Scénář pro nepomucké ochotnické divadlo NeDivSe
Josef Berka
Jak nepřežít nudu 2 ( Jak (ne)spáchat dokonalý zločin )
Hermína Lindová () Jasmína Lindová () Glorie Martinová () Klára () Mr. Hamster () Miky - zahradník () Inspektor Kalian ()
? Mají cupitání v domě na svědomí krysy ? Stane se z útulného domku veřejný dům? Co znamená, že je ve vzduchu zvláštní napětí? Káva je přeci životabudič. Ale platí to vždy a všude? Je televizní moderátorka vlezlá jak štěnice? Jak vlastně vypadá typický vrah? Může to být zahradník? Je inspektor Kalián milovníkem cukrovaných koláčků? Kam je nejlepší ukrýt mrtvolu před všetečnými pohledy? Je normální chovat křečka Igora v šatně? Může se nebožtíkovo tělo jen tak rozplynout? Je spiritistická seance bezpečná? Je pravda, že čím kdo zachází, tím také schází? Den zúčtování ? ?
Jak nepřežít nudu 2
Josef Berka
Dějství I (Obě stařenky sedí v křesílkách a pletou) Hermína: Tak si představ Jasmíno, dneska jsem mluvila s Martou. Jasmína: S kterou Martou? Hermína: Přeci s Martou z kostelního sboru. Jasmína: O, ano. S Martou. Ona zpívá v kostelním sboru? Můj bože, vždyť ona přeci nemá sluch. Chodila se mnou přeci do jedné třídy. To už je sice drahně let, ale já si velmi dobře vzpomínám, že jí slečna Kastnerová při hodinách zpěvu vždycky posílala do poslední lavice. A ještě směla jen otvírat pusu. Hermína: To si ji zřejmě s někým pleteš. Jasmína: Ale kdepak, vzpomínám si na ni. Je to ona! Taková ošklivá. To není možné, ona určitě nemůže zpívat. Nehraje třeba na nějaký nástroj? To je také nesmysl. Hm, tomu nerozumím. Hermína: Jasmíno, mohla bych také jednou dokončit větu? Jasmína: Ale jistě. Ještě mi vyčti, že tě nenechám mluvit, to mi vyčti. Jistě, já jsem ta nejhorší. No, podívej se, rozčílila jsem se a už jsem spletla vzor. Teď abych to odpárala. Hermína: Jasmíno, co se to s tebou děje? Jsi tak náladová. Trápí tě něco? Jasmína: Ale co by mne mělo trápit. To je nesmysl. Holý nesmysl. Já jsem přeci úplně klidná. Cožpak to nevidíš? A co bylo s tou Martou? Copak ti říkala? Hermína: Ale nic, to počká. Měla by sis odpočinout. Je toho na tebe asi příliš mnoho, viď? Možná bych měla zavolat doktora, co říkáš? Jasmína: Opovaž se, Hermíno! Toho mastičkáře už nechci v domě ani vidět. Pro toho se zastavil vědecký pokrok u přikládání pijavic a zaříkávání. Je to starý blázen. Nevzpomínáš si, jak mi posledně léčil ječné zrno? Taková blamáž. Plivnul mi do oka! Hermína: Ale uznej, že to zabralo. Jasmína: Ano, zabralo to, dostala jsem zánět spojivek. Je to starý blázen. Zajdeš za ním s oděrkou, on ti zlomí ruku a ještě ti vyoperuje slepé střevo, které už dávno nemáš. Hermína: Vzpomeň si, jak nám ale pomohl po té nepříjemnosti s deníkem. Jasmína: Ještě to mi připomínej. O tom už nechci ani slyšet. Kdybych měla nutkání zase vymýšlet něco na ukrácení dlouhé chvíle, tak mi to laskavě rozmluv. Ti podvodníci nám ale dali co proto. Hermína: Uklidni se, drahá. Víš co? Dojdu ti uvařit meduňku. Co říkáš? Jasmína: To by bylo moc milé. Kdepak je vůbec Klára? Hermína: Vyrazili s Mikym do města navštívit její rodiče. Jasmína: Vypadá to na vdavky, že? Hermína: Už je to tak. Miky si vybral moc dobře. Klárka je moc hodné a šikovné děvče. Je tedy příliš citlivá a měkkosrdcatá, až příliš, ale jinou takovou by jen těžko hledal. Jasmína: Jen aby neodešli a my tu nezůstaly samy. Hermína: Neměj strach, Miky je jako náš vlastní syn. A je to šikovný zahradník. Zahrada mu pod rukama jen vzkvétá. Kytice váže jako nikdo v celém kraji. Jasmína: Hm, zase mi uteklo oko. Já už na to prostě vůbec nevidím. Ten čaj s meduňkou bych si přeci jen dala. Hermína: Hned, Jasmínko, hned. (Hermína odchází) Jasmína: Hladce, obrace, hladce obrace, anglicky, hladce, obrace. Ale špatně. Dneska mi to vůbec nejde, Hermíno. Jsem nějaká nesvá. Hermína: (ze zákulisí) Všimla jsem si toho. (přichází) Voda za chvíli bude vařit. Jasmína: Něco se blíží. Cítím to v kostech. Hermína: Ty vše vidíš moc černě, sestřičko. (pískání konvice) Á, voda už vaří. (Hermína odchází) (Do pokoje energicky vchází Glorie Martinová s mikrofonem) Glorie: Dobrý den, milí diváci a fanoušci našeho pořadu Senzační objevy. Jasmína: Co tu děláte? Glorie: Jen minutku. Dovolíte? Zdravím vás z domu, kde jsme před nedávnem začali sledovat neuvěřitelný příběh. Dvě ženy na sklonku života zamíchaly osudem několika lidí. Vymyslely si, že objevily deník s mapou k pokladu nevídané ceny a zneužily našeho pořadu k tomu, aby nalákaly důvěřivce, kteří by se o ně ke stáru starali. Jasmína: Paní redaktorko… (Glorie Jasmínu ignoruje)
1
Jak nepřežít nudu 2
Josef Berka
Jak jsem vás informovala, celý podvod byl díky jejich bývalé služebné odhalen a oklamaní rádobydědici obrovského pokladu zjistili, že se stali obětí vtipu. Přímý přenos z vyřizování účtů jste měli možnost sledovat před nedávnem. A my jako správná komerční TV se tohoto příběhu nepouštíme, osudy hlavních protagonistek nás zajímají nadále. Jak se máte? (Přichází Hermína) Hermína: Jasmínko, tady máš ten čaj. Co se to tu děje? Jasmína: Představ si, ta silikonová figurína se sem vlámala a už zase odsud vysílá. Hermína: Paní redaktorko, slyšela jste někdy o slušném vychování? Glorie: Slyšela, ale v mé branži se o takovéhle zkostnatělé a zastaralé poznatky neopíráme. Jsme dravé informační médium. Jak se máte? Jasmína: Než jste sem vpadla, tak jsme se měly celkem ucházejícně. Glorie: Naše diváky by zajímalo, jestli chystáte nějaký nový šprým. Jasmína: Vaši diváci nám mohou být ukradení. My chceme svůj klid. Hermína: Ano. Jasmína: Okamžitě opusťte náš dům. Glorie: Nechcete nám něco říct? (Glorie podstrkuje Jasmíně mikrofon) Jasmína: To, co bych vám ráda řekla, to byste stejně nesměla odvysílat. A přestaňte mi pod nos cpát tu odpornou věc. Glorie: (k Hermíně) A vás bych se chtěla zeptat, paní