Život a smrt pravicov -populistických stran v severní Evrop 1. Live and death of right-wing-populist parties in Northern Europe

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz

Život a smrt pravicovČ-populistických stran v severní EvropČ1 Live and death of right-wing-populist parties in Northern Europe Autor: Vlastimil Havlík2 Email: [email protected]

Abstract During recent decades, Nordic countries have experienced quite steep rise of right-wing populist parties. The aim of the article is to examine the development and the position of eight right-wing populist parties in the political system of Denmark, Finland, Norway and Sweden. For this purposes, the author uses Pedersen`s concept of political parties` lifespan and tries to explain both common features and differences between the parties.

Keywords political parties, populism, lifespan, Progress parties, Finnish rural party, True Finns, Sweden democrats, Anders Lande, Danish People`s People, elections, relevance, party systems, government

1 Úvod Není tomu tak dlouho, co i v eských sdlovacích prostedcích dostaly oproti zvyklostem pomrn dost prostoru události, ke kterým došlo na politické scén jedné ze severských zemí. Stalo se tak v souvislosti s výsledky podzimních voleb do švédského 1 Tento text byl zpracován v rámci projektu specifického výzkumu „Promny politického a spoleenského pluralismu v moderní Evrop“. 2 Vlastimil Havlík psobí jako odborný asistent na Katede politologie a jako výzkumný pracovník na Institutu pro srovnávací politologický výzkum Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.

36

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz parlamentu (Riksdag) a úspchu Švédských demokrat (SD), kdy rubriky zahraniního zpravodajství pinesly titulky upozorující na údajn náhlý vzestup pravicového extremismu v nejvtší ze skandinávských zemí.3 Bližší pohled na historii voleb nejen ve Švédsku, ale rovnž v ostatních severských zemích prokazuje, že úspch politických stran více i mén stavjících svoji identitu na urité „smsce“ nacionalismu, xenofobie, protestního apelu (anti-establishment sentiment), radikalismu a populismu není spjat výhradn s výsledky posledních voleb do Riksdagu, ale poprvé se výraznji objevuje v souvislosti s nástupem Finské strany venkova a výsledky norských a dánských voleb v roce 1973.4 Pestože existence a psobení pravicov5 populistických stran v severní Evrop pedstavuje mimoádn zajímavý fenomén, v eském prostedí mu byl doposud vnován jen velmi omezený prostor, asto zasazený do širšího kontextu vývoje politických a stranických systém severských zemí (Strmiska et al. 2005: 181-280). Výjimku v tomto ohledu pedstavuje sta Lubomíra Kopeka (Kopeek 2004), ásten se vnující dánské Stran pokroku, a lánek Pavly Doekalové, která se vyerpávajícím zpsobem vnovala problematice typologizace norské Strany pokroku (Doekalová 2005). O poznání mén skoupí jsou v tomto ohledu zahraniní autoi, zejména (nikoli pekvapiv) severské provenience (viz níže). Ve vtšin pípad se nicmén jedná o pípadové studie postrádající širší srovnávací rámec. Pokud existují komparativní studie zabývající se vývojem pravicového populismu v severských zemích, potom jsou staršího data, a tedy 3 Na zpravodajských serverech se tak objevily titulky jako „Historická volba Švéd: triumf pravice, zdar extrémist“ (Aktuáln.cz, 20. 9. 2010), „Švédské volby vyhrála pravice, ale nejvíce oslavují extrémisté“ (iHned.cz, 20. 9. 2010) nebo „Švédský premiér se prohlásil vítzem voleb, bodovala i krajní pravice“ (iDnes.cz, 19. 9. 2010). 4 Jist, již v meziváleném období zaznamenaly vzestup politické strany koketující s nacionalismem, nebo dokonce s nacionálním socialismem. Pozoruhodným je v tomto ohledu nap. finské Lapuánské hnutí nebo jeho „následovník“ Vlastenecké lidové hnutí. Nicmén v obou pípadech se jednalo o reprezentanty tzv. staré krajní pravice, by ovlivnné místními a historickými specifiky. 5 Termín pravicový je nutno nevnímat v kontextu postoje politických stran k ekonomickým otázkám, ale spíše vzhledem k její pozici na pomyslné ose tradicionalismus/autoritarismus – postmaterialismus.

37

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz nemohou reagovat na vývoj posledních let (zejména v pípad Norska a Švédska, ale po dubnových parlamentních volbách i Finska mimoádn zajímavý). Analýza tchto stran bývá zejména vzhledem k jejich radikální rétorice a identit (v prvé ad postoj k neevropským imigrantm hraniící s rasismem) zasazena do kontextu výzkumu extrémní, resp. extrémistické pravice (srov. Doekalová 2006, Ignazi 2006, Milza 2005, Svåsand 1998). Oprávnnost nazírání na studium pravicov populistických stran v severní Evrop optikou extremismu potvrzuje v nkterých pípadech rovnž personální návaznost na neonacistické skupiny (Rydgren 2006). Hlavním cílem pedkládaného textu je proto nabídnout pehledovou komparativní studii zabývající se vývojem pravicového populismu ve tveici severských zemí6 a zárove identifikovat spolené a rozdílné okolnosti, které provázely vznik, fungování a pípadný zánik sledovaných stran. Aniž bychom se chtli na tomto míst podrobnji vnovat programovému profilu, resp. typologizaci jednotlivých politických stran, naše pozornost se bude na základ jistého pedporozumní s tématem soustedit na Stranu pokroku v Dánsku (FrP[d]) a Dánskou lidovou stranu (DFP), Finskou stranu venkova (SMP) a Pravé Finy (PS), norskou Stranu pokroku (FrP[n]) a jejího pedchdce Stranu Anderse Langeho pro výrazné snížení daní a veejných výdaj (ALP) a konen švédskou Novou demokracii (ND) a na Švédské demokraty (SD). Jako teoretický rámec, který umožní efektivní srovnání pozice sledovaných politických stran, poslouží koncept životního cyklu politické strany (party lifespan), jehož autorem je dánský politolog Mogens Pedersen. Vzhledem k tomu, že v eském prostedí nenašel uvedený koncept doposud širší odezvu, nejprve se budeme podrobnji vnovat jeho pedstavení.

6 Mimo naši pozornost zstane Island, a to ze dvou dvod. Fungování islandského stranického systému je v mnoha ohledech specifické a vymykající se „bžným“ kontinentálním systémm politických stran. Navíc pravicov populistické politické strany nikdy nebyly relevantní souástí islandského stranického spektra.

38


2 Byla jednou jedna strana aneb Koncept životního cyklu politických stran Politické strany procházejí bhem své existence asto velmi dynamickým vývojem. Zstává pitom skuteností, že pozornost politolog se ve vtšin pípad soustedí na „zralejší“ fázi života politických stran, tj. na jejich volební výsledky, vládní participaci, pípadn podobu a zmnu programatiky. Ponkud stranou zstává problematika vzniku (té se astji vnují texty právní povahy zabývající se legálními pedpoklady vzniku politických stran), pípadn okolnosti zániku politických stran. Na tuto skutenost reagoval poátkem 80. let v jednom ze svých text zabývajícím se problematikou „životnosti“ malých politických stran (koncept je nicmén použitelný univerzáln) již zmínný Mogens Pedersen (Pedersen 1982, srov. Pedersen 1991). Výchozím bodem Pedersenova konceptu je chápání politické strany jako „smrtelné organizace“ procházející rznými životními etapami. Ve snaze definovat jednotlivé fáze existence politické strany Pedersen voln navázal na koncept prah demokratizace norského politologa Steina Rokkana (Flora, Kuhnle, Urwin eds. 1999: 244-260, srov. Hloušek, Kopeek 2004: 26-31) a definoval tyi prahy (tresholds), se kterými se politické strany bhem svého života potýkají. Prvním z nich je práh deklarace (threshold of declaration). Jednoduše eeno, jedná se o fázi pedcházející existenci politické strany de lege lata, piemž její podstatou je vyjádení úmyslu založit politickou stranu a ucházet se o píze elektorátu ve volbách. Resp. ke konci života politické strany se jedná o vyjádení úmyslu se voleb neúastnit i pímo oznámení o zániku politické strany. Identifikace pekonání prahu deklarace (v obou smrech) tak není – na rozdíl od ostatních prah – vázána na velikost politické strany nebo její volební výsledky. Postaující tak je vyjádení vážn mínného úmyslu se politickou stranou stát a/nebo jí pestat být. Z politologického hlediska je v tomto ohledu mimoádn zajímavé sledovat (proklamované) dvody vzniku politických stran, které mohou vypovídat (zejména pokud je strana následn úspšná) mimo jiné o významu

