Judaismus 1) 12.2. 08 - judaismus je dědicem izraelského náboženství, prvním písemným dokladem je MERNEPTAHOVA STÉLA – asi 13.stol. př.n.l., je zde zmíněno, že Izrael byl zničen - Izraelci sebe vnímali vždy jako pastevce a kočovníky - byli jedním z mnoha keanánských etnik, jedním z kmenů, jejich nářečím byla západosemitština - sídlili na výhodné pozici – možnost setkávání s obchodními karavanami, Izraelci se na moře nevydávali - je nutné oddělit tradici a historické podloží - teorie: Izraelci skupina uprostřed všech Keneánů – uctívají jednoho boha EL – henotheismus = úcta k jednomu hlavnímu bohu, ale nepopírají ostatní bohy - BAL = syn ELA, plodnostní božstvo, začíná se dostávat na vrchol, jeho příznivci poměrně agresivní a draví - teologicko kulturní roztržka mezi Izraelci a přívrženci BALA, svatyně ELA zůstávají pouze v horách pro chudé lidi - Jebůs – Jebůseňci uctívali EL ELIONA = jako nejvyššího boha, také henoteisté, toto město Jebůs později Jeruzalém - Mediánci – také uctívání jednoho boha - jedna teorie dává vznik monotheismu do souvislosti s Achnatonovou reformou (bůh Aton) – byl posedlý představou pravdy, došlo k velkým proměnám umění – pravdivé a realistické zobrazování - po Achnatonově smrti jeden z jeho synů provedl exodus se svými přívrženci, Izraelci by tedy podle této teorie měli být potomky těchto Achnatonovců - jiná teorie „Kenyjská“ – skupiny Kenyjců (putující kováři, kasta, zakázková výroba, měli tajemství výroby kovů), vlastní uzavřený svět a náboženství – ohnivé božstvo, vnesli do teologie oheň - název Izrael = Ám – lid, národ, etnicky různorodá skupina, spojovalo je náboženství, společná úcta k ELOVI - zakladatelská legenda vypráví o vzniku národa, komplikovaný rodokmen patriarchů, praotců - ten, kdo přistoupil byl zařazen do rodokmenu - základem je smlouva s hospodinem – praotcové vstupují do smluvního vztahu s bohem, vyprávění o společných praotcích a pramatkách, 3 praotcové a 4 pramatky od kterých se dovíjí všechny skupiny Keanánských kmenů - Abrahám (Abram) vyšel z Uru, šlechtic, bohatý, nastolil jiný druh existence, objevitel monotheismu – došel k němu svým rozumem - Jeho otec byl výrobce sošek bohů a jednou svěřil Abrahamovi svou dílnu a ten sošky pomlátil a ponechal jen tu největší, když se pak otec vrátil, Abrahám řekl, že ta největší pomlátila ostatní sošky – otec si tak uvědomil, že tyto modly jsou bezvýznamné - Jméno Abraham je odvozeno z vyznavač měsíčního božstva Síma - Abrahám se tedy vypravil s manželkou z Uru na západ, na své cestě se blížil s bohem, nejprve nemohl mít s manželkou děti, pak Sára porodila syna Smíška, (předtím měl dítě se služkou Hagar – syna Izmaela, který je praotcem Arabů)
-
Smíšek + Rebeka – Jákob a Ezau, Jákob + Lea + Ráchel + 2 náhradní matky – 12 synů a 1 dcera = názvy kmenů Jednotícím prvkem je otec, kmeny se dělí podle matek AMFIKTIONIE = vždy muselo být kmenů 12, centrální svatyně, kam všechny kmeny chodily uctívat boha Miškan = místo přebývání, svatyně, kde přebývá hospodin, stánek úmluvy, stan nebo přenosný chrám a archou úmluvy, nejstarší místo
- 722 – zánik království, Juda na vrcholu, 10 severních kmenů zaniklo v asimilaci Peršanů - Izraelci užívali Elovské svatyně, postupně přebírána jako svatá místa – například město Hebron (posvátný háj) – pohřebiště proroků, dodnes je Hebron jedním ze 4 míst judaismu - dále Betlém – svatyně bohyně, sídlo Davida a jeho rodiny - Bétel – dům boží, korunováni králové - Mispa, Šílo - rod Eliovců, Arad, Gilgal (kamenných kruh z megalitů), Megido (koně zasvěcené slunci), Šeken – zde Jozue uzavřel smlouvu s bohem - svatyně vypadaly jako kamenný kruh, háj, chrám, jeskyně apod. - z věštců vyrostla vyšší třída kněží, v nejstarších dobách byl knězem vždy nejstarší z rodu, později se jednalo o profesionální kněží žijící ve svatyních – v kastách, rodová záležitost, ve městech míval tuto funkci král - Kohen – věštec, věští boží rozhodnutí, později i znalec zákona - Proroci – také z věštců, lidé stržení do extáze a předpovídající události - dělili se na lidové a literární, lidoví: exatici, bez spisů, příkladem je Eliáš, kolem sebe velké školy, žáci - literární: psali svá proroctví jako knihy, niterné