MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA ČESKÉHO JAZYKA A LITERATURY
JAZYK A STYL ROMÁNŮ LADISLAVA FUKSE BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
Mgr. Hana Borovská, Ph.D.
Jana Bublanová
Prohlašuji, že jsem svou bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila pouze zdrojů uvedených v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně 20. 12. 2012
…………………………………..
Děkuji Mgr. Haně Borovské, Ph.D., za cenné rady a pečlivé vedení při psaní mé bakalářské práce.
OBSAH OBSAH............................................................................................................................................. 4 ÚVOD ............................................................................................................................................... 7 Teoretická část ................................................................................................................................. 8 1
STYL UMĚLECKÉ LITERATURY ..................................................................................... 8 1.1 Funkce uměleckého textu .................................................................................................... 9 1.2 Autorský styl....................................................................................................................... 10
2
TEXTOVÁ VÝSTAVBA UMĚLECKÝCH DĚL ................................................................ 11 2.1 Kompozice ......................................................................................................................... 11 2.2 Horizontální členění textu .................................................................................................. 11 2.3 Vertikální členění textu ...................................................................................................... 12
3
STYLOVÉ NORMY KRÁSNÉ LITERATURY.................................................................. 14 3.1 Hláskoslovná a tvaroslovná stránka uměleckých textů ..................................................... 15 3.2 Syntaktická stavba uměleckých textů ................................................................................ 16 3.3 Lexikální složka uměleckých textů .................................................................................... 16
4
3.3.1
Citáty a citátová slova ............................................................................................. 18
3.3.2
Slova domácí ........................................................................................................... 18
3.3.3
Slova přejatá............................................................................................................ 18
3.3.4
Slova expresivní a citově zabarvená ....................................................................... 19
3.3.5
Poetismy .................................................................................................................. 20
3.3.6
Slova knižní ............................................................................................................. 21
ÚTVARY NÁRODNÍHO JAZYKA .................................................................................... 22 4.1 Spisovný jazyk ................................................................................................................... 22 4.2 Nespisovné útvary.............................................................................................................. 22
5
4.2.1
Tradiční teritoriální dialekt....................................................................................... 22
4.2.2
Interdialekt ............................................................................................................... 23
4.2.3
Obecná čeština ........................................................................................................ 23
LADISLAV FUKS .............................................................................................................. 24 5.1 Životopis............................................................................................................................. 24 5.2 Žánrová charakteristika románu Vévodkyně a kuchařka................................................... 25 4
5.2.1
Historický román ..................................................................................................... 25
5.2.2
Postmoderní román ................................................................................................. 26
5.3 Žánrová charakteristika románu Myši Natálie Mooshabrové ............................................ 27 5.3.1
Pohádka................................................................................................................... 27
5.3.2
Horor........................................................................................................................ 27
Praktická část ................................................................................................................................. 29 6
PŘEJATÁ SLOVA V ROMÁNECH LADISLAVA FUKSE............................................... 29 6.1 Přejatá slova v románu Vévodkyně a kuchařka................................................................. 29 6.1.1
Přejatá slova podle tematických okruhů.................................................................. 31
6.1.2
Přejatá slova podle původu ..................................................................................... 34
6.2 Přejatá slova v románu Myši Natálie Mooshabrové .......................................................... 36 6.2.1
Přejatá slova podle tematických okruhů.................................................................. 37
6.2.2
Přejatá slova podle původu ..................................................................................... 39
6.3 Cizojazyčné věty a slovní spojení v románu Vévodkyně a kuchařka............................... 40 6.4 Závěr .................................................................................................................................. 42 7
VLASTNÍ JMÉNA.............................................................................................................. 46 7.1 Vlastní jména v románu Vévodkyně a kuchařka ............................................................... 46 7.2 Vlastní jména v románu Myši Natálie Mooshabrové......................................................... 49
8
SPISOVNOST A NESPISOVNOST V ROMÁNECH LADISLAVA FUKSE ................... 51 8.1 Spisovnost a nespisovnost v románu Vévodkyně a kuchařka........................................... 51 8.1.1
Hláskoslovná rovina ................................................................................................ 51
8.1.2
Morfologická rovina................................................................................................. 52
8.1.3
Syntaktická rovina ................................................................................................... 53
8.1.4
Lexikální rovina ....................................................................................................... 54
8.2 Spisovnost a nespisovnost v románu Myši Natálie Mooshabrové .................................... 55 8.2.1
Hláskoslovná rovina ................................................................................................ 55
8.2.2
Morfologická rovina................................................................................................. 56
8.2.3
Syntaktická rovina ................................................................................................... 58
8.2.4
Lexikální rovina ....................................................................................................... 59
8.3 Závěr .................................................................................................................................. 60 5
ZÁVĚR ........................................................................................................................................... 63 RESUMÉ ........................................................................................................................................ 64 LITERATURA ................................................................................................................................ 65 PŘÍLOHY ....................................................................................................................................... 67
6
ÚVOD Prózy Ladislava Fukse se řadí k nejlepším dílům české literatury 2. poloviny 20. století. Ve svých dílech se zabývá především židovskou tématikou a vlivem totalitních režimů na psychiku člověka. Mezi jeho vůbec nejlepší díla patří bezesporu prvotina Pan Theodor Mundstock, dále povídkový soubor Mí černovlasí bratři či román Variace pro temnou strunu, známý je hororový román Spalovač mrtvol. V sedmdesátých letech píše díla poplatná režimu, což se odráží i na jejich kvalitě. Jedná se zejména o dvě díla, a to Návrat z Žitného pole a Pasáček z doliny. K původní úrovni své tvorby se vrací až románem Vévodkyně a kuchařka z roku 1983. V této práci se budeme zabývat dvěma romány Ladislava Fukse, již zmíněným románem Vévodkyně a kuchařka a románem Myši Natálie Mooshabrové z roku 1970. Románem Vévodkyně a kuchařka se Ladislav Fuks v 80. letech opět vrací k tvorbě vysoké kvality, kterou postrádá většina děl z let sedmdesátých, v nichž autor ustupuje dobové ideologii. V tomto románu se naplno projevují autorovy rozsáhlé znalosti z různých oblastí lidského vědění, zejména z oblasti historie, výtvarného umění a filozofie, čemuž odpovídá i bohatá slovní zásoba. Román se odehrává v prostředí vídeňské šlechty na sklonku 19. století. Román Myši Natálie Mooshabrové se odehrává v poněkud odlišném prostředí. Zobrazuje osudy kněžny, která se musí celý život skrývat mezi obyčejnými lidmi, neboť jí hrozí smrt z rukou jejího „spoluvládce“, tyranského předsedy Rapenschulda. Oproti Vévodkyni a kuchařce zde očekáváme odlišnosti v užití jazykových prostředků. Cílem práce je především analyzovat styl a užití jazykových prostředků ve zkoumaných románech a porovnat obě díla zejména z hlediska užití lexikálních prostředků. Budeme také sledovat, do jaké míry se do výběru jazykových prostředků promítá rozdílná tématika a žánrová odlišnost románů. Práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. Teoretická část se zabývá charakteristikou uměleckého funkčního stylu a představuje osobnost Ladislava Fukse s žánrovou charakteristikou obou románů. Praktická část se dělí do tří kapitol. První kapitola se věnuje výskytu přejatých a cizích slov, druhá výskytu vlastních jmen a třetí využití spisovných a nespisovných výrazů ve zkoumaných textech.
7
Teoretická část
1
STYL UMĚLECKÉ LITERATURY Počátky uměleckého stylu spadají do období antiky. Z Aristotelovy poetiky
známe dělení krásné literatury na lyriku, epiku a drama. Z období antiky pochází také dělení slohu na vysoký, střední a nízký a svůj počátek zde mají i básnické figury a tropy. V české lingvistice je uměleckému funkčnímu stylu věnována zvýšená pozornost od 30. let 20. století v souvislosti s rozvojem funkční stylistiky. Pojem umělecký styl je třeba chápat v širších souvislostech a nelze jej redukovat pouze na umělecký jazyk. Nejedná se jen o výběr určitých jazykových prostředků, ale stylem obsáhneme celý způsob výstavby komunikátu včetně jeho tematické, obsahové a kompoziční stránky. Zásadním prvkem odlišujícím texty uměleckého funkčního stylu od textů ostatních stylů je spojení sdělné funkce s funkcí estetickou. Jedná se o komunikáty primárně psané, vždy předem připravené a pečlivě promyšlené. Kontakt s adresátem je zprostředkovaný. Na utváření uměleckých textů mají výrazný vliv subjektivní stylotvorné faktory, jako jsou autorovy znalosti, zkušenosti, záměry, postoje, pocity atd. K textům uměleckého stylu řadíme všechna díla krásné literatury, a to jak díla aktuální, tak také díla starší, která vznikala za jiné kulturní a jazykové situace. Mezi umělecká díla mohou být řazeny i některé texty, které byly původně vytvořeny s jiným záměrem. Jsou to zejména texty publicistické, připomeňme např. fejetony Karla Čapka. Vymezit charakteristické rysy uměleckých textů není snadné pro jejich značnou rozmanitost. Společné stylové rysy je obtížné najít jak mezi jednotlivými žánry krásné literatury, tak i ve vyjádření jednotlivých uměleckých osobností téže generace, nebo u stejného žánru v různých generacích autorů (Čechová, 2008: 296 298). Přesto můžeme vymezit určité rysy, které jsou pro většinu uměleckých textů typické, jsou to: subjektivita, emocionálnost – text působí na čtenářovy city, názory, postoje atd., dějovost, novost, bohatá výrazová synonymie, záměrná poetizace sdělení, 8
někdy sémantická mnohoznačnost nebo obsahová neukončenost, která nutí k zamyšlení. Také charakterizování umělecké stylové vrstvy je poměrně obtížné. V podstatě totiž neexistují lexikální, ani gramatické prostředky, které by samy o sobě zabezpečovaly estetickou působnost sdělení. Estetická působnost nevyplývá pouze z užití určitého výrazu, ale především z jeho konkrétního umístění v textu. Základními prostředky pro vymezení umělecké stylové vrstvy jsou lexikální poetismy a metaforika. Poetismy jsou slova vlastní pouze uměleckému stylu. Můžeme k nim zařadit také slova knižní, zastaralá a neologismy. Autor využívá prostředků, které text aktualizují, ozvláštňují, využívá také intenzifikace výrazů. „Aktualizace vyjádření je užití takových prostředků a takovým způsobem, že i formální stránka aktivizuje pozornost adresáta“ (Minářová, 2009: 70). Intenzifikace vyjádření se dosahuje zejména pomocí metaforiky, přirovnání nebo opakování výrazů. Jako poetizační prvek slouží i hromadění synonym. V syntaktické rovině se užívá jak prostředků knižních, tak hovorových. Velmi působivé je využívání různých typů vět a všech nepravidelností větné stavby (Minářová, 2009: 69 – 70).
1.1
Funkce uměleckého textu Vedle funkce sdělné plní texty umělecké stylové oblasti také funkci estetickou.
Tato funkce zřetelně vymezuje umělecký styl vůči stylům ostatním. Žádná z těchto funkcí není dominantní, jejich postavení je rovnocenné. Estetickou funkci plní dílo, které bylo záměrně formulováno tak, aby působilo na citovou stránku čtenáře, podněcovalo jeho představy, ovlivňovalo jeho postoje k uměleckému dílu a jeho prostřednictvím i k zobrazované realitě. Esteticky působná může být jak formální celistvost a ukončenost díla, tak také jeho mnohotvárnost, která výrazně podněcuje představivost. Míra a charakter estetické informace se mohou značně lišit: odlišnosti nacházíme např. v základních estetických kategoriích, které jsou v dílech akcentovány (krásno, vznešeno, komično, tragično). Také míra akcentace estetické funkce se může i v rámci jednoho díla různě proměňovat. Realizace estetické funkce neméně souvisí s dobou vzniku díla, je vázána na dobové konvence, od nichž se odvíjí i hodnocení estetičnosti díla. 9
Do umělecké literatury řadíme všechna díla, která byla vytvořena se záměrem estetické účinnosti, a to bez ohledu na to, do jaké míry tento účel naplnila. Musíme si také uvědomit, že sdělná i estetická funkce uměleckého textu se plně projeví až při čtenářské interpretaci díla (Čechová, 2008: 299 - 300).
1.2
Autorský styl Osobitý, originální styl určitého autora označujeme jako jeho autorský nebo
také individuální styl. Styl konkrétního díla bývá označován jako styl singulární. Pro určení autorského stylu je třeba provést stylistický rozbor a konfrontaci se stylizací projevů jiných autorů, které však vznikaly pod vlivem (přibližně) stejných objektivních stylotvorných faktorů (Čechová, 2008: 297).
10
2
TEXTOVÁ VÝSTAVBA UMĚLECKÝCH DĚL Poetizace uměleckého díla se uskutečňuje již na úrovni textové výstavby. Dílo
je formálně uzavřeným celkem a takto je k němu třeba přistupovat i při jeho vnímání a interpretaci. Hierarchizace informací v uměleckém textu je součástí tvůrčího záměru autora. Estetického účinku dosahuje autor např.: stylizací dialogů, vytvářením kontrastů mezi řečí vypravěče a řečí postav, obměnami autorské perspektivy či obměnami časové linie příběhu. Ve výstavbě textu se odráží také mnohovrstevnatost každého uměleckého textu (Čechová, 2008: 303).
2.1
Kompozice Slovem
kompozice
označujeme
v uměleckých
dílech
výstavbu
textu
a uspořádání všech jeho složek do jednoho celku. Kompozice uměleckých textů bývá dokonale propracovaná. „I kompozice děl zdánlivě jednoduchých je tvořena tak, aby plnila autorský záměr, zvýrazňuje některé momenty a jiné potlačuje, obsahuje tzv. místa neurčitosti, vytváří napětí, přináší čtenáři pocit uspokojení atd.“ (Čechová, 2008: 303). Kompozice se odvíjí také od tradice konkrétního žánru a je s ní spjat výběr motivů a jejich uspořádání. Pro epické texty je typické užití slohového postupu vyprávěcího, obvykle se však prolíná i se slohovými postupy dalšími. V různé míře je v umělecké literatuře zastoupena řeč vypravěče a řeč postav, podle toho rozlišujeme texty lyrické, epické či dramatické. Současná literatura směřuje k individualizaci autorského stylu, což se týká i kompoziční složky projevu (Čechová, 2008: 303 – 304).
2.2
Horizontální členění textu Jedná se o členění textu na začátek, středovou část a závěr a další jeho členění
na kapitoly a odstavce. Pro dílo je významná úvodní část, která mj. zahrnuje i titul díla. Tituly se liší podle jednotlivých žánrů a jsou určovány také dobou svého vzniku. Pro období středověku byly např. typické tituly popisné (stručně informující o obsahu 11
díla), v současnosti se jedná zejména o tituly obrazné. Členění na kapitoly a odstavce může být vnímáno pouze jako vnějšková záležitost, většinou má však hlubší smysl. Toto členění především usnadňuje orientaci v textu, je však i prostředkem poetizace. Autor vedle sebe záměrně staví kapitoly nebo odstavce různého rozsahu (např. mezi odstavce delší zařadí odstavec výrazně kratší), aby vytvořil kontrast mezi informací, kterou chce zdůraznit a jejím okolím. Kapitoly mají textovou návaznost, souvisejí podle časové osy příběhu, nebo mohou být věnovány jednotlivým postavám a spojeny přechodem postav z jedné kapitoly do druhé. Mezi odstavci po sobě následujícími může, ale nemusí být obsahová či formální návaznost. Horizontální členění textu se nakonec projevuje i v členění do vět a souvětí. Délka vět je v uměleckých textech prostředkem poetizace (Čechová, 2008: 304).
2.3
Vertikální členění textu „Vertikální členění odráží hierarchii závažnosti textu“ (Minářová, 2009: 21).
V epice se jedná se o rozčlenění textu na pásmo vypravěče a pásmo postav. „Vertikální členění epického textu je důležitým problémem stylistickým, neboť se promítá nejen do textové roviny díla, ale i do jeho vlastní jazykové výstavby“ (Čechová, 2008: 305). Řeč autora bývá od řeči postav různým způsobem odlišena. Řeč postav může být např. stylizací reálné řeči, zatímco v řeči vypravěče je užito výhradně jazyka spisovného. Tradičně byla řeč postav vyjadřována přímou řečí nebo pomocí vedlejších vět řečí nepřímou. Jednotlivé typy řeči vypravěče a postav v moderní české literatuře charakterizoval L. Doležel (Doležel, 1960). S vývojem krásné literatury se však hranice mezi řečí vypravěče a řečí postav postupně stírá a je méně zřetelná. Vedle přímé řeči postav se tak stále více uplatňuje řeč polopřímá, smíšená a nevlastní přímá řeč, může docházet k prolínání pásma postav a pásma vypravěče nebo může být vypravěčem také některá z postav. Nevlastní přímá řeč slouží především jako prostředek vyjádření vnitřního monologu postav. Od přímé řeči se liší pouze tím, že není značena uvozovkami.
12
„Polopřímá řeč může být v textu jak vyjádřením vnitřního monologu, tak i dialogu formálně propojeného v pásmu vypravěče“ (Čechová, 2008: 307). Promluva je vyjádřena ve třetí osobě, jako v řeči vypravěče, užité jazykové prostředky ale odkazují k řeči přímé (citoslovce, zvolací věty apod.). U smíšené řeči jde o skrytou řeč postav, která má však již většinu rysů řeči vypravěče (Čechová, 2008: 305 – 307).
13
3
STYLOVÉ NORMY KRÁSNÉ LITERATURY Umělecký text můžeme charakterizovat i z hlediska jednotlivých jazykových
rovin. Stylová norma novočeské literatury se začala utvářet až v 19. století, jejím základem se stala koncepce básnického jazyka vypracovaná Josefem Jungmannem. Základním prostředkem „zjevné“ poetizace díla se stala neobvyklost výrazových
prostředků
včetně
využívání
prostředků
vytvořených
speciálně
pro potřeby krásné literatury. Ve 20. a 30. letech 20. století se dostalo otázkám básnického jazyka značné pozornosti od členů Pražského lingvistického kroužku především v souvislosti s rozvojem funkční stylistiky. Zejména Jan Mukařovský rozvíjel koncepci básnického jazyka jako jazyka funkčního, tj. jako souboru vyjadřovacích prostředků určených estetickým cílem komunikace. V současnosti se značně uvolňuje vztah mezi uměleckým jazykem a jazykem spisovným. Tento vztah je řešen každou literární generací. Pro umělecké texty je určující neutrální spisovná norma. Bez ohledu na to, zda autor užije většího či menšího množství prostředků odchylujících se od této normy, nelze bez její opory realizovat estetickou složku literárního díla. Neutrální norma tvoří jakési pozadí, od nějž se autorské využití výrazových prostředků záměrně liší. „Množství, ani charakter výrazových prostředků vystupujících z normy spisovného jazyka není měřítkem umělecké hodnoty díla“ (Čechová, 2008: 310). Vedle stávající normy spisovného jazyka se v umělecké literatuře uplatňují také jeho starší normy, prostředky ostatních strukturních i nestrukturních útvarů národního jazyka, a dokonce i prvky, které se běžně ve spisovném, ani nespisovném jazyce neužívají. Při tvorbě textu s akcentací estetické složky se využívá zejména celý národní jazyk a záleží pouze na schopnostech autora, do jaké míry je schopen ho využít. Je při tom limitován literární tradicí, tématem a cílem konkrétního díla a soudobou normou spisovného jazyka (Čechová, 2008:308 - 310).
