Jak rozpoznat dobrou církev

Jak rozpoznat dobrou církev

www.BiblickaKnihovna.cz

Obsah Dobrá církev musí být v pořádku doktrinálně, 1. část . . . . . . . . . . . BIBLE – učení o Bibli . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . TEOLOGIE – učení o Bohu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . KRISTOLOGIE – učení o Kristu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1 2 3 3

Dobrá církev musí být v pořádku doktrinálně, 2. část . . . . . . . . . . . SOTERIOLOGIE – učení o spáse . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . PNEUMATOLOGIE – učení o Duchu svatém . . . . . . . . . . . . . . EKLESIOLOGIE – učení o církvi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ESCHATOLOGIE – učení o posledních dnech . . . . . . . . . . . . .

6 6 7 7 9

Dobrá církev musí mít evangelizačního ducha . . . . . . . . . . . . . . . Důraz na evangelizaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Misijní programy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Znovuzrození členové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Biblické poselství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

10 10 11 11 12

Znaky falešné církve . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Chybí historická perspektiva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zkreslený pohled na Písmo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Sklon působit rozdělení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Sklon zdůrazňovat druhořadé skutečnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . Návrat k historickým bludům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

15 17 17 17 18 18

Název: Jak rozpoznat dobrou církev. Původně: How To Recognize A Good Church. Uveřejněno s laskavým svolením www.rbc.org. Publikační řada: Discovery – Christian Living (Křesťanský život). Není-li uvedeno jinak, jsou biblické pasáže citovány z Českého studijního překladu. Další překlady: B21 – Bible, překlad 21. století, ČEP – Český ekumenický překlad, KB – Kralická bible. Překlad a sazba: Jan Janča, M.Ed. Korektury: Mgr. Dagmar Krpcová. Sazba provedena typografickým systémem TEX. Publikaci je žádoucí a možné šířit jakýmkoli způsobem, ale pouze jako celek a nevýdělečně. Dílo podléhá licenci Creative Commons CC BY-NC-ND 3.0. Ve spolupráci s www.didasko.cz připravila www.BiblickaKnihovna.cz, ©2012.

Jak rozpoznat dobrou církev Většina nevěřících je zmatena tím, jak vysoký počet náboženství ve světě existuje. Všechna mají své následovníky, kteří tvrdí, že právě jejich náboženství je to pravé, a kteří se snaží získat nové přívržence. Celá situace se ještě zhoršuje tím, že i v rámci křesťanství existuje široká škála názorů, takže zde dochází k rozdělení a soupeřivosti. Mnozí lidé jsou z toho natolik vyvedeni z míry, že se nakonec raději nepřiklánějí k žádnému názoru! I samotní věřící někdy pociťují nejistotu ohledně toho, která církev vyučuje pravdu a zasluhuje si jejich podporu. Proto se tato publikace zaměřuje na to, jak poznat dobrou církev. Richard W. De Haan

Dobrá církev musí být v pořádku doktrinálně, 1. část Nejprve je třeba uvést, že není možné najít nějakou dokonalou církev, a patrně ani církev, s níž byste mohli souhlasit v každém jednotlivém věroučném bodě. Je tedy třeba zaměřit se na základní prvky, díky nimž budete mít jistotu, že daná církev je dobrá. Pokud budou tyto prvky v pořádku, můžete se do takové církev s důvěrou zapojit, pracovat a sloužit v ní a uctívat zde Boha s nadšením a radostí. Jestliže ale takové základní prvky chybí anebo jsou potlačovány, je třeba se mít na pozoru! Dávejte si pozor, abyste nepodporovali nějakou skupinu, která odmítá jasné učení Božího slova. Jak tedy rozpoznat dobrou církev? Je praktické nejprve prozkoumat, čemu taková církev věří. Zastává biblické doktríny? Má jasné vyznání víry? Anebo jedná podle zásady, že „všechno je možné“? V některých církvích tomu tak ale bohužel je. Dokládá to například následující článek z listu The Grand Rapid Press: „Jistý někdejší profesor teologie, který nevěří, že Ježíš byl vzkříšen tělesně z mrtvých, byl ordinován na jednoho z nejvyšších biskupů v této církvi. ‚Jednou z význačných stránek naší církve,‘ uvedl arcibiskup reportérům po ordinaci tohoto profesora na biskupa, ‚je skutečnost, že vždy dávala prostor mnoha různým názorům.‘ Toto jmenování ale vedlo k jedné z největších kontroverzí za posledních několik desetiletí. Tento nový biskup se vyjádřil, že určité ústřední body křesťanského vyznání – jako například Ježíšovo početí z panny a jeho vzkříšení – jsou 1

spíše míněny symbolicky a nejedná se o doslovné pravdy. V televizním rozhovoru se také vyjádřil, že sice věří, že Ježíš byl zároveň Bůh i člověk, ale další křesťané nejsou k takové víře nijak vázáni.“ Tito teologové se evidentně domnívají, že je na místě projevovat velkorysost. Ale mýlí se, zásadně se mýlí, když projevují povolnost v zásadních biblických otázkách. Je přece naprosto zásadní, čemu věříme ohledně Ježíše Krista, jeho díla a ohledně dalších základních biblických témat. Proto je důležité se vždy ujistit, že vaše církev nebo církev, do níž chcete vstoupit, zastává ve všech takových záležitostech jasné a pevné stanovisko. Když chceme zjistit, jak poznat dobrou církev, je na místě nejprve prozkoumat, jakou věrouku taková církev zastává. Jedná se o zdravé učení? Dobrá církev musí být v pořádku, co se týče následujících oblastí:

• učení o Bibli, • teologie (učení o Bohu), • kristologie (učení o Kristu), • soteriologie (učení o spáse), • pneumatologie (učení o Duchu svatém), • eklesiologie (učení o církvi), • eschatologie (učení o posledních dnech). Nejprve se tedy zaměříme na každou z těchto zásadních oblastí.

