímu

1

předsedovi PhDr. Miroslavu Sládkovi. V této kapitole také osvětluji pojem republikanismus a jeho využití v SPR-RSČ. V další kapitole se nachází Dělnická strana, počátky, program, volební preference, rozpad a transformace do Dělnické strany sociální spravedlnosti a konečnou kapitolou je právě zatím poslední existující registrovaná strana DSSS a další politické iniciativy pravicového smýšlení. Ve své práci se snažím především věnovat propojení ultrapravicových hnutí a analyzovat situaci postupného formování a zviditelňování extremistických hnutí. Téma jsem si vybrala kvůli progresím ultrapravicového hnutí nejen v České republice, ale i ve světě. Narůstající hostilita těchto hnutí vůči přistěhovalcům a menšinám již v 90. letech byla zajímavá s toho důvodu, že během komunistického režimu v Čechách byli hranice dlouhou dobu uzavřené a podle mého názoru náhlá nenávist vůči těmto skupinám byla poněkud iracionální a politicky nepodložená. Toto téma otvírá řadu dalších témat k bádání, jako výzkum přejímání symboliky ultrapravicových nutí nebo transformace nacismu do podoby dnešního neonacismu bylo by také možné propojení s filozofií například propojení Nietzscheho nadčlověka a Hitlerova nacismu.

2

1. Extremismus, radikalismus Slovo extremismus je zásadní pojem, který bude provázet celou tuto práci, proto se pokusím ho v této kapitole přesně vymezit. Extremismus je jak už slovo značí přesahující hranici a je ve své podstatě v rozporu s lidskými právy. Jedná se o formu politického a společenského projevu, který má radikální (extrémní) názory, které se neslučují a naopak potlačují lidská práva a svobodu. Je netolerantní a násilný. Neprojevuje známky hlubšího promýšlení politické situace a pro dosažení určité moci používá násilí a hrozby. Extremismus je nedemokratický způsob politického jednání, který je ve skrze neslučitelný právě s demokracií. „Podle Miroslava Mareše (2003)1 se ve slovníku společenských věd pojem extremismus začal objevovat až ve druhé polovině 20. století. Jeho etymologický původ je však mnohem staršího data. Vychází z latinsko – řecké kombinace slov. Pojem „extremus“ („nejzazší“) v latině označoval nejdále ležící pozici. „Extremitas mundi“ označovalo regiony, které byly ve velké vzdálenosti od metropole Říma jako středu impéria“ Extremisté

bojují

proti

demokracii,

povětšinou

netolerují

právní,

společenskou, kulturní a politickou rovnost mezi všemi lidmi. A právě pravicový extremismus je nesnášenlivý a agresivní vůči jiným etnickým minoritám žijící na cizím území potýkajícím se s nacionalismem. Extremismus se snaží nastolit jiné nedemokratické systémy tedy totalitní režimy. Často se odkazuje na historickou demagogii, která je ovšem v dnešním společensky, politicky a právně rozvinutějším poněkud zastaralá díky mezinárodním smlouvám, OSN a lidských právech. Extremisté rádi používají silná slova i 1

MAREŠ, Miroslav. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR. Praha, 2003, Barrister a Principal. ISBN 80-86598-45-4str. 20

3

fráze, která jsou ve skrze prázdná a pouze útočná a proti svým oponentům bojují fyzickým i verbálním násilím. Často

extremismus

pracuje

s nepodloženými

fakty

někdy

silně

zdramatizovanými, díky kterým se dostávají spíše do konspiračních teorií. Extremismus ovšem není jen politický ale i např. náboženský, ten se ovšem v Čechách vyskytuje neznatelně. V dnešní společnosti je jako náboženský extremismus vnímán Islám praktikovaný v tzv. Islámském státě. I když se veřejnost extremismu v problémových politických situací chytá, ve skutečnosti na něj má velice zúžený pohled, tedy extremismus označují za agresivní a násilnický styl jednání a vlastní propagace vůči jedincům, kteří se nějakým způsobem liší nebo jsou v menšině. V dnešní společnosti je zvláště v Čechách zaměňován extremismus a radikalismus. Tyto dva pojmy mají něco společného, ale přeci jen jsou trochu odlišné. Hlavní rozdíl je především v tom, že radikalismus ve své podstatě není násilný ani protiprávní, tedy skuteční radikálové chtějí radikální změnu, tento termín se dá tedy vyložit jako jdoucí ke kořenu (latinsky radix).Ovšem radikalismus nevylučuje násilí a bezohlednost. Extremistické řešení je, ale hnáno do „extrému“ vyřešení věci, která nemusí být hlavním problémem, násilí a prosazováním hrůzovlády. Vladimír Prorok a Aleš Lisa tvrdí (2003)

2

pojem extremismus znamená

krajnost v postoji osoby či skupiny a řešení, které se liší od standartního řešení, které je adekvátně a rozumně stanovené. Radikalismus znamená podporu určitých změn a zásad řešení, a to jak z hlediska cílů tak i prostředků. Mezi extremismem a radikalismem je tedy určitý významový rozdíl, ve skutečnosti a praxi, 2

ale

splývají.

PROROK, Vladimir, LISA Aleš. Politologie. Pelhřimov, 2003, Aleš Čeněk. ISBN 80-86473-

31-7s. 140,141

4

Tyto dva pojmy se také dají popsat tak, že pokud bude někdo tvrdit, že je potřeba zachovat nějakou instituci či systém a většina společnosti bude opačného názoru, nepochybně to bude odlišný „extrémní“ názor, pokud se tento názor přetransformuje do reálného hnutí, stává se i „radikálním“. Ale samotný radikalismus nemusí být považovaný za projev extremismu, pokud se na radikálním řešení shodne většina. Pak se řešení stává akceptovatelným. Celkově je extremismus spíše demagogie a v dnešním světě má užití tohoto slova podtext nebezpečí. Extremismus vlastně neřeší „kořen“ problému nezajímá ho proč to tak vzniklo a jak postupovat aby tento problém již nevznikal, bojují proti tomu, tak jak problém stojí. Ať bojem či slovy. Podle Miroslava Mareše (2003)3 pojem radikalismus a extremismus se v Čechách začal objevovat již v druhé polovině 19. století, ale skutečně hojně užívat se začal právě po Sametové revoluci, kdy se vymezoval a tvaroval do dnešní podoby. Problémem jsou ovšem media, která tyto dva zmíněné pojmy používají velice volně a k extremismu přirovnávají skutečnosti a činy, které ve své podstatě vůbec extremistické nejsou.

3

MAREŠ, Miroslav. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR. Ref. 1. s. 21

5

1.1. Druhy extremismu Druhy extremismu se dělí, jak již bylo zmíněno na politické, náboženské, ale i národnostní a ekologické. Zde se zaměřím pouze na politický extremismus, který je v české společnosti rozšířený nejvíce a mnohdy špatně definovaný. Nelze patrně přesně definovat všechna extremistická politická hnutí.

1.1.1. Politický extremismus „Projevy pravicového extremismu jsou „nedemokratickou obrannou reakcí proti změnám, které přesahují absorbční schopnosti společnosti.“ 4 Politický extremismus se dělí na pravicový a levicový. Ve své podstatě politický extremismus odmítá postoje demokratické společnosti, základních lidských hodnot a rovnoprávnosti. Snaží se o krajní řešení sociálních i politických problémů. V Čechách je alarmující především pluralita výskytu různých extremistických hnutí, které chtějí zasáhnout do politické a sociální sféry. Jakýkoliv náznak odporu, nesouhlasu či boje proti většině je extremismem neakceptovatelný. Politický extremismus se snaží zasahovat i do jiných společenských sfér, například kultura. Snaží se prosadit svou jednotnou kulturu, své myšlení a jednání. Vše ostatní je výplod jiných dekadentních kultur. Extremismus je schopný determinovat problém a nalézt řešení, je schopný být v koalici pouze s dalšími

4

Pehe: Politický zápisník. PEHE, Jiří. Www.pehe.cz [online]. 1997 [cit. 2015-01-15].

Dostupné z: www.pehe.cz

6

extremistickou stranou, není schopný kompromisu, je jednotný a odmítá platné právní normy. Potřeba patřit do extremistické skupiny často substituuje pocit moci, použití násilí a filtraci hněvu. „Extremismus je jakékoliv snažení, které směřuje proti stávajícímu politickému zřízení.“ Neoznačuje žádnou pevně danou ideologii nebo doktrínu a je dynamickým jevem. To, co bylo za extrémní považováno v minulosti, můžeme dnes vnímat jako normální, a naopak“ 5 Česká bezpečnostní informační služba (BIS) používá tuto definici: Termín extremismus je v oblasti bezpečnostní problematiky používán při označování krajně vyhrocených, demokracii nepřátelských postojů a ideologií, jejich nositelů a souvisejících aktivit a jevů. S extremismem se setkáváme na pravém i levém konci politického spektra. Odtud se za určitých okolností, a vhodných podmínek může šířit do celé společnosti, vyústit v násilné akce, zaměřené na destabilizaci a následné odstranění demokratického společenského řádu. 6

1.1.2. Levicový extremismus Už z názvu se levicový extremismus týká především komunismu, marxismu-leninismu, anarchismu a socialismu. Tato rozdělení se ještě dělí do různých subkultur a společenství, vznikajících jen z malých autonomních skupin. V podstatě se jedná o to, o co by usilovala pravice ve vládě, jako je rovnost všech občanů, a převaha kolektivismus nad individualismem. Prosazují skutečnou vládu lidu, silný odpor ke kapitalismu a snaží se zachovávat demokratické prvky. K dosažení vlády by ovšem použili extrémní nástroje. 5

CHARVÁT, Jan. Současný politický extremismus a radikalismus. Praha, 2007, Portál. ISBN 978-7367-098-6 s. 12 6 Čím se zabýváme. Bezpečnostní informační služba: Zpravodajská služba České republiky [online]. Praha, 20. 2. 2010 [cit. 2015-11-24]. Dostupné z: http://www.bis.cz/cim-se-zabyvame.html

7

Podle Štěpána Kalamára (2011)7 klade levicový extremismus do popředí princip rovnosti a snaží se jej rozšiřovat na všechny oblasti života. Ve zdůraznění lidské rovnosti se sice levicové extremistické doktríny shodují s demokratickým ústavním řádem. Ovšem vyvozují z toho základního principu důsledky, které je možné považovat za radikální či extremistické. Některý levicový extremismus ospravedlňuje nebo popírá zločiny SSSR a komunismu v Československu. Snaží se ospravedlnit zločiny proti lidskosti nebo je znovu uskutečnit. Tedy perzekuci osob v totalitním režimu u nás nebo v SSSR v dobách Stalinismu většinou podporují. Radikálním řešením je utopistická myšlenka likvidace nepřítele fyzicky. Často členové těchto levicových hnutí nezažili komunistický režim nebo zažili konec režimu v útlém věku. Nejsou schopni racionálně a kriticky uznat zločiny a determinují svou sílu i vůči nestranným lidem, chápou pouze ideovou podstatu komunismu, která tu ovšem reálně nikdy nebyla a nikdy být nemůže. Podle Miroslava Mareše (2003)8 levicový extremismus, tj. komunismus či anarchismus, si klade za cíl tlačit do popředí rovnost a tu aplikovat na všechny aspekty života člověka a celé společnosti. Ale i anarchismus a komunismus, jakožto levicový extremismus, se od sebe diametrálně liší a to především tím, že komunismus hlásá pouze individualitu celku, nikoliv jedince tzn. Vláda lidu. Kdežto pro anarchismus je každá forma státnosti považována za represivní. Dalo by se říci, že ve srovnání lidskosti a lidských práv se extremistická levice shoduje s demokratickou doktrínou státu, ovšem z toho vyvozuje a rozšiřuje důsledky vhodné pro svou vlastní ideologii, kterou je možno považovat za extremistickou či radikální. 7

KALAMÁR, Štěpán. Terminologie a symbolika užívaná soudobou extremistickou scénou. Ostrava, 2011, Key Publishing. ISBN 978-80-7418-103-0 s. 25 8

MAREŠ, Miroslav. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR Ref. 1. s

8

Rozšiřují názor jako osvobození člověka od všech společenských řádů ať politických, kulturních či ekonomických. Jednoznačné dosažení systému, bez vrchnosti a státu vedeným prostými a svobodnými lidmi.

