ne 13. 7. Brno - Muzak: BLOODY PHOENIX (USA), VOETSEK (USA), SEE YOU IN HELL, CORE BASTARDS SCHRIST (Austrálie), čt 7. 8. Brno — zkušebna SYIH: PIS CE PO OBRNĚ SOTATILA (Rakousko/Finsko), RU
st 13. 8. Brno - zkušebna SYIH: KISS THE BOTTLE (Francie), FACE UP TO IT! (Francie)
pá 5. 9. Brn o — Yac ht: VIV ISIC K (Ja pon sko ), GR IDE , DE ZIN FEK CE , SE E YO U IN HE LL, CLIMAX, LAST CALL FOR PEA CE
M (Brazílie), LYCANTHROPHY, pá 3. 10. Brno — Yacht: ARMAGEDO + další ZEMĚŽLUČ, EVIDENCE SMRTI čt 6. 11. Brno - ???: YAKUZA HO RROR (Španělsko) + další L. 6 prosinec: KILLED BY BRNO VO
1
#5
tickým poselstvím, nová punková krev zVysočiny: www.bandzone.cz/rucepoobrne. Začátek koncertu www.bandzone.cz/rucepoobrne v19:30! Rozhovor zPISSCHRIST je přeložen a zkompilován ze dvou různých rozhovorů, co vyšly vr. 2007 — zMaximum RocknRollu č. 288 a Profane Existence č. 52-53. Můžete se představit? Jméno, věk, nástroj? Tim: d-beat, 27 let, Yeap: hrdelní křeče, 26 let, Dave: motorová pila, 25 let, James: basa, doprovodné hrdelní křeče, 29 let. Kdy jste se dali dohromady? Znali jste se předtím? A jak se zformovala dnešní sestava PISSCHRIST? Yeap: No, všichni jsme bydleli ve stejném baráku — ve skladišti Pink Palace. Kromě toho, že to bylo místo kbydlení, jsme tu měli i zkušebnu a ve vstupní hale jsme organizovali punkové koncerty a různé benefiční akce. Takže ano, byli jsme předtím všichni kámoši a dělali jsme spolu koncerty, organizovali turné pro jiné kapely atd. Kapelu rozjeli Tim, Dave a James vr. 2003, já jsem se přidal jako poslední, protože jsem byl vté době zrovna na cestách. Měli vymyšlených pár skladeb a potřebovali zpěváka, takže mě oslovili. Základní myšlenka kapely je od začátku jednoduchá: hrát hlasitý, zkreslený, surový švédský hardcore! Dva měsíce po založení kapely jsme nahráli demo. Tim: PISSCHRIST je v podstatě boční projekt, který se vymknul kontrole. Chtěl jsem hrát mnohem hrubější sračku než vpředchozích kapelách, ale předtím jsem na to neměl čas a stejně tak ostatní měli své projekty, ale nakonec se to nějak povedlo. Zorganizovat tuhle kapelu není tak těžké a hraní vní je sranda. Když hodím na gramofon desku PISSCHRIST, tak slyším vlivy starého švédského d-beat kangu namixovaného sprvotřídním japonským hardcore typu BASTARD nebo NIGHTMARE, souhlasili byste? Jsou vAustrálii nějaké další d-beatové kapely? Yeap: Řekl bych, že nás určitě inspiruje spousta kapel ze Švédska a zJaponska. Takže se to přirozeně odráží při vymýšlení našich skladeb. Pro mně je PISSCHRIST něco jako pocta všem našim oblíbeným kapelám! Dave: Jasně, zAustrálie je spousta skvělých kapel, ale pokud jde o d-beat, musíme hledat inspiraci jinde. Texty PISSCHRIST jsou psané vhodně zjednodušeném stylu DISCHARGE-rýmovánek, myslíte si že takto můžete jednoduše a jasně sdělit to, co chcete nebo je to takto psané spíš za účelem zůstat věrni stylu? Máte pár skladeb i vjiném jazyce než angličtina, jak ktomu došlo?
Zkušebna SYIH, čtvrtek 7. srpna, na 100% bude kruté horko (jako vždy, když děláme v létě koncerty ve zkušebně) a uvnitř budou před namačkaným davem propocených těl bušit do nástrojů PISSCHRIST z australského Melbourne! Tento zběsilý raw punkový nálet od protinožců už se v našich zeměpisných šířkách ukázal před dvěma lety a rozsekal vše, co se mu připletlo do cesty - zkombinujte surovost švédských kapel 80. let (MOB 47, TOTALITÄR, CRUDE SS, ANTI-CIMEX, BOMBANFALL...) s energií a nasazením japonských kapel jako FRAMTID, DISCLOSE nebo GLOOM a máte PISSCHRIST! Po jihovýchodo-asijském, americkém, japonském, mexickém a jednom evropském turné přijíždějí letos v létě do našich končin podruhé (kromě Brna hráli/hrají taky na Obscene Festu, v Praze a v Rožnově) — více dole vrozhovoru anebo na www.myspace.com/dbeatholocaust. Společníky na evropském výletě jsou jim SOTATILA SOTATILA, vídeňsko-finská, 100% autentická pocta starým finským punkovým spolkům počátku 80. let, v Brně už poněkolikáté, tuhle sympatickou partu složenou z lidí z RUIDOSA INMUNDICIA, RIISTETYT, TURUN TAUTTI nebo DRESCHFLEGEL určitě nemusíme víc představovat - www.myspace.com/sotatila www.myspace.com/sotatila. A jako třetí kapela zahrají RUCE PO OBRNĚ z Jihlavy - divoký hardcore/punkový výsyp se silným DIY/poli-
2
