ŽIVOTNÍ STYL A RAKOVINA

Zdravotnické organizace ve Spojených státech a na jiných místech (napøíklad Národní instituty zdraví, Americká spoleènost pro výzkum rakoviny, Americká asociace pro léèení srdeèních chorob, Ministerstvo zdravotnictví a služeb veøejnosti Spojených státù, Svìtová zdravotnická organizace WHO atd.) pøedložily na základì studií z celého svìta doklady o tom, které prvky životního stylu podporují zdraví a pùsobí preventivnì proti vzniku a rozvoji chorob.

Z OBSAHU: ONEMOCNÌNÍ ŽLUÈNÍKU .....4 TRÁVENÍ, A NE TRÁPENÍ ......4 TØINÁCTKRÁT ALOE VERA ..6 KARCINOGENY VE STRAVÌ...8 JSME VÍCE NEŽ ZVÍØATA?...10 BUÏTE JAKO DÌTI ..............12 CO JE TO VZDÌLÁNÍ? ............13 POVÍDEJ MI O LÁSCE..........14 ZÁZRAÈNÝ LETEC...............16 PØÁTELSKÉ MINERÁLY.......18

Souèástí tìchto dùkazù jsou výsledky zdravotního výzkumu mezi pøíslušníky Církve adventistù sedmého dne. Zdravotní prùzkum se soustøedil na adventisty ze dvou dùvodù. Za prvé proto, že jsou jednotní v mnoha otázkách volby životního stylu, jako je odmítání alkoholu

DOBRÁ ZPRÁVA O RAKOVINÌ: PREVENCE JE MOŽNÁ!

ŽIVOTNÍ STYL A RAKOVINA

poradna zdravé výživy • mýty a omyly zdraví a nemoc • pøírodní léèebné prostøedky životní styl • ekologie • dìti a rodièe vztahy a komunikace • duchovní zamyšlení produkty a recepty • pøednášky a semináøe

Ve svìtì již bylo publikováno více než 250 vìdeckých prací o zdravotní prospìšnosti životního stylu adventistù. a kouøení, a za druhé jsou pomìrnì rùznorodí v otázce stravování. Jsou mezi nimi vegani (nekonzumují nic živoèišného), lakto-ovo-vegetariáni (souèástí jejich stravy jsou mléèné a vajeèné produkty, ale žádné maso), ale také ti, kteøí do svého jídelníèku zahrnují i maso. Ve svìtì již bylo publikováno více než 250 vìdeckých statí o zdravotní prospìšnosti životního stylu adventistù. Vìtšina údajù v tomto èlánku se vztahuje k výzkumu, který provádìli vìdci z univerzity Loma Linda mezi adventisty v Kalifornii. Podobné výsledky však byly zaznamenány také mezi adventisty v Norsku, Holandsku, Polsku, Dánsku, Japonsku, Austrálii a v jiných zemích.

STUDIE ÚMRTNOSTI ADVENTISTÙ První seriózní epidemiologický prùzkum mezi adventisty zaèal v roce 1958 a týkal se úmrtnosti adventistù. Souèástí studie bylo 22 940 adventistù bìlošského nehispánského pùvodu žijících v Kalifornii. Výsledky studie mezi adventisty se srovnávaly s podobným výzkumem, který v prùbìhu stejného období poøádala Americká spoleènost pro výzkum rakoviny. Obou studií se úèastnili dobrovolníci, kteøí vykazovali ve srovnání s prùmìrným obyvatelem Kalifornie vyšší úroveò vzdìlání. Srovnání odhalilo následující skuteènosti. Jestliže úmrtnost na rakovinu mezi úèastníky výzkumu Americké spoleènosti pro výzkum rakoviny oznaèíme jako 100 procent potom úmrtnost adventistù je u mužù 60 procent a u žen 76 procent. To znamená, že po pøihlédnutí k rozdílùm vìkového rozvrstvení v obou studiích vykazují muži adventisté výraznì nižší míru úmrtnosti na rakovinu v rámci urèité vìkové skupiny v porovnání se srovnatelnou skupinou bìžné veøejnosti. Totéž lze konstatovat v pøípadì adventistek. Protože není žádný apriorní dùvod vìøit tomu, že kalifornští adventisté se geneticky liší od neadventistù, pøedpokládá se, že dùvodem pozdìjšího umírání na rakovinu je jeden nebo více znakù životního stylu nebo vlivu okolního prostøedí. Protože jednou z hlavních pøíèin vzniku rakoviny je kouøení, vìdci, kteøí provádìli výzkum úmrtnosti adventistù, srovnali stupeò úmrtnosti nekuøákù z obou skupin. Podle oèekávání se míra úmrtnosti tìchto

2 / PRAMENY ZDRAVÍ

neadventistù blížila k výsledkùm adventistù. Nicménì i v tomto pøípadì vykázali všeobecnì lepší výsledky adventisté, pøièemž zde nebylo možné uplatnit argument kouøení v minulosti. Kromì nekuøáctví jsou tedy pro snížení rizika onemocnìní zcela jasnì dùležité také jiné prvky životního stylu adventistù, jako je strava a pravdìpodobnì i opora ve spoleèenství. Také v pøípadì kardiovaskulárních onemocnìní umírali adventisté v pozdìjším vìku vzhledem k ostatním. Jestliže opìt oznaèíme úmrtnost respondentù Americké spoleènosti pro výzkum rakoviny jako 100 procent, potom adventisté muži dosahují hodnoty 66 procent tohoto výsledku. V pøípadì adventistek byla míra úmrtnosti jen nepatrnì nižší – 98 procent normálu. Úmrtnost adventistù mužù v dùsledku mozkové mrtvice byla pouze 72 procent ve srovnání s muži neadventisty a u žen se míra úmrtnosti na mozkovou mrtvici dostala na 82 procent úmrtnosti neadventistek. Z výsledkù tìchto studií je zcela zøejmé, že životní styl adventistù pøedstavuje urèitou ochranu pøed rakovinou a ostatními smrtelnými chorobami.

STUDIE ZDRAVOTNÍHO STAVU ADVENTISTÙ Za finanèní podpory Národního v roce 1974 pod vedením výzkumníkù z univerzity Loma Linda další velká studie, tzv. studie zdravotního stavu adventistù, která se v rámci stále se rozšiøujícího výzkumu zdraví prospìšných znakù životního stylu adventistù zabývala novými pøípady rakoviny a srdeèních onemocnìní. Respondentùm bìlošského nehispánského pùvodu byl zaslán dotazník ohlednì životního stylu. Ohlas na tento prùzkum byl neobyèejnì vysoký – celkový poèet od-

povìdí dosáhl èísla 34 198. Tato skupina se stala pøedmìtem studie zdravotního stavu, v rámci které se zjišovaly pøípady nového výskytu zhoubných a nezhoubných forem rakoviny a infarktu myokardu diagnostikovaného po vyplnìní základního dotazníku životního stylu. Smyslem studie zdravotního stavu adventistù bylo pøedevším pozorovat odlišnosti životního stylu mezi samotnými adventisty a zjistit, jak se díky tìmto odlišnostem mìní riziko vzniku onemocnìní. Základním profilem respondentù byl prùmìrný vìk 51 let u mužù a 53 let u žen. Procento dotázaných, kterým lékaø diagnostikoval vysoký krevní tlak, se blížilo bìžnému prùmìru mezi dospìlou populací. Aèkoliv malé množství respondentù uvedlo, že v minulosti kouøili – obvykle pøedtím, než vstoupili do církve adventistù, v dobì výzkumu nebyly ve skupinì prakticky žádní kuøáci. Pomìrnì vysoký poèet dotázaných uvedl, že alespoò s minimální pravidelností cvièí. Skupina, kterou tvoøilo asi 60% žen, vykazovala pomìrnì vysoké vzdìlání. O nìco málo více než polovina úèastníkù studie napsala, že konzumuje maso ménì než jedenkrát týdnì (nebo vùbec ne). Vìtšina dotázaných byli lakto-ovo-vegetariáni. Jaký vliv má podle výsledkù této studie životní styl na snížení rizika výskytu nìkterých civilizaèních onemocnìní a celkové úmrtnosti?

RAKOVINA PLIC Zdaleka nejsilnìjším rizikovým faktorem v pøípadì rakoviny plic je chronické pùsobení tabákového kouøe, jak pøi aktivním, tak pøi pasivním kouøení (pobyt v zakouøeném prostøedí). Ukázalo se, že práce nebo bydlení s kuøákem zvyšuje riziko, že èlovìk onemocní rakovinou dýchacího

ústrojí. Studie zdravotního stavu adventistù ukázala, že jedinec mùže dále omezit riziko výskytu rakoviny plic nejen tím, že se bude co nejménì vystavovat pùsobení tabákového kouøe, ale také když zahrne do svého jídelníèku rùzné druhy ovoce obsahující složky (napøíklad antioxidaènì pùsobící vitamíny), které podle pøedpokladù pomáhají tìlu bojovat s rakovinou. Adventistùm, kteøí dvakrát nebo vícekrát dennì konzumovali ovoce, hrozilo jen ètvrtinové riziko rozvoje rakoviny plic ve srovnání s tìmi, kdo jedli ovoce ménì než tøikrát za týden. Tento pozitivní dopad konzumace ovoce na zdraví se projevil jak u adventistù, kteøí zanechali kouøení, tak u tìch, kdo nikdy nekouøili.

RAKOVINA PROSTATY Odhaduje se, že 29% všech novì diagnostikovaných pøípadù rakoviny u mužù ve Spojených státech v roce 1998 se týkalo prostaty, pøièemž výskyt tohoto onemocnìní v nìkolika posledních desetiletích stoupá. Bìhem studie s adventisty se ukázalo, že velmi výrazné preventivní úèinky má konzumace pøimìøeného množství luštìnin (jako jsou fazole, èoèka a hrách), citrusového ovoce, sušeného ovoce (napøíklad rozinky a datle) a rajèat.

RAKOVINA PRSU V polovinì osmdesátých let odsunula rakovina plic rakovinu prsu z pozice nejèastìji diagnostikované formy rakoviny u amerických žen. Mezi nekuøaèkami, ke kterým patøí i adventistky sedmého dne, však z hlediska výskytu stále zaujímá prvenství právì rakovina prsu. Mezi známé rizikové faktory vzniku rakoviny prsu patøí období zvýšené hladiny hormonù estrogenu a/nebo progesteronu v prùbìhu první menstruace, pozdní menopauza a obezita u žen po

RAKOVINA MOÈOVÉHO MÌCHÝØE Nejsilnìjším rizikovým faktorem vzniku tohoto druhu rakoviny je opìt kouøení. U adventistù, kteøí pøed vstupem do církve kouøili, bylo riziko výskytu rakoviny moèového mìchýøe dvakrát vyšší než u tìch, kdo nikdy nekouøili. Døívìjší výzkumy ukázaly zvýšené riziko výskytu rakoviny moèového mìchýøe u lidí, kteøí konzumovali velké množství potravin živoèišného pùvodu. Pøibližnì polovina respondentù studie zdravotního stavu adventistù byli lakto-ovo-vegetariáni. U adventistù, kteøí nejedli maso, drùbež a ryby, bylo riziko vzniku rakoviny moèového mìchýøe polovièní ve srovnání s tìmi, kdo taková jídla konzumovali tøikrát nebo vícekrát týdnì.

RAKOVINA SLINIVKY BØIŠNÍ Studie ukázala, že velmi významné preventivní úèinky proti vzniku rakoviny slinivky bøišní má zvýšená konzumace luštìnin, sušeného ovoce a bílkovin rostlinného pùvodu (obsažených v sóji, lepku z obilnin nebo bílkovin z oøechù).

OSTATNÍ DRUHY RAKOVINY Studie se zabývala také jinými druhy rakoviny (rakovina tlustého støeva, mozkové nádory, leukémie a zhoubný nádor kostní døenì). Zjistilo se, že nejnižší riziko onemocnìní nìkterou z tìchto sledovaných chronických chorob vykazují jedinci, kteøí se nejstriktnìji øídí zásadami životního stylu adventistù.

SRDEÈNÍ CHOROBY Studie zdravotního stavu adventistù nezkoumala pouze vztah mezi rùznými aspekty životního stylu a vznikem smrtelných nádorových onemocnìní, ale sledovala také okolnosti spojené s onemocnìním srdce. Pøekvapivým zjištìním, které výzkumníci opakovanì potvrdili studiemi u jiných skupin lidí, byla skuteènost, že èastá konzumace oøechù – pìtkrát nebo

vícekrát týdnì (vždy asi hrst oøechù) – mìla za následek podstatnì nižší poèet onemocnìní koronárních srdeèních cév konèících smrtí a vyléèených infarktù myokardu ve srovnání s tìmi, kdo jedli oøechy ménì než jednou za týden. Avšak díky vysokému celkovému obsahu tuku nemusí být konzumace velkého množství oøechù až tolik prospìšná. U adventistù, kteøí jedli pøevážnì celozrnný chléb, pokleslo riziko ohrožení infarktem o 40 procent v porovnání s ostatními, kteøí vìtšinou konzumovali bílý chléb. Dvojnásobnému ohrožení infarktem v porovnání s vegetariány se vystavovali ti, kdo nejménì tøikrát týdnì jedli hovìzí maso. Riziko úmrtí následkem infarktu se naopak rovnìž významnì snížilo u adventistù, kteøí pravidelnì cvièili po dobu patnácti minut nebo déle nejménì tøikrát týdnì.

VEGETARIÁNSKÁ POTRAVINOVÁ PYRAMIDA Na základì dokladù mezinárodních epidemiologických studií za nìkolik posledních desetiletí sestavily zdravotnické organizace na celém svìtì dietetická doporuèení zamìøená na snížení rizika vzniku rakoviny, srdeèních chorob a ostatních chronických onemocnìní. Potravinová pyramida ilustruje pomìrný podíl rozlièných druhù potravin. Základnu pyramidy tvoøí celozrnné peèivo a obiloviny. Nad nimi je ovoce a zelenina. Mnoho lidí nepøijímá dostateèné množství ochranných prvkù jako jsou vitamíny. Další patro pyramidy obsahuje potraviny, které poskytují bílkoviny a minerály – ideálnì luštìniny, tofu atp. Tìchto potravin potøebujeme mnohem ménì. A nakonec vrchol pyramidy tvoøí sladkosti, tuky a oleje (kterých potøebujeme skuteènì jen velmi málo, pokud vùbec nìjaké). Jestliže tato doporuèení skuteènì pomáhají snižovat výskyt chronických onemocnìní, potom se zdá logické, že u skupiny lidí, kteøí se tìmito zásadami øídí již více než sto let, by mìlo být omezení výskytu tìchto chorob pozorovatelné. A právì takové závìry vyplývají ze studií adventistù sedmého dne. G

životní styl

MNOHO LIDÍ NEPØIJÍMÁ STRAVOU DOSTATEÈNÉ MNOŽSTVÍ OCHRANNÝCH PRVKÙ JAKO JSOU VITAMÍNY, ANTIOXIDANTY APOD.

pøechodu. Naopak mezi preventivní okolnosti vzniku rakoviny prsu patøí nízká hladina hormonù estrogenu a/nebo progesteronu, rané stadium tìhotenství, kojení a tìlesný pohyb. U žen, které bìhem studie zdravotního stavu adventistù intenzivnì cvièily, se riziko výskytu rakoviny prsu snížilo o 21 procent a prùmìrný vìk, kdy byl tento druh rakoviny diagnostikován, se prodloužil o 6,6 roku v porovnání se ženami, které pravidelnì necvièily. Nedostatek tìlesné aktivity spíše výraznì ovlivòoval vìk výskytu rakoviny než stupeò ohrožení života. Preventivní úèinky tìlesného pohybu vzhledem k riziku výskytu rakoviny prsu se projevovaly zejména v mladším vìku, nebo u žen po pøechodu se prospìšnost cvièení nijak výraznì neprojevila.

Pøejato a upraveno z èlánku publikovaného v mezinárodním èasopise Dialog (èíslo 11, únor 1999). Autor èlánku, Larry Beeson, vyuèuje epidemiologii a biostatistiku na Fakultì zdraví veøejnosti a Lékaøské fakultì univerzity Loma Linda. Od poèátku výzkumu je èlenem týmu provádìjícího studii zdravotního stavu adventistù.