14
3.1
Hláskoslovná a tvaroslovná stránka uměleckých textů Autoři se snaží aktualizovat text mj. i hláskovou stylizací. Často tak záměrně
porušují konvenci danou současnou kodifikací. V moderní české literatuře je obvyklé zejména užití prvků obecné češtiny. V krásné literatuře se objevují také hláskové prostředky zastarávající a zastaralé – jejich funkce se může v jednotlivých dílech značně lišit: mohou vyjadřovat prosté dobové zařazení díla, jinde jsou prostředkem charakterizace postav a prostředí, zdrojem ironie, prostředkem posilujícím komickou složku textu, prostředkem vyjadřujícím kontrast aj. U jazykových prostředků existujících v rámci spisovného jazyka, jako jsou: knižní varianty slov, infinitiv na –ti, opisné pasivum, přechodník přítomný a minulý, předminulý čas, jmenné tvary adjektiv, je třeba vždy brát zřetel na dobu vzniku díla a podle toho tyto prostředky hodnotit. K poetizaci textu lze využít také výrazů obsahujících neobvyklé seskupení hlásek – zejména slova expresivní a onomatopoická nebo hromadění slov obsahujících stejné nebo podobně znějící hlásky. Zvukové neobvyklosti slov se záměrně užívá zejména v literatuře pro děti. Především v poezii se pak může stát výrazným prostředkem poetizace tzv. zvukomalba. Ta je založena na tom, že hlásky či jejich seskupení působí více či méně libozvučně. Autor tak může využívat hromadění různě libozvučných hlásek nebo kontrastů mezi nimi k dosažení silného estetického účinku díla. Esteticky účinná zde přitom nejsou pouze eufonická (libozvučná) seskupení hlásek, ale i seskupení kakofonická (nelibozvučná). Pravidelného opakování hlásek využívá také rým. Opakovat se mohou i celá slova, vznikají tak různé básnické figury (epizeuxis, anafora, epifora, epanastrofa). Esteticky účinná může být kumulace slov určité délky a pravidelné rozložení přízvuků v textu (rytmus), což se týká zejména poezie (Čechová, 2008: 313 – 317).
15
3.2
Syntaktická stavba uměleckých textů Syntaktická stavba uměleckých textů je značně variabilní. Mohou se zde
uplatňovat všechny typy vět a souvětí a stejně tak autoři využívají všech způsobů vyjádření syntaktických vztahů. K poetizaci textů slouží také zvýšení frekvence určitého typu vět, užívání extrémně dlouhých vět a souvětí nebo nepoměr mezi členěním informace a členěním větným. Často užívaným prostředkem stylizace je osamostatňování částí výpovědi nebo naopak spojování relativně samostatných informací v jeden celek. Osamostatňování částí výpovědi se v řeči postav využívá ke stylizaci menší soudržnosti spontánních projevů. Spojování samostatných částí v jeden celek zvýrazňuje návaznost informací a asociativní myšlení postav. Dalším z prostředků poetizace může být neobvyklý pořádek slov ve větě – zejména postpozice shodného přívlastku a přesun slovesa na konec věty. Vyskytnout se může také zcela subjektivní pořádek slov. V promluvách vypravěče bývá prostředkem poetizace také užití tázacích, přacích a zvolacích vět v úvahových pasážích, kde signalizují sblížení vypravěče s postavami. K poetizaci textu využívá autor i tzv. syntaktické figury: asyndeton, polysyndeton, parenteze, zeugma, elipsa (Čechová, 2008: 311 – 313).
3.3
Lexikální složka uměleckých textů
Umělecké texty mají svá specifika také v lexikální výstavbě. Využívají všech vrstev národního jazyka. Významným rysem je užití nepřímých pojmenování a slov různě stylově příznakových – slov zabarvených citově, dobově, vrstvově, frekvenčně aj. Autor uměleckých textů využívá také epitet, přirovnání, básnických figur atd. Slovník uměleckých textů je velmi bohatý, index opakování slov je ve srovnání s ostatními styly podstatně nižší. V textech se výrazným způsobem uplatňuje synonymie – nedochází tak k opakování téhož výrazu na menších úsecích textu. Výrazný estetický účinek může mít kumulace výrazů. Kumulací synonym na malé 16
ploše vzniká tzv. pleonasmus, kumulovat se mohou také tzv. kohyponyma (slova souřadná), jejich hromaděním vzniká enumerace. K vytváření kontrastů a při antitezi se uplatňují antonyma, která zdůrazňují schopnost autora nahlížet svět, ve kterém se protiklady často jeví jako dvě strany téže věci. V uměleckých textech se vedle neutrální slovní zásoby většinou uplatňují i výrazy různým způsobem příznakové. Autor pak volí mezi užitím pouze jednoho typu příznakovosti (např. dobové) nebo užitím slov různě příznakových. Často se uplatňují pojmenování se stálým stylovým příznakem, tzn. jejich stylové zabarvení je patrné i mimo aktuální kontext. Výběr těchto lexémů může souviset s tématikou díla (např. knižní a zastaralé lexémy v historickém románě), ale nemusí tomu tak být vždy. Funkci lexémů se stálým stylovým příznakem, lze jednoznačně vymezit až v kontextu díla. Specifikem lexikální stránky uměleckých textů jsou poetismy, lexémy, které jsou ustáleny nebo vznikají nově pro plnění specifické funkce uměleckých textů – funkce estetické (Čechová, 2008: 317 - 320). Z příznakových vrstev slovní zásoby se dnes v krásné literatuře nejčastěji užívají lexémy kolokviální (hovorové) a obecné, užití dialektismů je v současné literatuře poměrné vzácné a z prostředku charakterizujícího lidovou postavu se stává především prvkem komickým či poukazujícím na stáří postavy. Z normy neutrálního spisovného jazyka vystupují také výrazy knižní a zastaralé. „Knižnost byla dříve součástí tvůrčího záměru autora, neboť některé literární školy usilovaly o vytvoření ,vyššího‘ literárního vyjadřování“ (Čechová, 2008: 322). Archaismy se v současné literatuře objevují zřídka, častější jsou prostředky knižní, historismy se pak uplatňují jako specifické typy termínů. V dílech krásné literatury se mohou uplatňovat také různé citáty, jak cizojazyčné, tak ze stejného jazyka, jako je text díla, nebo aluze (narážky) na jiný text. Významným prvkem je užívání výrazů expresivních. Kromě synonymie využívají autoři také další vztahy, existující ve slovní zásobě: antonymie, polysémie, homonymie (Čechová, 2008: 317 – 325).
17
3.3.1 Citáty a citátová slova
Citát nebo citátové slovo může být v krásné literatuře prostředkem poetizace textů. Citáty mohou být cizojazyčné nebo z téhož jazyka, jako je text díla, může se jednat také o úsek textu jiného funkčního stylu nebo aluzi (narážku) na jiný text, ať už vlastní nebo cizí. V kontextu literárního díla se slohová platnost citátů mění. Přestávají být věcnou výpovědí o realitě, resp. ztrácejí původní obrazný smysl, a stávají se nositeli funkce esteticky sdělné. Zvláštní postavení se v uměleckých textech připisuje citátům cizojazyčným. V díle je tak zobrazena i jazyková situace doby. Například v románech zobrazujících společnost 19. století je typické užití výrazů nebo celých úseků textu v němčině. Cizojazyčné citáty mohou být buď přeložené, nebo se nepřekládají, pokud je sdělení v nich obsažené irelevantní nebo zřejmé z kontextu. Objevit se může také užití makarónské výstavby textů. „Konvence, že lidé z různých epoch a zemí mluví v krásné literatuře stejným jazykem je stylově neutrální“ (Čechová, 2008: 324).
3.3.2 Slova domácí
Tvoří převážnou část slovní zásoby spisovného jazyka. Patří mezi ně slova prvotně domácí (mít, dub, les), slova přejatá z cizích jazyků, která jsou však dnes již plně zdomácnělá a jako cizí je nevnímáme (škola, košile, kalhoty) a slova přejatá z jiných slovanských jazyků v době národního obrození (příroda, dějství – z ruštiny, znak, zdroj – z polštiny apod.) (Hubáček, 1987: 104 – 105).
3.3.3 Slova přejatá
Jedná se o výrazy cizího původu, které jsou mluvčími stále jako cizí vnímány. Rozlišujeme slova přejatá z konkrétního jazyka (hermelín, brýle) a slova mezinárodní, která jsou tvořena uměle (telefon, automobil, televize). Přejaté výrazy můžeme rozlišovat podle stupně jejich zdomácnění či podle jejich důležitosti z hlediska komunikace. K některým přejímkám existují synonyma v domácích výrazech (negovat 18
– popírat, kreace – tvoření), k jiným nikoliv (politika, kimono). Přejímáním slov dochází
k obohacování
slovní
zásoby
především
v souvislosti
s potřebou
pojmenovávat nové skutečnosti (Hubáček, 1987: 105).
3.3.4 Slova expresivní a citově zabarvená
Expresiva jsou takové prostředky, v nichž je pojmový obsah doprovázen silným citovým postojem ke skutečnosti. Slova v uměleckých textech mohou být různě expresivně zabarvená. Výrazy s kladnou expresivitou bývají tradičně spojovány s texty pro děti. Nadměrné užívání těchto výrazů může však vést ke kýčovitosti. „Výrazy s negativní expresivitou mohou být – s ohledem na normy krásné literatury – dosud výrazným prostředkem aktualizace textu“ (Čechová, 2008: 324). Vulgarismy, které se dříve objevovaly pouze v řeči postav, nabývají postupně širší působnosti a objevují se např. i v titulech literárních děl. Kromě expresivních výrazů může být emocionálně působivá také kumulace slov, která sama expresivní nejsou, ale mají negativní konotace (Čechová, 2008: 324). Mezi slova s kladnou expresivitou řadíme meliorativa (slova lichotivá, např.: broučku, srdíčko), slova familiární (užívaná v důvěrném styku mezi citově blízkými lidmi), slova typická pro dětskou mluvu, eufemismy (slova zjemnělá, snažící se zakrýt nepříjemnost nějaké skutečnosti), hypokoristika (domácké obměny vlastních jmen) a slova zdrobnělá. Ke slovům s negativním zabarvením řadíme pejorativa (slova hanlivá), slova zveličelá (augmentativa – psisko, babizna), dysfemismy (slova zveličující nepříjemné skutečnosti), vulgarismy (slova zhrubělá), ironismy (vyjadřující opak toho, co je ve skutečnosti míněno). Expresivní výrazy můžeme rozdělit do následujících skupin: Inherentní expresivita znamená, že má slovo trvale expresivní charakter i mimo kontext. Tato slova můžeme dále dělit do tří skupin: na slova s expresivitou hláskovou, slovotvornou a lexikálně sémantickou. Pro slova s hláskovou expresivitou je typický nezvyklý sled hlásek (čučet, nekňuba), v určitých hláskových skupinách také ch (chrchlat, chumlat), nebo skupina
19
hlásek cv, čv, čm (cvrnkat, čvachtat). Může se dále jednat o hláskové komolení výrazu (študent, počta) nebo hláskové varianty (mlejn, mejlit se, ouplněk). Slovotvorná expresivita souvisí se slovotvornými typy a prostředky. Bývá vyjádřena obzvláště užitím sufixů, jako jsou: -as, -oun, -och, -out, -ous, -árna, -dlo, -na (pruďas, hubeňour, žrout, sprosťárna, fintidlo aj.), může se jednat také o slova hybridní, vzniklá za použití sufixů cizího původu (mudrlant, senátor, mílius). Některá deminutiva mohou mít negativní, znevažující význam (pisálek, doktůrek, přítelíček), zveličelá slova jsou expresivní vždy (chlapák, babizna). Negativní příznak nesou názvy nositelů vlastností, zdůrazňující některý nápadný znak (nosáč, břicháč) a názvy osob se zápornou předponou ne- (nemrava, necuda). Příznaková jsou také adjektiva zesilující, nebo zeslabující určitou vlastnost (droboučký, velikánský). Lexikálně sémantická expresivita je spjata se základním významem slova, který sám označuje věci vyvolávající citové hodnocení. Jedná se zejména o citoslovce vyjadřující emoce a vůli (fuj, na) a citoslovce onomatopoická (krá, vrkú) nebo o slova od citoslovcí odvozená. Adherentní expresivita znamená, že slovo nese expresivní příznak pouze ve svém lexikalizovaném přeneseném významu (např. chléb tvrdne a přeneseně a expresivně celé odpoledne tvrdne doma). Kontextová expresivita vzniká aktuálně zařazením slova do stylově, citově či jinak odlišného kontextu. Tyto výrazy se vyskytují zejména v umělecké stylové oblasti, ale příznačné jsou např. i pro styl publicistický (Krobotová, 2001: 37 – 38).
3.3.5 Poetismy
Tvoří speciální lexikální vrstvu uměleckých textů, jsou to lexémy se stálou stylovou hodnotou. Jedná se o málo početnou vrstvu výrazů, v podstatě se již dále nerozšiřuje. Jsou vlastní pouze umělecké stylové vrstvě, na jejich užití však uměleckost díla nestojí. Vznikly přejetím nebo záměrným tvořením většinou jako slova autorská. O vytváření poetismů se v minulosti zasloužily také některé literární školy a generace (obrozenci, májovci, lumírovci). Poetismy vznikaly jako složeniny (duhotřpytný, lunojasný), neobvyklé varianty lexémů (byv, pohrda), tvaroslovné obměny výrazů (báj, říš). Mezi lexikální poetismy se obvykle řadí také slova zastaralá, 20
archaismy a neologismy. Již v průběhu 19. století bylo nadměrné užívání těchto prostředků parodováno, což můžeme sledovat např. v díle Svatopluka Čecha: Nový Epochální výlet pana Broučka tentokrát do 15. století (Čechová, 2008: 320).
3.3.6 Slova knižní
Mezi stylově příznakovými prostředky mají zvláštní postavení. Obvykle se vážou na písemný projev a jsou spjata s tzv. vysokým stylem. Projevu dodávají ráz vznešenosti. V uměleckých textech mohou tato slova sloužit i jako prostředky parodie či humoru.
21
4
ÚTVARY NÁRODNÍHO JAZYKA Národním jazykem se rozumí souhrn výrazových a významových prostředků
(vymezených územně, sociálně i funkčně), jež používají jako nástroj myšlení a dorozumívání příslušníci jednoho národa nebo etnika.
4.1
Spisovný jazyk Je nejdůležitějším útvarem národního jazyka, jako jediný se řídí kodifikací, a to
v té podobě, jak je zachycen v mluvnicích a slovnících spisovné češtiny. Spisovná čeština jako výraz naší národní kultury vystupuje jako prestižní jazykový útvar a plní funkci národně reprezentační. Slouží oficiální komunikaci ve společnosti, je jazykem reprezentativního, kultivovaného vystupování. „V praxi považujeme za spisovný jazyk těch jeho uživatelů, kteří se vědomě snaží o spisovný projev kultivovaný po všech stránkách“ (Chloupek, 1991: 49). Mluvenou podobou spisovného jazyka je hovorová čeština. Ve srovnání se spisovnou podobou jazyka se vyznačuje uvolněnější stavbou, je méně přesná, někdy citově zabarvená, neužívá knižních tvarů. Hovorová čeština je také tolerantnější vůči nespisovným prvkům – některé se tak postupně stávají hovorovými variantami spisovných prostředků a mohou posléze přejít i do spisovné vrstvy jazyka (Chloupek, 1991: 47 - 50).
4.2
Nespisovné útvary
4.2.1 Tradiční teritoriální dialekt
Jedná se o nespisovný jazykový útvar, který je užíván jen na části jazykového území. V České republice rozlišujeme v současnosti čtyři nářeční skupiny – nářečí česká, středomoravská, moravskoslovenská a slezská. Některé výrazy jsou natolik odlišné, že jsou pro běžné uživatele z jiné oblasti jen těžko srozumitelné.
22
Vedle pojmu dialekt se setkáváme také s pojmem regionalismus, který označuje slova užívaná ve více nářečních oblastech, např. v celé oblasti Čech (čechismy) nebo Moravy (moravismy) – často bývají oba výrazy považovány za varianty spisovného jazyka. S nářeční složkou národního jazyka souvisí také pojem etnografismus. Jedná se o nářeční slova, charakterizující skutečnost specifickou pro život v daném regionu (fěrtoch, krpce, kordule) (Chloupek, 1991: 51 – 52).
4.2.2 Interdialekt
Interdialekt je nespisovný, nestabilizovaný útvar národního jazyka, který vzniká jako poslední vývojové stadium dialektů postupným stíráním rozdílů mezi jednotlivými
nářečími.
Na
Moravě
odpovídá
charakteristice
interdialektu
středomoravský a východomoravský interdialekt, v Čechách se jako jediný interdialekt ustálila obecné čeština (Chloupek, 1991: 53).
4.2.3 Obecná čeština
Označujeme tak nespisovný útvar národního jazyka, který má povahu interdialektu a je rozšířen na celém území Čech a částečně přesahuje i na Moravu. V moderní próze i dramatu se stala reprezentantkou živé mluvené řeči každodenního života. Vedle pásma postav se postupně objevuje jako poetizační prostředek také v pásmu vypravěče. V literatuře je to aktualizační prostředek natolik rozšířený, že ho někteří méně zkušení autoři mohou užívat nadměrně. Výrazy obecné češtiny se tak promění z prostředku aktualizace na prostředek přihlášení se k dobové konvenci. Z pozice interdialektu se obecná čeština přesouvá do pozice národního nespisovného útvaru a je označována jako tzv. třetí standard (Chloupek, 1991: 54).
23
5
LADISLAV FUKS
5.1
Životopis Ladislav Fuks se narodil 24. září 1923 v Praze, v rodině policejního úředníka,
umírá tamtéž 19. srpna 1994. Vystudoval gymnázium a za druhé světové války byl nuceně nasazen na vrchní správě statků v Hodoníně. Po válce nastupuje na filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde studuje filozofii, psychologii a dějiny umění. Nějaký čas pracuje v papírnách, později jako odborný pracovník Státní památkové správy a od roku 1959 v Národní galerii v Praze. V 60. letech se začíná věnovat výhradně literární činnosti. V roce 1963 vychází Fuksova prvotina Pan Theodor Mundstock, román mistrně vykreslující psychiku prostého člověka, který se zmítá ve víru událostí okupovaného Československa. Téma okupace neopouští autor ani v dalším ze svých děl, cyklu povídek s názvem Mí černovlasí bratři (1964), ve kterém sleduje osudy pěti chlapců (tři z nich jsou Židé) z jedné gymnaziální třídy. Tajemná atmosféra, tak typická pro Fuksův román, se odráží také ve Variaci pro temnou strunu (1966), jejímž hlavním hrdinou je senzitivní chlapec, žijící v prostředí tzv. lepší pražské společnosti. Vrcholným dílem Fuksovy tvorby se stává hororová novela Spalovač mrtvol (1967), kde se z „neškodného“ podivína stává vlivem fašistické ideologie fašista nejhrubšího zrna, vrah a udavač (zfilmováno roku 1968 s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli). Ve dvou prózách z konce 60. let se setkáváme s tématem vykořeněné lidské existence a osud Židů je zde prezentován jako metafora všeobecného údělu. Jedná se o soubor povídek Smrt Morčete (1969) a román Myši Natálie Mooshabrové (1970), v němž se spojují prvky hororu a pohádky. Roku 1971 vychází román Příběh kriminálního rady, zobrazující konflikt mezi otcem a synem, a o rok později ztvárňuje Fuks apokalyptickou vizi zániku lidstva v novele Oslovení ze tmy (1972). V burlesce Nebožtíci na bále (1972) se před námi otevírá obraz světa pražských měšťanů v období před první světovou válkou. Ideologickým požadavkům období normalizace vyhoví autor několika následujícími pracemi. Píše antiemigrační moralitu Návrat z žitného pole (1974), baladu s tématem kolektivizace Pasáček z doliny (1977) a novelu Křišťálový pantoflíček s námětem dětství a dospívání Julia Fučíka. Návratem 24
k tradiční a hodnotné autorově próze byla roku 1980 novela o vině a trestu Obraz Martina Blaskovitze a pak především rozsáhlý román Vévodkyně a kuchařka (1983). Román zasazený do období konce 19. století a úpadku habsburské monarchie, vykresluje nejen atmosféru doby, ale je i hlubokým zamyšlením nad smyslem života a člověkem jako takovým (Dolejší, 2005: 61 – 62).
5.2
Žánrová charakteristika románu Vévodkyně a kuchařka Román Vévodkyně a kuchařka bývá charakterizován jako román postmoderní,
ale mohli bychom o něm hovořit také jako o románu historickém.