Hermíno, objevil se tu ještě některý z podvodníků od té doby, co jste dostaly tak tvrdě na pamětnou? Hermína: Paní redaktorko, jsem stále slečna, na tom si zakládám. Nikdo z nich tu již od té doby nebyl. Vede se nám dobře. Děkujeme za návštěvu a teď bych vás poprosila… Glorie: Nevyhrožuje vám někdo? Jasmína: Ne a okamžitě vypadněte! (ukazuje ke dveřím) Glorie: Pro dnešek je to všechno. Slibuji vám, že případ budeme dále sledovat. Pro Senzační objevy a televizní stanici BNN Glorie Martinová. Nashledanou, dámy. (Glorie hrdě odchází) Jasmína: Sbohem. Hermína: Já nevím, ale ta Glorie mne tak rozčiluje, celá se z ní třesu. Proč musí stále dotírat? Copak jsme nějaké hollywoodské hvězdy, aby s námi dělala interview každý den? Jasmína: Určitě ji to přestane bavit. Hermína: Doufejme. Mám teď tak lehké spaní, celou noc jsem dneska slyšela nějaké zvuky. Jasmína: To byli možná ti naši mladí, ne? Hermína: Ale kdepak. Já myslím, že je tu spousta krys. Jasmína: Tfuj, krys? No to je ale hrozné. Víš, jak se těch hnusných oblud štítím. Miky! Miky! (chvilku nic, pak přichází Klára) Klára: Přejete si, dámy? Jasmína: Jsi snad Miky? Klára: Miky je vzadu na zahradě. Právě jsme se vrátili. Mám pro něj doběhnout? Jasmína: Ale ne, řekni mu, ať po domě rozsype jed na krysy. Nějak se tu rozmnožily. Stejně to určitě způsobil on. Zanedbal trávení a teď tu máme kolonii. Nebo to udělej ty. Dělávala to Mary, tak je to vlastně tvoje práce. Klára: Ale madam, to je zabije… Jasmína: No, samozřejmě. To se předpokládá. Mám jim snad napsat kolkovanou žádost, aby opustily tento dům? Hermína: Jsou to ohavná stvoření. Ty hnusné, dlouhé ocasy, šedá páchnoucí těla, žluté ostré zuby a vražedně zářící oči. Roznášejí infekce a koušou… (dává najevo své zhnusení) Jasmína: Uklidni se, Hermíno. Klára: Ale jsou to živé bytosti. Jasmína: (rozhodně) Už nebudou! Jak jsem řekla, v tomhle domě je nechci. Jed je v kuchyni v té dóze pod dřezem. Do večera to rozsyp po domě. Osobně to zkontroluji. Klára: Ale, madam, možná tu žádné krysy nejsou… Hermína: Já je slyšela, V noci tady něco cupitalo. Cup, cup. Umírala jsem hrůzou. Klára: Ztratilo se mi morče Igor. Uteklo a je asi pořád někde v domě. Hledám ho už druhý den. Kdyby ten jed našel a snědl, tak mi umře! Jasmína: (nelítostně) To je mi líto. Krysa jako krysa. Klára: (plačtivě) Ano. Glorie:
2
Jak nepřežít nudu 2
Josef Berka
(Klára odchází) Hermína: Je mi jí líto. Jasmína: (mávne tukou) Prosím tě, všeho moc škodí. No, tak se odstěhujeme a necháme krysám tenhle dům, no! Hermína: Nepřeháněj. Ona je prostě moc citlivá. Jasmína: Ano, až moc! (ozve se gong) Jasmína: Někdo sem zase jde. Já nevím, proč nemůžeme mít krásné klidné odpoledne bez návštěv. Hermína: Jdu otevřít. Jasmína: Buď tak laskavá. (Hermína odchází) (Vrací se s panem Hamsterem) Hamster: Dobrý den, dámy. Mé jméno je Hamster. Luke Hamster. Jsem tu správně v domě slečen Lindových? Jasmína: Ano, to jste. (Hamster se hrne k líbání rukou, Jasmína se potěšeně pýří, Hermína je rozpačitá) Jasmína: A co vás k nám přivádí, mladý muži. Hamster: (podbízivě) Obchod, milostivá. Obchod. Jasmína: (zklamaně a podezřívavě) Ale, to snad ne. Nejste nějaký podomní prodejce, že? (rozhodně) Takoví u nás nejsou vítáni. Nedávno tu jeden byl a ukazoval nám, jak jeho čistič skvrn vyčistí úplně všechno. Popatlal nám perský koberec nějakým mazutem a pak zjistil, že mazut je proti zázraku mezi čisticími prostředky odolný. Zvýšil koncentraci a ten přípravek nám udělal do koberce díru. Hermína: Ale je pravda, že skvrny zmizely. Jasmína: Jistě. I s kobercem. Hamster: To je omyl, já nebudu nic nabízet, natož prodávat. (významně) Já kupuji. Jasmína: (udiveně) My ale nemáme nic na prodej. Nic, co byste od nás chtěl. Předpokládám. Hermína: Já také nevím, co bychom vám mohly nabídnout Hamster: Netrapte se tím. Jdu za vámi, abych vám oznámil, že od prvého příštího měsíce je tenhle dům můj. Jasmína: (šokovaně) Promiňte? Asi nerozumím. Hamster: Pochopíte vzápětí. Šel jsem na katastrální úřad a zjistil, že tento dům stojí na půdě nikoho, není oficiálně nikam zanesen, půda, na které stojí, nikomu nepatří. Tak jsem se rozhodl, že to všechno koupím a bude to moje. Odsud půjdu rovnou na úřad. Jasmína: (nechápavě) Ale, co to znamená? Hamster: To znamená, že se odstěhujete pravděpodobně do domova pro přestárlé ve městě. Byl jsem se tam podívat. Moc pěkné prostředí. Spousta vašich vrstevníků. Hermína: Ale co s naším domem zamýšlíte, pane Hamstere? Hamster: Rád bych ho přeměnil v centrum zábavy tohoto kraje. Trošku ho přetvořím a bude to. Jasmína: Můžete být konkrétnější? Hamster: Ještě to není tak úplně rozhodnuto, ale měla by tu být herna, bar, pár pokojů a nějaké (usměje se významně) sličné hostesky. Hermína: (zamyšleně) Tak zábavní centrum. A co my dvě? Hamster: Já se obávám, že vy dvě poněkud nezapadáte do mých podnikatelských záměrů. Já hledám mladé a kypré zaměstnankyně. (pauza, rychle dodává) Bez urážky. Hermína: Jasmíno, co to vlastně znamená? Jasmína: Že tady z toho chce tohle čuně v obleku za deset tisíc udělat veřejný dům. Hamster: (s úsměvem) Ale milostivá, snad jen penzion či dům se službami mírně nadstandardními. Jasmína: (vztyčuje se) Říkejte si tomu, jak chcete. Ale my dvě jsme zásadně proti. Hamster: No, jsem rád, že znám váš názor, ale ujišťuji vás, že mi v tom nezabráníte. Smlouva s městem je sepsána, chybí už jen podpisy a ty doplníme.ještě dnes. Teď bych vás požádal, jestli bych si mohl odskočit. Ve skoro již mém domě. Hermína: (úslužně) Ano, jistě. Tamhletudy. (Hamster odchází) Hermína: Jasmínko, co budeme dělat? Jasmína: (odhodlaně) Zlikvidovat. Jediná cesta je zlikvidovat ho. Musí zmizet ze světa. Hermína: Já myslím, že s ním nebude žádná řeč. On od svého plánu neustoupí. Jasmína: Jeho chyba. Hermína: Ale jak ho chceš odstranit?