PRAMENY ZDRAVÍ / 3

ONEMOCNÌNÍ ŽLUÈNÍKU Porozumìní pøíèiny onemocnìní žluèníku vám pomùže pøi prevenci anebo léèení této choroby. Více než 90% žluèníkových kamenù, které se nacházejí u lidí žijících v západních zemích, je tvoøeno v první øadì z cholesterolu.

poradna lékaøe

Když jsou žluèové tekutiny ve žluèníku pøesyceny cholesterolem, zaèíná se cholesterol srážet do pevných krystalkù, které se postupnì spojují, až vytvoøí kameny rùzných velikostí. Hlavním viníkem pøesycení žluèi cholesterolem je strava obsahující hodnì potravin, které obsahují cholesterol – tedy maso, drùbež, ryby a mléèné výrobky. Podobnì i polynesaturované mastné kyseliny (rostlinné oleje) zpùsobují, že játra vyluèují velká množství cholesterolu, která se dostávají do tekutin ve žluèníku a tak napomáhají tvorbì kamenù. Kdykoliv je to možné, vyhnìte se chirurgickému zákroku. Nìkolik studií z nedávné doby se zabývalo tím, zda by se asymptomatické (tedy takové, které nepùsobí problémy) žluèníkové kameny mìly vyoperovávat nebo ne. Výsledky soustavnì ukazovaly, že riziko úmrtí èi komplikací je mnohem vìtší pøi chirurgickém zákroku, než když se rozhodnete nechat kameny být. Na operaèní sál se nejèastìji dostávají lidé, kteøí trpí bolestmi žluèníku. Není-li jejich stav pøíliš vážný, mají však stále ještì dobrou šanci uniknout skalpelu – uèiní-li rozumné rozhodnutí pøestat jíst potraviny s vysokým obsahem tuku a cholesterolu, které tvorbu kamenù vyvolávají. Nízkotuèná dieta je èasem provìøený zpùsob, jak ulevit od bolestí žluèníku a jak zabránit dalším záchvatùm. Zmìna stravy však nezaruèuje, že se kameny rozpustí – a odstranìní kamenù by ani nemìlo být vašim cílem. Lékaøi v dobré víøe nìkdy nutí pacienty k operaci tím, že zdùrazòují možnost vzniku rakoviny žluèníku v dùsledku stálého dráždìní žluèníkovými kameny. Ve skuteènosti je riziko vzniku rakoviny z této pøíèiny nepatrné. Rozhodnì se nenechte vmanipulovat do odstraòování asymptomatických kamenù operací v dùsledku této fóbie z rakoviny u nìkterých lékaøù. Pøedstava, že žluèníkové kameny se dostanou do žluèovodu a ucpou jej, je dal-

4 / PRAMENY ZDRAVÍ

ší omluvenkou, kterou lékaøi vystavují pacientùm, aby ospravedlnili chirurgické odstranìní asymptomatických kamenù. Ve skuteènosti však dochází velmi zøídka k tomu, aby byly malé kameny (a to dokonce ani ne ty, které byly rozpuštìny v dùsledku podávání lékù) zachyceny ve žluèovodu, který by zablokovaly. Máte-li žluèníkové kameny, zmìòte hned dnes svùj jídelníèek. Nebude-li tento pøístup z nìjakého dùvodu úspìšný (ani poté, co jste dost dlouho drželi nízkotuènou dietu), mùže být potøeba nechat si žluèník zkušeným chirurgem odoperovat. (Pro zajímavost: Tuto operaci podstupuje jen v USA roènì 515 tisíc pacientù, pøi prùmìrných nákladech na jednu operaci asi 10 tisíc dolarù.) Doporuèení: Strava, která neobsahuje žádný cholesterol a jen velmi malé množství tuku (to se týká i rostlinných olejù) je nejlepší stravou pro prevenci onemocnìní žluèníku a tvorby žluèníkových kamenù. Pokud záchvat poleví a nejste pøípadem pro okamžitou chirurgickou intervenci, zaènìte jíst stravu s nízkým obsahem tuku, abyste se vyhnuli dalším záchvatùm.

TRÁVENÍ, A NE TRÁPENÍ Bílkoviny, tuky a sacharidy pøedstavují tøi hlavní složky naší potravy. Jsou také hlavním zdrojem energie pro nᚠorganismus. Ten je schopen je systematicky zpracovávat, avšak ne všechny stejnì rychle. Nejrychleji probíhá trávení jednoduchých sacharidù (cukrù), zatímco nejdelší je trávení tukù. Potrava s vysokým obsahem tukù se zdržuje v žaludku až šest hodin, zatímco potrava obsahující pøevážnì jednoduché sacharidy opouští žaludek již za dvì až tøi hodiny. Délka trávení bílkovin a komplexních sacharidù (škrobù) leží nìkde uprostøed mezi cukry a tuky. Je prospìšné konzumovat oddìlenì sacharidy a bílkoviny tak, jak to doporuèuje napø. Hayova dìlená strava? Když se podíváte do pøírody, pak tam nenajdete podporu pro tuto teorii. Všechny potraviny, a rostlinného èi živoèišného pùvodu, jsou vždy kombinací sacharidù, bílkovin a tukù. Napø. fazole obsahují v hojnosti pøedevším bílkoviny, zatímco tøeba švestky zase sacharidy a avokádo tuky. To ale neznamená, že ve fazolích nejsou také sacharidy a tuk, naopak i švestky obsahují urèitý podíl bílkovin a tukù, stejnì jako avokádo obsahuje malé množství sacharidù a bílkovin. Èistým sacharidovým jídlem by byl napøíklad krystalový cukr anebo škrobovitý zbytek, který zùstane po odstranìní lepku z bílé mouky. Za jídla skládající se výluènì z bílkovin je pak možné považovat napø. vajeèný bílek nebo nejrùznìjší práškové proteinové preparáty. A pokud jde o tuk, to byste museli sníst nìkolik polévkových lžic másla nebo oleje. Èistá jídla v tomto smyslu slova se v pøírodì nevyskytují. Nicménì je možné je vyrobit.

Nesvolujte k operaci mající za cíl odstranit kameny, které nepùsobí žádné potíže. G

Z knihy Johna McDougalla „The McDougall Program“. Dr. McDougall vychází pøi formulování svých doporuèení z rozsáhlého studia vìdecké literatury i z vlastní více než dvacetileté klinické praxe.

Jak se ale dokáže žaludek vypoøádat s tìmito rozdílnými složkami naší stravy? Nevede to k zažívacím poruchám? Trávení je proces, pøi kterém se potrava rozkládá na její základní složky, takže ze sacharidù a škrobù se stane glukóza, tuky se rozloží na mastné kyseliny a bílkoviny na aminokyseliny. Krví se pak tyto živiny dostávají ze støev do celého organismu. Pouze jedna èást trávení probíhá v žaludku – zbytek se dìje v ústech a ve støevech. Sacharidy jsou tráveny již v ústech

prostøednictvím slin, dále tento proces pokraèuje v žaludku. Bílkoviny se zaèínají trávit v žaludku a trávení pokraèuje ve støevech. Tuky jsou tráveny pouze ve støevech. Ovlivòuje kyselost nebo zásaditost potravy proces trávení? Žaludek plní tøi základní funkce: Pomocí svalové èinnosti rozmìlòuje a promíchává rozkousanou potravu, aby z ní vytvoøil kašovitou hmotu. K žaludeènímu obsahu pøidává nebo z nìj vstøebává tekutiny, aby natrávenina mìla správnou konzistenci (hustotu). Vyluèováním trávicích šáv, jejichž souèástí je kyselina chlorovodíková, se celý obsah žaludku stává vysoce kyselým. Pøitom dochází k trávení bílkovin prostøednictvím enzymu pepsinu, který ke své èinnosti potøebuje kyselé prostøedí. Když se natrávená potrava dostane do horní èásti tenkého støeva (dvanácterníku), promíchá se s pankreatickou šávou a žluèí, které zpùsobí její zmìnu z povahy kyselé na zásaditou. Trávení je pak dokonèeno ve støevech. Ve své pùvodní teorii dr. Hay tvrdil, že se poruší zákon trávení, konzumují-li se spoleènì bílkoviny a sacharidy. Zdùvodòoval to tím, že konzumace bílkovin vyvolá v žaludku produkci kyseliny chlorovodíkové a pepsinu a tyto šávy omezují èin-

BIOPOTRAVINY? COUNTRY LIFE! Melantrichova 15 & Jungmannova 1, P-1

Není ale pravdou, že nìkterá jídla dokáží proces trávení zpomalit? Jídla obsahující hodnì tukù jsou v tomto smìru nejhorší. Organismus nemùže strávit tuky, dokud nejsou alkalizované (pøevedené z povahy kyselé na zásaditou – to se dìje prostøednictvím enzymù pøítomných v pankreatické šávì) a emulgované (to se dìje prostøednictvím žluèi; jde o podobný proces, jako když odstraòujete tuk z rukou – musíte jej nejprve emulgovat pomocí mýdla a horké vody). Má-li proces emulgace probíhat dokonale tak, aby organismus nebyl pøetížen, odmìøuje se množství tuku procházející ze žaludku do støev. Pokud konzumované jídlo obsahuje málo tuku, proces trávení probìhne rychle. Silnì tuèným jídlùm však trvá podstatnì déle, než projdou trávicím traktem. Jak by tedy mìl vypadat vyvážený zpùsob stravování? Nᚠorganismus dokáže bez vìtších problémù strávit jídlo skládající se ze tøí nebo ètyø rùzných druhù pøirozených potravin. Složitìjší jídla se zažívají déle a organismus na to musí vynaložit více energie. Jedením mezi jídly narušujete proces trávení a zatìžujete žaludek. Pokud budete jíst jednoduchá jídla, poskytnete žaludku dostatek èasu k trávení a dokonce mu dovolíte si mezi jídly i trochu odpoèinout. Rozhodnì pøitom nebudete trpìt rùznými zažívacími problémy. Ideální by bylo stravovat se ve ètyø- až pìtihodinových intervalech. Takže bychom mezi jídly nemìli nic jíst?

nost enzymu amylázy ze slin. Pokud jíme pouze sacharidy, žaludek vyluèuje málo kyselých šáv, úèinnost amylázy zùstane zachována a tak mohou být sacharidy lépe tráveny. Dr. Hay, který formuloval svoji teorii ve tøicátých letech, však do velké míry pøecenil význam amylázy ve slinách. K hlavnímu trávení sacharidù dochází totiž pøedevším prostøednictvím amylázy slinivky bøišní v tenkém støevì.

Pijte èistou vodu. Voda nevyžaduje žádné trávení. Projde rychle vnitøními orgány a navíc je dobøe oèistí a propláchne. Pokud nemùžete vydržet a potøebujete nìco na zub, snìzte kousek èerstvého ovoce nebo syrové zeleniny. G

Pøíspìvek pochází z knihy „Dynamický život“ autorù H. Diehla, A. Lundigtonové a Petra Pribiše. Vydalo nakladatelství AdventOrion, k zakoupení v Praze v prodejnì Country Life v Melantrichovì ulici è. 15 v Praze 1.

Špenátem a brokolicí proti rakovinì Výsledky nové studie ukazují, že konzumování špenátu, brokolice, pomeranèové šávy a mrkve snižuje riziko rakoviny tlustého støeva. Tyto potraviny obsahují velká množství luteinu, antioxidantu, který neutralizuje volné radikály (které pøispívají ke vzniku rakoviny). Ti, kteøí mìli nejvyšší pøíjem luteinu, mìli o 17% nižší riziko rakoviny støeva oproti tìm, kteøí jej pøijímali nejménì. Dr. Slatteryová, vedoucí studie, uvedla, že její výsledky „posilují hypotézu, že rostlinné potraviny, a zvláštì nìkteré z nich, jsou prospìšné pøi snižování rizika rakoviny tlustého støeva“.

.

American Journal of Clinical Nutrition 2000;71:575-582

Nízkotuèná strava a premenstruaèní syndrom Konzumování nízkotuèné vegetariánské stravy zkracuje délku a bolestivost menstruaèních køeèí. Tøiatøicet žen ve vìku od 22 do 48 let konzumovalo po dva mìsíce nízkotuènou veganskou stravu (tzn. i bez mléka, mléèných výrobkù a vajec). Tuk tvoøil ve stravì asi 10% kalorií. Prùmìrná doba menstruace se zkrátila z pùvodních ètyø dnù na 2,7 dne a intenzita menstruaèních køeèí se snížila. Vedoucí studie, dr. Neal D. Barnard, uvedl, že výsledky by mìly povzbudit ke zmìnì jídelníèku zvláštì ženy s bolestivou menstruací: „Úprava stravy znamená pøirozený pøístup bez lékù, který smìøuje pøímo ke koøenùm problému“. Podle vìdcù snížením pøíjmu tukù dochází ke snížení produkce hormonu estrogenu a tím i ke snížení produkce prostaglandinù. A protože je veganská strava bohatá na vlákninu, zvyšuje se tím souèasnì i hladina bílkoviny globulinu, která pomáhá tìlu vyluèovat estrogen. Tím dochází rovnìž ke snížení produkce prostaglandinù, které jsou právì odpovìdné za menstruaèní køeèe. Obstetrics & Gynecology 2000;95:245-250

Dospívající více ohroženi závislostí na nikotinu Dr. DiFranza uvedl (na šestém výroèním setkání Society for Research on Nicotine and Tobacco) na základì výzkumu na 681 dospívajících, že adolescentní kuøáci mohou upadnout do závislosti na nikotinu ještì døíve, než zaènou kouøit pravidelnì. „K závislosti mùže dojít ještì døíve, než dospívající zaènou kouøit cigaretu dennì,“ øekl dr. DiFranza.

PRAMENY ZDRAVÍ / 5

TØINÁCTKRÁT ALOE VERA Herbalisté a lidoví léèitelé uznávají tuto rostlinu již po celá staletí jako jako „lékaøe v kvìtináèi“. Aloe vera, rostlina podobná kaktusu se zelenými dýkovitými listy plnými èirého viskózního gelu, byla do Severní Ameriky pøivezena v 16. století z Afriky. Ale již i pøedtím byla aloe vera, jejíž jméno znamená „záøivá hoøká látka“, považována mnohde za pøední hojivou rostlinu. Napø. staøí Egypané se zmiòovali o aloe jako o „rostlinì nesmrtelnosti“ a zahrnovali ji mezi dary pohøbené spoleènì s faraóny. V posledních desetiletích lékaøský výzkum potvrdil a rozšíøil mnohá tvrzení o úèinku oné „záøivé hoøké substance“ (používané zevnì nebo konzumované jako nápoj), která je srdcem aloe. Zde je struèný pøehled úèinkù aloe vera.

pøírodní léèebné prostøedky

POMÁHÁ HOJIT ZRANÌNÍ List aloe vera vyplòuje gel, který se skládá z 96% z vody. Ve zbývajících 4% jeho objemu se nachází pìtasedmdesát dosud popsaných látek. Pøi aplikaci na zranìná místa pùsobí tento gel mírnì anesteticky a ulevuje od svìdìní, otokù a bolesti. Má rovnìž antibakteriální a protiplísòový úèinek, zvyšuje pøítok krve ke zranìným oblastem a stimuluje fibroblasty, kožní buòky odpovìdné za hojení ran. Studie na zvíøatech, jejíž výsledky byly zveøejnìny v èasopise Journal of the American Pediatric Medical Association ukázala, že jak orální, tak i povrchové aplikování preparátù z aloe urychlilo hojení pøi rùzných poranìních. Aloe byla podávána buï s vodou (100 mg/kg živé váhy) po dobu dvou mìsícù anebo jako 25% krém aplikovaný pøímo na poranìná místa, a to po dobu šesti dnù. Pozitivní úèinek byl zaznamenán v obou pøípadech. U zvíøat, která užívala aloe orálnì, se velikost ran snížila o 62% (u kontrolní skupiny o 51%). Zevní použití aloe vyvolalo snížení velikosti ran o 51% (oproti 33% u skupiny kontrolní).

k pooperaèní regeneraci. Osmnáct pacientù s akné se podrobilo operativnímu dermatologickému obroušení pokožky na oblièeji (pøi kterém jsou odstranìna poškozená místa). Po operaci byly na jejich oblièeje pøiloženy obvazy. Na polovinu oblièeje každého z pacientù byl s obvazy aplikován standardní chirurgický gel, na druhou polovinu gel z aloe vera. Polovina tváøe ošetøená aloe vera gelem byla vyhojena o 72 hodin døíve než druhá polovina. Dermatolog James Fulton, z Newport Beach v Kalifornii, autor zprávy, používá aloe zevnì k urychlení hojivého procesu. „Jakékoli zranìní, které ošetøujeme, a už je to sešívaná rána nebo odstraòování kùže postižené rakovinou, se s pomocí aloe hojí mnohem lépe,“ øíká.