5.2.1 Historický román
Za historický román považujeme každý román, který se odehrává v době, kterou autor sám neprožil a informace o ní získává zprostředkovaně. Na rozdíl od fantasy a sci-fi literatury odráží různým způsobem reálný život v minulosti. Historičnost může být implikována v titulu díla, užitím jmen, archaismů, dobových reálií atd. Míra autentičnosti je různá u jednotlivých autorů, liší se také v závislosti na době vzniku. Můžeme rozlišit tyto typy historických románů: Typ mimetický – autor usiluje o věrohodnost díla. Je dobře obeznámen s historickou látkou a stylizuje dílo tak, aby působilo věrohodně. Typ projekční – minulost slouží autorovi jako projekční plocha, pro zobrazení morálních a ideových problémů jeho současnosti. Typ atraktivizační – minulost se stává ozvláštňujícím rámcem dobrodružných příběhů lásky a cti, jaké jsou v současnosti nemyslitelné. Počátky historického románu nacházíme ve starověkých a středověkých eposech, v kronikách a hrdinské epice, později v utopiích a gotickém románu. Jako samostatný žánr se rozvinul v první třetině 19. století. Ve druhé polovině 19. století se oproti romantickým počátkům vymezuje zvýšeným důrazem na znalost dějinných reálií a pátráním po smyslu dějin. Ve 20. století vystupuje do popředí kritický a ironický pohled na minulost (Mocná a kol., 2004: 239 - 247). 25
5.2.2 Postmoderní román
Jako postmoderní označujeme tendence, které se v literatuře začaly objevovat koncem 60. let 20. století se snahou překonat avantgardu a moderní směry. V postmoderní literatuře mizí rozdíl mezi realitou a fikcí, s oblibou se mísí vysoké umění s nízkým. Postmoderna chápe svět jako mnohovrstevnatý text, který čte každý jinak. Kritizuje mýtus racionalismu, jímž byly ospravedlňovány i ty největší krutosti v historii jako světové války, genocida, koncentrační tábory. Základními rysy postmoderního
románu
jsou:
názorový pluralismus,
tolerance,
antielitářství,
parodování významných autorit, černý humor, ironie. Ironický postoj pramení z přesvědčení, že to, co bylo donedávna považováno za vážné, hodnotné, posvátné, vystavila životní zkušenost 20. století všeobecné nedůvěře a zpochybnění. Reflexe bývá v těchto dílech vystřídána autoreflexí. Autoři nelpí na původnosti, časté jsou citáty a aluze, objevuje se nezvyklá až provokující reinterpretace zažitých příběhů. Spisovatelským záměrem je, aby se čtenář stal spoluautorem díla. Texty bývají mnohovrstevnaté, dochází v nich k prolínání různých žánrů. Základními tématy postmoderní prózy jsou láska a smrt. Většinou jsou zakódovány prostřednictvím rituálu, který vyjadřuje cykličnost dění. Typickými motivy jsou masky, labyrint, zrcadla, muzea, knihovny, motiv dvojnictví. Rozpor mezi simulovaným a autentickým životem, institucionalizovanou mašinérií a osobními zájmy vede k úniku do přírody nebo fantazie (Karpatský, 2001: 429 - 432).
26
5.3
Žánrová charakteristika románu Myši Natálie Mooshabrové Román Myši Natálie Mooshabrové bývá charakterizován jako útvar, stojící
na pomezí pohádky a hororu.
5.3.1 Pohádka
„Pohádková imaginace vytváří odlehlý, čarovný svět, jenž se vymyká přírodním zákonům, je izolován od vnějšího kontextu společensko-historické reality a funguje podle svého autonomního řádu“ (Mocná a kol., 2004: 472). Pohádkový příběh zpravidla není časově, ani dobově zakotven. Obvykle v něm vítězí dobro nad zlem. Pro žánr pohádky jsou charakteristické stereotypní formulace (bylo nebylo, byl jednou jeden král atd.) a magická čísla (3 princové, 3 úkoly, za devatero horami atd.) Významně se uplatňuje také eliptičnost (vypouštění nedůležitých úseků děje), retardace (oddalování rozuzlení), opakování motivů, gradující variace (úkoly s narůstající obtížností). Ke klasickým motivům patří kouzelný předmět, zaklínadlo, zdánlivě neřešitelný úkol, vstup do jiného světa. Postavy jsou často nadpřirozené nebo antropomorfizované, bývají psychologicky ploché a typizované. Rozlišujeme pohádky lidové (anonymní) a umělé (autorské). Lidové pohádky můžeme dále členit na kouzelné, zvířecí, legendární a novelistické. Autorské pohádky jsou výrazem tvůrčí osobnosti autora. Vědomě překračují lidovou tradici a obsahují více reálných a aktualizačních prvků. Jejich kompozice je většinou složitější než u lidové pohádky. Mezi autorskými pohádkami rozlišujeme: pohádku iluzivně folklórní, pohádku se zvířecím hrdinou, symbolickou, moderní, parodickou, nonsensovou, filmovou (Mocná a kol., 2004: 472 - 480).
5.3.2 Horor
Název žánru pochází z angličtiny a znamená hrůzu nebo zděšení. Řadí se k žánrům populární literatury a má vyvolávat pocity strachu, hrůzy, napětí. K charakteristickým postavám patří upír, monstrum, vlkodlak, šílený lékař. Některé 27
z archetypů postupně zanikají (démon, duch), jiné naopak vznikají nově (zombie, sériový vrah, zlé dítě). Typická jsou tajemná, opuštěná místa. Nejčastější jsou motivy schizofrenie, degenerace, přeměny, okultismu, nevydařeného experimentu. Jedním ze základních témat je téma lovce a kořisti. Příběh vyúsťuje v nečekané a šokující zakončení. Zhruba od 60. let dochází k odklonu od fantastického románu k realistickému. Moderní horor vychází z knížek lidového čtení, gotického románu a tvorby některých německých romantiků. Prvním klasikem žánru se stal E. A. Poe. Pracuje s hrůzou jako jednotnou atmosférou díla. Vychází z náznaků, dojmů, objevil psychologický základ působení děsu. Hororové prvky se postupně prolínají i do jiných žánrů, zejména detektivky, sci-fi a thrilleru. V českém prostředí je původních hororů poměrně málo. Jedná se spíše o příběhy s tajemstvím, jejichž primární funkcí není děsit, ale navodit atmosféru tajemna. Této charakteristice odpovídají např. díla: Jakuba Arbese – Ďábel na skřipci, Julia Zeyera – Fantastické povídky, Jiřího Karáska ze Lvovic – Romány tří mágů, Ladislava Klímy – Utrpení knížete Sternenhocha aj. Po roce 1948 se horor v české literatuře téměř nevyskytuje. K určitému uvolnění došlo v 60. letech, kdy se k nám dostávají některé překlady zahraničních děl. Prvky hororu se objevují také v některých dílech krásné literatury, např. v románu Ladislava Fukse Myši Natálie Mooshabrové (Mocná a kol., 2004: 253 - 257).
28
Praktická část
6
PŘEJATÁ SLOVA V ROMÁNECH LADISLAVA FUKSE
6.1
Přejatá slova v románu Vévodkyně a kuchařka
Pro rozbor přejatých slov byly excerpovány následující části románu Vévodkyně a kuchařka: strany 11–20, 89-98, 144–153, 253–262, 326–335, 448–457, 502–511, 621–630, 675–684 a 764–774. Celkový rozsah materiálové sondy je sto stran. Zkoumaný materiál obsahuje 466 přejímek. Do rozboru nebyla započítána slova: cibule, cukr, cukřenka, kapesné, klenotnice, klenotnička, kočár, kočí, kostel, kostelní, kresba, kreslení, kreslit, kuchyň, kuchyňka, kuchyňský, láhev, malba, malíř, malířský, malířův, malování, malovaný, olej, příbor, rytíř, skříň, škola, školák, školní, talíř, talířek, truhla, truhlíček, žert a žertovat. Tato slova jsou plně počeštěná a nejsou pociťována jako cizí. Přehled všech přejímek, které se vyskytují v materiálové sondě, uvádíme v následujícím textu. Slova jsou řazena abecedně, u méně známých výrazů doplňujeme v závorce jejich význam. Přejatá slova jsou zachycena také v tabulce v příloze.
à propos (mimochodem), abstinent, adjutant (vojenský pobočník), adresa, adresát, akce, akvárium, album, alkohol, aloe (léčivá suchomilná rostlina s dužnatými listy), ametyst (průhledný fialový polodrahokam), ananas, anděl, andílek, anonce (ohlášení, oznámení, nabídka), antický, apatický (lhostejný, netečný), apatyka, apelační /prezident/ (u odvolacího soudu), arcivévodkyně, archanděl, architekt, asistence, asistentka, asistovat, astrolog, ateliér, aukční, ausgerechnet (zrovna, právě), automatický, automobil, autor, baccarat (název karetní hry), bál, balkónek, banka, baroko, baronka, befél (rozkaz – voj. slang), biedermeierský, biskup, bitte (prosím), bizarní (podivný, neobvyklý, zvláštní), blankytně, blankytný (jasně modrý), Blejštift (tužka), blok, bontón (dobré chování), bravurně, briliant (druh výbrusu průhledných drahokamů, zvl. diamantů), brož, brunátnost, brunátný (tmavě rudý), brýle, budoár (menší elegantně zařízený dámský pokoj k přijímání důvěrných návštěv a k osobní úpravě), bulvár (široká velkoměstská třída), carissima (nejdražší), carský, casino, cedr (vzácný jehličnatý strom), centimetr, centrální, ceremoniář, cigareta, cirkus, císař, císařovna, císařský, císařův, citrón, civil, civilizovaný, cvikr, cyankáli (kyanid draselný, prudký jed), cylindr, četnický, čokoláda,
29
dáma, dámský, datle, datum, deka, děkan, deko, delegace, delikátní, deputace, diamant, diamantový, diář, diskrétnost, dispozice, divan (pohovka), doktor/dr., dominikánský, dort, drak, eben (tvrdé, těžké černé dřevo), eh bien (nuže, tak, tedy), ekvipáž (kočár se spřežením), elegance, elektřina, epocha, erb, excelence (čestný titul vysokých státních hodnostářů), existovat, exkluzivní, exponát, fabrikant, fakt, fara, farář, farní, felčař, fík, filantropista (lidumil, dobročinný člověk), filozof, fiží (krajková ozdoba šatů nošená pod krkem), flašinet (přenosný hrací nástroj s klikou), fond, fotografie, frak, Frau (paní), freneticky (s chorobným rozčilením), frézie (kosatcovitá květina), funebrák, galerie, garderoba, gazolin (lehký benzin), generál, generalita (sbor generálů), generální, geniální, génius, gloria (sláva, oslavný zpěv v křesťanské katolické liturgii), gorila, gorilí, gotický, gramofon, granát, gratinovaný (zapékaný), guvernér (vysoký správní úředník), hala, Händler (obchodník), hangár, hejtman (úředník stojící v čele nějakého správního úřadu), helmice, historie, hofmistr (představený dvorského služebnictva/správce domu, později vychovatel ve šlechtických rodinách), hold (pocta), holt, horn (lesní roh – hudební nástroj), hotel, hoteliérka, hotelový, hrabě, hraběnka, humor, chiméra (klamná představa, vidina, přelud), idylka, ignorovat, ich (já), in Ordnung (v pořádku), inkognito, inspirace, inspirovat, instalace, intrika, intuice, invektiva (slovní/písemný útok), jupka (lehký dámský kabátek), juveliér (klenotník), kabinet, kalamář, kalendář, kanál, kancelář, kandovaný, kapitán (důstojnická hodnost mezi nadporučíkem a majorem), kaplan, kaple, kapsa, karetní, karneol (červený chalcedon, polodrahokam), karta, kašna, katafalk (podstavec pro vystavení rakve), katakomby (podzemní pohřebiště v podobě rozvětvených chodeb), katedrála, katechismus, katolický, kavalerista (jízdní voják), kilo, klapka, klasik, klášter, klavír, klenot, klopa, kobka, koflík (šálek), kokain, kolosální, kometa, komm (pojď), komnata, komorná, komorník, komplot (spiknutí), konkurence, konstruktér, kopie, korál, korespondence, korpus, koruna, korunní, korunovační, korvetní/kapitán/ (důstojnická hodnost ve válečném loďstvu odpovídající hodnosti majora), krám, krejcar (malý peníz/ malá peněžitá částka vůbec), křišťálový, kšeftsman (obchodník), kufr, kulturní, kvelb, lampa, lampářský, lampička, lampión, lapis lazuli (lazurit – namodralý až sytě modrý minerál), leopardí, lokaj (sluha k osobní službě oděný v livreji), lucernička, lupa, luxusní, ma chère (můj milý, můj drahý), madame, mahagon (cenné hnědočervené dřevo), majonéza, major, majorátní /pán/ (majorát – středověký dědický řád, dědí nejstarší z nejbližších příbuzných), malachit (smaragdově zelený až měděnkový ozdobný kámen/polodrahokam), malachitový, malér, mandarín (evropský název pro feudálního čínského hodnostáře), mangan, manýra (chování, způsoby), markrabství, markýza, maršál (v některých armádách nejvyšší vojenská hodnost), maršálek, maskovat se, maškarní, materiál, medaile, mechanický, mechanismus, melodie, metr, metropole, minerálka, minerální, minuta, mistr, mistrův, mitisový (ostře zelený), móda, módní, mon Dieu (můj Bože), mon cher (můj milý, můj drahý), monsieur (pane), motto, mramor, mramorový, mše, mumifikovat, muzejnictví, muzeum, mytologie, naftalín (prostředek proti molům), narcis (květina), nimrod (lovec, Nimrod – legendární zakladatel Babylona), nota, notář, oficiálně, oficiální, oltář, opál (duhově zářící polodrahokam), opera, opiový, orchidej, orientální, originál, orkán (bouřlivá ničivá vichřice), ornament, pacient, palác, paleta (malířská), palma, pant, parádní, parafín (směs uhlovodíků užívaná k výrobě svíček, leštidel, kosmetiky aj.), parčík, park, parkovat, parte, particulierement (soukromě, důvěrně), patentní, páter, patronátní, pelerína (pláštěnka), penze, perfektně, pergamenový, perla, perleť, perón, personál, plán, plotna, plyš (sametová tkanina s delším a hrubším vlasem), plyšový,
30
pódium, poetka (básnířka), policejní, policie, pomeranč, porcelán, portrét, pošta, poštovní, premovaný (prýmek – točená plochá šňůra), prezident, princ, princip, produkce (představení), prokurátor, provokace, pseudorenesanční, psychiatr, publikum, purpur (sytě červená barva s fialovým nádechem), putyka, rám, rámeček, rare (vzácný, řídký), recepce (oficiální přijetí hostů spojené s pohoštěním), recepis/recept, regál, regálek, rekvizita, reliéf (sochařské dílo, plastická výzdoba vystupující z plochy), renesance, renesanční, reprodukce, requiescat (requiescat in pace – ať odpočívá v pokoji), restaurace (hostinec), revoluce, riskovat, rizalit (část zdiva mírně vystupující z průčelí po celé výšce budovy), róba (dámské slavnostní šaty), rokoko, rokokový, románek, romantický, romantik, roura, ruina, rytmistr (důstojník jízdy), safír (průhledný modrý drahokam), sako, sakristie, sál, salám, sálek, salón, salónek, salónní, sanatorium, scéna, scénka, sekretář (skříň s přihrádkami a psací deskou), selbster (osobní automobil), sféra, skica, smaragd (čirý sytě zelený drahokam), smoking, sokl, spectacle magnifique (okázalá podívaná), spectaculum (podívaná), stearín (látka k výrobě mýdla, svíček), stóra (stahovací záclona přes celé okno), studovat, stupor (stav strnulosti, ztráta kontaktu s okolím), styl, symbol, symfonie, synagóga, šafář (dozorce na velkostatku), šagrénový (šagrén – kůže s jemně zrnitým povrchem), šál, šála, šálek (na čaj), šálka, šlechta, šodó, šofér, špeh, špehování, šperk, šperkovnička, špička, špitál, šunka, šuplík, švagr, švagrová, tabák, tabule (stůl s pohoštěním), tabulka, taburet (nízká polštářovaná židlička bez opěradla), talent, tapeta, taška, taštice, taštička, technický, telefon, telefonní, telefonování, telefonovat, telegram, terasa, textil, titul, toaleta (slavnostní dámský úbor) tón, topas (průhledný žlutý polodrahokam), Tóra (pět knih Mojžíšových), tradice, tragédie, tragicky, traktace (podání, pojetí – zastar.), traktát (učené pojednání), tréma, triedr (dvojitý dalekohled se systémem odrazových hranolů), turista, typický, uniforma, univerzitní, vágní (neurčitý, nepřesný), vartovat (čekat), váza, vázička, vegetace, vějíř, vitrína, vize, vizitka, vsugerovat, z gruntu (od základu), žaket (pánský šosatý kabát s přednicemi okrouhle zastřiženými), žemle
6.1.1 Přejatá slova podle tematických okruhů
Přejaté výrazy jsme rozdělili do několika tematických okruhů. V následujícím textu uvádíme jejich přehled (závorky za názvy obsahují případné bližší určení obsahu jednotlivých okruhů): „architektura a dům“ (architektonické prvky, označení budov, místností, nábytku a dalšího vybavení domácnosti), „oděv a doplňky“ (názvy oděvů a doplňků, označení šperků, látek a částí oděvů), „právní a úřední“ (zejména označení státních hodnostářů, úředníků a státních institucí), „náboženství“ (církevní stavby, náboženské texty, církevní hodnostáři apod.), „jídlo“ (potraviny, nápoje, ovoce, zelenina, nádobí aj.), „vojenství“ (vojenské hodnosti, zbraně, výstroj), „umění“, „zaměstnání, povolání“, „aristokracie“ (šlechtické tituly), „obchod a služby“ (označení osob zabývajících se obchodováním, označení obchodních vztahů a další související 31
pojmy), „drahé kameny“, „rostliny“, „hudba“, „doprava“, „lékařství“, „historické slohy“, „chemické látky“, „jednotky, měna“. Obecnější výrazy jsme rozdělili do několika podskupin: „obecné – vlastnosti“, „obecné – věci“, „obecné – osoby aj. “ (označení osob, skupin osob a zvířat), „obecné – děje“, „obecné – příroda“. Všechny zbývající výrazy obecnějšího charakteru, které nebylo možné zařadit do žádného z výše uvedených okruhů, jsou zahrnuty do tematického okruhu „obecné“. V následující tabulce uvádíme přehled jednotlivých tematických okruhů. Okruhy jsou řazeny sestupně podle počtu různých slov, kterými jsou zastoupeny ve zkoumaném textu. Čtvrtý sloupec tabulky udává celkový počet výrazů v jednotlivých okruzích z hlediska frekvence jejich výskytu.
Výskyt přejatých slov v materiálové sondě z románu Vévodkyně a kuchařka Tematický okruh Počet Procentuální Slova podle Procentuální různých slov podíl četnosti podíl výskytu obecné 74 15,9 108 9,8 obecné - vlastnosti 43 9,3 63 5,7 architektura a dům 37 7,9 118 10,8 oděv a doplňky 34 7,3 80 7,3 obecné - věci 30 6,4 59 5,4 právní a úřední 28 6 70 6,4 náboženství 24 5,2 52 4,7 obecné – osoby aj. 21 4,5 95 8,6 jídlo 21 4,5 54 4,9 umění 15 3,2 51 4,6 vojenství 15 3,2 36 3,3 aristokracie 14 3 62 5,6 zaměstnání, 13 2,8 73 6,6 povolání drahé kameny 13 2,8 20 1,8 obecné - děje 12 2,6 15 1,4 obchod a služby 11 2,4 59 5,4 rostliny 9 1,9 15 1,4 hudba 9 1,9 11 1 historické slohy 8 1,7 12 1,1 doprava 8 1,7 11 1 chemické látky 8 1,7 8 0,7 lékařství 7 1,5 8 0,7 jednotky, měna 6 1,3 7 0,6 obecné - příroda 5 1,1 12 1,1 školství 1 0,2 1 0,1 celkem 466 100 1100 100 32
Při srovnání tematických skupin se jako nejpočetnější podle počtu různých slov ukázala skupina obecných výrazů. Tato skupina zahrnuje 74 slov, tj. 15,9 % z celkového souboru 466 přejatých výrazů ve zkoumaném vzorku. Druhé místo v tabulce zaujímá okruh „obecné – vlastnosti“, který tvoří 43 slov (9,3 %). Třetím nejpočetnějším okruhem je skupina „architektura a dům“ se 37 slovy (7,9 %). Okruh „oděv a doplňky“ se v tabulce zařadil na čtvrté místo, tvoří ho 34 slov (7,3 %). Pátý v pořadí je okruh „obecné – věci“ s počtem 30 slov (6,4 %). Poměrně hojné zastoupení mají také tematické okruhy: „právní a úřední“ (6 %), „náboženství“ (5,2 %), „obecné – osoby aj.“ (4,5 %) a „jídlo“ (4,5 %) U zbývajících tematických okruhů je počet přejatých slov nižší než 4 %. Pokud budeme sledovat tematické okruhy podle četnosti výskytu slov, zaznamenáme jisté odchylky ve srovnání s předchozím hodnocením. V následujícím textu jsou v závorce uvedeny nejfrekventovanější výrazy ve zmiňovaných okruzích (výrazy jsou řazeny sestupně od toho, který je v daném okruhu nejčastější). V celkovém počtu výskytů je nejpočetněji zastoupena skupina „architektura a dům“, kterou tvoří 118 slov z celkového souboru 1100 výrazů (palác - 17×, salón - 16×, kabinet - 12×, sál - 11×). Na druhé místo se posunul okruh „obecné“ s počtem 108 slov (mon Dieu - 6×, plán - 5×, inkognito, materiál, holt - 4×). Výrazné zastoupení má skupina „obecné – osoby aj.“, a to 95 výrazů (madame - 30×, dáma - 16×, personál 11×, autor - 6×). „Oděv a doplňky“ jsou v tabulce na čtvrtém místě s 80 slovy (šperk 18×, taška - 6×, toaleta - 4×, garderoba, róba, klenot, taštice - 3×). V pořadí pátá je skupina „zaměstnání, povolání“, kterou tvoří 73 slov (komorná - 24×, mistr - 18×, komorník - 12×, asistence - 6×). U okruhů „architektura a dům“ a „obecné – osoby aj.“ zaznamenáváme výrazný rozdíl v počtu výskytů různých slov (37 „architektura a dům“ a 21 „obecné – osoby aj.“) a celkovém výskytu výrazů (118 „architektura a dům“ a 95 „obecné – osoby aj.“). Plyne to z vysoké frekvence některých výrazů v textu (viz výše). U skupin s nižším procentuálním zastoupením je nejvýraznější rozdíl mezi počtem různých slov a celkovým počtem výrazů u následujících tematických okruhů (v závorce je vždy uveden nejprve počet různých slov, druhé číslo vyjadřuje jejich celkový počet): „obchod a služby“ (11 a 59), „zaměstnání, povolání“ (13 a 73) a „aristokracie“ (14 a 62). V okruhu „obchod a služby“ je to způsobeno především častým výskytem slova hotel (43×), v okruhu „zaměstnání a povolání“
33
výskytem slov komorná (24×) a mistr (18×), u „aristokracie“ jsou nejčastější slova princ (16×) a hrabě (11×).
