UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH VĚD Ústav porodní asistence
Jana Vařeková
Těhotenství otců – syndrom kuváda Bakalářská práce
Vedoucí práce: PhDr. Marie Dlabačová
Olomouc 2012
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a všechny použité
informační
zdroje
jsem
uvedla
v
seznamu
literatury.
Souhlasím současně s užitím práce ke studijním účelům.
V Olomouci dne 30. 6. 2012
….…………………… Podpis
Děkuji PhDr. Marii Dlabačové za trpělivost a odborné vedení mé bakalářské práce, za její cenné rady a připomínky. Rovněž děkuji i celé mé rodině za podporu, pochopení a pomoc.
„Když jste otcem a slyšíte hlas svého dítěte, cítíte, že tihle malí jedinci jsou podobní každému sevření vašich vnitřností.“ (Honoré de Balzac)
ANOTACE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Název práce: Těhotenství otců – syndrom kuváda Název práce v AJ: A pregnancy of fathers – a couvade syndrom Datum zadání: 2012-01-30 Datum odevzdání: 2012-06-30 Vysoká škola, fakulta, ústav: Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta zdravotnických věd Ústav porodní asistence Autor práce: Jana Vařeková Vedoucí práce: PhDr. Marie Dlabačová Abstrakt v ČJ: Předmětem bakalářské práce je problematika syndromu kuváda. Cílem práce bylo vytvořit přehledovou studii a popsat důvody ke vzniku kuvády, koho postihuje a její projevy v různých částech světa. Druhá část předkládá výčet fyzických a psychických příznaků, projevů chování u nastávajících otců a diagnostice. Poslední část se zabývá možnostmi terapie tohoto syndromu. Abstrakt v AJ: A main topic of this bachelors work is a „couvade syndrome“ problematics. A goal of this work was to create a survey study and to describe reasons of couvade development, whom it affects, and its discourses in different parts of the world. Second part of the work then presents a summary of physical and psychical symptoms, behavior of the expectant fathers and diagnosis. Last part then deals with a possible therapy for this syndrome.
Klíčová slova v ČJ: syndrom kuváda, těhotenství otců, otcovství, rituály, partner v těhotenství a při porodu Klíčová slova v AJ: couvade syndrome, father pregnancy, fatherhood, rituals, partner at pregnancy and at birth Rozsah: 39 stran
OBSAH
ÚVOD ............................................................................................................... 8 1 KUVÁDA Z HISTORICKÉHO HLEDISKA.................................................... 11 1.1 Hypotézy vzniku.................................................................................... 12 1.2 Charakteristika postižených jedinců...................................................... 14 1.3 Kuváda v jednotlivých kulturních podmínkách ...................................... 15 1.4 Těhotný otec v současnosti................................................................... 18 2 PŘÍZNAKY KUVÁDY.................................................................................. 20 2.1 Fyzické příznaky ................................................................................... 21 2.2 Psychické příznaky ............................................................................... 23 2.3 Projevy chování .................................................................................... 24 2.4 Diagnostika ........................................................................................... 25 3 TERAPIE KUVÁDY ..................................................................................... 27 3.1 Komunikace .......................................................................................... 27 3.2 Informovanost ....................................................................................... 27 3.3 Předporodní kurzy................................................................................. 28 3.4 Přítomnost otce u porodu...................................................................... 29 3.5 Kazuistika.............................................................................................. 30 DISKUZE........................................................................................................ 32 ZÁVĚR ........................................................................................................... 34 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ........................................... 36
7
ÚVOD
Spolu s proměnami společnosti se v historii měnil i význam otce a jeho postavení v rodině. Měnila se také
očekávání a normy kolem dobrého
otcovství. Otcovská role byla vždy definována a formována mnoha společenskými a kulturními faktory, které vytvářely a ovlivňovaly statut otců ve společnosti a v rodině, včetně jejich práv a povinností, které z role otce vyplývaly. Až 70. léta minulého století znamenala pro otce v západních společnostech přelomovou dobu. Podle úvah mnohých odborníků prochází mužství a otcovství jistým druhem krize a dochází ke zmatení rolí muže a otce. Objevily se
nové
ideály
otcovství,
které
odpovídají
současným
kulturním
a společenským trendům. Postupně tak opouštějí již překonaná tabu a dogmata minulých historických období. Hovoří se obecně o jiném otci či novém otci. Ten se od toho starého odlišuje především tím, že nemá potřebu definovat svou mužskou identitu v opozici vůči identitě ženské a bez obtíží přijímá pečovatelské úlohy, které přirozeně patří k rodičovství. Ale ještě i v dnešní době se tito otcové, angažovaní ve vztahu k rodině, setkávají s negativními reakcemi, především ve vrstevnických mužských skupinách (Sedláček, Plesková, 2008, s. 24-33).
Před dvěma roky jsem otěhotněla a loni v dubnu porodila syna. Můj partner byl u toho všeho a já brala jako samozřejmost jeho nenápadné přibývání na váze (vždyť přece skvěle vařím) i jeho obavy o finanční zajištění rodiny, až se dítě narodí a já zůstanu na rodičovské dovolené. Pořád dokola jsme mluvili o tom, jak zvládneme chod nové rodiny, jak se popereme s péčí o děťátko a jeho výchovou. Partner se mnou chodil do prenatální poradny, byl přítomný při ultrazvuku, mluvil na naše nenarozené dítě, hladil ho přes moje břicho, byl mi oporou při samotném porodu i po něm. A mně se nabízí téma k zamyšlení: byl můj partner postižený syndromem kuváda?
8
Hlavním cílem této práce je tedy shromáždit a nastudovat dostatek literárních zdrojů a vytvořit tak přehledovou studii. Základní problém jsem si stanovila v podobě otázky: Jaké informace byly publikovány o syndromu kuváda? Cíle určující konkrétní dílčí oblasti zkoumaného problému mé bakalářské práce:
Cíl 1: Předložit poznatky o důvodech vzniku syndromu kuváda, jaké muže postihuje a její projevy v různých částech světa.
Cíl 2: Předložit poznatky o fyzických a psychických příznacích, projevech chování u nastávajících otců a diagnostice syndromu kuváda.
Cíl 3: Předložit poznatky o možnostech terapie syndromu kuváda. Vstupní literaturou (ve výčtu řazeno abecedně) sloužící pro vymezení zkoumaného problému přehledové bakalářské práce mi byly následující publikace, které jsem pečlivě prostudovala a analyzovala: •
BURGESSOVÁ, Adrienne. Návrat otcovství: jak se stát moderním otcem. Brno: JOTA, 2004. 217 s. ISBN 80-7217-296-4.
•
FRIČ, Alberto Vojtěch. Indiáni jižní Ameriky. Praha: Mladá fronta, nakladatelství ČSM, 1957. 215 s. ISBN neuvedeno.
•
MAREK, Vlastimil. Nová doba porodní. Praha: Eminent, 2002. 260 s. ISBN 80-7281-090-1.
•
RICHTER, Robert. SHÄFER Eberhard. Kniha pro tatínky. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007. 176 s. ISBN 978-80-247-2083-8.
•
TRČA, Stanislav. Partner v těhotenství a při porodu. Praha: Grada Publishing, a.s., 2004. 108 s. ISBN 80-247-0869-8.
•
ZOJA, Luigi. Soumrak otců. Praha : Prostor, 2005. 306 s. ISBN 807260-145-8.
9
V období od prosince 2011 do dubna 2012 jsem za použití klíčových slov provedla rešerši z pramenů z let 1995 - 2012. Pro vyhledávání relevantních článků v podobě dostupných plnotextů byla použita databáze Medline, Google a Google Scholar. Celkem bylo nalezeno 43 článků. Bylo spolupracováno s Vědeckou knihovnou v Olomouci, kde byly také zapůjčeny všechny plnotexty k prostudování. K tvorbě přehledové studie bylo použito 32 článků v českém jazyce, z toho 9 z internetových zdrojů, a dvě bakalářské práce.