ZMÍRÒUJE SPÁLENINY V thajské studii, jejíž výsledky byly zveøejnìny v èasopise Joumal of the Medical Association, bylo 27 pacientù s prùmìrnými spáleninami léèeno pomoci gázy namáèené buï v gelu z aloe vera nebo v pøípravku Vaseline (ropná vazelína používaná v lékaøství). Spáleniny se hojily mnohem lépe ve skupinì používající aloe vera, a to s prùmìrným èasem hojení dvanáct dnù v porovnání s osmnácti dny ve skupinì, která používala Vaseline.

MINIMALIZUJE POŠKOZENÍ MRAZEM Další odborná lékaøská studie, tentokrát publikovaná v èasopise Annals of Emergency Medicine, potvrdila, že aloe pomáhá i pøi omrzlinách. Výzkumníci použili u 154 pacientù s lehkými až tìžkými omrzlinami standardní léèbu (antibiotika, ibuprofen, nahøívání). Z pacientù, kteøí navíc doplòkovì používali krém s aloe vera, se zotavilo 67,9% bez ztráty tkánì

Nìkteré studie ukázaly, že šáva z aloe vera pomáhá detoxifikovat støeva, neutralizovat žaludeèní kyselost a pøináší úlevu pøi zácpì a žaludeèních vøedech. (pøíp. amputace) v porovnáni s 32,7% v kontrolní skupinì. Vìdci došli k závìru, že aloe zabránila snížení pøítoku krve do postižených oblastí, což je bìžná pøíèina ztráty tkánì pøi omrzlinách.

CHRÁNÍ PROTI RADIACI Podle vìdcù z Hoshi University v Japonsku má aloe schopnost chránit èlovìka pøed poškozením kùže z rentgenového záøení. Studie publikovaná v èasopise Yakugaku Zasshi ukazuje aloe vera jako efektivní antioxidant, který nás zbavuje volných radikálù vzniklých radiací a souèasnì chrání dvì z hojivých substancí lidského tìla – superoxid dismutázu (antioxidaèní enzym) a glutathion (což je aminokyselina, která stimuluje imunitní systém).

HOJÍ MÍSTA POŠKOZENÁ PSORIÁZOU V tzv. „double-blind“ (tj. dvakrát zaslepené) studii (kdy polovina pacientù dostává místo léèebných prostøedkù placebo) jejíž výsledky byly zveøejnìné v èasopise

PODPORUJE POOPERAÈNÍ REGENERACI Podle zprávy zveøejnìné v èasopise Joumal of Dermatologic Surgery and Oncology zkracuje aloe dobu potøebnou

6 / PRAMENY ZDRAVÍ

NA POLOVINU OBLIÈEJE BYL APLIKOVÁN B̎NÝ CHIRURGICKÝ GEL, NA DRUHOU POLOVINU GEL Z ALOE VERA. POLOVINA TVÁØE OŠETØENÁ ALOE VERA BYLA VYHOJENA O 72 HODIN DØÍVE NEŽ DRUHÁ POLOVINA.

Tropical Medicine and Intematíonal Health, používalo šedesát pacientù s chronickou psoriázou 0,5% extrakt z aloe vera v masti z minerálního oleje, která byla aplikována tøikrát dennì po dobu pìti po sobì jdoucích dnù (patnáct aplikací týdnì) v prùbìhu ètyø týdnù. Když byly obì skupiny po osmi mìsících kontrolovány, zjistilo se, že mnohem více postižených míst bylo vyhojeno ve skupinì používající aloe vera (82,8%), než ve skupinì, která brala placebo (7,7%). A navíc, 83,3% pacientù z aloe skupiny bylo považováno za vyléèené z psoriázy, v porovnání s pouhými 6,6% druhé skupiny.

ZMÍRÒUJE INTESTINÁLNÍ PROBLÉMY Jedna z vìdeckých studií zveøejnìných v èasopise Joumal of Alternative Medicine uvádí, že šáva z aloe vera mùže být úèinná pøi léèbì zánìtlivých støevních chorob. Deset pacientù dostávalo tøikrát dennì po dobu sedmi dnù 60 ml šávy z aloe vera. Po týdnu byli všichni vyléèeni z prùjmu, ètyøem se zlepšila pravidelnost stolice a tøi hlásili zvýšenou energii. Vìdci došli k závìru, že aloe vera je schopná nastolit rovnováhu ve støevech pomocí regulace gastrointestinálního pH pøi zlepšení samovolné pohyblivosti, zvýšení specifické váhy stolice a redukcí mikroorganismù pøítomných ve výkalech (vèetnì kvasinek). Další studie ukázaly, že šáva z aloe vera pomáhá detoxifikovat støeva, neutralizovat žaludeèní kyselost a pøináší úlevu od zácpy a žaludeèních vøedù

SNIŽUJE KREVNÍ CUKR PØI DIABETU Èasopis Hormone Research oznamuje, že aloe vera redukuje hladinu cukru v krvi diabetikù. Pìt dospìlých pacientù s cukrovkou (nezávislých na podávání inzulínu) dostávalo dennì po dobu ètrnácti týdnù pùl èajové lžièky extraktu z aloe vera. Hladina cukru v krvi se snížila u všech pacientù v prùmìru o 45%, a to beze zmìny jejich hmotností.

REDUKUJE ARTRITICKÉ OTOKY Èasopis Joumal of the American Pediatric Medical Association pøinesl zprávu o pøíznivém vlivu používání aloe vera pøi prevenci artritidy a redukci zánìtù v kloubech již postižených artritidou. Aloe rovnìž mùže potlaèit autoimunitní reakci spojenou s jistými formami artritidy, pøi kterých tìlo napadá své vlastní tkánì. Nìkolika zvíøatùm byly injekènì podány baktérie vyvolávající artritické symptomy, zejména zánìty a otoky. K pøesnému urèení, zda dokáže zabránit artritidì, byla aloe vera (150 mg/kg váhy) injekènì aplikována pod kùži, a to dennì po dobu tøinácti dnù. Každý den probíhalo mìøení,

které mìlo urèit míru otokù a zánìtù. Podle vìdcù, kteøí se tohoto výzkumu zúèastnili, vykázalo antiartritickou aktivitu nìkolik složek aloe vera. Jedna organická kyselina v aloe dokázala snížit zánìtlivost o 79,7% a potlaèit autoimunitní odezvu o 42,4%. Jiná složka aloe (antrachinony) snížila zánìtlivost o 67,3%, ale nemìla žádný efekt na autoimunitní odezvu.

OMEZUJE INFEKCI HIV Extrakt z manózy, jednoho z cukrù nacházejících se v aloe vera, mùže potlaèit HIV-1 virus (spojovaný s AIDS). Ve studii z roku 1991 otištìné v èasopise Molecular Biotherapy, byly buòky HIV-1 testovány in vitro (mimo tìlo) právì manózovým extraktem. Aloe zpomalila reprodukci viru o plných 30%, snížila celkový poèet virù, potlaèila rozšíøení viru z napadených bunìk a zvýšila životnost (šanci na pøežití) napadených bunìk.

NUTRIÈNÍ PODPORA PRO PACIENTY S AIDS Podle èasopisu Joumal of Advancement Medicine je šáva z aloe vera efektivní souèástí programu nutrièní podpory pro pacienty s HIV+. Po ètyøi mìsíce byla 29 pacientùm podávána èistá aloe vera (150 ml ètyøikrát dennì) spoleènì s doplòky obsahujícími esenciální mastné kyseliny a dalšími doplòky s vitamíny, minerály a aminokyselinami. Pacientùm bylo øeèeno, aby pøijímali bìžnou potravu a vyhnuli se dalším potravinovým doplòkùm. Po devadesáti dnech mìli všichni pacienti nižší výskyt náhodných infekcí, aftózních zánìtù ústní dutiny, vyèerpanosti èi prùjmù, a naopak zvýšení poètu bílých krvinek (tzn. jejich imunitní systém reagoval pozitivnì). Odhad celkové kvality jejich zdraví se rovnìž zvýšil. U 25% pacientù aloe vera zøejmì zlikvidovala reprodukèní schopnost virù. Výzkumnici zjistili, že aloe (manózový extrakt a snad i jiné složky) stimuluje imunitní systém organismu, zvláštì pak pomocné buòky T4, tj. bílé krvinky, které aktivují imunitní odezvu na infekce.

STIMULUJE IMUNITNÍ ODEZVU PROTI RAKOVINÌ Podle nedávných studií mùže aloe pomoci prodloužit dobu pøežití a stimulovat imunitní systém pacientù s rakovinou. Ve studii z roku 1994 zveøejnìné v japonském lékaøském èasopise Yakhak Hoeji byla aloe vera podávána orálnì po dobu ètrnácti dnù myším s rakovinnými nádory. I když aloe nezastavila rùst nádorù, prùmìrná životnost myší se zvýšila o 22% u tìch, kterým bylo podáváno 50 mg aloe/kg váhy, a o 32% u tìch, které dostávaly 100 mg/kg váhy dennì. Soubìžný experiment na lidských rakovinných buòkách (mimo tìlo) zjistil, že vyso-

Ochranný úèinek aloe vera byl potvrzen výsledky studie na 673 pacientech s rakovinou plic v japonské Okinawì. Vìdci uvedli: „Aloe vera je preventivní prostøedek, který pùsobí proti rùzným druhùm rakoviny u èlovìka.“ ké dávky aloe významnì potlaèily rùst tìchto rakovinných bunìk. Vìdci publikující v èasopise Cancer Immunology and Immunotherapy zjistili, že složka aloe (lektin), pokud je injekènì vpravena pøímo do nádoru, aktivuje imunitní systém k útoku proti rakovinì. Buòky typu T, bílé krvinky, které se váží na nepøátelské buòky a nièí je, zaèaly napadat buòky nádorù s lektinem. Aloe startuje imunitní systém aktivací makrofágù (bílé krvinky, které „polykají“ antigeny), které uvolòují imunoaktivaèní substance jako interferony, interleukiny a TNF („tumor necrosis factor“ – cytokin tvoøený nìkterými bílými krvinkamí – úèastní se imunitních dìjù). A navíc, øíkají vìdci, aloe vera podporuje rùst normálních (nerakovinných) bunìk.

POMÁHÁ PØI RAKOVINÌ PLIC Ochranný efekt aloe vera byl potvrzen ve studii 673 pacientù s rakovinou plic v japonské Okinawì. Výzkum byl zveøejnìn v èasopise Japanese Joumal of Cancer Research. Tato studie pohlíží na spojení mezi kouøením, srovnatelným množstvím sedmnácti aplikovaných rostlin a výskytem rakoviny plic bìhem pìtiletého pozorovacího období. Ukázalo se, že aloe byla jedinou rostlinou, která chránila proti rakovinì. „Výsledky rostlinné epidemiologie naznaèují, že aloe vera zabraòuje rozvoji rakoviny plic u èlovìka,“ uvádìji vìdci. A pokraèují: „Aloe vera je širokospektrální preventivní pøírodní léèebný prostøedek, který pùsobí proti rùzným druhùm rakoviny u èlovìka.“ G

Pøetištìno z èasopisu „Alternative Medicine“, èíslo 28, bøezen 1999. Autorem èlánku „13 Ways Aloe Vera Can Help You“ je John Anderson.

PRAMENY ZDRAVÍ / 7

Revmatická horeèka pøíèinou smrti Mozarta? Revmatická horeèka je nemoc, která postihuje klouby a srdce. Dochází k ní, když imunitní systém silnì reaguje na infekci streptokokovou baktérií. Dr. Fitzgeraldová z University of California v Davisu uvedla, že od smrti W. A. Mozarta bylo spekulováno již o 118 jejích možných pøíèinách. Na sklonku roku 1791 se u Mozarta náhle objevily vysoké horeèky, bolení hlavy, pocení a otékání rukou a nohou. O dva týdny pozdìji nateklo celé jeho tìlo a pøidalo se zvracení, prùjem a vyrážka. Po patnácti dnech od nástupu nemoci zaèal mít Mozart køeèe, upadl do komatu a zemøel. Dr. Fitzgeraldová zjistila, že Mozart mìl v dìtství nejménì dva záchvaty revmatické horeèky. Tyto záchvaty a opakující se bolení v krku a zánìty mandlí napovídají, že mohl trpìt vracející se streptokokovou infekcí, která vytváøí podmínky pro selhání srdce. „Bylo-li Mozartovo otékání zpùsobeno selháváním srdce, pak trpìl zánìtem srdeèního svalu,“ uvedla dr. Fitzgeraldová, podle níž Mozart naplòoval vìtšinu kritérií pro diagnózu revmatické horeèky. „A koneènì je zde jeho náhlá nechu ke zpìvu jeho oblíbeného kanárka. Podráždìnost je klasickým pøíznakem revmatické horeèky.“ Øada známek tak napovídá, že Mozart zemøel na jednu z obvyklých nemocí své doby. V souèasné dobì je revmatická horeèka hrozbou pouze v zemích tøetího svìta (v dùsledku nedostatku antibiotik). 6th Annual Clinical Pathological Conference, Baltimore, Maryland

Alkohol pùsobí na mozek a pamì dospívajících Dospívající, kteøí hodnì pijí, mají v porovnání s tìmi, kdo nepijí, potíže zapamatovat si nové informace. Takové jsou výsledky studie dr. Tapertové (z University of California v San Diegu) u tøiatøiceti teenagerù závislých na alkoholu – a to v porovnání se ètyøiadvaceti jejich nepijícími vrstevníky. Období okolo patnácti nebo šestnácti let je pro vývoj mozku velmi dùležité. Asi do šestnácti let vìku se totiž rozvíjí funkce èelních mozkových lalokù, což je oblast mozku zodpovìdná za schopnost úsudku, plánování a øešení problémù. Narušení funkce mozku pitím bìhem tohoto období mùže tak mít celoživotní následky. Alcoholism: Clinical & Experimental Research, February 2000

8 / PRAMENY ZDRAVÍ

KARCINOGENY V POTRAVINÁCH Chtìl bych obrátit vaši pozornost k jedné dotìrné otázce, jmenovitì ke karcinogenùm v potravinách. Už jsme o této problematice hodnì slyšeli, zejména, že karcinogeny zpùsobují rakovinu a antikarcinogeny vzniku rakoviny brání. Tato myšlenka byla zpracována profesorem Amesem z University of California v èlánku zveøejnìném v èasopise Science v roce 1983. Domnívám se nicménì, že i pøes cenné úsilí profesora Amese zùstávají naše pøedstavy o karcinogenech pøíliš zjednodušené. Pracovní definice karcinogenu vznikla okolo roku 1915, kdy se tak zaèala oznaèovat taková chemikálie, která pøi testování na pokusných zvíøatech zpùsobovala rakovinu. Bìhem následujících dvou èi tøí desetiletí bylo zjištìno, že tuto vlastnost má øada chemikálií. Koncem padesátých let se již nedal pøehlédnout èerný praporek s nápisem rakovina tøepetající se i nad nìkterými potravinami. Tehdy se totiž zjistilo, že herbicid používaný pøi pìstování klikve vyvolával u pokusných zvíøat nádory štítné žlázy. Krátce poté vydal americký kongres rozhodnutí, že taková chemikálie,

u níž se prokázalo, že u pokusných zvíøat zpùsobuje rakovinu, by mìla být vylouèena z užívání lidmi.

