JUBILEJNÍ X. ROČENKA SLEZSKÉ MUSEJNÍ SPOLEČNOSTI V ORLOVÉ

JUBILEJNÍ X. ROČENKA SLEZSKÉ MUSEJNÍ SPOLEČNOSTI V ORLOVÉ

Uspořádal Jar. Zahradník, jednatel S.M.S.

1937

Vydáno k 25. výročí založení Slezské musejní společnosti v Orlové Tiskem Moravskoslezské knihtiskárny v Mor. Ostravě, Tř.čsl. legií 36

NAVŠTIVTE n e jvě tší o b c h o d n í dom y

1

MORAVSKÁ OSTRAVA Náměstí BedřichaSmetany Praha, Brno, Č. Budějovice, Plzeň

JUBILEJNÍ X. ROČENKA SLEZSKÉ MUSEJNÍ SPOLEČNOSTI V ORLOVÉ "hívJn^c /

W

-

) *T

^

tt

W

jJ U ^ Á ' A ^

• ‘^ A ^ íř w

2

"

ifj

O /%

/t^uwc-e.'

^ |^wvU_ —•

É-v , 2 r^O Sí.

s v u ^ e '-C c s x A e A s w J L

s r ic -

h

CjA> r

lc e i,^

j

'’

A y rc rý tk .

0

V c^ «n r td Á r ^ "2-

& >. X ^\

■

I

■

d t ^ ů ío ^ d # . / *~»

1

A

•/

<-»

’

' f^ -t A . / i

/ * AN T. K LV A Ň A

okresní školní inspektor v O rlo v é , zakladatel a první předseda Slezské m usejní společnosti t 2. ú n o r a 1928

Uspořádal Jar. Zahradník, jednatel S.M.S.

1937

Vydáno k 25. výročí založení Slezské musejní společnosti v Orlové Tiskem Moravskoslezské knihtiskárny v Mor. Ostravě, Tř.čsl. legií 36

« /‘ t-d ^ ' J

ZB10RY S. ZAHRADNÍKA

Kuratorium Slezské musejní společnosti v Orlové v jubilejním roce 1937 Předsednictvo Předseda: V i l é m Z a v a d i l , ředitel obchodní školy v. v. v M. Ostravě. Místopředseda: J o s e f M a r e k , majitel centr, drogerie v Orlové. Jednatel: J a r o s l a v Z a h r a d n í k , šéfredaktor »Moravskoslezského deníku« v Mor. Ostravě. Pokladník: J a r o s l a v K u č e r a , prokurista Měst. spořitelny v Orlové. Správce musea v Orlové: J i n d ř i c h H l a v á č , vrch. poštmistr v. v. v Orlové. Správce musea v Jablunkově: J o s e f B o u č e k , učitel v Jablunkově.

Členové I n g . J a n J a n d e i a v Doubravě, K a r e l J a v o r ek, odb. učitel v Orlové, I n g . A l f r e d K a n c z u c k i , inspektor dolů v Doubravě, J i n d ř i c h K a r k o š k a , odb. učitel a starosta obce v Petřvaldě, V á c l a v K r e j č í , knihvedoucí v. v. v Orlové, J a r o s l a v K u b á t , profesor v Orlové, B e d ř i c h L a c m a n , říd. učitel v Karvinné, J i ř í P o l á k , profesor v Orlové, I n g . Dr. V á c l a v š u s t a , vrch. hor. správce v Horní Suché.

Náhradníci J o s e f D u r č á k , majitel realit v Orlové, V l a d i s l a v L a c m a n , odb. učitel v Orlové, M a r i e V l a c h o v á , učitelka dom. nauk v Orlové.

Revisoři J a r o s l a v B r d i č k a , obchodník v Orlové, J a r o s l a v S l á m a , cdb. učitel v Orlové.

2 K, & 6 3 / C M

CÍCISG2,

00

Kus historie (K 25. výročí trvání Slezské musejní společnosti) V i l é m Z a v a d i l , předseda Sl. mus. spol. První čtvrtstoletí Slezské musejní společnosti, jehož letos bude vzpo­ menuto jubilejní valnou hromadou a národopisnými slavnostmi Těšín­ ská v Orlové, je nejen období čilé kulturní práce v oblasti tak důležité jako je Těšínsko, nýbrž i dobou, která je přímo přeplněna historickými událostmi prvého řádu. Do tohoto období spadá těžký zápas, jejž prodělával za Rakouska v době předválečné český živel na Těšínsku o svou národní existenci a bránil se proti útisku, který tak výstižně vyzpíval básník Petr Bezruč v »Slezských pís:ních«. Za světové války byl vydán český člověk na Těšín­ sku nelítostné a bezohledné persekuci politických i vojenských úřadů a také zakladatel Slezské musejní společnosti, jehož letos zváště musíme vzpomínali, pocítil na sobě tvrdou pěst rakouské soldatelsky, jejímž typic­ kým představitelem byl pán na Těšíně, šéf rakouského generálního štá­ bu arcivévoda Bedřich, smutně proslulý »Ma.rkýz Géro«. Avšak ani státní převrat r. 1918 nepřinesl těžce zkoušenému Těšín­ sku zlepšení poměrů, neboť doba historických plebiscitních bojů v letech 1919-20 vyžádala si tolik obětí a přece skončila osudným rozdělením čes­ ké země těšínské na dvě poloviny. A právě ve všech těchto vážných a těžkých dobách dostálo museum v Orlové, založené r. 1910 ředitelem Ant. Klvaňou a vydržované s počát­ ku musejním odborem Matice osvěty lidové, plně svému národnímu po­ slání. Sbíráním památek, dokumentujících, že Těšínsko bylo ode dávna české, probouzelo a posilovalo národní vědomí slezského lidu v době před­ válečné a jimi podpíralo v době pleibiscitní naše nároky na zemi, která tvořila nerozlučný celek s ostatními zeměmi českými. Boku 1912 — tedy před 25 roky — převzala museum do své správy Sffezská musie^ní spoječnost, j<ež je spravovala volteným kuratoriem. Prvním předsedou kuratoria byl jeho zakladatel, ředitel Ant. Klvaňa. Přišel na Těšínsko r. 1909 z Příbora, odkud přinesl si pověst význač­ ného kulturního pracovníka, jenž vykonal pro onen kraj značný kus lidovýchovné práce. Již v Příboře sbíral historické památky tamního kraje, přispíval cennými články k topografii obcí na Příborsku, vydával kalen­ dář »Kravařsko« a účastnil se čile i jiných prací. V Orlové, kam byl povolán jako ředitel nově založené měšťanské školy, postavil se ihned po svém příchodu v čelo českého národního živo­ ta a zvláště jako předseda odboru Matice osvěty lidové v Orlové a jako člen jejího ústředního výboru rozvinul rozsáhlou činnost, k níž získal celou řadu mladých pracovníků hlavně z řad učitelstva. Přednáškami, schůzemi, vydáváním týdeníku »Obrana Slezska«, kterou založil r. 1910, zakládáním mateřských a obecných škol, založením kuchařské a hospodyňské školy, účinnou pomocí při zřizování matičního českého reálné­ ho gymnasia v Orlové získal si nedocenitelných zásluh, které mu vynesly však i mnoho trpkých chvil života. Bylo to zvláště za světové války, kdy

3

byl hned na jejím počátku internován v Solnohradíku a pak povolán k činné službě válečné, kde mu, tehdy již padesátiletému, bylo snášeti příkoří a hrubosti rakouských vojenských nadřízených. Po převratu zvolilo české učitelstvo řed. Klvaňu školním inspekto­ rem okresu fryštátského a těšínského. V této nové funkci napravoval křivdy, které byly v dobách dřívějších páchány Rakouskem na českém školství na Těšínsku. Do této doby spadá též založení druhého musea Slezské musejní společnosti v Jablunkově r. 1922. Než nebylo popřána insp. Klvaňovi, aby po vykonané práci došel zasloužilého odpočinku. Zákeřná nemoc sklátila jej předčasně v tmavý hrob — 2. února 1928 dotlouklo jeho šlechetné srdce. Jeho popel jest uschován v museu v Orlové v místnosti, která na jeho památku nazvána »Síní Klvaňovou«. Slezská musejní společnost může pohlížeti s dobrým svědomím na práci, kterou vykonala za uplynulých 25 let. Ve svých sbírkách zachrá­ nila pravé poklady ukázek lidových krojů a podomáckých výrobků, pa­ mátky z bývalého starého kostela orlovského, četné archivy měst a šlech­ tických rodů, pořídila celou galerii obrazů, originálů vynikajících malířů, kterými jsou znázorněny lidové kroje, goralské typy a lidové stavby na Těšínsku, a mnoho jiného. Jest proto povinností celé české veřejnosti našeho kraje, aby tento Stánek staré české kultury na Těšínsku podporovala jak morálně, tak i finančně, aby mohl i v dalším čtvrtstoletí konati s úspěchem svou osvě­ tovou činnost.

Čtvrtstoletí Slezské musejní společnosti v Orlové 1912'1937 Josef

Vrbský

Mělkost orané brázdy na národa roli dědičné na Těšínsku počala se prohlubovati teprve objevením se Práškovým, Slámovým, který položil svým »Vlasteneckým putováním po Slezsku« základ svým následovníkům, kteří se během času hustěji a hustěji objevují. Historie Slezské musejní společnosti vzpomíná zejména Vluky, bývalého učitele v Orlové, který vtělil Práškový poznatky v čin tím, že dal popud a také organisačně zpra­ coval první národopisné slavnosti Těšínská v Orlové v roce 1894. V tom­ to roce byla tehdejší české veřejností jasně a přímo hmatatelně uvedena, na mysl jsoucnost československé větve na Těšínsku, sice těžce dýchající, ale dýchající přece. A později jiný zahřímal do české malátné duše. Byl to Petr Bezruč, který již jen sedmdesát tisíc nás viděl před Těšínem. Byl to výkřik zoufalství a smrti, byl to1srdcervoucí pláč nad ztracenými stati­ síci hynoucích pod tvrdou botou markýze Géra. A pod tímto výkřikem zachvěla se Praha, škublo sebou umírající Brno, ale na Těšínsku ob­ jevili se noví lidé, kteří s mravenčí pílí počali stavětí rozpadávající se rod­ né hnízdo. Přišel také Antonín K 1v a ň a. Poslala jej Těšínsku malá moravská obec Horní Něčice. Přichází do'Orlové 1. října 1909 jako nový ředitel za­

4

ložené měšťanské školy v Orlové a hned po svém příchodu započíná se svou sběratelskou činností a to činností takovou, že již v krátké době mů­ že svými sbírkami položití základ k založení musea v Orlové. Pořádá po Orlové a okolí informační schůze, nabádá občanstvo k sbírání staro­ žitností, uvědomuje je v tomto směru, spravuje, jako ředitel školy, sbír­ ky, které umisťuje v jedné prázdné učebně, pomáhá při tom i finančně a tak 13. listopadu v roce 1912 dochází i formálně k ustavení společnosti, která nadále má v jeho intencích vědecky pracovati v oboru musejnictví na Těšínsku. Touto novou vědeckou společností je Slezská musejní spo­ lečnost v Orlové. Dnem 30. listopadu 1912 začíná tedy Slezská musejní společnost letos dovršené čtvrtstoletí, které oslavuje druhými národopisnými slav­ nostmi Těšínská. Založením Slezské musejní společnosti, jejíž stanovy praví, že jejím účelem je jak správou a uzpůsobením, tak i zužitkováním napomáhati vědeckému probadání přirozených poměrů země a vnitřního i zevního života všech tří kmenů v zemi, začíná období zřetelnějšího kulturního zápasu o Těšínsko, neboť sebraný materiál v museu je účinnou zbraní v tomto kulturním pronikání v území řeky Olzy. Po schválení s ta n o v zemskou vládou v Opavě dochází k ustavení prvního kuratoria, v jehož čele spatřujeme samozřejmě Ant. Klvaňu. K němu řadí se jako místo­ předseda Dr. Štěpán Otta z Liazů, jako jednatel Jaroslav Zahradník, jako pokladník Josef Marek a mnoho jiných jmen. Od založení společnosti do světové války uplynula jen dvě léta. Měla tedy tato korporace se svým vyvinujícím se museem pouze dva roky klid­ ného vývoje, dobu to, ve které nebylo ještě možno ani řádně zpraoovati sebraný materiál, který hlavně pozůstával ze soukromých sbírek zvěčně­ lého inspektora Klvani, ze zapůjčených sbírek Halouzky ze Skřečoně a z darů starých, česky tištěných modlitebních knih a kancionálů z celého Těšínská, starých listin, literatury o Slezsku, periodických slezských ča ­ sopisů, krojů a součástek, mincí, hornických památek, řezbářských prací ze starého dřevěného orlovského kostela, zařízení podomáckého průmyslu na Těšínsku, materiál obrazový a fotografických snímků, památek na první národopisnou slavnost v roce 1894. Později — v roce 1913 — přistu­ puje k tomu získaný t. zv. karvinský nález 87 kusů stříbrných českých grošů z doby Jana Lucemburského a Karla IV., staré, česky psané pri­ vilegium z :r. 1710, vydané na zámku frýdeckém od hraběte Františka Pražmy, svobodného pána z Bílkova a dědičného pána Prýdecka. V roce 1914 připravena ještě musejními činovníky akce k jmenování venkov­ ských jednatelů a provedeny sbírky darů a příspěvků v Orlové, Lazích, Doubravě, Karvinné a Porubš — a pak přichází již zase, nevolané, doba stagnace a neklidu, doba, v níž každý kulturní život odumírá — svě­ tová válka. Válka, doba velkého světového zápolení, doba velké národní úzkosti a nejistoty, doba, v jejímž chaosu přece však rodí se velký sen o mož­ nosti nového se zařadění české svébytnosti do dějin světa. V tomto boji zlovůle se světem ostatním však ustává činnost sběratelská a organisační v těšínském musejnictví. Ustává v přívalu starostí a také tím, že před­ seda Slezské musejní společnosti inspektor Klvaňa je hned v roce 1914 zatčen a konfinován ve Faistenau v Solnohradsku jako člověk, rakouské­ mu státu nebezpečný. V letech válečných, až do návratu inspektora Klva­ ni, který zatím byl již také odveden a poslán na vojnu, konaly se v dů­ sledku všech těchto nesnází pouze 3 schůze kuratoria. Ale přesto vše bylo