1.1.3. Pravicový extremismus Základní témata, která při rozdělení politických skupin na pravici a levici ovlivňují toto rozdělení, jsou témata ekonomika a hospodářství. V ostatních spektrech politických názorů je jasná paralela mezi pravicí a levicí. Typické pro silně levicovou politiku je redistribuce a přerozdělování majetku ve prospěch nižších vrstev. Pro liberální pravici je zase naopak typické minimálně zasahovat do ekonomiky a trhu a podpora soukromých podnikatelských subjektů. Liberální pravice vlastně akceptuje a přijímá nerovnost ve vrstvách a uvědomuje si potřebu rozdílných vrstev společnosti pro řádný chod hospodářství a ekonomiky. Extremistická pravice, ale nepřijímá nerovnosti, odmítá odlišnost a svým způsobem pohrdá demokratickou vládou a jejím lidskoprávním řádem. Typickým znakem pravicového extremismu je nadřazování své vlastní identity, či dané extremistické skupiny, majority či národa nad minority. V Čechách jsou to především nenávistné postoje vůči Romům. Ať již záleží na barvě pleti, či odlišné kultuře, jsou terčem rasismu. Extremistická pravice se obvykle chytá velice radikálních a v historii demagogicky prezentovaných politických ideologií

jako

je

rasismus,

fašismus,

nacismus,

etnocentrismus,

antisemitismus… Rasismus – je nevědecká teorie předpokládající, že biologický a etnický původ určuje kulturní, společenskou a mentální povahu člověka, která se dělí na vyšší a nižší. Toto si převzali ideologie, které upřednostňují bílou rasu.

9

Fašismus – je otevřené militantní a silně nacionalistické politické hnutí, které je jasnou totalitní diktaturou a se snaží jít záměrně proti všem demokratickým institucím a svobodám. Od roku 1919 byla tato ideologie v Italii v čele s B. Mussolinim. Jeho nejznámější odnoží je německý nacismus. Nacismus – jako ideologie je špatně uchopitelný, jsou to vlastně dokonalé do důsledku dovedené a smíchané ideologie rasismu, nacionalismu a antisemitismu. A právě důraz pro mýtus a historii dělá z nacismu stále přitažlivou ideologii pro nynější generace. Etnocentrismus – tento výraz označuje interpretaci společenských, životních a kulturních jevů, jiných cizích kultur v pojmech vlastní společnosti. Tento postoj zahrnuje vnímání vlastních hodnot jako jediných a správných, užitečných a pravdivých. Antisemitismus – je projev nesnášenlivosti k židům, judaismu i sionismu. V historii je mnoho druhů antisemitismu (katolický, biologický, nacionální, sociální, rasový…)9 Především mladé dospívající lidi strhává pravicový extremismus svým fanatismem a pomyslnou sílou a mocí měnit věci k lepšímu. Jsou to demagogické, ale silné argumenty, které jsou, ale rasistické, xenofobní a sympatizují s nacismem v Německu v II. Světové válce. V první řadě dospívající chlapci a muži do 30 let se stávají členy ultrapravicových hnutí a rádi uplatní svůj fanatismus nejen ve slovech, ale i v agresi a především v davech a pouličních rvačkách.

9

Srov. CHMELÍK, J. Extremismus a jeho právní a sociologické aspekty. Praha,2001,Linde ISBN 80-7201-265-7 7-10 s. CHARVÁT, J. Současný politický extremismus a radikalismus. Ref.5, 70 s.

10

V neposlední řadě se extremistická pravice snaží o popírání holocaustu a o ospravedlňování národního socialismu, který podle nich rozhodně nemůže za rozpoutání II. Světové války. Tak silně uctívají nacistickou ideologii, že člověka hodnotí podle příslušnosti k národu či rase. Barva pleti, majorita, národ, patriotismus, nenávist k menšinám, to vše podle extremistické pravice určuje kvalitu člověka. Dalším hlavním důvodem pro odpor k rovnosti je nenávist k celé levici, jak ke komunistům, tak k anarchistům. Podle Petra Černého (2005)10 je cílem pravicového extremismu prosazení totalitního politického řádu s radikálními a násilnými řešeními společenských a politických problémů, které institucionalizuje fundamentální nerovnost lidí zakládající se na původu, národní, etnické nebo rasové příslušnosti. Je to vlastně jakýsi protiklad k principu lidských práv, který platí pro všechny stejně. Úskalím pro spojení pravicového extremismu je nejednotná ideologie, ke které by se extremistické subjekty hlásily. Nebezpečí je především mnohostrannost a krutost ideologií a je těžké rozpoznat, zda se jedná o doktrínu, inspiraci totalitním režimem nebo sled politických názorů a postojů. Extremistické doktríny se také liší v každé zemi. Např. hnutí Skinheads může být nepolitický styl dělnické mládeže zaměřený levicově nebo vyhraněné pravicové hnutí s politickými postoji blížící se k nesnášenlivosti a rasistickým útokům. Také je velice sporné, zda je etnocentrismus doktrínou nebo pouze postojem. Podle Miroslava Mareše (2003)11 lze tedy říci, že každý politický extremismus má politicky-ideový komplexní základ inspirovaný v totalitních režimech, které proběhli v některých zemích během historie a jednoznačně 10

ČERNÝ, P. Politický extremismus a právo. Eurolex Bohemia, Praha, 2005,s.28 ISBN 80-86861-86-4 s.28 11

MAREŠ, Miroslav. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR Ref. 1 s.50

11

popírá lidská práva a svobody a nabádá k násilným výpadkům proti nepřátelům.

1.2. Politické metody Často je velice složité odkrýt hranice demokracie a extremismu, mnoho politologů začalo užívat pro tuto politicky šedou zónu právě pojem „radikalismus“. Radikalismus je ovšem označení spíše reformních názorů. Je to takové politické hlásání, zastávání „radikálních“ politických názorů a forma a obsah těchto názorů se mění s měnící se politikou či společenskými a politickými problémy. „Při prosazování radikálních cílů jsou využívány nestandardně populistické a akční metody agitace. Jsou však respektovány základní demokratické mechanismy a monopol státu na použití fyzického násilí.“ 12 Podle M. Mareše (2003)13 dalším označením politických metod na pomezí demokracie a extremismu je populismus, který je spíše jakousi formou vlastní politické propagace. V politické sféře je populismus spíše pejorativní označení pro získávání voličů a stoupenců, neboť se jedna ze stran či hnutí snaží získat voliče na svou stranu jednoduchými, emočně silnými hesly a sliby, které jsou těžko splnitelné nebo se snaží pošpinit své protivníky. Jsou využívány aktuální nálady a předsudky a demagogická označení, která spíše než pravicový extremismus využívá ultralevice: My obyčejní lidé, papaláši, oni tam nahoře… K politickým, ekonomickým a společenským problémům se tedy populismus staví, jakoby šly jednoduše vyřešit státním převratem, snížením daní, odstraněním soukromého podnikání. Miroslav Mareš (2003)14 uvádí, že pravicový populismus využívají politici pro vyřešení otázky přistěhovalectví a 12

MAREŠ, Miroslav. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR Ref. 1. s.34

13

MAREŠ, Miroslav. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR Ref. 1. s.32,33

14

MAREŠ, Miroslav. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR Ref. 1. s.32,33

12

migrace a tím se dále vyřeší další problémy, jako hospodářství, ekonomické krize, zadluženost států a vnitrostátní sociální politiku. Jednoduše řečeno, populismus ať už v pravici nebo v levici žije z označování svých nepřátel a udávání obětních beránků, které když se eliminují či odstraní, zlepší se tím stát i společnost. Mareš(2003)15 dále uvádí, že se s extremismem velice často mísí slovo fundamentalismus, které je spíše spojováno s nábožensko-dogmatickými názory, které ovšem mohou být stejně extremistické či radikální. Také se často mezi odborníky užívá pojem „přemosťující spektrum“, které spojuje ultrapravicovou podobnost názoru s ultralevicí. Po Sametové revoluci v roce 1989 kvůli demokratizaci a uvolnění režimu začala vznikat malá hnutí a skupiny, které se otevřeně hlásily ke svému politickému smýšlení. S politickým převratem se sama společnost chtěla odtrhnout od minulosti a to znamenalo změnit směr, směr od levice k pravici. Do společnosti a politiky začaly prostupovat nové pojmy i postoje, které si lidé začali brzo osvojovat. Právě na vznik extremismu ve státě má vliv stav a rozpoložení společnosti. Je to jakási interakce a střed názorů lidí ve společnosti a politických stranách. Extremismus a radikalismus je tedy pouze přehnanou reakcí na společenské problémy v demokratickém státě. Podle Jana Chmelíka (2001)16 nelze v demokracii zabránit těmto střetům, výměně názoru a vzniku mnoha politických stran a hnutí. Pokud by tomu demokracie uměla zabránit, byla by diktaturou. Neumí si poradit s tím, co jí škodí, proto se každá demokracie potýká s extremismem.

15

MAREŠ, Miroslav. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR Ref. 1. S.32,33

16

CHMELÍK, J. Extremismus a jeho právní a sociologické aspekty. Ref.9 s. 12

13

Extremistické skupiny vznikají po celém světě a je velice těžké konkrétní skupinu či člověka zařadit do extremismu, protože extremismus a normalita není od sebe jasně oddělené hranicí, každý vidí extrémní a radikální názory někde jinde. Některé extrémistické výpadky na veřejnost, právě veřejnost zaujmou svými demagogickými a přehnaně populistickými názory a fanatickou rétorikou, které laické ucho občana dobře rozumí a proto v některých politických problémech, které se dotýkají všech občanů, se lidé často přihlásí k extremistickým názorům či dokonce pochodům. Právě politická volnost po roce 1989 silně radikalizovala celou společnost. Tato volnost způsobovala zesměšňování a zjednodušování hrůz nacistického režimu a holocaustu viz. televizní pořad Česká soda. Společnost se snažila přilnout k demokracii, ovšem vyhraněnosti politiky do pravice se nebáli.

1.3. Vývoj ultrapravicových hnutí na přelomu 20. století V letech 1999 – 2001 bylo obzvláště silné období v narůstání skinheadských a neonacistických skupin. Právě v této době se pravicový extremismus snaží o legalizaci, neúspěšně. V roce 2000 kdy SPR-RSČ neuspěla v předčasných volbách a uvolnila tak místo leadera ultrapravicové politiky v České republice. Na toto místo chtělo mnoho různých organizací. Ty mezi sebou měly určité integrační prvky, které ovšem vždy nakonec ztroskotaly.17 Významnou stopou v pravicové politice bylo v roce 2000 sloučení členů rozpuštěné Národní aliance a členů neregistrovaného Národního odporu a začlenění ve Vlasteneckou Republikánskou Stranu, která se nejdříve

17

Srov. CHARVÁT, J. Současný politický extremismus a radikalismus.Ref.5 s.142121 MAREŠ, Miroslav. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR Ref. 1 s.181-183

14

přejmenovala na Národně Sociální Blok. To Ministerstvo vnitra nepřijalo, tak se přejmenovali na Pravou Alternativu. 18 Národní aliance bylo řádně registrované občanské sdružení založené v roce 1997(?). Jeho ideologií byla opět národní hrdost a suverenita, nacionalismus národohrdectví a stavovská demokracie. V jeho programu se nacházely v Čechách neobvykle radikální prvky pro očištění národa, podobající se modelu konzervativnímu republikanismu v USA, tedy Mravní obroda národa (především mládeže), zákaz výroby a distribuce pornografie, zrušení prostituce, boj proti imigrantům a menšinám, vyšší sazba odnětí svobody za držení

drog,

konzervativně

negativní

přístup

k homosexualitě,

euroskepticismus a boj proti globalizaci a multikulturalismu. Ve svých projevech je opět demagogická a anti-systémová jako všechny ostatní pravicová hnutí. Hovoří o „svrhnutí vlády a revoluci“ a „smrti nepřátelům národa“. Vedoucím Národní Aliance byl Vladimír Skoupý, který byl značně nevybíravý ve své rétorice a nošení znaků propagující nacismus. Členům NA často hrozila vazba za šíření nacismu, rasismu a sympatizování s Hitlerovským nacismem. Toto militantní uskupení mělo mnoho členů z hnutí Blood and Honour, který se především angažoval v hudbě, distribuce a výrobě nášivek či oblečení. Patrně nemělo politické ambice a tak zůstávalo u koncertů a drobných demonstrací a především napadání levicových pochodů, především antifašistů a anarchistů. V roce 1999 kdy byl zatčen Jaroslav Brož tedy vedoucí postava Blood and Honour se strhla razie na celé Blood and Honour. Dnes je toto hnutí v ústraní kvůli obavám z policejní infiltrace. Další „řádně registrovanou organizací“ je Vlastenecká Fronta, která byla založena v roce 1993. Měla sice politické ambice, ale zatím zůstává jako 18

MAREŠ, M.: Komparativní analýza bezpečnostní politiky, Materiál pro POL 457

28.2.2006

15

vyhraněný radikální celek, který má ve své ideologii nacionalismus a panslavismus což je takové mezinárodní spojení slovanů a hrdost na tento původ. Dále jsou to odpůrci neonacismu, multikulturalismu, migrantů z jiných než evropských států a NATO. Dalo by se hovořit o silném nacionalismu a podobnosti s nacismem, př. sňatek pouze mezi stejnými rasami, nepodporují sňatky s neevropskými přistěhovalci a registrované partnerství. Vlastenecká fronta byla založena na popud proti populistické Sládkově SPR-RSČ a i když byla z počátku složená z členů hnutí skinheads, měla působit seriózně a mírně bez výrazných extremistických prvků. Prvním předsedou byl Jiří Fidler, pod jehož vedením se hnutí zprvu spojilo s brněnskou nacionalisticko-katolickou scénou. Od Prohry SPR-RSČ se Vlastenecká fronta snaží slepit roztříštěnou ultrapravici. Ve své tiskovině Hlas Národní mládeže (HSM 8:36,37) se zmiňují o nepřátelích, které někdo vidí v komunistech, zednářích, celé levici nebo v Romech, Afroameričanech a Asiatech nebo v kriminálnících, drogově závislých, sektářích či asociálech.19 Dalším hnutím, které vzniklo pro pomoc SPR-RSČ byla Republikánská mládež, která vznikla oficiálně až v roce 1998, protože do té doby neměla dostatek členů. Později právě v roce 1998, kdy už měla dostatek členů na registraci, se tito členové skládali především z řad neonacistů a skinheadů. Republikánská mládež fungovala i po prohře SPR-RSČ ve volbách, ovšem projevovala se spíš demonstracemi a agresivitou. Také spolupracovali s Národním Odporem.

