Jazyk a styl prozaika Zdeňka Zapletala. Půlnoční běžci a Půlnoční pěšci

Generated by Foxit PDF Creator © Foxit Software http://www.foxitsoftware.com For evaluation only.

Masarykova univerzita v Brně Pedagogická fakulta Katedra českého jazyka

Jazyk a styl prozaika Zdeňka Zapletala Půlnoční běžci a Půlnoční pěšci Diplomová práce

Brno 2008 Vedoucí diplomové práce: doc. PhDr. Eva Minářová, CSc.

Vypracovala: Jana Přikrylová


Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury.

V Brně dne 8.dubna 2008

Jana Přikrylová


Na tomto místě bych ráda upřímně poděkovala paní doc. PhDr. Evě Minářové, CSc. za vedení mé diplomové práce, za cenné připomínky a rady, které mi v průběhu zpracovávání mé diplomové práce poskytovala.


Bibliografický záznam PŘIKRYLOVÁ, J. Jazyk a styl prozaika Zdeňka Zapletala Půlnoční běžci a Půlnoční pěšci: Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra českého jazyka, 2008, 88 l., 4 l. příl. Vedoucí diplomové práce Eva Minářová. Anotace Diplomová práce Jazyk a styl prozaika Zdeňka Zapletala Půlnoční běžci a Půlnoční pěšci se zaměří na jazyková a stylová specifika autora v obou dílech. Cílem bude i charakteristika jazyková a kompoziční obou textů. Práce umožní srovnání obou knih v rovině lexikální, syntaktické a stylistické. V rovině lexikální poukáže na jazykové prostředky příznakové a nepříznakové, také příslušnost lexika k útvarům národního jazyka. V rovině syntaktické se zaměří na stavbu Zapletalovy věty. V rovině stylistické nás seznámí s osobitou stylizací a kompozicí textů sledovaného autora. Cílem diplomové práce bude popis autorského stylu prozaika Zdeňka Zapletala, poznání jeho stylistických výrazových prostředků a stylového typu. Annotation: The Diploma thesis Language and Style of Zdeněk Zapletal the Prose-writer in publications Půlnoční běžci and Půlnoční pěšci focuses on author’s language and style singularities in both publications. The aim of diploma thesis is also the language a compositional characteristics of both texts. The diploma thesis enables comparing and contrasting of both books in lexical, syntactical and stylistic plane. In lexical plane symptomatic and non-symptomatic means of expression are pointed, and pertinence of lexical units to national language form as well. In syntactic plane is interested in Zapletal’s sentence construction. In stylistic plane the diploma thesis introduces author’s typical stylization and text composition. The main aim of the diploma thesis is the Zdeněk Zapletal’s author style description, understanding of his stylistic means of expression and style type.


Klíčová slova: Zdeněk

Zapletal,

jazyk,

výrazové

prostředky,

hovorovost,

expresivita,

nespisovnost, stylizace, kompozice Keywords: Zdeněk Zapletal, language, means of expression, colloquiality, expressivity, nonliterary language, stylization, composition


Obsah 1

Úvod .......................................................................................................... - 6 -

2

Předmět a cíl praktického výzkumu diplomové práce............................ - 8 -

3

Život Zdeňka Zapletala a jeho tvorba ................................................... - 10 -

4

Jazyková analýza próz Půlnoční běžci a Půlnoční pěšci ....................... - 13 4.1 4.1.1

Hovorovost vyjádření ..............................................................................- 16 -

4.1.2

Knižnost vyjádření ...................................................................................- 28 -

4.1.3

Expresivita vyjádření ...............................................................................- 29 -

4.1.4

Cizojazyčné výrazy ..................................................................................- 45 -

4.2

5

Spisovný český jazyk ......................................................................................- 14 -

Nespisovný český jazyk .................................................................................- 51 -

4.2.1

Nespisovnost v rovině lexikální ............................................................- 51 -

4.2.2

Nespisovnost v rovině tvaroslovné .......................................................- 60 -

4.2.3

Nespisovnost v rovině syntaktické ........................................................- 62 -

Stylizace a kompozice ............................................................................. - 64 5.1 5.1.1 5.2

Stylizace ...........................................................................................................- 64 Výrazové prostředky uměleckého vyjadřování ..................................- 64 Kompozice Zapletalových próz Půlnoční běžci a Půlnoční pěšci ........- 67 -

6

Osobité jevy charakteristické pro autorský styl Zdeňka Zapletala...... - 77 -

7

Závěr ...................................................................................................... - 83 -

8

Seznam studijní literatury: .................................................................... - 86 -

9

Seznam příloh ......................................................................................... - 88 -

-5-


1

Úvod Název mé diplomové práce je Jazyk a styl vybraného autora, v našem

případě Jazyk a styl prozaika Zdeňka Zapletala v prózách Půlnoční běžci a Půlnoční pěšci. Již podle toho, jak název diplomové práce vypovídá, pokusím se charakterizovat jazykové a stylové prostředky typické pro autora v obou analyzovaných prózách. Důvodem, proč jsem si zvolila psát dané téma na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, na katedře Českého jazyka, je fakt, že současnému českému autorovi Zdeňku Zapletalovi nebylo dosud věnováno mnoho pozornosti. Dle mého názoru je třeba zajímat se o současné české autory a jejich tvorbu. Zdeněk Zapletal je mi blízkým i místem svého bydliště a působení. Děj obou knih, Půlnoční běžci a Půlnoční pěšci, jsou zasazeny do prostředí Holešova, Zlína a Kroměříže. Tato místa patří také mezi místa, která dobře znám a mám je ráda. Ve své práci se pokusím analyzovat komplexní autorský styl autora. Poznání jazykové stylizace a kompozice současných literárních děl pomáhá čtenáři vnímat krásnou literaturu nejen z pohledu estetiky a krásy literatury, literární výchovy, ale také literární historie. Našim cílem bude zmapovat jazykový styl Zdeňka Zapletala a docílili charakteristiky jazykové a kompoziční obou textů. Pokusíme se o srovnání obou knih v rovině lexikální, syntaktické a stylistické. V rovině lexikální poukážeme na jazykové prostředky příznakové a nepříznakové, také příslušnost lexikálních prostředků k útvarům národního jazyka. V rovině syntaktické se zaměříme na stavbu Zapletalovy věty. V rovině stylistické se pokusíme o seznámení s osobitou stylizací a kompozicí textů sledovaného autora. Cílem diplomové práce bude popis autorského stylu prozaika Zdeňka Zapletala, poznání jeho stylistických výrazových prostředků a stylového typu. Základem diplomové práce budou informace získané prostudováním odborné jazykovědné literatury a také použití výzkumných lingvistických metod, které nám pomohou osvětlit používání vyjadřovacích prostředků charakteristických

-6-


pro současného spisovatele Zdeňka Zapletala v obou dílech, v prózách Půlnoční běžci a Půlnoční pěšci.

-7-


2

Předmět a cíl praktického výzkumu diplomové práce Diplomová práce Jazyk a styl zvoleného autora, v našem případě prozaika

Zdeňka Zapletala, se bude snažit podrobně analyzovat jazykovou a stylistickou stránku textů Půlnoční běžci a Půlnoční pěšci. Cílem práce bude dojít k závěru, čím je jeho autorský styl specifický a co jej činí osobitým. Důraz diplomové práce bude kladem především na dichotomii formy ( = spisovnost - nespisovnost). Zaměříme se především na jednotlivé jazykové jevy, jež jsou součástí dílčích útvarů českého národního jazyka. Pomocí excerpce jednotlivých lexikálních prostředků a jazykových jevů se pokusíme přesněji charakterizovat styl Zdeňka Zapletala. V rovině spisovnosti nás budou zajímat hovorové výrazové prostředky a její projevy v textech Půlnoční běžci a Půlnoční pěšci jak v rovině lexikální, tak v rovině syntaktické. Knižní a expresivní výrazové prostředky, jež jsou spolu s neutrálními také součástí spisovné podoby českého jazyka, budou evidentně také zmíněny a jejich jazykové jevy vyskytující s v obou prózách také vysvětleny. Součástí diplomové práce bude také postihnout užité jazykové prostředky nespisovné jak z hlediska lexikálního, morfologického, tak i syntaktického. Po dokončení syntakticko-morfologicko-lexikální části diplomové práce se budeme snažit také poukázat na užité jednotlivé výrazové jevy z hlediska kompozičního a stylizačního, jež tvoří základ každého autorského stylu. Základem výzkumného jazykového bádání budou dvě prózy Zdeňka Zapletala, Půlnoční běžci a Půlnoční pěšci, jež nám pomohou k odhalení a k systematickému uvědomění si jednotlivých výrazových jevů, které ve své komplexnosti zaujímají důležité místo, a to jako charakteristický jazykový a výrazový projev vůbec, v jazyku současného jihomoravského romanopisce Zdeňka Zapletala. Důležitou fází bude zhodnocení volby výběru jazykových prostředků a jejich funkce v textech a dále charakteristika autorových textů z hlediska stylistického a kompozičního. Vědním lingvistickým oborem, zabývající se problematikou jazykové analýzy textu, z něhož jsme po stránce teoretické vycházeli, je stylistika. Jak uvádí Marie Čechová:

„Stylistika je jazykovědná disciplína, která studuje styl a na

základě analýzy jednotlivých textů dochází k zobecnění zákonitostí stylizace jazykových projevů.“ (Čechová, 2003, s.17) Stylistika je věda, která se při svém -8-


zkoumání opírá o jiné lingvistické disciplíny, je nutné orientovat se ve struktuře jednotlivých jazykových rovin a jejich vzájemných vztazích. (Čechová, 2003, s.17) Stylistika stejně jako i jiné jazykovědné disciplíny je rozvíjena už u dětí na základních školách, jejichž úkolem bývá rozšiřovat své schopnosti psát a správně se vyjadřovat pomocí různých slohových a mluvních cvičení. Rozvoj této lidské schopnosti bývá samozřejmě podpořen dobrou znalostí mluvnických pravidel českého jazyka. Zdeněk Zapletal je autor prózy, který správným užitím jazykových pravidel a vhodným výběrem výrazových prostředků, poukazuje na svoji schopnost říci to, co chce i jak chce. Budeme se snažit také poukázat např. na to, jak autor využívá různých vrstev českého jazyka, respektive různých útvarů a poloútvarů národního jazyka, aby docílil přesnější charakterizace především v pásmu postav. Jazykový a stylistický rozbor obou Zapletalových románů Půlnoční běžci a Půlnoční pěšci se opírá o prostudování odborné lingvistické literatury a porovnání teoretických jazykových východisek s výrazovými prostředky vyskytujícími se v obou prózách. Základem pozorování je zaznamenávání jednotlivých nových poznatků na excerpční lístky, jež nám usnadní orientaci v dané problematice a zároveň splní funkci dokladů o výskytu jazykových jevů. Veškerý získaný materiál se dále analyzuje a třídí, aby vytvořil základ diplomové práce, jejímž cílem je postihnout autorský styl Zdeňka Zapletala a zmapovat užité výrazové prostředky, které se v obou textech, Půlnoční běžci a Půlnoční pěšci, vyskytují. Závěrem práce bude shrnutí a vyvození závěru.

-9-


3

Život Zdeňka Zapletala a jeho tvorba Autor společenských románů a scénárista Zdeněk Zapletal se narodil

3.9.1951 v Kyjově. Pochází z rodiny úředníka. Jeho otec emigroval v roce 1968 do Kanady. Zdeněk žil do svých pěti let v Bzenci, později ve Zlíně. Po maturitě na SVVŠ (Střední všeobecně vzdělávací škola) v Otrokovicích v roce 1970 studoval Farmaceutickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě, kterou úspěšně absolvoval v roce 1975. V sedmdesátých letech během studií hrál v bratislavské folkové skupině Tunel a psal texty i hudbu k vlastním písničkám. V letech 1975 – 1982 pracoval jako lékárník v Holešově u Kroměříže. Poprvé publikoval básně v Mladém světě a kratší prózy v regionálním tisku. Po úspěchu románu Půlnoční běžci, který se v té době stal bestsellerem (prodalo se přes 100 000 výtisků), odešel na volnou nohu a živil se jako spisovatel a v roce 1988 se stal spisovatelem z povolání. V první polovině 90.let byl vážně nemocen. Poté vystřídal několik zaměstnání jako např.: prodavač v butiku, stavební dělník, řidič, knižní distributor, redaktor a moderátor zlínského rádia Publikum. Dva roky byl vedoucím knihkupectví Votobia v Kroměříži a Přerově. Později byl redaktorem a šéfredaktorem dalšího zlínského rádia – AZ Rádia. V roce 2004 byl „duchovním otcem“ tvůrčích dílen časopisu Reflex pořádaných v Hotelu Ogar v Pozlovicích. Je ženatý, má dvě děti. V současné době žije v Tučapech (místní část Holešova). (Menclová,

2005,

s.

758,

Chaloupka,

2005,

s.

1076,

[on

line]

http://cs.wikipedia.org/wiki/Zdeněk_Zapletal).

Zdeněk Zapletal vstupuje do literatury v roce 1980 novelami Až přijdou plískanice a Proč se nás srny bojí, v nichž se uplatnily některé rysy charakterizující celou jeho literární tvorbu, např. situování děje na Zlínsko a také hlavní jejich protagonisté vyznačující se autobiografickými rysy. Rámec úzce osobní zkušenosti překročil v 80. letech v románu Pozdě

na hlasitou hudbu (1983) a zejména

v Půlnočních běžcích (1986). Tam na půdorysu

opakujících se banálních i

existenciálně závažných situací vytvořil svéráznou paralelu severočeských próz Vladimíra Párala. Podobně jako on i Zapletal zde dospívá ke kritice stereotypů a bezperspektivnosti života v reálném socialismu

80. let minulého století. Svůj

poukaz na monotónnost lidské existence Zapletal zesiluje opakováním stále stejných situací, paralelismem scén a zaměnitelností jednotlivých hrdinů. Próza je situována do

jihomoravského města, ale svým epickým apelem míří k problémům - 10 -


univerzálním. V komorních prózách z přelomu 80. a 90. let 20. století, jako je Sen na konci rána (1988) Křehké zboží (1988) a Nekonečný striptýz (1990) podává Zapletal studie mezilidských vztahů, především osudových lásek, odehrávající se v autentických kulisách. Téma milostné krize vložil i do prózy Kobova garáž (1992), která byla zároveň jeho osobním vyrovnáním s normalizačním režimem. Pokusy o hledání nových témat a stylu charakterizují Zapletalovu tvorbu 90. let. Z osobních zážitků vyrůstá román kriticky obzírající současnost Born in ČSR aneb Vekslštůbe cimrfraj (1994) i reportážní próza o bezcílném putování s kamarádem Probuď se a zpívej (1995). Ještě hlouběji do svého nitra sestoupil Zdeněk Zapletal v próze Andělé & Démoni (1996). V Půlnočních pešcích (2000) se vrátil (nejen názvem) k postavám nejúspěšnějšího díla své dosavadní tvorby a přinesl tak zprávu o stavu života příslušníků své generace v nových podmínkách na přelomu tisíciletí. Pokusem o hledání nového literárního tvaru byla kniha rozhovorů s Jarkem Nohavicou Poslední mejdan-Kecy (1992). (Menclová, 2005, s. 758) Výčet jeho dosud vydaných děl: o Proč se nás srny bojí- triptych před vyplutím-Mladá fronta, 1980 o Až přijdou plískanice- MF, 1980 o Poslední knížka o dětství- MF, 1982, Paradox, 1993 o Pozdě na hlasitou hudbu, Československý spisovatel, 1983 a 1991 o Půlnoční běžci, ČS, 1986 a 1987, Petrov 2001 o Sen na konci rána-MF, 1988, Votobia, 1997 o Křehké zboží-ČS, 1989, Optys, 1995 o Nekonečný striptýz- ČS, 1990 o Kobova garáž-K.B.K.P., 1992, Votobia, 1999 o Born in ČSR aneb Věkslštube cimrfraj -Akropolis, 1995 o Probuď se a zpívej -Akropolis, 1995

- 11 -


o Andělé & Démoni-Votobia, 1996 o Půlnoční pešci-Petrov, 2000 (Zapletal, 2001)

- 12 -


4

Jazyková analýza próz Půlnoční běžci a Půlnoční pěšci Román Půlnoční běžci napsal Zdeněk Zapletal v roce 1986. Již brzy po

svém vydání vzbudil zájem čtenářů, proto v roce 1987 vyšel podruhé. Kniha je věnována Zapletalově manželce Martě a kritiku Petru Bílkovi. Lze říci, že Půlnoční běžci jsou románem společenským. Vyznívají jako výrazná kritika společnosti (Dokoupil, Zelinský, 1994, s. 435) Půlnoční pěšci zachycují obraz českého maloměsta a na vzorku jeho obyvatel autor demonstruje realitu života poloviny 80. let 20. století. Na vybraných postavách popisuje autor společnost v převážně slabých stránkách, seznamuje nás s různými typy profesně úspěšných a hmotně zabezpečených lidí okolo třicítky, kteří jsou ale nespokojeni, nenaplněni, kteří propadají fádnosti menších měst. Zapletal dílem kritizuje především životní stereotypy, které ovládají jeho hrdiny. Děj se odehrává na malém městě, jménem Městec, který má svou původní předlohu ve městě Holešov, jež svou polohou zaujímá místo mezi Kroměříží a Zlínem. I obě tato města bývají v textu zmiňována. Román nemá jednoho konkrétního hrdinu. Ve středu dění je hned několik postav, které doprovází čtenáře během celé knihy. Hrdinové tvoří jakýsi vzorek české společnosti. V každé kapitole má svá postava, popř. skupina postav, své pevné místo a předem určenou podkapitolu. V celém textu nalezneme postavy, jejichž jména charakterizují postavu z hlediska její profesní role. Jistou výjimku tvoří postava Barona a Šampióna, jejichž jména jsou tvořena z jejich přezdívky. Dalšími postavami v knize jsou: Doktor, Inženýr, Pilot, obyvatelé Paneláku č. 66, Ošetřovatel a Zubař. Lze předpokládat, že autor pomocí profesních jmen vyjadřuje anonymitu soudobé společnosti. Je také třeba si uvědomit, že obyvatelé paneláku č.66, tvoří jakéhosi kolektivního hrdinu, a to přesto, že každé rodině, ba i jednotlivé postavě, je vždy věnována část textu. Cílem diplomové práce je popis autorského stylu prozaika Zdeňka Zapletala, poznání jeho stylistických výrazových prostředků a stylového typu. Abychom mohli zmapovat užijí jednotlivých výrazových prostředků v textech Půlnoční běžci a Půlnoční pěšci, je třeba se zaměřit na národní jazyk, jeho vnitřní diferenciaci a jeho útvary a poloútvary.

- 13 -


Marie Čechová v knize Současná česká stylistika (ISV, 2003) mluví o národním jazyku následovně: „Národní jazyk představuje soubor integrovaných výrazových prostředků vymezených územně, uvnitř diferenciovaný funkčně a teritoriálně, stratifikovaný sociálně.“ (Čechová, 2003, str. 45). S pojmem národní jazyk je velmi úzce spjata stratifikace na jeho dílčí části, respektive na útvary a poloútvary národního jazyka. Ty podle kodifikační normy spadají do skupiny výrazových prostředků spisovných či nespisovných. Pro správné užití lexika českého jazyka v konkrétních situacích či funkčních stylech je velmi důležité rozlišit výrazovou dichotomii (spisovnost – nespisovnost). Kodifikovaná norma českého jazyka zcela jasně uznává pouze spisovnou podobu češtiny, která zahrnuje výrazové prostředky stylově nepříznakové – neutrální a stylově příznakové – hovorové a knižní. Jazykové prostředky, jež česká kodifikace neuznává a nezaznamenává jej pak Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, jsou nespisovné. Mezi české nespisovné jazykové útvary nebo poloútvary lze řadit: obecnou češtinu, dialekty, slang, argot či profesialismy. Základem jazykové analýzy textů je přesné pozorování a zkoumání textů z hlediska dichotomie formy ( = spisovnost a nespisovnost). Neopomenutelnou součástí analýzy beletristického díla z pohledu jazykového je studium odborné literatury týkající se dané problematiky. Jazyková analýza musí být nutně podpořena dobrou znalostí českého jazyka a schopností se

orientovat se v něm a v jeho

jednotlivých vrstvách, jejichž praktičnost spočívá ve správném užití lexik v konkrétních funkčních stylech. 4.1 Spisovný český jazyk Při jazykové analýze literárních textů je třeba se také zaměřit na funkčnost užívání slovní zásoby mluvčího a uvědomit si stylové rozpětí jazyka od hovorovosti ke knižnosti. Mezi oběma příznakovými vrstvami jazykových prostředků je současný neutrální spisovný jazyk, jeho nepříznakové prostředky. Spisovná a i nespisovná podoba češtiny je součástí českého národního jazyka. Spisovný český jazyk bývá užíván v komunikaci při sledování vyššího komunikačního záměru, tj. v těch funkčních stylech, jejichž adresátem je veřejnost. Jakékoli odchylky od spisovnosti v odborném stylu vnímá adresát jako nedostatek. Namísto toho mluvené projevy neveřejné, mezi něž bychom řadili soukromou - 14 -


konverzaci či osobní korespondenci, jistou míru nejen lexikálního odchýlení od spisovné normy běžně vykazují. Rozdílnost mezi mluvenou formou každodenní komunikace mezi lidmi a spisovností odborných textů, respektive mezi spontánní mluvou lidí, která je osvobozuje od odpovědnosti ke spisovné normě, a spisovnou kodifikovanou češtinou obsahující i četné knižní jazykové prostředky, bývá velký. Tato diferenciace bývá právě zmírňována kodifikačními posuny, které přibližují spisovnou normu běžně mluvenému jazyku. Je zcela jasné, že míra nespisovnosti v mluvené sdělovací komunikaci zcela podléhá konverzačním zvyklostem mluvčího. (Grepl, 1995, s.726-727) Příznakovost a nepříznakovost jazykových prostředků plyne z jejich příslušnosti k některým funkčním oblastem, tj. k oblasti odborné, hovorové, publicistické, řečnické, umělecké nebo administrativní. Je nutno si také uvědomit, že každý živý jazyk má svůj aktivní vývojový proces a jazyk se stále mění. Může v průběhu času měnit hláskové varianty lexikálních prostředků, ale také v průběhu komunikace lexika samotná. Jazykový vývoj se nevyhýbá ani českému jazyku a jeho slovní zásobě. Podstatou vývoje jazyka je snižující se frekvence užití neutrálního prostředku. Stylově nepříznakový výrazový prostředek se užívá se stále nižní frekvencí a postupně tak přechází do knižnosti. Příčinou jazykového vývoje je tedy uvolnění pozice neutrálního prostředku. Jazyk jako aktivní proces nesnese být neúplný, proto za účelem zaplnění prázdné pozice neutrálního prostředku využije stylově příznakový prostředek hovorový, který postupně ztrácí svou příznakovost. Nově vzniklá neobsazená pozice jazykového prostředku hovorového je doplněna prostředkem nespisovným. Stylově příznakové výrazy knižní, které byly původně neutrální, se odsouvají do pozic výrazů archaických, což už s hlavním jazykovým vývojovým procesem zcela nesouvisí. I ve dvou analyzovaných prózách Zdeňka Zapletala lze pozorovat tyto vývojové tendence. V obou nalezneme velké množství podstatných jmen, která byla původně nespisovná, ale dnes jsou dle Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost (Praha, 2001) spisovná hovorová, jako např.: panelák, rámus, smrad, šlágr, atd. Tato tendence se netýká pouze podstatným jmen. Nevyhýbá se ani slovesům, např.: frčet, naťuknout, špásovat, vypadnout (ve významu odejít) atd.