5

i v té válečné době, plné chaosu, zakoupeno větší množství náboženských knih, hlavně v okolí Jablunkova, sbíraly se úřední tiskopisy, za války vy­ dané, a obec Orlová udělila v té době společnosti K 400.— podpory a K 1000.— na zřízení válečného oddělení. V době válečných let přihlásila se Slezská musejní společnost také za člena Matice české a počala odbírat časopis Národního musea (bývalého musea král. Českého). Po době válečné přichází druhá doba neklidu, doba národního zbro­ jení na Těšínsku, doba, v níž bylo nutno napnouti všechny síly, aby Ben­ jamín koruny [svatováclavské byl nám zachován. Byla to doba, kdy všichni pracovníci musili dáti své síly do služeb čsl. plebiscitní komise, byla to doba, kdy orlovské museum vystupovalo již v rolí zbrojnice našich národ­ ních i historických nároků na Těšínsko. Již tehdy, v době plebiscitní, mnohé historické doklady, v museu uschované, byly naší nejlepší mlu­ vou pro uplatnění našich nároků na Těšínsko. A zase bylo to zásluhou insp. Klvani, že v této historické pro Těšínsko době bylo orlovské mu­ seum obohaceno o množství vzácných listinných památek na těšínská knížata. Tato doba duchovních i obranných bojů o Těšínsko vyžádala si také v době pozdější založení oddělení plebiscitního, v němž badatelé 0 této době najdou mnoho věcí, které by jinak došly zkázy. Kdo dnes studuje dobu plebiscitní, musí si také prohlédnouti plebiscitní oddělení v orlovském museu, jinak jeho badání bylo by jistě neúplné. Teprve po pařížském rozhodnutí dne 28. července 1920, kdy Těšínsko bylo rozděleno mezi dva nově vzniklé státy, Československo a Polsko, na­ stává opět nový život ve spolkové činnosti na našem Těšínsku a křísí se také z mdloby i Slezská musejní společnost. Po delší době schází se ku­ ratorium 17. prosince 1920, aby se ujato opět práce na poli sběratelské činnosti a rozluštilo nový úkol, na spolek vložený, t. j. rozšířilo svou čin­ nost na celé československé Těšínsko a postaralo se o vhodné a důstojné umístění sbírek. Brzy nato svolána valná hromada — první po válce • —• a ta vytkla nové směrnice pro organisaci sběratelské činnosti, rozšířené na celé Těšínsko. Jednatel, který v roce 1921 na dobu jednoho roku jako učitel je přikázán na Jablunkovsko, aby tam zakládal české školy a po­ máhal při organisování nových odborů Matice osvěty lidové, připravuje půdu píro založení filiálního musea v Jablunkově. Shromažďuje zajímavý materiál pro výstavku starožitností, pořádanou u příležitosti zájezdu Čsi. obce sokolské na Jablunkovsko1. Tím je dán základ k zřízení filiálního musea v Jablunkově, pro něž Slezská musejní společnost pronajímá v bu­ dově okresního soudu dvě místnosti, které dává svým nákladem vymalovati a vybavuje je nejnutnějším nábytkem. Zařizovací výlohy vyžadují si nákladu 2500 Kč. V r. 1924 obesílá naše musejní společnost sjezd náro­ dopisných pracovníků v Praze, stává se členem Národopisné společnosti československé. Mimo to je naše společnost členem Svazu českosloven­ ských museí a Numismatické společnosti. Pod vlivem změněných poměrů a pro nové úkoly, jež na sebe spo­ lečnost naše převzala, bylo nutno změniti dosavadní stanovy a přizpůsobiti je novým potřebám. Stanovy tyto schváleny byly zemskou vládou slezskou výnosem čís. X II-1662/4 ze dne 21. července 1924. y roce 1924 byla provedena akce sběrací a akce k získávání členů. 1 v Čes. Těšíně vznikla myšlenka zříditi filiální museum, leč pro nedo­ statek místností bylo zřízení musea odloženo. Podobně pro nedostatek místností odložen návrh na zřízení fil. musea pro frýdecké Pobezkydí v Raškovicích na pozdější dobu. Moravskoslezský vrchní zemský soud za­ půjčil výnosem č. 23355-22a/24 ze dne 26. listopadu 1924 fil. museu jablun-

6

kovskému staré městské knihy jablunkovské a pozemkové knihy obcí okre­ su jablunkovského. O vánočních svátcích r. 1924 byla v Orlové uspořá­ dána Sl. musejní společností výstava obrazů :akad. malíře Jindř. Procház­ ky, který vystavoval tu svou bohatou malířskou žeň z léta r. 1924, kdy trávil nějaký čas na Jablunkovsku. Hojná návštěva výstavy a zvláště vel­ ký počet vystavených obrazů (bylo tehdy prodáno obrazů asi za 25 tisíc Kč) byly štědrou odměnou jak pořadatelce, tak umělci. Museum tehdy zakoupilo od jmenovaného' malíře tužkovou kresbu »Typ gorala z Horní Lomné« a akvarel »Starý goralský kroj z Horní Lominé«. Kromě toho da­ roval p. Procházka museu olejomalbu »Groralská chalupa z Horní Lomné«. Do obecní knihovny orlovské darovala společnost 118 cizojazyčných knih. V r. 1925 bylo započato s vydáváním Vlastivědné přílohy »Obrany Slezska«, kterážto příloha byla věstníkem Slezské musejní společnosti. Celkem vyšlo této přílohy, v níž bylo otištěno mnoho zajímavých a hod­ notných článků z těšínské vlastivědy, 24 čísel. Tato čísla jsou dnes cen­ nou pomůckou při studování těšínské* historie. — V roce 1925 ztratilo kuratorium společnosti vzácnou pracovnici, dlouholetou členku kuratoria a kustodku národopisného oddělení musea, paní Adélu Kaniovou, která ve své závěti pamatovala na museum částkou 300 Kč. Na jaře roku 1926 byly musejní společností rozeslány do všech obcí na Těšínsku dotazníky k získání evidence památek. O velikonocích r. 1926 konala se schůze vlastivědných pracovníků z Těšínská. »0' horském prů­ myslu podomáckém« přednášel p. J. L. Mikoláš z Raškovie. V témž roce konaly se pak schůze, jimiž měl býti vzbuzen zájem o výstavu v Orlové. Schůze konaly se v Orlové, v Raškovicích (3) a v Jablunkově a Slezská musejní společnost zúčastnila se pak vlastní exposicí průmyslové, kultur­ ní, živnostenské a hospodářské výstavy v Orlové v r. 1926. V tomto roce byly zinventovány musejní sbírky v Jablunkově panem PhC. M. Dbalým. V roce 1927 přednášel u příležitosti valné hromady S. M. S. dne 27. února pan prof. Adamus na téma: » Lidové umění slezského lidu«. Dne 5. března 1927 pořádala společnost spolu s Okresním osvětovým sborem veřejnou přednášku univ. profesora dr. J. Kaprasa z Prahy, -který před­ nášel na téma: »Jazyková a národnostní otázka na Těšínsku v historic­ kém vývoji« a dne 6. března 1927 v občanské škole v Orlové pod svou firmou přednášky »HIavní prameny historie Těšínska« a »Zvláštnostii právního vývoje na Těšínsku«. Po výstavě v Orlové bylo nutno museum přestěhovati do rýsovny čes­ kého reál. gymnasia v Orlové, poněvadž dosavadní musejní místnosti v měšťanské škole bylo použito pro nově zřízenou IV. třídu měšť. školy. V reálném gymnasiu bylo museum umístěno jen prozatímně. Později zá­ sluhou pana centrálního ředitele Dr. Ing. Ed. Šebely a vrch. inspektora ^ Ing. K. Friče, byla získána pro museum budova bývalé závodní školy XA v Orlové, v níž jsou musejní sbírky od r. _lSjOJJčžSňy a veřejnosti1zpfl-^stt®neny. Od té doby dostává se orlovské museum do nové epochy, neboť z jeho sbírek může čerpati celá veřejnost a školy rovněž k svým exkur­ sím jich hojně používají. Nastává utěšený rozvoj celého musea. Je získá­ na darem od Spolku k uctění památky ředitele Ing. E. Hořovského pěkná bronzová plaketa, která je umístěna v čele jedné síně, kamenouhelné doly Orlová-L-azy zapůjčily vitríny s modely dolů a dělnických osad, byla zří­ zena celá sbírka mineralogická, zakoupen rodinný archiv pánů Bludovských, bývalých to majitelů panství orlovsko-lazeckého, sestávající ze 199 listin. Náklad na tuto sbírku vyžádal si Kč 9090.— .