pohledy do duše, příkladem Izajáš, Jeremiáš, Ezechiel - byly to historické postavy, máme jejich životopisy, píší o sobě a svých pochybnostech, vrchol meditativní literatury, pojí se objektivní a subjektivní pohled - Nabí – extatici, kritizovali krále i kněžstvo - tři vrstvy: králové, kněžstvo a proroci = forma teokratické demokracie 2) 19.2.08 - Izrael = ten, kdo bojuje s bohem (význam společně i proti němu) - Proroci: Izajáš - v překladu Hospodin vysvobodil (Ješajahu), rozsáhlá kniha, sbírka proroctví (rozsah asi 200 let) - působil až do 7. stol. v Jeruzalémě, z aristokratického rodu – synovec krále, velký politický vliv, radil králi, pokryl vládu 5 králů, jeho spisy psány složitým básnickým jazykem - Velká vize boží slávy – národ je závislý jen na hospodinovi, předpovídá mesijášský věk – bude nastolena doba bez problémů - Izrael – trpící služebník boží - Založil školu – kniha tak byla psána jeho jménem i po jeho smrti (3 až 4 knihy) - Poslední král ho nechal zavřít do dutého stromu a přeříznout v místě ústpotrestán za vyvyšování se nad lid - V jeho knize je v podstatě vše, různé vize i historie, velice oblíbená
Jeremiáš - Jirajáhů = hospodin vyvyšuje - Jeho kniha je uzavřená v jasném časovém období, psal ji sám, během vlády posledních pěti judských králů - Král Jošiáš (až 609 př.) chtěl porazit egyptského krále, ale byl v boji smrtelně raněn – Jeremiáš byl u toho, byl svědkem různých politických krizí - Pocházel z kněžské rodiny, 627 př. Povolán bohem (měl vidění) a stal se dvorním prorokem a kritikem králů - Vzrůstala moc Babylonie a judští králové spolupracovali s Egyptem a Bab. To brala jako zradu vazalské smlouvy - Jeremiáš kritizoval i sociální poměry, nakonec byl pronásledován jako zrádce, když stál na straně Babylonu (byl prostředníkem mezi Bab. A Jer.) - Po porážce Jeruzaléma chtěl zůstat se zajatci, ael nakonec zůstal v Jeruzalémě a později šel do Egypta - Kniha je poměrně moderní, píše i o sobě a svých pocitech, je zakotvená v přesných historických údajích - Je tam popis osudu knih – král knihu spálil a Jeremiáš jí musel napsat znovu - Neustále ohlašoval boží soud, kritizoval šlechtu, lid i kněžstvo (chrámový provoz), nalezneme i útěšné a lidské pasáže, je nejčtivější z proroků Ezechiel - Jichezkel = bůh upevní, upevnil - 592 př. Povolán, patřil k první vlně zajatců v Babyloně, od mládí žil v Bab. (od r. 597př.), pocházel z kněžské rodiny, ale nikdy nemohl kněžství vykonávat, což ho trápilo a snil o tom - kniha začíná zážitkem vidění hospodina – mystický zážitek – velice zdařilý popis, nejlepší mystický popis vůbec (vidění božího trůnu na nebesích) - tento spis nebyl určen mládeži, aby ho svou fantazií nebrala příliš vážně - popisuje boha jako vládce nebes a vesmíru(babylonští bohové mu jen tahají vůz a slouží mu), pravým chrámem je mu kosmos (i kdyby padl chrám v Jeruzalémě, tak se nic neděje) - zavádí žánr apokalypsy, vizionářské spisy z těžkých dob od utlačovaných lidí, hledali naději v budoucnosti – zlo bude překonáno masivním vpádem dobra - skryté symboly a obrazy, tak aby rozuměli jen utlačovaní a ne utlačovatelé, jednotlivé osobnosti začínaly mít své atributy Králové - Izraelci dlouho odmítali funkci krále, měli tzv. soudce, jejichž funkce nebyla dědičná, byli povoláváni přímo bohem k určitému úkolu, například po dobu nějakého nebezpečí stál soudce v čele lidu a po něm zase odchází do ústraní¨ - soudcem se mohl stát kdokoli ( třeba i cizinec, mladík či žena), ale musel být vyvolen bohem k určitému úkolu - Samuel - popisuje upadání prestiže soudců, on jako prorok převzal funkci soudce a lid chtěl, aby byl ustanoven králem - on to lidu vymlouval, že bude král zneužívat moc, nakonec Samuel vybral Saula (krásný a vysoký), Saul = vyžádaný lidem, pocházel z kmene Benjamin (asi 11 stol. př.), statečný a ušlechtilý, vítězné boje - došlo však ke zvratu, Saul začal trpět depresemi a pocitem pronásledování, záchvaty vzteku, žárlil na zetě Davida
