Rozhovor1 Kdy sis založila blog, a co tě k tomu vedlo? Blog jsem si založila, před třemi lety. A vedlo mně k tomu to, že jsem studovala žurnalistiku. Takže jsem rád psala. Napřed jsem si založila blog na Erasmu v Norsku, abych mohla lidem dávat vědět, jak se mám. A když jsem se vrátila, tak jsem chtěla psát dál., protože mi to chybělo, a tak jsem si založila nový blog, který by byl o všem možném. Postupně ala začal být víc a víc o jídle, takže se z něj stal prostě foodblog. Jaký je tvůj vtah j jídlu, jako foodblogerky? Máš ráda jídlo, dobré jídlo? Mám velmi ráda dobré jídlo. Je to jeden z mých hlavních koníčků. Ovlivňuje to taky to, s jakými lidmi se stýkám, protože se přes to jídlo hodně seznamujeme. Utrácím za jídlo hodně peněz. Trávím s jídlem hodně času. Takže vztah k jídlu mám velmi pozitivní. A jaký je tvůj důvod k tomu, že sdílíš fotky jídla? Tak vede mně k tomu, že to mám jako další kanály k blogu, že se přes ty fotky na facebooku nebo instagramu moou dostat k blogu a tam si můžou přečíst něco víc. Dřív jsem to sdílela na facebooku, na svém osobním profilu. Kde jsem k tomu psala recepty. A právě to jako vzniklo. Ten tip na to, abych začala psát blog o jídle. Tak jsem ho začala psát, a tak jsem přestala dávat postupně na ten osobní profil ty věci, a všechno to směřovala na ty blogové profily. Co je pro tebe zajímavější, jenom tak postnout obrázek na Instagram nebo psaní blogu? Zajímavější je psát blog, to je jakoby ta hlavní náplň, ke které směřují ty fotky, a všechny ostatní příspěvky. Ale zase sdílení těch fotek je jednoduší, než psaní blogu. Takže, když nemá člověk, dost času, a přesto chce něco sdělit. Tak ty fotky jsou takový zajímavý nástroj. Ale zajímavější je psaní blogu, jako takového. Takže přes ty sociální sítě se snažíš podporovat a propagovat blog? Ano.
Je podle tebe možné, že když někdo začne fotit a sdílet na instagramu, že se z něj může stát foodblogger? Jo, určitě, k tomu je právě dobrý ten Instagram, kde vím o jednom českém blogu, který takto vznikl, že dávaly hodně povedené fotky jídla na Instagram. Lidi se ptaly na recepty. A pořád říkaly, kdy už si založí ten blog. A oni se tomu celkem bránily, on to byl manželský pár. A potom jim teda, jako vyhověly a založily si blog, a vlastně ti, co je sledovaly na instagramu, tak se automaticky stali jejich čtenáři. Takže měly takový snazší start v tomto. A hraje podle tebe při sdílení hlavní roli vizuální prezentace toho jídla, nebo hlavně jeho kvalita a chuť? Myslím si, že jo, že ta vizuální prezentace hraje roli obecně. Ne tolik v mém případě. Jako nevěnuju se vyloženě focení a foodstylingu, takže nemám nějaké extra krásné fotky, takže u mě jde spíš o to, co na té fotce je. Že je to třeba nějaké zajímavé jídlo, nebo ze zajímavého místa, než jakoby o to vizuální ztvárnění ale obecně si myslím to je hodně důležité, to jak to vypadá. A jaké zařízení používáš k focení? Když dávám fotky na Instagram, Tak to je v podstatě vždycky telefonem, protože na Instagram ani nejde nahrávat fotky z počítače, tak je musí přenést z počítače do mobilu, a pak je sdílet. Na což jsem většinou líná, ale občas to taky udělám. A na Facebook je to tak půl na půl. Možná teď už je víc z těch z mobilu. Protože, když nahrávám odněkud, kde nejsem doma, tak je to rychlejší a pohodlnější. A na blogu jsou pak fotky z foťáku. Myslíš si, že kdyby neměl každý pořád u sebe telefon s foťákem, že by lidé sdílely fotky jídla? Myslím, že by fotky sdílely, ale sdílely by je podstatně méně, protože ta dostupnost toho foťáku, kdekoliv člověk je ta snadnost toho nahrávání to podstatně usnadňuje. A je to tak možné pro každého ať umí nebo neumí fotit. Nebo ať má dobrý foťák nebo ne. Takže to asi ovlivňuje hodně. A sice by se fotky sdílely, ale určitě v mnohem menším množství si myslím. Ovlivňuje tě při působení na sociálních sítích, to že píšeš blog? Jo, vnímám to jako v to, že když nahraju nějakou fotku na Facebook nebo na Instagrama vidím, že to má hodně velkou odezvu, tak se o tom pak rozhodnu napsat článek. I když jsem to před
tím úplně v plánu neměla. Takže v tomto mně to třeba ovlivňuje, co ti lidi jako lajkujou víc sdílí, tak co se jim asi bude víc líbit číst i na tom blogu. Sdílely by podle tebe lidé fotky jídla, kdyby nefungovaly sociální sítě? Třeba e-mailem nebo fyzicky? Myslím si, že ne, nebo málo. Opravdu jen ti nejzarytější nadšenci a foodies by to možná dělali. Ale v drtivé většině si myslím, že by to asi nikoho ani nenapadlo. A ty máš na facebooku album I love cooking. Jak ty fotky vznikaly? Tak to je na mém soukromém facebooku, kde vlastně právě před tím, než jsem měla založený blog. Tak jsem to tam dávala. Jako napřed jsem měla jenom I love baking., kam jsem dávala jako fotky různých cukrářských výtvoru a občas jsem k tomu psala recepty. Potom se mně lidi třeba ptaly jestli vůbec nevařím, nebo jenom peču. Tak jsem tam udělala i I love cooking. A ještě nějakou dobu, když jsem měla blog, tak jsem to jako průběžně aktualizovala. Třeba jsem tam přidala pět nových fotek a ke každé jsem dala odkaz rovnou na blog. Ale později sem k tomu přestala něco přidávat. A všechno se to směřovalo na ten blogový facebook. Ale před tím jsem to měla jako místo blogu. A potom jako podporu blogu, pro mé kamarády, které to zajímalo. Ale teď už si myslím, že si blog lajkly, tak už to tam nedávám. Takže ty ses vlastně k foodblogu dostala tak, jsi sdílela tyto fotky na facebooku a pak jsi začala o jídle psát i na blogu? Ano. Protože jinak by mně to asi ani nenapadlo. Protože, jak jsem to dávala na ten svůj osobní Facebook, tak mi tam lidé často psali, že je to hezké. Ať jim na to dám recept. A já jsem ho pak dopsala k tomu. A jednou mi tam někdo napsal, že by bylo dobré to mít třeba na blogu. Že takto na tom facebooku se to špatně dohledává. Takže to určitě hrálo roli v tom, že jsem to všechno začala psát na blog. Ty pečeš, sdílíš fotky a hodně píšeš o sladkostech, je to tím, že máš ráda sladké? Já vlastně peču víc, než vařím. A mám pocit, že jakoby jsem v tom zkušenější. Takže sdílím jako tohle. Protože mám pocit, že si to jako už můžu dovolit, protože jsem toho už upekla hodně. V tom vaření se toho učím víc, takže to přenechám radši zkušenějším, ačkoliv Taky vařím ráda. A Ty věci, co dávám Facebook nebo i ostatní sítě a na blog, jsou věci, které mám ráda. Já ráda nepeču, věci, které nemám ráda ani nesdílím. Maximálně, jako odstrašující příklad.
A jak ses dostala k pečení? A k pečení jsem se dostala tak, že mně to bavilo vždycky. Bavilo mně to s babičkou mojí péct a pomáhat jí, když pekla třeba cukroví, nebo nějaké buchty. Když moje máma nepekla, takže z domu jsem to neznala. Takže s tou babičkou jsem se to učila, pak jsem zkoušela něco málo doma. Ale nejvíc to začalo, když jsem odjela na Erasmus do Norska, kde jsem si vlastně musela sama vařit a péct všechno, protože tam to bylo drahé chodit na jídlo, tak jsem si na to nějak navykla. A když jsem se vrátila domů, tak jsem v tom pokračovala. A víc jsem se zaměřila na to pečení. A Jako by se to vzájemně ovlivňovalo to. S tím vedením toho blogu, kdy jsem si říkala. „Jo tak už jsem nepřidala nový recept nějakou dobu, tak bych mohla zase zkusit upéct něco jiného. A postupně jsem se v tom takto zdokonalovala. Sleduješ i to, jaké jídlo sdílejí ostatní na sociálních sítích? Určitě, sleduju. Většinou můj Instagram jsou různé foodie účty. Pár nějakých módních a designových, ale jinak jsou to většinou foodie účty. Na Twitteru tam mám taky hlavně jako českou foodie komunitu. A na Facebooku to mam jako rozdělené. Že na svém osobním profilu moc nemám takových stránek lajklých, ale na blogovém, mám lajknuté jiné blogery. A jiné foodie účty a určitě mně to inspiruje v tom, že nějaké fotka vypadá dobře, že si říkám, že by to dobré. Tak mně napadne upéct něco podobného. A když se dostaneme ke konkrétním fotkám, jak třeba vznikla tato? Toto je fotka limonád od Pragomoštu, které mně Pragomošt poslal jako foodbloggerce jako vzorek. A tak mi přišlo fajn jim tímto způsobem o nich dát vědět. Aby je víc lidí třeba začalo sledovat. Tak jsem vyskládala tu krabici a vyfotila fotky limonád. A co třeba tady to maso s tím salátem? Toto je fotka večeře u nás doma, kdy jsem přijela z kurzu čokoládových pralinek. A taky jsem snědla spoustu čokolády a tak jsem psala příteli, že bych si dala nějaké maso. Tak mi udělal takovýto hovězí steak. Tak jsem to vyfotila a dala jsem mu tam mention, aby ho třeba taky lidi sledovaly a tak. Jako takové poděkování. A tato vznikla jak? Tak toto je z Asijského večírku pro naše společné přátele, který jsme pořádali, když jsme dělaly takovéto čtyřchodové menu, vlastě tam chybí ještě desert. Tak jsme to vyfotily. Že to může
inspirovat ostatní, to je taky důvod. Jako my se inspirujeme nebo já se inspiruji jinde. Je tam lososové Sašimi, Miso polévka, a… A toto je na této fotce? A toto jsou cupcaky, které peču nejčastěji ze všeho, ze všech sladkostí. A před tím, než jsem se musela na plno ponořit do psaní diplomky, tak jsem vlastně pravidelně dodávala do několika míst. Tohle je do Sklizena. A jako lidem, co mně sledují a jsou z Brna, tak jsem takto dávala vědět, jaká zrovna je tam příchuť a který den to tam je a tak. Tak jsem to vždycky vyfotila a hodila to na Instagram i na Facebook, aby si mohli, když tak jít koupit, kdyby je to zaujalo. Takže ty jsi přes Sklizeno nabízela svým čtenářům svoje cupcaky? Tak nejen svým čtenářům, i pro ostatní lidi. Ale jo i čtenáři blogu si to tam chodily kupovat, jako by cíleně, že jsou tam moje cupcaky. Že několikrát se mi stalo, že jsem tam byla, a přišli tam nějací lidi a ptaly se vyloženě obsluhy, jestli už tam moje cupcaky, aby si je koupily. A toto je fotka z tvého Twitteru, jak vznikla? Tato fotka je z Londýna, kde jsem objevila skvělou kavárnu, cukrárnu, která mně úplně nadchla a nikdy před tím jsem o ní neslyšela. Byly tam nádherně vystavené deserty. Lidi se na ně koukali z venku tak jsem si to chtěla vyfotit. Primárně proto, abych to potom dala na blog, ale dala jsem to i na Twitter. A toto dokonce podruhé na Twitter, proto se tam někdo ptal na nějaké tipy právě v Londýně na jídlo, tak jsem to tam dala místo toho abych jenom napsala, tam je super cukrárna, tak jsem to i ilustrovala tady touhle fotkou. Tady taky taková jedna řekněme zajímavá. To je fotka mého přítele na letišti, když jsme jeli z Istanbulu a můj přítel je takový razantnější foodie než jsem já, který si jako hodně zakládá na tom, jakou pije kávu, jaké jí jídlo a tak. Takže mně přišlo vtipné ho vyfotit jak jí ve fastfoodu, v Burger kingu a dát to na Twitter, aby ostatní si nemysleli, že všichni foodie jí pořád jenom fine dinning večeře. A podobně. A trochu ho tím taky jako naštvat. Tak jsem to tam dala.
