Jacky Rigaux
ROČNÍKY BURGUNDSKÉHO 1846–2010
Naše vřelé díky patří Maison Bouchard Père et Fils, Josephu Henriotovi, Stéphanu Follin-Arbeletovi, Christophu Bouchardovi, Jean Paulu Baillymu, Domaine de la Romanée-Conti, Aubertu de Villaine.
Millésimes en Bourgogne 1846–2009 Copyright © Éditions Terre en vues, 21220 Clemencey France © Jacky Rigaux, 2011 Foto na obálce © Marielys Lorthios Překlad © VICTORIA Language Agency, s.r.o. © Nakladatelství ANAG, 2011 ISBN 978-80-7263-702-7
Obsah
Úvod Pochopení ročníku
7 9
Trocha historie
11
Vegetativní cyklus rostliny a ročník Hodnocení ročníku podle Henriho Jayera (1922–2006)
13 15
Hodnocení ročníku podle J.-M. Duvault-Blocheta (1795–1870) Skutečně výjimečné ročníky povýšené sluncem
17 20
• Teplé ročníky k rychlé konzumaci • Nepravé teplé ročníky a pravé slunné ročníky Degustace některých ročníků 19. století Nástin klasifikace ročníků od roku 1900 do roku 2010 Ročníky 1900–2010
21 22 23 26 28
Závěr
115
Bibliografie
116
Glosář
119
ÚVOD
Jsou-li originalita a typičnost vín z Burgundska dány terroirem, z něhož pocházejí, pak jejich kvalita závisí zejména na počasí daného roku, které může být velmi rozdílné, z čehož tedy vyplývá velká proměnlivost ročníků. Výraz „ročník“ označuje rok vzniku vína. Pinot, velmi jemná odrůda, svou neobyčejnou citlivostí „vtiskuje“ burgundským červeným vínům všechna úskalí, která jí během celého vegetativního cyklu uštědřuje matka příroda. To samé platí pro Chardonnay, které také zde, na hlinitopísčitém podkladě, našlo svůj ideální terroir. Zdejší vinařství, již od galorománského období, zvolila výsadbu jednotné odrůdy pro povznesení terroiru. Burgundské podnebí, velmi rozmanité od středomořského přes přímořské po kontinentální, skvěle vyhovuje těmto dvěma vznešeným odrůdám, které bychom chtěli vyvážet do celého světa. Zde, v Burgundsku, je odrůda jen prostředníkem pro projev terroiru. Vytrácí se, aby jej nechala promluvit. Burgundská vína hrají s otevřenými kartami: vzhledem k systému monokultury neexistuje žádná možnost, jak smazat jisté excesy a nedostatky doplňkovým smícháním, které umožňuje různorodá výsadba, jako například na vinicích oblasti Bordeaux. Tento výběr, společně s klimatickými vlivy, dodává ročníku všechny své vlastnosti. To, co platí pro Pinot, platí také pro Chardonnay, i když tomuto druhu se více daří i jinde než v Burgundsku. „Pinot je zodpovědný chlapec, Chardonnay je lehkomyslné děvče,“ rád říkával geolog Robert Lautel. Přesto, zasazené v této severní hlinitopísčité půdě, dává bílým vínům nesrovnatelný výraz, který v sobě skrývá minerálnost, svěžest a ovoce!
