J. FRANKENBERGER. FINSKO (země tisíce. jezer) NAKLADATELSKÉ DRUŽSTVO MÁJE" ČESKÁ AKC. SPOL. V PRAZE

J. FRANKENBERGER »

FINSKO (země tisíce jezer)

NAKLADATELSKÉ DRUŽSTVO „MÁJE" ČESKÁ AKC. SPOL. V PRAZE.

FINSKO. NAPSAL

JIŘÍ FRANKENBERGER.

NAKLADATELSKÉ DRUŽSTVO V PRAZE, ROKU 1926. -

MÁJE

TISKEM JIŘÍHO JELENA NA MÉLNÍCE

Věnuji

spolku

turistů ve Finsku.

J. F.

MÍSTO ÚVODU. Dějepisný, zeměpisný, přírodo- a národopisný popis je nezbytná část každého průvodce, kterou obyčejně prolistujeme, anilž bychoím na některém řádku spočinuli, byť i jen letmým pohledem. Je to zcela přirozené. Kupujeme si průvodce obyčejně jen tehdy, chceme-li navštíviti zemi, kterou popisuje, a tu nás spíše zajímají hory, lesy a řeky, železnice a cesty, hotely, tramwaye a drožky a teprve :v poslední iřadě přicházejí v úvahu města se svými pamětihodnostmi a historickými památkami. Vždyť podnikáme své prázdninové cesty hlav-

země

ně proto, abychom, vytrženi ze

svého všedního

prostředí,

pookřáli duševně a pohybem v novém ovzduší osvěžili své tělo. Vím, že průměrný turista nenavštěvuje museí a navštíví-li je, pozoruje sice předměty, které mu ochotný průvodce za dobrý bakšiš ukazuje, ale neposlouchá ho. A poslouchá-li, nepamatuje si. Tento poznatek, jakož i snaha, dáti českému turistovi knížku sice obsažnou, ale lacinou, mne nutí, abych ze všeho toho, co by průměrný cestovatel považovati mohl za »méně zajímavé« vybral jen nejnutnější a v ostatním odkazuji ho na literaturu odbornou. Naše literatura, jednající o Finsku, je velice chudá. Jen málo jednotlivců se doposud zabývalo touto zemí a ti sdělili s námi své poznatky většinou jen v denním tisku. Nebyla doposud pociťována pofřeba ani průvodce Finskem, natož literatury odborné. Existujeť pro naše turisty většinou jen Jih Dalmácie, Itálie, Severní Afrika kdežto země severní vůbec a Finsko zvláště jsou zeměmi, kam se, dle všeobecného mínění může pustiti buď jen boháč, nebo člověk odvážný. Ujišťuji Vás, že —

—,

srdinatosií a kapsa má pociťuje vždy spíše nedostatek než nadbytek, ale přec mohu Vám z vlastní zkušenosti říci, iže dávno minuly ony časy, kdy Finsko mohlo býti považováno za domovinu vlků a .medvědů. Arciť, nemůžeme říci, že by bylo turistickou zemí v běžném slova smyslu s oním obvyklým turistickým ruchem a přeplněnými hotely. Proto, kdo chce se vyhnouti ná5 nevynikám

valu cizinců, jenž každoročně táhne do určitých již zemí,

popřáti chce klidu nervům v panenské ještě přírodě, aniž by se však musil zříci obvyklého pohodlí anebo kdo chce navštíviti krajiny blízké, které ještě nikdo z jeho známých nenavštívil a může tedy vzbuditi u nich bledou tomu poskytne Finsko mnohé z toho, po čem závist, srdce jeho touží. Neboť právě Finsko spojuje v sobě všechny výhody zemí turisty zamořených s půvabem Neznáma. Nuže, jak vypadá toto Neznámo? Podíváme-li se .na mapu Finska, vidíme obraz země neurčitých tvarů s roztřepenými kraji, v jižní polovici jakoby od neštovic podobané. To třepení na okraji jsou nesčíslné malebné zátoky a séry s utěšenými ostrovy a ten »poďobaný« kus země je jezerní oblast nejvíce turisty navštěvovaná. Z celé plochy Finska (asi 388.000 km 2 ) je téměř 12 proč. jezer. Je těžko říci, zda z vrozené skrovnosti, či jen proto, že to lépe zní, nazývá Fin svou vlast zemí toliko »tisíce jezer«. Vždyť je jich poctivých 35.000, tu obrovských, s nedohlednými břehy, rušnými přístavy, četnými parníky a vojeni.skýniá lodicemi, tu malých, pohádkově ležících prostřed nedotknutých lesů a pochmurných skal. Byl jednou čas, kdy medvěd vévodil tu lesům věkovitých jedlí a bříz, kdy rys číhal tu na křivé větvi borovice na mládě losa. Dnes rys je zcela vyhuben, izia medvědem se pořádají výpravy, vlk jen v zimě působí škody na stáa los, díky pytlákům, je na vymření. Jelen a dech srna scházejí vůbec zdejším lesům a sob je chován v severním Finsku jako zvíře domácí. Jen zajíc, tetřev a některé druhy koroptví a vodního ptactva lákají v dovolený čas na lov a skýtají bohatou kořist. Vesele se daří rybářům. Rybaření je nejen sportem, ale i obživou velké části obyvatelstva. Pro nás trochu nezvyklou zvěří je tuleň, kterých je ve Finsku ještě stále hojnost a jichž se ročně, hlavně v zimě, když vylézá na led, uloví stia a sta. Podnebí Finska není v celé .zemi jednotné. Země se rozprostírá mezi 60. a 70. stupněm sev. šířky, leží tedy jižní její část v pásmu mírném, kdežto v severní části, v Laponsfcu, se již značně pociťuje vliv pásma ledového. Kdežto na pobřeží je neustále větrno, panuije ve vnitrozemí bezvětří, léto ije horké, krátké sice, ale krásné s vlahými večery, opálovým osvětlením nocí, kdy slunce jem na krátký čas zajde za obzorem, zatím co všechny předměty, bez stínu, se zdají, jakoby samy svítily. I na jižním pobřeží, na př. v Helsinki, je možno v červnu a do polovice července čísti o půlnoci bez umělého světla. Do Rovaniemi pak putují v tu dobu proudy turistů, aby viděli půlnoční slunce. 6

kdo

—

—

Zima, suchá, bezvětrmá, snáší se i při 30° zcela dobře a skýtá na rozsáhlých zrcadlech zamrzlých jezer tisícerou příležitost k zimním sportům. Jaro probouzí se náhle, Po dlouhé, temné noci přibývá dne valem a tající spousty sněhu způsobí ročně veliké škody v lesích, na pastvinách i chudých políčkách. Jsou to škody tím větší, že Finsko má volné, k osévání vhodné půdy málo-, a i tu imusl finský sedlák získat klo-

potnou prací, vykácením lesů, vypálením podrostu, vysušením močálů a rašelinišť. Těžko se odvodňují rašeliniště, kde půda má tak mírný, ba skoro žádný svah, kde není výškového -rozdílu mezi zemí suchou a hladinou jezera. A tak je Finsko odkázáno na dovoz životních potřeb. Nás, kteří jsme zvyklí vídat na svých řekách dlouhé, poslušné vory, plynoucí klidně za monotónního šplouchání vesel, překvapí ony spousty pěkně okleštěných, kůry zbavených kmenů, plujících po řekách, nebo kroužících v zátočinách, věčně, stejnoměrně, pokud je snad jarní příval vod neodplaví, či některý bodrý občan nevytaví k stavbě svého- příbytku. Člověk by až plakal při pomyšlení, co set m 3 nejkrásnější kulatiny se tu bije o sebe v příboji vln, hnije a přichází na zmar. Valné pomoci tu však není. Cesty divokými peřejemi by nevydržel ani ten nejdůkladnější vor a tak kmeny jsou prostě házeny do řeky, která je pak s patřičnou ztrátou dopraví až na tišinu, nebo jezero, kde jsou pak chytány

a dopravovány na místo unčení, nebo parníčkem odvlečeny k nejbližší peřeji, kde jsou pak zas vypouštěny na další pouť bez průvodce, bez pána. -Kdo všimne si lépe statistiky, nepodiví se, že finský

průmysl se tedy specialisoval hlavně pro zpracování dřeva. Nesčíslné pily, loděnice, papírny a jiné továrny na výrobky ze dřeva zpracují ho nočně na 10 milionů m 3 . Jiná odvětví průmyslu nejsou již tak četně zastoupena. Vedle průmyslu kožního snad továrny na rybí konservy pracují ještě pro vývoz, ale promysl kovový a textilní jsou odkázány vůbec na dovoz surovin cizích, výroba cukru nestačí krýti domácí potřebu a pivovary ty vyrábějí jen dvouprocentní »portér» nebo »piteneri«, které se netěší ani u domácích valné oblibě, cizinci je pak vůbec boylkotováno. Silnější piva, jakož i veškeré jiné lihoviny je ve Finsku zakázáno prodávat. Prohibiční zákon se však všemožně obchází a podloudnictví lihovin hlavně -z Německa a Estonska kvete měrou netušenou. Již po příjezdu k majákové lodi na poloviční cestě mezi Revalem a Helsinki napadne cestujícímu řada plachetních lodí i parníků zakotvených poblíže čáry, kam až sáhá pravomoc finských úřadů. To jsou vesměs pod—

7

loudnické lodi lihovinami

a boj proti nim je

zcela bez-

výsledný.

S alkoholein ruku v ruce jde nikotin.-Mohu naše pp. kuřáky ujistiti, že není třeba, aby vozili s sebou zásoby kuřiva. Ve Finsku se

doutníky kouří hojně a je všude, v trafikách, kioscích, nádražních restauracích, u hotelových portýrů, kapitánů parníčků a v malých městech i v hokynářství za běžnou cenu FMiK 3.75—4.50 za krabičku 25 cigaret. Kuřákům dýmek však doporučuji, aby se zásobili před nastoupením tury, poněvadž dýmkový tabák se těší malé poptávce a není proto všude k dostání. Kouřiti není dovoleno ve většině restaurací, v čekárnách, i na tramvajích, ve vlaku jsou vozy rozděleny pro kuřáky a nekuřáky stejným dílem. Vozy kuřácké jsou označeny červenou tabulkou a bývají často plně obsazeny, takže kuřáku jest cestovati v nekuřáckém voze, Avšak časté, dlouhé zastávky na stanicích, kde se doplňuje tendr dřívím, je možno kuřákům vystoupiti a jsou výborné jakosti.

a Dostanete

cigarety

hověti své vášni. Na takových stanicích vystoupí totiž kde kdo. Jednak, aby si zašel do restaurace na nezbytný šálek kávy se smetanou, jednak, aby se nadýchal čerstvého vzduchu. Okna vozů bývají za jízdy zavřena, poněvadž jemný písek, jímž jsou železniční náspy vysoko pokryty, zvířen vlakem, obtěžuje nemálo. Průvodčí oznámí hlasitě délku 'zastávky, odjezd vlaků se pak obyčejně neohlašuje. Je viditelně označen ve všech prostorách nádraží. Nikdo nebrání cestujícímu naskakovati do jedoucího vlaku, avšak za nehodu je zodpovědný jen sám sobě a nikde nenalezne zastání. Při vystoupení z vlaku na zastávkách není třeba obávati se o zavazadla, právě jako není třeba rozčilovati se, najdeme-li svá podaná zavazadla na přestupní stanici bez dozoru na peróně. Dráha za ně ručí a personál ví, že není třeba promarnit čas zbytečným hlídáním. Fin se vůbec málo rozčiluje po celý svůj život. Proto také nebudete nikdy svědky pustých scén a tlačenice u pokladen na nádražích, v tranwaji, ve vlaku a pod., jak to jinde bývá zvykem-. U pokladen stoupněte si na konec řady čekajících a pustupujte až na vás dojde. Tlačiti se je zvykem Cechů a Němců. K poctivosti a klidu Finů přistupuje třetí vlastnost, bez které Fin není myslitelný. Nápadná je čistota hned v přístave v Helsinki. Nacházíme ji všade, na ulicích, v restauracích, na poště, na nádražích, v domácnostech. S ní souvisí i záliba Finů ve světlých barvách. Dřevěné domy, se kterými -se setkáváme nejen na venkově, ale i v ulicích měst, (Helsinki má celé čtvrti dřevěné, Sortavala, Kajaani a jiná města jsou celá postavena ze dře8

va), jsou natřeny světle žlutohnědou nebo růžovou barvou s bílým orámováním kolem oken dveří, rohů a na římsách. Často i prahy bývají bíle natřeny. Selské domky jsou obyčejně červené, ale bílé rámování oken atd. je tu pravidelné. Dělnické čtvrti mají všechny byty pěkné s okny plnými květin, a i dvorky působí pořádným a čistotným dojmem. Za osvětlení slouží skoro výhradně elektrické světlo. Plynové osvětlení nacházíme jen v některých ulicích, ale i tu již ustupuje žárovkám elektrickým. Za to na místech odlehlých, nebo na ostrůvcích, kam je těžko položiti vedení, zůstane ještě dlouho petrolej jako jediný osvětlovací prostředek. Pro finskou domácnost je linoleum nepostradatelné. Bez linolea nedovede si Fin svcu domácnost představiti, právě jako by nedovedl píti kávy bez smetany. O dobré jídlo je všade v zemi dobře postaráno, a uspořádáním svých chodů je čistě severské. V restauracích nebo na nádražích jdeme před obědem nejdříve ke stolu, kde jsou připraveny předkrmy, kterých si můžeme posloužiti dle libosti a pak teprve nám sklepník, nebo číšnice přinese chody ostatní. Jako zakončení každého jídla je již vzpomenutá káva. Našinci bude zajisté působiti některé těžkosti neznalost domácího jazyka. Úřední řeči' jsou dvě, švédština a finština, ale ve vnitrozemí je málo privátních osob, které by švédsky rozuměly. Švédové sídlí jen na pobřeží a tvoří asi 11.5% všeho obyvatelstva. Velice nepatrný zlomek % činí Rusové, kdežto veškeré ostatní obyvatelstvo je finské, Laponce v to počítaje. Město Vii-

puri bylo kdysi hojně osídleno Němci, po těch ale zbyly do dnešního dne sotva patrné památky. V některých velkých obchodech, jakož i hotelích domluví se však turista zcela dobře německy a anglicky, a od posledního kongresu i esperanto nabývá půdy. Finská řeč je velice těžká pro svcu naprostou odlišnost od všech ostatních jazyků evropských. Ačkoliv mnoho obyvatelů Československa dnes umí maďarsky, nesmí si nikdo myslet, že by se finština, příbuzná s touto řečí, maďarštině podobala. Jinak jsou ale Finové velice nakloněni Němcům a němčina se pěstuje hlavně ve městech mezi inteligencí velice pilně. Z politických důvodů byl v zemi vždy odpor k ruštině a od té doby, co mezi Finskem a Ruskem postaveny byly šranky, neuslyšíte v celém Finsku jediného slovíčka ruského. Při dlouholeté závislosti na Rusku uchovalo si Finsko svůj vlastní národní i kulturní ráz a chránilo se, byť i v nejmenším, ruskému vlivu pod-

lehnouti.

Mluví-li se o literatuře ve Finsku, musíme ji rozděnárodnostní příslušnosti na literaturu švédskou, starší, a finskou, která vzkvetla teprve v polovici XIX.

liti

podle

9

stol. Arciť -prvky finské literatury dlužno hledati v dobách dávných a dávných, které se zachovaly jen v ústním podání. Prastarý národní epos »Kalevala« vyšel i v českém překladu Holečkově. Kalevalu i lyrické zpěvy »Kanteletar« sebral a vydal souborně teprve Lönnrot v letech 1835—1840, v době národního probuzení finského. Bohužel bouřlivá léta 1848 zasáhla i do vývoje finské literatury, která byla ruskými úřady potlačována až do nastolení cara Alexandra II., jemuž národ finský do dnes vděčí za zrušení veškerých zákonů a nařízení, směřujících proti finské národní myšlence a uskutečnění plánu finských buditelů, totiž úplné rovnoprávnosti finštiny se švédštinou, která byla až do těch dob jedině uznávaným i kulturním jazykem v zemi. Literatura švédská ve Finsku nemá zvláštních dějin, nýbrž je vždy ztotožňována s dějinami literatury švédské v její původní vlasti. Ze spisovatelů švédských XIX. století vynikl hlavně J. L. Runeberg, vedle Snellmana jeden z hlavních buditelů finského národního vědomí. Zakladatelem finské literatury je biskup Michael Agricola (zemř. r. 1557). V XIX. věku vynikli Aleksis Kivi, Minna Canth, Juhani Aho, Arvid Järnefelt, později pak Johannes Linnankoski, F. E. Sillanpää, lyrik Eino Leino (zemř. 10. I. 1926), V. A. Kosíkem niemi a celá řada jiných nadaných spisovatelů a básníků. Mezi hudebními skladateli je jmenován F. Pacius jako průkopník finské hudby. Z nových jsou známí Sibelius, Palmgren a Merikanto, Kuula, Madetoja, Melartin. Co -se pak vědy a výtvarného umění týče, není možno se tu šíře rozepisovati. Upozorňuji jen na slavnější malíře Edelfelťa, Qallén-Kallela, Järnefelta, Halonena a Sallinena, sochaře Walilgrena a mezi vědátory uvádím Porinana a Snellmana, nejslavnějšího státníka a činného buditele v dobách největšího útisku Finů v XIX. století. Nutno však upozorniti, že z finského lidu pošlo mnoho proslulých lékařů, přírodozpyťců, stavitelů a j. Hlavně lékařství stojí na výši doby a četné nemocnice, moderně zařízené a spravované lékařskými kapacitami, svědčí o tom, že státní pokladny nejsou v péči o zdraví národa skoupými.

1C

FINSKO Několik hlavních údajů statistických. 1') Finsko od roku 1154 do 1809 tvořilo součást království švédského. Od roku 1809 bylo samosprávným velkovévodstvím spojeným s Ruskem do 6. prosince 1917, kdy dosáhlo úplné neodvislosti. V roce 1919 prohlásilo se republikou. Parlament spolu s presidentem, voleným na 6 let, vykonává zákonodárnou moc. President je představitelem nejvyšší moci výkonné. Parlament má 200

členů, volených všeobecným, rovným právem hlasovacím, platným i pro ženy.