A tady jsi asi také vařila, něco asijského? Ne tak to je fotka, kdy jsem byla na cestách v Asii v létě za jídlem, tak to je z jihu Vietnamu, z Dalatu, což je takový studený město, takže se tam hodně jí tady ten Hotspot, což je horký vývar, kam si každý přidá, co chce a je to takový jídlo, které sdílí úplně celý stůl. A když jsem právě byla v Asii, tak jsem právě hodně často na všechny sociální sítě dávala fotky toho, co zrovna jím, kde jsem, jak se mám. Tak jsem to tam postla. Toto mně tedy zaujalo, taky trochu zvláštní fotka? To je právě jeden z těch odstrašujících příkladů, které tam mám. Když jsem odjela právě do Londýna, kde se vždycky těším na skvělé jídlo, protože Londýn je opravdu, co se gastronomie týče na super úrovni. A místo toho mně tam jako jeden z prvních zážitků čekalo jídlo ve školní jídelně, kde vlastně jsme měli plnou penzi a stravovali jsme se tam. A právě ten den dával můj přítel fotku z nějaké jako skvělé a drahé restaurace tady z Brna, jako, jak se má, tak já na to právě reagovala tím, jak se mám já. A co jím já za výbornou věc ve školní jídelně, takže takhle. A ty pečeš i chleba? A sdílíš třeba i kvásek? Peču i chleba, peču ho, ne úplně pravidelně. Spíš je to v takových vlnách. Chvíli mně to baví víc a mám na to víc času. Pak zase chvíli nepeču, ale zase začnu. Ale jakoby peču už dva tři roky dva roky spíš. Tak nějak občas jo, občas ne. Takže mám kvásek a rozdávám ho dál. Takže tak. A chodíš i na foodie srazy? Jo, chodím i na foodie srazy. Vlastně máme takovou skupinu foodies v Brně. Která je tajná na Facebooku a člověk tam musí dostat pozvání, nemůže se tam jen tak dostat. Tak mně právě tam pozvali na základě toho, že mám blog, já jsem ty lidi neznala, ani jsem o té skupině nevěděla. A třeba jsem se takto seznámila se svým přítelem, který je tady z té skupiny. A právě spolu pořádáme různé akce různé třeba tematické večírky. Třeba vietnamský nebo vegetariánskou nějakou party, nebo testujeme kuřata z různých typů chovů, jestli se nějak liší a tak. Potom chodím jako třeba na různé street food festivaly, Apetit piknik, a takové nějaké akce, kde nadšenci něco vaří. Takže jo. Nechodím teda na všechny, protože je toho spousta, stojí to spoustu peněz většinou, ale když můžu, tak chodím.
A když jsou třeba takové tematické akce jako třeba v Buchlovicích slavnosti česneku, zajedeš se podívat? Jo, ale musí mně to vyloženě zajímat právě to konkrétní, takže třeba na česnek bych asi úplně nešla, protože mně třeba tolik nezajímá. Ale třeba na akce s vínem, nebo na akce spíš jako s těma sladkými věcmi. Potom, to jakoby mně třeba zajímá. Víc, ale jako jo. Chodím na to taky. Jezdím třeba na festivaly otevřených sklepů to je mi bližší než česnek. Ono je toho tolik, že si člověk musí vybírat, aby nechodil všude, a dělal taky něco jiného A vybíráš si kvalitní suroviny, když pečeš nebo vaříš? Jo, je to tak je to jedna ze základních věcí při jakémkoliv vaření a pečení. Jako, že se snažím, aby ty suroviny opravdu byly kvalitní, snažím se v tomto, jako nešetři, a klidně za to zaplatit víc peněz ať už jsou to vajíčka, nebo máslo, nebo maso. Jako třeba maso v supermarketu vůbec v podstatě nekupujeme. Takže jo, záleží na tom dost. A třeba staříš si maso ve vakuu? To nedělám, protože mi přijde jakoby snazší si to stařené maso koupit třeba v My food marketu, kteří si staří svoje maso. Protože ne, že by to nešlo, máme vakuovačku., ale radši tohle nechám na tom, kdo tou fakt rozumí a pak to koupím, protože jakoby ani tak často maso nejím, takže bych to asi nevyužila… Navštěvuješ třeba i farmářské trhy? Jo, právě mně mrzí, že tady nemámě něco, jako je náplavka v Praze, nebo na Jířáku trhy, kde vlastně se tam hodně scházejí právě ti místní foodies, třeba o víkendu na snídani nebo na brunch a tak. Že tady je to spíš jakoby nárazově, že je na nějakým místě se otevřou farmářské trhy, tak to pak záleží, jestli zrovna mám čas a je to někde blízko ale chodím nakupovat na zelňák vlastně taky jako takový způsob. Farmářských trhů, i když ne tak úplně, tak právě by se mně líbilo, kdyby tam bylo víc jiných věcí než ovoce a zeleniny.
Rozhovor 2 A víc na Facebooku nebo na instagramu? Tak asi obojí, protože je to propojené. Spíš přes ten Instagram, protože tam jsou ty různé hejblátka. A u některých, těch jako které stojí za to, které nemají jenom ukázat fotku, ale člověk očekává jako nějako diskuzi, to rovnou tam zaklikne sdílet i na Facebook. A jak ty se stavíš k jídlu jako takovému? Jídlo rozhodně není jenom jako substance k přežití, ale je to radost. A mám jako k jídlu hodně pozitivní vztah. Protože dřív bývalo, že jsem se objevil na nějaké akci, kde jsem se musel představit a měl říct o sobě tři věci. A Já jsem vždycky říkal, jako že mám tři sourozence, rád jím a rád spím. Takže jídlo patří mezi mé záliby. Máš rád kvalitní jídlo? Tak asi mám rád i kvalitní jídlo. Ale nějak to nerozlišuju. Ale nevím, jako co si představit pod pojmem kvalitní jídlo. Jako třeba chodíš do foodie shopů? Jo takhle. Občas. Jako samozřejmě, kdyby byl ideální svět. Bylo to všechno reálně dostupné a člověk měl nekonečně peněz, tak si budu chodit vybírat o foodies hopů takové ty vychytané věci a tak, ale jako jak kdy. Prostě podle nálady a podle prostě zrovna dostupnosti. Řekl bys o sobě, že jsi foodie? Asi ne. K tomu mám ještě daleko, tedy alespoň doufám. A jaké jídlo fotíš? Fotíš jídlo, co jsi sám připravil? Většinou svoje výtvory a potom, když je něco speciálního. Takže, když jsem někde, je to nějaká speciální příležitost. Ať už jako k něčemu, nebo že jsem tam s někým. Už jako není samotné to jídlo hlavním obsahem té fotky jako by spíš ty okolnosti. Jako, že chceš zachytit ten okamžik? Jo, jako dejme tomu jako, když se něco povedlo, jako nějaký úspěch, tak jako nějaká oslava, ale stejně tak fotím i pitomý zmrzlinový pohár, protože je to spojené s tou oslavou. Když by se to vyfotilo s tím, jako že ta oslava začíná. Nějak takhle. Ale většinou, když už člověk fotí, tak proto, že se chce pochlubit.
A sdílíš třeba taky jídlo, jako které ti zvlášť chutná? To je většinou jako problém, protože to člověk zjistí, až jako po. A vyfotit to po se už jaksi nedá. Jako nepřemýšlel jsem nad tím tak, jako fotit, protože mi to chutná. Ale možná, když je to jako něco speciálního. Jako třeba, tak teď jsem sehnal čerstvě uloveného lososa, který byl ještě nedávno v moři. A já už ho mám na talíři. A když to fotíš, zajímá tě i to jak to jídlo jako vypadá? To asi ani moc ne. Jako jo. Jako trošku, ale ne že bych si na tom dával nějak extra záležet. A dokážeš si představit, že do budoucna by tě to jako tak bavilo, že by sis založil vlastní foodblog? Ne, to mně přijde jako taková potom strašná odpovědnost a závazek, jako nějaká ta pravidelnost. Představa že bych si založil blog. Tak už asi by to muselo být nějak delší dobu. Takto když tam dám nějakou fotku, tak je to jak kdy a kdy se mi chce a nemusím dávat každý týden fotku, že jo. A kdyby vzniknul blog, tak by se asi očekávalo, že tam něco bude. Anebo, teda vím, že by to nedopadlo. A dokážeš si třeba představit, že bys ty fotky fotil, i kdyby tady nebyl Facebook a Instagram? Nevím, to asi ne. To pak asi nějaký ty speciální jídla. To asi ne. Takže, kdybys udělal něco speciálního tak bys to asi neposlal kámošům v mailu? Představa, jako, že bych psal: podívejte se na moji večeři. To v žádném případě. To mi jako trochu z nereálného světa. A čím fotíš? Mobilem. Nemusíš nic vytahovat, chystat a ladit a štelovat objektiv a tak. Prostě vytáhneš mobil, který máš v kapse, anebo ho máš někde poblíž, protože tam není čas. Prostě jenom vytáhneš, cvakneš a hotovo. A navíc je to rychlejší i z hlediska toho nějakého sdílení. Právě, že ní potřeba dělat nějaké úpravy. S tím, co nabízí Instagram si prostě nahraješ fotku, nastavíš filtr a šlus. Protože není mým cílem to dělat jako nějak profesionálně. Že bych to jak nějak profesionálně vyfotil, přetáhl, upravil tam nějaké stíny. A já nevím, co všecko a pak… to ne.