7
Úvod
Faktem je, že nikde jinde na světě není efekt ročníku tak zřejmý jako v Burgundsku. Ať je ročník hodnocen jako slabý, průměrný, dobrý, významný, nebo výjimečný, milovník vína jej musí respektovat takový, jaký je, s jeho jedinečností, a ne požadovat po enologii a moderních enologických technikách, aby ročník napravily. Pokud by se „normalizoval“, zevšedněl by a skvělá odlišnost vín, půd a ročníků by vymizela. Otevřely by se dveře jednotnosti technologických vín podporovaných marketingem! Ostatně je třeba umět těžit ze slabých a průměrných ročníků burgundského, jejichž výhoda spočívá v tom, že dosáhnou vrcholu snadno a rychle, zatímco při čekání na význačné ročníky a výjimečné roky je třeba moudrosti a trpělivosti… Právě nyní, na začátku tisíciletí, nadešel čas, kdy bychom měli začít degustovat ročník 1969, vzniklý za skvělých klimatických podmínek… A ročník 1947 je dnes ve výtečné formě, stejně jako 1923! Nedokonalost slabých ročníků můžeme přeměnit v kvalitu a naopak kvalitu významných ročníků v nevýhodu. Zdůrazněme, že v Burgundsku je každý rok hodný zájmu. Jednotlivé ročníky představujeme v chronologickém pořadí od roku 1846 do roku 2010, za pomoci vzácných poznámek Henriho Jayera, který nás nedávno opustil, vzpomínek slavné Domaine Bouchard Père et Fils a neméně slavné Domaine de la Romanée-Conti a také dokumentů vyhledaných v archivech. U každého ročníku tak přinášíme jeden nebo dva popisy vín pocházejících zejména z Côtes de Nuits a z Beaune. Také představujeme několik ročníků z 19. století, které jsme ochutnali díky výjimečné kolekci Maison Bouchard Père et Fils z Beaune.
8
POCHOPENÍ ROČNÍKU
Chceme-li pochopit vinařský rozměr Burgundska, je třeba zajímat se o propojení terroiru, ročníku a člověka. To je celá komplexnost tohoto Bohem požehnaného kraje, jeho šarmu, jeho nezaměnitelné kulturní výjimečnosti! Severní vinice, na rozhraní středomořského, přímořského a kontinentálního klimatu, kde Pinot Noir a Chardonnay našly svůj terroir, jsou kvůli velmi rozdílným klimatickým podmínkám dosti náročné pro révu, kterou nutí vydat ze sebe to nejlepší. Jak ve svých záznamech uvádí Columella, burgundské vinice byly pro tyto dvě odrůdy vybrány již v galorománském období. Tyto vinice sestávají z mnoha parcel, jež ve středověku vytvořili mniši zabývající se pěstováním vinné révy. Těmto parcelám se v Burgundsku říká „climats“. Rok vzniku vína, nazývaný „ročník“, dává výrazu vína velkou proměnlivost tvořící chuťovou dominantu, která se pohybuje od lehké, více či méně ušlechtilé minerálnosti po ovocné, více či méně uhlazené aroma. Rok 1997 zplodil teplá vína s jemnou šlechetností, rok 1976, teplý suchý rok, vytvořil víno bohaté stálosti, ale s příliš surovou texturou. Ročník 1991 má příjemně vytříbené aroma, díky dlouhé dochuti v ústech s pozoruhodnou viskozitou, ročník 1994 zůstane strohý i přes jemnou chuť kompotovaného ovoce. Rok 2001 se podobá roku 1991, ročník 2000 ročníku 1997… rok 2003 bude ročníkem prvního velkého tepla 21. století s historickým rekordem začátku vinobraní: ročníkem ohně, intenzivní barvy, hustoty a stálosti, vhodným pro archivaci! Bílá vína takový potenciál k archivaci bezpochyby mít nebudou.
9
Pochopení ročníku
Vědec 19. století, P. Gaubert, fyziolog a milovník vína, skvěle shrnul důležitost dlouhého procesu zrání a stárnutí vína: „Pokud po několika týdnech otevřete sud s vínem, najdete ho ve zdánlivé strnulosti.