BIBLE – učení o Bibli Dobrá církev bude mít v prvé řadě správný názor na Bibli. Bude prosazovat učení, že Bible je inspirované slovo živého Boha. V Bibli k nám promlouvá Bůh, který nás nenechává beznadějně, poslepu hledat pravdu. Sám Hospodin nám dal Písmo, své spolehlivé psané zjevení určené člověku. Veškeré Písmo je vdechnuté [inspirované] Bohem a je užitečné k učení, k usvědčování, k napravování, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl takový, jaký má být, důkladně vystrojený ke každému dobrému skutku (2Tm 3,16–17). Je zde uvedeno, že Písmo je „vdechnuté Bohem“, což je prakticky doslovný překlad z řečtiny. Můžeme tedy říci, že veškeré Písmo je vdechnuté Bohem. Rukopisy Bible psali lidští písaři, jimž své poselství zjevil (vdechl) sám Bůh. Věříme tedy, že „veškeré Písmo je vdechnuté Bohem“. A zastáváme názor, že se jednalo o plenární verbální inspiraci. Co to znamená? Verbální inspirace znamená, že Duch svatý vedl jednotlivé autory Písma tak pečlivě, že je vedl i při použití konkrétního výraziva. Vedl je tak, že nikdy 2

neučinili nesprávnou volbu. Tím dostáváme ujištění, že Bible je pravda i v té nejmenší podrobnosti. Plenární inspirace Písma znamená, že všech 66 knih Bible je inspirováno na stejné úrovni. Výraz plenární pochází z latiny a znamená „plný“ či „celkový“. Když zastáváme plenární inspiraci Bible, prohlašujeme tím, že celá Bible je inspirována Bohem, tedy od knihy Genesis až po knihu Zjevení. Patrně jednu z nejlepších definic inspirace předložil Gaussen, odborník na řečtinu: „Inspirace je ona nevysvětlitelná moc, jíž Duch svatý použil u autorů Písma svatého, aby je vedl, dokonce i při použití slov, jež použili, a aby tato slova stejně i ochránil od jakékoli chyby a jakéhokoli opomenutí.“ Jednou ze známek dobré církve tedy je víra, že Bible je inspirované, spolehlivé a bezchybné Slovo Boží.

TEOLOGIE – učení o Bohu Dobrou církev za druhé poznáme, když prozkoumáme, jakou teologii zastává, tedy co vyučuje o Bohu. Církev nemůže být v pořádku, pokud odmítá, co o Bohu říká Bible. V 1. listu Jana 1,5 se dozvídáme, že „Bůh je světlo“, což označuje Boží naprostou svatost. Z vyjádření „Bůh je láska“ (1J 4,8) vidíme, že Bůh dává sám sebe pro dobro svého stvoření. A prohlášení, že „náš Bůh je oheň stravující“, ukazuje, že Bůh trestá přestupníky. Učení o Bohu nemůže být biblické, pokud neuznává Boží svatost stejně jako Boží lásku. Je třeba uznávat, že Bůh nenávidí hřích a že hřích soudí a že má zároveň zalíbení ve spravedlnosti. Pokud někdo káže o Boží lásce, ale nikdy se nezmíní o Božím hněvu, prostě nepředkládá celou pravdu. Bible také ukazuje, že Bůh je jeden (Dt 6,4). Nemá sobě rovného. Není nikdo jako on. Bůh je jeden, ale zároveň uznáváme skutečnost, že Bůh je trojjediný: Otec, Syn a Duch svatý. Bůh je tedy ve třech osobách. Otec je Bůh. Syn, Ježíš Kristus, je Bůh. Duch svatý je Bůh. Všechny tyto tři osoby vždy existovaly. Jsou si rovnocenné, pokud jde o moc a poznání. Přesto se nejedná o tři Bohy, ale o jednoho Boha. KRISTOLOGIE – učení o Kristu Za třetí dobrou církev poznáme, když prozkoumáme, čemu věří ohledně Ježíše Krista, především ohledně Kristovy božské a lidské podstaty. Bible učí, že Kristus je plně Bůh a plně člověk. Kristovo božství je nám například jednoznačně oznamováno v prvním verši Janova evangelia: „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh“ (J 1,1). Pán 3

Ježíš o sobě mluvil jako o Bohu: „Dřív než byl Abraham, já jsem“ (J 8,58). Ježíš není jen Bůh, Ježíš je také člověk. Božská a lidská podstata Pána Ježíše je jasně popisována ve Filipským 2,5–8. Pán Ježíš se narodil z panny Marie. Když byl zde na zemi, pociťoval jako člověk únavu, hlad a tělesně trpěl. A přesto byl plně Bůh. Není to záhada? Ano! Ale zároveň se jedná o pravdu, kterou přijímáme vírou. Jestliže nějaká církev popírá Kristovo absolutní božství a tvrdí, že Kristus nebyl plně člověkem, neučí o Kristu pravdu a nezasluhuje si vaši důvěru. Církev se správnou kristologií také věří, že se Pán Ježíš narodil z panny. Učí, že Marie byla pannou, když se Ježíš narodil. Když anděl Marii oznámil, že ‚porodí syna‘, řekla: „Jak se to stane?. . .. Vždyť jsem ještě nepoznala muže“ (Lk 1,31–34 B21). „A anděl jí odpověděl: ‚Duch Svatý přijde na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní; proto také to Svaté, co se z tebe narodí, bude nazváno Syn Boží.‘ “ (v. 35) Někteří teologové budou tvrdit, že narození z panny není v křesťanské teologii příliš důležité. S tím je třeba důrazně nesouhlasit! Pokud někdo odmítá Kristovo narození z panny, nejedná jen v rozporu s Božím slovem, ale zároveň tím popírá Kristovo božství a jeho bezhříšnost. Pokud kazatel tvrdí, že Ježíš se nenarodil z panny, vlastně tím naznačuje, že Kristus byl jako každý jiný člověk. Bible však jasně ukazuje, že věčná, druhá osoba trojjediného Boha se narodila z lidské matky. Za tímto životem byl Bůh Duch svatý. Když byl počat Ježíš, věčné Slovo začalo nový život. Byl v Mariině těle. Dovolil, aby se narodil jako bezmocné dítě. Ale přitom se nijak nevzdal svého božství. K takovému zázraku by nikdy nemohlo dojít prostřednictvím běžného lidského oplození! Proto je učení o Kristově narození z panny zásadní ke správnému pochopení Kristova božství. Kristovo narození z panny je také zásadní, protože Ježíš byl jako člověk naprosto bez hříchu. Pokud by Ježíš byl počat běžným způsobem, zdědil by lidskou hříšnou podstatu a nemohl by tím pádem být naším Spasitelem. Každý člověk (kromě Krista) se do tohoto světa rodí jako hříšník, zatížený vinou a zkažeností. Každý z nás přebírá hříšnou podstatu po svých rodičích, což lze vysledovat až k Adamovi. Všichni lidé se rodí po Adamově pádu, a proto jsme zatíženi zkažeností a vinou. Na tento svět tedy přicházíme jako členové hříšného a padlého pokolení. Pokud by tedy Pán Ježíš přišel na svět obvyklým způsobem, zdědil by zkaženost po Adamovi, byl by tedy hříšníkem a nemohl by být naším Spasitelem. Ale Bible ukazuje, že Pán Ježíš byl zcela bez hříchu. Petr popisuje Pána Ježíše 4