39

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz témat v dané politické obci, resp. o spokojenosti veejnosti s politickou situací (slovy systémové teorie o schopnosti rozhodovacího centra uspokojiv reagovat na požadavky, které jsou k nmu z okolí smovány). Stejn tak podrobnjší pohled na proces zániku politických stran a zejména jeho dvody mže pinést cenné poznatky vztahující se mimo jiné k rovin organizaní (spory uvnit politické strany, problémy s financováním), resp. o promn postoj veejnosti a pípadném poklesu významu konkrétního tématu, na nmž politická strana vybudovala svoji existenci. Druhým milníkem existence politických stran je dle Pedersena práh autorizace (threshold of authorization). Jeho jádrem je splnní podmínek (nap. uritý poet podpis, pedložení stanov a programových východisek apod.), které právní ád dané zem vyžaduje pro vznik politické strany, resp. píslušným státním orgánem vydané osvdení o vzniku politické strany (Pedersen 1982: 7). Oba první prahy jsou vzájemn velmi úzce propojeny, takže vzniká otázka týkající se oprávnnosti jejich oddlení. V pípad studia mimoparlamentních i marginálních politických stran se jeví oddlení prahu deklarace a prahu autorizace jako oprávnné (pokud bychom se chtli pímo zabývat nap. úspšností transformace politických aktivit v politickou stranu tak dokonce nutné). Pokud zkoumáme strany více i mén etablované (což je i náš pípad), jeví se jako vhodné oba prahy slouit do jednoho (srov. Karvonen 1993, Sangri 2008). Práh vzniku tak v sob sluuje jednak moment vyjádení úmyslu založit politickou stranu, jednak její oficiální uznání píslušnými státními orgány. Jako opak prahu vzniku politické strany je možno chápat její zánik. I ten mže mít dv roviny – jednak úmysl politické strany ukonit svoji innost a kroky s tím spojené1, jednak oficiální zrušení politické strany. Následuje práh reprezentace (threshold of representation), jehož pekonání Pedersen ztotožuje se ziskem kesel v parlamentu (práv zde je nejvíce patrná inspirace Rokkanovým dílem). Výši prahu reprezentace, úzce spojeného s volebními výsledky politické strany, z velké míry uruje volební legislativa (nap. výše volební klauzule) a jeho

40

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz pesným vyjádením (by Pedersen jej pímo takto nedefinuje) je pirozený práh, tedy minimální poet hlas potebných k zastoupení v parlamentu (Pedersen 1982: 7). Pokud vezmeme v úvahu víceúrovové uspoádání politického systému, klíové je v tomto ohledu posouzení výsledk tzv. prvoadých voleb (Reif, Schmitt 1980). Posledním a z hlediska cíle innosti politických stran jakýmsi vrcholem je pekroení prahu relevance (threshold of relevance). Pedersen v této souvislosti odkazuje na dnes již klasické dílo Giovanni Sartoriho, který relevanci politických stran definuje pomocí koaliního, resp. vydraského potenciálu. Akoli se jedná o kritéria asto velmi tžko exaktn uchopitelná (operacionalizovatelná), jejich teoretické pojetí plasticky reaguje na pozici politických stran ve stranickém systému a díky oproštní se od (na první pohled exaktních, ovšem asto zavádjících) numerických kritérií dokáží reflektovat teba i význam sice malé, ale nap. z hlediska jednání o vzniku koaliní vlády klíové politické strany (Sartori 2005). Popsaný koncept prah má významný deskriptivní, ale pedevším explananí potenciál. Na jedné stran se jedná o mezníky v rámci kontinua zachycujícího (ideální) život politické strany. Na stran druhé jednotlivé etapy rozlišují kvalitativnČ rozdílné postavení politických stran ve stranickém a politickém systému od organizaního výboru i sdružení (práh deklarace), pes registrovanou politickou stranu (práh autorizace), získávající zastoupení v parlamentu (práh reprezentace) a podílející se na vzniku vlády (práh relevance). Na jejich základ, resp. na základ toho, jaké prahy politická strana pekonala a kdy k tomu došlo, je navíc možné modelovat kivku života politické strany, která reflektuje stabilitu aktér a dynamiku jejich pozice ve stranickém/politickém systému. Uvedené charakteristiky politické strany odráží tvar (modality), rozptyl (dispersity), sklon (flatness) a symetrii (skewness) dané kivky. Nejbžnjší tvar kivky života politické strany je unimodální, tj. politická strana pouze jedinkrát dosáhne bodu kulminace (nap. v podob pekroení prahu relevance, ale mže to být „jen“ práh reprezentace). V praxi se lze nicmén setkat s bimodálním nebo dokonce multimodálním prbhem kivky. Relativn bžným jevem a zárove píkladem bimodální kivky je doasné „vypadnutí“ politické 41

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz strany z parlamentu. Ilustrativním mže být v tomto pípad dosavadní osud Slovenské národní strany (by ponkud komplikovaný vnitním štpením a paralelní existencí dvou „národních stran“). Slovenská národní strana se stala na základ výsledk prvních demokratických voleb po pádu komunistického režimu parlamentní stranou, jejíž volební úast oscilovala pibližn kolem 10 % hlas, bhem devadesátých let byla dokonce souástí nkolika vládních koalic. Nedlouho ped volbami v roce 2002 nicmén došlo ve stran k rozporm a odštpení kídla jejího bývalého pedsedy Jána Sloty. Ani jedna z „národních stran“ ve volbách nedosáhla na 5% hranici hlas, což byl jeden z faktor, který pispl k optovnému slouení obou stran a k jejich úspšné kandidatue ve volbách v roce 2006. Pokud by ve volbách, které jsou plánovány na rok 2014, opt klesla podpora strany pod 5 % (což vzhledem k výzkumm veejného mínní nelze vylouit), pedstavovala by SNS takka dokonalý píklad bimodální kivky života politické strany. Práv studium politických stran, které dokázaly úspšn elit doasné ztrát relevance/parlamentní reprezentace a liší se tak od typického prbhu života politických stran, mže pedstavovat pro politologii zajímavou badatelskou výzvu (jak dále uvidíme, podobnou zkušenost má i norská Strana pokroku). Významným rysem životní kivky politických stran je její rozptyl, resp. šíĜe. Jinými slovy eeno se jedná o délku trvání politických stran. Disperze kivky upozoruje na skutenost, že nkteré politické strany fungují desítky let, zatímco život jiných koní pouze po nkolika letech. Vysvtlení životnosti bude zajímavé i s ohledem na severské pravicov populistické strany, z nichž nkteré více i mén zdárn existují po nkolik desetiletí, zatímco jiné ukonily svoji existenci po jednom volebním období. Sklon kivky, resp. její špiatost odkazuje ve statistice k rozdlení náhodné veliiny ve vztahu k normální distribuci pravdpodobnosti. V kontextu Pedersenova konceptu je dležitjší možnost definice dvou hraniních kategorií politických stran vzhledem ke sklonu kivky: D

stabilní politické strany, které jsou odolné vi krátkodobým výkyvm;

42

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz D

politické strany, které se rychle objeví, dosáhnou bodu kulminace a stejn rychle mizí (Pedersen 1982: 12). Významem blízká špiatosti kivky je její symetrie. Na základ symetrinosti

(unimodální) kivky rozlišuje Pedersen ti kategorie politických stran: D

politické strany, co se rychle objeví, ale postupn mizí (resp. klesá jejich volební podpora);

D

politické strany, co postupn získávají na významu, ale rychle mizí;

D

politické strany, jejichž životní dráha vykazuje symetrii (Pedersen 1982: 14). Pedersenv koncept tak velmi plasticky ukazuje na odlišnosti v prbhu innosti

politických stran. Jinými slovy eeno, lze pomocí nj velmi úinn identifikovat rozdíly v „kvalit života“ rzných politických stran. Jeho použití bude užiteným teoretickým rámcem 7

pi zkoumání pravicov populistických stran v severských zemích, resp. umožní nám

urit odlišnosti mezi sledovanými stranami, které lze jinak považovat za a) ideov spíznné a zárove psobící v b) relativn podobn sociokulturním, historickém a geografickém prostedí. V následujících odstavcích tak budeme hledat odpovdi zejména na následující otázky: D

Za jakých okolností a jak vznikaly pravicov populistické politické strany v severní Evrop?

D

Jaká je jejich pozice ve stranickém/politickém systému?

D

Jak dlouho trvala/trvá jejich existence?

D

Jaké dvody vedly k jejich pípadnému zániku?

7 Ostatn pi analýze psobení zelených stran v západní Evrop koncept používá i Ferdinand Müller – Rommel (2002), stejn jako Lauri Karvonen (1993) pi analýze kesanskodemokratických stran ve Skandinávii a Giulia Sandri (2008), která se zabývala Valdotánským svazem.