6.1.2 Přejatá slova podle původu
Přejatá slova jsme sledovali a hodnotili také podle jejich původu. Následující tabulka udává, z jakých jazyků byla slova přejímána, a zaznamenává počet výskytů různých slov v jednotlivých jazycích. Číslo celkového výskytu slov je o něco vyšší (473), než je uvedeno v tabulce zachycující tematické okruhy (466). Je to způsobeno tím, že slova, jejichž části pocházejí z různých jazyků, byla započítána dvakrát. K výzkumu původu slov používáme stejný výchozí materiál a ve stejném rozsahu jako při zkoumání tematických okruhů. Při určování původu slov jsme vycházeli z Nového akademického slovníku cizích slov (Kraus a kol., 2006). V tabulce jsou mezi přejímky z latiny, němčiny, francouzštiny atd. počítána i slova, která byla do češtiny přes tyto jazyky pouze zprostředkována, avšak pocházejí z jiných jazyků. Např. slovo lampa bylo do češtiny přejato z němčiny, původně však pochází z řečtiny. Nový akademický slovník cizích slov (Kraus a kol., 2006) uvádí pro slovo lampa tuto etymologickou řadu: němčina < francouzština < latina < řečtina.
Jazyk latina francouzština němčina řečtina italština angličtina arabština portugalština španělština hebrejština indiánské jazyky ruština románské jazyky turečtina srbochorvatština celkem
Počet různých slov 146 109 104 63 24 8 3 3 3 2 2 2 2 1 1 473
34
Procentuální podíl 31 23 22 13,4 5,1 1,7 0,6 0,6 0,6 0,4 0,4 0,4 0,4 0,2 0,2 100
Podle zpracovaných dat se jako nejfrekventovanější ukázaly přejímky z latiny, které tvoří 31 % z celkového souboru 473 výrazů. Překvapivé je obsazení druhé pozice v tabulce výrazy přejatými z francouzštiny (109 slov = 23 %). Jejich hojné zastoupení zřejmě souvisí s četným výskytem výrazů z oblasti módy a architektury, které nejčastěji pocházejí právě z tohoto jazyka. Francouzského původu jsou také některá označení osob a značná část obecných výrazů. Třetí nejčetnější jsou přejímky z němčiny (22 %). Nezanedbatelný je podíl výrazů původem řeckých (13,4 %) a italských (5,1 %). Ostatní jazyky jsou zastoupeny podílem nižším než pět procent. Ojedinělé jsou např. přejímky z arabštiny, hebrejštiny nebo indiánských jazyků. Pokud sledujeme přejímky z jazyků na prvních pěti příčkách tabulky, můžeme konstatovat, že největší zastoupení má okruh „obecné“. Tvoří největší část přejímek z latiny, francouzštiny a řečtiny: (latina – 25 slov, francouzština – 19 slov, řečtina – 13 slov). U slov přejatých z němčiny se tento okruh posouvá na třetí místo (11 slov) za okruhy „architektura a dům“ (16 slov) a „oděv a doplňky“ (12 slov). U přejímek z italštiny je nejvíce zastoupen okruh „obecné – vlastnosti“ (4 slova), skupina „obecné“ je až na čtvrtém místě. Z latinských přejímek je na druhém místě okruh „obecné – vlastnosti“ (21 slov), třetí místo zaujímá skupina „právní a úřední“ (15 slov). Následují okruhy „náboženství“ a „obecné – věci“ (9 slov). Z francouzštiny se v románu nejčastěji objevují přejímky náležející k okruhu „obecné“, následuje skupina „architektura a dům“ (12 slov), „oděv a doplňky“ (12 slov), čtvrtým v pořadí je okruh „obecné – vlastnosti“ (8 slov) a „vojenství“ (8 slov). Přejímky z němčiny často označují předměty denní potřeby, což se potvrdilo i v tomto výzkumu. Za okruhem „architektura a dům“ následují okruhy „oděv a doplňky“ (12 slov) a „obecné“ (11 slov), na čtvrtém místě je skupina „obecné – věci“ (10 slov), na pátém „náboženství“ (7 slov). Výrazný je také podíl přejímek z řečtiny. Zde jsou druhou nejpočetnější skupinou slova z tematického okruhu „náboženství“ (6 slov), dále „obecné vlastnosti“ (6 slov), „rostliny“ (5 slov), „obecné – věci“ (5 slov), následují okruhy „hudba“, „chemické látky“, „drahé kameny“ a „obecné – osoby aj.“, které jsou každý zastoupen čtyřmi slovy. Slova přejatá z italštiny jsou již méně frekventovaná, přesto jejich podíl není zcela zanedbatelný. Po okruhu „obecné - vlastnosti“ jsou nejzastoupenější okruhy „architektura a dům“ a „jídlo“ každý se 3 slovy. Z jednotlivých jazyků jsou nejfrekventovanější tato slova: latina: muzeum 27×, mistr - 18×, personál - 11×, císař - 8×, francouzština: hotel - 43×, madame - 30×, 35
dáma - 19×, palác - 17×, němčina: komorná - 24×, šperk - 18×, princ - 16×, komorník - 12×, řečtina: telefon - 7×, historie - 3×, filozof - 3×, orchidej - 3×, italština: katafalk 10×, salám - 4×, rizalit - 3×. Přejímky z ostatních jazyků jsou zastoupeny pouze sporadicky. Z angličtiny jsou přejata slova: hala, humor, mahagon, parkovat, šál, šála, šálka, smoking, z arabštiny: alkohol, kandovaný, mumifikovat, z hebrejštiny: Tóra a nimrod, z indiánských jazyků: čokoláda a kokain, z turečtiny: divan, z portugalštiny: ananas, baroko a mandarín, z ruštiny: vějíř a carský, z románských jazyků: perleť a perla, ze srbochorvatštiny slovo četnický a ze španělštiny: parádní, major a tabák.
6.2
Přejatá slova v románu Myši Natálie Mooshabrové Při výzkumu jsme zvolili stejný rozsah sondy jako u románu Vévodkyně
a kuchařka, tj. sto stran textu: str. 9–11, 18–20, 27–29, 36–38, 45–47, 54–56, 63–65, 72–74, 81–83, 90–92, 99–101, 108–110, 117–119, 126–128, 135–137, 144–146, 153– 155, 162–164, 171–173, 180–182, 189–191, 198–200, 207–209, 216–218, 225–227, 234–236, 243–245, 252–254, 261–263, 270–272, 279–281, 288–291. Sonda obsahuje 227 přejatých slov. Mezi přejímky nebyla počítána slova: cukřenka, indiánek, kočár, kočí, kostel, kuchyň, kuchyňka, láhev, lahvička, mohyla, olej, olejový, plášť, ples, plukovník, příbor, příborník, růže, růžový, skříň, škola, školní, talíř, truhlík, žert, žertovat – tato slova jsou v češtině plně zdomácnělá, nejsou pociťována jako cizí. Přehled všech přejímek, které se vyskytují v materiálové sondě, uvádíme v následujícím textu. Slova jsou řazena abecedně, u méně známých výrazů doplňujeme v závorce jejich význam. Přejatá slova zachycuje také tabulka v příloze. adresa, advokát, agónie (stav před smrtí vyznačující se ztrátou vědomí a poklesem jednotlivých životních funkcí), akademie, alimenty/ali, anděl, andělský, apropo (ostatně), arcibiskup, arest (vězení), asfalt, atlas (hedvábná nebo bavlněná tkanina s hladkým lesklým povrchem), atlasový, atrapa/atra, au revoir (na shledanou), auto, autobus/bus, bál, balkón, bambus, bambusový, bankovka, baptista (člen baptistické církve), blonďáček, blondýna, blůza, blůzka, bon (dobře), bonboniéra, brejličky, brokát (těžká hedvábná tkanina se zlatými nebo stříbrnými vlákny), brýle, centrální, cigareta, civilista, cylindr, cypřiš (jehličnatý strom), čokoláda, dáma, demonstrace, dies irae (den hněvu/den posledního soudu), dirigent, dóza, drek (bláto, špína, výkal, přen. nic), droga, drogérie, drogista, existovat, export, expres,
36
fasovat (dostat jako příděl), filmovat, formalita, fráček, galaktický, generace, generál, generální, génius, groš, hala, helma, holt, horna (lesní roh), hotel, hrabě, hyacint, hyena, chryzantéma, informace, inspektor, jupka (lehký dámský kabátek), kanape, kancelář, kanón, kaple, kapsa, kardinál, karta, kartářka, katedrála, kazajka (lehký krátký kabát), kilo, kilometr, kiosk (stánek pro drobný prodej), klapka, knoflík, kolega, komorník, kontrolovat, korále, korunka, kostým, krám, krámek, kramflek, kráter, kredenc (příborník), kriminál/krimi, krychle, křišťálový, lamentoso (žalozpěv), lampa, lokál (hostinec), lokna, lucerna, lustr, madam, magie, magnetofon/magnet, mandle, marcipán, maškarní, médium (při spiritistických seancích), menza, metro, miliarda, miliardkrát, ministerstvo, ministr, minuta, monsieur (pán), motor, motorka, mramor, mramorový, mše, muzeum, neón, nota, oltář, ondulace (umělé zvlnění vlasů) opera, otoman (pevné čalouněné lůžko bez opěradla, v hlavách mírně vyvýšené), palác, papír, papírek, park, part (notový zápis jednoho hlasu skladby), parta, pasáž (část textu), patrol (vojenská nebo policejní hlídka), pedagog, perón, pistole, pišingr, platan (listnatý strom), plotna, policejní, policie, policista, politický, portrét, portrétek, pošta, praxe, premiéra, princ, privát, protokol, pudr, pult, puška, rádio, raketa, rám, rattefenger (krysař), recept, reflektor, regál, regiment (pluk – zastarale), recht (mít rech = mít pravdu), reklama, rekviem (zádušní mše), restaurace/resta, revolver, ringle (= náušnice), róba, roleta, rota, růž (na rty), sako, sál, salón, sametový, soprán, student/študent, študentík, symfonie, šafář, šála, šálek (na čaj), špajz, šperk, špičatý, špička, štos, štůsek, šunka, tabák, tabule, tác, tank, taška, taxi, telefon, televize, textil, textilní, trakař, trans, tribunál, trolejbus, tulipán, tunel, uniforma, vanilka, váza, zoo
6.2.1 Přejatá slova podle tematických okruhů
Následující tabulka udává zastoupení jednotlivých tematických okruhů v románu Myši Natálie Mooshabrové. Tematické okruhy jsou vymezeny stejně jako u románu Vévodkyně a kuchařka (viz kapitolu 6, str. 30). Okruhy jsou v tabulce uspořádány sestupně, podle počtu různých slov.
Výskyt přejatých slov v materiálové sondě z románu Myši Natálie Mooshabrové Tematický okruh Počet Procentuální Slova podle Procentuální různých slov podíl četnosti podíl výskytu obecné 28 12,3 84 7,8 oděv a doplňky 27 11,9 155 14,4 obecné - věci 22 9,7 83 7,7 architektura a dům 17 7,5 210 19,4 právní a úřední 14 6,2 117 10,9 jídlo 12 5,3 49 4,5 náboženství 12 5,3 26 2,4 doprava 11 4,8 36 3,3 obchod a služby 10 4,4 78 7,2 37
vojenství obecné - osoby aj. hudba umění rostliny obecné - vlastnosti jednotky, měna školství zaměstnání, povolání obecné - příroda obecné - děje aristokracie chemické látky drahé kameny lékařství celkem
10 9 7 7 7 7 6 5 4
4,4 4 3,1 3,1 3,1 3,1 2,6 2,2 1,8
18 51 33 16 15 14 20 33 14
1,7 4,7 3,1 1,5 1,4 1,3 1,9 3,1 1,3
3 3 2 2 1 1 227
1,3 1,3 0,9 0,9 0,4 0,4 100
9 8 2 2 4 1 1078
0,8 0,7 0,2 0,2 0,4 0,1 100
V románu Myši Natálie Mooshabrové je ve skupině přejatých výrazů nejpočetnější tematický okruh „obecné“, který zahrnuje 28 výrazů (12,3 %) z celkového souboru 227 slov. Následuje skupina „oděv a doplňky“ s počtem 27 výrazů (11,9 %), na třetím místě je okruh „obecné - věci“ zahrnující 22 slov (9,7 %). Čtvrtým nejčetnějším je okruh „architektura a dům“ se 17 slovy (7,5 %). Páté místo v tabulce zaujímají výrazy „právní a úřední“ s 14 slovy (6,2 %). Poměrně hojné zastoupení mají také tematické okruhy „jídlo“ a „náboženství“, každý z těchto okruhů je zastoupen 12 výrazy (5,3 %). Při porovnání výskytu různých slov a celkového výskytu přejatých výrazů v textu podle jednotlivých tematických okruhů, docházíme ke značně rozdílným výsledkům. V následujícím textu jsou v závorkách uvedena slova s největším počtem výskytů v rámci jednotlivých okruhů. V tomto hodnocení je nejfrekventovaněji zastoupena skupina „architektura a dům“ – 210 slov (kredenc - 37×, hala - 33×, kanape - 30×, park - 30×). Na druhé místo v tabulce se zařadil okruh „oděv a doplňky“ se 155 výrazy (taška - 48×, ringle (náušnice) - 16×, korále - 16×, knoflík - 8×). Výrazy „právní a úřední“ zaujímají třetí místo s počtem 117 výrazů (policista - 28×, policie 21×, ministr - 15×, pošta - 10×). Následuje okruh „obecné“ s 84 slovy (furt - 11×, lokna - 6 ×, atrapa - 6×, muzeum - 5×) a na pátém místě skupina „obecné – věci“ s 83 slovy (cigareta – 12×, rádio – 11×, papír - 7×, papírek - 6×, pudr - 6×). Ze skupin 38
zastoupených nižším počtem slov je stejně jako v románu Vévodkyně a kuchařka nejvýraznější rozdíl mezi počtem různých slov a celkovým výskytem výrazů u skupiny „obchod a služby“, v němž 10 různým výrazům odpovídá 78 výrazů v celkovém počtu. Způsobuje to zejména četnost některých výrazů (kiosk - 23×, pult 18×, krám - 16×, krámek - 10×).
6.2.2 Přejatá slova podle původu
Následující tabulka zaznamenává výskyt slov podle jednotlivých jazyků. Ve
srovnání
s Vévodkyní
a
kuchařkou
zde
nejsou
zastoupeny
přejímky
z portugalštiny, hebrejštiny, ruštiny a srbochorvatštiny. Nově se zde vyskytují přejímky z holandštiny a malajštiny. Číslo celkového výskytu slov je o něco vyšší (229), než je uvedeno v tabulce zachycující tematické okruhy (227). Je to způsobeno tím, že slova, jejichž části pocházejí z různých jazyků, byla započítána dvakrát.
Jazyk němčina latina francouzština řečtina italština angličtina arabština malajština španělština holandština indiánské jazyky turečtina celkem
Počet různých slov 62 57 49 28 15 8 3 2 2 1 1 1 229
Procentuální podíl 27,1 24,9 21,4 12,2 6,6 3,5 1,3 0,9 0,9 0,4 0,4 0,4 100
Z celkového počtu 229 různých slov dominují slova přejatá z němčiny (27,1%). Druhé nejpočetnější jsou přejímky z latiny (24,9%), následuje francouzština (21,4 %), řečtina (12,2 %) a italština (6,6 %). Zajímavý je výskyt přejatých slov např. z malajštiny, arabštiny či turečtiny. Hodnotíme-li přejímky z jazyků, které jsou v tabulce umístěny na prvních pěti místech, zjišťujeme ve srovnání s románem Vévodkyně a kuchařka výrazný posun v pořadí jednotlivých tematických okruhů. Okruh „obecné“ je prvním okruhem 39
v pořadí pouze u přejímek z francouzštiny a řečtiny (francouzština – 11 slov, řečtina – 4), v ostatních okruzích se přesouvá na nižší pozice. Mezi německými přejímkami je nejčetnější okruh „oděv a doplňky“ (11 slov), následují okruhy „obecné - věci“ (10 slov) a „architektura a dům“ (8 slov). Skupina „obecné“ je až čtvrtým okruhem v pořadí (7 slov), na pátém místě jsou okruhy „jídlo“ a „vojenství“ (4 slova). U latinských přejímek je nejvíce slov z těchto okruhů: „náboženství“ (9 slov), „právní a úřední“ (8 slov), „obecné“ (5 slov), „obecné - věci“ (4 slova), „jídlo“, „školství“ a „hudba“ (3 slova). Z francouzštiny jsou nejčastěji přejímána slova z okruhů: „obecné“ (11 slov), „architektura a dům“, „obecné – osoby aj.“, „oděv a doplňky“ (5 slov), „doprava“, „obchod a služby“ a „právní a úřední“ (4 slova). Řecká slova jsou přejata zejména z oblastí: „obecné“ a „rostliny“ (4 slova), „obecné – věci“ a „obecné – vlastnosti“ (3 slova). Italština je zastoupena nejvíce v okruzích: „oděv a doplňky“ (3 slova), „jídlo“, „obecné - věci“ a „hudba“ (2 slova). Níže uvádíme nejčastější přejatá slova v jednotlivých jazycích: z němčiny: taška - 48×, kredenc - 37×, kanape - 30×, plotna - 21×, z latiny: policista 28×, nota - 23×, student - 22×, policie - 21×, z francouzštiny: park - 30×, ministr 15×, cigareta - 12×, palác - 12×, z řečtiny: auto - 8×, platan - 5×, praxe - 4×, symfonie - 3×, z italštiny: pošta -10×, sako - 5×, balkón - 3×. Z angličtiny byla přejata slova: export, filmovat, hala, revolver, šála, tank, trolejbus,
tunel,
z arabštiny:
otoman,
atlasový,
atlas,
z holandštiny:
dóza,
z indiánských jazyků: čokoláda, z malajštiny: bambus a bambusový, ze španělštiny: vanilka a tabák, z turečtiny kiosk.