jako „beránka bez vady a bez poskvrny“ (1Pt 1,19). A Pavel mluví o Kristově bezhříšnosti, když píše, že Bůh „toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom se my v něm stali Boží spravedlností“ (2K 5,21). Aby Ježíš mohl nést náš hřích, musel být sám bez hříchu. A právě to bylo možné díky tomu, že se narodil z panny. Církev se správnou kristologií také bude věřit, že Kristova smrt je smířením za naše hříchy. Bude vyučovat, že Ježíš, který byl naprosto bez hříchu, zemřel na kříži za hříšníky. Ano, zemřel místo nás. Podle Římanům 4,25 „byl vydán pro naše provinění“. A z 1. Petra 2,24 se dozvídáme, že „on sám ve svém těle vynesl naše hříchy na dřevo kříže, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. Jeho zraněním jste byli uzdraveni.“ Kristus tedy na Kalvárii zemřel za nás a místo nás. Církev se správnou kristologií také bude věřit, že Kristus byl vzkříšen v těle, což je jasné učení Bible: „Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem, byl pohřben a třetího dne byl vzkříšen podle Písem“ (1K 15,3–4). Je tedy třeba mít na mysli, že dobrá církev bude prosazovat správnou kristologii. Jedním ze způsobů, jak poznat dobrou církev, je tedy zkoumat, co učí o Kristu. Věří v Kristovo božství? Věří, že Kristus byl plně člověkem? V jeho narození z panny? V jeho bezhříšný život? V jeho oběť za náš hřích? V jeho vzkříšení z mrtvých? A věří, že Kristus opět přijde? Tyto skutečnosti jsou pro křesťanství naprosto základní. Kdokoli je popírá, vlastně nemůže být skutečně křesťanem!

5

Dobrá církev musí být v pořádku doktrinálně, 2. část Mnozí lidé, kteří by rádi byli v nějaké církvi, mají nesprávné priority. Pro některé je přitažlivá nádherná budova, pro jiné zase její velikost. Další přitahuje hudební produkce nebo charismatický pastor, který umí poutavě mluvit. Někteří chtějí církev s bohoslužbou s určitou strukturou. Jiní se chtějí držet své denominace, chtějí církev v místě svého bydliště, jiným zase záleží na tom, koho budou v dané církvi potkávat. Další do církve přijdou na pozvání svých přátel. Každá z těchto skutečností může mít svůj význam, ale nejdůležitější by měla být věrouka dané církve. Jinými slovy, čemu tato církev věří a co vyučuje? To je zcela zásadní. Osobně raději budu v církvi, která se schází ve staré, omšelé budově, bez pěveckého sboru i zvučných varhan a kde je nevýřečný kazatel, který ale vyučuje ze slova Božího, než abych byl v církvi, která se honosí okázalou budovou, úchvatným pěveckým sborem a výřečným kazatelem, ale popírá či opomíjí jasné učení Písma, takže zde chybí přítomnost a moc Ducha Božího. Je tedy naprosto zásadní, čemu daná církev věří a co se zde káže! Dále budeme tedy uvažovat o několika doktrínách, kde není možné připouštět žádné kompromisy. V předchozí části jsme viděli, jak poznat dobrou církev podle toho, v co věří a učí o Bibli, Bohu a Ježíši Kristu. Nyní se zaměříme na další doktríny, které jsou pro dobrou církev klíčové:

• • • •

soteriologie (učení o spáse), pneumatologie (učení o Duchu svatém), eklesiologie (učení o církvi), eschatologie (učení o posledních dnech).

SOTERIOLOGIE – učení o spáse Dobrá církev bude prosazovat správnou soteriologii, tedy učení o spáse. Bude hlásat poselství o spáse pouze na základě milosti, skrze víru v Ježíše Krista (Ef 2,8–9). Když prosazujeme přesvědčení, že spása je pouze na základě milosti – tedy bez jakéhokoli lidského přičinění – nepopíráme tím důležitost křtu, účasti na bohoslužbách ani křesťanského života v poslušnosti příkazů ze slova Božího. Všechny tyto skutečnosti jsou důležité. Ale neděláme je kvůli spáse; jsou ovocem, výsledkem a důkazem o obrácení. Pavel napsal: 6

Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili (Ef 2,10). Druhá osoba trojjediného Boha, Kristus, Boží Syn, se prostřednictvím narození z panny stal členem lidské rodiny. Žil dokonalým životem, zemřel na kříži, aby zaplatil cenu za naše hříchy, a vstal z mrtvých. A díky tomu, co vykonal, když zemřel místo nás, je nám nyní jako dar nabízena spása, kterou můžeme obdržet na základě víry. Členství v církvi, křest, mravný život, dobročinnost – všechny tyto skutečnosti jsou velmi dobré, ale nemohou nás zachránit od našeho hříchu. Spása je možná pouze na základě toho, co pro nás vykonal Pán Ježíš Kristus, když za nás zemřel na kříži. Požehnání plynoucí z tohoto opatření pak přijímáme vírou.

PNEUMATOLOGIE – učení o Duchu svatém Dobrá církev bude prosazovat správnou pneumatologii, tedy učení o Duchu svatém. Pokud jde o trojjediného Boha, Duch svatý je mnohdy opomíjen, stavěn do pozadí. Dobrá církev tedy bude Duchu svatému připisovat náležitou důležitost. Někteří lidé považují Ducha svatého za pouhý vliv, který nějak vede naše svědomí. Jiní jej považují za neosobní sílu, pomocí níž člověk dostává signály od Boha. Ale Duch svatý je osoba. Duch svatý je Bůh. Proto je také věčný a je stejné podstaty s Otcem a se Synem. Mějte se tedy na pozoru před těmi, kdo popírají osobu a božství Ducha svatého. Duch svatý, jako třetí osoba trojjediného Boha, je zapojen do řady důležitých činností. Dílo Ducha svatého hrálo v rané církvi tak zásadní roli, že kniha Skutků je některými nazývána „Skutky Ducha svatého skrze apoštoly“. Duch svatý usvědčuje z hříchu (J 16,8). Udílí nové zrození (J 3,5). Křtí věřícího do těla Kristova (1. Korintským 12,13). Přebývá v každém křesťanovi (1. Korintským 6,19). Brání hříchu (2Te 2,7). Vybavuje věřící k účinné službě (Ef 5,18). Ano, Duch svatý přebývá v každém křesťanovi – utěšuje nás, vede nás, posiluje nás a přináší svědectví pravdě. Díky tomu můžeme vítězit nad hříchem a můžeme úspěšně sloužit Pánu. EKLESIOLOGIE – učení o církvi Dobrá církev bude prosazovat správnou eklesiologii, tedy učení o církvi. Výraz církev může znamenat buď neviditelnou církev, anebo nějaké místní shromáždění věřících. Když mluvíme o neviditelné církvi, máme na mysli tělo Kristovo, které sestává ze všech těch, kdo jej přijali jako svého Spasitele, bez ohledu na barvu 7