10
1 KUVÁDA Z HISTORICKÉHO HLEDISKA
Podle slovníku cizích slov znamená termín kuvade „souhrn obyčejů a magických
obřadů
vycházejících
z představ
o
ohrožení
rodičky
a novorozeněte při porodu a šestinedělí zlými silami, kdy riziko přebírá na sebe jakoby otec dítěte“ (Petráčková, Kraus et al, 2000, s. 440). Internetový on-line slovník popisuje kuvádu jako zvyk některých domorodých kmenů, kdy muž
imituje
těhotenství,
porod
a
šestinedělí
(http://slovnik-cizich-
slov.info/kuvada, [online], [cit. 2012-02-23]). Termín kuváda zavedl v roce 1865 anglický antropolog Edvard Burnett Tylor. Slovo kuváda (v angličtině couvade)
pochází z francouzsko-baskického
couver, což znamená připravovat se či sedět na vejcích (Skočovský, 2004, s. 22) a také vyklubávat se, líhnout (Krekulová, Honzák, 2010, s. 6-8, [cit. 2012-05-15]). Latinské slovo cubare má význam ležet (Stehlíková, [online], [cit. 2012-03-13]). E. B. Tylor chtěl tímto slovem popsat kmenové rituály otců, mezi které patřil i zákaz konzumace některých potravin nebo uléhání muže během porodu do postele vedle partnerky a simulování porodních bolestí (Burgessová, 2004, s. 118). Vebera píše, že porod byl po tisíce let záležitostí čistě ženskou. V pravěku rodily ženy samy, bez cizí pomoci, podobně jako jiné samice. Později při porodu pomáhaly starší ženy, které již dříve rodily. Tyto zkušené ženy se posléze specializovaly a svoji pomoc při porodu provozovaly jako živnost. Ale už před více než 2200 lety prožívali mužové současně jako rodičky, sami, odděleně, bolesti podobné těm porodním. První zprávy o asistenci mužů během porodu jsou z ostrova Rhodos (Vebera, 2004, s. 46-47). Jak píše Uzel, letopisci z tohoto ostrova popsali kuvádu jako mužské porodní divadelní představení a od té doby ho kronikáři a autoři mnoha spisů z různých zemí světa zaznamenali mnohokrát (Uzel, 2004, s. 3). Otec u porodu pak býval přítomný až po vzniku instituce rodiny a to v případě, že nebyla v blízkosti
11
žádná žena. Období středověku bylo pod silným vlivem církve, a tak nebylo dovoleno, aby byl u porodu muž přítomen (Vebera, 2004, s. 46). Krekulová a Honzák zmiňují řeckého historika Diodora Sicula, který asi 60 let př. n. l. zaznamenal, že pokud rodí žena na ostrově Korsika, manžel onemocní a po určitý počet dní leží na lůžku. Skotský antropolog
a etnolog James George Frazer v roce 1910 uvedl,
že nejednu čarodějnici upálili proto, že přenesla porodní bolesti z rodičky na jejího manžela (Krekulová, Honzák, 2010, s. 6-8, [cit. 2012-05-15]). Uzel k tomu dodává, že domnělou čarodějnici obvinili věřící nebo církevní otcové a mučila ji svatá inkvizice (Uzel, 2004, s. 3).
1.1 Hypotézy vzniku Dlouho se myslelo, že je kuváda pouze exotickou záležitostí nebo neurotickou reakcí mužů na novou životní situaci bez fyziologického základu. Až v nedávné době se názor odborníků změnil. Skočovský zmiňuje kanadskou psycholožku Anne Storeyovou, která se svými spolupracovníky zjistila, že u nastávajících otců v našich moderních podmínkách dochází k hormonálním změnám (Skočovský, 2004, s. 22). Za nejpodstatnější je považována emoční angažovanost nastávajícího otce, kdy se většinou jedná o první dítě, pak také vysoká míra prožívaného stresu a nízký
stupeň
osobnostní
zralosti.
Přemýšlelo
se
i
o
konverzních
mechanismech a teoriích o kompatii, což je výraz pro přílišné soucítění. Další úvahy
měly
neuropsychologickou
podstatu
a
nebyly
vyloučeny
ani
neurochemické signály – feromony. Většina autorů se shoduje na tom, že jde o „somatizovanou úzkost“, tedy úzkost, kterou nastávající otcové prožívají jen na tělesné úrovni a psychicky si ji neuvědomují (Krekulová, Honzák, 2010, s. 6-8, [cit. 2012-05-15]). Suchý a dle něj někteří další odborníci vysvětlují kuvádu jako vytěsněný pocit viny za to, že muž přivedl ženu do jiného stavu. S tímto názorem souhlasí i Uzel a dodává, že jde o psychicky podmíněnou reakci (Uzel, 2004, s. 3).
12
Tento mechanismus je pak zodpovědný za to, že nastávající otec skutečně pociťuje bolesti a křečovité stahy ve svém vlastním břiše. Sténá, převaluje se na lůžku a někdy je do nemocnice odvážen spolu s manželkou proto, aby i on byl předán do péče lékařů. Ve chvíli, kdy žena porodila, mužovy bolesti ustaly (Suchý, 2009, [cit. 2012-04-25]). Burgessová je ale jiného názoru. Domnívá se, že pravá kuváda má konkrétní účel a provádí se vědomě. Podle ní se objevuje výhradně ve společenstvích se slabými sňatkovými vazbami nebo tam, kde se majetek dědí po ženské linii a považuje se za způsob veřejného přiznání otcovství. (Burgessová, 2004, s. 118). Stackeová a Böhmová se zmiňují o tom, že hlavní smysl rituálního zapojení nastávajícího otce do porodu lze spatřit ve snaze odpomoci své ženě od porodních bolestí. Muž si tak jejich prostřednictvím potvrzuje i svoji roli otce ve společnosti (Stackeová, Böhmová, 2010, s. 261). Zoja píše, že kmenové společnosti nutí manžela, aby se prostřednictvím kuvády ztotožnil s úkolem své ženy proto, aby mu bylo drastickým způsobem zabráněno v hledání nových sexuálních objektů. Muž je v jistém smyslu zavalen péčí o dítě a trpí všemi úzkostmi a porodními bolestmi ženy. Někdy to dojde dokonce tak daleko, že opustí každodenní povinnosti a stráví na lůžku více času než jeho žena. Kmen žijící v úzkém spojení s přírodou se tímto způsobem snaží zkrotit sílu sexuálního pudu a upevnit monogamní smlouvu (Zoja, 2005, s. 206). Rastislavová popisuje etiologické teorie, které se zaměřují na vztah k rituálním událostem z řady kultur: držení diety, prožívání porodu v „zastoupení“ matky a vyčlenění ze společnosti. Další teorie příčiny syndromu kuváda jsou psychodynamické
(zajištění
legitimity
dítěte,
ambivalence
ve
vztahu
k manželce, žárlivost na těhotenství, forma identifikace, somatické vyjádření úzkosti) nebo biologické (vliv snížené hladiny testosteronu, zvýšené hladiny prolaktinu) (Rastislavová, 2008, s. 47).
13
1.2 Charakteristika postižených jedinců Mnoho odborníků zastává názor, jak píše Stehlíková i Suchý, že syndromem kuváda jsou postiženi zejména muži, kteří měli úzký vztah s vlastní matkou, že se tito muži chtějí identifikovat s těhotnou partnerkou, že jde o muže s nepřiznaným
strachem
z nastávajícího
otcovství.
Jsou
to
i
muži
s neuvědomovanou žárlivostí jak na ženino mateřství, tak na ještě nenarozené dítě. To může být vnímáno jako konkurent a příčina mužova odstrčení (Stehlíková, [online], [cit. 2012-03-13], Suchý, 2009, [cit. 2012-04-25]). Výskyt kuvády je častější u starších mužů, u mužů s těsnou vazbou na matku a manželů úzkostných žen, uvádí Rastislavová (Rastislavová, 2008, s. 47).
Chování mužů v rámci syndromu kuváda ovlivňují i hormony, o kterých bude zmíněno níže.
Testosteron Změny hladiny testosteronu popisuje Rastislavová. V prvním trimestru je hladina
testosteronu
stabilní,
pak
začne
klesat.