A sleduješ i ostatní lidi, co sdílejí fotky jídla? Tak spíše tak jako pasivně. Mám tak olajkované asi dvě stránky, které se věnují vaření. Já jsem si našel vlastně tvůj Instagram, jak vznikla třeba tato fotka? Tak dá se říct, že to byla narozeninová oslava. Jako v den mých narozenin a pokračování prostě dne a party. To vlastně vzniklo po Kiskfóru, to bylo minulé kiskfórum. A to jsme byly… Byly jsme tam v té Trojce. Pak jsme šli do KFC a pak jsme šly sem. A to je taky to, že se i člověk chce pochlubit, že je na nějakém místě, jako je Bar, který neexistuje. Jako, jdu do baru, který neexistuje jako mezi high society? Přesně tak. A co tyto dortíky? To vlastně bylo asi o pět hodin dříve. To bylo ještě před tím kiskfórem. Takže to jsem chtěl zase zachytit tu situaci. To je přesně jako ta oslava narozenin ve společnosti dobrých lidí a super dortíky. A co toto? To je zase to chlubení se s vlastní tvorbou to je vlastně výtvor na konferenci. Takže ty i pečeš? Klidně i peču. Ale to vaření je jako spíš lepší. Protože je z toho ten rychlejší užitek. To sníš hned pečení to je spíš pro někoho. A toto? To byla zase věc, kterou jsem viděl někde v rámci nějakého pořadu, že to má být zdravá svačina večeře pro nějaké sportovce. A tak jsem si to zkusil. Tak to mělo být zdravé? Tak jako to měla být náhražka jako toho klasického burgru, kde je ta houska. A to je brambora. A jinak je to jako normálně brambora, rajče, sýr a hovězí maso, takže na tom, jako nic nezdravého úplně není.
A co je na této fotce? Tak to byla jako jedna akce, tak to jsem upekl perník, a chtěl se pochlubit. A to jsem chtěl ukázat, že jsem člověk od ISu, aby lidi věděli, čí perník si berou. Takže si ho jako pořádně podepsat. A co je třeba na této fotce? A to byla moje první vánočka. Jako že mně všichni kolem jako hecovali, že pečou. Ať to taky doma zkusím. Tak se musím pochlubit, a hlavně jsme na to pak už měli utvořenou skupinu na pravidelné vánoční pečení vánočky. A to jako nějak s kamarády? Jo, s partou kamarádů. Takže jako každý peče a pak se pochlubí svým výtvorem. A ty toasty? Ty toasty, to bylo, jako že jsem si koupil nový foťák. To bylo s novým foťákem, a to jsem fotil cokoliv, co přišlo. A Zrovna doma byly i ty toasty. A tady ten dort? To byl narozeninový dárek pro kamaráda. No to jsem se zase chtěl pochlubit ostatním. Jako záviďte Liborovi, on dostal dort, vlastnoručně udělaný. A to se zveřejnilo ještě jako před tou událostí. Samozřejmě ten člověk, který to měl dostat, byl skrytý, aby jako ostatní viděli, co se chystá a on to nevěděl. No ono navíc ty kupované dorty jsou takové jako divné.
Rozhovor 3 Jak vnímáš jídlo, je pro tebe nějak důležité? Je to tak půl na půl na jednu stranu mám jídlo třeba jako snídaní, že si něco vezmu, když mám hlad. A pak mám jídlo, které jím někde venku. A je to většinou s určitými lidmi. A to je spíš, že tam nejdu kvůli tomu jídlu. Jako jsem ráda, když je dobré, když je to třeba nějaký dobrý koláč. Nebo tak něco. Ale jdu tam taky kvůli těm lidem. V podstatě je to pro mě sociální příležitost a kontakt v této formě. Vzpomeneš si, kdy jsi poprvé publikovala fotku s motivem jídla? A proč? To bylo asi někdy vloni touto dobou. Protože to jsem dostala právě nový telefon iPhone. A mohla jsem si nainstalovat Instagram. A dřív na Facebook nebo na Twitter jsem to nedávala, ale Instagram prostě byla jasná volba, protože to je místo, kam hipsteři vkládají fotky jídla, takže protože…. Nevím, jestli to bylo hned nějak takto z kraje. Třeba dva týdny po tom, co jsem ten mobil dostala, tak jsem tam hodila nějaké jídlo. Možná to dokonce byla i první fotka. To možná trošku kecám. Protože to jsme byli totiž na nějaké rodinné oslavě, a právě jenom tak. Byla to spíš recese z mojí strany. Že jsem si říkala, tak mám prostě Instagram, tak musím tam být první fotka jídla. Tak jsem vyfotila nějaké koláčky, nebo co to bylo. Máš třeba nějaké důvody ke sdílení? Teď jsi mně vlastně přivedl na otázku, proč vlastně sdílím fotky na Instagramu. To jsou buď nějaké momenty, co prostě se v té době jako nějak cítím a snažím se to vyjádřit tou fotkou. A konkrétně u toho jídla si to chci zachovat jako takovou připomínku. Jo tady jsem byla. Stalo se tady toto. A prostě tím, že se podívám na tu fotku, která mi to připomene. A jsou to většinou jako nějaké rodinné oslavy, anebo třeba, když jsem někde s někým., třeba i v novém podniku, a to si prostě vyfotím. A pak třeba, když se nudím, tak si prohlížím si Instagram a dívám se. Byla jsem tady třeba před půl rokem, a byla jsem tam s tím a tím člověkem. A to jsem ještě chtěla říct, že sdílím proto, že ty fotky mohu upravovat, že tam můžu dávat všelijaké filtry, a prostě v momentě, kdy použiješ ten filtr, tak to vypadá trošičku jinak. A trošku to změní atmosféru té fotky. A tím pádem je to pro mě další rovina toho sdělení. Protože tím říkám, jsem tady a cítím se takto. A mělo by to být poznat z té fotky. A určitě je tam i nějaké estetické hledisko, že si řeknu, jo, takto se mi to líbí. Je to fakt pěkné. Takže to tam prostě dám a podívejte se na to.
A je pro tebe důležité, jestli to jídlo hezky vypadá? Nebo jestli dobře chutná? Určitě. Hezky vypadá. Jako to si třeba vyloženě užívám, když je to hezky upravené. Nemám ráda jako takové ty šlichty z jídelny. Protože pak mám automaticky menší chuť to jíst. Něco jiného je to doma, protože tam prostě si vařím na pár dní dopředu. A pak to ohřívám v mikrovlnce. A to logicky nevypadá nikdy tak pěkně, než když si to naaranžuješ na ten talíř, když si to čerstvě uvaříš. A kdybych byla někde v restauraci nebo kavárně a tam mi to donesli nějak, že by to vypadalo hnusně, tak si asi řeknu, že už asi vím, co je toto za podnik. A asi podle toho soudím kvalitu toho podniku. Že prostě očekávám, že to jídlo bude nejen dobře chutnat ale i vypadat, že to vidím jako součást toho servisu. A to za co platím taky. A sdílíš taky jídlo, že ti chutná a proto ho sdílíš? Jo, to je právě to, že hodně jakoby všelijaké zákusky a sladkosti, protože já mám prostě ráda sladkosti. A určitě si myslím, že když to pěkně vyfotím a i to jídlo vypadá pěkně, tak bude i hrozně dobré. Jakby pro mě je to propojené, ta vizuální stránka s a ta chuť. Takže je důležité obojí? Určitě. A sleduješ třeba i tu kvalitu toho jídla? Jo to u mě hraje roli, a nejen u jídla. Já mám obecně ráda kvalitní věci. A třeba i v oblečení a jako jo. A pokud mám tu možnost, hlavně z finančního hlediska. Na to narážím hodně. Protože bydlím sama, a živím se sama. Tak to musí být v rámci mého rozpočtu, ale pokud je tam možnost, tak vždycky sáhnu po té kvalitnější variantě. Když mám na výběr mezi sýrem z Penny marketu a sýrem ze Sklizena, tak si zajdu do Sklizena, pokud je to možné. Záleží mi na tom, a záleží mi na tom hodně. A sleduju to nejen z té chuťové stránky ale i z hlediska té kvalitativní stránky. Že se snažím nejíst jídlo plné chemických přísad a tak. A ty fotíš, předpokládám za pomoci telefonu? Jo, přes telefon. Protože pro mě je fakt důležité to, že když si to fotím, tak za tím účelem, abych to sdílela. Takže proto fotím přes telefon.
A proč právě za pomoci telefonu? Tak hraje v tom velkou roli, to že ho mám pořád při sobě. Protože, kdybych ho neměla při sobě. Nebo takto já nerada sdílím takové ty momentky odněkud se zpožděním. Já buď to sdílím hned, nebo už to nesdílím nikdy. A dokážeš si představit, že bys sdílela fotky, kdyby nebyly sociální sítě? A kde bych je pak sdílela, jako třeba u sebe na blogu? Třeba, fyzicky v tištěné podobě, nebo mailem? Tak to vůbec. Pro mně je tam důležité, že je to okamžitě. Je to strašně jednoduché. Zabere to minimum času a v momentě, kdy bych s tím měla víc práce. Tak už to pro mě není tak důležité, už ten čas investuji jinam. A dokážeš si představit, že by sis časem založila blog a tam sdílela? Vyloženě o jídle? Ne nutně. Mohlo by to být třeba i součástí obsáhlejšího blogu. Asi jo. Kdyby to byla třeba rubrika na mém blogu. Tak to bych asi dokázala představit. Vyloženě blog o jídle asi ne. Ale já mám k blogům takový ambivalentní vztah, jako, že já bych i psala, ale mám pocit, že vlastně nemám o čem. Kdyby se mi naskytla možnost o něčem psát, tak bych to tam možná zařadila. Pokud bych měla pocit, že tím mám co říct. Třeba nějaké podniky. Jako byla jsem tady a mají tam toto, toto, toto. Teď to otevřeli. Tak tam běžte, je to tam fakt dobré. Za jakých okolností a s jakou motivací vznikla tato fotka? To je krtkův dort u nás doma. A je to první dort, který jsem v životě upekla. Pekla jsem ho mému příteli k narozeninám. Protože vím, že ho má hrozně rád. A vyfotila jsem to proto, že si myslím, že se mi fakt povedl. A chtěla jsem si ho jako nějak zachovat, než ho rozkrájím. Možná proto, že to byl fakt můj první dort, který jsem upekla. A že prostě vypadá dobře, já jsem na něj pyšná, a byl fakt dobrý. To je možná ještě další faktor, že je to něco, co jsem uvařila já, takže prostě se tím chci pochlubit. Že prostě jsem na sebe fakt pyšná, že se mi to takto povedlo. Tak to tam prostě dám na ten Instagram. A možná je to kvůli tomu, že mám kamarádku. Moje nejlepší kamarádka, která tam taky dává jakoby fotky, toho co uvařila a navzájem si to prostě pochválíme. Takový feel good.