pleti, rasu, postavení či církevní denominaci. Apoštol Pavel měl právě toto na mysli, když psal následující slova o vyvýšení Krista: [Kristus je] vysoko nad každou vládu i autoritu i mocnost i panstvo a nad každé jméno, které je jmenováno nejenom v tomto věku, ale i v budoucím. A všechno podřídil pod jeho nohy a dal ho za hlavu nade vším církvi, která je jeho tělem, plností toho, jenž všechno ve všem naplňuje (Ef 1,21–23). Když mluvíme o viditelné církvi, máme na mysli určité místní shromáždění věřících – skupiny křesťanů, kteří se pravidelně scházejí k uctívání, poučování, společenství, evangelizaci a zachovávání svátostí. Dobrá církev bude uznávat rozdíl mezi místní (viditelnou) a neviditelnou církví; její členové budou uznávat, že jejich společenství či denominace nejsou tou jedinou pravou církví. Nebudou z těla Kristova vyřazovat ty, kteří nemají jejich konkrétní církevní označení. Všechny, kteří vložili svou důvěru v Krista, budou považovat za údy Kristova těla, za jednu pravou církev. Budou je přijímat jako své bratry a sestry. Před další částí je třeba zdůraznit, jak je důležité navštěvovat a podporovat církev, která věří Bibli. Nestačí tedy jen být členem neviditelné církve. Je také třeba se ztotožňovat s určitým místním sborem věřících. Máme odpovědnost pravidelně se scházet s dalšími křesťany k uctívání, vzájemnému vybízení, povzbuzování a budování (Žd 10,24–25). Věrné kázání slova Božího a společenství s dalšími věřícími může v našem životě působit přímo zázračně. Uvědomujeme si, že žádná místní církev není dokonalá. A jistě každý věřící může dělat určité duchovní pokroky, aniž by chodil do nějaké místní církve. Můžete sami studovat Bibli. Můžete se sami modlit. Můžete růst při četbě dobré křesťanské literatury. Ale to nestačí. Nic z toho nemůže být výmluvou, abyste opomíjeli církev. Pokud jste znovuzrozenými křesťany, ale nechodíte do nějaké místní církve, udělejte maximum pro to, abyste si nalezli svůj domov v určité církvi. Přitom se ujistěte, že taková církev přijímá Bibli jako spolehlivé Boží slovo a že káže spásu na základě milosti skrze Ježíše Krista, Syna Božího. A pokud vám nebrání třeba nějaké vážné zdravotní důvody nebo nějaké jiné oprávněné skutečnosti, do takové církve pravidelně choďte. Služte v ní. Dávejte se jí. A modlete se za ni!

8

ESCHATOLOGIE – učení o posledních dnech Dobrá církev bude také prosazovat správnou eschatologii, tedy učení o posledních dnech a o příchodu Pána Ježíše Krista. Nejzávažnější událostí v lidských dějinách bylo narození Pána Ježíše Krista, k čemuž došlo přibližně před 2000 lety. Příběh o Ježíšovi však není jen o jeho prvním příchodu. Dalšími skutečnostmi jsou jeho narození z panny, jeho bezhříšný život, jeho vzkříšení v těle, nanebevstoupení – ale ani to není konec tohoto příběhu. V budoucnu očekáváme ještě řadu dalších, nanejvýš slavných skutečností! Bible uvádí, že Ježíš opět přijde. Pak bude Boží plán slavně završen. Tehdy se ve jménu Ježíše skloní každé koleno a každý jazyk vyzná, že „Ježíš Kristus je Pán“ (Fp 2,11). V té době bude země „naplněna poznáním Hospodinovy slávy, tak jako voda pokrývá moře“ (Abk 2,14). V té době „mrtví v Kristu vstanou nejdříve“ (1Te 4,16) a „potom my živí, kteří tu budeme ponecháni, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu k setkání s Pánem“ (v. 17). Až Kristus opět přijde, uvidíme jej – toho, kdo nás miluje a kdo se za nás vydal. Uvidíme jej, uvidíme svého mocného Stvořitele. Uvidíme toho, kdo před nějakými 2000 lety přišel na tento svět jako malé děťátko, kdo se narodil v chudobě, ve stáji v Betlémě. Uvidíme toho, koho poslouchají andělé, lidé, démoni i celá příroda. Uvidíme toho, kdo křísil lidi z mrtvých. Uvidíme toho, kdo vracel zrak slepým. Uvidíme toho, kdo visel na onom krutém kříži, a když bylo po všem, vítězně zvolal: „Dokonáno jest!“ Až přijde, uvidíme jej a pak se budeme navždy těšit z přítomnosti našeho Spasitele, Vykupitele a Krále, Pána Ježíše Krista! Je zřejmé, že i v rámci evangelikálních církví se věřící plně neshodují v otázce posledních dnů. Ale naše rozdílné názory by neměly vést ke svárům a neměly by nás rozdělovat. Mějme spíše na mysli, že i když zastáváme různá přesvědčení, můžeme své bratry a sestry v Kristu plně milovat. Důležitou skutečností je: shodujeme se v tom, že Ježíš Kristus opět přijde. Jakákoli církev, která popírá Kristův návrat jako skutečnou událost, k níž dojde v budoucnosti, nesplňuje měřítka na dobrou církev. Kromě víry v Kristův druhý příchod bude dobrá církev také uznávat existenci nebe a pekla. Křesťané, kteří věří Bibli, se těší na nádherné místo nazývané nebe. V souladu se svou vírou založenou na Božím slově se těší na radost, která je očekává v jejich věčném domově. Tato naděje jim přináší 9