19

VYKOUPILOVÁ, Hana. Vlastenecká fronta a menšiny v ČR. Středoevropské politické studie: Central EuropeanPoliticalStudiesReview [online]. 2000, 201511-13, 2 [cit. 2015-11-13]. DOI: MSM142300001. ISSN 1212-7817. Dostupné z: http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=114

16

Národní Odpor vznikl kolem roku 1998 z části ze členů Blood and Honour a z části také ze členů upadající Republikánské mládeže. Původně byl záměr tohoto hnutí vstoupit do politiky jako registrovaná „seriózní“ strana zastávající ultrapravici. To, ale s ohledem na ideologii, program a z části i na název hnutí bylo nereálné. Byli a stále jsou silně nacionalističtí a politický nacionalismus je pouze „krytí“ pro silnou podobnost s nacismem (neonacismus), tzn. Skryté symboly, podzravy a hesla vykřikovaná na demonstracích (Vítězství zdar = Sieg Heil, boj za bílou rasu = boj za vlast a evropskou kulturu). Toto jednání také potvrzuje např. organizovaný pochod 28.10.1998 k výročí úmrtí Rudolfa Hesse (člen NSDAP a Hitlerův zástupce), což je jasným projevem sympatizování s nacismem a jasně deklarovaný neonacismus. Národní odpor, i když nemohl být registrovanou stranou, zůstal aspoň na aktivistické úrovni. Často se členové NO účastnili demonstrací. Mezinárodní kontakty mají především ve Velké Británii a Německu. Odkud patrně pramenila a pramení finanční podpora. Vedoucí postava Filip Vávra tvrdil, že vznik NO se snaží nabídnout náhradu za poraženou SPR-RSČ. Po roce 2000 není Národní odpor natolik silný, aby mohl bojovat o post strany. Spíše z něho stala síť malých jednotek zastupujících města. NO spolupracoval s Národní Aliancí. Dle Štefana Danicse a Tomáše Kamína20

Národní Odpor byl a je

nejsilnější extremistickou jednotkou zastávající ultrapravicové názory v České republice. Díky decentralizaci se nacházejí téměř v každém městě a mají za úkol chránit a udržet tzv. čisté zóny, tedy zóny bez imigrantů a menšin. Vytvářejí tzv. Volné buňky národního odporu, tzn. odpor bez vůdce, není pod

20

DANICS, Š., KAMÍN, T. Extremismus, Rasismus a Antisemitismus, Praha,

2008,Policejní akademie ČRISBN 80-7201-265-737 s.

17

vedením a členem nějaké aktivistické skupiny a sám na vlastní pěst „očišťuje“ své území.

1.4. Manifestace ultrapravice ve společnosti a kultuře

Extremistická pravice jak již bylo zmíněno má mnoho odnoží, jako jsou národní socialisté, republikáni (SPR-RSČ), neonacisté, skinheads apod. Během doby od roku 1989F vzniklo mnoho subkultur se specifickým stylem oblečení, undergroundovou hudbou a používání znaků (Runy, znaky NSDAP, Italského fašismu, severské mytologie…) Dle Miroslava Mareše(2006)21 symbol a vyjádření se symbolem, je pro členy různých hnutí důležité pro určité souznění s ostatními členy a pro prezentaci své identity. Právě pro extremisty je osobní manifestace jedním z nejdůležitějších pojítek mezi ostatními členy, je to jakási „skupinová identita,“ kterou podporují stejným stylem oblékání, stejným pozdravem, gestem, pokřikem, sestřihem vlasů, nášivkami apod. Hnutí většinou vzniká okolo sociálního problému, tedy jedné záležitosti, která se týká politiky a státu a společnosti jako celku. Politická hnutí nebývají registrované politické strany, proto ani nemají vysoké politické ambice, jako získat místa v parlamentu. Jediným cílem je přesvědčovat občany o svém názoru. Používání pouliční či hospodské agitace chytající se jednoduchým a chytlavých hesel. Během 20. století vznikalo mnoho hnutí ať za práva, žen voličů, zvířat nebo hnutí za práva homosexuálů apod. Největší hrozbu, ale 21

MAREŠ, Miroslav. Symboly používané extremisty na území ČR v současnosti. Ministerstvo vnitra, Praha. 2006 s.6

18

představují stále ještě hnutí politického extremismus tzn. podporují a reprezentují třídní zájmy a chtějí nastolit řád pomocí násilí. Není snadné identifikovat skutečné členy hnutích, většinou oni sami přesně neznají skutečné postoje a „ideologie“ hnutí. Mnoho skinheadů přejímá neonacismus a naopak. Ovšem problémem u těchto „pravicových“ hnutí je, že ve skutečnosti opravdové hodnoty pravicové politiky postrádají, přímo se nazývají „pravice“ z důvodu německého nacismu, který byl pravicový ve vedení státu. Dnešní extremistická pravice je spíše konzervativní kvůli udržování historických hodnot a tradic ryze českých. Ovšem hlavní myšlenkou těchto hnutí je šovinismus, nacionalismus, rasismus, xenofobie a popírání lidských práv Ve svém konzervatismu mají, ale také mezery, snaží se mít názory konzervativního republikanismu, tedy vlastní křesťanské hodnoty, tradiční manželství, samozřejmě jsou hostilní vůči homosexuálům a registrovanému partnerství, důraz na tradici a hodnotu historie státu. Jejich uctívání hodnot, tradic a historie je utopistické a často směřující spíše k mytologii i cizích států. Odkazují se na udržování národů během středověku a dovolávají se stejného způsobu boje dnes. První skutečné projevy pravicového extremismu v Čechách přišly s kapelou Orlík, která vznikla v roce 1988 a po jejichž koncertech docházelo k násilnostem. Od roku 1992 docházelo často k útočným výpadkům hnutí Skinheads proti extremistické levici především proti Anarchistům. Během vzniku různých hnutí extrémní pravice se členové různě ztotožňovali s ideou hnutí především co formou módního stylu od bot po čepici. V současnosti největší společenskou tenzi způsobuje řešení uprchlíků a jejich azyl v Evropě. Je to jedna ze společensky vypjatých situací, kdy se ozývá ve společnosti tlak extremistické pravice, která se více než kdy dřív snaží zachovat „čistotu národa“. V tuto chvíli se tyto názory dostávají do

19

povědomí široké veřejnosti a ovlivňují názory, proto jsme byli označeni Vysokým komisařem OSN z nelidského zacházení s uprchlíky a xenofobnímu jednání a negativním postojům vůči jejich přijímání do Čech. Česká republika byla obviněna z toho, že porušování lidských práv není náhodné, ale systematické, a že toto zacházení je nedílnou součástí politiky našeho národa, tedy, že tímto jednáním se snažíme odradit uprchlíky od vstupu do Čech a žádosti o azyl. Hlavním problémem je lhůta zadržování uprchlíků v našem státě, která je zbytečně dlouhá. Ministr vnitra Milan Chovanec a prezident republiky Miloš Zeman s tímto nařčení nesouhlasí a důrazně ho odmítají. 22 V

dnešní

době

jsou

projevy

a

propagace

ultrapravice

díky

systematickému sledováni těchto skupin z důvodu hrozby teroristických výpadku velice snížena. Dobře odlišit se dají především hnutí Skinheads a Neonacisté. Neonacisté jsou typičtí značkami oblečení Lonsdale, Everlast, Thor Steinar a tzv. Black Block stylem (bunda, kalhoty, boty, čepice a šátek přes obličej vše v černé barvě). Poněkud upadl důraz na dřívější symboly svastiky, německé orlice či totenkopfu. Dnes se preferují barvy neonacismu (Bílá – čistota národa a čistota rasy, červená – oheň, krev a revoluce (pokrevní svazek mezi neonacisty), černá – smrt a odhodlání, nenávist ke všem kdo „ničí“ bílou rasu). Typické jsou i nápisy na oblečené (White power, white pride – Bílá síla, bílá pýcha) značící nadřazenost bílé rasy. Také kryptogram 88 značí Heil Hitler a číslo 18 je 1. a 8. Písmeno z abecedy A. H. = Adolf Hitler.

22

MASOPUSTOVÁ, Věra. 2015. Vysoký komisař OSN pro lidská práva zkritizoval xenofobní projevy prezidenta Zemana.Www.rozhlas.cz: Zpravy [online]. [cit. 2015-1023]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/zpravy/politika/_zprava/vysoky-komisar-osnpro-lidska-prava-zkritizoval-xenofobni-projevy-prezidenta-zemana--1546375

20

2. Extremistická pravice –různorodost ideologií V první kapitole byl popisován extremismus jako předmět, který se musí nejdříve systematicky popsat, pro správné uchopení a eliminaci. Ovšem v popisu extremismu je problémem, že je skutečně abstraktně definován a proto se politologie snaží o konkrétnější definici jevů a teorií, které se v extremismu (především pravicovém) projevují. Pro správnou orientaci v pravicovém extremismu je důležité správně analyzovat toto prostředí a mít náhled na extremistickou scénu. Miroslav Mareš23 uvádí, že tuto analýzu vytvořil Richard Stöss (analýza je spíše pro německé prostředí, ale dá se aplikovat i na český pravicový extremismus. Stöss vnitřní stavbu pravicového extremismu dělí na: Postoje – tedy etnocentrismus, rasismus, autoritarismus, sympatie k nacionálnímu socialismu, antisemitismus, šovinismus. Politické zásady pravice Jednání – násilná činnost, členství v organizaci či hnutí, volební jednání, protestní jednání. Instituce – Mládežnické organizace, svazy, strany, media, nakladatelství, hudební skupiny Hnutí/subkultury – Konkrétní skupiny Koncepce vytvoření společnosti – nový nacionalismus, starý nacionalismus. Dále Mareše24 uvádí, že samozřejmě i toto rozdělení je do značné míry abstraktní. Např. kdybychom aplikovali tyto téze na České prostředí, museli bychom jednoznačně do postojů začlenit protiromské postoje. Ovšem 23

MAREŠ, Miroslav. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR Ref. 1 s.47

24

MAREŠ, Miroslav. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR Ref. 1 s.48

21

kdybychom chtěli znát skutečné řešení romských problémů, závěr by byl, že většina Čechů by byla pravicoví extremisté. Takže, pokud bychom aplikovali postoje na naší populaci, objevoval by se rasismu, antisemitismus a nacionalismus mezi lidmi, kteří nejsou příslušníky žádného extremistického hnutí, pouze zastávají radikální názor, který se ovšem mění, nebo přichází a odchází s různými společenskými a politickými problémy. V tuto chvíli je to uprchlická krize v Evropě. Část veřejnosti v České republice začala zastávat silný radikální protiimigrační postoj a seskupují se společně s hnutími extremistické pravice při protestech proti přistěhovalecké vlně. Mareš25 tvrdí, že postoje pravicových extremistů jsou vnášeny do společensko-politického prostředí a snaží se zbořit demokratické zásady a principy státu. Ačkoliv se právě postoje mohou lišit. To co se nemění jsou politické zásady pravice, tedy důraz na tradici, autoritu, silný národ a soukromé vlastnictví. Vzhledem k tomu, že pravicový extremismus prošel během historie mnoha změnami, jak ideovými tak programovými, jádro zůstává stejné a tím je nacionalismus, uctívání národního bohatství, historie a patriotismus, tyto hlavní pilíře extremistické pravice, budou vždy v těžkých společenských a politických situacích přitahovat veřejnost, ve kterých se při ohrožení tyto znaky pravice sepnou. Před II. Světovou válkou byla pravice více transparentní možná i jednoduší zjm. se jednalo o francouzské revoluční skupiny, které záměrně nebyly rasistické ani nacionální, dále pak bizarní, primitivní politická hnutí hlásající směšně demagogické náboženské myšlenky (směřující až sektářství)

25

MAREŠ, Miroslav. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR Ref. 1 s.42-52

22

které se výlučně vyskytovaly a v malém množství vyskytují i dnes v USA. Další předválečnou extremistickou pravicí byly populistické skupiny, které byly více ekonomické a hospodářské proto se více zaměřovaly na snížení daní, individualitu a omezení moci státu než na rasovou nadřazenost.26 Až II. Světovou válkou se extremistická pravice změnila, vyrýsovala a dotáhla ke své dokonalosti. Hitlerův nacismus byl iracionální ale naprosto fanatizující ideologie. Přímo se nejednalo o důsledné politické jednání, ale spíše o akci, boj a rychlý čin, který vše změní okamžitě. Rozvíjel se rychle dobrou agitací a propagandou, která svým svérázným zobrazením strany byla „démonická.“ Proto není divu, že některé jedince ovlivňuje dodnes. Typické pro Německý nacismus bylo vůdcovství a elitářství (okruh lidí kolem Hitlera, rozvrstvení SS, Hitlerův korunní princ Göring…), militantní nacionalismus, jednota společenství. Dle Proroka a Lisy27 byly ve shrnutí nacismus i fašismus ideologie nedokonalé svým iracionalismem tedy bezhlavým vpádem do boje a rychlým jednáním nikoliv přemýšlením. Byly, ale dokonalé svým technickým smyslem (propaganda, promyšlený plán rasové hygieny a vnitřní propracovanost plánů koncentračních táborů).