Na tento první dojem ale nedejte a zjistíte, že víno od svého zrození po nejpokročilejší stáří představuje plynulou řadu přeměn, jejichž výsledkem jsou: 1. změny v jeho kompozici; 2. rozdíly v jeho barvě, chuti a vůni; 3. jeho náchylnost, stejně jako u jiných živých organismů, k nemocem, z nichž některé jsou přechodnými, prostými onemocněními a jiné víno definitivně poškodí; 4. nakonec, po určitém časovém úseku, který se pohybuje mezi jedním či dvěma lety až po sto a více let, přichází přirozená smrt, svléknuté, opotřebované, zanechávající jen tělo zbavené všech svých charakteristických vlastností.“ Sluší se zdůraznit, že pomalé a harmonické stárnutí je hlavně otázkou terroiru. Čas nemůže dát vínům pocházejícím z druhořadých terroirů nic víc než věk a zdůraznit jeho případné nedostatky. Víno pocházející z velkého terroiru (Grand Cru, Premier Cru, nejlepší terroiry spadající do kategorie apelace Village) se zušlechťuje, aby dosáhlo vrcholu, k němuž ho může přivést pouze stárnutí. Barva vína se vyvíjí. V době mladosti vína se v něm snoubí barvy od červenofialových odlesků po jasnou červeň. Jasný rubín se projevuje v rozkvětu, který může trvat velmi dlouho, jde-li o ročník významný nebo výjimečný. Poté barva přibírá odlesky žlutého okru a nakonec se mění na hnědou. Právě pouze uchováváním v nádobě získáme ze zralého, pečlivě vytříděného hroznového vína tyto krásné barvy, které dlouho vydrží a které vyjadřují svůj nejvznešenější lesk v době své zralosti. Harmonické stárnutí vína odhaluje jeho subtilitu, podtrhuje jemnost jeho buketu a vůně, vykresluje jeho stálost a komplexnost, zjemňuje texturu…
10
DEGUSTACE NĚKTERÝCH ROČNÍKŮ 19. STOLETÍ
Ve své knize vydané v roce 1869 J.-M. Duvault-Blochet uvádí, že roky 1822, 1825, 1834, 1842, 1846, 1858, 1864, 1865 a 1868 jsou výjimečnými ročníky. To samé platí pro roky 1870 a 1893. Ročník 1844 byl významný v Burgundsku, ale výjimečný v oblasti Bordeaux, kde jej považují za nejlepší ročník od roku 1815. Několik ročníků 19. století, degustovaných na konci 20. a na začátku 21. století, potvrzuje úžasnou schopnost burgundských vín dobře zrát, pokud pocházejí z dobrých vinohradů a vznikají ve významných a výjimečných letech.
1846 Danguy a Aubertin mluvili o roku 1846 „jako o roce nesrovnatelné kvality. Víno bylo tak silné, že nebylo možné je pít. Starousedlíci nám říkali, že konkurovalo přinejmenším ro-
kům 1811, 1822 a 1825. Krásný výtěžek, dobrá cena: vinaři dobře vydělali.“ Jiný autor si všímá vynikající kvality tohoto ročníku a srovnává ho s roky 1825 a 1828. Zdůrazňuje, že květ prošel jedním z nejpříhodnějších období. Víno Meursault Charmes 1846, ochutnávané 22. října 2003 v Maison Bouchard Père et Fils, mělo krásnou barvu s jantarovými a oranžovými odlesky. Všechen čas využilo pro odhalení své bohaté záře: vůně uhrančivé komplexnosti s květinovými a medovými tóny ojedinělé elegance. Zušlechtěné více než
23
Degustace některých ročníků 19. století
jedním a půl stoletím harmonického stárnutí získalo lahodnou stálost, vytříbenou překvapivou svěžestí: paradox a komplexnost výjimečného Meursaultu! Jacques Perrin o tom toho večera krásně mluvil: „Po více než dvou hodinách ve skle-
nici se zdálo, že téměř dostihlo (na věčnosti?) Meursault-Perrières 1947 ochutnávané těsně před ním, s živostí smazávající více než stoletý věkový rozdíl. Překvapivá, téměř matoucí zkušenost. Svou silou výrazu, svou ještě mladistvou životní silou toto víno toho večera odhalilo všechny trumfy věčnosti.“ (Vinifera, č. 29, 2004)