Pokles
pokračuje
až do třetího měsíce po narození potomka, kdy se hladina testosteronu stabilizuje na původní úrovni. Uvádí, že nastávající otcové měli oproti kontrolní skupině bezdětných mužů o 30% nižší hladinu testosteronu (Rastislavová, 2008, s. 47). To potvrzuje i výzkum Storeyové. Snížená hladina byla u poloviny budoucích otců během celého těhotenství, bezprostředně po porodu a i několik měsíců poté. U ostatních otců došlo k poklesu testosteronu pouze v období po porodu. Někteří vědci se domnívají, že nízká hladina tohoto hormonu může tlumit agresivní chování a naopak podporovat otcovskou péči a vazbu na dítě (Skočovský, 2004, s. 22). Prolaktin Tento hormon řídí mimo jiné tvorbu mléka u kojících matek a souvisí s projevy rodičovské péče u celé řady živočichů. Zajímavostí je, že byl zjištěn přímý vztah mezi prolaktinem a „otcovskou“ péčí u dvou rozdílných druhů
14
sladkovodních rybek: měsíčníka a koljušky tříostré. Jedná se o druhy, kde samečci staví jakousi obdobu hnízda z větviček a kořínků, do které lákají samičku. Po nakladení vajíček samička hnízdo opouští a o potomky se stará výlučně sameček. U další rybky terčovce zeleného, který pochází z vod Amazonky, byl také objeven vztah mezi prolaktinem a rodičovskou péčí. Prolaktin způsobuje u obou pohlaví této ryby jak zvýšení intenzity víření vody (dodávání kyslíku potomkům), tak větší uvolňování sliznatých buněk pokožky, které slouží k výživě čerstvě vylíhlých rybek. Podobné hormonální projevy byly sledovány i u ptačích samečků, od tučňáka až po zpěvné ptáky. Prolaktin u nich narůstá typicky během inkubace vajec a následně klesá po vylíhnutí mláďat. Prolaktin hraje podobnou roli i u savců, např. u křečka kalifornského a džungarského či kosmana bělovousého. U mužů byly hladiny tohoto hormonu zvýšeny několik týdnů před porodem. Zjistilo se také, že čím více prolaktinu nastávající otec měl, tím častěji uváděl některé z příznaků kuvády. Ne nadarmo se někdy prolaktin označuje jako hormon otcovství (Skočovský, 2004, s. 22). Estradiol Je jedním z hlavních ženských hormonů a v běžných podmínkách je u mužů přítomen pouze ve velmi malém množství, které běžné metody ani nezachytí. U nastávajících tatínků však byl zjistitelný téměř u sedmdesáti procent z nich (Skočovský, 2004, s. 22).
1.3 Kuváda v jednotlivých kulturních podmínkách Na území dnešního Španělska i v některých částech Asie provázel porod dítěte starobylý rituál: žena rodila v osamění mimo domov a bezprostředně po porodu začínala opět pracovat. Nastávající otec mezitím ležel v posteli sténající v bolestech. Snad aby tak odlákal pozornost zlých duchů od rodící ženy a žena jej po svém návratu nakrmila a zahrnula péčí. V některých
15
kulturách měl muž zakázáno jíst některé pokrmy, např. na Borneu směl muž jíst pouze ryži se solí a musel žít odděleně od ostatních buď sám, nebo se svou těhotnou ženou. V Irsku a Skotsku nosil nastávající otec kus oděvu své ženy, aby tak převzal část jejích porodních bolestí (Skočovský, 2004, s. 22). Stehlíková popisuje rituály v Papui Nové Guineji. V době, kdy byla žena těhotná, docházelo ke změnách v chování u jejího manžela. Ten svoji ženu uctíval, děkoval jí za to, že dokáže na svět přivést dítě, dělal její práce, šil těhotenské šaty, po setmění nekouřil, nežvýkal tabák, nepil omamné nápoje, nejedl kořeněná jídla. Když se přiblížila doba porodu, ulehl na lůžko a předstíral porodní bolesti, hlasitě křičel a lamentoval, plakal a naříkal, modlil se a monotónně zpíval, aby upoutal pozornost zlých duchů na sebe a tak zabezpečil narození zdravého potomka. Podobné rituály lze vysledovat i u obyvatel jižní Francie, u indiánů Mozatena v jižní Bolívii, u indiánů kmene Boróro v Jižní Americe a u mnoha afrických kmenů (Stehlíková, [online], [cit. 2012-03-13]). Další konkrétní případ kuvády popisuje Stackeová a Böhmová. Lze jej spatřit u šošonských mužů, zvaných též Hadí indiáni, žijících ve státě Utah a Colorado
v USA.
Ti
dodržují
na
znamení
účasti
s manželčiným
a potomkovým stavem přísný půst, kdy mohou jíst pouze chléb s vodou. Několikakilometrovým během pak šošonští muži přispívají k překonání manželčiných bolestí a k urychlení jejího „uzdravení“. Po narození potomka přichází rituální praktika, která muži přikazuje ponořit se do studeného potoka, čímž na sebe symbolicky přebírá roli dítěte, které je vykoupáno ve vodě teplé. Než dojde u dítěte a matky k obnovení rovnováhy a čistoty, musí žít sami v porodní chýši a otec je skutečně spatří až po několika týdnech (Stackeová, Böhmová, 2010, s. 261-262). Zajímavé porodní rituály popisuje Marek u Tibeťanů. O těhotnou ženu se stará nejen manžel, ale i ostatní rodinní příslušníci a zajišťují, aby jí nic nechybělo jak po fyzické, tak po duševní stránce. Těhotná žena je totiž ostatními vnímána jako velmi mocná a přirozeně schopná se spojit s božstvy a duchy. Jeden z rituálů při porodu spočívá v tom, že buď otec nebo kdokoli, kdo ctí morální závazek, udělá devět malých vrypů do kousku másla
16
a odrecituje stoosmkrát mantru (magické, posvátné slovo, jehož opakováním se dosahuje soustředění). Rituál je dovršený tak, že se přes máslo nakonec foukne. Tím se máslo stává posvěceným a nastávající otec je podává své ženě v posledních stadiích porodu, aby ho urychlil. U porodu je tedy otec přítomen a dokonce i pomáhá. Recituje mantru, čímž se údajně urychluje a usnadňuje porodní proces. Několik dnů po porodu zůstává rodina s novorozeným dítětem úplně sama. To jim umožňuje navázat vztah k dítěti, vykonat příslušné rituály a modlit se za jeho zdraví. Zhruba měsíc po porodu matka s novorozencem stále odpočívají, o domácnost se stará otec dítěte (Marek, 2002, s. 113-119).
Indiánský kmen Boróro lze nalézt ve střední Amazonii, v brazilském regionu Mato Grosso. Cestovatel A.V.Frič mezi těmito Indiány nějakou dobu pobýval a díky své pozici kouzelníka směl asistovat při porodu a tak i rozřešit problém kuváda. Ze suchého rákosu byl na břehu řeky postavený domek, do kterého byla přivedena rodička a ponechána o samotě a o hladu. Z boudy se postupem času ozýval ženský křik. Když dostoupal vrcholu, kmenoví šamani zapálili boudu z několika stran a vrhli se s křikem ke vchodu. Jejich řev přerušil nepopsatelný výkřik bolesti a pak všechno utichlo. Z kouře a hořící chatrče vyběhla maminka s nově narozeným děťátkem, skočila do říčky, přebrodila a přeplavala ji na druhou stranu, tam se otřepala a plavala zpět. Od starších žen přijala bambusový koš, do kterého uložila novorozeně, a zavěsila si jej na záda. Vzala si dřevěnou lopatku a šla do lesa sbírat jedlé kořeny. Tvářila se vesele a spokojeně. Zato její manžel vypadal uboze. Ležel na lůžku, naříkal a téměř všichni mužští obyvatelé kmene se k němu nahrnuli a tišili ho. Vypadal těžce nemocný a srdceryvně plakal. Přesto měl Frič pocit, že se snaží někoho napálit, protože nikdy neslyšel Indiána naříkat. Většina primitivních národů je přesvědčena, že původci nemocí jsou duchové, kteří vniknou do lidského těla, ideálně přes otevřenou ránu a napadají hlavně zesláblé jedince. Těmto duchům-bacilům připisují schopnost myšlení a vůle a myslí si, že je možné tyto neviditelné bytosti napálit (Frič, 1957, s. 50-52).
17
Honzák k tomu dodává, že smyslem kuvády je odlákat zlé duchy, kteří by mohli po porodu matku ohrozit (Honzák, 2011, s. 52).