26

MAREŠ, Miroslav. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR Ref. 1 s.49-52

27

PROROK, Vladimir, LISA Aleš. Politologie Ref. 2. s. 99

23

2.1. Neonacismus Dle Miroslava Mareše28 pravicový extremismus a radikalismus je pro svoji těžkou uchopitelnost a problémovou charakteristiku složitým politickým problémem, které je pro svůj historický, kulturní a geografický vývoj složitou otázkou v definici různých rozdělení ultrapravicových subjektů. V posledních letech ovšem politologický výzkum zaznamenal spojitost neonacismu v různých státech. Tato kontinuita je především v tom, že neonacismus je organizačně i ideově totožný v těchto státech a že neonacistická uskupení se dělí na malé autonomní celky nikoliv na politické strany. Právě politickoideový koncept neonacismu, který má totalitní a autoritářský základ tvoří komplexní politické ucelení názorů a postojů. Čímž je strategie, dosahování cílů a realizovaní či požadovaná forma režimu. Myšlenky neonacismu, jak už skýtá samotný název, vychází ideově z nacismu. Tato ideologie vznikla po II. Světové válce. Je to téze založená na nesnášenlivosti přistěhovalců, židů, homosexuálů, levice, Romů a nadřazenosti bílé rasy. Právě židům připisují neonacisté konspirační teorie o uchvácení moci a ovládnutí světa pomocí ekonomické síly a prosperity bohatých židovských mocnářů a filantropů př. rod Rockefellerů, či Rothschildů. Program a projevy neonacismu jsou populistické a demagogické. Za politické a společenské problémy světa nebo daného státu můžou podle neonacistů levicový liberálové, multikulturalismus a globalizace. Rozdílem mezi nacismem a neonacismem je doba a také nadřazenost pouze germánského národa, kterou hlásal nacismus. Germáni byli ti, kteří jsou vyvolení a určení jako nejsilnější a nejzpůsobilejší pro vedení světa. 28

MAREŠ, Miroslav. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR Ref. 1 s.50

24

Neonacismus vidí nadřazenost v celé „bílé rase“. Některé země jsou k projevům neonacismu liberální a veřejně šířit a hlásat neonacismu vidí jako svobodu slova a projevu (USA). Jiné země jako Česká republika se k projevům neonacismu a nacismu staví s odporem a není možné, aby se u nás dostala jakákoliv strana s neonacistickou ideologií do vlády. Zajímavé, ale je, že největšího úspěchu v počtu stoupenců slaví neonacisté právě v Evropě především v Západní Evropě a Rusku, této rozšíření neonacismu je patrné od 80. let 20. století. Dalším rozdílem je, že nacismus je postavený na vůdcovském principu, tedy soustředění moci do rukou jednoho nebo několika lidí. Dle Mareše29 je nacismu ve své podstatě nacionálním socialismem, který je ideově spojený s dělnickou třídou a stranou NSDAP. Neonacismus stejně jako nacismus

vycházel

do

jisté

míry

z anti-postojů

(antisemitismus,

antiliberalismus…). Právě k pochopení nacismu/neonacismu a nacionální socialismu je potřebné pochopit nacismus spíše v měřítku Hitlerovského Německa než v celosvětovém měřítku. Právě rasistické smýšlení a prosazování vlastního národa je spojující myšlenkou nacismu a neonacismu.

29

MAREŠ, Miroslav. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR Ref. 1 s.53

25

3. Pravicový extremismus v ČSFR a ČR

3.1. Politika po převratu v listopadu 1989 Extremismus můžeme jak u nás tak ve světě vnímat dvěma způsoby. Buď se hnutí či strana snaží prosadit právním řádem neporušující zákony a slušným způsobem jdou do voleb, ale snaží se prosadit iniciativu, která naprosto odporuje morálním, etickým a humánním zásadám společnosti. A na straně druhé jsou ochránci zvířat, odpůrci potratů atd., kteří mají velice ušlechtilé a humánní cíle. Ovšem jdou za nimi prostřednictvím neadekvátních a agresivních činů a porušování zákonů. I když byly projevy pravicového extremismu už před revolucí, otevřeně manifestovat se začal extremismus po listopadu 1989. Právě po rozdělení Československa se začala utvářet jakási nařízení a analýzy týkající se bezpečnosti státu. Jednou z prvních byla „Zpráva o bezpečnostní situaci ČR, která byla schválená poslaneckou sněmovnou 31. 5.1994. Vláda a bezpečností složky se tedy začaly více zabývat odstraněním těchto nežádoucích politických projevů. Začala vznikat ustanovení a zákony kvůli počínajícím rasovým konfliktům a silné náklonosti společnosti k pravici. Již v těchto počátcích začala být organizovanost extremistických uskupení velice silná a nebezpečná. V říjnu 1993 připravilo

Ministerstvo vnitra materiál s názvem

„Interetnické konflikty“, který byl zaměřen především na vznikající problematiku střetů pravicových extrémistů s romskými skupinami, které se začaly na území České republiky silně rozmáhat od obyčejných potyček až po

26

hromadné „bitky“. Zaměřil se na exkurz do interního násilí států. Toto násilí bohužel vznikalo ve všech vyspělých demokratických státech, proto byl a je problém najít řešení těchto silně nenávistných výpadků extremistických subkultur. Materiál nebyl zařazen na jednání vlády ani na zasedání pléna Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Byl projednán pouze výborem petičním, pro lidská práva a národnosti Parlamentu ČR, který jej vzal na vědomí. Miroslav Mareš (2006)30 uvádí, že z materiálu „Interetnické konflikty“ vycházela pracovní skupina, která připravila dokument „Informace o projevech extremistických postojů v České republice“. Byla vlastně první zprávou tohoto typu týkající se rasového násilí a extremismu vůbec. Od této chvíle je každý rok vytvořená zpráva a analýza o událostech za předchozí rok. Dále uvádí Patočka (2005)31, že úplně první snaha o zmapování a zhodnocení extremistických hnutí v roce 1995 vyvolala silnou diskuzi a kritiku. To vedlo k dlouhému jednání, které nakonec vyústilo k odmítnutí tohoto materiálu Petičním výborem z důvodu, že materiál zařazoval ekologická hnutí mezi nebezpečná extremistická hnutí v Čechách. V roce 2000 vznikl první komplexní dokument mapující projevy extremismu na území České republiky za rok 1999. Je to jakési vyhodnocení situace a případného nebezpečí. Tento dokument také podává informace o státních orgánech a jejich aktivitách proti extremismu. Tento dokument s názvem „Zpráva o problematice extremismu na území České republiky v roce 1999“obsahuje shodný pohled státních orgánů na tuto problematiku. Cílem této zprávy je uvést souhrnné informace o problematice extremismu v České 30

MAREŠ, M.: Komparativní analýza bezpečnostní politiky, Materiál pro POL 457 28.2.2006 31

PATOČKA,J.: Konec „extrémistické“ kampaně, Poslední generace, 1995, č.9, s. 26

27

republice a o dopadu extremismu na vnitřní bezpečnost a pořádek státu v roce 1999. Především se jednalo o přesné pojmenování hlavních problémů týkajících se extremismu a o zjištění nebezpečných aktivit těchto hnutí a věnování adekvátní pozornosti těmto manifestům a nakonec vyhodnocení efektivnosti opatření navrhnutých a přijatých vládním usnesením. 32 Právě po roce 1989 se široká veřejnost začala blíže seznamovat s politikou jiných států a začala pronikat do rozdělení pravice a levice. A někteří politicky aktivnější jedinci začali hledat inspiraci pro své názory v cizích politických ideologiích. Extremismus se navíc neustále vyvíjí a dostává se do povědomí široké veřejnosti. Tato propagace přišla se svobodou projevu, medii a rozvojem internetu. Formování pravicové extremistických hnutí se realizovalo především v letech 1989 až 1993, kdy se každé hnutí ideologicky a skupinově vymezovalo. Právě v době formování se pravicového hnutí docházelo k otevřenému projevu xenofobie, rasismu a nesnášenlivosti. A právě tyto projevy manifestovaly ultrapravicová hnutí prostřednictvím hudby, která je utvářela a reprezentovala. Kapely jako Diktátor, Útok, Vlajka, Braník, Buldok ve svých písních otevřeně vybízely k nenávisti, odporu a podpoře nacismu a fašismu. Skutečná politizace pravicového extremismu přišla až se vznikem SPR-RSČ v roce 1994 kdy se tato strana otevřeně přihlásila k ultrapravici. V této době probíhá právě politizace subkultur jako je Vlastenecká fronta či Bohemian Hammer Skins. Právě Bohemian Hammer Skins bylo první militantní skinheadské hnutí, byla to jaká si pobočka hnutí Hammer Skins, které vzniklo na konci 80. let minulého století a je založeno na neonacistické ideologie, což 32

PATOČKA,J.: Konec „extrémistické“ kampaně, Poslední generace, 1995, č.9, s. 26

28

se ovšem neslučuje s označením skinheads. Z tohoto hnutí vzniká v roce 1996 Blood and Honour. BHS byla velice propracována organizace především na členství byla doba čekání a pro vstup do toho hnutí byla potřeba známost s někým kdo již v této organizaci byl. Extremismus začal být u nás ve svém prvním stádiu dost iracionální a nepromyšlený. Převažovaly rychle soudy bez přemýšlení a padala xenofobní hesla a výroky ze strachu blížící se změny politické situace. Snad silnou demokratizací a nákloností tehdejšího prezidenta Václava Havla ke globalizaci a otevřeností hranic přistěhovalcům. Byl to hlavně pocit ohrožení a nenávisti k jiným národům, které by žili společně v jedné zemi, která vedla extremisty k pochodům a vykřikování hesel jako „Čechy Čechům“. Chybělo jakékoliv promýšlení dopadů vlastních neuvážených činů. Extremisté byli vedení strachem z neznámého a xenofobními a rasistickými ideologiemi. Ačkoliv jako pravicoví extremisté se nesnažili být politickou stranou, či hnutím, snažili se být nacionálním a patriotistickým hlasem lidu. Postupem času se začal extremismus (ne všechny skupiny a hnutí) přetvářet v poněkud komplexnější celek s jasným politickým záměrem a čistějším projevem a programem. Zde převládá populismus, který shromažďuje okolo sebe především „dělnickou třídu“. Míra extremismus a silného nacionalismu je tak vysoká, že jedinci pohrdají zákony a demokratickými a humánními zásadami. Hlavním cílem je boj v ulicích a v konkrétních oblastech a zneužívání občanů pro sociální a společenské problémy, které se jich týkají. Skutečným politickým a vytříbeným vrcholem extremismu je, když je natolik silný, odolný a komplexní co se týče cílů, propagace a vlastního politického programu, že se z něho stane skutečná politická strana. Neulpívá na viditelných symbolech, stylu oblékání a mnoho pravicových extremistů je i mezi vysokoškolsky vzdělanými lidmi. Pokud by se tento „sofistikovaný“

29

vrchol pravicového extremismu dostal k moci, skutečně by se snažil o změnu politického systému a společenského řádu. Podobný přechod extremismu je patrný od roku 1989 do současnosti. Proměnou však neprošla všechna ultrapravicová hnutí ani ultrapravice jako celek. Pravicový extremismus prošel nejvýraznějším vývojem během let 1989 – 1993 kdy vznikla a formovala se SPR – RSČ Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa v čele s lídrem této pravicové (a v té době jediné silně nekomunistické strany) PhDr. Miroslavem Sládkem. Silné antiimigrační, protiromské názory této strany ovlivnily a přizvaly na stranu SPR-RSČ pravicové extremisty. Později se SPR-RSČ netajila spřízněností s hnutí Skinheads. A označovali se za ultrapravici. Během těchto let masivní rozkvět skinheads tuto skupinu dělil na underground a otevřenou stranu, která usilovala o registraci a místo ve vládě. Už od 90. Let minulého století se u nás vyvíjely dva proudy pravicového extremismu a tím je proud neonacistický tedy otevřeně antisystémový podporující omezení lidské svobody a rasismus a jasně odmítající demokracii a proud nacionalistický umírněnější patriotistický směr, který se snaží o prosazení vlastního národa (viz. SPR-RSČ, Dělnická strana)