1864 V tomto roce se narodil Richard Strauss, Offenbach uvedl premiéru Krásné Heleny, Thomas Edison vynalezl telegraf, Louis Jean Lumière kinematograf… a příroda dala Burgundsku výjimečný ročník, plod roku velkého sucha, ale vybroušeného několika malými dešti, které přišly v čas vhodný pro vinnou révu. Danguy a Aubertin popsali tento ročník takto: „Žádný mráz, bez krupobití, velké sucho, značná úroda, dobrá kvalita.“ Vinobraní probíhalo v polovině září. Montrachet 1864, ochutnávané v Maison Bouchard Père et Fils 22. října 2003, mělo ještě stálou barvu starého zlata. Jeho vůně byla ušlechtile intenzivní, s macerovaným ovocem a kořením. V ústech odhalovalo veškerý rozsah Montrachetu, spojující výjimečnou viskozitu s velkou minerálností: hodně délky, kulatý a jemný konec, příjemný pocit zářivé zralosti…
1865 Camille Rodier ve své knize Le Vin de Bourgogne (Burgundská vína), vydané v roce 1949, uvádí, že „ročníky 1865, 1869 a 1870 byly výjimečné a uznávané všemi význam-
nými gurmety jako nejlepší roky století. Několik málo láhví, které ještě existují v několika předních sklepech, vykazuje perfektní vzhled, nesrovnatelný buket a kvalitu, takže kdokoliv, kdo mohl jednou ochutnat ročník 1865, může spolu s Gastonem Roupnelem říct, že si po celý život uchová silný zážitek z objevení tohoto tmavého a jasného vína, z něhož vanula jarní vůně.“ Danguy a Aubertin uvádějí, že „ročník 1865 zažil několik zmrzlých
24
pupenů, žádné krupobití, ale velké sucho. Krásný rok, velmi úrodný, výjimečné kvality, barvy a alkoholu.“ Beaune Grèves Vigne de l’Enfant Jésus 1865, ochutnávané 22. října 2003 v Maison Bouchard Père et Fils, nás překvapilo svou červenou barvou, ještě živou, zářivou, bez stop oranžových odstínů. Víno čerstvé, elegantní, výborné jemnosti, dobře usazené v oslňující konzistenci, nadchlo dvacítku privilegovaných osob, které ten večer pozvali Joseph Henriot a Bernard Hervet.
1869 Montrachet 1869, ochutnávané 19. listopadu 1999 v Orangerie du Château de Beaune, patří mezi jednu z našich nejkrásnějších degustačních vzpomínek. Vinařské zápisy uvádějí, že ten rok na jaře několikrát mrzlo, ale bez následků pro révu. Květen a červen byly spíše studené a deštivé, ale od července do vinobraní bylo krásné počasí. Úroda bylo co do kvantity slabá, ale výjimečné kvality, jeden z nejlepších roků 19. století. Vinobraní začalo 13. října v Côte, tedy pozdě. Na konci roku 1999 bylo víno Montrachet 1869 barvy krásného žlutého zlata, ještě jiskřivé a čiré. Víno vykazovalo komplexní vůni, na stoleté víno překvapivé čerstvosti. Objevily se kořeněné odstíny, tóny citrusových plodů, elegantní dotek lanýžů… Rozsah se projevil při prvním ochutnání s úžasnou kyselostí, která překonávala vznešenou stálost a znamenitou texturu tohoto skvělého vína.
1893 Tento ročník, který vzešel z teplého a suchého roku, prožil začátek vinobraní 27. srpna. Často je považován za nejlepší ročník století, dal vzniknout stálému vínu s krásnou sametovou texturou. Chassagne-Montrachet 1893 z Maison Bouchard Père et Fils, ochutnávané v říjnu 2003, bylo ještě živé. Jeho barva zářila, vůně se pomalu vyvíjela do kompotovaného ovoce, kůže a mladiny… V ústech se projevila délka a krásná textura s výraznou a velmi příjemnou tříslovinovou složkou.