1.4 Těhotný otec v současnosti Matka je první osobou, která dává dítěti pocit jistoty a důvěrnosti. Pro splnění tohoto úkolu je nutné, aby sama matka měla pocit bezpečí, neboť všechna pozitivní i negativní prožívání mají vliv na nenarozené dítě. Největší měrou jí toto může zajistit právě její partner. U otce je nejdůležitější schopnost být matce oporou a vytvořit jí i spolu s ní společenství naplněné citovou jistotou (Balharová, 2004, s. 6). Nastávající rodiče by měli vnímat tělesné i duševní změny u sebe navzájem, podporovat se a sdílet přípravy na nové období života (Václavová, 2004, s. 12). Role partnera začíná již mnohem dříve, než nastane samotný porod. V dnešní době jsou nastávající otcové mnohem více zapojeni do celého děje než v minulosti. Doprovázejí své těhotné partnerky do těhotenských poraden, jsou přítomni u ultrazvukového vyšetření plodu, navštěvují předporodní kurzy, společně se svými ženami vybírají porodnici, nakupují výbavu pro miminko. Prožívají tak spoustu nových pocitů radosti z příchodu dítěte, ale i obavy o jeho zdraví (Pařízek, 2005, 2006, s. 215-216). Bývá pravidlem, že těhotná žena se zaoblujícím se bříškem přitahuje pozornost,
vzbuzuje
ochranitelské
tendence
a
je
zahrnována
péčí
a starostlivostí. Jen málokoho napadne, píše Suchý, že muž vedle ní může prožívat stejnou těhotenskou nevolnost a potýkat se s vlastní rozbouřenou hormonální hladinou. Průměrný prototyp muže vnímá těhotenství své ženy nepřímo, prostřednictvím přibývajících omezení a novinek ve společném soužití (Suchý, 2009, [cit. 2012-04-25]).
Nastávající rodiče také začínají budovat hnízdo, vyklízí byt, přestavují dům, postupně zařizují dětský pokoj. Mnoho mužů vnímá blížící se otcovství jako
18
fantastický pocit a stát se tátou je pro ně obohacením stávajícího života. Dítě přináší do partnerského života nový smysl a závazek, díky kterému jsou otcové nepostradatelní. Spoustu nastávajících otců ale trápí i méně radostné myšlenky spojené s přechodem od role muže k funkci táty. Otcové nesou velkou zodpovědnost a jsou konfrontováni s celou řadou otázek. - Je správná doba, kdy se mám stát otcem? - Nejsem na tuto roli příliš mladý či starý? - Do jaké míry dítě omezí mou svobodu? - Bude mé dítě zdravé? - Zvládne má partnerka těhotenství a porod? - Můžeme si dítě finančně a časově dovolit? - Jak se změní náš partnerský vztah, naše osobnosti? - Změní se má partnerka po fyzické stránce? - Nastanou změny v našem intimním životě? K otcovství tedy patří vedle velkého těšení se na dítě také mnoho starostí a obav. Tak je převzetí role otce velmi napjatou životní etapou (Richter, Schäfer, 2007, s. 4-15).
19
2 PŘÍZNAKY KUVÁDY
Syndrom kuváda je souborem obtíží, kterými trpí partneři či manželé těhotných žen. Krekulová a Honzák citují Johna C. Nemiaha z prvního vydání Comprehensive Textbook of Psychiatry: „Konverzní symptomy simulují tělesnou nemoc…základním mechanismem je identifikace s příznaky nemoci u osoby, s kterou má identifikující se osoba úzký vztah… Někdy lze vidět těžké rytmické břišní bolesti u muže, jehož žena právě rodí… Tato identifikace s ženským objektem a ženskou funkcí má svůj příklad ve fenoménu couvade u primitivních kmenů.“ Netypické potíže lze najít přibližně u 20% manželů těhotných žen, Krekulová a Honzák ale udávají rozmezí 11-65% a výskyt hlavně ve třetím trimestru gravidity. Se syndromem kuváda je možné se setkat po celém světě, bez ohledu na etnickou příslušnost, kulturní zvyky, historické období nebo ekonomickou úroveň (Krekulová, Honzák, 2010, s. 6-8, [cit. 2012-05-15]). Skočovský uvádí 10-30% postižených otců, ovšem v závislosti na zvolených kritériích i podstatně více (Skočovský, 2004, s. 22). Netypické potíže udává podle Stehlíkové 11-35% partnerů těhotných žen, obvykle začátkem a posléze koncem těhotenství (Stehlíková, [online], [cit. 2012-03-13]). Syndrom kuváda se týká těhotenských symptomů a jak se domnívá Burgessová,
údajně
jej
zažívá
velký
počet
nastávajících
otců,
ale
ve skutečnosti ho neprožívá nikdo. Lewis zjistil, že šest procent dotazovaných mužů hovořilo sice o fyziologických symptomech, mnohé z nich ale neměly žádnou
podobnost
s běžnými
symptomy
provázejícími
těhotenství
(Burgessová, 2004, s. 118). Krýslová s Novákovou jsou jiného názoru. Podle nich se neví příliš mnoho o tom, jak nastávající otcové prožívají těhotenství. l přesto se uvádí některé jejich projevy a reakce, které naznačují, že svoje rodičovství prožívají intenzivněji, než je na první pohled patrné. Syndrom kuváda definují jako fyzické příznaky budoucích otců a je prý odvozený od jisté kultury žijící v jižním
20
Pacifiku. Muž se při kuvádě chová podle rituálního zvyku a prožívá situaci ženy během porodu (Krýslová, Nováková, 1995, s. 184-185).
2.1 Fyzické příznaky Skočovský uvádí tělesné příznaky, jako je nechutenství nebo naopak touha po určitém druhu jídla, trávicí potíže, nevolnost a zvracení, bolesti hlavy a zubů (Skočovský, 2004, s. 22). Stehlíková ještě dodává pálení žáhy, bolesti žaludku, bolesti v křížové oblasti, bušení srdce, zvýšené pocení, pocity plynatosti, zvýšené vypadávání vlasů, otoky končetin, mravenčení v končetinách, poruchy spánku, zvýšenou únavu (Stehlíková, [online], [cit. 2012-03-13]). Dále to mohou být, dle Krekulové a Honzáka, záchvaty atypických chutí, diskomfort v trávicím ústrojí, zvýšený apetit s výrazným váhovým přírůstkem, nechutenství, zácpa nebo průjmy, častější nucení na močení (Krekulová, Honzák, 2010, s. 6-8, [cit. 2012-05-15]). Jak se domnívá Uzel, příznaky časného těhotenství může u některých mužů vyvolat zdůrazňování těhotenských strastí a utrpení. Láskyplný muž pak trpí ranními nevolnostmi a zvracením (Uzel, 2004, s. 3). Rastislavová popisuje výskyt somatických potíží mužů obvykle ve 3.- 4. měsíci těhotenství, poté pomalu klesají a výrazný nárůst je opět až v posledních dvou měsících před porodem (Rastislavová, 2008, s. 46-47).
Tloustnutí Americká antropoložka Toni Zieglerové se svým týmem objevila obdobu syndromu kuváda i u opic a našla pro něj celkem logické evoluční vysvětlení. Výsledky tohoto výzkumu byly zveřejněny ve vědeckém časopise Biology Letters. Vědci zkoumali 11 samečků tamarina pinčího a 14 samečků kosmanů bělovousých během březosti jejich samic. Tyto jihoamerické opice žijí trvale v párech a samci se významnou měrou podílejí na péči o mláďata. Poměry
21
v opičích rodinách tak do určité míry připomínají poměry v rodinách lidských. Kosmani a tamarini během březosti svých samiček výrazně přibrali na váze a někteří vážili na konci sledovaného období až o 20% více než na začátku. Podle Zieglerové je to příprava na krušné časy, které opičímu samci nastanou po příchodu potomků na svět. Tukové zásoby jim pomohou tuhle námahu zvládnout a zvýší tím šanci mláďat na přežití. Zieglerová spekuluje o tom, že syndrom kuváda může být u lidských otců dědictvím z dob, kdy bylo nahromadění energie ve formě tělesného tuku pro nastávající otce výhodné, protože jim narození potomků přinášelo více starostí a námahy. Za tloustnutí může být zodpovědná zvýšená produkce prolaktinu, ale i fakt, že muž mění svůj denní režim v souladu s režimem své těhotné partnerky. Nastávající otec více odpočívá a jí, což stačí k tomu, aby přibral na váze. (http://www.rozhlas.cz/leonardo/priroda/_zprava/222322,
[online],
2006
[cit. 2012-04-14]).