uzdravení, pokud jde o pozemská zranění a smutek. Dobrá církev nejen věří v nebe, ale také varuje nevěřící před skutečným místem, kterému se říká peklo. Milující Pán Ježíš sám mluvil o místu, „kde jejich červ neumírá a oheň nehasne“ (Mk 9,48). A varoval: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale víc už vám udělat nemohou. Ukážu vám, koho se máte bát. Bojte se toho, který má moc vás zabít a ještě uvrhnout do pekla. Ano, pravím vám, toho se bojte! (Lk 12,4–5 ČEP). Pokud věříte Bibli, nemůžete se vyhnout skutečnosti, že můžete získat nebe, ale že zároveň existuje peklo, jemuž je třeba se vyhnout. Dobrá církev tedy věří v obě tato místa a vyučuje o nich. Patříte do dobré církve? Účastníte se pravidelně bohoslužeb? Podporujete tuto církev? Pokud jste křesťanem, měl byste to dělat.

Dobrá církev musí mít evangelizačního ducha Pokud hledáme dobrou církev, měli bychom se především zajímat o její doktríny. Ale důležité jsou i další skutečnosti. Bude tedy na místě si poukázat na další znaky, které jsou typické pro dobrou církev. Mezi tyto znaky patří:

• důraz na evangelizaci, • misijní programy, • znovuzrození členové, • biblické poselství. Prozkoumejme tedy postupně každý z těchto bodů.

Důraz na evangelizaci Dobrá církev bude uznávat, jak důležité je přivádět další k Ježíši Kristu. Sám Pán Ježíš řekl, že „Syn člověka přišel vyhledat a zachránit, co je ztraceno“ (Lk 19,10). Již ze samotné skutečnosti, že pozemská služba Pána Ježíše vyvrcholila jeho smrtí a vzkříšením, díky čemuž je možné naše vykoupení, je vidět, jak je třeba vést muže, ženy, chlapce i dívky ke Kristu. Dobrá církev tedy bude provádět evangelizaci. Může se sice zároveň zaměřovat i na sociální otázky, na problematiku tělesných a duchovních potřeb lidí; ale pokud se právě toto stane prvotní misí takové církve, takže evangelizace zůstane někde v pozadí, jedná se o převrácené priority. Známkou dobré církve je tedy evangelizační zájem o ztracené duše. To neznamená, že taková církev musí při naprosto každé bohoslužbě vyzývat nové lidi ke spáse anebo že musí alespoň jednou za rok pořádat nějakou 10

speciální evangelizaci. To vše je jistě chvályhodné, ale evangelizační duch se může projevovat i jinak. V rámci církve mohou například probíhat domácí studia Bible, jednotliví členové mohou o své víře osobně svědčit dalším, může být využíván rozhlas a televize, lidem v okolí církve lze nabízet osobní návštěvu a lze využívat i další možnosti, které jsou pro dané prostředí vhodné. V tomto rychle se měnícím světě musíme být připraveni používat nové metody a prostředky, jak oslovit další lidi a jak jim tím nejvhodnějším způsobem předat evangelium. Naše základní poselství musí zůstat neměnné, ale můžeme jej předávat různými způsoby.

Misijní programy S evangelizací jsou těsně spojeny misie. Dobrá církev bude mít i silné misijní programy, pokud možno mezinárodní. Ježíš řekl svým následovníkům: „Jděte do celého světa a vyhlašte evangelium všemu stvoření“ (Mk 16,15). Jako Kristovi následovníci máme tu slavnou zprávu o spáse hlásat všude. Toto jsou poslední slova Pána Ježíše před nanebevstoupením: Přijmete moc Ducha Svatého, který na vás přijde, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až po nejzazší konec země (Sk 1,8). Dobrá církev tedy bude mít na mysli i misionáře. Pokud tomu tak není – pokud se církev zaměřuje pouze na své vlastní zájmy – selhává ve svém pověření nést evangelium až po nejzazší konec země. Znovuzrození členové Dobrá církev se tedy má zaměřovat na evangelizaci, mít misijní programy a také má mít znovuzrozené členy. Pokud jsou členy dané církve lidé, kteří nejsou znovuzrození (i když jsou to třeba dobří lidé, kteří mají dobrou pověst), je třeba se mít na pozoru! Pokud daná církev zve ke členství ty, kteří nebyli znovuzrozeni, není to dobrá církev. Nevykládejte si to špatně. Jistě bychom měli povzbuzovat lidi, aby přišli do církve, slyšeli zde Boží slovo, aby slyšeli evangelium o Boží spásné milosti. Ale pokud neznovuzrozené lidi přijmeme za členy církve a dáme jim možnost promlouvat do záležitostí církve, ohrožujeme tím čistotu církve, dopouštíme se kompromisu a oslabujeme moc takové církve. Pavel nařizuje: Nebuďte zapřaženi do cizího jha s nevěřícími. Neboť co má společného spravedlnost s nepravostí? A jaké je společenství světla s tmou? Jaký je souzvuk Krista s Belialem? Jaký podíl věřícího s nevěřícím? Jaké spojení svatyně Boží s modlami? Neboť vy jste svatyní Boha živého, 11

jak řekl Bůh: ‚Budu bydlet uprostřed nich a procházet se mezi nimi, a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.‘ Proto ‚vyjděte z jejich středu a oddělte se,‘ praví Pán, ‚a nečistého se nedotýkejte; a já vás přijmu‘ (2K 6,14–17). Nevěřící tedy nemají mít účast na chodu církve, ale zároveň je třeba mít na mysli, že církev není nějakým výhradním „duchovním klubem“ pro dokonalé křesťany. Pokud by tomu tak bylo, musely by církve být prázdné! Existuje rčení: „Buďte ke mně shovívaví, Bůh na mně práci ještě nedokončil.“ A proto také každý z nás potřebuje církev. Církev tedy není společnost světců, kteří se navzájem obdivují. Jedná se o místo, kde duchovní nemluvňata mohou postupně růst, kde slabí mohou získávat sílu a kde můžeme zrát prostřednictvím bohoslužby, poučování, společenství a služby. Přitom je důležité si zdůraznit, že vedení příslušné církve musí mít určité duchovní vlastnosti. Proto Pavel v listu Timoteovi, svému synu ve víře, uvádí určité požadavky na starší a diakony (1Tm 3,8–13).