- 15 -


Všechna tato lexika v textu fungují jako stylově nepříznaková, tzn. že autor je vnímá a staví do pozice stylově neutrální slovní zásoby. 4.1.1 Hovorovost vyjádření Hovorovost

zaujímá hraniční pozici mezi jazykovými prostředky

nespisovnými a nepříznakovými, tedy neutrálními. Vedle nespisovných prostředků se hovorovost objevuje v běžné každodenní komunikaci. Běžná mluva lidí a také promluvy postav v prózách Půlnoční běžci a Půlnoční pěšci představují prostředky spisovné i nespisovné, ze spisovných pak hovorové i neutrální. Nespisovné jazykové prostředky jako jsou např.: jazykové prostředky argotické nebo dialektové mohou pomocí hovorovosti proniknout postupem doby až mezi spisovné jazykové prostředky. Základní funkcí hovorových výrazových prostředků je jejich využití v běžně mluvené komunikaci. Tato mluvená podoba jazyka se velmi často dostává do literárních děl, a to především promluvami postav. Jazyk postavy odráží sociální postavení postavy, užívá se k charakterizaci postavy. Časté užití hovorových výrazů, respektive mluvy každodenního života, je také velmi často chápáno jako autorův umělecký záměr přiblížit postavu a její život čtenáři. I Zdeněk Zapletal využívá této možnosti a hovorovosti užívá především v promluvách postav, jako např.:

•

Rozhovor postavy Doktora a Bratra

„-Fakt? -Jo. Přestaň chlastat, řekl Doktor -Dík...Nepůjdeš s náma na pivo? -Nemůžu, fakt, řekl Doktor a bratr mu řekl, že...“ •

Pilot

„…a já jsem pořád lítal a Marie pracovala a oba jsme pořád pracovali a pracovali, až jsme přestali mít čas na lásku, které bylo pořád míň a míň, až to byl jen zvyk,…“ - 16 -


•

Pilot

„…Spolehněte se, že to bude fakt něco, co tu ještě nebylo.“ •

Rozhovor Inženýra a Pilota

„-Neodpovídej mi otázkou. Schoval bys mě? -Jo, schoval bych tě, řekl Pilot -Díky, příteli, řekl Inženýr…“ •

Rozhovor Doktora a Bratra

„-Tys jí to fakt řekl? Ptal se Bratr … -Tys to fakt Barboře vykecal? -Jo, a už mi dej pokoj, řekl Doktor -Tys fakt uvěřil tomu, že bych jí to někdy řekl?…“ I. Hovorovost lexikálních prostředků

Některé lexikální prostředky, které jsme vyexcerpovali z próz Zdeňka Zapletala Půlnoční běžci a Půlnoční pěšci, jsou dnešním jazykovým územ klasifikovány jako stylově příznakové hovorové, jak o tom svědčí záznamy ve Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost (Praha, 2001). Mnohé z nich náležely kdysi do nespisovných útvarů národního jazyka. Hovorové lexikální prostředky obou próz se nejčastěji vyskytují v podstatných jménech a slovesech. Stylově příznaková hovorová podstatná jména jsou např.: činžák, malér, kumbál, muzika, záchytka, asfaltka, atd. Přídavná jména nebývají tak často hovorová, nicméně lze je v textech také nalézt, např.: nalitý. Mezi hovorová zájmena užitá v textu patří, např.: tys, cos. Do hovorových číslovek lze zařadit např.: pár (ve významu několik). Hovorová slovesa jsou např.: cucat (ve významu popíjet), flámovat, frčet (ve významu jet na dopravním prostředku), mrknout (ve významu zajít se na něco podívat). Hovorových příslovcím v textech je - 17 -


málo, snad je možné uvést jen příklad: míň. Četnost výskytu hovorových částic je vyšší, ale v textech se objevují stále jedny a tytéž, např.: no, jo, fakt, fajn. Průvodním hovorovým jevem vyskytujícím se ve dvou analyzovaných prózách je univerbizace neboli zkracování sousloví neboli víceslovného pojmenování. Výsledkem tohoto procesu je jednoslovný výraz, který nahradil původní víceslovné pojmenování. Nejčastější výskyt kratších forem slova, jehož význam zůstal stejný, bývá v nespisovných útvarech nebo poloútvarech českého jazyka záležitost, např. slangu, obecné češtiny nebo stylově příznakových hovorových lexémů. Slovník spisovné češtiny zaznamenává příznakové hovorové univerbáty vyexcerpované z próz Půlnoční běžci a Půlnoční pěšci, např.: činžák (činžovní dům), panelák (panelový dům), asfaltka (asfaltová silnice), šampus (šampaňské víno), záchytka (záchytná stanice) atd. V textu se také nalézají zkrácené výrazy, které náleží mezi prostředky útvarů nespisovných, např.: marska (cigareta značka Mars), maratonky (běžecká obuv), průmyslovka (střední průmyslová škola), fordka (automobil značky Ford). Hovorovost obou próz podtrhuje také existence hovorových hláskových variant slov. Tento jev se týká jen několika málo slov, která se často opakují. Nejčastější hovorová hlásková varianta Zdeňka Zapletala je é / í. Hovorová varianta –í- se nachází vedle nepříznakového nebo již částečně knižního –é-, např. ve slovesech: létat, navlékat, slézat či zahlédnout. •

„Co lítání? Co děti?…“

•

„Když lítali, lítali, když pili, pili až do konce.“

•

„…a veškerý svůj čas dělil mezi lítání, rodinu a přátele.“

•

„Kdo ti to navlíkl? Kdo tě vyparádil na tu smutnou slavnost?“

•

„…a Marie mu řekla, že se její muž kurví s tou dvacítkou, se kterou

se slízá na chatě jejích rodičů“ •

„…co by se stalo, kdybych se oženil s nějakou konkrétní polskou

dívkou, kterou bych někde zahlídl,…“ II. Hovorovost tvarosloví

V tvorbě Zdeňka Zapletala lze nalézt také

hovorovost vyjádření

v tvarosloví. Týká se to především 1. os. plurálu u sloves III. třídy vzoru kupuje, - 18 -


např.: děkuju (děkuji), ne/potřebuju (ne/potřebuji), miluju (miluji), schvaluju (schvaluji), obětuju (obětuji), pamatuju (pamatuji), vystěhuju (vystěhuji), odsuzuju (odsuzuji),

nestěhuju

(nestěhuji),

neordinuju

(neordinuji)

nebo

nezdržuju

(nezdržuji). Hovorová podoba slovesa je patrná z jeho koncovky, kdy na místě spisovného –i- se nachází hovorové –u-. Stejná problematika hovorovosti se u Zapletala nalézá také ve slově pro/žiju (žiji), což je sloveso I. třídy. •

„Děkuju, Moc vám děkuju. Nevím, jak vám to kdy oplatím.“

•

„Potřebuju čas. Potřebuju odklad toho hlášení o úrazu na

Bezpečnosti.“ •

„Miluju tě, Barboro, řekl Doktor,…Miluju tě moc, řekl znovu

Doktor…“ •

„-Ivan se sní chce oženit.-To mu schvaluju. Sandra je skvělá, řekl.“

•

„Ale já přece obětuju taky. Čas, energii, přerušil Inženýra Šampión.“

•

„Já si to pamatuju, řekla Stolářová, aniž by věnovala pozornost

tomu, co Baron říká.“ •

„Velice brzy se vystěhuju. Chtěl bych, abychom se rozešli jako

přátelé, řekl a …“ •

„Já sám odsuzuju sebe a je to pro mě horší, než kdyby to udělali

jiní.“ •

„Nikam se nestěhuju. Zítra letím na Slovensko.

•

„Na poliklinice máte pohotovost, řekl tvrdě Doktor.-Doma

neordinuju.“ •

„Nemám kam. Ale nezdržuju tě, ani nechci vzbudit soucit.“

o

„Copak musím napsat všechno, co prožiju? Říkal si Doktor.“

o

„Normál, žiju, ale říkali o mně, že jsem se zabil.“

Četnost tohoto jevu je v obou Zapletalových prózách velká. Všechny příklady jsou v textech zastoupeny a

hojně opakovány. Lze konstatovat, že

nespisovnost konjugace sloves III. třídy se vzorem kupuje patří mezi specifika Zapletalova autorského stylu.

- 19 -


Zapletalova tvorba se vyznačuje také jinou hovorovou podobou sloves, související opět s ekonomičností vyjádření. Slovesa, jejichž zkrácená podoba spočívá ve vytvoření univerbátu z plnovýznamového a pomocného slovesa, jsou dalším častým dokladem Zapletalovy hovorovosti v Zapletalových textech.. Nejvíce je tento jev vidět ve slovesech dokonavých, např.: nevěděls (nevěděl jsi), slíbils (slíbil jsi), nemohls (nemohl jsi), nezapomněls (nezapomněl jsi), dostals (dostal jsi), mělas (měla jsi), řekls (řekl jsi), chybělas (chyběla jsi), udělals (dělal jsi) nebo nenechalas (nenechala jsi). Zřídkakdy se tento jev vyskytuje také u sloves nedokonalých, jako je např.: nebývals (nebýval jsi). •

„Nevěděls, do čeho jdeš.“

•

„Slíbils, že mu to řekneš sám.“

•

„Nemohls říct, že nepřijdeš?“

•

„Nezapomněls náhodou, kdo tě vytáhl z toho zasraného krimu?“

•

„Fajn, dostals mě. Co chceš napsat?“

•

„Mělas ji ráda? – Nevím…U nás to bylo divné.“

•

„Řekls košer? Zeptal se Doktor romského advokáta.“

•

„Chybělas mi, pošeptal jí někam do vlasů.“

•

„Udělals mě ale dost brzy dědečkem.“

•

„Nenechalas tu žádné prachy…Míša vytáhne peněženku a položí na

stolek pětistovku.“ o

„Nebývals tak citlivý, poznamenala Karla.“

V obou prózách autora Zapletala je možno nalézt také hovorovost konjugace spočívající v diftongizaci původně dlouhého monoftongu í na ou (í > ou) ve 3. osobě plurálu. Nejvíce je změna zřejmá ze sloves např.: pracujou (pracují) nebo lížou (lízají). •

„Takhle zrána pracujou jenom voli, řekl kolega…“

•

„Ve vzduchu je cítit síra a nějaké chemikálie, dálnice na Anconu,

noční odpočívadla, bufety, obchody, Italové kouří, lížou zmrzlinu, strada je cesta…“

- 20 -


III. Hovorovost syntaxe

Častými jevy stylově příznakovými hovorovými v syntaxi obou próz Zdeňka Zapletala je užívání eliptických vět, parcelace syntaktických členů nebo užití nepravých vět vedlejších. Tvorba eliptických výpovědí je nejtypičtějším hovorovým projevem autora. Elipsa, též zvaná výpustka, je „věta, ve které není vyjádřen některý větný člen, který lze doplnit ze situace“ (Hauser 2001. str.41). Česká lingvistická věda rozlišuje dva druhy elips. Jedná se o elipsy exoforické a endoforické. Oba typy elips se vyskytují v prózách Půlnoční běžci a Půlnoční pěšci. Podstatou elipsy exoforické neboli situační je vazba na specifický kontext situace. Ekonomičností promluvy se otevírá možnost vypuštění některých větných členů, aniž by čtenáři nebyly jasné souvislosti. •

„...v každém obchodě VÝPRODEJ nebo SLEVA, zleva, FOR SALE,

TOTÁLNÍ VÝPRODEJ,….“ •

„...Pili, hádali se a bouřlivě se usmiřovali a potom, jedné studené

noci, si slavnostně a pateticky vytyčili zásady a pravidla svého vztahu. NEZÁVISLOST-SVOBODU-VOLNOST-TOLERANCI...“ V Zapletalově tvorbě se vyskytuje i další druh elipsy, endoforická elipsa, jejíž podstatou je vazba na kontext jazykový (Grepl, 2003, str. 696). Tento jev je nejčastěji využit v promluvách postav, v nichž jsou pomocí dialogů čtenáři zcela jasné jazykové souvislosti, takže není nutná explicitnost vyjadřování, např.: •

Rozhovor Prodavačky a jejich dětí

„...-Kapesníky máte? -Jo, odpověděl jí syn z prvního manželství. -Ty taky, Lucko? zeptala se matka-prodavačka. -Já mám špinavý. Já chcu čistý. Ten s medvídkem. -Nemám s medvídkem. Zítra. Tento ti ještě dneska vydrží.“ •

Rozhovor Inženýra a Šampióna - 21 -


„-Nebyly by v tom případě lepší dobré profesionálky? Navrhl Šampión -Možná. Zaměstnáváme nějaké? -Určitě. Jedině, že bysme nezaměstnávali.“ •

Rozhovor Barona a Renaty

„-Tys to fakt četl? zeptala se a Baron řekl:-Jo.“ •

Rozhovor Doktora a Barbory (jeho ženy)

„-Koupilas mi pivo? zeptal se. - Máš tam dvě, řekla.“

Funkcí všech uvedených jazykových jevů, respektive univerbizací víceslovných pojmenování, užití hláskových variant nebo eliptických výpovědí, je především ekonomizace vyjadřování, která je v hovorovosti nepostradatelná a pro hovorovou komunikaci příznačná. Opakování některých slovních druhů nebo větných členů podporuje autor hovorovost ve skladbě. Ty zastávají funkci podpůrných prostředků, které zaplňují možná volná místa ve výpovědi postav. Jejich četnost užití v textu, respektive občasná přemíra, zdůrazňuje hovorovost vyjádření, protože odráží nepřesnost především mluvených nepřipravených projevů, které stejně jako běžné denní komunikační situace nejsou dokonalé. Toto tvrzení nejvíce podporuje a zároveň dokládá časté opakování zájmen. Zapletal ve svých prózách inklinuje k přesycování zájmeny ukazovacími, osobními a osobními zvratnými, jako např.: •

Rozhovor Doktora a jeho otce

„Věčně ti nebude sedmnáct. Ti kluci, ti kámoši se na tebe vykašlou. Jejich fotříci jim zajistí pohodlné fleky s pořádným balíkem. A tobě nezbude nic. …To tě bude užírat. Nebudeš mít na to, abys jel na dovolenou.…“ •

Rozhovor Inženýra a syna Ivana - 22 -


„-Četl jsem Kmotra, ale už si skoro nic nepamatuju, řekl mladý Ivan. -V řeči mafie to znamená to největší varování. Je to něco podobného jako by ti poslali v obálce nábojnici… -Tu jsem taky dostal, řekl mladý Ivan -V tom případě se okamžitě sbal a zašij se někam, kde tě nikdo nenajde, poradil mu otec. -Můžu přijet domů? Zeptal se syn. -Zbláznil ses? Zděsil se Inženýr.…“

Pro hovorový styl Zdeňka Zapletala je příznačný i další jev, který se v odborné lingvistické terminologii nazývá parcelace. „Parcelace je vyčleňování syntaktických členů mimo „intonační“ nebo „grafickou“ větu.“ (Grepl, 2003, s. 697). Jedná se tedy o segmentaci výpovědi na jednotlivé její fragmenty. Parcelace je ve své podstatě tvořena kontinuitou několika samostatných eliptických výpovědí. Z hlediska písemného projevu je parcela záměrné vyjádření pisatele, protože ten má dost času, aby si promyslel perspektivu budoucího vyjádření. V mluveném projevu je to především znak nepřipravenosti, kde mluvčí nemá tolik času, a samotná parcelace

je zde spíše postupné připojování jednotlivých elementů výpovědi.

(Grepl, 2003, s. 575). Zdeněk Zapletal užívá parcelaci nejčastěji v promluvách postav. V jejich dialozích se snaží o autenticitu vyjádření, a proto je parcelace nezáměrná, jako projev nepřipraveného projevu běžné každodenní komunikace, např.: •

„Barone, možná ti budu připadat směšný, ale já jsem se prostě

zamiloval. Úplně vážně. Se vším všudy.…“ •

„Vrátila se Barbora. Pozdravili se. Pár běžných vět. Nic osobního.“

•

„Jana mu přinesla kávu. Dana cukr a smetanu.“

•

„Potuloval se po Slovensku a snažil se najít svého biologického otce.

Nebo matku.“ Nepravé věty přívlastkové (vztažné) bývají k větě hlavní připojovány pomocí vztažného zájmena co, které tvoří hovorový protiklad ke stylově - 23 -


nepříznakovému vztažnému zájmenu který a knižnímu jenž. Autor užívá v obou excerpovaných prózách pro hovorovost vyjádření i tohoto jevu, např.: •

„O co je ona horší než všechny ty děvky, co sbalily zazobané kořeny

a teď sekají dobrotu a předstírají počestnost?“ •

„Nirvanou přilákáš pubs, ale odradíš muže, co kupují encyklopedie.“

•

„…a on si představoval, jak doma sjede obě ty knížky, jak přelouskne

ty drsné pasáže z Ackerové o masturbaci a zvráceném sexu, co nikdy nepoznala a možná ani nepozná, protože chtít poznat nebude.“ •

„Připomínala mu rána po mejdanech, kdy tu, co chtěl, tu, co miloval,

dostal někdo jiný.“ •

„Takový malý pořez, co se snaží působit a vypadat kultivovaně jako

bílí.“ •

„Má na sobě přešitý zimník pepř a sůl, vlněnou šálo, co pletla matka

a která kouše do krku, na hlavě baret.“ •

„Ti, co pojedou, zkoušejí auta.“

•

„Hrob, co otec koupil, byl hned vedle hrobu, kde leželi jeho rodiče,

Doktorovi prarodiče, bába a děda, co bojoval v legiích.“ Osobní zájmeno „co“ se v nepravých větách vedlejších jeví jako příznakové hovorové k variantě nepříznakové představované zájmenem „který“. Typický jev hovorovosti Zapletalova autorského stylu je patrný z časté užití enumerace, která bývá součástí polopřímé řeči. Autor absencí některých větných členů či slovních druhů, v tomto případě nejčastěji sloves, podporuje čtenářovu percepci rychlého toku myšlenek a představ či zvratu v ději. Enumerace je neoddělitelnou součástí obou autorových děl. Její rozsáhlost je různá, od těch nejkratších až po výčet dlouhý téměř jednu stranu knihy. •

„Zralé, třicetileté majitelky, oblečené sexy, a ležérní třicátníci,

cinkání sklenic, vůně opékaných makrel nad dřevěným uhlím, šum hovoru, nitky přízně, problémy hovorů dotýkajících se „ velkých věcí“, neobyčejné řeči, pronesené jenom tak mimochodem mezi dvěma sousty, mezi usrknutím

- 24 -


vína a zapálením cigarety. Takové byly Šampionovy představy o budoucnu,…“ •

„Smutno, veselo, radostně, žalostně, něžně, drsně, laskavě, bez lásky,

vrásky, krásky, sedmikrásky…. Teplý podvečer. Doktorovi se nechtělo domů.“ •

„Peníze, žárlivost, mužovy nejistoty, její ambice, sny, její únava.“

•

„Vizitky, mobil, krabička prezervativů, hřebínek, špinavé slipy, čisté

ponožky a sobotní Blesk.“ •

„V kuchyni týden nemyté nádobí. Propálený koberec, natržené

povlaky polštářů, štosy knížek, novin a časopisů, hrnky od kávy a čaje, plné popelníky, šaty naházené na hromadě.“ Enumerace je patrná z obou analyzovaných próz. Lze konstatovat, že v próze Půlnoční pěšci je četnost jejího užití podstatně vyšší. S výčtovostí souvisí také tvorba rozsáhlých souvětí, která jsou tvořena na stejném principu, a to na skládání a dosazování stejných druhů vět. Hromadění vedlejších vět je také projevem autorovy výrazové spontánnosti v hovorovém stylu. Pro Zapletala je hromadění vedlejších vět záměrné, cílené a není nahodilé. •