odvracel se od lidu a boha, začal Davida pronásledovat, nakonec se obrátil k věštkyni (tehdy zakázané), nechal si vyvolat mrtvého proroka Samuela - druhý den v bitvě padl, nastoupil David, Saul měl ale mnoho synů – možných dědiců trůnu, kteří byli postupně zabíjeni - David vládl asi 1000-960 př., pocházel z kmene Juda z Betléma, byl manželem Saulovi dcery Jíkal - Byl profesionálním vojákem, na svém útěku se nechával najímat jako bojovník, shromáždil kolem sebe skupinu bojovníků a sjednotil sever s jihem, jako nové centrum vlády zvolil Jeruzalém, založil zde město Davidovo (čtvrť) - Rozšířil říši, odolal Pelištejcům a zatlačil je k moři - Vytvořil jednotné království, ale stále byl cítit rozpor mezi severem a jihem - Nepreferoval svůj kmen, vytvořil nadkmenový stát s novým neutrálním centrem - Došlo k bojům v jeho rodině (syn zabil syna) Šalamoun- Šalomoun - 960 – 922 př. , matka byla jebusejka, nastolil koncepci ideálního krále, autorem žalmů, věnuje se ochraně kultu – zbožný panovník, idealizace - na trůn měl nárok jeho starší bratr, Š. se oženil s egyptskou princeznou - měl výborné vztahy s Féničany, kontakty s Jemenem, poměr s královnou ze Sáby úspěšná politika, orientální monarchie – potlačení kmenů, správci byli vládní úředníci, rozsáhlá stavební činnost – pevnosti, silnice, hradby, obnovil rozpadlá města, chrámy - znamenalo to ale velkou finanční zátěž pro lid – vyšší daně a robotní povinnost - on sám měl velice nákladný harém - jinak byl ale mudrcem a spravedlivým soudcem, občas však pyšný, zotročoval lidi - zvedla se proti němu nevole – sesazení kmenových náčelníků - králové jsou lidští, kritizováni, bible na ně nahlíží jako na lidi, aby se nepřibližovali bohu -
Mesiáš - z mašíach – pomazaný posvátným olejem, původně bojovník, válečník – po boji byl vykoupán a pomazán oleji, ozdoben šperky, do ruky dostal hůl či žezlo (symbol posvátného stromu) – z toho se stala klasická korunovace - olejem pomazáváni významní lidé, později označení pro pravého krále, který byl očekáván - někdy tak označeny i historické postavy, které nějak pomohly - bylo naznačováno, že Mesiáš bude potomek Davidův, později nadpozemské rysy, přijde na konci časů, v dobách Talmudu (druhého chrámu) – 2 mesiášové, 1 padne v bitvě, pak přijde druhý a zvítězí, bude předcházet prorok 3) 4.3.08 - po návratu ze zajetí chrámové kněžstvo ztratilo část svého vlivu, stejně tak i šlechta a proroci - během několika set let – instituce Velké shromáždění = 120 lidí, něco jako parlament, nejvzdělanější lidé, v čele byl velekněz, ale bez celého shromáždění neměl žádnou moc, říkalo se mu také San hedrin Hasmonejci = královská dynastie, ale nebyli příliš vážení, vnímáni jako cizinci Saducejové = něco jako politická strana, patřili ke konzervativním kruhům, kolem kněze Farizejové = jediným měřítkem společenské hodnoty pro ně bylo vzdělání
- vytvořila se vrstva lidových učenců, kteří navazovali na prorockou tradici a měli ve společnosti velkou úctu - nepoužívali vzdělanost k vydělávání peněz, ve volném čase vyučovali - před zkázou prvního chrámu zde byly tři hlavní činitele: král, kněžstvo a proroci, mezi nimi bylo stálé napětí, žádný z králů není popisován jako dokonalý, proroci kritizovali i kněžstvo - po zániku chrámu se začala vytvářet paralelní mocenská struktura a došlo k laicizaci – kult se stal záležitostí rodiny a každého jednotlivce, už nemuselo vše probíhat přímo přes kněze - vzniká synagogální judaismus, různé teorie o vzniku synagog, někdo říká, že byly odedávna (něco jako radnice, větší místnost) -jeden vídeňský religionista dává vznik synagog do období písařů asi 4. stol. př. – doba velkého shromáždění, vytváření komentářů k bibli – Talmud - synagogy fungovaly jako studovny, kde se lidé mohli seznámit se zákony a tradicí, popírá funkci synagogy jako chrámu, chrámy existovaly společně se synagogami, po zničení chrámu synagogy zůstávají - Egypt 3.stol. př. – nejstarší doklady o synagogách, ve velké Alexandrijské měli dokonce sochy faraonů (byla největší na světě) - při synagogách laická sdružení a studijní kroužky - na rozdíl od chrámu se v synagoze nepřinášejí oběti a může sem vstoupit každý - beiknesed = dům shromáždění, jiné označení pro synagogu - nejčastější typ je bazilika, poutník zde vždy nalezl ubytování a pohoštění, měla stát někde u potoka nebo se u ní staví rituální lázeň „MIKVE“ - schrána na Tóru – Háron ha kodeš, často výklenek orientovaný směrem