3
Jak nepřežít nudu 2
Josef Berka
Definitivně. Musíme ho zabít. Cože? Jasmíno, vzpamatuj se! Víš, co říkáš? Zabít, zabít, zabít. (naznačuje jehlicí bodavé pohyby) Ty ses dočista zbláznila. Přeci nemůžeš někoho, dokonce ani pana Hamstera, jen tak probodnout jehlicí. Jasmína: Máš pravdu, to nejde. Jehlicí ne. To je moc krve. Budeme muset vymyslet nějaký jiný způsob. Hermína: Rozmysli si to. Přeci nemůžeš zavraždit člověka, i když je to zvíře. Jasmína: Buďto my nebo on. Chceš strávit zbytek života v domově důchodců? S Ralphem Ostrowskym, co se každou noc pomočuje a přes den vypráví o všech chorobách, které má a které ještě dostane? Nebo s Timem Colbenem, který si ponožky mění pouze 29.února ? S Martou ze sboru? Pro Krista pána, Hermíno, vzpamatuj se. Hermína: (unaveně) Asi máš pravdu. Jasmína: Jistě, že mám. Není jiné cesty, než odstranit to nečisté stvoření z povrchu zemského. Hermína: Ale jak? Jasmína: Něco vymyslíme. Já něco vymyslím. Hermína: Víš, Jasmíno, neuraz se, ale posledně jsi vymýšlela plán proti nudě a ještě dnes mě z toho pobolívá v zádech. Jasmína: Tentokrát je jiná situace. Mám načtenou celou Agátu Christie, P.D. Jamesovou, Eda McBainea, Earla Stanleyho Gardnera. Zločin, který spácháme, nikdo nevyřeší. Kriminalisté jsou schopní jen v románech. Ve skutečnosti jsou to idioti. Hermína: Co navrhuješ? Jasmína: Nějaký jed. Neprokazatelný. Kyanid škrtám hned. Je to příliš primitivní. To za prvé. Hermína: A za druhé ho nemáme. Jasmína: Co arsenik? To je oblíbené krmivo obětí. Špatně se prokazuje. Hermína: Nemáme. Jasmína: To je těžké. Jak můžu někoho efektivně zabít, když máme v lékárničce nejvýše acylpyrin? To by si neporadila ani Agatha Christie. Tak něco jiného? Hermína: Co máš na mysli? Jasmína: Elektřina. Což ho zabít elektřinou? Hermína: Myslíš, že se nechá? Jasmína: Co bys řekla? Jistě, že nenechá, ale my se ho ptát nebudeme. Musí to být rychlé. Co natáhnout do křesla elektrickou šňůru. A zapojit ji do zásuvky? Hermína: To zní zajímavě, ale nemůžeš přeci věřit tomu, že ho proud praští přes oblek. Jasmína: Hm, hm, za sucha nevede. Ale kdybys ho polila slanou vodou, to by vedl jako fík. Hermína: Jako fík? Jasmína: To se říká mezi mládeží, cožpak nesleduješ odpolední seriály pro mládež? Hermína: (nechápavě) Fík? Copak fík vede? Hm. Jasmína: Nefilozofuj a přines rychle nějaký ten spotřebič a nůžky. (Hermína jí přináší nějaký spotřebič a nůžky, podává jí je) Tak. (dělá, co říká) Ustřihneme šňůru, vodiče odizolujeme, namotáme na jehlice, zapíchneme do opěradla, tak a tohle strč do zásuvky. Člověk by neřekl, k čemu se mu může hodit sledování Receptáře. (prozpěvuje si) Toť věc velmi praktická Seslička elektrická. Hermína: (slyší přicházejícího Hamstera) Už se asi vrací. (Hamster se vrací) Hamster: Doufám, že se nezlobíte, že jsem vás nechal tak dlouho o samotě. Jasmína: Dlouho? Ani jsme si nevšimly. Hamster: Požádal bych o kafíčko, mohu-li. Hermína: (sladce) Ale jistě, pane Hamster, posaďte se do křesílka, jako doma. Hned kávu připravím. Hamster: Prosil bych si dvě lžičky cukru. Hermína: (je na odchodu) Ano. (Hamster si sedá do elektrického křesílka) Jasmína: Tak jak se vám dům líbí? Hamster: Nádherný, nádherný, takový domácký. V takovémhle domě bych jednou rád umíral. Jasmína: Vážně? Třeba jednou… Dřív než se nadějete…
Jasmína: Hermína: Jasmína: Hermína:
4
Jak nepřežít nudu 2
Josef Berka
(Hamster se ošívá) Hamster: Dnes je tak zvláštní den. Cítím ve vzduchu jakési napětí. Úplně mě brní celé tělo. Jasmína: Nepovídejte. (Vrací se Hermína, v jedné ruce šálek s kávou, v druhé ruce sklenku s vodou, podává kávu Hamsterovi) Hermína: Tak tady je jedna turecká káva. Hamster: Kávička, tak. Hm, to je vůně. Vy vaříte znamenitou kávu. A nechtěly byste tu pracovat jako personál? Toalety budou placené, toaletářka by se hodila. Jasmína: No, dovolte? Co tím chcete! (Hermína se sklenkou slané vody přechází za Hamsterova záda) Hermína: (konejšivě) Ale, Jasmínko, nerozčiluj se. Do té doby se toho může tolik stát. Pán třeba změní názor. Ne? Hamster: Madam, to myslím je vyloučené Jasmína: Jste si jistý? Na sto procent? Víte, lidé kolikrát řeknou něco, čeho by mohli litovat. Hamster: Kdepak, jsem rozhodnut. Jasmína: Tak jsi neměla pravdu, Hermínko, ten pán je neústupný. Hermína: Co se dá dělat. (polije ho slanou vodou) (Ozve se rána a vypadnou světla.) Hermína: (vyděšeně) Bože, bože, trest boží. (padá na kolena)Bože, odpusť nám!!! Hamster: (rozčileně, vyskakuje z křesla) Zatraceně. To jsem se lekl, úplně se mi sevřelo srdce. Co blázníte? Jsem celý promočený. (vstává z křesla) Jasmína: Hermíno! Hermíno. Vypadly pojistky. Jen pojistky. Uklidni se. Hermína: (nechápavě) Pojistky? Ach, pojistky. (propadne hysterickému smíchu) Hamster: Jste v pořádku? Jasmína: Má občas takový záchvat, lekla se. To přejde. Nahodím jistič (Jasmína se zvedá, odchází ze scény, rozsvítí se, vrací se) Jasmína: Tak a je to, vidíš, všechno je v pořádku. Klidně si sedněte, pane Hamstere. A ty vstaň, Hermíno. (Pomáhá Hermíně vstát) Hamster: To křeslo je provlhlé, raději si sednu na židli. A sundal bych si to mokré sako. Jasmína: Ó jistě. Hermínko, vezmi sako pana Hamstera a dej ho ke krbu. Hamster: Doufám, že neprochladnu. Jsem na to dost náchylný. (sundává si sako, podává ho Hermíně, ta ho věsí na krb, a si pak sedá na židli) Jasmína: To bývá nebezpečné. Takový zápal plic, to nekončívá dobře, (přejícně) to člověk může i zemřít, že? Hamster: Ó, ano. Ale jistě se to tak často nestává. Proč hned myslet na nejhorší? Jasmína: Občas se to přihodí. Hamster: Jistě, ale v době moderního lékařství je ta možnost téměř nulová. Jasmína: Nebojte, kdyby se vám tady něco přihodilo, máme prvotřídního lékaře. Viď, Hermínko? Používá netradiční metody. Hermína: Ano, drahá. Možná vám, pane Hamster chybí vitamíny nebo nějaké prvky. Nemáte málo železa? (bere pohrabáč a napřahuje se nad Hamstera) Jasmína: Ale Hermínko. Hamster: (otáčí se a udiveně zírá na Hermínu s pohrabáčem nad hlavou) Hermína: (začíná se komíhat do strany, předstírá cvičení) Raz a dva, raz a dva. Jasmína: Prosímtě, přestaň cvičit, když máme návštěvu. Víte, je posedlá cvičením. Když ji to popadne, je schopná začít cvičit o půlnoci. Hamster: To je ale chvályhodné. Jasmína: Polož pohrabáč a pojď k nám. (Hermína pokládá pohrabáč ke krbu a opírá se o křesílko, kde seděl pan Hamster) Hamster: Jedno se vaší sestře upřít nedá. Umí výbornou kávu. Jen zapomněla na ten cukr, ale to nevadí. Já na něm netrvám. Jasmína: Občas zapomene, my totiž nesladíme. Máte rád detektivky? Hamster: Samozřejmě. Nejraději mám příběhy s vraždou. Je to něco tak monstrózního. Člověk by nevěřil kolika způsoby lze člověka zabít. Jasmína: Jenže to jsou knihy.V realitě je to složitější. Podstatně. Spáchat dokonalý zločin je téměř nemožné. Hamster: Myslíte? Jasmína: Máte jiný názor?