„…Představoval jsem si, jak v tom ohozu ležím v rakvi, v saku ze

sekáče, a potom přišla do obchodu pěkná dvacítka a usmála se na mě úsměvem, jakým se dívky neusmívají na starce, a zachránila mi život a potom, jednou, kdysi zase přišla blondýna v letních průhledných kalhotách, v lehkém tričku, pod kterým měla velká prsa, nikdy se mi blondýna nelíbily, ale tato mě dostala, protože si koupila Bratry Karamazovy.“ •

„Utíkej, abys dohonil koroptve, předhonil lišky, kuny a drobné noční

šelmy, abys zahnal svým během srny a plachou zvěř, abys předehnal svou smrt, abys neměl srdce, které ti patří, abys měl srdce dvacetiletého mladíka, abys měl cévy jako gumové hadice a plíce jako vaky z PVC, abys mohl milovat do sto dvaceti, abys unikl svinstvu, abys přeskakoval kaluže a bláto, aby ses ukryl ve tmě noci a půlnoci, abys předhonil jiné, abys uměl utíkat, abys ráno, když se probudíš s pocitem, že začala válka, mohl vzít nohy na ramena, abys byl hubený, krásný, výkonný, aby tě nic nenasralo.“

- 25 -


Poslední uvedený příklad obsahuje několik vedlejších vět účelových. Přemíra účelových vět v tomto souvětí je z textu zcela zřejmá. Lze si uvědomit opakování větného schématu. Funkce tohoto syntaktického uspořádání je intenzifikace, zdůraznění a větší působení na čtenářovu percepci textu. Jedná se o typ anafory, jež má z hlediska sémantického dvě roviny. Ve větě se prolíná sémantická rovina opřená o city, představy a lidské životní snění s rovinou reality. Graficky lze tuto syntaktickou návaznost vedlejších vět vyjádřit takto:

1VH

2VV, 3VV, 4VV, 5VV,

7VV, 8VV, 9VV, 10VV, 11VV, 12 VV, 13VV, 14VV, 15VV,

18VV,

19 VV, 20VV

6VV Pk

16VV časová

17VV Pk

Neméně důležitým jevem dokládajícím hovorovost Zapletalových próz je výskyt parentezí (vsuvek). „Parenteze jsou části textu, které nepatří do jeho základní roviny.“ (Čechová, 1996, str. 261). Tuto vloženou myšlenku lze prezentovat jako hlavní větu, ale z hlediska významového je to nově přijímaná doplňující informace, z pohledu sémantiky je na úrovni věty vedlejší. (Hrabák, 1973, str. 157). Lze se domnívat, že je Zapletalovým záměrem dokládat a podporovat hovorovost všemi možnými prostředky. K tomu mu pomůže také časté vkládáním parentezí, které zpřesňují výpovědi spíše vnímáním okem. Tyto prostředky přinášejí do publicistických projevů bezprostřednost vyjádření, naléhavost sdělení, závažnost agitace, projev oživují, a proto působí jako prostředek stylové aktivizace. (Čechová, 2003, str. 221) O doplňováním informací tímto způsobem se autor snaží snad v každém odstavci své knihy. Lze tedy říci, že parenteze patří mezi frekventovanější syntaktické figury, např.: •

„Oba jeho klienti, obžalovaní z kuplířství, byli zproštěni obžaloby.“ - 26 -


•

„Vlado přišel s Marikou, o patnáct let mladší přítelkyní, se kterou

bydlel někde ve městě.“ •

„Bylo to osobní auto a na sedadle spolujezdce seděla Řidičova

manželka, Úřednice v Čedoku.“ Ve zkoumaných textech Zdeňka Zapletala byly zaznamenány doklady o užití ustálených slovních spojení, která se Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost jeví jako příznaková hovorová. Mezi takové frazémy patří např.: mít háček nebo nemít cenu. •

„Ten případ mu přiklepl šéf advokátní poradny, protože ten rozvod

měl jeden háček, kterým byla jedenáctiletá dívenka, kterou chtěli získat oba rodiče.“ •

„Otec mu říká, aby nejezdil. Nemá to cenu. Dá mu vědět, až se dozví

víc. Baron zavěsí.“ Častým jevem vyjadřující spontánnost v hovorovém stylu je i užívání kontaktových prostředků v promluvách postav. Pomocí kontaktových prostředků se autor snaží udržet zájem a pozornost adresátů během celé komunikace. Kontaktové prostředky se objevují i v závěru komunikace.(Čechová, 1996, s. 353). Kontaktové prostředky v obou prózách Zdeňka Zapletala plní funkci imperativu většinou pro 2. os. sg., např.: •

„Tak ještě spi, doporučil jí Pilot…“

•

„Neodpovídej mi otázkou…“

•

„Promiňte…ozvalo se u Inženýrova stolu“

•

„Posaďte se, vybídl Zubaře po příchodu do ordinace.“

Častým kontaktovým prostředkem bývá také oslovení postav, které bývá jak neutrální, tak také emocionálně zabarvené, např.: •

„Tati, teda vypadáš dost divoce s tou holou lebkou“

•

„Mistře, čekám, jestli mi dáš klíče,…“

•

„Poslouchej, holčičko, já vůbec neumím tančit, …“ - 27 -


•

„Romane, zítra si budem spolu celý den hrát.“

•

„Lásko moje, kde jsi zrovna teď, když tě tolik potřebuju,…?“

Kontaktové prostředky užité v obou prózách plní také funkce zvolání nebo zaklení. V této funkci bývají prostředky již na pomezí nespisovnosti, někdy až vulgárnosti, např.: •

„Hej, Petře, zítra do žádné školy nejdeš …“

•

„Hele, Šampouši, napij se s náma.“

•

„Ty vole, co je to za otázku? Lekne se Doktor.“

•

„Do prdele, neříkej mi zase šéfe. …“

•

„Hergot, Karlo, nech toho, zavrčel Baron, ale Karla

pokračovala:…“ •

„Kuš, vole…Děláš to všechno pro sebe a za sebe.“

Všechny použité doklady potvrzují, že autor próz Půlnoční běžci a Půlnoční Pěšci Zdeněk Zapletal užívá velké a také různorodé množství jazykových prostředků stylově příznakových hovorových. Tímto způsobem se snaží přispět k autenticitě stylizované běžné každodenní komunikace nejen prostřednictvím dialogů v pásmu postav, ale také řečí vypravěče. I ta má udržet pozornost běžného čtenáře. Záměrem jeho tvorby je proniknout ke čtenáři co nejblíže a to se mu užitím hovorových jazykových prostředků může podařit. 4.1.2 Knižnost vyjádření Spisovný český jazyk z hlediska stylového zahrnuje vrstvu stylově neutrální, dále hovorovou a knižní. Funkcí hovorovosti je zaznamenání autenticity výpovědi běžné komunikace, tedy běžné řeči obyčejných lidí. Knižnost má funkci jinou, její jazykové prostředky jsou vzdálené dnešní době a tedy pomocí knižních jazykových prostředků se v dnešní prostě sdělné komunikační situaci nemluví. I přesto, lze ale některé knižní výrazové prostředky nalézt ještě v současné prozaické tvorbě. Velmi malé množství užití těchto výrazů v textech lze doložit pomocí dokladů knižních jazykových prostředků vyexcerpovaných z obou próz. - 28 -


Autor užívá knižní výrazy v textu takřka bez jakýkoli pravidel. Vzhledem k tomu, že obě prózy zaznamenávají četné množství výrazových prostředků hovorových nebo nespisovných, knižní lexémy použité mezi ostatními výrazy nechávají vyniknout jejich vzájemný kontrast. Ten se pak projevuje odlehčeností výpovědi. Lze také konstatovat, že knižní jazykové prostředky se nevyskytují v dialozích postav. Jejich pozice bývá součástí spíše vypravěčovy deskripce. •

„Mezi kamarády nebyl nijak zvlášť oblíbený. V dětském věku

postrádal to fluidum osobnosti, které přitahuje slabší.“ •

„Baron pil ten večer hodně. Šárka méně a Pilot nevypil skoro nic.

Když se chystali spát a Pilot si stlal na zemi, zželelo se jim Pilota a pozvali ho k sobě na rozkládací gauč.“ •

„Nebuď malý, miláčku, řekla mu a Zubař se zeptal, jestli to nevěděla

včera, a ona řekla, že ne, že měla jet kolegyně, kterou včera odvezli do špitálu.“ •

„…a intenzivní přemýšlení o tom, co zažil, způsobilo, že jeho nitro

bylo citlivé a rozbolavělé a snadno přístupné citům i pocitům, kterým se jeho mozek bránil.“ •

„Konjunkturu své osobnosti zaznamenal v době, kdy se všichni začali

pídit po populární hudbě.“ 4.1.3 Expresivita vyjádření Při posuzování stylu autora je třeba zaměřit pozornost také na užití neutrálních či emocionálně zabarvených výrazů ve zkoumaných textech. Využití expresivity nebo její absence ovlivňuje zvukomalebnost celého beletristického díla. Jak uvádí Z. Hladká v Příruční mluvnici češtiny (Praha, 2003, str. 95), expresivní pojmenování se od citově neutrálního, respektive nepříznakového, odlišuje tím, že v expresivním výrazu je nejen označení, ale také významová složka, kterou tvoří

citový a volní vztah mluvčího k pojmenovávané skutečnosti.

Emocionální zabarvení, jež obsahuje každé expresivní vyjádření, bývá dvojího druhu. Adresát i mluvčí jej vnímají jako označení skutečnosti s kladným nebo záporným hodnocením.

- 29 -


Z. Hladká dále rozlišuje expresivitu trojího druhu: a) Slovo mívá trvale expresivní charakter, aniž by bylo zasazeno do kontextu, protože jeho emocionální zabarvení souvisí se slovotvornou nebo hláskovou podobou. Ze Zapletalovy tvorby lze uvést, např.: píšťaličky, fňukat, barabizna, zakvíknout, nakřaplý, úředníček (v hanlivém významu), atd. b) Slovo nosí expresivní hodnocení pouze v přeneseném lexikálním významu, např.: odskočit si (ve významu na chvíli se vzdálit, odběhnout), kolotoč (ve významu shon), kašlat (ve významu nedbat, opovrhovat) atd. c) Expresivita vzniká následovně až po zasazení slova do kontextu, který má odlišné citové zabarvení. Důkazy přítomnosti citového zabarvení prostředků vyexcerpovaných z próz Půlnoční běžci a Půlnoční pěšci budou posuzovány z pohledu lexikálního a syntaktického. Expresivitu často podtrhuje i stránka grafická. I. Expresivita lexikálních prostředků

Lexikální expresivita je spojena s primárním významem a označením slova, které představují

i citový postoj, respektive

hodnocení daného

výrazu.

Vyexcerpovaná pojmenování dokládá Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost a klasifikuje je jako expresiva. Zapletal v prózách uvádí např. tato expresiva: Podstatná jména s emocionálním zabarvením jsou např.: kšeft (výnosná práce), žvást (planý, zbytečný tlach), barák (dům), podfuk (lest, podraz), prachy (peníze) atd. Přídavná jména bývají např.: blbý (hloupý), ožralý (opilý), nakřaplý (o hlase trochu chraptivém) atd. Mezi slovesa s citovým zabarvením se řadí např.: kecat (zbytečně, hloupě mluvit), čumět (dívat se), chcípnout (o lidech zemřít), chlastat (opíjet se), makat (pracovat), fňukat (plakat), šoupnout (překládat něco někam) atd. Emocionalitu výpovědi lze vyjádřit pomocí nově vytvořeného lexika s výraznou podobou grafickou i zvukovou, např.: barák (dům), prachy (peníze) či makat (pracovat). Expresivně zabarvená slova v Zapletalových prózách mají také neobvyklé, respektive ne často užívané, hlásky ve stavbě slova. Tento jev možno pozorovat např. připojením předopatrových souhlásek ň, ť, ď, j k samohláskám, zejména zadním, nebo hláskou ch v některých souhláskových skupinách (Hauser, 1986, str.49). Příznak expresivity dokreslen hláskovou podobou expresivních

- 30 -


lexémů je v Zapletalově tvorbě patrný např. z těchto lexémů.: hňup, fňukat, frajer, chrochtat (o lidech), štěbetat. Emocionální hodnocení slova má ve své primární funkci vždy jen kladné nebo jen záporné hodnocení. Pozitivní postoj k označované skutečnosti mohou vyjadřovat např. tato lexika užitá v obou prózách Zdeňka Zapletala:

lavička,

pokojíček, pípnout, brečet. Mnohem větší zřetel je v Zapletalově tvorbě kladen na užití expresiv se záporným citovým zabarvením, např.: blábolit, barák, barabizna, skuhrat, kecat, hulit, chlastat, prachy, makat atd. Citové zabarvení v sobě neukrývají jen některá podstatná jména, slovesa nebo přídavná jména, ale také citoslovce, jejichž přítomnost emocionálního zabarvení je již přímo obsažena v jejich názvu. Zapletal v textech podporuje autentičnost vyjadřování postav také užitím citoslovcí, např.: au, ach, pa dadá nebo hop. •

„Při loučení ji tiskl k sobě tak silně, až se vysmekla a se smíchem

řekla: - Au, to bolí.“ •

„Udělals mě ale dost brzy dědečkem, řekl Major. – Ach, děti, děti,

povzdechla si matka.“ •

„Rozjedou to a budou hoblovat do tří do rána. Una píkolá,

kantábile…, Nebo:…pa da da da dá…hop hop…hop hop… chudám Wolfgang Amadeus…“ Expresivitu výrazu může také výrazně ovlivnit jeho morfematická stavba, např. zdrobněliny nebo slova zveličená. Mezi lexika s kladným emočním zabarvením užitá v próze Půlnoční běžci nebo Půlnoční pěšci se řadí, např.: deminutiva, eufemismy, důvěrné výrazy, hypokoristika nebo dětská slova. Lze se domnívat, že deminutiva, zdrobnělé výrazy, patří k jedněm z nejznámějších expresivních vyjádření. Postoj mluvčího k nositeli výrazu a jeho smyslu je převážně kladný. Subjektivita zabarvení deminutiv se stírá pouze v mluvě dětí, která se vyjadřují pomocí deminutiv a jejich vztah k sdělované skutečnosti nemusí být nutně emocionálně zabarvený. Prozaik Zapletal užívá deminutiva velmi málo. Nejvyšší jejich koncentrace se nachází poblíž postav Doktorových dvou dcer. - 31 -


Jak postavy dětí, tak i postavy dospělých užívají v prózách deminutiv vyjadřující věcný obsah se subjektivním zabarvením, např.: pokojíček, lavička, chvilinka nebo stařenka. •

„-Katko, Aleno, půjdete se mnou?…

… -My si tady děláme pokojíčky, řekly, a tak je doktor alespoň pohladil po vlasech a odešel…“ •

„Baron hledal sám. Nachodil desítky kilometrů, proseděl hodiny na

lavičce na nábřeží Dunaje.“ •

„Na chvilinku by snad mohly, řekla Zdravotní sestra, a to říkat

neměla, protože Tesař se rozzuřil,…“ •

„Na lůžku v sanitce ležela stařenka stará jako století.“

Při sledování textů Zdeňka Zapletala byla také objevena deminutiva, která nemají kladné emocionální zabarvení, nýbrž vyjadřují skutečnost bez subjektivního hodnocení, např.: nováček, polička, kufřík či jedináček. •

„Byl nováčkem, byl zajícem, byl x-tý v řadě na postup, a ti před ním

už pokročili o stupínek…“ •

„Byly tam umělé květiny v umělých květináčích, dřevotřískové

poličky, na teplou vodu čekal deset minut, a hned když dotelefonoval, volala dívka z recepce, aby to šel zaplatit.“ •

„V pondělí brzy ráno volal Senátor Inženýrovi a sháněl se po svém

diplomatickém kufříku.“ •

„Pavla byla jedináček, a tak i jiné pozornosti putovali do jejich

nového bytu.“ Zaměřením se na jednotlivé jazykové jevy pomocí pozorování textů prozaika Zapletala se zjistil i nízký výskyt eufemismů. Eufemismus je zjemnělý pojmenovávací prostředek užívaný především k označení trapných nebo nežádoucích jevů, která z citových nebo společenských důvodů nelze označit přímo a neutrálně. (Čechová, 1996, str. 50). V Zapletalových prózách je eufemismů minimum. Níže uvedený příklad se z jistého pohledu může jevit jako eufemistický. - 32 -


•

„-Já jsem Rom, vy jste… řekl, ale nedokázal vyslovit slovo lesbičky.

-Lesby, řekla za něho Zorka. Ano… Jsme diskriminované menšiny…“ Autor obou analyzovaných knih užívá také hypokoristik, výrazů z rodinného prostředí, z něhož se přenášejí do blízkého společenského okolí (Hauser, 1986, str. 50). Pro vyjádření emočního postoje k bližním volíme emocionální výrazy, které nalezneme v obou analyzovaných textech, např.: maminka, máti, dědeček, holčička nebo děvčátko (ve významu dcera), dceruška, tatínek, vdovička, babička, stařeček, stréček atd. •

„Dědečku, nezlob mě, zašeptala Karla a přitiskla se k Pilotovi.“

•

„Maminko, můžu si ještě přidat? Aspoň knedlíky a zelí?“

•

„Máti bude mít děsnou radost, že přijedu jednou taky s nějakou

ženskou.“ •

„Příště si pro mě přijdeš zas? Zubař jí řekl, že určitě, a když se

holčička ptala kam pojedou, řekl první, co ho napadlo.“ •

„…a Zubař si dal prst na ústa a děvčátko se chápavě usmálo a

odcházelo pryč.“ •

„No moment Zubaře napadlo, že za několik minut uvidí Karel jeho

dceru. •

-Moji dceru, moji dcerušku, řekl si Zubař a ihned na to zapomněl.“

•

„Tatínku, mě se ještě nechce domů.“

•

„Půjdu se svou roztomilou vdovičkou, řekl a potácel se , když si

oblékal kalhoty.“ •

„Proti tomu nic nenaděláš, řekla od okna babička a teď si pro změnu

povzdechla Dělnice.“ •

„Zubař viděl scvrklou hlavu stařečka, kterou měli na fakultě na

katedře patologie uchovanou v lihu.“ S hypokoristiky jsou úzce spjata pojmenování osob vyplývající z jejich křestního jména. Tato domácká podoba jména může mít jak ráz kladného zabarvení, tak i záporného. Zdeněk Zapletal užívá ve svých prózách při

- 33 -


pojmenování postav pomocí jejich jména takových výrazů spíše jen v kladném smyslu, např.: Petříček, Míša, Šáry (oslovení), Jarda atd. •

„Petříčku, já tě mám strašně moc rád.“

•

„Utekl před matkou do svého pokoje a zabořil obličej do břicha

hnědého medvěda Míši, kterého měl tak rád, a plakal taky pro něho…“ •

„Baron vytočil číslo, a když zvedla Šárka telefon, řekl: - Šáry,

potřebuji tě. •

„Jardo, čekala jsem tě…Nemohls říct, že nepřijdeš? Proč ses tak

opil?“ Z doložených příkladů hypokoristik užitých v textech lze konstatovat, že především zdomácnělá křestní jména s kladným hodnocením užívá autor v osloveních. Kladné expresivní vyjádření v prózách zaznamenáváme také v důvěrných (familiárních) pojmenováních.

Jak uvádí P. Hauser, užívá se jich v okruhu

známých osob v důvěrném styku (Hauser, 1986, s. 50). Nejčastější výrazy z této kategorie vyskytující se v tvorbě Zdeňka Zapletala jsou např.: miláček, brouček nebo také kočička a drahoušek. •

„Víš, broučku, až přijde maminka, tak si s ní budu muset promluvit.