7

V roce 1928 postihla Slezskou musejní společnost těžká ztráta úmrtím předsedy Ant. Klvani, jehož záslužná činnost byla zhodnocena společností tím, že jedna síň v orlovském museu byla pojmenována jeho jménem a v ní umístěna také uma s jeho popelem, dále založen byl Klvaňův fond, jehož výtěžek je cenným příspěvkem v udržování obou museí v le­ tech pozdějších. Nové umístění orlovského musea a jeho zpřístupnění veřejnosti vy­ žádalo si také jeho reorganisace a zřízení patřičných oddělení. Bylo zří­ zeno oddělení hornicky geologické si průmyslové, jehož vybudování podjal se s velikou ochotou a láskou pan Dr. Ing. V. Šusta, oddělení numisma­ tické (kustos pan Bedř. Lacman), oddělení ^rchivální (kustos pTJ. Kar koška), oddělení starožitných knih (kustos p. K. Javorek), oddělení kroí®' ® (kustos paní Anna Kudělásková), oddělení podomácké výroby a ze • mědělství (kustos p. VI. Lacman), oddělení vojenské a legionářské (kustos p. J. Ďásek), oddělení plebiscitní (kustos p. Jar. Kubát), oddělení školské, (kustos p. J. Machanec), oddělení přírodovědecké (kustos p. Vilém Zavadil), oddělení církevní (kustos pí P. Stanislav vPetr) a oddělení knihovní (kustos p. J. Jungbauer). V -témž roce se přihlásil za člena Slezské musejní společnosti známý náš geolog univ. profesor p. Dr. Jahn z Brna. — Všem obcím na Těšínsku byla rozeslána výzva, aby pořídily fotografická alba, která se měla stát po jejich sebrání historickým dokumentem pod názvem: Těšínsko v 10. roce trvání republiky Československé. — 8. listopadu 1928 konala se v Jablunkcvě schůze přátel starožitností a památek, na níž promluvil o dějinách města Jablunkova a okresu jablunkovského prof. M. Dbalý z Doubravy. Na této schůzi byl ustaven také musejní sbor pro okres jablunkovský, jehož předsedou byl zvolen pan Lad. Polášek, vrch. soud. rada a přednosta okres, soudu v Jablunkově, místopředsedou pan Jan Dvouletý, inspektor čsl. stát. drah a přednosta stanice Návsí-Jablunkov, jednatelem p. Frant. Vašíček, cdb. učitel v Jablunkově, a kustodem mu­ sea sl. M. Rutková, odb. učitelka v Jablunkově. — Městská spořitelna v Orlové věnovala v roce 1928 jako jubilejní dar u příležitostr lMetého trvání republiky Kč 5000.— . Od 8. do 25. prosince 1928 byla uspořádána v zasedací síni orlovské radnice výstava obrazů akad. malíře G. Jančálka z Prahy, gobelínů a koberců zemské gobelínové školy ve Valaš. Mezi­ říčí a keramických výrobků dílen Dr. Larisch-Monnicha z Hor. Suché. Při této výstavě získala Slezská musejní společnost darem Jančálkův obraz »'Chaloupka z Orlové na podzim« a pohled na orlovský kostel z »Figury«. V důsledku otevření musea bylo nutno pcříditi nový nábytek, který si vyžádal nákladu Kč 6568.— . Rok 1929 doznal opět některé změny. Dosavadní správce musea a jednatel Slezské musejní společnosti odchází z důvodů existenčních do Moravské Ostravy a správcem musea stává se pan Stanislav Henych, který v této- funkci setrval až do roku 1932. — Z kuratoria odchází v ro­ ce 1929 jeho zasloužilý člen Ing. Dr. Karel Přič, vrch. inspektor vítkovic­ kých dolů, přestěhováním z Orlové do Moravské Ostravy. Jeho přičině­ ním umožnil se hlavně pronájem musejní budovy, dále odešel Josef Ma­ chanec. za něhož přichází v zastoupení města Orlové Dr. Ryška, správce městských úřadů. — U příležitosti sokolsk. sletu vydala Slezská musejní společnost dva druhy tříbarevných pohlednic z Orlové podle originálů akad. malíře C. Jancálka. — Matičními odbory byli jmenováni důvěr­ níci, kteří pcdle pokynů budcu spolupracovati na poli sběratelské činnosti

10

s musejní společností. — Byla získána během roku celá řada nových před­ mětů: model padlých obránců Těšínská, mineralogická kolekce otisků a zkamenělin z dolů kladenských a z dolů revíru limburského v Holand­ sku, model lašské chalupy těšínské a mnoho jiných drobnějších předmě­ tů, jako mincí, modlitebních knih, obrazů na skle, sošky, keramiky, zbra­ ně atd. — Pokračováno v inventarisaci sbírek správcem musea Henychem a prof. Burdou a zakoupeny opět nové skříně. V roce 1930 byla vydána nákladem Slezské musejní společnosti bro­ žura univ. prof. Dr. Kaprasa: Jazyková a národnostní otázka na Těšínsku v historickém vývoji, a konána 19. listopadu přednáška spisovatele Dr. Vojtěcha Martínka na téma »Těšínsko v české literatuře«. — Bylo zakoupeno 21 akvarelů akad. malíře Třísky, znázorňujících staré stavi­ telské a umělecké památky na Těšínsku. — Na' subvencích sešlo se v ozna­ čeném roce Kč 10.400.— . V inventarisaci bylo pokračováno i v r. 1930. Museum v Jablunkově spravuje v roce 1930 odb. učitel Pr. Vašíček, podle jehož zprávy z tohoto roku dosahují sbírky čísla 1000. Bylo získáno 52 věcí od Dr. Niedoby, který je dal museu v Jablunkově do úschovy. Rok 1931 vyznačoval se hlavně úbytkem finančních prostředků, neboť na subvencích sešlo se toho roku pouze Kč 500.— . Byla. uspořádána přednáška úředníka zemského archivu v Opavě Dr. Peřicha » 0 posláni a funkci archivů v krajinských museích«, přednáška spisovatele Dr. V. Martínka »Těšínsko v české literatuře* (druhá část) a přednáška jed­ natele společnosti Jar. Zahradníka u příležitosti zahájení Třískový výsta­ vy v Orlové » 0 lidovém svérázu na Jablunkovsku«. Byla uspořádána vý­ stava zmíněného již ak^d. malíře Třísky, od něhož zakoupeno také pro museum 61 obrazů, hlavně ukázek lidového stavitelství na Jablunkovsku. Dokončením inventarisace sbírek v orlovském museu byl pověřen Ph. Dr. Jaroslav Vavřík, absolvent tříleté státní archivní školy, jednoročního knihovnického kursu na universitě a semináře praktického musejnictví u Dr. Stcckého v Fráze, takže sbírkám dostává se i po stránce odborné řádné úpravy. Museum v Jablunkově zápasí stále s neporozuměním ve­ řejnosti pro potřeby musejní a byla proto konána opět propagační schů­ ze, a to 8. prosince za přítomnosti funkcionářů Slezské musejní společ­ nosti, takže zájem o jablunkovské museum začíná vzrůstat. Rok 1932 vyznačuje se klidným životem v těšínském musejnictví. Věnována je hlavně péče zabezpečení sbírek a budovy, aby ony nedozna­ ly zkázy, a pokračováno ve sběratelské činnosti. Na valné hromadě spo­ lečnosti dne 3. dubna 1932 promluvil pan ředitel Mojžíšek ze Sl. Ostravy přednášku » 0 lidové písni na Těšínsku«, jehož přednáška byla pak publi­ kována v tisku. — Novým správcem musea stává se pan Jindř. Hlaváč, vrch. poštmistr v. v., který se nastěhoval do volného bytu v museu. — Z kuratoria odchází prof. V. Burda a ředitel měšť. školy Říha a rada města Orlové vysílá do kuratoria prof. B. Kubalu. — Ve dnech 11.— 26. prosince uspořádána výstava akad. malíře Wůnscheho ze Senová a pro­ fesora Jaroslava Porta z Orlové. Skizy lidových typů a krojů z Jablun­ kovská akad. malíře Wůnscheho byly na výstavě zakoupeny pro museum. Do katalogu přírůstkového zapsáno 133 čísel a do seznamu knih 48 čísel. Zapsaných čísel dosahuje v tomto roce orlovské museum 7945. Museum v Jablunkově dostává od okresního výboru českotěšínského v roce 1932 subvenci Kč 350.— , od kuratoria Slezské musejní společnosti v Orlové jednu vitrínu pro listiny a 25 zasklených obrazů perokreseb a fo­ tografií z Jablunkovská. Pan Cichoň uložil v museu několik v dřevě řeza­ li

ných figur goralských od Zogaty na Hrčavě, pan Dr. Niedoba několik, cechovních listin z 18. století a školní vysvědčení ze staré jablunkovské školy. Rok od roku prohlubuje se hospodářská tíseň v kraji, která se obráží i ve sběratelské činnosti na Těšínsku. Není prostředků na koupi objeve­ ných starožitností. Se subvencí v roce 1933 pamatoval na Slezskou musej­ ní společnost pouze okres fryštátský s Kč 1000.— a okresní osvětový sbor v Orlové. Je tedy musejní společnost odkázána převážně jen na příspěv­ ky svých členů, které však k dokonalému plnění převzatých povinností v žádném směru nestačí, a je nutno čekati na dobu příznivější. Z před­ nášek je to přednáška Dr. Jar. Vavříka ze Sl. Ostravy, proslovená na val­ né hromadě společnosti na téma »Z m:nuios:i Fryštát.u«, pak je to zájezd 21. května 1933 na jablunkovské šance, kterého se zúčastnilo 100 osob. Odborný výklad účastníkům záj-ezdů o zajímavém cpevnění podal Dr. Niedoba z Návsí, který kuratoriu ochotně zapůjčil také fotografie plánů těchto šanců, podle nichž pak byly pro museum v Orlové a Jablunkově pořízeny kopie. Nákladem 5000 výtisků byl vydán čtyřstránkový leták vel­ ké osmerky pod názvem »Navštivte museum v Orlové!« a dvoustránkový leták v 1000 výtiscích malé osmerky, který nabádal občanstvo' k přihlašo­ vání se za členy Slezské musejní společnosti. Jednota Csl. obce legionář­ ské přihlásila se za člena a slíbila uspořádat! v orlovském museu legionář­ ský koutek. Sbírky vzrostly o 313 čísel na 8258. Prohlédneme-li si ročenku společnosti za rok 1934, vidíme, že se i na /této musí šetřit. Její rozsah je hubený a stručný. Z činnosti, kromě obvyk­ lých schůzí kuratoria, je to valná hromada s přednáškou prof. Fr. Mysliv­ ce »Společné zájmy a styky Těšínská a Opavska«. S Vítkovickými kamenouhelnými doly uzavřena nová nájemní smlouva, podle níž je budova musejní společnosti pronajata za uznávací poplatek Kč 20.— ročně. Uči­ něno zásadní usnesení, aby v roce 1937 bylo vzpomenuto 25'letého trvání Slezské musejní společnosti. Sbírky v běžném roce obohaceny o 299 ku­ sů, na 8557 kusů. V Jablunkově konala se v roce 1934 opět schůze přátel musea, kde kromě záležitostí musejních byla na pořadu i přednáška Dr. L. Niedoby o jablunkovském právu, odb. učitele F. Vašíčka o jazykovém vývoji Ja­ blunkovská a odb. učitelky Rutkové o historii Jablunkova. V roce 1935 představuje se Slezská musejní společnost národopisný­ mi slavnostmi v Dol. Lomné-Kamenitém, jejichž výtěžek Kč 1206.45 byl věnován na vánoční nadílku dětem české školy na Kamenitém. Na slav­ nosti byla provedena goralská svatba, kterou nacvičil Jiří Roženek, uči­ tel z Dolní Lomné. — Byly získány koupí z pozůstalosti Zajíčkovy vzácné knihy a mapy, mající vztah k Slezsku. Z některých map byly pořízeny kopie, které budou vyvěšeny v museu orlovském i jablunkovském. Před­ seda Slezské musejní společnosti, pan řed. V. Zavadil, dožil se v tomto roce své šedesátky, k niž mu bylo vřele blahopřáno. — Inventář v tomto roce dosahuje číslice 9096, zvětšil se te d y o 703. Správcem musea v Jablunkově po odchodu odb. učitele Fr. Vašíčka stává se p. učitel Josef Bonček, který pokračoval zdárně v práci svého předchůdce. Podařilo se mu hlavně získati dc majetku musea sbírku sta­ rožitností, shromážděnou kdysi insp. Dvouletým, kterážto sbírka byla až dosud v museu pouze deponována. Stalo se tak hlavně přičiněním p. Vik­ tora Berky, pokladníka v Návsí. Přečte-li si čtenář ještě zprávy funkcionářů za rok 1936, dostane obraz činnosti jediné musejní společnosti na Těšínsku, v jejímž kuratoriu vy­

střídali se během doby význační kulturní pracovníci, jako: Ing. K. Fric, Kazimír Talpa, Václav Krejčí, Jaroslav Kubát, Arnold Maršálek, Marie Rutkcvá, Antonín Klvaňa, Vilém Zavadil, Jaroslav Zahradník, Josef Marek, Jindřich Karkoška, Bedřich Lacman, Dr. Ing. Šusta V., Anna Kudělásková, Josef Durčák, Karel Javorek, Vladislav Lacman, Josef Machanec, Jaroslav Jungbauer, František Vašíček, Vojtěch Burda, Jaroslav Kučera, Říha František, Dr. Ing. Karel Vitásek, Stanislav Henych, Štěpán Tesař, Jindřich Hlaváč, Ing. A. Kanczucki, Polák Jiří, Frant. Kubík a jNakonec je si jen přáti, aby doba svou materiální štědrostí byla sbě­ ratelské činnosti příznivější, neboť na Těšínsku je skryto a uchováno ještě mnoho a mnoho věcí, které by se nechaly pro obě musea získá ti, a které by dokreslily těšínský lid v jeho vývoji, které by nám také ještě zřetelněji dokumentovaly českost Těšínská, českost duše těšínského člo­ věka, jeho kultury, pak jeho sociální vývoj a mnoho a mnoho jiných věcí. A to je úkolem musejních pracovníků v příštím čtvrtstoletí. (Při podrobnějším studiu odkazujeme na ročenku Slezské musejní společnosti, která cd roku 1928 vychází pravidelně každým rokem.)