6.3
Cizojazyčné věty a slovní spojení v románu Vévodkyně a kuchařka
V románu Vévodkyně a kuchařka se vedle jednotlivých přejatých slov vyskytují také celé cizojazyčné věty a slovní spojení. V největší míře se zde objevují věty (slovní spojení) ve francouzštině: „le prince héréditaire“; „Madame la Duchesse“; „Considère ne pas savoir comme savoir est une peste.“ atd. a němčině: „jedem das seine“; „durchlauchtigste Frau Herzogin“; „Das steht noch in den Sternen.“ atd. Ojediněle se zde nacházejí také výrazy v čínštině: „ Wej-če, Paj-če, 40
Č-če, Š-č“, hebrejštině: „Vajetsai Jakoov mí Beer Ševa.“ a latině: „Si duo faciunt idem, non est idem.“; „Similia similibus curantur.“ Hebrejské a čínské věty (slovní spojení) jsou přepsány latinkou. Celkově se ve zkoumané sondě vyskytuje 24 cizojazyčných slovních spojení a 23 vět. Nejvýrazněji je zde zastoupena němčina – 13 slovních spojení (54,1 %) a 11 vět (47,9 %), což odpovídá prostředí, ve kterém se děj odehrává. Druhé místo zaujímá francouzština – 9 slovních spojení (37,5 %) a 9 vět (39,1 %). Výrazné zastoupení francouzštiny souvisí s prostředím šlechtických kruhů, ve kterých byla tato řeč upřednostňována. Text obsahuje 2 latinské věty (8,7 %) a jedno slovní spojení (4,2 %). Čínština je zastoupena jedním slovním spojením (4,2 %), hebrejština jednou větou (4,3%). Ve zkoumaném vzorku se nejvíce cizojazyčných vět (slovních spojení) vyskytuje v promluvách středních společenských vrstev, konkrétně v promluvách majitele pohřebního ústavu Globetrottera, pana Wu-i-Šenga, kavárníka Musila a spisovatele Facia. K jejich promluvám náleží 11 cizojazyčných slovních spojení z 24 (45,8 %) a 11 cizojazyčných vět z 23 (47,8 %). Promluvy příslušníků šlechtických stavů obsahují 10 cizojazyčných slovních spojení (41,7 %) a 9 cizojazyčných vět (39,1 %). V promluvách služebnictva máme ve zkoumaném vzorku doloženy pouze 3 cizojazyčné věty (13,1 %) a 1 slovní spojení (4,2 %). V promluvách vypravěče se objevují pouze 2 cizojazyčná slovní spojení, jedno označuje kavárnu: Café de la Paix a druhé toaletní vodu: Eau de Cologne. Cizojazyčné věty (slovní spojení) se vyskytují v soukromých rozhovorech postav, nejčastěji v rozhovoru mezi vévodkyní a některou z dalších postav, výjimečně v rozhovoru ostatních postav mezi sebou. Některé věty (slovní spojení) jsou v textu přeložené, některé ne. Přeloženy jsou zejména složitější věty, ale i některá slovní spojení: „ ,Nepokládat vědění za je vrchol. Pokládat nevědění za vědění je mor. Ne pas considérer savoir comme savoir est le comble,‘ řekl pán čistou francouzštinou, ,considérer ne pas savoir comme savoir est une peste.‘ “; „To vše je ještě ve hvězdách, das steht noch in den Sternen.“; „Lidé mají na očích a tedy i na mysli memento mori, připomínku smrti…“ Nepřeloženy zůstávají věty (slovní spojení), jejichž význam vyplývá z kontextu, nebo se jedná o výrazy všeobecně známé, případně nepodstatné pro pochopení textu: 41
„gnädige Frau“; „ma chère cousinne“; „…abych se prostě, zwischen uns, zeptala vás.“, „Prý jste se Sofie ptala správce, zda v okolí Aspernu rostou lanýže, což jste učinila dobře. Je puis vous l´assurer. Lanýže na stole jsou vždy vítanou pochoutkou.“ Cizojazyčnými větami (slovními spojeními) poukazuje autor primárně na kosmopolitní charakter prostředí, ve kterém se děj odehrává. Jak jsme již uvedli výše, nejvíce cizojazyčných vět (slovních spojení) se vyskytuje v promluvách příslušníků středních vrstev. Zajímavé je, že tyto postavy jsou většinou příslušníky jiných národů než rakouského, tj. jejich mateřštinou není němčina. Užití cizojazyčných vět (slovních spojení) v jejich promluvách tak může např. poukazovat na jejich cizí národnost.
6.4
Závěr V obou zkoumaných románech se nachází značné množství přejatých slov.
Román Vévodkyně a kuchařka je charakteristický velkým počtem různých slov (466) s poměrně malou frekvencí opakování. Ve srovnání s tím v románu Myši Natálie Mooshabrové je počet přejatých slov výrazně nižší (227), avšak frekvence opakování je u mnohých slov značná (taška - 48×, kredenc - 37×, hala - 33×, park - 30×, kanape - 30×). Celkový počet výskytu slov ve Vévodkyni a kuchařce i v Myších Natálie Mooshabrové je proto téměř srovnatelný (Vévodkyně – 1100, Myši – 1078). Z hlediska výskytu různých slov je v obou románech nejpočetnější okruh „obecné.“ Následují okruhy „obecné – vlastnosti“, „architektura a dům“, „oděv a doplňky“, „obecné – věci“ a „právní a úřední.“ Jejich pořadí se u obou románů liší jen nepatrně. Nejvýraznější je rozdíl u okruhu „obecné – vlastnosti“. Okruh „obecné – vlastnosti“ se posouvá z druhého místa ve Vévodkyni a kuchařce na dvanácté až patnácté místo v Myších Natálie Mooshabrové, což znamená, že se v první pětici vůbec neobjevuje. Výraznější zastoupení mají v tomto románu výrazy „právní a úřední“. Časté opakování slov můžeme v románu Myši Natálie Mooshabrové nejzřetelněji sledovat v okruzích: „architektura a dům“, kde 17 různým slovům odpovídá 210 slov v absolutním počtu výskytů, „oděv a doplňky“ (27 slovům odpovídá 155 slov), „právní a úřední“ (14 slovům odpovídá 117 slov). Pro porovnání uvádíme rozdíly v počtu různých slov a absolutním počtu výskytů ve stejných 42
okruzích také u Vévodkyně a kuchařky (v závorce je vždy uveden nejdříve počet různých slov, druhé číslo udává celkový počet slov podle frekvence jejich výskytu v textu): „architektura a dům“ (37 a 118), „oděv a doplňky“ (34 a 80), „právní a úřední“ (28 a 70). Časté opakování slov v Myších Natálie Mooshabrové souvisí se záměrem autora sugestivně působit na čtenáře. Sugestivně působí např. opakování slova taška v kapitole, v níž nás chce autor přesvědčit, že paní Mooshabrová zamýšlí otrávit malého chlapce, a že právě v té tašce má sáček s jedem: „Pak si posunula brýle, sáhla si pod krk a otevřela tašku…,Kolik platím,‘ zatřásla paní Mooshabrová otevřenou taškou… a paní Mooshabrová kývla s otevřenou taškou… Šla pomalu ke dveřím s otevřenou taškou… trochu ten papírek na koláči nadzdvihla a mrkla do otevřené tašky… Když otvírala dveře cukrárny, tašku měla už zavřenou.“ (Fuks, 1994: 145 – 147). K vysoké frekvenci některých slov přispívají i opakované detailní popisy postav, prostředí a činností. Shodný nebo téměř shodný je v románech výskyt přejatých slov z oblasti „obchod a služby“ (Vévodkyně - 11 slov, Myši - 10 slov), „jednotky a měna“ (oba romány 6 slov), „hudba“ a „rostliny“ (Vévodkyně - 9 slov, Myši - 7 slov), „obecné – příroda“ (Vévodkyně – 5 slov, Myši – 3 slova). Román Myši Natálie Mooshabrové neobsahuje žádná slova z okruhu „historické slohy“, okruh „aristokracie“ je zastoupen pouze 2 slovy, „drahé kameny“ 1 slovem. Ve Vévodkyni a kuchařce je pouze jedním slovem zastoupen okruh „školství“. Výskyt, nebo naopak absence některých tematických okruhů souvisí s rozdílnou tématikou románů. Zatímco román Vévodkyně a kuchařka pojednává o životě aristokratických kruhů na konci 19. století a slovní zásoba z oblasti „aristokracie“, „historické slohy“, „drahé kameny“ je pro něj typická, román Myši Natálie Mooshabrové se odehrává v prostředí nižších společenských vrstev a jeho slovník obsahuje především slova označující předměty denní potřeby (kanape, kamna, kredenc, jupka, kramfleky, trakař atd.). Překvapivý je v tomto románu značný podíl pojmů z okruhu „právní a úřední“. Je to opět způsobeno vysokou frekvencí některých slov v textu (policista - 28×, policie - 21×, ministr - 15×, pošta - 10×). Přes značnou odlišnost románů se v nich mnohá cizí slova shodují, např.: brýle, čokoláda, dáma, holt, hotel, hrabě, informace, jupka, kaple, lampa, madam, monsieur, mše, muzeum, palác, park, perón, princ, recept, regál, sál, salón, šálek, tabule, telefon aj.
43
Román Vévodkyně a kuchařka je rozsáhlým obrazem doby konce 19. století. Zachycuje
život
vídeňské
aristokracie
v době,
kdy
je
Vídeň
centrem
mnohonárodnostního a multikulturního státu. Tento kosmopolitismus se promítá i do užitého slovníku. V románu se objevují slova německá, francouzská, hebrejská aj., a to buď jako slova přejatá do češtiny, nebo jako slova citátová, která slouží k charakteristice postav. Kromě citátových slov se zde vyskytují i celá cizojazyčná sousloví a věty. Tato citátová slova se v textu objevují většinou v původním pravopise (eh bien, à propos, mon chere, monsieur, carissima, bitte, Frau, Händler aj.), slova hebrejská nebo čínská jsou přepsána latinkou. Německá slova jsou užita v různých podobách. Většina je psána původním pravopisem, ale např. postava majitele pohřebního ústavu je charakterizována silným vídeňským akcentem, který je v textu vyjádřen zápisem slov, odlišným od spisovné podoby (Blejštift, kejn, ejner). Povšimnout si můžeme také dvojí podoby slova obchodník. Slovo Händler je slovo citátové a v textu je užito neutrálně, zatímco slovo kšeftsman je již počeštěná podoba původního německého slova Geschäftsmann a je užito jako hanlivé. V románu Myši Natálie Mooshabrové, který charakterizují především přejatá slova označující běžné předměty, se citátová slova vyskytují pouze výjimečně, některá ve fonetickém přepisu (bon, apropo, monsieur, au revoir). Některá přejatá slova se v textu objevují ve dvou podobách: v celém znění nebo jako zkrácená slova (autobus – bus, atrapa – atra, kriminál – krimi, restaurace – resta). Zkrácená slova jsou charakteristická pro hlavní postavu paní Mooshabrovou, celé tvary užívají všechny ostatní postavy i vypravěč. Mezi přejatými slovy obou románů výrazně převažují konkrétní výrazy nad abstraktními. V románu Vévodkyně a kuchařka souvisí tato převaha především s celkovým pojetím díla jako drobnokresebného pohledu do života aristokracie na přelomu století. Fuks detailně popisuje hostiny, odění postav, zařízení hotelu, který vévodkyně buduje, inventář pohřebního ústavu atd. Vévodkyně a kuchařka je románem o konci jedné epochy a nástupu nové. Objevují se zde otázky pomíjivosti člověka a otázky po smyslu lidské existence. Autor zde vykresluje atmosféru aristokratického života, který je obklopen vnější nádherou, ale vnitřně je prázdný. Člověk neovládá věci, ale věci získávají vládu nad člověkem. Tato okázalost se projevuje i v užití jazykových prostředků.
44
Zaměření na detail a podrobného popisu se Fuks drží také v románu Myši Natálie Mooshabrové.
45
7
VLASTNÍ JMÉNA
7.1
Vlastní jména v románu Vévodkyně a kuchařka Rozsáhlý román Vévodkyně a kuchařka se vedle bohaté slovní zásoby
vyznačuje také vysokým počtem postav, které se účastní děje, případně jsou zde pouze zmíněny. Vlastní jména bychom mohli podle různých hledisek rozdělit do několika kategorií. Vyskytují se zde jména v původním tvaru nebo částečně počeštěná, jsou zde naopak i jména, která jsou původně česká, ale vlivem německého prostředí získala rysy jmen německých. Některá jména se vyskytují ve více podobách – v podobě české i německé. Objevují se zde též domácké obměny vlastních jmen. Rozrůzněnosti v užití vlastních jmen využívá autor jako charakteristiky doby, v níž se děj odehrává a kdy byla Habsburská monarchie mnohonárodnostním státem. Ve zkoumané sondě se objevilo celkem 146 vlastních jmen. Z tohoto souboru tvoří mužská jména 74,6 % (109 jmen), ženská pak pouze 19,2 % (28 jmen), zbývající jména označujeme jako „jména rodová“, tvoří 6,2 % (9 jmen). Sem patří jména, která se v textu vyskytují pouze jako příjmení v množném čísle: Borgiové, Cuinctiové, Hildprandtové, Lohengrinové, Manliové, Niebelungové, Perzifalové, Rottersteinové a Tannhäuserové. Značná převaha mužských jmen je způsobena především velkým počtem jmen různých umělců, vzdělanců, vynálezců a jiných významných osobností, na které je v textu odkazováno. Tak např. během návštěvy pohřebního ústavu, ukazuje majitel vévodkyni sbírku citátů vhodných na náhrobky a vypočítává, od kterých slavných osobností pocházejí: „Jsou sebrány od nejlepších básníků našich i cizích z dob dávných i dnešních, a jsou tu i výroky o životě a smrti spisovatelů a filozofů. Je tu například Chamisso, Goethe, Schiller, Hebbel, Heine, Herder, Klopstock, Fichte, Humboldt, Kant, Juvenal, Vergilius, Ovidius, Shakespeare, Lessing…“ (Fuks, 1987: 257). Z těchto odkazů jsou patrné autorovy obsáhlé znalosti z oblasti historie, dějin umění a filozofie. Ženská jména naopak většinou označují pouze postavy, které v textu opravdu vystupují.
46
Postavy jsou v textu pojmenovávány různě. U některých známe pouze křestní jméno, u jiných pouze příjmení, část postav je jmenována zásadně celým jménem. Některé postavy nazývá autor několika způsoby. Následující tabulka zaznamenává výskyt jednotlivých podob jmen. Do rubrik „pouze křestní jméno“ a „pouze příjmení“ započítáváme jména postav, které jsou v textu označovány výhradně těmito jmény. Také rubrika „jméno a příjmení“ zahrnuje pouze jména postav, které jsou označovány výhradně celým jménem bez dalších ekvivalentů. Pouze u 21 postav je užíváno různých podob jejich jmen, jedná se zejména o jména hlavních postav, viz dále např. různé podoby jmen u vévodkyně. Podoba jména
Počet
Procentuální
výskytů
podíl
pouze příjmení
94
64,4
různé podoby
21
14,4
pouze křestní jméno
20
13,7
jméno i příjmení
11
7,5
celkem
146
100
Většina jmen je psána s titulem, nebo oslovením pan/paní. Bez titulů či jiného oslovení jsou uváděna jména umělců, spisovatelů, filozofů atd., tak, jak se užívají i v běžné komunikaci. Tituly většinou nejsou ani u jmen služebnictva, ale není tomu tak ve všech případech. Například o kuchařce Betty Barbelové se vždy mluví jako o paní Barbellové. Vyjadřuje to zřejmě skutečnost, že kuchařky měly mezi služebnictvem privilegované postavení. Pouze příjmením, jak už jsme poznamenali výše, jsou nazýváni zejména umělci, spisovatelé, vynálezci aj., kteří jsou v románu jen zmíněni: Alfans, Cassius, Eiffel, Flaubert, Garnièr, Goethe, Heine, Hugo, Juvenal, Kant, Ovidius, Petronius, Shakespeare, Zola atd. Výhradně příjmením jsou označováni také někteří sloužící: Kabysová, Kindervater, Klopstock, Kneffl, Prager, Pummel, Stockalp, Sukovkin, Uhrmacher. Také většina aristokratických postav je pojmenována pouze příjmením, které je však vždy kombinováno s příslušným titulem: paní Colloredo/ColloredoMansfeldová, markýza de Clermont, baronka Gomezzi, hrabě Paar, kníže Schwarzenberk, hrabě Ugarte, vévoda z Molfety aj. 47
Výhradně křestním jménem je nazýváno 20 postav. K těmto postavám patří služebnictvo a příslušníci nižších vrstev, ale také mnozí příslušníci aristokracie se mezi sebou oslovují křestními jmény. Ze služebnictva a příslušníků nižších společenských vrstev se výhradně křestním jménem nazývají postavy: Agnes, Franzl, Franci, Krejsinka, Johanna a Justina. Příslušníci šlechtických kruhů, kteří jsou nazýváni křestními jmény, jsou většinou vévodčini známí nebo příbuzní: Berthe, Clemens, Gisela Louisa Maria, Hanzi, Marionetta, Charles, Jules, Poldi, Rudi. V tomto případě jsou časté i různé domácké obměny křestních jmen či přezdívky: Bert, Csiko, Hanzi, Poldi, Rudi. Některá křestní jména patří historickým nebo literárním postavám: Brutus, Junie, Isolda a Tristan. Malou skupinu tvoří postavy, které jsou jmenovány výhradně celým jménem: Alfred Rathel, Arnold Böklin, Carlo Alberto, Daniel Diezler, David Halevy, Edgar Degas, Franz Schubert, León Lhermitos, Stanislav Potocky, Tomáš Aquinský. Tato jména jsou uváděna bez titulů. Značná část jmen, a to bez ohledu na to, zda jde o jména šlechtická, či nikoliv, se v textu objevuje ve více podobách. Některé postavy jsou nazývány celým jménem, někdy však pouze křestním jménem nebo příjmením: Adalbert z Rottersteinu × Adalbert, Alžběta Reinová × paní Reinová, Fanny Fialova × paní Fanny, Pavlína Meternichová × kněžna Metternichová atd. U některých existuje jak počeštěná, tak německá podoba jména: paní Barbellová – Frau Barbell, někdy jsou užívány zkrácené podoby jmen, např. místo kníže Leuchtenberg-Aulendorf pouze kníže Aulendorf, princ z Radkoberg-Tobitziků pouze princ z Radkoberg apod. Asi nejvíce různých podob má jméno hlavní hrdinky. Objevuje se v podobách: Sophia la Tâllière d´Hayguères Kevelsberg, vévodkyně la Tâllière d´Hayguères, vévodkyně la Tâllière, Sofie a Zofi. U těchto jmen je uveden titul opět většinou pouze v případech, v nichž je postava označována pouze příjmením. Jak jsme poznamenali výše, některá jména se v textu vyskytují v původní podobě: paní von Hauser, baronka von Mettencloit, baronka von Splüttenberg, Louis le Guynac-Delamore, markýza de Clermont, jiná jsou částečně počeštěná – přebírají české předložky a přípony: kníže z Molfety, kněžna z Lichtensteinů, Adalbert z Rottersteinu, madame Claudelová, paní Colloredo-Mansfeldová, Hildprandtové. 48
V textu se vyskytuje i několik jmen, která jsou původně česká, ale vlivem prostředí se částečně přizpůsobila německé gramatice: Fanny Fialova, paní Nowotna, Štěpán Radechowsky.
7.2
Vlastní jména v románu Myši Natálie Mooshabrové Výskyt vlastních jmen v románu Myši Natálie Mooshabrové je ve srovnání
s románem Vévodkyně a kuchařka podstatně nižší co do počtu různých jmen. Celkově se zde objevuje pouze 44 různých jmen. Pokud však u nich budeme sledovat frekvenci jejich výskytu, zjistíme, že je neporovnatelně vyšší než ve Vévodkyni. Například jméno hlavní hrdinky se ve zkoumaném vzorku vyskytuje 560 ×, a i další jména se zde často opakují (paní Knoringová - 91×, Oberon Felsach - 73×, paní Linpecková - 63×, paní Eichenkranzová - 54×). Opět i v tomto románu převažují mužská jména (25) nad ženskými (14), rozdíl však není tak markantní jako v případě Vévodkyně a kuchařky. Rodových jmen se zde vyskytuje 5. Stejně jako u Vévodkyně a kuchařky je většina postav nazývána jménem s příslušným oslovením či titulem.: pan Baar, školní rada de Schubauer, pan Faber, paní Kralcová, monsieur Scarone atd. Bez titulu je uváděno pouze několik jmen a to jména tří chlapců: Eichenkranz, Limpeck a Faber, některá jména obsahující křestní jméno i příjmení: Hector Berlioz, Medard Mooshaber, Máry Capricorna, výjimečně jména, u kterých je uvedeno pouze příjmení: Leibach, Rolsberg. Následující
tabulka
zaznamenává
výskyt
jednotlivých
podob
ve zkoumané sondě z románu Myši Natálie Mooshabrové.