43


3 Okolnosti vzniku pravicovČ populistických stran v severní EvropČ Výsledky voleb do finského parlamentu (Eduskunta) v roce 1970 pinesly nejedno pekvapení. Krom v pováleném období nejhoršího výsledku Strany stedu (bývalých agrárník) a významného poklesu podpory sociální demokracie si pozornost médií zasloužil doslova senzaní výsledek (10,5 % hlas a 18 mandát z 200) Finské strany venkova (Suomen maaseudun puolue, SMP) vedené charismatickým Veikkem Vennamem. Koeny nejstarší ze severských populistických stran, která významnji zasáhla do politického dní, lze nalézt na sklonku 50. let XX. století ve Finsku. Zvolení bývalého premiéra a pedního pedstavitele agrární strany Urho Kekkonena finským prezidentem v roce 1956 prohloubilo rozpory uvnit strany a vedlo jednoho z nejvtších kritik Kekkonenovy politiky (mimo jiné vstícné k Sovtskému svazu a finské komunistické stran), Veikka Vennama, k odchodu ze strany a v roce 1959 k založení nového subjektu – Malorolnické strany. Nemalou roli pi Vennamov odchodu sehrála soubžná pozvolná promna programového profilu agrární strany, která se výraznjší orientací na mstského volie a ásteným oslabením hájení zájm venkova snažila reagovat na postupující proces urbanizace (a klesající podíl venkovských voli) a v roce 1965 následovala píkladu svých norských a švédských koleg, když zmnila svj název na Stranu stedu. Posunu (bývalých) agrárník šikovn využil Vennamo, který v roce 1966 pejmenoval svoji stranu na Finskou stranu venkova (Sänkiaho 1971: 37). Penesme se nyní o nkolik desetiletí dopedu, konkrétn do poloviny 90. let, kdy se SMP zmítá ve finanních problémech, které nakonec koní zánikem strany. Krátce na to však ást pedstavitel zaniknuvší SMP v ele s Raimem Vistbackou zakládá nový subjekt s názvem Praví8 Finové (Perussuomalaiset, PS). David Arter v této souvislosti oznauje PS jako nástupnický subjekt SMP, když poukazuje pedevším na vysokou míru personální kontinuity PS a SMP (Arter 2010: 285-286). Ostatn díky svému prvnímu pedsedovi Vistbackovi, zvolenému na kandidátní listin SMP, mli PS po volbách v roce 1995 parlamentní zastoupení (Widfeldt 2000: 492). 8 Ve smyslu „ryzí“, „skutení“.

44

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz Zcela odlišným zpsobem vznikla v Dánsku na dlouhou dobu nejúspšnjší pravicov populistická strana v severní Evrop. Pedehrou pro vznik strany se stalo dvouminutové televizní interview s do té doby veejnosti neznámým daovým právníkem a bývalým univerzitním uitelem Mogensem Glistrupem v lednu 1971. Bhem vysílání Glistrup prohlásil, že nezaplatí ze svého píjmu (pesahujícího milion dánských korun) da, daové neplatie oznail za hrdiny a pirovnal je k píslušníkm odboje z období dánské okupace Nmeckem. V srpnu 1972, trochu píznan v jedné z restaurací v kodaském zábavním parku Tivoli, je založena Strana pokroku (Fremskridtspartiet, FrP(d)) v ele s Glistrupem (Widfeldt 2000: 489, Goul Andersen, Björklund 1990: 196). Výsledek FrP(d) ve volbách do Folketingu v roce 1973 lze oznait podobn jako v pípad SMP jako šokující. Glistrupova strana, která nejvíce tžila zejména z podpory voli nespokojených s politickou situací, získala tém 16 % hlas a obsadila druhé (!) místo za sociální demokracií (Borre 1974). Následující vývoj FrP(d), jímž se budeme podrobnji zabývat níže, dospl v roce 1995 k rozkolu strany, piemž odešedší kídlo založilo v íjnu Dánskou lidovou stranu (Dansk Folkeparti, DFP) pod vedením Piji Kjærsgaard (Bjørklund, Goul Andersen 1999: 1, Widfeldt 2000: 490, Rydgren 2004: 480). Proces vzniku norské ALP byl v ad ohled podobný etablování FrP(d). Její zakladatel Anders Lange, majitel psího útulku, bývalý len konzervativní strany a ve 30. letech Vlastenecké ligy, již díve v ad svých publicistických text a projev kritizoval údajnou pebujelost byrokracie, píliš vysoké dan a obecn pílišné zasahování státu do života oban. Již v 60. letech Lange nkolikrát avizoval založení nové politické strany (Strany nezávislosti, resp. Strany svobody), nicmén až krátce ped volbami v roce 1973 vzniká, inspirovaná Glistrupovou stranou, Strana Anderse Langeho pro výrazné snížení daní a státních zásah. Již samotný název strany poukazoval na monotematinost jejího programového profilu, kdy preference neoliberální ekonomické politiky byla významn doplnna protestním apelem (Goul Andersen, Bjørklund 1990: 196, 201). Zárove je teba poukázat na výrazné Langeho charisma a velmi dobré rétorické schopnosti. Vše dohromady pineslo pro ALP 5 % hlas, a tedy parlamentní zastoupení (Valen, Rokkan 45

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz 1974). Švédský stranický systém vydržel – snad i kvli typrocentní volební klauzuli (srov. Särlvik 2002, Lewin 2004) – „zamrznutý“ pibližn o patnáct rok déle. První významnjší náznaky rozmlnní vazeb voli na politické strany pinesly volby v roce 1988, kdy získali parlamentní zastoupení zelení (Wörlund 1989). Volební „(mini)zemtesení“ ve švédském podání nicmén pišlo až o ti roky pozdji (Wörlund 1992). Z našeho pohledu je dležité, že vedle kesanské demokracie se stala novou parlamentní stranou rovnž Nová demokracie (Ny demokrati, ND). Vznik ND byl svou rychlostí nikoli nepodobný vzniku FrP(d) a ALP o dv desetiletí díve. Za založením strany stáli podnikatel Ian Wachtmeister a majitel nahrávací spolenosti Bert Karlsson, který byl již díve politicky aktivní (mimo jiné kritizoval vysoké ceny potravin). Oba se údajn poprvé setkali v listopadu 1990 na letišti v Arland. Zhruba o msíc pozdji – po zveejnní przkumu veejného mínní, podle kterého by pípadnou Karlssonovu stranu volilo více než 20 % voli – došlo k založení nové politické strany, která byla zaregistrována v únoru 1991 pod názvem Nová demokracie (Rydgren 2006: 30-31, Widfeldt 2000: 494). Odlišným vývojem až k volebnímu úspchu v roce 2010 prošli Švédští demokraté (Sverigedemokraterna, SD). Jejich oficiální vznik je datován již do roku 1988, piemž strana je pímým pokraovatelem Švédské strany, jež vznikla v roce 1986 slouením Švédské strany pokroku a formace Zachovejme Švédsko švédským. Zejména zpoátku mla SD blízko k rasistickým a fašistickým švédským organizacím (Rydgren 2002: 34, Rydgren 2006: 108). Na základ uvedeného základního pehledu vzniku pravicov populistických politických stran v severských zemích je možné je rozdlit do dvou skupin. První z nich (SMP, DFP) pedstavují politické strany, které vznikly odštpením od již existujících politických stran. Druhou skupinu pedstavují politické strany, které vznikaly tak íkajíc „na zelené louce“. Sem lze piadit ALP (a její pokraovatelku FrP[n], FrP[d], ND a SD). Nkde na pomezí mezi obma skupinami stran se nacházejí PS jako následnická formace

46

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz zbankrotované Finské strany venkova. Tento do jisté míry „mechanický“ pohled je vhodné doplnit o podrobnjší výklad okolností a událostí, které pisply k, s výjimkou Švédských demokrat, velmi rychlému volebnímu vzestupu, jenž následoval v horizontu nkolika msíc po jejich založení. Vedle okolností vzestupu zkoumaných politických stran se zamíme rovnž na jejich další vývoj, nejprve v kontextu volebních výsledk. Ty budou interpretovány mimo jiné v souvislosti s vnitním vývojem politických, pípadn dalších událostí, které jejich psobení v politických systémech severských zemí ovlivnily.

4 PĜekroþení prahu reprezentace a volební performance Zanme v první polovin sedmdesátých let v Dánsku a Norsku. Prvotní volební prlom FrP(d) a ALP totiž doprovázely velmi podobné okolnosti. Jørgen Goul Andersen a Tor Bjørklund v souvislosti s pekvapiv vysokým volebním výsledkem obou stran upozorují zejména na dva faktory. Jako první z nich uvádjí „traumatickou zkušenost“ pravicových voli s pedchozími pravostedovými vládami. V období, které pedcházelo volbám v roce 1973, pokraovala v obou zemích expanze sociálního státu, a to i pesto, že v Dánsku v letech 1968 – 1971 a v Norsku v období let 1965 – 1971 a 1972 – 1973 vládly koalice pravostedových politických stran. Dokonce došlo v tomto období – ve srovnání s politikou pedchozích vlád sociální demokracie – k výraznému zvýšení daové zátže. Výsledkem bylo zklamání ásti pravicov orientovaných voli oekávajících od „svých“ vlád9 skutenou zmnu vládní policy (Goul Andersen, Bjørklund 1990: 198). Je tak na snad, že zklamaní pravostedoví volii hledali alternativu k volb „své tradiní“ politické strany. Druhý faktor, který Goul Andersen s Bjørklundem zmiují, je oslabení pozice tradiních politických stran, jež bylo mimo jiné výsledkem výbušnosti otázky lenství obou 9 V Norsku vládly v letech 1945 – 1965 (s výjimkou nkolika týdn v roce 1963) jednobarevné vlády sociální demokracie (Narud, Strøm 2000). Podobná byla situace v Dánsku, kde od roku 1947 až do roku 1968 (s výjimkou let 1950 – 1953) byli ve vlád vždy pítomni sociální demokraté (nkdy v koalici s nkterými centristickými stranami – Damgaard 2000). Zvýšeným oekáváním pravicových voli se tak nelze píliš divit.