5
Jak nepřežít nudu 2
Josef Berka
Nemůže to být tak složité. Zrovna jsme to se sestrou řešily. Úplně náhodou. Oběť by nesměla říct nikomu, kam jde. Ale to je nepravděpodobné. Třeba vy jste určitě někomu řekl, že jdete k nám. Hamster: A víte, že ne? To je právě chyba, předpokládat toto předem. To by žádná vražda neproběhla. Hermína: Neřekl jste to ani manželce? Hamster: Ne, nemám manželku. Žiju dost osamoceně. Ale vyhovuje mi to. Jasmína: To je od vás prozíravé. Ale přemýšlejme dál. Teoreticky. Čistě teoreticky. Jak byste někoho zabil. Hamster: Čistě teoreticky? Nejlepší jsou jedy. Člověk při tom příliš nenadělá, není u toho hluk, zápas, žádné krevní stopy. Jasmína: Ano, to souhlasí. Ale, co s tělem? Hamster: Ano, to je oříšek. Rozhodně bych zavrhl čtvrcení. Člověk se u toho nadře a je z toho hrozný nepořádek. Hermína: Tak co byste navrhoval? Hamster: Koupel v kyselině, zabetonování do základů domu, pohřbení v záhonu růží, atd… Jasmína: Ach, jak jste vynalézavý. Není Hermíno nad rady mládí. Nám dvěma by takovéhle možnosti snad ani nepřišly na mysl. Že jste mi to připomněl, náš zahradník Miky ještě neví o tom, že budeme potřebovat vykopat základy na nový altánek. Připomeň mi, abych mu to řekla, Hermíno. Hamster: Tak to už vám do jeho základů chybí jen mrtvola, že? Hahaha. Hermína: Chichi. Jasmína: Ale, pane Hamstere. Vy jste šprýmař. Hamster: Je mi nějak divně. Jasmína: (s nadějí) Opravdu? Možná chřipka. Necítíte se sláb? Hamster: Ano, celkem ano. Hermína: Nepotřebujete něco? Hamster: Ne, děkuji, snad se to zlepší. Hermína: Snad. Hamster: Mně je to tak trapné, ale mohu si na chvíli odpočinout? Jasmína: Jste ospalý? Hamster: Ano. Příšerně. Hermína: Tak, jen si zdřímněte. (Hamster se zhroutí se na koberec a upustí šálek.) Jasmína: Co se mu stalo? Hermína: Víš, jak jsi říkala, že z kuchyně odneseš dózu s jedem na krysy do sklepa. Tak jsi to neudělala a já mu to nasypala do kávy. (je šokovaná, dojde jí, co provedla) Nechápu to, nechápu. Nevím, co mne to napadlo. Je to hrozné. Jasmína: No, to je úžasné, úžasné. Tedy, Hermínko, ty mne překvapuješ. A je to. Hermína: A je to? Je to na nic, za chvíli se tu objeví inspektor a my tu máme mrtvolu. Čeká nás zamřížovaná cela. Že jsme raději nešly do domova důchodců. Jasmína: Nepanikař! Tělo odstraníme. Pojď sem, chytni ho za nohy. Pospěš! Hermína: Hned, hned. Uf, ten je těžký. (Obě ho nadzvedávají a táhnou ho pryč) Klára: (ze zákulisí) Slečny, děje se něco? Jasmína: Ježíši! (šeptem) Rychle s ním do křesla. (usazují ho do elektrického křesla, začnou se třást) Jeeeee, vvvyypni to zzze zzássssuvkkkyyy.... Hemrína: Hhhhneed. (utrhne se a vytahuje zástrčku) Hermína: Uf. Rychle. Klára to nesmí vědět, to by ji zabilo chudinku. Jasmína: Což by bylo nepříjemné, úplně nám stačí jeden mrtvý. (naaranžují ho rychle do křesla, do rukou mu nacpou noviny, moc to nejde, vypadá jako člověk, který usnul s novinami) (vchází Klára) Klára: Slyšela jsem nějakou ránu. Jste v pořádku? Jasmína: My? Jistě. Jen jsem upustila šálek. Klára: Hned to odklidím. (přináší si lopatku a košťátko) A kdo je tohle? Hermína: Kdo? Klára: No, ten pán v křesle? Jasmína: Oh, ano. To je náš bratranec Leopold, viď Hermíno. Hamster: Jasmína:
6
Jak nepřežít nudu 2
Josef Berka
Hermína: Leopold. Ano. Jasmína: Je unavený po cestě. Chtěl noviny a usnul. Pst! Hermína: Pst! Ať ho nevzbudíme. Jasmína: Klárko, běž uklidit na půdu Klára: (udiveně) Na půdu? Už zase? Vždyť jsem tam uklízela včera. Jasmína: Opakování je matkou moudrosti. Chceš mi snad odporovat? Klára: Ne. Už jdu. Jasmína: A pošli sem Mikyho. Musíme s ním něco projednat. (Klára odchází nasupeně) Hermína: Jsi na ní tak tvrdá. Je to hodné děvče. Jasmína: Hodné je, ale strká nos do všeho. Musíme požádat Mikyho, aby nám pomohl s tělem. Hermína: Je tak citlivá. Jasmína: To také. Ale hlavně by si někde mohla pustit pusu na špacír. A hádej, kdo by sem přiběhl jako první. Reportérka Glorie a za ní policie. (přichází Miky) Miky: Posílá mne Klára. Prý jste se mnou chtěly mluvit. (k Hamsterovi za novinami) Dobrý den, pane. Jasmína: Neslyší tě. Miky: Jistě. Zdá se, že spí. Jasmína: Tvrdě. Velmi. Miky, už u nás pracuješ dlouho a věříš nám, viď? Miky: Ano, ale… Jasmína: No a víš, že my bychom neudělaly nikdy nic zlého. Miky: Ano a proč… Jasmína: Kdyby nás k tomu ovšem něco nedonutilo. Něco vážného a nesmírně důležitého. Miky: O co jde? Jasmína: (klidně) Hermína oddělala tady pana Hamstera. Dala mu do kávy jed. Hermína: (zničeně) Chudák pan Hamster. Co jsem to provedla? Miky: (šok) Pardon? Cože? Jasmína: Byl to gauner, chtěl nás připravit o tento krásný dům a umístit nás v tom odporném starobinci ve městě. Hermína: (smutně) Hrozný gauner. Miky: Ale co já s tím mám dělat? Jasmína: Musíme odstranit tělo. Rychle sedni do auta a přivez sud s kyselinou. Miky: Co s ní budete dělat? Jasmína: No kloktat ji nebudeme. Rozpustíme ho ve vaně. To je jediná cesta. Jak se říká, sejde z očí, sejde z mysli. Hermína: Snad nám to neucpe odpad. Co myslíš? Jasmína: (odsekne) Nemluv nesmysly. Miky: No, to je hrozné. Klára o tom ví? Hermína: Kdepak, kdepak a ani se to nedozví. Jasmína: Nezdržuj se, ať jsi tady brzy zpátky. Miky: Ano. (Miky odchází se klopenou hlavou) Hermína: Co teď s ním? Jasmína: Musíme ho odtáhnout do koupelny. Pojď mi pomoct. Hermína: Jistě. (stáhnou ho z křesla, táhnou ho kolem stolku. Ozve se gong ) Jasmína: Zatraceně! Aby to tak byla ta reportérka. Je jak štěnice. Ale ta by nezvonila. Hermína: Co budeme dělat? Jasmína: Nacpeme ho pod stůl. Rychle! (cpou Hamstera pod stůl s dlouhým ubrusem) Hermína: Jdu otevřít. Jasmína: Jen běž. (sedá si do křesílka, upravuje se. Pak se znovu zvedá a přechází ke křeslu. Zapojuje znovu křeslo sdo sítě.) Jestli je to Glorie, tak jí trošku dobijeme baterky.