Další výzkum zaměřený na dopad těhotenství na budoucí otce provedla společnost Onepoll a zúčastnilo se ho 5 tisíc nastávajících otců. Jedna čtvrtina mužů přiznala, že museli postupně obměnit svůj šatník a nakoupit oblečení větší velikosti. Důvodem pro přibývající kilogramy byl pro čtvrtinu mužů soucit s tloustnoucí partnerkou; z čisté loajálnosti se začala přejídat a přibývat na váze. Pětina účastníků experimentu tvrdila, že jim partnerky začaly podávat větší porce jídla. Dalším důvodem k přejídání bylo pro 41% mužů velké množství zakoupených
nezdravých
pamlsků.
Dvaačtyřicet
párů
trávilo
během
těhotenství více času v restauracích, což štíhlé linii také neprospělo. Nejoblíbenějšími jídly nastávajících otců v průběhu těhotenství byly pizza, čokoláda a smažené brambůrky. Mnoho mužů se také překvapivě přiznalo ke zvýšené konzumaci piva, které se mezi dietní nápoje jistě neřadí. Objem pasu zkoumaných mužů se zvětšil v průměru o 5 centimetrů (Svobodová, 2009, [cit 2012-05-06]).
22
2.2 Psychické příznaky Krekulová a Honzák řadí mezi psychické příznaky emoční poruchy, jako jsou deprese a úzkostné stavy (Krekulová, Honzák, 2010, s. 6-8, [cit. 2012-05-15]), Stehlíková navíc zmiňuje nervozitu, přecitlivělost, smutek, strach a rozčílení bez příčiny (Stehlíková, [online], [cit. 2012-03-13]). Dále to může být podrážděnost, neklid, změny nálad a nechuť k sexu (http://www.abctehotenstvi.cz/txt/tehotenska-nevolnost-otcu-to-je-couvadesyndrom, [online], [cit. 2012-05-15]). Krýslová a Nováková ještě navíc uvádějí pocity obav o přiměřené finanční zajištění rodiny, o dostatek vlastní zodpovědnosti, sil a trpělivosti (Krýslová, Nováková, 1995, s. 185). Psychoantropolog Robert L. Munroe publikoval v časopise Journal of CrossCultural zajímavou studii. V polovině minulého století zkoumal v několika nativních kulturách nedotčených globalizací muže, kteří zde poměrně často prožívali těhotenské symptomy, jako jsou ranní nevolnosti, podivné chutě, bolesti zubů, pálení žáhy, závratě, slabosti a také porodní bolesti. V ojedinělých případech si muži dokonce synchronně s menstruací své manželky způsobovali krvácení. Muži jen prostě přebírají příznaky, kterými trpí jejich manželka. Navštíví-li pak postižený muž lékaře, ten obvykle nenajde žádné objektivní změny, které by zmíněné potíže vysvětlovaly. A muži většinou tyto „slabošsky ženské“ charakteristiky
kompenzují
projevy
„mužnými“,
tj.
divokými
rvačkami,
nadměrným pitím alkoholu a fyzickým ubližováním manželkám. Autor této studie uvádí, že se jedná o nejistotu v mužské roli, která je způsobená výchovou, při které se chlapci v časném věku pohybují ve výhradně ženském prostředí a postrádají mužské vzory (http://www.hobbystranky.cz/zajimavosti/couvade-syndrom-aneb-trabletehotneho-tatinka, [online], [cit 2012-05-08]). Americký psychiatr Kyle D. Pruett v roce 1988 publikoval výzkum zaměřený na nastávající otce. Ti se často obraceli na zubaře se svými bolestmi zubů a dásní, kdy jim bolesti migrovaly v dutině ústní. Tento autor uvádí také
23
newyorskou studii Rochestera, který zjistil, že jedna čtvrtina jeho vzorku budoucích otců mělo v průběhu těhotenství svých žen různé gastrointestinální potíže. Ty neměli ani před, ani po těhotenství. Krýslová a Nováková uvádějí zkušenosti
ze
své
vlastní
poradenské
práce
s mladými
rodinami.
Zaznamenaly, že je poměrně častý výskyt mužů s prudkými bolestmi hlavy v době porodu, kterého se nezúčastnili (Krýslová, Nováková, 1995, s. 185).
2.3 Projevy chování Stehlíková se domnívá, že dnes již nelze mluvit o pradávném obřadu či rituálu, ale pouze o syndromu kuváda (Stehlíková, [online], [cit. 2012-03-13]). I Suchý se přiklání k tomu, že se kuváda v moderní společnosti nepovažuje za rituál, ale spíše za psychologickou záležitost (Suchý, 2009, [cit. 2012-0425]). Role muže prošla v současné civilizované rodině i společnosti dlouhodobým vývojem a dosáhla mnoha změn. Tím se změnil i přístup mužů k těhotenství a porodu ženy, píše Stehlíková. Je to důsledkem nárůstu obyvatel, vznikem měst
a tím větší anonymity, stěhování za prací, budování kariéry
a zabezpečení rodiny ze strany muže. Za srovnatelné s rituály kuvády, pozorované během těhotenství partnerky, můžeme považovat např. společné návštěvy gynekologa, přítomnost otce při ultrazvukovém vyšetření, účast na předporodních kurzech, získávání informací z odborné literatury nebo od zkušených rodičů, společná změna životosprávy, postupné odmítání zlozvyků, společné chystání „hnízda“ (hledání vhodnějšího bydlení, zařizování dětského pokoje, nakupování výbavičky pro dítě), zařízení dovolené muže na den porodu a na období po porodu, odvoz ženy do porodnice. V době porodu to jsou pak projevy chování, které se v porodnici od nastávajícího otce očekávají: muž bývá prostředníkem mezi rodičkou a personálem, utváří intimní atmosféru, dohlíží na ženu ve sprše, ve vaně, provádí masáže v křížové oblasti, hlídá intervaly mezi kontrakcemi a délku
24
jejich trvání, pomáhá ženě s dýcháním, při samotném porodu drží ženu za ruku, podpírá její hlavu, přestřihuje pupečník, účastní se prvního ošetření novorozence, pořizuje fotodokumentaci, informuje rodinu (Stehlíková, [online], [cit. 2012-03-13]).
2.4 Diagnostika Těhotenské příznaky u nastávajících otců, odtrženy od prapůvodního magického rituálu, který je možné pozorovat u „primitivních národů“, vystupují zdánlivě samostatně jako onemocnění, pro které se nenajde přiměřené patologicko-anatomické vysvětlení (Honzák, 2011, s. 52). Pokud
nastávající
otec
trpí
některými
z příznaků
syndromu
kuváda,
pak většinou skončí v péči praktického lékaře. Těchto otců je podle Krekulové a Honzáka okolo 25%. Další zhruba polovina mužů je pak klientelou gastroenterologa. Doporučení psychiatrického screeningu jako prvního kroku při diagnostice gastroenterologických pacientů není podle autorů ideálním řešením (Krekulová, Honzák, 2010, s. 6-8, [cit. 2012-05-15]).
Dissociativní (konverzní) poruchy Pojmem dissociativní (shodný s pojmem disociační) mechanismus označil na přelomu 19. a 20. století francouzský psychiatr Pierre Janet oddělení určitého obsahu myšlení od vědomé roviny. Skutečnosti vytěsněné z vědomí mohou být nahrazeny somatickým příznakem (mechanismus konverze). Proces
disociace
a
konverze
je
zařazen
k nevědomým
obranným
mechanismům psychiky a slouží k vyrovnání se se stresovými situacemi (Bouček et al, 2006, s. 134-135). V minulosti byly projevy spadající nyní pod pojem „dissociativní poruchy“ spojovány s hysterií, dnes jsou novou diagnostickou kategorií. Vyskytují se po traumatizující události, při neřešitelných a nesnesitelných problémech nebo při vážně narušených interpersonálních vztazích. Podle mezinárodní
25
klasifikace psychických poruch a poruch chování mají označení F 44 (Nývltová, 2010, s. 73). Jsou zařazeny pod neurotické poruchy, poruchy vyvolané stresem a somatomorfní poruchy, označené F 40 - 49 (Bouček et al, 2006, s. 121). Projevy se objevují náhle a porucha trvá relativně krátce (několik týdnů až měsíců). Konec poruchy je stejně náhlý jako její začátek (Nývltová, 2010, s. 73). K diagnostikování dissociativní poruchy nesmí být prokázána žádná somatická porucha, jež by mohla vysvětlit příznaky této poruchy. Dalším kritériem je existence jasného časového vztahu mezi začátkem příznaků poruchy a stresovými událostmi, problémy nebo potřebami (Bouček et al, 2006, s. 135).
