Josef Berka. Tetinka z Francie. Věra Weidlová Danča Čekanová Radka Jandečková Marta Kubaňová Jirka Beroušek Alena Šabatová

Josef Berka

Tetinka z Francie

Madam Miriam Jane Lucy Mary Terry Eduard Anna Policista Hájek Lady Gilbertová

Jana Marešová Věra Weidlová Danča Čekanová Radka Jandečková Marta Kubaňová Jirka Beroušek Alena Šabatová Josífek Eva Šlajerová

Josef Berka Tetinka z Francie

I. jednání 1.výstup /Lucy, Terry, Mary, Jane, Miriam, Hájek, Anna, Eduard/ (Na jevišti probíhá velkolepé číslo vystupujících dívek. Zpěv a tanec má za úkol rozparádit obecenstvo. Mezi dívkami se ohromně dobře baví Eduard. Jane sedí v křesílku)(Melodie písně – Ricky Martin – Livin La Vida Loca) 1/

Když čas se k noci chýlí A ty se cítíš sám Když touha s časem sílí Vydej se rovnou k nám

3/

2/

Ty sám máš málo šancí A tak ti radu dám Pojď tam, kde holky tančí Vysměj se pochybám

Ref/

Přijď k nám, když srdce bolí A chtěl bys všechno vzdát Buď mlád či stár už s holí My chcem ti radu dát Když se smůla na tě lepí A šéf na tebe je zlej Kdybys minul nás jsi slepý No tak na nic nečekej! Já ti radu dám, Dáme tu sbohem nudě Proto pospěš si k nám, Velká tu párty bude Já ti radu dám, Dáme tu sbohem nudě Proto pospěš si k nám, Velká tu párty bude Velká tu párty bude Velká tu párty bude

Ref/ Když se smůla na tě lepí A šéf na tebe je zlej Kdybys minul nás jsi slepý No tak na nic nečekej! Já ti radu dám, Dáme tu sbohem nudě Proto pospěš si k nám, Velká tu párty bude Já ti radu dám, Dáme tu sbohem nudě Proto pospěš si k nám, Velká tu párty bude Velká tu párty bude Velká tu párty bude

(Zazvoní telefon. Miriam zvedá sluchátko a poslouchá.) Miriam: Díky Slávečku. ( položí telefon a zatleská) Holky, šťára! Jde sem policajt. Kód tři, fofrem. Terry: Co je kód tři? Jane: (sedí v křesílku) Ty nevíš, co je trojka? Ve svým věku? Miriam: Děláš si legraci? Pak si tě prozkouším z teorie. Takhle se ptát. Mary, vysvětli jí to! Mary: Kód tři znamená přeměnu našeho pracoviště na ubytovnu pro chudé studentky, tzv. internát. Terry: Internet? Miriam: Internát! Terry: Když já na ty cizí slova moc nejsem. Miriam: Dost řečí a do práce! Pane Eduarde, poprosím vás, jestli byste mohl… Eduard: Ale jistě. Miriam: …jste laskav. Budeme se těšit na další návštěvu. Holky, dělejte! (Eduard odchází) (děvčata přeměňují doupě hříchu v počestný hotýlek. Poté se rozeběhnou do zákulisí. V křesílku zůstává sedět Jane, plete a kouří viržinko) (Eduard běží zpátky s vyděšeným výrazem) Eduard: Moje žena! Miriam: Rychle se schovejte támhle za květiny. 1


(Eduard se ukrývá za květiny) (Na scénu rázuje Anna a táhne za sebou Hájka) Anna: Tak tady to je. Tady to všechno je. Hříšné doupě plné sprostoty. Konejte svou povinnost. (postaví se vítězně, ruce v bok a vyzývavě hledí na Hájka) Miriam: Dobrý den, mohu vám nabídnout volný pokoj? Zde ale ubytujeme výhradně studentky, což vy zjevně nejste. A pouze ženy. Což asi nejste zase vy. Hájek: Dobrý den, madam. Jsem podporučík Hájek a tady paní měla pocit, že se snad v tomto domě děje cosi neslušného. (Květiny se třesou a pomalu se přesunují k východu) Miriam: Prosím? Neslušného. V mém penzionu pro nemajetné studentky? Anna: Studentky? A co tu dělá tahle? (ukáže na Jane) Miriam: To je studentka univerzity třetího věku. Jane: Jo poslední stadium. (žvýká) Studuju bojový umění. Nějakej problém? (ukáže bojovou kreaci směrem k Anně) Miriam: Uklidni se, dýchej zhluboka (k příchozím) Tak povídejte. Hájek: Myslel jsem, že byste mi (Anna do něj strčí) nám k tomu mohla něco říct vy. Miriam: Já? Bože můj, co já bych tak mohla? Má děvčata jsou výkvět místní univerzity. Dodržují přísný řád. Jak vůbec můžete... Anna: (polohlasem k Hájkovi) Nenechte se zmást! Je to přetvářka. Rozhlédněte se! (Anna se rozhlíží, květiny v pochodu strnou) Hájek: Můžete mi k tomu něco říct, madam...? Eduard: (v květinách) Hepčííí! Anna: Co to bylo? Eduarde? Jane: Tady tak táhne. Jsem celá nastuzená. Anna: To jste byla vy? (květiny se dávají do pohybu) Miriam: Jistě, že to byla ona. Kdo jiný? Jane: Kdo jiný. Anna: Zdálo se mi, že slyším Eduarda. (květiny strnou) Jane: No, dovolte. Hájek: Abychom to nezamluvili. Anna: Správně. To by se vám hodilo do krámu. (květiny se dávají do pohybu) Hájek: Tak co nám k tomu řeknete, madam...? Jane: Pche, madam. Miriam: Miriam, pane poručíku. Hájek: ... madam Miriam? Miriam: Vůbec nevím, o čem tahle dáma hovoří. Poskytuji zde ubytování dívkám v nouzi. Co víc dodat? Je to velmi skromné a levné ubytování. Většinou si pobyt zde odpracují. (květiny pomalu mizí východem) Jane: To můžu potvrdit! Anna: Říkám vám, že to je hampejz, pane nadporučíku! Hájek: Jsem podporučík. Miriam: Milostivá, tahle křivá obvinění si já vůbec nemusím nechat líbit. Pane podplukovníku, já vás žádám, abyste zakročil. 2