Podoba jména
Počet výskytů
Procentuální podíl
pouze příjmení
23
52,3
různé podoby
11
25
jméno i příjmení
6
13,6
pouze křestní jméno
4
9,1
celkem
44
100
49
jmen
Značná část postav je nazývána pouze příjmením. Tuto skupinu tvoří 23 jmen tj. 52,2 %. Patří sem všechna rodová jména: Cancerovi, Faberovi, Lochovi, Mooshabrovi, Steinhägerovi, zbývajících 18 jmen jsou jména jednotlivců. Tato příjmení můžeme dále dělit podle toho, zda se v textu vyskytují s titulem, nebo bez titulu. Titul nebo oslovení pan/paní je u 13 příjmení z 18. U zbývajících pěti se titul nevyskytuje: Eichenkranz, Klaudingerka, Laibach, Linpeck, Rolsberg. Výhradně křestním jménem jsou nazývány pouze 4 postavy: kněžna Augusta, Nabule a Wezr – děti paní Mooshabrové, Rona – jejich kamarádka. U šesti jmen je zásadně jak křestní jméno, tak příjmení: Hector Berlioz, Máry Capricorna/Máry Kapri, Medard Mooshaber, Napoleon Stallruck, Vincenz Cancer, Virgilius Cikl. Tato jména jsou uváděna bez titulu či oslovení. Zbývajících 12 jmen se vyskytuje v různých variantách: pan Baar × Lothar Baar, paní Bekenmoštová × Terezie Bekenmoštová, paní Eichenkranzová × paní Eichen × Klotilda Eichenkranzová ×. Paní Mooshabrová × Natálie Mooshabrová atd. Stejně jako ve Vévodkyni jsou to především jména hlavních postav. Zajímavé je, že u těchto jmen bývá vždy titul či oslovení pan/paní, i pokud mají podobu křestní jméno + příjmení, viz srovnání se jmény v předchozím odstavci.
50
8
SPISOVNOST
A
NESPISOVNOST
V ROMÁNECH
LADISLAVA FUKSE
8.1
Spisovnost a nespisovnost v románu Vévodkyně a kuchařka V románu Vévodkyně a kuchařka se téměř nevyskytují nespisovné jazykové
prostředky, objevují se pouze ojediněle v promluvách některých příslušníků nižších stavů. V promluvách vypravěče i postav zcela převažuje užívání spisovné češtiny, někdy až se sklony ke knižnosti. Jednotlivé jazykové roviny jsme zkoumali na základě materiálové sondy v rozsahu 15 stran (str. 11-15, 89-93, 253-257), morfologickou rovinu na základě sondy o rozsahu 30 stran (str. 11–15, 89–93, 253–257, 326–330, 448–452, 502–506). . 8.1.1 Hláskoslovná rovina
Při sledování stejných jevů jako v románu Myši Natálie Mooshabrové (viz níže) jsme ve zkoumané sondě z románu Vévodkyně a kuchařka nezaznamenali žádné odchylky od spisovné češtiny. U 154 slov mohlo ve zkoumaném vzorku potenciálně dojít k úžení é > í/ý. Všechny výrazy v promluvách vypravěče i postav si však zachovávají spisovnou podobu: na pravé straně, velké množství, drobné porcelánové šálky, kandované ovoce, ze své knihy atd. Obdobně je tomu i u ostatních sledovaných jevů. Všech 163 výrazů, ve kterých mohlo potenciálně dojít k diftongizaci ý > ej zůstává spisovných: přehluboký smysl, konečný názor, byl vzdělaný, rudý plyš, přemýšlela atd. Ve zkoumané sondě se nevyskytuje ani protetické v, které by se mohlo potenciálně vyskytnout ve 137 slovech: onen, o, okno, od, odhodit, otec, občas atd.
51
8.1.2 Morfologická rovina
Z hlediska morfologického užívá autor ve zkoumané sondě zásadně spisovné tvary slov. V textu se neobjevily žádné příklady zániku plurálových tvarů neuter nebo životných maskulin. Ve zkoumané sondě jsme našli 15 výrazů, ve kterých mohlo k zániku těchto tvarů potenciálně dojít: zelení a žlutí draci, slova, která, světla věčná atd. V promluvách vypravěče, ani postav nedochází k unifikaci plurálových tvarů v 7. pádě ve prospěch duálových koncovek typu –ma, -áma, -ěma. Všech 63 slov je ve spisovném tvaru: s hodinami, s římskými katakombami, pošité perlami, se zelenými tapetami, mezi nimi atd. Odchylky od spisovné češtiny se nevyskytují ani u dalších sledovaných jevů. V žádném z potenciálních 69 slov nedošlo v participiu l-ovém k odtržení koncového –l: kývl, řekl, usedl, pronesl, vypočetl atd. V textu se neobjevují žádné nespisovné koncovky v prézentních slovesných tvarech, ani nespisovné varianty slovesa být. Autor však neužívá pouze neutrální vrstvu jazyka, ale jako charakteristiku doby a především postav užívá i různých prostředků knižních. Vedle neutrálních složených tvarů adjektiv: byl vzdělaný, byl znalý společenských poměrů, je chudý apod., užívá autor ve značné míře i jmenných tvarů adjektiv: je známa, býti živi, je nemocen, nebyl mrtev atd. Z celkového počtu 39 výrazů je 19 složených adjektiv (48,7 %) a 20 adjektiv jmenných (51,3 %). Z 30 adjektiv náležejících k promluvám postav je 18 jmenných (60 %) a 12 složených (40 %). K promluvám vypravěče náleží 2 jmenná adjektiva (22,2 %) a 7 složených (77,8 %). V rovině morfologické je výrazným charakterizačním prvkem doby, do které je děj zasazen, také užití tzv. opisného pasiva: bývala zařízena (lampa), byly zavěšeny (kytice a věnce), bylo obsaženo (to), byla vroubena (cesta), je psáno (toto) atd. Ve zkoumané sondě se tento jev vyskytuje 37×. V promluvách postav se opisné pasivum objevuje v 21 případech (56,8 %), v promluvách vypravěče v 16 případech (43,2 %). 52
V celkovém počtu slovesných tvarů vyskytujících se ve zkoumaném vzorku však není podíl opisného pasiva nijak výrazný. Tvary opisného pasiva tvoří pouze 2,6% z celkového počtu 1434 slovesných tvarů, zvratné pasivum 1,4 % (20 slovesných tvarů). Většinu tvoří aktivní tvary sloves, tj. 96 % (1377 slovesných tvarů). Ve třetí osobě slovesa být se v textu vedle neutrálního je, často vyskytuje i knižní jest: To jest významný poznatek… Jedinou útěchou jest… O péči, kterou jest jim věnovati. Neutrální je se ve zkoumané sondě vyskytuje v 70 případech z 87 (80,5 %), knižní jest v 17 případech (19,5 %). V promluvách vypravěče se tato slova téměř nevyskytují. Neutrální je se v jeho promluvách vyskytuje 6× (66,7 %), knižní jest 3× (33,3%). V promluvách postav jsou tyto výrazy více frekventované. Je se zde vyskytuje 64× (82,1 %), jest 14× (17, 9 %). Jako knižní se jeví také užívání infinitivů se zakončením na –ti: někoho něco naučiti, budu užívati, budu psáti, odpovídati, mohou se otázati atd. Ze 157 možných výskytů se tento jev vyskytuje ve 12 slovech (7,6 %), ostatní infinitivy jsou zakončeny na –t. V promluvách postav se infinitiv se zakončením na –ti vyskytuje v 11 případech ze 115 (9,6 %), v promluvách vypravěče u 1 výrazů z 41 (2,4 %). Výrazným charakterizačním prostředkem doby, ve které se děj románu odehrává, je užití onkání v promluvách šlechty, směřovaných ke služebnictvu: „Zavezl mě, Pummel, k Svatému Štěpánu, kde bude čekat jako vždy, když někam jedu.“; „ Myslí, že je to všechno?"; „Zařídila, ať v ložnici dobře svítí lampa.“
8.1.3 Syntaktická rovina
Ve srovnání s románem Myši Natálie Mooshabrové (viz níže) je ve Vévodkyni a kuchařce větší podíl rozsáhlejších souvětí, ale i zde, obzvláště v dialozích, se vyskytuje množství kratších vět. Obdobně jako v Myších Natálie Mooshabrové, užívá i zde autor nápadně často tří teček, které vyjadřují neukončení výpovědi, odmlčení se, rozpaky, aj.: „Zdejší panství jste – což jsem nikdy nepochopil – prodala, ač jste přece musila vědět, že kdo prodává svou půdu…, dopouští se skutku přinejmenším… podivného vůči svému stavu…, ale prosím – v rakouských zemích máte panství v Neukirchenu, sice jen jediné, ale přece…“ 53
Snaha autora charakterizovat dobu, v níž se děj odehrává, se odráží také v syntaktické rovině. Časté je zejména přesouvání přívlastku shodného až za řídící jméno, tj. postpozice přívlastku shodného: „Jako narození, je i smrt v životě lidském jen jednou.“; „Knihy byly zčásti v regálech nezasklených, zčásti pod sklem.“, někdy také přesun přísudku až na konec věty: „A také kde se velmi kouří tabák anebo pára z hrnců kuchyňských vychází.“
8.1.4 Lexikální rovina
Ani v lexikální rovině se autor příliš neodchyluje od spisovné podoby českého jazyka. V sondě se objevuje několik nespisovných výrazů: šuplík, apatyka, kvelb, zmerčit.: „…zařídila jste si s pomocí svých malých nevědomých bratří v jednom zámeckém pokoji apatyku.“; „Prohlížel jsem všechny šuplíky, skříně i knihovnu a koukal jsem i do váz.“; „Nesmírně se zpomalí jeho stárnutí, když ho zakryjeme černou látkou nebo uložíme ve tmě jako třeba kvelbu…“; „ ,Konečně se, Justino, dnes v ložnici dostanu k dlouho odkládané četbě,‘ řekla jí potěšeně a komorná zmerčila, že paní je ve výtečné náladě…“ Většina z těchto výrazů patří k promluvám postav, pouze slovo zmerčit k promluvám vypravěče. Charakteristickým prostředkem jsou opět některé výrazy knižní jako: ačli, čivstvo, skýva, uzříme:„Pak autor popisoval, jak cestoval z Rattenu se skývou chleba v kapse za vyšším vzděláním do městečka Mürzzuschlagu…“; „…právě když jeho otec na stupínku třídy vykládal žáčkům o čivstvu.“; „… co se zřejmě děti v rakouských školách učí též, ačli se tam vůbec něco učí…“; „Jistě bude madam tak hodná, až se opět po létu uzříme, poví mi, zda něco v hájovně spatřila.“
54
8.2
Spisovnost a nespisovnost v románu Myši Natálie Mooshabrové V knize Myši Natálie Mooshabrové je v řeči zejména některých postav
výrazným stylizačním prostředkem užití nespisovných, především obecně českých výrazů. Odchylky od spisovné češtiny se projevují jak v rovině hláskoslovné, tak také morfologické a lexikální. V této kapitole se zaměříme na využití nespisovných jazykových prvků v tomto románu. Budeme zjišťovat, zda se jedná o jev charakteristický pouze pro určitou postavu či okruh postav, nebo zda je to jev typický pro mluvu postav obecně, případně zda se vztahuje i na řeč vypravěče. Výchozím materiálem pro analýzu hláskoslovných, syntaktických a lexikálních jevů byla část románu Myši Natálie Mooshabrové v rozsahu 15 stran (str. 9–11, 18–20, 27–29, 36– 38, 45-47), pro analýzu morfologických jevů sonda v rozsahu 30 stran (str. 9–11, 18– 20, 27–29, 36–38, 45–47, 54–56, 63–65, 72–74, 81–83, 90–92).
8.2.1
Hláskoslovná rovina
Odchylky od spisovné češtiny nacházíme nejčastěji v rovině hláskoslovné. Dále uvádíme jednotlivé jevy, které se ve zkoumaném textu vyskytují. Velmi častým jevem je úžení é > í/ý, které se objevuje převážně v koncovkách: o každým kroku, do pomocný školy, podruhý, na každýho, v jedný bohatý rodině, v nějakým paláci, mý okno, pěkný rukavice atd. Zastoupení zúžené a nezúžené podoby je téměř shodné. V sondě se vyskytuje 130 slov, u kterých mohlo potenciálně dojít k úžení. Na konci slova bylo úžení realizováno u 68 výrazů ze 124 (54,8 %), u 56 výrazů (45,2 %) byla zachována spisovná podoba. V promluvách postav bylo úžení na konci slov realizováno u 68 výrazů ze 76 (89,5 %), v promluvách vypravěče se vyskytují pouze spisovné varianty, máme zde doloženo 48 slov s nezúženým é v koncovce: krásné syté černé lokny, nekonečné řady, z jedné ruky do druhé, v té chvíli, temné půlnoční jezírko atd. Uprostřed slova bylo úžení é > í/ý realizováno u 2 výrazů z 6 (33,3 %): v týhle době, vynýst. Obě tato slova náleží k promluvám postav, čtyři spisovné varianty patří k promluvám vypravěče.
55
Druhým nejčastějším jevem je diftongizace ý > ej. V textu se objevuje téměř výhradně v koncovkách: celej plat, hodnej pracovitej člověk, každej, pomocnej dělník, starej atd. U tohoto jevu je podíl nespisovných variant v porovnání se spisovnými výrazně nižší. Diftongizace ý > ej se v koncovkách vyskytuje pouze u 12 slov z možných 82 (14,6 %). Ostatní výrazy si zachovávají spisovnou podobu: každý krok, dvanáctiletý hoch, nějaký stín, tichý setmělý dvůr, s hrstí nějakých bylin, kupa rozmanitých luceren atd. V promluvách postav došlo k diftongizaci v koncovkách u 12 výrazů z 22 (54,5%). K promluvám vypravěče patří opět výhradně spisovné varianty, které jsme zaznamenali v 60 slovech. Uprostřed slova se diftongizace ý > ej vyskytuje pouze v jednom slově z možných 22 (4,5 %): nebejt jí, zbývající slova si zachovávají spisovnou podobu: kývl, mýt, týden, být atd. K promluvám postav patří 1 nespisovná varianta (25 %) a 3 spisovné varianty, k promluvám vypravěče 18 spisovných variant. Protetické v se vyskytuje pouze sporadicky, a to ve slovech von a vokrad. Slovo von se v textu několikrát opakuje, procentuální zastoupení tak není zcela zanedbatelné (4,3 % = 7 slov). Spisovných variant je 154 (95,7 %): ono, obrázek, otevřela, oko, okno, odpoledne, odešel, je to objednaný, aj. Protetické v se vyskytuje v promluvách postav v 7 slovech ze 70 (10 %), v promluvách vypravěče se vyskytuje 91 spisovných variant.
8.2.2
Morfologická rovina
Nejvýraznějším jevem v rovině morfologické je unifikace plurálových tvarů. Dochází zejména k zániku plurálových tvarů neuter a životných maskulin. K zániku plurálových tvarů životných maskulin došlo u 6 výrazů z 9 (66,6 %) : prostý lidi, chudý lidi, různý lidi atd., pouze u tří výrazů k unifikaci nedošlo: divní, temní lidé, potkala zedníky, kteří. Zánik plurálových tvarů neuter jsme zaznamenali u 7 výrazů z 10 (70%): všechny zvířátka, dvířka by nešly otevřít atd., k unifikaci nedošlo opět u tří výrazů: dvířka zpola zarostlá, světla věčná (2×). 56
K promluvám postav náleží 15 výrazů – 13 nespisovných (86,7 %) a 2 spisovné (13,3 %). 5 spisovných výrazů náleží k promluvám vypravěče, nespisovná forma není u vypravěče doložena. Dalším projevem unifikace je sjednocování koncovek v 7. pádě plurálu ve prospěch duálových koncovek typu –ma, -ěma, -áma: s váma, s dětma, přede všema, před těma študenty atd. Ze 68 slov, u kterých mohlo potenciálně dojít k unifikaci koncovek v 7. pádě, byla unifikace realizována pouze u 11 (17,2 %), u 53 slov (82,8 %) realizována nebyla: s květinami, pod novinami, pod černými loknami, mezi námi, mezi lidmi atd. Z 53 spisovných variant náleží 45 k promluvám vypravěče, nespisovné varianty nejsou u vypravěče doloženy. K promluvám postav náleží pouze 19 slov: 8 spisovných variant (42,1 %) a 11 nespisovných (57,9 %). Zajímavým jevem v jedné z promluv hlavní postavy ve větě: „Děti ji měly rádi.“ je užití tzv. generického maskulina. Generické maskulinum vytváří asymetrii mezi členy rodové opozice, substantivum v maskulinu může v kontextu do svého významu zahrnout všechny osoby obojího pohlaví. Ve zkoumaném textu se vyskytuje pouze tento jediný případ. Pro řeč některých postav je typické užití tvarů participia l-ového v singuláru s vynecháním koncového –l. Jedná se o výrazně obecně český jev. Tento jev se může vyskytovat ve všech osobách singuláru. V první osobě singuláru se v textu vyskytuje pouze 3×: moh bych, nenachlad jsem se, já vlez. Spojení já vlez se od předchozích dvou liší tím, že kromě vynechaného koncového –l zde došlo také k elipse určitého tvaru pomocného slovesa být. Ve druhé osobě se tento jev vyskytuje také 3×: moh bys, propad ses, nachlad ses. Výrazněji se uplatňuje ve třetí osobě singuláru. Koncové –l chybí u 9 výrazů ze 75, tj. u 12 % slov: krad, chyt, prch, vlez, lek se
atd. 15
nespisovných variant tvoří 71, 4 % z 21 výrazů náležejících k promluvám postav. Zbývajících 60 spisovných výrazů náleží k promluvám vypravěče. U menšího počtu výrazů se objevují nespisovné koncovky v prézentních slovesných tvarech: budem, tak se někdy nemaj, říkaj aj. Nespisovná varianta se v textu vyskytuje v první osobě plurálu u 7 výrazů z 9 (77,8 %), ve třetí osobě plurálu u 6 výrazů ze 12, tj. u 50%. Z 19 výrazů náležejících k promluvám postav je 13 nespisovných (68,4 %). K promluvám vypravěče se řadí pouze 2 spisovné výrazy. 57
Od spisovné češtiny se odchylují také některé tvary slovesa být: bysme, jseš. Vedle těchto dvou nespisovných variant se v sondě vyskytují dvě spisovné varianty těchto výrazů: ty jsi, abychom. Spisovné i nespisovné varianty patří k promluvám postav.