Yeap: Já píšu texty vmalajštině. Sangličtinou většinou zápolím, jde-li o psaní a čtení. Někdy je jednodušší mixovat angličtinu a malajštinu dohromady. Texty psané vmém původním jazyce většinou vycházejí ze zkušeností, které jsem měl doma vMalajsii. Vaše desky vycházejí vperfektní grafické úpravě, která přesně souzní svaší hudbou a hodně vychází zklasické punkové grafiky. Kdo vám dělá grafiku a jak moc je pro vás důležité používat tradiční punkový styl? Yeap: Naše grafické motivy mají na svědomí tři lidi: Kenji Terror zIndonésie, Steve zVISIONS OF WAR a já! Dělám všechny podklady na našich deskách. Snažím se u toho vynechávat počítač a namísto toho preferuju metodu „vystřihni a nalep“. Vypadá to líp a má to osobitější kouzlo. Mám vystudovanou vizuální animaci, takže hodně oceňuju, když si kapely dávají na grafice skutečně záležet! Australská scéna byla až donedávna od zbytku světa celkem izolovaná, čím se to poslední dobou trochu změnilo? Jaké jsou další dobré kapely, labely, fanziny zAustrálie? Dave: Řekl bych, že se to trochu změnilo díky tomu, že víc aktivních nadšenců odtud začalo komunikovat slidma ze zámoří, měnit desky atd. Austrálie se taky začala otevírat pro turné cizích kapel, byli tady třeba LIMPWRIST, REGULATIONS, PACK nebo KYKLOOPIEN SUKUPUUTTO. Bohužel nám tu chybí místní kapely, co by vydržely hrát dýl, vydávaly by desky, jezdily turné atd. Pár jmén: ABC WEAPONS, MASSTRAUMA, DRAFT DOGGER (už nehrají), VAE VICTUS (jeli turné po Evropě) a má další kapela STRAIGHTJACKET NATION. Endless Blockades je skvělý aktivní label. Fanziny na papíře, co stojí za zmínku, jsou např. Distort (ten je úžasný!), Cut Sick a Usvthem. Zasáhlo „globální tažení proti teroru“ i Austrálii a jihovýchodní Asii? Vroce 2002 došlo na Bali kteroristickému útoku, vedlo to ke zpřísnění bezpečnostních opatření? Yeap: Ano, Austrálie je skutečně paranoidní zemí, pokud jde o tohle. Vláda se neustále snaží odrazovat uprchlíky zjiných zemí a imigrační procedury jsou stále přísnější. Já sám mívám kvůli tomu, že jsem Malajec, někdy problémy scelníky a imigračními úředníky. Loni byl tady vMelbourne velký zátah ve čtvrti obývané přistěhovalci zBlízkého východu a několik Muslimů bylo zatčeno bez jakéhokoliv zdůvodnění. Všimli jste si nějakých velkých rozdílů mezi koncerty, které jste hráli během svých evropských a asijských turné a mezi těmi, co hrajete doma vAustrálii? Yeap: Myslím, že máme velké štěstí vtom, že odezva na našich koncertech je všude šílená! Jediným rozdílem je to, že na koncerty vEvropě a vjihovýchodní Asii chodí mnohem víc lidí. VAsii není ve scéně moc holek (ale pomalu se to mění) ve srovnání se zbytkem světa. Myslím, že energie a zapojení lidí na koncertech jsou všude stejné, vAustrílii možná víc zpívají skapelou. Když jsme hráli vNěmecku vPotsdami, tak
Loffy, zpěvák CYNESS, vyběhl na pódium a zazpíval snáma jednu skladbu vmalajštině, text si pro jistotu napsal na ruku, kdyby na něj zapomněl. Vzpomínám taky na to, jak ve francouzském St. Etienne na koncertě týpek, co měl jen jednu nohu, odhodil berle a vletěl řádit do mosh-pitu, hahahaha! James: Většina koncertů vEvropě byla ve velkých squatech, to je něco, co vAustrálii nemáme. Bylo skvělé vidět na těchto místech jejich historii — zplakátů na zdech a vůbec celkově. Plus samozřejmě ty úžasný jídla pro kapely a taky je vEvropě lepší pivo, i když většinou teplé (byli jsme tam vlétě 2006, což bylo jedno zvůbec nejteplejších období na kontinentě). A všude jsou spousty dister. Publikum vjihovýchodní Asii je zase maximálně entuziastické, bylo úžasné hrát vMalajsii pro 1500 lidí a to nám pak řekli, že to byl spíš ten menší koncert! A lidi tam byli nadšení ztoho, že můžou potkat cizí kapelu na turné, byli přátelští, bavili se snáma, společně jsme jedli a pili, bylo to fantastické. VThajsku jsme hráli vnočním klubu na otáčivém pódiu, to asi vAustrálii nezopakujeme. A zase — všude spousta dister, což je něco, co se u nás taky často nevidí. Yeap: Hodně mě vEvropě inspirovalo to, když jsem viděl, jak tam mají lidi zorganizovaná místa ke koncertům a jak se starají o kapely, co jsou na turné (jídlo, místo na spaní, spousta alkoholu). Bylo to pro nás fajn, když jsme hráli každý den, přijet vždycky na nové místo a tam dostat dobré jídlo, pití, potkat příjemné lidi a dostat slušné místo ke spaní. Když jsme dřív dělávali koncerty vPink Palace, tak jsme nikdy tak zorganizovaní nebyli. Až se vrátím zdalšího turné domů, tak začnu určitě věnovat mnohem víc energie tomu, aby tady začalo fungovat koncertní místo, co bude lépe podporovat kapely na turné. Podle vašich textů to