Biblické poselství A dobrá církev také bude předkládat biblické poselství, bude místem, kde je prosazována Bible a kde se káže z Bible. Pavel napsal Timoteovi: Zapřísahám tě před Bohem a Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, a při jeho zjevení a jeho kralování: Hlásej slovo [„kaž slovo Boží“, KB], přicházej s ním vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej se vší trpělivostí a s vyučováním. Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, nýbrž si podle vlastních žádostí budou shromažďovat učitele, aby jim říkali, co je jim příjemné; odvrátí sluch od pravdy a obrátí se k bájím. Ty však buď ve všem střízlivý, snášej útrapy, konej dílo evangelisty, naplň svou službu (2Tm 4,1–5). Pavel říká: „Kaž slovo Boží“ (2Tm 4,2 KB). Měla by to být jedna z prvních věcí, kterou budete očekávat od církve, kam přijdete. Káže se tam a uplatňuje slovo Boží? Anebo zde z kazatelny zaznívají kázání, která nestálým posluchačům jen lechtají uši? Jsou v kázáních pouze vyjadřovány názory daného kazatele, anebo je vše podpořeno autoritou Písma? Není zde pouze „mléko“ pro duchovní nemluvňata, ale také „pevný pokrm“ pro ty, kteří jsou již zralí ve víře? Pavel říká: „Kaž slovo Boží!“ V dobré církvi to tedy musí být patrné. V některých oblastech je těžké najít dobrou církev. Nadešla doba, „kdy lidé nesnesou zdravé učení, nýbrž si podle vlastních žádostí budou shromažďovat učitele, aby jim říkali, co je jim příjemné; odvrátí sluch od pravdy a obrátí 12

se k bájím“ (2Tm 4,3–4). Kazatelé v mnoha dnešních církvích předkládají lidem, co si přejí slyšet, nikoli co potřebují slyšet. A neděje se to pouze v církvích, ale i v některých pomocných církevních organizacích, kde cílem je hlavně nikoho nijak neurazit. A proto se používají jen populární témata. Důležité je, aby se posluchači hlavně dobře cítili. Lidé, kteří zde hledají duchovní vedení, jsou konejšeni příjemnými myšlenkami, ale rozhodně nedostávají ponaučení a vedení ze slova Božího. Než tuto část uzavřeme, předložme si pět rysů, které jsou charakteristické pro členy ideální církve: 1. Členové ideální církve projevují lásku. Ježíš svým učedníkům řekl: Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali; jako já miluji vás, abyste se i vy navzájem milovali. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým (J 13,34–35). V pravém Kristově společenství se musí projevovat láska a nesobecký zájem o dobro druhých. Lidé zde vycházejí vstříc těm, kteří potřebují povzbuzení a ujištění. 2. Členové ideální církve se o druhé zajímají a pečují o ně. Pavel ve svém prvním dopise do církve v Korintu přirovnával jednotlivé věřící k částem lidského těla a vyjádřil následující přání: Aby v těle nebyla roztržka, ale aby údy navzájem o sebe stejně pečovaly. A když jeden úd trpí, trpí spolu s ním všechny údy; a když je jeden úd oslavován, radují se všechny údy spolu s ním (1K 12,25–26). Co patří mezi takovou péči? Věřící se v takové církvi za sebe navzájem modlí, navštěvují osamocené jedince, slouží nemocným a utěšují pozůstalé. Prostřednictvím modliteb a praktických projevů lásky naplňujeme tuto biblickou výzvu: „Neste břemena jedni druhých, a tak naplňte zákon Kristův“ (Ga 6,2). Náš smutek je menší, pokud nám druzí projevují svůj zájem, a naše radost se násobí. Pro věřícího je velkým povzbuzením, když ví, že se za něj jeho bratři a sestry v Kristu modlí. Nebylo by úžasné, kdyby každý člen církve věděl, že o něj druzí projevují zájem? 3. Členové ideální církve odpouštějí. To je důležitá součást křesťanského společenství. Věřící v Kristu by vždy měli být připraveni odpouštět těm, kteří se proti nim nějak provinili. Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní a odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám (Ef 4,32). 13

Odpouštění je důležité ve všech našich vztazích, ale obzvlášť důležité je v rámci kruhu věřících. Postoj, kdy si lidé odmítají navzájem odpouštět, může ubíjet ducha a bránit růstu církve. 4. Členové ideální církve jsou snášenliví. Apoštol Pavel píše věřícím do Efezu, aby „s veškerou pokorou a mírností, s trpělivostí se navzájem snášeli v lásce“ (Ef 4,2). Pokud se ‚navzájem snášíme v lásce‘, trpělivě bereme ohled na slabosti druhých. Popudlivost a netrpělivost jsou sobecké reakce v rozporu s duchem křesťanství. Jistě, někteří členové církve jsou rádi středem pozornosti, jiní si počínají panovačně a další zase často potřebují poplácat po zádech. Není na místě s takovými lidmi ztrácet trpělivost, ale je třeba jim se zralostí pomáhat, aby mohli své slabosti překonávat. 5. Členové ideální církve se podřizují. Často rádi citujeme z Efezským 5,22, kde se uvádí: „Ženy, podřizujte se svým mužům jako Pánu.“ Ale nějak opomíjíme předchozí verš, podle něhož se všichni máme podřizovat „jeden druhému v bázni před Kristem“ (v. 21). Pochopitelně uznáváme příslušnou autoritu doma i v církvi. Manželka se má podřizovat manželovi (v. 22) a členové církve se mají podřizovat těm, kdo je vedou (Žd 13,17). Klíč k úspěchu, pokud jde o vzájemnou podřízenost, je patrně v 1. Petra 5,5: „Oblečte [se] v pokoru jeden vůči druhému.“ Musíme přijmout postoj z Římanům 12,10: „V prokazování úcty předcházejte jeden druhého.“ V 2. kapitole listu Filipským jsme vybízeni: Nic nedělejte ze soupeření ani z ješitnosti, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe (v. 3). Nikdo, bez ohledu na své postavení, by si neměl myslet, že už od nikoho nepotřebuje žádnou radu. Věřící člověk v každém postavení by měl projevovat ducha pokory, měl by ochotně reagovat s vlídností a měl by být otevřený vůči moudré radě. Budeme-li každý ve své církvi projevovat podřízenost, určitě to bude mít dobrý dopad! Pokud nejste v dobré církvi, vybízíme vás, abyste s tím něco udělali – čím dříve, tím lépe! Potřebujete společenství, poučování, uctívání a příležitosti ke službě, což je možné pouze v rámci církve. Nenechejte si ujít tato požehnání!

