Jak na loterie a spotřebitelské soutěže. Několik poznámek k převodu (části) podniku

NEJLEPŠÍ ČESKÁ ADVOKÁTNÍ KANCELÁŘ ROKU 2011 A 2009 PODLE HODNOCENÍ CHAMBERS EUROPE NEJLEPŠÍ ADVOKÁTNÍ KANCELÁŘ ROKU 2010 V ČESKÉ REPUBLICE PODLE HODNOCENÍ WHO'S WHO LEGAL

Z NAŠÍ PRAXE

Jak na loterie a spotřebitelské soutěže

ŘÍJEN 2012 Asi bychom těžko hledali někoho, kdo si nestačil všimnout, co nám naše vláda, její ministerstvo spravedlnosti a parlament, uchystali na rok 2014. Ano, velikou změnu jednoho ze základních předpisů, na kterém stojí náš právní řád – občanského zákoníku. Pokud si někdo kladl otázku, čeho se vlastně tato změna dotkne, tak jednoduchá i když trochu zkratkovitá odpověď je, že skoro všeho. Proto jsme uvažovali, že součástí tohoto čísla by se mohl stát i první díl jakéhosi seriálu týkajícího se změn, které nás čekají. Koho by ale napadlo, že do našich plánů zasáhne politika. Ukazuje se totiž, že s blížícími se volbami, si opozice bere nově přijatou normu na mušku jako volební téma a vyhrožuje odsunem její účinnosti nebo dokonce jejím zrušením ještě před tím, než vstoupí v lednu 2014 v účinnost. S ohledem na směr, kterým zrovna letí politické kyvadlo, to bohužel není nereálná možnost. Prozatím jsme tedy začátek seriálu odložili na některé z dalších čísel a zde se teď zabýváme tématy, která jsou zatím bezpečně aktuální. Jindřich Jelínek [email protected]

Jedním ze způsobů zvýšení prodejnosti zboží je pořádání rozličných spotřebitelských soutěží spočívajících na principu „nakupte naše zboží a my následně vylosujeme 10 výherců, kteří obdrží věcné ceny“. I tato tvůrčí aktivita je však regulovaná a je třeba znát mantinely a dovolený způsob, jak se v nich pohybovat. STÁHNOUT PDF

Několik poznámek k převodu (části) podniku Převod podniku nebo jeho části je podle našich zkušeností častým nástrojem podnikatelů (nejen) v oblasti automobilového průmyslu. Zejména na straně dealerů dochází často k využití tohoto nástroje k jednoduchým změnám struktury jejich firem. Přes zdánlivou přehlednost této transakce doporučujeme si před jejím zahájením osvěžit nejméně níže popsané zásadní souvislosti. STÁHNOUT PDF NÁZORY SOUDŮ

Existuje spravedlivé vypořádání při předčasném ukončení finančního leasingu? Finanční leasing je zcela obvyklou finanční službou poskytovanou podnikatelům i spotřebitelům velmi často za účelem pořízení nového vozidla. Přesto problematika způsobu vypořádání účastníků finančního leasingu při jeho předčasném ukončení byla po mnoho let předmětem mnoha teoretických odborných diskuzí a intenzivně zaměstnávala české soudnictví, včetně Nejvyššího soudu, který teprve nedávno po několika vlastních přešlapech a pokusech našel jednotný „recept“, jak mají účastníci leasingové smlouvy postupovat. STÁHNOUT PDF AKTUÁLNĚ

Co skutečně změnila novela zákona o rozhodčím řízení Na poslední novele zákona o rozhodčím řízení se v době její přípravy snažilo přiživit množství politických stran i politiků a díky tomu jsou jak důvody změn, tak změny samé trochu démonizované. Přestože výsledné znění skutečně v mnohém změnilo letitou praxi, je dobré si krátce zrekapitulovat rozsah těchto změn a tedy i to, na jaké případy změny reálně dopadnou. STÁHNOUT PDF

Novela zákona o spotřebitelském úvěru Dne 22.8.2012 vláda schválila novelu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Pokud bude schválena také parlamentem, dotkne se i prodejců motorových vozidel, kteří zprostředkovávají uzavření úvěrových nebo leasingových smluv k financování nákupu vozidel zákazníky – nepodnikateli. STÁHNOUT PDF

Glatzova & Co. Betlémský palác | Husova 5, 110 00 Praha 1 | Česká Republika www.glatzova.com | +420 224 401 440 | fax: +420 224 248 701 | www.glatzova.sk | +421 232 113 039