vypadá, že jste všichni vegani nebo vegetariáni, měli jste stím při svých cestách po světě nějaké problémy? Objevili jste na turné nějaké bezmasé delikatesy? Yeap: Kromě mně jsou všichni vkapele vegani, já jsem vegetarián. Myslím, že Indonésie vtomhle vede, je to tam totální tempeh a tofu teror! Silnice tam lemují stánky, co prodávají ogrilované plněné tofu a tempeh! Nebo kokosovou rýži schilli omáčkou a smaženým tempehem! Malajsi má zase několik skvělých restaurací simitacemi masa. Slyšel jsem, že vUSA se dá taky kvalitně najíst... těším se! Dave: Jídla, o kterých mluvil Yeap, jsou nejlepší. Všude po Jihovýchodní Asii to bylo sveganským jídlem super, snad kromě Thajska, protože tam do všeho dávají omáčku zryb a taky se tam neprodává tolik jídel přímo na ulici jako jinde, ale i tam jsou úžasné restaurace sbezmasým jídlem. Jakou desku jste měli na svém gramofonu naposledy? Yeap: BASTARD „Wind Of Pain“ LP James: UART PUNK „81-83“ demo and live LP Tim: COP ON FIRE/VISIONS OF WAR split LP Dave: TOTALITAR „Vi Ar Eliten“ EP
3
Ve středu 13. srpna, ani ne týden po PISSCHRIST, jdeme hned do dalšího koncertu na zkušebně - hrát budou dvě kapely z francouzského Bordeaux, kapely složené z veteránů místní scény a hlavně kapely, co to na živo rozhodně rozbalí hustým způsobem! FACE UP TO IT! je partička energických old school thrash punx, co sypou „neprofesionální“, nadšený hardcore/thrash bordel jaký hrávali v 80. letech britští HERESY nebo italští INDIGESTI. V podání Francouzů pak se skvělými texty hned v několika jazycích na témata jako zahrádkaření, cestování, proti cigaretám nebo na téma DIY hardcore. Za sebou mají dva split singly (s americkými MELEE a japonskými CRUCIAL SECTION) a na turné už budou mít s sebou snad i LP. Basák Eric hrával v legendární fastcore mlátičce ÖPSTAND, zpěvák Fabien zpíval v dalším fastcoru JEAN SEBERG a hyperaktivní bubeník Luc tluče do bubnů v GASMASK TERROR (kteří loni rozbombardovali Yacht na prach!), dělá skvělý label Ratbone Records a většina lidí z kapely je zapojená do organizování koncertů v rodném Bordeaux. Koukněte na stránky: www.futi.free.fr. O druhé kapele večera, KISS THE BOTTLE BOTTLE, se toho ví míň, taky proto, že je o hodně mladší, spokojme se tedy se dvěma základními informacemi: KISS THE BOTTLE hrají naprosto věrný emo/hardcore klasické francouzské školy (žádné komerční MTV ubrečeniny!) a členové kapely od ranných 90. let až dodnes hrávali ve spolcích jako UNDONE, FINGERPRINT, ALCATRAZ, PEU ETRE nebo AMANDA WOODWARD. Christopher Mora z KISS THE BOTTLE provozuje už léta label Stonehenge Records patřící k naprosto základním stavebním kamenům franouzské scény politického emo-hardcore-punku. Koukněte na stránky: www.stonehengerecords.com/kissthebottle www.stonehengerecords.com/kissthebottle. Vstupné bude dobrovolné (všechno jde kapelám, tak nebuïte lakomí!), start ve 20:00, konec okolo půl desáté. A tady je rozhovor s FACE UP TO IT!, přeložený z Profane Existence č. 55: Jak, kdy a proč jste se dali dohromady? Nemohli jste si vybrat lepší skladbu od HERESY pro název kapely? Luc: Dali jsme se dohromady koncem léta 1999. V té době jsme tady měli něco jako úpadek místní scény, když se většina známějších lokálních kapel rozpadla (ÖPSTAND, JEAN SEBERG...) a návštěvnost na koncertech dramaticky poklesla. Chtěli jsme udržet hardcore naživu a rozjet kapelu úplně z ničeho, protože nikdo z nás tehdy neuměl na nic hrát, kromě našeho tehdejšího kytaristy. Název kapely stojí tak trochu za hovno, ale vznikl tak, že jsem spolu s Erikem seděl v pokoji, poslouchali jsme desky a snažili se vymyslet pro kapelu jméno. Vyndal jsem ze sbírky LP „Face Up To It!“ a bylo to vyřešené. Když se na to podívám zpětně, tak „Never Healed“ nebo „Cornered Rat“ by znělo líp. Na názvy „Genocide“, „Nausea“ nebo „Consume“ je už pro nás bohužel pozdě. Jezdí všichni z kapely na skejtu? Jaký styl preferujete? Kdo skejtuje z kapely nejlíp a na které triky jste nejvíc hrdí? Luc: Fabien (zpěv) a já jezdíme nebo lépe řečeno, jezdívali jsme. Já už mám po třicítce a obávám se, že moje staré kosti už neunesou bolest z pádů. Teï už jezdím na svém starém skejtu tak maximálně do zelinářství, haha. Můj hlavní trik byl „backside wallride“, trvalo mi dlouho, než jsem se to naučil, ale dnes už jsem expert. Taky jsem měl rád „no complys“ a „footplants“. Jinak mám rád rychlou jízdu, ne technické skejtování... musí to být rychle a nahlas.