A co tady ta makronka? Tu jsem si vyfotila, protože to byl dárek od kamarádky k narozeninám. A protože jsem se zrovna učila a měla jsem pocit, že musím něco strašně pozitivního na Instagram dát, nebo se z toho zblázním ze všeho, a tak se mi ty makronky připletly pod ruku, a protože je mám hrozně ráda, jako že je to moje oblíbená sladkost. Líbí se mi na nich. Jako jo, jsou strašně nezdravé a všechno a spousta cukru, ale prostě líbí se mi, jak jsou barevné, jak máš mnoho příchutí, a je to taková drobnost, že to není obrovský kus koláče, ale je to něco co prostě dvakrát zakousneš, a je to v tobě. A co je toto? To byl takový WTF moment, kdy jeden známý donesl na jednu akci Pikachu perníky. A já jsem si říkala, že je to takový bizár, že to si prostě musím vyfotit. A taky kvůli tomu, že prostě jo, Pikachu perník, ale taky to, že jsou to formičky z 3D tiskárny. A To mi přišlo tak strašně…. Taková věc z 21. století. Prostě Pikachu perník a formička z 3D tiskárny. To kdybys někomu řekl před dvaceti lety, tak se na tebe podívá jako, že se úplně zbláznil. Ale teď to tady je a lidi to pečou. A byl to zázvorový perník a byl docela dobrý, když zrovna nebyl spálený. Jak vznikla tato fotka? To jsme byly v Baru, který neexistuje. A vznikla, protože ty koktejly tam jsou super… Je to kvalita. Je to drahé. Nechodíš tam každý den, protože na to prostě nemáš. Ale když už tam jdeš, tak si to vyloženě užiješ. A taky se mi líbí ta prezentace. Že všechny ty drinky vypadají jinak, že se servírují jinak. Všem vymýšlí originální názvy. A to ještě dotáhly v Super panda cirkusu, kde máš k tomu drinku ještě i povídání. A tam taky mají t nabídku o dost menší. A tak jsem to vyfotila, že se mi líbí to prostředí v tom baru a takový ten jeho ethos, ta image, atmosféra, taky to, jak to vnímají ostatní lidi ten podnik, že prostě prestiž, nebo tak nějak. Ne jenom kvůli tomu, že je to nejvyhlášenější bar v Brně. Ale že prostě tam mají určitou atmosféru určitý prostředí. A to třeba nemá moc podniků, že by se snažili o nějakou konkrétní atmosféru. Že prostě jsou to takové ty „nálévárny čtvrté cenové“ nebo je to jako jo bar, ale nemají takové to něco svoje. Co třeba tento bar má. Takže asi taky pro to.
A co tento obrázek? Tak to ti řeknu přesně. To jsem si vyfotila, protože jsem se v té restauraci zrovna nudila. Protože jsem neměla, co dělat, tak jsem si vyfotila jídlo na Instagram. A to je veškerá motivace, co v tom byla. Ale teď si vzpomínám, že to jídlo bylo moc dobré. Takže bych si ho klidně dala znovu. A taky tam to je vidět, protože na tu fotku nikdo nereagoval. Že prostě, když něco vyfotím, tak prostě jenom tak jako z nudy, že to asi nikoho moc nezajímá. Ale když je za tím nějaká myšlenka, tak si myslím, že to lidi zajímá. A co třeba tento dort? Tak toto je focené na smuteční hostině. A vím, že je to Schwarzwaldský dort. A je to reference na jednu hru, na jeden video portál, kde se tento dort objevuje. " Ta hra se jmenuje Portal a je to reference na meme The cake is a lie. Poprvé jsem ho s matkou upekla, a od té doby jsem zjistila, že je hrozně dobrý, a právě proto jsem si ho dala i tady. Ale tento moc dobrý nebyl, my pečeme lepší. A tato fotka, vznikla s jakým cílem? Ano, to je přesně to, co jsem říkala, když něco vyfotím, když něco uvařím, a jsem na to pyšná. A bylo to v době, kdy jsem ještě bydlela doma, takže zkušenost s vařením ještě malá. A tak jsem si řekla, že si to vyfotím na důkaz toho, že jsem schopná si něco uvařit a nezajít hlady, a že nějak jako uživím. I když mi nebude vařit maminka. A ještě tato? To jsem z nás měla na té akci v parku strašnou radost. Jako že jsme si donesli tolik super jídla, a jako že každý donesl něco. Že tam byly ty muffiny, šneci, pak nějaké oříšky. Já jsem třeba donesla ty třešně. Že to byla taková vyvážená strava. To jsem měla radost, že se to tak pěkně sešlo. A že to vypadá pěkně. A že jsme jako venku, že je léto. A že se neučíme a tak. Jako že dobrá akce to byla.
Rozhovor 4 Jak vnímáš jídlo? Jaký je tvůj vztah k němu? Jídlo mně baví, chutná. Nemůžu bez něj být. Pokud se ráno nenasnídám, tak jsem do půlhodiny mrtvá. A je to zábava. Když můžu vařit a mám čas, tak jsem spokojená. A úplně největší sranda to je, když třeba přijdou kamarádi a vařím i pro ně a je toho víc. Protože většinou jim chutná. A vybíráš si suroviny podle kvality? Hraje kvalita jídla pro tebe roli? Kvalita jídla jo. Teď jsem byla nadšená z toho, že jsem objevila v Brně konečně řezníka, u kterého to voní. A který má přes 90% masa ve svých výrobcích, jako šunka a spol. Takže hraje to pro mně roli. Ty předpokládám, ráda dobře jíš? Ano. A snažíš se jako poznávat jídlo? A vzdělat se v tomto směru? Částečně ano. Ale není to absolutně můj koníček. Spíš se snažím, tak jako používat ty kvalitní suroviny. Zdravé jídlo, Dobré recepty, zařadit do toho domácího vaření. Jako když matka vaří dětem. Ne, že by to byl trend nebo extra velký koníček. A vzpomeneš si, kdy jsi začala fotit jídlo? A proč? Moje první fotka jídla byla na střední škole. Já mám vystudovanou uměleckou průmyslovku. A jedním z úkolů bylo focení jídla. Takové to zátiší s chlebem, se solí a džbánem vody. To byla nuda. Tom mně jako nějak nezajímalo. A pak jsem začala jídlo fotit po tom, co sestra si založila blog o jídle, začala publikovat recepty. Ona si nechtěla psát recepty do knížky, tak si je psala na internet. Tak jsem jí pomáhala, dělal jsem jí fotky, aby je měla lepší. Aby to nevypadalo, tak jak když to fotí amatér. Pak jsem si založila vlastní blog. A tam jsem dávala recepty, co jsem vyzkoušela a nafotila. Měli jsme tehdy úžasný privát s takovou mramorovou linkou. To byly ty začátky. A jaká byla tvoje první fotka s jídlem na Twitteru? Myslím, že to byla ta cibatta se sušenými rajčaty, sýrem a žampióny.
A za jakých okolností ta fotka vznikla? Bylo to boží. Fakt se mi to povedlo. Navíc jsem měla tehdy nový foťák-kompakt, se kterým jsem strašně ráda fotila. A bylo to pro mého přítele jídlo nachystané a na Zelném trhu se mi povedlo koupit perfektní žampiony a měla jsem od mamky sušené rajčata, domácí, co si děláme. A od kamaráda sýr, dost dobrý, tak jsem vytvořila svoji vlastní variaci na něco. Což taky moc často nedělám, protože já na rozdíl od ostatních vařím ráda podle kuchařek. Takže tahle fotka vznikla tak, že jsem se chtěla pochlubit, jak se mi to povedlo. A ty fotíš tedy jídlo doma? Většinou ano, ale teď tam mám v poslední době dvě fotky, co jsou z restaurace. No restaurace. Ze stravovacího zařízení. Tady dolů od domu mládeže jak jsou Mňamky naší mamky. Což je pro nás taková jako kultovní záležitost, protože tam jsme chodily, ještě když byla v mezírce a chodíme tam i teď. Tak to jsem sdílela. Třeba se o tom někdo doslechne a přijde tam někdo další. A pak jsem fotila ještě v Prašádu ze Zlína. Tam jsem byla celkem nadšená, že za docela slušné peníze. Jsem dostala spoustu zeleniny a nebylo to plné Eček. A bylo to prostě fajn. Takže, když fotíš to jídlo, tak tam hraje roli i to, jestli je to zdravé? Jo, hraje, jestli mi to vyhovuje. Jestli já jsem s tím jídlem spokojená. A to znamená, jestli je i zdravé. Ale je pravda, že některé fotky jsou třeba obrovský tác plný grilovaných žeber. To se do té kategorie zdravé úplně nehodí, ale pro mě je důležitý ten pocit. Mám radost, je to spojené s tím, že jsem tam byla s přáteli a že jsme se dobře najedli. To je zase druhý směr. A když sdílíš ty fotky, je pro tebe důležitější ta chuť nebo vzhled toho jídla? U fotky kyselice, byla důležitá ta chuť. Protože ona nikdy nebude vypadat přitažlivě. Ale jinak jo, vzhled je pro mě důležitý. Třeba na současném bytě Toho jídla tolik nefotím. Protože je tam tma, nebo tam není vhodné prostředí, kde je možné ho pěkně naaranžovat a vyfotit. Takže těch fotek ubývá. Jídla teda přibývá, to rozhodně. To zas jako ne, že bych nevařila, ale nejsou podmínky. Takže pro tebe je důležitý ten vizuální aspekt? Ano. Obdivuju holky, které třeba mají ty blogy o jídle. A jsou na hodně vysoké úrovni. Mají tam i ty ubrousečky a příbory a naaranžované. To se mi líbí, ale to nikdy nebudu mít, protože to nejsem ochotná do toho investovat více času a práce.
Jaký přístroj používáš k focení. Ten, který je po ruce. Teď třeba používám, co máme tablet. Tak používám tablet, protože je rychlý, a můžu sdílet. To sdílení je jednoduší. Ale když dělám nějaké komplikovanější jídlo, na kterém i fakt záleží, tak to si vytáhnu zrcadlovku. A fotím to s tím, protože to má lepší objektiv a je tam víc možností nastavení a všeho a vypadá to profesionálně. A když nemám po ruce ani jedno ani druhé, tak mám ještě compakt, který je taky docela šikovný. Telefon nepoužívám, já mám starší model. Takže tam si můžu nechat jenom zdát o tom, jako fotit jídlo. A ještě k tomu, proč to dávám na Twitter. Ono to má i informační roli, protože jsem daleko od rodičů, daleko od ségry, která je v Praze. A Tímto způsobem si dáváme vědět, co jsem vařila, a sestra to tak taky tak má. Ona teď dělá státnice a musí se učit. Tak toho moc nezveřejňuje, tak nějak se popichujeme. Takto jsem se dnes najela, jo? Takže je to pro tebe i forma komunikace s ostatními? Ano, je to tak. A ty máš jako i svůj blog, kde máš taky několik fotek, jak ten „funguje“? Tak tam si odkládám recepty. Ale on teď moc nefunguje. Prostě taková ta klasická blogová nemoc. Není čas, tak první, co odepíšeš je blog a přednost má reálný život. Takže na to není tolik času, ale používám to místo knížky s recepty. Takže jsem si tam psala recepty, které jsem vyzkoušela a nějaké poznámky. Typu našla jsem to takto na internetu, ale nebylo mi to srozumitelné. Musela jsem si to ještě nějak poupravit. Nesedělo to, chtělo to podrobněji. Začínala jsem tehdy vařit sama. Takže jsem si říkala. Dej spařit brokolici. Jak? Co to znamená? Pro příští generace: Spařit brokolici znamená 5minut ve vroucí vodě, osolené, aby to nezešedlo přecedit. Nazdar. Takto nějak jsem tam s tím tam pracovala. Přesně kvůli takovým poznámkách v kuchařkám, které předpokládají nějakou úroveň, kterou nemáš. Pokud tě matka vyloženě netýrá, a neříká: Pojď, půjdeš dneska se mnou vařit. Takto se dělá jíška, takto se musí udělat toto. Nebo nakrájej cibuli nadrobno. Jak je to nejlepší? Mám tam nákres. Náhodou velice kvalitní.