30

4. SPR –RSČ Sdružení pro republiku – republikánská strana Československa byla strana založena 30. Prosince 1989. Ovšem republikánská strana zde byla již počátkem 20. Století byla to „Republikánská strana československého venkova - Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu, vlivná politická strana, vycházející z České strany agrární, založené roku 1899, jež se v roce 1905 sloučila s moravskými agrárníky a přijala název Českomoravská strana agrární. Po vzniku ČSR v důsledku úspěšné pozemkové reformy z roku 1919 je nejsilnější politickou stranou. Od roku 1919 Republikánská strana československého venkova, od roku 1922 ( po sloučení se Slovenskou a podkarpatsko-ruskou agrární stranou) současný název. V čele v letech 1909 1933 Antonín Švehla., v letech 1933 - 1938 Rudolf Beran. Tiskový orgán deník Venkov. Na podzim 1938 vedoucí složka Strany národní jednoty. Po roce 1945 nebyla obnovena. V lednu 1990 byla obnovena jako Agrární strana při OF, po sloučení s exilovým ústředím původní strany a uzavřením koalice na jaře 1992 přijala název Agrární strana pro Čechy a Moravu.“33 Tato strana ačkoliv republikánská se zaměřovala a podporovala pouze drobné rolníky a zemědělce a živnostníky. V parlamentu byla SPR-RSČ zastoupena až do roku 1998, Jejím předsedou byl Miroslav Sládek. Republikáni ani na počátku nebyli příliš úspěšní jak očekávali v době po rozpadu komunismu. Společnost v mezích podporovala republikány kvůli jejich odporu ke komunismu a především pro jejich politický program, ten se dotýkal hospodářství jako něčeho co určuje správný chod a

33

Volební program pro parlamentní volby 2009. In: Sdružení pro republiku republikánská strana Československa [online]. Česká republika, 2009 [cit. 2015-0415]. Dostupné z: http://republikani.webnode.cz/program/

31

byli pro podporu a rozvoj soukromého vlastnictví. A také dokonalá souhra a rovnoprávnost na poli státního, soukromého a družstevního vlastnictví. V programu republikánské strany nebyla ani žádná omezení, co se týká výše kapitálu, investic, mezinárodní spolupráce, počtu zaměstnanců apod. V politice chtěla republikánská strana změnu především v oddělení moci výkonné, soudní a zákonodárné. V hojné míře se strana opírá o lidská práva a o dodržování listiny základních práv a svobod.

Strana republikánů se prezentovala jako strana zastávající rovnoprávnost, silnou státní ekonomiku a hospodářství a zastávala silně humanitní a demokratické postoje. To vše měli samozřejmě pouze ve svém programu, co se týče demokratických postojů skutečnost byla poněkud jiná. Zprvu se strana prezentovala po vzoru amerických republikánů, se kterými spolupracovala. V zemi byla značná obliba USA, protože dlouho byla veškerá kultura a výrobky z Ameriky komunismem zakázány nebo utajovány. Později se sama SPR-RSČ začala prezentovat, jako krajně pravicová strana, která měla časté výpadky proti Romům a ostatním minoritám na našem území. Chtěla zasahovat do věci přistěhovalectví, které zmiňuje i ve svém programu. „Proto také ti, kdo chtějí zničit náš národ, vedou boj na život a na smrt proti naší národní identitě. Všechny prostředky jsou dobré pro odstranění národa demografický úpadek, imigrační příliv, morální a kulturní zvrácenost. A vůbec nezáleží na tom, zda nositeli těchto útoků jsou socialisté nebo zbožňovatelé zlatého telete z druhé strany politického spektra.“34

34

Volební program pro parlamentní volby 2009. In: Sdružení pro republiku republikánská strana Československa [online]. Česká republika, 2009 [cit. 2015-0415]. Dostupné z: http://republikani.webnode.cz/program/

32

Boj proti migraci skrývali pod tzv. Národní identitou, která nebude zachována, pokud bude „rozvracena.“

Jednota a síla národa byla podle

republikánů v naprosté samostatnosti a autonomii státu, která odmítala jinou kulturu a jiná společenství. V programu SPR-RSČ stojí: „Původní obyvatelstvo je díky imigraci stále více zatlačováno do pozadí, vytěsňováno z ekonomické sféry a podrobováno tlaku, ničícímu naše zvyklosti a naší původní kulturu. Vážné důsledky přílivu přistěhovalců jsou zastírány médii, zlehčovány a v zájmu vládnoucích ekonomických, politických a mediálních skupin zahalovány do závoje lží a polopravd.“ SPR-RSČ se snažila zamezit přílivu přistěhovalectví, jako oslabování naší ekonomiky, kultury a společenství, které bylo křehké a díky migraci se dalo snadno oslabit. Společnost nebo spíše stát musí být schopna řídit svůj osud, řídit společnost, politiku zaměstnanosti a kulturu tak aby vše bylo v prospěch občanů tedy národní identity, která bude zachována pouze pokud si společnost bude schopna udržet své postoje, cíle a svobody. Během volební kampaně v roce 2009 se sdružení pro republiku – republikánská strana Československa dále jen SPR-RSČ do značné míry pustilo do kritiky stávající vlády a podpory Romů v Čechách. Jako problém viděli především velkou sociální starost o Romy a nízkou starost o zaměstnance placené z daní. Zřetelně se zde projevují xenofobní a rasistické narážky na přistěhovalce a především romskou menšinu. Sám předseda strany Miroslav Sládek v tehdejší době tvrdil, že My jsme ve vlastní zemi, tedy ať se přizpůsobují přistěhovalci. Dále se zmiňuje o narůstající hrozbě Islámu, která je skutečná a snaží se podpořit reálně protiislámská hnutí. Sládek se staví k obyčejným lidem silnými a jednoduchými větami, které chce člověk slyšet, staví se jako populista.

33

Celý koncept strany je silně nacionalistický což mnoho lidí ocení, protože samostatnost a svrchovanost státu, který se budoval dlouhá staletí je důležitá pro pocit důležitosti všech občanů. Proto člověk nemůže nic namítat, pokud se strana snaží udržet principy, na kterých byl náš stát založen. Miroslav Sládek napsal: „Jsme výjimečně tolerantní národ a to ve všech směrech náboženství i kultury.

Mnozí naši spoluobčané se považují za ateisty. Přesto většina našeho národa věří v Boha. Nejsme nijak bigotní, ale faktem je, že křesťanští muži a ženy na křesťanských principech založili náš stát již v dávném věku. Pokud je křesťanství a Bůh tím, co vás uráží, potom doporučujeme, abyste zvážili, zda jiné části světa nebudou pro vás vhodnějším domovem, protože křesťanství a Bůh jsou součástí naší kultury a tak tomu bude, pokud náš národ bude existovat.“35 V naší zemi je samozřejmostí, že pokud se přistěhuje muslim nebo hinduista je mu zaručena svoboda kultury, náboženské vyznání což je správné. Podle Miroslava Sládka bychom, ale měli přinutit přistěhovalce, pokud tu chtějí být, aby se se přizpůsobili ve všech ohledech tedy především v těch kulturních a náboženských. V dnešní společnosti je reálná asimilace, která ovšem zahrnuje propojení kultur, která příliš nefunguje mezi Čechy a Romy. Ovšem velice funguje Mezi Čechy a Vietnamskou minoritou.

35

Volební program pro parlamentní volby 2009. In: Sdružení pro republiku republikánská strana Československa [online]. Česká republika, 2009 [cit. 2015-0415]. Dostupné z: http://republikani.webnode.cz/program/

34

„Mluvíme česky, ne rusky, arabsky, čínsky, vietnamsky anebo kterýmkoliv jiným jazykem. Proto, jestliže chcete zde žít a stát se součástí naší společnosti nejprve se naučte náš jazyk.“ 36 Problém SPR-RSČ není ani tak pravicová politika jako spíš populistická rétorika Miroslava Sládka. Jeho projevy ovlivnily nacionálně smýšlející extremistické subkultury, které v tomto tvrzení, pokud je vyřčeno legálně a veřejně politickou stranou, vidí jako silné a rozrůstající nacionalistické názory, které prorůstají skrz širokou veřejnost. Právě Sládkova reprezentace strany vedla od konzervativního republikánství zaměřující se především na podporu hospodářství a podnikání v zemi k populistickým a krajně pravicovým výrokům, které oslovovaly undergroundové subkultury jako skinheads a neonacisty. Ovšem nemůžeme právě Sládka a SPR-RSČ vinit ze vzniku pravicových subkultur podporujícího rasismus a oslavující nacismus. Sládkovi pravicové názory byly v ekonomické sféře naprosto obvykle. Problém byl spíše v popírání demokracie a parlamentní demokracie a také v tom, že politické a společenské problémy dával za vinu cizincům a menšině. Další odlišnost SPR-RSČ od běžné pravice je to, že pravice klade důraz na individualitu, jedinec totiž převyšuje zájmy celku. Zatímco SPR-RSČ svým populismem, nacionalismem a do jisté míry šovinismem se obracejí vždy k mase. Celá strana a sám Miroslav Sládek ačkoliv tvrdil, že nemá žádná spojení s extremistickou pravicí v Evropě a že spolupracuje s konzervativními republikány v USA a Francii, nerespektoval základní humanitní principy a jeho populistickou, rasistickou a protikomunistickou rétoriku obhajovali především přivrženci nacionalistických hnutí.

36

Volební program SPR-RSČ. Ref. 28

35

4.1. Předseda SPR-RSČ Strana se prezentovala především častými demonstracemi a měla za cíl vybudovat silný stát postavený na demokratických a humanitních principech. Byla ovšem kontroverzní stejně jako předseda této strany Miroslav Sládek. Nejznámější je svými výstupy proti menšinám především Romům. Strana se snažila omezit přistěhovalectví na minimum a podporovat vlastní ekonomiku států. Sládek usiloval o prosazení přímé volby prezidenta a zrušení progresivního zdanění příjmů, celkově byl v 90. letech pro daňovou reformu. Prosazoval zúžení byrokratického aparátu a snížení počtu sedadel v senátu. Je patrné, že během let působení SPR-RSČ se jejich program výrazně neměnil, podle Sládka je program bez chyby. Politicky angažovat se začal Sládek po roce 1989, kdy byl v blízkosti „demokratické iniciativy.“ Od roku 1990 ovšem byl v okruhu vznikající republikánské strany, která se později spojila s republikánskou unií a z toho vznikla SPR-RSČ. Sládek ostře kritizoval komunisty a odmítal jakoukoliv spolupráci s nimi. Sám Sládek řekl o SPR-RSČ, že je krajně pravicová a nacionální. V období 1992-1993 neúspěšně kandidoval na prezidenta ČSFR a ČR. V roce 1991 měl projev před demonstrací, která byla před československou televizí a vulgárně urážel prezidenta Václava Havla. Také byl v roce 1997 zbaven imunity a trestně stíhán pro své vyjádření k Česko-německé smlouvě. Tato smlouva měla udělat pomyslnou tlustou čáru za nepřátelstvím mezi Českou republikou a Německem, které vzniklo během koloběhu událostí v minulém století. V době svého vzniku ovšem tato deklarace neměla takoví úspěch a u občanů ČR vyvolala silné antipatie. Největším negativem smlouvy bylo vnucování překroucených a upravených událostí mezi ČR a Německem, které se ovšem nelíbili veřejnosti. Tuto deklaraci silně podporoval prezident

36

Václav Havel. Problémem smlouvy je, že poukazuje na mírové spolupráce, ale už ne na konflikty. Česko-Německá smlouva byla iniciativou Václava Havla, který se snažil ukončit spory z minulosti a otevřít prostor novému začátku. Během let 1994, 1995 se stali politování hodné události, kdy čeští policisté zastřelili dva německé turisty a dále zastřelili Němku při dopravním přestupku. Na konto těchto událostí se vyjádřil Sládek slovy „Stejně je až příliš mnoho Němců.“ Kvůli stíhání za tato prohlášení se nemohl zúčastnit přímé volby prezidenta v roce 1998. Tímto rokem také končí popularita strany a volební preference klesly na minimum. S příchodem 21. Století strana upadla téměř v zapomnění a během roku 2001 šla do konkurzu kvůli finančním problémům. Po rozpadu SPR-RSČ založil Miroslav Sládek další stranu s názvem Republikáni Miroslava Sládka. Tato strana byla jakou si transformací SPRRSČ, protože většina členů z původní republikánské strany přešla právě do RMS. V Následujícím roce také kandidoval do Evropského parlamentu ovšem bez úspěchu. V roce 2003 se stal starostou Brněnské části Útěchov. V roce 2007 se rozpadla RMS a během roku 2010 se obnovila SPR-RSČ ovšem v roce 2013 zanikla.37 Miroslav Sládek je známí především svými nevybíravými a urážlivými výroky ať už na veřejnosti nebo při zasedání Poslanecké sněmovny. Během shromáždění Poslanecké sněmovny 25. června 1996 kritizuje personální složení sekretariátů Poslanecké sněmovny ČR a neschopnost utvořit a zveřejnit programové prohlášení vlády. Právě v programovém prohlášení vlády kritizuje, že sice obsahuje, co vše budou muset občané obětovat, nikoliv

37

Miroslav Sládek. Osobnosti [online]. Praha, 2015 [cit. 2015-11-23]. Dostupné z:

http://www.osobnosti.cz/miroslav-sladek.php

37

neobsahuje, co všechno by měli obětovat ústavní činitelé. Tím myslí především škrty v platech těchto činitelů Snaží se o rovnoprávnost občanů a opět trochu populistickým způsobem špatně uchopuje problematiku financí a úspor. Během svého projevu přirovnává členy vlády k prasatům strkajícím se u koryta, to způsobilo šum v poslanecké sněmovně. Dále se pouští do kritiky zákonodárství. A osočuje vládu z toho, že zákony v naší zemi rozhodně neplatí pro všechny stejně. Tento výrok nadnesl Sládek především kvůli své osobě a kvůli SPR-RSČ. Např. uvedl incident na Václavském náměstí, kde byl policií sražen k zemi a jiní výtržníci demolují, ničí a znehodnocují a policie pouze přihlíží.