Musel jsem se smát, když jsem slyšel vaší skladbu „Kutabare“, která je poctou japonským HC kapelám, připomněla mi ROSE ROSE a jejich desku „Mosh Of Ass“. Jaká je desítka vašich nejoblíbenějších japonských desek a proč? A na jaké nejbizardnější názvy japonských skladeb v legrační angličtině si vzpomenete? Luc: Řekl bych, že v kapele miluju japonský hardcore jen já, kromě Gaspa, který je fandou CORRUPTED. Tady je můj momentální top 10, bez pořadí: BASTARD „Wind Of Pain“ LP, GISM „Detestation“ LP, POISON „Kick Rock“ LP, GAUZE „Equalizing Distort“ LP, WARHEAD „Cry Of Truth“ EP, JUDGEMENT - prvních několik singlů, DEATH SIDE - obě pozdější EP, S.O.B. „Leave Me Alone“ EP... ufff... OUTO, NIGHTMARE, HUMAN ARTS, THE EXECUTE, CRUDE, PAINTBOX, ROCKY AND THE SWEDEN... je jich spousta. A zítra bych mohl napsat samozřejmě zas jinej seznam! Nedávno mě nadchlo poslední LP CROW „Bloody Tear“ - jedna z nejlepších japonských desek za poslední roky. Taky mám místo v srdci pro hlučné crustové kapely jako DISCLOSE, FRAMTID, GLOOM, CROW, S.D.S., HAKUCHI, CONFUSE, GAI atd. Některé z mých nejoblíbenějších japonských názvů skladeb jsou: „Mother Bicycle With Dream“ (DASTON), „Children Fuck Off“ (GAUZE), „Muss Communication And TV Fuck Off“ (PILEDRIVER), „Noise For Moblish“ (GLOOM), „No Fight No Get“ (D.S.B.)... to jsou názvy za všechny prachy. Naše skladba „Kutabare“ byla
4
totální poctou právě tomuhle, protože nikdo z nás japonsky neumí a jen jsme poskládali různý slova dohromady. Rodilý Japonec by ten text označil za praštěný a nesmyslný. Teï pár otázek na téma životního prostředí, které považuju za důležité a vy asi taky, soudě podle skladby „Mother(earth)fucker“. Je ve Francii obecně zájem o ochranu přírody? Snaží se vláda s těmito problémy něco dělat nebo jen strká hlavu do písku? Luc: Pokud jde o téma ekologie, tak bych řekl, že Francouzi jsou v tomhle hodně, hodně pozadu. Mnohem víc pozadu než např. v některých zemích na severu Evropy jako je Německo nebo Holandsko nebo Skandinávie. Vláda na to samozřejmě kašle. Dokud to bude tak, že ekologické témata vedou ke zpomalování kapitalistické expanze a vydělávání peněz, tak se nic podstatného v tomto směru nestane. Je na nás, aby jsme ukázali, že nám o to jde. Fabien: Ve Francii konzumujeme tuhle planetu čtyřmi hlavními způsoby. Především skrz nekontrolovatelný rozvoj městské zástavby, kdy stavíme větší a větší města (i když v nich žije míň lidí) a to na místě přírody nebo úrodné zemědělské půdy. A stavíme je tak, že čím dál tím víc potřebujeme auta, aby jsme se dostali z jednoho místa na druhé. Zadruhé příliš plýtváme. Jen málo se toho dělá pro recyklaci a pro zredukování obalů a plastů a dalších sraček. Tady to všechno začíná. Zatřetí používáme jadernou energii, která sice oproti starým tepelným elektrárnám míň znečišŅuje, ale je zároveň nebezpečnější (havárie, jaderný odpad). Hrajeme si s ohněm. A je to ta nejvíc „diktátorská“ forma získávání energie, protože se o ní nevede žádná veřejná debata. Rozhodl o tom stát a není cesta zpátky. A přitom je to všechno velká lež, že tyhle elektrárny tak nutně potřebujeme, když se pak energie z nich prodává do Španělska, Německa, Itálie, Švýcarska... Argumentují, že je potřeba stavět další elektrárny, ale je to jen záminka pro to, aby mohli víc prodávat do zahraničí. A utrácí se na to víc a víc peněz. Přál bych si, aby se každé Euro investované do jaderné energie dávalo na obnovitelné zdroje. To by byl taky jen začátek. Větrná energie,
slolární panely, biomasa... všechny tyhle projekty jsou jen na počátku... Za čtvrté nakupování zbytečností je pořád na stejné úrovni. Nikoho nezajímá, odkud ty produkty pocházejí, podmínky, za kterých se vyrábějí, jak se sem dovážejí. A nikomu se nechce platit o trochu víc za to, aby se tyhle podmínky zlepšily. A co vaše běžné každodenní fungování? Snažíte se žít s co nejmenším dopadem na Zemi a pokud ano, tak jak? Co by mohlo inspirovat ostatní? Luc: Nemám auto (no, zrovna jsme společně s pár kámoši koupili kolektivně dodávku), jezdím na kole/na skejtu, nekouřím, nejím maso, snažím se recyklovat odpad jak to jen jde... Myslím, že tyhle maličkosti pomáhají aspoň trochu snižovat znečištění, ale zároveň vím, že v tom mám skoro tu samou vinu jako jakýkoliv jiný obyvatel bohatého západního světa. Všichni v kapele jezdíme co nejvíc na kole. Je to naprosto jasná a chytrá věc, když bydlíš ve městě, ale přesto spousta lidí jezdí pořád jen autem. Fabien: Nemůžu říct, že bych žil úplně ekologicky. Jezdím autem do práce, mám dům, dítě, několik počítačů... Ale snažím se recyklovat co to jen jde (papír, kovy, plasty...), skoro 80% odpadu zrecykluju. Sbíráme dešŅovou vodu na zalévání zahrady a na splachování. Žiju ve městě, tak můžu naštěstí co nejvíc jezdit na kole, i když s dítětem to není vždy snadné... A konečně, ale ne nakonec, jsme 15 let vegetarián, což je pro planetu rozhodně pozitivní. Snažím se nejíst pořád dokola jen pizzu nebo zmražené jídla, ale kupovat si čerstvé věci z ekologického zemědělství. Jinak moje zaměstnání je krajinný architekt, navrhuju zákazníkům a jejich architektům kam vysázet stromy a zeleň, ale když jsou na tom finančně nahnutě, tak jako první omezují právě tohle. Na evropském trhu můžeš vidět neuvěřitelné věci. Já pracuju většinu času v Bordeaux a většina stromů se sem dováží z Itálie, Španělska, Holandska, protože je to levnější! Stačí si jen představit, kolik to znamená kamionů na dálnicích - a to mluvíme jen o zahradničení! Někteří v kapele pijí a někteří ne. Asi to nezpůsobuje žádné problémy? Luc: Vůbec ne. Vypíječi v kapele nejsou typickými alko-punx, ze kterých by táhlo pivo a zvratky, takže alkohol nikdy nestojí v cestě našemu fungování. Nikdo z nás nekouří a to je taky fajn. Fabien: Já a kytarista jsem opileckým problémem... ale myslím, že je fajn, že nepijeme tak moc a tak často. Neobrátíme do sebe flašku na každé zkoušce a neblijeme po každém koncertě. Alkohol je fajn, když se potkáme s jinýma kapelama a k odbourání stresu. Co vás drží v DIY hardcore/punkové scéně? Luc: Už v tom jedu tak dlouho, že bych jinak žít asi ani neuměl. Je mi 33, nedovedu si představit, že bych se zbavil svých desek DISCHARGE a začal žít „normální“ život s kariérou atd. Jsem v tom do konce života... Určitě jsem řadu věcí za ta léta přehodnotil oproti tomu, když mi bylo 18 a o něčem už nejsem tak silně přesvědčenej jako kdysi. Asi jsem víc realističtější, starší... je těžké zůstat na 100% aktivní, když čas ubíhá - někdy musíš dělat kompromisy. Ale jasně, aspoň malá naděje a víra v lidský druh je tím, co mě každý den vytáhne z postele. A zvuk surového hardcore punku mě nikdy neomrzí.