A ty vlastně jako taky foodblogerka, myslíš si, že by sdílení fotek jídla mohlo někoho přivést k psaní foodblogu? Já myslím, že jo. Já vlastně jsem případem toho, že pozitivní odezva vybudí k psaní blogu. A je to příklad i té mé sestry, která psala dřív než já. A já jsem se toho pak chytla a nevím, jestli jsem natolik inspirativní, na to aby se toho chytil další člověk. Nicméně s kamarády když viděli, že publikuju fotku jídla. Tak mi třeba poslali na oplátku taky fotku. Hele, byl jsem dneska někde, toto jsem jedl. Dívej se, jak se to hýbe. A sleduješ jako i ostatní lidi, kteří sdílejí fotky jídla? Jo sleduju. To zas jako spíš se držím toho užšího okruhu. Ne, že bych úplně neznámé lidi sledovala. Ale jeden z nich je Kanaďan, Kevin. To je týpek, který má svůj foodblog, už vídal dvě knížky strašně zajímavá osobnost. Taky začal vařit, protože to neuměl. Jemu je se to Closet cooking. Jako záchodové vaření, jako že všechno co uvaří, hodí do záchodu, už to tak není, dávno. Má úžasné fotky jídla, perfektní recepty, tak toho sleduju. Jinak tady na české scéně je těch lidí spousta. Spíš si musíš vybrat, někoho, kdo je ti blízký, abys netrpěl. A neříkal si, to bych nechtěla jednou sníst. To se ani neinspiruješ, a říkáš si. Hmm…. A odkazuješ při sdílení fotek taky na ten svůj blog? Tím, že mám na Twittrovém profilu daný odkaz na svůj blog, tak kdo chce, si to může vyhledat. Občas tam stihnu dát i copyright. Ale teď v poslední době ne, protože to umřelo pomalu. Není kdy, ale když se mi zadaří, tak přes léto budu mít trochu víc času, tak tam chci doplnit recepty, které jsem objevila, nebo, které mně baví. Tak se to trošku probere. Jinak myslíš si, že by těmi fotkami na Twitteru dal propagovat blog? Jo, Myslím si, že jo. Neměl by to být problém. Některé fotky nejsou vůbec špatné. Tak to řeknu, když se mi chce, mám na to to prostředí, tak se mi povede udělat i dobré fotky, které na to jídlo nalákají. Ale když se mi podíváš na Twitter, tak je to spíš o tom zážitku o té emoci týkající se toho jídla. Jako super extra kvalita. Ono to funguje i jako deník. Ta fotka toho jídla mi připomene, ten den. Co jsme zrovna dělali. A jaké to bylo.
A jak vznikla tato fotka? A tak, to bylo v Prašádu. Ta vznikla tak, že šlo všechno ten den velmi špatně. Fakt to byl mizerný den. Totálně mizerný den už od rána. Z Brna zpoždění čtvrt hodiny na dálnici. Pan primář už nebyl v ordinaci. Takže to bylo s doktory a ujel mi autobus zas ze Zlína do Brna. Tak jsem se naštvala. A začala řešit takové ty základní věci. Mám hlad. Kam teď? A tak jsem se byla zeptat v knihovně, protože knihovníci, jsou tam docela prima. A holky mi doporučili Prašád, že se tam dá dobře najíst. A funguje to na podobném konceptu jako Country life v Praze, kde mají jídla nachystaná v konvektomatech a gastronádobách, a ty si jenom vybíráš to, co chceš a kolik toho chceš. A na konci se to zváží, a ty zaplatíš jen za to, co sníš. Že víš, kolik toho sníš, tak tolik toho máš. A měli to úplně perfektní. A právě, jak měli úplně perfektní to, že měli plněné žampiony a rýži a k tomu poprvé v životě jsem smoothie. Jsem to před tím nikdy neměla, nevěděla jsem, co to je. Tak jsem se potřebovala podělit o tento zážitek. Když jsem všechny ostatní bombardovala zprávami, jak je ten den na houby. Tak aby viděli, že se to v lepší obrací. Takže jako Prašád je dobrý. A jak vznikla tato fotka toho barevného dortu, co jsi tím sledovala? To jsem chtěla vyjádřit, že moje maminka je nejlepší na celém světě. To je tady, to pekla ona doma ten dort. Ona moc nepeče, a úplně jí to nebaví, ale věděla, že chci k narozeninám dort. A upekla tady ten úžasný barevný skvost. Tak jsem se chtěla podělit o tu radost, a je to dobré. A taky trochu rýpnout do kamarádů. Protože oni byly v Brně a já doma, takže oni měli jen tu fotku, a já i tu chuť. A co je třeba tady v těch dózách? Ano to jsou oříšky v čokoládě, ovocné karamely, lentilky. To byl dárek od mojí ségry k narozeninám. Já jsem si přála kořenky k narozeninám. A ona je taková kreativní. Tak ne že by mi dala prázdné kořenky, nebo kořenky s kořením, tak mi do toho nasypala ty mlsky a mně se to strašně líbilo barevně, jak to bylo nakombinované. Tak mám nový pokojíček. Tak mám tam bílé podlahy, bílé stropy, tak se tam dobře fotí. Tak jsem stvořila tady tuto řadu. Těch fotek vznikla snad stovka. Z nich jsem pak tři a jednu z nich jsem dala i na Twitter trošku jako pocta kreativitě mé sestry. A zároveň jako: pěkná fotka vážení! Troško taková touho po uznání Fakt se ti to povedlo. Líbí se nám to. To je taky občas jenda z motivací. Jak se tomu říká akceptace- potřeba být akceptován.
A tady vidím nějaké ovoce? Co stojí za touto fotkou? Za tím stojí dva dny zvracení. Dva dne nechuti k jídlu, kdy jsem dva dny nejedla. A potom jsem říkala, že bych si dala měsíček jablka. Tak to mi nachystal přítel snídani se slovy: Měsíček jablka je málo, musíš začít jíst. Tak jsem twítovala, že už zase jím. Že se vstřebávám. Že to není na kremaci. Že to bude lepší. A možná je to tam i napsané, že to chystal Přítel. Takže taková pocta, že mi udělal snídani úžasnou. Že je na mně tak hodný a milý, a že mi udělal snídani ovocnou a že to vypadá strašně hezky. A jak vznikla fotka „vývar o síle jedné slepice?“ Jo, za tím je příběh. To je fotka s příběhem. Ona sice nevypadá tak strašně, to je focené právě tím tabletem, co byl nejrychleji po ruce. A to jsem usoudila, že ovoce nestačí, v době, kdy jsem byla nemocná. A tak jsem volala mamce, jak dělá svůj slepičí vývar. To jsem se k vývaru ještě nedostala. A ona říkala, vezmeš jednu slepici. Vrazíš jí do hrnce. Postupovala dál a dál. A máme malý hrnec, to jsem zjistila až po tom. Takže ten vývar to byla fakt síla té slepice zredukovaná do trošky vody. A domácí nudličky od mého dědečka, to dělá sám ty nudle. A spousta dobré zeleniny. Byl to můj první vývar slepičí. Silný teda jak hrom. A taky to byl můj první vývar a řízený z postele. Vždy jsem volala, dej tam ještě… Nezapomněl jsi na…. Ztlum oheň… přidej! Takový dálkově řízený vývar. A jaký mají význam tady tyto čokolády? Jo, čokolády. Maminka měla letos kulaté narozeniny. A oni si s kolegy dávají něco k jídlu. Někdo třeba objedná chlebíčky. A tak. A mamka říkala, že už ji chlebíčky úplně nebaví, takže jsme koupili čokolády. Takže jsme podle chuti vybrali různé druhy. Tak jme potom s taťkou nad tím tak seděli, a že mi z toho nic mít nebudeme. Tak jsme si udělali alespoň mozaiku na parketách. To byl takový záznam čokolády, kterou jsme nikdy neochutnaly. Takže to byl jako projev touhy po té „nedostupné“ čokoládě? Ano absolutní a nezřízené. Představ si, že máš 30 tabulek čokolády a nesmíš. Ostnatý drát kolem a nesmíš. Takže to byl výkon. I taťka vydržel, který u toho byl nejdéle. A nesežal. Protože ta fotka vznikla někdy docela dávno, a mamka měla narozeniny teprve nedávno. A zároveň to funguje jako připomínka, artefakt té situace.
A to je určitě ta kyselice, kterou jsi zmiňovala? Ano to je ta kyselice. Chuť byla perfektní. Já ji vařím docela často. Ale nejradši ji dělám, když máme kysané zelí od přítelovy babičky. Ona dělá výborné zelí doma. Takže když přijede Tomáš od babičky a doveze tu zavařovačku zelí, tak já dělám kyselici. A proč jsi to na ten Twitter dala? Jaký je za tím příběh? Vaříš doma často kyselici ve dvanáct v noci? To je součást toho příběhu. Je to netradiční doba na vaření a bylo to v neděli, když Tomáš, vytáhl to zelí. A já jsem říkala, já mám ještě klobásky od Černostského. To je jeden řezník u nás. To je prostě bůh, to je modla moje. A já jsem měla klobásky od Černotského, zelí od babičky, Jako co s tím uděláme, Kyselici. Je jedno, že je půl dvanácté v noci. Černotský je fakt super, proto mi tady v Brně trvalo tak dlouho najít řezníka. V supermarketu kupovat maso, to je fakt zvěrstvo. To není maso, to je hmota. Já u řezníka jako i vyžaduju, aby ten personál měl nějaké znalosti o tom mase, a dokázal mi poradit. A chci se spolehnout na to, že mi řezník poradí dobře. Ne že mi řekne, to je v pohodě, to tam dejte a pak člověk čeká čtyři hodiny na nic. Nebo se mi to stává, když přijdu z práce, kde máme dlouhé směny, a končím v deset a přijdu o půl dvanácté. A mám hlad a vařím. A co je toto za zeleninu? Jo ta zelenina. To mně strašně baví. To mně naučila mamka. Je to tam hlavně kvůli těm barvám. Bylo to na podzim. A bylo hodně dýní. Měli jsme doma plantáž dýní. Tak jsem si navezla do Brna Hokaidó. Řepu jsme tahali, tak jsem měla i domácí řepu. A rajčata domácí. Spousta dobré zeleniny. Tak jsem si říkala, že to zapaču. A jinak já si i v Brně něco vypěstuju, letos mám poprvé balkón na bytě, tak si vypěstuju spoustu bylinek. A doma už mi zelená česnek, tak si ho zasadím. A česnek to je taky moje oblíbené téma, jezdíš se třeba podívat na slavnosti česneku do Buchlovic? Jezdím. Loni jsem vynechala, ale jinak jsem byla každý rok. Nikdy nezapomenu na česnekový čistič mozků. To je ďábelský elixír. To ti vyčistí mozek dokonale. On říkají, že je to něco léčivého, že je tam česnek. Tak je to zdravé. Ale je tam také alkohol, silný. Neřku-li přímo slivovice. To bylo asi poprvé, kdy jsem si venku dávala kalíšek.