ke chrámu, před schráno visí opona (zdobená) - vybavení synagogy je jednoduché, původně se sedávalo na zemi na rohožích, svícny či olejové lampy – symbolická funkce (věčné světlo), uprostřed je vyvýšené řečniště - bima - genýza = skříň či výklenek na poškozené svitky a dokumenty, hodně poškozené se pohřbívaly, když byla genýza plná, tak se zazdila (př. Nález Káhirské genýzy) - v synagogách se odehrával různorodý společenský život, v čele stojí hlava synagogy - chazan = učitel, zpěvák, kostelník, rabín není nutně tím, kdo vede bohoslužbu - nad více synagogami je rada starších (volená na rok), řádné bohoslužby se musí zúčastnit alespoň 10 dospělých mužů (minjan) - modlitby se vedou v hebrejštině, součástí je čtení a výklad Tóry, střídají se účastníci, na závěr na přečtená slova následuje kázání - v Egyptě existovala funkce tlumočníka do řečtiny - v pevnosti Masada v Palestině nalezena stará synagoga, další významná je v městečku Kararnau, dále v Sýrii- fresková výzdoba (biblický děj), další staré syn. V Řecku, Turecku, Jugoslávii,…. 4) 11.3.08 Židovský kalendář a svátky = „LOAH HA ŠANA“ neboli tabulky roku - je lunisolární, měsíce jsou podle měsíčních fází a roky se počítají podle slunce - jeden rok má 12 lunárních měsíců po 29 nebo 30 dnech – 354 dní, počet se doplňuje jedním měsícem o 29 dnech 7x v průběhu 19 let - každý měsíc začíná o novoluní, což je polosvátek – začátek měsíce (troubení na šofary)
- prostředek měsíce připadá na úplněk, den začíná západem slunce a týden nedělí, počítání měsíců začíná od jara, jejich názvy pocházejí z akkadštiny - měsíce: nisan (avív = jaro) 30 dní, náš březen až duben, znamení skopce, íar (duben až květen) 29 dní, býk, sivan 29, blíženci, tanús 29, rak, áv 30 lev, elu 29 panna, tyšrý 30, začíná jím nový rok, váhy, dešvan štír, nešťastný měsíc, - kyslev 29 střelec, tevet 29 kozoroh, švat 30, vodnář, adar 29 ryby, adar šerý přestupný měsíc, 29 dnů - svátky - hlavní jsou v Tóře – nejdůležitější je Nový rok – Roš ha šana – slaví se dva dny na 1-2 tyšrý, je dnem troubení, začíná období pokání - po deseti dnech je Den smíření – Jom kipur – postí se a modlí, snaha dosáhnout odpuštění vin - na nový rok se otevírají 3 knihy, kde jsou lidé o kterých se rozhoduje - 15 – 21 tyšrý je Svátek stanů – Sukot- zemědělský původ, chýše – musí mít střechu a otvory, aby viděli nebe, čte se kniha Kazatel, připomíná člověku, že jsou si všichni rovni - 20. tyšrý – Slavnost Tóry - 15. nisan – Pesah – osm dní, připomíná vyjití z Egypta, základem je rodinná hostina seder, účastníci rodiny přehrávají tento příběh, svátek osvobození, v synagoze se čte Píseň písní (o vztahu hospodina a Izraele) - 6. sivan – Šavuot – letnice, týdny, původně zemědělský svátek, první sklizeň ječmene, seslání Tóry na Sinaj, čte se kniha Rút (prababička krále Davida, přišla od pohanů) - sukot, pesah a šavuot = poutní svátky, muselo se jít do chrámu, alespoň 1x za život museli dojít do chrámu do Jeruzaléma (později náhražka Řím a Santiago de Compostella) - 25. kyslem – 2 tevet- Chanuka, znovuzasvědcení chrámu, svátek světel, světla se dávají do oken a dveří, Tóra je světlem celému světu (8 dní hořela troška oleje v chrámu) - 15. švat – Tu bišvat – svátek stromů, ochrana přírody, sázení stromů, v rodinách hostina z plodů stromů - 14. adar – Purim – v knize Ester, oslava Ester, která zachránila Židy, přehrává se v rodinách - 5. íar – Jom ha acmaut – svátek nezávislosti, počítání Omeru – vypočítávalo se, kdy bude Šavuot, svátek studentů - Jom Jerošam – den Jeruzaléma - mimo tyto hlavní svátky jsou ještě postní dny jako například Gedaliův půst (na památku jeho zavraždění), Esteřin půst (Ester se postila před záchranou), Tyša be av (smutek, zničení chrámu, 9 av, nejvýznamnější půst, drží ho většina lidí) - 5 svátečních svitků: Sukot – kniha Kazatel, Pesah – Píseň písní, Šavuot – kniha Rút, Purim – Ester, 9. av – Pláč Jeremiášův - struktura svatých písem: centrální bod judaismu, v hebrejštině se neříká SZ, ale TANACH (Tenach) – původ ze tří písmen Tóra Nevím (proroci) a Ketuvín (spisy) – celkem 39 knih z různé doby - kanonizovány postupně, první byla Tóra asi v 7. stol. př, Proroci kanonizováni asi 3. stol př.