Zpráva jednatele o činnosti Slezské musejní společnosti za rok 1936 Jar. Z a h r a d n í k Od poslední valné hromady, která se konala 29. března 1936 a na níž o 300. výročí vydání Třanovského kancionálu přednášel p. inž. Jan Jandera z Doubravy, sešlo se loni zvolené kuratorium celkem šestkrát, a to: 15. května, 2. října 1936, 22. ledna, 20. března a 2. dubna 1937. Na těchto schůzích byly projednány všecky běžné záležitosti administrativní a podá­ vány zprávy jednotlivých činovníků. Ve smyslu usnesení poslední valné hromady vykonány v kuratoriu všecky přípravy pro pořádání národopis­ ných slavností Těšínská, jimiž bude letos oslaveno jubileum 251etého trvá­ ní Slezské musejní společnosti. Zejména vytvořeny odbory: propagační, který se scházel poslední dva měsíce každý týden současně s kuratoriem, odbor finanční a odbor výstavní, který na schůzi 23. ledna v Mor. Ostra­ vě stanovil rozsah a program výstavy těšínských krojů a výšivek, jež se bude konati v rámci slavností v Orlové ve dnech 27.— 30. května 1937. Službu pořadatelského odboru převzal pořadatelský odbor Sokola Orlová I. 15. března 1937 byla otevřena v Báňském domě slavnostní kancelář, je­ jímž vedením byl pověřen p. Josef Vrbský z Orlové. Na schůzích propa­ gačního odboru a kuratoria dohodnut program národopisných slavností, zadán tisk plakátů podle návrhu akad. malíře V. Wůnscheho^ letáků a pozvání, ve finančním odboru vyřešena finanční otázka slavností, o je­ jichž čistý zisk bude se děliti na polovic Slezská musejní společnost s Těl. jednotou Sokol Orlová I., která dala k slavnostem k disposici celou bu­ dovu sokolovny, stadion a svůj pořadatelský odbor, jakož i svůj divadel­ ní odbor, který sehraje v sobotu dne 29. května jako slavnostní předsta­ vení divadelní hru z Těšínská »Oorali« od Fr. Sokola-Tůmy. Objednáno 10.000 kovových odznaků podle"navřlíu V. Wůnscheho, jichž cena stano­ vena na 3 Kč a jež byly rozeslány do všech obcí na Těšínsku. Propagační

13

odbor postaral se také o propagaci slavností tiskem, zvláště denním, roz­ hlasem, světelnou reklamou v kinech a schůzemi. Zvolen byl čestný výbor slavností a požádán president země Moravskoslezské Jan černý o při­ jetí protektorátu nad slavnostmi, což on také s nevšední ochotou učinil. Vypracována propagační přednáška »Proč pořádáme letos národopisné slavnosti Těšínská?«, která byla dodána všem důvěrníkům v jednotlivých obcích Těšínská, kterým uloženo za úkol svolati zástupce všech místních českých spolků a tam je o významu a pořadu slavností informovati a vyzvati k hromadné účasti na slavnostech. Na neděli dne 16. května byla svolána do Jablunkova schůze s vedoucími skupin z Jablunkova, Hrčavy, Dolní Lomné, Písku, Bukovce a Karpentné, které budou na slavnostech účinkovati, a sjednán přesně program odpoledních slavností dne 30. května, stanovena zkouška, účinkujících z Jablunkovská na neděli 23. května do Jablunkova a generální zkouška všech účinkujících, tedy i z Orlovska, na neděli 30. května na 9. hodinu dopolední na sokolském stadionu v Orlové. Usneseno slavnosti filmovati a fotografovati. Výstavní odbor vyzval musea z Těšínská, Mor. Ostravy a Opavy, jakož i některé soukromé sběratele k obeslání výstavy těšínských krojů a výšivek, pře­ vzal a -roztřídil dodaný výstavní materiál a provedl instalaci výstav­ ky ve velké zasedací síni 'radnice v Orlové. Tím snad bylo jak kuratoriem, tak i jednotlivými odbory a jejich funkcionáři vykonáno vše, aby zajištěn byl zdar slavností, jež mají býti nejen důstojnou oslavou čtvrtstoletí dů­ ležité české kulturní korporace, ale i významnou kulturní a národní ma­ nifestací celého Těšínská.

Zpráva správce musea v Orlové J. H l a v á č Sbírky krajinského musea v Orlové vykazují na sklonku roku 1936 celkem 9157 inventárních čísel, knihovna 711. Museum navštívilo 544 osob, z těchto připadá 426 na školní mládež. Na vstupném bylo vybráno Kč 262.05. Vstup zdarma byl povolen 66 žákům. Přírůstky v počtu 60 musejních předmětů připadají na oddělení hornicko-geologické, přírodopisné, numismatické, rukopisné, oddělení knihov­ ní a legionářské. Zakoupených předmětů jest 11 a darovaných 50. Jako dárce dlužno jmenovati: Dr. inž. V. Šustu, Aug. Novotného, báňsk. úř. v Lazích, správu školy v Záblatí, městs. úř. Podhradského a Spolek pro poctu padlých za Těšínsko. Ačikcilv jest počet soukromých návštěvníků tentokrát menší než v letech předchozích, zato je zájem místních a okolních škol větší, což svědčí zajisté o výchovném účelu musea. Z významných návštěv vynikají návštěvy z Prahy, N. Bydžova, Mor. Budějovic, Brna a Užhorodu. Jsou to většinou návštěvy z kruhů vědec­ kých. Slezská musejní společnost pokračovala v uplynulém správním roce opět se zdarem v rozmnožování musejních sbírek, v prohlubování musej­ ního programu a v činnosti přednáškové.

14

Propagační přednášku do ostrav. rozhlasu přednesl p. inž. Jandera.

Povšimnutí zasluhuje také nenáročná práce předsednictva kuratoria a členů kuratoria, kteří v uplynulém roce pracovali k zdárnému vývoji musea. Dík patří zejména p. inspektoru Kančuckému, jenž museum vše­ možně podporuje. Tak opatřil zarámování a zasklení reprodukovaných 21 map z Homanova atlasu, opatřil zasklený a zarámovaný plán kata­ strofy na Nové jámě v r. 1919 a desky na reprodukce starožitných map Slezska a j. S uspokojením můžeme říci, že byl opět vykonán kus práce, a to s dobrými výsledky. V příštím roce jest Slezské musejní společnosti vyřešiti několik úko­ lů, zejména provésti opravu musejních místností a zevnější opravu budo­ vy, což si vyžádá značného nákladu. Za účinné podpory a spolupráce všech dosavadních příznivců a všech, kdož o další zdárný vývoj musea, mají zájem, podaří se nám snad provésti náš příští program do všech podrobností. Uzavírám zprávu o činnosti musea s upřímným poděkováním všem. příznivcům, kteří nás v naší práci jak morálně, tak i hmotně podporo­ vali, a prosím, aby nám svou přízeň i nadále zachovali.

Zpráva o činnosti krajinského musea v Jablůnkově Josef Bonček Obě místnosti, v nichž je umístěno naše museum, byly již v tak. nevzhledném stavu, že bylo nutno přikrcčiti k jejich opravě. V červnu m. r. byly obě světnice vymalovány a předměty po důkladném vyčištění podle vhodnějších směrnic uloženy. Při tom bylo zjištěno, že museum v Jablunkově má mnoho nepotřebných duplikátů, jež budou příležitostně vyměněny s jiným museem. Dne 7. června konala se valná hromada. Krcužku přátel jablunkovského musea, na níž o 300. výročí vydání Třancvského kancionálu přednášel člen kuratoria Slezské musejní společnosti inž. Jan Jandera z Doubravy. Za kuratorium Slezské musejní společnosti, zúčastnili se této valné hromady předseda Vilém Zavadil z Orlové, správ­ ce musea v Orlové Jindřich Hlaváč a jednatel Jar. Zahradník, šéfredak­ tor z Mor. Ostravy. Předsedou Kroužku přátel jablunkovského musea zvolen vrch. soud. rada Lad. Polášek, přednosta okres, soudu v Jablun­ kově, a jednatelem a správcem musea v Jablunkově podepsaný. Po schůzi konala se prohlídka jablunkovského musea. Během léta byly opraveny zámky a poškozené obrazy a obnoven nátěr okenních rámů. K hotovosti Kč 134.20, vykázané o minulé valné hromadě, přibyla subvence okresního úřadu v Čes. Těšíně: Kč 100.— , takže po odečtení vzniklých výdajů zbý­ vá ke dni 20. III. 1937 Kč 110.60. Zemský úřad v Brně povolil mimořád­ nou podporu v částce Kč 200.— , ale tato ještě nedošla a není proto účto­ vána. Návštěva musea byla velmi slabá, dostavilyť se pouze 24 osoby dospělé. Zato návštěva školní mládeže byla hojná (asi 300 dětí). Za po­ slední období přibyly do sbírek zdařilé kopie slezských map.

16

Lidový kroj z Těšínská na národopisných slavnostech v Orlové r. 1937 Jar. Z a h r a d n í k V rámci národopisných slavností, jimiž letos oslavuje Slezská mu­ sejní společnost 25 let svého trvání, koná se ve dnech 27.— 30. května na radnici v Orlové výstava těšínských krojů a výšivek. Také odpolední Slavnost, pořádaná v neděli 30. května odpoledne, bude přehlídkou tě­ šínského lidového kroje. V ten den budou předvedeny některé lidové tan&e. zvyKy a obyčeje, jako goralská svatba Hrčavanů, slezské dožinky z Dolní Lomné,’ slezské májové tance z Karpentné, stavění a kácení má­ je, pastuškové, slezské lidové tance, Bartoníčkem upravené v slezskou be­ sedu (Jablunkov), různé slezské tance, které zatančí skupina žen z Orlo­ vé a členky Sokola v Orlové. Lidovému kroji těšínskému bude tedy vě­ nována o letošních jubilejních slavnostech největší pozornost a proto po­ kládáme za nutné; abychom zařadili i do této jubilejní ročenky Slezské musejní společnosti pojednání o lidovém kroji na Těšínsku. O lidovém kroji na Těšínsku psal zejména P. Jan Vyhlídal, jehož stať o lidovém kroji těšínském z jeho knihy »Naše Slezsko«, vyšlé v Praze vlastním nákladem spisovatelovým za pomoci zemského sněmu slezského r. 1903, níže otiskujeme. O národních krojích na Frýdecku napsali pojednání v VIII. ročníku Zíbrtova sborníku »Český lid«, věnovaném studiu české­ ho lidu v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku r. 1899 Jan Janča (str. 362.) a pořadatel národopisné výstavy v Orlové r. 1894 uči­ tel Josef Vluka (str. 276.), který také svůj článek »Kroje východoslezské« (str, 199.) doprovodil obrázky děvuchy z Těšínská, dvou děvuch z Orlové, typy děvuch z Jablunkovská a gazdiny (hospodyně) z Těšínská. Také spisovatel Dr. Prant. Sláma ve svém » Vlasteneckém putování po Slezsku« svůj popis krojů z jednotlivých oblastí těšínských doprovodil obrázky, z nichž některé pocházejí od vynikajícího českého malíře Adolfa Liebschera. Slavný český malíř Josef Mánes za svého- pobytu na Těšín­ sku u svých příbuzných ve Stříteži namaloval několik krásných studií těšínského kroje. Nejznámější je portrét Johanky Dvořákové z Karvinné. Na letošní výstavě v Orlové bude současný kroj Těšínská zobrazen originály slezského malíře Viléma Wůnscheho ze Šenova a akad. ma­ líře Jindřicha Procházky. Původní kroje těšínské a jejich součástek (hlavně vyšívané životky a ručně háčkované a paličkované čepce, lidové šperky), dodá vedle musea v Oirlové museum v Jablunkově, městské mu­ seum v Mor. Ostravě, ve Frýdku a soukromí sběratelé (Dr. Niedoba z Jablunkova a J. L. Mikoláš z Raškovic). Těšínský folklor dobře vystihují i práce řezbáie Jindřicha Nitry z Horních Bludovic, který rovněž orlovskou výstavu obešle. Studiem lidového kroje těšínského zabýval se zesnulý ředitel pražského Národopisného musea československého Dr. V. Fabian, jenž do II. zprávy Slezské musejní společnosti, vydané tiskem r. 1929, napsal článek »Těšínské háčkované čepce« a opatřil jej 16 vyobrazeními těchto čepců. Propa­ gaci lidového kroje z Frýdecka sloužilo i národopisné sdružení »Sedlišťané«, založené a vedené Jožou Vochalou, který byl také hlavním pořada­ telem národopisných slavností v Jablunkově r. 1923 a který uspořádal po Těšínsku (na př. v Orlové) řadu zajímavých výstavek těšínského- fol-

17

kloru. Také národopisný program slezského matičního dne, pořádaného u příležitosti výstavy v Orlové r. 1926, podal nejen pěkné ukázky národ­ ních tanců a zvyků těšínských, ale i bohatství lidových krojů, zvláště z Jablunkovská, které bylo za vedení říd. učitele Smyczka z Jablunkova nejpočetněji zastoupeno. Doufejme, že i letošní národopisné slavnosti v Orlové poskytnou bohatý přehled těšínského kroje a poskytnou příleži­ tost k dalšímu jeho studiu.

