© Jiří Heřman © Michaela Košťálová ISBN (tištěné): 978-80-7229-260-8 ISBN (epub): 978-80-7229-314-8 ISBN (mobi): 978-80-7229-315-5
VZPOMÍNKOVÁ KNIHA
TATO PUBLIKACE JE PŘIPOMENUTÍM ŽIVOTA A PRÁCE VÁCLAVA HAVLA JAKO OSOBNOSTI SVĚTOVÉHO FORMÁTU. MAPUJE VYBRANÉ A NEJDŮLEŽITĚJŠÍ OKAMŽIKY JEHO CESTY A SNAHY O IDEÁLY LIDSTVÍ. ZACHYCUJE POLITICKÉ A KULTURNÍ UDÁLOSTI V ZEMI A HLAVNĚ VÝVOJ A PROMĚNY VÁCLAVA HAVLA.
Václav Havel, spisovatel a dramatik (březen 1968)
Petr Uhl, Jiří Němec, Václav Havel a Věra Jiroutová v pražské vinárně Rottisserie v roce 1977 Dramatik, spisovatel, esejista, kritik komunistického režimu, jeden z prvních mluvčích Charty 77, vůdčí osobnost změn v roce 1989, poslední prezident Československa a první prezident České republiky Václav Havel (5. 10. 1936–18. 12. 2011) vyrůstal ve známé intelektuálsko-podnikatelské rodině Havlů, jež byla známá jako rodina architektů, stavitelů a mecenášů českého divadelního a filmového umění. Měla úzké kontakty s tehdejší společenskou elitou, s představiteli české kultury a politiky. Mezi rodinné přátele patřili Ferdinand Peroutka, Vítězslav Nezval, František Čáp a mnoho dalších. Václav Havel mnohokrát řekl, že rodinnému prostředí vděčí za to, že vyrůstal v ideové pospolitosti masarykovského humanismu uprostřed ohromného množství cenných knih.
Marta Kubišová, Jacek Kuroň z Polska (stojící) a Václav Havel během setkání signatářů Charty 77 na Sněžce (1978) Už v raném dětství četl Čapka, Peroutku a Masaryka. Zde poznával hodnoty lidství, pravdy, svobody a demokracie. Tyto hodnoty se mu natrvalo vryly do paměti tak silně, že je po celý život neopustil. S odvahou sobě vlastní se pustil do čtení tisícistránkového F. L. Věka, epopeje z českých dějin. Avšak nejzásadnější vliv na utváření jeho filozofického myšlení měl J. L. Fischer a filozof Josef Šafařík, kteří mu zprostředkovávali první kontakty s filozofickým světem, upozorňovali na souvislosti dějinného vývoje a doporučovali ke studiu první filozofické knihy.
Poštovní schránka v domě na Rašínově nábřeží Postupně se Václav Havel hlouběji zajímal o poezii a pátral po pokladech české historie a literatury. Sám psal básně, které volně navazovaly na tehdejší experimentální poezii šedesátých let minulého století. Měl velmi blízko k tvorbě Jiřího Koláře, jemuž také věnoval svou sbírku Antikódy. Mladý Václav Havel uměl mistrně pracovat se slovy, dokázal se i grafickými prostředky vyjadřovat v nečekaných souvislostech. Zejména se mu dařilo demaskovat omšelé politické fráze. Při jeho systematičnosti a pořádkumilovnosti ho těšilo zkoumat vztah slova a světa, neboť ono slovo mu bylo stále více obrazem a skutečností. Už na počátku sedmdesátých let psal literárněkritické a divadelně kritické, ale i úvahové a esejistické texty. Nejznámější jsou však Dopisy Olze, Moc bezmocných, Slovo o slovu, Politika a svědomí, O smyslu Charty nebo Letní přemítání.
Celkový pohled na rekreační objekt Hrádeček Václav Havel tíhl k divadlu a filmu, zúčastňoval se různých polooficiálních kulturních vystoupení, která považoval za druhou kulturu. Byl bytostně spjat se svými přáteli Josefem Topolem, Jiřím Kuběnou, Věrou Linhartovou, Milošem Formanem, Janem Zábranou, Jiřím Kolářem, Zdeňkem Urbánkem a mnoha dalšími. Přitahovalo je všechno, co nějak, i když jen vzdáleně, zachovávalo určitou kontinuitu s první republikou a evropským myšlením. Úspěšný vývoj Havlovy rodiny byl zastaven po roce 1948. Rodina musela opustit letní sídlo Havlov u Tišnova na Moravě, kde Václav Havel se svým bratrem Ivanem strávili podstatnou část dětství. Později byly zestátněny i parcely a objekty na Barrandově, pražská Lucerna a dům na Rašínově nábřeží v Praze. V první polovině šedesátých let zůstala rodina Havlových bez majetku. Václav Havel v mnoha směrech předběhl svou dobu. Nesčetněkrát to otevřeně prezentoval ve svých vystoupeních. Ve dvaceti letech poprvé veřejně promluvil před publikem spisovatelů na zámku v Dobříši. Ač poněkud rozechvělý, hovořil věcně a s určitým nadhledem o stavu tehdejší kultury a společnosti. O několik let později na schůzi Svazu spisovatelů řekl, že Svaz není od toho, aby dával literatuře úkoly, ale literatura by měla úkolovat Svaz, neboť každý dobrý spisovatel ví sám nejlépe, co a jak psát a jak sdělovat své názory. Vycházel z toho, že život spisovatele, jeho názory, postoje i tvůrčí invence se utváří v reálném světě, a ne v sekretariátech i těch nejušlechtilejších organizací či institucí.
Jídelna na Hrádečku
Krb na Hrádečku ...