- Tóra – Chumiš, Pendateoch – 5 knih Mojžíšových: 1. Berešít – Genesis, 2. Šemot – jména, Exhodos, 3.Vajikra – a volal, Leviticus 4. Bamidhar – na poušti, Numeri, 5) Dvarim – Slova, Deuteronomium (druhý zákon, desatero, shrnuje události od exodu do celku) - Proroci – Nevím- přední (na začátku bible) a zadní proroci, přední: 6 knih Jozue, Soudců, Samuelovy a Královské, královské kroniky, historické knihy o dějinách, říká se jim proroci, protože autory byli zřejmě Samuel a Jeremiáš - zadní proroci se dělí na literární ( Izajás, Jeremiáš, Ezechiel) a 12 malých - Spisy – Ketuvín- doplňková četba, různé příběhy, např. kniha Žalmů – 150 modliteb (autorem možná David), dále kniha Přísloví, Jób, Daniel, Ezdráš, 2 kroniky – královské kroniky - tyto spisy jsou žánrově nejpestřejší skupinou 5) 25.3.08 - Jeronimus Eufebius – sv. Jeroným, 4.-5. stol., psal latinsky - patron překladatelů, nejvýznamnější překladatel Bible z hebrejských originálů a Septuaginty - latinská verze bible má více knih, příběh o Juditě – velice oblíbený, inspirace pro umělce (Rembrandt), Judita usekla hlavu nepřátelskému generálovi Holaternovi a zachránila tak Betúlii, hrdinka - Tóbit = jméno hlavního hrdiny, beletristický román, hledá lék pro otce, pohádkové motivy, doprovázen archandělem Rafaelem (průvodce) - další spisy: přídavky ke knize Ester, Šalamounova moudrost, Kazatel ( moudrosloví, hádanky), Bárúk ( o tajemníkovi Jeremiáše), Jeremiášův list, Přídavky ke knize)Daniel ( příběh o Zuzaně, Bella a drak – humorné vyprávění, jak David usmrtil Babyloňanům draka), 1. a 2. kniha Makabejská ( historický spis z temného období, diplomatické dopisy, politická jednání), 1. a 2. kniha Ezdrášova, Menašeova modlitba (podle krále Menaše) Kánon - řecky pravetho – prut rákosí, metafora pro normu, slovo se objevuje v Septuagintě ve významu pravidla, ran. Křesť. Filosofie ho užívá ve smyslu pravidlo víry - Origenes – De principia, mluví o kanonickém písmu = sv. texty - sv. Jeroným – Kánon = souhrn kanonických textů = Bible, spisy které se nesmějí měnit, nic se k nim nepřidává, jsou autoritativní, představa, že jsou psané různými lidmi, ale přímo inspirované bohem – počet knih kánonu je konečný (Josefus Flavius) - dnes Písmo X Kánon – do písma se může přidávat, ale kánon je uzavřený, křesťané vlastně pokračují v psaní dalších knih - v Talmudu nejvyšší autorita Tóra, pak Proroci, Spisy a Deuterokanonické spisy – to vše dohromady tvoří Kánon - podle Talmudu mají jednotlivé knihy své autory, víme, že knihy nebyly psány chronologicky k tomu, jak jsou dnes řazeny - křesťanský kánon je širší, zahrnuje Tanach a NZ - pro judaismus normativní též Talmud, Mišna, Gemava a mystická kniha Zohar - moderní kritika – odborné rozebrání textu „Julius Wellhauser“ Pramenná teorie – 4 prameny (autoři bible) – 4 školy a tradice, dnes vyvráceno a
modifikováno, pramenů je asi více, všímal si změn v psaní textů v různém období, - pojmenování skupin A. podle božího jména 1)Jahvista – nejstarší 950-850 př. A 2) Elohista 850-750 př. - B. podle 5. knihy Mojžíšovi – deuteronomista 620 př., za krále Jošiáše - C. podle kodexu – Priester kodex – 450 př. - R. Rensdorf – další interpretace „Hebrejská bible a dějiny“ – důraz na deuterom. Tradici - kritici této teorie, říkají, že to není důležité – důležité je co zákon znamenal v dějinách - židovská tradice už věděla, že to nelze brát, jak je to napsáno zcela vážně, židovství předpokládá, že texty lze interpretovat 77 způsoby, každý člověk si to interpretuje vlastním způsobem, nekonečný počet výkladů - další z výkladů říká, že tyto texty mají 4 vrstvy: pardes, paradise - 1. Pšat – prostý, jednoduchý, doslovný, podle fundament. Nejsprávnější výklad - 2. Remez – alegorie x křest. pak vztahovali na Krista, rabíni ji začali omezovat - 3. Draš – hledání, eticky nejvýznamnější, káže se v synagoze – vztažení do současného života - 4. Sod – mystický význam, složité konstrukce, mohou se odchýlit od původního textu - 4 mudrci – rabíni na přelomu 1./2. století, Ben Azaj, Akíva, Eliša a Ben Zomak – vykonali všechny stupně výkladu a dostali se do ráje, záměr vyvolat Mesiáše - první hrůzou zemřel, druhý zešílel, třetí odpadl od víry - čtenář četbou dotváří text – důležitá interakce mezi čtenářem a textem Svaté předměty – KLEI KODEŠ - v judaismu platí striktní zákaz zobrazování boha, posvátné předměty se nesmí používat k profánním věcem, zachází se s nimi s úctou - patří mezi ně knihy se svatým obsahem- nejvýznam. Svitky Tóry - Talit – původně část antického oděvu, světský oděv, bílý plášť s černými/modrými pruhy, v rozích má třásně ciciot - mezuza – strážce dveří Izraele – šadai, svitek s modlitbou šena, v ozdobném pouzdře na pravé straně dveří, musí být tam, kde se jí nebo spí - kidušový pohár – na víno o sobotě, žehná se v něm - ozdobné svícny – šabatové vybavení, má být co nejlepší - chanukia 9 ramenný svícen - besamím – schránka na koření, loučení se sobotou, různé tvary - tefilín – modlitební řemínek, dva druhy- na ruku a na čelo - menora – sedmiramen. Svícen, nemělo by hořet všech 7 svící, to je znamení příchodu mesiáše - Tóra – musí být v synagoze - Šofar – beraní roh (či jiný), troubí se na něj o různých svátcích Svatá místa - Izraelská země a Jeruzalém, Zeď nářků a zeď chrámu, Hebron – jsou zde pochováni praotcové (ponti)