Z NAŠÍ PRAXE

AUTO MOTO NEWSLETTER / 3

Jak na loterie a spotřebitelské soutěže

Jedním ze způsobů zvýšení prodejnosti zboží je pořádání rozličných spotřebitelských soutěží spočívajících na principu „nakupte naše zboží a my následně vylosujeme 10 výherců, kteří obdrží věcné ceny“. I tato tvůrčí aktivita je však regulovaná a je třeba znát mantinely a dovolený způsob, jak se v nich pohybovat. Základním právním předpisem regulujícím takové soutěže je zákon 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů. Pro zjednodušení uvádíme, že regulace loterijního zákona se vztahuje mimo jiné na spotřebitelské soutěže, jejichž podmínkou účasti je zakoupení určitého zboží, služby nebo jiného produktu, popřípadě uzavření smluvního vztahu s určitou osobou, a následně pomocí slosování či jiného náhodného výběru soutěžících dochází k určení výherců. Loterijní zákon některé spotřebitelské soutěže zakazuje a my se Vám níže pokusíme vysvětlit, které to jsou. Obecně jsou podle loterijního zákona zakázány veškeré spotřebitelské soutěže, jejichž výhra spočívá v obdržení peněžní ceny, vkladní knížky, cenných papírů, pojištění. Podle loterijního zákona je možné pořádat jen spotřebitelské soutěže, jejichž předmětem výhry jsou pouze věcná či jiná nepeněžitá plnění. Jak bylo uvedeno výše, loterijní zákon dovoluje pouze nepeněžité výhry, nicméně i tyto výhry jsou omezeny, a to maximální částkou jejich hodnot.

Hodnota jednotlivé výhry nesmí podle loterijního zákona v jedné soutěži přesáhnout částku 20.000,- Kč a zároveň souhrn hodnot veškerých nepeněžitých výher poskytnutých jedním provozovatelem soutěží nesmí v jednom kalendářním roce přesáhnout částku 200.000,- Kč. Veškeré spotřebitelské soutěže, kde hodnoty výher překračují výše uvedené limity, jsou zakázány. Pokud některý z provozovatelů poruší zákaz poskytování peněžitých výher, popřípadě poruší maximální limity hodnot výher, je příslušný finanční úřad oprávněn uložit takovému provozovateli pokutu až do výše 10.000.000,- Kč. Při provozování spotřebitelských soutěží regulovaných zákonem o loteriích se tedy vyplatí mít na paměti dodržování limitů hodnot nepeněžitých výher. Podle loterijního zákona navíc podléhají uvedené spotřebitelské soutěže oznamovací povinnosti za podmínek stanovených vyhláškou Ministerstva financí ČR č. 315/1999 Sb. Podle této vyhlášky je každý provozovatel spotřebitelské soutěže povinen nejméně 15 dnů před zahájením příslušné soutěže oznámit místně příslušnému finančnímu úřadu konání soutěže. Jednou z náležitostí takového oznámení je mimo jiné také souhrn nepeněžitých výher v peněžním vyjádření. Tímto je zajištěna informovanost finančních úřadů umožňující kontrolu dodržování výše uvedených limitů. Nabízí se tedy otázka, zda je možné vyhnout se legálním způsobem regulaci loterijního zákona. Odpověď je jednoduchá – ano, je to možné. Pojmovým znakem soutěží, které reguluje loterijní zákon, je totiž prvek náhody ve vztahu k určení výherce. Pokud určení výherce soutěže nebude závislé na prvku náhody, nebude již na

takovou soutěž dopadat regulace loterijního zákona. Tato skutečnost je také mimo jiné potvrzena ve vyjádření Ministerstva financí ČR ze dne 11. května 2006, v němž samotné ministerstvo uvádí, že chybí-li prvek náhody ve vztahu k určení výherce, nejedná se již o spotřebitelskou soutěž regulovanou zákonem o loteriích. V praxi se objevují rozličné varianty, jak dochází k vyloučení prvku náhody a také ministerstvo ve výše uvedeném vyjádření jmenuje některé soutěžní koncepty, které nepodléhají regulaci zákona o loteriích. Nejpoužívanější soutěžní koncepty, v nichž určení výherce není závislé na principu náhody, jsou: (i) vědomostní soutěže – o výherci rozhoduje objektivně určená správnost, popřípadě přesnost, odpovědi. Příkladem je soutěž, jejímž výhercem bude osoba, která nejpřesněji odhadne počet prodaných kusů určitého zboží v určitém dni; (ii) kreativní soutěže – výhercem takové soutěže je osoba, která poskytne nejlepší příspěvek do soutěže, například složí píseň, kterou nezávislá porota určí jako nejhezčí; (iii) rychlostní soutěže – tyto jsou založeny na principu prvních X vyhrává; (iv) soutěže, jejichž výherci jsou předem určeni podle pořadí účasti v soutěži – například každý desátý vyhrává; a (v) soutěže typu „každý vyhrává“ – koncept takové soutěže je jasný, nicméně je nutné upozornit, že aby byla naplněna podmínka výhry každého účastníka, je nutné, aby mezi hodnotami výher nebyl značný rozdíl. Mezi soutěž typu „každý vyhrává“ by nepatřila soutěž, v níž by každý z účastníků vyhrál určitou drobnou výhru a jeden z těchto výherců by byl dále vylosován a vyhrál například motorové vozidlo. V takovém případě by se již jednalo o spotřebitelskou soutěž regulovanou loterijním zákonem.