JE TO NESPLNITELNÝ ÚKOL? Zdálo se to být tak jednoduché. Od té doby se nepøetržitì provádìjí pokusy na zvíøatech, které mají testovat schopnost urèitých chemických látek zpùsobovat rakovinu u èlovìka. O tøicet let pozdìji je však tento úkol stále jenom na zaèátku. Podle nìkterých odhadù nebylo otestováno více než 5% chemických látek z našeho prostøedí. Experimentální patologové a toxikologové mají práci ještì na celá desetiletí – a rozpoèty na výzkumné projekty v této oblasti si svou velikostí nezadají ani s rozpoèty ministerstva obrany. Nìkdo by se mohl domnívat, že díky všem tìm výzkumùm je naše dnešní porozumìní roli chemických karcinogenù podstatnì vìtší než v roce 1958. Pravdou však je, že si dnes uvìdomujeme, že tato problematika je mnohem složitìjší, než jsme se pøed lety domnívali. Objevila se øada dùležitých otázek. Jsou hladiny karcinogenù užívané v pokusech se zvíøaty relevantní i pro èlovìka? Existuje nìjaká hranice vystavení karcinogenu, pod kterou k rakovinì nedojde? Tyto otázky jsou dùležité, protože mnohé nasvìdèuje tomu, že rozdíly mezi druhy, vèetnì èlovìka, mohou být i tisícnásobné! Je-li to pravda, pak potøebujeme vìdìt, jaká dávka je relevantní pro èlovìka a jaká je relevantní pro krysy a myši. Další otázka se týká toho, zda by se mìlo oznaèení karcinogen omezovat jen na ty chemikálie, které vyvolávají vznik nádorù. Tìmto látkám se èasto øíká mutageny, protože jsou schopny mutovat genetickou DNA a souèasnì „zapoèít“ rakovinný proces. Existují ale také chemikálie, které sice samy o sobì vznik nádoru nezpùsobují, nicménì napomáhají jejich rùstu a rozvoji. Nejjednoduššími testy na mutageny jsou ony testy, které pùvodnì rozvinul profesor Ames (podle nìj se dnes i jmenují, øíká se jim Amesovy testy). Tyto a podobné testy se široce používají pro rané ovìøování, zda zkoumaná látka mùže zpùsobovat rakovinu. A, jak dobøe ví každý prùmyslový toxikolog, když se u nìjaké chemické látky s komerèním potenciálem ukáže, že je mutagenní, další její rozvoj je okamžitì zastaven. Je tomu tak proto, že existuje velká pravdìpodobnost, že se nakonec ukáže, že tato látka zpùsobuje u pokusných zvíøat rakovinu.

NEBEZPEÈNÉ DIETY Když vezmeme v úvahu, že rozhodnutí z roku 1958 (v USA) specifikovalo, že každá látka, u níž se ukáže, že u pokusných zvíøat zpùsobuje rakovinu, musí být oznaèena jako karcinogen, musíme si

položit otázku: Proè není jako karcinogen oznaèena také živoèišná bílkovina? Jedná se o velký paradox. Aby moha být nìjaká chemikálie oznaèena za karcinogenní, dùsledkem požití nadmìrného množství této substance musí být rakovina. Pøi studiích na zvíøatech však bylo zjištìno, že k vyvolání rakovinného bujení staèí požití i pomìrnì malého množství živoèišné bílkoviny. Karcinogennímu úèinku živoèišné bílkoviny nasvìdèují i výsledky studií na lidech, a to i pøi bìžných úrovních konzumace tìchto bílkovin. Podle mého názoru neexistuje žádný jiný karcinogen, který by se by jen blížil karcinogennímu úèinku, jaký má živoèišná bílkovina. Druhou stránkou tohoto problému je èasto pøehlížená schopnost potravin rostlinného pùvodu chránit pøed potenciálnì škodlivými úèinky mutagenù. Je napøíklad známo, že øada mutagenù se pøirozenì vyskytuje v rostlinách. Proè si nedìlat starosti s tìmito chemikáliemi? Zøídka uznávanou odpovìdí je, že rakovinotvorný potenciál pøirozených mutagenù (obvykle pøítomných v malých množstvích) je vyvažován souèasným pøíjmem živin a dalších látek obsažených v tìch samých rostlinách. Dokonce by bylo možno si položit otázku, zda tyto potenciálnì škodlivé látky nejsou v rostlinách obsaženy právì proto, aby stimulovaly a rozvíjely obranné mechanismy lidského tìla. Žádné jiné téma není pro laickou i odbornou veøejnost tak matoucí, jako jsou chemické karcinogeny. To, k èemu jsem vás, milí ètenáøi, chtìl dovést, je, že i když pøi pøidávání dalších chemických karcinogenù do našeho životního prostøedí musíme zachovávat opatrnost, mìli bychom souèasnì vìdìt, že tím nejvýznamnìjším karcinogenem ze všech je strava živoèišného pùvodu, a to jak v dùsledku pøítomnosti látek, které napomáhají vzniku rakoviny, tak v dùsledku nepøítomnosti ochranných látek, které se nalézají v rostlinách. Chci øíci, že bychom se mìli o trochu ménì obávat specifických chemických karcinogenù a o trochu více pozornosti naopak vìnovat konzumaci pestré stravy skládající se z kvalitních potravin rostlinného pùvodu. Nenavrhuji, abychom si nevšímali potenciálnì škodlivých úèinkù chemických karcinogenù, chci jen do této problemati-

Roènì utrácíme milióny a miliardy na nesmírnì pomalé testování chemických karcinogenù – a jenom zlomek této èástky na relevantní výzkum v oblasti výživy. ky vrátit urèitou vyváženost, a to ve prospìch výživy. V dùsledku panující nerovnováhy totiž utrácíme roènì milióny a miliardy na nesmírnì pomalé testování chemických karcinogenù – a jenom zlomek této èástky na relevantní výzkum v oblasti

Podchlazená lyžaøka úspìšnì zachránìna! Devítihodinové úsilí týmu norských specialistù znamenalo úspìšnou resuscitaci a (po pøevezení do nemocnice po pìtimìsíèním úsilí) plnou obnovu všech tìlesných i duševních funkcí devìtadvacetileté lyžaøky, pro kterou pád do ledové vody znamenal klinickou smrt, když teplota jejího tìla poklesla na (neuvìøitelných) 13,7 stupòù Celsia. Lyžaøka propadla ledem do vody; její pøátelé, kteøí ji nebyli schopni z vody vyprostit, pøivolali pomoc, která pøijela za jednu hodinu 19 minut. Do nemocnice se pacientka dostala za dvì hodiny a 50 minut. Po devíti hodinách resuscitace, oteplování a stabilizace byla pøevedena na jednotku intenzivní péèe, kde zùstala 28 dní. Po této dobì byla pøevezena do místní nemocnice a po šedesáti dnech na rehabilitaèní oddìlení. The Lancet 2000;355:375-376

Úzkostlivé matky a anorektické dcery Úzkostlivé matky, které pøehnanì chrání své malé dcerky, tím možná významnì pøispívají k tomu, že se u tìchto dívek v období dospívání mùže rozvinout anorexie. Britská studie matek dívek s anorexií totiž ukázala, že øada z tìchto matek trpìla bìhem tìhotenství a raného dìtství dítìte úzkostnými stavy a u ètvrtiny z nich již døíve došlo k potratu nebo k narození mrtvého dítìte. British Journal of Psychiatry

Modlitba urychluje rekonvalescenci výživy. Asi pøed sedmi lety jsem byl pozván na semináø k vládní instituci odpovìdné za testování chemických karcinogenù. Bylo mi øeèeno, že i když má kritika mùže být oprávnìná, nikdo na nižší úrovni než je úroveò Bílého domu tento program nezastaví ani nezruší. Investièní zájmy byly zkrátka pøíliš velké na to, aby mohlo dojít k radikálním zmìnám. G

Dr. T. Collin Campbell je vedoucím probíhající velké èínské studie vìnované vztahu stravy a zdraví (Cornell-Oxford China Diet and Health Project). Dr. Campbell získal vzdìlání ve výživì, biochemii a toxikologii. V souèasné dobì je mj. profesorem biochemie výživy na Cornellské univerzitì.

Podle vìdcù dokáže modlitba snížit poèet komplikací u hospitalizovaných pacientù s nemocemi srdce a cév. Všem pacientùm (témìø tisíci) ve studii provedené v Saint Luke's Hospital v Kansas City se dostávalo standardní lékaøské péèe. Dr. Harris, vedoucí studie, však poskytl køestní jména poloviny z nich patnácti pìtièlenným týmùm aktivních køesanù, kteøí se za uzdravení „svých“ pacientù dennì po dobu ètyø týdnù modlili (za zbývající pacienty se nikdo nemodlil). U tìchto pacientù (kteøí o tom, že se za nì nìkdo modlí, nevìdìli) zaznamenali vìdci o 11% nižší výskyt komplikací nebo potøeby chirurgického zákroku èi podávání lékù oproti kontrolní skupinì ostatních pacientù. Archives of Internal Medicine 1999;159:2273

PRAMENY ZDRAVÍ / 9

DVÌ ETICKÉ OTÁZEÈKY Otázka èíslo 1: Kdybyste znali ženu, která je tìhotná, pøitom má už osm dìtí, tøi z nich jsou hluché, dvì slepé, jedno mentálnì retardované, a ona mìla syfilis, doporuèili byste jí potrat? Otázka èíslo 2: Je èas zvolit vùdce svìta a Vᚠhlas má rozhodnout. Tady jsou fakta o tøech nejžhavìjších kandidátech: A. Spolèuje se s politiky, kteøí nehrají vždy èistou hru a svoje èiny konzultuje s astrologem. Mìl dvì milenky, kouøí a dennì pije osm až deset martini. B. Dvakrát ho vyhodili ze zamìstnání, spává do obìda, na univerzitì bral opium a každý veèer vypije ètvrt láhve whisky. C. Byl vyznamenaný jako váleèný hrdina, je vegetarián, nekouøí, pije jen pøíležitostnì pivo a nemìl žádné mimomanželské aféry. Kterého z tìchto kandidátù byste vybrali? Nejdøíve odpovìzte na obì otázky, až potom se podívejte na øešení! Kandidát A: tlevsooR .D nilknarF Kandidát B: llihcruhC notsniW Kandidát C: reltiH flodA Jen tak mimochodem, odpovìï na otázku potratu: pokud jste odpovìdìli ANO, právì jste zabili anevohteeB …

10 / PRAMENY ZDRAVÍ

JSME VÍCE NEŽ ZVÍØATA? Nerovnoprávnost, nadøazenost jednoho druhému, se pøíèí demokratickým návykùm a postojùm. Proto dnes vznikají otázky, které si lidstvo pøed demokratickou revolucí nekladlo, alespoò ve vztahu ke zvíøatùm. Jsou lidé opravdu „vyšší“ druh? Pokud ano, opravòuje to bezohlednost vùèi „nižším“ druhùm? Jsou lidé opravdu vyšší? Podle èeho? Že jsou rozumové bytosti? Toho si váží lidé, avšak psi si daleko víc váží vìrnosti a dobrého èichu. Podle svých mìøítek by se psi museli považovat za vyšší bytosti. Èi mìli bychom posuzovat druhy podle toho, jak prospívají svìtu jako celku? V tom pøípadì bychom museli považovat lidstvo za výraznì nižší, pokleslý druh, který vykácel lesy, zamoøil ovzduší, otrávil vody – a všechno jen ve vlastním sobeckém zájmu. Že èlovìk vytvoøil Monu Lisu a Mozartovu Eine kleine Nachtmusik? To prospívá jen lidem, ne Zemi, biosférické soustavì všeho života. Ano, èlovìk je jiný, avšak z toho bychom tìžko odvozovali, že je také „vyšší“ bytost. Ostatnì, i kdybychom uznali; že èlovìk je v nìjakém smyslu „vyšší“ bytost, znamenalo by to, že se mùže vùèi „nižším“ bytostem chovat bezohlednì? Vysokoškolsky vzdìlaný houslový virtuos vytøíbených mravù je zjevnì jiný, než pologramotný hulvát-pivaø. Jsou lidé, kteøí by øekli, že je i „vyšší“, tøeba proto, že prý se

chová i vùèi pivaøi ohleduplnì, ne neomalenì. Jenže znamená to, že mezi nimi mùžeme rozlišovat tøeba v zajištìní zdravotní péèe? Nebo v nároku na obèanství? Bez rozmyšlení by asi mnozí z nás reagovali z pøedsudku, že ano. Jenže demokracie je diskuse, ve které platí dùvody, ne pøedsudky. Pøedstavuje kterýkoliv z rozdílù dùvod pro diskriminaci? Sotva. Podobnì ve vztahu ke zvíøatùm: i kdybychom uznali, že my lidé jsme v urèitém smyslu „vyšší“ bytosti, tøeba mocnìjší èi nároènìjší, dává nám to právo, abychom se chovali bezohlednì vùèi druhým? Tøeba v masné výrobì. Øeknìme, že máme „právo“ jíst telecí, stejnì jako má vlk „právo“ jíst jehnìèí: i my jsme souèástí potravinového øetìzce. Jenže mùžeme z toho odvodit „právo“ telátko nesmyslnì a nesmírnì krutì týrat v „masné výrobì“? Bezmyšlenkovitì mu pùsobit nelidské vleklé utrpení, jen aby masíèko bylo jemnìjší a výroba ekonomicky výhodnìjší? A ostatnì, trvá naše „právo“ i dnes, když máme øadu jiných možností a masitou stravu èi kožešinové odívání nepotøebujeme? Podobnì s pokusy na zvíøatech. Nejde o zoufalé obìtování druhého in extremis. V mezních podmínkách obìtujeme i èlovìka: námoøníci až do minulého století považovali kanibalismus za pøijatelný, pokud byl jedinou možností záchrany celé posádky pøed smrtí hladem. Ve válce nejednou obìtujeme jednoho vojáka pro dobro celku. Jenže na devadesát pìt procent pokusù je zbyteèných a bezdùvodnì krutých. Èasto muèíme ze zvyku, z lhostejnosti nebo z výhodnosti. Opravòuje naše údajná nadøazenost nìco takového? Èi v otázce transplantace: máme právo zabít èlovìka, tøeba toho pologramotného pivaøe, abychom transplantací jeho orgá-

nù zachránili houslistu? Sotva. Máme právo uspíšit smrt umírajícího pivaøe z toho dùvodu? Ani to ne. Co nám pak dává právo zabít opici, která se také raduje ze života a nechce zemøít? Jen to, že neumí èesky? Obvykle takové otázky radìji odmrštíme s odvoláním, že odpovìï je pøece samozøejmá. My, vzdìlaní bílí árijci, jsme pøece nadøazení ostatním. Druzí vùèi nám nemají žádná práva. Všem rasistùm se to zdá samozøejmé. Jenže ono to opravdu samozøejmé není. Z toho, jak se zvíøata snaží uniknout smrti, je zøejmé, že jim to samozøejmé není. Nebylo to samozøejmé pùvodním Amerièanùm, avšak nebylo to samozøejmé ani Albertu Schweitzerovi, Leonardu da Vinci, Pythagorovi – èi osmdesáti procentùm všech Indù, kteøí již po staletí nejedí mrtvá tìla svých mimolidských bližních neboli „maso“ . Není to samozøejmé ani Peteru Singerovi a jeho stoupencùm, jednoznaèným zastáncùm radikálního osvobození našich zvíøecích otrokù. Singerovi nejde o to, že máme rádi zvíøata, protože jsou chlupatá. Jde mu o moralitu lidského soužití s ostatními živoèichy. Singer vychází z radikálního pojetí rovnoprávnosti všeho života. Jsme si rovní neznamená, že jsme stejní. Nejsme, stejnì jako muži a ženy, Arabové a Evropané, lidé a psi. Jsou mezi námi velké rozdíly. Jenže otázka je, zda nepopiratelný rozdíl je i morálnì relevantní, tj., zda odùvodòuje odlišné zacházení, èi zda všichni mají nárok na stejnou ohleduplnost v zacházení i na stejnou možnost naplnit potøeby