O kroji na Těšínsku*) Jan V y h l í d a l

O kroji mužském Druhdy lid český na Těšínsku dělil se na Valachy a Lachy, kteří lišili se k r o j e m i řečí. Krojový rozdíl pominul, v řeči však zůstal. Srovnáme-li valašské a lašské kroje s jinými, nabudeme úsudku, že valašský, jak samozřejmo, jest podobný kroji moravských Valachů, a lašský — lašskému na Opavsku. Kdo píše o kroji českého, lidu na Těšínsku, tomu psáti jest o kroji v a la š s k é m a lašském. (Valaši nosili tvrdé plstěné » k . l o b u k y « , nahoře široké. Stříška (skyvy) byla širší než užší, a jako u našich klobouků zahnutá. Kolem klobouku vinula se široká pentle aksamitová černá se s v í c a c í p ř a z k o u žlutou. Podšívka byla v klobouku upravena tak, že se v ní nosil šá­ tek, dýmka, křesivo, pucheřina na tabák, peníze; zatahovala se šňůr­ kou. Kastorové klobouky byly ze zaječí srsti a sluly k a s t u ř o k y . V zi­ mě nosívali pod kloboukem nebo bez něho š l o c h m y c , t. j. čepici, po­ dobnou kominické. Šlochmyc byl černý, červený, nebo zpola černý a zpo­ la červený. Hotovil se z vlny; vnitřek byl vatový, podšívka mušelínová. Laši měli podobné klobouky, jen ve vrchu užší. K o š u l a valašská šila se z domácího plátna, jež hospodyně si utka­ ly ze své příze. Na vsedni den hotovily sé z »hrubačky« (hrubého plát­ na), na svátky a neděle z jemnějšího plátna. Valaši měli u krku do úzkého límečku sebrané košile. Límeček se zavazoval buď bílou nebo růžovou šňůrkou; byl vyšíván černou vlnou nebo černým hedvábím, aneb jasno-fialkovou bavlnou (na všední den). Na předku košile byl rozporek — » ň a d r a « — zvaný, jímž bylo možno viděti v létě i v zimě neza­ krytá prsa. Na spodku ňader byl černě vyšívaný čtvereček. Rukávy neby­ ly u ramen sbírané, a byly bez límců u pěstí. Někde zapínali je »na parky«, t. j. dvěma knoflíky, spojenými šňfakou nebo drátem. Rukávy tyto sluly »slovinské«; byly o poznán^ užší než rukávy košil uherských sousedů Slováků. L a š s k á k o š u l a na předku měla prostý plátěný límec, do něhož sebrána; ňadra (rozporek) byla na hřbetě. Byla bez výšivek. Později Laši nosívali přehýbací límce, ňadra však zůstala vzadu; teprve od 40—45 let mají [rozporek na předu. Rukávy byly u ramen široké, sebrané, u pěstí zúžené a sluly »f:rančuské«; Valaši časem si je též oblíbili. Později byly rukávy u pěstí podšité ve dvoje; někdy -byl límec prostý, jindy přehýbací. *) Vyňato ze spisu »Naše Slezsko«, vyšlého r. 1903.

18

Někdy vázali si muži na krk šátky »l i p š č u n k y«. Košile dlouhé na­ hrazovaly spodňáky. »B r u c 1e k y« valašské (vesty) šily se z vlněného fialkového sukna, a to z jednoho kusu. Sukno bylo červené, černé, modrošedé (či kyslé). Obojku u krku neměly; později byl při nich stojatý límec, hodně přešívaný (štěpovaný). Brucleky byly na předu ozdobeny řadou knoflíků a V2;adu »foltky či šostky« se střapečky, obyčejně 5'— 6. Knoflíky buď » p l a s k é « jako malé groše, neb okrouhlé se špičkami, velikosti lískové­ ho ořechu, vyráběly se z bílého kovu. Knoflíky se zapínaly do nákladně

obšívaných dírek černým hedvábím; polovice dírek (někdy všechny) okrášlena byla » č a p r o k y « * ) , též » p u t l i n a m i « . Bruclek se nezapínal celý, nýbrž toliko až po vyšívaný značek košile, dále byl »r o z p 1az e n ý « . Třapce u dírek a foltků sluly »kamelharove«, nebyly-li z hedvábí. Laši oblékali » b r u n c l e k y « z modrého obyčejného sukna. Bruncleky tyto podobaly se ihulanským a pruského oficíra« a měly » k l a p y « , od brady až dolů. Na předu leskly se dvě řady »kneflí«. Klapy se v létě otvíraly a v zimě zatahovaly. Na brucleky oblékaly se »ž u p i c e« z hrubého černého nebo tma­ vomodrého sukna. Valašská župice podobala se našim sosákům, jenže měla stojatý límec a nebyla vystřižena. Mohla se zapínati knoflíky (i stříbrnými) od hrdla až po kolena; též rukávům v zápěstí nescházely knoflíky. Některé župice měly dvě řady knoflíků, a od každého splývala putlina či čaprok, modrá jako chrpa. Po bocích vzadu umístěny byly hluboké kapsy. Knoflíky byly veliké jako lískové ořechy a zašpičatělé. *) Čaproky = třapce, kvastle, buď hedvábné nebo z jiné látky.

19

Laši neměli župic; místo nich užívali » š p e n z f ů« se šestky vza­ du. Nékd-#ř špenzr foldků neměl. Špenzr sahal poníže pásu, byl barvy modré i černé. Šil se ze širokého- hladkého sukna. Ve vrchu měl límec a klapy jako brunclek. špenzru z bílé nebo sivé ovčí huňky, jdoucího až'po pás, upotřebovali zhusta čeledínové. župica byla slavnostním oděvem; na Fryštátsku ■jmenovali podob­ ný oděv »kaputrok«. Jako památka na tento šat zůstalo říkadlo: »Roz do roku v kaputroku«. M y n t l í k býl foldkovaný špenzr; ž u p k a , menší kabát, sahající níže něž brunclek, podobala se grytce na Opavsku; měla po kapse na booích. Hotovila se ze světlobarevného sukna. j Laši neměli » h u n í « , nýbrž kabáty, delší než špenzr, zvané ».p u 1ř iť u v k y « , s límcem; zato u Valachů » h u ň a « byla oblíbena. Huňa sa­ hala až po kolena, podobala se slovácké haleně, jenom že byla v zádech užší; hotovila se z ovčí vlny. Huně bývaly zaobroubeny červenou šňůrou, obšitou červenou nití, zvanou drak, zapínaly se háčky do babek. »P 1o š ť « až s_desíti límci, později jedním bez rukávů, nosívali jen zámožní; chudobní byli rádi, když se zmohli na nějaký kožuch. Měli Ji přece nějaký, tož byl toliko s jedním límcem. Valaši obouvali »n o h av i c e « , (Laši » g a l a t x < y Nohavice šily sé podle uherského střihu — úzké; barva jejich byla tmavomodrá jako župice. K tělu připínaly se pásem, do nich nahoře vloženým. Na životě měli »lacek« též (vratka, dverka); na všední den »r o z p u r « , otvíral se s boku, s pravé strany. Sváteční nohavice byly ze sukna, všední — plátěné. Na zadu nohavic vyšito bylo srdce, aby se značila všitá šňůrka. Široké galaty vkládaly se do botů. Dávnější mužové obouvali do vysokých botů bílé punčochy, vyčnívající nad holenky, k nimž se připevňovaly krátké galaty. Valaši pokrývali nohy »b u t y « jen ve svátky; říkali jim uherské. Sahaly až do půl stehen. Na předku poníže kolena visel éabrok (černý střapec). Šily se ze skopové kůže, jejíž lícní strana obrácena byla vnš. » č i ž m y « podobaly se nynější komisní obuvi a byly majetkem chud­ ších. Na všední den užívali Valaši »k r p c ů«, kttetré jsou u Lachů .v opovržení jako papuče. Krpce prý jsou andělská obuv, — ale čertovo spadnutí! Krpce připravují se ze »svinské nebo kravské« kůže. Z jedné kůže svinské udělá se až 10 párů krpců. Než se někdo obul do krpců, navlékl nohy do huněných kopyc. » K o p y c a « jsou houněná punčocha. Pasekáři mají 4— 10 ovcí, honí je na pastvu až do Mohelnice na Moravku, ovce tyto poskytují jim vlnu na kopyca. Též za práci tkalcovskou dostávají horalé vlnu od uherských Slováků. Kopyca mají na boku rozpor a zapínají se háčky. Krpce připevňovaly se k noze černým řemenem, zvaným »novlaky«. Krpce se nosí posud; v krpcích se chodí jen do role a lesa, do kostela v botech. Do lesa berou gazdové hovězí krpce, pacholci svinské. Někteří stařečkové Obouvali na nohy, zahalené. bílými puncochami až po kolena »střejíky«, na nichž bylo pozorovati černou nebo červenou atlasovou »mušku« (střapec). Též známy jsou »u h e r s k é b a g a n č e « , slovácké to krpce a »c u k 1 e« — dřevěnky. (St. Hamry). Místo spcdňáků užívaly se někde, komu dlouhá košile nestačila, obnošeně nebo všední nohavice :— a zvaly se » p o d z u v k y « . Valašský kožuch i lašský měl formu jako župice; byl žlutý, černý nebo bílý. Kožuchy dosahovaly k pásu neb až po kolena; kupovaly se v městech. Bílé kožuchy opatřeny byly černým Vlněným límcem, široce

20

Goralský kroj z Jablunkovská

Lašské dožínky (žnivůvka). Z národopisných slavností v Orlové r. 1894 21

přeloženým a byly v domácnostech toliko zámožnějších gazdů. P á s za­ pínal se vpředu na dvě nebo tři přazky. Byl z červené, ozdůbkami opatře­ né kůže, zšíři dlaně.