Sládek se tak nejen na tomto shromáždění opírá často o kauzu, kdy vrah jel v jednom vozidle se dvěma policisty bez další eskorty a nakonec utekl a člen SPR-RSČ Lubomír Votava zatčený za výtržnictví z roku 1994 byl v doprovodu pěti policejních aut. Během

zasedání

Sládek

také

zdůraznil

svůj

kladný

postoj

pro

znovuzavedení trestu smrti v České republice. Dále se věnuje návrhu snížení věkové hranice u trestní odpovědnosti. Nyní se dostáváme k rasistické a extremistické narážce „Dokonce jsme toho názoru, že například u cikánské populace by tato věková hranice měla být snížena už od 10 let. My bychom totiž rádi předešli tomu, aby se celková situace v této zemí vyhrotila.“ Dále pokračoval frází, kterou velice rád používal ve svých projevech: „Mezi občany dneska totiž už názory na cikánskou populaci dospěly do takového stadia, že jsem slyšel - cituji: Cikáni by měli být trestně odpovědni už od

38

narození, protože prakticky to už je jejich největší zločin.“ Po tomto výroku opustila většina poslanců zasedací místnost. 38

4.2. Republikanismus Pro pochopení politiky SPR-RSČ by bylo dobré pochopit republikanismus jako politické řízení státu. Republikanismus je ve své podstatě založený na demokracii. Je to vláda lidu a vše co se v republikánském státě děje je věcí veřejnou, tedy občané o sobě rozhodují v dnešní době volbami nebo referendem.

Je to kapitalistické politické uskupení, které věří v to, že

„kapitalistická společnost a podpora samostatných ekonomických subjektů je správná pro rozkvět státu a společnosti. V podstatě se jedná o svobodu trhu, hospodářství a jednotlivce což je častou propagační větou liberálních republikánů během voleb, především ve spojených státech. Například ve USA můžeme republikány podle smýšlení volně rozdělit na liberální (svobodné, novátorské) a konzervativní(odpůrci reforem). I když opravdu liberální politik je spíše už demokrat, který se sice nazývá demokratem. Ve skrytu je spíše socialista. U nás se vyskytoval spíše takový hybrid mezi liberalismem a konzervatismem, tedy republikanismus, který měl radikální názory v etických problémech (odpůrci homosexuality a sňatků homosexuálů, přistěhovalectví a umělého přerušení těhotenství) a zároveň chtěl prosadit minimální státní zásah do transakcí soukromých osob a rušení přebytečných norem týkajících se omezování podnikání a tržního hospodářství. Podle Jana Proroka a Aleše Lisy (2003)39 Ten liberální republikanismus byl velice volný, tím myslím, svoboda identity, společenská svoboda, sociální stát 38

Zasedání PSP ČR: Čtvrtek 25. července 1996. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky: Digitální repozitář [online]. Praha [cit. 2015-11-23]. Dostupné z: http://www.psp.cz/eknih/1996ps/stenprot/003schuz/s003017.htm

39

a minimální stát. Jednoznačně se snaží odlišit od názorů typu „člověk jako jedinec se musí podřídit celku“. Liberalismus se samostatně, ale dělí na dva další proudy. Jedni tvrdí, že společnost není, je zde pouze spolek egoistických individuí, které se snaží rozšiřovat své názory a uspokojovat své potřeby. A podle druhých, kteří více věří v lidskost, mají lidé pořád zodpovědnost za ty druhé a snaží se je vést správným směrem což je jednoduše řečeno společnost. Problém v liberálním republikanismu je ale pojem osobní svobody. I když podle občanského práva a naší ústavy „osobní svoboda jednoho končí tam, kde začíná osobní svoboda druhého. Pojetí svobody je trnem v oku ve svobodě a střetu názorů. Rozličné a spolu bojující názory vždy budou omezovat lidskou svobodu, protože jeden názor bude silnější než druhý. Liberalismus, ať už samostatně nebo jako republikánství, jsou proti výsadám a privilegiím jako je nadvláda náboženství, rasy, pohlaví. Liberalismus chápe rozdílné schopnosti, úspěch a neúspěch nebo sociální nerovnost jako přirozený jev, který není možno zarazit číslo Problémem je, ale otevřenost ke globalizaci, která není správným krokem k zachování tradic a síle národů a teď se dostáváme postupně ke konzervativcům Konzervativní republikanismus naopak nepřijímá volnost a svobodu. Už od slova konzervativní je jasné, že jakékoliv změny jsou na nejvýš nepřijatelné. Postoje konzervativních republikánů jsou velmi upjaté a jak můžeme vidět na americkém modelu konzervativního republikanismu, je někdy xenofobní a extrémně homofobní. Hlavními prvky je síla státu a soudržnost společnosti, autorita a úcta k majetku. Konzervativní republikanismus je vlastně založen na tradicích a hodnotách úspěšné a „sociálně zdravé“ společnosti. Konzervativní republikanismus je více pravicový než ten liberální. Hledí daleko do minulosti a tímto se snaží upevnit sílu a suverenitu státu. 39

PROROK, Vladimir a Aleš LISA. Politologie. Ref.2 87,88 s.

40

Prorok a Lisa40 tvrdí, že lidé vzhledem ke své nedokonalosti a nezdokonalitelnosti, dávají podle konzervatismu přednost stabilnímu řádu před výlety do neznáma. Bojí izolace a nejistoty. Stabilní řád jim dává jistotu, neboť je předvídatelný.“

Právě nedokonalost, která je zdůvodněna „prvotním

hříchem“ nebo nedokonalostí rozumu, je v samotném konzervatismu přirozená a je přijímána jako přirozený jev. Kdežto v konzervativním republikanismus a konkrétně v SPR-RSČ, který byl jakým si hybridem mezi liberalismem a konzervatismem a také ostře pravicový, není pro nedokonalost místo naopak je ostře kritizováno. Vlastní národ je téměř glorifikován, přistěhovalci a menšiny stát oslabují hospodářsky i společensky.

40

PROROK, Vladimir a Aleš LISA. Politologie. Ref.2 s.91

41

5. Dělnická strana Po roce 2000 počet projevů pravicových hnutí spíše klesal. V ústraní byl jak Národní odpor, Národní aliance, tak i Vlastenecká aliance. Ultrapravice byla v ústraní a její absence ve společnosti a vládě dala vzniknout novým populistickým stranám jako je Dělnická strana. Jan Charvát(2007)41 uvádí, že se postupně rozvíjela koalice, ve které byla Dělnická strana, SPR-RSČ, Národní sjednocení, Národní strana a České hnutí za národní jednotu. Po čase ovšem přišly rozepře mezi Dělnickou stranu a Národním stranou. Nakonec vytvořila koalici Dělnická strana a Národní sjednocení, která, ale ve volbách v roce 2006 neuspělo. Tyto strany po neúspěchu začaly projevovat své myšlenky, postoje a názory prostřednictvím medií a veřejných meetingů. Chtěli získat pozornost lidí prostřednictvím novin, televize, internetu a spojení s nimi tváří v tvář na demonstracích.

5.1. Počátky Dělnické strany Dělnická strana byla registrovaná v roce 2002 pod názvem „Nová Síla“. Tento název ovšem vyměnili na ustavujícím sjezdu v pražském smíchovském pivovaru 18. ledna 2003 za název Dělnická strana. Zakladateli DS byl Tomáš Vandas (v 90.letech jeden z funkcionářů SPR-RSČ, bývalý předseda DS a dnes předseda Dělnické strany sociální spravedlnosti), Jiří Štěpánek a Martin Zbela. „Při založení deklarovala strana prostřednictvím Ustavujícího manifestu záměr oponovat celému politickému spektru v rámci demokratického parlamentního systému a přihlásila se k původním kořenům dělnického hnutí 41

CHARVÁT, J. Současný politický extremismus a radikalismus. Ref.5, 153-155 s.

42

19. století. „My, občané České republiky, znepokojeni stavem současné hospodářské a sociální politiky země, ztrácejíc důvěru v současnou politickou reprezentaci, prolezlou korupcí a honbou za posty, rozhodli jsme se z protestu proti politickému šlendriánu a hlavně z povinnosti k budoucím generacím naší milované vlasti, založit zcela nové sociální hnutí – Dělnickou stranu,“ uvádí se v prvním odstavci manifestu.“42 V historii strany je uvedeno, že od svého počátku podporovala odbory, dokonce se zúčastnila demonstrace odborů proti vládním reformám v roce 2003. Byla silně protikomunistická a byla proti vstupu do EU. Silně také kritizovala ČSSD za svou údajnou „asociálnost“ a pro svůj postoj k EU. Ve volbách do Evropského parlamentu 2004 obdržela DS 4 289 hlasů (tj. 0,18 %). V listopadových krajských volbách, kde kandidovala v šesti krajích samostatně a ve dvou v koalici, získala celkem 0,15 % hlasů (v Plzeňském kraji spolu s Pravou alternativou 0,83 %). Do sněmovních voleb 2006 členové DS šli na kandidátkách konzervativně-nacionalistické strany Právo a spravedlnost; v Pardubickém kraji byl lídrem předseda DS Tomáš Vandas. Celkem Právo a Spravedlnost obdržela 12 756 hlasů (0,23 %). Od roku 2006 Dělnická strana začala propojovat své aktivity s aktivitami mladých nacionalistů, např. navázala kontakty s německou politickou stranou NPD (Národně demokratickou stranou Německa). V roce 2007 aktivita Dělnické strany výrazně vzrostla. Ve spolupráci s nacionalistickými subjekty uspořádala řadu demonstrací proti komunismu, drogám, pozitivní diskriminaci, NATO atd. Na začátku února 2008 byly založeny Ochranné sbory, které mají dohlížet a organizovat stranické akce. 42

Historie Dělnické strany: Počátky hnutí. Dělnická strana - Národní opozice [online]. Praha, 2008 [cit. 2015-11-24]. Dostupné z: http://www.delnickastrana.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=117&Itemid=151

43

Prvního května 2008 uspořádala strana v Praze manifestaci, které se zúčastnilo zhruba šest set lidí. Kolem 300 příznivců Dělnické strany se sešlo v srpnu v Hradci Králové na akci pod názvem Den svobody. V Kladně se 28. září sešlo asi tři sta příznivců Dělnické strany a sdružení Autonomní nacionalisté na povolené Svatováclavské manifestaci. Dne 28. října 2008 si 300 členů Dělnické strany v Praze připomnělo devadesátileté výročí vzniku samostatného Československa. 43 Po celkem úspěšném roce 2008 se DS snažila ještě více sebe samu prezentovat pomocí dalších demonstrací a veřejných meetingů a během roku 2009 rozjela kampaň k volbám pro vstup do DS do Evropského parlamentu. Během roku 2008 se DS spojila s hnutím Autonomní nacionalisté (dále jen AN) což je ultrapravicové extremistické hnutí, které převzalo koncept buněk „odpor bez vůdce“ (stejně jako NO). AN vznikli během roku 2007. AN a koncept „odbor bez vůdce“ je jakási modernizace neonacismu po vzoru německého krajně pravicového hnutí Christian Worch – Freie Kameradchaften. AN se prezentovali a stále prezentují především pomocí propagačních materiálů. Na svých webových stránkách (jejich doména nacionalisté.com už je zrušena) a demonstracemi a pietními akty. AN odmítají amerikanizaci české společnosti a kultury, byrokracii a diktát EU, NATO, kapitalismus, komunismus, masovou imigraci společnosti jiné kultury a pozitivní diskriminaci tedy protěžování menšin na úkor majoritní společnosti. Bylo tedy jasné, že díky svým zájmům a ideologiím si padne DS a AN do noty. Mnoho členů AN kandidovalo do voleb za DS, snaží se podporovat národ, přírodu a českou samostatnost státu a svobodu vědeckého bádání. Tato prezentace skutečně patriotického programu je sice pěkná, ovšem skutečnost 43

Historie Dělnické strany: Počátky hnutí. Dělnická strana - Národní opozice [online]. Praha, 2008 [cit. 2015-11-24]. Dostupné z: http://www.delnickastrana.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=117&Itemid=151

44

vypadá poněkud jinak a determinanty jednání nejsou vznešené myšlenky na přírodu, zachování tradic českého národa nebo svobodné vědecké bádání, nýbrž napadání z rasových důvodů, projevy německého nacismu, rvačky a výtržnictví.