A jak vznikl obrázek těchto housek? Housky. Dostala jsem na vánoce snídaňovou kuchařku od Florentiniy Já mám Floentinu ráda. Je tam recept. Já pečivo moc nejím. Chleba si peču doma, domácí. A Tak jsem říkala, změnu by to chtělo. A měla jsem naložené okurky, taky nový recept. Tak jsem si říkala, že si k tomu dám houstičky, kaiserky. A povedly se, byly pěkné a sestru to tak navnadilo. Pošli mi recept, taky budu péct, takže tak.
Rozhovor 5 Tak začneme u jídla. Máš ráda jídlo, dobré jídlo? Miluju dobré jídlo. Vybíráš si dobré jídlo třeba ve foodie shopech? Sem tam. Ale zvládám i z běžných potravin v obchodech. I když jdu do normálního obchodu, tak se tam snažím vybrat jako ty lepší potraviny. Do těch speciálních, které teď jsou, jako food market, nebo jak se jmenují. Tam taky občas zajdu, ale nechodím tam pořád a primárně. Vystačím si s normálním obchodem, kam chodí mainstream. Vzpomeneš si, kdy jsi začala fotit jídlo? A proč? Tak to už je nějaký pátek. A pravděpodobně to bylo nějaké jídlo, které jsem udělala a pravděpodobně se mi to strašně líbilo. Tak jsem si říkala, že se s tím musím pochlubit. To bylo pravděpodobně ještě na facebooku, protože ten jsem měla dřív než Twitter. Ale sdílíš fotky jídla primárně na Twitteru? Ano. Jaké zařízení používáš, při focení? Většinou používám telefon. A když je to něco většího, tak klidně šáhnu i po foťáku, když ho mám právě po ruce. A proč právě telefon? Protože je po ruce. A protože z něj jde potom nejlépe nahrát tu fotku na sociální sítě. Přeci jen z toho foťáku to musím nahrát do počítače, a nahrávat teprve z něj. Zatím co telefon mám pořád při ruce. Internet mám na něm také. Připojená jsem také pořád. A klidně dvěma kliky vložím na internet a mám vše vyřešeno.
A máš nějaký důvod, proč to dáváš na Twitter, a ne na Facebook, kde máš přeci jen víc přátel? Žádný speciální asi nemám. Možná, že na Twitter dávám věci… Ne, že by byl Twitter anonymní, ale … Dávám to na Twitter, protože k tomu mám jako, ještě nějaký komentář, který nepotřebuju, aby viděli všichni na Facebooku. Jakože vím, že na Twitteru se ti k tobě všichni, kteří chtěli, ale přibližně vím, kdo mně sleduje. A prostě k tomu přidávám ještě specifické komentáře na Twitteru. Sleduješ i další lidi, kteří sdílejí fotky jídla na Twitteru nebo jiných sítích? Primárně ne. Občas vím, že někdo tam dá nějakou fotku jídla, ale nesleduju ty lidi za účelem toho, že chci vidět, co si fotí za jídlo. Sleduješ třeba stránky, které se zabývají jídlem? Ne, to ne. Jako chodím na jejich stránky, ale nesleduju je primárně s tím, že by mi od nich chodily nějaké pravidelné Twitter zprávy. Facebookové posty a tak. Jakože pro inspiraci si tam občas zajdu, ale neodebírám to pravidelně. Když si takto fotíš to jídlo, rozlišuješ i místo, kde fotíš? V restauracích se snažím fotit jídlo minimálně. Pořád si uvědomuji, že při jedné konferenci jsem fotila jídlo, a že jsem to sdílela na internetu. Ale snažím se to dělat opravdu málo. Snažím se fotit, hlavně vlastní výtvory, které udělám. A většinou hlavně doma. A když fotíš, to jídlo, je pro tebe důležitější, Jak to jídlo vypadá, nebo jak chutná? Tak obojí. Jako, když to jídlo, chutná opravdu dobře, ale vypadá opravdu nevzhledně, tak se to snažím nefotit. Musí to mít obojí, musí alespoň trochu dobře. A chutnat to musí taky božsky. Taková kombinace obojího. Umíš si představit, že bys na základě pozitivní odezvy od followerů založila blog o jídle? Takový trošku zvráceným způsobem nad tím s jedním známým přemýšlím, jako on chce, abych pro něj něco málo psala o jídle. Takže uvidíme. Dokážeš si pak taky představit, že bys sdílela libovolnou formou fotky jídla, i kdyby nefungovaly sociální sítě? Možná, pravděpodobně asi emailem. Protože mám pár známých, kteří nemají sociální sítě, tak jim to občas pošlu.
A to posíláš svoje fotky, cos sama vyfotila, uvařila, napekla? Ano, přesně tak. Při jaké příležitosti, jsi vyfotila, tento cheesecake? To má strašně krásný příběh, jak jsem právě v Anglii. A moje domácí přinesla jednoho dne podobný cheesecake z Obchodu, a ona řekla něco ve smyslu: Pokud toto uděláš, tak jsi prostě bůh. A já říkám: Hmm, tak můžu to zkusit, ale nevím. Dva dny na to, jsem to zkusila a dopadlo to dobře, že to chutnalo skoro lépe než ten originální. Jí to chutnalo, mně to chutnalo. Tak jsem si říkala, že se s tím pochlubím. A jak vznikal ten francouzský quiche? To bylo takové vtipné. Protože mám kamaráda, který se jmenuje [Kiš]. A on mně naučil dělat ten quiche. A úplně jsem si říkala, že to zkusím. A mělo to být vtipné v tom, že jak jsme tady, protože já jsem Češka, dále je tu jedna Slovenka. Dále jsme tu měli spolubydlícího, který je Australan, a navíc jsme v Anglii. Tak jsem si říkala, že to bude taková, jako vtipná multikulturní věc. Tady je pak dále fotka cupcaků? Tak to byla Cupcake party, co jsme měli v Práci. A se spolupracovnicí milujeme přípravu cupcaků, muffinů a podobných věcí. Tak jsme si říkali, že před tím, než odletím, si uděláme takový večírek a pozveme na to pár lidí, a tak jsme udělali hromadu muffinů, a tak se nám to povedlo, a bylo to strašně dobré. Tak jsem chtěla pozvat ty lidi, aby přišli, ukázat, jaké dobroty jsme udělaly. Dále mně zaujala ta fotka, těch dvou sušenek. To je věc, která není moje. To jsem se viděla po strašně dlouhé době s kamarádkou. A dala mi to, po vánocích, jako k vánocům. Protože jsme se před tím neviděly. A prostě chutnalo to tak strašně dobře, že jsem si od ní vydupala recept. A měla jsem potřebu říct všem, jak je to dobré. To jsi taky pekla? Zrovna toto ne. Vidíš, mám tu občas nějaké výjimky.
A jak vznikla fotka toho sendviče? To jsem se byla podívat v Be Fresh. A to je vlastně druhý tweet z Be Fresh, protože ten první který jsem měla. Byl tak dobrý, že jsem ho prostě snědla, ani jsem si ho nevyfotila. A tou fotkou jsem chtěla pomoct lidem z Be Fresh Jako sdílet o nich, že jsou fakt dobří, Protože je znám osobně. A tak jsem jim chtěla udělat skrytou reklamu. Tady jsou nějaké perníky ve tvaru hashtagu, jak to vzniklo? To jsme připravovali konferenci a já jsem zajišťovala catering. Zajišťovala jsem prostě osobní catering. A při té příležitosti jsem si říkala, že to bude velmi originální, když upeču hashtag. Tak to sis jako pekla a při tom udělala „reklamu“ na konferenci? Přesně tak. A jak vznikaly, ty „želvičky“? To jsem dostala, protože miluju želvy. A od kamarádky jsem dostala formičku na želvičky. A tak jsem si říkala, že je zkusím upéct. Už ani nevím, z jakého to bylo těsta. Linecké to rozhodně není. A bylo to velmi vtipné. Ony upečené vypadaly daleko hůře, než to těsto. Ony se totiž, tak jako vtipně smrsknou a jsou prostě ploché. A to jsem chtěla vyfotit, protože želvy fakt miluji. A při jaké příležitosti vznikla fotka, toho cupcaku s nápisem? To byl cupcake z knihovny, ještě když jsem pracovala v knihovně. A tam jsem si taky ujížděla, že jsem si občas něco upekla, když jsem se nudila a přinesla jsem to do knihovny pro čtenáře a pro kolegy. A myslím si, že jsem u sebe měla potravinářské barvivo. A říkala jsem si, že když už jdu do té knihovny, tak že udělám něco originálního, co ty lidi zaujme. A opravdu to milovaly. Pak je tady ještě jeden cupcake samostatně? Ten má určitě za sebou nějaký příběh. Ty, jo. To už je strašně dávno. Vůbec už ani nevím, k jaké příležitosti to bylo udělané, ale že byl strašně dobrý. Byl hodně čokoládový s takovým smetanovým krémem. Ale nějakou větší hloubku to nemá. Prostě se mi jednou po dlouhé době doma povedlo fakt krásně nazdobit ten cupcake. Protože mám pocit, že mi to nikdy nejde.
A jak vznikla fotka třeba tady těch hroznů? To je opět v knihovně, když jsem měla potřebu přinést něco do knihovny nějakou dobrotu. Tak jsem to chtěla dát vědět lidem, kteří zrovna nejsou v knihovně. Ale možná by se do té knihovny vypravily, ale pořád nemají nějaké pořádné lákadlo. A jak vznikla ještě tato fotka s tou bonboniérou? Vzniklo to tak, přesně, jak to tam píšu. Že jsem někomu s něčím v knihovně pomohla. A když jsem přišla znovu do knihovny. Mezi tím tam byla kamarádka. Tak mi předávala toto, že to tam pro mě zůstalo. Tak to tak pro mě byl takový pocit uspokojení, že když někomu pomůžeš, tak se ti to vrátí jakýmkoliv způsobem, a toto je jeden z těch viditelných způsobů. Bylo to takové jako poděkování, protože se s tím člověkem už asi nesetkám. A on se o tom poděkování asi ani nedozví. Ale mám takový dobrý pocit, že on to může zjistit, že já mu děkuju. Nakonec se ještě zeptám na tu první fotku jídla, kterou tady máš, a jak vznikla? To bude pravděpodobně jeden z mých prvních cheesecaků, a přemýšlím, kde je to focené. Ale vypadá to, že je to focené možná i v knihovně, pod stolem na papíře. A je ten cheesecake něčím zajímavý? Pravděpodobně je to jeden z prvních cheesecaků přinesených do knihovny.