Počet obyvatel v roce 1923 činil 3-5 milionu včetně 0-2 milionu vystěhovaleů. V jiižním Finsku připadá 17-2, v severním 2*3, a proměnně po celé zemi 101 obyvatel na 1 čtv. km. Vzrůst obyvatelstva činí ročně 9°/oo. Poměr zaměstnáni obyvatelstva je tento: Zemědělců: 65T%; zaměstnanců v průmyslu a živnostech: 14-8%; v obchodu 3-4%; v ostatních povoláních 16-7%. Náboženství lutheránského bylo téhož roku 98% a pravoslavných 2%. V roce 1922 bydlelo ve městech 16-1% a na venkově 8-3-9%. Analfabetů zjištěno v roce 1920 mezi obyvatelstvem starším 15 let toliko 0-8%. Největší finská města jsou: Hlavní město Helsinki (Helsingfors) s 211.000 obyvately, Turku (Äbo) s 59.457, Tampere (Tammerfors) s 50.138, Viipuri (Viborg) s 45.010 obyvately.

University jsou v zemi tři, z nichž v roce 1640, druhá 1917 a třetí 1920. *)

první

založena

Za tuto statistiku vděčím finskému konsulátu a p. viček on sul ovi Y. Solnímu, který statistiku a doplnil novými daty.

v Praze prohlédl

II

•

Plocha Finska včetně nové provincie »Petsamo» měří 387.565 čtv. km, t. j. asi jeden a půlkrát více než Velká Britanie. Z této plochy jest suché země 88'6% a vod 11-4%. Obdělané půdy je na jihu- Finska průměrně 10-8%, na severu 0-8% a v celé zemi 6 l%. Obdělávaná půda odhaduje se na 2 miliony ha. Z toho je majetkem drobných zemědělců 83%, středních 9% a statkářů vlastnících přes 100 ha 8%. Průměrná teplota v nejstudenějším měsíci jest v severozápadním Finsku —5" až —6" C, v severním —15" C a v nejteplejším měsíci +15° a 13"—14° C. Průměrná teplota v Helsinkách (Helsingforsu) +4-6° C (v Moskvě +3-6" C). Půda během roku jest pokryta sněhem po 100 dní na jihu, po 150—180 dní ve středni a asi 210 dní v se-

verní části země. Lesy a lesní pozemky zaujímají 25-5 mil. ha, z nichž 14 mil. ha jest majetkem státním. Co do zalesněné půdy stojí Finsko v Evropě na místě druhém, Na 1 obyvatele připadá průměrně 7-6 ha lesa. Roční přírůst dřeva činí 44 milionů kub. metrů a domácí spotřeba a vývoz 40 mil. kuto. metrů. řeky, jezera a kanály mají 10.000km Vodní cesty délky. Vodní síly za středního stavu vody odhadují se na 2-6 milionů koňských sil, z těchto přeměnou na elektrickou energii zužitkováno dosud přibližně 400.000 HP. Sklizeň různých hospodářských plodin v roce 1923 dělila se takto: sena sklizeno 45-8%, ovsa 19-6%, žita —

*

11-2%, ječmene 5-8%, zemáků 3-5%, ostatních plodin 14-1%.

Mlékáren je v činnosti 510. Počet průmyslových podniků v roce 1924 činil 3.213. Tyto zaměstnávaly 139.387 dělníků. Celková hodnota průmyslové výroby odhadnuta na 9.331 mil. fmk. Z domácích odvětví průmyslových sluší uvésti průmysl textilní, potravinářský, strojírenský a sklářský. Nejvýznamnějšími z exportních průmyslů Finska jest průmysl dřevařský, mechanické i chemické zpracování dřeva, výroba lepenky a všeho druhu papíru, zejména však novinového. Podmíněny jsou výroby tyto lesním bohatstvím (podle odhadu z roku 1924 představují veškeré lesy 1.634 milionů kub. metrů dřeva) a hojností vod-

ních cest a sil. Vývoz řeziva a výrobků ze dřeva činil v roce 1923 2.682-4 mil. fmk. a vývoz chemicky a mechanicky vyrobené dřevoviny, lepenky a novinového papíru činil 1.2Ö8-8 mil. fmk, tudíž celkem 3.891-2 mil. fmk. 12

Celkový vývoz z Finska činil v roce 1925 5.569 mil. fmk., připadlo tudíž na ostatní vývozní výrobky, jako máslo, sýr, kůže, hospodářské stroje a podobné toliko

493-7 mil. fmk.

Dovoz do Finska zaleží hlavně z obilí, mouky, různých potravin, textilních výrobků, kovů a kovových výrobků, olejů, Chemických preparátů a jiných. V roce 1925 činil celkem 5.512 mil. fmk. Veškeren státní majetek odhadnut velmi střízlivě v r. 1922 plukov. Gösta Serlachiusem na 11.,150,600.000

fin. marek. Státní rozpočty v r. 1919, 1920, 1921 a 1922 vykazovaly přebytky za tato léta úhrnem 991 mil. fmk. Stav státních příjmů v r. 1924 činil 3.217 mil. fmk. Státní dluh jest vesměs konsolidován. Činí úhrnem 2.475 mil. fmk, Od r. 1860 byla základem finské měny finská marka 1 fr. franc. Dnes obíhá finská marka. (= 100 pen) Banka finská jest emissním ústavem státním a byla založena r. 1811. Má 13 poboček. Obchodních akciových bank jest celkem 20 se 411 pobočkami. Připadá tudíž na 7.900 obyv. jeden bankovní =

ústav. Spořitelen jest celkem 467.

Úhrnná délka finských drah činí 4.583 km, z nichž státních 4.283 km a soukromých 300 km. Lokomotivy a vagóny jsou téměř výhradně domácí výroby. Obchod, loďstvo má úhrnem nosnost 478.288 reg. tun. Mírový stav pravidelného vojska jest 30.000 mužů. Mimo to je tu dobrovolný ochranný civilní sbor, vojensky organisovaný a vyzbrojený, čítající okolo 100.000 mužů.

—

13

KUDY DO FINSKA? Až jednou padnou závory mezi námi a matičkou Rusí, až přestanou v Rusku pohlížet i na nejnevinějšího

turistu jako na nepřítele svých ideí, až bude svatá Rus nám tím, čím- vlastně má býti, totiž milou slovanskou mátí, pak jistě bude mnoho těch, kteří budou voliti cestu do Finska přes Varšavu a Leningrad, Dnes, ovšem, pokud chceme největší část cesty stráviti na souši, volíme cestu přes Varšavu a Reval. Mimo návštěvy Varšavy a Revalu neskýtá nám cesta tato nijakých zvláštností, o nepohodlí dlouhé cesty vlakem ani nemluvě. Těžko je také ji blíže popsati, protože jízdní řád vlaků i ceny míst se stále mění. Zbývá pro nás Cechy a Slováky jediná cesta, která je zajisté nejpřímější, nejkratší a nejlacinější a to jest přes Štětin a pak lodí do Helsinki. Cesta jedním z obou salonních parníků může se směle započítat do dnů, příjemně na dovolené strávených. Třeba že trvá 48 hodin, nezdá se, že by cestující prahl po jejím konci. Arcit záleží mnoho na turistovi samotném, dovede-li si najíti mezi cestujícími společnost a stráviti s ní ty dva dny co nejpříjemněji. Na palubě odehrává se zcela jiný život, než jakému jste zvyklí na našich dopravních prostředcích a často se stává, že dva dny zažité na palubě lodi stačí, aby uzavřeno bylo mezi cestujícími trvalé přátelství. Již fakt, že na lodi není člověk vázán na svou kabinu a společnost, do které ho osud i proti jeho vůli zavál, že může trávit své chvilky buď procházkou po palubách, či v salonku při číšce kávy a dobré cigaretě, nebo může vyplnit čas četbou a psaním v pohodlném, prostranném a klidném salonku kuřáckém, dámy pak se mohou sejíti ve svém koutečku, kde nerušeny svými manželi mohou si směle pohovořit o módách země, kterou právě opustily, to vše mne nutí, abych doporučil všem jen cestu po moři. Není to však jediná ce-

která do Finska vede. Kdo chce spojiti svůj zájezd do Finska i s návštěvou jiných zemí, tomu skýtá se příležitost použíti linky Stockholm Hanko—Helsinki, kde jezdí dvakrát v týdnu parníky a urazí cestu tuto za

sta,

—

14

-pouhých 24 hodin. Komu i to je mnoho, může použíti parníku, který třikrát týdně jezdí mezi Turku a Stockholmem. Jiné cesty vedou přes Kodaň do Helsinki (za 43 hod.), nebo nejdelší z nich přes Lůbečk, na kterou je třeba 56 hod. Myslím ale, že našinci budou voliti vždy jen cestu přes Štětin a proto popíši alespoň tuto trochu podrobněji, protože pouštěti se do podrobností všech cest není mi v tmto malém spisku možno. Ze Štětina jezdí parníky dva, finský »Ariadne« a německý »iRugen«, oba co nejpohodlněji zařízené a opatřené ke všemu velice ochotným personálem. Ceny jízd jsou tyto: I. tř. se stravou' a kajutou FMK 900.—, nebo GMK 95.—, II. tř. se stravou a kajutou FMK 800,—, nebo GMK 85-—, LU. tř. bez stravy, ve společné noclehárně v mezipalubí stojí FMK 400—, nebo GMK 40.—. Upozorniti tu musím- na to, že mezipalubí na finské »Ariadne« je velice čisté, opatřené dvanácti, bíle povlečenými postelemi, z nichž vždy tři a tři jsou nad sebou. Není tu balíků a zavazadel, jak jsme zvyklí na oceánských parnících. Na »Rugen« už není té čistoty v mezipalubí, také se musí děliti cestující o své místo s balíky různého druhu, a nejnepříjemnější je, že při zastávce v Revalu mu otevřou nad hlavou poklop a rachotí jeřábem.. Toho u »Ariadne« není. Naproti tomu je na »Rugen« možno objednati a zaplatiti si jen určitá jídla v předepsanou dobu, kdežto na »Ariadne«, nemá-li cestující svých zásob, je nucen zaplatiti FMK 100.— za všechny pokrmy, které se servírují, ať se již společných stolů zúčastní, či pro mořskou nemoc se jich -musí zříci. Snídaně, oběd i večeře jsou na obou lodích vydatné, podávají se společně v jídelně a cena není nikterak přehnaná. Zvláštní úbor ke stolu předepsán není, což je pro našeho turistu, který cestuje rád s malými zavazadly veliká výhoda. Jsou určité části lodi, vyhrazené jen cestujícím tříd vyšších, kam není přístup cestujícím nižších tříd dovolen a místa ta jsou označena několikajazyčnými tabulkami. NeChová-li se však cestující nápadně, nikdo ho odnikud nevykáže. Krčit se však v koutku netřeba. Zákaz je spíše

forma. Pro cestu do Finska je pas nevyhnutelně nutný, a musí býti opatřen všemi visy zemí, které projíždíme. Pro cestu přes Štětin je tudíž prozatím nutno míti finské a německé visum. Celní prohlídka jak ve Štětině, tak i v Helsinki není spojena -s nijakými nepříjemnostmi, pakliže se chováme k orgánům jak se sluší a patří. U turistů se spokojí celníci pouhou otázkou, nevaze-li s sebou nic nedovoleného, hlavně tabák a v Helsinki alkohol. Mnohdy není cestující ani vyzván, aby otevřel svůj vak, není tento nápadně objemný- Co se pak peněz týče, které pro

15

srní cestující vzíti ssebou, tu mohu nejlépe doporučiti, aby se každý dotázal na konsulátě, když si jde pro visum. Předpisy se stále mění, ale díky Bohu, stále k většímu dobru cestujících. Se všemi celníky a úředníky v přístave v Helsinki se nedorozumí každý, kdo nezná finsky a švédsky. Avšak vždy je tam některý, který umí alespoň německy. Radím každému, alby se jej hned v přístave otázal, je-li nutno se hlasití, a on vám ochotně ukáže úřadovnu, několik kroků od místa celní prohlídky vzdálenou. Obyčejně však to učiní za Vás správa hotelu. Nutno se však hlásiti, nebudeme-li bydlit v hotelu, nýbrž u přátel, kterých si může přívětivý a družný turista získat brzo dost a dost, toa možno se seznámiti i písemně, dlouho před dobou, kdy Chceme Finsko navštíviti. Finové, jak jsem již řekl, jsou velice pohostinští a rádi hledají přátele i mezi cizinci. Tu však nezapomínejme na zlaté pravidlo, že rýha i host třetí den zapáchá.

16

Vnit: ozeniská iezerní

krajina

za

letnili

Na rozsáhlých zrcadlech

zamrzlých jezer skýtá se

tisícerá ní-íležitost k zimním sportům.

Do kostela, na svatbu,

krtiny, ba i s nebožtíkem vypraví se přes jezero.

Priätav

v Helsinki

ZEMÍ TISÍCE

JEZER.

(Uveřejněno v měsíčníku »Širým světem«, rač. II., č. 9.) Člověk se až diví, jaké zeměpisné objevy se dějí ještě dnes, kdy si myslíme, že povrch své Země, nebo alespoň Evropy, známe jakž takž dobře. Vždyť víme, že v západní Evropě se dozvěděli o existenci Cechů teprve v nedávné době a po loňské Olympiádě v Paříži hlásali američtí novináři, že .objevili novou zemi — Finsko. Francouzům a Američanům se konečně nesmím? divit. Jejich neznalost zeměpisu je příslovečná. Zajímavější je, že ani u nás nevěděli jsme až do nedávná ničeho o sousedech tak blízkých, jako jsou nám Finové. Věděli jsme jen, že Finsko je »v Rusku«, že je to jakási zemička tam kdesi v severním cípu Evropy, obývaná jen medvědy a vlky, a žije-li tam nějaký národ, pak zásluhou toho národa je, že vyšel z něho Nurmi a Rittola, olympijští vítězové. Tím udivenější je našinec, pozná-li, že Helsinki, hlavní město Finska se liší od jiných velikých měst jen svou výstavností, širokými, přímými ulicemi, utěšenými sady na Esplanadě a Boulevardech, úzkostlivou čistotou a přívětivostí, která na vás dýše z každého koutu, z každého okna ulice. A jak to město, takový je i národ. Nepraví se zbytečně, že hlavní město representuje národ. Tak úzkostlivě čistotný je nejen obyvatel města, ale i -poslední, nejchudší obyvatel samoty nejneúrodnější části Karelie. S jakýmsi nádechem ironie vypravuje se o Finských athletech, že vezli s sebou do Paříže i kotel, v němž pálili kamení a kusy železa a když všechno bylo roz-

žhaveno-, nalili do kotle horkou vodu, aby ve vystupující hledali občerstvení těla. To je podstata finské lázně, známé u nás konečně alespoň z vypravování legionářů, kteří ji poznali i v Rusku. Není samoty, není domácnosti, k níž by nepatřil osamělý domeček na kraji jezera, či na břehu řeky. To je útulek všech po denní práci. A když rozehřáli své tělo dokonale a když zmrskali je -čerstvými březovými metlami, skočí z parní lázně 2 17 páře

rovnou do studené vody, nebo v zimě vyválí se ve sněhu Nabídnouti cizinci lázeň považuje se vždy a všade za povinnost. Stalo se mi nejednou, že když jsem na svých pokřikách Karel ií zaklepal v pozdních hodinách na dveře samoty a žádal za večeři a nocleh, byl první čin mého bezděčného hostitele, že mi pomohl svléci se a pak mne zavedl do své lázně, kde zatím jeho žena nad ohněm z hrubých březových polen rozpálila veliké kameny. A aby svému pohostinství dal důraz, použil parní lázenč se mnou, toho dne snad již podruhé, a chtěl mne dokonce i zmrskat březovou metlou, když viděl, že se sám k podobné tortuře své hříšné tělesné schránky nechci odvážit. A když se mi podařilo, že zdržel jsem ho od tohoto důkazu pohostinství, spokojil se alespoň tím, že mne zatáhl do jezera a nebo nejméně polil náhle studenou vodou. Pak teprve usedli jsme společně ke stolu. On byl již jistě po večeři, ale jedl opětně se mnou, zatím co jeho žena obsluhovala. Byl to obyčejně herinek s brambory na loupačku jako předkrm, pak losos s vajíčkem a polévaný smetanou a konečně ovocná, sladká a studená. To je zvláštnost finské kuchyně, na kterou si našinec těžce zvyká. Jako nápoj slouží v každém případě mléko, někdy dokonce hustá smetana a zakončeno bývá vždy hrnečkem kávy. Ta směs ovocné polévky a smetany mívá pro náš