svého života, i když ty jsou rozdílné. Lidé se dovedou dorozumívat slovnì, psi nikoliv. Avšak znamená to, že bolest bolí ménì, že ztráta matky èi dítìte je ménì bolestná, když jde o fenu a štìnì? Mùžeme odebrat štìnì psí matce, protože nemùže protestovat slovy? Mohli bychom odebrat dítì hluchonìmé matce, která také nemluví? Nebo cizince, která se neumí dorozumívat v žádné øeèi, které rozumíme? Proè by mìl být zásadnì odlišný pøípad zvíøete, které má prokazatelnì stejnou škálu citù jako my? Singerovi se to jeví naprosto jednoznaèné: žádný z rozdílù mezi èlovìkem a jeho mimolidskými bližními není morálnì relevantní. Žádný neopravòuje nadøazenost a diskriminaci. Samozøejmì, máme rozlièné potøeby. Jsou lidé, pro které je hudba nebo literatura základní potøebou, zatím co jiní vystaèí s pivem a s utopenci. U vyšších živoèichù uznávají spoleènosti pro ochranu zvíøat ètyøi základní potøeby (mimochodem ještì pøed dvìma sty lety upírané i africkým otrokùm). Je to za prvé možnost volného pohybu na dostateèném prostoru, za druhé pøirozený cyklus dne a noci, èinnosti a odpoèinku, za tøetí spoleèenství svých bližních, vèetnì mateøských vztahù, a koneènì pøirozená strava odpovídající danému živoèichu. Stádu krav není potøeba poskytnout komorní hudbu – aè na farmì mého newhampshirského pøítele se ukázalo, že ta pøispívá ke spokojenosti a vyšší produkci mléka. Zavøít krávu ve chlévì bez možnosti pohybu, oddìlit ji od druhých a od telete, vystavit ji ètyøiadvacetihodinovému osvìtlení, jak je obvyklé ve výrobì telecího, a krmit ji umìlou stravou a steroidy, to je týrání živé bytosti. Žádný z rozdílù mezi lidstvem a skotem neposkytuje morální oprávnìní, abychom krávì upøeli právo pást se se svým telátkem a s druhými kravami na otevøené pastvinì. Máme rùzné potøeby, avšak stejné právo na jejich naplnìní. Singer odsuzuje zásadnì každý pokus odvozovat z rozdílnosti nadøazenost. Každá pøedstava, že jedna skupina je nejen jiná, nýbrž pøirozenì nadøazená druhé, a že z toho mùže odvozovat zvýhodnìní pro sebe a znevýhodnìní pro druhé, je rasismus. Ten je zavrženíhodný, a již je to rasismus rasy, národnosti, vyznání, pohlaví – nebo živoèišného druhu. Ne, že bychom na tom všichni byli stejnì: nejsme. Faktická rovnost neexistuje ani mezi lidmi. Syn neurochirurga a profesorky filosofie v Oslu má daleko lepší výchozí pøedpoklady než nemanželská dcera maïarsky mluvící romské uklízeèky v Ústí nad Labem. Jenže by rovnoprávnost není fakt, je morální ideál, morální norma, jak se chovat jeden k druhému. Obraznì øeèeno, Bùh nikomu nenadržuje. Sub specie aeterni je dobro jednoho stejnì cenné jako dobro

kohokoliv jiného, dobro ježka stejnì cenné z hlediska kosmu jako dobro øidièe. Podle Singera je prostì schopnost trpìt, cítit bolest, ztrátu, dostateèným dùvodem pro ohleduplnost. Kdokoliv a cokoliv žije, mùže trpìt a zahynout, se snaží vyhnout záhubì a utrpení. Tato tužba si

zasluhuje ohleduplnost. Pokud se nad tím nezamyslí, lidé jsou vìtšinou rasisté: zcela ignorují potøebu druhých bytostí vyhnout se utrpení. Vycházejí z pøedpokladu, že pro ostatní živoèichy utrpení jaksi patøí k vìci. Snad se nad tím nikdy nezamyslili, èi snad žijí s vágní karteziánskou pøedstavou, že jen vìdomý subjekt je nositelem cítìní a tudíž zasluhuje ohled. Jenže dùkazy se hromadí, že i jiní živoèichové trpí a snaží se vyhnout utrpení, že trpí strachem z oèekávání. Trpí jím dìti, trpí jím zvíøata odchycená z volnosti do zajetí, chovná zvíøata vedená na porážku. To, že nemluví, neznamená, že by necítila. Pro Singera je výsledek jednoznaèný. Pøikázání Nezabiješ! se vztahuje na všechno ubližování, všechno zabíjení. Ve všech vztazích, mezilidských i mimolidských, máme morální povinnost vzít v potaz hodnotu života. Singer vychází z pøesvìdèení zásadní rovnosti èlovìka a ostatních živoèišných druhù. Proto považuje každou krutost ke zvíøatùm za naprosto nepøijatelnou a odmítá se na ní podílet. G

pokraèování pøíštì

Z knihy Erazima Koháka „Zelená svatozáø“, ve které autor klade závažné otázky týkající se vztahu èlovìka k pøírodì. Je èlovìk na Zemi pánem – nebo hostem? Mùžeme si dovolit ignorovat následky našeho jednání pro Zemi? Je pøíroda zahrádkou v lidském svìtì – nebo lidský svìt umìlý ostrùvek ve svìtì pøírody? Atd. atd. Vydalo nakladatelství Slon.

PRAMENY ZDRAVÍ / 11

BUÏTE JAKO DÌTI První vlastnost, která èlovìka upoutá, když se podívá do oèí dítìte, je nevinnost: jeho úžasná neschopnost lhát, mít masku èi pøedstírat, že je nìco, co není. V tom je dítì stejné jako zbytek Pøírody. Pes je psem, rùže rùží, hvìzda hvìzdou, všechno je zkrátka tím, èím to je. Pouze dospìlá lidská bytost je schopná být nìèím a zároveò pøedstírat, že je nìèím jiným. Když dospìlí trestají dítì za to, že øíká pravdu, že ukazuje, co si myslí a co cítí, dítì se tak uèí pøetváøce a jeho nevinnost je tatam. Brzy se pøipojí k nekoneènì dlouhým øadám lidí, kteøí bezmocnì øíkají: „Nevím, kdo jsem.“ Nebo tím, že tak dlouho skrývali pravdu o sobì samých pøed druhými, døív nebo pozdìji ji automaticky zaènou skrývat i sami pøed sebou. Kolik ve vás z vaší dìtské nevinnosti ještì zùstalo, je ještì nìkdo, v jehož pøítomnosti umíte být absolutnì sví, tak naprosto otevøení a nevinní jako dìti? Je ještì jeden, nenápadnìjší zpùsob, jak lze ztratit nevinnost dìtství: když se dítì nakazí touhou se nìèím stát. Pomyslete na ty davy lidí, jež se ze všech sil snaží stát se ne tím, co jim Pøíroda urèila – hudebníky, kuchaøi, mechaniky, tesaøi, zahradníky, vynálezci – ale nìkým: stát se úspìšným, slavným, mocným; stát se nìèím, co s sebou pøinese nikoli tiché sebenaplnìní, ale sebezbožnìní, expanzi sebe sama. Díváte se na lidi, kteøí ztratili svou nevinnost, protože se rozhodli nebýt sami sebou, nýbrž prosazovat se a pøedvádìt se,

dokonce i kdyby tak mìli èinit jen sami pøed sebou. Pohlédnìte na svùj každodenní život. Jsou v nìm myšlenky, slova a èiny neposkvrnìné touhou stát se nìkým, i když tøeba netoužíte po nièem jiném než stát se duchovnì úspìšným èi svìtcem, neznámým než sobì samému? Dítì, stejnì tak jako nevinné zvíøe, se odevzdává své pøirozenosti a je prostì tím, èím je. Dospìlí, kteøí si svou nevinnost uchovali, se rovnìž, tak jako dìti, odevzdávají popudu Pøírody a Osudu bez sebemenšího úmyslu stát se nìkým a oslnit ostatní; ovšem narozdíl od dìtí se nespo-

léhají na instinkt, ale na to, že si jsou neustále vìdomi všeho v sobì i okolo sebe. Toto vìdomí je chrání od zla a pøináší jim rùst, který byl pro nì zamýšlen Pøírodou, nikoli naplánován jejich ctižádostivými egy. A zde je další zpùsob, kterým dospìlí znehodnocují dìtskou nevinnost: uèí dìti nìkoho napodobovat. Ve chvíli, kdy udì-

Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako dìti, nevejdete do království nebeského. Matouš 18:3 láte z dítìte kopii, uhasíte jiskru jedineènosti, se kterou pøišlo na svìt, Ve chvíli, kdy se rozhodnete být jako nìkdo jiný, a už je ten nìkdo jakkoli slavný èi svatý, prodáte vlastní bytí. Pomyslete se smutkem na tu boží jiskru jedineènosti, která ve vás nìkde leží, pohøbená pod vrstvami strachu. Strachu, že se vám budou vysmívat nebo že vás budou odmítat, když se odvážíte být sami sebou a odmítnete se v tom,jak se oblékáte, jak se chováte a myslíte, mechanicky pøizpùsobit. Všimnìte si, jak se pøizpùsobujete nejen svými èiny a myšlením, ale i ve svých reakcích, emocích, pøístupech a hodnotách. Neodvažujete se prolomit tuto prostituci a znovu nabýt svou pùvodní nevinnost. To je cena, kterou platíte za pøijetí spoleèností èi komunitou. Takto vstupujete do svìta sehnutých a ovládaných a jste vyhnáni z království nebeského, které patøí nevinnosti dìtství. Poslední a rovnìž nenápadný zpùsob, jak nièíte svou nevinnost, je, když soutìžíte a srovnáváte se s ostatními. Tak vymìòujete svou prostotu za ambici být tak dobrý jako nìkdo jiný, nebo dokonce lepší. Zamyslete se nad tím: Dùvodem toho, že si je dítì schopné udržet svou nevinnost a žít jako zbytek tvorstva v blaženosti království nebeského, je, že nebylo ještì vtaženo do toho, èemu my øíkáme svìt – do té oblasti temna obydlené dospìlými, kteøí netráví své životy tak, že je žijí, ale tak, že vyhledávají potlesk a obdiv; kteøí nejsou blaženì sami sebou, ale neuroticky se srovnávají a soupeøí, prahnouce po nìèem tak prázdném jako je úspìch a sláva, pøestože je mohou získat pouze za cenu porážky, ponížení a znièení svých bližních. Pokud si to dovolíte a skuteènì pocítíte utrpení tohoto pekla na zemi, tu naprostou prázdnotu, kterou pøináší, možná v sobì ucítíte odpor, znechucení tak silné, že setøese øetìzy závislosti a klamu, které jste si kolem své duše sami ukovali, a vy se dostanete na svobodu do øíše nevinnosti, kterou obývají mystikové a dìti. G

Z knihy Anthony de Mella „Cesta k lásce“. Vydalo nakladatelství Cesta v roce 1996. Pøeložila Marcela Zelinková.

12 / PRAMENY ZDRAVÍ

EKOLOGICKÉ MYCÍ, ÈISTÍCÍ A PRACÍ PROSTØEDKY ECOVER COUNTRY LIFE Melantrichova 15 Praha 1

CO JE TO VZDÌLÁNÍ?

výchova dìtí

Kdyby se nás nìkdo zeptal, èemu jsme se ve škole nauèili, vìtšina by zaèala vyjmenovávat kromì ètení a psaní pøedevším soubor urèitých vìdomostí z jednotlivých pøedmìtù, eventuálnì urèité postupy (zejména v matematice). Málokdo by jmenoval schopnost komunikovat, schopnost vcítit se a pomoci druhému, vážit si odlišností, nebát se jich, pochybovat a ovìøovat si vìci z rùzných stran, schopnost spolupracovat a další dùležité vìci pro život. Ne, tím se škola nezabývá. Pøedstava vzdìlání je znaènì vázána právì na onu sumu vìdomostí. Za vzdìlané považujeme ty, kdo v televizní soutìži sypou ze sebe data. Nepodceòuji význam faktù, informací, znalostí. Ale také je nepøeceòuji. Myslet bez znalostí se nedá. Mít znalosti a neumìt myslet, neumìt tyto znalosti propojovat a hlavnì použít, je také k nièemu. V obecném povìdomí je, že naše dìti i dospìlí mají více znalostí, než je bìžné v jiných zemích. Také to bývá jeden z argumentù, abychom toho radìji ve škole moc nemìnili. Všechny znalosti však nemají stejný význam a užiteènost pro život. Rozhodnì jsou cennìjší znalosti na úrovni pojmù než na úrovni pouhých faktù, které tradièní škola upøednostòuje, mimo jiné protože se nejsnáze ovìøuji. První sonda zjišující, do jaké míry je oprávnìné tvrzení, že naše dìti jsou na tom dobøe s vìdomostmi, byla podniknuta v lednu 1994. Obsahovala šestnáct otázek, na které odpovídalo více než tøi tisíce žákù devátých tøíd. Výsledky nebyly pøíliš povzbudivé: jednoduchý pøíklad na procenta (cena televizoru je 30 tisíc Kè, což je o 20% více než od výrobce – jaká je pùvodní cena?) vyøešilo správnì jen 13% dìtí. Najít spoj v jízdním øádu svedlo jen 9%, seøadit chronologicky do správného poøadí upálení Jana Husa, založení Karlovy univerzity a bitvu u Lipan se podaøilo jen 22% dìtí. Mezi nejúspìšnìjší patøily odpovìdi na otázku, co to je fotosyntéza (70%) a jaké jsou složky krve (69%). Dost lidí bude asi souhlasit s tím, že vzdìlání by opravdu nemìlo být jen sumou encyklopedických vìdomostí, že škola by se mìla zámìrnì a systematicky starat o kultivaci osobnosti dìtí, o jejich sociální i emocionální rozvoj. Vzpomínky na vlastní školní léta však hned vnukají myšlenku: Ano, ale kdy? To by se muselo hodnì zredukovat uèivo – a pøece jen: neublížíme tím dìtem, nebudou potom sice vyrovnané, tvoøivé, ale hloupé? Rovnìž od uèitelù slýchávám: „Jsme si vìdomi, že by to bylo tøeba, ale kde na to vzít èas? Osnovy jsou pøeplnìné!“ Pøedstava, že buï budeme rozvíjet osobnost dìtí, nebo jim poskytneme onu sumu vìdomostí, je velmi rozšíøená. Pøi tradièním modelu výuky, kdy uèitel vysvìtlí látku, procvièí a vyzkouší, by to opravdu byla volba buï – anebo. Tudy cesta ale nevede. Vede pøes jinou organizaci i metody vyuèování, pøedevším (ne však jedinì a výluènì) pøes kooperativní uèení. Když žáci poslouchají výklad, mlèí a jsou pasivní. Když spolupracují ve skupinách, komunikují navzájem, jsou aktivní, je tam prostor pro rozvoj mnohých sociálních dovedností. Karel Èapek øekl, že vzdìlání je to, co zbude, když zapomeneme, co jsme se ve škole nauèili. Kéž by nám zbylo kritické myšlení, tvoøivost, úcta k sobì i druhým a další pozitiva. G Jana Nováèková, NEMES

Optimismus opravdu prodlužuje život Vìdci z klininy Mayo zkoumali tøicetileté lékaøské záznamy 839 pacientù, kteøí se v letech 1962 až 1965 podrobili standardním testùm vyšetøení osobnosti. Podle výsledkù tìchto testù bylo 124 z nich optimisty, 197 pesimisty a 518 spadalo nìkam mezi. Vìdecký tým dr. Maruta zjistil, že vysoký stupeò pesimismu významnì korespondoval s nadprùmìrnou mírou úmrtnosti. A naopak, ti úèastníci studie, kteøí byli optimisty, mìli životní vyhlídky podstatnì lepší, než by se dalo oèekávat. Pesimisti mohou být pasivnìjší a tak náchylnìjší k nehodám – jako je zranìní èi nemoc – které zkracují život. Psycholog dr. Seligman dále vysvìtluje, že pesimisté mohou být též náchylnìjší k depresi, spíše mohou kouøit, pít, vyhýbat se lékaøùm a jinak zanedbávat své zdraví – protože se domnívají, že stejnì proti nemoci nic nezmohou. A koneènì poznamenává, že pøedchozí studie kladly pesimistický pøístup k životu do souvislosti s oslabením funkcí imunitního systému. Mayo Clinic Proceedings 2000;75:133-134, 140-143