47

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz zemí v Evropských spoleenstvích a s ní souvisejících referend o vstupu. Dležité v této souvislosti je, že konflikt ohledn „evropského“ tématu nekopíroval vztah voli a politických stran (navíc vtšina relevantních stran byla v otázce vstupu rozdlena), ale šel napí tradiními vazbami. Nelze sice íci, že volební úspch FrP(d) a ALP byl dĤsledkem „evropských“ referend, nicmén napomohl uvolnní vazeb mezi stranami a volii a byl jedním z initel, které stály za do té doby rekordní úrovní volatility ve volbách v roce 1973 (Goul Andersen, Bjørklund 1990: 198, srov. Archer, Sogner 1998: 32-34, Damgaard 1974, Ingebritsen 1998: 169-181, Petersen, Elklit 1973, Valen 1973). Nikoli pekvapiv se tak volii dánských pokroká rekrutovali v roce 1973 ponejvíce z ad bývalých voli konzervativní strany a rovnž radikálních liberál, tedy stran, které byly souástí pedchozích pravostedových vlád. Podobn volii ALP hlasovali v pedchozích parlamentních volbách ponejvíce pro konzervativní stranu. Za zmínku stojí, že již na poátku své existence dokázaly ob strany oslovit rovnž nezanedbatelnou ást bývalých voli sociální demokracie (Berglund, Lindström 1978: 97-98, Borre 1974: 201203, Valen, Rokkan 1974: 213-214). Jak uvádí Ole Borre (1974: 199-200), rozhodování dánských voli v roce 1973 významn ovlivnily narstající nespokojenost a pocit odcizení od politiky a politických stran, kombinované s již díve zmínným oslabením vazeb voli na politické strany (Goul Andersen, Bjrklund 1990). Ponkud odlišná byla situace o ti roky díve ve Finsku, a to už kvli odlišnému programovému profilu SMP ve srovnání s dánskou a norskou politickou stranou. Vennamova strana, zrodivší se v prvé ad z kritiky bývalých agrárník, ve volbách uspla hlavn kvli tomu, že se jí podailo získat na svou stranu adu bývalých voli agrární strany. Patrný – nicmén nikoli tak výrazný – byl rovnž voliský pesun k SMP od sociální demokracie a komunistické strany (Berglund, Lindström 1978: 98, Sänkiaho, Laakso 1971: 213). Nemže tak být pílišným pekvapením, že volii SMP byli pevážn malorolníci, že podpora Vennamovy strany byla zakoenna zejména na venkov a že její volii patili k tm s nejvtším pocitem odcizení. Ostatn sám Vennamo se prezentoval jako obhájce „zapomenutých lidí“. Svoji roli sehrála rovnž kontaktní kampa, velmi dobré Vennamovy 48

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz rétorické schopnosti, ale také to, že díky kandidatue v prezidentských volbách v roce 1968 se stal pedseda SMP známým širší veejnosti (Sänkiaho 1971: 37-40, srov. Arter 1999: 103). Pi vysvtlování volebního úspchu švédské Nové demokracie v roce 1991 poukazuje Jens Rydgren na následující skutenosti. Na pelomu 80. a 90. let došlo k významnému posunu švédské spolenosti smrem doprava (ovlivnného jak mezinárodními událostmi, tedy pádem „železné opony“, tak i nkterými faktory domácími jako kampaní Švédské asociace zamstnavatel inspirované nástupem „nové pravice“ v USA a Velké Británii), což se promítlo mimo jiné na kritice podoby sociálního státu a pílišné rozsáhlosti veejného sektoru. Tento posun favorizoval v ekonomických otázkách neoliberáln orientovanou ND, nicmén zcela nevysvtluje její volební úspch, zvlášt pokud si uvdomíme, že ekonomicky doprava byla zamena i konzervativní strana. Druhým faktorem, který Rydgren zmiuje, je protestní apel ND v situaci narstající nespokojenosti veejnosti se zavedenými politickými stranami a s tím spojeným rostoucím podílem nerozhodnutých voli. Volební úspch ND pak lze v neposlední ad piíst jejímu kritickému postoji k údajn píliš liberální švédské imigraní politice a obecn negativnímu názoru na pisthovalce (Rydgren 2006: 31-37). ND tak byla nejúspšnjší u bývalých nevoli, ale rovnž bývalých voli konzervativní a liberální strany a Strany stedu (bývalých agrárník). Zárove se jí podailo oslovit, nicmén již v menší míe, i bývalé volie sociální demokracie a zelených (Wörlund 1992: 141). Hlasy napí volii bývalých politických stran získali i Švédští demokraté. Programov – ve srovnání s ND – úžeji zamení a výrazn na imigrantské tématice profilovaní SD erpali volební podporu zejména v oblastech Švédska s vyšším potem pisthovalc (www.val.se, srov. Aylott 2010). Za nástupem nových (DFP a PS se budeme zabývat pozdji) pravicov populistických stran v severských zemích stálo nkolik spolených okolností. V prvé ad je teba zmínit proces rozmrzání stranických systém spojený s oslabením vazeb voli na politické strany. Ten byl navíc v pípad Dánska a Norska umocnn intenzivní debatou nad 49

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz vstupem do Evropských spoleenství. S rozmrzáním stranických systém souvisí i rostoucí podíl populace nespojené s politickou situací. V tomto ohledu lze rozlišit pípad Finska a zbývajících severských zemí. Vznik SMP byl spojen se specifickým vývojem uvnit agrární strany, piemž Vennamova strana se primárn soustedila na volie „opuštné“ zmnou programového profilu centrist. Naproti tomu pro Dánsko a Norsko poátku 70. let, podobn pro Švédsko poátku 90. let, byla píznaná nespokojenost s ekonomickou situací, resp. kritika levicové ekonomické politiky. Poátení úspch ALP, FrP(d) a ND tak byl více i mén založen rovnž na preferenci neoliberální ekonomické politiky. K tomu se pidaly nkteré pro danou zemi specifické momenty jako nap. antiimigraní postoj ND. Otázka pojetí imigraní a azylové politiky pak sehrála klíovou roli pi volebním prlomu SD v roce 2010. Všechny zkoumané politické strany tak dokázaly využít otevivšího se prostoru (niche) v do té doby relativn uzavené stranické soutži. Jakým zpsobem se vyvíjela pozice severských pravicov populistických stran? Základní pehled volebních výsledk do národních parlament pináší Tabulka 1.

Tabulka . 1: Volební výsledky pravicovČ populistických stran v severských zemích Dánsko Rok FrP(d) 1973 15,9 1975 13,6 1977 14,6 1979 11 1981 8,9 1984 3,6 1987 4,8 1988 9 1990 6,4 1994 6,4 1998 2,4 2001 0,6 2005 2007 -

DFP 7,4 12 13,3 13,9

Finsko Rok SMP 1962 2,2 1966 1 1970 10,5 1972 9,2 1975 3,6 1979 4,6 1983 9,7 1987 6,3 1991 4,8 1995 1,3 1999 2003 2007 2010 -

Norsko Švédsko PS Rok FrP(n) Rok - 1973 5* 1988 - 1977 1,9* 1991 - 1981 4,5 1994 - 1985 3,7 1998 - 1989 13 2002 - 1993 6,3 2006 - 1997 15,3 2010 - 2001 14,6 - 2005 22,1 - 2009 22,9 1 1,6 4,1 19 50

ND 6,7 1,2 -


Zdroj: autor na základ dat z www.parties-and-elections.de * ALP

Již z letmého pohledu na tabulku (srovnej rovnž Grafy 1 – 4 níže) je patrné, že nelze vysledovat jednoznaný a obecnji platný trend volební podpory severských pravicov populistických stran. Zatímco v pípad DFP a SD je patrný kontinuální nárĤst volební podpory, FrP(d) vykazovala vícemén trvalý pokles, piemž to samé platí pro SMP po roce 1970). Volební výsledky FrP(n) zase prošly nkolika výkyvy, existenci ND lze oznait za epizodickou. Naopak PS slavila v dubnových volbách nebývalý triumf. Vzhledem k rozdílnostem ve volební performanci zkoumaných subjekt se proto jeví jako nejvhodnjší pístup detailnjší pohled na genezi jednotlivých politických stran. Zvláštní pozornost bude vnována jejich vnitnímu vývoji, prozatím se vyhneme zhodnocení jejich relevance spojené mimo jiné s otázkou vládní participace. Vznik a existence SMP byla zpoátku významn spojena s výraznou a svým zpsobem

kontroverzní

osobou

Veikka

Vennama.