8.2.3
Syntaktická rovina
Pro román Myši Natálie Mooshabrové je charakteristické užití především krátkých vět či nepříliš rozsáhlých souvětí. Řeč postav je stylizována do podoby spontánních mluvených projevů se všemi jejich znaky: osamostatňování částí výpovědi, elipsa, subjektivní pořádek slov atd. Časté je přerušování výpovědí třemi tečkami. Tři tečky naznačují buď neukončenou výpověď, nebo přerývanou řeč s většími zámlkami. Slouží ke zdůraznění informace: „Já jsem taky vždycky chtěla mít… kiosk.“; „ ,…a víš, kde bys moh skončit. Víš kde,‘ paní Mooshabrová kývla, ,… v krimi.‘ “ Někde naznačují rozpaky mluvčího: „ ,Vy prý…‘ A zase nemohl dál. ,Co prý,‘ zeptala se paní Mooshabrová, ,co…‘ ,Vy prý,‘ chlapec se ještě víc osmělil a prosebně vzhlédl, ,… vy prý máte živý myši.‘ “ Dalším výrazným jevem je časté opakování slov ve větě nebo celých částí věty. V některých případech slouží opakování slov ke zdůraznění řečeného: „Víte, pane Baar, já jsem taky vždycky chtěla být hospodyní, já taky, jako ta má kamarádka Marie.“ Někdy naznačuje zadrhávání v řeči, ostýchavost: „Pak, pak…“… „Pak objevil zrádce, co chtěli útok na kněžnu Augustu, dal je soudit a byl předsedou.“ Jindy souvisí s nepřipraveností promluvy, její stylizovanou bezprostředností: „… ve čtrnácti létech vstoupil do učení na koželuha, ale odešel z něho a vstoupil do vojenský školy, aby byl důstojník, ale odešel z ní a vstoupil do číšnictví…“ Typické je také užití vztažného zájmena co ve vedlejších větách přívlastkových místo neutrálního který: „…já znám jednu matku, co se taky takhle spletla…“; … „objevil zrádce, co chtěli útok na kněžnu…“ V promluvách dochází poměrně často také k osamostatňování částí výpovědi, jak ukazují následující příklady: „Tuhle jsou i tvrďáky, koukněte. A tuhle i pěkný 58
rukavice.“; „Já to cítila, jak jsem vešla. Jako marcipán nebo kadidlo.“; „Ale některý je pěkný, skoro nový, jestli je měl ten člověk dvakrát, je to moc. Třeba tyhle deštníky nebo tenhle klobouk.“ Pro mluvené projevy je typický i další jev, tzv. elipsa. V promluvě dochází k vypouštění částí, které jsou zřejmé z kontextu: „Tak matka říká, že jseš drzej a hloupej,“… „když říká, tak je to asi tak.“; „Jsem slušná vdova, o chlapce se starám, jak můžu. Starám, že padám, jak by mi ho mohli vzít?“ V některých větách se objevuje subjektivní pořádek slov: „ O tom radši vám teď ani nepovím.“ Některé části vět působí nadbytečně, ale v textu slouží např. ke zdůraznění řečeného: „Jsou tu jen samý prázdný láhve, co tu jsou.“ Autor využívá v promluvách postav také tzv. nepravé věty příslovečné, v následujícím příkladu se jedná o nepravou větu příslovečnou účelovou: „… vstoupil do vojenský školy, aby byl důstojník.“
8.2.4
Lexikální rovina
Po stránce lexikální se autor příliš od spisovného jazyka neodchyluje. V rámci spisovné češtiny se zde objevuje několik výrazů hovorových: koukat, tvrďák, chlupáče. Z nespisovných výrazů se v textu vyskytla slova: flok, furt, jo, krám, kramfleky, krimi, magnet (ve významu „magnetofon“), starej (ve významu „manžel“), špajz. V následujícím textu se pokusíme blížeji prozkoumat komunikační funkci jednotlivých výrazů. Výrazu starej užívá jedna z postav k označení svého manžela, který ji opustil, a výraz má jasně negativní emocionální zabarvení. Vedle výrazu starej se v textu vyskytuje také výraz starý, který má poněkud odlišný význam. Autor tohoto výrazu užívá k označení postaršího muže a lze ho vnímat jako neutrální: „,Jděte domů,‘ řekla starému v tvrďáku…“ Příslovce furt se v promluvách postav vyskytuje např. ve větách: „Nemůžu furt za ním chodit, nemůžu furt hlídat každej jeho krok.“; „Nestůj tu furt na tom dvoře.“ Toto slovo zde zjevně slouží jako prostředek, zdůrazňující pronášené výroky. 59
Zvláštním
charakterizačním
znakem
promluv
hlavní
postavy
paní
Mooshabrové jsou zkrácená slova, která v konfrontaci s mluvou ostatních postav působí poněkud groteskně. Ve zkoumaném vzorku se vyskytují dvě tato slova: magnet (magnetofon) a krimi (kriminál). Pro hlavní postavu je také typické užití slova špajz. Výraz flok je součástí ustálené fráze: „On by nevzal ani flok.“ Slovo jo má ve zkoumaném vzorku dva různé významy. V následujícím souvětí vyjadřuje potvrzení vlastní výpovědi: „ ,Neslyšela jste nic?‘ řekla paní Mooshabrová na prahu, ,neslyšela jste?‘ Správcová právě polykala a tak jen mlčky zavrtěla hlavou. ,Ba jo,‘ řekla paní Mooshabrová jaksi podivně, nezvykle, ,jako když něco buchne…‘ “ Jiný význam má slovo jo ve větě: „ ,Jo ale, paní,‘ řekla náhle paní Mooshabrová na židli s taškou u nohy, ,já jsem s tím nepočítala…‘ “, ve které vyjadřuje spíše jakousi obavu nebo rozpaky. Výraz rafičit nahrazuje v následující větě spisovné slovo „klást“ nebo „nastražit“: „ ,Kam zas jdete?‘ zeptala se správcová, ,přece jen rafičit pasti?‘ “ Promluvy vypravěče jsou i po lexikální stránce spisovné, výjimku tvoří pouze slovo kramfleky, které patří k výrazům obecně českým. Autor toto slovo užívá při popisu zevnějšku hlavní postavy: „Na nohou měla střevíce bez kramfleků a na klíně menší tašku.“
8.3
Závěr Z hlediska užití spisovných a nespisovných jazykových prostředků se od sebe
oba romány značně liší. Jazyk se zde stává významným stylizačním prostředkem. V románu Myši Natálie Mooshabrové charakterizuje autor prostředí a postavy z nižších společenských vrstev užitím různých nespisovných prvků ve vyjadřování postav. V románu Vévodkyně a kuchařka charakterizuje jazyk dobu, ve které se děj odehrává, a zároveň i kultivovanost jeho uživatelů. V tomto románu je spisovný nejen jazyk vypravěče, ale téměř výhradně i jazyk postav. V románu Myši Natálie Mooshabrové se nespisovnost nejvíce projevuje v hláskoslovné rovině. U sledovaných jevů jsme zaznamenali 90 nespisovným variant (22,8 %) a 305 spisovných variant (77,2 %). Všechny nespisovné varianty náležejí 60
k promluvám postav. Ze spisovných variant náleží 221 k promluvám vypravěče a 84 k promluvám postav. V rovině morfologické odpovídá 55 nespisovných variant (40,4%) 136 spisovným variantám (59,6 %). Ze 136 spisovných variant náleží 112 k promluvám vypravěče a 24 k promluvám postav. Nespisovné varianty patří k promluvám postav. V lexikální rovině odpovídá 13 nespisovným variantám (52 %) 12 spisovných (48 %). 8 spisovných variant náleží k promluvám vypravěče, 4 k promluvám postav. Nespisovné výrazy patří k promluvám postav, kromě 1 slova, které náleží k promluvám vypravěče. U románu Vévodkyně a kuchařka jsme došli k značně odlišným výsledkům. V rovině hláskoslovné jsme u zkoumaných jevů nezaznamenali žádné odchylky od spisovného jazyka. V textu se vyskytuje 454 spisovných variant slov. Z těchto variant náleží 206 k promluvám vypravěče (45,4 %), 248 k promluvám postav (54,6 %). V rovině morfologické se vyskytuje 147 spisovných variant. 107 variant patří k promluvám vypravěče (72,8 %), 40 k promluvám postav (27,2 %). V lexikální rovině se ve zkoumané sondě vyskytují 4 nespisovné výrazy. Jazyk Vévodkyně a kuchařky se od Myší Natálie Mooshabrové odlišuje nejen téměř úplnou absencí nespisovných výrazů, ale především užitím řady výrazů knižních. Tyto výrazy se zde vyskytují ve všech jazykových rovinách s výjimkou hláskoslovné. Nejvíce knižních tvarů se vyskytuje v rovině morfologické. Vedle 234 neutrálních výrazů se zde vyskytuje 49 výrazů knižních. Ze 49 knižních výrazů náleží 43 k promluvám postav (87,8 %), 6 k promluvám vypravěče (12,2 %). V syntaktické rovině se jedná zejména o postpozici přívlastku shodného. V rovině lexikální se objevují 4 knižní výrazy. V Myších Natálie Mooshabrové se nespisovnost projevuje nejvíce v rovině hláskoslovné, a to u jevu, který označujeme jako úžení é >í/ý: mý okno, v jedný bohatý rodině, o každým kroku atd. V morfologické rovině dochází nejčastěji k zániku plurálových tvarů životných maskulin a neuter: prostý lidi, všechny zvířátka, dvířka by nešly otevřít atd. Zajímavým jevem je užití generického maskulina ve větě: Děti ji měly rádi. V syntaktické rovině je výrazným jevem užítí tří teček.
61
Ve Vévodkyni a kuchařce se různé odchylky od neutrální jazykové vrstvy projevují zejména v rovině morfologické. Výrazným jevem je užití složených tvarů adjektiv: je známa, býti živi, je nemocen, a tvarů opisného pasiva: bývala zařízena, byly zavěšeny, je psáno atd. V obou případech se jedná o jevy výrazně knižní.
62
ZÁVĚR Cílem této práce bylo charakterizovat autorský styl Ladislava Fukse v jeho románech Vévodkyně a kuchařka a Myši Natálie Mooshabrové a porovnat tyto dva romány z hlediska rozdílného užití jazykových prostředků a to zejména prostředků lexikálních. Fuksův styl je charakteristický zejména užíváním bohaté slovní zásoby se značným množstvím přejatých slov. Promluvy vypravěče jsou v jeho dílech výhradně spisovné, zatímco spisovnost či nespisovnost v promluvách postav souvisí většinou se společenským postavením mluvčích. Pro román Vévodkyně a kuchařka je charakteristická bohatá slovní zásoba s množstvím přejímek i citátových slov, stejně jako vytříbenost jazykového projevu u vypravěče i postav, často až se sklony ke knižnosti. Podíváme-li se na román Myší Natálie Mooshabrové, nacházíme v něm mnohé odlišnosti. Slovní zásoba je zde poněkud omezenější, s menším počtem přejímek. Vyskytuje se zde rovněž značné množství nespisovných jazykových prostředků. Kromě různé míry užití cizích výrazů a různých vrstev národního jazyka, se jako výrazný prvek, odlišující jazykovou stránku obou románů, ukázala frekvence opakování některých slov v textu. Z analýzy textů vyplývá, že ve Vévodkyni a kuchařce se vyskytuje značné množství přejatých slov a vlastních jmen, většina z těchto slov se však ve zkoumané sondě neopakuje nebo se opakuje pouze sporadicky. Jinak je tomu v románu Myši Natálie Mooshabrové, kde se vyskytuje méně výrazů, ty se však většinou opakují mnohem častěji. Rozdílnost románů ve frekvenci užití jednotlivých slov souvisí se záměrem autora určitým způsobem působit na čtenáře. V románu Vévodkyně a kuchařka vytváří Fuks obraz rakouské monarchie na sklonku 19. století a prostředí šlechtických kruhů charakterizuje také vytříbenost projevu, ke které kromě spisovného vyjadřování náleží i užívání širokého okruhu slovní zásoby. Naopak v Myších Natálie Mooshabrové dochází k častému opakování některých výrazů, což jednak opět vyjadřuje charakter prostředí a postav, jednak ukazuje na určitou stereotypnost v jejich jednání. Důležitým aspektem je také záměr autora sugestivně působit na čtenáře, neboť časté opakování některých motivů utvrzuje čtenáře v určitých představách a závěrech, které se však později často ukazují jako zavádějící. 63
RESUMÉ Cílem práce je analyzovat styl a užití jazykových prostředků ve dvou románech Ladislava Fukse, ve Vévodkyni a kuchařce a Myších Natálie Mooshabrové. Práce sleduje zejména užití jazykových prostředků různých vrstev národního jazyka a specifika užitého lexika. Práce je rozdělena do dvou částí - na část teoretickou a praktickou. Teoretická část vychází ze studia odborné literatury. Obsahuje charakteristiku uměleckého funkčního stylu a základní informace o autorovi. V praktické části se věnujeme analýze jazykových prostředků, které mají zásadní vliv na utváření osobitého stylu Fuksových románů. Tato část je rozdělena do tří kapitol. První se věnuje výskytu přejatých a citátových slov v textu, druhá výskytu vlastních jmen a třetí využití spisovných a nespisovných jazykových prostředků. Všímáme si také souvislostí mezi výběrem jazykových prostředků a tématikou zkoumaných románů.
ABSTRACT The main object of the bachelor thesis is to analyze the style and use of language means in two novels by Ladislav Fuks, in Vévodkyně a kuchařka and Myši Natálie Mooshabrové. The bachelor thesis is aimed at the use of language means different layers of the national language and the specifics of vocabulary. The bachelor thesis is divided into two parts – the theoretical part and the creative part. The theoretical part is gained on information from specialized literature. It contains the characteristic of the fancy style and the basic information about the author. The creative part contains the analysis of language means, which have the main influence on creation of author’s individual style. This part is divided into three chapters. In the first chapter we analyze the occurrence of loan and foreign words in the text, in the second chapter the occurrence of proper names and in the third chapter the use of literary and non-literary language means. We notice also the relationships between the selection of language means and themes of analyzed novels.
64
LITERATURA
Primární literatura: FUKS, L. Myši Natálie Mooshabrové. Praha: Československý spisovatel, 1970. 292 s. FUKS, L. Vévodkyně a kuchařka. 2. vydání. Praha: Československý spisovatel, 1987. 784 s.
Sekundární literatura: BEČKA, J. V. Vybrané kapitoly z české stylistiky. Praha: Univerzita 17. listopadu, 1966. 241 s. ČECHOVÁ, M. a kol. Čeština – řeč a jazyk. 2., přepracované vydání. Praha: ISV nakladatelství, 2000. 407 s. ČECHOVÁ, M. Současná stylistika. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 381 s. ČERNÝ, J. Úvod do studia jazyka. Olomouc: Rubico, 1998. 248 s. DEBICKÁ, A. O výstavbě a stylu textu. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 1999. 180 s. DOLEJŠÍ, P. Školní slovník českých spisovatelů. 6. vydání. Humpolec: Pavel Dolejší nakladatelství a vydavatelství, 2005. 287 s. DOLEŽEL, L. O stylu moderní české prózy: Výstavba textu. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1960. 217 s. FILIPEC, J. a kol. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 4. vydání. Praha: Akademia, 2009. 647s. GREPL, M. a kol. Příruční mluvnice češtiny. 2., opravené vydání. Praha: Lidové noviny, 2008. 799 s. HUBÁČEK, J. Učebnice stylistiky. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1987. 224 s. CHLOUPEK, J. a kol. Stylistika češtiny. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1991, 296 s. KARPATSKÝ, D. Malý labyrint literatury. 3., doplněné vydání. Praha: Albatros, 2001. 671 s. 65
KLIMEŠ, L. Slovník cizích slov. 3., upravené vydání. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1985. 816 s. KRAUS, J. a kol. Nový akademický slovník cizích slov. Praha: Academia, 2006. 879 s. KROBOTOVÁ, M. Úvod do české stylistiky. Olomouc: Univerzita Palackého, Pedagogická fakulta, 2001. 126 s. MINÁŘOVÁ, E. Kapitoly ze stylistiky češtiny. Brno: Rektorát UJEP, 1988, 83 s. MINÁŘOVÁ, E. Stylistika češtiny. Brno: Masarykova univerzita, 2009. 84 s. MOCNÁ, D.; PETERKA, J. Encyklopedie literárních žánrů. Praha, Litomyšl: Paseka, 2004. 699 s.
66
PŘÍLOHY
Přejatá slova v románu Vévodkyně a kuchařka – tabulky V následující tabulce uvádím přehled přejatých slov, která se vyskytují ve zkoumané sondě z románu Vévodkyně a kuchařka (v předchozím textu viz kap. 6.1, str. 28-30). Slova jsou v tabulce řazena podle tematických okruhů a v rámci těchto okruhů dále podle četnosti výskytu jednotlivých výrazů. U méně častých slov uvádíme v závorce jejich význam. U každého výrazu je také uvedeno, ze kterého jazyka pochází. Pokud je v tabulce uvedeno např. u slova komorník n < l, znamená to, že toto slovo pochází původně z latiny, ale do češtiny se dostalo přes němčinu. Taková slova jsou pak v rozboru započítána k jazykům, ze kterých byla bezprostředně přejata do češtiny, slovo komorník tedy považujeme za přejímku z němčiny. Slova, u kterých je uvedeno např. ř + l, jsou složena ze dvou částí, z nichž každá pochází z jiného jazyka. Pokud je u slova uvedeno více jazyků oddělených čárkou, znamená to, že slovo bylo přejato zároveň ze všech těchto jazyků.