Hodnì školákù má problémy se spaním Více než tøetina školákù trpí problémy, které souvisejí se spaním, jako je pomoèování se, potíže s usínáním, buzení se uprostøed noci, potíže se vstáváním anebo problémy s dýcháním bìhem spánku. Podle výsledkù studie vedené dr. Owensovou z Rhode Island Hospital v Providence vìdci mj. také zjistili, že 10% dìtí ze 494 úèastníkù studie (od mateøské školky do ètvrté tøídy základní školy) má pravidelnì problémy ve škole neusnout. Journal of Development and Behavioral Pediatrics 2000;21:27-34

PRAMENY ZDRAVÍ / 13

POVÍDEJ MI O LÁSCE... Bylo mi dvacet let... nebo dvacet pìt, více nebo ménì... Na tom nezáleží. – Chtìl jsem žít, ale nevìdìl jsem, proè žít ani jak žít.– Hledal jsem. – Až úzkostnì jsem hledal a èasto se mi stalo, že jsem se jen honil za svými pøeludy. Hladovìl jsem. – Moje tìlo hladovìlo touhou. Moje nenasytné tìlo toužilo spolykat až do posledního sousteèka všechny rozkoše, které jsem na své cestì potkával. Mùj duch hladovìl touhou. Shromažïoval jsem bez ladu a skladu všechny myšlenky, které se povalovaly v knihách. Sbíral jsem slova lidem ze rtù, jen abych svého ducha nakrmil. Moje hlava však byla bzuèícím úlem, který nedával med. Èas od èasu nìkolik sluneèních paprskù ozáøilo temnotu v mé ubohé hlavì, ale temné mraky hned svìtlo zahnaly. Zùstával mi sen. Odvádìl mì velmi daleko... Ale copak prosnít svùj život znamená skuteènì žít? Velmi rychle se pøihlásila bouøe. A propukla s plnou silou. Rozervala mé snové šaty, srazila mì na zem a nechala mì tam tak, nahého; èlovìka, který se sám v sobì vùbec nevyzná. *** Žíznil jsem. Moje srdce žíznilo tam kdesi v hloubi, tam v nejzazším nitru, bylo to žíznìní, které vycházelo z onoho tajemného, svìt pøesahujícího prostoru, jehož nekoneènost jsem se zneklidnìním a chvìním srovnával s nekoneèností své vlastní žíznì. Jak palèivá je tato žízeò, která zachvacuje požárem celou bytost jako oheò, který víøí v bezedné propasti! *** A pøesto jsem žil; ale jak dál žít, když nevíme, proè žít a jak živit svùj život? Svùj život jsem vlekl jako neskladný balík, který si zlomyslní lidé pøedávají z ruky do ruky, protože nevìdí, co s ním, a protože je na nošení pøíliš tìžký. Rodièe mi øekli: „Splnili jsme svou povinnost. Dali jsme ti život, stejnì jako byl dán nám.“ Velkoryse a v dobré víøe mi dokonce pøedali „morální ponauèení“, jakýsi starý návod, napolo vymazané poznámky, které jsem jen stìží rozluštil.

14 / PRAMENY ZDRAVÍ

Návod øíkal: Je tøeba dìlat tohle a nedìlat ono. Ptal jsem se proè. Rodièe odpovìdìli: „Protože je to dobré nebo protože je to špatné.“ Nevìdìl jsem však, proè je to dobré èi špatné. Dokonce ani sami moji rodièe to nevìdìli. Když jsem se jich vytrvale dotazoval, odpovídali: „Protože je to tak.“ Velice rychle jsem si všiml, že otec a matka nežili vždycky podle toho, co mi øíkali. A dospìlí kolem mì také ne. Mnoho mých kamarádù se mi zlomyslnì pošklebovalo a prohlašovalo, že mùj návod je už dávno zastaralý, že je už nepoužitelný. Žádné jiné návody neznali a tvrdili, že by každopádnì i tak byly k nièemu a že takové otázky si není ani tøeba klást, protože na nì stejnì nejsou odpovìdi. Øíkali, že dùležité je žít, protože teï už není nic zakázané, protože teï je možné chodit po trávníku a trhat podle libosti všechny kvìtiny, co kvetou v zahradách: „Dìlej všechno, co mᚠchu dìlat, a budeš šastný.“ Dìlal jsem to. Prochodil jsem mnoho zahrad, èasto jsem je pošlapal a trhal jsem kvìty rozkoše. Ale skuteèné štìstí jsem vùbec nenašel. Nìkolikrát jsem o nì letmo zavadil na nìkolik prchavých hodin. Ale ta ubohá štìstíèka se rozplývala v mých pøíliš hladových ústech jako èokoládové pralinky, aniž by zmírnila mùj hlad. *** Hladovìl jsem touhou. Žíznil jsem touhou, ale nevìdìl jsem, jak svùj hlad a žízeò uspokojit.

Není nic krutìjšího než mít hlad a nevìdìt nic o chlebì. Není nic krutìjšího než mít žízeò a nevìdìt nic o vínì. A pomyslel jsem si: „Kdo mì vysvobodí z mého utrpení?" *** Jeden pøítel mi øekl: „Nenajdeš svou cestu, když se budeš dívat jen na sebe. Jdi ven ze svého domu! Pokud zùstaneš v pøístavu, nepoznᚠnic z nekoneèného moøe.“ Nemìl jsem však kompas a vùbec jsem neumìl plavat. Druhý pøítel mi radil: „Svou cestu nalezneš v Knize. Tam je shromáždìno Boží slovo, aby lidi vedlo a živilo na cestì.“ Obèas jsem Knihu otevøel. K jejím slovùm jsem mìl úctu, zdála se mi krásná, avšak pokaždé mi ta krásná slova unikala; byla to zrna se slupkou pøíliš tvrdou na to, abych mohl vychutnat jejich blahodárný obsah. Tøetí pøítel mi øekl: „Potøebuješ nìkoho, kdo by ti ta slova vyložil. Nìkoho, kdo je vstøebal a kdo z nich žije. Nìkoho, kdo by ti život v nich obsažený pøedal jazykem dnešní doby. Jdi za mudrcem! Všichni øíkají, že mluví jako Kniha a že se jeho slova stávají semenem v srdcích tìch, kteøí mu naslouchají. Je-li tvá zem úrodná,...“ *** Rozhodl jsem se, že tam pùjdu... *** Mudrc bydlel v miniaturním bytì na samém konci temné chodby. Nikdo nevìdìl, kdo to vlastnì je ani odkud pøišel. Ti, kdo se k nìmu pøiblížili, respektovali jeho tajemství. Také já je budu respektovat. Poslepu jsem kráèel temnou chodbou. Nebylo snad potøeba projít nocí a dospìt tak ke svìtlu? Zaklepal jsem. Dveøe se otevøely a já jsem spatøil mudrce ve slabém svìtle, které do místnosti bázlivì pronikalo nepatrným okénkem. Byl to velmi starý èlovìk. Nemìl ani dlouhé vlasy, ani dlouhé bílé vousy, jak jsem si ve své pošetilosti pøedstavoval. Dokonce si myslím, že jeho tváø byla docela obyèejná, ale nevidìl jsem ji. Vidìl jsem jen jeho oèi, èi spíše svìtlo jeho oèí. Od toho okamžiku jsem se nemohl zbavit myšlenky, že toto svìtlo tajemnì odkudsi pøichází, že je jako slunce, a pokud bych ho pøijal, osvítilo by i moji cestu. Pozdìji jsem však o tom všem pochyboval. ***

Fascinovalo mì to, ale zároveò i trápilo. Hlava se mi toèila, jako kdybych vysedával pøíliš dlouho na prudkém slunci. Byl jsem naplnìn pochybnostmi, protestoval jsem. „Ztratit svùj život! ...ale já nechci umøít!“ „Kdo tady mluví o smrti, já ti vyprávím o životì! ...jednoho dne pochopíš, že zemøít neznamená pøestat žít, ale pøestat milovat.“ *** Podìkoval jsem a rozlouèil se. V té chvíli jsem nevìdìl, jestli se nìkdy odvážím ho zase navštívit. *** Byl veèer, ležel jsem na posteli, moc dobøe mi nebylo. Pokaždé když jsem se vrátil z práce, utekl jsem pryè z domu nebo jsem se alespoò snažil vyhnout nepøíjemným chvílím, kdy jsem byl sám se sebou. Obèas se mi to však nepodaøilo a pak jsem si pøipadal jako opuštìná bárka, která ze všech stran nabírá vodu. Teï jsem se však pokoušel pøemýšlet. Od mé návštìvy mudrce uplynul asi mìsíc. Byl jsem zvìdavý a zároveò jsem mìl takový neurèitý strach. Stále jsem se nemohl odhodlat k tomu, abych se za ním znovu vypravil. Hledal jsem si výmluvy. Nechtìlo se mi pøijmout jeho slova. Byly právì tyto odpovìdi odpovìïmi na moje otázky? Byl jsem neklidný, protože cosi ve mnì mi zcela potichouèku našeptávalo: „...a co když jsou mudrcova slova pravdivá?“ Moje tìlo už zase hladovìlo touhou. A já jsem už nemyslel na nic jiného než na to, jak ho nasytit. Nejdøíve jsem vyvolal zvuky, své vìrné spojence. Pøišly: písnì a rytmy zaplnily

k zamyšlení

„Dobrý den, pøíteli,“ øekl mi mudrc, „oèekával jsem tì.“ Dlouze mì pozoroval a jeho pohled, který na mnì spoèíval, osvìžoval mé srdce, jako když rosa pomalu proniká vyschlou pùdou. Dlouho mlèel a potom zašeptal: „Mᚠvelké štìstí!“ „Proè?“ zeptal jsem se. „Protože jsi èlovìk, a tedy mùžeš hledat. Rùže je krásná, ale prožije svùj život rùže, aniž by vìdìla, proè je krásná, a hlavnì... pro koho?“ „K èemu je dobré nìco hledat, když se to stejnì nenajde?“ „Kdo poctivì hledá, nachází, ale slepý nìkdy odmítá svìtlo a hluchý nìkdy nechce nic slyšet.“ „Prosím vás, pomozte mi. Hladovím a žízním po životì, a nikde nenacházím to, co by mohlo mùj hlad a žízeò ukojit.“ *** Mudrc sedìl nehnutì a neodpovídal. Do místnosti se vplížilo dlouhé mlèení. Byl jsem už nesvùj a zaèal jsem pokašlávat s nadìjí, že ticho zaženu; ono tam však setrvávalo a zaøizovalo se, jako by se tam cítilo doma. Podle toho, jak se mudrc pod lehkým dotykem ticha usmíval, jsem pochopil, že je s tímto tichem ve vztahu velice pøátelském. Možná dokonce ve vztahu tajemného manželství? Jednou mnohem pozdìji mi to mudrc potvrdil. Dodal, že tento vztah s tichem dal jeho duchu všechny dìti, které mu kdysi hluènost dát odmítla. „Uvidíš,“ øíkal mi, „vstoupíš také do takového vztahu s tichem a najdeš v nìm lásku.“ Ten den jsem ta podivná slova nechápal; sám jsem se totiž stýkal jen s nejrùznìjšími hluky, a abych zahnal svou samotu, bral jsem je s sebou všude, dokonce i do postele. Pøece jsem nepøišel kvùli tomu, abych si ochoèil mlèení. Chtìl jsem slyšet jasnou øeè, a dokonce jsem se rozhodl na tom trvat... „Chci žít...“ Mudrc mì nenechal dokonèit. Zvedl hlavu a zvolna, velmi zvolna zašeptal:

„Nejde o to žít, ale milovat.“ Nerozumìl jsem tomu ani trochu, nic jsem však neøíkal, protože jsem mìl strach, aby mudrc na mé proè neodpovìdìl tak, jak jsem to tolikrát slyšel a v mé hlavì to znìlo jako bouchnutí prudce zavíraných dveøí: „Protože je to tak!“ Tentokrát jsem se zmýlil. Mudrc promluvil sám. „Poslyš, tvùj hlad a tvá žízeò tì svádìjí z cesty a zároveò tì trápí. I kdybys nashromáždil všechny pozemské pokrmy a pokoušel se jimi nasytit, NIKDY svùj hlad nebudeš schopen uspokojit. Tak zùstaneš vìznìm svého hladu. Není to totiž jen tvùj hlad po životì. Za tvými pocity hladu se skrývá ještì nìco mnohem neodbytnìjšího, nároènìjšího, nìco, co má pøíchu nekoneèna. Nejhlubší touhou v srdci každého èlovìka, touhou dùležitìjší než pouhé pøání žít, je touha milovat a být milován. V tom spoèívá skuteèný lidský hlad po životì.“ Odmlèel se a skoro nehlasnì, jako by mluvil sám k sobì, dodal: „...a není na tom nic divného, protože èlovìk je stvoøen s láskou a pro lásku.“ „Ale život stojí na prvním místì,“ namítám, „protože nejprve musíme žít, teprve potom mùžeme milovat.“ „Ne, nikdo nemùže žít, pokud není nejprve milován. Život je øeka, a ne pramen. A ty... Ty se noøíš do øeky, v ní se obracíš sem a tam, ale øeka pod tebou ubíhá, uniká tvým pažím. Svýma dychtivýma rukama se pokoušíš zachytit její živou vodu, ale v dlaních ti z ní nezùstane nic. Vzdorovité kapky ti utíkají mezi sevøenými prsty a pøipojují se k proudu svých vzdalujících se sester. Obèas tì okouzlí ohnivými barvami nìjaký kvìt, který se zachytil u bøehu. Jdeš za ním a bereš ho do rukou. Když se pak s únavou znovu vrátíš do proudu øeky, pøepadne tì zlost, když zjistíš, že øeka na tebe nepoèkala... a že tvá kvìtina je mrtvá. Tolik ses vysílil vyèerpávajícím úsilím, až se koneènì zastavíš v krásné øíèní zátoèinì, pozoruješ tam øeku a pokoušíš se proniknout její tajemství. Vidíš, jak plyne, jak stále plyne, nic víc se však o ní nedovíš, protože ještì nemᚠani ponìtí o jejím Prameni a nevíš nic ani o jejím Moøi. Takový je život. Jestliže plyne v tobì, ve mnì, v celém lidstvu, je tomu tak proto, že øeka je dcerou PRAMENE a že jejím pramenem je LÁSKA. Chceš-li žít, nenechávej si svùj život pro sebe! Musí hladit i jiné bøehy, zavlažovat i jiné zemì. Bìž k PRAMENI! Chceš-li si svùj život nechat jen pro sebe, abys z nìj mìl své potìšení, ztratíš jej. Jestliže však kvùli PRAMENI svolíš k tomu, abys jej ztratil, nalezneš jej.“

pokraèování na stranì 16

PRAMENY ZDRAVÍ / 15

dokonèení ze str. 15 mùj pokoj. Mìl jsem moc zesílit jejich hlasitost a udìlal jsem to bez ohledu na sousedy. Uspokojím tìlo, zadusím to tiché našeptávání. Dosáhl jsem svého, ale zùstal jsem neklidný, protože jsem cítil, že se nìkde ve mnì schyluje k bouøi, k jedné z tìch bouøí, kterých jsem se tolik obával. *** Byla nejsilnìjší z tìch, které jsem dosud poznal. Vrhla se na mì jako tornádo. Všechno, co jsem se èas od èasu pokoušel si poskládat, tìch nìkolik myšlenek, které jsem shromažïoval kamínek po kamínku a které jsem pokládal za celkem jasné, nìkolik dobrých úmyslù, které obèas probouzely moje svìdomí – to vše bylo v kratièkém okamžiku, jen co by blesk sjel z oblohy, smeteno. Mìl jsem dojem, že ve mnì ani kolem mne nezùstal kámen na kameni. NIC. Všude jen trosky. A co bylo nejhorší: zbylo ve mnì PRÁZDNO, a v tom propastném prázdnu moje bušící srdce trápené sžíravým pocitem, že mu nìco CHYBÍ, že se mu nìèeho nesmírnì dùležitého NEDOSTÁVÁ... Èeho se mu ale nedostávalo? V tom bylo moje trápení. Jsem normální? Ptal jsem se sám sebe. Nebo jsem blázen? Možná. Je bláznovství hledat, jak by mìl èlovìk žít? Je bláznovství hledat, odkud a kam smìøuje život? Je bláznovství hledat smysl toho všeho? Uvìdomil jsem si, že to je poprvé, co si kladu tuto otázku: je bláznovství hledat k èemu je život? ...a nakonec jsem si znechucenì pomyslel: To, co není k nièemu, se vyhazuje! Mìl jsem pocit, že jsem to už nìkdy udìlal. Udìlal jsem to skuteènì? Snad. Rozplakal jsem se. *** Opravdu jsem plakal. Nevím, jak dlouho. Nìkteøí lidé za se pláè stydí. Pokaždé – docházelo k tomu však velmi zøídka – když mé oèi uvolnily stavidla slzám, jsem pak cítil jakési osvìžení. *** Pozvolna se mi navracel klid. Ale v duchu jsem jako vnitøní šepot slyšel slova mudrce. Musel jsem si pøiznat, že to byla ta jeho slova, která mì muèila, že to byla jeho slova, proti kterým jsem bojoval. A budu bojovat dál! Nezøeknu se pøece svého života kvùli kdovíjakému pøeludu! Chci žít a budu hledat život. Vezmu život do svých vlastních rukou, uchopím ho ze všech sil, a budu ho vymaèkávat, jako když maèkáme z plodu šávu, stisknu ho, aby mi vydal své štìstí.