www.glatzova.com | +420 224 401 440 | www.glatzova.sk | +421 232 113 039

Z NAŠÍ PRAXE


Je zřejmé, že z pohledu účastníka soutěže ve většině výše uvedených soutěžních konceptů neregulovaných loterijním zákonem stále působí faktor náhody (odhad počtu prodaných kusů zboží za určitý den rozhodně nemůže být považován za hledisko vědomostní,

nýbrž se jedná o pouhý odhad a působení náhody na skutečnost, zda odhad bude nejpřesnější, či nikoliv), což vede k zamyšlení, zda je současná podoba právní úpravy opravdu účelná. V souladu s výše uvedeným

doporučujeme při pořádání spotřebitelských soutěží vylučovat faktor náhody a využívat možností výše uvedených herních konceptů, které nejsou zatíženy omezující regulací loterijního zákona. Marek Bednář


Z NAŠÍ PRAXE


Několik poznámek k převodu (části) podniku

Převod podniku nebo jeho části je podle našich zkušeností častým nástrojem podnikatelů (nejen) v oblasti automobilového průmyslu. Zejména na straně dealerů dochází často k využití tohoto nástroje k jednoduchým změnám struktury jejich firem. Přes zdánlivou přehlednost této transakce doporučujeme si před jejím zahájením osvěžit nejméně níže popsané zásadní souvislosti. Podnik je slovy obchodního zákoníku „soubor hmotných, jakož i osobních složek a nehmotných složek podnikání“ a náleží k němu „věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem k své povaze mají tomuto účelu sloužit.“ Zjednodušeně řečeno – podnik je právnická konstrukce, která podnikatelům usnadňuje život tím, že jim umožňuje pokládat celý soubor majetku a závazků souvisejících s podnikáním za jednu věc, kterou mohou najednou a jednoduše převést na jinou osobu nebo ji třeba jednoduše vložit do společnosti.

Každý podnikatel – ať již fyzická osoba nebo společnost – má alespoň jeden podnik. Může jich mít i více – např. autoservis ve městě A a prodejnu obuvi ve městě B. I pokud má podnikatel pouze jeden podnik, může jej rozdělit na části a nakládat s nimi obdobně jako s podnikem celým. Podmínkou však je,

že každá takto oddělená část podniku je samostatnou organizační složkou, jejímž prostřednictvím lze provozovat podnikatelskou činnost a která musí tvořit samostatnou účetní jednotku.

Podnik nebo jeho část umožňuje zákon převést jednoduchou převodní smlouvou (kupní, darovací nebo smlouvou o vkladu). Ve smlouvě stačí řádně označit podnik nebo jeho část a není třeba vyjmenovávat veškeré jednotlivé součásti (i když z praktického pohledu je třeba vyjmenovat nejméně nemovitosti, které mají přejít a vhodné vyjmenovat i některé jiné zásadnější položky, které tvoří podnik). Jakmile se převod stane účinným, přejde na nabyvatele ze zákona veškerý majetek, ale i závazky a zaměstnanci týkající se převáděného podniku (části). K převodu závazků není třeba souhlasu dlužníků (kteří ovšem mají možnost za určitých okolností žádat úhradu dluhu i od prodávajícího).

Aby popsaná konstrukce převodu podniku fungovala jak má, nesmí být z podniku oddělena ani jedna z jeho součástí (např. jedna položka majetku, jediná pohledávka či dluh, jediný zaměstnanec) – pokud se tak stane (tj. pokud se strany převodu podniku či jeho části pokusí z tohoto převodu vyjmout cokoliv, co by mělo být ze zákona jeho součástí), přestane se již jednat o převod podniku. Půjde o pouhý prodej jednotlivých věcí, postoupení jednotlivých pohledávek a převod jednotlivých dluhů. Tyto položky by v takovém případě musely být ve smlouvě vyjmenovány a k převodu dluhů by byl potřebný souhlas věřitelů. Převod některých „aktiv“ jinak než v rámci převáděného podniku (kde k jejich přechodu dochází ze zákona) je

navíc prakticky nemožný. Například osobní údaje (zákaznické databáze) jsou z praktických důvodů víceméně nepřevoditelné. Podobně je bez převodu podniku (či jeho příslušné části) prakticky těžko představitelné spolehlivé přebírání některých zákonných povinností, které se navíc často mohou materializovat až v budoucnu (například povinnosti ze zákonných záruk).