žaludek neblahé následky, avšak jen s počátku a nezbytnost velí zvyknouti si. Nikdy se mi nestalo, že bych býval odbyt, ať jsem přišel kdykoliv. A rád vyhledával jsem útulek na samotách, hlavně proto, že v tlumoku nemohl jsem nositi s sebou veliké zásoby potravin. Stačily mi tak obyčejně na den, dva, ale pak musil jsem zase pod střechu. Nikdy jsem se nedohovořil jinak, než posunky, které jsem doprovázel nefalšovanou češtinou. Finsky jsem mimo číslovek a několika běžných frází, které jsem se rychle v Helsinki naučil, neuměl a jiný jazyk byl mi právě tak málo -platný, jako čeština. Ale bavívali jsme se celkem dobře. Ptával se obyčejně, odkud jsem, kam jdu a co znamená nápis »Praha« na mé pásce na prsou. Kreslíval jsem mu mapu Evropy, ukázal kde náš stát, kde je Praha, jak jsem se dostal až sem a kudy míním pokračovati. Porozuměl vždy. Někdy zavolal i souseda, vysvětlil ,mu vše ve své mateřštině a pak ise-m býval předmětem obdivu-. Nechápali obyčejně, proč táhnu pěšky a nocuji pod širým nebem, nebo na samotách, kdyžtě je přec dosti vlaků a autobusů, které by mne dopravili od stanice ke stanici, od hotelu k hotelu. Svatá pravda. Fordův autobus spojuje dnes už zátoku finskou s břehy severního ledového moře a užij jsem jich dost a dost. I širokých, pohodlných 18

vagónů finských drah jsem prosmejčil mnoho, ale pokud jsem byl v Karelii, užil jsem dopravních prostředků jen tam, kde se krajina stávala fádní a samoty byly tuze vzdáleny od sebe, takže jsem se necítil dosti jistý pro případ nepohody. To krásné počasí, které mne doprovázelo po celou mou cestu, zdálo se mi býti něčím naprosto nepřirozeným. Tehdy nevěděl jsem, že léto finské, tak krátké, je pravidelně neobyčejně žhavé, a vedro 33", které bylo u nás již po léta vzácností, je tu považováno za věc zcela samozřejmou. K tomu přispívá naprosté bezvětří ve vnitrozemí, kdežto na březích mořských pofukuje stále mírný vánek. Táhl jsem Karelii v touze spatřiti naprostou divočinu, viděti kraj i lid nedotčený kulturou a byl jsem velice zklamán. Jisto je, že krajina je málo kultivovaná, avšak to není vinou lidu, který pernou prací, vysušováním rašelinišť, mýcením a vypalováním pralesa získává klo-potně trochu té orné půdy. Avšak tam, kde podařilo se konečně po létech a létech zdolati nepřízeň přírody, šinou se klidně po políčkách hospodářské stroje nejmodernějšího typu, většinou amerického původu. Marně jsem hledal na tržištích ve městech nějakého »Kováříka*. Celá Karelie je směs nevázané divočiny s modernou nejhrubšího zrna. Obydlí lidská stojí tu roztroušeně podél cest, u jezer a řek, které jsou tu velice důležitou komunikací. Domečky jsou nízké, rudě natírané s bílými rámy kolem oken, dveří, rohů a říms. A pojednou stanete před domkem větším výstavnějším, nákladnějším, než jsou všechny ty ostatní, které jste až dosud viděli. Toť škola. Jednotřídka, dvoutřídka, podle bohatosti kraje. Z daleka docházejí děti sem do školy a v zimě šinou své lyže cestou mezi zavěšenými velikány. Jsou navštěvovány pravidelně v létě i v zimě. Zemí tisíce jezer nazývají Finové svou vlast. Jaká to' skrovnost ve výrazu, povážíme-li, že dobře počítáno je všech jezer, ne periodických vod, 35.000. Jen k velikému ležérnímu systému Saima v jižním Finsku patří na 8.000 jezer vesměs spolu průplavy spojených. Až do doby železnic byly řeky a jezera jedinou pohodlnou komunikací, jejíž užívání se udrželo až do dnes. Tak vidíme nejen četné veliké parníky na jezerech, ale i veliké veslice až na 12 i více párů vesel, jimiž dojíždějí farníci do svých kostelů na nedělní bohoslužby, na svatbu, krtiny, ba i s nebožtíkem vypraví se při jeho poslední cestě přes jezero.. Překážkou jsou tu ovšem nesčetné peřeje, z nichž mnohé jsou pro lodi vůbec nesjízdné, některé však, třeba i sjízdné p r proudu, nutí cestující, aby svůj člun proti proudí, táhli. Památné a světoznámé peřeje Imatra jsou, >

2-

19

bohužel,

odsouzeny k zániku. Škoda, že ustoupiti požadavku doby. Tak zkazili inýženýři i kdysi pěkný vodopád Ämäkoski v Kajaani. Dnes je z něho zřízen umělý jez a vody jeho slouží elektrárně. Je to tím větší škoda, protože Finsko nemá mnoho vodopádů a slapy vyšší 5 metrů jsou vzácností. A i ty budou brzo přeměněny v údolní přehrady a využity pro elektrárny, které dnes vyrůstají v celé zemi takřka přes noc. Finsko nemá uhlí a proto se elektrisuje nyní tempem překotným. Nás, milovníky přírody těší jen, že nemohou nárn zadržeti tok dlouhých, táhlých peřejí a proudů, .na které jsou finské řeky tak bohatý. Ploché břehy nedovolují inženýrům, aby v zájmu země zasáhli rušivě do zájmů našich a tak není obavy, že by nám jednou zkazily požitek z jízdy peřejemi řeky Oulu, které jsou dnes turisty nejvyhledávanější. .Není divu, že při takovém množství vod je rybář-

musí

ství hlavní obživou valné části obyvatelstva. V těch ohromných jezerech, kde voda není znečišťována splašky velkých měst a továren, mají ryby dosti klidu i času, aby vyrostly a ztučněly. Sám jsem několikráte spustil člun na vodu, abych doplnil své zásoby čerstvým masem. Nepotřebuji vykládat, že mnohdy došlo k nedorozumění S1 majitelem loďky, který

nechtěl rozuměti potřebě tu-

láka a bál se o svůj člun. O tom bych mohl vypravovati nejednu kratochvilnou historku. Ale konečně, když viděl, že se sporým úlovkem se vracím pokojně ke břehu a vracím loďku na její místo, usmířil se a nabídl mi dokonce svatyni své ženy k přípravě pokrmu. V tom případě předal jsem starost o rybu úplně hospodyni v pevném přesvědčení, že lépe porozumí její přípravě, než já. A nikdy jsem se nemýlil. K rybářství rozhodně patří i jistá porce »latiny«, a proto snad nikdy ze mne nebude dobrý rybář. Nikdy jsem neulovil něco velkého, ačkoliv jsem byl nejednou svědkem toho, jak se hoch lopotil s rybou bezmála větší, než byl sám. A tady rybaří věru kde kdo a rybaření je nejen obživou dorostlých, ale i oblíbeným sportem malých a nejmenších. Ba, jsou kraje, jako na př. peřeje Vallinkoski, nebo dokonce až na severu, u ledového moře, u Petsama, o kterých se praví, že jsou výborným lovištěm a turisté, hlavně Němci, se zařizují podle toho. Také výprava Dr. Manze, s níž jsem se svezl kousek do Laponska, vezla s sebou rybářského nářadí, jakoby rybaření bylo jejím účelem. Je těžko napsati v krátkém článku vše, co se mi líbilo, a co by měl každý vidět. Mohu jen tolik říci, že dávno přestalo býti Finsko zemí, jakou jsme si ji představovali. V hlubokých lesích, ponurých a tichých, už dávno ne2J

vládne obávaný medvěd. Pomýšlí se na to, nebo snad se už uskutečnila myšlenka reservace pro divoká zvířata, v Evropě tak vzácná, kde chráněna by byla před krvelačností člověka, aby nevyhynula, jako vybit je už rys a bobr, a jako je na vymření los. Majestátní ten paroháč byl už v polovici min. století téměř vyhuben, ale statistika tvrdí, že v posledních létech se počet losů poněkud zvýšil. Ovšem, nepočítá se už na tisíce, ba ani ne na sta, nýbrž jen na jednotlivé kusy.

Země tisíce jezer stává se rok rostoucího počtu turistů. Němci jsou

od roku cílem stále dnes ve Finsku jako

doma (p-olitika!), a finsko-německé společnosti vyvíjejí na poli společných styků horečnou činnost. Kdo poznal jednou Finsko, má je rád a rád se tam opětně vrací a doufá, že si tato země i v příští záplavě cizinců zachová svůj -původní ráz, jenž je jejím největším kouzlem ono velebné ticho svých hlubokých lesů a posvátný klid ne—

dozírných jezerních plání. A o jedno prosím všechny ty,

kdož vydají se tam na sever. Nevyjadřujte svůj podiv nad vysokou kulturou národa. Alespoň tam, u nich, ne. Finové, byť se jejich národní povaha jednotlivých kmenů liší mnohdy podstatně, jsou všeobecně otevřeni, pohostinští a absolutně poctiví. Nenadělají mnoho řečí, ačkoliv Karelové jsou velice pohotoví vtipem a trefnou odpovědí. Tavastové a obyvatelé západního Finska vůbec jsou mlčeliví, až ponuří. Ale všichni jsou velice citliví a chvála ve věci, která je dnes každému Evropanu samozřejmou, se jich velice nemile dotýká.

21

*

VÝZNAČNÁ A TURISTICKY ZAJÍMAVÁ MÍSTA FINSKA.

■

Je věru těžko říci vše, co bych rád řekl, jsem-li tak omezen místem i prostředky. Doufám však, že nebude mi zazlívána neúplnost, tam, kde z úsporných důvodů musil jsem se držeti jen suchých dat anebo neuvedu-li v následujícím popise všechny podrobnosti, které se časem mění. Přidržuji se proto jen toho, co mi zaručuje časovost této knížky i po létech a slibuji, že bude-li zájem, vydám vždy příležitostně doplňky a opravy. Ostatně odkazuji turistu na Klub turistů v Helsinki, kde dostane se každému ochotně všeho poučení. Poněvadž pak myslím, že ještě po několik let bude náš turista voliti do Finska cestu, kterou jsem mu doporučil v předcházející stati, uvádím na prvním místě přístav a

hlavní město Helsinki. Švédsky jmenuje se Helsingfors a je hlavním městem teprve od roku 1812, Město není nikterak staré a dokonce ne historické. Založeno bylo 1550 z rozkazu krále Gustava Vasy severně od místa, kde dnes leží, při ústí řeky Vandy. Teprve -po stu létech bylo v nynější svá místa přeneseno-. Leží na poloostrově, který vybíhá daleko do moře a tvoří četné přirozené přístavy. Proto také cestující, který vystoupí z parníku uprostřed města, vidí jen malou část přístavního života, který odehrává se většinou v přístavech na opačné straně města a je tudíž zrakům příchozího skryt. Vjezd do přístavu působí nezapomenutelným dojmem. Již z dálky spatříme řadu věží, z nichž vyniká hlavně chrám ruský a kathedrála sv. Mikuláše. Loď míjí žulové zdi pevnosti Suomenlinna, založené 1749 a vystavěné Augustinem Ehrsvárdenii. Za války rusko-švédské roku 1808—1809 byla pevnost ostřelována Rusy, kteří pak po dobytí Helsinki na její výstavbě pokračovali. Dnes už její význam, jako pevnosti, úplně upadl. V levo, poně-

22

•

kud

stranou, leží na malém ostrůvku pavilon finského a na břehu naproti je pak návrší s observatořemi uprostřed pěkného parku. Odtud je nádherný pohled na moře a na město. Na vrcholku návrší stojí pomník trosečníků, velice zdařilé to dílo Stigéllovo. Jiné, velice dobré výhlední místo je strážní věž hasičská, přístupná návštěvníkům odpoledne bezplatně. Arciť, pohled na město s věže slouží jen k všeobecné orientaci. Chceme-li si prohlédnouti město lépe, vydejme se odtud k jihu, kolem sv. Jana do -parku Kaivopuisto (švédsky Brunnsparken), a pokračujme pak podél břehu do přístavu Hietalahti (šv. Sandviken), v jehož blízkosti

Yaoht-klufou

stojí

technická

vysoká

škola. Kolem finské

opery při-

jdeme na boulevardy, na starý hřbitov se dvěma pomní-

ky nad hromadnými hroby finských bílých gardistů a německých vojáků, kteří pod německým generálem von der Goltz-emi padli za bolševických nepokojů na jaře 1918. Za nimi stojí starý kostel a pomník Lonnrotův.

(Viz úvod a doslov.)

Na severu města ční k nebi vysoká věž národního musea finského, kdež chovány jsou památky lidového umění finského, které, jako u nás, upadá v zapomenutí a lid obstarává si své potřeby raději nákupem, než klo-

potnou domácí prací.

Hlavní nádraží jest jednou z nejvýznačnějších staveb města, jíž však do dnes schází krytá dvorana, takže příchodem na nástupiště ztrácíme mnoho na velkolepém dojmu, jímž celá budova jinak působí. Naproti nádraží, na východní straně náměstí stojí veliký, přepychový ho-

tel Fennia, na severní je národní divadlo finské, na jehož prknech se provozovaly i české hry ve zdařilém překladu a jemu naproti pak stojí budova Athenea na kraji jižním. Po nezbytné návštěvě uměleckých sbírek Athenea projdeme ulicí Mikaelinkatu na Esplanady. V právo, zakryto stromy, stojí švédské divadlo, cestou v levo, kolem pomníku Runebergova a kolem kanceláří finského turistického klubu přijdeme k »tulení fontáně« na tržišti. Na Esplanádáoh bývá v létě dvakráte denně koncert a sice v kavárně Kapellet u fontány a v Operakällaren, na protilehlém konci. Na tržišti stojí palác presidentský a spolkový dům společnosti »Suomi«. Projdeme-li úzkou uličkou podél kolejí pouliční dráhy, přijdeme na senátní náměstí, jemuž

od severu dominuje kathedrála sv. Mikuláše; k západu je universita, proti ní budova senátu. Uprostřed náměstí stojí pomník Alexandra II., jediná to památka na Romanovce, kterou Finové po převratu neodstranili a už asi neodstraní. Finové považují cara Alexandra za svého cara. Vždyť on to byl, který dal Finům jazykovou svo23 pak

a národní rovnoprávnost se Švédy, kteří byli až doposud pány v zemi a švédština byla vždy a všade protěžována. Ruská vláda nepřála nikdy finské národní otázce a buditele finské pronásledovala. Teprve neúnavné práci Snellmanově, jemuž ku pomoci stáli vzpomenutý již Lönnrot a docent Castren, podařilo se, že car Alexandr podepsal manifest, jímž zaručuje se finskému národu úplná svoboda a jazyk finský postaven na švédštině. Jsou proto ve Finsku státní jazyky dva: finský a švédský. Pomník Snellmanův stojí před státní bankou finskou a zajímavé je, že není o něm v žádném průvodci ani zmínky. Inu, německé překlady pořízeny byly většinou podle švédských originálů a opomenutí pomníku tak význačného muže zavání hodně schválností. Proti státní bance a pomníku Snellmanovu je starý stavovský dům a vedle státní archiv. Mezi tímto náměstíčkem a náměstím senátním je hlavní pošta. Pokračujeme-li odtuď podél kolejí pouliční dráhy, přijdeme na širokou Uniongatan právě u botanické zahrady. Na severním konci Uniongatan zírá na vás s malého návrší mohutná stavba kostela Sonokova.

bodu

roven

Ruský kostel, jehož bílé kupole upoutaly náš zrak při příjezdu, stojí na poloostrově východně od tržiště, Kauppatari (šv. Salutorget). Helsinki je největší průmyslové město Finska. Z průmyslových podniků třeba jmenovati cukrovar, pivovar, strojírnu a mostárnu, několik loděnic, doky, továrnu na čokoládu, několik tabákových továren, továrny na nábytek, železniční dílny a

hned

mnoho

jiné,

Po procházce městem zajisté dobře vytrávíme a pakliže jsme se ještě vykoupali v moři, bud při projíždce člunem v některém zákoutí tichého ostrova, nebo na některém, k tomu vyhrazeném místě, zatoužíme zajisté po restauraci a pak dobrém noclehu. Skoro všechny hotely mají i své jídelny. Finská kuchyně, jak jsem již v předmluvě řekl, je výborná, a výběr jídel hojný. Z restaurací doporučuji hlavně restaurace družstevní, pod firmou »Elanto«, které jsou rozděleny na dvě třídy, podle způsobu obsluhy. V třídě nižší obsluhuje se host sám, v třídě vyšší je obsluhován podle našeho způsobu. Kouření není dovoleno, platí se jen to, co ije napsáno na lístku. Všimněte si dobře vyhlášek, je-li dovoleno dávati zpropitné. Ve většině restaurací »Elanto« tornu tak není. Hotely: Kämp, Nora Esplanadgatan 29 Societetshuset, Brunnsgatan 12 Fennia (hotel 1. řádu) proti Krisťliga (křesťanský) hospiz, Bärghlav. nádraží Turisti hospiz, Vladimirgatan 19 gatan 17 a mi j. Tramwaye mají trati rozděleny podle barev na modrou, žlutou, zelenou, červenou a bílo-zelenou. Jednotné 24 —

—

—

—

—

Mimo toho je zvláštní linka na Brändö, jízdné 75 peni. s velikými hnědými vozy. Jízdné 3 fmk. Směr jízdy je označen -na všech vozech tabulkami, linka Brändö má po stranách vozu veliké mosazné nápisy »Brändö«. Kouření je ve vozech zakázáno, jen na lince Brändö jsou kuřácká oddělení. Státi je dovoleno jen na plošinách. Obsazovati vozy je dovoleno jen dovoleným počtem. Přespočetný —

cestující musí vystoupiti. Drožky a taxi jsou na svých stanovištích u přístavu, u nádraží a ve středu města. Jízdné 5 až 6.50 fmk za jednoduchou jízdu. O okružních jízdách městem informujme se v klubu turistů v Helsinki. Banky: Finlandsbank, Nikolajgatan 13 :(úřed. hodiny 10—15); Kansellis-Osakepanki, Alexandergatan 42; Unionbanken, Hagasundgatan 8 a m. j. Československý konsulát: Buleverdinkatu 28. B.

Okolí Helsinki.

Výletů po souši je do okolí města nemnoho. V parku zvaném Eläintarha, švédsky Djurgárden (t. j. zvěřinec) je Alphyddan (t. J. alpská chýše) s dobrou restaurací. S okolních skal je pěkný výhled na město a na moře.