Rozhovor 6 Začnu tak lehce. Máš ráda jídlo? Mám. Ráda jím a ráda vařím. A vybíráš si i suroviny, když vaříš, ab to bylo něco lepšího? Určitě. A zajdeš si občas i na farmářské trhy? Ano, zajdu si někdy i na farmářské trhy. Třeba na konci léta mám takovou potřeb zachovat tu vůni. Omamnou vůni, čerstvé zeleniny na zimu. Vždy na trhu ve Zlíně nakoupím Hromadu zeleniny a udělám takovou, jak jsem si vymyslela dokonalý vlastní recept na tokovou, já tomu říkám zimní zelenina- rajčata, papriky, cibule. A to je úplný obřad, protože té zeleniny já nakrájím asi 20kg. A to všechno zpracuju. A pak jdu v zimě, otevřu tu zavařenou zeleninu, a voní mi to tam tím trhem. To je pro mě hodně podstatné. Ten přenos toho léta do zimy, tímto způsobem. Takže takový mám vztah k surovinám. A vzpomeneš si, kdy jsi jídlo začala fotit? Počkej, to je docela… To je docela těžká otázka. Jako systematicky asi nejspíš až s chytrými telefony. Když se dalo začít fotit telefony. Ne s chytrými, ale prostě s mobily vybavenými fotoaparátem. Ale samozřejmě už dřív jsem fotila. Třeba vánoční tabuli, nebo dort, když byl nějaký pěkný upečený. Vlastně, když jsem začala fotit, někdy v těch 20 letech. Tak jsem občas fotila i nějaké to jídlo. Třeba i v restauraci, pokud to bylo něco exotického. Sdílela jsi ty fotky nějak? To se ještě nedalo. Respektive, prohlížela jsi ty fotky s někým? Ano, ano. Do alb, Samozřejmě, Nebo jak se dřív všechno dělalo v papírové formě. Tak člověk přijel, udělal si album. Takže i tam bylo zastoupené, i to jídlo, jako součást života, jako součást výletu, jako součást oslav.
V současnosti tedy používáš k focení telefon? Telefon, i foťák. Ale popravdě řečeno víc telefon. Ale s důrazem na to, že fotím ráda, tak i telefon mám s dobrou výbavou fotografickou, takž se snažím, aby ty fotky nebyly jen dokumentární, ale aby měli i trochu hodnotu ne výtvarnou. Ale aby měly určitou kvalitu. Aby to mělo dostatek pixelů. Aby to mělo slušné světlo. Dort si vynesu na zahradu, dám ho do trávy, aby měl přirozené světlo, aby měl kolem sebe hezké pozadí. Ty jsi říkala, že používáš jak fotoaparát, tak telefon. Proč ten telefon? Protože je vždy po ruce, telefon skoro neopouštím. Z důvodu toho, že člověk vzhledem k rodinné situaci musí být trochu dosažitelný. Takže ten telefon mám vždy. Foťák, tedy, když na to přijde, Tak mám taky skoro vždy u sebe, a to i když je to takový klacek, zrcadlovka. Takže, přece jenom, jsou fotoaparáty, které mají už i připojení na Wi-Fi a můžeš s nimi přímo spolupracovat se sítí. A možnost sdílet jednodušeji. Telefon, je na to naopak zaměřený, tam jsi na síti, i tím, že telefonuješ. Natož tedy, když jsi připojený k internetu, kdy připojený i ve větší míře. Kdežto ten fotoaparát, tam je vždy nějaký ten prostředník, že s tím musíš do počítače. Ale jsou i takové fotoaparáty, ale takový já nemám. A když použiješ ten fotoaparát, tak tam hraje roli kvalita výsledné fotografie? Určitě. Já si dávám na focení záležet. Vždy se snažím, aby byla dobrá kompozice. Aby bylo slušné světlo, proto nosím ty dorty do zahrady, aby bylo neutrální pozadí, aby na fotce nebyly odlesky. Mně je líto, že jsem ztratila mobil, co jsem měla. Nebo spíš, že jsem nepřenesla fotky, měla jsem pěkné fotky, co jsem fotila v létě jídlo tak jenom do SMS zpráv, jako přílohu. Hele, co vařím. A to byly hezké fotky pod přirozeným světlem, i kompozičně. Říkala jsem si, že některé vypadaly jako fakt publikovatelně. To nebyly jen dokumentární, a na tu úroveň si taky hledím. Takže, ty dáváš některé fotky na Facebook. Proč právě na něj? Tak Facebook, je síť, která je tak nějak mezi mými kamarády tak nějak nejpopulárnější. Je to prostě, na které najdu nejvíce ze svých přátel. Tím nemyslím přátel virtuálních, ale fyzických. My jsme to zkoušeli ještě s Google+. A ten se moc neosvědčil. O twitteru nemám moc představu. LinkedIn je v podstatě spíš profesní věc. Tak ten Facebook, tak nějak z toho vychází nejlépe.
A máš mezi přáteli i lidi, kteří sdílejí, nebo sleduješ stránky, zaměřené na jídlo? Mám. Stránku sýrařskou, O výrobě sýra. A třeba takový Apetit, například? To ne. Moje jediná stránky na facebooku týkající se jídla je ta výroba sýra. Já mám jako obecně málo stránek nelidských, institucionálních, které sleduju. Já na facebooku komunikuji jenom s lidmi, které znám. A výjimka je vlastně jen tato výroba sýru. A když fotíš jídlo, je pro tebe důležité, jak to jídlo vypadá, nebo spíš jaké je, jestli je dobré? Já fotím jídla, dobrá, povedená, která jsou… Která vypadají sama o sobě hezky. Hrachovou kaši nefotím. Ale když to jídlo vypadá hezky. Nebo nemusí vypadat tak moc hezky, zase je velmi dobré, tak i to třeba někdy vyfotím. Ale většinou fotím jídla, která jsou jak dobrá, tak hezká. A ty fotíš i v restauracích, nebo jen doma? Převážně fotím doma, ale občas si střihnu, nějakou restauraci. Ale ten poměr je asi 80% doma, a 20% v restauracích. Dokážeš si představit, že bys sdílela fotky i mimo sociální sítě? Ano, Ano, já mám několik projektů, kdy bych chtěla uvést něco do tištěné formy. Ale to jsou takové ty jako „vyzvednout sako z čistírny.“ Prostě nejdřív se musí vyřešit spousta věcí, a pak se můžou vymýšlet takové věci. Ano. Při jaké příležitosti a proč jsi zde publikovala tuto fotku? Tato fotka vznikla doma těsně před příchodem mých přátel na tradiční vánoční mejdan, kdy byly všechny chlebíčky ještě v plném počtu. Kromě drobných defraudací od mého muže. Jsou ještě klasicky uspořádané, aby bylo vidět. Kolik jich je, jaké jsou krásné. A v podstatě letos mi přišly už reakce od lidí, kteří na ten večírek šly, že se těší na ty chlebíčky, byla tam zpětná vazba. A jaký byl účel, toho, že jsi to publikovala? No pochlubit se. Takové krásné chlebíčky.
Tady je jedna fotka z poměrně nedávné doby s mazanci? Ano, někteří mí přátelé mi říkali, že to vypadá jak ženská ňadra, že už chybí jen dvě velké rozinky uprostřed. To mělo takovou jako funkci, že se zahajují velikonoce. Pro zahájení svátků a pak zase ukázat, jaké jsou to pěkné mazance. „To jsme Hospodyňky.“ Ten komentář je jasný. A jaký příběh je za touto fotku? Za touto fotkou je vlastně to, přesně, jak to tam píšu. Honzo, těš se. To bylo v předvečer synových narozenin. Tak už jsem věděla, že na ten Facebook chodí, tak aby věděl, co ho čeká, jaká dobrota. A ostatně, jaké jsou pěkné ty roládky. To bylo tak v pozadí. Jak vznikla tato fotka? To byla taková, jako pohlednice. K tomu donesli ten cukřík Val Di Fassa. Když člověk viděl, ten cukřík, tak celá ta kompozice sloužila, jako pozdrav z Dolomit. Bombardino. To jednak moc dobře vypadalo, a taky bylo velmi dobré. A ještě s tím cukříkem, ten tam byl velmi důležitý. A co obsahuje tato fotka? To je takový jako obřad. Já každý rok doma peču perníčky. Perníčky z množství, které se rovná asi… Kolik to může být kilo… To mám, skoro tři kila těsta. Představ si tři kila perníkového těsta, které ještě nabude. Toho je prostě velká krabice. To se peče celé odpoledne, peču to s kamarádkou. Je nutno to zalévat, samozřejmě. Je potřeba nějaký nápoj, aby to člověk vydržel. A je to skutečně, že to dělám 1. prosince. Protože ty perníčky se poměrně dlouho zdobí, takže abych to stihla do toho mejdanu a do vánoc, tam musím začít už toho prvního. Takže peču prvního, ale začínám s tím už o měsíc dříve, kdy se musí zadělat základní těsto. Protože třeba už staří perníkáři zakládali těsto, když se jim narodila dcera, a o její svatbě se z toho pekly perníky. Protože směs mouky a medu, což je ten základ. Surovina je to vzdorná i atomové energii. Vydrží nekonečně dlouho. Ten základ se musí udělat zkrátka v předstihu. Tak alespoň měsíčním. Takže to je začátek listopadu. A co je za tímto dortem? Za tímto dortem je příběh ten, že to jsem si mohla tento dort dovolit vynést ven, protože bylo jaro. Dát ho na trávník, abych měla hezké světlo. Za tím je příběh, že jsem si dala záležet na estetice věci. Meduňka, moje vlastní, ty lístečky. Je v tom trošku pochlubení se, ale i taková jako chuť komponovat jednoduché barvy, bílá červená, hnědá, zelená. Nic jiného tam není.
A co je tady? A tohle, to jsme domů přinesli se synem chleba. Syn se na ten chléb podíval. A začal se hrozně smát, a říkal, že v tom vidí obraz ďábla. Takže, to byla taková jako ironie, jako byl ten toast s panenkou Marii. Tak nás napadlo, že chleba s ďáblem, to je hrozně dobrá věc, tak jsme ho takto ve společné poťouchlosti prezentovali. A co jste tím chtěly zachytit, ten obraz nebo ten neobvyklý výjev na chlebové kůrce? Přesně. To jsme si dělali legraci z toho, jak lidé dokáží vidět něco, co ostatním nedává nějaký valný smysl. Tak za tím hledají něco další. My vidíme upečenou topinku, on za tím vidí obraz panny Marie. Člověk vidí chleba, ale při troše fantazie by v tom mohl vidět obraz ďábla. A když bude ještě trošku víc paranoidní, tak když ten chleba sní, tak se stane, něco strašného. Co můžeme vidět tady? Toto, to je kuriozita, to jsem doma dělala slaný dort. A to já tak často nedělám. Ale šla jsem na oslavu narozenin našeho diabetického kamaráda, který rozhodně má rád všechno sladké, ale už nemůže. Tak jsem si říkala, udělám slaný dort. Upekla jsem takový buchtový korpus. Upekla jsem takový houskový korpus do normální dortové formy a plnila jsem to, jak praví, všechny ty receptury. Prostě pomazánka, ta, ona. Popravdě řečeno bylo to hrozně syté. Museli se z toho dělat děsně tenké plátky. Ale dobré to bylo a vypadá to hodně jako dort. Takže to je jako dárek, jako radost z dárku. A od té doby jsem ho už nepekla. Asi je to pracné? Ani ne. Ty slané pomazánky jsou takové tužší. Máš to většinou na bázi nějakého tvarohu, takže ty hubičky z toho jdou krásně. A ty kornoutky ze salámu uděláš v taky rychle. Kdežto, to co pečeš sladké s krémem, tak nikdy nevíš, jak ti ten krém vyjde, jak ti klesne, kdy se rozpustí. Prostě s tím budeš mít nějaký problém. Ovoce pouští šťávu. Strašná práce. A takové ty dorty, jako se chlubí některé mé kamarádky, které taky pečou domácí dorty, jejich jediná přednost je to, že se snaží vypadat, jako něco jiného, za pomoci nějakých cukrářských hmot. Není to k jídlu. Takové dorty já nepeču. Je to sice hezké, ale kolik se tam musí dát téměř nejedlých surovin. To musí být hrozné. Já když peču dort, jako byl tamten. Tak to bylo těsto, nějaké plnění, Ovoce, šlehačka. A žádné fondány, to mi nesmí do domu. To je hnusné.