Dále je dobré si uvědomit, že převodem podniku nepřechází úplně všechna práva a povinnosti převodce – zejména daňové povinnosti zůstávají s ním.

Převodem svého podniku společnost nezaniká a může i nadále provozovat jakoukoli podnikatelskou činnost. Pokud je ale rozhodnuto o jejím zrušení s likvidací, je třeba si uvědomit, že návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku nesmí být podán dříve než jeden rok od prodeje podniku (a případně ještě později, pokud probíhají spory s věřiteli).

Zřejmě proto, že obchodní zákoník upravuje převod podniku kompaktně v dílu III hlavy II, zapomínají často strany smluv o převodu podniku nahlédnout i do jiných důležitých ustanovení, které na převod podniku dopadají. Převádí-li nebo nabývá-li totiž podnik nebo jeho část společnost s ručením omezeným anebo akciová společnost, musí být smlouva schválena valnou hromadou a o tomto rozhodnutí musí být sepsán notářský zápis. Bez takového schválení nenastane účinnost převodu podniku nebo jeho části. Při převodech podniků mezi zakladatelem společnosti (obvykle podnikatelem – fyzickou osobou) a


Z NAŠÍ PRAXE


společností s ručením omezeným nebo akciovou společností se zase často zapomíná na to, že hodnota podniku zpravidla převyšuje 10% základního kapitálu společnosti a kupní cena podniku proto musí být stanovena

posudkem znalce jmenovaného soudem. Pokud by se kupní cena odchýlila od takové hodnoty v neprospěch společnosti, byla by smlouva o převodu neplatná.

Pokud se Vám podaří výše popsané body zohlednit ve Vaší transakci, máte nejméně napůl vyhráno!

Jindřich Král


NÁZORY SOUDŮ


Existuje spravedlivé vypořádání při předčasném ukončení finančního leasingu? Finanční leasing je zcela obvyklou finanční službou poskytovanou podnikatelům i spotřebitelům velmi často za účelem pořízení nového vozidla. Přesto problematika způsobu vypořádání účastníků finančního leasingu při jeho předčasném ukončení byla po mnoho let předmětem mnoha teoretických odborných diskuzí a intenzivně zaměstnávala české soudnictví, včetně Nejvyššího soudu, který teprve nedávno po několika vlastních přešlapech a pokusech našel jednotný „recept“, jak mají účastníci leasingové smlouvy postupovat. Finanční smlouva není smluvním typem výslovně upraveným v našem právním řádu. Leasingové společnosti proto využívají smluvní volnosti a používají leasingové podmínky, které při předčasném ukončení smlouvy z důvodu na straně nájemce (nejčastěji neplnění leasingových splátek nebo užívání předmětu financování v rozporu se smluvními podmínkami) nebo v případě odcizení či totálního zničení předmětu financování přiznávaly leasingovým společnostem právo na úhradu všech splátek včetně těch, jejichž splatnost měla nastat až po předčasném ukončení smlouvy. V praxi to například znamená, že při krádeži vozidla musí nájemce zaplatit leasingové společnosti všechny budoucí leasingové splátky, a to i za

dobu, kdy už je vůz v nenávratnu a kdy si navíc musí nájemce obstarat za ukradené vozidlo náhradu. Co potom situace, kdy leasingová společnost při odstoupení od leasingové smlouvy kvůli prodlení se splácením požaduje nejen navrácení financovaného vozidla, ale též inkasuje veškeré splátky, které by jinak byl povinen nájemce plnit, i kdyby k odstoupení od leasingové smlouvy nedošlo, a nájemce kromě toho musí zaplatit ještě smluvní pokutu za opožděné platby a úroky z prodlení z pozdních splátek?

Je takový přístup spravedlivý? Ano! Tedy podle aktuální judikatury je takové vypořádání předčasně ukončené leasingové smlouvy z důvodů na straně nájemce v souladu s poctivým obchodním stykem! Poslední rozhodnutí Nejvyššího soudu nastolený trend potvrzují i při vypořádání předčasně ukončených leasingových smluv s leasingovým nájemcem – spotřebitelem. Bylo konstatováno, že takové vypořádání s nájemcem – spotřebitelem - není v rozporu ani s úpravou obsaženou v zákoně o spotřebitelském úvěru, ani s požadavkem dobré víry, a nejedná se tak o zakázané (neplatné) ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 odst. 1 občanského zákoníku (viz např. rozsudek NS ČR sp. zn. 32 Cdo 1373/2010).