Bohužel

opět

nemůžeme

očekávat

vysokou

pravicově

konzervativní a tradicionalistickou politiku na úrovni, ale revolucionářskodemagogické manýry mládeže. Ovšem pod záštitnou registrované DS mohou AN vypadat podle svých idejí. DS byla pravicová strana, která uznává demokratické principy států a je pro obnovení svrchovanosti státu, tedy výstup z Evropské Unie. Ve svém programu měla především boj proti federalizaci České republiky v Evropě a tedy proti jednotné evropské vládě. DS už z názvu podporovala zaměstnance a drobné podnikatele (dělnická třída?). Jsou to lidé, kteří jsou páteří ekonomiky ve státech po celém světě a vláda se k těmto lidem nechová ze sociálního a ekonomického hlediska příliš přátelsky.44 Poněkud radikálně znějící slova programu DS o imigrantech a ilegálních přistěhovalcích poukazují na nesnášenlivost a radikální řešení: „Vypovědět ilegální přistěhovalce. Lidé bez státní příslušnosti budou vyloučeni ze všech státních podpor a dotací. Nechceme být „žumpou Evropy“ a zemí plnou imigrantů, přistěhovalců ze států bývalého Sovětského svazu, Balkánu, Asie, Dálného východu apod. Požadujeme zrušení přistěhovaleckých táborů a zrušení všech podpor pro přistěhovalce. Politický azyl či povolení k pobytu může dostat pouze osoba splňující morální kvality a odborné znalosti, u níž je předpoklad, že se přizpůsobí národním tradicím a zvykům občanů České

republiky

a

je

zde

záruka

plné

asimilace

do

většinové

společnosti.“(Program DS, 2008) 44

Program Dělnické strany: Úvodní preambule. Dělnická strana - Národní opozice [online]. Praha, 2008 [cit. 2015-11-24]. Dostupné z: http://www.delnickastrana.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=74&Itemid=103

45

Přistěhovalcem v naší zemi by tedy měl být člověk, který přinese státu nějaký prospěch či užitek, nebo bude schopný začlenit se a přijmout kulturu a zvyky naší společnosti. Vystoupení z NATO podkládali argumentem, že armáda ČR by měla být plně profesionalizovaná a vojska ČR by měla být stažená ze zahraničních misí pro zbytečné plýtvání silami a penězi ze státní kasy. Program obsahoval i celkem absurdně znějící požadavky jako např. zřízení zemských hranic mezi Moravou a Slezskem nebo přehodnocení postoje k pomoci lidem třetího světa. 45

5.2. Zánik Dělnické strany Již v roce 2008 chtěla vláda České Republiky požádat Nejvyšší správní soud o rozpuštění Dělnické strany. Ovšem Nejvyšší správní soud návrh zamítl. Tehdy Topolánkova vláda chtěla Dělnickou stranu nechat rozpustit kvůli nesnášenlivosti, projevům rasismu a kvůli sympatiím s totalitními režimy. Tehdy hlavním navrhovatelem zrušení DS, byl v té době Ministr vnitra ČR Ivan Langer. Vláda předala důkazy o údajné spolupráci DS s Národní odporem (toto tvrzení se však neprokázalo, stejně jako tvrzení že NO je neonacistické hnutí) 46

Strana byla nakonec rozpuštěna v únoru 2010 opět na základě návrhu na rozpuštění vládou ČR, kterou podala 23. 9. 2009.

45

Program Dělnické strany: Úvodní preambule. Dělnická strana - Národní opozice [online]. Praha, 2008 [cit. 2015-11-24]. Dostupné z: http://www.delnickastrana.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=74&Itemid=103 46

ZVEŘEJNĚNÝ NÁVRH VLÁDY NA ROZPUŠTĚNÍ DĚLNICKÉ STRANY. Nejvyšší správní soud [online]. Brno, 2009 [cit. 2015-11-24]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/Zverejneny-navrh-vladyna-rozpusteni-Delnicke-strany/art/404?tre_id=205

46

Návrh podáván na základě ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako „Zákon“). V té době měla dělnická strana přibližně 670 členů. V návrhu o rozpuštění ze dne 23. 9. 2009 stojí: „Předložené důkazy jednoznačně dokazují, že v současné době již jde nejen o proklamace záměrů, ale o systém aktivit, které jsou organizovány a prováděny výhradně za účelem ohrožování mravnosti a veřejného pořádku, práv a svobod občanů a nejsou „pouhým“ vedlejším efektem, snad i nechtěným, nějaké jiné politické aktivity. Jinými slovy, podle přesvědčení navrhovatele Dělnická strana zneužívá politických svobod k aktivitám, které prvoplánově směřují mimo rámec a zájem demokratické společnosti, tedy programově porušuje ústavu nebo na ústavní principy útočí, ohrožuje mravnost, veřejný pořádek a práva a svobody občanů.“ V návrhu se objevuje možná „neopodstatněné“ tvrzení, že ačkoliv se DS opírá o nacionální socialismus, tedy prezentuje se jako české národně-sociální hnutí je ve skutečnosti podporovatelem neonacismu a hitlerovského nacionálního socialismu. Vláda tak usuzovala, protože DS nikdy tato tvrzení nevyvrátila a nedistancovala se od neonacistické ideologie. Neonacistická ideologie se v tomto případě projevuje jako nadřazování majority nad minority a napadání minority.

„Program a projevy představitelů Dělnické strany jsou postaveny na systematickém urážení a pomlouvání určitých skupin obyvatel (minoritního charakteru) a mají za cíl vytváření negativních pocitů, strachu a nenávisti

47

vůči různým skupinám obyvatelstva. Tím směřují k ohrožení demokracie v této zemi, přičemž s ohledem na četnost a způsob tohoto počínání Dělnické strany a s ohledem na reakce, které toto počínání vyvolává (s čímž Dělnická strana zjevně kalkuluje a jedná se o primární motiv tohoto počínání) se toto ohrožení jeví jako bezprostřední.“47 O faktickém názorovém směřování DS zřejmě svědčí propojenost s Autonomními nacionalisty, Národním Odporem. Národní socialismus, který všechna tato hnutí prezentuje včetně DS je ve své podstatě neslučitelný s demokratickými principy a je v rozporu s lidskými právy. Jako důkazy uváděl navrhovatel povětšinou články z webů národních socialistů, či samotné dělnické strany.

47

Programová listina. Dělnická strana sociální spravedlnosti [online]. Praha, 2010, 20. 2. 2010 [cit. 2015-11-24]. Dostupné z: http://www.dsss.cz/programova-listina

48

6. Dělnická strana sociální spravedlnosti Dělnická strana sociální spravedlnosti (dále jen DSSS) vznikla již v roce 2004, tedy ještě při existující Dělnickou stranou. Po rozpadu DS se stala její nástupkyní. DSSS je neparlamentní strana s ideologií nacionalismu a sociální rovnoprávnosti. Původně byla tato strana registrována pod názvem Strana občanů Republiky české, dále se přejmenovala na Demokratickou stranu sociální spravedlnosti a v roce 2008 získala svůj konečný nynější název. Během voleb v roce 2008 se DSSS spojila s Dělnickou stranou a vystupovala ve společném programu proti výstavě amerických radarů na území ČR a za zrušení poplatků o lékaře. Předsedkyní byla Hana Pavlíčková, později se předsedou stal její syn Tomáš Vandas (také zakladatel a předseda bývalé DS) a výkonným místopředsedou Jiří Štěpánek (jeden ze zakladatelů DS) „Dělnická strana sociální spravedlnosti je strana národně orientovaná. V rámci Evropské unie podporujeme spolupráci obdobných subjektů. Naším posláním je hájit zájmy pracujících občanů, studentů a učňů, stejně tak podporovat seniory, matky s dětmi a vznik tradičních rodin. Přistěhovalectví nepovažujeme za alternativu zajištění natality národa. Požadujeme sociální jistoty pro všechny občany. Odmítáme diskriminaci nebo zvýhodňování určitých skupin. Programem DSSS je vytvářet demokratickou společnost na principech sociální spravedlnosti pro všechny občany našeho státu, a to bez rozdílu rasy, věku a pohlaví“.48

48

Programová listina. Dělnická strana sociální spravedlnosti [online]. Praha, 2010,

20. 2. 2010 [cit. 2015-11-24]. Dostupné z: http://www.dsss.cz/programova-listina

49

Samotná DSSS se hlásí k tradicionalismu a patriotismu, chrání zájmy státu a občanů, snaží se sociální jistoty a spravedlnost. Kritizuje totalitní ideologie 20. století, je euroskeptická a proti diktátu USA a Evropské Unie stejně tak je proti globalizaci. Právě boj proti diktatuře Evropské unie zesílil v posledních měsících kvůli vlně imigrantů a DSSS zaujímá silné protiimigrační stanovisko. I když je DSSS postavená na demokratických principech je ve svých názorech silně radikální a stoupenci této strany jsou také z řad pravicových extrémistů. V současné době má politický extremismus silnou podporu i z řad občanů vzhledem k uprchlické krizi a nejen nacionální DSSS bojuje proti přijetí uprchlíků v ČR, ale i další demokratické strany. Ještě v roce 2008 kdy existovala dělnická strana, spojila se s DSSS na kandidátce celorepublikově. Společně bojovali za zrušení poplatků u lékaře. Někteří politici se domnívají (jedná se spíše o spekulace), že DSSS se formovala před rozpuštěním Dělnické strany za účelem jejího nahrazení. Programová listina se ani příliš neliší od Dělnické strany zůstaly zde body jako: Obnovení trestu smrti, zavedení zemských hranic mezi Čechy, Moravou a Slezskem, zákaz homosexuálních sňatků a samozřejmě vystoupení z NATO a Evropské Unie. Během roku 2012 jak uvádějí Parlamentní Listy začal na veřejnost silně pronikat „anticikanismus“ propagovaný právě DSSS z tohoto důvodu se zdejší především přerovští Romové rozhodli požádat o azyl Anglickou královnu Alžbětu II. „Anticikanismus“ nebo spíše nenávist vůči této menšině, kterou začala rozšiřovat DSSS se brzo rozrostla mezi veřejnost a problém odmítavého přístupu byl na světě. Romové nemohli sehnat práci, problém byl se získáním pronájmu bytu. Podle některých za to může stát a postupné zhoršování se sociální situace, která vede k vyhroceným situacím a jako těm na Šlukonovsku.