Dějství II 7
Jak nepřežít nudu 2
Josef Berka
(Hermína přichází v doprovodu inspektora Kaliana) Kalian: (galantně jí líbá ruku) Dobrý den, jsem inspektor Kalian. Jasmína: Ale, vítejte nám. Hermínko, přišel k nám zákon. Kalian: Ruka. Jasmína: Cože??? Kde! (vyděšeně se podívá na stolek) Kalian: Jsem ruka, jen ruka zákona. Jasmína: (úlevně) Ach tak, ale pěkná ruka. Jste mi povědomý. Určitě vás znám z televize. Ne? Co myslíš, Hermínko? Hermína: Myslím, že ano. Kalian: Párkrát jsem se v ní objevil. Jasmína: Vy mi připomínáte nějakého televizního detektiva. Vážně. Hermínko, přines kávu. Dáte si kávu, že pane inspektore? Kalian: Mohu-li požádat. Hermína: (významně k Jasmíně) S cukrem z dózy? Jasmína: (rychle) Ale kdepak !!! Kalian: (rozpačitě) Já bych ale cukrem nepohrdl, milostivá. Jasmína: Tak s cukrem, ale ne z dózy. (k inspektorovi) Ten už má dávno prošlou trvanlivost. Hermína: Ano, prošlou trvanlivost. (Hermína odchází do kuchyně) Jasmína: Ale posaďte se u nás (ukazuje na elektrické křesílko). Kalian: Děkuji. (sedá si, ale hned vyskakuje, dostal ránu) Jau, co to bylo? Jasmína: To je speciální křeslo. Elektrošokové. To nám předepsal náš lékař. Kalian: Ten vás asi příliš v lásce nemá. Nenapsaly jste poslední vůli v jeho prospěch? Jasmína: Ale co vás nemá, pane inspektore, tohle křeslo nám prý vlije novou energii do žil, to je terapie na naše klouby. Kalian: No, já bych si přesto raději sedl na židli. Jasmína: Ale jistě. Bude-li vám pohodlnější. (Kalian si sedá na židli) (Vrací se Hermína a podává inspektorovi šálek) Kalian: Děkuji. Hermína: Vy máte tak zajímavé povolání. Je obtížné zjistit, že někde došlo ke zločinu? Kalian: To záleží na okolnostech. Důležité je všímat si detailů. O vás třeba vím, že jste levačka. Hermína: Vážně. Máte pravdu. Ale jak to víte? Kalian: Máte hodinky na pravé ruce. Jasmína: No, to je ale neuvěřitelné. Vy jste génius. Kalian: Kdepak. To jsou léta praxe. Přijdu někam a zdá se mi, že se někdo chová nepřirozeně. Například se chvěje nebo koktá. Hermína: (vyděšeně se začne chvět a koktat) Cococože, kokokoktá? Kalian: Je vám něco? Není vám chladno? Celá se chvějete. Hermína: Já se nechvěji. Ne, já ne! Jasmína: Omluvte ji, je přecitlivělá. Slyší slovo zločin a hned se roztřese. Kalian: (s úsměvem) A to bývají ty příznaky, že někdo něco tají. Jasmína: Ano? To je zajímavé. Hermína: Jasmíno, nemám přinést cukr z dózy? Jasmína: Ne! Kalian: Ovšem, káva je znamenitá, sladká je přesně podle mého gusta. Hermína: A nemá třeba pan inspektor málo železa? (významně se dívá po pohrabáči) Jasmína: Má ho jistě dostatek. Je to kus pořádného muže, tak má jistě všeho dostatek. Kalian: Děkuji, na zdraví já dám. Každé ráno jednu šumivou tabletu se vším. Železa mám zajisté dostatek. Hermína: (dvojsmyslně) Já bych vám ještě trošku dodala… Jasmína: Slyšela jsi? Pan inspektor nic nepotřebuje. Kalian: (zamyšleně) Mně se zdá, že právě tady ke zločinu dojít mohlo. Jasmína: (uraženě) Snad si nemyslíte, že já bych byla schopna? Kalian: Neuražte se, milostivá, jen v teoretické rovině. Jasmína: Cožpak se třesu? Jsem snad roztržitá?
8
Jak nepřežít nudu 2
Josef Berka
To je jen jeden z ukazatelů. Jistá sorta zločinců se chová sebejistě, ba přímo povýšenecky. Jsou přesvědčeni, že zákon na ně nedosáhne. Ale spláčou nad výdělkem. (hrdě) Ještě jsem tu já! Jasmína: Jsem otřesena. Snad byste nevěřil, že bych snad někoho zabila. Já? Slabá žena sklánějící se nad hrobem, skoro do něj padám. Nebo snad moje nebohá sestra? Kalian: (konejšivě) Vrahem může být kdokoli, věřte mi. Jasmína: Hermínko, možná bys mohla panu inspektorovi přinést ke kafíčku alespoň koláček. Co říkáte, pane inspektore? Kalian: Nemohu odmítnout. Jasmína: A pořádně ho pocukruj (předvádí dózu), Hermínko. Pan inspektor si zaslouží trošku osladit život. Hermína: Hned to bude. (Hermína odchází) Jasmína: Ale, já vlastně ani nevím, proč jste k nám přišel. Jsme tu tak na samotě, nemohu uvěřit, že vaše kroky k nám zavedla pouhá náhoda. Kalian: To jistě ne. Musím se přiznat, že jsem sem zamířil s jasným cílem. Chtěl jsem se ujistit, že jste zcela v pořádku. Jasmína: Ale samozřejmě, že jsme. Vidíte? Kalian: No, pořád jste v televizi, to není příliš dobré. Žijete tady tak osamoceně . (Hermína se vrací, slyší konec rozhovoru) Hermína: Máme tady Klárku a Mikyho. (podává koláček inspektorovi) Jasmína: Zahradníka a služebnou. Teda zahradník je Miky a služebná Klárka. Aby nedošlo k omylu. Kalian: A kde jsou? Mohl bych s nimi mluvit? Hermína: Klárka je na půdě. Klárko! Klárko! Miky musel zajet do města pro nějaké věci. (přichází Klára) Klára: Co se děje? Je, vy už jste vzhůru? Kalian: My se známe? Klára: No, já sem tu byla, když jste spal. Já jsem Klára, pane Leopolde. Kalian: Já nejsem Leopold, já jsem Kalian, inspektor Kalian. Jasmína: Je to popletené děvče. Dnes tu byl na návštěvě náš vzdálený bratranec Leopold. Usnul tady na chvilku pod novinami. Hermína: Ale už je pryč. Klárka si to popletla. Ach, ale je to tak milé děvče… Kalian: To ano. A hezká. Jste slečna? Klára: (stydlivě) Ano. Jasmína: Ale zadaná. Kalian: (závistivě) Šťastný to muž. Hermína: To ano. Miky je úžasný chlapec. Talentovaný zahradník. Jasmína: Klárko, prosímtě, už můžeš zase jít. Klára: Nashledanou, pane inspektore. (Klára odchází) Kalian: Nashledanou. Máte tu ale plno hezkých věcí. Moc hezkých. Jasmína: Taky se vám ten náš dům líbí? Je to skvost. Jen si představte, že by přišel nějaký zbohatlík a připravil nás o něj. Všechno by tu zničil. Hermína: Nebyl by to hřích? Kalian: Máte pravdu, takové věci by se měly trestat velmi přísně. Jasmína: (kategoricky) Nejpřísněji. Hermína: Svatá pravda. (vchází Miky) Miky: Tak jsem tu s tou kyselinou, jdeme na to? Jasmína: (rozpačitě) Ale Miky. To je (zdůrazňuje) inspektor Kalian. Přišel se na nás podívat, jestli se tu nedějí nějaké nepříjemnosti. Miky: (zaraženě, potřásá mu rukou) Aha, těší mě. Jasmína: To je Miky, náš zahradník. Kalian: Takže vy jste ten vrah? Miky: (leká se, vytrhává ruku z inspektorova sevření)Cože? Já? To já ne, já s tím nechci nic mít. Já jel jen pro tu kyselinu. Jasmína: Miky, mlč a jdi pro tu kyselinu. (Miky odchází) (vysvětluje) Víte, je trochu labilní. Kalian: (udiveně) To měl být vtip. V každé dobré detektivce je vrahem zahradník, že? Hermína: (nucený smích) Oh, to je veselé, to se povedlo. Viď, Jasmíno. Kalian:
9
Jak nepřežít nudu 2
Josef Berka