- amulety – šperky s významem talismanů, vliv orientu, judaismus rezignoval na zákaz těchto věcí, mohou být symbolem víry, ale neměla by jim být prokazována úcta, pouze slušné zacházení, také věci pro vítání šabatu – nádobí, ubrusy - atara – diadém pro talit, ozdoba - malý talit – nesmí být přímo na těle, přes tílko, pod svrchním oděvem, nosí se přes den, na spaní ne 6) 1.4.08 Životní svátky – Narození - narozeniny se slavily už ve starověku, slavnost děkující bohům, že umožnili dožít se toho určitého věku - každé dítě bylo v rodině vítáno, společenský status se odvíjel od počtu dětí, v nejstarších dobách mohl mít muž více žen a při neplodnosti se dítě mohlo adoptovat nebo muž splodil dítě s otrokyní, pokud někdo neměl děti byl mu po smrti postaven pomník, aby jeho jméno nebylo zapomenuto - různé rituály u chlapců a dívek - 8 den po narození chlapce se provádí obřízka (praktikovali ji už Egypťané i jiné národy) - provádí ji tzv. Mohel a dítě drží kmotr Sandala, původně ji prováděl přímo otec dítěte, nůž má oboustranné ostří - obřízka zamezuje různým zánětům, slouží k identifikaci a má mystické důvody (sebeobětování) - při obřadu bývá přistaven Eliášův trůn (zdobené křeslo), protože Eliáš je kmotrem všech dětí - pak probíhá slavnost Přivítání chlapce: přítomní drží svíce, rodiče se zde zavazují, že budou dbát o vzdělání dítěte a dohlížet, aby konalo dobro - ve 13 letech začíná chlapec plnit náboženské příkazy, k víře ho hlásí rodiče – rozhodují v podstatě za něj, proto se dnes obřízka nebere jako definitivní závazek - při obřadu chlapec získává jméno, každý má dvě různá jména – občanské a rituální - po uplynutí šestinedělí přichází matka poprvé do synagogy a pořádá se hostina na její počest - po narození dcery následuje hostina, kde děvče dostává jméno, hosté žehnají rodičům - Nida = tabu ženy po porodu (drží se 40 dní po chlapci a 80 dní po porodu dívkydívka matce bere více energie), nikdo by se jí neměl dotýkat, byla držena v ochraně a izolaci, obskakována a krmena, aby se brzo posílila - vykoupení prvorozeného = po vyjití z Egypta bylo vše prvorozené obětováno bohu, museli vyplatit všechny prvorozené syny - od doby zlatého telete musejí být všichni prvorození vypláceni ze služby bohu - odvíjí se to od prvorozeného dítěte matky – otevírá lůno - ve stáří jednoho měsíce otec platí 5 šekerů stříbra - syn kohena nebo levity tomuto nepodléhá a jejich synové také ne - když dítě nemá otce, co by ho vyplatil, tak se ve 12 letech vyplácí samo - součástí rituálu je hostina (na všech hostinách se musí podávat víno) Bar micva – syn přikázání - nejdůležitější předěl v životě chlapce, koná se v jeho 13 letech, kdy je nábožensky dospělý
musí nosit Talid a část z Tóry, veřejně přečte oddíl z Tóry v hebrejštině otec se zde zříká výchovných povinností, chlapec se musí začít věnovat mladším sourozencům a rodiče se také více věnují mladším, obec ho hostinou přivítá mezi sebe Bat micva – dcera přikázání - ve 12 letech, zkouška ze znalosti přikázání, obřad, kde se recitují biblické pasáže a následuje rodinná oslava - dnes velká rodinná záležitost, dávají se dětem dary -
7) 8.4.08 Školství - studium Tóry je zákl. povinností každého člověka od dětství až do smrti - pravidelný úsek dne by měl být věnován studiu Tóry, vzdělání obecně souvisí se ctností kultivovaností, každý se však musí živit také prací svých rukou a nejen studiem - studium Tóry probíhá pouze v hebrejštině - od starověku existovaly studijní kroužky, většinou jen pro muže (někdy i bohaté ženy) - od 4 do 6 let už děti čtou Tóru (formou hry) - od babylonského zajetí bylo velice důležité, aby každý dobře znal Tóru, celý národ si udržoval svou gramotnost ( i dívky musely být gramotné), Židé byli nejgramotnějším národem ve starověku) - veřejná škola u každé synagogy s veřejným učitelem, byla zdarma pro chudší rodiny - při budování nové obce se nejprve stavěla škola 1. cheder = pokoj = základní škola, učí se příběhy z Tóry 2. talmud = učí se použitelné mišny, hovoří se o textech 3. ješiva = zasedání = hl. Talmud, střední až vysoká škola, od starověku (akademie), univerzitní města už v Babylonii (Sura), každá škola měla svou významnou osobnost, za