Kroj ženský Valašky i Lašky věnovaly nemalou pozornost účesu vlasů. Svobodné si pletly v l a s y do jednoho »varkoče«, na jehož spodek připínaly dlou­ hou stuhu, na tři prsty širokou. Zprvu činily si »p ř i n d i 1«, »b r u z d u«, v nejnovější době jsou bez nich; vdané a závitky*) též rozdělovaly vla­ sy přindilem, avšak v týle splétaly vlasy na dvě části, a ty zkroutily do »obruče« a ovinuly kolem hlavy. Valašky na hlavy dávaly » č e p e c « , Lašky » č o p k y « . Bílé čepce opatřeny byly na předku zoubkovanými tkanicemi a barevnou šňůrkou; čopky byly mnohem větší a nad čelem měly »sfaldované« tkanice, jež < sahaly až po bradu. Pod bradou se zavazovaly. »Denko« čopky byly více méně hranaté a někdy vyšívané, čopky se kupovaly ve Frýdku, v Mor. Ostravě až za 5 zl. Za zimy dávaly na hlavu »z i m n í č o p k y« se sivými bortami, šňů­ rami a maškami jako na Opavsku. Jednu dobu zavazovaly si v týle na hlavy na čepce veliké » v a p e r o v é š a t k y « , a to tak, aby zůstaly veliké konce. Šátky chlubily se v ro­ zích »značkami« (výšivkami). Také se vázaly pod bradou. Valašské. šátky robily se z bílého ubrusu**); lašské též byly bílé, ale také tmavo­ modré, tmavozelené, květované, a okrašlovaly se kolem kraje třapci. Vá­ zaly se v týle neb pod bradou. Okraje čopky bylo viděti. Valašská k o š u l a ženská, » r u b a č « zvaná, sestávala ze dvou částí: ze »životku a kabotfcu«. životek zakrýval prsa a sahal až po pás, Životek byl připevněn k tělu přes ramena od zadu »přiramky čili šličkami«. K němu kolem pásu všita byla spodní část košile. Nesnadno se oblékal a svlékal. Od krku až k životu pokrýval hruď kabotek u krku do límečka všitý, a řásně sebraný; límeček tento byl na svátek černě vy­ šíván, na všední den byl jasno-fialkový. Svobodné u kabotků měly ba­ ňaté rukávy až po loket do límečku sebrané, při »tacloch« vyšívané. Pod krk se vázala mašla. Lašky přes prsa skládaly křížem šátky, a vázaly je vzadu; košile měly odhrnuté u krku, rukávy až pc lokte málo rozdílné od nynějších. Hrdlo krášlily bílými, žlutými korály neb českými granáty, navlečenými na více šňůrek. » S p o d n i c a « byla z hrubého plátna, s rozporkem (lackem) vpře­ du; na spodnici přišla sukně, zvaná » f ě r t u c h « , vyleštěná, řásná, splý­ vající hluboko po kolena. Fěrtuchy tyto dělaly se z domácího plátna, na­ černily se a hladily dřívky nebo skleněnými hladidly. Lašky nosívaly sukně vlněné, hedvábné, barvy rozličné, a sešívaly je s » l a j b í k e m « (kordulkou). Valašky opasovaly na fěrtuch kartounovou » k a s u n k u « (zástěrku), tlačenou, modrou, dlouhou jako fěrtuch, Lašky » f o r t u c h « , stejný s lajbíkem. Zástěry nazývaly se též » p ř e d n i c e « . Sešitá byly ze 4— 5 »šiřin«. Lašky oblékaly na košili lajbík, kdežto Valašky »b r u c 1 e k«, » b r u c l í k « . Býval vlněný, i scukenný, atlasový, hedvábný — barvy fial*) Závitky = svobodné matky. **) Ubrus = látka lněná, bílá s bílými vetkanými květy.

22

Městský kroj jablunkovský

23

koyé, modré, černé. Na zádech u brucleku na spodní části .bylo viděti »kury , f o l d k y « ; nyní jim praví » k š o s y « . Brucleky se na předu zapínaly » h o č k y « , ale neobešly se bez. řady stříbrných nebo jiných kovových » k n e f l í k ů « . Jako mužští taktéž »roby lebo baby« lašské nosívaly » ž u p k y « , podobající se grytkám na Opavsku, pod něž podkládaly roz­ manité šátky, jako lipské, grochcve (hrachové), grunšpicové, purperky, tybetky. Šátky bílé honosily se na koncích vyšíváním na dlaň širokým, vázaly se na zadku. »Š p e n z r y« podobaly se opavským špenzerkám. Špenzr valašský býval bez límce, hluboko vykrojený, s rukávy baňatými, u pěstí úzkými. Hotovil se z tmavomodrého sukna. Lašský špenzr opatřen byl přeloženým límcem, těsně kolem krku přiléhajícím; spojoval se háčkem a babkou. Dotýkal se až pásu a stahoval se pásem z téže látky. » M e n t l í k « byl na svátky; měl borty u knoflíků a čaproky. Barva byla červená, fialková, hnědá. Vzadu dolů umístěny byly »kurky«. Nej­ jemnější byl za 10— 12 zl. Jak Valašky tak Lašky odívaly se »kožuškem« téže podoby jako špenzr. Přemky byly ze sivého beránka. Lašské kožušky nebyly tak pa­ rádní. Knoflíky u kožušků byly tytéž jako u mužských. Kožušky se také obšívaly. » P a n č o c h y « vlněné, tmavomodré i červené, černé na nohou »s f o-1d o v a ly« se od kolen až po kostky. Na kostkách byla řada čárek červených na pozdél. V létě nosívaly se bílé punčochy, to se ví, že jenom na svátek. Valašky chodily v »krpcích«, jen o slavnostech ve střevících, jdoucích do půl nártu. Čaproky na nich byly černé. Lašky nemohly krpců ani viděti, později nastaly » b a n d u r y « , rovné to střevíce bez podpatků, ale tak ušité, aby se na ně moly přibiti podkůvky. Valašky zaodívaly se při úvodech, svatbách, pohřbech do obdélní­ kových » o b r u s ů « , Lašky do » v y l ň u n k y « na kříž přeložené. Obrusy či plachty zahalovaly bedra a splývaly až po kolena; byly vyšívané na okrajích. Ozdobám na krku pravilo se » l a n c u š k y « (byly až za 20 zl.), nebo » p o ť o r k y k o r o l o v é « (granátky, perly). Matky dětem ke křtu dávaly na hlavičky »d ě t i n s k é č o p e čky«, později je oblékaly do » k a b y š e « , t. j. oděvu z jednoho kusu zho­ toveného; až povyrostly, nosily děti hrubé košile, dosahující země. Jestli­ že je chtěly vzíti do kostela, zvláště ve svátky velikonoční, košile vypraly, velkou šatkou zahalily krk a ramena, synkům vtiskly na hlavu » s la m i c k«, a děti byly vypraveny. Vyšívání u šatů ženských objevuje se na copkách, šátkách, kabotcích, obrusích a kostelním prádle. Ornamentika jest jako opavská. Antipendium na výstavce v Orlové vyložené krášlily měřické výzdoby, pro­ vedené hedvábím bílým a hnědým; výšivky z nejbližšího okolí Frýdku byly vzácnější ostatních.

Nynější kroj mužů a žen Jak nynější kroj vypadá, poví nám rozhorlená babička z Těšínská: »Prvej*) neměla chvala tak velkých uši jako včil. Za novějšej doby kaž­ dý hledi, aby byl vychvalovan a tež sam se děla chvalkum. Neměla bych teho vědět’, jako se chvala zvelebuje a tež češť. Včil se hněvá roba nad *) »Č. L.« IX., str. 199.

24

tym, jak ju muž pojmenuje robům. Chce byť každá paničkum, choťům, paňum a Kristus Pan vi, čim všeckym. Ma to pry byť panska móda. Jene na né kančuch (karabáč) a česať od hlavy až po pjaty, aby se jim odechtělo takových pletek. Děvuše něsmiš prajeť »děvucho«, hned zakrabi čelem a už jest oheň na hambalku; chce byť slečnum, slečinkum, bajť tež damum. Všeci za tum novum modům zhaňaju a stáru všim pádem hubju. Ani něni možná, aby tak člověk muh žiť. Prvej byly šaty jedno­ duché a pro všecku prostotu uhledne, ale tak spitvořenych něměly smy žadna, jak novomudne paničky v městach. Všecku šumnotu ztiraju roz­ manitýma pytlikoma na sukňach a někera vypada jako strašidlo v zelu. Dyby se za mojich mladších let byla tak nastrojena děvucha ukazala světu, byli by ju lujde uřekli, že by se něbyla vydala. Tak by to mělo dycky byť. Ale moje mluveni pomaha pravě tak, jako by kameňama do vody hazal. Misto pěkného špenzru se kupuju šnurovačky a potem každa vyhlida jako šidlo. Chcu pry b yť šumne?! Co mi je do šumnoty, dyž ani dyšet nemožu! je mi storazu milejší špenzr, pukata košula a sukňa s kreholinum, nebo mam všecko pohodli, ale ně tam takové komedi janské kroje . . . « Z mužského kroje až na k r p c e a k o p y c a nezůstalo nic; nyní chlapi nosí p o d z u v k y, g a 1a t y s »h o s e n t ir o g a m i«, k o š u 1u, vestu, kabát, v létě blůzy, čopky, k a š k e t y se š i l t k y z látky, jaké kdo může. Na Salajce, Lomné a v Jablunkově mají staro­ bylá pojmenování: košula, galaty, bruclek, guňa, kopyca, krpce. Ženy sobě uchovaly toliko č e p e c , ale i za ten mladé roby se stydí. Místo čepce sametovou, šňůrkou obtáhne hlavu, aby bylo poznati, že je vdaná. (Dobrá.) Mladé zakrývají si čepcem jen vlasy, staré i čelo. »To su takové mulky, co němaju čepca«, pravila mi stařenka. Na Mo­ ravce pletou na teničkých jehličkách čepce Anna Miillerová a její sestra Hedvika. Obyčejný je za 30—40 kr., nejlepší za 60— 100 kr. Bohaté mají až 10 čepců i více; na každou neděli chce míti jiný, čím větší svátek, tím vzácnější. U děvuch, když se strojí k muzice, ještě něco z národního šatu zůstalo. V Orlové na výstavce byla takto nebo podobně ustrojená děvčata: vlasy sčesané nazad bez bruzdy, ve vlasích, do jednoho vrkoče splete­ ných, »bandlu« rypsovou, patysovou. Na krku visely perly, k tělu přilé­ hala »košulka« s »k:ragligem«, na ni »lajbik« sametový, černý; soukenné sukně jsou dosti krátké, na nich »fortuch« bílý, nebo jinobarevný, na no­ hou punčochy a střejíky. Nynější názvy jednotlivých kusů šatů jsou tyto: šatka, tybetky, rypsunky, kalmušky, bachořunky, facalíky, košula, lajbík, lajbíček, brusleky (jsou přišity při leknicích), spodnica, leknica, šaty (sukně), fortuch či zapasnička, fěrtušek, jupky přestrané (nepřiléhavé), jakle upnuté. U leknic jsou »kytaje« (krausy), spodnice jsou »barglované«, mají zuby a jsou vydírkovány. Kacabajky také jsou známy, i vlňunky. Na nohou jsou střejíky a pančuchy s »cvikloma«.

Užívání šperků při lidovém kroji jablunkovském Již spisovatel Merian (asi r. 1650)-uvádí ve svém díle »Topográphia Bohemia,, Moravia, et Silesia^, že Jablunkovsko je nadmínu bohato na

25

/*

kroje, stříbrem zdobené a vyšívané. Až do let 90tých minulého století byl všeobecně v jablunkovském kraji užíván fcrdj, jehož ozdobou byly stříbrné šperky. jako řetízky, spony, závěrky, nejrůznější knoflíky a zvláště peč­ livě stříbrem a perlami vyšperkovaná ^EugajJíterou nosívala nevěsta v den svatby a dědila se v rodině od pokolení do pokolení. Hlavní částí šperků u ženských aneb dívčích krojů byl stříbrný aneb částečně pozla­ cený pás, jehož 10— 12 článků bylo jemně vytepáno a různými orna­ menty nebo biblickými motivy vyzdobeno. Pásy, pocházející z novější do­ by, šetří více stříbrem a nahrazují tlusté články jemnými řetízkovými ozdobami. Zvlášť uměle a-vkusně jsou vypracovány spony u t. zv. »brucleků«: nalézáme tu jak květinové, tak i lupínkové ornamenty, růžice, kle­ čící anděly, a pro nás zvláště zajímavé jest, že se objevuje na větších sponách i d v o u o c a s ý l e v y s pěticípou korunou na hlavě. Ženský »bruclek« byl spjat až 4 m dlouhým stříbrným řetízkem. Kromě toho zdobil ještě ženu jablunkovského »Jacka« náprsní řetízek se sponkou a jemně zpracovaný perlový náhrdelníček (perelky). Zvláštní pozornosti si zasluhuje svatební korunka nevěsty, jejíž okraj byl z tepaného stříbra^, na němž seděla 6— 8 cm vysoká, perlami vyložená obruba, která byla nahoře zkrášlena stříbrnými obloučky, jež se skládaly z drobných stříbrných listů a květů. Není tudíž divu, když se dovíme, že váha šperkových výzdob na je­ diném kroji činila 1— 1.5 kg a měla cenu 120— 150 zlatých (asi 2000 až 3000 Kč) . , i y . ’• M * -----

Těšínská svatební truhla lidová z r. 1725 Dr. Karel Č e r n o h o r s k ý , O p a v a Zemské museum v Opavě připravuje novou instalaci svého lidovědného oddělení, které bude umístěno mimo hlavní musejní budovu, ve čty­ řech větších místnostech bývalého Zemského domu. Při prohlídce a výběru až dosud nashromážděného lidovědného ma­ teriálu se bohužel poznalo, že východnější části bývalého Slezska, tak ze­ jména Těšínsko s Prýdeckem, jsou ve sbírkách zastoupeny zcela nedosta­ tečně. Nezbývalo tedy nič jiného, než se pokusit o doplnění, o vyplnění těchto palčivých mezer pokud to dnes ještě je vůbec možné. Protože pe­ něžní prostředky musea na nějakou větší, programově promyšlenou a sy­ stematicky prováděnou sběratelskou akci naprosto nestačí, bylo nutno se prozatím spokojiti několika skromnějšími exkursemi, které však k nema­ lému překvapení ukázaly, že ještě dnes by se dalo zachrániti a získati mnoho velmi cenného lidovědného materiálu, který se bez povšimnutí a zcela zanedbán povaluje po půdách a kůlnách a všude tam, kde se uklá­ dá všechno to, co stojí v cestě, co překáží a je nepotřebné pro dnešní ži­ vot. Ještě dnes by se dalo vybudovati pěkné a dosti bohaté ústřední »museum slezského lidu«, zejména kdyby se dalo očekávati větší porozumění pro takové podnikání u úřadů a u krajinských národních institucí, které obzvláště by měly v lidovědném výzkumu a sběru spatřovati základnu a oporu svého vlastivědného usilování a i své národně-kultumí práce. Nejcennějším ziskem jedné z těchto zkusmo podniknutých exkursí na západní Těšínsko byly tři d ř e v ě n é l i d o v é t r u h l y , z nichž jed-

26

na, ta nejzachovalejší a ještě jinak významná, je zde reprodukována; Ty druhé dvě se s ní shodují jak co do materiálu, tak i co do formy, tech­ niky zpracování i celkového způsobu výzdoby, takže se můžeme omeziti pouze na ni, která nám takto předvádí ‘t y p - s v a t e b n í c h t r u h e l t ě š í n s k é h o l i d u , truhel neobyčejně zajímavých jak s hlediska umělecko-historického, lidcvědného, tak také i s hlediska osídlení kraje, z ně­ hož pocházejí.