5
Po FRAMTID, NK6/DUDMAN a D.S.B. bude koncert VIVISICK v pátek 5. září vpořadí už pátou návštěvou ze země vycházejícího slunce na prohnilých prknech Yachtu a to během pouhého cca jednoho roku! Tokijská squadra VIVISICK smaží už od pol. 90. let nekompromisní thrashcore se 100% nasazením a energií a úderností /hitovostí refrénů klasických kapel japonské punkové historie jako SYSTEMATIC DEATH, OUTO nebo GAUZE a na své poslední nahrávce (debutní LP/CD „Respect And Hate“ — evropská verze vychází během léta u nás na Insane Society) pak navíc ještě se solidní dávkou punk rockové chytlavosti. Narozdíl od většiny svých souputníků už VIVISICK procestovali půl světa - za sebou mají turné po Brazílii, Malajsii, Filipínách, Indonésii, USA, několik japonských turné (jedno společně s 9 SHOCKS TERROR) a nyní přilétají poprvé do Evropy a to jen na čtyři koncerty ve společnosti SEE YOU IN HELL: 4. 9. Vídeň — Tuwi (+ RUIDOSA INMUNDICIA), 5. 9. Brno, 6. 9. Hradec Králové — Play Fast Or Dont Fest (tady bez SYIH) a 7. 9. Praha — 007 (+ HJERTESTOP a NIGHT FEVER zDánska, pozor — začátek v19:00/konec ve 22:00 přesně!). Tihle zběsilci z Tokia jsou na pódiu podle spousty žijících svědků jednou znejlepších kapel, které můžete v tomto stylu vidět a slyšet - no, přesvědčte se začátkem září sami! Tady jsou odkazy na stránky kapely: www.myspace.com/vivisick nebo http://vivisick.shoute n.jp. n.jp Společnost budou Japoncům dělat vBrně kromě SEE YOU IN HELL (www.m www.mys pace.com yspace.co m/seeyou /seeyouin inhellthra hellthrash sh) ještě dvě provařené jihočeské úderky GRIDE (vskutku netřeba představovat, zbrusu nové LP/CD venku během léta taktéž u Insane Society — www.gride.wz.cz nebo www.myspace.com/gridecore) a DEZINFE KCE (těžkotonážní hardcore/punkový útok zČ. Budějovic, loni to vBrně na poslední chvíli nevyšlo, tentokrát snad zůstanou sportovní výkony a alkohol stranou a bubeník si žádnou končetinu nezlomí — www.myspace.com/dezinfekcegang egang), okovaná punk as fuck kanonáda od Prahy pod názvem CLIMAX ( www.my space.co m/climax punx punx) a na úvod brněnská záležitos t LAST CALL FOR PEACE (www.lastcallforpeace.wz.cz) hrající syrový, procítěný hardcore/punk. Stačí? Zbývá ještě dodat, že koncert na Yachtu začne v19:30 přesně (vstupné bude do 19:30 o 20 Kč levnější, potom dražší a vybírat se bude až do konce) a tady je rozhovor přeložený zčásti z Maximum RocknRollu č. 290 a zčásti ze Short, Fast And Loud č. 15 — odpovídají Yuki (basa), Sunao (zpěv) a Ono (kytara).