Opravdu povedený vtip. Ale inspektore, proč pořád hovoříte o vraždě? Milostivá, je to již taková deformace z povolání. Ale často, až příliš často se to vyplácí. Alespoň mně. Méně už těm dotyčným vrahům. No a obětem, těm už je to jedno v každém případě. Jasmína: Jste tak úžasný. Kalian: Ó, děkuji, nechci se před vámi chlubit. Jasmína: Ale nesmysl. Kdy zase budeme mít příležitost poslouchat muže, který předčí i našeho oblíbeného Colomba? Viď, že je Colombo náš favorit, Hermínko. Hermína: Ano, Colombo je úžasný. Jasmína: Ale vy ho jistě dalece předčíte. A nežmouláte neustále ten hrozný páchnoucí doutník. Jen povídejte. Kalian: Například jsem vyšetřoval případ, kdy sousedi zaslechli křik a tak mne zavolali. Otevřela mi taková stařenka, mohlo jí být k osmdesáti. Pozvala mne dál a omlouvala se, že měla nahlas puštěnou televizi. A to byl zřejmě ten křik, který zburcoval sousedy. Nabídla mi kávu, znamenitou mimochodem, a bábovku. Hermína: To od ní ale bylo pěkné. Kalian: To ano. Já jsem samozřejmě měl předtuchu. Jasmína: Samozřejmě. Detektiv jako vy… Kalian: Děkuji. A byla správná. Ta předtucha. Když jsem se zvedal k odchodu, zpod stolu, ale to je náhoda, téměř úplně stejného, jako tu máte vy, vypadla krvavá ruka. Hermína: (vyděšeně, ohlédne se ke stolu) NE! (dá si ruce před ústa) (Jasmína se také polekaně otočí ke stolu) Kalian: Ano, krvavá ruka. Ta ženská klidně servírovala kávu, cpala mne bábovkou a přitom jí pod stolem stydla nebohá oběť. Jasmína: To jsou ale lidi! No chápeš to, Hermíno? Takový cynismus. Hermína: Ano, ne, (zmateně) to je hrozné. Kalian: A víte, co je úplně nejdůležitější? Nevzbudit ani stín podezření, že máte nějaké podezření. Jasmína: To je ale ďábelské. Vůbec nic jste jí nenaznačil? Kalian: Kdepak. Přistoupil jsem na tu hru. Ona si myslela, jak jsem hloupý, jak mne oblafne kafíčkem a bábovkou. A měla jí moc dobrou. Já však byl jak ostříž. Jedl jsem bábovku, a poslouchal to, co mi vyprávěla. Hermína: Ach, proč jen lidé musejí vraždit? Kalian: Mají spousty důvodů. Vás to nikdy nenapadlo? Hermína: Kdepak! Mne? Jak bych mohla? Kalian: Vy byste byla přímo úžasný vrah. Vypadáte tak bezelstně a bezmocně. Hermína: (vyděšeně a zoufale) Neříkejte to. Jak můžete takhle žertovat? Jasmíno! (téměř omdlévá) Jasmína: Hermína je citlivá, to nemůžete, pane inspektore. Hermínko, jdi se trošku projít. A přines ještě jeden koláček panu inspektorovi. Dáte si, že? Kalian: Milerád. Milerád. Hermína: Ano, ano. (Odchází) Kalian: Promiňte, to je zřejmě profesní deformace. Všude vidím zločin. Podívám se na tenhle stolek a hned mne napadne, že by pod ním mohla být ukrytá mrtvola. Jasmína: (vyděšeně) To je ale hloupost! Kalian: Jistě a právě proto se tam nepodívám. (Hermína se vrací s koláčkem) Hermína: Tady máte koláček. (podává mu koláček) Kalian: Ó, děkuji. Jasmína: (k Hermíně) Je ti lépe? Hermína: Trochu. Jasmína: Doufám, že jsi ho pocukrovala dostatečně, má drahá. Hermínko, představ si, že tady pan inspektor, ten vtipálek, měl pocit, že by pod stolkem mohla být mrtvola. Hermína: (vystrašeně) Ale ne.(zapotácí se) Kalian: (směje se a s chutí se zakusuje) To byla jen spekulace. Cožpak byste právě vy dvě měly motiv pro vraždu? Tolik cukru a přitom není až tak sladký. Ale je výborný. Takový už asi do smrti neochutnám. Ale abych se vrátil k našemu případu. Neřeknu, kdybych tu nalezl něco, co vám nepatří a přitom to člověk jen sotva může zapomenout při běžné návštěvě. Třeba brýle. Nebo dejme tomu sako. (Jasmína se podívá na sako visící u krbu, kývne na Hermínu aočima jí naznačí, o co jde) Jasmína: Vy jste tak schopný. Hermíno, jdi přiložit. Jasmína: Kalian:
10
Jak nepřežít nudu 2
Josef Berka
Hermína: Co? (významně) Železo? Jasmína: (ostře a netrpělivě) Ne, jdi ke krbu a přilož do něj. Kalian: Vy jste na ni tak příkrá, je to nutné? Jasmína: Ano. (Hermína přichází ke krbu a hodí do něj sako pana Hamstera visící u krbu) Kalian: (udiveně se otáčí) Nějak se to rozhořelo. Čím topíte? Jasmína: Tím, co najdeme. Kalian: Je mi poněkud horko. Nemohly byste mi tedy ukázat tu vaši krásnou zahradu? Jasmína: Obě? Kalian: Proč ne? Kdy ještě já budu mít tak úžasný ženský doprovod? Hermína: Jste tak galantní. Muž ze staré školy, to se pozná. Jasmína: Tak tedy pojďme. Kalian: Ještě bych si potřeboval na chvilku odskočit. Jak vy dámy říkáte, přepudrovat si nosík. Jasmína: Jen běžte. (Kalian rychle odchází) Jasmína: Hermíno, pojď, odtáhneme ho někam jinam, nebo ho ten všetečka nejde. (vytahují Hamstera zpod stolu a táhnou ho ke dveřím) Hermína: Bude tu každou chvíli, kam s ním? Jasmína: Zavřeme ho do šatny. Hermína: Dobře. (zavírají ho do šatny, vrací se Kalian) Kalian: Tak půjdeme, dámy? Jasmína: To už jste přepudrován? Tak rychle? Kalian: Jistě. Pojďme. (berou ho mezi sebe a odcházejí ze scény) (Do pokoje vejde Klára s prachovkou a oprašuje) Klára: Nikdo tu není? Hm…Já jsem zamilovaná, vážení, Je to láska takzvaná, k zbláznění, Hmhmhm, (upravuje ubrus na stole) Já mám střevíčky, jsou jako ze zlata, když je mám připadám si hrozně bohatá, ty si vezmu jen, v onen šťastný den, až si sednem do kočáru ty a já. (zasní se) Ty a já, můj Miky. V šatech bílých jak sníh… Jé, prádlo. Aby nepřeschlo. (Odbíhá do zahrady) (Otevírají se dveře šatny a z nich se potácí pomačkaný Hamster bez saka. Zmateně a nejistě krouží po pokoji, vypadá jak opilý. Pak se odpotácí někam do zákulisí, ozve se rána) (Do pokoje vchází jako první Jasmína následovaná inspektorem a Hermínou) Kalian: Ten váš zahradník je vážně kouzelník. Tak úžasnou zahradu jsem neviděl celá léta. (Jasmína rychle přiskakuje k otevřeným dveřím šatny a zavírá je) Jasmína: Hermíno, víš, jak nesnáším otevřené dveře šatny. Hermína: Vím. Měla jsem za to, že jsem je zavřela. Jasmína: Zřejmě ne. Hermína: Mrzí mne to. Kalian: Ale vždyť se přeci nic tak strašného nestalo. Jasmína: Jsem na tyhle drobnosti vysazená. Nemohu si pomoci. Tak si ještě asi sednete, ne? Kalian: Na chviličku. Ale už budu muset jít. Vidím, že tady je vše v naprostém pořádku. Jasmína: My jsme v bezpečí, vždyť jsem vám to říkala. Máme tu Mikyho. (Přichází opět Glorie, zase mikrofon a profesionální úsměv) Glorie: A my jsme po stopách známého inspektora Kaliana, který rozluštil kdekterou záhadu a odhalil zločiny, které se původně zločiny být nezdály, zavítali s naší kamerou na staré známé místo, do domu dvou stařenek. Jasmína: No, dovolte, mladá dámo?! Glorie: Pane inspektore, přišel jste snad zatýkat? Kalian: Ale kdepak? Ale mohl bych zatknout vás pro nedovolené vniknutí.