Do »musea pod širým nebem« na ostrově Seurassari lze se dostati buď z části tramwayí -(žlutá linka) a pak pěšky, nebo parníkem z přístavu Hietalahti (šv. Sandviken). Na ostrově jsou vystaveny originály lidových staveb, tak jak byly sem z různých končin země přeneseny, nebo jejich věrné kopie s veškerým lidovým inventářem.. Nedaleko musea výborný restaurant. Průvodce

museem u vchodu. Jedna z nejpěknějších partií je výlet parníčkem z přístavu Pohjois satama (šv. Norra hamnen) na ostrov Korkeasaari, švédsky Högholmen, kde je zřízena malá zoologická zahrada. Arciť je velice chudičká, poněvadž tropická zvířena nesnesla by zdejší dlouhé zimy a tak se sbírky zoologické zahrady omezují výlučně na faunu severskou,. Nicméně pro pěkný rozhled po zátokách a nesčetných zelených ostrovech může býti výlet sem doporučen. Ze severního přístavu (Pohjois satama, šv. Norra hamnen) odjíždí denně několik parníčků vilových čtvrtí podél pobřeží, kde meškají rodiny helsingforské po celé krátké léto. Jednou z takových čtvrtí je vilové město

do

boháčů Kulosaari, šv. Brändö. Parník stojí na konci třídy Alexandrovy (Alexandergatan). Možno jeti také elektrickou drahou z tržiště (Salutorget). Na Brändö veliký přepychový hotel a casino. Při jízdě elektrickou drahou možno navštíviti vilovou čtvrť Munkkiniemi, šv. Munksnäs s rozkošnou promenádou. 25

Z jižního přístavu (Etelä satama, šv. Södra hamnen) možno po krátké jízdě dosáhnouti pevnosti Suomenlinna. Návštěva této jediné historické stavby v Helsinki je zajisté doporučení hodná. Nesmí se však zapomínati, že byť by i pevnost sama neměla dnes praktického významu, zůstává přeci jen vojenským objektem a je tudíž třeba míti k návštěvě pevnosti povolení velitelství a zachovávati se vždy a všade podle předpisů a pokynů, které se konečně omezují jen na několik zákazů cest. Na ostrově v pevnosti je nejzajímavější válečné museum, pomník zbudovatele pevnosti Ehrensvärda a stará brána s .rozpadlým schodištěm, které kdysi sáhalo až k hladině moře, dnes však už končí několik metrů nad hladinou. Moře kolem celého Finska totiž ustupuje a sice místy až o šest metrů za sto let. Po stranách brány jsou v žulové zdi pamětní desky se švédskými nápisy. Cestou k pevnosti mineme v právo ostrovy Blekholma s budovami finského Yachtklubu a ostrovy Luoto, šv. Klippan, Harakka a Langörn. Z ostatních výletních míst v okolí Helsinki dlužno vzpomenouti Vanha kaupunki (šv. Gammelstaden) při ústí řeky Vandy, kde stávalo původní město a kde jest dnes vodárna města Helsinki. Dosíci je lze elektrickou drahou (zelená linka). Dále Malm a vilová kolonie Grankulla s léčebným ústavem, Denní pense 50—80 fmk. Porvoo,

švédsky Borgá, historické městečko, rodiště malíře Edel(1854—-1905), domovina slavného finského básníka Runeberga '(1804—1877), jedno z nejstarších měst finských, bývalo kdysi důležitým obchodním místem. Ještě dnes možno na březích řeky viděti zbytky hradeb ze středověku. Až do polovice 17. století tvořili většinu obyvatelstva usedlí němečtí obchodníci. V r. 1809, po míru se Švédskem, zasedal v Porvoo první finský sněm, zahájený osobně carem Alexandrem I., který zde také

felta

znovu potvrdil práva finská. Tento památný akt se stal

22. března 1809 ve starém gotickém dómu, vystaveném v r. 1414. Z nejnovější historie je zajímavo, že zde se utvořil sbor dobrovolníků, kteří činně se zúčastnili bojů proti bolševikům v zimě 1917 a na jaře 1918 a pomohli k osvobození Finska. (Tento dobrovolný sbor trvá do dnes a je vojensky organisován.) Vedle dómu je význačnou budovou dům Runebergův, kde tento básník žil a zemřel, Dům byl jako památka vykoupen státem. V radnici je umístěno malé historické museum. Na hřbitově

je památník Runebergův a pomník Evžena Schaumanse, který zastřelil v senátu ruského generálního guvernéra

26

a tyrana Bobrikova. Tento atentát nezůstal bez účinku. Po smrti guvernéra se politické poměry ve Finsku přece

značně zlepšily. Hotely: Societetshuset, Vid Salutorget a Hospiz Bita, Biskopsgatan 21. Spojení s Helsinki je velice výhodné, takže výlet do Porvoo zabere toliko jeden den času. Nejlépe je vlakem přes Keravu (asi 3 hodiny jízdy). Daleko krásnější je však čtyřhodinová jízda zátokami a archipelem, parníkem »Borgá" nebo ».I. L. Runeberg«. Parník přistane uprostřed města. Nádraží je mimo město a je třeba dojeti drožkou. Známky na drožku u policisty u nádraží.

27

NĚKTERÉ VDĚČNÉ TURY. Finský turistický klub vydává ročně seznam tur, z nichž jsem si dovolil zkombinovat podle svých zkušeností několik tur nových, které níže uvádím. Nepouštím se však do podrobností, které se časem mění, nýbrž žádám své čtenáře, aby si k sestavování tur opatřili i jízdní

řád »Turisteu« (cena 5 fmk), ke kterému se v tomto spisku odvolávám všade, kde se jedná o vlaková spojení. Mimo toho radím každému, aby se po svém příjezdu do Helsinki hlásil v kanceláři klubu (Norra Es-planadgatan 21), kde se mu dostane ochotného poučení. Zde uvedené tury nejsou ovšem závazné a s jízdním řádem v ruce může si je čilý turista změnit, nebo komninovat podle svého přání a podle časových i majetkových fondů, které jsou mu k disposici. Upozorňuji však, že mnohá tura, která je 'směrem jedním vděčná a snadná, je směrem opačným mnohdy nemožná. Vinou toho je nevýhodné spojení, jež bylo sděláno s ohledem k proudu turistů, který se ubíral vždy jen tradiční cestou jedním směrem, nebo dokonce žádné spojení, jako je tomu na př. v poříčí řeky Oulu, kde až do dostavění trati Kajaani-Oulu není směrem proti vodě vůbec možno se dostati bez jisté porce nepohodlí. Popis jednotlivých zajímavých míst uvádím jen tam, kde se nové jméno vyskytuje po prvé a prosím čtenáře, aby při studování tur pilně listoval. Tura I-, jihozápadní pobřeží. Hanko Turku okolí Turku MaarianUusikaupunki Turku Raumo Pori Tampere Helsinki. Z Helsinki do Hanko možno jeti buď parníkem (»Norden», »Ahkera« a »Torneo«) nebo vlakem (viz »Turisteu« trať č. 7 a 10). Hanko. Město leží na nejjižnějším cípu země na poloostrově, daleko do moře vybíhajícím. Pro zámořský obchod má Helsinki hamina

—

—

—

—

—

—

—

—

28

—

—

nemalý, poněvadž i za -nejtužší zimy možno ledoborci udržovati tu dráhu pro lodi leduprostou, zatím co ve většině ostatních přístavů panuje naprostý klid. Kdo se podívá do Finska v zimě, zajisté neopomene pozorovati ledoborce v práci, která skýtá pro diváka mnoho zajímavého a naučí ho znáti, s jakými obtížemi je námořní plavba spojena. Dne 3. dubna 1918 přistály v Hanko pomocné sbory německé, které pod velením generála von der Glotze porazily bolševické oddíly a pomohly zemi osvoboditi. Hanko (šv. Hangö) je moderním lázeňským místem, kde se v létě sjede na tisíce hostí nejen z Finska, ale i z cizozemska, aby strávili dovolenou na písčitém břehu význam

mořském. Pro cizince zajímavý je velkolepý přístav a závod akc. spol. »Granit«, kde se zpracovává finská žula, určená nejen pro domácí -spotřebu, ale i pro vývoz. Z vodárenské věže je krásný pohled na město s přístavem, jakož i širou mořskou pláň s velikým majákem na osamělém ostrově. Několik km od přístavu jsou patrný ještě zbytky starých švédských, pevnostních zdí z dob Gustava Värna a Gustava Adolfa Fäste. Léčebný ústav v Hanko vyhovuje všem požadavkům moderní doby. Hotely: Pension Bellevue, na břehu mořském. Grand hotel, tamtéž, Societetshuset na tržišti (Rádhustorg) a Järmvägshotellet u nádraží. Restaurace mimo v hotelích: Lázeňská restaurace a mnohé laciné jídelny. Z Hanko do Turku: buď pokračujeme parníkem, přijíždějícím z Helsinki, nebo vlakem (viz »Turisten« trať čís. 7).

Turku,

švédsky až do r. 1812 hlavní město finské, kdy, po válce rusko-švédské, se jím stalo Helsinki. Do dnes

zůstalo svou velikostí druhým městem po Helsinki a čítá asi 60.000 obyvatelů. Právem nazýváno je město kolébkou finské kultury. Po prvé shledáváme se s jeho jménem v historii r. 1198, kdy bylo obchodním místem, s převážnou německou většinou. Ale již 1249, několik let po první švédské křižácké výpravě proti pohanským Finům, byl v Turku založen první klášter. Největšího rozkvětu doznalo město v 16. století, když syn Gustava Vasy, pozdější král Jan III., sídlil na zdejším zámku. Počátkem 17. stol. dostalo Finsko svůj nejvyšší soud a 1640 universitu, obé v Turku. Velikým požárem r. 1827 bylo zničeno skoro celé město a počet obyvatel jeho činil asi jen 4.300. Obětavostí měšťanů bylo však město brzo opět vystavěno a stará švédská universita, která byla po požáru přenesena do Helsinki, opětně otevřena v Turku. 29

Již z dálky upoutá náš zrak věž starého domu, jehož základní kámen byl položen asi r. 1230 a tvrdí se, že jeho dnešní podoba je zachována od r. 1259. Při ústí řeky Aurajoki leží starý zámek, jehož rok založení není přesně znám, ale soudí se, že se tak stalo v druhé polovici 13. století. Dnes je v něm historické museum. Toto museum, jakož i novější museum umění děkují za své bohaté sbírky zdejším mecenášům. Bývalá švédská universita je nyní proměněna v navigační školu. Z university zachována toliko stará observatoř v pěkném parku na kopci Vartiovuori. Poblíž je sportovní park a biologické museum.

V Porthanovč parku je pomník Henrika Gabriela Porťhana (zemř. 1804), ijenž pro svou práci na poli historie finské je zván »otcem dějin« a počítá se do řad nejzasloužilejších finských buditelů. Starou universitu v Turku založil Pehr Brahe, který tak uskutečnil plán Gustava Adolfa II. Král Gustav Adolf II. pak nadal universitu týmiž právy, jakých požívala universita v Uppsale. Pomník Brahe-ův stojí v Brahe-ově parku.

Praví se, že první finští křesťané byli křtěni v prameni, který vyvěrá v Kuppisparku. Město Turku má přes 100 továren, z nichž největší jsou dvě strojírny a loděnice. K nim druží se továrna na motory, tabáková továrna, továrna na nábytek, na vagóny,

sukna a

jeden

cukrovar. Jako staré obchodní mě-

.

.

sto má i dnes pro celé Finsko veliký význam, protože ledoborci umožňují tu, právě jako z Hanko spojení po moři s cizinou i v zimě. Hotely: Hamburger Börs, Köpmansgatan 6, Hotel Standard, Kristinegatan 9 a Hospiz, Eriksgatan 19. Tramwayí jsou spojena všechna důležitější místa ve s přístavem a s nádražím. Nastupuje a vystupuje přední plošině v právo.

městě se na

Okolí města. hodiny parníčkem dostaneme se do Naantali, městečka asi s 900 obyvateli. Založeno bylo r. 1443, z kteréžto doby zbyly tu ještě zbytky starého kláštera. Nyní ie Naantali lázeňským místem, pověstným svými rašelincvými lázněmi i v cizině. Naproti městu leží víla Kultaranta, letní to sídla presidenta republiky. Elektrickou drahou, nebo i parníčkem možno se podívati do Runsala, dřívějšího loveckého parku, položeného ve fjordech. Nádherná procházka tam může býti spojena s prohlídkou zámku, zbude-li nám k tomu čas.

Za dvě

3J

Podobný vděčný výlet

je

do Kuusisto, šv. Rusto.

Odjezd parníčkem denně' odpoledne. Doba jízdy asi 2 hodiny. Stará zřícenina zámku a nádherná pobřežní krajina s četnými ostrovy a fjordy. Cíle jiných pěkných výletů do okolí Turku jsou Kakskerta, Pargas, a zbývá-li nám čas, tedy hlavní město souostroví Ahvenanmaa Maarianhamina, švédsky Marieliamn, městečko asi s 2.000 obyvateli. Pro svou zdravou polohu uprostřed Boťnického zálivu stalo se lázeňským místem, velice hojně navštěvovaným hlavně Švédy. Všechny ostrovy celého archipelu Ahvenanmaa (šv. Aland) jsou porostlé hustým lesem a skýtají osvěžení nervosním a přepracovaným lidem. Možno pořádati vyjížďky automobilem po »pevném Álandu«, t. j. po největším z ostrovů, nebo, což je pro nás, vnitrozemce daleko zajímavější, nájemným motorovým člunem mezi ostrovy, zátokami a šérami do rybářských stanic a vesnic. Z těchto výletů je nejpěknější na Lemland a Föglö. Vysoce zajímavý je způsob života zdejšího obyvatelstva,

který se naprosto liší od života obyvatel nedaleké pevniny. Domluviti se lze s nimi i anglicky a německy, ačkoliv veškeré obyvatelstvo je švédské. Hotely: Societetshuset a Gästgeverigärden, kdež

možno získati informace

o výletech torovými čluny. Spojení Turku-Maarianhamina :

automobily a

mo-

Lodí »Mariehamn«, viz »Turisten«, trať č. 66. Lodí »Delet«, viz »Turisten«, trať č. 67. Lodí »*land«, viz »Turisten«, trať č. 66. Z Turku přes Uusikaupunki (švédsky Nystad) Raumo Pori (šv. Björneborg) do Tampere. Odjezd z Turku buď lodí »Koli« (viz »Tiristen», trať č, 70), nebo lodí »Ahkera« (viz »Turisten*, trať. č. 63), nebo lodí »Norden« (viz »Turisten«, č. 64), nebo vlakem (viz »Turisten«, trať č. 6) do Uusikaupunki a pak automobilem do Raumo. Při této variaci se vynechá Pori. Z Raumo, nebo z Pori tnožao pak pokračovati vlakem podle jízdního řádu, trati č. 15 a 17 do Tampere.. -

-

—

Tampere, švédsky Tammerfors, na obou březích vodopádu Tammerkoski, vděčí právě tomuto vodopádu za svůj rozkvět i své první místo mezi průmyslovými městy Finska. Mezi 50.000 obyvateli je většina dělníků. Z průmyslových podniků vynikají v každém směru závody textilní, k nimž druží se továrny na boty a jiné kožené zboží, továrny na oapír, a pak kovoprůmysl je tu zastoupen nejen továr:

31

nou na lokomotivy, ale i jinými velkými podniky. Celkem čítá Tampere přes sto průmyslových podniků, a je

Manchestrem. Pustíme-li se od nádraží k severu, přijdeme k architektonickému dílu Sonckovu, Janskému kostelu. (Architekta Soncka známe již podle jeho díla v Helsinki. Je jím kostel v Berghäll.) Obraz nad oltářem Janského kostela je dílo Enkellovo. Po Alexandergatan a nazýváno finským

—■

Tavastgatan přijdeme k vodopádu Tammerkoski, na jehož břehu stojí -budova divadla. Odtud, není-li libo prohlédnouti si některou z továren, pokračujte k severu k městskému sadu s museem Näsilinna. Nejzajímavějším místem pro turistu je však Pyynikki, horský hřbet s rozhlednou, který odděluje od sebe jezera Näsijärvi a Pyhäjärvi. Rozhled s věže je nádherný a láká k výletům po širošíré jezerní pláni.

CentralhoHotely: Societeshuset, Hämeenkatu 8 tellet, Hämeenkatu 17 —- Hospiz Emmaus, Hämeenkatu 1 Kristillinen Matkusfjakoti Betania, Rautatienkatu 24. —

—

Hlavní

pošta

u

Kappatori.

Oholí

Tampere.

Nedaleko města leží opěvaná Kangasala, kterou, možno dosíci drahou asi za půl hodiny. Z nádraží autobusem do turistického hotelu. Kangasala láká pro své okolí k delšímu pobytu. Zalesněné pruhy země mezi četnými jezery, nekonečné lesy, z jichž temna probleskuje stříbro ozářených jezernfch hladin, nebo zlato zrajícího obilí, četné vesničky a selské dvorce, jakož i báječné rozhledy s výšin na nespočetná jezera, to vše skýtá dojmy nezapomenutelné. Nedaleko odtud je ozdravovna Lepokoti. Prastarý kostelíček se starodávnou kazatelnou a s historickými obrazy je jednou z nejzajímavějších pamětihodností krajiny. Odtud asi 3 a půl km leží Keisariharju a dále přes most u Kaivanto navštivte Vehoniemi. Námaha krátkého tohoto výletu bude odměněna pěknou vyhlídkou na okolní jezerní krajinu, Z Kaivanto odjíždí dvakráte týdně parník do Hämeenlinny. Vlakem z Tampere jsme tam za dvě hodiny. Hämeenlinna, šv. Tavastehus, městečko asi se 7.000 obyvateli má starý zámek, sloužící dnes za vězení. Pěkný park leží za zámkem, jemu naproti pak nádherné sídlo plukovníka Hugo Standerskjölda. S devítipatrové věže je nádherný rozhled po jeho panství, šírých lesích a milých jezerech. Hotely: Kaupungihotelli Tähti Teatteri-hotelli —

—

Aline Ahonen.

—

Z Hämeenlinny jsme drahou za 3 hodiny zpět

sinki. 32

v Hel-

Ladožské jezero.

Zátoka na souostroví Velamo.

Statek v severním Finsku.

Ladožské jezero.

Zátoka na souostroví Velamo.

Statek v severním Finsku.

Kaukola,

i vpieká

k ra jiti n finská.

Půlnoční slunce.

Zimní obrázek

z

Laponska,

Kaukola, typická krajina finská.

Půlnoční slunce.

Zimní obrázek z Laponska.

Tura II., po Viipuri Imatra

jezerech.