Začali jste hrát vr. 1996, sjakýma kapelama jste tehdy vTokiu koncertovali? Yuki: Jasně, začali jsme vroce 1996, ale až o rok později jsme se pustili naplno do koncertování, tehdy to byly hlavně kapely jako FUCK ON THE BEACH, CHARM a EXCLAIM, se kterýma jsme nejvíc hráli. Vzačátcích jste často vystupovali na koncertech „Tokyo Fast Night“, které organizovali FUCK ON THE BEACH, pomohlo vám to? Yuki: Ano, jistě, dalo nám to možnost potkat se
srůznýma kapelama, ale nebylo to tak, že by nám to nějak zvlášŅ pomohlo. Jeli jsme si po své linii a tehdy to nebylo tak striktně oddělené jako dnes. Hrávali jsme skapelama nejrůznějších stylů jako melodický punk, power violence, psychobilly, hardcore a až časem jsme se začali potkávat víc skapelama čistě našeho stylu. Tehdy to nebylo jako „Hej, budeme hrát jen a pouze shardcore kapelama“. Když jste začínali, tak jste měli texty vangličtině a teï zpíváte japonsky, proč ta změna? Sunao: Na prvním singlu jsem zpíval jednoduchou
6
angličtinou. Jednak to tak chtěl náš původní kytarist a a pak jsem ještě neuměl nacpat japonské texty do hardcore hudby tak, aby to neznělo jako pitomost, haha. Ale po druhé singlu jsem začal kombinovat běžně užívané anglické výrazy sjaponštinou a časem jsme začali mít víc a víc textů japonsky. Pro mně je to tak přirozenější a líp se mi vyjadřuje to, co mám na jazyku. Slova jsou důležitá pro komunikaci a jejich smysl je pro mně důležitý. Yuki: Když vydávám e nahrávk y vcizině tak vždycky sanglickými překlady. Ale když je to vJaponsku, třeba na Dan-Doh Records, který nedistribuuje desky ven, tak tam necháváme jen japonské texty. A když hrajete mimo Japons ko, tak na koncertech rozdáváte texty? Sunao: Ne, to neděláme. Samozřejmě, že jsou texty důležité, ale naživo chceme vyjádřit a spolu spublikem sdílet ne smysl jednotlivých slov, ale spíš ducha a energii živého koncertu. Myslím, že to je pro mně důležitější, tohle a spojení mezi námi a lidmi, co na koncert přišli. Proto taky často zpíváš přímo mezi lidma? Sunao: Je to jen takový nápad, když koncertujeme, je to jeden ze způsobů, jak líp komunikovat, je to pro mně jednodušší, když jsem uprostřed davu. Na pódiu je to někdy moc daleko klidem a takhle to můžu prožít mnohem intenzivněji. Snažím se co nejvíc rozjet atmosféru na koncertě, ale nedělám to tak vždycky, záleží, kde hrajeme. Sunao, zjaké rodiny pocházíš? Sunao: Můj otec je Japonec a matka je zIndie. Narodil jsem se a vyrostl vJaponsku. Dnes už to tady není tak výjimečné být míšencem, ale během mého dětství jsem moc cizinců neznal. Vždycky jsem věřil tomu, že jsem Japonec, ale společnost to kvůli svým stereotypům ne vždy akceptovala, takže jsem toho měl kolikrát už plné zuby. Když jsem pak ke konci svých teenagerských let objevil punk rock, tak jsem se od této „půl na půl“ schizofrenie osvobodil a začal se na sebe dívat především jako na lidskou bytost bez ohledu na původ a upevnil si tak svou vlastní identitu. Jinak ale samozřejmě Japonsko miluju a vždycky se zajímám o spoustu místních záležitostí. Jak se vám povedlo zorganiz ovat turné po Jihovýchodní Asii? Yuki: Nejdřív jsem skoro vtu samou dobu dostal dva e-maily — jeden od indonés ké kapely MORTAL COMBAT a druhý od singapůrské kapely CARBURATOR DUNG, obě nám nabídly, že můžeme přijet, kdykoliv budeme chtít, na to jsme odepsali: „Ano!“ Časem jsme začali dostávat víc nabídek zjihovýchodní Asie a sice nám trvalo měsíc, než jsme dali turné dohrom ady, ale nakonec to byla spousta skvělé zábavy. Překvapilo vás, že vás tam tolik lidí znalo?
Yuki: Reakce publika byly tak půl na půl. Většina lidí nás vůbec předtím neznala vůbec, ale na některých místech to byl totální odvaz, zatímco jinde to bylo jen ticho. Ale celkově byla odezva naprosto upřímná a aŅ už při našem hraní lidi šíleli anebo ne, tak se knám všude chovali velice férově. Předpokládám, že společné brazilské turné sHELLNATION a MUKEKA DI RATO muselo být úžasné! Ono: Jasně, to bylo vkvětnu 2004. Hráli jsme 8 koncertů, bylo to skvělé. Je to nebezpečné místo na turné? Měli jste nějaké problémy? Yuki: Naši japonští kámoši nám před turné říkali, že to je nebezpečná země, ale my jsme byli většinu času společně sMUKEKA DI RATO a dalšími brazilskými přáteli, takže to nám hodně pomohlo. A co se stalo, když se jednou vBrazílii Ono napil vody zkohoutku? Yuki: Hahaha! Ono říkal, že se napil, když si čistil zuby. Dostal pak strašnou bolest břicha a málem jsme museli zrušit kvůli tomu následující koncert, ale jedna kurevsky silná medicína, která vJaponsku dokáže vyléčit i sexuální choroby, ho zachránila. Ne jen Ono, ale všichni jsme chytli vBrazílii bolesti břicha. My, slabí Japonci, stím máme vcizině problém vždycky, proto sebou vozíme tyhle léky!
7
Když jste byli na turné po USA, tak co myslíte — je to jednodušší mít punkovou kapelu vAmerice než vJaponsku? Sunao: Nevím. Myslím, že je to vobou zemích rozdílné, protože prostředí je tam rozdílné a nemůžeme to jen tak srovnávat. Ale mně fascinuje a zajímá to, jakým způsobem organizují americké kapely DIY koncerty a závidím jim to. Myslím, že takhle je to to pravé vyjádření ducha hardcore. Ve Státech jsou koncerty u lidí doma, ve squatech a různých dalších místech, že? VJaponsku je to skoro nemožné a i když by jsme něco takového zkoušeli, stejně by nás to stálo spoustu peněz. Taky se snažíme hrát na místech, kde by to moc nestálo, ale je to dost těžké. Pokoušíme se o to. Na druhou stranu je taky fajn hrát a sledovat koncerty vklubech, kde je zajištěna naprosto kvalitní aparatura tak jako u nás. Vkaždé zemi jsou různé způsoby, jak dělat koncerty a myslím, že tak je to fajn. Věřím vto, že skrz odlišnost může vznikat originalita. Myslíš, že tyhle kulturní rozdíly se promítají i do punkové scény? Sunao: Jasně, sice existuje něco jako DIY hardcore etika nebo soubor pravidel po celém světě jako „hardcore musí být takhle nebo takhle... blablabla“ a někdy to vypadá, že když přesně podle toho nehraješ, tak pak tvoje názory nemají váhu. Ale každá země je jiná, má různou historii, kulturu, zvyky, prostředí, ekonomickou situaci a jeden každý člověk žije svůj vlastní život odlišný od ostatních, takže si myslím, že je jen přirozené, když jsou rozdíly vtom, co a jak lidi vyjadřují nebo co dělají a jaké role hrají. Myslím si, že nejdůležitější je, se co nejvíc snažit právě vtom prostředí, ve kterém žijeme. Punk je o způsobu života a vJaponsku máme své vlastní věci, co chceme říct, vlastní způsob života a vlastní postoje. Není důležité podrobovat se hardcore normám, ale upřímně mluvit o tom, co ve svém životě cítíme a hrát to, vco věříme. Každé místo má něco do sebe a naše hudba je odrazem toho, odkud jsme. Punk rock je mnohem zajímavější, když vněm můžeš slyšet různé vlivy zrůzných končin. Když jste už hráli skoro po celé planetě, tak co mají podle vás punks na všech těchto místech společné? Yuki: Určitě lásku a nadšení pro hardcore. Samozřejmě že tím, jak jsou zrůzného prostředí, tak vyjádření toho je různé, ale základem je láska a vášeň! A každý jedinec má stejnou energii a duši. Stejný duch rodí stejnou myšlenku všude a protože si myslíme, že HC je vyjádřením emocí a myšlenek, tak pro nás je důležité napojit se právě na ně. Láska a nadšení. Myšlení je různé, ale pocity jsou pravé a ty se nedají schovat nebo obelhat. Pocity a energii vypouštíme na pódiu a spousta lidí vrůzných koutech světa na to reaguje a ztotožňuje se stím, což znamená, že máme nakonec všichni uvnitř stejného ducha a že to jde od srdce.