Oproti

Vennamov

údajn

autoritáskému stylu vedení strany (vedle toho, že Vennamo byl pedsedou poslaneckého klubu SMP, pedsedal nadaci, která financovala stranické aktivity a byl lenem ediní rady Finských novin) se nkolikrát zformovala vnitrostranická opozice. První vážnjší spory vznikly na poátku roku 1972, kdy po pedasných volbách Vennamo navrhl vládní spolupráci sociální demokracii a komunistické stran. Vennamv krok spustil kritiku nkterých spolustraník a na stranickém kongresu v lét 1972 došlo k neúspšnému pokusu oddlit funkci pedsedy strany a poslaneckého klubu. Po tomto nezdaru Vennamových odprc se zformovala ve stran opoziní frakce, která poátkem roku 1973 SMP opouští a zakládá Finskou stranu lidové jednoty. I tento moment – spolu s vágním programem, oslabením podpory na venkov a také tím, že po volbách v roce 1972 nebyla SMP jedinou loajální opozicí – pispl k významnému oslabení SMP ve volbách v roce 1975 (Suhonen 1976). David Matheson a Risto Sänkiaho dokonce v této souvislosti hovoili o „tém totální dezintegraci finského populistického hnutí“ (Matheson, 51

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz Sänkiaho 1975: 218-222, srov. Arter 1999: 103-104). V dalších letech fungování SMP významn ovlivnily spory mezi Veikkem Vennamem a jeho synem Pekkou, který nahradil otce v ele strany v roce 1979, týkající se smování strany a vládního zapojení SMP (blíže viz níže). Výsledkem byl spor mezi „pragmatiky“ a „fundamentalisty“. I Pekkovo pedsednictví pineslo na zaátku 80. let stran optovn volební výsledek blížící se deseti procentm hlas, následná vládní participace a ztráta úinnosti protestního apelu, na které SMP do znané míry stála, znamenala další pokles až k pti procentm hlas. Po odchodu Pekky Vennama na zaátku 90. let z politiky pokrauje pád volebních výsledk SMP, kterému nezabránil ani nový pedseda strany Heikki Riihivuori, který se snažil stranu profilovat na antiimigraním postoji. Jeho následovník Raimo Vistbacka sice xenofobní „koketování“ odmítl, dalšímu volebnímu propadu však nezabránil a po volbách v roce 1995 zstal jediným poslancem marn novou identitu hledající SMP. Finanní problémy, kterými byla již neúspšná SMP zmítána, nakonec znamenaly její konec (Widfeldt 2000: 492). Její nástupce PS po poáteních relativn nízkých volebních ziscích zaznamenala velmi solidní výsledek v parlamentních volbách v roce 2007 (Nurmi, Nurmi 2007). Veškerá oekávání pedil výsledek parlamentních voleb v dubnu 2011, ve kterých získala strana vedená charismatickým a kontroverzním, ale také oblíbeným Timem Soinim tém 20 procent hlas a obsadila ve volbách tetí místo. K výtenému výsledku pomohl stran i její euroskepticismus, když finanní podpora dluhy zmítanému Portugalsku (a dalším zemím) se stala jedním z hlavních témat voleb. Dle prvotních jednání o podob nové vlády se zdá být pravdpodobná i úast PS (True Finns beat expectations in general election).

52


Zdroj: autor na základ dat z www.parties-and-elections.de

Podobn jako v pípad SMP, ani FrP(d) se nevyhnuly vnitní spory ohledn dalšího smování strany. Koeny tchto spor byly dvojí. První vycházely z Glistrupovy pedstavy ohledn organizaní struktury, kdy se stavl proti tradiním stranickým strukturám. Místo toho preferoval výrazn volnjší pojetí, na základ kterého by FrP(d) byla spíše podobna lidovému hnutí, v jehož ele by stál jako duchovní lídr. Druhé se týkaly odlišných pedstav ohledn zapojení strany do politického systému. ást strany, která byla blízká Glistrupovým vizím a kterou lze pracovn oznait jako fundamentalistická, odmítala

53

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz jakékoli kompromisy s etablovanými stranami. Naproti tomu pro pragmatiky, v jejichž ele postupn stanula Pia Kjærsgaard, byly dílí kompromisy s ostatními politickými stranami vnímány jako pijatelná cesta pro prosazení vlastního programu. Jedním z rozhodujících moment spor ohledn dalšího smování strany se stalo Glistrupovo uvznní, k nmuž došlo v roce 1983 (píznan kvli daovým únikm). Glistrupova izolace posílila pragmatické kídlo (prozatímní pedsedkyní strany se stala Kjærsgaard) a i když po svém návratu z vzení byl v roce 1987 Glistrup optovn zvolen poslancem, jeho pozice byla výrazn oslabena. O dva roky pozdji je z vedení strany odstrann (ješt pedtím je zrušeno jeho v roce 1974 schválené doživotní pedsednictví) a zakládá novou formaci s názvem Strana blahobytu (ta ovšem nikdy nepekroila hranici marginality). Pro vývoj FrP(d) je dležitý antiimigraní apel, na který kladl Glistrup velký draz po svém návratu z vzení, a který ve více i mén pozmnné podob zstal souástí programové identity FrP(d), ale i DFP. Ta vzniká v roce 1995, kdy po pokraujících vnitrostranických rozbrojích odchází kídlo vedené P. Kjærsgaard. V záí 1999 je Glistrup pijat zpt do strany, nicmén i jeho radikální, i spíše rasistická rétorika vede k dalšímu štpení ve stran, když tyi její poslanci zakládají v íjnu 1999 parlamentní frakci Svoboda 2000. V dalších letech radikální a siln antiimigran zamený program strany nenachází dostatenou odezvu mezi dánskými volii a v roce 2001 pokrokái poprvé ve své historii nepekraují volební klauzuli (Arter 1999: 104-105, Bjørklund, Goul Andersen 1999: 1, Pedersen, Ringsmose 2004: 5, Svåsand 1998: 80-81, Widfeldt 2000: 489-490). V dalších parlamentních volbách již ani nekandidují.

54

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz Naopak volební úspchy slaví DFP, která již v prvních volbách, jichž se samostatn úastní, získává více než sedm procent hlas, v dalších letech se dokonce dostává na úrove podpory FrP(d) z poloviny 70. let. Není pekvapením, že pi svém volebním debutu v roce 1998 erpala DFP své volie pevážn z tábora bývalých píznivc FrP(d), nicmén nikoli bezvýhradn (Nielsen 1999: 74). Akoli DFP svým programem navázala na FrP(d), od poátku byla patrná jistá umírnnost ve vztahu k ostatním politickým stranám, mimo jiné se projevující poátení proklamací zámru stát se vládní stranou (Pedersen, Ringsmose 2004: 5). Jako dležitý se z hlediska jejích volebních výsledk v dalších letech ukázal vysoký význam imigrantské a azylové politiky a postavení pisthovalc, resp. uprchlík pro dánské volie. Nemalý podíl na tom mla DFP, pro niž se stala kritika liberální imigraní politiky a welfare šovinismus jedním z klíových programových témat. Uinit z imigrace jedno z hlavních témat voleb v roce 2001 navíc pomohly DFP teroristické útoky v USA, ke kterým došlo jen krátce ped volbami (ostatn zmnná mezinárodní situace byla jedním z dvod, pro premiér Nyrup Rasmussen vypsal pedasné volby – Doekalová 2001, Qvortrup 2002).

55



V roce 1974, krátce poté, co získala ALP parlamentní zastoupení, její zakladatel umírá. Stejn jako Glistrup, i Lange se stavl proti tradiní organizaní struktue. Ostatn budování stranické organizace bylo jedním z témat, kolem kterého se objevil spor hned v poáteních letech existence ALP a které stálo u odchodu kídla pod vedením Carla Ivara Hagena, které vytvoilo Reformní stranu. Po Langeho smrti bylo odštpivší se kídlo pijato zpt. V roce 1977 – v reakci na ztrátu parlamentní reprezentace – strana pijímá

56

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz svj souasný název a o rok pozdji je do jejího ela zvolen práv Hagen. Zmna jména a zejména výbr pedsedy strany byly klíovými momenty, které stály u obrození FrP(n). Hagen se ukázal být velmi schopným rétorem a dokázal dobudovat stranickou strukturu. Navíc FrP(n) postupn doplnila svj pvodní antietatistický tržní liberalismus o další prvky vetn apelu na vládu zákona a kritiku imigraní politiky (Doekalová 2005: 392, Widfeldt 2000: 488-489). V roce 1985 sice Hagenovi pokrokái obsazují v parlamentu pouze dv kesla ze 157, nicmén – jak uvidíme dále – , strana se ocitla v pivotální pozici. O tyi roky pozdji FrP(n) poprvé v historii pekrauje hranici deseti procent hlas a dostává se do pozice tetí nejsilnjší norské politické strany (po sociální demokracii a konzervativní stran). Strmý nárst volební podpory FrP(n) v druhé polovin 80. let bývá dáván do souvislosti (vedle pokraujícího oslabování vazeb voli a politických stran a posunu konzervativc i sociální demokracie více do stedu) s rostoucím významem tématu imigrace, na kterém se zaala Hagenova strana úspšn profilovat (Ignazi 2006: 153). Svoji roli sehrála i rostoucí nespokojenost norského elektorátu (Aardal, Valen 1997: 71-73). Pokles volební podpory, který pišel v roce 1993,10 se ukázal být pouze doasným. Strana se vypoádala i s vnitními spory11 a od druhé poloviny 90. let dochází k optovnému nárstu jejích volebních zisk. Od roku 2005 jsou pokrokái dokonce druhou nejvtší norskou politickou stranou po sociální demokracii. Na tomto míst je nicmén teba upozornit na tu 10 Volby v roce 1993 probíhaly ve specifické atmosfée, kdy veejné debat dominovala otázka norského lenství v Evropských spoleenstvích/Evropské unii. I proto bývá toto volební klání oznaování za jedno z „nejdeviantnjších“ v norské historii (Valen 1994). 11 V roce 1994 opustili poslanecký klub FrP(n) tyi zákonodárci, kteí vytvoili vlastní skupinu Svobodných demokrat (Aardal, Valen 1997: 76).