Jsem podporučík. Slyšel jste to? Pane plukovníku, ona žádá o zakročení. Ona, která rozvrací spořádaná a šťastná manželství. Hanba! Miriam: Nezlobte se, ale poprosím vás, abyste se trošku utišili, děvčata potřebují klid ke studiu. Hájek: Promiňte, už jsme na odchodu... Anna: Ale pane nadplukovníku... Hájek: (zařve) Jsem podporučík!!!! Jdeme! Miriam: Těšilo mě, pane majore. (Hájek odvádí Annu do popředí) Anna: Ale, pane nad... podporučíku, věřte mi. Můj manžel chodívá pozdě domů. Vrací se v dobré náladě. Hájek: To je snad zločin? Anna: Jsme spolu patnáct let. Hájek: Tak to chápu. Jak vám to vysvětluje? Anna: Prý chodí se spolupracovníky na skleničku. Hájek: Nevěříte mu? Anna: Pche. Věřit mu? Poznám, když mi někdo lže. Viděla jsem ho jít sem. Sledovala jsem ho. Hájek: Třeba... Anna: Několikrát! Hájek: Má to jistě nějaké vysvětlení. Anna: Já vás žádám, abyste to důkladně prošetřil a pořádně s nimi zatočil. S manželem si pak zatočím sama. Potřebuji důkaz. Zapřel by mi nos mezi očima. Hájek: Ale vypadá to tam úplně normálně. V podniku, o jakém jste mluvila je spousta světel, dovádivá hudba, obrazy a alkohol. Byl jsem tam několikrát... (zatrne mu) ... na zákroku. Anna: Je to kamufláž, říkám. Někdo je pokaždé varuje. Hájek: Udělám, co budu moci. Vy jste už udělala dost. Teď to nechte na nás, ano? Poroučím se. (Hájek odchází) Anna: To tak. Na mě si ta frajle nepřijde. Já se o to postarám. (umíněně odchází) Hájek: Anna:

2.výstup /Miriam, Lucy, Mary, Terry, Jane/ (Miriam tleská a volá dívky) Miriam: Děvčata, už je čistý vzduch. Můžete se vrátit. (Děvčata pomalu přicházejí, znovu zvoní telefon) Lucy: Jsem myslela, že už nevypadnou. Mary: Co to bylo za dámičku? Miriam: Nějaká zakomplexovaná panička. Doma neumí vytvořit pohodu a tak se diví, že jí manžílek chodí k nám. Terry: Co je to zakomplexovaná? Jane: To, je na tebe moc těžký, víš? Ráda bych ti to vysvětlila, ale neumím moc dobře kvokat. Terry: Hele… (zazvoní telefon) Miriam: Doufám, že se sem zase nevrací ti dva.Ano, Slávečku? Jistě spojte nás. SSSSt! (Zuřivě utišuje okolí) CO? Kdo? Ó, tetičko. Jaké štěstí. (neupřímně) No, to mám radost. Internát? Perfektně. Za hodinu? Budu 3


se těšit. Pa. (Praští telefonem) Nejvyšší pohotovost. Přijede moje prateta Líza z Paříže, právě jede z letiště a přímo sem.Chce zkontrolovat, jak běží náš internát pro studentky v nouzi. Celý jí to tu patří. Jane: No nazdar. Miriam: No právě. Chce tady nějakou dobu zůstat. Jane: No, potřebujeme posilu. A když je z Francie, tím líp. Zaplníme díru na trhu. Terry: O čem to mluví? Lucy: Toho si nevšímej! Miriam: Je jí asi osmdesát. Lucy: Stejně stará s Jane? Jane: Haha. To jí teda asi polezou voči z důlků, až to tady uvidí, co? Miriam: To tedy v žádným případě. Pohotovost nejvyššího stupně. Všechno zakamuflovat. Bude tu za hodinu. Holky, vy budete vypadat zuboženě a budete se chovat slušně. Budete chudé studentky na univerzitě. Jane: A co já? Miriam: Ty už zuboženě vypadáš! A studuješ přeci na univerzitě třetího věku. Jdi na sebe něco hodit. Mary: (zlomyslně) Třeba pytel. Jane: A ty by sis ho mohla sundat, ne? Lucy: Co bude s námi? Miriam: Budete studentky. Tak třeba Lucy, ty můžeš být třeba lékařka. Jane: Pánbůh s námi a zlý pryč. Leda tak na pitevně. Lucy: Už se na tebe těšim. Miriam: Nechte toho aspoň teď. To zvládeš, lidský tělo znáš, ne? Lucy: Jasně. Nějaký nemoce taky. Jane: No, jasně, na vlastní kůži. Lucy: Jak na tebe koukám, Jane, tak ty můžeš mít všechny nemoce světa kromě jedný. Horečky omladnic. Miriam: Klid! (K Terry) Ty můžeš být třeba učitelka. Terry: Jó? Já? Týjo. Jane: Ty máš Miriam vážně smysl pro humor. Takováhle pedagožka, to je sen. Terry: Hele, Jane, nejsi nahluchlá? Já budu učitelka, ne nějaká taková pedabůhvíco. Jane: Promiň. Už to nekomentuju. Miriam: No, a zbývá nám Mary. Jane: Můžu mít návrh? Mary je pěkně vypočítavá, tak bych navrhovala matematičku. Miriam. No, a máme to. Mary: Matematička? To teda pěkně děkuju. Miriam: No, nezírejte a mažte se připravit. Teta si vás pěkně proklepne. To bych jí nesměla znát. Tak si něco načtěte. Na půdě jsou nějaký knížky. Já teď zaběhnu naproti k Černý huse objednat oběd. Teta bude mít hlad. (Miriam odbíhá) Mary: Hele, Jane, když jsi mě upíchla do tý matiky, kolik je ti vlastně let? Jane: Třicet. Mary: Hm, jasně. Tak kolik? Jane: Máš pravdu, třicet mi bude až v květnu. Terry: Ta nám to neřekne. 4


Tak jí uřízneme nohu a spočítáme letokruhy. Děvenky, hleďte si svýho. Vy byste to ani nespočítaly. Já vlastně vůbec nevím, co tu ještě dělá. Já tady jsem takovej maskot. Nedílná součást inventáře. Čeho? Inventury? Co to je? Já na ty cizí slova moc nejsem. Zlatíčko, inventura je zjištění počtu věcí a porovnání s očekávaným počtem. Tobě bych doporučila udělat si inventuru mozkovejch buněk, protože jak to vidim já, ta předposlední se ti někam zatoulala a tý poslední je zatraceně smutno. Terry: Tss. Mary: Takže ty jseš doplněk? Jane: Chytrá holka. Miriam si na mě potrpí. Lucy: No jo, ona si potrpí na samou veteš. Jako moje babička, my máme takových zbytečností doma plnou půdu. Jane: Dejte si pohov, pipky a jděte se připravit na tetu. Já si skočim do trafiky. (Holky odcházejí) Lucy: Jane: Lucy: Jane: Terry: Jane:

3.výstup /Lady, Miriam, Jane, Hájek/ (vchází francouzská lady a udiveně se rozhlíží) Lady: Haló! Haló! (chvíli stojí a naslouchá) Lady: Haló, já zde. Já přijela. Miriam! (Vbíhá udýchaná Miriam) Miriam: Ahoj, teto, vítám tě. Vypadáš báječně. Lady: Ahoj, Miriam. Ty nějak vypadat hůř. Neměla ty starosti? Miriam: Já? Ale ne. Lady: Jo, ta černá kruhy pod okama. Celá přepadlá. Miriam: Ale dost o mně. Mám se celkem dobře. Jakou jsi měla cestu? Lady: Ale, ani nemluvila. Víš podle čeho já poznala, že jsem doma, v Čechách? Miriam: Podle čeho? Lady: Sotva já vylezla z letadla, kabelka fuč! Miriam: Ale ne. To mě mrzí. Lady: Ty netrápit se. Já znala to a čekala, tak já měla kabelka falešná. Papundekl a nic v ní. Chacha. Miriam: Ty jseš teda číslo. Lady: A jak fungovat muj internát, co? Miriam: Dělám, co umím, tetičko. Mám tu samé chytré dívky. Jsou to slušná děvčata. Lady: Aha, to těšit mě. Já doufala, že mohla se setkat s nima. Miriam: Samozřejmě. Teď jsou samozřejmě na přednáškách. Studia je plně zaměstnávají. (Do haly vchází policista Hájek převlečený za studentku - prostitutku) Lady: Co je to? Hájek: Dobrý den, já jsem přišla. Miriam: Ano. Ano. To vidím. Proč? Hájek: Chtěla bych zde bydlet? Miriam: Ptáte se mě? Hájek: Jsem chudá nebohá studentka. Lady: Chudá studená, my mít radost. Vypadá tobřže. Móc Hájek: Jsem hladová a nevyspalá. 5


Jak tojímavé. Zaplatím třeba svým vlastním tělem. Udělám cokoli! Čím ona platila? Tělem? To jste si spletla adresu holčičko. Dárci orgánů sídlí o dvě ulice dál. Já to myslel jinak. Tedy myslela... Milá zlatá, rády bychom pomohly dívce v nouzi, ale máme plno. Zkuste přijít zítra. Třeba tu bude volněji. Hájek: Myslíte? Nechtěla bych vás obtěžovat! Zkusím poprosit o ubytování jinde. Miriam: Ale kdepak, přijďte znova. Jste dobře stavěná. Určitě nám tu budete co platná! Hájek: Nashledanou. Miriam: Chuděrka. Lady: Trošku fulgární, ale felmi fešná. Nemyslíš? Miriam: Urostlá, jistě by zastala spoustu práce. Máme ale málo pokojů. Bylo by potřeba přistavět. (Přichází Jane s novinami) Jane: Zapomněla jsem si tu cigára. Lady: Kto je ta dáma? Miriam: To je jedna z našich studentek. Lady: Tak stará? Jane: Stará? To mě bude říkat někdo, kdo si zjevně tykal s Napoleonem? Lady: Prosím? Miriam: To je madam Gilbertová z Paříže. Financuje tento penzion. Jane: Ach, těší mne, záslužná činnost. Miriam: To je Jane, naše studentka univerzity třetího věku. Je trošku starší ročník, ale studuje ráda. Není hezké, když na sobě lidé pracují ještě v pozdním věku? Lady: Co vy studovat? Jane: Já studovat archeologii. Ale vidím, že o vykopávkách toho vím ještě velmi málo. Lady: O ano, náročná věda. Můj nebožtík manžel, ach... Miriam: Teti, co se děje? Lady: Já vzpomněla na má nebohá manžele. Jane: Vy jste jich měla jako víc? Lady: Já být trojvdova. Jane: Co? Lady: Já vysvětlit. Můj prvá manžel Francois Dubois on otrávil houba. Miriam: Chudák! Lady: On nebýt chudák, on velký majetek. Jane: Aha! Lady: Můj druhá manžel Jacques Trintignac, on otrávil houba také. Jane: Co? Taky? Lady: No. Miriam: To ti nezávidím. To musela být hrůza. Lady: Jo.A můj třetí manžel Gilbert Gilbert. To my jít na Eiffel věž jednou a on hooop dolů po hlava. Neřek ani au revoir. Miriam: Jak jsi to zvládala, má drahá nešťastná tetičko? Lady: No, co dělat dalo se? Když nechtěl jíst houby? Miriam: To je teda osud. Lady: Ano. Hrůzy, já být snad proklátá osudem. Lady: Hájek: Lady: Miriam: Hájek: Miriam:

6


A co teprve ti chlapi. Neviděly jste tu ty moje cigarety? Och, vy kouřit? Příležitostně. To vy hrát se smrtí. Neřekla bych, nejím houby a bojím se vejšek. Kde můžou bejt? Jane, mohla bys nás nechat o samotě? Moc ráda, ale... Děkuju!!! (Jane odchází) Miriam: Jak se ti tu líbí? Lady: Mám takový pálivý pocit. Miriam: Je ti špatně? Lady: Jak? Ne, hrzejivý pocit. Cítit se jako doma ve Francii. Miriam: Jsem ráda, že se ti u nás líbí. Lady: Ta hala je taková trošku neútulková. Miriam: Nemáš hlad? Lady: Já něco požrala bych. Já hlad mít jak týgr. Miriam: Tak já tě zvu na oběd. (odejdou spolu na jídlo) Jane: Lady: Jane: Lady: Jane: Miriam: Jane: Miriam:

4.výstup /Anna, Jane/ (Dovnitř se vkrade Anna převlečená za uklízečku, šmejdí a prolejzá celý salonek. Najednou se s kašlem vrací Jane) Jane: Někde tu ty cigára bejt musí. Anna: Herdek, tady je ale bordel. Teda nepořádek. Jane: Haleluja! Kdo jste a co tu děláte? Anna: Já? Co byste řekla? Uklízím. Jane: Jo? Tak vy jste nová kosmetička podlah? Anna: Co? Jo aha. Vtipné, hahaha. Tak co tady máme? Jane: Vy jste sice profesionálka, ale já vám to řeknu. Máme tady nepořádek a vy ho máte uklidit. Anna: No jistě. A co vy tady děláte? Jane: Sedím. Anna: A? Jane: Kouřím. Teda, když se mi neztratěj cigarety. Nemáte problémy s vočima? Anna: A líbí se vám tu? Jane: Abych tak řekla, je to lepší, než drátem do voka. Anna: A jaké je vaše zaměstnání? Jane: Nejste vy nějaká zvědavá? Připadám si jak při výslechu na policajtech. Anna: Vy už jste tam byla? Jane: Ne, znám to z televize. Vy mi někoho připomínáte. Anna: No, možná mě znáte z televize. Byla jsem v Chcete být milionářem. Jane: Upřímnou soustrast. Anna: K čemu zase? Jane: Jak na vás koukám, tak jste se v tom milionáři neohřála. Anna: Hm, neměla jsem zrovna den. A nekonají se tu nějaké večírky? Jane: Jak to myslíte? Anna: Alkohol, cigarety, lehký holky a uslintaný chlapi.