8
tu, tentokrát nikdo í drahá návštěva v útrobách Yach AGEDOM! PáSoudný den pátek 3. října a dalš ARM — zílii vBra l kape /punkových stavě Javier menší než jedna z prvních hardcore vse dy oma dohr o kdy se dali vSao Paul nové to hrnou už od roku 1982, pod starým názvem ÚLTIMA ještě ) (bicí rdo Rica a ra) (kyta iga (zpěv), Zero (basa), Barr hraje od r. 83 Eduarzměna názvu a basáka, na basu CHANCE. O rok později přichází legendární kompilace a bam sklad a dvěm tní účas do. Vroce 1984 se ARMAGEDOM vroce 1986 pak vychází jejich debutní a naprosto a brazilských kapel „Ataque Sonoro“ záležitostí, dostáklasické LP „Silencio Funebre“. byla do té doby spíš místní obskurní surový, primitivní, Díky této desce se kapela, která hrají DOM AGE ARM celém světě — vá do povědomí hardcore/punx po thrashem a to celé binovaný sklasickým brazilským špinavý DISCHARGE-styl zkom přesně korespondují i stejně terou sek , sféry atmo dné ýcho bezv zahalené do záhrobní a
ní jízda — věk okolo čtyřicítky či přes nehraje žádnou roli, pánové do toho jdou naplno a i když už primitivní neotesanost ranných nahrávek trochu ustoupila do pozadí, je to pořád ostrý „deathcore“ (jejich vlastní označení) nářez — nyní trochu víc hozený do hutného thrashcorového běsnění. Tuhle kapelu, po RATOS DE PORAO a OLHO SECO rozhodně nejklasičtější exportní artikl staré brazilské punkové scény, si rozhodně nenechte naživo ujít, bude to stát za to! Koukněte na edom. stránky: www.myspace.com/armagedom Společně sARMAGEDOM zahraje několik spolků znašich končin: především to bude kulometná fastcore palba suši-rv oucím vokálem Y, která se vBrně zVysočiny LYCANTHROPHY už delší dobu neukázala. Letos slaví 10 let, aktuální split LP se SAY WHY venku, před sebou spoustu dalších vinylových počinů a právě teï na turné po jižní Evropě — www.myspace.com/ y.wz.cz. Když lycanthrophy, www.lycanthrophy.wz.cz veteráni zBrazílie, tak i veteráni zBrna — ZEMĚZLUČ svíce než dvaceti křížky na krku rozhodně nepotřebuje sáhodlouhé představování, snad jen upozornění na výtečný nový singl „Killed In Action“, který je tématicky silně protiválečně zaměřen, vyšel nedávno u Ultima Ratio a svým ostrým punkovým obsahem se řadí bezesporu mezi to vůbec nejlepší, co doteï ZEMĚŽLUČ om. Další kapelou vydala — www.zemezluc.com bude skoro-domácí EVIDENCE SMRTI — lidi zBASTO, RISPOSTA, FESTA DESPERATO, BOMBENATTACK a divoký raw punkový náklep svokálem ze samotného nejhlubšího pekla anebo spíš zdemokazety DEBUSTROLU „Vyznání smrti“ — www.myspace.com/evidencesmrtii. A pátý spolek ještě řešíme a včas zveřejníme. Start záhrobní mše ve 20:00, přijïte včas!