Jak již bylo řečeno, je tímto prostředím západní Těšínsko. Zde byly všechny tři nalezeny. To by ještě nemusilo nutně znamenat, že zde byly také vyrobeny, protože samo naleziště ještě nerozhoduje bezpečně a zcela spolehlivě také o původu. Tuto otázku si však rozřešíme nížeji. Nyní si nejdříve všimněme truhly samé. Již na první pohled činí dojem výrobku velmi primitivního. Bližší ohledání tento dojem ještě prohloubí a také utvrdí. Ten, kdo tuto truhlu (výška 82.5 cm, šířka 68.5 cm a délka 102.5 cm) zhotovil z bukového dřeva, příjemně působícího svojí strukturou, zejména těmi drobnými rozmanitě se lesknoucími nahnědlými ploškami, ten pracoval, i když ne jedině, tedy převážně ostrou tesařskou sekyrou. Tou vytesal čtyři nárožní stojky, z nichž přední dvě dole na vnitřní stra­ ně s citem zaoblil a jejich vnější hrany pěkně sříznul, vytesal dále dvě jařmice příklopu a do drážek, vydlabaných nějakým hrubším dlátem, za­

27

pustil hladce přitesané desky, které — aby dobře držely a se nevysouvaly — zpevnil ještě dřevěnými čípky. Pak ještě zasadil silnější dřevěný čep, na němž se otáčí víko. Nyní byla truhla již tak dalece hotova, ale hladké plochy, zejména přednic a víka a pak úzký horní pásek jařmic, který by jinak působil únavně, ty lákaly k výzdobě. A tak se náš mistr dlouho nerozmýšlel a pokryl je ornamentem, tím nejjednodušším a sobě nejbližším, prostým šrafováním, trojúhelníky, křížky, závitnicemi, neumě­ le zakrouženými, a jak mu co napadlo, přece však se vkusem a, také s dobrým smyslem pro stavbu truhly a pro potřebu té které zdobné plochy. Zdá se podle různých znaků, že truhlu pak ještě na delší dobu vystavil působení kouře nebo že její dřevo napustil nějakým nahnědlým barvi­ vém. Nakonec ji ještě vyleštil a truhla byla hotova. Truhla pro nevěstu, pro těšínskou nevěstu. Dnes bychom na tento její účel podle jejího zevnějšku nehádali a také když jsme tyto truh­ ly nalezli, nechovaly nic z výbavy, od šatstva nebo prádla a pod., nýbrž byly až Po vrch naplněny zrním. Přesto nesloužily vždy tomuto prosaiekému účelu, byly původně zcela určitě truhlami svatebními, jak to sou­ hlasně zjišťovaly odpovědi na naše dotazy o- jejich původním určení, a jak lze doložiti ještě jiným způsobem, o němž bude řeč nížeji, až přijdeme k jejich oceňování s hlediska lidovědného. Předtím si však ještě všimně­ me jejich f o r m y . S e vší nutnou stručností, kterou tomuto článku ukládá omezené místo a pak proto, že o těchto truhlách jako typu bude ještě ob­ šírněji a s bohatším obrazovým doprovodem pojednáno jinde (ve »Slezském sborníku«), lze zde říci jen tolik, že se v těchto- truhlách udržela s neobyčejnou houževnatostí, i když poněkud zjednodušena a v hrubším, primitivnějším vydání, forma truhel g o t i c k ý c h , které zase mají svůj původ až ve formách římských a starokřesťanských sarkofágů. Podrobnější odůvodnění tohoto tvrzení přinese ohlášená stať, ve kte­ ré bude také uvedena k věci se vztahující literatura. Tam bude dále uká­ záno na oblast rozšíření tohoto typu truhel, které se vyskytují jak ve Švýcarsku, tak v zemích skandinávských a pak — a to obzvláště hojně — v Rumunsku, v Bukovině a u sedmihradských Sasů, kteří, jak známo, se přistěhovali do své druhé vlasti již ve 12. století, pravděpodobně od střed­ ního Rýna. Tyto rumunské truhly, o nichž nás dosti podrobně zpravuje článek E. Weslowského »Ueber die Mobel des rumánischen Bauernhauses in Bukowina« (uveřejněný s několika reprodukcemi ve vídeňském lidovědném časopise »Zeitschrift fúr ósterreichische Volkskunde«, XII., 1906, 55 a n.), podobají se naší truhle, která, jak jsem již řekl, se s ostatními téměř shoduje, co nejvíce, zejména formou a technikou zpracování, jejich výzdoba je sice rovněž rytá, jako u našich truhel, je však bohatší uměleč­ tějším rozvinutím vyšších ornamentálních prvků (na př. hvězdic, které jsou zvláště charakteristické), tmavším barvením jejich plošek a ještě jinak. Citovaný autor výslovně poznamenává, že truhly tohoto typu byly původně truhlami svatebními, s čímž se tedy naprosto shodují souhlasné výpovědi tří různých majitelů těch truhel, které jsou dnes v majetku Zemského musea v Opavě. Je tedy velká příbuznost mezi truhlami rumunskými a svatebními truhlami těšínského lidu. Tážeme-li se nyní, jak to přijde, pak lze snad­ no odpovědět tomu, kdo ví z článků Sawického, Práškových a zejména z důkladné práce univ. prof. Dr. K. Kadlece o t. zv. valašské kolonisaci Těšínská, která započala již v 13. a ještě plněji se rozvinula v 16. a 17. století. Lze pak odůvodněně tvrdit, že truhly tohoto typu, tak rozšířené v Sedmihradsku a v Bukovině, byly na Těšínsko přeneseny právě za va­

28

lašské kolonisace, která zanechala tak mnoho stop i na jiných ještě pro­ jevech kulturního a hospodářského života těšínského a valašského lidu. Z truhel toho typu, o nichž jedná náš článek, byl až dosud znám je­ den jediný exemplář z těšínského prostředí, nalezený v Komorní Lhotce a vystavený v roce 1926 na kulturní výstavě, pořádané polským školským spolkem v Č e s k é m T ě š í n ě . Získalo jej tenkráte Městské museum v C i e s z y n ě a psal o něm v první — a až dosud jediné — ročence Sva­ zu německých museí v Československé republice Ing. Viktor Karger. (Jahrbuch des Verbandes der deutschen Museen in der Tschechoslowakischen Republik«, sv. I., 1931; Viktor Karger, »Eine rumánische Hochzeitstruhe aus den schlesischen Beskiden«, str. 172 a n .). S jeho článkem lze v celku souhlasit, až na dvě tvrzení: Karger se domnívá, že truhla cieszynského musea, která se formou, výzdobou a i jinak co nejúžeji při­ píná k truhlám z opavských musejních stárek, je výrobek valašských ko­ lonistů rumunského původu a proto také ji označuje jako »rumánische Hochzeitstruhe«. Toto tvrzení není dostatečně doloženo a nikterak nevy­ lučuje možnost, že tyto truhly jsou původu domácího, těšínského, již ta­ ké proto, že jejich výzdoba je mnohem primitivnější než dekor skuteč­ ných truhel rumunských, což si lze vysvětlili právě napodobením star­ ších originálů rumunských, napodobením těmi, kteří nebyli již tak školeni jako původní výrobci. A další námitka se týká datování: Karger klade cieszynskou truhlu v souhlase s dobou nejčilejší valašské kolonisace a pak proto, že byla velmi dlouho v rodinném majetku až do 16. století. Otázku stáří rozhoduje naše truhla potud, že je jediná z dosud známých truhel tohoto typu (i těch mimotěšínských, tedy i švýcarských, severských a i — pokud se nemýlím — rumunských) d a t o v á n a : na spodní straně víka má letopočet 1725, malovaný nějakým přírodním hnědým barvivém, jímž bylo pravděpodobně — jak jsem ostatně již řekl — napouštěno také dřevo truhly. Otázce truhel tohoto typu bude nutno i nadále věnovati co největší pozornost, již také proto, že jim podobné se vyskytují také na Slovensku (Zemské museum v Opavě získalo jeden takový krásný exemplář, který se cestou obchodu zatoulal až na Ostravsko, pro své sbírky jako srovná­ vací doklad. Bude třeba tuto otázku co nejdůkladněji zkoumati a hlavně bude nutno co nejusilovněji pátrati, kde se ještě u nás na Těšínsku za­ chovaly, aby byly zachráněny před možným zničením.

Pohřební Q l F f A # ústav ® m I Er I í ®

Majitel František Janeček, Orlová, naproti klášteru, ťel. 80

V e v ě c e c h p e n ě ž n í c h o b r a ť t e se s důvěrou na

Městskou v

spořitelnu

Stav vkladů Kč 35,000.000'— Fondy Kč 2,000'000‘-. Úřaduje denně

29

Účetní uzávěrka Slezské musejní společnosti za rok 1936 Ú čet rozvažný k 31. prosinci 1936 Kč

Kč

Pasiva:

Aktiva: Poštovní spořitelna, Praha Městská spořitelna, O rlová Městská spořitelna, O rlová fol. 6 1 9 0 ....................... Z a ř íz e n í................................

123-45

65.079-33

O cet základní

407'— 32-79 23.286 93 38.731-11

P o h l e d n i c e .......................

1.704-—: 794 05 65.079-33

65.079-33

Ú čet ztráty a zisku k 31. prosinci 1936 Kč

Kč

2.281-30 O cet základní - přebytek z r. 1936

.......................

O če t příspěvků a darů

.

4.190-95

O čet výročn ích zpráv . .

96-40

2.006-05 4.287-35

4.287-35

V

Orlové

■

K u č e r a v. r., t. č. poklad ník.

dne 31. prosin ce 1937.

S doklady p orovn á n o a správným

shledáno

V íit iV d s i v .i.

30

v O rlo v é

í« » \ w

6. května 1937.

S l i t t i v. t.

Svůj k svému! M o d e r n í f o t o g r a f i e

S T M K IS

A b so lv e n t vyšší státní fototecK n ik y v M n ich o v ě

O r lo v á

-

K a r v in n á

Obsah Kuratorium Slezské musejní společnosti v Orlové v jubilejním r. 1937

2

Vilém Zavadil: Kus h istorie....................................................................... 3 Josef Vrbský: Čtvrtstoletí Slezské .1912— 1937

musejní společnosti

v Orlové

.......................................................................................... 4

Jar. Zahradník: Zpráva jednatele o činnosti Slezské musejní společ­ ností za rok 1936

13

J. Hlaváč: Zpráva správce musea v O rlo v é ........................................... 14 Josef Bonček: Zpráva o činnosti Krajinského musea v Jablunkově .

16

Jar. Zahradník: Lidový kroj z Těšínská na národopisných slavnostech v Orlové r. 1937 .................................................................................

17

Jan Vyhlídal: O kroji na Těšínsku......................................................... 18 Jan Vyhlídal: Užívání šperků při lidovém krojí jablunkovském . . . Dr. Karel Černohorský: Těšínská svatební truhla lidová z r. 1725 . Účetní uzávěrka Slezské musejní společnosti za rok 1936 ...................