25
NÁSTIN KLASIFIKACE ROČNÍKŮ OD ROKU 1900 DO ROKU 2010
Z toho všeho zjišťujeme, že ročníky v Burgundsku můžeme rozdělit do pěti stupňů: „výjimečné“, „významné“, „dobré“, „průměrné“ a „slabé“, existuje však zjevná variabilita podle talentu vinaře. Průměrný ročník 1994 se může u nejtalentovanějších vinařů oblasti Côte jevit jako dobrý s výraznou možností k archivaci, ročník 1992, považovaný za dobrý, je „významný“ u Henriho Jayera… Totéž platí pro ročník 1980. Ročník 1996 dosahuje příčky „výjimečný“ u elity burgundského vinařství jak v bílém, tak v červeném víně. Mezi „výjimečné“ (***) jsou zařazeny následující ročníky: 2009, 2005, 2002, 2000 (především v bílém, zejména Chablis), 1992 (v bílém), 1990, 1978, 1969, 1961, 1959, 1947, 1929, 1923, 1920 (v červeném), 1915 a 1911 (v červeném). Mezi výjimečná mohou být zařazena pouze vína, která se blíží dokonalosti a mají, jak u červeného, tak u bílého, dobré vlohy pro stárnutí, s fází plné zralosti, která může trvat dlouhou řádku let. Mezi „významné“(**) jsou zařazeny následující ročníky: 2010, 2006, 2003, 2001 (v červeném), 2000, 1999 (lepší v červeném), 1996, 1995, 1993, 1991, 1989, 1988, 1985, 1971, 1966, 1964, 1962, 1949 (ještě lepší v bílém), 1945, 1937 (dlouhé stárnutí), 1935, 1934, 1933, 1928, 1926, 1921, 1920, 1911 (v bílém), 1906 a 1904. Někdy je obtížné rozlišit mezi ročníkem „významným“ a ročníkem „výjimečným“: 1906, 1934, 1949, 1988, 1999… Obec-
26
ně platí, že „výjimečné“ a „významné“ ročníky mají značné vlohy k archivaci a nikdy nehnědnou předčasně… pokud je vyrobili dobří vinaři. Za „dobré“ (*) jsou považovány následující ročníky: 2008, 2007, 2004, 2001 (v bílém), 2000 (v červeném), 1998 (červené), 1997, 1992 (v červeném), 1981, 1980, 1979, 1976, 1972, 1964, 1955, 1952, 1943, 1942, 1938, 1920 (bílé), 1919 a 1918. Mezi „průměrné“ jsou zařazeny následující ročníky: 1994, 1987, 1986, 1983, 1982, 1973, 1970, 1967, 1957 (lepší v bílém), 1954, 1953 (lepší v bílém), 1948 (lepší v bílém), 1946, 1940, 1931, 1925, 1924, 1914, 1912, 1907, 1905, 1903, 1901 a 1900. „Existují ročníky, od nichž se očekávalo hodně, ale které nedosáhly svých předpokladů. Horší je ten, kdo zklame“, poznamenal Henri Jayer. To je případ ročníku 1983, vychvalovaného tiskem, dnes velmi drsného! Přesto, že je tento ročník mohutný a také zcela komplexní, je lepší na něj na několik let ještě zapomenout. Za „malé“ nebo „slabé“ jsou považovány následující ročníky: 1984, 1977, 1975, 1974, 1968, 1965, 1963 (lepší v bílém), 1960, 1958, 1951, 1950 (lepší v bílém), 1944, 1941, 1939, 1936, 1932, 1930, 1927, 1917, 1916, 1913, 1910, 1909, 1908, 1903, 1902 a 1901. Odborný tisk na takové ročníky neopomíná poukazovat! A přesto, díky své přirozené schopnosti čelit klimatickým nástrahám, Pinot Noir, který se setká s talentem vinaře, dává vždy zajímavá vína, která se mohou překvapivě projevit. „V červeném to je Château de Pommard 1975
u Laplanche, které nejpříjemněji překvapilo. Na katastrofální rok bylo toto víno úžasné,“ konstatoval Henri Jayer. „Tato skutečnost, stejně jako fakt, že se tato vína prosazují mnohem rychleji, se podílí na nenapodobitelném kouzlu Burgundska. Pokud jde o nedávné ročníky, jsou toho dobrými příklady roky 1984 a 1987.“ Dvacet sedm „malých“ na 15 „výjimečných“ ročníků mezi lety 1900 a 2006: jsme totiž na severní vinici. Přesto je třeba vzít v úvahu, že burgundští vinaři měli vinařské a enologické moderní techniky k dispozici až od 50. let 20. století. Některé malé ročníky před rokem 1960 tak bývaly mohly být „zachráněny“ a zařazeny mezi „průměrné“ nebo „dobré“, nebo dokonce mezi „významné“. Například rok 1993 byl zachráněn před nápory plísně révové a bude zařazen mezi „významné“.