Od té chvíle přestal mít Baron učitelku rád.“ •

„Doktor si ji představí, jak se usměje, pohladí ho a zeptá se: -Chceš

pivo, miláčku?“ •

„Podívej, kočičko moje sladká, já nevím, ale když se dva mají rádi,

tak by měli taky…řekl jednoho dne Inženýr, ale nenacházel další slova.“ •

-Ale klidně, drahoušku, můžeš se s ní stýkat, jak jen budeš chtít.“

Zdeněk Zapletal ve svých prózách téměř neužívá dětských slov, která jsou tvořena citoslovcemi, pro děti snadněji vyslovitelnými. Tato lexika jsou v jeho textech velmi málo častá, téměř je neužívají ani dětské postavy a ani postavy dospělých, kteří tato slova používají snad pouze tehdy, když s dětmi mluví. Některá dětská slova v jeho prózách přesto nalezneme. Příkladem typických dětských slov užitých v próze Půlnoční pěšci a Půlnoční běžci je brečet, pípnout nebo štěbetat. - 34 -


•

„Barbora tenkrát pořád brečela. Dva dny nic nejedla.“

Zajímavé je užití slovesa brečet. Jeho postavení ve větě označující plakání postavy Barbory, dospělé ženy, vede čtenáře k percepci věty s emocionálním zabarvením. Celá věta tak nabývá jiného významu, než kdyby autor užil stylově nepříznakový výraz plakat. •

„Znám, pípla dívenka. – Chodíte tam spolu s maminkou? Pokračoval

předseda…“ •

„Byl pátek odpoledne a Dělnice v Pletaně spěchala ze směny do

školky, kde si vyzvedla své dvě děti, a obtěžkána dětmi a jejich štěbetáním spěchala do samoobsluhy v panelovém sídlišti,…“ Expresivita vyjádření v sobě nezahrnuje jen kladné postoje či emoce vůči označované skutečnost, ale také doplňuje věcný význam o expresivitu zápornou. Dané vyjádření pak může mít několik podob, kterou představují, např.: pejorativa, augmentativa, slova zhrubělá, vulgární, dysfemismy, ironie atd. Autentičnost vyjádření postav, které se evidentně, stejně jako člověk v běžné komunikační situaci, ne vždy vyjadřuje spisovně nebo s kladnými emocemi, zachycuje také Zdeněk Zapletal v obou analyzovaných prózách. Nedokonalost jazykového vyjádření postav zachovává se vším všudy, takže i např. s vulgaritou postavy. Přítomnost negativního emocionálního zabarvení lexik v prózách Zdeňka Zapletala byla ověřena ve Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Vyskytující se lexikální prostředky představují, např. pejorativa, augmentativa, slova zhrubělá či vulgární a kakofemismy s dysfemismy. Všechny zmíněné termíny jsou si svou podstatou velmi blízké a rozdíl mezi nimi bývá v některých případech těžko vymezitelný. Za slova se záporným emocionálním zabarvením považujeme slova hanlivá, neboli pejorativa. V Zapletalových prózách můžeme nalézt např. tato pejorativa: barabizna, chrochtat, skuhrat, hulit nebo otrava. •

„Chci, ale tuto sobotu prostě žádné barabizny obhlížet nepojedu.“

•

„Baron zachrochtal, obrátil se na druhý bok a vrazil si pěst do úst.“

- 35 -


•

„Chvíli skuhral, že umře, ale to už jsem znala.“

•

„Byla v ní jiná jara a on byl mladý kluk a poslouchal Krýdens a hulil

cigára a zkoušel fenmetrazin.“ •

„Až přijde nějaký otrava, nechejte ho čekat deset minut.“

Velmi blízkou skupinou slov k pejorativům jsou slova zveličená čili augmentativa. Podle některých zdrojů, jako např. dle P. Hausera, se mohou řadit tato lexika mezi pejorativa. Záporné expresivní zabarvení v sobě mají názvy nositelů vlastností, kteří jsou charakterističtí nápadný znakem a jejich označení doprovází nejčastěji sufixy, např.: -as, -och, -oun atd. (Hauser, 1986, str. 49). V analyzovaných textech lze najít tato augmentativa, např.: zlatouš či ženská. Nutno dodat, že slovo ženská náleží do hovorové vrstvy českého jazyka, z příkladu je ale patrná funkce, výrazu ženská, záporná expresivní ve formě augmentativa. •

„Kdysi jsem jezdil závody do vrchu, řekne zlatý řetěz. Jakási zoufalá

peroxydová přítelkyně na zlatouše vsadí dva tisíce.“ •

„Ty jsi s tou ženskou? Ptá se Barbora svého muže. Doktor

neodpovídá.“ Při excerpci byly zaznamenány také výrazy zhrubělé a vulgární. Obě skupiny jsou si velmi blízké, proto jejich rozlišení není jednoduché. Zhrubělými slovy se označují skutečnosti, které vzbuzují odpor nebo pohoršení, a vulgární výrazy jsou znakem již nespolečenského vyjadřování. Do skupiny slov zhrubělých lze zařadit např.: blbý, hňup, podfuk nebo geront atd. Již jako vulgární se jeví např.: chlastat nebo chrápat. •

„Doktor si připadal jako ve snu, jako v nějakém blbém textu.“

•

„Jsi opravdu takový hňup?“

•

„…Baron poslouchal opilé žvásty o penězích a o podfucích a

machinacích, …“ •

„Šampión snil a viděl peloton a v doprovodném vozidle zahlédl

Markétu, která se cynicky usmívala zpod velikých černých brýlí a laškovala s nějakými geronty.“

- 36 -


o

„ Kristepane, kvůli ženské provedl takovou blbost…Musel zachrápat

nebo co. Ztratil rychlost a výšku a potom už se nedalo nic dělat,…“ o

„Po nikom jsem netoužil, nikdo mě nepřitahoval, nic jsem nevěděl.

Kdybych aspoň mohl chlastat.“ Další skupina slov, jejíž emocionální hodnocení je záporné,

jsou

dysfemismy. Jsou to prostředky charakteristické pro vulgární jazykové projevy. Užitím zhrubělého prostředku se popisuje výhradně záporná skutečnost, nebo hodnocení skutečnosti. I tyto výrazy jsou obsaženy v próze Zdeňka Zapletala, např.: oddělat, šašek, chlastat, hulit, skuhrat.

•

„Jestli tahle šaškárna toho chlapa neoddělá, tak už ho neoddělá

vůbec nic.“ •

„Stál proti ní, držel ji za ruku, navlečený do džínsů a jedné ze svých

bundiček, prototyp tvrdého chlapa, který jí před očima rozbředával na trapného šaška prosícího o milost.“ K vyjádření záporného emočního vyjádření užívá autor také ironii, která se vyznačuje, v tomto případě, užitím deminutiv. Vnímavému čtenáři je dle kontextu zcela srozumitelný ironický charakter výpovědi. Ironických výrazů v obou prózách není mnoho. Tento jev se týká např. slov : úředníček, pisálek či ubožáček. •

„Každý zasraný státní úředníček mu šel po krku.“

•

„Kdejaký pisálek může kdekoliv po nás plivat.“

•

„Stal jsem se obětí. Dalším ubožáčkem, který se jí plazí u nohou“

Užitím deminutiv autor poukazuje na jistou míru posměchu namířenou vůči označovaným postavám a zdůraznění také jejich „nízkosti“ či nedůležitosti. Čtenáři smysl tohoto označení neunikne a to je jistá forma Zapletalovy snahy proniknout blíže ke čtenáři.

- 37 -


II. Expresivita syntaxe

Expresivita v syntaktické rovině bývá velmi často v textech projevem těch funkčních stylů, jejichž záměrem je zapůsobit na citové vnímání čtenáře. Agitační záměr některých projevů může být velmi silný. Je možno si tohoto tlaku povšimnout např. v propagaci. V případě jemnějšího vlivu ze strany pisatele se pak může jednat o konverzaci či korespondenci. V beletrii se s expresivitou setkáváme velmi často v pásmu postav, respektive v pásmu dialogickém (Grepl, 2003, s. 775). Záměrem Zdeňka Zapletala v Půlnočních běžcích a Půlnočních pěšcích bývá také pomocí expresivity ve skladbě udržení koherence textu. Nepříznaková syntaktická skladba české věty je tvořena pravidly aktuálního členěním výpovědi, což je posloupnost tématu a rématu, tedy první části věty a druhé, která obsahuje jádro výpovědi. Specifika expresivity syntaxe mohou být podpořena přehozením tématu a rématu, které v mluvené podobě bývá doplněno i o jinou intonaci, než jaká by byla v české větě bez emocionálního zabarvení (Grepl, 2003, s. 775), např.: •

„Nikdy bych ti nelhal, to už bych ti radši neřekl pravdu. Jsme přece

přátelé.“ Pomocí doložené excerpce próz Půlnoční běžci a Půlnoční pěšci lze poukázat na některé expresivní odlišnosti syntaxe autorových textů od nepříznakové české výpovědi, jako např.: parcelace, elipsa, hromadění nevětných výpovědí, apoziopeze apod. Za typický projev expresivity v textu lze považovat např. parcelaci, která je ve své podstatě velmi podobná reliéfizaci výpovědi. Tu lze také snadno nalézt v obou prózách. Mezi oběma pojmy bývá jen malé odlišení. Parcelace je tvořena rozčleněním výpovědi na menší části, v podstatě na osamostatnělé větné členy, které si zachovávají sémantické i konstrukční vlastnosti příslušných větných členů, ale samy o sobě netvoří samostatnou výpověď (Čechová, 1996, s. 261), jako např.: •

„Vaše dcera je těhotná. Se mnou. Chtěl bych si ji vzít.“

•

„Karla je opilá. Nasedá do Francova auta. Projíždějí nočním

Zlínem.“ - 38 -


•

„Zazvoní telefon. Baron bere sluchátko. Myslí si, že volá Karla.“

•

„Uměl to zpaměti.…Měl to natrénované. Dokázal by to poslepu.“

•

„ Nechtěl ji uvádět do rozpaků. Byl v podstatě ze staré školy. Starý

slušňák, starý rudý gentleman.“ •

„Po většinu svého života chtěl volkswagena brouka. S výjimkou

posledních deseti let. Teď už ho chtěl zase. Teď už ho měl.“ Reliéfizace výpovědi (věty) je vyčlenění (grafické i zvukové) větných členů na místě, které k tomuto jevu není normálně určeno. Smysl těchto členů bývá reliéfizací zesílen nebo oslaben. (Čechová, 1996, s. 261) Příkladem reliéfizace výpovědi v textech prozaika Zapletala je např.: •

„Baron chtěl předvolat další svědky. Bývalého policistu z Útvaru pro

odhalování neorganizovaného zločinu a bývalého policistu z Útvaru pro odhalování odhalování.“ •

„Čas plyne. Vše plyne. Prominentní pacienti čekají. Nic už není jako

dřív. Ani cesty uvědomění ani brány osudu.“ •

„Rozloučili se. Ještě pořád pršelo. Inženýr si zase vyhrnul límec u

saka.“ •

„ Baronovi zemřela matka. Nebyla to jeho biologická matka, ale

přesto plakal.“ Dalším zjištěným projevem expresivity Zapletalových textů je užití eliptického vyjádření, které je v textu velké množství, ať už plní funkci hovorového nebo expresivního vyjádření. Evidentně nejčetnější užití elipsy je v dialogickém pásmu postav, např.: •

Rozhovor Inženýra se Šampiónem

„-Kdo z nich? -Všichni, řekl Šampion. -Vy jste tam ale taky… -Já tam taky patřím, přiznal Šampion. - 39 -


-I ty, Brute? řekl Inženýr. Dojalo ho to. –Máte málo? Proč to děláte? zeptal se.“ •

Rozhovor Inženýra a jeho ženy

„…Inženýra vyrušil telefon.-Máš moc práce? Zeptala se ho žena. -Jako vždycky, řekl Inženýr. -Takže se nudíš… -To se ptáš nebo konstatuješ? -To se ptáš nebo to víš?“ •

„Přišel na dvě věci. První byla jídlo, ta druhá pivo. Sedativa, která

poměrně pravidelně užíval, mezi radosti nepočítal.“ (P.P., str. 203) Dle posledního doloženého příkladu elipsy je vidět, že se vyskytuje také v pásmu vypravěče, ale jen zcela ojediněle. Pomocí excerpce a jazykové analýzy bylo možné si povšimnout expresivity zdůrazněné přítomností parentezí neboli vsuvek, které nebývají klasifikovány jako části syntaktického celku, ale bývají vnímány jako součástí sémantického celku výpovědi. •

„Psala básničky. Nějaké stichy jí dokonce uveřejnili, vzpomíná

Voloďa, ale nedokáže si vzpomenout, se kterým slavným spisovatelem byla nějaká vzdáleně spřízněná.“ •

„Měl to. Zavolal Blonďákovi, ale možná mluvil s Řetězem. Přijeli

oba, v doprovodu vyzývavých kozatých blondýn.“ •

„Přišel mu říct, aby si nezahrával s jeho matkou. Matka hodně

zkusila a on, syn Radek, nemá zájem, aby ji zklamal nějaký další hajzl“ •

„Vyloženě suchý týden. Nebylo do čeho píchnou, jak se tenkrát

říkalo.“ Zapletal ve svých textech, které se vyznačují příklonem k expresivitě vyjádření, často užívá také apoziopezi, přesněji nedokončení věty. Apoziopeze úzce - 40 -


souvisí s elipsou, v obou se vypouštějí členy, které jsou z informačního hlediska nadbytečné. Rozdíl mezi elipsou a apoziopezí je jen v tom, že elipsa si zachovává réma. Apoziopeze nikoli, ta bývá přerušena. Toto nedokončení větné výpovědi mívá příčiny emocionální nebo ztrátu výpovědní perspektivy. (Grepl, 2003, s. 697)

•

„Po cestičce mezi záhony se blížil Jarmilin syn.

-Ty vaše vlasy…Budíte pozornost, řekne mu a potom už se věnuje synovi.“ •

„Tunel za tunelem a mezi nimi krátký pohled na Středozemní

moře…“ •

„Z mafie? Z jaké mafie? Z ruské, italské…“

•

„Promiňte, řekla.-Moje kamarádka mi poradila, abych za vámi zašla,

že se dá s váma mluvit…-To je od kamarádky pěkné, řekl Baron a usmál se. – Víte, můj otec je cikán a matka je…bílá…a tak jsem si myslela, že když jste cikán…-To nevadí, řekl Baron a přitáhl si k ruce blok a černou tenkou fixku.“ •

„Brácho, já už ty prášky potřebuju…“

•

„Podívej, brácho, potřebujeme léky. Kamarád a já…-Já jsem ti už

říkal, že tě nechci oddělat.“ •

„…to jsem tam napsal, protože mi to vadilo, ale jinak jsem ke všem

spíš cítil soucit, byl jsem rád, že přišli…Přišli skejťáci, barevné vlasy, náušnice,…“ •

„Chtěl bych jenom vidět někoho…, povídal Baron a nedostávalo se

mu slov,…“ V obou textech nalézáme také odchylky od pravidelné větné stavby, které jsou charakteristické pro běžnou komunikační situaci a jejich záznam podporuje spontánnost dialogů postav. •

„Promiňte, řekla.-Moje kamarádka mi poradila, abych za vámi zašla,

že se dá s váma mluvit…-To je od kamarádky pěkné, řekl Baron a usmál se. Pro zajištění dynamičnosti psaného textu, jehož funkčnost spočívá ve vystihnutí autenticity lidského mluveného projevu, využívá autor v prózách - 41 -


Půlnoční běžci a Půlnoční pěšci hromadění nevětných výpovědí, které nosí příznak expresivity. Zapletal tento jev užívá často. Jeho užití bývá různě široké a různě intenzivní. Svou funkci, dodání emocionality výpovědi, plní vždy, např.: •

„…jemný chemický závoj se usazoval v půdě, v mikrokapičkách byl

odnášen větrem i tam, kam neměl patřit, padal do vody, padal na dvorky, kde kvokaly slepice, snášel se na ovocné sady, vznášel se vzduchem a lidí jej vdechovali a jedli s chlebem, mlékem, máslem, jedli ho v mase, ve vajíčkách v zelenině, pili ve vodě všechny ty anorganické a organické látky sloužící ke hnojení, k hubení škůdců, k ochraně rostlin, ze kterých včely dělají med, ve kterém byl chemický závoj přítomný taky, …“ •

„Zkoumal vlivy a směry jejich úspěšnosti a obdivoval důsledky-auta,

atraktivní ženy, domy, peníze.“ •

„Zbloudilé pouliční osvětlení, pusto, prázdno, osamělí psi něco

hledají, osvětlené stíny, zbytečné reklamy v noci, vybité zářivkové světlo dílen a továrních hal, otlučené fasády činžáků, slepá okna jako otevřená ústa.“ •

„Zašedlé omítky činžáků, , záclony v oknech, pokojové květiny,

nepotřebné věci odložené na balkonech, věci po dětech, po dětech dětí, , prádelní šňůry, televizní antény, roky života. Pilot pomalu projíždí pustými ulicemi.“ Jak je patrné z některých doložených příkladů, autorova volená slova se mohou jevit jako často se opakující fráze. Hromadění nevětných výpovědí patří k nejčastěji užitým jazykovým jevům Zdeňka Zapletala. Po podrobné analýze obou textů lze konstatovat, že se tento jev nalézá hojně v obou prózách. Četnost jeho výskytu je výrazně vyšší v próze mladší, tj. v Půlnočních pěšcích. Je třeba se zmínit o tom, že Půlnoční pěšci jsou prakticky vytvořeny jen nahromaděním nevětných výpovědí. Lze se domnívat, že je to autorův záměr, jak implicitním způsobem vyjádřit rychlou moderní dobu. Zajímavým úkazem stylu prozaika Zapletala je bezesporu fakt, že některé věty, respektive úseky textů, obsahují hned několik jevů expresivních, popř.

- 42 -


hovorových, najednou. V některých případech lze mluvit o kombinaci užití např. reliéfizace výpovědi, elipsy, ironie a užití expresivního hanlivého slovního spojení. •

„Stal jsem se obětí. Dalším v řadě. Dalším ubožáčkem, který se jí

plazí u nohou“ III. Zvýraznění expresivity grafickou podobou textu

Citový postoj autora lze vypozorovat nejen z explicitních lexikálních, tvaroslovných či syntaktických možností, které nabízí český jazyk, ale také z grafického vyjádření autorových představ. V této oblasti lze pozorovat různé druhy expresivního vyjádření, jako jsou např.: velikost písma, grafické rozlišení přímé řeči atd. Expresivita vyjádření z pohledu grafického je v knihách Zdeňka Zapletala vyjádřena rozdílným druhem a velikostí písma. Nejviditelnějším znakem expresivity textu, patrné z obou próz, je užití velkých písmen při psaní celého slova. Velikost písmen hraje velkou úlohu při vyjadřování expresivity, protože s její pomocí může autor docílit zdůraznění daného vyjádření tak, jak potřebuje. Po podrobné analýze textů lze konstatovat, že Půlnoční běžci, próza starší, neobsahuje mnoho slov složených z velkých písmen, ani napsaných kurzívou. Jejich počet je v porovnání s Půlnočními pěšci výrazně nižší. V mladším textu propustil Zapletal více svou fantazii a užil větší množství jiného druhu a velikosti písma než standardního. Velká písmena ve slovech jsou z obou textů patrná samozřejmě ze zkratek, jimiž obě prózy hojně disponují, např.: USA, UNITA, JZD, NDR, ČSSR, NATO atd. Jeho další užití má svou souvislost se zdůrazněním vyjádření. Velká písmena autor užil v Půlnočních pěšcích pro zesílení sdělení, jako jsou např.: nápisy na regálech v obchodě, na obchodech, hrdé výrazy v očích mladých, při charakterizaci jedné postavy, při vytyčení zásad vztahu nebo při užití vulgární nadávky. •

„…nad regály jsem musel nalepit nápis: PROSÍM, NELISTUJTE

V KNIHÁCH V RUKAVICÍCH,…“ •

„…v každém obchodě VÝPRODEJ nebo SLEVA, zleva, FOR SALE,

TOTÁLNÍ VÝPRODEJ,…“

- 43 -


•

„…a v očích ten hrdý výraz, že ONI jsou na té SPRÁVNÉ CESTĚ, že

ONI VĚDÍ, to byli HLEDAČI, hledači, co ještě nevěděli, že NIC nenajdou, hledač…,“ •

„…v pískovišti času poztrácel sebevědomí. Byl NIKDO, NIKAM

nepatřil, NIC neuměl.“ •

„…slavnostně a pateticky vytyčili zásady a pravidla svého vztahu.

NEZÁVISLOST-SVOBODU-VOLNOST-TOLERANCI…Vymysleli také novou mantru: NENÍ DŮVOD BÝT VÁŽNÝ.“ Příklady se jeví, zejména v kontextu situace popsaném v knize, jako expresivní a důrazné. To je samozřejmě podpořeno grafickou podobou autorova vyjádření Zdeněk Zapletal v próze Půlnoční pěšci, v pokračování své dřívější prózy Půlnoční běžci, má tendence oživovat svůj text i využíváním psaní kurzívou. Ta se v Půlnočních běžcích jistě také objevuje, jen s výrazně nižší frekvencí. V dřívěji napsané Zapletalově próze lze naleznout kurzívou napsaná slova, respektive užití citací, např. z dopisu, básně či zákona. •

„V závěru dopisu vyjádřil pisatel své přesvědčení, že šéflékař v té

věci něco podnikne.-V případě, že by se situace nezlepšila…, poskytnu věc k projednání vašim nadřízeným orgánům, a kdyby nepomohlo ani to, svěřím celou záležitost do rukou orgánů stranických.“ (P.B., str. 220) •

„,…sedla si k papíru a začala psát báseň. Andrea napsala: Láska je

sladké lhaní. Láska je sladká lež. Láska je milování…, a dál ji nenapadlo nic.“ •

„Zákon o rodině § 54 říkal o určení otcovství toto: Za otce se

považuje muž, který s matkou dítěte souložil v době, od které neprošlo do narození dítěte méně než 180 dní a více než 300 dnů, pokud jeho otcovství závažné okolnosti nevylučují.“ Důvod užití kurzívy je v Půlnočních pěšcích totožný, tj. citace z jiného díla, např.: textu písně, z bible, z dopisu, knihy či pocitu, který se postava zapsala, když se ráno probudila atd.