57

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz skutenost, že strana modifikovala pvodn neoliberální ekonomický program a v souasnosti zárove obhajuje navýšení státních výdaj na zdravotnictví, pípadn na nkteré oblasti sociální politiky (vše spojeno s welfare šovinismem). Píznaná je v tomto ohledu obhajoba expanzivního užití prostedk z tzv. ropného fondu (Doekalová 2005: 396). Uritá zmna politických preferencí se projevila rovnž ve struktue jejího elektorátu – s mírnou nadsázkou lze v souasnosti o FrP(n) hovoit jako o nejvtší dlnické stran v Norsku (jedním dechem je teba dodat, že již na zaátku 70. let tvoili nezanedbatelnou ást jejího elektorátu dlníci, resp. zamstnanci – Goul Andersen, Bjørklund 1990: 207208). V íjnu 2006 došlo k významné personální zmn ve stran, kdy na postu pedsedy nahradila C. I. Hagena Siv Jensen.

58



Jiný a hlavn kratší je píbh švédské ND. Jak již bylo eeno výše, strana vznikla jen krátce ped volbami v roce 1991, ve kterých jí volii pisoudili více než šest procent hlas. Prakticky po celou dobu její parlamentní existence byly pro ND typické vnitní spory. První z nich se objevily krátce po volbách v roce 1991, piemž se týkaly jednak podoby, resp. vybudování místních struktur stranické organizace, jednak údajn autoritáské kontroly strany Karlssonem a Wachtmeisterem. Výsledkem spor bylo mimo jiné vylouení

59

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz nkolika len v prbhu roku 1992. Spor o stranickou organizaci pokraoval, piemž jeho symbolem byl Karlssonv a Wachtmeisterv návrh (nakonec pijatý), který poítal pouze s národní úrovní organizace, se kterou by místní sdružení musela podepsat smlouvu o užívání stranického loga (ili de facto franchising). Pijatý model neutišil vnitrostranický konflikt, ten naopak eskaloval a vedl k založení místních sdružení kritik Wachtmeisterova a Karlssonova vedení (ješt pedtím došlo vylouení nkolika dalších len). Podobnou erozí procházel i poslanecký klub ND. Píinou pitom nebyla vždy kritika ízení strany, ale také nesouhlas s její antiimigraní rétorikou. V beznu 1993 tak byli její poslanci nuceni podepsat dohodu, která je zavazovala vzdát se mandátu v pípad, že odejdou z ND. Pro osud ND byly rovnž významné postupn se objevující a rostoucí spory mezi Karlssonem a Wachtmeisterem týkající se protestního apelu strany. Zatímco vymezování se vi stávajícím stranám bylo pro prvn jmenovaného hlavním politickým cílem, pro druhého jmenovaného jen strategií. Rovnž v ND se tak objevil spor mezi fundamentalisty a pragmatiky, navíc pozdji se ukázaly odlišné názory obou stranických lídr v otázkách ekonomické politiky. Uvedené spory vedly poátkem roku 1994 ve Wachtmeisterv odchod z ela strany. Postu pedsedkyn se ujala Harriet Colliander, již doporuil Karlsson. Poté, co se Colliander dokázala dohodnout – v rozporu se stranickým vedením – na podpoe vládní politiky v oblasti rodiovské dovolené, Karlsson doporuil na post pedsedkyn Vivianne Franzén (ta byla zvolena v ervnu 1994). Strana postižená adou vnitních rozkol a ptek setrvale klesala v przkumech veejného mínní a až krátce ped volbami doporuila svým volim hlasovat pro konzervativní stranu (pesto ND

60

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz obdržela pes jedno procento hlas) (Rydgren 2006: 70-82). Po nkolika neúspšných pokusech o volební „resuscitaci“ (v roce 2006 získala šest hlas) pestala vyvíjet innost. Opaný trend vykazují svojí existencí SD. Ješt na poátku 90. let byly patrné i z hlediska personálního vazby na fašistické, resp. neonacistické skupiny. Od poloviny 90. let se projevila snaha o „odstižení“ se od extrémistické scény (v roce 1996 byl nap. novým lídrem

strany

Mikaelem

Janssenem

pijat

zákaz

uniforem).

Souasn

dochází

k umírování programového profilu (patrné to bylo zejména v otázkách trestu smrt, potrat i adopcí), pro který je typický etnopluralistický nacionalismus, obhajoba národní identity a xenofobie. Výsledkem je silný antiimigraní postoj zasahující prakticky všechny oblasti programu SD (nezamstnanost, kriminalita, sociální benefity apod. – srov. Rydgren 2006: 108-113, srov. Brunclík 2011). Naznaené umírnní programu a rostoucí význam problematiky imigrace stály za volebním rstem SD, nejprve se projevujícím na komunální a regionální úrovni a nakonec v roce 2010 vedoucí rovnž k pekroení volební klauzule a zisku 5,7 % hlas na celostátní úrovni (Aylott 2010, Brunclík 2011, Loxbo 2006).

61



Z pedchozího bližšího pohledu na vývoj severských populistických stran lze vyvodit nkolik obecnjších závr, pestože „životnost“ jednotlivých stran se významn liší. Všechny sledované politické strany byly spjaty s charismatickým i jinak schopným lídrem (Glistrup, Lange, Wachtmeister i Vennamo), piemž velice silná pozice pedsedy strany byla asto spojena s kritickým pohledem na tradiní organizaní strukturu politické strany. Spor o její podobu se pitom stával jedním z dlítek uvnit politických stran, resp. byla to

62

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz jedna z otázek, která zpsobovala vnitrostranický rozkol. Obecn sledované politické strany byly (snad s výjimkou DFP) náchylné k vnitrostranickým ptkám, které asto vedly k odchodu ásti lenské základny a které byly vedeny rovnž kolem programového smování strany. Jedním z dvod byla skutenost, že vtšina ze sledovaných stran postavila svj poátení úspch na využití doasn otevených struktur politických píležitostí (FrP[d], ALP, ND, do jisté míry i SMP). Po jejich uzavení bylo nutno se pizpsobit mnícím se podmínkám. Impuls pro diskusi o zmn politického stylu (pragmatici vs. fundamentalisté) navíc pinesla více i mén permanentní parlamentní úast politických stran. Píklon k pragmatické linii znamenal (za spolupsobení dalších faktor) na jedné stran úspch (FrP[n], DFP), na stran druhé štpení (FrP[d]), pípadn zánik (ND). Populistické politické strany v severských zemích tak mly pozici jak malých (s výjimkou voleb 1973 FrP[d], ND, SMP, PS, ALP, SD), stedn velkých (DFP), tak velkých politických stran (FrP[n], možná v budoucnu PS). Jak uvidíme dále, lišil se i postoj, resp. pozice stran vzhledem k jejich pípadné vládní participaci.