27
Ročníky 1900–2010
Clos-Vougeot 1955, často degustované ve společnosti zesnulého Philippa Engela (byl to ročník jeho narození), si uchovalo krásnou hlubokou červenohnědou, stále živou barvu. Ročník vzniklý ze suchého roku, s květem, který proběhl dobře, a z bobulí, které díky tomu dozrály jednotně, dal vzniknout masitému vínu s dobrou strukturou a harmonickou texturou. V ústech oblé a živé s krásnou viskozitou vzniklou z výrazných, ale jemných tříslovin, takové jsou chutě tohoto vína. Je to víno s jasnou osobitostí a zřejmým zráním, které si při svátečních příležitostech zaslouží sílu srnčího nebo kančího masa! Kdyby byla textura trochu jemnější, byl by to ročník výjimečný!
1956
Malý ročník
Leden byl velmi mírný, ale teplotní skok v noci z 31. ledna na 1. února byl krutý. Teplota přeskočila z +12 °C na - 12 °C! Zima byla až do 29. února, během té doby teploty klesly téměř k - 30 °C. Sníh pokryl révu… a následující měsíce byly deštivé a chladné. Odkvět byl velmi pozdní, kolem 15. července! Vinobraní bylo vyhlášeno na 15. října. Dny 23., 24. a 25. října byly celé v mlze. Kvantita úrody byla slabá a vína, která z ní vznikla, průměrná. Dokonce se uvažovalo o zrušení prodeje vín v Hospices de Beaune. Rok 1956 byl nejstudenějším rokem století, s více než třemi po sobě jdoucími týdny mrazů v Burgundsku. Vinařské paměti jej srovnávají s rokem 1709. Stejné podmínky panovaly na vinicích oblasti Bordeaux.
1957
Průměrný ročník
Na jaře mrzlo, došlo ke ztrátě hroznů, která dosáhla téměř třetiny očekávané sklizně. Kvůli studenému a deštivému počasí si květ dal na čas a proběhl až 5. července. „Vinobraní začalo 5. října, u mě 7. října,“ vzpomínal Henri Jayer. „Kvantita i kvalita byly dosti
průměrné. Kyselost vína byla vysoká, ale s malým množstvím extraktu. Vznikla slabá vína bez výrazné textury, která dlouho nevydržela v paměti.“
1958
Malý ročník
Na jaře nastoupil déšť, udržel se do léta a výrazně ohrozil podzim. Odkvět bylo možné pozorovat kolem 4. července. Sběr, započatý 5. října, byl hojný, ale poznamenaný plísní 60
šedou. Slupka, která obsahuje složky potřebné pro barvu a aroma, byla málo silná. Víno bylo řídké, bez větších vyhlídek pro další rok. Ale přesto degustace vína Beaune 1958 z Maison Bouchard Père et Fils, vedená Pascalem Kunonskym a probíhající u Bernarda Dugata na podzim 2003, nám přinesla krásné zážitky. Bílá vína z Burgundska měla větší úspěch, ale protože vznikla z vysokého výtěžku, bylo lepší je zkonzumovat rychle, v raném věku.