- 44 -


•

„Ten jeho flák se jmenoval Holubi. Zpívalo se tam: Moct sa hrať

s holubi vo vetre, ty a muž, muž s básňami….Druhá písnička byl takovej cajdák, Bábika. Sedel som na tráve v tom zelenom mori, sníval som o jari, cigáni tam hrali…“ •

„…i viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že

každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý, to je z Genesis,…“ Rozdílnost obou próz je zřejmá užitím anglických názvů, a to nejčastěji užitím jmen hudebních interpretů nebo jejich písní, které jsou patrné na první pohled. Jsou totiž zaznamenány kurzívou. Tento jev nalézající se pouze u Půlnočních pěšců se týká také spisovatelů a jejich knih. Užitá jména v textu jsou, např.: Neil Young, Bob Dylan, Paul Simon atd. •

„Pilot si nalil panáka a pustil CD Moon Harvest od Neila Younga.“

•

„Slyšel, jak v pokoji zpívá Dylan Make You Feel My Love.“

•

„…,takže to nakonec zabalil a zamkl s v pokoji a poslouchal Simona

a Garfunkela-Boxera, I am just a poor boy, Hallo darkness my old friend, samé srdcerváče…“ 4.1.4 Cizojazyčné výrazy Charakterickým jevem Zapletalova autorského stylu je poměrně častý výskyt cizích slov či jejich zkomolenin. Současná česká beletrie je vnímána čtenáři jako prostor pro téměř jakýkoli projev, který bývá velmi často doplňován o různé jazykové jevy, které podporují autentičnost autorova stylu a autorových představ. Zdeněk Zapletal doplňuje svoje prózy o různá cizojazyčná lexika a celé výseky textů. Intertextualita je výrazným stylovým rysem Zapletalova autorského stylu. Nejčastěji užitým jazykem je angličtina, která se ve formě slovních spojení nebo kratších vět vyskytuje v dřívějším textu Půlnoční běžci. V Půlnočních pěšcích jí dává autor větší prostor. Lze se domnívat, že je to z důvodu implicitního dokreslení společenské situace devadesátých let 20. století v České republice. Expanze anglického jazyka, který zaujímá pozici jednoho ze světových jazyků, se ve velké míře, přitom ale postupně, začala prosazovat i u nás. Zapletal užitím anglicismů poukazuje na četnější přítomnost anglického jazyka a západního vlivu - 45 -


v českém prostředí vůbec, zároveň pro něj tvoří jistou symboliku. V Půlnočních pěšcích lze nalézt např.: walkman. V Půlnočních pěšcích se pak nachází anglické výrazy, jako jsou např.: computer, city lights, pubs, leasing, toaster, atd. Cizojazyčná vyjádření se v obou prózách, více v Půlnočních pěšcích, vyskytují ve formě samostatného lexika, jako např.: outsider, writter, golden west, all the time, harddick, bowling, squash, life club atd., nebo v podobě celých větných celků, např.: Make you feel my love, you are big girl now, come here, sit down, shut up, bu quiet, atd. Anglický jazyk Anglický jazyk patří k nejpočetnější skupině cizojazyčných lexik užitých v textech Zdeňka Zapletala Půlnoční pěšci a Půlnoční běžci. Nejčastěji je v textech využito angličtiny ve spojení z hudbou. Autor se zcela evidentně v hudbě vyzná nebo jej přinejmenším zajímá. V Půlnočních pěšcích se objevují jména hudebních interpretů, jejich písní nebo alb a kratší úryvky jejich textů tak často, že se čtenáři mohou jevit jako zajímavé, nebo naopak jako nevhodné. Jako zmiňované hudební interprety lze uvést např.: Aerosmith, Bruce Springsteen, Paul Simon, Eric Clapton, U2, Lennon, Mccartney, George Harrison, atd. •

„Jel ve svém starém autě a nemohl se nabažit písničky Full Circle od

Aerosmith.“ •

„A Bruce Springsteen v písničce Brilliant Disguise zpívá: Bůh

odpouští těm, kteří začnou pochybovat o tom, čím si byli naprosto jisti…“ •

„ Do tichého chodu motoru auta zpíval Eric Clapton písničku Born in

time.“ •

„Povídali si. Co tatínek, co maminka, co doma, muzika, knížky, filmy,

povídali si o Johnovi a Paulovi a dalších idolech té doby. Recitovali si navzájem texty Paula Simona,…“ V celé knize, Půlnoční pěšci, lze také nalézt jména zahraničních anglicky mluvících spisovatelů, např.: Robin Cook, Wilbur Smith, Danielle Steel, Jamese Joyce, Burroughse… •

„…a božskou Vlastu Javořickou, Robina Cooka, Wilbura Smitha…“ - 46 -


•

„…zapomněl na své oblíbené autory a nakoupil kompletní Danielle

Steelovou.“ •

„Michal je nezaměstnaný. Čte Burroughse, Kafku, Musila, Joyce.

Píše básně, které nikdo nečte.“ V knihách nalezneme cizojazyčné výrazy, jejichž význam je zcela patrný a jejich

zařazení

do

téhož

tematického

okruhu

zřejmé.

Angličtina

je

neopomenutelným jazykem např. v technické sféře. Mezi slova uvedená v Zapletalově tvorbě patří do této moderní technické oblasti např.: walkman, computer, notebook, harddick, rallye, off road, atd. •

„Vedoucí se pohyboval po prodejně s přehrávačem walkman

v kapse a se sluchátky na uších…“ •

„Jeho tělo tehdy bylo dokonalý nový stroj ve skvělé formě, mozek

computer připravený k práci, jeho představy byly ty nejlepší filmy.“ •

„…A tak jsem tady, je noc, sedím na balkóně v pátém patře hotelu

Minerva a píšu na notebooku jak nějaký Robin Cook a moře je na dohled, …“ •

„Jednou za čas prostě potřeboval vyčistit harddick.“

•

„Prvních deset kilometrů bylo jako na rallye, ale za čtyřicet minut až

vstupoval do Rádia.“ •

„Baron si představoval, jak v zimě sjíždí off road značky Nissan,

který si koupí, do údolí.“ Do sportovních aktivit, jejichž doba působení v naších krajích je mladá, patří, např.: bowling, squash. •

„ Byli jsme na bowlingu, potom v solárku, pak jsme posnídali,

chvilku si zaplavali, švihli si squash, masáž, pak jsme posnídali…“ Třetí větší skupinou užitých anglických slov je volný čas. S tímto pojmem se mohou vázat takové aktivity, jako pití alkoholu nebo braní drog. A právě místa, na nichž se tyto „volnočasové“ aktivity provozují, nalezneme v Půlnočních pěšcích, např.: squat, squatter, pubs. - 47 -


•

„Celou cestu myslel na to, co by se stalo, kdyby ji pozval do svého

squatu. Dokázal si představit řadu alternativ.“ •

„Docela se už schylovalo k nějaké hádce. Pár lidí se k nám obrátilo,

ale potom přišel Squatter, řekl Pilotovi promiň, vzal mě kolem ramen a odvedl si mě.“ •

„Hudba příliš upoutává. Žádná univerzální neexistuje. Jazzem

odrazíš ženy s peněženkami. Nirvanou přilákáš pubs, ale odradíš muže, co kupují encyklopedie.“ Slovenský jazyk: Místy se Zapletalových prózách nalézají také slovenské výpůjčky, které jsou zaznamenány v pásmu postav. Slovenskými výrazovými prostředky v obou analyzovaných textech mluví především postavy Rómů, např.: •

„- Čo si to hovoril?…

-Čo? Já že som tvôj otec,… -Synček môj, choď si ľahnúť a dobře sa vyspi… -Zober si toho fakana, lebo ho zabijem…“ Francouzský jazyk: Výrazy vypůjčené z francouzského jazyka a zároveň zasazené do Zapletalových próz jsou slova, jejichž smysl může znát každý čtenář, aniž by měl o tomto jazyku jakékoli povědomí. Výrazy jsou v našich poměrech dobře známé a pro Francii a francouzskou kulturu se nám jeví jako charakteristické, např.: Château, bourbon, bonmot, chic, voyeur… •

„…a potom zastali před regálem s alkoholem a mimo plán položil do

koše tři láhve sektu značky Châtaeu Bzenec.“ •

„…přivítal ho ve vysílání a ohlásil písmeno A. Doktor vyjmenoval

v polospánku několik slov začínajících na A. Vlado řekl:-B jako bourbon.“ •

„Prostě po mně vyjel. Ne přímo, začal sérií jemných narážek,

poznámek, bonmotů.“

- 48 -


•

„Pilot se podívá do oken sousedních paneláků. Alespoň ve čtyřech

zaregistruje lehký pohyb záclony. Národ nadržených voyeurů, napadne ho.“ Německý jazyk Několik německých výrazů se nalézá v Zapletalově próze Půlnoční běžci, a to přesněji v místě, kdy postava Ošetřovatele vzpomíná na druhou světovou válku. V pasáži knihy nalezneme např. výrazy: Adolf Hitler, lágrfír, lágr, eintopf, Schneider und Korb… •

„…a Německo vítězilo na všech frontách za novou Evropu a moc nad

světem a životy lidí svíral pevně v rukou pomatený bastard Adolf Hitler.“ •

„Uprostřed baráku byla malá kancelář muže, kterému se říkalo

lágrfíra.“ •

„K obědu bývala odporná směs náhražek a druhotných surovin zvaná

eintopf.“ •

„Továrna Schneider und Korb byla předělána pro válečné účely.“

Italský jazyk Italské výpůjčky užité v textu jsou v České zemi také dobře známé, také proto, že některé výrazy se týkají oblíbených alkoholických nápojů. Mezi italská slova zařazená do díla Půlnoční pěšci patří např.: cinzano, martini, calabria, villaggio… •

„Když vypili cinzano, vyšli před cukrárnu a Doktor se zeptal

Barbory, jestli ji může doprovodit.“ •

„Pilot by si dal pivo nebo dvě. Ještě radši by si dal ledové martini

s olivou, ale ví, že musí zůstat střízlivý skoro až do rána.“ •

„Asi devět hodin, třicet sedm ve stínu. Calabria. Villaggio. Bílé

plastové stolky a židle.“ Polský jazyk:

- 49 -


V próze Půlnoční pěšci se objevují také lexikální výpůjčky z jazyka polského. Polské cizojazyčný výrazy se v textu objevují jen jednou a mají spojitost s českým polistopadovým nakupováním v Polsku, proto je jejich výskyt pouze v mladším Zapletalově románu, v Půlnočních pěšcích např.: panstwo, proše, dženkujem. •

„Kdybys tam jela se mnou, koupil bych ti možná od nějaké strašně

staré polské vesničanky na trhu narcisy a ona by poznamenala něco o tom, že je pěkné, když otcové kupují svým dcerám, my bysme jí samozřejmě nerozuměli, tak bysme se jenom usmívali a pokyvovali hlavami a ona, povzbuzená, by pokračovala v monologu, panstwo a proše a dženkujem by lítalo vzduchem.“ Pomocí podrobnější analýzy Zapletalovy literatury je možné doložit počeštění některých cizích slov užitých v obou textech. Mezi takové výrazy řadíme např.: tristně, imidž, fér, returnovat, fakoš (v českém prostředí se jedná o neverbální vulgární gesto z „fakáč“ – tzn. z vulgárního anglicismu fuck off), esemeska, soráč (od sorry), oukej (od ok) basmen nebo hártbrejkr. Všechny uvedené výrazy lze v textu najít napsané takto, respektive ve shodě s výslovností. Jak je z příkladů patrné, i zde mají největší podíl na výskytu počeštěných cizích slov anglicismy. •

„Blázinec v hlavě, žádný lunapark. Osamělé pouťové atrakce

vypadají tristně.“ •

„-Jak se máš? zeptal se Vlado.

-Normálně, žiju, ale říkali o mně, že jsem se zabil. -Dobrý imidž, řekl zpěvák.“ •

„Požádal ji, aby mu je všechny vrátila. Řekl jí, že to není fér.“

•

„Tu naši věc by chtěla dostat spousta lidí. Skoro všichni, co znám.

Nastalo velké lobování, někteří tvrdě returnují, všichni se snaží dostat k síti a zabodovat.“ •

„Ona na mě udělala fakoše, když jsem ji slušně pozdravil.“

•

„Esemeska od fotra.-Co píše?“

•

„Soráč. Omluvil se Senátor.“

- 50 -


•

„Jsem dnes nejneškodnější z neškodných, řekl Inženýr. – Oukej, líbilo

by se vám víc zvíře nebo macek…“ •

„Do prdele, udělali ze mě basmena“

•

„…v tom smutném hotelu, kde staří muži upíjeli malá piva a mluvili o

politice, z rádia hrál nějaký rap, hit, hártbrejkr, ubrusy byly propálené a …“ 4.2 Nespisovný český jazyk Podle Marie Čechové je nespisovnost často součástí mluveného nepřipraveného projevu, který je určen především individuálnímu adresátu a nemá veřejný ráz. Základním rysem nespisovného projevu je nepřipravenost a spontánnost promluvy. (Čechová, 2003, s. 33-34) Součástí nespisovného českého jazyka je obecná čeština, interdialekt, dialekt, slang a profesní mluva. V tvorbě Zdeňka Zapletala lze nalézt nespisovnost především u lexikálních prostředků, řadících se k obecné češtině. Rovněž se v Zapletalově tvorbě vyskytují slova z dialektů z moravského prostředí a také několik slangových výrazů. 4.2.1 Nespisovnost v rovině lexikální Součástí diplomové práce je také snaha zjistit a zachytit jazykové prostředky náležející do jiných útvarů národního jazyka než do spisovnosti. Důraz je kladen na rozlišení dichotomie formy a také na vytvoření struktury užitých nespisovných výrazových prostředků především v rovině lexikální. Podrobnou analýzou textů lze konstatovat, že autor užívá velmi často nespisovné výrazové prostředky, jejichž funkčnost je dána především typem postavy a danou situací. Nejvíce nespisovných lexik lze nalézt u slovesu, jako např.: seřvat (vynadat), sjet se (dát si drogu), prásknout (udat), zbouchnout (přivést ženu do jiného stavu), zařvat (zemřít), odprejsknout (utéct), oddělat (zabít), nasrat (naštvat), slízat se (scházet se), zcvoknout se (zbláznit se), srát (nemít zájem, ignorovat), dále v podstatných jménech např.: žrádlo (lidské jídlo), sranda (legrace), sajrajt (břečka), prdel (ve významu zaklení), buzerant (homosexuál), plac (území), ksindl (mizera), ksicht (obličej), pařák (velké horko), nebo padák (vyhazov). Nespisovná lexika bývají také častá v přídavných jménech, jež představují např.: posraný - 51 -


(pokálený), sjetý (předrogovaný), zkurvený (ve významu zaklení), vychcaný (vychytralý) nebo zasraný (ve významu zaklení). Nespisovná přídavná jména tvoří velmi často zpřesňující přívlastek k označení sdělení v podstatném jméně, např.: •

„Tu panenku mu jednou koupila Karla, aby ho utěšila, když jednou

přišel ze školy a plakal, protože se mu děti smály, že je zasraný špinavý Cikán.“ Nejfrekventovanější nespisovný prostředky v obou prózách Zdeňka Zapletala, Půlnoční běžci i Půlnoční pěšci, náleží k obecné češtině. Její vliv, respektive vliv některých výrazových prostředků náležejících k obecné češtině, se postupně dostává z jejího původního území Čech a přechodného pásu (mezi Čechy a Moravou) na území Moravy a Slezska. Na Moravě a ve Slezsku nejsou vlivy obecné češtiny tak silné, neboť Morava i Slezsko jsou uzemí velmi bohatá na nářečí, která jsou v těchto lokalitách stále prestižní. To je zapříčiněno mluvčími z Moravy a Slezska, kteří svůj územní dialekt v prostě sdělné každodenní komunikace aktivně užívají. Obecná čeština je vnímána jako středočeský interdialekt, který se jeví jako reprezentant prostě sdělné komunikace na území téměř celých Čech. Často proniká až do stylů veřejných, např. publicistického, v nichž média rozvoj a rozšiřování obecné češtiny někdy nevědomě podporují. Zdeněk Zapletal užívá obecně českou slovní zásobu především v pásmu vypravěče např.: •

„Je tam eště jeden, řekl čumilům a s několika muži se rychle vrhli

mezi trosky.“ •

„Nervózního otce ta klidná odpověď natolik rozrušila, že dal své

dospělé dceři facku.“ Obecně česká lexika v tvorbě Zdeňka Zapletala nejčastěji náleží do kategorie slov týkající se zábavy, veselí a alkoholu. Řadí se sem např. výrazy: mejdan, panák, feťák nebo flaška. •

„Přemýšlí, jestli v jejím bytě na sídlišti uspořádal její přítel nějaký

bujný mejdan, jestli už všichni odešli a on tam bude sám.“ - 52 -


•

„Barmanka, zachovalá čtyřicítka, která včera odmítla Pilotovo

pozvání na panáka, nedala vůbec najevo, že by ho pozvala.“ •

„…, jak se stát toxikomanem z domácích zdrojů, když základní

arzenál tvrdých drog není dostupný, podle jednoho z těchto „návodů“ si vpravil injekční stříkačkou do žíly extrakt nazývaný mezi feťáky perník.“ •

„…, vrátili se na kolej a na chodníku před vchodem ležely jejich

rozpité flašky, které jim policajti nedovolili vzít s sebou, byly optimálně vychlazené a ty první doušky, a to ráno a ty pocity,…“ Další větší skupinu obecně českých slov lze zaznamenat jako výrazy ze sociálního prostředí, které je spojeno s domovem a rodinou. Jejich nespisovnost je doplněna ve většině případů o hanlivost a záporné expresivní hodnocení např.: kvartýr, stará, kravál, čumil, facka či fuška. •

„Chtěla bych mít jednou taky takový kvartýr, řekla Markéta, a

Šampión řekl, že by chtěl mít takový kvartýr s ní.“ •

„Stará ně zanášá, děcka sú blbé, samé pětky nosijá dom a …“

•

„Co tu děláš? Křičel na svou ženu, která mu vysvětlila, že se chtěla

trochu ulít, proč dělá takový kravál.“ •

„Je tam eště jeden, řekl čumilům a s několika muži se rychle vrhli

mezi trosky.“ •

„Nervózního otce ta klidná odpověď natolik rozrušila, že dal své

dospělé dceři facku.“ •

„A muži z Paneláku 66 leštili auta, pomáhali na stavbách

kamarádům, rozjeli se po fuškách a za zábavou,…“ I pro konkrétní pojmenování užívá Zapletal obecně české slovní zásoby, např.: gatě, kybl, štos či šutr. •

„Přišli skejťáci, barevné vlasy, náušnice, čepice do očí, vytahané

bundy, gatě tak široké a rozlehlé, že by se do nich klidně schovali čtyři díly Ottova naučného slovníku, …“ •

„Vynášeli jsme nonstop kýbly vody ze sklepa.“

- 53 -


•

„Propálený koberec, natržené povlaky polštářů, štosy knížek, novin a

časopisů, hrnky od kávy a čaje,…“ •

„Když přišly výsledky rentgenu, oznámil Baronovi, že mu bohužel

sondou posunuli šutr zpátky do ledvin.“ Zapletal, jako moravský rodák, neopomíná užívat jazyka ze svého kraje a užívá Středomoravských (hanáckých) lexikálních prostředků pro dokreslení prostředí, do něhož jsou jeho romány zasazeny. Jazyk východní Moravy se v textu projevuje především nespisovným infinitivem, jehož podoba je v písemném vyjádření mnohem výraznější. Místo –t na konci infinitivu se objevuje jeho východomoravská hlásková varianta –ť (Bělič, 1972, s.258), např.: viděť, sypať, zostať, měť, dať, masť. •

„Není viděť na prácu, řekl někdo a Mistr zdůraznil, že příkazy jsou

od toho, aby se plnily, a vrátil se do své kanceláře,…“ •

„V tú chvílu to ruplo a všecko se to začalo sypať a eště jsem slyšel

Staňu, jak zařval, …“ •

„…a Staňa tan nekde mosel zostať.“

•

„-Hele, Pražák, koukej! smály se ty děti, protože nikdy nic takového

neslyšely. Vyslovovaly tvrdé „l“ a říkaly: měť, dať, masť a některé z nich dokonce: Nebuď blbé, čemuž se zase smál Šampión, …“ Dialekt autor užívá téměř výhradně jen v promluvách postav, které mívají jen epizodní ráz, a vždy postavu nechá doříct celou větu, což nebývá pravidlem ani u hlavních hrdinů. Lze usuzovat, že je to charakterizace postav obyčejného člověka. Úloha těchto postav je v knize natolik malá, že o nich nelze hovořit ani jako o vedlejších postavách. Samy postavy jsou charakterizovány pomocí svého osobitého mluveného projevu a přes nespisovnost a někdy i přítomnost vulgárních lexik ukazují postavu čtenáři jako velmi obyčejnou a hodnou. Čtenář se s postavou může ztotožnit i přesto, že v knize promlouvá jen krátce. V Zapletalových textech jsou ukázky celých vět pronesených v dialektu, např.: •

„V tú chvílu to ruplo a všecko se to začalo sypať a eště sem slyšel

Staňu, jak zařval, a potom už sem byl zasypaný. Kolem bylo prachu a dyž - 54 -


sem se sebral, ležel sem na zemi a nade mnú ocelový nosník. Chvílu mně to trvalo, než sem se sebral, ale to už ječely nějaké ženské, a teprve včíl mě napadlo, že Staňa tam nekde mosel zostať.“ •

„Smrad, smradi, okna si nechá zavřené a bude to púšťat sem.“

•

„Stréčko, máte mocho na repáko.“

V Zapletalově tvorbě lze nalézt také dialektové jazykové prostředky, které jsou pro moravismy typické svým krácením původně dlouhých hlásek. Tento jev se týká nejčastěji podstatných jmen použitých v obou analyzovaných textech např.: tata (táta), sila (síla) dom (domů) nebo dyně (dýně). •

„Mami, tata je tlustý, oznámila dcera matce…“

•

„Jezte, v mase je sila, řekl a děti poslušně sklonily hlavy nad talíři.“

•

„Stará ně zanášá, děcka sú blbé, samé pětky nosijá dom…“

•

„Chrastítko ně říkajú a obě sú jak dyně, jak napuchlé žaby, stěžoval

si dělník…“ V Půlnočních běžcích i Půlnočních pěšcích se vyskytuje moravské krácení také v jiných slovních druzích, jako jsou např. zájmena: tys (ty jsi), cos (co jsi), jaks (jak jsi), kdes (kde jsi), tos (to jsi) nebo pročs (proč jsi) nebo spojky např.: žes (že jsi), dyť (vždyť) a dyž (když). •