Podle soudů takový způsob vypořádání odpovídá zásadám finančního leasingu. Leasingové společnosti pořizují předmět leasingu do svého vlastnictví nikoli s cílem vyvíjet podnikatelskou činnost jeho provozováním, nýbrž z důvodu uzavírané leasingové smlouvy v rámci finančních služeb poskytovaných leasingovému nájemci, který si takto pořizuje předmět leasingu

podle svých potřeb, výběru a určení. Vrácený předmět leasingu je při předčasném ukončení leasingové smlouvy z hlediska podnikání leasingových společností nejenže prakticky bezcenný, nýbrž jim takto vznikají i další neplánované náklady (například s uskladněním nebo prodejem vrácené věci).

Pokud se tedy nenaplní sjednaný účel leasingové smlouvy a tato smlouva je ukončena z důvodu na straně nájemce, nemění to proto nic na povinnosti nájemce zaplatit leasingové společnosti dosud nezaplacený zůstatek pořizovací ceny předmětu leasingu, splátky splatné do ukončení smlouvy a dosud nezaplacené úroky. Jsou-li totiž náklady vynaložené leasingovou společností a její přiměřený zisk rozloženy do všech leasingových splátek, má leasingová společnost právo na jejich zaplacení, a to s ohledem na zásadu „pacta sunt servanda“ (smlouvy je třeba dodržovat). Této zásadě odpovídá smluvní ujednání o vypořádání takto ukončené leasingové smlouvy, které zakládá povinnost leasingového nájemce vrátit nejen předmět leasingu, ale též nepeněžité plnění, které mu poskytl leasingový pronajímatel, tj. obvyklou cenu leasingu poskytnutého za obdobných podmínek v daném místě a čase (včetně případné akontace). Leasingový pronajímatel má dále rovněž právo na úhradu nákladů vzniklých v důsledku předčasného ukončení leasingu (např. náklady na transport předmětu leasingu, jeho úschovu, zajištění a zpeněžení), jakož i nárok na náhradu tím způsobené škody (např. škoda spočívající v daňovém znevýhodnění leasingového pronajímatele), popř. nárok na úhradu smluvní pokuty, byla-li sjednána.


NÁZORY SOUDŮ

Při vypořádání předčasně ukončené leasingové smlouvy však nesmí dojít k bezdůvodnému obohacení leasingových společností na úkor nájemce. Podle judikatury je proto leasingová společnost v rámci vypořádání předčasně ukončené leasingové smlouvy povinna odečíst od obvyklé ceny leasingu ty finanční náklady, které odstoupením od smlouvy ušetřila (zejména úrok z úvěru, jenž nemusela hradit v důsledku předčasného ukončení leasingové smlouvy nebo splátky pojištění vztahující se na období po prodeji vozidla apod.). Vzhledem k tomu, že v obvyklé ceně leasingu je rovněž zahrnuta pořizovací cena předmětu leasingu, je nutno od ní odečíst také výtěžek z prodeje předmětu leasingu.

Ani při odpočtu ceny, za kterou byl prodán předmět leasingu, nesmí dojít k připuštění libovůle a bezdůvodnému obohacení leasingového pronajímatele, který musí postupovat při prodeji předmětu leasingu s odbornou péčí. Soudy proto opakovaně potvrdily, že při vypořádání je nutné vždy posuzovat přiměřenost ceny, za níž byl předmět leasingu prodán, jinak by důsledky obchodní neobratnosti, nebo dokonce zlého úmyslu leasingového pronajímatele při prodeji předmětu leasingu zcela bezdůvodně dopadly na leasingového nájemce. Pokud by se prodejní cena předmětu leasingu v neprospěch leasingového nájemce podstatně odchylovala od obvyklé tržní

AUTO MOTO NEWSLETTER / 3 ceny, za kterou by ho bylo možno v daném místě a čase prodat, je třeba při odpočtu prodejní ceny vyjít z této obvyklé ceny (viz např. rozsudky NS ČR sp. zn. 23 Cdo 3929/2011, sp. zn. 23 Cdo 4064/2011).

Tyto principy vypořádání, pokud byly sjednány ve smlouvě, byly soudy aplikovány též při ukončení leasingu z důvodu dodatečné nemožnosti plnění, když předmět leasingu zanikl (totální škoda), došlo k jeho odcizení, nebo jestliže nastala okolnost, že pronajímatel přestal být vlastníkem předmětu leasingu z důvodů zapříčiněných nájemcem (např. nájemce v rozporu s leasingovými podmínkami registroval vozidlo na sebe a v důsledku toho bylo vozidlo prodáno třetí osobě v dražbě). V těchto případech se však neuplatní právo leasingového nájemce na vydání předmětu leasingu nebo právo na vrácení výtěžku z prodeje předmětu leasingu, ale namísto toho, je-li předmět leasingu pojištěn, vzniká nájemci právo na odpočet pojistného plnění, jež obdržel leasingový pronajímatel.