7


No, dovolte?! Jsme studentský penzion. Děvčata jsou štíhlá, ale lehká? Tfuj. A z chlapů tady máme akorát vrátnýho. A ten už sem po schodech ani nevyleze. Na dýchánkách pijeme čaj nebo kafe. Anna: Ani rum si do něj nedáte? Jane: Miriam by takovéhle věci holkám nestrpěla. Tady se dodržuje režim a řád. A víte co? Vy jste nějaká moc zvědavá. Tomu uklízení taky moc nedáte. Anna: No dovolte! Jane: Já se na vás zeptam Miriam, vy ste mi nějaká divná uklízečka. Anna: Já jsem tady na zkoušku. Stejně se mi u vás nelíbí. Myslím, že tohle místo nevezmu. Jane: Ani nevíte, jak nás to mrzí. Anna: To by mělo. (Anna odchází do popředí, Jane zůstává sedět v křesílku) Jane:

5.výstup /Anna, Hájek/ (Anna v popředí, vyndá z kbelíku mobilní telefon, z druhé strany do popředí vstoupí namaskovaný Hájek a hovoří spolu po telefonu, navzájem se nevidí) Anna: Haló, tady Gruberová. Tak jsem tam byla v převleku. Hájek: V jakém? Anna: Za uklízečku. Nic jsem nezjistila, doběhli mě. Byla tam jen ta stará studentka. Hájek: Nějaká stopa? Anna: No nic, prostě uklizeno. Zahrály to na mě. Ale já se jim dostanu na kobylku. Myslíte, že bych jim tam měla podstrčit štěnice? Hájek: To je trošku nehygienické, ne? Anna: Ježíš, to jste policista? Samozřejmě že ne brouky, ale odposlech. Nebo kameru. Hájek: Myslím, že byste se neměla tolik dívat na Brutální Nikitu. Paní Gruberová, byl jsem tam před chvílí na hloubkové kontrole v převleku Anna: V jakém? Hájek: To není důležité. Musím vám oznámit, že jste se zmýlila. V recepci jsem se potkal s madam Miriam a s velmi urozenou starší dámou, cizinkou, což jistě uznáte vylučuje vaši domněnku o doupěti neřesti. Anna: Takže podle vás jsem si to vymyslela? Hájek:: Nic jiného mě nenapadá! Myslím, že manžela podezříváte zbytečně. Žádná světla, žádná hudba. To jste ostatně viděla sama. Ještě tam zajdu, ale říkám vám, že jste šílená žárlivostí a trpíte bludy. Anna: Já se nevzdávám. Hájek: Radil bych vám, abyste přestala zasahovat do šetření. Anna: Nashledanou. (oba odejdou, každý na opačnou stranu)

6.výstup /Lady, Miriam, Mary, Terry, Lucy, Jane/ (vrací se lady a Miriam, Jane stále v křesílku) Lady: Já být ucpaná už. Já milovala česká kuchyň. Miriam: Jsem ráda, že ti chutnalo, teti. Lady: Tak napadlo mě. Jak hovořila já česky? Miriam: Plynně! 8


Plynatě? Ty něco slyšela? To ta hrozná fazolová suppe. Bez zadrhnutí. Plynule. Ach, neroztrhávaně. Já trénovala imrvére furt. To vidět být. Tedy to je vidět. Jo? Já pořád číst česká knížky a dívat česká film. A já měla ráda přísloví. Bez pláče nejsou kropáče, opíkanýho chleba největší zajíc. Miriam: Vynikající! Jseš hvězda, teti. Lady: A co tvá děvčata? Moci já promluvit s nima? Miriam: Jistě! Těšila se na to celý den. Děvčata, teta by vás chtěla vidět. Mají pro tebe, této, překvapení. Lady: Já ráda překvapení…. (přichází matematička Mary) Mary: (melodie Smash Mouth – All Star) Lady: Miriam: Lady: Miriam: Lady:

Já už když byla malá Tak množiny jsem znala A integrál byl pro mě jen šprým Teď řešim jiný věci Jsem na vysoký přeci A dávám přednost rovnicím

Mám Pythagora v paži, Pan Taylor ať se snaží Jo A logaritmy moc ráda mám I sinus znám a faktoriál Jsou pro mě hračka já řeším dál Se vším vždycky počítám

Když v nerovnicích plavu Tak nelámu si hlavu Derivuji v limitách Spoléhám na opravu Pochytám a to mě pobaví Proměnný v závorkách toulavý V mocninách maj Svou tajnou skrýš Důvtipem vždy je zas a zas odhalíš Tak jen ať brání se zas Počítám, mám na to čas

Když v nerovnicích plavu Tak nelámu si hlavu Derivuji v limitách Spoléhám na opravu Pochytám a to mě pobaví Proměnné v závorkách toulavý V mocninách maj Svou tajnou skrýš Důvtipem vždy je však znovu odhalíš Tak jen ať se brání mi zas Počítám, mám na to čas

Spočítat každý příklad Hltat výklad To znám Snadný Příklad je vnadný Výsledek vadný Však dá Jenže pak jsem tu já Dívka matikou navždy posedlá

Spočítat každý příklad Hltat výklad To znám Snadný Příklad je vnadný Výsledek vadný Však dá Jenže pak jsem tu já Dívka matikou navždy posedlá Jenže pak jsem tu já Dívka matikou navždy posedlá

O, manifik. Já koukala jak blázen. To nevěděla, že ty mít tak hudební a vzdělaná holka tu. Miriam: Já vlastně taky ne. To je Mary. (přichází Terry) Terry: (melodie Ilona Csáková – Zavři oči když se červenám) Lady:

K dětem vztah já mívám vlídný Učit když je mám Učitel by měl být klidný Vstřícný zálibám

Zázraky já od nich nečekám Děti ráda mám Nejde všechno příliš snadno Vždyť já děti znám Rozzlobit mě není radno Vzteky zčervenám