5 Balancování na hranČ? Severské pravicovČ populistické strany a práh relevance Pi posuzování relevance politických stran použijeme obecn známé Sartoriho kriterium relevance, pracující s koaliním, resp. vydraským potenciálem (Sartori 2005: 125-130). Na následujících ádcích se i z tohoto dvodu zamíme na pozici severských populistických stran z hlediska jejich vládní participace, resp. jejich vztahu k vládnutí, a obecnji na podobu vlád ve zkoumaných zemích. 63

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz Významným vstupním faktorem, který psobil pi volebním prlomu zkoumaných politických stran (snad s výjimkou SD), byl protestní apel, resp. kritika etablovaných politických stran. Obecn eeno tento protestní apel (za pedpokladu jeho udržení), radikální rétorika a asto nerealistické (až extrémistické) postoje k problémm v rámci vybraných politik a priori omezovaly koaliní potenciál populistických politických stran v severských zemích. Pozice SMP byla z hlediska pípadné vládní participace navíc ztížena jejím vymezováním se vi „kekkonenovskému“ Finskému stedu, jenž vykazoval v letech 1945 – 1987 permanentní vládní pítomnost (Nousiainen 2000). Nutno rovnž poukázat na semiprezidentský „stih“ finského politického systému až do zaátku 90. let, ve kterém až do roku 1982 sehrával klíovou roli práv prezident Kekkonen (Arter 1999, Nousiainen 2001). Vládní úast SMP tak byla prakticky vylouena, navíc relativn nízké volební výsledky ji neuinily nezbytným koaliním partnerem. Ke zmn došlo poté, co Kekkonena vystídal na postu hlavy státu Manu Koivisto a také když ve stran pevážil provládní postoj Pekka Vennama (k nelibosti jeho otce Veika – Arter 1999: 104). Vládní koalice, která vznikla v roce 1983 tak zahrnovala vedle Sociální demokracie, Finského stedu a Švédské lidové strany poprvé v historii i SMP. Ta zstala ve vlád až do roku 1990, kdy koalici opustila kvli konfliktu ohledn státního rozpotu. V souvislosti s první vládní participací SMP je dležité zmínit ješt tu okolnost, že až do druhé poloviny 80. let byla z koaliních jednání vylouena (s ohledem na postoj Sovtského svazu) konzervativní strana, tj. první vládní participace SMP byla usnadnna i nižším potem pro vznik vlády

64

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz „použitelných“ mandát. Pekroení prahu relevance PS zabraovaly až do letošního dubna vedle jejich významn protestního apelu rovnž velmi nízké volební výsledky. To se zmnilo s posledními parlamentními volbami, piemž, jak bylo již naznaeno výše, zdá se být pravdpodobná vládní úast PS. V budoucnu tak mže být velmi zajímavé sledovat, jakým zpsobem se pípadná vládní úast Soiniho strany projeví nejen na jejím programu (udržitelnost protestního apelu) a rovnž volebním výsledku. Každopádn letošní volební výsledek katapultoval PS po bok norských pokroká. Relevance dánské strany Pokroku byla v 70. a 80. letech ovlivnna pevahou fundamentalistického kídla neochotného se podílet na vládním rozhodování spolen s kritizovanými „starými“ politickými stranami. Radikální profil, relativn nízké volební zisky pokroká a schopnost ostatních aktér se domluvit na vzniku vlády (by je poteba poukázat na relativn nízkou stabilitu dánských vlád po roce 1973 – Daamgard 2000) tak z ní uinily spíše trpnou parlamentní stranu bez reálných vládních ambicí. Situace se zmnila po vzniku pece jen umírnnjší DFP. Té nahrál výsledek voleb v roce 2001, jenž pinesl vítzství pravostedovým stranám, nicmén ty nedisponovaly parlamentní vtšinou. Modem vivendi se stala menšinová vláda liberál a konzervativc v parlamentu podporovaná DFP za slíbené koncese týkající se zpísnní imigraní politiky (Bille 2003). Zmínný model vydržel ve více mén nezmnné podob do souasnosti (duben 2011). Co je pro pokrokáe významné je to, že jejich nepímé zapojení se do vlády, které jí umožuje do jisté míry zachovat si protestní apel, neznamenalo doposud snížení voliské podpory. DFP se tak stala nejen volebn úspšným, ale rovnž významným aktérem

65

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz majícím nemalý vliv na podobu vládní politiky. Z hlediska možnosti/schopnosti ovlivnit vládní politiku tak pedstavuje DFP v souasnosti nejúspšnjší severskou populistickou formaci. Od svého vzniku až do poloviny 80. let zaujímala FrP(n) a pedtím ALP jednoznan opoziní roli. Významnou zmnu z hlediska relevance Hagenovy strany pinesl výsledek voleb v roce 1985. Akoli FrP(n) obdržela pouze dva mandáty, ocitla se v pivotální pozici a po volbách vzniknuvší pravostedová vláda K. Willocha se pokusila jednat o podpoe své politiky s pokrokái. Pi jednání o rozpotu v roce 1986 se nicmén FrP(n) piklonila na stranu levicové opozice, což mlo za výsledek nepijetí návrhu a rovnž pád vlády (Narud, Strøm 2000: 186). Hagenovu stranu nicmén nelze oznait za a priori nekonstruktivní opozici. V druhé polovin 80. let se nap. pokusila jednat o pípadné podpoe konzervativní vlády, opakovan však byla odmítnuta. FrP(n) nebyla a dodnes do znané míry není chápána ostatními aktéry jako potenciální koaliní partner, její pozice by se dala oznait jako páríjská strana (Ignazi 2006: 156). To jí sice umožuje si udržovat protestní rétoriku a vymezovat se proti tradiním politickým stranám, na druhou stranu to FrP(n) zabraovalo pímo ovlivovat norskou politiku. Situace se ásten zmnila koncem 90. let, kdy centristická „minikoalice“ vedená kesanským demokratem K. M. Bondevikem byla závislá rovnž na podpoe FrP(n) (nap. v ervnu 1998 ji pi hlasování o dve zachránily hlasy pokroká a konzervativc). Hagenov stran se bhem psobení Bondevikova kabinetu podailo prosadit nkolik svých požadavk, jako nap. zvýšení dchod. Pesto nakonec vláda padla, když se proti ní pi hlasování

66

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz o dve na jae 2000 vyslovila nejen sociální demokracie a konzervativní strana, ale také Strana pokroku (Aalberg 2001, Goul Andersen, Bjørklund 1999: 23, Narud 1999). Jednání po volbách v roce 2001 potvrdilo nalomení páríjské pozice FrP(n), kdy konzervativní strana iniciovala rozmluvy s pokrokái o podpoe budoucí vlády. Hagen nabídku podpory jednobarevné konzervativní vlády odmítl, nicmén následný Bondevikv kabinet založil svoji existenci na dohod o podpoe s pokrokái. Odmítnutí zvolení Hagena pedsedou parlamentu sice naznauje petrvávající nechu pln akceptovat FrP(n), nicmén zástupci strany obsadili posty pedsed nkterých významných parlamentních výbor (Aalberg 2002: 1052-1053). Výtené volební výsledky FrP(n) v pedchozích letech a rovnž nástup pece jen mén kontroverzní Siv Jensen na post pedsedkyn strany naznaují další posílení relevance pokroká. Pes nechu stedových stran (liberálové a kesanští demokraté) úastnit se vládní koalice po boku FrP(n), jsou šance strany na vládní úast (a dokonce premiérský post) do budoucna pomrn vysoké. Výsledek voleb do Riksdagu v roce 1991 nalomil desítky let trvající bipolární strukturu švédské stranické soutže, když ani jeden z relativn konzistentních blok nedokázal získat parlamentní vtšinu. Velmi výrazn tak nabyly na cen poslanecké mandáty ND. Jejich hodnotu nicmén „devalvovala“ nedvryhodnost strany pro ostatní aktéry, a tak tylenná pravostedová koalice, která po volbách vznikla, založila svoji existenci – i v dsledku opakovaného negativního postoje k nkterým klíovým vládním návrhm – z velké ásti na dohod se sociální demokracií (mj. formou tzv. krizových dohod – Braun 2006: 53, Rydgren 2006: 82). Pozici ND oslabily také výše naznaená

67

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz nedisciplinovanost poslanc, ne zídka následovaná jejich odchodem z poslaneckého klubu, a rozdílné pedstavy obou jejích zakladatel o fungování ND ve švédské politice (Rydgren 2006, Widfeldt 2000: 495). Snahy ND o zisk pozice relevantní strany tak byly narušeny v prvé ad jejími interními spory, stejn tak do jisté míry neobratnou taktikou a snad až píliš negativistickým postojem k vládní politice (v kontextu schopnosti pravicové vlády domluvit se se sociální demokracií). Parlamentní pítomnost SD je prozatím pro njaké detailní hodnocení píliš krátká, nicmén již z prvních projev premiéra F. Reinfeldta je patrné, že pravostedová menšinová koalice nehodlá v parlamentu spolupracovat s radikálními SD a bude se pi prosazování svých návrhu orientovat se na zelené a sociální demokracii. Siln anti-imigraní apel SD a také historické koeny strany ji dávají punc extremistické formace a nepijatelného partnera (Aylott 2010). Koaliní potenciál SD je sice (zatím) nulový, nicmén její pivotální pozice významn ovlivnila podobu souasné švédské parlamentní politiky. Pozice severských pravicov populistických stran z hlediska jejich relevance tak byla a je dosti odlišná. Jejich spoleným rysem byl a je „vstupní hendikep“ v podob protestního apelu, jímž se odlišují a sami se snaží distancovat od „zavedených“ politických stran. Z toho nezídka vyplývala neochota se na innosti vlády, resp. její podpoe podílet (dánská Strana pokroku). Navíc asto kontroverzní postoje v otázkách nkterých politik (typicky téma imigrace) je vzdalovaly od ostatních stranických aktér. Snaha reáln ovlivovat vládní politiku tak postavila pravicov populistické politické strany v severských zemích ped dilema týkající se „pragmatizace“ jejich politiky

68

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz (mimochodem nikoli výjimen zpsobující vnitrostranický rozkol). Zatímco Glistrupova FrP(d) svj pvodní radikální i fundamentalistický kurz neopustila, odlišný vývoj lze identifikovat u DFP a rovnž FrP(n). Ob politické strany sice mají i nadále velmi limitovaný koaliní potenciál, nicmén v pedchozích letech se staly žádanými subjekty z hlediska podpory menšinových kabinet. To jim pineslo nejen nezanedbatelný vliv na podobu vládní politiky a zárove – a to je z hlediska jejich životnosti mimoádn dležité – to nevedlo k oslabení jejich voliské podpory. Ba co více, FrP(n) zaujala pozici druhé nejvtší norské politické strany. Jedinou zkoumanou politickou stranou, která má pímé zkušenosti s vládní participací, je SMP. Její vládní anabáze nicmén skonila roztržkou s koaliními

partnery

a

významným

poklesem

volební

podpory

v roce

1991.