„Šampióny, tys vyhrál, tys vyhrál, a on říkal: Jo, jo, nandal jsem to

těm sráčům, a oba měli radost…“ •

„Cos mi to chtěl říct, když ses vrátil?“

•

„Potom přišla jeho žena Marie a už od dveří se ho ptala:-Jaks

dopadl v Praze?“ •

„Kdes to šlohnul? Ptal se vyjevený Baron.“

•

„Tos řekl pěkně, řekl František a přešel k problémům, které se týkaly

jejich společné práce.“ •

„já stejně nevím, pročs toho už dávno nenechal, řekl Petr.“

•

„Vidím, žes nezahálel, řekl Pilot a ukázal bradou na otevřenou láhev

koňaku na stole.“ •

„A dyť jo, odpověděl Vedoucí a rozsedl jedno z velikonočních vajec.“ - 55 -


•

„Kolem bylo prachu, a dyž sem se sebral, ležel sem na zemi…“

Středomoravské (hanácké) dialekty se také vyznačují nedostatkem proteze, u Zapletala vyskytující se ve slovech např.: eště (ještě), které náleží již do západního okrajového úseku Středomoravských nářečí, sem (jsem) a di (jdi) nebo deme (jdeme) •

„Je tam eště jeden, řekl čumilům…“

•

„…a eště sem slyšel Staňu, jak zařval, a potom už sem byl zasypaný.“

•

„Di nám hrát. My jsme si tě zaplatili, tak nám di hrát, řekl další

z party…“ •

„Naštěstí to netrvalo dlouho a Marika řekla:-Deme na klokany. -Tak

deme, řekl Zubař…“ V Zapletalových textech je možné vyhledat také další typický jev hanáckých nářečí, a to depalatalizovanou měkkou předponu u některých slov např.: nekde (někde) •

„…a teprve včíl mě napadlo, že Staňa tam nekde mosel zostať.“

K dalším obvyklý jevům charakteristickým pro hanácké dialekty patří také nespisovné

hláskové

varianty

typické

pro

některé

části

Moravy

nebo

monoftongizace původních diftongů. Mezi nespisovné hláskové varianty lze řadit např.: ý/é ve slově stréčko (Bělič, 1972, s.241), ý / à ve slově blbé, í / ě, ve slově např. větr nebo u / o (Bělič, 1972, s.241), např. mosel (musel) •

„Stréčko, máte mocho na repáko.“

•

„Vyslovovaly tvrdé „l“ a říkaly: měť, dať, masť, a některé z nich

dokonce: Nebuď blbé, čemuž se zase smál Šampión,…“ •

„Pane doktore, mně ten větr nedělá dobře,…“

•

„…a teprve včíl mě napadlo, že Staňa tam nekde mosel zostať.“

Proces monoftongizace ou > ú je patrný z výrazů použitých Zapletalem v jeho tvorbě ve slovech např.: púšťat (pouštět). - 56 -


•

„Smrad, smradi, okna si nechá zevřené a bude tu púšťat sem.“

Výrazové prostředky nespisovné mající svůj původ v dialektech z moravského prostředí jsou také typické svými specifickými výrazy, jež Slovník spisovné češtiny nezná. Jsou to slova, která vznikla na území Moravy a jsou stále živá, užívaná svými mluvčími. Význam takových slov je v některých případech znám pouze jejich mluvčím a obyvatelé Čech jim mnohdy nerozumí. Lokální jazykové prostředky takového druhu jsou evidentně součástí obou Zapletalových próz a řadí se sem např.: facha, šopa, rožnout nebo včíl. •

„…a on myslel na to, že u nich třeba zažijí něco, co ve své šedé nudné

faše nikdy nepoznali.“ •

„Když bylo teplo, přespával Baronův otec na skládací posteli v šopě

na nářadí.“ •

„Rožni teprve v šest, řekl, a plánovačka ho upozornila, že slovo

„rožni“ zřejmě neodpovídá tak docela spisovné češtině.“ •

„…ale to už kolem ječely nějaké ženské, a teprve včíl mě napadlo, že

Staňa tam nekde mosel zostať.“ Nespisovnost v rovině lexikální se ve tvorbě Zdeňka Zapletala neprojevuje jen jazykovými prostředky obecně českými nebo dialektovými, ale také slangovými. Slangové lexikální prostředky použité v textech jsou vzaty nejčastěji z mluvy drogově závislých, z vojenského a sportovního slangu. Nejpočetnější skupinu nespisovných slangových výrazů nalézajících se prózách Půlnoční běžci a Půlnoční pěšci tvoří slang drogově závislých. Ze Zapletalových textů lze uvést např.: mejdan (večírek), sjet se (aplikovat si drogu), tráva (marihuana), sjetý (zdrogovaný, opilý), marska (cigareta značky Mars) nebo perník (pervitin) a fet (droga). •

„Občas, když nelítal, se sice vracel z mejdanů až druhý den, ale po

týdenním výjimečném stavu začalo Pilotovo manželství opět bezvadně fungovat.“ •

„…návody k tomu, jak se „sjet“, jak se stát toxikomanem z domácích

zdrojů…“ - 57 -


•

„Seděla na ojetých pneumatikách, upíjela svoje pivo a kouřila trávu

nebo cigarety a dívala se, jak pracuje.“ •

„Marcela pila a možná byla sjetá.“

•

„Tak se nežeň, poradil mu Mirek a zapálil si Marsku.“

•

„…podle jednoho z těchto „návodů“ si vpravil injekční stříkačkou do

žíly extrakt nazývaný mezi feťáky perník.“ •

„Slíbil si, že už žádný fet nikdy nevezme.“

Co se týče četnosti výskytu slangových jazykových prostředků v obou prózách Zdeňka Zapletala jsou sportovní a vojenský slang velmi slabé skupiny v porovnání se slangem drogově závislých. Slangové výrazy užité v textech, které lze zařadit do slangu sportovního, jsou např.: maratonky (běžecká obuv), fordka (automobil značky Ford), bourák (nehoda), túrovat (přivádět motor do vysokých otáček) a sporťák (sportovní automobil). Do slangu vojenského náleží, např.: starej (velitel) nebo opušťák (krátkodobé povolené volno k opuštění posádky). •

„Doktor si oblékl tepláky a martonky a vyběhl do ulic.“

•

„Potom už nastavil bolavou tvář a stiskl zvonek. Otevřít přišla

Markéta.- Tys mě bourák? zeptala se…“ •

„Pilot netrpělivě túroval motor svého Fiata 131 mirafiori,…“

•

„Chtěl bych se mrknout na to micubiši, řekl kožený mladík a kývl

hlavou k červenému třílitrovému sporťáku.“ •

„Ty vole, jestli mě nepustí starej na opušťák, tak se zastřelím.“

Kromě běžných nespisovných lexikálních prostředků obecně českých, dialektových nebo slangových se vyskytují jako projev ekonomičnosti vyjádření zkrácené podoby slov výrazně expresivních, např.: brácha, ségra, prďák (staré smradlavé auto), pornoška (pornografie), volňásek (lístek pro volný vstup), Jugoška (Jugoslávie), kámoš, igelitka nebo cigáro, kancl, lahváč, puberťák, slušňák, cigoš nebo dělňas (dělník), depka (deprese) a intouš (intelektuál). •

„Ty brácho, potřeboval bych nějaké prášky.“

•

„Když jsem to neudělala, zmlátil ségry a matku, odpověděla dívka, a

Baron řekl: -Fakt?“ - 58 -


•

„My budeme stát v tom největším prďáku a budeme tě povzbuzovat,

řekl Viktor.“ •

„Už jsem myslela, že tady rozjíždíte nějaké pornošky, řekla

vymalovaná Markéta a Šampión ji v ten moment nenáviděl.“ •

„…je výborný přítel ředitele kina a že tím pádem mohou mít

volňásky na každé představení.“ •

„Chceme jet v létě do Jugošky, rozčiloval se Řidič, a teprve chutná

večeře a lahvové pivo ho uklidnily…“ •

„…Baron oznámil Šárce, že má jednoho kámoše, který nemá kde

přespat, a že ho teda pozve, aby se nezlobila.“ •

„ Stávalo se mu, že se na svém drahém horském kole marně snažil

dostihnout nějakou tetu, která si v šátku a s igelitkou na řídítkách vyjela z Martinic do Zahnašovic.“ •

„…vybaví se mi zamlžené dny, kdy jsem psával na záchodě se

sklenkou na vodoměru a s cigárem v ruce, seděl jsem oblečený na míse a psal,…“ •

„Zpočátku mu v jeho vlhkém kanclu na Riegerově náměstí

v Kroměříži chyběla hudba.“ •

„Někdy mu Marcela do garáže přinesla lahváče a něco k jídlu.“

•

„Našel Danicu a partu romských puberťáků.“

•

„Starý slušňák, starý rudý gentleman.“

•

„Teď už byl zase pevně prdelí na své židli a nějaký cigoš s hedvábnou

kravatou, v kvádru za dvacet tisíc, se ho snažil dostat.“ •

„Chodili ke mně dělňasové ze strojíren s odřenýma taškama,

páprdové v brýlích se širokými kostěnými obroučkami, …“ •

„Stejně na mě z toho padla pěkná depka, řekl Petr.“

•

„My jsme rockoví, my jsme světoví, rockoví světoví intoši, jediné

rockové rádio široko daleko,…“ Snad nejčastějšími slovy v textech Zdeňka Zapletala reprezentující nespisovné útvary českého národního jazyka jsou velmi silné vulgarismy, jejichž příklady v této práci uvádět nebudeme. Nicméně je ale zcela nutné zdůraznit jejich

- 59 -


vysoký počet v obou Zapletalových prózách, v Půlnočních běžcích i Půlnočních pěšcích. 4.2.2 Nespisovnost v rovině tvaroslovné V obou prózách Zdeňka Zapletala se vyskytuje nespisovnost v rovině morfologické, a to v konjugaci a deklinaci. Nespisovná deklinace se týká některých pádů a vzorů. Pro autenticitu výpovědi mluvčího se Střední Moravy v běžné komunikační situaci užívá Zdeněk Zapletal nespisovného skloňování zejména v některých pádech singuláru (ak. a lok.) u vzoru růže, jako jsou např.: chvílu (lokál singuláru - chvíli) nebo prácu (akuzativ singuláru - práci). Podle J. Běliče je i tento jev projevem Středomoravských nářečí (Bělič, 1972, s. 242). •

„V tú chvílu to ruplo a všechno se to začalo sypať a eště sem slyšel

Staňu, jak zařval, a potom už sem byl zasypaný.“ •

„Není viděť na prácu, řekl někdo a Mistr zdůraznil, že příkazy jsou

do toho , aby se plinily,…“ V Zapletalově tvorbě jsou také zaznamenány nespisovné hanácké tvaroslovné jevy především v instrumentálu plurálu feminin a maskulin. V instrumentálu plurálu u obou rodů je unifikované zakončení –ama, -ma, např.: filmama (filmy) nebo taškama (taškami). •

„Tati, vypůjčíš dneska nějaké kazety s kreslenýma filmama?“

•

„Chodili ke mně dělňasové ze strojíren s odřenýma taškama,

páprdové v brýlích se širokými kostěnými obroučkami…“ V posledním příkladě může být zajímavé pozorovat v jedné větě nespisovnou podobu instrumentálu singuláru feminina a podobu spisovnou. Lze se domnívat, že by takovéto postavení do těsné blízkosti spisovného výrazového prostředku a nespisovného mohlo být autorovým záměrem, který podporuje čtenářovu percepci zmiňovaných postav, tzn. reálnou nespisovnost v promluvě obyčejného dělníka a možnou předstíranou spisovnost, pak i kultivovanost, úředníka či nadřízeného. - 60 -


Další nespisovné prvky v deklinaci substantiv jsou patrné, jak dokládá excerpce Zapletalových textů, ve slovech např.: góla (akuzativ singuláru - gól) a jablek (genitiv plurálu - jablk). Nespisovné jevy spočívají v přidání samohlásky pro snadnější vyslovení, což je patrné z obou dokladů. •

„…, ale přesto bývaly často obdarovávána od mužů dary z jejich

sadů a chlévů v podobě třešní srdcovek, jablek ontárií, tlačenky domácí.“ •

„Že mi nedáš góla, volal na otce a Pilot se rozhodl, že ten gól dá.“

Lze se domnívat, že většina výrazů zaznamenávajících nespisovnou deklinaci v textech Zdeňka Zapletala Půlnoční běžci a Půlnoční pěšci, má svůj původ ve Středomoravských nebo Východomoravských dialektech nebo také v obecné češtině. Je tedy zřejmé, že Zapletal užívá nespisovných výrazových prostředků také v tvarosloví. Nespisovnost v tvarosloví se projevuje také v konjugaci. V Zapletalových prózách lze pozorovat nespisovnou změnu vytvořenou vlivem Východomoravských nářečí (bělič, 1972, s.267), a to monoftongizaci již diftongovaného ou na ú (ou>ú), která je snadno doložitelná např. ve slově říkajú. •

„Chrastítko ně říkajú a obě sú jak dyně, jak napuchlé žaby, stěžoval

si dělník…“ Projevy nespisovnosti jsou často patrné z nespisovného časování slovesa být

v prézentu. Nespisovná konjugace „být“ bývá tradičně zaznamenána

nedostatkem proteze, jež je jedním za základních znaků Středomoravských (hanáckých) dialektů, jak můžeme pozorovat např. v : su (jsem) nebo sú (jsou). Zapletal ve svých prózách užívá také obecně českou nespisovnou podobu 2. osoby plurálu prézentu bysme (bychom). •

„Su úplně v prdeli, opakoval Bratr a rukou si chytil čelo.“

•

„Chrastítko ně říkajú a obě sú jak dyně , jak napuchlé žaby, stěžoval

si dělník…“

- 61 -


Z příkladu dokládajícího špatné časování slovesa být, respektive 3. osoby plurálu (oni jsou), je patrné, že vlivem hanáckých dialektů se zde ukazuje nejen nedostatečná proteze, ale také monoftongizace z diftongu ou na monoftong ú (ou>ú). Velmi ojediněle je možno také pozorovat nespisovnost ve vyjádření imperativu, jako je tomu např. ve slově kašlej (kašli). •

„Kašlej na ně, řekla Jitka…“

Z doložených příkladů lze pozorovat, že nespisovné tvaroslovné jevy v deklinaci a konjugaci patří mezi nejčastěji užité nespisovné prvky v prózách Zdeňka Zapletala. 4.2.3 Nespisovnost v rovině syntaktické V prózách Půlnoční běžci a Půlnoční pěšci se objevují také prvky vymykající se normě v rovině syntaktické. Je třeba říci, že jejich frekvence užití není vysoká. Doklady nespisovnosti syntaktické stránky Zapletalových textů jsou rozdílné. V prózách lze pozorovat absenci zvratného zájmena, např. v: dáme pauzu (dáme si pauzu), nebo špatná vazba podstatného jména např. v: nemělo smyslu (nemělo smysl). V běžné každodenní komunikaci se užívají také obecně české obraty, které se vžily do podvědomí veřejnosti a dostaly se do pasivní nebo i aktivní slovní zásoby mluvčích snad na celém území České republiky. Zapletalovy texty nepostrádají ani některá z nespisovných, ale vžitých slovních spojení, jakými jsou např.: jet v něčem (být něčeho součástí, někdy i s pejorativním zabarvením), dát (komu) pokoj (neotravovat někoho, nezajímat se o někoho), mít na háku (nedělat si starosti), koupit něco za pár šupů (velmi levně). V Zapletalově tvorbě se vyskytují také vulgární slovní spojení, jejichž význam už vulgární není. Patří sem např.: natrhnout někomu prdel (ve sportu porazit) •

„Dáme pauzu, potřebujeme si všichni odpočinout, řekl tehdy

Robin,…“ •

„Nemělo smyslu ohlížet se zpátky.“

o

„Nejedeš v tom sám. Není to jenom tvoje věc.“ - 62 -


o

„Dejte mi obě pokoj, řekl Vedoucí přípravy výroby a šel na pivo do

restaurace Dělnický dům.“ o

„Konec případu byl na dohled. Baron to měl na háku.“

o

„Tohle všechno jsem pořídil za pár šupů. Kdybych to teď chtěl

prodat, vydělal bych na tom padesát tisíci.“ o

„Pilot se zeptá fotbalisty, s kým zítra hrají, a Roman řekne, že

s Jabloncem.-Natrhnem jim prdel, poznamená a matka se na něj káravě podívá.“

- 63 -


5

Stylizace a kompozice

5.1 Stylizace Stylizace textu je stylotvorný proces, jehož výsledkem je styl. Tento slohotvorný proces je především dvojí: selekční (výběrový) a integrační (spojovací). Styl lze tedy charakterizovat jako výsledek výběru prostředků jazykových z množin prostředků konkurenčních. (Grepl, 2003, s. 699) Styl není jen záležitostí jazykovou, ale týká se také ostatních výrazových prostředků, např.: kompozičních (textových). Beletristické dílo, jako produkt stylu umělecké literatury, plní funkci prostě sdělnou a esteticky sdělnou. Aby mohla být splněna esteticky sdělná funkce literárního díla, je třeba k tomu užít také určitých výrazových prostředků. Stylová vrstva umělecká je seskládána především z metaforiky, figur a tropů, synonymie a zvukomalebnosti. Základem konkrétního beletristického díla jsou vždy výrazové prostředky specifické pro individuální autorský styl daného autora. 5.1.1 Výrazové prostředky uměleckého vyjadřování Podrobnou analýzou obou próz Zdeňka Zapletala jsme získali doklady o přítomnosti stylistických figur a tropů, respektive různých druhů uměleckých prostředků podporujících umělecké vnímání autorovy tvorby čtenářem. Tvorba Zdeňka Zapletala se neprojevuje nijak zvlášť velkým množstvím jednotlivých jevů charakteristických pro stylovou vrstvu uměleckou, přesto ale autor užívá několik druhů tropů. Tropy je společný název pro všechny druhy přenesených, obrazných pojmenování, jakými jsou např.: metafora, metonymie, přirovnání, epiteton, personifikace, eufemismu, oxymóron, atd. V prózách Půlnoční běžci nebo Půlnoční pěšci lze nalézt např. metaforu, metonymii, přirovnání nebo personifikaci. Metaforické vyjádření je přenesení významu z jednoho předmětu na druhý, a to na základě vnější podobnosti. Metafora patří mezi ta obrazná pojmenování, která jsou hojně literáty využívána. Metaforu lze najít v obou prózách spisovatele Zapletala např.: •

„Zlín pod ním byl zahalený v lehkém závoji oparu.“

- 64 -


•

„V tu chvíli se Pilot lekl. Zaznamenal, jak mu poskočilo srdce,…“

•

„Pilot posbíral zdraví rozum a běžel dál,…“

Součástí Zapletalových textů bývá také metonymie. Metonymie je považována za blízkou metafoře, její obrazné pojmenování

spočívá v tom, že

přenáší význam z jednoho předmětu na druhý na základě vnitřních souvislostí. V Zapletalově tvorbě je metonymií např. tato stylizace: •

„Pilot sbíhal z kopce dolů a teď už měl vítr v zádech, teď už mu vítr

pomáhal a v jeho mozku dobíhala do konce kazeta úvah.“ •

„Zaznamenal, jak mu poskočilo srdce, jak začalo pracovat na jiný

převodový stupeň.“ Poslední uvedený příklad nám dokládá, že Zapletal užívá také dvou obrazných pojmenování v jedné větě, ale pasáže obsahující větší množství obrazných pojmenování jsou jen zřídkavé. Větší

množství

tropických

vyjádření

ve

formě

přirovnání

nebo

personifikací se v analyzovaných dílech nalézá. Zapletal si rád hraje se slovy a přirovnání používá jako jazykový prostředek, který pomáhá čtenáři jednodušším způsobem s percepcí textu, např.: •

„Šampión hořel jak olympijský oheň“

•

„…,prsty televizních antén trčely všemi směry jako nohy pavouka.“

•

„Když byl Pilot donucen sedět večer doma, protože Karla byla ve

službě, zdálo se mu, že prožívají s manželkou stejný pocit jako cestující v kupé rychlíku.“ •

„Alespoň navenek to tak vypadalo, i když myšlenky na poruchu a na

hádku s Karlou žraly jeho mozek jako termiti.“ •

„Den se rozpouští jako cukr v kávě.“

•

„Doktor si vzpomene, jak Barbora snídávala kávu a cigaretu a on jí

vždycky říkal, že snídá Remarqueovy hrdinky.“

- 65 -


V obou prózách Půlnoční běžci a Půlnoční pěšci, častěji v dříve jmenované, se nalézá také personifikace, jejíž podstata spočívá v přenášení vlastností nebo činů živých postav na neživé, jako je tomu např. v těchto dokladech: •

„Tma přišla rychle.“

•

„…po dlouhém bičování mozku teoretickými úvahami napadala,

Zubaře myšlenky, které druhý den pokládal za zkrat.“ •

„…a jarní noc rozprostřela rolety tmy za okny restaurace…“

•

„Slunce ho bodalo do očí.“

•

„…a některá rána slibovala, že jejich nálada a svěžest vydrží celý

den,…“ Ojediněle jsou součástí Zapletalových textů také stylistické figury, což jsou zvláštní syntaktické prostředky uměleckého stylu, které vznikají pravidelným opakováním některého slova, zejména na určitém místě ve větě. Funkce je z časté repetice zřejmá. Je to evidentně upoutání čtenářovy pozornosti. V Zapletalově tvorbě se vyskytuje jeden druh figury a tou je anafora. Anafora je definována jako opakování jednoho nebo více slov na začátku několika veršů, nebo větných celků. •

„Láska je sladké lhaní.