1959
Výjimečný ročník (***)
Rok 1959 drží rekord nejslunečnějšího poválečného roku s 2531 hodinami v Dijonu! Květ proběhl brzy, od 1. června v Côte de Beaune, a odkvetl za vynikajících podmínek, zčásti s jevem millerandage u starých rostlin révy. Červenec a srpen byly suché a velmi horké měsíce. Opakující se mírné deště v září umožnily rostlinu nechat harmonicky správně dozrát. Vinobraní, zahájené 14. září, bylo hojné, ale kvalita záležela na souhře okolností jako v roce 1934. „V roce 1959,“ prohlašoval Henri Jayer, který připomínal tento krásný ročník se zřejmou radostí. „bylo možné vytvořit skvělé víno. Vždyť kvalita korespondovala s kvantitou. Stejně jako v ročnících 1996 a 1999! Významná cuvée jsou ještě dnes výjimeč-
ná, s hustou a zářivou barvou.“ Červená vína měla barvu ohně, s třpytivým rubínem. Vína tohoto ročníku, stálá, harmonická, královsky vyvážená, měla charakter a ovocné chutě, které dobře zrají. Archivace nebude bezpochyby tak dlouhá jako u ročníků 1923 nebo 1947, ale nejlepší vína cru ještě dnes překvapují svou výbornou hebkostí a okouzlujícími ovocnými tóny. To potvrzuje víno Richebourg 1959, degustované v listopadu 2000 u Henriho Jayera ve společnosti Philippa Charlopina a zesnulého Denise Morteta. Barva byla krásně rubínově zářivá, vůně silná, velmi čistá, komplexní a elegantní, s tóny čerstvé kůže, zralého ovoce a zavařeného ovoce. Harmonická struktura, pevný základ, délka a také extrakt se úžasně spojily, aby v ústech rozvinuly jemnost a vyzrálost s jemně sametovým aromatickým trváním. Stejné zážitky se pojí s vínem Richebourg 1959 z Domaine Anne et François Gros, ochutnávaným o několik let dříve ve společnosti Henriho Jayera. Úžasný úspěch mělo víno Clos-Vougeot z Domaine René Engel, degustované dvakrát, v letech 1988 a 1990. 61
Ročníky 1900–2010
2007
Dobrý vinařský ročník (*)
Nasazení pupenů révy bylo brzké, objevovalo se od konce března na některých vinohradech v Côte. V polovině dubna byla réva pěkně zelená, ale panovaly obavy z mrazů. Ty naštěstí nepřišly, duben a květen byly teplé a suché, což způsobilo brzké kvetení jako v roce 2003. Květ byl rychlý a jednotný na všech vinohradech, dal vzniknout pravidelným hroznům pěkné velikosti. Léto 2007 zažilo střídání teplých a vlhkých období se studenými a často deštivými dny. V polovině července bylo vinobraní očekáváno na konci srpna, ale postupně, jak se šířila vlhkost, zrály hrozny pomaleji a začátek sklizně byl odsunut na začátek září. Přetrvávající vlhkost a významné srážky během léta způsobily obtížné podmínky pro práci na vinici. Bylo třeba využít každého období klidu pro zásahy a zastavení problému s padlím révovým a plísní révovou. Biodynamické přípravky a odvary z rostlin umožnily těm, kteří je použili, nezvyšovat dávku a četnost léčení. Plíseň révová se tak objevila jen na mladých listech v horní části rostliny, aniž by poškodila plody. Na konci srpna se počasí změnilo, konečně přišlo teplo a sucho, což umožnilo hroznům dozrát s dobrou koncentrací a se zachováním skvělé kyselosti za výborného zdravotního stavu. Jak rok dobře začal rychlým a jednotným květem, dostál do písmene svým slibům, plody dosáhly dobré fyziologické zralosti, i přes obtížné letní klimatické podmínky. Není to ročník přímo výjimečný, je dobrý, nebo dokonce významný u zvlášť dobrých pěstitelů révy. Je to také ročník, v němž je znát jedinečnost každé vinice: ročník odrůdy, ročník vinaře! Červená vína využila dlouhé sezóny zrání hroznů a jeho harmonického konce bez nedostatku vody nebo tepla v létě. Odhalují tak svou vyváženost, chutné tříslovinové odstíny, krásnou texturu a jemnou gurmánskou tělnatost. Bílá vína mají nádhernou barvu s odstíny zelené, krásná kyselinka zavazuje! Jsou velmi elegantní, s čerstvými květinovými a ovocnými tóny. Jsou měkká, s krásnou texturou, rozvíjejí svůj solný konec, který nechává vystoupit jejich výbornou minerálnost. Ať jde o vína červená, nebo bílá, dobře se pijí v raném věku, vína z nejlepších vinohradů zpracovaná skvělými vinaři mají vysoký potenciál k archivaci. Chambolle-Musigny 1er Cru La Combe d’Orveaux 2007 z Domaine Bruno Clavelier má krásnou jiskřivou barvu jemného rubínu a zároveň ostrou, oznamující elegantní víno s výbornou minerálností. V ústech je jemné, stálost se vyvíjí elegantně, textura 108
je jemná, délka výrazná. Všechna ušlechtilost vůní se uvolňuje vzadu v ústech s pocitem jemné slanosti. Velké umění! Co se týče bílých vín, Corton Charlemagne 2007 z Maison Faiveley, z parcely exponované na východ, je jedním z nejzdařilejších vín tohoto ročníku. Barva je velmi intenzivní, s jemnými odstíny zelené, je zářivá a čirá. Vůně odhaluje výraznou komplexnost s tóny bílého pepře, podpis významného odrůdového vína. V ústech je čerstvé a zároveň jemné. Stálost se rozvíjí s elegancí, odhaluje se textura, živost podtrhuje velmi čistou minerálnost, která dává příjemný pocit slanosti.