Savonlinna PunkaVaala Oulu Tampere Helsinki. Hämeenlinna Jízda z Helsinki do Viipuri může býti podniknuta jak drahou, tak i lodí. Jízda drahou neskýtá žádných zajímavostí, je však daleko rychlejší. V nočních vlacích je pohodlný lůžkový vůz. Jízda parníkem je mnohem zajímavější, ale turista je tu omezen velice časově a parníky jezdí prozatím jen čtyřikráte týdně. Za jízdy zastavuje parník v Lovise, odkud je doporučeníhodný výlet na osamělý ostrov uprostřed finské zátoky Suursaari*) s překrásnou přírodou a zajímavým životem rybářů. Další zastávka je v Kotka s nedalekými peřejemi Langinkoski. Celkem trvá jízda parníkem z Helsinki do Viipuri asi 19 hodin. Helsinki harju

—

—

Kuopio

—

—

—

—

Kajaani

—

—

—

—

—

Viipuri,

švédsky Viborg, město s 45,000 obyvateli, bylo založeno 1293 za křižáckého tažení Švédů proti pohanským

Kareleům Vzniklo pod ochranou zámku při ústí jednoho ramene řeky Vuoksen a brzo rozvinulo se v důležité obchodní město. Leží na někdejším rozhraní čtyř národností, totiž německé, švédské, ruské a finské a bylo tedy místem častých politických třenic. Němci drželi dlouho veškerý obchod pevně v rukou, a ještě dnes jsou tu patrný stopy bývalého panství Hansy. Po válce r. 1710 bylo město zabráno Rusy a teprve po míru 1812 bylo i se svým okolím opětně přivtěleno k Finsku. Nejstarší část města zachovala již jen málo památek. Vzpomenouti dlužno kulaté věže na tržišti, zbytku to bývalé pevnosti a pak starého zámku, který je již z dálky viditelný svou 50 m vysokou věží. Zámek leží na skalnatém ostrůvku a je s ostatním městem spojen otáčivými mosty. Založil ho r. 1293 švédský maršálek Torgils Knutsson. Po válce se Švédskem byl zanedbán a zpustl, ale v posledních létech byl zrestaurován, vnitřek celý přestavěn, avšak vnějšek zachoval svou podobu. Utěšený je pohled s věže na město, které vidíme pod sebou jako na dlani a můžeme sledovati jednotlivé fase jeho vývoje.

Na

starých příkopech hradních vznikaly široké Ess pěknými sady. Na obvodu města, kde rostou čtvrti postavené ze dřeva, rozkládá se na devadesát

planady

celé

*) Ostrov Suursaari má jednou týdně přímé spojení parníkem s Helsinki. Informace podá cestovní kancelář, nebo klub turistů v Helsinki.

3

33

na mýdlo, svíčNa starém radničním náměstí stojí museum a před ním bronzová socha zakladatele zámku viipurského. Místní odbor finských turistů založil sady na hoře Papula, na jejímž vrcholu je zřízena železná rozhledna, skýtající pěkný pohled nejen na město, ale i daleké moře a šírou krajinu severně od města. Vzdálenost od nádraží viipurského 1 km. Na druhé straně města, asi 2 km daleko rozkládá se krásný, veřejný sad Monrepos. Pro nás Cechy je tu zajímavý obelisk, postavený na počest dvěma finskům pánům, kteří za napoleonských válek padli jeden u Ulmu a jeden u Slavkova. Velice zajímavé místo je nákladiště dřeva Trangsund, jedno z největších nákladišf pro vývoz dřeva ve

továren, z nichž významné jsou továrny ky, zápalky, stroje, kožené zboží a m. j.

Finsku.

Hotely: Hotel Andrea, Kirkkokatu 6 Societetshuset, Raatihuoneentori Suomi, Repolankatu 11 Hospiz, Revonkatu 4. Z Viipuri k Imatře možno voliti mezi dvěma cestami: —

—

—

a) Vlakem přes Antreu. b) Parníkem po kanále Saima. Tato cesta je daleko zajímavější, avšak vyžádá si asi dva dny. Kanál Saima spojuje veliký jezerní systém Saima s finským zálivem. Dlouhý je asi 60 km, z čehož polovička je umělé koryto, spojující řadu malých jezírek. Výškový rozdíl hladin jezera Saima a finské zátoky je 76 m, takže v průplavu bylo nutno zříditi 28 zdymadel. Tím se ovšem jízda kanálem velice zdržuje, ale za to může cestující vystoupiti a nadejíti parníku pěšky až k nejbližšímu zdymadlu. Kdo nechce projeti celým kanálem a pokračovati pak z Lapeeranty parníkem po jezeře přes Vuoksennisku k Imatře, může vystoupiti na jezeře Rättijärvi, na jehož sever-

ním konci nachází se přístavní můstek a odtud pokračovati autobusem přímo k Imatře. Příjezd večer.

,34

i

Imatra, perla Finska, jedinečný přírodní zjev v Evropě, je peřej, tvořená řekou Vuoksen, která svádí vody jezerního systému Saima do Ladožského jezera. Ze sta jezer a řek spojily se vody v ohromném jezerním systému a razí si nyní cestu spojenými silami. Na jihovýchodním konci jezera opřely se vody o překážky v cestě jim stojící a řítí se korytem, aby brzo na to tvořily první mohutné peřeje Tainionkoski. Pak, jakoby odpočívaly, plynou vody klidně řečištěm širokým přes půl km. Pak se ale břehy náhle sbližují, tvrdé skály jsou nepoddajné a tísní s obou stran spousty vod, které se dmou, syčí a hřmí. Za pe-

kelného hlomozu řítí se tu půl milionu litrů vody vteřinu co vteřinu s výše asi 19 m. Žádné pero nedovede popsat, žádný štětec nedovede reprodukovati úchvatné divadlo, skýtající se tu užaslému zraku turistovu. Mluví se tu o 140.000 HiP, které doposud nezužitkovány uhánějí mezi prahorními skalami. To jest Imatra. Když jsem se chystal na cestu do Finska, tázal jsem se svých přátel, zda je Imatra splavná pro kanoe. A jejich odpověď zněla: »Cesta Imatrou vede přímo na věčnost. Proto byla vyhledávána toliko sebevrahy a vedla doposud vždy, až na jeden případ, který se proto stal 'historickým, k cíli.« Tady však mohu říci, že onen sebevrah, kterého zachránili z ví-

rů lmatry, má dnes už konkurenta. Právě den před tím, než jsem přišel k Imatře, spadl jeden dělník na stavbě přehrady do peřejí a podařilo se ho vyloviti pod peřejemi ještě živého. Může toliko děkovati náhodě, že vodní proud neudeřil jím o skály, o které se vody tříští. Co by bylo nebožáka čekalo, možno posouditi, prohlédneme-li si roztříštěné a otlučené kmeny, kolující v zátočině pod peřejemi. Praskot lámajících se silných kmenů mísí se příšerně s hukotem a hlomozem valících se spoust vod, až mráz po zádech běhá a kolena se bezděky třesou. Taková je Imatra dnes, taková bude snad ještě napřesrok. Avšak do hlomozu řítících se vod mísí se rány odstřelovaných skal a rachocení jeřábů. Dnem i nocí staví se tu na novém řečišti a na přehradě, která má zadržeti vody, jež ani příroda zadržeti nedovedla, a sílu jejich zužitkovati pro největší elektrárnu Finska. Imatra bude sdíleti osud mnohých a mnohých vodopádů a peřejí, které jsou už spoutány a slouží člověku. 4 a půl km níže po řece tvoří se jiné peřeje, zvané Vallinkoski. Ačkoliv nelze ani těmto peřejím upříti mohutnosti, přece tu už nepůsobí ta stísněnost blízkých skalnatých břehů, jako tomu je u lmatry. Naopak, Vallinkoski působí zase svým širokým řečištěm, v němž se vody tříští o četné skály, valí se přes ně, rvou břehy a tříští kmeny stromů. K Vallinkoski jezdí denně několikráte autobus, jehož mohou užíti turisté, nechtějí-li užíti procházky po hezké, rovné Silnici, vedoucí stále lesy. Návštěvník lmatry nesmí opomenouti shlédnouti Vallinkoski. Náruživý rybář má tu příležitost holdovati své zálibě, neboť Vallinkoski je velice bohatý na pstruhy a lososy. Hotely: Grand Hotel Cascade u peřejí, Turisthotellet u nádraží, pension Egeberg. Asi 6 km od lmatry leží sanatorium Rauha (Mír), oblíbené letní sídlo. Pro svou pěknou polohu ina břehu jezera Saima je velice vyhledáváno nejen turisty, ale sportovci, kteří v létě tu pěstují všechny druhy vod-

35

nich sportů, tennis, rybolov, a v zimě jízdu na saních, bruslích a lyžích. Stravu poskytuje výborná restaurace. Z lmatry do Savonlinny možno opětně voliti mezi dvěma možnostmi: ' a) Parníkem z Vuoksennisky přes Saima do Savonlinny. (Z .lmatry vlakem, nebo pěšky do Vuoksennisky. Vzdálenost 7 km.) Jízda jasnou severskou nocí, časem po nedozírné jezerní pláni, časem mezi ostrovy a ostrůvky je nezapomenutelná. Do Savonlinny přijedeme časně z rána.*)

b) Vlakem zpět do Antrey, kde kde přesedáme, což se opakuje v Elisenvaaře. (Zastávky v Antrey užijme k procházce na most přes Vuoksen. Nádherný pohled na řeku.) Železnice vede krajinou bohatou jezery. Asi hodinu před Savonlinnou přejedeme po přirozeném mostě přes jezero —• přes Punkaharju. -(Viz dále.) Savonlinna, švédsky Nyslot, malé městečko ležící v zátoce mezi jezery Haapavesi a Pihlajavesi, je v létě vyhledávaným lázeňským místem. Savonlinna je také velice důležitým uzlem, poněvadž odtud je přímé spojení na všechny světové strany. K jihu do Viipuri, k severozápadu do

Varkaus a Kuopio, na východ přes Antreu do Sortavaly a odtud na sever, a konečně přímo k severa po jezerech do Joensu. Význačnou pamětihodností nejen Savonlinny, ale celého středního Finska je zdejší hrad Olavinlinna (šv. Olofsborg), založený 1475 rytířem Axelem Erikssonein Tottem na skalnatém ostrově uprostřed zátoky. Na znamení zvoncem přijede pro turistu přívozník a na přístavním musiku se ho ujme průvodce. Některé sály jsou zrestaurovány, okna chrámová jsou opatřena novými malbami. Malé hradní nádvoří je třírohé, z něhož pak projdeme Chodbou pod kostelem na velké hradní nádvoří s baštou Bick. Odtud je pěkný, rozhled po krajině. Dalšími chodbami dojdeme na vnější nádvoří s baštou Lillport, spojenou s baštou Vattenport. Kdysi byla

pevnost Olavinlinna jednou z pevností zdejšího kraje. Dnes ovšem pozbyla svého strategického významu a je toliko historicky a turisticky zajímavou památkou. Hotely: Hotel Satama a Societetshuset, Kauppatorin

varrella (tržiště). Za Savonlinny

odjíždí

dvakrát denně

parník

na Pun-

kaharju. Doba jízdy asi 2 hodiny. Drahou sníží se doba jízdy

*)

na polovici.

Nezapomeňte zajistiti si kajuty na parníku, nej-

lépe již před odjezdem

nebo v klubu turisto. 35

z Helsinki v cestovní kanceláři

Punkaharju jest 7 km dlouhý, ale úzký hřbet, zvedající se v nepatrné výši nad hladinou jezera. Po něm vede silnice, odkud je čarokrásný rozhled na obě strany na jezero Puruvesi. Rovnoběžně se silnicí vede železnice, která místy' musí obcházeti dalekým obloukem po ostrůvcích, jinde zabírá celou šíři hřbetu Punkaharju a pro silnici jsou zřízeny přívozy. Punkaharju je státní majetek, a jako přírodní park je po Imatře .nejvyhledávanějším cílem turistů. Les je velice dobře pěstěn. Místy jsou zachovány ještě zbytky starých opevnění z dob slávy hradu Olavinlinny v Savonlinně. Hotely: Státní hotel, asi 1 km od nádraží. Parníky přistávají pod hotelem. Dobrý a ne tuze drahý.

Hotel Finnlandia v pěkné poloze. V zimě centrum

sportovců.

je

Několik km od hotelu na horském hřbetě sanatoř pro plicní choré. Ze

Savonlinny

Takaharju

do Kuopio.

Po návratu z Punkharju míjíme parníkem Olavinlinnu a přes jezero Haapavesi vplujeme do 60 km dlouhého jezera Haukivesi.*) Asi za hodinu dosáhne parník kanálu Taipa se dvěma zdymadly. Než mine loď zdymadla mohou si cestující při pohodlné procházce prohlédnouti okolní krajinu. Pak přeplujeme jezero Unnukka, mineme proudy Leppävirta, později proplujeme úži-

nou Konnus a vyjedeme na rozsáhlé jezero Kallavesi. Asi za tři hodiny spatříme výšinu Puijo, na jejímž úpatí leží cíl naší cesty

Kuopio,

město asi s 19.000 obyvatelů. Leží na poloostrově, který vybíhá daleko do jezera Kallavesi, v severní jeho polovici. Svým dobrým spojením jak po jezerech, tak i železnicí přímo s Helsinki, je východiskem vděčných tur k jihu, odkud jsme právě přišli, tak i k severu, kam budeme ještě pokračovati. Po prohlídce pěkného parku Väinölänniemi vystupme na nedaleké návrší Puijo, které skýtá rozhled daleko po jezere-Ch a lesích. Viditelný okruh s rozhledny je v poloměru asi 50 km. Tisíce jezer září z temnot lesů. Tisíce zelených ostrůvků zrcadlí se v klidných hladinách. *)

Opětně připomínám nutnost zajistiti si kajutu na

lodi včas. Parníky jsou malé a bývají hustě Informujte se-u klubu turistů, v. Helsinki.

obsazeny.

37

Město není tuze staré. Ještě za časů Gustava Vasy území ještě neobydlené. Ba i později, když se už Tavastové tady usadili, nemělo město valného významu. Teprve po dokončení železnice Helsinki-Kuopio vykvetlo rychle a stalo se turistickým střediskem. Před žulovým kostelem stojí v parčíku pomník státníka Snellmana, o němž jsme již v Helsinki slyšeli jako o státníku a buditeli finském. Pak je tu pěkná radnice, museum, průmyslová škola a finská státní banka. Přístav je zajímavý z rána, kdy v něm panuje čilý ruch. Z průmyslu je tu zajímavá továrna na nábytek a na cívky. Hotely: Seurahuone Hotel Kuopio. Východně od Kuopio přes jezero Kallavesi leží veliký ostrov Vaajasalo, na němž je postaven ústav pro bylo toto

—■

epileptiky.

Vděčný je výlet do Juvankoski, kde jsou železárny a továrna na papírovinu. Parník odjíždí denně v poledne. Za tři hodiny dosáhneme proudů Kanjalankoski. Odtud vede úzkokolejná dráha 4 km dlouhá do Juvankoski. Návrat do Kuopio druhý den z rána. Přenocovati lze v malém, ale dobrém turistickém hotelu. Z Kuopio do Kajaani pokračujeme drahou přes Isalmi. Isalmi je městečko asi se 2.000 obyvatelů v krajině Savoiaks a skýtá málo zajímavého. Odtud lze se podívati parníkem do lázeňského místa Runni se silnou, železitou vodou (2 hotely) 5 km severně od Isalmi je památné bojiště z r. 1808 Virpabro, kde svedeny byly krvavé boje mezi ruským a švédským vojskem. Smutnými památníky jsou tu pomníky důstojníků obou armád. —

Z Isalmi pokračujeme drahou do Kajaani.

Kajaani (šv. Kajana), malé městečko se 4.000 obyv. leží malebně na břehu divokého proudu řeky Oulu, která zde tvoří peřeje Koivokoski a Ämmäkoski. Na ostrůvku prostřed proudu jsou staré zříceniny hradu, založeného 1607 a zničeného Rusy ve válce r. 1716. Na pravém břehu řeky zvedá se horský hřbet Vuokatti s horou Pöllyvaara. Na vrchole stojí rozhledna vystavěná turistickým klubem v r. 1887. Kajaani je středisko dehtařů, kteří přivážejí po řece své výrobky z lesů východně odtud a tu je překládají na nové lodi. V dobách nedávno minulých přijímali dehtaři na své lodi i turisty, kteří s nimi sjížděli peřeje řeky Oulu. Dnes již tato romantika zanikla, poněvadž peřejemi jezdí pětkráte týdně lodi turistického klubu, takže jízda peřejemi je nyní nejen pohodlnější, ale i rychlejší (viz níže). Dehtařství je vedle rybolovu jedním z hlavních zaměstnání zdejšího obyvatelstva. Z prů38

mysltovýoh podniků v Kajaani dlužno jmenovati továrnu na rybářské nářadí, kožešnictví, dvě veliké pily a celulózku. Hotely: Turistihotelli

—

Uusi hotelli

—

Stadshuset.

Po řece Oulu.

Z Kajaani odjíždí v 7.30 ráno parník Salo II. (ve všední dny mimo středy) do Vaaly. Cesta vede neustále po jezeře Oulujärvi. Zajímavá je nejn širým rozhledem, ale i .pozorováním života. Hlavně v létě, kdy se po jezeře plaví nespočetné transporty dříví a táhnou úzké, dlouhé dehtařské lodi, skýtá jízda mnoho pro nás nového. O polednáoh přistaneme ve Vaale, kde hned u parníku očekávají turistické lodě, aby nás dopravily po řece, místo někdejších lodí dehtařských. Škoda, že turistovi nezbývá času, aby mohl pozorovati život dehtařů, kteří se tu sjíždějí v přístave a vyčkávají znamení k odjezdu, poněvadž proudy a peřejemi řeky nemohou jeti všechny lodi zároveň. Před nasednutím do turistické lodi neopomeňte požádati kapitána lodi Salo II., aby vám objednal oběd ve Vaala, kamž dorazíte asi po pětihodinové jízdě.

Hned po odjezdu z Vaaly uchopí loď první proud, Niskakoski. Je 9 km dlouhý a je ze všech kataraktů řeky Oulu nejsilnější. Jakmile mineme Niskakoski utiší se řeka a na loď je namontován motor, abychom tišinu projeli rychleji. Dříve bývala loď vzata do vleku. Před peřejemi Ahmakoski odloží se motor na břehu a pak sjíždíme rychle po proudu až vjedeme úzkým průlivem mezi břehem a ostrůvkem do tišiny, kde lodi zastaví, cestující vystoupí a užijí občerstvení, které se tu podává. Motorovým člunem Pyhä projedeme pak proudy Ahmakoski a Utakoški, načež opět přesedneme do turistických člunů, které nás proudy Pyhäkoski dopraví do Muhose. Celá cesta proudy skýtá mnoho vzrušení pro turistu, který se poněkud obává o svůi drahocenný život. Divoký proud hučí podél lodi, vlny se tříští o její boky, tu a tam stříkne některá přes vysoký okraj lodi a zmáčí úbor turistky, což se neobejde bez úzkostlivého zavýsknuť postižené dámy k radosti ostatních cestujících. Chvílemi se zdá, že se loď musí roztříštiti o břeh, který v zatáčkách míjí loď na dosah ruky. Tehdy člověk skutečpě neví, má-li se podivovati divokosti řeky či umění lodivo dovu. A zatím co nám srdce usedá, lodivod klidně třímá své veslo a hulí svou lulku. Oblédneme-li se k němu v okamžiku, který se pro nás zdá kritický a všimneme-li si jeho stoického klidu, mizí všechna nejistota a bopro turistu romantika i veškerý dojem, který hužel naň dravá řeka u počátku udělala. Vždyť lodivodové —

—

•

30

jsou nejen přísežní a zkušení zřízenci, ale jsou to i otcové rodin a cení si svůj život právě tak jako turista.