Láska je sladká lež. Láska je milování…“ •

„…Ano byla pravda, že několikrát pracoval opilý, byla pravda, že

často nebyl ve své ordinaci, byla pravda, že občas se snažil zbavit pacientů, když měl plnou čekárnu a z celodenního stání ho bolely nohy. To všechno byla pravda, to všechno si pozdě v noci Zubař uvědomil,…“ •

„…viděl jsem největší idioty své generace zasedat ve správních

radách bank a pojišťoven, viděl jsem největší kretény své generace řítit se mrtvými večernímu městy za kouřovými okny smrtonosných džípů, viděl jsem největší blbce své generace ve smutných bistrech postmoderního světa s tlapami na stehnech silikonových přízraků,…“

- 66 -


Všechny tropy a stylistické figury, které jsou užité v Zapletalově tvorbě, mají jasnou funkci. Jejich užití je vždy expresivním záměrem se snahou o silnější upoutání čtenáře k textu a vystihnutí autorovy myšlenky. 5.2 Kompozice Zapletalových próz Půlnoční běžci a Půlnoční pěšci Kompozice je proces výstavby jazykového projevu (textu) se zřetelem na uspořádání všech jeho podpůrných dílčích složek, které dále ve své komplexnosti tvoří vnitřní řád. (Čechová, 2003, s. 75) Součástí tvorby komunikátu bývají prostředky verbální (jazykové – lingvální), prostředky nejazykové (paralingvální) a prostředky kompoziční výstavby textu, na nichž se podílejí prostředky textové, tematické nebo také slohové postupy a útvary. Naším záměrem bude prozkoumat prostředky kompoziční výstavby textu, prostředky textové, tematické a také prostředky spjaté se základními komunikačními schématy, do nichž zahrnujeme slohové postupy a slohové útvary. Všechna tři hlediska budou aplikována na jednotlivé Zapletalovy texty, rozumí se na prózy Půlnoční běžci a Půlnoční pěšci. I. Textové prostředky

Textové prostředky se podílejí na specifičnosti textu jako celku a na jeho dílčím členění, např. členění textu do odstavců nebo kapitol, ale také spojování vět a jejich vzájemná návaznost. Součástí kompoziční výstavby v rovině textové je také horizontální a vertikální členění textu. Vertikální členění představuje soubor sdělovaných informacích v celém textu a samozřejmě také vztahy mezi nimi a jejich návaznost. Vertikální členění se liší podle funkčních stylů. Členitost a grafická podoba textu je důležitou součástí každého psaného projevu. Nejen, že ukazuje autorovu schopnost třídit svůj projev na jednotlivé části, ale také jakým způsobem lze seřadit myšlenky a informace, jež chce čtenáři sdělit. Členění textu se může také čtenáři jevit jako jakýsi ukazatel kvality textu. Próza Půlnoční běžci Horizontální členění je diferenciace částí textu na počáteční, střední a závěrečnou část, také dělení textu na kapitoly nebo odstavce. Zkoumá také problematiku nadpisu a názvu. - 67 -


Název knihy Půlnoční běžci je charakteristikou některých postav knihy, jejichž zájmen se v průběhu díla stane večerní „jogging“. „Běhání se šířilo městem jako lavina. Někteří běhali proto, že chtěli zhubnout, někteří běhali pro kondici, někteří běhali proto, že běhali jiní, někteří běhali, aniž si to snažili vysvětlit. A všichni cítili potřebu běhu, potřebu pohybu, potřebu nezaostávat, nestárnout, nestát na místě. Všichni chtěli běhat a osamělí běžci se objevovali v polích brzy ráno, během dopoledne, odpoledne, ale nejvíc jich běhalo v noci.“ (Zapletal, 2001, s. 348) Podstatou titulu je aluze, která se ukrývá ve slově běžci. Zapletalův text je čtenáři vnímán jako snaha postav stále někam běžet, přibližovat se ke svým životním cílům, které jsou z velké většiny materiální. V průběhu knihy všechny zpostav prochází životní krizí, která jejich poklidný život bourá. Každá z postav je nějak zasažena zaběhnutým životním stereotypem, z něhož se snaží vymanit. Horizontální členění textu, jehož součástí je dělení projevu na dílčí části, je velmi důležitou součástí díla. Kniha Půlnoční běžci je rozdělena do osmi kapitol, jež jsou značeny názvem kapitola a číslovkou řadovou. Každá z nich je spojena s jedním měsícem v roce. První kapitola se odehrává v lednu, další kapitoly v měsících chronologicky následujících. První až šestá kapitola má osm podkapitol, které jsou číslovány. Vždy ve stejném pořadí se v nich odvíjejí příběhy osmi hrdinů. Každému z nich přísluší v dané kapitole jedna podkapitola. Výjimku tvoří kapitola sedmá, která obsahuje jenom čtyři části. Je to z toho důvodu, že příběhy některých hrdinů autor dokončil již dříve. Osmá kapitola má funkci spíše jakéhosi epilogu, v němž je uvedeno hlavní poselství knihy, kdy Baron vybízí k aktivitě v životě. Odstavce jsou v Zapletalově románu poměrně dlouhé. Jejich délka bývá v rozmezí několika řádků až např. dvou stran. Ve vertikálním členění

textů stylu umělecké literatury lze odlišit řeč

vypravěče a řeč postav. Pásmo postav bývá stylizováno jako reálná řeč, v níž se nalézají jak neutrální jazykové prostředky, tak i hovorové nebo nespisovné spolu s různými expresivy. Mluva postav obvykle bývá také od ostatního textu odlišena graficky, a to např. uvozovkami, ale v případě Zdeňka Zapletala to neplatí. Řečí vypravěče se rozumí stylizace autora do postavy „vševědoucího“ průvodce dějem a uvaděčem do života postav. Jeho jazyk bývá spíše spisovný a lexikální jazykové - 68 -


prostředky stylově nepříznakové. V Zapletalově textu Půlnoční běžci se využívá často řeči vypravěče, jehož projev po stránce jazykové je jiný než projev postav. Snaží se o spisovnou podobu českého jazyka. Nutno dodat, že jazykové prostředky vypravěče nejsou vždy nejvybranější. Vypravěč funguje jako nezaujatý pozorovatel, který se vše dívá s odstupem. K postavám bývá ironický. Odstup vypravěče od postav zvýrazňují také velmi často opakující se pasáže, ve kterých je zahrnuto zpravodajství o aktuálním světovém dění. Řeč vypravěče bývá doplňována přímou řečí postav, jejíž antepozice před uvozovací větou je nejčastějším jejím postavením, např.: •

„Ahoj, bráško, řekl Bratr…“

•

„Nerad jsem vás zdržel. Na shledanou, řekl a prudce vstal od

stolu…“ •

„Nevypadnem taky? Zeptala se Věra… Kam? Zeptal se Zubař.“

•

„Dědečku, nezlob mě, Zašeptala Karla…“

•

„Prosím tě, v klidu mi řekni, kdo a proč ho zavřel, řekl Baron,…“

V uvozovacích větách v Zapletalových textech bývají velmi často užita tatáž slovesa, jakými jsou např. říct nebo zeptat se. Čtenář může častou repetici týchž sloves vnímat jako nedostatek autorova psaného projevu. •

„Moničko, ahoj, řekl ten muž“

•

„Není nám dobře? Zeptal se Mistr a odpověděl si.-Je.“

Značení přímé řeči je nenápadné. Přímá řeč postavy není dokreslena uvozovkami. Její označení je vyznačeno pouze pomocí pomlčky. Vzhledem k tomu, že Půlnoční běžci neobsahují mnoho přímé řeč, jež není téměř nijak značena, jeví se celý text jako jednolitý. Grafické odlišení spočívá pouze v odstavcích, podkapitolách a kapitolách. Z prózy je patrné užití polopřímé řeči. Polopřímá řeč vznikne tím, že promluvy postav jsou jakoby vtaženy do řeči vypravěče. Důležitým faktem je, že zůstává jejich hovorový styl a nebývají uvozeny. Jedná se o řeč autora, který mluví ústy postavy. (Hrabák, 1973, s. 154) V Půlnočních běžcích lze vidět polopřímou řeč, např.: - 69 -


•

„Bylo jaro a Baron byl nevrlý a podrážděný. Když jednou odcházel

ze svého bytu s cigaretou v ústech a sousedka Stolářová vyběhal ze dveří a začala nadávat, Baron se neudržel a zařval na ni: - Ty krávo! Stolářová vykulila oči a pootevřela ústa. Potom s bouchnutím dveří zmizela. Barona tato ranní příhoda rozveselila . Ten nesmyslný výšplecht noradrenalinu,…“ •

„Cucal násadku propisovací tužky, hleděl někam do neurčita a neměl

nijak zvlášť rozjásanou náladu, k čemuž přispěl hnusný únorový den plný břečky a taky to, že na Barona lezla chřipka.“ Próza Půlnoční pěšci Lze se domnívat, že Půlnoční pěšci získali svůj název odvozením z názvu prózy starší, Půlnočních běžců. Zajímavostí titulu druhé knihy Půlnoční pěšci není jen slovní hříčka ve spojení s Půlnočními běžci, ale také její význam a aluze titulu na postavy v knize. Lze konstatovat, že pěšci jsou nazýváni proto, že od „běžců“ uběhlo asi 15 let. Postavy zestárly a jejich životy, životní směry a cíle se změnily. Postavy knihy se jeví tak, že nemohou, možná nechtějí, běhat v kolotoči života. Jejich životy nabraly nějaký směr a oni jej nechtějí měnit. Nejsou už tedy běžci, jsou pěšci. Horizontální členění textu Půlnoční pěšci je zcela jiné než v próze starší, v Půlnočních běžcích. To, co zůstává o oblasti členění textu oběma Zapletalovým prózám zachováno, jsou kapitoly a podkapitoly. Půlnoční pěšci jsou sestaveni ze třinácti kapitol, z nichž poslední je označena jako Epilog. Všechny kapitoly mají své podkapitoly, jejichž počet v každé kapitole je různý. Pohybují se v rozmezí mezi pěti až třinácti podkapitolami v každé dílčí kapitole. Rozdílnost je také v jejich obsahu. Protože je děj posunut o několik let, změnily se postavy i jejich okolí. Některé postavy přibyly, jiné už v knize nejsou. Z hlavních postav, jež si zachovaly svou důležitost z prózy Půlnoční běžci, jsou především: Doktor, Inženýr, Pilot a Šampón. V Půlnočních pěšcích se výrazně zvýšil počet odstavců, což je evidentně zapříčiněno tím, že oproti staršímu textu Půlnoční běžci se odstavec zkrátily. Zmenšení a zdůraznění členitosti se týká také kapitol a podkapitol. Text se tak stává přehlednější a pro čtenáři uvolněnější.

- 70 -


V mladší próze se také častěji objevují dialogy postav. I přímá řeč se stala přehlednější. Záznam rozhovoru v mladším románu je tvořen tak, že každá jedna výpověď jedné postavy je zaznamenána na nový řádek. Samotný rozhovor je tak přehlednější a čtenáři srozumitelnější, jako je tomu např.: •

„-Kam spěcháš? Bojím se, když tak jedeš, řekla Bea.

-Taky se bojím, proto pospíchám, řekl Doktor. -My někam utíkáme? -Jo, utíkáme, ale neptej se mě kam ani před čím, protože to nevím. -Promiň, ale to jsou jenom kecy, řekla Bea. -Jsou, připustil Doktor a řekl Bee, že za pár minut budou na místě.“ Z příkladu je zřejmé vyústění řeči postavy. Zajímavé a taky pro obě prózy charakteristické je to, že v obou nalezneme v rozhovoru postav přechod z řeči přímé do nepřímé. V Půlnočních běžcích je to jev poměrně častý. Půlnoční pěšci, tj. text mladší, disponuje také polopřímou řečí. Je zřejmé, že polopřímá řeč tvoří přechodové pásmo mezi řečí postav a vypravěče. Rozdíly mezi řečí vypravěče a polopřímou řečí jsou někdy těžko identifikovatelné, např.: •

„Zeptal se na Katku. Mluvili o mezinárodním řidičáku. Řekl, že na

chatě hrozně smrdí záchod.“ •

„Často za Pilotem do autobazaru chodil na kus řeči a na panáka

náčelník místní policie. Náčelník byl pomalý vypasený požitkář a nudný vypravěč. Většinou zdržoval Pilota od práce, ale Pilot, naučený roky totalitního režimu k úctě vůči policejním i jiným autoritám, jeho žvástům trpělivě naslouchal.“ Řeč vypravěče a polopřímá řeč tvoří stěžejní část Zapletalovy mladší prózy Půlnoční pěšci. Obě řeči se přitom prolínají a vzájemně doplňují. To tvoří Zapletalovy texty zajímavé i přesto, že neobsahují přemíru přímé řeči, která bývá mnohdy hlavním poutem čtenáře.

- 71 -


II. Tematické prostředky

Základem analýzy tematických prostředků byla charakterizace dílčích kompozičních složek literárního textu, mezi něž patří čas a prostor, v nichž děj probíhá, postoj autora, motivy a téma literního díla. Autor má možnost představit libovolný časový úsek, v jehož rámci děj může, podle potřeby, přetvářet, tj. zpomalovat jej, zrychlovat nebo přetvářet jeho sled. Lze se také posouvat do minulosti nebo budoucnosti. V autorové kompetenci je tedy zobrazovat čas podobně jako by byl opravdu subjektivně prožíván. (Petrů, 2000, s. 96) Próza Půlnoční běžci: Základní dějová linie románu Půlnoční běžci je zasazena do první poloviny 80. let 20. století. Děj románu probíhá v přítomném čase. Text je doplněn také o výseky z minulosti hlavních postav, jejichž životní příběh v průběhu díla čtenář pozná téměř celé. Dějová linie probíhající v minulosti postavy je podle toho také takovým časem vyjádřena. Odstavce v textu fungují jako prostředky k odlišení mimo jiné i časových linií textu. •

„…Ano byla pravda, že několikrát pracoval opilý, byla pravda, že

často nebyl ve své ordinaci, byla pravda, že občas se snažil zbavit pacientů, když měl plnou čekárnu a z celodenního stání ho bolely nohy. To všechno byla pravda, to všechno si pozdě v noci Zubař uvědomil, ale potřeboval ještě něco, ještě tu třetí událost, aby s tím začal něco dělat.“ •

Během studia na stomatologické fakultě UJEP v Brně se Zubař nijak

zvlášť neprojevoval. Do školy chodil pravidelně, zkoušky skládal v termínu,…“ Při hodnocení charakterizace prostředí, v němž se děj příběhu odehrává, je třeba uvést, že Půlnoční běžci jsou poměrně přesně lokalizováni. Děj se odehrává v malém jihomoravském městě nazývaném Městci, jehož reálná podoba je odvozena od města Holešov. V obou analyzovaných prózách se vyskytují další města, především Kroměříž a Zlín a také k Holešovu přilehlé vesničky. Pro čtenáře, který pochází z kraje, kde se odehrává děj, může být příjemné sledovat příběhy hrdinů ve známém prostředí. - 72 -


Postoj autora je charakterizován řečí vypravěče, který jako nezúčastněný průvodce dějem vše pozoruje a děj komentuje nebo vysvětluje. Přístup Zapletalova vypravěče k postavám je objektivní a někdy lehce ironický, stejně jako jeho popisy situací či uvádění čtenáře do děje. „Vševědoucnost“ Zapletalova vypravěče je také podpořena výseky textů, v nichž vypravěč popisuje jak národní, tak mezinárodní dobové události. Hlavním motivem prostupujícím celé dílo je motiv běhu. V úvodu knihy je uvedeno motto z díla amerického spisovatele E. L. Doctorowa Sklenka před večeří. Doctorow se zabývá nastupujícím trendem běhání, který ho velmi překvapuje. Vnímá jej jako podvědomou přípravu na cosi iracionálního, tajuplného a neznámého. V Zapletalově románu je to symbolika snahy vymanit se z nejistoty a dospívat k nějakému cíli, který není zcela jasný. Je zastřený. Hlavní hrdinové románu touží po útěku ze stereotypu, po novém způsobu života a tedy i po postupné změně. (Křivánek, 1994, s. 257) Běh jako sportovní aktivita může být vnímána jako útěk před něčím nespecifikovatelným, před monotónností života postav nebo před jejich životní nudou. (Dokoupil, 1994, s. 434) Běh lze také považovat za symbol nového začátku. Samotný fakt, že pro sebe postavy začaly něco dělat je počátek jejich nového životního směřování. Optimistické vyústění knihy napovídá šťastnou budoucnost. „A pak se objevil. Běžel středem silnice a nikdo z nich ho neviděl vybíhat ze zatáčky, Všichni si ho všimli, až když byl na rovném úseku cesty k nim. Běžel uvolněně, elegantně, dlouhými kroky jako L. Viren, jako P. Snell, jako J. Ryun, jako S. Ovett, jako K.Keino a všichni byli tak překvapení, že si nestačili všimnout jeho obličeje, viděli jenom dokonalý styl a černý dres a tmavé tepláky toho Půlnočního běžce.…a když běžec doběhl až na samý konec ulice, zdálo se všem, kteří ho sledovali, že se najednou zablesklo, nebo že padá hvězda, nebo že někde tam, na konci ulice, začíná právě uprostřed půlnoci nový den, nové ráno.“ (Zapletal, 2001, s. 429) Próza Půlnoční pěšci Děj Půlnočních pěšců je zasazen na konec 90. let 20. století. Časem, v němž je text napsán, je přítomný čas, který bývá doprovázen minulostí méně

- 73 -


často, než tomu bylo u Půlnočních běžců. Zřejmý důraz je kladen na současnost, přítomný čas ve velké míře převažuje. Půlnoční pěšci stejně jako Půlnoční běžci jsou umístěni do stejného prostředí, jež stále zůstává jejich domovem. Stále nalezneme v knize místa Městce (Holešova), Zlína a Kroměříže. I postoj vypravěče zůstává stejný. Řeč vypravěče je velmi častým jevem, stejně jako polopřímá řeč. Větší možnost projevit se, kterou autor vypravěči vytvořil, je z textu patrná také z vypravěčova silnějšího nádechu ironie. Čtenář může získat dojem, že objektivita vypravěče, jasnější v Půlnočních běžcích, ztrácí na intenzitě. Faktem zůstává, že postavy vypravěč přímo nehodnotí. Lze se domnívat, že hlavním motivem mladší prózy Půlnoční pěšci je změna. Je to změna, na níž se postavy těšily a která proběhla. Jejich životy jsou stále do jisté míry monotónní. Text může čtenář chápat jako procitnutí postav, kdy si zažínají uvědomovat, že jedna změna nepomůže, kdy zjišťují, že jejich život potřebuje změny, třeba i menší, hlavně častěji. Potřebují k životu stálý „přísun“ změn, ale to je také monotónní. Postupně mohou přicházet na to, že jejich životní cesta stereotypní bude, přestávají mít sílu s jakýmkoli stereotypem bojovat, některá postava dřív, jiná později. III. Prostředky spojené s komunikačními schématy (slohové postupy)

Slohovým postupem se velmi zjednodušeně rozumí způsob zpracování tématu a obsahu. Slohový postup je druh ztvárnění sdělovaného obsahu. Česká stylistika rozlišuje čtyři základní slohové postupy, kterými jsou slohový postup vyprávěcí, popisný, informační a výkladový. Výkladový slohový postup v sobě zahrnuje dále slohový postup úvahový. Mezi slohovými postupy výkladovým a úvahovým jsou jen drobné rozdíly. Výkladový postup je založen na objektivním vyjádření vztahů a souvislostí mezi sdělovanými jevy, kdežto postup úvahový spočívá jak v argumentaci fakty, tak také autorovými myšlenkami, postoji a názory. Zdeněk Zapletal v obou prózách, Půlnoční běžci a Půlnoční pěšci, užívá slohové postupy úvahové a popisné. Nejčastějším slohovým postupem, jenž má svůj základ především v přímé řeči, je slohový postup úvahový, pomocí něhož autor vede čtenáře k zaujetí - 74 -


vlastního stanoviska k situacím, postavám a událostem zobrazovaným v dílech. Častým způsobem jejich užití je vkládání navozeného úhlu pohledu do úst postavy. (Čechová, 2003, s. 76). V případě Zdeňka Zapletala se jedná spíše o polopřímou řeč, která více než samotná řeč postav vede čtenáře k vlastní úvahové percepci a hodnocení děje, postavy nebo události např.: •

„Rybí filé vonělo celým objektem a Inženýr si přidal brambor a na

chvíli spokojený se vrátil do kanceláře, kde mu sekretářka oznámila, že „starý“ svolal krátkou informativní poradu na jednu hodinu. Inženýra to rozladilo, protože kalkuloval s tím, že se po obědě zúčastní oslavy na svém pracovišti a vypije si,…“ Popisnými pasážemi v obou prózách autor vtahuje čtenáře do děje. Popisy bývají krátké, srozumitelné a živé. Jsou to slohové postupy, jimiž disponuje řeč vypravěče, který většinou nezaujatě popisuje děj nebo prostředí, např.: •

„Žil ve městě, které mělo patnáct tisíc obyvatel. Nebylo to ani

velkoměsto, ani městyc. Bylo to město Městec. Městec se rozkládal na pomezí Valašska a Hané. Kolem byl převážně zemědělský kraj.“ •

„Druhý den se na místo vrátil. Jel starou alfou romeo se zachovalým

dvoulitrovým motorem. Psa s sebou nevzal. Zastavil asi sto padesát metrů před přejezdem. Motor nechal běžet. Bylo něco kolem čtvrt na osm.“ Popisný

slohový

postup

velmi

úzce

souvisí

s charakteristikou.