Důležitost anamnézy zdůrazňuje Krekulová a Honzák, jenomže pacienti se nejeví vždy zcela věrohodní. Proto je nezbytné opírat se více o výsledky pomocných vyšetření, jako jsou vyšetření krve, moče a stolice, gastroskopie, kolonoskopie, ultrazvuk, psychiatrické vyšetření a podobně. Mezioborová komunikace
gastroenterologů a psychiatrů
je
ale omezená
a
brání
se jí i samotní pacienti, což daný stav komplikuje a stanovení diagnózy se prodlužuje (Krekulová, Honzák, 2010, s. 6-8, [cit. 2012-05-15]).
26
3 TERAPIE KUVÁDY
Léčení je snadné, píše Honzák, pokud lékař nahlédne na souvislost příznaků s partnerčiným těhotenstvím a tento náhled zprostředkuje i pacientovi (Honzák, 2011, s. 52).
3.1 Komunikace Rastislavová uvádí, že o psychický stav nastávajících otců se odborníci příliš nezajímají a ti pak zůstávají se svými problémy sami. V období těhotenství a po porodu tak vznikají první partnerské problémy. Podle ní je prevencí otevřená komunikace a akceptování všech pocitů mezi partnery. Záleží na schopnosti naslouchat, respektovat se a hledat kompromisy i na zralosti osobnosti partnerů a na vztahu (Rastislavová, 2008, s. 46). Rozhovor pomáhá téměř vždycky. Zbavuje tlaku a osvobozuje. Je důležité mluvit s partnerkou již v době těhotenství, podělit se o své radosti, přání, očekávání i obavy. Významně může prospět rozhovor mimo partnerský vztah. Buď s vlastním otcem o tom, jak kdysi vnímal narození svých dětí, a nebo existují různé poradny pro muže a otce (Richter, Schäfer, 2007, s. 16). Také Trča se přimlouvá, aby nastávající otcové hovořili se svou partnerkou o těhotenství samotném i vyvstalých problémech a zdůrazňuje důležitost informovanosti (Trča, 2004, s. 11-12).
3.2 Informovanost Z výzkumu na téma otec u porodu vyplynul docela zarážející fakt: téměř polovina respondentů (nastávajících otců) nehledala žádné informace
27
o těhotenství a porodu. Navrátilová si klade otázky, proč tomu tak je, proč se tito muži žádným způsobem nepřipravovali nebo nechtěli připravit. Chtějí se tito
muži
vůbec
něco
dovědět?
Autorka
výzkumu
se
přimlouvá
za kvalitnější edukační program pro nastávající otce (Navrátilová, 2008, s. 79-80).
3.3 Předporodní kurzy Podle endokrinologa Todda B. Nippoldta z Mayo Clinic (Spojené státy americké, Minnesota) je řešením návštěva předporodních kurzů určených pro otce.
Možná
právě
informovanost
a
spoluprožívání
očekávaného
rodičovství je lékem, který pomůže mužům lépe syndrom kuváda zvládnout (http://www.abctehotenstvi.cz/txt/tehotenska-nevolnost-otcu-to-je-couvadesyndrom, [online], [cit. 2012-05-15]). Rastislavová
píše
o
podpoře
komunikace
v páru,
o
porozumění
pro ambivalentní pocity otců, podpoře společných zážitků páru v těhotenství, umožnění nastávajícím otcům sdílet své prožitky a emoce v předporodních kurzech. Toto vše je podle autorky úkolem porodní asistentky (Rastislavová, 2008, s. 47). Zastáncem přípravných kurzů pro tatínky je i Čermáková. Podle ní je absolvent takového kurzu sebevědomější a situace ho nezaskočí. Je aktivnější v pomoci rodičce a jeho chování bude na rodičku působit zklidňujícím dojmem a ta tak získá větší pocit bezpečí (Čermáková, 2010, s. 78). Matějček a kolektiv nastávajícím rodičům odborné kurzy také doporučují (Matějček et al, 2004, s. 19). Předporodní přípravu považují za vhodnou i Stackeová a Böhmová. Podle nich rozvíjí vrozené otcovské kompetence, připravuje k rodičovství. Zmiňují Ligu otevřených mužů, neziskovou organizaci, která vede předporodní přípravu přímo pro nastávající otce (Stackeová, Böhmová, 2010, s. 274). U otců, kteří se více zajímají o partnerčino těhotenství, se nevyskytují psychosomatické stresové faktory. Tito dobře připravení otcové si budují vztah
28
již s ještě nenarozeným dítětem a i po porodu k dítěti zaujímají mnohem pozitivnější a bližší vztah. A pečující otcové jsou pro děti přínosem, dodává Burgessová (Burgessová, 2004, s. 120-121). Blažková zkoumala prožívání a zvládání zátěže otců u porodu. Porovnávala dvě skupiny mužů, z nichž první absolvovala předporodní kurz, druhá skupina nikoliv. Z výsledků vyplývá, že pokud muži projdou předporodní přípravou, která je srozumitelně, vhodně a objektivně podaná, mohou být při porodu méně psychicky zatížení. Jsou si jistější v asistenci u porodu oproti mužům, kteří předporodní přípravu neabsolvovali (Blažková, 2011, s. 55-56).
3.4 Přítomnost otce u porodu Krýslová a Nováková věří, že neinformovanost ženy o mužově prožívání jejího těhotenství a narození dítěte může vést k nedorozuměním a zkomplikovat oběma zvládání postupné přeměny jejich dynamického partnerského vztahu na triádu matka-otec-dítě. Muži uvádějí, jak je pro ně důležité „komunikovat“ s dítětem přes břišní stěnu matky a prostřednictvím dotyků sledovat jeho pohyby a „poslouchat ho“. Navázání blízkého vztahu k dítěti v průběhu těhotenství může být podle autorek umocněné otcovou přítomností při porodu. Z výzkumu K.D. Pruetta (1988) vyplývá, že otcové, kteří se účastnili porodu, dokáží o dítěti více mluvit, projevují k němu od začátku intimnější náklonnost a jsou schopní lépe popsat jeho tělo i temperament. A proto má včasné zapojení otce do počátků života dítěte velký význam pro utváření těch důležitých psychologických postojů, které tvoří základ pro rodičovské přijetí dítěte (Krýslová, Nováková, 1995, s. 185).
Uzel také souhlasí s přítomností otce u porodu. Nastávající otec se nemusí doma svíjet v bolestech, ale může doprovodit rodičku na porodní sál a tam absolvovat dnes tak módní záležitost „být otcem u porodu“. Dále se domnívá, že v okamžiku, kdy se narodí dítě a toto je sděleno otci, kuváda jako zázrakem mizí. (Uzel, 2004, s. 3).
29
Čermáková však píše o tom, že pokud žena partnera u porodu nechce, měl by on toto její rozhodnutí respektovat. Některé ženy vnímají porod jako čistě ženskou, intimní záležitost a přítomnost muže by je mohla rušit (Čermáková, 2010, s. 78). Mezi odborníky i laiky se objevují příznivci i odpůrci přítomnosti otce u porodu, jsou rozporné názory i výsledky výzkumů. Některé z nich zmiňuje Stackeová a Böhmová. Pro otce u porodu hovoří například zahraniční studie Gungora a Bejiho
(2007),
Cronenwetta
a
Newmarka
(1974),
Nicholse (1993),
Pestvenidze a Bohrera (2007). Výzkumy s pozitivními výsledky provedli na území České republiky Kavan a Konvalinová (1993), Koťátková, Malík, Postupa a Vlček (1992). Největším odpůrcem a kritikem fyzické účasti otce u porodu je francouzský porodník Michel Odent. Podle něj může být porod za účasti otce delší a bolestivější, může ochromit sexuální vztah, muž spíše stimuluje místo potřebného klidu (Stackeová, Böhmová, 2010, s. 265-270).