Slibuji že dětem lásku dám U tabule trému přeci znám 9

Josef Berka Tetinka z Francie Někdy sice vzteky zčervenám Učitelkou být já přesto snahu mám Andílky z těch ďáblů vychovám Jak to ráda, neházejte na mě křídy, jak to ráda mám Učit to mě prostě láká Učit je můj cíl nebýt úča všelijaká učit ze všech sil

Slibuji že dětem lásku dám U tabule trému přeci znám Zázraky já od nich nečekám Děti ráda mám Někdy sice vzteky zčervenám Učitelkou být já přesto snahu mám Andílky z těch ďáblů vychovám Jak to ráda, neházejte na mě křídy, jak to ráda mám

No né. Učitelka ona tu? Já zírat a nevěřit. Já taky zírat. (přichází Lucy jako doktorka) Lucy: (melodie Britney Spears – Baby Hit Me One More Time) Lady: Miriam:

Sanitka už kvílí Hlavu plnou nápadů mám Věř že Rychle mířím k cíli

To přece nejde Říct že to přejde To přece nejde Už Od mala říkávám Že lékařkou být toužím To přece nejde Podléhat všem chorobám Tak Nad skripty se soužím

Pálí když tvý tělo pálí Je to v háji Recepis ti dávám Teď Je tvůj Penicilin vždy pomáhá Tak ho koukej brát, snad se ti pak i uleví No to se ví

Pálí když tvý čelo pálí Řeknu koukej Do postele makej čaj si dej Citron a med vždy pomáhá Jo A taky rum, bude ti líp ti povídám

A antibiotik se nebojím Taky je mám Ráda ti je přichystám

Když nejsem s tebou a je ti hůř Zavolej k nám Na středisku bývávám Když snést to nejde Vydrž jen dál, chvíli dýl

Lady: Miriam: Lady: Miriam: Lady: Miriam: Lady: Miriam: Lady:

Pak už to přejde Pak už to přejde Pek už to přejde

To teda koukat na drát. Holky být velmi šikovná. Taky zírám. No, jsem spokojena. Mě mrzet to, ale já musela ještě odjet do centrum. Já měla schůzku. Zřejmě zůstat tam do zítra. Ale to nás mrzí, tetičko. Co dělat dá se? Tak se brzo vrať.A zavolej, než se vrátíš, abychom tě uvítali. To netřeba. Já nepotřebovala ovace. Já na tom trvám. Mám tě ráda. No, já zkusila to. Au revoir.

10


II. jednání 7.výstup /Miriam, Eduard, Jane, Hájek, Terry, Lucy, Mary/ Miriam: Tak tetička je pryč a my zase pojedeme naplno! Ale, pan Eduard, to je překvapení. Vy už k nám chodíte jako domů. Eduard: To víte, pochopení jako u vás, to doma nenajdu. Miriam: Jsem potěšena. Tak se u nás usaďte. Něco k pití? Eduard: Sodovku, prosím. Jane: Hele, kost. (přichází Hájek v kostýmu) Hájek: Uhhh! Jsem tu spávně? Jane: Jak tě tak merčim, kóčo, trefilas to úplně parádně. Miriam: Chudá studentka? Hájek: Prosím? Ach, ano. To jsem já. Miriam: Jsem ráda, žes přišla znova. Tak ty hledáš uplatnění? Hájek: Tajk nějak. Miriam: Jak se jmenuješ? Hájek: Háj... (zarazí se) Heidi. Heidi Horkokrevná. Jane: To je pěkný. Ha Ha. Ha Ha. To je jako Marilyn Monroe. Miriam: To bylo em em. Em em, zlatíčko. Jane: To jo, ale měla vobě stejný. Miriam: Kdo ví jestli. Jane: První písmena! Miriam: Aha! Takže ty jseš jako MM akorát o pár tříd níž. Hájek: Ano prosím. Jane: Trošku upejpavá ne? Miriam: Nehraj to na nás, Há Há. Víme, co jsi zač. Hájek: Jak to? Miriam: Jseš prostě jedna z těch pouličních chudinek, co chtěla zkusit štěstí pod střechou, co? Tady to ale chodí trošku jinak... Hájek: Co? Aha. Hm. Miriam: A proč jsi vůbec přišla sem? Hájek: Za to může ten hroznej chlap. Miriam: Co? Hájek: No, já stála naproti na chodníku Miriam: Před černou husou? Hájek: Co? Jo, asi jo. No a přišel ke mně chlap s kolem a ptal se mně jestli jsem volná. Miriam: No a? Hájek: No a já řekla, že jo. Miriam: A? Hájek: No a on řekl, že to je super a že si o mně tedy opře kolo. Že jde na oběd. Jane: No a co ty na to? Hájek: Tak jsem tam stála půl hodiny. Jane: A proč? Hájek: Než se vrátil a to kolo si zase vzal. Jane: Koukám, že zapadneš. Tady s Terry si budete moc rozumět. Miriam: Aha. Tak teď zpátky k pohovoru.Ukaž co umíš! 11


Jak to myslíte? Holky, kód číslo pět. Co je kód pět? Ty nevíš, co je pětka? To snad ne. Kdo to ví? Já, já vím. No, řekni jí to! Pětka je Tlustý Arab mluvící japonsky pod vlivem marihuany utrhl červenou lampičku. Miriam: To je patnáctka. Vidím, že kódy jsou pořád ještě španělskou vesnicí. Budeme muset víc trénovat! Terry: Co je španělská vesnice? Jane: Co znáš ze Španělska? Terry: Španělskou botu, španělskýho ptáčka, španělský mušky. Jane: Znáš nějakou španělskou vesnici? Terry: Ne. Jane: Tak vidíš! Terry: Co? Miriam: Bože, ty jseš ale degenerovaná! Terry: Děkuju. Mary: Degenerovaná není pochvala. Terry: Aha, já na ty cizí slova moc nejsem. Miriam: Mary, řekni nám, co je kód pět. Mary: Kód pět je KONURZ! Uchazečka o zaměstnání předvede, co v ní je skryto. Terry: Já to věděla. Jane: Já si to myslela, žes to věděla. Génius jako ty. Terry: Hele, já nejsem žádný génius, nech si to jo? Jí se tady nenechám urážet! Miriam: Dost! Pokračujeme! Holky na místa. Heidi Horkokrevná, projdi se po místnosti. (Hájek se na podpatcích moc necítí) Jane: Jde jak nakopnutá. Miriam: Je ti něco? Máš nějaký problém? Hájek: Trošku jsem si vyvrkla kotník na schodech. Lucy: A co sis udělala s pánví? Hájek: Já, já nevím. Mary: Je fakt, že zatím spíš než Heidi Horkokrevná jsi Heidi Hroznělevá, ale každý nějak začíná. Miriam: Heidi, nevzdávej to. Byla jsi zvyklá pracovat v polních podmínkách. Bylo to pro tebe asi snazší. Jen je potřeba si zvyknout místo asfaltu a bláta na koberec a světlo. Hájek: Asi ano. Co toho jeden musí našlapat na chodníku. Zajímat se o každou prkotinu. Mazat se s každým zlodějíčkem, než si někdo všimne, že je čas vytáhnout zasloužilce někam výš, do sucha, do tepla. Miriam: Ty ses asi hodně dívala na televizi. Holka, Pretty Woman je blbost. Hájek: Jaká Pretty Woman? Jane: Nemáš něco s hlasem? Hájek: To ty cigarety. Pořád, teda furt mi holky ze sousedství tvrdily, že kouřením se můj hlas stane erotickým. No a teď vobčas mluvim jako... Terry: Miroslav Moravec? Hájek: Miriam: Terry: Jane: Miriam: Lucy: Miriam: Lucy:

12


Jiřina Bohdalová? Cher? Tina Turner? ...když mě někdo škrtí.: No, nic se nemá přehánět. Lucy by ti mohla předvést, jak se správně chodí. (Lucy se provlní a vyzývavě hází boky) Miriam: Dík. Zkus to po ní, Heidi. (Hájek se podobně pokouší vlnit, ale upadne) Miriam: No, trošku lepší. Ty přistání bude potřeba doladit. No, tak se zvedni. Můžeš nám třeba něco zatancovat? (Hájek předvede něco jako roztančené léto na Nově a makarenu a asereje) Miriam: No, celkem dobrý. Teď dáme šanci publiku. Pane Eduarde, co vy na ní? Eduard: Je skvostná! V něčem mi připomíná mojí ženu. Je taková, je taková, eňo ňůňo. Miriam: Tak my tě berem. Ještě bude třeba tě trošku vylepšit, ale holky ti pomůžou. (Eduard seděl v křesílku nebo u baru a sledoval přijímací pohovor. Přichází) (Přichází k Miriam) Eduard: Madam Miriam, prosím, nechte mne s ní chvíli o samotě. Miriam: Já nevím. Je nová, abyste nám ji nevyplašil. Eduard: Prosím. Ve vší počestnosti. Jen na pár slov! Prosím. Miriam: Dobře, ale jen na chvilku. Děvčata, pojďte se mnou. Ty Jane taky. (Všechny odcházejí) Lucy: Mary: Jane: Hájek: Miriam:

8.výstup /Hájek, Eduard, Miriam (v zákulisí)/ (Hájek tam nejistě stojí, Eduard sek němu blíží) Eduard: Mohu vám něco říct? Hájek: Co. Eduard: Něco velmi intimního. Hájek: Vy mě děsíte. Eduard: (leze po kolenou) Musíš být mou. Hájek: (varovně) Nevíte, do čeho jdete. Já já jsem… Eduard: (napjatý) … ano? Hájek: (tragicky)… já jsem unavená. Měl byste, bys jít domů. Za manželkou. Eduard: Za ní, za tou semetrikou? Vy jste úplně jiná. (vrhá se jí k ruce a líbá) Hájek: (snaží se mu vytrhnout) . Eduard: (udiveně) Máš tak mohutné dlaně. Hájek: (rychle) Od mládí jsem pracovala rukama. Měla bych jít už spát… Eduard: Kam bys chodila? Když jsme tak osaměli. (hlas mu měkne) Vidíš oheň v krbu? Hájek: Brzo to chcípne. Eduard: Není to romantické? Hájek: (ledově) Ani ne. Je mi zima. Eduard: (podbízívě) Já bych tě zahřál. Hájek: (polekaně) Není třeba, mám teplé spodní prádlo. Lepší by bylo přiložit. Eduard: (roztouženě) Tykej mi, krásko. Hájek: To nejde. Eduard: (výhružně) Tykej mi, nebo ti dám takovou pusu, že na to nezapomeneš. Hájek: (otřepe se) Brr, musíte na mne zapomenout. Eduard: (nešťastně) Nejde to. (leze po kolenou) Musíš být mou. 13


Hájek: Miriam: Eduard:

Děkuji, raději ne. Právě jsem nastoupila a nemohu si život komplikovat nějakou aférou. (ze zákulisí) Pane Eduarde, můžete na chvíli? Ano. Já se nevzdávám. Ještě se uvidíme. Nakonec tě přesvědčím. (odchází a plácne ji po zadku, Hájek mu dá facku)

9.výstup /Lucy, Mary, Terry, Hájek, Eduard, Miriam (v zákulisí)/ (Sotva Eduard odejde, do haly vběhnou devčata) Lucy: Teda Heidi, tys mu to nandala. Mary: Patří mu to, hejhulovi. Terry: Jo! Hájek: On vás taky tak obtěžuje? Lucy: Zkoušel to na každou, viďte? Mary: Já nevím, co si myslí. Že si jako může dovolovat? Terry: Jo, pořád se na něco vyptává, pořád si něco zapisuje. Hájek: Tak já mu ukážu. Nechtě mě tu chvíli o samotě a já s ním zatočím. (Děvčata odbíhají do zákulisí) Hájek: (do zákulisí) (roztouženě) Eduarde! Edíku? Eduard: (přichází s dlaní na tváři, vystrašeně a nejistě) Ano, slečno Heidi? Hájek: (vlaze) Heidi, pro tebe jen Heidi. Máš chvilinku čas? Eduard: (nejistě) Ano, pro vás, tedy tebe vždycky, vždyť víš. Hájek: (smířlivě) Já jsem s tebou chtěla mluvit, o tom, co se stalo předtím. Eduard: Prostě jsem se neovládl. (nešťastně) Hrozně se omlouvám, jenže ty jsi pro mne tak přitažlivá. Hájek: (roztouženě) Ano? Eduard: (zoufale) Zkazil jsem to… Hájek: (roztouženě) Ne! (laškovně) Ale kdeže, já jsem se jen polekala. Eduard: (překvapeně) Uh? Co? Hájek: (dojatě) Rozezněl jsi ve mně struny lásky a romantiky. (toužebně) Jsem jak roztopený krb. Slyšíš, jak to ve mně hučí? (Nastavuje hruď) Eduard: (nejistě) Jsi si jistá? Vyplnila bys mi mé vroucí přání, (zacukruje) má laňko. Hájek: (překvapeně) Laňko? Eduard: (roztouženě) Chci tě líbat (vrhá se k ní) Hájek: (vyděšeně ho odstrkuje) Stop! Ne tak hrrr. (zapýří se) Nejsem žádná poběhlice. Na líbání je času dost. Miriam: (ze zákulisí) Heidi! Hájek: (naštvaně) Teď nemůžu. Mám tu práci. Eduard: (zamilovaně) Co mohu udělat, abys byla šťastná? Hájek: (rozpačitě mrká) Věříš mi? Eduard: (odhodlaně) Jistě! Hájek: (slibně) Chci ti ukázat něco úžasného. Nevíš, jestli tady někde mají provaz a šátky? Eduard: (překvapen) Můj bože, miluju přivazování. Hned jsem zpátky. Pěkně si to užijeme, viď? (Eduard odbíhá ze scény) Hájek: (pro sebe) To si piš. (Eduard se vrací s provazem a šátkem) Eduard: (ukazuje na židli) Tak si sedni. Hájek: (s úsměvem) Ne, ty. Ty si sedni, broučku. Eduard: (překvapeně) Já? Ale… 14