Na základě obdobné argumentace jsou pro soudy akceptovatelná rovněž ta smluvní ujednání, na jejichž základě mají leasingové společnosti nárok na splátky i za období, kdy nájemce nemohl užívat předmět leasingu například proto, že předmět financování zabavila Policie ČR v rámci

trestního řízení, nebo pokud nájemce nemohl užívat vozidlo pro jeho vady. Podle soudů je v souladu s účelem a smyslem finančního leasingu, aby na základě leasingové smlouvy nesl leasingový nájemce veškerá rizika výskytu vad předmětu leasingu, i když na tom nenese žádnou vinu a tyto vady nezpůsobil. Vyskytnou-li se takové vady, je proto povinen nadále platit leasingové splátky v plné výši a rovněž uplatnit jménem leasingového pronajímatele všechna práva vyplývající z odpovědnosti za vady ze záručních a servisních podmínek přímo u dodavatele předmětu leasingu, s výjimkou odstoupení od kupní smlouvy (viz NS ČR sp. zn. 23 Cdo 5281/2009, 32 Odo 111/2005).

Na základě výše citovaných soudních rozhodnutí jsme demonstrovali, že „spravedlivé“ (tj. v souladu s poctivým obchodním stykem a dobrými mravy) vypořádání předčasně ukončené leasingové smlouvy skutečně existuje. Nicméně práva a povinnosti účastníků při tzv. konečném vypořádání musí být důkladně smluvně upraveny, a to při respektování principů nastavených aktuální judikaturou Nejvyššího soudu. Nezbývá nic jiného než sledovat, jak se budou tyto principy dále vyvíjet a precizovat, jinak v rámci soudního sporu mohou leasingové společnosti dojít k nemilému zjištění, že jimi užívané smluvní podmínky jsou neplatné či jinak nevymahatelné.

Jana Šetřilová


AKTUÁLNĚ


Co skutečně změnila novela zákona o rozhodčím řízení Na poslední novele zákona o rozhodčím řízení se v době její přípravy snažilo přiživit množství politických stran i politiků a díky tomu jsou jak důvody změn, tak změny samé trochu démonizované. Přestože výsledné znění skutečně v mnohém změnilo letitou praxi, je dobré si krátce zrekapitulovat rozsah těchto změn a tedy i to, na jaké případy změny reálně dopadnou. Předně je potřeba přiznat, že před novelizací zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ke které došlo novelou zákonem č. 19/2012 Sb., se instituce rozhodčích řízení začala stále častěji vyvíjet poměrně těžko obhajitelnými směry, které nebyly tak úplně v souladu se smyslem rozhodčího řízení. To bylo sice vždy méně formální než řízení soudní a skýtalo výhodu rychlosti a efektivnosti, ale nemělo by kvůli tomu přestat být nestranné a v konečném důsledku i spravedlivé. Nicméně zmíněná novela č. 19/2012 Sb., která vstoupila v platnost 1. dubna 2012, nepřevrací dosavadní pořádky zcela naruby a spíše právě jen koriguje zmíněné neudržitelné excesy, ke kterým rozhodčí praxe v českém podání dospěla. Bohužel, jak už se u takových změn stává, poněkud křečovitě. Pojďme se tedy podívat, kde dosavadní praxe přetrvává a kde se naopak mění a koho se tedy změny dotknou a v jakém směru. Vztahy mezi podnikateli navzájem

Změny novelou zavedené se týkají primárně vztahů mezi podnikateli a jejich zákazníky – spotřebiteli, naopak vztahy mezi podnikateli novelou zásadněji dotčeny nejsou. To je dobrá zpráva v tom smyslu, že v případech, kde bylo mezi podnikateli doposud využíváno rozhodčích doložek, tyto nadále zůstávají v platnosti a dosavadní smlouvy tak až na výjimky nebude třeba měnit (za předpokladu, že doložka plní alespoň velmi základní náležitosti podobně jako doposud). Pro tyto případy tak zůstávají zachovány možnosti rozhodčího řízení se všemi jeho výhodami, ale i riziky, které musejí podnikatelé při uzavírání smlouvy uvážit. Vychází se přitom z předpokladu, že podnikatelé jako profesionálové skutečně jsou schopni vyhodnotit výhody, nevýhody i parametry rozhodčího řízení a kvalifikovaně se o nich rozhodnout. Připomeňme, že mezi nejčastěji oceňované výhody rozhodčího řízení patří jeho efektivita jak z pohledu časového, tak zpravidla i finančního. Naopak mezi rizika, která musí strany uvážit, patřilo a patří to, že rozhodčí nález je ze své podstaty prakticky nepřezkoumatelný (alespoň ve věcné rovině) a pokud rozhodce či senát nerozhodnou „správně“, je prakticky vyloučeno dosáhnout ve věcné rovině nápravy či korekce rozhodnutí. Nikoliv překvapivě byl právě tento aspekt často až zneužíván ve sporech s méně informovanými spotřebiteli.