2008
Dobrý ročník, milé překvapení (*)
„Rok 2008 měl být významným ročníkem. Květ proběhl v červnu s množstvím jevu millerandage, zárukou dobrého poměru šťáva/slupka. Léto bohužel nebylo slavné. Naštěstí se v polovině září vrátilo pěkné počasí s naším spojencem, severním větrem, který hraje v této době rozhodující roli. Nebylo tedy třeba se sběrem hroznů pospíchat, bylo výhodnější maximálně využít krásné počasí. Najednou jsme mohli doufat v dobrý ročník.“ Toto mi řekl Aubert de Villaine, když jsem jej navštívil 30. září, v den vinobraní na Romanée-Conti. Mohl jsem se dívat, jak víno přicházelo na třídicí stůl, ochutnávat slupky a bobule, jak to doporučuje Dom Denise: zralost plodů mi přišla výborná! Nejde samozřejmě o ročník, jako byly roky 2005, 2002 nebo 1999, všechny tři výjimečné, ale bezpochyby jsme v dobrém ročníku… pokud byla práce na révě prováděna pečlivě, což je samozřejmě případ tohoto slavného vinařství! U příležitosti koncertu, který byl organizován v neděli 21. září v Clos des Lambrays mi Thierry Brounin, tamní správce, se zářivým úsměvem poukázal na slunce a hlavně mraky popoháněné severním větrem! Důvěřoval tedy budoucí sklizni! V Domaine Denis Mortet, v držení Arnauda Morteta, bylo uděláno vše pro to, aby byla réva v kondici a takový ročník zvládla. Nebyl dotčen jediný hrozen. V některých vinicích šli tak daleko, že otrhali listy, které se dotýkaly hroznů, aby zabránili kontaminaci! Je to příklad vinařství „haute couture“: vůle dělat tuto práci a s určitými finančními prostředky. Dělníka-vinaře je vlastně třeba na každém hektaru od měsíce května! Komplikovaný ročník, stejně jako rok 2008, ročník se dvěma výsledky. Je to dobrý ročník u vinařů, kteří zvolili vinařství „haute couture“ s potřebnými lidskými prostředky. 109
Malé, průměrné, nebo významné ročníky? Publikace Burgundské ročníky 1846–2010, pro české vydání doplněna autorem Jacky Rigauxem i o ročník 2010, je věnována všem, zkušeným degustátorům i gurmánským milovníkům. Na jejích stránkách se burgundské ročníky představují v jednoduchosti své jedinečnosti a svého potenciálu k archivaci nejvýznamnějších vín. Objevíme také několik ročníků 19. století, kterým se úspěšně podařilo odolat času! Vína Burgundska vynikají jedinečností a hierarchií terroirů, z níž vzešla, ale jejich kvalita je také úzce spjata s počasím během roku a prací vinaře. Jacky Rigaux, opěvovatel burgundské půdy, znalec úžasných kolekcí význačných vín z Maison Bouchard Père et Fils a Domaine de la Romanée-Conti, s poznámkami Henriho Jayera, nám vypráví okouzlující příběh o terroirech a ročnících Burgundska.