A co tento dort? A to je ze svatby- A to je zrovna takový dort, jak je potažený, nějakou hmotou, cukrové perličky. Nebyl špatný, ale samozřejmě líbilo se mi to, jako výtvarné dílko. Pěkné barvy. A teď, jak všichni dbají na to, aby šaty šly ke kytce. Kytka šla ke stolu. A stůl šel k ubrouskům. A ubrousky šly ke družičkám. A ti se rozvedly za rok, Ale všechno jim to pěkně barevně harmonovalo. Manželství stvrzeno tímto dortem již neexistuje.
Rozhovor 7 Máš ráda jídlo? Ano, Ale hodně si vybírám, co. Není to tak, že bych měla ráda vše. Jsem vybíravá. A Máš ráda kvalitní jídlo? Ano, mám ráda, kvalitní jídlo, poctivé, a hlavně domácí. Vybíráš si, co si koupíš, a kde si to koupíš? Ano. Takže asi chodíš na farmářské trhy? Tady jich je určitě dost. Ano, když jsou farmářské trhy, tak jsem tam pečená, vařená. A záleží ti té kvalitě těch surovin? Záleží mi na kvalitě, ale někdy nejsem ochotná jíst za určitou hranici, co se týče financí. A sleduješ třeba i nějaké foodblogy, nebo nějaké stránky, na facebooku, týkající se jídla? Ne. Já sleduji spíš časopisy o vaření. No foodblogy, já celkově, co se týče internetu, nejsem tam často. Takže proto spíš časopisy. Teď jsem si předplatila konečně Apetit. A hodně knížky o vaření. A snažíš se o jídle, taky něco dozvědět? Ano, určitě. A ty jsi ale taky vegetariánka? Ano, ještě mně to nepustilo. Ale ty si docela dost fotíš jídlo? Ano, ale je to jen abych mamce ukázala, co jsme si navařili. Ale nějak moc to nezveřejňuju. Ale dáváš to na Facebook. Ale velmi málo. Co jsem dávala naposledy, tak to jsem si dělala domácí Müsli, a to bylo v troubě.
Když už si fotíš jídlo, je pro tebe rozhodující, chuť, nebo to, jak to vypadá? Jak to vypadá. Vím, mamka nemůže vědět, jak to chutná, a já jí ukážu, co můj drahý zase vytvořil. Jakou dobrotu. Takže to pěkně naaranžujeme, vyfotíme a záviď. A dokážeš si představit, že by sis do budoucna založila foodblog? Ne. A co používáš při focení? Telefon. Protože nemám foťák. Záleží na dostupných prostředcích, tak jedině telefon. Ale zase je rozdíl, kterým telefonem, když je to iPhone, tak to vypadá pěkně. Ale když je to ten pracovní Samsung, tak to vypadá hrozně ty fotky. Jak třeba vznikla tato fotka? To bylo v restauraci, v Berlíně. A mně tam upoutalo venku na Menu. Oni tam měli sedm druhů vegetariánských hamburgerů. A já jsem tam musela jít. Prostě jsem musela jít někam, kde mají sedm vegetariánských hamburgerů. A co tě vedlo k tomu si to vyfotit? Tady, když jíš, a dáš si hamburger tak všechny vypadají stejně. A nemyslím si, že by vypadaly dobře. A tady celkově i ta kultura toho podniku, jak to přinesly, jak to bylo naservírované. A chutnalo to neuvěřitelně. Á jsem si vzala i pár vizitek z té restaurace. A když někdo jede do Berlína, tak mu dám tu vizitku. Protože se to oplatí. Jaký je příběh tady za tím koláčem? Když jsem pracovala v Bratislavě, tak vedle byla kavárna a tamní obsluha mi ho jednou přinesla, že nebude dávat jeden koláč do chladničky, a že ho mám sníst. A z toho koláče se stal můj oblíbený. Nebyl moc sladký, ale dobrý. A co má vyjadřovat tato fotka? Obžerství. Bylo hezky, šli jsme do nějakého města na procházku. A narazili jsme na příjemnou restauraci. A většinou, když si dáš Jacket Potato, tak je fakt maličký. A mně tam donesli obří brambor. A i ten hamburger byl fakt dobrý. A prostě je to tak, že když svítí slunce, tak jdeme ven, kde se dobře najíme.
Co je na této fotce? Tak toto je třeba z restaurace, tady v Praze. Když někdo přijede do Prahy, tak tam ho vezmeme, protože tam Vaří neuvěřitelně. A vaří sezóně. Využívají třeba, když je chřest. Tak co je v sezóně, tak z toho mají sestavenou nabídku. Využívají sezónní věci a obměňují takto i menu. A to se mi líbí. A vyfotila jsem si to, protože jsem nic podobného životě nejedla. To jsou nějaké bramborové nočky, ale v takové podobě jsem je nikdy neviděla. A ten špenát byl excelentní, a na tom cibule. A to bylo celé. Vypadalo to skvěle a chutnalo to ještě líp. A je to jako taková vizitka pro tu restauraci. Kde a jak vznikla tato fotka? To je z dovolené tato fotka. To je asi dominikánská republika. A to jsem nevěřila, že nějaké ovoce může tak nechutně vypadat. Ale mamce to velmi chutnalo. Ono to mému oku vůbec nelahodí, upřímně. Ne všechno, co dobře chutná, musí i dobře vypadat. To je takový zářivý příklad. A jak vznikla třeba tato fotka? Takto já si představuji pohodu, klid a volný čas. Kniha, káva a salátek. A hlavně v létě, a když jsi na vzduchu. Ono to tak jako vyjadřuje, to, co mám ráda. Salátek krásně barevný. Káva, víc mléka, než kávy. Co stojí za vznikem této fotky? To jsme s maminkou měli konečně den volna pro sebe a nechtěli jsme jíst něco, co by nám nechutnalo. A objevila jsem na internetu, že kousek od nás je restaurace, která vaší podle elementů a zdravě. A tam ti při každém jídle ještě, na co je to jídlo dobré. Respektive, co je v tom jídle. Třeba když máš problémy se žaludkem, tak co máš v tom jídle a na co je to prospěšné. Jako, že v čem ti to jídlo složením pomáhá. A to jsi měl jídlo, a celou stránku o tom, ke čtení. A bylo to výborné, a vegetariánské, celý ten lístek. A chtěla jsem tím zachytit, jako to, co člověk normálně nejí, a ukázat, že se toho nemusí bát. A nemusí se bát jít do něčeho nového. Co je potom na této fotce? To prostě dovolená. Ten desert nebyl moc dobrý. Mělo to být Tiramisu, ale nám se líbilo, že tou cukrovou polevou, nebo jak se to jmenuje, bylo napsané to Kuba. A že závisí i na člověku, který ti to jídlo servíruje, a jak ti to podá. A prostě Kuba. A to jsi všude viděl jenom takové ty prefabrikované suvenýry, Naráz dostaneš na talíři. Napsané Kuba. To tě tak jako potěší.
Co je pak na této fotce? Tak to jsem musela zveřejnit. Ono to sice nevypadá nějak skvěle, ale to bylo umělecké dílo, chutnalo to výborně. A pak to, já tady mám pár kamarádek, které velmi často čtou blogy a některé i píšou, ale hlavně se zapojují do debat. A když já udělám něco takové trochu jiné, jakože zdravější, tak je to takový důkaz toho, že to jde a není to nereálné udělat něco, so není smažené, nebo prostě chápeš. Takže dá se jako udělat i něco zdravějšího. Co je obsahem této fotky? To jsem dostala novou pánev vhodnou i do trouby, a toto je fritata. To nejdřív děláš na ohni, a potom to dáš pod gril. Proto potřebuješ pánev do trouby. Tak jsem se chtěla pochlubit, že mám novou pánev, a celkově i ta fritata se mi konečně nepřipálila. Jako je trochu chycená, ale většinou mi po povrchu úplně shořela. A to bylo zase určené kámoškám, jako že jsem dostala na vánoce pánev. A to takovou, jako jsem chtěla, a že můžu jim ukázat, jak vypadá fritata. Protože nevěděli, co to je. A je to z kuchařky Shrek. Co můžeme vidět tady? To je to müsli, co jsem doma pekla. Chystala jsem se to péct už velmi dlouho. A když jsem byla doma, tak konečně jsem si nakoupila vločky, oříšky. A večer se mi nechtělo číst, a tak jsem se rozhodla, že si upeču müsli, protože je to taky takový důkaz místo slibů, že si to doma upeču. A jsou výborné. A jaký je příběh této fotky? O jsem pekla tento koláč na vánoce rodičům, jako vánoční dárek. To jsem měla hroznou chuť na sladké. A toto je takový jednoduchý koláč. To prostě jenom zamícháš, vyleješ a dáš péct. A je velmi dobrý. A toto je prostě moje dětství. Maminka tento koláč dělala nejčastěji. A nám hodně chutnal. A chtěla jsem Mamince a bratrovi ukázat, vy ho nemáte, ale já ho mám. A taky jsem chtěl ukázat, že nejsem tak neschopná, že i když neumím vařit, tak alespoň peču. A co je ještě toto? To jsme byly s kamarádem na kávě, respektive na obědě. A hodně jsme se bavili nad tím, že já jsem měla tu velkou limonádu a on měl tu maličkou. A přitom on je o hodně větší než já, a kdo nás oba zná, tak pochopí, ale i tak to hezky vypadá, malý a velký kamarád. A navíc jsou opravdu dobré ty limonády, domácí.
Já většinou, co tam dávám fotky, tak to je zachycení toho momentu. Potom, když se na tu fotku podívám, tak se mi vybaví ten pocit, jak jsem se cítila, s kým jsem byla, tak se to znovu objeví ty chvilky, kdy to bylo focené. Proto já to dávám i na ten Facebook, abych to nemusela v telefonu hledat. Já dávám na Facebook to, je the Best. A ještě jedna na konec. Co je na této fotce? To by poslední den na dovolené. A jeden mladý muž nám tam namíchal něco speciálního, jenom pro nás. A bylo to dobré, moc dobré. A to opravdu dobré. Ale to bylo zrovna v době, kdy jsme čekali na zpožděné letadlo. Takže člověk je nachystaný na dolet. A oni řeknou, ještě ne. A toto je taková vzpomínka na to, jak se tam k nám chovali. A ten barman, který to míchal, když viděl, že už máme skoro dopito, tak už míchal další. A už nám nesli další.