16 / PRAMENY ZDRAVÍ

Vstal jsem a došel k oknu. Otevøel jsem ho... Najednou jsem byl ztracený. Venku znìla píseò. Nesla se ve vìtru a zasáhla mì. Najednou jsem si uvìdomil, že skoro všechny písnì zpívají o lásce... a že skoro ve všech filmech se mluví o lásce... a že všechny romány... a že všichni lidé... Sledoval jsem všechny ty lidi, kteøí se pohybovali po ulici. Vraceli se zpátky ke svým láskám, kvùli nimž ráno vyšli z domu a vydali se do mìsta pracovat. A jiní byli rozervaní a zklamaní. Opouštìli dùm, protože jejich láska zmizela a oni pospíchali namísto ní hledat jinou, která je na prodej nebo která se nabízí. Bylo to ten veèer, ale ještì o nìco pozdìji, když se i mladí po svém flirtování s láskou, která se podle nich nechala poslušnì spoutat, vrátili do svých domovù, když postupnì pozhasínala všechna okna. Ten veèer jsem vìdìl, že všichni a všechny, dìti, rodièe, manželé i lidé osamìlí, každý podle svého, ve svých snech nebo èinech, ve slovech nebo mlèení, ve smíchu nebo pláèi, v modlitbách nebo rouhání, když se objímají nebo èastují ranami, že všichni chtìjí uchopit a pøijmout nìkolik soust lásky... Té lásky, která je životodárná a bez níž, jak jsem ponìkud zdráhavì zaèínal pøipouštìt, èlovìk umírá, protože umírá hlady. *** Vyklánìl jsem se z okna a stále ještì jsem se díval na ulici... Zahlédl jsem dítì, jak nepozornì pøechází vozovku. Jeho matka se za ním vrhla, aby ho zadržela a ochránila. Zdálo se mi, že slyším šeptat slova, byl to však hlas, který jsem vnímal ve svém vlastním nitru: „Dám za tebe svùj život!“ Vidìl jsem milence, jak se objímají. Teï si zaèali nìco nìžného povídat. Jako bych je slyšel šeptat, ale byl to opìt hlas, který jsem vnímal jen srdcem: „Dám za tebe svùj život!“ Koneènì se rozhostilo ticho, avšak tam kdesi uvnitø ticha jsem zøetelnì zaslechl hlas, a byl to hlas mudrce: Vidíš, chlapèe, láska je vzácnìjší než život. *** Nemyslím si, že by mì to zcela pøesvìdèilo. Nicménì jsem šel celkem pokojnì spát a byl jsem takovým zvláštním zpùsobem šastný. Usnul jsem a zdálo se mi, jak klepu na mudrcovy dveøe. G

Ukázka z knihy „Povídej mi o lásce“, jejímž autorem je známý francouzský spisovatel Michel Quoist. Vydalo nakladatelství Portál.

ZÁZRAÈNÝ LETEC Kulík zlatý, pokud smím prosit! Neznáte mne? Inu, jsem velký asi jako holub, a létat umím také. Ale to je asi tak všechno, co mám se svým kolegou spoleèného. Podívejte se jen na moje peøí: Mùj krk je èerný jako roura od kamen a také temeno, náprsenka a záda záøí krásnou èerní. Ale pøitom si všimnìte, jak pøekrásnì mùj Stvoøitel orámoval každé mé jednotlivé peøíèko. Vidíte, jak se to všechno zelenozlatì tøpytí? Konec koncù se nejmenuji zbyteènì „kulík zlatý“. „Pluvialis dominica fulva“, jak øíkají vìdci. Bùh dal každému svému stvoøení nìco zvláštního, co øíkáte?

PROHLUBEÒ VE VÌÈNÌ ZMRZLÉ PÙDÌ Narodil jsem se na Aljašce, jiní mého druhu ve východosibiøské tundøe, tedy v krajinách, kde pùda dokonce v létì rozmrzá jen na povrchu. Tam rostou jen nízké keøe, mech, tráva a lišejníky. Tam v otevøené tundøe jsem rozbil skoøápku svého vejce, ve kterém jsem šestadvacet dní vyrùstal. Spoleènì se svými sourozenci jsem se ocitl v malé prohlubinì, která byla vystlaná mechem a suchým listím. Naši rodièe nás krmili, jak si mùžete pomyslet, vitamíny a bílkovinami, ovocem a masem ve formì nakyslých bobulí, tuèných housenek, rùzných plodù a tvrdých broukù. Tak jsme mohli rychle rùst. Brzo jsme se nauèili létat. To bylo podivuhodné! Jinak tomu bylo s bìháním. Když si mne prohlédnete, zaènete se urèitì smát. Ano, ano, máte pravdu, je to kolébavá chùze. Mùj Stvoøitel to ale považoval za správné, aby mne konstruoval právì takto. Domníváte se snad opravdu, že bych takový, jaký jsem, mohl vzniknout nìjakou náhodou? Èi jak to jiní trochu nadnesenì nazývají v dùsledku „samoorganizace hmoty“? A víte, že létám až na Havajské ostrovy? Ano, to je skuteènì ohromná vzdálenost. Ptáte se, jak to vùbec dokážu? Zcela jednoduše: Prostì tam letím. Mùj Stvoøitel ze mne neudìlal mistra v bìhání nebo rekordmana v plavání. O to lépe umím létat! To Vám ještì dokážu.

PADESÁTIPROCENTNÍ NADVÁHA Mým sourozencùm a mnì bylo teprve nìkolik mìsícù. Sotva jsme se nauèili létat, a rodièe nás už opustili. Letìli napøed na Havaj. To jsme my ale tenkrát ještì nevìdìli. Upøímnì øeèeno, ani nás to moc nezajímalo. Naopak: Mìli jsme pøedevším

ÈTVRT MILIÓNU KLIKÙ Moji vrstevníci a já letíme 88 hodin – tedy tøi dny a ètyøi noci – nepøetržitì nad otevøeným moøem. Vìdci spoèítali, že pøitom 250 000 krát pohneme køídly nahoru a dolù. Pøedstavte si, že byste Vy museli udìlat ètvrt miliónu klikù; to by asi bylo pøimìøené srovnání. A nyní se Vás zeptám: Odkud jsem vìdìl, že musím pøibrat právì 70 gramù tuku, abych se dostal až na Havaj? A kdo mi øekl, že to má být Havaj a kterým smìrem tam musím letìt? Nikdy pøedtím jsem tu cestu ještì nepodnikl! Na cestì nejsou žádné orientaèní body. Jak mùžeme ty nepatrné ostrovy v Tichém oceánu najít? Nebo pokud bychom je nenalezli, tak bychom se pøi vyèerpaných zásobách pohonných látek zøítili do volného moøe. Mnoho stovek kilometrù kolem dokola není pøece nic než voda!

AUTOPILOT Vaši vìdci si stále ještì lámou hlavu nad tím, jak mùžeme urèovat a korigovat kurs svého letu, nebo nezøídka jsme na své cestì zanášeni bouøemi. Letíme mlhou a deštìm, a nezávisle na sluneèním svitu, jasné noci nebo úplnì zatažené obloze dorazíme vždy ke svému cíli. A i kdyby vìdci jednoho dne nìco z toho objevili, stále ještì by nevìdìli, jak tyto úžasné schopnosti vznikly. Chci Vám to prozradit. Bùh, Pán, nám vestavìl zaøízení zvané autopilot. Vaše trysková letadla mají podobné navigaèní pøístroje. Jsou spøaženy s poèítaèi, které ustaviènì mìøí polohu letadla, tu porovnávají s naprogramovaným kursem a smìr letu potom odpovídajícím zpùsobem upravují. Nᚠnavigaèní systém Stvoøitel naprogramoval na souøadnice Havajských ostrovù, takže mùžeme bez námahy držet kurs. Pomyslete jen: Tento autopilot je zabudován do minimálního prostoru a pracuje s absolutní pøesností.

Stále ještì vìøíte, že ke všemu došlo náhodou? Já ne! Uvažujte trochu: Že by se nìjaký prapøedek kulíka zlatého – a už by to bylo cokoliv – èistou náhodou vykrmil do 70 gramù tuku? Myslíte, že by potom právì tak náhodnì pøišel na nápad, aby odletìl? A potom by opìt náhodnì letìl správným smìrem? Že by se na trase dlouhé pøes 4000 km nìjak neodchýlil? A že by opìt náhodou našel správné ostrùvky v oceánu? A potom by tu ještì byla mláïata kulíka zlatého. Mohla by ty samé nahodilosti prožít ještì jednou? Pomyslete jenom: Nepatrná odchylka od naprogramovaného kursu by staèila, aby všechna mláïata nenávratnì zahynula.

PØESNÌ STANOVENÁ RYCHLOST A to jsem Vám ještì všechno nevyprávìl. Když uletím tìch 4 500 kilometrù asi za 88 hodin, èiní rychlost mého letu asi 51 kilometr za hodinu. Mezitím Vaši vìdci zjistili, že to je pro nás ideální rychlost. Kdybychom letìli pomaleji, spotøebovali bychom pøíliš velký podíl zásob jenom na pohon. Kdybychom letìli rychleji, zmaøili bychom pøíliš mnoho energie na pøekonání odporu vzduchu. U Vašeho auta je to podobné. Když jedete rychleji než 110 kilometrù za hodinu, spotøebováváte z dùvodu silnì vzrùstajícího odporu vzduchu na stejný úsek cesty stále více benzínu. Ovšem – Vy se mùžete zastavit u nejbližší èerpací stanice. Já ne. Já se musím se svými 70 gramy tuku dostat k cíli, a to i pøi pøíležitostném protivìtru.

POÈETNÍ PØÍKLAD Umíte dobøe poèítat? Koneènì, mùžete si vzít na pomoc Vaši kalkulaèku. Vìdci zjistili, že my kulíci zlatí pøemìníme za hodinu letu 0,6 % své tìlesné váhy na pohybovou energii a teplo. Ostatnì Vaše létací stroje jsou konstruovány mnohem hùø. Tak napøíklad vrtulník potøebuje v porovnání ke své váze sedmkrát více pohonných hmot a proudová stíhaèka dokonce dvacetkrát více než já. Na zaèátku letu vážím 200 gramù; z toho 0,6 % èiní 1,2 g. Po jedné hodinì tedy vážím ještì 198,8 g. Z toho 0,6 % èiní 1,19 g. To odeèteno od 198,8 g dává 197,61 g. Tolik vážím po druhé hodinì letu. Od toho opìt odeèteno 0,6 % ... Stále mne sledujete? Ještì uvidíte, že i matematika slouží ke cti Boží. Ke konci své cesty nesmím vážit ménì než 130 g, nebo pøi této váze jsou všechny moje zásoby vyèerpány, a já bych se musel zøítit do moøe a utonout. Poèítejte prosím ještì dále: Po tøetí hodinì vážím ještì 196,42 g, po ètvrté ještì 195,24 g ... Jen poèítejte, já poèkám... Co je? Aha, myslíte si, že výpoèet nemùže vyjít; vychází Vám, že se svými 70

gramy se nemohu dostat k cíli? Zjistili jste, že potøebuji 82,2 g tuku. To souhlasí. Poèítali jste správnì: Po 72 hodinách letu by byl všechen „zásobní tuk“ úplnì spotøebován, a já bych se musel – 800 kilometrù pøed cílem – zøítit do moøe.

JEDINEÈNÉ ØEŠENÍ Vidíte, i na to mùj Stvoøitel dobøe pamatoval. Každému z nás dal sebou dvì životnì dùležité informace: „1. Nele pøes to velké moøe sám, nýbrž ve spoleènosti ostatních“ – a dále „2. Vždy se pøi tomto letu seøaïte do klínové formace!“ Pøi letu v klínu každý ušetøí – v celkovém pøepoètu – oproti letu jednotlivce 23 % energie. Pøirozenì tato úspora neplatí pro každého pøedáka na špici formace, ten ale také tuto zátìž nenese trvale. Ti nejsilnìjší se vpøedu støídají, nebo tam je zatížení nejvìtší, a v zadní èásti øetìzce je energie potøebí o to ménì. Tak praktikujeme ve spoleèenství zpùsob chování, který je ve Vaší Bibli oznaèen jako zákon Kristùv: „Jedni druhých bøemena neste“ (Ga 6,2). Tak mùžeme svého zimního obydlí s jistotou dosáhnout. Každému z nás dokonce ještì nìkolik gramù tuku zbývá. NᚠStvoøitel to tak naplánoval pro každý pøípad, protože nìkdy mùže pøijít i protivítr. Také v tom se o nás zázraènì postaral. Stále ještì vìøíte, že mne stvoøila a pøivedla sem náhoda? Já ne! Na náhodu já pískám! Ale svého Stvoøitele, toho chci chválit: „Tlích, uích!“ G

tajemství života

chu k jídlu a tak jsme se cpali a cpali. V krátké dobì jsem pøibral 70 gramù, to znamená o více než polovinu své váhy. Zkuste si to poøádnì pøedstavit! Víte, jak byste vypadali Vy, kdyby se Vám ve tøech mìsících pøihodilo totéž? Kdybyste místo osmdesáti kilogramù vážili najednou sto dvacet kilo? Nyní se chcete urèitì dovìdìt, proè se tak hodnì krmím. Zcela jednoduše: Mùj Stvoøitel mne tak naprogramoval. Tuto dodateènou nadváhu potøebuji jako nezbytné pohonné hmoty pro leteckou cestu z Aljašky až na Havajské ostrovy. To je témìø 4 500 kilometrù. Ano, ano, nepøeslechli jste se! Ale to hlavní teprve pøijde: Bìhem celé cesty si nemohu ani jednou odpoèinout. Po cestì nejsou žel žádné ostrovy, žádný ostroh, ani kousíèek suchého místa; a plavat já neumím, to už víte.

Ukázka z knihy Wernera Gitta a K.H. Vanheidena „Kdyby zvíøata mohla mluvit“. Vydalo nakladatelství CLV v roce 1992.