Můžeme se tedy zcela klidně svěřiti jejich umu. Avšak, ačkoliv je pod jejich vedením jízda po řece Oulu zcela bezpečná, musíme se přece podrobiti jejich pokynům. Vždyť voda nemá trámů. V Muhosi podává se jednoduchý oběd, pozůstávající hlavně z ryb. Po obědě možno pokračovati do města Oulu buď autobusem, takže dostihneme ještě večerní vlak do Helsinki přes Tampere, nebo v 8 hodin večer (v pozdním létě v 7 hodin večer) parníčkem »Lempi« nebo »Laine», které přistávají před městem u železničního mostu. Příjezd do Oulu asi v 10.30. Doporučuji, aby si turista zajistil z Muhose telefonicky povoz od přístavu do města. Je to sice jen 15 minut, ale těžší zavazadlo se pronese. —

Oulu, švédsky Uleáborg, leží při ústí řeky Oulu do moře a je to rušným vývozním místem dříví a dehtu. Čítá asi

22.000 obyvatelů. Zde tvoří řeka poslední proudy Merikoski, které můžeme spatřiti se železničního mostu. Při prohlídce města navštívíme Franzéns-Esplanady s bronzovým poprsím básníka F. M. Franzéna. Zde je také dóm a finské lyceum. Zajímavá je návštěva skupiny ostrovů Hupisaaret, kde je zřízen park. Ve vile Ainola je museum. Ostrovy jsou spojeny mosty, takže tvoří jeden celek. Odtud je také pěkný pohled na proudy Merikoski. Spád proudu je 7.7 m a utajená síla odhaduje se asi na Část proudu může býti sjížděna loděmi, poje usplavněn. Tudy sjíždějí dehtařské lodi, přijíždějící z Kajaani. Na požádání vezme nás některý dehtař s sebou. Musíme jim však jíti naproti až do Nokkala, asi 1 a půl km, kde se lod: opětně sjíždějí a vyčkávají příhodné chvíle. A máme-li dosti času, navštivme i ostrov Linnansaari s malou hvězdárnou, užívanou námořnickou školou. . Návrat z Oulu 12.05 (ze Seinäjoki spací vůz) nebo y 9 hod. večer přes Tampere do Helsinki. Viz turu I.

38.000

něvadž

HP.

Tura III., napříč Karelii.

Helsinki Imatra Sortavala Valamo Kajaani Sortavala Koli Nurmes Vaala Muhos Oulu Helsinki (přes Tampere). —

Viipuri

—

—

—

—

—

—

—

—

—

—

—

Z Helsinki až k Imatře jako v. túře II. Přenocujeme na Imatře. Z lmatry do Sortavály vlakem. Viz »Turisten«, trať č. 35. . . 40 # ■

Sortavala neskýtá mnoho zajímavého. Jednodenní pobyt je tu však nutný, protože parníčky na Valamo odjíždějí toliko jednou denně odpoledne. Viz »Turisten«, trať č. 154. Dříve snad mělo město nějaký význam, jako přístav na jezeře Ladožském, dnes však není tu ruchu, poněvadž mezi Ruskem a Finskem jsou nepřekročitelné závory. Hotel: Societeťshuset v Karjalankatu 15. Parníčkem »Sergěj« nebo »Janaslahti« je pravidelné spojení pětkráte týdně se souostrovím Valamo. Velký dopravní parník »Otava« přistane na svých jízdách při ostrově jen tehdy, je-li na palubě více cestujících na Valamo. Informace udělí ochotně předseda místního odboru klubu turistů v Kansallis-Osake-Pankki. Valamo,

1

souostroví asi čtyřiceti ostrovů, se starým .pravoslavným klášterem, bylo přivtěleno k Finsku teprve po osvobození Finska z područí ruského. Historie jeho datuje se od konce X. století, kdy byl klášter založen, Největšího rozkvětu doznal v min. stol., kdy igumen Damaskin zavedl racionelní hospodářství a .zvelebil domácí průmysl, takže dnes je klášter v každém ohledu soběstačný. Nemůže se ani spoléhati na příliv peněz od věřících. Ve Finsku je pravoslavných málo a z Ruska není poutníků. Ubytování turistů je velice jednoduché, ale dobré v klášterním hotelu. Místa je dosti, takže specii a tlačenice na Chodbách je prostě nemrav. Mnich rozděluje turisty po dvou, po třech do prostranných světniček, kde kavalce, stůl, lavice a krucifix jsou jediným nábytkem. Stravovati se může každý v jídelně, která je zařízena jako všechny finské laciné jídelny podle principu »obsluž se sám«. Nikdo ale nenamítá ničeho proti tomu, užije-li turista svých vlastních zásob. Průvodčích po památnostech ostrovů není viděti. Nenabízejí se, ale čekají na vyzvání. V době větší frekvence stojí ráno před hotelem několik izvoščíků-mnichů. Zajímavá je večerní pobožnost, která zabere celý první večer. Jest to jedna z těch komplikovaných pravoslavných bohoslužeb, která činí dojem divadelního představení bezvadné režie. V šerém chrámu Proměnění Páně, ozářeném paprsky pozdního slunce, v matném světle svící, lesku zlata ikonostanu vznášejí se ke kopuli monotónní recitativy, hlasité modlitby a vůně kadidla. Nespočetně řádových bratří v tmavohnědých a šedých kutnách stojících

ve stínu sloupů a podél stěn činí dojem příšerných zjevení. Bez hnutí sledují obřad bohatě ornátovaných kněží před ikonostanem. Jen občas zvedne se kostnatá ruka 41

z nich, aby udělala předepsané tři křížky. I" o všechno působí nejen na duše věřících, ale zahání i úsměv s tváře skeptika a hosté, bez rozdílu vyznání, sledují s nelíčeným zájmem toto představení dobře vycvičené paměti. Ostrovy Valamo jsou přírodním parkem, kde všechny náboženské stavby a pamětihodnosti tvoří s přírodou jeden ladný celek a nevtíraií se svou církevní nádherou. Uprostřed lesa je hřbitov představených kláštera, kteří zde dřímají pod těžkými mramorovými náhrobky. Tu odpočívá i igumen Damaskin v sousedství svých spolubratři. Bratři bez šarže leží opodál v prostých hrobech, ale v pohádkovém zákoutí, pod korunami bříz, modřínů a jedlí, které jim šumí svou božskou, od věčnosti stejnou ukolébavku. A kousek dále je hrob a stará poustevna Nikolaje »Mlčelivého«. Byl to poustevník, který po čtyřicet let žil tu na ostrově v ústraní, živil se řepou a po celý ten čas nepromluvil slova. Vypravuje se, že i car Alexandr I. jednou okusil jeho řepy, ale slova z něho

některého

nedostal.

Odpoledne odjíždí parníček k jinému ostrovu, kde je zajímavá imitace Božího hrobu. Někteří tvrdí, že náhrobní kámen je původní z Jeruzaléma a trnová koruna na něm prý je z části pravá. Nikdo ale nedovede říci, který proutek v ní je skutečně ten pravý.

Koli. Ze Sortavaly k severu je výhodné spojení vlakem jen jednou denně. Nutno jeti vlakem již ve 4.45 ráno, příjezd do Vuonislahti 11.12 dopoledne. Odtud ihned motorkou klubu turistů přes jezero ke Koli. Odjíždí-li však cestující ze Sortavaly ve čtvrtek, pak se doporučuje jeti vlakem 2.25 do Joensuu a odtud v pátek 12.30 parníkem »Lieksa«. V pondělí je spojení toto ještě výhodnější. Tímže vlakem jako prve přijedeme do Joensuu v 6.32 večer a pokračujeme v 7 hod tímže parníkem ke Koli. Doba jízdy asi 6 hodin. Pokoje v jedné z turistických útulen buďtež včas objednány u pí. B. Pehrmand. Adresa: VuonislahtHKoli. Členové klubu turistů v Helsinki mají 10% slevy. Výstup na horu 252 m je pohodlný, zavazadla dopravují se od přístavu do noclehárny saněmi (i v létě). S vrcholu Koli je krásný rozhled po nespočetných jezerech, které se lesknou do dálky až k obzoru. K západu rozprostírá se mírně zvlněná kravina s vesnicemi a samotami, lesy a jezery, která velice upomíná některé partie naší Šumavy. Hluboké ticho krajiny láká sem mnohé, kdož potřebují odpočinku svým nervům, a o návštěvě pohoří svědčí nespočetně papírů a zbytků po tu42

ristech a výletnících, které zde pokrývají kde který kout. V létě pak vystupují mnozí kolem půlnoci na vrchol, aby se pokochali čarokrásným východem slunce. Z Koli vrátíme se motorkou opětně do Vuonislahti, odkudž pokračujeme vlakem buď v poledne, nebo večer do Nurmes. (Viz »Turisten«, trať č. 0.) Nocleh v Societetshuset. Z Nurmes do Sotkamo jezdí denně dva autobusy. Ráno v 9.30 a odpoledne ve 2.30. 'Příjezd do Sotkamo asi za 4—5 hodin. Nocleh u pí. Tikkanen. Kdyby si však cestující nepřál přenocovati v Sotkamo, může pokračovati ihned privátním automobilem do Kajaani. Vzdálenost 140 km, cena pro 4 osoby asi 800 fmk. Ze Sotkamo odjíždí parník »Vuokatti I« a »Vuokatti II« od pondělka do pátku denně ve 4 a v 7 hodin ráno, v sobotu ještě ve 4 hod. odpol. Příjezd do Kajaani asi za 3 a půl hodiny. Zbytek tury podle tury čís. II. (Poznámka: Krajina severně od Koli, -přes Nurmes a Sotkamo do Kajaani neskýtá mnoho zajímavostí a zabere mnoho času. Doporučuje se proto jízda z Koli do Joensuu buď vlakem, nebo parníkem a odtud parníkem do Savonlinny. Cesta Savonlinna-Kuopio-Kajaani je popsána v túře čís. II.) Tura IV-, Helsinki

—

Luponskem.

Ivalo Oulu Rovaniemi Boris-Gleb Petsamo a zpět. —

—

—

Pitkäjärvi

—

Z Helsinki do Oulu bud přímo vlakem přes Tampere, nebo oklikou podle tury II. a III. Z Oulu do Rovaniemi vlakem 7.45 ráno, příjezd 8.37 večer. Rovaniemi leží na stoku řek Ounasjoki a Kemijoki. Je to důležitý bod nejen proto, že jest poslední železniční stanicí severu, ale proto, že se tu sbíhají tři silnice, po nichž přivážejí Laponci své výrobky ze severu, východu i západu, aby je tu zpeněžili. V únoru a pak

kolem letního slunovratu rozvíjí se v Rovaniemi čilý obchodní ruch. Tehdy sjíždějí se Laponci ze všech končin své nehostinné domoviny, aby tu uplatnili na trhu své výrobky a pořídili nutné nákupy. Tehdy jsou četné zdejší hostince a hotely obsazeny do posledního místa. Ne neprávem nazývá se Rovaniemi Nižním Novgorodein severu. Avšak již za několik dní utuchá ruch a útulné městečko vrací se opět ke svému idylickému klidu. Nedaleko odtud je návrší Ounasvaara, kamž putují ročně zástupy

turistů, aby viděli půlnoční slunce, které

pozorovati

lze tu

kolem letního slunovratu. 43

Z Rovaniemi odjíždí v pondělí, ve středu, ve čtvrtek a v sobotu autobus přes Ivalo do Pitkäjärvi. Odjezd v 9.30 večer, příjezd do Ivalo příští den v 7 hod. večer. Pokračování v jízdě ve středu, pátek a v pondělí v 8 hod. ráno, příjezd do Pitkäjärvi týž den ve 3 hod. odpol. (V Ivalo, Virtaniemi, Höyhenjärvi a Boris-Glebu jsou turistické hotely. Členové mají 10% slevy.) Z Pitkäjärvi do Boris-Glebu pokračujeme pak poštovním motorovým člunem. Odjezd ve 4 hod. odpol., příjezd do Boris-Glebu v 1 hod. v noci. (Upozornění: Motorové čluny jezdí toliko třikrát týdně a sice v pondělí, ve středu a v pátek.) Cesta z Rovaniemi do Boris-Glebu skýtá mnoho zajímavostí a pro nás mnoho nového. S počátku vede ce-

sta lesy, později tundrami a pustinami Laponska. Tam mineme i horu Pyhätunturi (při pěkném počasí je dobře ji navštíviti). Pak přejedeme vodní předěl mezi botnickým zálivem a Severním ledovým mořem. S výšiny, kudy jede autobus je pěkný rozhled. Přerušíme-li jízdu užijeme napínavé hned v Ivalo a pokračujeme-li, jízdy četnými peřejemi až do Boris-Glebu. Boris Gleb leží v jižním cípu nádherného fjordu a poskytuje milovníkům rybolovu příležitost hověti jejich zálibě. Z BorisGlebu můžeme pak pokračovati buď automobilem, nebo, což je daleko lépe, parníkem »Suomi« do Petsamo. Parník odjíždí v úterý a v sobotu v 9 hod. ráno a přijíždí do Petsamo týž den v 9 hod. večer. V Petsamo je opětně příležitost k rybolovu a zajímavá je rybářská stanice na j

poloostrově ve fjordu. Starý ruský klášter Pečenga je jedinou historickou zajímavostí města. Zbytečné jsou obavy z nepohodlí, ačkoliv na veliký comfort nesmí turista spoléhati. Nicméně turistické hotely dovedou uspokojiti skrovného turistu v každém ohledu. Doporučuje se na cestu vzíti s sebou závoj proti dotěrnému hmyzu, komárům a ovádům, kteří však nepřenášejí malarii. Hotely pak jsou čisté. Z Boris-Glebu možno nastoupiti tutéž zpáteční cestu, nebo přes Kirkenes, kolem Severního myslu a přes Lodingen do Narviku a odtud vlakem přes Narvik a Boden ve Švédsku do Haparandy a Torneo. (Norské a švédské visum!) Návrat z Torneo přes Oulu vlaíem do Helsinki. Tyto čtyři uvedené tury postačí úplně k orientaci turistově. Turistický spolek v Helsinki vydává, jak již řečeno, každoročně seznam, kde uvádí na rok 1925 již devět různých tur, které jsou však více méně obměnami a kombinacemi tur uvedených v této knížce. Před odjezdem z Helsinki vyžádejte si od klubu takový seznam a podle něho si sestavte turu, nestačí-li zde uvedené.

44

NĚKOLIK PRAKTICKÝCH POZNÁMEK

PRO TURISTY. Jen jako doplněk k úvodu a pak pro ty, kdož úvody zásadně nečtou, uvádím zde ještě několik podrobností, týkajících se Finska. Měna: Finsko má latinský systém. Jednotka měny marka (zkratka Fmk) a má 100 penni. Denní kurs je uveřejňován v listech a pohybuje se stále kolem 86 Kč jest

za 100 Fmk.

Bankovky jsou po 5, 10, 20, 50, 100, 500 a 1000 Fmk. a po 1 Fmk. Mě-

Niklové mince jsou po 25 a 50 'penni děné mince jsou po 1, 5, a 10 penni. Paš a celní

prohlídka: viz

úvod.

Poštovní a telegrafní sazby se mění, jako skoro ve všech zemích po převratu. Za dopisnici je nyní porto

1.20 Fmk a na dopisy 2 Fmk do Československa. Ve vnitrozemí je porto poloviční. Sazba telegrafní je 3.20 Fmk za slovo.

Železnice: Vozy I. třídy jezdí jen na hlavních travozy I., II. a lil. třídy jezdí na tratích: Helsinki—Viipuri, Helsinki—Vaasa, Helsinki—Oulu, Helsinki—Kuopio, Helsinki—Viipuri—Antrea—Joensu, Helsinki-

tích. Spací

Kotka a

Turku—Viipuri.

Restaurační vozy jsou přístupny cestujícím III. třídy za příplatek 5 Fmk a jezdí na tratích Helsinki—Rajajoki, Helsinki—Seinäjoki a Helsinki—Turku. Při túře doporučuje se kupónový jízdní lístek na celou trať, na nějž možno cestu podle libosti přerušovati. Doba platnosti řídí se podle délky projížděné trati a podle délky pobytu turisty ve Finsku. Informace podá ochotně cestovní kancelář v Helsinki, nebo turistická kancelář tamtéž. 45

.f.

Turistická literatura: Na cestu do Finska doporu-

čuji Finnland, Kartbok, sbírku 50 map Finska (cena 75 Fmk), »Turisten«, jízdní řád švédsko-finský, s vysvětlivkami v šesti řečech (cena 5 Fmk), Vorschläge fůr Sommerreisen in Finland pro běžný rok (zdarma).

Mimo toho vydal turistický spolek v Helsinki celou řadu švédských průvodců, publikací a letáčků, jichž seznam rád na požádání zašle.

45

TURISTICKÝ SPOLEK VE FINSKU. nazývá se tento spolek »Turistföreningen »Suomen Matkailijayhdistys«. Členský příspěvek je 26 Fmk ročně, nebo 400 Fmk jednou pro vždy. Bez jakýchkoliv dalších poplatků. Výhody členské: a) 10% sleva při -používání dopravních prostředků spolkových -(na př.: při jízdě lodí peřejemi Oulu, na moatd.), torovém člunu b) 10% slevy při ubytování v turistických útulnách na ostrově Suursaari, na hoře Koli, v Uutela u Vaaly, v Ivalo, ve Virtaniemi, Enare, Boris Glebu a Petsamo. c) 10% slevy na knihách a publikacích vydaných spolkem, při nákupu v kanceláři spolkové. d) Každý člen dostane zdarma velmi cennou ročenku, která vychází v řeči švédské nebo finské. Ročenka na rok 1925 pojednává o pobřeží Finska a je prvním dílem bohatě ilustrované série, která po jednotlivých svazcích se bude zabývati popisem celé země. e) Na přání podá kancelář spolku bezplatně veškeré informace a sestaví tury i rozpočty. Adresa spolku je: Helsinki, Norra Esplanadgatan 21. Pro Československo zastupuje spolek Jiří Frankenberger, Praha, Národní třída 14 (tel. 43736). Švédsky

i Finland«, finsky

VuonislahtHKoli

Adresa finského konsulátu v Praze: Lůtzowova ul. čís. 35. Adresa čsl. konsulátu v Helsinki: Bulevardinkatu 28. B. V lednu 1926 byl v Praze založen československofinský komitét, který ochotně odpoví na všechny dotazy, týkající se Finska, pořádá přednášky o Finsku, půjčuje diapositivy, rozesílá na požádání brožury, jednající o Finsku zdarma, pořádá kursy finštiny, a t. d. Adresa: Praha II., Lůtzowova č. 35.