3.5 Kazuistika Krekulová a Honzák popisují kazuistiku mladého muže, který trpí funkčním horním dyspeptickým syndromem, výrazně připomínajícím syndrom kuváda. Pacient udává opakované ranní zvracení, nechutenství, časté nucení na stolici, bolesti v epigastriu a křečovité bolesti břicha. Byla provedena základní vyšetření a doporučena dieta s vyloučením mléčných výrobků, předepsány
léky
vhodné
při
gastrointestinálních
potížích
(mimo
jiné
omeprazol, metronidazol, klarithromycin, metamizol). Při psychiatrickém vyšetření, které pacient zpočátku odmítal, bylo zjištěno z časové osy, že jeho potíže začaly před rokem, stejně jako partnerčina gravidita. Obtíže pacienta kulminovaly na konci těhotenství a po porodu. Diagnóza funkční horní dyspepsie (označení F 45.31), kterou lze zařadit do podskupiny označované jako couvade syndrom, byla potvrzena, pacient dostal písemný materiál popularizující tuto problematiku a souhlasil i s nabídkou psychoterapeutické
30
podpory a psychofarmakoterapie (Krekulová, Honzák, 2010, s. 6-8, [cit. 201205-15]).
Dále Honzák zdůrazňuje anamnézu a rodinnou terapii, kognitivně behaviorální terapii, z léků anxiolytika, která odstraňují úzkost, napětí, strach (Honzák, [online], [cit. 2012-04-23]).
31
DISKUZE
Původní charakteristika syndromu kuváda se týkala pouze dob minulých, později pouze „primitivních národů“. První zmínky o syndromu kuváda se datují několik desítek let před naším letopočtem. Letopisci z ostrova Rhodos považovali kuvádu za porodní divadelní představení, Tylor ji popisuje spíše jako kmenové rituály otců. U rozličných národů v zemích po celém světě probíhala kuváda vždy s nějakou obměnou, podstata ale zůstala stejná: šlo o snahu odlákat od rodící ženy zlé duchy, aby byl porod snadný a dítě se narodilo zdravé. Rituály začínaly již v době těhotenství, kdy manželé gravidních žen nesměli to a ono nebo naopak museli provádět určité věci. Současní odborníci se shodují na tom, že syndrom kuváda nevymizel, jen se vyskytuje u moderních nastávajících otců v jiné podobě. U všech postižených mužů je to stejné: se svými těhotnými partnerkami navštěvují prenatální poradny, předporodní kurzy, jsou přítomni u porodu, přizpůsobují svou životosprávu těhotné ženě, odmítají zlozvyky, společně s partnerkou chystají „hnízdo“. Mnoho výzkumů potvrzuje u mužů postižených kuvádou výskyt fyzických příznaků, které jsou velice podobné těhotenským obtížím. Na jejich výčtu se odborníci shodují, stejně tak na seznamu příznaků psychických. Fyzické obtíže jsou víceméně obtížemi gastrointestinálními, proto je velice těžké stanovit diagnózu. Většina autorů se shoduje na tom, že syndrom kuváda postihuje zhruba 20% mužů. Krekulová a Honzák uvádějí rozmezí mnohem větší: 11-65%. Autoři jsou přesvědčeni, že kuváda postihuje především muže s velmi blízkým vztahem se svou matkou. Suchý i Stehlíková navíc přidávají muže žárlící na ženino těhotenství, Rastislavová zase starší muže a manžele úzkostných žen. Nastávající otcové jistě prožívají současně jak radost z přicházejícího potomka, tak existenční obavy. A toto se musí „někde“ projevit. Názory ohledně vzniku se různí. Někteří autoři se domnívají, že se jedná o úzkost, kterou nastávající otcové prožívají pouze na tělesné úrovni, ale psychicky si ji neuvědomují. Proto Honzák řadí syndrom kuváda mezi
32
psychiatrické poruchy, kdy skutečnosti vytěsněné z vědomí mohou být nahrazeny somatickým příznakem. Uzel je názoru, že jde o psychicky podmíněnou reakci. Nesouhlasí Burgessová, která tvrdí, že se kuváda provádí vědomě a považuje se za způsob veřejného přiznání otcovství. Zoja zmiňuje kmeny, které doslova nutí muže, aby se ztotožnili s úkolem své ženy proto, aby jim bylo zabráněno v hledání nových sexuálních objektů. Syndrom kuváda lze u nastávajících otců potvrdit vyšetřením hladiny hormonů. Rastislavová uvádí pokles testosteronu, což potvrzuje i výzkum Storeyové. Skočovský ještě dodává zvýšení prolaktinu u mužů před porodem jejich partnerek a zvýšenou hladinu estradiolu. Zajímavostí je, že tyto hormonální změny neprobíhají pouze u lidí, ale najdeme je u mnoha druhů ryb, ptáků a savců. V žádné literatuře ale nebylo zmíněno, zda se tato vyšetření provádí při podezření na kuvádu. Ani konkrétních možností terapie syndromu kuváda jsem v literatuře nenašla mnoho. Buď se léčí fyzické příznaky v ordinacích praktických lékařů či gastroenterologů,
málo
z nich
však
pomyslí
právě
na
kuvádu.
Až psychiatrické vyšetření nebo podrobná anamnéza (na kterou nebývá mnoho času) mohou odhalit časovou souvislost mezi příznaky postižených mužů a těhotenstvím jejich partnerky. Uzel se domnívá, že obtíže skončí ve chvíli, kdy žena porodí. Opravdu je tomu tak? Nepokračuje kuváda i v době několika týdnů či měsíců po porodu? Bylo by to jistě zajímavé téma pro výzkum. Podporou pro postižené tatínky může být kvalitní komunikace v partnerském vztahu, výzkumy potvrzují pozitivní přínos předporodních kurzů. Z výzkumu Navrátilové vyplynulo, že téměř polovina nastávajících otců nehledá žádné zdroje informací o těhotenství a porodu. Proč? Mnohé výzkumy potvrzují, že přítomnost otce u porodu je vnímána velice kladně jak ze strany rodiček, tak ze strany otců. Je však důležité respektovat přání některých žen, které své muže u porodu nechtějí. Odpůrcem otců u porodu je i Odent.
33
ZÁVĚR
Předkládaná bakalářská práce je věnována problematice syndromu kuváda. Hlavním úkolem bylo shromáždit a nastudovat dostatek literárních zdrojů, ze kterých jsem následně vytvořila přehledovou studii. Byly stanoveny 3 cíle a ke každému cíli přiřazen přehled poznatků od různých autorů ve formě kapitol a podkapitol, které vychází ze zdrojů uvedených v seznamu bibliografické literatury. První cíl shrnuje informace o syndromu kuváda z historického hlediska. Předkládá definici kuvády i původ samotného slova. Termín kuváda byl sice zaveden až v roce 1865 anglickým antropologem Tylorem, zmínky o tomto syndromu jsou však staré více jak 2200 let. Od nepaměti ženy rodily někde v tichosti samy, skryty očím ostatních, později za pomoci zkušených žen či porodních bab. Muži se většinou porodního děje neúčastnili. A pokud ano, pak prožívali porod své ženy velice podobně jako ona. Prapůvod tohoto chování je v rituálech dávných civilizací, primitivních kmenů a indiánů. Názory na vznik syndromu kuváda se různí, postižení jedinci však mají velice podobné příznaky. V dnešní době jsou nastávající otcové mnohem více zapojeni do triády těhotenství – porod – péče o dítě, což s sebou může přinášet i určitou dávku stresu a spoustu otázek ohledně dalšího fungování nové rodiny. Ve druhém cíli předkládám souhrn příznaků syndromu kuváda. Postižených mužů je v populaci v průměru asi 20% a trpí příznaky jak fyzickými, tak psychickými. Mezi fyzické příznaky je zařazena nevolnost a zvracení, nechutenství nebo naopak nadměrná konzumace jídla, bolesti různých částí těla, únava a další. Z psychických příznaků dominují úzkostné stavy a deprese, dále to může být smutek, přecitlivělost, změny nálad a podobně. Příznaky zcela jistě připomínají obtíže těhotných žen. Kuváda již není v dnešní době rituálem v pravém slova smyslu, ale projevy chování postižených otců jsou s nimi srovnatelné. Můžeme sem zařadit například společné návštěvy gynekologa či předporodních kurzů, budování „hnízda“, nakupování výbavičky
34
pro miminko, přítomnost otce u porodu a jeho pomoc a podpora rodící ženě. Při diagnostice syndromu kuváda by měl být kladen důraz na podrobnou anamnézu a dále na specializovaná vyšetření dle obtíží pacienta. Třetí cíl nastiňuje možnosti terapie syndromu kuváda. Léčba je prý jednoduchá, pokud lékař najde souvislost mezi obtížemi nastávajícího otce a těhotenstvím jeho partnerky. A pokud se nenajde? Pak lékař ordinuje léky na dané symptomy a postižený otec je nucen čekat až do porodu, kdy jeho příznaky většinou odezní. Podpůrnou pozitivní terapií se zdá být komunikace mezi partnery, důkladná příprava na otcovství v podobě shromažďování informací a účasti na předporodních kurzech a pokud si to oba partneři přejí, pak i přítomnost otce u porodu. Při studování a analyzování dostupné literatury jsem zjistila, že je mnoho literatury
pro
těhotné
ženy
o
jejich
požehnaném
stavu
a
porodu.