Charakteristika postavy se v obou Zapletalových prózách objevuje méně často než popisné pasáže. Zapletalovým závěrem není popsat postavy od hlavy k patě, nýbrž stručně vytyčit jejich charakteristická specifika, ať už vnější nebo vnitřní např.: •

„Byl obvodním lékařem s atestací prvního stupně. Pracoval na

poliklinice a dosáhl maximálního vzdělání v tom, co dělal. Měl pětipokojový byt, na náměstí, z převážné části luxusně a draze zařízený. Měl dvě dcery, Katku, pět a půl roku, a Alenu, které byly tři.Měl krásnou, rudovlasou ženu Barboru, která byla o pět let mladší než on. Měl bílou Ladu 1600 a garáž blízko bytu. Měl chatu v nedaleké rekreační oblasti. Měl - 75 -


všechno, co si mohl koupit, a co si koupit nemohl, přicházelo k němu skoro samo.“ V obou analyzovaných textech je hodně postav. To, aby se postavy čtenáři nepletly, stojí na autorově schopnosti kvalitní charakteristiky, pomocí níž je čtenář schopen si postavu již někam zařadit. Zapletal si v charakterizaci postav pomáhá také jménem označujícím postavu. Doktor, Pilot, Zubař, Řidič atd. jsou jména hlavních postav, pro něž je charakteristické především jejich povolání nebo zaměstnání. V textech nalezneme také jména postav vzniklá přezdívkou, např.: Baron, Šampión, Squotter. Postavy bývají označené křestními jmény nebo příjmeními, jako jsou např.: Andrea, Barbora, Renata, Stolářová, Marika atd. nebo některá jména postav jsou jmény domáckými – hypokoristiky, např.: Fero, Staňa nebo Bea. Oba slohové postupy se v obou analyzovaných Zapletalových prózách navzájem mísí, zpřesňují a doplňují. Podtržená část příkladu dokládá slohový postup úvahový a text označený jen kurzívou slohový postup popisný. •

„Pilot se znovu ostříhal a vyholil si vlasy, které mu dorostly. Dvakrát

se sešel s barmankou Jarmilou, ale k ničemu závažnému nedošlo. Předvedl ji červeného brouka a znudil ji technickými termíny a detaily. Bylo to pořád lepší, než aby znudila ona jeho rodinnými historkami a teoriemi o zdraví a zdravé výživě.“

- 76 -


6

Osobité jevy charakteristické pro autorský styl Zdeňka Zapletala Zkoumáním slovní zásoby užité v obou prózách lze nalézt několik dokladů

výskytu výrazů neslovných, tzv. zkratek. Zde nalézáme další rozdíl mezi oběma analyzovanými texty. V Půlnočních běžcích, tedy v próze starší, se nalézá více zkratek, např.: OÚNZ (Okresní ustav národního zdraví), SVVŠ (Střední všeobecně vzdělávací škola), VUT (Vysoké učení technické), VB (veřejná bezpečnost), RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci), OSP (Okresní stavební podnik), UV KSČ, ZOO, LŠU (Lidová škola umění), NDR, USA, JZD, ČSD, OSN, NATO, SSSR atd. Lze se domnívat, že důvodem častějšího užití zkratek v dřívějším textu je jeho děj, který je zasazen do posledních let předlistopadového Československa. Druhá, pozdější próza popisující dny už známých hrdinů je zasazena do období o několik let později, do devadesátých let 20. století. Počet užitých zkratek se výrazně snížil a také změnil tematický okruh jejich označení, např.: LSD (druh drogy), PC, LP, CD, O.K., NATO, UNESCO, TV, EKG, atd. Častým užitím zkratek podtrhuje autor autenticitu svého textu, snaží se nejen o ekonomičnost vyjadřování postav, ale i úspornější deskripce děje či prostředí. V Zapletalových textech Půlnoční běžci a Půlnoční pěšci lze zazanamenat několik neologismů. Jejich výskyt není častý, ale zcela jistě v obou prózách tato slova nalezneme. Mezi Zapletalovy neologismy se řadí např.: obdeník, obscéník, nákec, , zpomerančovat, punkařka… •

„Měl ale smůlu. Žádné okresní obdeníky ani bulvární obscéníky jeho

fotky nekoupily.“ •

„… a možná bych měl s sebou diktafon, kdybych si nějaký nový

koupil, protože ten můj starý milý Sony už dosloužil, na ten diktafon bych si dělal nákecy, takové drobné, aby mě nikdo neviděl, že mluvím do krabičky,…“

- 77 -


•

„ -Zešedivěls, řekl mu Pilot

„-Ty jsi zpomerančovatěl1, řekl Doktor a litoval, že se tu vůbec zastavil.“ •

„…, a nechala si od Doktora vnutit Kathy Ackerovou, punkařku

americkou, a on si představoval, jak doma sjede obě ty knížky, jak přelouskne ty drsné pasáže.“ Zapletal vytváří neologismy také spojením vulgárního a expresivně neutrálního výrazu, např. kurvyzána. •

„Přišla žena se zalepeným okem a koupila si Angeliku a on si

představoval, že možná tím zdravým bude plakat nad osudy krásné kurtizány, kurvyzány, markýzy andělů a démonů, …“ Zapletalova specifičnost tkví také v kladení otázek. Hromadění otázek v některých částech textů obou próz plní funkci intenzifikace vcítění čtenáře do postavy nebo vtažení do děje. Časté otázky jsou nejčastěji vyjádřeny polopřímou řečí, což znamená, že jej neklade ani postava ani vypravěč. Tento způsob pak může čtenáři implicitně nabízet možnost faktu, že nejasnosti, některé otázky a možnost úvahy prostě visí ve vzduchu, např.: •

„Je naivita nemoc? Je víra omluvitelná? Patří opravdu všichni Židi,

Cigáni anegři do plynu? A co všichni ti komunisti? Kdo je vinen? Je snad vinen jenom ten, kdo cítí vinu?“ •

„Smrt ho pronásledovala celý den.… Ve vesnicích, kterými projížděl,

viděl jenom staré lidi.…Bude mě Karla podpírat, až budu starý? Chci, aby mě podpírala? Chci vůbec být tak starý? Bude mi pořád zima? Budu nosit papuče v létě? Bude něco, co mě nebude bolet? …“ •

„Terapeutická noci, rozmazaná rána…Šedý hrabě a dva toasty. Co

jsou vlastně dva toasty, když toaster vyrobí ze čtyř plátků chleba dvakrát

1

zpomerančovatěl = obarvil si vlasy na oranžovo

- 78 -


dva spečené trojúhelníky. Jsou dva toasty dva nebo čtyři? Umírá svíčka, když hoří? Ukrývají se slzy v perlách? A je pátek nešťastný den?“ Autorský styl Zdeňka Zapletala disponuje hojně tvorbou rozličných slovních spojení, která mohou být pro čtenáře velmi zajímavá. Zapletalova autorská výrazová spojení nelze přesně rozdělit. Zdeněk Zapletal vytváří nová slovní spojení např. tím, že umístí do blízkosti dvě substantiva, z nichž jedno vzniká odvozením od zvukomalebného základu se sufixem –ot. Jejich vzájemné sousední postavení je pro čtenáře zvláštní např.: dusot hormonů, cvrkot trolejbusů nebo tikot deště. •

„Ošetřovatel se probudil a slyšel tikot deště.“

•

„Cvrkot trolejbusů, šumění aut a lidé na křižovatce.“

•

„Jsi tak krásná. Nechci tě už nikdy ztratit, šeptal Inženýr

povzbuzován dusotem hormonů a výjimečností té chvíle.“ Projev zvukomalebnosti lze najít také ve spojení substantiva a verba, jejichž spojení neodpovídá běžné možnosti jejich užití v českém jazyce např.: liják šustil, liják šuměl nebo pračka bzučela. •

„Venku se rozpršelo a červnový liják šustil na listech stromů

v zahradě,.“ •

„…Zubař zjišťoval, že už nemá co říct nahlas, a venku šuměl liják…“

•

„Z koupelny tiše bzučela automatická pračka a z rádia Andreu

značně znervózňoval art-rock,…“ Zapletal staví to sousedních pozic slova, která vedle sebe plní funkci jak zpřesnění výpovědi, tak zaujetí čtenáře. Taková přenesená slovní spojení mohou vést čtenáře až k pousmání např.: majitelé dětí, pískoviště času, objektiv kreslil, panelová hrobka, plastikové děti, silikonový přízrak nebo peroxydová přítelkyně. •

„Majitelé dětí začali shánět hlídání.“

•

„Kdesi v cizích pokojích malých zrad a nevydařených krátkých lásek,

kdesi v propocených nemocničních pokrývkách, v pískovišti času poztrácel sebevědomí.“ - 79 -


•

„Muž se hájil sice rouškou uměni, ale objektiv jeho kamery kreslil

dokonale a přesně.“ •

„Miláčku, umřeme v zapomnění se sbírkou „angličáků“ nebo

známek, v panelových hrobkách, přiopilí ztuhneme mrazem u plotů…“ •

„…krásné počasí…přinutilo…děti k tomu, aby si hrály své dětské hry

v blízkosti říčky Rusavy,aby jezdily na kolech a tlačily v dětských kočárkách své plastikové děti,…“ •

…viděl jsem největší blbce své generace ve smutných bistrech

postmoderního světa s tlapami na stehnech silikonových přízraků,…“ •

„Jakási zoufalá peroxydová přítelkyně na zlatouše vsadí dva tisíce.“

V obou analyzovaných prózách lze nalézt také další specifický jev Zapletalovy tvorby, kterým je užívání frazémů. V toku textu jsou čtenáři předkládány jako běžná slovní spojení, respektive bez obrazného významu nebo jen z velmi malým podílem obraznosti např.: zubaté slunce nebo špetka zvědavosti •

„Svěží jarní vzduch, bezvětří a zubaté slunce, které už přesto hřálo,

vylepšovalo už tak dobrou Inženýrovu náladu…“ •

„…to bylo všechno, co viděli a cítili kromě strachu, ke kterému byla

přimísena špetka zvědavosti.“ Autorova nová zvukomalebná slovní spojení se v obou prózách vyskytují hojně. Častěji však v mladším románu, v Půlnočních pěšcích. Vyšší frekvence takových víceslovných pojmenování na jednom místě v textu, místy doplněných o aluze, tvořící kratší nebo delší pasáž, je jejich charakteristickým jevem, jako je např.: •

„Zlín pod ním byla zahalený v lehkém závoji oparu. Cihly a okna.

Parky a náměstí. Zelená a cihlová červeň. Brutální beton a neomítnuté cihly. Cvrkot trolejbusů, šumění aut a lidé na křižovatce.“ •

„…viděl jsem největší idioty své generace zasedat ve správních

radách bank a pojišťoven, viděl jsem největší kretény své generace řítit se mrtvými večernímu městy za kouřovými okny smrtonosných džípů, viděl jsem největší blbce své generace ve smutných bistrech postmoderního světa - 80 -


s tlapami na stehnech silikonových přízraků,, kde vlaky páraly mlhu ocelových rán a přízraky šedi plavaly v kalužích elektronické pavučiny.“ •

„Stal se členem Aeroklubu Svazarmu a konečně začal lítat na

bezmotorových kluzácích, což alespoň prozatím uspokojilo jeho žízeň po lítání.“ •

„Zubař nikdy nepil až tak moc, aby se negativní účinky projevily

v celé škále nadprahových účinků, v celé paletě ovlivňující a měnící psychiku osobnosti…“ Časté užívání přívlastků je možno také charakterizovat jako specifičnost Zapletalova stylu. Obě prózy obsahují časté užití přívlastku shodného, který je kongruentní s podstatným jménem, na němž je závislý. Přívlastek shodný je v analyzovaných textech nejčastěji užívaným druhem přívlastku. Jeho užitím dobarvuje Zdeněk Zapletal epičnost svých próz např.: •

“Už to nebyla hrdá, opuštěná intelektuálka. S uplývajícím časem

sama měnila nepsaná pravidla té smutné hry. Byla to nerovná hra a Marii to došlo až mnohem později. Až mnohem později si uvědomila, že smlouva, kterou uzavřeli, byla nesmyslná. Zjistili pozdě, že tím odkladem jenom ztrácí, že se situace nezmění. Ztratila jistotu, trpěla nespavostí a často si vybíjela kumulovanou agresivitu na nic netušících žácích.” Ne vždy ale Zdeněk Zapletal volí vhodnou slovní zásobu českého jazyka a využívá synonymity pro vyjádření svých myšlenek. Některá konstatování nebo popisy, např. atmosférických jevů, jsou si mnohdy až příliš podobná. Čtenář pak nabývá dojmu, že onu pasáž textu již jednou četl. Zdali se jedná o autorský záměr, nelze zjistit, proto se můžeme spíše domnívat, že se jedná o autorovu nedokonalost vyjádření, např.: •

veliké pomalé sněhové vločky padaly k zemi

•

veliké vločky sněhu se pomalu sunuly k zemi

•

velké vločky, které si sedaly na skla

•

velké chomáče sněhu poletovaly

•

obrovité vločky sněhu padaly k zemi - 81 -


•

veliké vločky sněhu...padaly k zemi

•

velké vločky sněhu padaly

•

načechrané hvězdičky sněhu si sedaly

•

obrovité vločky sněhu padají

o

hustě sněžilo

o

hustě sněžilo

o

hustě sněžilo

o

hustě sněžilo

o

hustě sněžil

Časté užívání zkratek, přívlastků a frazémů, vytváření neologismů a nových autorských spojení spolu s častým kladením otázek, i se svými nedostatky tvoří autorův osobitý projev, který je patrný z próz Půlnoční běžci a Půlnoční pěšci.

- 82 -


7

Závěr Diplomová práce Jazyk a styl Zdeňka Zapletala Půlnoční běžci a Půlnoční

pěšci zaměřila svou pozornost na dva zmíněné romány. Naším záměrem bylo postihnout výrazové prostředky užité v obou prózách a zmapovat je. Rozbor byl proveden na základě jazykové a stylistické analýzy obou textů. Východiskem výzkumu bylo zaznamenání jednotlivých poznatků na excerpční lístky, které usnadnily orientaci v dané problematice a poskytly snazší přehlednost při třídění nashromážděného materiálu. Veškeré nové poznatky jsme dále analyzovali a třídili, abychom mohli správně a přesně charakterizovat autorský styl Zdeňka Zapletala. Zdeněk Zapletal užívá v próze Půlnoční běžci a Půlnoční pěšci spisovné podoby českého jazyka. Neutrální výrazové prostředky, které jsou v textech užity, směřují spíše k hovorovosti vyjádření něž ke knižnosti. Hovorovost Zapletalova stylu se projevuje užitím hovorových prostředků v rovině lexikální, morfologické a také syntaktické. Z dokladů lze zaznamenat hovorové univerbáty, hovorové hláskové varianty některých sloves a především hovorové lexikální prostředky, jejichž příznakovost je dána sekundárním významem. Hovorovost projevující se v oblasti syntaktické je z velké části zastoupena tvořením eliptických výpovědí, častým užitím zejména některých slovních druhů nebo užitím parcelace. Zapletalova hovorová skladba také užívá nepravé věty přívlastkové, hromadění vedlejších vět, enumeraci, parentezi a hovorové kontaktové prostředky. Jazykovým

výzkumem

jsme

také

mohli klasifikovat

Zapletalovu

expresivitu, jež má v obou analyzovaných textech hojné zastoupení. Výrazové prostředky s citovým zabarvením se v obou prózách Zdeňka Zapletala vyskytují především v rovině lexikální, a to ve formě deminutiv, hypokoristik, familiárních označení, pejorativ, vulgarismů, dysfemismů nebo ironie. Emocionálně zabarvené výrazy se v textech vyskytují obojího typu, respektive jazykové prostředky s emocionálním zabarvením kladným i záporným, přičemž výrazy se záporným expresivním hodnocením se v obou textech vyskytují ve vyšší míře. Také v rovině syntaktické lze v Zapletalově tvorbě nalézt expresivitu, která bývá nejčastěji vyjádřena formou elips, parcelací nebo reliéfizací výpovědi. Parenteze, apoziopeze, odchylky od pravidelné větné stavby nebo hromadění nevětných výpovědí výrazně přispívají k vyjádření expresivity v Zapletalově tvorbě. Autor využívá také - 83 -


grafického expresivního vyjádření, které vzniká rozličnou velikostí užitého písma a jeho typu. Moderní autorova tvorba v sobě skrývá také cizojazyčné výpůjčky. Nejčastějšími cizojazyčnými lexiky jsou výrazy z jazyka anglického, kterých je mnoho v próze Půlnoční pěšci, z jazyka slovenského, francouzského, německého, italského a polského. Excerpční lístky dokládající nespisovné výrazové prostředky poukazují na užití výrazů dialetických, obecně českých a slangových. Diplomová práce se snažila zmapovat oblast užitých nespisovných prostředků v několika rovinách, jakými jsou rovina lexikální, morfologická a syntaktická. Nespisovnost v rovině lexikální se projevuje užitím obecně českých lexikálních výrazů, které jsou charakteristické pro oblast téměř celých Čech. Zapletalův jazyk je také zpestřen výrazovými prostředky Středomoravských (hanáckých) dialektů, které jsou charakteristické některými typickými projevy jako jsou např.: moravské krácení, nedostatek proteze, některé nespisovné hláskové varianty, monoftongizace a v neposlední řadě typické moravské výrazy. Součástí textů jsou také slangová lexika, jejichž výskyt není příliš častý. Nespisovnost výrazových prostředků v rovině morfologické se projevuje především nespisovnou konjugaci a deklinací, jež má svůj původ o obecné češtině nebo dialektu. Skladba vět, která nespadá do současného kodifikovaného českého jazyka není u Zapletala ojedinělým jevem. Nespisovná syntax bývá v Zapletalově tvorbě vytvořena pomocí nespisovných obratů, které nejsou zaznamenány ve Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost, ale které se vžili do slovní zásoby českého národa. Cílem diplomové práce nebyly pouze jazykové prostředky užité v textu, ale také užité prostředky stylistické a kompoziční. Stylistická charakteristika textů Zdeňka Zapletala, Půlnoční běžci a Půlnoční pěšci, vyzkoumala užitá obrazná pojmenování, jež zařadila do skupin tropů a stylistických figur. Kompozice obou próz se zaměřila na oba texty v několika rovinách, které také podrobně popsala. Začali jsme rovinou textovou. Snažili jsme se popsat horizontální a vertikální členění Zapletalových textů. Středem našeho zájmu se stala i rovina tematická obou knih, v níž jsme vyznačily dějovou linii, - 84 -


prostředí, vypravěče a motivy. Třetí rovinu tvořily v obou textech použité slohové postupy a jejich funkce v textu. Poslední kapitola diplomové práce se zaměřila na specifika Zapletalova stylu. V této oblasti jsme objevili několik jevů vytvářejících jeho charakteristický autorský styl. Jazyk a styl prozaika Zdeňka Zapletala není založen pouze na spisovném nepříznakovém českém jazyce a jeho slovní zásobě. Zapletal svůj osobitý projev doplňuje velmi intenzivně o výrazy stylově příznakové hovorové, expresivní a především nespisovné. Zdeněk Zapletal se velmi snaží svým živým a aktuálním jazykem postav o naprostou autenticitu řeči postav, která může být čtenáři blízká a příjemná. Zapletalova tvořivost může ale také vyvolat ve čtenáři nepřirozenost a přehnanost.

- 85 -


8

Seznam studijní literatury: 1. BĚLIČ, J. Nástin české dialektologie. Praha: SPN. 1972. s. 463. 2. ČECHOVÁ, M. a kol. Čeština – řeč a jazyk. Praha: ISV. 1996. 380 s. ISBN: 80–85866–12-9 3. ČECHOVÁ, M. a kol. Současná česká stylistika. Praha: ISV. 2003. 342 s. ISBN 80 4. DOKOUPIL, B. ZELINSKÝ, M. a kol. Slovník české prózy 1945-1994. 1. vydání. Ostrava: Sfinga 1994. 435 s. ISBN 80-85491-84-2 5. GREPL, M a kol. Příruční mluvnice češtiny. 2., opravené vydání, Praha: NLN. 2003. 799 s. ISBN 80-7106-134-4 6. HAUSER, P. Nauka o slovní zásobě. Praha: SPN. 1986. 195 s. 7. HRABÁK, J. Poetika. Praha: Československý spisovatel. 1973. 307 s. 8. HUBÁČEK, J. Malý slovník českých slangů. Ostrava: Profil. 1988. s.189. 9. CHALOUPKA, O. Příruční slovník české literatury od počátků do současnosti. Brno: Centa. 2005. 1116 s. ISBN 80-86785-03-3 10. KŘIVÁNEK V. a kol. Český dekameron 1. vyd. Praha: Scientia 1994. s. 263. ISBN 80-85827-78-6 11. MACHALA, L. Literární bludiště, Bilance polistopadové prózy. Praha: Brána 2001. s. 241. ISBN 80-7243-139-0 12. MENCLOVÁ, V. a kol. Slovník českých spisovatelů. Praha: Libri. 2005. s. 822. ISBN 80-7277-179-5 13. MINÁŘOVÁ, E. Základy stylistiky češtiny. Brno: Masarykova univerzita. 1999. 82 s. ISBN 80-210-1436-9 14. OUŘEDNÍK, P. Šmírbuch jazyka českého. Slovník nekonvenční češtiny. Praha: Ivo Železný, s.r.o.1992. s.451. ISBN 80-7116-007-5 15. PETRŮ, E. Úvod do studia literární vědy. Olomouc: Rubico. 2000. 187 s. ISBN 80-85839-44-X - 86 -


16. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 2., opravené a doplněné vydání. Praha: Academia. 2000. 647 s. ISBN 80-200-0493-9 17. ZAPLETAL, Z. Půlnoční běžci. 2.vydání. Brno: Petrov. 2001. 437 s. ISBN 80-7227-096-6 18. ZAPLETAL, Z. Půlnoční pěšci. Brno: Petrov. 2000. 328 s. ISBN 807227-079-6 19. Internetová encyklopedie Wikipedia: http://cs.wikipedia.org/wiki/Zdeněk_Zapletal

- 87 -


9

Seznam příloh 1. Zdeněk Zapletal (*1951) 2. Obálka knihy Půlnoční běžci 3. Obálka knihy Půlnoční pěšci 4. Prostředí románů - Holešov

- 88 -


Zdeněk Zapletal (*3.9.1951)




Město Holešov

Jazyk a styl prozaika Zdeňka Zapletala. Půlnoční běžci a Půlnoční pěšci

Recommend Documents