11
Jak nepřežít nudu 2
Josef Berka
Glorie: Inspektore, říká vám něco svoboda tisku? Kalian: A vám slušné vychování? Glorie: Tak jsme si vyměnili zdvořilosti a teď mi, prosím, řekněte, proč jste tady? Kalian: Rád. No Comment. Glorie: Aha. Stal se zde zločin? Kalian: Tak na to vám odpovím. No Comment. Glorie: (ironicky) Vy jste dnes ale sdílný. Kalian: Jak před kým. Jste sice pohledná mladá žena, ale poněkud bezohledná. Glorie: To k mé práci bohužel patří. Kalian: Tak já vám ji ulehčím. Milá Glorie, ztrácíte tu čas. Tady se nic zvláštně zajímavého neděje. Hermína: (snaživě k Jasmíně) Já jí přinesu koláček, ne? Jasmína: Kdepak. Slečna Martinová odchází. Glorie: Jistě. Ráda. (Glorie nasupeně odchází, přichází Klára s prádlem přes ruku) Klára: Vy už jste se vrátili? Byla jsem tu před chvílí a byli jste pryč. Kalian: Slečny mi ukazovaly zahradu. Váš milý je vážně šikovný. Klára: To ano, on je šikovný úplně ve všem. To mi věřte. (dvojsmyslně se zachichotá) Jasmína: Ale Klárko! Kalian: Jen ji nechte, mládí je mládí. To se musí respektovat. Klára: Přinesla jsem prádlo, dám ho do šatny. (míří k šatně) Jasmína: (zároveň s Hermínou) Ne! Hermína: (zároveň s Jasmínou) Ne! (Klára strne, tázavě se otočí) Klára: Co se děje? Jasmína: (s nuceným úsměvem) Tam to nedávej. Klára: Ale proč? Vždyť tam dáváme tohle prádlo pokaždé. Jasmína: Teď ne. Určitě není ještě dost suché. Klára: Je, naopak jsem měla strach, aby nepřeschlo. Venku je moc krásně. Jasmína: (vyrazí ze sebe) Skrytá vlhkost! Hermína: Prosím? Jasmína: No, jistě, vlhkost ukrytá ve všech švech je živnou půdou pro mikroorganismy či plíseň. Cožpak to nevíš? Klára: (udiveně) Ne. Jasmína: Taky by nám mohla šatna vyhořet. Cožpak nevíš, že vlhké seno se občas samovznítí? Celý dům by mohl lehnout popelem. Klára: To jsem v životě neslyšela. Vy ano, pane inspektore? Kalian: (rozpačitě) Víte, já se o prádlo až tak daleko nezajímám. Hermína: Já to také slyšela. Mohlo by to být nebezpečné. Klára: To je nějaký nesmysl. Cožpak to dělám poprvé? (odhodlaně otevírá šatnu a vchází do ní) (Hermína a Jasmína ztuhnou) Klára: Úáááááá. Ježíši !!! (Hermína s Jasmínou i inspektor běží ke dveřím šatny) Hermína: (žaluje) Já za nic nemůžu. Já jsem nechtěla. To byl Jasmíny nápad ho tam zavřít. Jasmína: Můj? To jsi moje sestra? Kalian: Ničemu nerozumím. Jste v pořádku, Kláro? Klára: (ze šatny) Já, ano, moment, počkejte. No, to je báječné. Hermína: (společně s Jasmínou, udiveně) Co? Jasmína: Co? (vychází ven Klára, v ruce drží své morče Igora) Klára: Málem jsem zašlápla Igora. Kalian: Ach tak. Ale vy jste nějaké přešlé. To jste se tak polekaly? Jasmína: Jistě. (nenápadně nahlíží do komory a hledá mrtvolu) Můj bože, kde je? Klára: Přece tady! (ukazuje na morče) Jasmína: (zmateně se dívá na morče) Jistě, ano. Tady. Hermína: (zhrouceně) Ach bože, bože. Já to nevydržím… Já vám to musím říct.
12
Jak nepřežít nudu 2
Josef Berka
Jasmína:
Hermína: Jasmína:
Hermína: Kalian:
Mlč, Hermíno. Mlč! Já to řeknu sama. Víte, my se bojíme myší, no a Klára má to morče. A ono jí uteklo. No, já jsem ho našla tady pod stolkem, Klára s Mikym byli ve městě, a protože se ho štítíme, tak jsme ho zahnaly do šatny. Zatím. No, a pak jsme na to zapomněly. Skoro jako na smrt. Brrr. Ale… No, ano. Tak se za to nestyď, každý máme nějakou slabost. Někdo je vraždící stvůra a za své činy si odsedí zbytek života v cele mezi krysami a někdo se bojí myší a zrovna za tuhle slabůstku se snad stydět nemusíme. Nebo bys snad raději byla vražedkyní ??? (významný a výhružný pohled) (vyděšeně) Ne! Ne! Tak se uklidněte. Vždyť se nic nestalo. Vy se chováte jako byste spáchaly masovou vraždu. Hahaha. Jsme citlivé staré ženy. Promiňte nám to. Ano. To jsem tak ráda, že jsem ho našla. Jdu ho dát to terária. Jen běž.
Jasmína: Hermína: Klára: Jasmína: (Klára odchází) Kalian: Má ráda zvířátka. Hermína: Je to citlivá mladá dívka. Ta hnusná myš jí tak chyběla. Já to nechápu. Páchne to, no a ty děsné bobky. Tfuj! Jasmína: Hlavně, že ho našla. Víte, zrovna dneska jsme chtěly nechat po domě nastražit jed na krysy.Hermínce se zdálo, že tady cupitají. Jestli bude dnes v noci klid, tak ten jed zase uklidíme. Kdoví, jestli by se nám to třeba pak nezaneslo od jídla. Kalian: Ano, jed v jídle, to je hrůza. O travičkách bych vám mohl vyprávět. Třeba taková Maryša. Hermína: To jste vyšetřoval vy? Kalian: Ale kdež… To je povinná četba na akademii. Abychom pochopili psychologii vražedkyně. Ale jsou i další případy. Lidé si myslí, že jed na krysy je lék na každý problém. Jasmína: Někdy ano. Kalian: No, někdy se třeba stavím a řeknu vám o tom více. Je třeba zajímavé, že jed působí na každého člověka jinak rychle. Někomu stačí pár zrníček a už je u nejvyššího. Jiný toho požije mnohem více a ještě docela dlouho straší mezi námi, ale neujde tomu. Čas pokročil. Měl bych se rozloučit. Hermína: Pospícháte? Kalian: Ani příliš ne, jen už jsem vás obtěžoval až příliš dlouho. Jasmína: Ale o obtěžování nemůže být řeč. Moc příjemné odpoledne. Takové jistě dlouho nezažijeme. Kalian: (přiopile) Najednou je mi tak lehko. Jasmína: (zvedají ho z křesílka) Tak, pěkně z křesílka, jste v pořádku? Kalian: Ale, nějak jsem se rozseděl. Chvilku je mi lehce, chvilku těžce, co to je? To zřejmě ty vaše koláčky. Hermína: (zničeně) Ale ne! Ne! Kalian: Byly vynikající. Ale ten mák. Cítím se nějak ospalý (zívá). Ale neměl bych se zdržovat. Jasmína: To bychom vážně nerady. Zločin nikdy nespí a ve městě vás je jistě třeba. Pomůžeme vám. Kalian: Děkuji, jste tak milé. Jsem hrozně ospalý. Co s tím? (padá mu hlava) Jasmína: Hermíno, dej mu pár facek. Hermína: (vyděšeně) Jasmíno? Jasmína: Hm, dám mu je sama. (pár mu jich vytne) Kalian: Ó děkuji, je mi mnohem lépe (upadne do křesla) Jasmína: Tak, to jsou ty tvoje přihlouplé nápady. Pěkná šlamastyka. Teď už máme na krku dvě mrtvoly, jestli to tak půjde dál, tak do večera si s nimi můžeme otevřít velkoobchod. Hermína: Mě to tak mrzí. Jasmína: (kráčí k šatně, rázně ji otevírá) No, a Hamster je pryč. Co se to tu děje? Hermína: (vystrašeně) Aby tak duch. Jasmíno, on se vrátil ze záhrobí. Teď nás bude děsit až ke smrti. Jasmína: Mlč. Už mlč. (zamyšleně) Ale vážně mne nenapadá jiné vysvětlení. Miky! (přibíhá Miky) Miky: Ano? Něco se děje? (vidí inspektora) No, nazdar. Vy jste to nějak rozjely. To abych sjel pro další kyselinu. Jasmína: Nikam. Ty už jsi rozpustil toho Hamstera? Miky: (ohradí se) Já? Ježíši, to se ví, že ne. Vždyť tu byl ten inspektor. A už není. Tak kde je ten Hamster? Ať to máme z krku. Hermína: (tragicky) Rozplynul se. Teď nás ztrestá za náš hřích.