4J

NĚCO

PRO ESPERANTISTY.

Uvádím adresy delegátů a jejich zástupců Universala Esperanto Asocio, jak byly uveřejněny v ročence čefdelegito, D desdružení z r. 1925. Zkratky: CD legito, VD vicedelegito, EG esperantista grupo, kunvenejo. BO —. esperanto oficejo, Ejo Čefdelegito pro Finsko: Vilho Setälä, Kluuvikatu 7, —

—

—

—

Helsinki.

.

—■

.

Forsa (Häme) D: Juhani Oskari Saarinen,

magistra

lektoro.

Helsinki (Helsingfors) D: (Vakas). VD: Arvo Johan Ahti, prokuristo, Mikonkatu 23/14. EG: »La Ejo: Polusstelo«. EG: »LaboIt. Teatterikuja 3. Ejo: Eläintarhantie 1 A ovi 2. rista Societo«. EG: Ejo: Ylioppilastalo (Studenta, »Studenta Esp. Societo«. BO:'Esperanto Instituto de Finlando. domo). Ejo: Kluuvikatu 7. Ilmajoki (Pojanluoma) D: Antti Rasku, instruisto. Humppila (Häme) D: Elias Syrjänen, terkuluristo, Murto. D: O. Kettunen, kontoristo. Joensuu Joutsa (Mikkelinlääni) D: Lauri Johannes, pastro. Karhula (Helila) D: Paavo Kauppinen, kristalrafinisto. VD: Edvard Kivisoinen, kristalrafinisto. EG: —

—■

—

—

—■

—

—

—■

—

—

—

—

Grupo

Ejo: Pastrejo. de Kymi, če la delegito. Kemi —. D: A. Korpelainen, komercisto, Yrjönkatu 46. Kokkola D: Herman Remell, instruisto. Konnitsa (če lago Kůma) D: Alfo Suomalainen, in—

—

struisto, Pyhäjärvi. Laihia (Ostrobotnio) D: Ilmari Manner, instruisto,

Isokylä. Luopioinen

mätsä.

—

D: Fino Marta Eilo, instruistino, Äm-

Kakslahti (Kojvisto) D: W.

risto.

J. Rikström, terkultu-

Starý dóm

v Turku.

Imatra: Grand-Hotel Cascade.

Peřeje Imatra

Pod peřejemi rachotí spousty naplavených klád.

Přírodní park Punkaharju,

Hrad Olarinlinna v Savonlinně.

Modlitebna v Helsinki.

Sonckin

kostel

v

Berjfhäl] (Helsinki).

liliskv

kostel

v

Helsinki.

u>

Jedna z mořských zátok v Helsinki.

Budova YMCA v Helsinki.

D: Nestor Lindholm, masonisto. Paimio Parola (Hämeelinna) D: Toivo Adrian Lindberg, fer —

vojoficisto.

Pielisjärvi (Kuopio) D: Antii Räty, instruisto Kelvä Rajajoki D: Mikko Edvard Saukkonen, staciestro. VD: Onni Har Raumo (Satakunta) D: (Vakas). Ejo EG: »Ep. Klubo«. pio, bindisto, Naulankatu 19. Kafejo Peltola »Grupo če Porinstruista lernejo«, Seminario. Seinäjoki D: Jisakki Ahonen, instruisto, Törnävä Sortavala D: K. Väisänen, prokuristo. Suolahti D: Tuomas Vanhala, laboristo, Riihimäen talo. Tikkurila D: Lauri Matti Kanervo, Agrikultura Eksperimenta Instituto. —

—

—

—

—■ —■

—

—

Turku D: Ilmari Ekström, ingeniero, KaskenEjo: Ce la delegito. katu 14. EG: »Grantejo«. • Vaasa D: E. Helminen, librotenisto, Kauppa—

—

—

—

puistikkatu 31. Viipuri D:

Rudolf Bergroth, fervoja oficisto, Maununkatu 11 as. 19. VD: Kust A. Leino, studento, SaiEjo: Sveda klanio. —• EG: Adr.: Kullervonkatu 10. sika liceo. —

—

—

4

49

A KONEČNĚ KOUSEK HISTORIE. Jen tak pro úplnost příručky. Aniž bych se zdržoval u doby kamenné, bronzové, železné a nové železné, začnu hned příchodem Finů do země, který se stal asi 400—700 let po Kr. V začátcích historie finské schází úplně veškerá data. Teprve studiem dějin okolních zemí, hlavně Švédska, Ruska a také trochu Dánska, může si člověk ze zmínek o Finsku učiniti představu, byť i dosti nejasnou, co se v té době asi ve Finsku dělo. Při příchodu Finů do země byli na západním pobřeží usazeny patrně švédské kmeny, které však pozvolna splynuly s Finy. Při ústí řeky Aury vznikl již za pohanských dob obchodní přístav (finsky turku). Když se sousední Švédové stali křesťany, počali podnikati křižácké výpravy do jižního Finska, při kterých založili hrad Abo slott (finsky Turun linna) při ústí řeky Aury. Finové, a hlavně jeden jejich kmen, zvaný Karelové, se křižáckým výpravám bránili a v r. 1187 podnikli dokonce výboj do

zničili město Sigtuna a zabili arcibiskupa podnikli i Dánové výpravy do Finska a sice v létech 1191 a 1202. Prvním známým biskupem ve Finsku byl Angličan Thomas, který chtěl ve Finsku založiti samostatný církevní stát, závislý přímo na papeži. Křesťanství se rozšířilo po celé zemi, ale v r. 1237 vzniklo povstání, při Švédska, kdež

upsalského.

Tím časem

kterém byli křesťané pohany vražděni. Thomas chtěl přes to rozšířiti své panství až k Něvě, byl ale něvským knížetem Alexandrem r. 1240 poražen na hlavu. Těmito neúspěchy ztratil biskup Thomas další odvahu a složil r. 1245 svůj úřad. Jeho nástupce Bero obrátil se pak o pomoc na světskou vládu švédskou. Křížová výprava švédská r. 1249 založila vlastně teprve švédské panství ve Finsku a od té doby začíná vlastní kolonisace Finska Švédskem. Tehdy byly založeny brady Hakoistenlinna a Hämeenlinna (šv. Tavastehus). Vzrůst švédské moci ve Finsku vzbudil odpor v sousedním Rusku a něvský Alexandr podnikl do Finska výpravu, při které byl podporován Karelci, ale r. 1293 dobyl švédský maršálek Torgils Knutsson hradu Wibor50

gu, podmanil si Karelii a obsadil dokonce na krátký čas Kexholm na Ladožském jezeře. Konečně r. 1318 vydali se Rusové na plen do srdce švédského Finska, dobyli Äbo a vypálili nový biskupský hrad Kuusisto. Útoky na Wiborg zůstaly však bez úspěchu. Dne 22. srpna 1323 byl v Nöteborgu uzavřen mír, jímž připadla západní část Karelie Švédsku, ostatní pak Rusku. Tím byly boje o Finsko skončeny, samostatnost finských kmenů zlomena a Finové se stali ze spojenců poddanými Švédska a malá část Karelie byla přičleněna ke knížectví novgorodskému. Klid vsak nenastal. Různé malé boje a války o panství ve Finsku byly vedeny stále a r. 1473 vypukla velká válka ruská, která trvala s malými přestávkami až do roku 1497. V té době byl vystavěn hrad Olavinlinna k ochraně vnitřního Finska proti nájezdu Rusů. Válka skončila mírem novgorodským r. 1497, po němž zůstaly hranice země nezměněny. Avšak již r. 1504 napadla dánská flota finské pobřeží, spálila hrad Kaste'liolm a vyplenila strašným způsobem Abo. Mnoho finských pánů bylo tehdy popraveno a biskup Arvid utonul při útěku do Švédska.

Švédská vláda a katolická moc byly ve Finsku upevněny. Vláda starala se hlavně o udržování hradů a. vybírání daní. Držitelé hradů byli Švédové, avšak jejich pomocníky, úředníky a hodnostáři byli lidé domácí. Již r. 1279 osvobodil Magnus Ladulas od daní ony pány, kteří konali službu v panské jízdě, a tak vznikl ve Finsku stav »svobodných pánů«. Církev podporovala v první řadě vědu a uměni. K vyšším .úřadům byli připuštěni toliko ti, kdož se mohli vykázati studiem na některé ze zahraničních universit. Tehdy mladí Finové studovali hlavně v Paříži, Praze, Lipsku a Rostocku. Ze škol finských byla tehdy nejvýznačnější kathedrální škola v Abo. Stavby kostelů, nástěnné malby, obrazy svatých a p. patří k nejcennějším památkám středověkého umění. Klášterů bylo tehdy v zemi šest, z nichž klášter n 5 dendalský byl nejbohatší. Ke klášterům se pak družily nemocnice. Ačkoliv se biskupové snažili zvýšiti svou moc, nenabyli nikdy valného vlivu na lid. Zbytky pohanství zůstaly v lidu ještě dlouho a bohové Ukko a Väinämöinen žili v bratrské družnosti s Kristem a Marií. Měst bylo tehdy ve Finsku šest: Abo (Turku), Ulfsby (Ulvila). Wiborg (Viipuri), Borgá (Porvoo), (Naatali). Město Helsinki Raumo (Rauma) a bylo založeno r. 1550 Gustavem Vasou (1523 1654), který povýšil Finsko na vévodství v červnu 1556. Jeho ,

—

syn

4-

Jan zdržoval se ve Finsku a vedl

v

Abo

okázalý

51

dvorní život. Když pak se Jan oženil proti vůli svého královského bratra Erika XIV. s Kateřinou Jagelonskou, vyhlásil mu Erik XIV. válku, dobyl Abo, zajal svého bratra a jeho přívržence popravil. Za panování krále Jana III. (1568 —1592) vypukla nová válka s Ruskem, která trvala až do roku 1595. V této válce se osvědčili finští bojovníci tak, že Jan III. povýšil Finsko r. 1581 na velkovévodství. Po míru 1595 bylo Rusku postoupeno léno Kexholm, ale za to uznáno švédské právo na Estonsko a severní hranice Finska rozšířena až k Severnímu ledovému moři. Po smrti Jana III. vypukla bratrská válka mezi Zikmundem a vévodou Karlem, ve které Karel zvítězil a připravil svým protivníkům v Abo krvavou lázeň. Karel IX. vládl pak přísně, pořádek v zemi byl obnoven. Staral se o potřeby hlavně nižšího lidu, takže byj nazýván sedláky »dobrým králem«. Založil města Ule4borg (Oulu) a Mustasaari (pozdější Vasa) a k ochraně severního Finska hrad Kajaani. Vyslal výzkumnou expedici do Laponska a zjednal ve Wiborgu úmluvu s Vasilem Šuským, jíž se tento zavázal odstoupiti léno Kexholmské Švédsku. Avšak teprve jeho nástupce Gustav Adolf II. dobyl tohoto léna na Rusku, čímž byli po dlouhé době spojeni opětně Karelové se svými pokrevnými bratry ve Finsku. Po návratu z polního tažení svolal Gustav Adolf do Helsinki první sněm (22. ledna 1616) a 1623 ustaven byl v Abo zvláštní soudní dvůr pro Finsko, jehož presidentem a zároveň generálním guvernérem země byl jmenován Nils Bjelke.

V následujících létech byli Finové nuceni bojovati v Polsku, Prusku a r. 1630 následovali svého krále do třicetileté války, ve které se vyznamenali hlavně u Norimberka. Tím byla země velice zeslabena a zotavovala se pak jen pozvolna. Za guvernéra hraběte Pera Brahe nastalo veliké zlepšení poměrů. Zrevidovány a obnoveny byly veřejná správa a daně. Zřízeno bylo poštovnietví a s ním zlepšeny dopravní prostředky. Helsingfors byl přeložen na své nynější místo, a asi deset nových měst bylo založeno. Vydáno nařízení o poplatcích kněžských, ale hlavně povzneseno bylo školství, a první universita v Abo byla otevřena 15. července 1640. Celá bible byla přeložena do jazyka finského a vydána r.

Reformace

byla s počátku na překážku rozvoji 1642. škol, které byly v područí církve, ale později stala se zakladatelkou lidové literatury a lidového vzdělání. Agricola, Juusten, Sorolainen a j. byli význační činitelé církevní, kteří šířili osvětu čistě v duchu reformace. Za

52

časů reformace studovali mladí Finové hlavně ve Wittenbergu a v Uppsale a založením akademie v Abo byla jim teprve dána příležitost, aby si osvojili vědomosti nutné k zastávání úřadů kněžských i světských. Akademie v Abo volila šťastně za první učitele významné muže, jako byli Terserus, Petraeus, Vexionius, Stjernhök, a tehdy začíná pro kulturní dějiny země nová epocha. Naproti tomu však všechny tyto pokroky byly velice nepříznivé národnostním snahám Finů. Vzdělané třídy se pošvédštily a finština byla posléze toliko řečí užívanou

v kostele. Za vlády Karla Gustava X. (1654—1660) napadl car Alexej opětně Finsko, aby dobyl zpět léno kexholmské a oblehl dokonce hrad Kajaani. Byl podporován pravoslavným obyvatelstvem, které se po míru, jímž hranice zůstaly nezměněny, odstěhovalo do Ruska a bylo na-

hrazeno obyvatelstvem evangelickým. Za Karla XI. nastala poměrně klidná doba, za které by byla země dospěla k rozkvětu, kdyby nebyla stižena za posledních let jeho panování velikou neúrodou, a s ní spojeným hladem, a četnými nemocemi, iimž podlehla velká část obyvatelstva. K tomu vypukla nová válka (1700), za níž vtáhli Rusové s velikou mocí do Finska, oblehli Wiborg, obsadili Helsingfors, vyplenili a zničili Borgá a 24. února 1716 vyhodili do povětří hrad Kajaani. Král Karel XII. neměl dosti sil, aby čelil Rusům a když se pak v zemi rozmohl mor, byl nucen Karel XII. uzavříti mír, jímž odstoupil velkou část zemé Rusku. Počet obyvatelstva ve Finsku klesl na 275.000. Tady počíná konec panství švédského ve Finsku. Brzo vypukla nová válka s Ruskem (1741 —1743), ve které kapitulovala švédská armáda u Helsinki 24. srpna 1742 a carevna Alžběta vydala k Finům manifest, jímž je vyzývala, aby se odtrhli od Švédska a utvořili samostatný stát pod

ochranou Ruska. Po míru v Abo byla část Finska navrácena Švédsku, ale města Fredriksmahn, Villmanstrand a Nyslott byly přivtěleny k Rusku. Pak následovala krátká doba klidu, byt i ne naprostého, za které se vláda snažila povznésti zemi alespoň hospodářsky. Nová města byla založena (Tammerfors, Kuopio, Kaskö), jiná nadána výsadami, a založena první válečná škola. Avšak lid, který zatoužil již jednou po národní samostatnosti, nebyl spokojen a když Gustav lid. se znovu zapletl do války s Ruskem (1788 až 1790), stalo se jeho postavení v zemi povážlivým a musil se uchýliti do Švédska. Válka skončila se 14. srpna 1790 mírem ve Värälä, kterou však nenastaly na hranicích země žádné změny.

53

Posledním švédským panovníkem ve Finsku byl Gustav Adolf IV., tvrdošíjný protivník Napoleonův. S počátku se sice zdálo, že v zemi nastane toužený klid, když král Gustav Adolf IV. počal podporovati vědu, umění i obchod. Na počátku jeho vlády byla založena zemědělská společnost a s ní první banka a počato se stavbou nové universitní budovy. Literární a vědecké snahy byly v těch létech velice čilé. Od r. 1771 počaly vycházeti první noviny (švédské), o čtyři roky později založil farář Anders Lizelius podobný list finský, který však za rok zanikl. Roku 1808 překročila však ruská vojska hranice a válka, která se začala úsněšně pro Švédy, skončila pro ně smutně, když finské a švédské vojsko bylo zatlačeno až daleko na sever. 25. března 1809 vzdala se tato armáda přesile a mírem 17. září 1809 postoupilo Švédsko celé Finsko i se souostrovím Aiandským Rusku. Již za války bylo patrno, že Finsko nezůstane švédským a proto lidé neprchali a úředníci zůstali na svých místech a podrobili se nové vrchnosti. Ruské velení pak zakázalo jakékoliv násilnosti na obyvatelstvu a slíbilo náhradu za způsobené škody. Jen město Vasa bylo vypáleno pro podezření, že bylo nápomocno švédským vojskům. Ještě za války zrušil car některá drobná cla, odpustil nedoplatky daní a zásobil zemi obilím a solí, které byly prodávány za stanovené ceny. Avšak o příštím politickém iPostavení Finska nebylo nikterak rozzástupce lidu, ale hodnuto. Car sice pozval do hned na to prohlásil, že přivtělil Finsko na věčné časy k říši ruské. Nicméně svolal znovu na červen 1808 finské stavy do Petrohradu, aby přednesly žádosti o o potřebách země. V březnu 1809 svolán byl sněm do Borgá, na němž byla dosazena státní rada finská, která byla později pojmenována carským senátem pro Finsko. Nejvyšší hlavou státní byl již v prosinci 1808 jmenován generální guvernér Göran Magnus Sprengtporten. Touto změnou ve veřejné správě bylo nutno zříditi nové centrální úřady. Části Finska, které již dříve byly pod panstvím ruským, byly znovu přivtěleny mateřské zemi a podřízené novým finským úřadům. R. 1812 bylo město Helsinki povýšeno na hlavní město Finska a r. 1819 zasedal tam již senát.