PRAMENY ZDRAVÍ / 17

PØÁTELSKÉ MINERÁLY Minerály si výbornì rozumìjí s vitamíny a jejich úèinek na nᚠorganismus je na jejich spojení pøímo závislý. Napøíklad vitamíny skupiny B se vstøebávají jen tehdy, je-li pøítomný fosfor. Vitamín C významnì napomáhá vstøebávání železa a vápník by se nemohl vstøebávat, kdyby mu v tom nepomohl vitamín D. Zinek podporuje uvolòování vitamínu A ze zásob v játrech. Nìkteré minerální prvky jsou souèástí dalších vitamínù. Vitamín B-1 obsahuje síru a B-12 zase kobalt. To je jen nìkolik pøíkladù intenzivních „spoleèenských“ vztahù mezi vitamíny a minerály. Co mají minerály na práci? Rozhodnì se nenudí. Tvoøí sice jenom ètyøi až pìt procent hmotnosti lidského tìla (z dospìlého muže, který váží sedmdesát kilogramù, by nám zbyla asi tøíkilogramová hromádka popela), ale jsou potøebné pro mnoho chemických reakcí a biologických procesù v našem organismu. Všechny buòky, tkánì a orgány obsahují minerály. Minerály jsou stavebním materiálem kostí, zubù, svalù, krve a nervových bunìk. Minerály jsou nevyhnutelnì potøebné pro èinnost svalù, pøenos informací v nervovém systému, trávení a metabolismus. Zúèastòují se také tvorby hormonù. Minerály pomáhají udržovat správný pomìr tekutiny v krvi a buòkách. Na správnosti pomìru pak závisí správnost tìlesných a duševních funkcí. Minerály udržují také chemickou rovnováhu našeho vnitøního prostøedí – správné pH. Pomáhají pøi výmìnì rùz-

VEGETARIÁNSKÁ RESTAURACE COUNTRY LIFE Melantrichova 15 Praha 1 otevøeno 9-20.30 v pátek 9-17 (v sobotu zavøeno)

18 / PRAMENY ZDRAVÍ

ných látek procházejících bunìènou membránou smìrem ven i dovnitø. Zúèastòují se procesu „výroby“ protilátek v tajných laboratoøích armády našeho tìla. Minerály mohou mít dvì podoby – organickou (vázané v organických slouèeninách rostlinných a živoèišných tkání) a anorganickou (èisté minerály nebo anorganické slouèeniny). Pro vstøebávání, pøemìnu a využití minerálù v organismu je výhodnìjší pøijímat nìkteré prvky v organické podobì. (Tìžko lze napøíklad na doplnìní hladiny železa doporuèit pití vody ze zrezivìlých høebíkù, i když je plná anorganického železa. Možná vás to udiví, ale i s takovým nápadem jsem se setkal. Dokonce u lékaøe.) Jiné minerály zase pøijímáme v podobì anorganických slouèenin (sodík a chlór ze soli). V anorganické podobì však mohou být urèité minerály pro naše buòky jedovaté. Èistý, klasický deficit minerálù není v našich podmínkách èastý. Mnohem èastìji se v našem pøípadì projevuje nerovnováha minerálù. Nadmìrný pøíjem jednoho prvku zpùsobuje zvýšené ztráty jiného. I za tìchto okolností se samozøejmì nedostatek projevuje stejnými pøíznaky jako deficit klasický. Podle množství, ve kterém se jednotlivé prvky v organismu nacházejí, je mùžeme rozdìlit na makro- a mikroelementy. Makroelementù je v tìle podstatnì více a jejich pøíjem mìøíme v miligramech. Mikroelementy nám staèí ve velice malých, stopových množstvích (od této skuteènosti se odvozuje název stopové prvky). Jejich množství v organismu udáváme v mikrogramech. Tak máme v našem tìle napøíklad asi pùldruhého kilogramu vápníku (makroprvek), zatímco železa (mikroprvek) by se v nìm našlo sotva na jeden høebík. K makroprvkùm patøí: vápník (Ca), hoøèík (Mg), sodík (Na), fosfor (P), draslík (K), chlór (Cl). Snad každý ví, na co je dobrý vápník. Prý hlavnì na kosti. Jenomže pro správný rùst a pevnost kostí je potøebný také vitamin D, fosfor, mìï, zinek, bór a mangan. Užívání pøípravkù obsahujících pouze vápník („šumivé kalcium“) nemá bez tìchto ostatních látek žádný léèebný úèinek. Reklama mlékárenského prùmyslu zdùvodòuje napøíklad své vnucování mléka nesmyslným tvrzením, že bílou barvu mléka zpùsobuje velké množství vápníku. Ale tak to není. Z èínského zeli, rùžièkové kapusty, brokolice získáte více vápníku než z mléèných výrobkù. Dvì polévkové lžíce sezamového semínka mají tolik vápníku jako dva decilitry mléka. A co je v tom mléku ještì navíc, nechtìjte radìji vìdìt! Optimální pomìr mezi pøíjmem vápníku a fosforu je l:l (pro kojící ženy a dìti 1:1,5). Maso, drùbež, ryby, rybí kosti ob-

Èistý, klasický deficit minerálù není v našich podmínkách èastý. Mnohem èastìji se u nás projevuje nerovnováha minerálù, kdy nadmìrný pøíjem jednoho prvku zpùsobuje zvýšené ztráty jiného. sahují asi dvacetkrát více fosforu než vápníku. Èlovìk se konzumací tìchto potravin vystavuje nevyváženému pøíjmu dùležitých prvkù. Užívání antacid s obsahem hydroxidu hlinitého (napø. Anacid) zase znemožòuje vstøebávání fosforu. Hoøèíku máme všeobecnì zøejmì málo. Pøítomnost hoøèíku je velmi významná. Tento prvek aktivuje v tìle pøes tøi stovky enzymù. Jestliže konzumujete alkohol, pøijímáte nadbytek hoøèíku. Pokud se léèíte diuretiky (moèopudné léky), hoøèík se z organismu ztrácí. Draslík, sodík a chlór jsou tøi „šviháci“, kteøí se nechají obklopovat prostopášnými molekulami vody a udržují tak dostateèný objem tìlesných tekutin v každém „oddìlení“. V dùsledku všeobecnì nadmìrného pøíjmu sodíku (tøikrát až pìtkrát více, než je vhodné), máme nedostatek draslíku. Tato nerovnováha se projevuje poruchami pH, poškozením èinnosti ledvin èi srdce. Draslík má svoje hlavní sídlo v buòce, sodík a chlór mimo ni. Chlór pøijímáme v podobì kuchyòské soli a pitné vody. Nadbytek soli pøispívá ke zvýšení krevního tlaku, ale mùže vyvolávat také záchvaty migrény, rakovinu žaludku a poškození ledvin. Chlór z pitné vody nièí vitamin E a støevní bakterie. Bylo zjištìno, že rovnìž zvyšuje riziko rakoviny tlustého støeva. K mikroelementùm zaøazujeme následující prvky: železo (Fe), selen (Se), molybden (Mo), mìd (Cu), mangan (Mn), síra (S), chróm (Cr), zinek (Zn), fluór (F), kobalt (Co), jód (I). Dosáhnout doporuèenou dávku železa je tìžké jakoukoli stravou. Pøesto podle posledních informací trpí asi dvacet procent americké populace nadbytkem železa. To zvyšuje riziko cirhózy jater, cukrovky, rakoviny, infarktu myokardu a aterosklerózy. Nadbytek železa podporuje tvorbu volných radikálù, které poškozují buòky.

dokonèení na zadní stranì obálky

RECEPTY COUNTRY LIFE

KLUB ZDRAVÍ:

Jarní salát

MIMOØÁDNÉ AKCE

2 hlávkové saláty nakrájené na vìtší kusy, 1 mladá nakrájená cibulka, 5 øedkvièek nakrájených na koleèka, 1/2 šálku sluneènicové majonézy (viz níže) Suroviny lehce promíchej a polij majonézou.

5. dubna

Ekologie – proè? (Otakar Jiránek)

1. èervna

Den dìtí v Klubu zdraví Country Life

KURZ KOMUNIKACE

Sluneènicová majonéza

Praktická cvièení vede Mgr. J. Hrdinka.

1 1/2 šálku loupané sluneènice, 2 šálky vody, 1 1/2 lžièky Würzlu (bylinné koøení na zpùsob solèanky, k dostání v Country Life), 1 lžièka moøské soli, 1 1/2 lžièky cukru, 1 lžièka cibulového prášku, 2 lžièky hoøèice (není nutná) Do mixéru dej sluneènici a mixuj s trochou vody. Pomalu pøilévej zbytek vody, aby se sluneènice rozmixovala najemno. Pak pøidej ostatní suroviny a rozmixuj. Chu této majonézy mùže být rozmanitá. Podle vlastního uvážení mùžeš pøidat èesnek, citrónovou šávu, trochu sójové omáèky nebo nechat majonézu bez ochucení jen s troškou soli.

Pohankové placky peèené na sucho 1/2 šálku ovesné mouky (v kávomlýnku rozemleté ovesné vloèky), 1/2 šálku pohankové mouky (v kávomlýnku rozemletá loupaná pohanka), 1/2 šálku polohrubé mouky, 1/4 lžièky soli, 1/2 lžièky drceného kmínu, 1/5 lžièky mletého fenyklu, 1 šálek studené vody Suroviny smíchej, nech pìt minut odstát a namoèenou polévkovou lžící dávkuj tìsto na rozehøátou pánev (nejlépe Tefal), namoèeným spodkem lžíce ho na pánvi roztlaè a vytvaruj placku. Když je placka tuhá, podeber ji a obra na druhou stranu. Používá se jako náhrada chleba.

Z kuchaøky šéfkuchaøe Country Life Romana Uhrina „Zdraví, které chutnᓠ(aneb 250 receptù bez cholesterolu).

Vždy ve ètvrtek: 20. dubna, 18. kvìtna, 15. èervna STUDIUM BIBLE Studium problematiky zla vede na biblickém základì Mgr. Radek Jonczy. Vždy ve støedu: 12. dubna, 26. dubna, 10. kvìtna, 24. kvìtna a 7. èervna VIDEOTÉKA: NET ‘99 Promítání pøednášek zabývajících se základními životními otázkami. Vždy ve ètvrtek: 30. bøezna Mít nebo být? 13. dubna Proè právì já? 27. dubna Najednou sám 11. kvìtna Milovat a být milován 25. kvìtna Pøekroèit svùj stín 8. èervna Když „musli“ nestaèí Prostory restaurace Country Life Melantrichova 15, Praha 1 Zaèátky vždy v 18.30 hod. Bližší informace o programu získáte na tel. 2431-6406!

Pøihláška na letní výukový a rekondièní pobyt NEWSTAR T ‘00 20.-27. 8. 2000 Jméno a pøíjmení: Rodné èíslo: Adresa: Telefon domù/do zamìstnání: Hlavní zdravotní problémy: Prodìlané operace (rok): Pøihlášku zašlete na adresu: Spoleènost Prameny zdraví, U 5. baterie 26, 162 00 Praha 6 bližší informace v Pramenech zdraví è. 1/2000, pøípadnì na tel. (02) 2431-6406

PRAMENY ZDRAVÍ / 19

cesty ke zdraví

dokonèení ze strany 18 (Pøátelské minerály) Kdo potøebuje doplnit železo v organismu, mùže využít železo obsažené v rostlinných potravinách. Je také dobré vìdìt, že v pøítomnosti vitamínu C a ovocných kyselin je organismus schopen vstøebat železo asi pìtkrát lépe. Jód je souèástí hormonu štítné žlázy (tyroxinu). Ten ovlivòuje v našem organismu skoro všechno. Je to taková „šedá eminence“ našeho tìla. Rozhoduje o využívání energie, ovlivòuje rùst a diferenciaci tkání a také mentální funkce. Zelí a jemu podobná zelenina obsahuje látky zhoršující vstøebávání jódu, ale na to, aby byla touto cestou u zdravého èlovìka vyvolaná struma (zvìtšení štítné žlázy), bychom museli jíst aspoò 2,5 kg zelí nebo kapusty dennì po dobu nìkolika týdnù. Lidé s nízkým pøíjmem jódu anebo poruchou funkce štítné žlázy by však mìli být na zelí opatrnìjší a nejíst je každý druhý den. Zinek je velice ambiciózní prvek – je potøebný pøi tvorbì genetického materiálu a aktivuje pøes sto enzymù. Je také souèástí enzymu, který rozkládá alkohol. Pøi pravidelném pití alkoholu jeho potøeba stoupá. Síra bývá oznaèována také jako „minerál krásy“, protože bez ní si vlasy a pokožka neudrží krásný zdravý vzhled. Je souèástí inzulínu. Chróm je souèástí látky GTF, která pomáhá inzulínu v jeho tìžké práci vypoøádat se s cukrem. O dostatek chrómu by se mìli zajímat zejména diabetici a kandidáti na cukrovku. Selen pomáhá udržovat pružnost našich tkání. Jeho množství ve stravì závisí také na množství prvku v pùdì. V organické podobì je pro nᚠorganismus velmi dùležitý. V anorganické podobì je však jedovatý. Tepelnou úpravou potravin a rafinováním obilnin na bílou mouku se ztrácí ètyøicet až padesát pìt procent selenu. Proto je naše strava na selen zpravidla chudá. Také jedovaté prvky, jako arzen (As), køemík (Si), olovo (Pb), nikl (Ni) jsou pro nᚠorganismus potøebné. Ovšem dostatek tìchto látek se nezajišuje polykáním arzenových zrnek, ani konzumací ovoce ze stromù kolem silnic. Všechny vitamíny a minerály jsou pro naše zdraví dùležité. Staèí nedostatek jednoho z nich, a pomalu se rozvíjejí nepøíjemné dùsledky. Z komplikovaných vztahù a úèinkù jednotlivých vitamínù a minerálù nemìjme žádný strach! Pestrá výživa, složená z obilnin, luštìnin, ovoce, zeleniny, oøechù a olejnatých semen, zabezpeèí všechny potøebné vitamíny a minerální látky v optimálním množství. Užívání syntetických prostøedkù by mìl zvážit vᚠlékaø. Z knihy Igora Bukovského „Hledá se zdravý èlovìk“. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.

Objednávám závaznì pøedplatné èasopisu zdravého životního stylu

PRAMENY ZDRAVÍ

za èástku 78,- Kè/pùlroèní pøedplatné (è. 1-3/2000) za èástku 148,- Kè/roèní pøedplatné (è. 1-6/2000) - vèetnì poštovného

Jméno a pøíjmení

Setkání povedou MUDr. Peter Pribiš (PP) a ing. Robert Žižka (RŽ). Vždy v úterý: 28. bøezna Výživa a migrény (PP) 11. dubna Srdeèní onemocnìní: jak se vypoøádat se zabijákem è. 1 (RŽ) 25. dubna Životní styl a násilí v nás i okolo nás (RŽ) 9. kvìtna Ucpané cévy: jak je vyèistit pøirozenou cestou (RŽ) 23. kvìtna Výživa a životní prostøedí (RŽ) 6. èervna Novinky ze svìta výživy (PP) KURZ ZDRAVÉHO VAØENÍ Zdraví, které chutná, se šéfkuchaøem Country Life Romanem Uhrinem. Vždy v úterý: 18. dubna Obìd – rychle, zdravì, levnì I 16. kvìtna Obìd – rychle, zdravì, drហII 13. èervna Veèeøe – i hodnì zdraví škodí PØÍR. LÉÈEBNÉ PROSTØEDKY Vždy ve ètvrtek: 6. dubna Aktivní uhlí (I. Špácová) 4. kvìtna Vodoléèba (M. Gomola) 30. kvìtna Nahlédnutí do Boží úterý! lékárny (I. Špácová) VÝUKA MASÁŽÍ Praktická výuka masáží – i pro vás. 4. dubna

Výuka masáží (Marek Gomola)

2. kvìtna

Autoterapie páteøe II (Ivana Hlouchová)

Pùlroèní pøedpl. Roèní pøedpl.

Datum

ZDRAVÍ A ŽIVOTNÍ STYL

Country Life, Melantrichova 15, P-1 Zaèátky vždy v 18.30 hod. Vstupné dobrovolné Další akce Klubu na str. 19!

Prosím o zasílání na následující adresu:

Adresa

KLUB ZDRAVÍ:

Podpis Vyplnìný lístek zašlete, prosím, na adresu redakce: U páté baterie 26, 162 00 Praha 6 (tel/fax: 02/2431-6406)

Na Slovensku rozesílá OZ Život a zdravie, Záhonok 1195/19, 960 01 Zvolen, tel/fax: (0855) 536-2585

Èasopis PRAMENY ZDRAVÍ Vydává Country Life s.r.o. U páté baterie 26, 162 00 Praha 6 tel/fax: (02) 2431-6406 Šéfredaktor: Ing. Robert Žižka Ilustrace: Olga Pazerini Registraèní èíslo MK ÈR 7115 Podávání novinových zásilek povolila Èeská pošta s.p., Odštìpný závod Praha, èj. nov 5445/95 ze dne 30.11. 1995