50

6.1. DSSS a další politické iniciativy v boji proti uprchlíkům Dělnická strana sociální spravedlnosti se netají a ostře kritizuje přistěhovaleckou politiku Evropské unie. Tato vlna odporu proti imigrantům ovlivňuje většinovou společnost. V České republice právě extremismus prorůstá společností a především na sociálních sítích jsou časté výpadky proti uprchlíkům. Problémem je, že zákon neurčuje, jaký výrok je protiprávní a jaký ne. Demokratická společnost v krajních situacích a problémech, které se dotýkají nějakým způsobem všech, může přijít s extremistickými projevy. Například extrémní výpadky proti Nečasově vládě. V problematice přijímání uprchlíků v Evropských státech a konkrétně v České republice vyvolává silný odpor, ačkoliv zde byla protiislámská atmosféra již dříve v aktuální situaci se začala radikalizovat. Miroslav Mareš v rozhovoru pro aktuálně.cz49 vysvětluje, že za extrémní se může považovat v současné situaci i extremistický postoj člověka, který dříve k těmto myšlenkám nikdy neinklinoval. Právě přístup těchto lidí, ale nelze odsuzovat. Reálná politická situace ohrožuje jejich identitu a bezpečí. Nacionální postoje jsou pro lidi žijící na jednom území dlouhá staletí, které je historicky a kulturně bohaté zcela přirozená. Mareš v tomto rozhovoru dále uvádí, že podle Ministerstva vnitra se v nejnovějších zprávách objevuje, že díky islamofobii je pravicově extremistická scéna opět sjednocena a roste. Tento růst ovšem nepostihl DSSS, která je poněkud roztříštěna. Skutečně silnou začíná být strana Tomia Okamury

49

Odborník na extremismus: Lidé jsou z uprchlíků nesví, Čechů s radikálními názory přibývá: Rozhovor s odborníkem

na extremismus Miroslavem Marešem. Zpravy.aktualne.cz [online]. Praha, 2015 [cit. 2016-01-01]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/domaci/odbornik-na-extremismus-lide-se-citi-znejisteni-tech-sradik/r~5405f92ea18711e59772002590604f2e/?utm_source=centrumHP&utm_medium=dynamicleadbox&utm_conte nt=A&utm_term=position-1

51

Úsvit přímé demokracie Svoboda přímé demokracie, která se vyprofilovala právě na probíhající uprchlické krizi a její volební preference stále rostou. V případě propagace extremistických názorů, ať pravicových, či levicových by bylo vhodné změnit zákony. U verbálních projevů je to ovšem problém z důvodů nejasnosti a kontextu. Tedy verbální projev by mohl být právně napadnutelný až ve chvíli, kdy by ohrožoval veřejný pořádek a vnitřní bezpečnost státu. Ovšem kde jsou ty hranice? Se sociálními sítěmi je toto právní napadení horší, protože je tolik nenávistných a extremistických příspěvků, názorů a komentářů, a vznikal by zde rozpor v tom koho stíhat a koho ne. Jedním z prvních stíhaných pro podněcování nenávisti vůči muslimům je představitel uskupení „Islám v ČR nechceme Martin Konvička. Z této iniciativy vyšel Blok proti islámu. Konvička i celá iniciativa proti islámu je brána jako extremistická. Kdybychom se vrátili k DSSS, ta v listopadu 2015 uspořádala setkání na Václavském náměstí v Praze pro připomenutí si 26. Výročí Sametové revoluce. Celá tato akce se nesla v protiimigračním duchu. Projevů se ujal předseda této strany Tomáš Vandas, ale také například předesa Junge National demokraten (německá spřátelená strana Mladí Národní demokraté) Remo Gross. V projevech se věnovali francouzským útokům Islamským státem a za stejné vrahy označili politiky jiných zemí, kteří prosazují špatnou politiku jako německá kancléřka Angela Merkelová, polský předseda evropské rady Donald Tusk a český ministr pro lidská práva a rovné příležitosti v ČR Jiří Dienstbier. Na této akci se také objevil bývalý předseda SPR-RSČ Miroslav Sládek, který ohodnotil situaci uprchlíků jako nebezpečnou pro náš stát a přiklonil se na stranu DSSS. Miroslav Sládek znovu začal rozjíždět svou politickou dráhu na sociální síti Facebook, kde již získal přes 5000 sympatizantů.

52

Zde píše své projevy, myšlenky a názory. Názvy článků a názorů jsou velice abstraktní a články samy působí jako satira a příliš se nezměnily od jeho působení v SPR-RSČ v 90. letech. Sládek působí, jakoby nás v pravou chvíli přišel zachránit před hrozbou Islámu. Je otázka, zda se mu v momentální politické situaci podaří zvýšit své volební preference, založit stranu nebo se k některé připojit. Ovšem není vyloučené, že se skutečně vrátí. Za měsíc získala Sládkova facebooková stránka okolo 1500 dalších fanoušků i když ve srovnání s iniciativou Martina Konvičky „Islám v ČR nechceme“, který má téměř 140 tisíc fanoušků, je to skutečně zanedbatelné číslo. Celý Sládkův profil je poněkud plný bizarností od citování Shakespeara až po zveřejnění nového politického programu, který je ovšem pouze ten starý program SPR-RSČ s 90. let minulého století. Pouze vyměnil slovní napadání Romů za slovní napadání muslimů. Dokonce žádal své fanoušky, aby mu pomohli s přepracováním některých pasáží a své náměty mu posílali na mail. Právě na základě uprchlické krize by se znovu rád vrátil na politickou scénu, ovšem chybí mu zázemí, peníze a voliči. Je zjevné, že zatím 5000 „fanoušků“ na Facebooku nestačí pro politickou kariéru. Své síly spojil s českým novinářem s antisemitskými a extremistickými názory Adamem B. Bartošem, který je známý uznáváním konspiračních teorií. Právě aktuální situace znovu otevřela prostor ultrapravici, která doufá, že díky silné podpoře občanů bude moci vzniknout jako silnější a s větší mocí .

53

Závěr V bakalářské práci jsem se zajímala o vznik, vývoj a projevy extrémně pravicových hnutí v České republice, vzájemnou kontinuitu těchto hnutí a jejich prostupování do politiky. Extremismus je v demokratické společnosti velkou hrozbou. Povyšování vlastní rasy a odsuzování minorit v demokratické společnosti způsobuje nebezpečné společenské a politické napětí mezi těmito skupinami. Další hrozbou pravicového extremismus je vytváření nesnášenlivosti, rasismu a předsudků, které jsou formovány především nacismem, fašismem, xenofobií a v Evropě především východní panslavismem. Většina těchto hnutí nechtějí skutečně přiznat svůj neonacistický ideový koncept a halí se do nacionalismu, patriotismu a ochraně národa a historie. Prvními průkopníky pravicového extremismu u nás bylo hnutí Skinheads, které v České republice vzniklo již před Sametovou revolucí. A skutečný nárůst přišel např. s kapelou Orlík v roce 1988, která se veřejně prezentovala jako nacionální s rasistickými podtexty. Se stranou SPR-RSČ přišla také medializace a vznik dalších hnutí. Tuto stranu podporovala především pravicově extremistická hnutí. Veřejné manifestace a pochody pravicových extremistů na konci 90. let 20. století. Byli především výpadky proti levici (anarchisté, antifašisté). V této práci bylo majoritní, zkoumání vzniku a vývoje extremistických hnutí a jejich působení a vzájemné propojení a občasné ambice dostat se od undergroundu a hnutí k etablované straně. Ačkoliv by se dalo říci, že po pádu komunismu se celá společnost bude ubírat směrem pravice SPR-RSČ neměla takový úspěch. Zprvu se zabývám vysvětlení pojmů extremismus, radikalismus a rozdělením politického extremismu a popsání kultury a životního stylu

54

pravicových extrémistů. Dále se věnuji vzniku ultrapravice s příchodem demokracie do ČR a vzniku a popisu prvních hnutí a celému působení strany SPR-RSČ. Práci zakončuji programem a vývojem Dělnické strany a transformací této strany v Dělnickou stranou sociální spravedlnosti. Celá práce končí vznikem nových iniciativ politiků a lidí, kteří se snaží otevřeně bojovat s uprchlíky z válečných zón. Právě toto je důvod silné radikalizace společnosti a nové formování pravicových extremistů. Téma extremismus zřejmě v demokratické společnosti bude vždy aktuální, ale o to více při společenském a politickém problému, který skutečně může ovlivnit životy občanů a právě pro svou aktuálnost jsem si toto téma vybrala, protože se pravicový extremismus skutečně dostává mezi občany. Ovšem můžeme brát strach z nebezpečí a válečného konfliktu a nacionalismus jako hrozbu pro stát samotný? Extremismus bude vždy v demokratické společnosti, otázka je, zda skutečný a správně pochopený nacionalismus a patriotismus jsou hrozbou pro demokratickou společnost. Je ke správnému uchopení demokratické myšlenky skutečně zapotřebí globalizace a bezpodmínečné otevření hranic všem? V současné situaci je zřejmé, že je pravicový extremismus opět na vzestupu a že se bude snažit bojovat proti imigraci a tzv. Islámskému státu. Demokracie je volnost a volnost vždy přinese problém v podobě vzbouřenců, extremistů. Pokud mají lidé přílišnou svobodu ve svých činech, projevech a skutcích nikdy se neshodnou a nikdy nebudou chtít, aby jeden měl více volnosti než ten druhý, protože každý si volnost a demokracii představuje poněkud jinak. Ale jak řekl Winston Churchill, demokracie je to nejlepší co jsme doposud použili.

55

Seznam literatury ČERNÝ, Petr. Politický extremismus a právo. Praha, 2005, Eurolex Bohemia ISBN 80-86861-86-4 DANICS, Štefan., KAMÍN, Tomáš. Extremismus, Rasismus a Antisemitismus, Praha, 2008, Policejní akademie ČR ISBN 80-7251204-8 CHARVÁT, Jan. Současný politický extremismus a radikalismus. Praha, 2007, Portál. ISBN 978-7367-098-6 CHMELÍK, Jan. Extremismus a jeho právní a sociologické aspekty. Praha, 2001, Linde ISBN 80-7201-265-7 KALAMÁR, Štěpán. Terminologie a symbolika užívaná soudobou extremistickou scénou. Ostrava, 2011, Key Publishing. ISBN 978-80-7418-103-0 MAREŠ, Miroslav. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR. Praha, 2003, Barrister a Principal. ISBN 80-86598-45-4 MAREŠ, Miroslav. Komparativní analýza bezpečnostní politiky, Materiál pro POL 457 28.2.2006

56

MAREŠ, Miroslav. Symboly používané extremisty na území ČR v současnosti. Praha, 2006, Ministerstvo vnitra PATOČKA,Jakub.: Konec „extrémistické“ kampaně Poslední generace, 1995, IV, ročník č.9, PROROK, Vladimir, LISA Aleš. Politologie. Pelhřimov, 2003, Aleš Čeněk. ISBN 80-86473-31-7s

Internetové zdroje Čím se zabýváme. Bezpečnostní informační služba: Zpravodajská služba České republiky [online]. Praha, 20. 2. 2010 [cit. 2015-11-24]. Dostupné z: http://www.bis.cz/cim-se-zabyvame.html Historie Dělnické strany: Počátky hnutí. Dělnická strana Národní opozice [online]. Praha, 2008 [cit. 2015-11-24]. Dostupné z: http://www.delnickastrana.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=117&Itemid =151 MASOPUSTOVÁ, Věra. 2015. Vysoký komisař OSN pro lidská práva zkritizoval xenofobní projevy prezidenta Zemana.Www.rozhlas.cz: Zpravy [online]. [cit. 2015-10-23]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/zpravy/politika/_zprava/vysoky-komisar-osnpro-lidska-prava-zkritizoval-xenofobni-projevy-prezidenta-zemana-1546375 Miroslav Sládek. Osobnosti [online]. Praha, 2015 [cit. 2015-1123]. Dostupné z: http://www.osobnosti.cz/miroslav-sladek.php Odborník na extremismus: Lidé jsou z uprchlíků nesví, Čechů s radikálními názory přibývá: Rozhovor s odborníkem na extremismus Miroslavem Marešem. Zpravy.aktualne.cz [online]. Praha, 2015 [cit. 2016-01-01]. Dostupné z: http://zpravy.aktualne.cz/domaci/odbornikna-extremismus-lide-se-citi-znejisteni-tech-s-

57

radik/r~5405f92ea18711e59772002590604f2e/?utm_source=centrumH P&utm_medium=dynamicleadbox&utm_content=A&utm_term=positio n-1 Pehe: Politický zápisník. PEHE, Jiří. Www.pehe.cz [online]. 1997 [cit. 2015-01-15]. Dostupné z: www.pehe.cz Program Dělnické strany: Úvodní preambule. Dělnická strana Národní opozice [online]. Praha, 2008 [cit. 2015-11-24]. Dostupné z: http://www.delnickastrana.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=74&Itemid= 103 Programová listina. Dělnická strana sociální spravedlnosti [online]. Praha, 2010, 20. 2. 2010 [cit. 2015-11-24]. Dostupné z: http://www.dsss.cz/programova-listina Volební program pro parlamentní volby 2009. In: Sdružení pro republiku - republikánská strana Československa [online]. Česká republika, 2009 [cit. 2015-04-15]. Dostupné z: http://republikani.webnode.cz/program/ VYKOUPILOVÁ, Hana. Vlastenecká fronta a menšiny v ČR. Středoevropské politické studie: Central EuropeanPoliticalStudiesReview [online]. 2000, 201511-13, 2 [cit. 2015-11-13]. DOI: MSM142300001. ISSN 1212-7817. Dostupné z: http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=114 Zasedání PSP ČR: Čtvrtek 25. července 1996. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky: Digitální repozitář [online]. Praha [cit. 2015-11-23]. Dostupné z http://www.psp.cz/eknih/1996ps/stenprot/003schuz/s003017.htm ZVEŘEJNĚNÝ NÁVRH VLÁDY NA ROZPUŠTĚNÍ DĚLNICKÉ STRANY. Nejvyšší správní soud [online]. Brno, 2009 [cit. 2015-11-24]. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/Zverejneny-navrhvlady-na-rozpusteni-Delnicke-strany/art/404?tre_id=205

58