14

Znaky falešné církve V některých kruzích už jen slovní spojení náboženská pravda vyvolá řadu různých reakcí. Někteří lidé by za svou víru spíše zemřeli, než aby museli změnit svůj názor. Na druhé straně spektra stojí lidé, kteří říkají něco jako: „Nezáleží na tom, čemu člověk věří, hlavně, že něčemu věří.“ Někteří považují víru za soukromou záležitost – každý má mít právo věřit si, čemu chce. Další zase tvrdí, že u náboženství si člověk nemůže být nikdy žádnou pravdou jistý. Je to ale opravdu tak? Jistě ne! Pravdu je možné poznat! Je možné rozpoznat, že některé názory jsou pravdivé a jiné pravdivé nejsou, a to na základě Bible. Bible je Božím zjevením pro člověka; dozvídáme se v ní, čemu máme věřit a jak máme žít. Bible je měřítkem, kterým můžeme poměřovat přesnost a spolehlivost všech náboženských výroků. A pokud jde například o otázku mého věčného údělu – zda budu navždy s Bohem v nebi, anebo zda budu od Boha navždy oddělen ve věčném odsouzení – chci znát pravdu, a to s naprostou jistotou! Proto celým srdcem věřím, že pravdu je možné poznat ze slova Božího. Bible je konečnou autoritou pro křesťana, který zná Pána Ježíše Krista jako svého Spasitele. Je ale na místě varování: Ne každý, kdo si říká křesťan, je pravým křesťanem. Objevila se řada náboženských skupin, které tvrdí, že přinášejí pravdu, ale není tomu tak. Tyto skupiny jsou v rozporu s historickým křesťanstvím a představují hrozbu pro všechny, kteří by jim chtěli důvěřovat. Tyto skupiny často útočí na církev za nějaké selhání či omyl, i když ony samy zavádějí lidi na scestí. A mohou vás obelstít, pokud se nebudete mít na pozoru. Tyto skupiny často používají křesťanské termíny, scházejí se podobně jako křesťané a používají Bibli. Proto se jim snadno daří zavádět na scestí lidi, kteří jejich falešné učení přijímají jako pravdu. Je to tragédie, protože na tom, čemu věříme, nesmírně záleží. Vzhledem k tom, jak mnoho různých náboženských skupin existuje, je zcela zásadní vědět, jak rozpoznat pravdu od padělku. Bankovní úředníci dostávají školení, jak rozpoznat padělané peníze. Je zajímavé, že při tomto školení se pečlivě zaměřují především na studium pravých peněz, nikoli těch falešných. Když se pak setkají s padělanou bankovkou, poznají ji snadno, protože jsou rychle schopni odhalit nápadné rozdíly od bankovky pravé. 15

Z toho si můžeme vzít poučení. Je jistě pomocí vědět něco o sektách a o jejich falešném a nebezpečném učení. Ale spíše bychom měli důkladně znát pravdu Božího slova, takže když se setkáme s nějakým padělkem, okamžitě ho odhalíme. Proto musíme studovat Bibli a důkladně se obeznámit s pravdou, abychom rychle dokázali odhalit vše falešné. Mnozí důvěřiví lidé jsou zaváděni na scestí a do různých sekt, protože přesně nevědí, do čeho se pouštějí. Jedinou prevencí je předat jim úplnou pravdu, takže padělek pak poznají na první pohled. Jestliže například člověk dobře chápe, že spása je možná pouze na základě milosti, nepřijme učení těch, kteří tvrdí, že ke spáse jsou zapotřebí ještě určité skutky. Pokud dobře zná osobu Pána Ježíše Krista, nenechá se zavést na scestí těmi, kteří tvrdí, že Kristus není Bůh nebo není plně Bůh. Bude-li dobře znát pravdu o druhém Kristově příchodu, nenechá se podvést těmi, kteří zkreslují tuto ‚požehnanou naději‘, aby znamenala něco jiného než osobní návrat Pána Ježíše. Je tedy zásadní znát pravdu natolik dobře, abychom mohli padělek ihned odhalit! Stejně jako existují pravé a padělané bankovky, existují praví a falešní křesťané. Padělané peníze nejlépe odhalíme, když důkladně známe bankovky pravé. A stejně tak falešné náboženství nejlépe odhalíme, když důkladně známe pravdy Božího slova. V této publikaci jsme se tedy zaměřovali na biblické doktríny – na základní učení evangelikálních křesťanských církví. Věřící, který je důkladně obeznámen s tímto křesťanským učením, tedy rychle rozpozná jakýkoli padělek. Na závěr této publikace si ještě stručně uveďme, jak rozpoznat sektu. Předně je třeba vždy mít na mysli znaky pravé křesťanské církve. A dále si pak uvedeme charakteristické znaky falešného náboženství, díky čemuž byste měli být ještě citlivější vůči různým chybám. Dále si tedy uvedeme pět charakteristických rysů sekt. Jedná se o názory, které jsou v rozporu s historickou křesťanskou vírou:

• • • • •

16

Chybí historická perspektiva. Zkreslený pohled na Písmo. Sklon působit rozdělení. Sklon zdůrazňovat druhořadé skutečnosti. Návrat k historickým bludům.