Pro nastávající tatínky lze též najít několik knih a brožur, ale ty se opět většinou týkají těhotných žen, těhotenství, porodu, šestinedělí a péče o dítě. Kde je opravdová literatura pro tatínky? O tom, jak se oni sami mají připravit na nadcházející otcovství, jak oni prožívají těhotenství, jakými myšlenkami se zabývají, jak jim usnadnit proměnu muže v otce, jak jim pomoci rozvíjet vztah k ještě nenarozenému dítěti…
35
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ BALHAROVÁ, Jana. Vliv otce na sociální chování dítěte. In Sborník přednášek konference Zdravé rodičovství na téma Otcovství. Brno: Centrum naděje a pomoci, 2004. s. 6-7.
BLAŽKOVÁ, Tereza. Stres, předporodní příprava a otec u porodu. Brno, 2011. 61 s., [4] s. příl. Bakalářská práce (Bc.). Masarykova univerzita. Lékařská fakulta. Katedra porodní asistence.
BOUČEK, Jaroslav a kolektiv. Speciální psychiatrie. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. 244 s. ISBN 80-244-1354-X.
BURGESSOVÁ, Adrienne. Návrat otcovství: jak se stát moderním otcem. Brno: JOTA, 2004. 217 s. ISBN 80-7217-296-4.
Couvade syndrom aneb trable těhotného tatínka. HobbyStránky.cz [online]. Vydavatelství MAC s.r.o., c2008-2012 [cit 2012-05-08]. Dostupné z WWW:
. ISSN 1804-0500. ČERMÁKOVÁ,
Blanka.
K porodu
bez
obav.
Vážany
nad
Litavou:
JoshuaCreative, s.r.o., 2010. 148 s. ISBN 978-80-904414-3-9.
FRIČ,
Alberto
Vojtěch.
Indiáni
jižní
Ameriky.
Praha:
Mladá
fronta,
nakladatelství ČSM, 1957. 215 s. ISBN neuvedeno.
HONZÁK, Radkin. Couvade syndrom [online]. [cit. 2012-04-23] Dostupné na WWW: .
HONZÁK, Radkin. Těhotenské problémy mužů aneb Couvade syndrom. Psychologie dnes. Praha: Portál, s.r.o., 2011, roč. 17, č. 2, s. 52. ISSN 12129607.
36
Http://slovnik-cizich-slov.info [online]. c2011 [cit. 2012-02-23]. Dostupné na WWW:
KREKULOVÁ, Laura, HONZÁK, Radkin. Diagnóza funkční poruchy GIT; couvade syndrom. Zdravotnické noviny. Příloha: Lékařské listy 20 [online]. c2007-2012 [cit. 2012-05-15]. Dostupné na WWW: . ISSN 1214-7664
KRÝSLOVÁ, Mária, NOVÁKOVÁ, Katarína. Význam otca v starostlivosti o diťa ranného veku. Psychológia a patopsychológia dieťaťa. Bratislava: Výskumný ústav detskej psychológie a patopsychlógie, 1995. roč. XXX, č. 2, s. 183-190. ISSN 0555-5574.
MAREK, Vlastimil. Nová doba porodní. Praha: Eminent, 2002. 260 s. ISBN 807281-090-1.
MATĚJČEK, Zdeněk, POKORNÁ, Marie, KARGER, Petr. Rodičům na nejhezčí cestu. Jinočany : H & H, 2004. 189 s. ISBN 80-7319-023-0.
NAVRÁTILOVÁ, Šárka. Otec u porodu. Zlín, 2008. 90 s., [6] s. příl. Bakalářská práce (Bc.). Univerzita Tomáše Bati. Fakulta humanitních studií. Ústav zdravotnických studií.
NÝVLTOVÁ, Václava. Psychopatologie pro speciální pedagogy. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského, 2010. 240 s. ISBN 978-80-86723-85-3.
PAŘÍZEK, Antonín. Kniha o těhotenství @ porodu. Praha: Galén, 2005, 2006. 454 s. ISBN 80-7262-411-3. PETRÁČKOVÁ, Věra, KRAUS, Jiří a kolektiv. Akademický slovník cizích slov: A-Ž. Praha: Academia, 2000. 834 s. ISBN 80-200-0607-9.
37
Proč nastávající tatínkové tloustnou. Český rozhlas – Leonardo [online]. 2006 [cit. 2012-04-14]. Dostupné z WWW: .
RASTISLAVOVÁ, Kateřina. Aplikovaná psychologie porodnictví. Praha: Area s.r.o., 2008. 106 s. ISBN 978-80-254-2186-4.
RICHTER, Robert. SHÄFER Eberhard. Kniha pro tatínky. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007. 176 s. ISBN 978-80-247-2083-8.
SEDLÁČEK, Lukáš, PLESKOVÁ, Kateřina. Aktivní otcovství. Brno: Nesehnutí, 2008. 60 s. ISBN 978-80-903228-9-1.
SKOČOVSKÝ, Karel. O těhotenství tatínků. Psychologie dnes. Praha: Portál, s.r.o., 2004. roč. 10, č. 12, s. 22-23. ISSN 1212-9607.
STACKEOVÁ, Daniela., BÖHMOVÁ, Michaela. PSYCHOSOM. Psychologické aspekty
přítomnosti
otců
u
porodu.
Časopis
pro
psychosomatickou
a psychoterapeutickou medicínu. Liberec: LIRTAPS, 2010. roč. Vlll, č. 4, s. 253-278. ISSN 1214-6102.
STEHLÍKOVÁ, Ivana. „Těhotný tatínek“ aneb syndrom Couvade [online]. Praha:
Praktický průvodce moderních rodičů. [cit. 2012-03-13]. Dostupné
na WWW:
SUCHÝ, Adam. Muka těhotných tatínků [online]. 2009 [cit. 2012-04-25]. Dostupné na WWW:
SVOBODOVÁ, Marcela. V těhotenství nepřibírají jen nastávající matky, ale i otcové
[online].
2009
[cit
2012-05-06].
Dostupné
na
WWW:
38
Těhotenská nevolnost otců? To je Couvade syndrom! [online]. [cit. 2012-0515]
Dostupné
na
WWW:
nevolnost-otcu-to-je-couvade-syndrom>
TRČA, Stanislav. Partner v těhotenství a při porodu. Praha: Grada Publishing, a.s., 2004. 108 s. ISBN 80-247-0869-8.
UZEL, Radim. Když jsou muži u porodů. Právo : nezávislé noviny. Příloha Zdravé rady. Praha: Borgis, 2004. roč. 14, č. 173, s. 3. ISSN 1211-2119.
VÁCLAVOVÁ, Olga. Otec – jeho vliv na vývoj dítěte a místo v rodině. In Sborník přednášek konference Zdravé rodičovství na téma Otcovství. Brno: Centrum naděje a pomoci, 2004. s. 11-16.
VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří. Praha: Karolinum, 2007. 463 s. ISBN 978-80-246-1318-5.
VEBERA, Zdeněk. Otec u porodu z pohledu porodníka. In Sborník přednášek konference Zdravé rodičovství na téma Otcovství. Brno: Centrum naděje a pomoci, 2004. s. 46-49.
ZOJA, Luigi. Soumrak otců. Praha : Prostor, 2005. 306 s. ISBN 80-7260-1458.
39