Abo

Za vlády cara Mikuláše I. dostala se k veslu reakce. Zavedena přísná censura a zakázáno tisknouti finské noviny a knihy. Senát nebyl svolán, komise pro finské záležitosti v Petrohradě byla rozpuštěna. Nicméně národní myšlenka finská se nedala již zahladit. Eliáš Lönnrot uveřejnil poklady finské lidové poesie, J. W. Snellman započal svou literární činnost, .1. L. Runeberg psal v'i 54

pracoval pilně na poli jazykozpytu atd., atd. Vláda ruská, která viděla v ná-

stenecké básně, M. A. Castren

rodních snahách finských nebezpečí odtrhnutí se Finska od Ruska, pronásledovala krutě všechny pokusy o pozvednutí jazyka finského na jazyk literární. Teprve po smrti cara Mikuláše I. a po míru pařížském (30. března 1856) povolilo toto jho a při své návštěvě ve Finsku 30. července 1863 podepsal Alexandr II. manifest, jímž zaručuje finštině všechna práva a staví ji na roven jazyku doposud užívanému, švédštině. (Viz také stať Helsinki.) 15. září 1863 svolán byl opětně sněm, který byl zahájen carem Alexandrem osobně. Od té doby zaznamenává země veliký rozkvět. Obecné školy byly zakládány, započaté železnice rozšiřovány, pokračováno v regulaci řek, vydán nový církevní zákon, jímž předány církevní záležitosti církevnímu sboru a školy od církve odloučeny. Mnohé finské školy byly založeny a vydržovány ze soukromých fondů, poněvadž jazyková otázka byla ještě stále bolavým místem země i vlády. Za Alexandra III. však byly i tyto školy převzaty do správy státní. Nový trestní zákoník byl vydán, ale protože místy odporoval trestnímu zákoníku ruskému, byl společnou komisí rusko-finskou prohlédnut a teprve 21. dubna 1894 potvrzen a uveřejněn. Z toho je patrno, že Rusko zasahovalo přímo do vnitřních záležitostí finských. Proto byla stálá nespokojenost v zemi, která byla poněkud uklidněna teprve prohlášením cara, že nechce a nebude měniti ničeho na právech a výsadách země, které již byly jím, nebo jeho předchůdci schváleny. První léta vlády cara Mikuláše II. začala rovněž klidně. Ale 1898 počaly se u vlády ruské jeviti snahy poruštiti zemi stále víc a více. Místo generálního guvernéra nebylo až do podzimku 1898 obsazeno, načež byl jmenován správcem země generál Bobrikov. Práva senátu byla omezena a vojenské záležitosti finské byly podřízeny přímo ruskému ministerstvu války. Věci konečně došly tak daleko, že car nepřijal deputaci finských stavů, ani tak zv. Velkou deputaci, která měla caru předložiti Adresu, podepsanou

592.931 měšťanem. Později byla omezena svoboda tisku, jakož i právo spolčovací, úřady i místo guvernéra byly obsazovány výhradně Rusy. 2. dubna 1903 dostal gu-

vernér moc vypovídati nepohodlné osoby do ciziny. Po atentátu na generálního guvernéra Bobrikova, který byl zastřelen Evženem Schaumanem (viz také stať Porvoo), nastala jakási změna k lepšímu v politických poměrech. Avšak teprve jenerální stávkou 1905 dosáhlo se pronikavých změn. Car zrušil mnohá z nařízení, která omezovala svobodu a již v prosinci sešly se poznovu stavy k jednání o novém státním zřízení. První 55

nové volby byly na jaře 1907, ale sněm byl několikráte uprostřed práce rozpuštěn, poněvadž projevoval nespokojenost a ostře kritisoval opatření ruské vlády. 2. června 1908 bylo vydáno nařízení, podle něhož všechna usnesení sněmu musí býti předložena dříve ruské ministerské radě, než budou podána caru k schválení. Roku 1912 byl vydán pro Finsko zákon, podle něhož nabývají všichni přistěhovalí Rusové, i ti, kteří nejsou příslušníky Finska, stejná práva v zemi, jako místní obyvatelé. Když se finští úředníci zdráhali provádět tento zákon, byli pohnáni před ruské soudy a uvězněni. Ani při vypuknutí války 1914 nenastaly ve vnitřních poměrech Finska žádné změny. Teprve, když v Rusku vypukla revoluce, byla všechna opatření vládní zrušena a nová vláda ruská slíbila Finsku úplnou samostatnost. Generální guvernér Seyn byl zajat a odvlečen do Petrohradu. Když pak nabyli bolševici v Rusku moci, prohlásilo se Finsko samostatným státem a bylo vládou rad jako takový uznáno. Nicméně, ruská vojska nechtěla zemi opustiti, nýbrž počala si počínat nevázaně, v čemž byla podporována rudými gardami domácími. Na sněmu otevírala se mezi socialisty a měšťanskými stranami stále větší a větší propast. Konečně socialisté vyhlásili generální stávku, při které došlo k mnohému krveprolití. Koncem ledna 1918 strhli pak socialisté úplně moc na svou stranu. Sněm přerušil svou práci, senát se rozešel, a na jeho místo nastoupili lidoví komisaři. Vláda se uchýlila do Vasy, kdežto jižní část Finska zůstala v moci »rudých«. Zatím sestavil generál Karel Gustav Mannerheim v největším spěchu jakous, takous armádu, se kterou vytáhl proti finským bolševikům, podporovaným vydatně vládou ruskou. S nevalnými silami nebylo však

veliké naděje na vítězství, ačkoliv boje svedené končily většinou šťastně pro vládní armádu. Domácí válka byla by trvala dlouho a byla by vedla jen ke zpustošení země. Proto vyžádala si vláda pomoc z Německa, kde již za války bojovalo mnoho Finů po boku Němců proti Rusku. Počátkem dubna 1918 přistá 1 v Hanko německý generál hrabě R. von der Goltz, dobyl 13. dubna Helsinki a rudou armádu rozprášil. 29. dubna obsadil pak Mannerheim, Viipuri. Tím byla skončena krátká, ale krvavá válka, která si vyžádala na statcích i lidských životech daleko více obětí, než celá válka světová. Sněm sešel se opětně k práci. Pehr Evind Svinhufvud, jenž byl za vlády Mikuláše II., deportován do Sibiře, jmenován byl správcem země. V září 1819 byl hessenský princ Bedřich Karel zvolen za krále finského, odmítl však přijati královskou korunu. V březnu 1919 byly volby do sněmu, ve kterých obdrželi měšťanské 56

strany

litické

120, sociální demokraté 80 mandátů. Změněné po-

poměry, jakož i návrat socialistů do sněmu zajistily republikánům většinu a 17. července 1919 přijalo Finsko republikánskou vládní formu, v jejíž čelo je

volen president na dobu šesti let. Prvním presidentem byl zvolen 25. července 1919 prof. Kaarlo Juho Stáhlberg, jenž se hned ujal svého úřadu. Nynějším presidentem je Lauri Relander, zvolený 17. února 1925. Lauri Relander narodil se 1883 a byl až do své volby za presidenta guvernérem provincie vii-

purské.

(Všechna historická data v této knížce jsou převzata Finland im Anfang des XX. Jahrhundertes, vydané ministerstvem zahraničních záležitostí v Helsinki r. 1919, na kterou odkazuji čtenáře, jenž by se chtěl věnovati podrobnějšímu studiu země.) z knihy

57

\

SLOVÍČKO POSLEDNÍ. V zemi jako je Finsko, která se turisticky teprve nalezne turista rok co rok podstatné změny. Možná, že již za dva roky, nebude tak mnohé v této knížce pravda. Proto prosím všechny turisty dobré vůle, aby se mnou nebo s čs.-finským komitétem v Praze sdělili každý případ, o kterém se domnívají, že by mohl býti zajímavý a měl by býti v event. novém vydání této rozvíjí,

knížky uveden. Tyto doplňky a změny budou uveřejněny se jménem autorovým a patřičně honorovány. Šťastnou

cestu a dobrý vítr! /.

58

/•'.

REJSTŘÍK Abo

(viz Turku)

Ahvenanmaa 31

Aland

31

Alexandr II. 23, 55

Ämmäkoski 20, 38 Analfabeti 11 »Ariadne« 15 Autobusy 18, 34, 43, 44 Bolševické povstání 56

Burgá (viz Porvoo) Boris Gleb 44, 47 Brändö 25

Castren M. A., doc 24, 54 Celní prohlídka 15 Ceskoslovensko-finský komitét 47 Esperanto 48

Hämeenlinna 32, 50

Hangö (viz Hanko)

Hanko 28

Haparanda 44

Helsingfors (viz Helsinki)

Helsinki 8,11,17,22,48,51 Historie 50

Hlášení, povinnost 16

Hudební skladatelé 10 Imatra 34

Ivalo 44, 47

Jazykové poměry 9

Joensuu 43, 48

Kajaani 8, 28, 38 Kajana (viz Kajaani) Kangasala 32 Koli 42, 47 Konsuláty 47 Kuopio 37, 53

Kustö

(viz

jKuusisto)

Kuusisto 31, 51 Ladožské jezero 41 Literatura finská 9

Literatura turistická 46

Lönnrot E. 10, 24, 54

Maarianhamina 31 Mariehamn 31 Matkailijayhdistys Suomen (viz turistický spolek) Měna 45 Monrepos 34 Muhos 40 Naantali 30 Nädendal (viz Naantali) Nurmes 43 Nyslot (viz Savonlinna) Olavinlinna 36 Olofsborg (viz Olavinlinna) Oulu (město) 40, 43, 52 Oulu (řeka) 28, 39 Oulujärvi (v. Oulu, řeka) Papula 34 Petsamo 44, 47 Pitkäjärvi 44 Podnebí 6, 7, 12 Porthan H. G. 30 Porvoo 26, 51, 53, 54 Poštovní sazby 45 Prohibice 6 Průmysl 6, 12 Puijo 37 Půlnoční slunce 6, 43 Punkaharju 36, 37 Relander L. 57 Rovaniemi 43 »Rugen« 15 Runeberg .1. L. 10, 23, 26 59

Saima, jezera 34, 36, 37 Saima, kanál 34

Tornio 44 Turist, spolek 28, .32,41,42, 47 Turistföreningen (viz turist, spolek) Turku 11, 29, 49, 50, 51, 52, 54 Uleáborg ( viz Oulu, město) University 11, 30, 52 Valamo 41 Vallinkoski 35 Viborg (viz Viipuri) Viipuri 9, 11, 33, 49, 51

Sveaborg (v. Suomenlinna)

Vuonislahti 42 Wiborg (viz Viipuri) Zvířena 6 Železnice 7, 13, 45

Savonlinna 36, 37 Schaumans 26, 55 Snellman 24, 54 Sordavala (viz Sortavala) Sortavala 8, 41, 42, 49 Sotkamo 43 Statistika 11 biählberg K. J. 57 Strava 18, 24 Suomenlinna 22, 26 Suursaari 33, 47

Tammerfors (viz Tampere) Tampere 11, 31, 53

Tavastehus 32, 50

60

Vojsko

13

OBSAH. Str.

5 Místo úvodu Finsko, několik hlavních údajů statistických . .11 Kudy do Finska? 14 Zemí tisíce jezer 17 Význačná a turisticky zajímavá místa Finska: A) Helsinki a okolí 22 B) Některé vděčné tury 28 Několik praktických poznámek pro turisty . . 45 Turistický spolek ve Finsku 47 Něco pro Esperantisty 48

........

A konečně kousek historie

Slovíčko Rejstřík

poslední

50 58 59

61

PROJEKT BRDSKÉ STŘELNICE přinesl jedno veliké plus upozornil nejširší kruhy na krásu, bohatství a význam brdských lesů především pro hlavní město Prahu Nejrozsáhlejší komplex lesů, nikoli hájů či lesíků velkoměstské periferie, ale skutečných hvozdů, plných ozdravujících silic, jako plných dalekých a úchvatných rozhledů, rozkošných zákoutí, dumavých ruin i stříbřitých jezírek, protnutých dobrými silnicemi, jež umožňuji právě tak pohodlný poihod ozónu plnou nádherou jako rychlou projížďku nekonečným bohatstvím lesním, přináší neméně krásy očím a duši než zdraví a síly obyvatelům velkoměsta a jejich zesláblým netvům. :

»Z všech hor, co jsem jich zřel, mám nejraději Brdy zpívá ve »Spadalém listí» básník Klášterský a my rozumíme —«

této lásce. Pro vězně kamenného moře pražského znamenají dnes Brdy nejbliií hory, nejbližší hvozd a »plíce* Velké Prahy, její velikolepý nárcdní park . . . Náš sborník

BRDY, JEJICH KRÁSY, POKLADY A

VYZNÁM,

znamená nejen monografii Brd po všech stránkách, ale i turistickou příručku, vedle hrsti belletrie protkané nadto řadou krásných fotografických snímka, ať jest to pohled s Chocholaté skály či zadumavý Valdek, do černých hvozdů dýmající milíř či pohled do bujné květeny brdských pasek, strání i strží, především pak krásná jezírka lesní s dvojicí velikých rybníků padrťských v čele . .

.

SVATOJANSKÉ

PROUDY

ä

POSÄZÄVSKÄ STEZKA PÉČÍ KLUBU

CS. TURISTU.

Sborníčkem, pečlivě redigovaným

od Dra Zdeňka bohatě vypraveným, s orig. obrázkem na obálce (Šcadovské chaloupky na Moráně), s množstvím obrazových příloh na křídovém papíře i map a plánků (s letadla), jmenovitě též nových zdymadel a přehrady štěchovické, dostává se do rukou české veřejnosti dlouho očekávaná monografie dvou zajímavých a krásných krajů naší vlasti, Praze nejbližších. Rada povolaných znalců i spisovatelůbelletristů, v níž nechybí ani Cmeli ani Milena a v níž se čtou vedle jména redaktorova na Vltavě slavná jména E. Chalupný, K. Hromas, F. Sekanina, J. Frankenberger a j., vypořádává se po všech stránkách, dopodrobna, nikoli však na úkor poutavosti, s oběma nejatraktivnějšími body pražského okolí. Zvláště »proudy*, slavné proudy štěchovické, jsou v popředí zájmu, dnes v důsledku »bílého uhlí vltavského*, i technických. Však i národní hospodář rád sáhne po úhledné knize, jež objímá kraj dosud zanedbaný, však s velikou budoucností a dokonce i kulturní historik nalezne tu nejednu zajímavost. Především však turistům, a to nejen pozemním, ale i vodním, veslařům a canoistům, právě jako skautům i trampům stane se tato poučná i veselá kniha stejně nezbytnou jako milou příručkou, jež povede je bezpečně i poutavě podle Vltavy až k Cholínu, podle Sázavy pak od ústí zpět přes lesy Požárské až ke Kamenici. Kraje, s nimiž příručka seznamuje, budí právem pozornost i podnikatelů, především staveb rodinných, vzhledem k čistotě vzduchu a vzácným krajinným půvabům. Všichni tito interesenti, nejen ti, kdož cestuji parníkem, vlakem, cyklisté, automobilisté, veslaři atd., budou nuceni sáhnouti po této krásné knize a neodloží jí bez uspokojení. Tlamicha

a

NOVINKA!

NOVINKA!

Maria: ITÁLIE,

Jar.

úplná cestovní příručka, první toho druhu u nás. Obsahuje popis italských krajů, měst míst, zřícenin, studuje národní povahu italského člověka a podává vývoj ital-

ského

výtvarnictví od dob klasických až do baroku. Má praktické poznámky pro každého turistu, vzorce třínedělních cest, severní, střední, jižní Itálií, čtyřnedělní cestu celou zemí s udáním příjezdů a odjezdů vlaků a přibližně správným rozpočtem.. Kniha provádí cestovatele všemi městy, kde jsou umělecké předměty, má ceník hotelů z poslední doby slovníček, rýsuje konečně lázeňská města a místa italského přímoří, severní jezera, jsou k ní připojeny půdorysy větších měst, mapa celé země a jest příručka úplně způsobilá, aby i začátečník podle

ní samostatně mohl cestovati. měst. 400 stran. Cena Kč 36-— váz. Obsahuje 8 map.a plánů

Čítá přes

Podrobná mapa okolí pražského. Měřítko 1 : 75.000. (4 listy ä 9. Kč, podlep. a 15.— Kč. Obsah: Berounsko, Brandýsko, Kladensko, Posázaví —

I

ŠUMAVA. Generální mapa

značených cest turistických českých bavorských.

Měřítko 1 200.000.

a

Cena Kč 13.—.

:

MAPA ŠUMAVY.

KRÁLOVSKÝ Měřítko 1 50.300. Cena Kč 8—.

(ŽELEZNORUDSKO.

-

HVOZD.)

:

Mapa okolí pražského. Kreslil JÁN SRP. S přílohou: Polodenní a celodenní

výlety po Okolí pražském.

Kč 6.—. Veškerou turistickou a cestovní literaturu 'tríá há skladě: KNIHKUPECTVÍ NAKLADATEL. DRUŽSTVA MAJE, čes. akc. spol, PRAHA /., Perlová id. č. 9Cena

í

„K BALTU". Knížka Dr. J. S, Procházky »K Baltu

vzala si za úkol poskytnouti těm, kteří od nás chtějí navštívili oblíbená lázeňská neb turistická místa na Baltu, průvodce v rouše českém, který by je upozornil na vše, čeho k návštěvě Baltu třeba věděti, ať turistovi, ať lázeňskému hostu. Knížka obsahuje poznámky o kraji a přírodě, o řeči domácího obyvatelstva, důkladnou kapitolu o plavectví a rybářství, spoje lodní a železniční, seznam hotelů ve všech větších městech, úplný seznam lázní, praktické pokyny pro pobyt v lázních i stručné vylíčení všech turisticky zajímavých a pamětihodných míst německého pobřeží Baltu. Před válkou byly baltické lázně od nás četně navštěvovány a byly lázně, kde jsme se každoročně mohli setkati s vynikajícími osobami českého veřejného života {zemř. ministr Pacák, red. Anýž a ,]•) a také v prvých letech poválečných byl Balt našimi hosty hojně vyhledáván. Dnes, kdy kruhy interesované na německém cizineckém ruchu provedly snížení cen, bude Balt i pro naše publikum tím, čím býval místem příjemného pobytu a osvěžení. ,

—

—

Kč 15.—.