kterou studenti cestovali, studenti se tak na univerzitách střídali - ješivy byly zakládány také v zemích diaspory (poskytována různá stipendia, ubytování, vývařovny – většinou se stravovali zdarma u bohatých rodin) - ve východní Evropě se studovaly také mystické záležitosti - tradice ješiv vedena až do 17. století v původní podobě, dnes je v ješivách i klasická světská výuka - talmid chachan = žák moudrého, učenec - nejvýše postavený ve společnosti, společnost si ho cení, aristokracie vědění - musí dobře znát psaný zákon (bibli) i ústní zákon, ctít svého učitele, znát odpovědi na otázky lidí a umět jim poradit, být skromný - měl by dbát o svůj vzhled, má krotit spory a učením lidí podporovat mír ve světě - ambárec = sedlák, muž země, nevzdělaný člověk - na náboženské školy a školství dohlížejí v Izraeli politické strany, je to citlivá záležitost, často dochází k nepochopení ze světské strany - strana ultraortodoxních židů má hlavní zájem o tento typ škol - bezplatné státní náb. Školy – financovány náboženskými stranami, Šás – radikální náb. Strana, počet studentů náb. Škol neustále roste, studium zde osvobozuje od
vojenské služby, je založeno spíše na samostatné četbě a práci studentů, v seminářích se dbá na přímou diskusi Tradiční starověká židovská rodina - spadá do okruhu středomoří, společné hodnoty a určitá kulturní jednota stabilní v čase - dělba funkcí mezi mužem a ženou – svět mužů a žen striktně oddělený - rodina je hlavní jednotkou společnosti - mikrokosmem - muž je povinen držet čest rodiny, musí ji hájit, žena zase udržuje jistou intimitu rodiny, muž se tedy stará navenek (zastupuje rodinu ve společnosti) a žena uvnitř - žena má mít stud a muž agresivitu, sebejistý, má soutěžit s druhými - muž nesmí být nikomu zavázán či dlužen, musí umět potlačit své emoce, blaho rodiny je ukázkou jeho schopností - žena tráví většinu času doma, plní nespolečenské funkce – domácnost, domácí práce (výdělek), péče o děti a čeleď, nemá se nepatřičně procházet na veřejnosti (přepokládal se sklon žen k nevěře, proto měly zůstávat doma) - domácnost = centrum komunity, muž musí rodině sloužit, žena je královnou domácnosti - žena sice musí poslouchat manžela, ale v případě rozvodu si odnáší své věno, které do domácnosti přinesla - rozvod byl formálně jednoduchý, muž prostě prohlásil, že už ženu nechce (ale mohla být pomstěna svými bratry či otcem) - od muže se vždy očekávalo, že bude plodit děti a živit rodinu, že zajistí pokračování svého jména, děti jsou důkazem mužovy cti - otec měl vyjednávat sňatek svých dětí, manžel si bere manželku do své rodiny - otec chrání rodinu před cizinci, ale zároveň má roli hostitele - měl na starost především zemědělskou výrobu, zvířata a pole - manželka mohla se svým ziskem z domácích prací nakládat dle svého - pro ženu bylo hanbou zůstat neprovdaná, ctí bylo mít hodně dětí, velmi pevné pouto mezi matkou a dětmi, často zasahovala i do života svých dospělých dětí - měla vyučovat děti tradicím, předávat jim životní moudrost - ženy vyjednávaly meziklanovou politiku, starala se o rodinnou ekonomiku, manžel jí odevzdával zisk - v tehdejší době měli muži v rukou formální moc a ženy neformální = spoluautorita a rovnost - od 10. stol. existuje zákon o rozvodu – oba se musí dohodnout a žena si odnáší jednorázové vyrovnání (dosti vysoké) 8) 15.4.08 Svatba - v judaismu velký význam manželství a plození dětí, je to hlavní příkaz daný bohem lidstvu - člověk by od své přirozenosti neměl žít sám, v Talmudu je manželský vztah vysoce ceněný, manželka je radost a štěstí, muž bez ženy není lidská bytost, neměl by působit zármutek své ženě, měl by jí vzdávat čest – díky ní je jeho domu požehnáno, má svou ženu vždy ctít víc než sebe - po svatbě spolu začíná pár žít pod jednou střechou, duchové žijící v domech manželů – manželka se musí rozloučit s duchy v domě svých rodičů a manžel musí manželu představit duchům ve svém domě, aby jí přijali (přenášení přes práh)
- svědkové při svatbě zastupují komunitu, jedná se spíše o smluvní než náboženský akt – smlouva mezi mužem a ženou - podmínkou je vždy láska a respekt, právní rámec má jen manželství upevnit před vnějšími hrozbami - písemná smlouva – muž si bere ženu právně, čestně a vážně, žena prohlašuje, že nebyla ke sňatku přinucena - Talmud – muž si ve starších dobách ženu kupoval, soužití je také považováno za manželství, i bez písemné smlouvy - eusin = zásnuby, dříve dlouho před svatbou (min. 1rok), dnes je to velice krátký úsek, někdy probíhají zároveň se svatebním obřadem - pokud dojde k rozvodu vystaví se rozvodový dokument a žena dostane vyrovnání, už spolu nemají nic společného a nesmějí žít pod jednou střechou - obřad probíhá pod baldachýnem – chupa – drží ho 4 přátelé - jichup = část obřadu, kdy manželé odcházejí na chvíli do ústraní, v dřívějších dobách souložili, dnes jen odcházejí stranou k pohoštění - mnoho svatebních zvyků je ze starších tradic – například kytice, družičky či prsteny pocházejí již z pohanských obřadů - obřady se konají v synagogách a celá svatba začíná již o sabatu ráno týden před svatbou, snoubenci jsou slavnostně přivítáni v synagoze a ženich zde předčítá z Tóry, pak je zasypán ořechy (očištění od hříchů) - v den svatby se musejí postít, jsou jim odpouštěny hříchy, mají do nového životy vstupovat s pokorou - před obřadem hostí své přátele v oddělených místnostech, hosté pak doprovází ženicha k nevěstě a ten ji zahalí závojem - pod chupu vstupuje první ženich, pak vstoupí nevěsta a ženicha 3x obejde (symbolizuje to oddanost, vytváří také pomyslnou duchovní hradbu kolem něj, navíc to znamená tři věci, které jí musí muž poskytnout – strava, oděv a láska) - žena pak stojí po pravici muže a začíná obřad - aby mohl proběhnout, musí se účastnit alespoň 10 dospělých mužů, družbové jsou tradiční již od Adama a Evy (svědčili jim andělé) - družbové a družičky nesou zapálené svíce (symbolizují blesky), je zvykem rozbíjet porcelánový talíř (dříve dělaly výhradně matky) - rabín odříká dvě požehnání nad pohárem vína, pak se oba napijí a muž nasadí ženě na pravý ukazovák prsten, někdy se místo prstenu používají peníze, či jiné cennosti 9) 22.4.08 Stravovací zvyklosti - velice důležité je mytí rukou před i po každém jídle (jedná se jak o hygienický aspekt, tak o symbolické očištění od vin) - hamoci = požehnání chleba, chleba se musí dotýkat všech 10 prstů při odříkávání verše (ten má také 10 slov) - 10 prstů = 10 příkazů, které se podle Tóry pojí s výrobou chleba (orání pole – nezapřahovat různá zvířata do jednoho pluhu, neužívat různé osivo, zákon o paběrkování – spadané zrní má zůstat na poli pro chudé, stejně tak zapomenuté klasy na kraji pole, kněžím se odevzdávala 2% z úrody, prvotiny patřily levitům, desátky do Jeruzaléma, každý 3 a 6 rok povinná daň pro chudé) - chala = dávka, před upečením chleba se vždy část těsta oddělila a spálila
10 etap pěstování obilí a výroby chleba: orba, žnutí, vázání, mlácení, třídění, výběr, mletí, pros. Mouky, hnětení a pečení - spojitost chleba a soli – původně solení obětin v chrámě, dále sociální důvod – sůl má připomínat, že můžou přijít ke stolu i chudí (zároveň připomínka Sodomy, kde vyháněli chudé a byli proměněni v solné sloupy) - sůl také připomíná zázračné stvoření světa (krystalizuje), je velice levná a obyčejná, ale důležitá - připomíná, že jídlo je darem od boha a mělo by být pro každého, při její výrobě působí voda a oheň – spojení dvou živlů -
- ke každé hostině patří víno, alespoň symbolicky by měl každý u stolu dostat – symbol požehnání a svobody - na konci hostiny by se měl vypít pohár vína k dobrému završení - na stole vždy zůstává chleba (pro případné chudé, symbolizuje, že bůh dává lidem víc než je nezbytné pro přežití) - různá poděkování bohu, jedním z nejdůležitějších je poděkování právě za stravu - kašrut = náboženská platnost předmětu nebo činnosti, například košer jídlo či oblečení ( z jednoho druhu tkaniny) - kašrut se dělí na tři skupiny: 1. rituálně čistá zvířata – sudokopytníci, kteří přežvykují (nepatří sem velbloudi), dále sem nepatří masožravá zvířata, tlustokožci, vodní savci a hmyz, povolena je hrabavá drůbež, ale nesmí se draví ptáci či mrchožrouti, ryby se jedí jen s ploutvemi a šupinami, nejí se dravé ryby, pokud čisté zvíře nezahyne správným způsobem také se jíst nesmí - 2. nesmí se požívat krev v žádné podobě – při porážce zvířete musí všechna krev vytéci a zasypat se do země, v krvi je duše zvířete a ta patří jen bohu, maso se pak ještě důkladně nasolí a zavěsí, aby se zbavilo veškeré krve - 3. zákaz kombinace mléka a masa – nesmí se vařit současně ani jíst ze stejné nádoby, nesmí se současně jíst ( je to založené na biblickém zákazu jíst kůzle vařené v mléce své matky), když se sní maso musí člověk počkat až několik hodin než se napije mléka, naopak je interval kratší, u požití sýra následuje delší přestávka než u mléka - parve = pokrmy, co nejsou ani maso ani mléko, ty se mohou libovolně kombinovat - musí se kontrolovat vína, aby tam nebylo barvivo z hmyzu či chemie, uděluje se rabínské osvědčení na určité potraviny, které jsou zaručeně košer - v Izraeli existují pro výrobu potravin další košer předpisy, které se ale jinde ve světě nedodržují (například tam nejedí prvotiny) - hlavním posláním tohoto košer jídla spočívá v tom, že člověk má přemýšlet nad tím, co jí – o svém životě a své činnosti - snaha vnímat jídlo jako duchovní záležitost, stůl symbolizuje oltář - tato pravidla se ruší s ohledem na zdraví a život člověka