(vyčítavě) Chceš mne zklamat? Ale kdepak, už sedím. (radostně) Ták, pěkně ručičky dozadu, pár uzlíčků a pěkně kolem dokola, tralala, tralala. (pěkně ho přimotává k židli) Eduard: (blahem vrní) To je tak romantické, lásko. Miriam: (ze zákulisí) Heidi, už máš chvilku? Hájek: (běhá kolem židle) (neutrálně) Teď nemůžu, jsem v jednom kole. Ani kousek soukromí člověk nemá. A teď ti něco ukážu. (začne si vyhrnovat sukni) Eduard: (toužebně na ni zírá) Ano, ano. Ukaž. Hájek: (Odhalí chlupatou nohu) Co tomu říkáš? Eduard: Že bys možná měla trošku depilovat, ale mně to nevadí. Hájek: (naštvaně) Copak jsi nepoznal, že nejsem žena? (Odhalí hruď, vyhodí výplň podprsenky) Eduard: (překvapeně) Co to znamená? (zhrozí se) Co to je? Okamžitě mě pusť, okamžitě. (poskakuje i s židlí) Hájek: (sundavá si paruku) Ticho. (s úsměvem a výhružně) Teď si to užijeme. Eduard: (vyděšeně) Ne, pomóc, pomóc. Já už nechci přivazování. Hájek: (roztouženě) Přeci se ti to líbí. Říkal jsi mi to. Eduard: Okolnosti se změnily. Chci pryč. Pomóóóc! Hájek: (rázně) Ticho budeš! (zaváže mu pusu šátkem) Tak a teď jdu pro tvou ženu. (odchází) Hájek: Eduard: Hájek:

10.výstup /Lady, Eduard, Anna/ (Přichází Lady) Lady: Kde nikdo, tu nikdo. Hele! Eduard: Uhuhuhuhuhu, Lady: Já nerozuměla. Co vy říkat? Eduard: Uhouhuhuhu. Lady: Já nevím. To je nějaká hra? My hrávali taky takové hry s manželi při psaní jejich závěť. To sranda velká. Pak oni papat houbová míchanice. Eduard: Uhuhu. Lady: Jo. Ale nechcete už odvázat? To nezdravé být. (belhá se k němu a chce ho rozvázat) (Rychle vchází Anna) Anna: No, vida. Tak takhle je to. Jdeš vod nej, ty monstrum? Lady: Co? Kde? Anna: Že se nestydíte, taková stará, už byste měla houpat na kolenou vnoučata a místo toho... Lady: Co vy hulákat na mě, ty sůva. Anna: Jakže? Sůva? Vy tady dovádíte s mým manželem a já jsem sůva? Lady: Dobrá, já nevěděla, že vy hrála s ním. Tak já ho nerozvázat. Vy nechat si ho! Anna: No to si vyprošuju. To si ho tady nechám. Však si to pěkně vysvětlíme. (táhne ho do zákulisí na židli) Lady: To nějaká postřelená žena. Haló. Já vrátila z Praha. Miriam!

11. výstup /Miriam, Lady, Terry, Jane, Lucy/ (přichází Miriam) Miriam: Jé, tetičko, ty už ses vrátila? Tak nečekaně. 15


Lady: Miriam: Jane: Lady: Lucy: Mary: Terry: Lady: Miriam: Lady: Miriam: Lady: Miriam: Lady: Miriam: Lady: Jane: Lucy: Jane: Lady: Jane: Terry: Miriam: Lady:

Mary: Lady: Jane: Lady: Miriam: Lady: Miriam: Lady: Jane: Lucy: Mary: Terry: Miriam: Lady: Miriam: Lady: Miriam: Lady: Jane: Lady:

Jo, mně stýskat se. Já chtěla udělat veřejná prohlášení. Aha. Co se tu děje? Kam zmizela Heidi? To nevěděla já. Vy sednout a poslouchat. Děvčata! Haló! To už se zase vrátila? Co chce? Odkud? Co říkat ony? Mají radost, že už ses vrátila. Já taky. Já v Praha rozmýšlet se dlouho. Já dumat a dumat a já rozhodnout. Já chtěla tady z toho udělat něco jiného. Ale teto... Ty nechala mluvit mě. Ale... Ani muka. Já dlouho byla ve Francie. Tam život fajn a pohodový. Já už nebýt nejmladší. Ještě seš štramanda... Jo, po dvou hodinach před zrcadlem. Prostě já už nekopala první liga. A druhou taky ne. Jane, ty ani nekopeš. Pojď blíž a vyvedu tě z omylu. Šššš. Já měla průpovídka. Vy sklapnout hned. Já Francii měla ráda jak domov vlastní, ale Čechy já milovala. Mí manželé měli smůlu. Hezká metafora. Ale co... (k Terry) To neřeš!!! Neřezala a poslouchala. Můj muž číslo tři, on mít podniků řetěz. Jako McDonald v Amerika i tady, tam manžel můj mít taky. My neprodávat žvanec, my prodávat krásu. Vy máte butiky? Jéžíš, to je krásný. Proto jste tak nóbl voháknutá. My ne butiky. My kabarety s holkama. Páni. Místo hambáčů hambatinky. Tak. Já starala se tam, ale teď chtěla žít tu. Chceš zůstat v penzionu? Ano. No. Tady budeš mít klid. Žádný hluk, žádný rozpustilý holky. Ne, ty nepochopila. Já udělat tady podnik jako ve Francii. Och ne! Och! Och! Co? Je to tvůj penzion. Co s námi bude? Hlavně s děvčaty? Ty nehrála divadlo, Miriam. Já znala všecko. Vy tady tajný klub provozovat. Já zjistila všechno. Já mít špeha tu. Co? O čem to mluvíš? Vy tady dělat společnost smutným mužům. Nemysli si nic špatnýho. Já věděla. Vy jen zpívat a tančit, povídat si a smát. To muže bavit. My ve Francii taky tak. Jen legrace a tanec. Žádný nepořádek. No, to se mi tedy ulevilo. Už jsem se bála, že na starý kolena... Já vyhodila bych tě. 16


Jane: Lucy: Lady: Miriam: Lady: Jane: Lady:

Tak to se mi ulevilo dvakrát. Ach jo. Prostě to bude tak jak je to teď. Já pouze občas sejít a podívat se. My se omlouváme za tu komedii, ale neměly jsme tušení... To nestát za hovor. Já pochopuji to, to nic. Měla tě ráda furt. Můžu se zeptat, kdo je ten špión? To tajné. Jeden muž, kterému já peníze dala za to, aby chodil sem a vyzvídal, jak vy to tu vést. Jestli nebýt pod úroveň.