Výraz
palác
salón kabinet
sál lampa sálek kobka
Ladislav Fuks – Vévodkyně a kuchařka – přejatá slova Počet Strany Jazyk, ze Tematický okruh výskytů kterého slovo pochází 17 14, 257, 258, 329, f
Ladislav Fuks – Vévodkyně a kuchařka – přejatá slova Počet Strany Jazyk, ze Tematický okruh výskytů kterého slovo pochází budoár (menší, 4 684, 772, 773, 774 f architektura a dům elegantně zařízený dámský pokoj k přijímání důvěrných návštěv a k osobní úpravě) rizalit (část 3 327 i architektura a dům zdiva mírně vystupující z průčelí po celé výšce budovy) váza 3 330, 503, 770 n
Ladislav Fuks – Vévodkyně a kuchařka – přejatá slova Počet Strany Jazyk, ze Tematický okruh výskytů kterého slovo pochází ruina 1 511 l architektura a dům salónek 1 630 f architektura a dům sekretář (skříň 1 677 l architektura a dům s přihrádkami a psací deskou) stóra (stahovací 1 89 f
Ladislav Fuks – Vévodkyně a kuchařka – přejatá slova Počet Strany Jazyk, ze Tematický okruh výskytů kterého slovo pochází carský 1 259 r
Výraz
Ladislav Fuks – Vévodkyně a kuchařka – přejatá slova Počet Strany Jazyk, ze Tematický okruh výskytů kterého slovo pochází 1 89 ř drahé kameny
malachit (smaragdově zelený až měděnkový ozdobný kámen/ polodrahokam) malachitový opál (duhově zářící polodrahokam) rokokový gotický renesanční baroko biedermeierský pseudorenesanč ní renesance rokoko gramofon opera flašinet (přenosný hrací nástroj s klikou) horn (lesní roh) klavír melodie nota symfonie tón cyankáli (kyanid draselný, prudký jed) gazolin (lehký benzin) kokain mangan naftalín (prostředek proti molům) opiový
1 1
18 96
ř l < ind
drahé kameny drahé kameny
3 2 2 1 1 1
13, 20, 765 507 92, 93 765 677 772
f i
historické slohy historické slohy historické slohy historické slohy historické slohy historické slohy
1 1 2 2 1
768 90 254 257, 627 773
f f ř i n
historické slohy historické slohy hudba hudba hudba
1 1 1 1 1 1 1
329 333 150 622 768 149 773
n n
hudba hudba hudba hudba hudba hudba chemické látky
1
258
f
chemické látky
1 1 1
773 451 257
indián ř ř < or
chemické látky chemické látky chemické látky
1
505
l<ř
chemické látky
Ladislav Fuks – Vévodkyně a kuchařka – přejatá slova Počet Strany Jazyk, ze Tematický okruh výskytů kterého slovo pochází parafín (směs 1 258 f chemické látky uhlovodíků užívaná k výrobě svíček, leštidel, kosmetiky aj.) stearín (látka 1 258 ř chemické látky k výrobě mýdla, svíček) deko 2 626, 628 ř jednotky, měna centimetr 1 258 l+ř jednotky, měna kilo 1 679 ř jednotky, měna krejcar (setnina 1 623 n jednotky, měna zlatky/ malý peníz/malá peněžitá částka vůbec) metr 1 258 f<ř jednotky, měna minuta 1 329 l jednotky, měna čokoláda 10 147, 148, 149, 153 indián jídlo fík 6 90 l jídlo recepce 5 253, 255, 331, 630, l jídlo (oficiální přijetí 683 hostů spojené s pohoštěním) salám 4 147, 150 i jídlo tabule (stůl 4 257, 258, 261, 331 l jídlo s pohoštěním) datle 3 90 n < ř < ar jídlo alkohol 2 253, 254 ar jídlo citrón 2 18, 90 i<ř jídlo koflík (šálek) 2 89, 90 n jídlo šodó 2 621 f jídlo ananas 1 90 port < jídlo indián dort 1 258 n < střl jídlo gratinovaný 1 16 f jídlo (zapékaný) kandovaný 1 90 ar jídlo majonéza 1 625 f jídlo minerálka 1 93 l jídlo pomeranč 1 90 i jídlo šálek (na čaj) 1 89 n jídlo šunka 1 330 n jídlo žemle 1 626 n
Výraz
Ladislav Fuks – Vévodkyně a kuchařka – přejatá slova Počet Strany Jazyk, ze Tematický okruh výskytů kterého slovo pochází 1 /3 253, 626 l jídlo
recepis recept apatyka felčar pacient psychiatr sanatorium stupor (stav strnulosti, ztráta kontaktu s okolím) špitál kaple biskup fara andílek děkan farní katedrála Tóra (označení pro pět knih Mojžíšových) anděl archanděl dominikánský farář gloria (sláva, oslavný zpěv v křesťanské katolické liturgii) kaplan katechismus katolický klášter mše oltář páter
2 1 1 1 1 1
15 680 768 768 327 152
1 12 8 5 4 2 2 2 2
152 255, 260, 329,330, 331, 772, 773 326, 328, 330, 331 326, 327, 330 262, 329, 448, 455 335, 506 327, 328 92, 504 450
1 1 1 1 1
1 1 1 1 1 1 1
ř n l ř l l
lékařství lékařství lékařství lékařství lékařství lékařství
n
lékařství náboženství
n<ř n
náboženství náboženství náboženství náboženství náboženství náboženství náboženství
449 449 15 326 449
ř ř l n l
náboženství náboženství náboženství náboženství náboženství
326 450 454 508 329 257 683
n
náboženství náboženství náboženství náboženství náboženství náboženství náboženství
Výraz
Ladislav Fuks – Vévodkyně a kuchařka – přejatá slova Počet Strany Jazyk, ze Tematický okruh výskytů kterého slovo pochází 1 331 l náboženství
requiescat (requiescat in pace – ať odpočívá v pokoji) sakristie synagóga mon Dieu (můj Bože) plán
holt inkognito materiál à propos (mimochodem) historie kopie elegance ma chère (můj milý, můj drahý) malér metropole originál revoluce symbol telegram tragédie traktát (učené pojednání) akce ausgerechnet (zrovna, právě) baccarat (název karetní hry) bál bitte (prosím) bontón (dobré chování) brunátnost diskrétnost dispozice eh bien (nuže, tak, tedy)
1 1 6
4 4 4 3
328 450 14, 97, 452, 453, 621, 676 13, 14, 15, 675, 769 19, 623, 681, 683 97, 769 94, 96, 451 16, 96, 335
l ř f
náboženství náboženství obecné
l
obecné
n l l f
obecné obecné obecné obecné
3 3 2 2
625, 627, 765 94, 95 328 14, 767
ř l l f
obecné obecné obecné obecné
2 2 2 2 2 2 2 2
329, 507 11, 90 94, 95 16, 768 255, 256 96, 678 253, 764 455
f
obecné obecné obecné obecné obecné obecné obecné obecné
1 1
767 765
l n
obecné obecné
1
333
f
obecné
1 1 1
16 621 11
f n f
obecné obecné obecné
1 1 1 1
335 96 679 15
n f l f
obecné obecné obecné obecné
5
Ladislav Fuks – Vévodkyně a kuchařka – přejatá slova Počet Strany Jazyk, ze Tematický okruh výskytů kterého slovo pochází elektřina 1 258 ř obecné epocha 1 770 ř obecné fakt 1 768 l obecné hold (pocta) 1 680 n obecné humor 1 16 a
Ladislav Fuks – Vévodkyně a kuchařka – přejatá slova Počet Strany Jazyk, ze Tematický okruh výskytů kterého slovo pochází reprodukce 1 256 l obecné románek 1 448 f obecné scénka 1 331 l<ř obecné sféra 1 677 ř obecné sokl 1 262 n
Ladislav Fuks – Vévodkyně a kuchařka – přejatá slova Počet Strany Jazyk, ze Tematický okruh výskytů kterého slovo pochází Frau (paní) 8 626, 628, 629, 683, n obecné - osoby aj. 767 autor 6 448, 449, 451, 454, f
Ladislav Fuks – Vévodkyně a kuchařka – přejatá slova Počet Strany Jazyk, ze Tematický okruh výskytů kterého slovo pochází fotografie 2 152, 259 ř obecné - věci akvárium 1 333 l obecné - věci album 1 677 l obecné - věci Blejštift (tužka) 1 253 n obecné - věci cigareta 1 334 f < indián obecné - věci deka 1 92 n obecné - věci erb 1 91 n obecné - věci exponát 1 770 l obecné - věci kalamář 1 89 l obecné - věci kalendář 1 774 l obecné - věci karta 1 504 i<ř obecné - věci klapka 1 259 n obecné - věci lampión 1 766 i obecné - věci lucernička 1 255 l obecné - věci lupa 1 680 f obecné - věci perla 1 504 rom obecné - věci rámeček 1 152 n obecné - věci rekvizita 1 676 l obecné - věci roura 1 151 n obecné - věci šperkovnička 1 96 n obecné - věci tabulka 1 510 l obecné - věci triedr (dvojitý 1 507 ř obecné - věci dalekohled se systémem odrazových hranolů) vizitka 1 15 f obecné - věci telefonní 1 675 ř obecné - věci generální 3 681, 764 l obecné - vlastnosti korunní 3 20, 98, 764 l obecné - vlastnosti luxusní 3 12, 255, 258 l obecné - vlastnosti mistrův 3 96, 97 l obecné - vlastnosti parádní 3 328,676, 683 šp obecné - vlastnosti patronátní 3 326, 328, 330 l obecné - vlastnosti aukční 2 93, 94 l obecné - vlastnosti blankytně 2 259, 448 l obecné - vlastnosti blankytný (jasně 2 259, 448 l obecné - vlastnosti modrý) korunovační 2 92, 628 l obecné - vlastnosti kulturní 2 765 l obecné - vlastnosti 2 149 mitisový (druh n obecné - vlastnosti ostře zelené barvy) orientální 2 89, 253 l obecné - vlastnosti Výraz
Výraz
Ladislav Fuks – Vévodkyně a kuchařka – přejatá slova Počet Strany Jazyk, ze Tematický okruh výskytů kterého slovo pochází 2 19, 335 ř obecné - vlastnosti 1 11 i+f obecné - vlastnosti 1 766 i obecné - vlastnosti
technický bravurně carissima (nejdražší) freneticky (s bouřlivým nadšením/ chorobným rozčilením) antický apatický (lhostejný, netečný) automaticky bizarní (podivný, neobvyklý, zvláštní) brunátný (tmavě rudý) centrální civilizovaný dámský delikátní exkluzivní geniální karetní kolosální maškarní mechanický minerální módní oficiálně patentní perfektně pergamenový premovaný (prýmek – točená plochá šňůra) romantický salónní typický vágní (neurčitý, nepřesný)
1
678
ř
obecné - vlastnosti
1 1
262 153
l ř
obecné - vlastnosti obecné - vlastnosti
1 1
96 628
ř f < šp
obecné - vlastnosti obecné - vlastnosti
1
16
n
obecné - vlastnosti
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1
330 773 328 450 96 452 333 262 16 335 327 328 680 97 259 89 259
l<ř f
obecné - vlastnosti obecné - vlastnosti obecné - vlastnosti obecné - vlastnosti obecné - vlastnosti obecné - vlastnosti obecné - vlastnosti obecné - vlastnosti obecné - vlastnosti obecné - vlastnosti obecné - vlastnosti obecné - vlastnosti obecné - vlastnosti obecné - vlastnosti obecné - vlastnosti obecné - vlastnosti obecné - vlastnosti
1 1 1 1
628 332 19 767
f f ř l
obecné - vlastnosti obecné - vlastnosti obecné - vlastnosti obecné - vlastnosti
Výraz
hotel
restaurace (hostinec) banka hoteliérka krám casino Händler (obchodník) hotelový konkurence kšeftsman (obchodník) putyka šperk
Ladislav Fuks – Vévodkyně a kuchařka – přejatá slova Počet Strany Jazyk, ze Tematický okruh výskytů kterého slovo pochází 43 11, 12, 13, 14, 15, f obchod a služby 16, 18, 253, 255, 256, 258, 259, 326, 329, 677, 678, 680, 681, 682, 683, 764, 767, 771 4 253, 256, 258, 676 f
taška šála toaleta (slavnostní dámský úbor) brýle garderoba klenot móda róba (dámské slavnostní šaty) taštice jupka (lehký dámský kabátek) koruna pelerína (pláštěnka) plyš (sametová tkanina s delším a hrubším vlasem) sako
2 2 2 1 1
13 14, 15 152, 255 333 98
i f n n
obchod a služby obchod a služby obchod a služby obchod a služby obchod a služby
1 1 1
326 773 766
f l n
obchod a služby obchod a služby obchod a služby
1 18
6 4 4
773 92, 93, 94, 95, 96, 255, 329, 679, 684, 772, 773 145, 147, 153 98, 144, 257, 328 328, 675, 679, 682
n < rom. n
obchod a služby oděv a doplňky
n a < per f
oděv a doplňky oděv a doplňky oděv a doplňky
3 3 3 3 3
253, 255, 259 257, 684 92, 95 328 684
n f n f f
oděv a doplňky oděv a doplňky oděv a doplňky oděv a doplňky oděv a doplňky
3 2
507, 510 622, 772
n n < arab
oděv a doplňky oděv a doplňky
2 2
623 90, 504
l f
oděv a doplňky oděv a doplňky
2
12, 18
f
oděv a doplňky
2
98, 144
i
oděv a doplňky
Ladislav Fuks – Vévodkyně a kuchařka – přejatá slova Počet Strany Jazyk, ze Tematický okruh výskytů kterého slovo pochází žaket (pánský 2 328, 333 f oděv a doplňky šosatý kabát s přednicemi okrouhle zastřiženými) brož 1 684 f oděv a doplňky civil (oblečení) 1 683 n
Výraz
Ladislav Fuks – Vévodkyně a kuchařka – přejatá slova Počet Strany Jazyk, ze Tematický okruh výskytů kterého slovo pochází 2 680, 681 n právní a úřední
hofmistr (představený dvorského služebnictva/ správce domu, později vychovatel ve šlechtických rodinách) policie prezident pošta poštovní adresát anonce (ohlášení, oznámení, nabídka) apelační /prezident/ (u odvolacího soudu) četnický hejtman (úředník stojící v čele nějakého správního úřadu) markrabství ceremoniář deputace kancelář prokurátor titul excelence (čestný titul vysokých státních hodnostářů) fond guvernér (vysoký správní úředník)
l<ř l i i f f
právní a úřední právní a úřední právní a úřední právní a úřední právní a úřední právní a úřední
629
l
právní a úřední
1 1
327 629
sch n
právní a úřední právní a úřední
1 1 1 1 1 1 1
629 331 327 326 766 97 679
n l l l l l f
právní a úřední právní a úřední právní a úřední právní a úřední právní a úřední právní a úřední právní a úřední
1 1
334 629
f f
právní a úřední právní a úřední
2 2 2 1 1 1
622, 683 629, 683 18 18 18 94
1
Ladislav Fuks – Vévodkyně a kuchařka – přejatá slova Počet Strany Jazyk, ze Tematický okruh výskytů kterého slovo pochází eben (tvrdé, 3 89, 260, 504 ř < eg rostliny těžké černé dřevo tropických stromů) orchidej 3 332, 504, 774 ř rostliny 260, 261 a < indián rostliny mahagon (cenné 2 hnědočervené dřevo několika tropických stromů) palma 2 262, 327 l rostliny aloe (léčivá 1 262 ř rostliny suchomilná rostlina s dužnatými listy) cedr (vzácný 1 260 ř rostliny jehličnatý strom) frézie 1 625 f rostliny (kosatcovitá květina) narcis (květina) 1 625 ř < per rostliny vegetace 1 262 l rostliny univerzitní 1 257 l školství muzeum 27 11, 93, 331, 454, l<ř umění 507, 677, 681, 765, 766, 770, 771, 773, 774 spectaculum 5 675, 677, 678, 770 l umění (podívaná) produkce 4 675, 676 l umění (představení) cirkus 2 676, 773 l umění 2 145, 150 f
Výraz
scéna skica spectacle magnifice (okázalá podívaná) generál
Ladislav Fuks – Vévodkyně a kuchařka – přejatá slova Počet Strany Jazyk, ze Tematický okruh výskytů kterého slovo pochází 1 145 l<ř umění 1 148 i umění 1 766 l umění
maršál (v některých armádách nejvyšší vojenská hodnost) uniforma kapitán (důstojnická hodnost mezi nadporučíkem a majorem) medaile adjutant (vojenský pobočník) befél (rozkaz – voj. slang) generalita (sbor generálů) granát helmice kavalerista (jízdní voják) korvetní /kapitán/ (důstojnická hodnost ve válečném loďstvu odpovídající hodnosti majora) major maršálek
10
f
vojenství
5
331, 335, 505, 679, 680, 681, 683, 773 17, 259, 624, 764
f
vojenství
5 3
259, 328, 683 505, 679, 764
f
vojenství vojenství
3 1
326, 328, 331 627
f
vojenství vojenství
1
683
n
vojenství
1
681
f
vojenství
1 1 1
259 259 259
n
vojenství vojenství vojenství
1
335
f
vojenství
1 1
504 768
šp < l f
vojenství vojenství
Ladislav Fuks – Vévodkyně a kuchařka – přejatá slova Počet Strany Jazyk, ze Tematický okruh výskytů kterého slovo pochází rytmistr n+l vojenství 1 259 (důstojník jízdy) komorná 24 14, 15, 333, 448, n
Přejatá slova v románu Myši Natálie Mooshabrové Přejímky,
které
se
objevují
v románu
Myši
Natálie
Mooshabrové
(v předchozím textu viz kap. 6.2, str. 35–36), zachycuje následující tabulka. Řazení slov je obdobné jako u tabulky s přejatými slovy z Vévodkyně a kuchařky (viz str. 63).
Ladislav Fuks – Myši Natálie Mooshabrové – přejatá slova Výraz Počet Strany Jazyk, ze Tematický okruh výskytů kterého výraz pochází kredenc 37 18, 20, 55, 56, 64, n
Výraz
regál sál salón privát roleta špajz hrabě princ perón
auto metro autobus bus expres motor motorka raketa (kosmická) taxi trolejbus tunel křišťálový nota
Ladislav Fuks – Myši Natálie Mooshabrové – přejatá slova Počet Strany Jazyk, ze Tematický okruh výskytů kterého výraz pochází 2 145 n
119 29 56 109
f
doprava doprava doprava doprava
1 1 1 4 23
64 100 109 181, 189, 225, 227 36, 37, 83, 92, 162, 163, 172, 234, 235, 236, 243, 244, 245 38, 92, 291 279, 280, 281 245 279 92
f
doprava doprava doprava drahé kameny hudba
n ř l i l
hudba hudba hudba hudba
horna (lesní roh) symfonie dirigent opera part (notový zápis jednoho hlasu skladby) soprán asfalt droga
3 3 1 1 1
1 1 1
291 136 244
groš
9
minuta kilo
4 3
56, 63, 65, 108, 137, 171, 189, 218 27, 135, 173,209 145, 209, 234
hudba i ř n
hudba chemické látky chemické látky jednotky, měna
l ř
jednotky, měna jednotky, měna
Ladislav Fuks – Myši Natálie Mooshabrové – přejatá slova Počet Strany Jazyk, ze Tematický okruh výskytů kterého výraz pochází bankovka 2 55, 56 i jednotky, měna flok 1 38 n jednotky, měna kilometr 1 216 ř+f<ř jednotky, měna mandle 10 226, 227, 245, 252, n < semit jídlo 263, 271, 288, 289 šunka 10 10, 11, 108, 135, n jídlo 218, 236, 280 tabule 10 11, 225, 234, 261, l jídlo 280 vanilka 5 226, 227, 245, 252, šp jídlo 263 pišingr 3 47, 117 n jídlo recept 3 55, 56, 190 l jídlo čokoláda 2 117, 146 indián jídlo šálek (na čaj) 2 252 n jídlo bonboniéra 1 145 f jídlo marcipán 1 47 i jídlo meloun 1 46 i<ř jídlo menza 1 10 l jídlo agónie 1 291 ř lékařství kaple 4 100, 109, 200 n
Výraz
atrapa atra kriminál krimi
Ladislav Fuks – Myši Natálie Mooshabrové – přejatá slova Počet Strany Jazyk, ze Tematický okruh výskytů kterého výraz pochází 6/2 254 f obecné
lokna apropo (mimochodem) praxe arest (vězení) demonstrace holt ondulace (umělé zvlnění vlasů) bon (dobře) médium (zprostředkující osoba při spiritistických pokusech) miliarda pasáž (část textu) reklama zoo au revoir (na shledanou) bál drek (bláto, špína, výkal, přen. nic) formalita generace informace magie miliardkrát neón recht (mít recht – mít pravdu) tabák trans fasovat (dostat jako příděl)
5/10
n
obecné
6 4
19, 127, 172, 262, 82, 108, 110, 127, 135, 262 36, 37, 45, 46, 47 90, 162, 164, 172
n f
obecné obecné
4 3 3 3 3
37, 117, 243 55, 82 226,262 99, 146, 244 118, 119, 164
ř n
obecné obecné obecné obecné obecné
2 2
162, 171 252
f l
obecné obecné
2 2
209 253
f f
obecné obecné
2 2 1
100 127 146
f ř f
obecné obecné obecné
1 1
63 56
f n
obecné obecné
1 1 1 1 1 1 1
29 280 182 254 209 145 126
l l l ř f ř n
obecné obecné obecné obecné obecné obecné obecné
1 1 5
100 64 200, 218, 235
šp < indián f
obecné obecné obecné - děje
Ladislav Fuks – Myši Natálie Mooshabrové – přejatá slova Počet Strany Jazyk, ze Tematický okruh výskytů kterého výraz pochází kontrolovat 2 90 f obecné - děje existovat 1 27 l obecné - děje dáma 11 55, 110, 117, 118, f obecné – osoby aj. 119, 164 blonďáček 10 144, 145, 146, 162, f obecné - osoby aj. 163, 164 civilista 9 81, 82, 83 l obecné – osoby aj. madam 8 145, 146, 162, 171, f obecné – osoby aj. 182 blondýna 5 9, 10, 11 f obecné – osoby aj. hyena 3 127 ř obecné – osoby aj. monsieur (pán) 2 245, 291 f obecné – osoby aj. parta 2 83, 162 n obecné – osoby aj. génius 1 171 l obecné – osoby aj. mramor 5 144, 164, 181, 225, l<ř obecné - příroda 227 mramorový 3 146, 181, 200 l<ř obecné - příroda kráter 1 253 ř obecné - příroda cigareta 12 55, 56, 126, 127, f < indián obecné - věci 128, 190, 191 rádio 11 227, 261, 262, 263, l obecné - věci 270, 281, 288, 290 papír 7 65, 81, 146, 171, n
Ladislav Fuks – Myši Natálie Mooshabrové – přejatá slova Počet Strany Jazyk, ze Tematický okruh výskytů kterého výraz pochází špička 1 109 n obecné - věci štůsek 1 135 n obecné - věci centrální 5 74, 81, 101, 163, l<ř obecné - vlastnosti 198 fantastický 3 279, 280, 281 ř obecné - vlastnosti galaktický 2 209 ř obecné - vlastnosti generální 1 182 l obecné - vlastnosti maškarní 1 63 i obecné - vlastnosti špičatý 1 199 n obecné - vlastnosti politický 1 99 ř obecné - vlastnosti kiosk 23 11, 99, 101, 117, tur < per obchod a služby 118, 135, 163, 173, 198, 218, 270, 280 pult 18 47, 117, 145, 146, n
Ladislav Fuks – Myši Natálie Mooshabrové – přejatá slova Počet Strany Jazyk, ze Tematický okruh výskytů kterého výraz pochází knoflík 8 181, 190, 262, 270, n oděv a doplňky 279 brýle 7 137, 144, 145, 146 n oděv a doplňky jupka 7 9, 18, 180, 189, n < arab oděv a doplňky 263, 271, 291 kapsa 7 56, 136, 146, 190, l oděv a doplňky 252, 291 kramflek 5 9, 136, 173, 290, n oděv a doplňky (podpatek) 291 sako 5 9, 270, 272, 281, i oděv a doplňky 290 blůza 3 54, 101, 136 f oděv a doplňky samet (hebká a 3 261, 271 n<ř oděv a doplňky matně lesklá tkanina) atlasový 2 252, 261 arab oděv a doplňky 2 225 arab oděv a doplňky atlas (hedvábná i bavlněná tkanina s hladkým lesklým povrchem) cylindr 2 289, 290 l<ř oděv a doplňky kostým 2 118 f < it oděv a doplňky šperk 2 56, 189 n oděv a doplňky sametový 1 272 n<ř oděv a doplňky blůzka 1 117 f oděv a doplňky brokát (těžká 1 181 i oděv a doplňky hedvábná tkanina se zlatými nebo stříbrnými vlákny) fráček 1 37 f
Ladislav Fuks – Myši Natálie Mooshabrové – přejatá slova Počet Strany Jazyk, ze Tematický okruh výskytů kterého výraz pochází policie 21 38, 73, 81, 82, 83, l<ř právní a úřední 126, 127, 216, 226, 254, 263, 279 ministr 15 19, 64, 73, 135, f
Ladislav Fuks – Myši Natálie Mooshabrové – přejatá slova Počet Strany Jazyk, ze Tematický okruh výskytů kterého výraz pochází portrétek 1 9 f umění teátr 1 109 n umění generál 5 64, 164, 253, 289, f