25 .

26 30-

Výstavná bu d ova správy lázní

Pietní kou tek M . R. Štefánika

L á z n ě Piešťany S větoznám é lázně P IE Š Ť A N Y m ají sice m useum , n e d lo u h o trvající, ale c o d o b oh a tosti sbírek je d n o z prvních. Mají boh a té o d d ě le n í fo lk lo ristick é , arch eolog ick é, o d d ě le n í fauny a b aln eolog ie a o d ­ dělení h istorick éh o vý v o je lázní, m ají shrom ážděny pam átky na hudebního^ skladatele Ludvíka^ van B eethovena z je h o častého p oby tu v Piešťanech, pam átky ze zřícenin hradů T em atýn a C a ch tíce a velm i cen n ý kou tek vě n o va n ý pam átce generála M . R . Štefánika. A ž přijedete d o Piešťan, zastavte se zde aspoň na h o d in k u , nebu dete litovat !

ts í? "

V módním domě

akciová společnost

Y

MOR.

O S T R A V Ě

jste srdečně vítáni, i když se chcete jen o r i e n t o v a t i , aniž něco k o u p í t e . Ve všech odděleních naleznete množství zajímavých novinek v dobrých jakostech za v ý h o d n é ceny

V ýběr Jakost Cena T extilia

K flb á tO lC

provádí veškeré pozem ní stavby solidně a levně. B ohatý sklad

Stavitel V O f l o i f é

betonového zboží

N ádobí, sklo a porculán. Nástroje

Fr. Vaňatka

řemeslnické l e v n ě

íelezoob ch od .

Ž elezo, cement, vápno pro stavby.

u

firmy

Orlová

U nás nakoupíte

dobře a levně

,

Látky, hedvábí „imprime”, plátna, burety pikety na šaty, koupací úbory a pláště p á n s k é a d á m s k é , letní p r á d l o

Albín ťh a m r a d , O rlová Radio-Elektro Emil Kania Orlová, náměstí, proti radnici Elektr. instalace, h rom osvod y -] Jízdní kola a m otorová kola CZ na splátky

Stolařský xávod

Levné ceny!

Mat. Majzlík, Orlová (pod sirotčincem) dop oru ču je se k zh otovení* veškerého zařízení bytovéh o. Sklad nábytku

TANKOVACÍ STANICE M SVÍTIPLYN skládající s e : z vysokotlakého

kom presorového

zařízení,

ze zásobníkové baterie a z napájecí stanice na svítiplyn

Lehké ocelové láhve pro pohonné látky na 200 atm. plnicího tlaku

Skříné s ocelovými lahvemi, jimiž se zásobují svítiplynem dom y nepři­ pojené na plynovou síť r

v

VÍTKOVICKÉ zelezarny Ústřední ředitelství a ústř. prodejní kancelář

MORAVSKÁ OSTRAVA 10 Pražská kancelář P R A H A II., Bredovská 9

Peníze bezpečně uložíte a výhodně vypůjčíte u

Pozemkového ústavu filiálek v Karvinné a Jablunkově P rodejna čsl. třídní loterie. Kup a prodej stavebních mist

Pražské šunky

prodává v O rlov é

Ja SlTOJí^

Hračky — sportovní potřeby — pánská

móda

E m i l C h a m r a d , O rlo vá, náměstí

i.ékárna »U sv. Barbory* d ědiců Skorkovských Pv n i h y Pa p ír h u d e b n i n y u firmy

—

O R L O V Á , náměstí

Vojta Uličný knihkupec, O R L O V Á

i

Pohřební ústav lf(o n c o rd a" V ORLOVÉ. Obstarává

Leon Růžička

pohřbu

Em

mamei Kohoutek a vše k p o h ř b ů m

1 parní pekárna V O f l O V C

E. PŘIKRYL

T e l e f o n č í s . 87

stavitel

provádí stavby všeho druhu solidně a levně

v Porube u Orlové

Robert Švanda malíř písma - natěrač - lakýrník O

r

l

o

v

á

N avštiv te

cukrářství B. Sigmund, Orlová K o m en s k éh o ul. Doporučme se k nákupu pánských obleků a dámských plášťů fa H U D O I ?

oděvní dům

1 0 ' F F L E R

O R LO V Á

K ni h ku p ect v í,

Telefon číslo 45

papírnictví

Josef Nelibá, Orlová, obecni dům L u d v ik Černý obchod smíšeným zbožím V O R L O V É

Vás nejlépe obslouží

Atelier ferd. Halina, Orlová Zifferův domácí chléb sochařský

Orlová

Denně čerstvé pečivo a chléb Sta vite1

R. Plachký v Orlové provádí a projektuje všecky druhy staveb pozemních solidně a levně

OBČANSKÁ ZÁLOŽNA V LAZECH zapsané společenstvo s ručením obm ezengm , založena r. 1897, přijímá vklady a úrokuje tyto pod le zákona. P o ­ skytuje zápůjčky na směnky a hypotéky za výhodných podm ínek. P ů jču je bezplatně střádanky. Zachovává přísné úřední tajemství a podléhá revisi prováděné Jednotou záložen v Praze. - Ú r o k y p ř i p i s u j í s e p o l o l e t n ě . Úřaduje denně mimo neděle a svátkij 8 -1 2 , 2 - 4. v sobotu 8 - 1 3 Telefon číslo 5. — Účet u Poštovní spořitelnu Praha 18.100

Karvinské pivo známka znalců D o p o r u č u je m e k nákupu m ódní dům

Franl. Merta, Orlová Pláště - látky - hedvábí - dámské klobouky Pánské m ódní zboží

MORTIN-PASTA usmrcuje potkany, myši domácí a myši polní s naprostou jistotou

,

Josef M AREK, centrální drogerie Orlová

MUDr. Frant. Beránek, Orlová 951 O rd in u je : 8 — 10, 14 — 16 hod. pro praktické i zubní lékařství

Nádherně položeno v krásné lesní k o t l i n ě 250 m n. m. na okraji výběžků Oderských hor a Moravských Karpat v půvabném údolí řeky Bečvy leží známé lázeň­ ské místo TEPLICE nad Bečvou v samé blízkosti okres, města Hranic. Zalesněné vrchy lázeň­ ského okolí a mohutné lipové aleje podél řeky Bečvy, poskytují pří­ jemné procházky, křiš­ ťálová voda a lučin até osluněné břehy Bečvy zvou k občerstvujícím koupelím, veslaření, ka­ noistice a rybolovu.

..... i T E P U C Ě ;-—

I « * .úa»s ltonemocne V o je xj a *ie= n s kr a.s dolét.bnv

-

s-

-

- “ vé'i'0'm nu ace -jepiíco n-

Informace ochotně udílí

Správa uhličitých lázní a sanatoria Teplice nad Bečvou Navštivte

vinárnu a jídelnu »U B r d i č k ů « v Orlové Dámská

módní

síň

OSVALD SULC, Orlová, Masarykova třída V še

pro

školu

a kancelář

Jindřiška Krůtová, Karvinná knihkupectví

Telefon

čís. 79

Největší záložna na Ostravsku a ve Slezsku

Občanská záložna v Mor. Ostravě u nového

kostela

V ýhodné a naprosto bezpečné uložení vkladů Z áložn a podléhá povinné revisi Jednoty záložen v Praze

STEPÁN RU DL ti s k l e n á ř s t v í O z ar á m o v á n í o b r a z ů a zrcadel

M o ra v sk á O strava, T á b o rs k á 6. T e le fo n 40.03

Občanská záložna v Doubravě zaps. spol. s ruč. obm. V K L A D Y

na bezpečné uloženi. P Ů J Č K Y

na směnky, cenné papíry a hypotéky

Ú řední d n y : pondělí, středa a pátek od 14- 17 hod. ve vlastním domě proti kostelu

MUDr. Mil. Jodasová - Kandusová odborná

lékařka

chorob

ušních,nosních

v Orlové

O rdinu je: 9 — 11, 14 — 17

Odborný

a krčních ČÍS.

8 8 8

lékař nemoci ženských a po r odn ic tv í

MUDr. Karel Stankuš em er. asistent klin iky g y n a ek olo g ick o -p o ro d n ick é

M asarykovy university v Brně

O r d in u je : 9 — 11, 2 — 4

v

O r l o v é , telefon 153

Jodové lázně Darkov Nejsilnější ve střední Evropě S dětskou útulnou a moderním sanatoriem* Úspěšně se léčí: Chirurgická tuberkulosa, arteriosklerosa, vysoký krevní tlak, ženské choroby, kožní choroby, exsudáty, skrofulosa, rheumatické nemoci, následky po mrtvici a pozdní projevy luetické, tabes, struma, následky po úrazech, zlomeninách kostí a vykloubeninách atd. 1? *8? Odborné lékařské ošetřování

Sezóna:

lázních od 1. května do 30. září v sanatoriu po celý rok

V

Paušální léčby. Ujednání se všemi nemocenskými poji­ šťovnami a léčebnými fondy. ‘i? Informace a prospekty: o lázních u správy lázní v Dárkově o sanatoriu u ředitelství sanatoria

Odborný

zubní lékař

MUDr. Karel Poledník v O r l o v é , Ostravská 912

MUDr. Jar. Ježíšek Ordinuje: 8 — 11, 14 — 16 hod.

v

Orlové,

telefon

čís.

61

Prvotřídní

J o s e f

krejčovský

L o id a .

l n

y

nabízí své služby P. T. zákazníkům .

závod

1 9 , telefon 6 —

C en y mírné

Radiopřijímače na síť všech vedoucích značek dodá nejlevněji fa

Rádio Elektro-Stross, Orlová, náměstí Ing. K. Hrstka a spol. v Orlové, tel. 59

Zástupce orlovských cihelen. Prodej veškerých stavebnin a technických potřeb

B ez č e k á n í, b e z š p in ě n í, bez nebezpečí o h n ě v a ř í se v ELEKTRICKÉM V A Ř IČ I Zvláště v létě za parných dnů ušetří hospodyni mnoho trápení. Elektrické vařiče d o d a jí: Moravskoslezské e l e k t r á r n y a. s . , Mor. O s t r a v a , O pavská třída 87

Doporučujeme

knihkupectví,

papírnictví

A. Knvblové V Orlové, u měšťanské školy M. W ECH SN E R V ORLOVÉ výroba

jemných

l ikérů a rumu

Putě jen pivo z Českého akc. pivovaru v M. Ostravě 10° výčepní světlé a tmavé 12“ ležák světlý a tmavý 15° Porter

V e š k e ré cihlářské v ý ro b k y

IO R L O V Á ]

Telefon 107

v nejlepší jakosti v y rá b ě jí

OR L OVS KÉ CIHELNY Českéobchodní společnosti

ZBIORY S. ZAHRADNÍKA

Do parných dnů na dovolenou i do zaměstnání

doporučujeme Vám letní oděv

M .O S T R A V A , O R L O V Á ,Č E S K Ý T Ě Š ÍN , TŘINEC, MÍSTEK, F R Ý D E K

a t. d.

Peníze do peně žní c h ústavů! Bezpečnost nade vše! N e j b e z p e č n ě j š í u lo ž e n í p e n ě z u

l / H o A . - O sthO P álcí

Devět úřadoven: 1. Ústředna v Mor. Ostravě, Schillerovo náměstí 2. Odpolední pokladna pro příjem peněz ve vestibulu ústředny 3. Filiálka ve Vítkovicích, Jeronýmova ul. 4. Filiálka v Mar. Horách, náměstí 5. Filiálka v Karvinné, proti radnici 6. Filiálka v Šenově-Nov. Jičíně, Mostní 7. Filiálka ve Svinově, u nádraží 8. Sběrna a platebna v Přívoze, Husova 9. Sběrna a platebna v Zábřehu n. O., Verdunská

V k l a d y , v l a s t n í j m ě n í a deposita koncem roku 1936 na 370,000.000 Kč V ústředně jsou

otevřeny pokladny

nepřetržitě od 8. hod. do

19. hod.

Ksiqžnica C ieszyň sk a

GZ I I

u

C
s

t

a

623/

1937

v

OBČANSKÁ ZÁLOŽNA V ORLOVÉ zapsané společenstvo s r. o.

>

cd

+■* cj

;z;

Eskont, kauce, vadia, úhrady do ciziny • V k l a d y na n e j v ě t š í možnou bezpečnost