omezeným možnostem seznámení se s nimi vůbec nezaznamenal sjednání pravomoci rozhodčího soudu, nebo si neuvědomil jeho možné důsledky; 2) Spotřebitel díky malé zkušenosti připustil jurisdikci soudu/rozhodce, který byl pro něj buď místem, náklady či způsobem projednání věci výrazněji nevýhodný; 3) Docházelo bohužel některými podnikateli k účelovému vytváření specializovaných rozhodčích soudů/center, u kterých bylo jak díky jejich složení, tak díky jejich pravidlům možné s úspěchem pochybovat o jejich nestrannosti (např. případy exklusivního rozhodování sporů jediným rozhodcem pro danou stranu sporů). S cílem napravit tento horšící se stav, novela pro smlouvy se spotřebiteli nyní zavádí tyto hlavní změny dosavadních postupů a pravidel: ●

●

Spory ze spotřebitelských vztahů Jak již bylo uvedeno výše, bylo primárním cílem novely zajistit větší ochranu u vztahů se spotřebiteli, kde docházelo ke zneužívání rozhodčích doložek na úkor spotřebitelů. Nejčastěji docházelo k excesům proto, že: 1) Spotřebitel díky malé zkušenosti s interpretací smluvních textů a

●

●

Rozhodčí doložku/smlouvu je nově nutno podepisovat na samostatné listině (tj. jiné, než je smlouva hlavní, ze které může spor vznikat); Rozhodčí doložka uzavíraná se spotřebitelem musí pro tyto případy obsahovat určité informace, včetně informací o tom, kdo konkrétně je rozhodcem (musí být ze seznamu vedeného Ministerstvem), nebo že rozhoduje stálý rozhodčí soud (nyní jen jediný - Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky) a jaké jsou předpokládané náklady spojené s rozhodčím řízením; Nově je zavedena povinnost podat spotřebiteli vysvětlení (před samotným podpisem rozhodčí doložky) o tom, jaké všechny následky pro něj z rozhodčí smlouvy mohou nastat; Zpřísňují se kvalifikační předpoklady pro osoby rozhodců rozhodujících ve


AKTUÁLNĚ

●

●


sporech ze spotřebitelských smluv (Ministerstvo automaticky zapíše na seznam jen rozhodce aktuálně jediného stálého rozhodčího soudu, ostatní zájemci budou muset svou kvalifikaci prokazovat podle nových pravidel); Omezení možností rozhodovat spory podle „zásad spravedlnosti“ pokud by to mělo vést k nerespektování zvláštních právních předpisů na ochranu spotřebitele; Částečné prolomení doposud bezvýhradného principu další nepřezkoumatelnosti rozhodčího nálezu obecnými soudy;

●

Doplnění některých procesních výhod na straně spotřebitele (širší možnosti námitek, povinnosti odůvodňování nálezů, informační povinnosti, možnosti přezkoumání, povinnost rozhodce stranám oznámit před zahájením projednávání věci, zda již rozhodoval v posledních třech letech ve sporu, jehož účastníkem byla či je některá ze stran, apod.)

V tuto chvíli je těžké odhadnout, nakolik budou nová pravidla skutečně účinná při plnění sledovaných cílů. Z pohledu naší dosavadní praxe a zkušenosti se nicméně nabízí otázka, zda množství pravidel, která

v některých případech nejsou zcela jasná (např. otázka přesnosti uvádění nákladů, které by měly být známy v době uzavírání doložky – tj. v době, kdy strany často ještě nemohou znát přesný předmět sporu, apod.) nebude mít autodestrukční efekt a nezpůsobí tak velkou míru nejistoty stran pokud jde o platnost doložek, že tyto přestanou být pro strany zajímavé. Takový důsledek by jistě byl kontraproduktivní a doufejme, že praxe současnou nejistotu rychle překlene.

Jindřich Jelínek


AKTUÁLNĚ


Novela zákona o spotřebitelském úvěru

Dne 22.8.2012 vláda schválila novelu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Pokud bude schválena také parlamentem, dotkne se i prodejců motorových vozidel, kteří zprostředkovávají uzavření úvěrových nebo leasingových smluv k financování nákupu vozidel zákazníky – nepodnikateli. Podle Ministerstva financí je jejím cílem především posílení postavení spotřebitelů a principu odpovědného úvěrování, a to v reakci na praktiky některých poskytovatelů úvěrů. Podívejme se tedy na hlavní změny, které novela přinese. Posílení ochrany spotřebitele Novela zaprvé chrání spotřebitele tím, že některé praktiky a jednání v souvislosti se spotřebitelským úvěrem zcela zakazuje. K zajištění nebo splacení spotřebitelského úvěru tak nelze použít směnku nebo šek, k jeho sjednání či zprostředkování pak telefonní čísla pro přístup ke službám s vyjádřenou cenou, tedy drahé telefonní linky začínající číslicí 9. Zajištění spotřebitelského úvěru dále nesmí být ve zcela zjevném nepoměru k hodnotě zajišťované pohledávky. Všechny tyto zákazy si vyžádala praxe a lze je jen podpořit, ačkoliv v některých případech mohou ztížit šanci, že spotřebitel úvěr získá, a ačkoliv omezují smluvní svobodu subjektů. Aby se omezilo porušování

zákona o spotřebitelském úvěru, byly dále přibližně čtyřnásobně zvýšeny pokuty, které lze za jeho porušení uložit.