12.výstup /Eduard, Miriam, Anna, Lady, Jane, Lucy, Terry, Mary) (Eduard vbíhá na scénu, za ním rozzuřená manželka) Eduard: Madam Gilbertová, pomozte mi. Vysvětlete to mé manželce. Anna: Já ti dám, ty lumpe, ještě se dovolávej svědectví té opelichané... Lady: Dost! Vy mlčela už chvíli. On pracovat pro mě. Já majitelka tady. Chodit sem za peníze ne pro potěšení. Anna: No tak vy jste mu za to ještě platily, jo? No to je vrchol. Lady: Vy uklidnila se. On jen povídal si tu a hlídal morálku. Nechtěla tu mít hambinec. Jen pohodu. Anna: Jak to myslíte? Co mi k tomu řekneš? Eduard: No, mluví pravdu. Nesměl jsem to nikomu říct. Jen jsem sem chodíval na skleničku a zpovídal děvčata. Anna: Takže jen práce? Žádný techtle mechtle? Miriam: No dovolte! Anna: Vy mlčte! Já se tady ponižuju, lezu po podlaze jako uklízečka, alarmuju policii. A pro nic? Eduard: Policii? Proboha proč? Anna: Protože jsem tě nechtěla ztratit, kvůli nějakýmu pochybnýmu podniku. Lady: Já vám, pane Gruber děkovat. Tady vy máte svoji mzdu a dvě letenky do Francie. Anna: My letíme do Francie? Eduard: Jistě drahá. Anna: Tak to je nádhera. Jane: Tak až tam budete, pane Eduarde, tak nejezte nic s houbama a nelezte na Eiffelovku. V Paříži je to nebezpečné. Eduard: Prosím? Jane: Ale to nic. Eduard: Madam Gilbertová, děkuji. Jen jsem chtěl říct, že ta Heidi... Anna: Jaká Heidi? Eduard: Vlastně žádná. To byla nějaká noční můra. Asi půjdeme, ne? Lady: Hezká dovolená. (Eduard s Annou odcházejí) 13.výstup /Jane, Hájek, Miriam, Lady, Lucy, Mary, Terry/ Jane: Kam se poděla Heidi? (Přichází Hájek) Hájek: Tady je. Miriam: Dobrý den, pane podplukovníku. Máte něco na srdci? Hájek: Chtěl jsem vás upozornit, že jsem podporučík a že vás hodlám nechat zavřít za kuplířství. Miriam: Ale? A proč? Hájek: Pod pláštíkem penzionu ukrýváte nekalou a protizákonnou činnost. 17


No, Miriam. Ty a kriminálnice? Tím spolu končíme. Požádám vás na stanici. Vy důkazy mít? Nebo vařit z vody jako obvykle? Já jsem očitý svědek. Ale jděte! No, já jsem Horkokrevná Heidi. No ne? Je to možný? Teď už se spousta věcí vysvětluje. Lucy, běžte za Gruberovými a přiveďte je. (Lucy odbíhá do zákulisí)

Jane: Hájek: Lady: Hájek: Jane: Hájek: Miriam:

14. výstup /všichni/ (Anna a Eduard se vracejí v Lucyině doprovodu) Anna: Pane plukovníku? Co vy tady? Hájek: Měla jste pravdu, je to doupě neřesti! Provádím tu zatýkání. Eduard: To je ona! Ta ženská! Anna: Co to blábolíš? To je plukovník... Hájek: ...podporučík... Anna: ...ano, Hájek. Eduard: Jasně, že jo. Chtěla mě týrat na židli a pak... Hájek: Pouze v rámci vyšetřování. Nic osobního. Tenhle oplzlý chlap je váš manžel? Anna: No dovolte? Hájek: Vždyť jste mi to říkala. Eduard: No, Anno! Hájek: Pokoušel se mne přesvědčit k nějakým hrátkám. Eduard: To bylo v rámci zaměstnání. Hájek: Neustále dotíral a já... Anna: Ano? Hájek: Jsem provedl dočasné zadržení. Anna: Takže vy jste ho přivázal k židli? A já myslela, že tady stará dáma... Lady: Pozor na jazyk. Já říkala vám to. Hájek: Naštěstí mé svědectví stačí k tomu, abych to tu mohl zavřít. Miriam: To neuděláte. Hájek: Co mi v tom zabrání? Lady: Tady pan Eduard vás obviní z omezování osobní svobody na židle. A my dosvědčit, že v době volna vystupovat vy v tomto doupě jako tanečnice. Hájek: To neuděláte. Jane: Na vlastní voči jsem to viděla. Hájek: To by mne zničilo. Kolegové by mne odvrhli. Miriam: Co naplat. Spravedlnost je spravedlnost. Hájek: No, mohl bych na to zapomenout. Jane: To my taky. Hájek: Paní Anno, stahujete veškerá obvinění? Anna: Ano. Hájek: Tak já tu vlastně nebyl, protože žádné obvinění neexistuje. Žádná Heidi neexistuje a tím to končí. Poroučím se. Jane: Jsme jako hrob. Lucy: Jane má k hrobu opravdu blízko. Miriam: Nashledanou a přijďte zas. Hájek: To myslíte vážně? 18


Jistě. Nikdy. (Hájek odchází. Hned se zase vrací) Hájek: Myslím, že Heidi by si sem občas ráda zaskočila zazpívat a zatancovat. Myslíte, že by mohla? Miriam: Když sem nepřijdete s ní, tak ano. Hájek: Bude moc ráda. Miriam: Hájek:

KONEC

Ještě song nakonec (zatím ve výrobě :o) )

Plzeň, 1.12. 2003

19

Josef Berka. Tetinka z Francie. Věra Weidlová Danča Čekanová Radka Jandečková Marta Kubaňová Jirka Beroušek Alena Šabatová

Recommend Documents