zaměřené texty. Apokalyptická a hrubá záležitost! Díky této desce inspirovali ARMAGEDOM bezpočet kapel jak vBrazílii (BESTHOVEN, DESASTRE, NEUROSE URBANA...), tak i za hranicemi země, kdy nejznámějšími imitátory svých brazilských vzorů jsou bezpochyby finští FORCA MACABRA. Právě jim napsal kytarista/zpěvák ARMAGEDOM Javier několik textů, navštívil Finsko a společně nahráli singl jeho skladeb, obě kapely vydaly vr. 1998 společně split LP na americkém labelu Six Weeks (na kterém mají ARMAGEDOM demo nahrávku zr. 1989) a F.M. hrála společně s ARMAGEDOM několikrát v Brazílii. Během 90. let kapela střídavě fungovala a střídavě ne, naplno se rozjela až vr. 1999 a to hned ze tří čtvrtin ve staré původní sestavě, jen smenší obměnou u jednotlivých nástrojů. Dnešní ARMAGEDOM jsou: Eduardo — zpěv, Javier — kytara, Ricardo — bicí a nový člen Claudinei na basu. Od té doby kapela vydala samostatné CD, singl a split singl sBOMENALARM, bubeník FORCA MACABRA Oto Itkonen taky zrealizo val obskurn í LP sdemáčem shlubokých 80. let a zbrusu nová LP/CD ARMAGEDOM nazvaná „Sem Esperamcas“ by měla na podzim 2008 vyjít na Insane Society Records. ARMAGEDOM už vEvropě jednou byli — vzáří 2005 jeli turné po Německu a Skandinávii, tehdy jsme si snima se SYIH zahráli na koncertě vMuelheimu, podruhé jsme je viděli, když jsme hráli společně 18. října 2007 vjejich domovském Sao Paulu — ve sklepě pro pár desítek rozdivočelých punx! Naživo jsou ARMAGEDOM totál-
9
Doslov... toto je vpořadí už páté číslo newsletteru Network Of Friends, tentokrát věnované výhradně aktivitám United Crusties. Rok 2008 je rokem, kdy máme pětileté výročí organizování koncertů vBrně (pamětníci možná vzpomenou na náš první koncert — BORN DEAD ICONS zKanady, GRIDE, SEE YOU IN HELL a MASSGENOC IDE PROCESS na Yachtu vdubnu 2003), ale nijak zvlášŅ to slavit nebudeme — snad postačí poděkovat všem, co na naše akce pravidelně chodí, všem, co nám kdy jakýmkoliv způsobem pomohli (a nejvíc Tomovi a Pacovi z kapitánského můstku našeho skoro-domovského Yachtu) a hlavně kapelám, co si do Brna našly cestu. Z99% máme na uspořádané koncerty vzpomínky jen a jen pozitivní a zatím žádné zvolnění tempa neplánujeme — do konce roku je vplánu solidní řádka akcí, o kterých si koneckonců můžete přečíst sami právě zde. Kompletní seznam koncertů United Crusties zorganizovaný ch vletech 2003-2007 najdete vbookletu kompilační LP desky „Spalte Brno na prach“, která je vdobě, kdy tento plátek vychází, už vlisovně a do konce léta bude určitě vržena na trh (premiérově by se měla prodávat na koncertě VIVISICK). Uslyšíte na ní 12 kapel zBrna a blízkého okolí: EVIDENCE SMRTI, SEE YOU IN HELL, MAC GYVER, AGE OF DEATH, THE LOUDEST SILENCE NEVER HEARD, FESTA DESPERATO, MAD PIGS, RISPOSTA, PRIPYAT, CORE BASTARDS, REAKCE NA ZMĚNU a ZEMĚŽLUČ. Tuhle klasickou vinylovou desku o formátu dvanácti palců si vydávají kapely společnými silami samy za přispění čtrnáctky domácích labelů (Papagájův Hlasatel, Phobia, Insane Society, Člověk, Zero
Budget, Hardcore Attack, Psychocontrol, Bažina, Destroy After Use, Garfield, Hellbeat, Codex, Rauva Turvaa a Totalitarism Still Continues). A když už jsme u toho ohlížení se zpět, tak začátkem podzimu doufejme uzří světlo světa fanzin Hluboká orba číslo 27 (Orba pro změnu letos „slaví“ 15 let existence), ve které budou mj. podrobně zreflektovány koncerty, které jsme dělali od prosince 2006 až doteï. Věcí, na kterou by asi měla přijít na těchto stránkách řeč, je cena vstupného na naše akce — pohybuje se mezi 130ti-170ti Kč za koncerty na Yachtu a do stovky za koncerty na zkušebně a méně to asi do budoucna nebude, stačí se podívat na neustále rostoucí ceny benzínu, jídla, elektřiny atd. Jestli je to moc nebo málo si asi musí nakonec posoudit každý sám/sama. Faktem je, že vPraze stojí koncerty těch samých kapel, co hrají o den dřív nebo později vBrně, často o padesát korun víc, zatímco na severní Moravě někdy zase o pár desítek korun méně. Základem je pro nás zaplatit cesŅák kapelám, zaplatit Yacht (na zkušebně jdou všechny vybrané peníze kapelám — po zaplacení jídla a piva), zaplatit náklady na propagaci, jídlo a pivo a cenu vstupného vybalancovat nějak tak, aby toto všechno neskončilo vminusu a zároveň bylo pro návštěvníky našich akcí únosné. Za poslední rok jsme např. dělali hned několik kapel ze země vycházejícího slunce a tam byly cesŅáky velmi mastné (500 Euro pro FRAMTID je rekord, tolik jsme ještě nikdy nikomu neplatili), ale zároveň logicky takové, když kapely zJaponska přilétají do Evropy jen na týden, max. deset dní. Vsoučasné době jsme díky koncertu D.S.B. vsolidním plusu několik tisíc korun, máme tak vpořádání dalších koncertů trochu volnější ruce a zatím poslední akci, BICKLES CAB na zkušebně, jsme zkusili sdobrovolným vstupným a nedopadlo to nejhůř. Zároveň se nebráníme tomu, dát část vydělaných peněz na nějaký smysluplný benefit (tak jako vminulosti na náklady léčení Jacka Controla — zpěváka zWORLD BURNS TO DEATH nebo na brněnskou pobočku Ne základnám) — pokud máte jakékoliv návrhy, určitě nám napište. A napište (anebo ještě líp — řekněte nám to na koncertě osobně), máte-li pocit, že můžete sněčím pomoci — sroznosem plakátů po Brně, se zajištěním spaní pro kapely, svybíráním vstupného u vchodu — anebo máte-li ke koncertům United Crusties jakékoliv podněty/připomínky. Určitě nejsme neomylní a nevíme všechno nejlíp a konstruktivní zpětná vazba je vždy fajn. Kontaktovat nás můžete na mailech uvedených na ell.cz, kde taky najdete (v stránce www.seeyouinhell.cz sekci „koncerty“) nejaktuálnější info o akcích, které chystáme... díky za podporu! UxCx team
10