13
Jak nepřežít nudu 2
Josef Berka
Ten nebožtík zmizel. Kam … zmizel? To nevíme. Byl v šatně a teď tam není. Já už v tomhle domě nebudu. Za chvíli se rozplyne i inspektor a budeme tu mít dva duchy. Neblázni! Dejme tomu, že se rozplynul a je z něj duch. No, ušetřil nám práci s jeho ostatky. Co se týká toho strašení, můžeme mu to překazit. Hermína: Jak? Jasmína: Miky sjede pro faráře a ten nám to tady vysvětí. Vyžene zlé duchy. Hermína: Nebude mu to podezřelé, kde se tady něco takového vzalo? Jasmína: Možná. Tak počkej. Pojďte rychle sem. Zjistíme, co Hamster chce. Sem, ke stolu. (usedají kolem stolu, zaujímají posez na vyvolávání duchů) Hermína: Víš co děláš? Miky: S tímhle bychom si neměli hrát. Moje teta kdysi vyvolávala duchy a pak se z toho zbláznila. Jasmína: Ta už byla blázen i před tím. A teď už ticho. Duchu Hamstere, ty, který jsi skonal pod touto střechou, přijď mezi nás. Hermína: Já mám strach… Jasmína: Ssss. Duchu pana Hamstera, slyšíš mne? (ticho, nic se neděje, jen Hermína vzlyká a Miky strnule hledí do neurčita) Jasmína: Vy se málo soustředíte. Budeme ho muset vyvolávat společně. Opakujte po mně. Duchu Hamstere, (pomalu po ní opakuje Hermína i Miky), jsi-li zde a slyšíš nás, pojď mezi nás. Řekni, co od nás chceš, abys nám dal pokoj? (ticho, nic se neděje) Hamster, co chceš? Co chceš? Co chceš? Hamster: (pouze hlas) Chci svoje sako! (Hermína a Miky vyjeknou) Hermína: (křižuje se) Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé i…. Hamster: Kam jste mi daly mé značkové kvalitní sako? (Hamster vchází přiopilým krokem) Miky: Co to? Duch, ježíši, pomoc !!! (odbíhá, zděšen) Hamster: Sako! Moje vypůjčené sako! Stálo deset tisíc. Rozumíte? Kde je? Je mi zima! Jasmína: Já nevím, jak to říct, ale prolétlo komínem. Spadlo do krbu. Hamster: To mě ta legrace přišla pěkně draho. Jasmína: Jaká legrace? Hermína: (odhodlaně vykročí proti nmu, prsty zkřížené) Duchu nečistý, zmiz z našeho domu. Nemáš nad námi moc! Hamster: Co to mele ta bláznivá stařena? Jaký duch? Co jste to se mnou vlastně prováděly? Probudil jsem se mezi nějakýma hadrama, hlavu jak škopek, pak jsme ještě spadl někam do sklepa. Sako nemám, modřiny po celém těle. Jasmína: Tak vy nejste duch. Hamster: Co pořád máte s duchem? (Přichází Klára) Klára: Co se to tu děje? Vy jste Leopold? Hamster: Cože? Kdo? Klára: No, Leopold. Bratranec tady slečen. Hamster: Bratranec nejsem a už vůbec nejsem svlečen, co vás to napadá? Já jsem Honza Křeček a chtěl jsem tyhle dvě babky napálit. Chtěl jsem je taky nachytat. Aby věděly, jaký to je. Cožpak můžou za nos tahat lidi jenom voni? Jasmína: Takže vy jste náš dům nechtěl získat? Hamster: Jasně že ne! Co bych s ním dělal? Hermína: Já tomu vůbec nerozumím. Jasmína: Tak počkat! Vy jste jen nějaký vtipálek, který si oblékl drahé sako a pak na nás zkoušel ušít nějaký fór. Klára: Já ničemu nerozumím. Tak je to Leopold, nebo není? Jasmína: Ještě moment. Takže my jsme málem otrávily nějakého přiblblého vtipálka. A vy jste způsobil, že jsme musely otrávit tady pana inspektora, aby na to nepřišel. Hamster: (zoufale se chytne za krk) Jak otrávily?
Jasmína: Miky: Jasmína: Hermína: Jasmína:
14
Jak nepřežít nudu 2
Josef Berka
Hermína: Klára: Jasmína: Klára: Hermína: Klára: Jasmína:
Jedem na krysy z dózy v kuchyni. Vám do kafe, inspektorovi na koláčky. (překvapeně) Ale tam není žádný jed na krysy. Cože? Já ho vysypala a místo něj tam dala uspávací prášek. Já jsem nechtěla ty krysy zabít. Co kdyby to spapal můj Igorek. Jen by je to uspalo a já bych je vynesla před dům. Takže v té dóze nebyl jed? Ne! Tak vtipy, ano? Utahovat si z počestných dam. Že se nestydíte! Miky, vrať se! Žádný duch, podvodník je to.
(Miky se vrací) Hamster: (rozčileně) Počestné dámy? Vždyť byste mě byly oddělaly jako nějakou krysu! Vy zákeřný babizny! Miky: Babizny? Já mu jí střihnu, holomkovi! (strčí do něj) Hamster: Co si to dovoluješ, ty.. (strčí do něj) Klára: (rozdurděně) Nechte ho, jo? (dá mu pohlavek) Hermína: To byl jen vtip? Pan inspektor není mrtvý? Sláva. Jasmína: Tedy, Hermíno, ten mě ale dopálil. Já se snad na něj vrhnu! Tu máte (vrazí mu další pohlavek) Hamster: Jau (chrání si hlavu) Máte štěstí, že ženy nebiju. Hermína: A vy smůlu. Takhle nás vyděsit (také mu jednu plácne) (na scénu do pokoje vbíhá Glorie Martinová) Glorie: Tak to vidíte, milí diváci, čekání přineslo své plody. Jak sami vidíte, v salónku těchto rádobypočestných dam se odehrává něco, co jste ještě neviděli. Stařeny bijí nebohého zřejmě opilého a špinavého chudáka. A vy jste díky našim kamerám při tom. (k Hamsterovi) Můžu se vás zeptat, proč vás bijí? Hamster: No, já teď… Jasmína: Vy už mne, paní reportérko taky pěkně rozčilujete. Tak tu máte (Také jí jednu plácne) Glorie: To střihneme, aha, vlastně to je přímý přenos. Tak vidíte, já jako reportérka nasazuji kolikrát i život. A nechám si i ubližovat. Ale já si to líbit nenechám. Zatím vracím slovo do studia, ještě se vám jistě ozvu s podrobnostmi. Pro televizi BNN a pořad Senzační objevy Glorie Martinová. (vrhá se do chumlu peroucích se zúčastněných)
KONEC V Nepomuku 13.10.2001
15