úvěruschopnost věřitele posuzovali, nepřináší novela v této oblasti žádné nové povinnosti.

Úprava zprostředkování spotřebitelského úvěru

Transpozice evropské směrnice

Novela výrazně rozšiřuje zatím velmi strohou úpravu zprostředkování. Nově se stanoví, že smlouva mezi zprostředkovatelem a spotřebitelem musí být uzavřena písemně a musí obsahovat informaci o právu spotřebitele do 14 dnů od této smlouvy odstoupit, pokud již nebyla uzavřena smlouva o úvěru. Tímto odstoupením se zároveň ruší i všechny doplňkové služby (např. havarijní pojištění) uzavřené v souvislosti se zprostředkováním. Zprostředkovatel také nesmí požadovat zaplacení odměny dříve, než spotřebitele písemně vyrozumí o výsledku zprostředkovatelské činnosti, zejména vyjádření všech věřitelů, které při zprostředkovatelské činnosti oslovil. Veškeré uvedené změny míří proti konkrétním neférovým praktikám některých zprostředkovatelů a opět posilují ochranu spotřebitelů. Posuzování úvěruschopnosti spotřebitele Zákon o spotřebitelském úvěru již před novelou vyžadoval, aby věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a pokud dojde k negativnímu výsledku, neměl úvěr poskytnout. Vzhledem k tomu, že někteří věřitelé si zákon vykládali jinak, přináší novela jednoznačný zákaz poskytnutí úvěru, není-li po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že bude schopen úvěr splácet. Sankcí za nedodržení tohoto pravidla je neplatnost úvěrové smlouvy. Věřiteli může být zároveň uložena pokuta až do 20.000.000,- Kč. Domníváme se, že pro věřitele, kteří již dříve řádně

Původním impulzem pro přípravu novely byla nutnost transponovat směrnici 2011/90/EU, která mění některé předpoklady pro výpočet RPSN stanovené ve směrnici 2008/48/ES. Tuto směrnici jsou členské státy povinny transponovat do 1.1.2013, kdy by tedy měla nabýt účinnosti i diskutovaná novela. Směrnice přitom neumožňuje se od jejího textu odchýlit. Ukazatel RPSN by tak do budoucna měl mít vyšší vypovídací hodnotu i u úvěrů, u nichž nejsou předem známy všechny parametry úvěru při uzavírání úvěrové smlouvy (datum nebo částka splátky jistiny nebo datum uzavření úvěrové smlouvy), aby spotřebitel nemohl být tímto ukazatelem klamán. Ačkoliv tento záměr je jistě správný, obávám se, že dokud se nezvýší finanční gramotnost průměrného spotřebitele, bude RPSN většinou jen číslem. Změna formuláře - tzv. předsmluvní informace Výše uvedené změny jsou vedeny podle mého názoru správnými ideály. Novela však zároveň mění znění příloh č. 6 a č. 7 zákona, tj. Formulářů pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, a to bez toho, aby přinesla jakoukoliv materiální změnu. Použití formuláře přitom pro věřitele znamená ulehčení, jelikož jeho poskytnutím splňuje bez dalšího svou informační povinnost. Na formulář si mohli pomalu zvykat i spotřebitelé. Ačkoliv tedy důvodová zpráva tvrdí, že se tím formulář více přiblíží svému vzoru ze směrnice 2008/48/ES, nevidíme pro tuto změnu důvod. Pro věřitele bude znamenat zbytečné administrativní náklady a spotřebitelům lepší informace nepřinese.


AKTUÁLNĚ


Závěr Novela přináší do textu zákona i další drobné změny, ty však nejsou podstatné. Podstatné nyní bude, zda se po novele opravu podaří snížit počet

spotřebitelů, kteří se dostávají do dluhové pasti. Pak bude snadné odpustit předkladatelům i některá přísná omezení smluvní volnosti a vyloženě formalistickou změnu formulářů. Nezanedbatelný díl práce

bude ležet na orgánech dohledu, které by měly přísně trestat neférové poskytovatele a zprostředkovatele úvěrů. Jindřich Fuka


Jak na loterie a spotřebitelské soutěže. Několik poznámek k převodu (části) podniku

Recommend Documents