Chybí historická perspektiva Některé náboženské skupiny se objevily poměrně nedávno a přitom troufale prohlašují, že právě ony znají pravdu a že by je měl každý následovat. Nějak ale zapomínají, že je zde přibližně 1900 let historie křesťanské církve. Naznačují, že církev po celou tuto dobu vlastně klopýtala ve tmě, a tvrdí, že mají monopol na duchovní světlo. Ale tak tomu prostě není! V průběhu historie vždy existovaly osoby, které bránily pravdu a čistotu církve. Byli zde velcí teologové a reformátoři, jako Luther, Tyndale, Wesley, Kalvín a další, kteří dávali vše, aby zachovali víru a prosazovali Písmo. A přesto někteří soudobí falešní učitelé znevažují dílo takových teologů a tvrdí, že právě oni a jen oni objevili pravdu. Zkreslený pohled na Písmo Dostáváme se ke druhému charakteristickému rysu sekt. Jejich následovníci často překrucují Písmo. Ačkoli uvádějí, že věří Bibli jako slovu Božímu, řadě skupin samotná Bible nestačí. Něco k ní přidávají a tvrdí, že se jedná o zjevení od Boha. Vedle Bible používají ještě další díla, jimž dávají prakticky stejnou autoritu. Některé z těchto skupin vydávají svou vlastní interpretaci Bible. A pak své následovníky vedou k tomu, aby nikdy nečetli Bibli samotnou, ale jen společně s jejich literaturou. Podsouvají jim tak myšlení, že Bible je příliš náročná, než aby ji mohl chápat běžný člověk, a při čtení je proto třeba mít k dispozici vysvětlení, které může poskytnout právě jen tato skupina. Pokud vám někdo řekne, že má způsob jak odhalit tajemství Písma, že má nějaké nové zjevení od Boha nebo že má nějaký výklad, který byl přeložen z nějakého neznámého starodávného zdroje – mějte se na pozoru! Bible je zde pro každého a každý může pochopit její základní poselství. Bible v průběhu dějin prošla dlouhými zkouškami a prokázala se jako pravdivá. Bible nepotřebuje nějaké další zjevení ani tajný výklad! Sklon působit rozdělení Třetím charakteristickým rysem sekt je sklon působit rozdělení. Praví křesťané, kteří chtějí žít v poslušnosti Pánu Ježíši, pociťují pouto jednoty se svými spoluvěřícími – i přes určitou rozdílnost v interpretaci či náboženské praxi. Mohou zde být dohady ohledně určitých otázek, ale přesto uznávají, že jsou bratry a sestrami v Kristu. Sekty a nová náboženská hnutí se snaží znevážit klasické církve, které věří Bibli. Pokud se nějaký člen církve s takovou kritikou ztotožní, je vybízen, aby svou církev opustil, i když se jedná o církev, 17

která se věrně drží základů křesťanské víry. Je třeba důrazně varovat před těmi, kteří v těle Kristově působí rozdělení. Apoštol Pavel mluvil o takových falešných učitelích jako o ‚dravých vlcích‘, kteří „budou mluvit převrácené věci, aby strhli učedníky za sebou“ (Sk 20,29–30). Ve 4. kapitole Efezským vybízí Pavel věřící, aby „usilovali zachovávat jednotu Ducha ve svazku pokoje“ (v. 3). A v listu spoluvěřícím do Říma Pavel napsal: Vybízím vás, bratři, abyste si dávali pozor na ty, kdo působí roztržky a pohoršení proti učení, kterému jste se naučili. Vyhýbejte se jim! Neboť takoví neslouží našemu Pánu Kristu, nýbrž vlastnímu břichu, a úlisnými a líbivými řečmi svádějí srdce bezelstných lidí (Ř 16,17–18). Kdykoli tedy uslyšíte obvinění proti církvím či kazatelům prosazujícím Bibli, mějte se na pozoru.

Sklon zdůrazňovat druhořadé skutečnosti Některé skupiny, které se nezastávají historického křesťanství, se natolik snaží prokazovat, že se všichni mýlí a že jen ony samy mají pravdu, že jim zcela uniká celkový pohled na biblické zjevení. Apoštol Pavel v dopise Timoteovi vybízí, abychom se „nezabývali. . . bájemi a nekonečnými rodokmeny, které vedou spíše k hloubání než k Boží správě, která spočívá na víře“ (1Tm 1,4). Mějte se na pozoru před kýmkoli, kdo má sklon zdůrazňovat druhořadé skutečnosti, kdo na vás chce zapůsobit svým poznáním anebo kdo se vás bude pokoušet přesvědčit, že pro spásu musíte ke své víře přidat ještě určité skutky. Je-li pro takového člověka důležitější nějaký podružný bod víry než hlavní křesťanské doktríny, jako Kristovo božství, trojjedinost Boha či druhý příchod Pána Ježíše, rozhodně mu nenaslouchejte. Návrat k historickým bludům Mnozí falešní učitelé znovu oživují mylné doktríny, které církev již dávno zavrhla, a směšují je se svou vlastní věroukou. Mohou se například vrátit ke starému spornému ariánskému učení, že Ježíš údajně není věčný, ale má být jen stvořenou bytostí. Anebo se mohou vrátit k učení, že spásu je třeba si částečně zasloužit. Anebo se mohou vrátit k některé ze starých herezí, které překrucují pravdu o Trojici Boží či otázku ohledně lidské a božské podstaty Pána Ježíše Krista. Všechny tyto otázky církev již dávno vyřešila. Raní církevní otcové se scházeli na církevních koncilech, kde tyto otázky řešili, a není naprosto žádný důvod jejich rozhodnutí zpochybňovat. Je tedy zcela zbytečné tyto otázky 18

znovu oživovat. Pouze se tím prohlubuje zmatek v mysli těch, kteří nejsou důkladně poučeni. Můžete se tedy setkat s velkým množstvím nejrůznějších náboženských názorů, a proto je třeba mít se na pozoru. Takové názory mohou přicházet prostřednictvím rozhlasu, televize či literatury, mohou vám je předkládat lidé, kteří vám zazvoní u dveří nebo kteří vás osloví na ulici. A všichni vám budou tvrdit, že právě oni mají pravdu. Projděte si pět charakteristických znaků sekty. Poměrně snadno si tak můžete ověřit důvěryhodnost těch, kteří vám předkládají své náboženské názory. Snažte se dobře chápat základní biblické doktríny a přitom mějte na mysli i těchto pět hlavních chyb – jistě pak budete schopni falešné náboženství rozpoznat. Čemu věříte je tedy naprosto zásadní. A obzvláště to platí o spáse. Bible říká: Jste zachráněni milostí skrze víru; a ta záchrana není z vás – je to Boží dar; není na základě skutků, aby se nikdo nechlubil (Ef 2,8–9). Spásu dostáváme skrze víru, skrze víru v Pána Ježíše Krista. Nestačí tedy věřit jen tak v něco – musíte věřit v osobu: v Ježíše Krista, našeho Pána. Je třeba přijmout, co o něm říká Bible: Ježíš prolil svou krev na kříži, zaplatil za tvé hříchy a vstal z mrtvých. A pak je důležité přijmout Pána Ježíše jako svého Spasitele. On sám řekl: Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi, a já vám dám odpočinek (Mt 11,28). A také přislíbil: Kdo slyší mé slovo a věří tomu, kdo mne poslal, má věčný život (J 5,24). Již nyní tedy můžete vstoupit do věčného života!



Tato publikace je sestavena na základě kázání Richarda W. De Haana z televizního programu Day of Discovery. Richard W. De Haan byl prezidentem a vyučujícím ve společnosti RBC Ministries v letech 1964 až 1984. K Pánu odešel 16. července 2002.