Nepedvídatelnost a posléze rovnž vnitní nejednota znamenaly ponkud nejednoznané lavírování ND mezi podmínnou podporou Bildtova kabinetu a mezi jednoznan opoziní rolí. Zatím pozici ostrakizované strany zaujímá SD, nicmén limitujícím je v jejím pípad pomrn malé parlamentní zastoupení. Z tohoto pohledu bude zajímavé v budoucnu sledovat zejména pozici PS.

6 ZávČr Severské pravicov populistické politické strany pedstavují mimoádn zajímavý a v mnoha ohledech unikátní fenomén. Cílem pedchozího textu bylo optikou Pedersenova konceptu životního cyklu politické strany popsat a analyzovat psobení osmi politických stran, které lze oznait jako pravicov populistické. Pestože tyto strany sdílejí mnoho spolených charakteristik (a už z hlediska programu, role charismatického lídra, nebo 69

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz vnitrostranického vývoje), lze identifikovat rovnž adu okolností, a to zejména vzhledem k jejich psobení v rámci politického systému tveice severských zemí. I proto jsme v textu vnovali pouze minimální pozornost programovému a voliskému profilu sledovaných stran (by jsou mimoádn dležité) a koncentrovali jsme se v první ad na systémový pohled a rovnž vnitrostranický vývoj. Z hlediska vzniku severských pravicov populistických stran je typický velmi rychlý „nástup“ na parlamentní scénu, asto picházející jen nkolik msíc po jejich oficiálním vzniku. Dležité v tomto ohledu jist bylo rozmrznutí stranického systému (v Dánsku a Norsku urychlené mimo jiné výbušnou „evropskou“ otázkou) a s ním související ochota voli hlasovat pro protestní alternativy. Významné rozdíly mezi jednotlivými stranami jsou patrné pi bližším pohledu na jejich volební výsledky. Zatímco SMP a FrP(d) zaznamenaly po rychlém nástupu pozvolný pokles volebních preferencí konící zánikem strany, parlamentní pítomnost ND lze oznait jako epizodickou, FrP(n), DFP a také PS po relativn nízkých prvotních volebních ziscích procházejí v posledních letech rapidním nárstem. V tomto ohledu bude zajímavé v dalších letech sledovat vývoj SD, která je nejerstvjším parlamentním „pírstkem“ v rodin severských pravicov populistických stran. Zmínný protestní apel byl a stále ve vtšin pípad je podstatnou ásti identity zkoumaných stran, zárove pedstavuje poátek dilematu týkajícího se vládního zapojení strany po bok kritizovaných „starých“ stran (pokud ty jsou ochotné o spolupráci uvažovat). Pekroení prahu relevance tak dostává v pípad pravicov populistických stran zvláštní

70

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz dimenzi. Zejm nejefektivnji se s tímto problémem vyrovnaly DFP a FrP(n), které lze oznait

jako

dlouhodob

nejúspšnjší

pravicov

populistické

politické

strany

v severských zemích (po letošních finských volbám k nim zejm budeme moci poítat i PS). Naopak nepíliš dobré výchozí postavení mají SD. Dkazem nebezpenosti balancování na hran vládního psobení budiž – s jistou mírou zjednodušení neberoucí v potaz nap. specifický vnitrostranický vývoj – osud švédské ND, na druhou stranu FrP(d) je dkazem neefektivnosti setrvávání na „fundamentalistických“ pozicích. Z uvedeného je nicmén patrné, že pravicový populismus se stal v posledních desetiletích nedílnou a relevantní souástí severské politiky tveice severských zemí. Zejména v Dánsku a Norsku pitom bude podntné sledovat vývoj stran, které v posledních letech významn dokázaly ovlivnit smování politiky v obou zemích a které mají ambice stát se trvale vládními stranami. Jedinou výjimkou v severském kontextu tak prozatím zstává Island (Obanské hnutí, které usplo v roce 2009 sice vykazuje nkteré rysy populismu, nicmén svojí podstatou se významn liší od námi zkoumaných stran – Hardarson, Kristinsson 2010).

Použité zkratky ALP

Strana Anderse Langeho pro výrazné snížení daní a zásah státu

DFP Dánská lidová strana FrP(d) Strana pokroku (Dánsko) FrP(n) Strana pokroku (Norsko) 71

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz ND

Nová demokracie

PS

Praví Finové

SD

Švédští demokraté

SMP Finská strana venkova

Literatura Aalberg, T. 2001. „Norway.“ European Journal of Political Research 40: 375-382. Aalberg, T. 2002. „Norway.“ European Journal of Political Research 41: 1047-1056. Aardal, B. O., Valen, H. 1997. „The Storting Elections of 1989 and 1993: Norwegian Politics in Perspective.“ In: Strøm, K., Svåsand, L.: Challenges to Political Parties: The Case of Norway. Ann Arbor: University of Michigan Press, s. 61-76. Aktuáln.cz, 20. 9. 2010 Arter, D. 1999. „Finland.“ In: Elgie, R. (ed.): Semi-Presidetialism in Europe. Oxford: Oxford University Press, s. 48-66. Arter, D. 1999. Scandinavian Politics Today. Manchester: Manchester University Press. Arter, D. 2010. „The Breakthrough of Another West European Populist Radical Right Party? The Case of the True Finns.“ Government and Opposition 45: 484-504. Aylott, N. 2010. Europe and the Swedish Election of September 19th 2010. Dostupný z WWW: http://www.sussex.ac.uk/sei/documents/epernsweden2010_no59.pdf. Bille, L. 2003. „Denmark“. European Journal of Political Research 42: 931-934. Goul Andersen, J., Bjørklund, T. 1990. „Structural Changes and New Cleavages: the Progress Parties in Denmark and Norway.“ Acta Sociologica 33: 195-217. 72

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz Archer, C., Sogner, I. 1998. Norway, European Integration and Atlantic Security. Londýn. Sage. Berglund, S., Lindström, U. The Scandinavian Party System(s). Lund. Bjørklund, T., Goul Andersen, J. 1999. „Anti-Immigration Parties in Denmark and Norway: The Progress Parties and the Danish People`s Party.“ Arbejdspapirer fra Institut for Økonomi,

Politik

og

Forvaltning

Aalborg

Universitet.

Dostupný

z

WWW:

http://vbn.aau.dk/files/93212/35031999_4.pdf. Borre, O. 1974. „Denmark`s Protest Election of December 1973.“ Scandinavian Political Studies 9: 197-204. Braun, M. 2006. „Sweden: Stable Minority Governments.“ In: íchová, B. a kol.: Vládní modely v parlamentních systémech. Praha: FSV UK, s. 47-62. Brunclík, M. 2011. „Píiny vzestupu radikální populistické pravice ve Švédsku.“ Politologický asopis 18. Damgaard, E. 1974. „Stability and Change in the Danish Party System over

Half a

Century.“ Scandianvian Political Studies 9: 103-125. Damgaard, E. 2000. „Denmark: The Life and Death of Government Coalitions.“ In: Müller, W. C., Strøm, K. Coalitions Goverments in Western Europe. Oxford: Oxford University Press, s. 231-263 Doekalová, P. 2001. Dánské parlamentní volby roku 2001. Dostupný z WWW: http://publib.upol.cz/~obd/fulltext/Politologica1/Politologica11.pdf. Doekalová, P. 2005. „Norská strana pokroku: Souást stranické rodiny extrémní pravice?“

73

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz Politologický asopis 12: 384-402. Flora, P., Kuhnle, S., Urwin, D. eds. 1999. State Formation, Nation-Building and Mass Politics in Europe. The Theory of Stein Rokkan. Oxford: Oxford University Press. Goul Andersen, J., Björklund, T. 1990. „Structural Changes and New Cleavages: the Progress Parties in Denmark and Norway.“ Acta Sociologica 33: 195-217. Hardarson, Ó. T., Kristinsson, G. H. 2010. „The parliamentary election in Iceland, April 2009.“ Electoral Studies 29: 523-526. Hloušek, V., Kopeek, L. 2004. Konfliktní demokracie. Moderní masová politika ve stední Evrop. Brno: Mezinárodní politologický ústav. iDnes.cz, 19. 9. 2010. Ignazi, P. 2006. Extreme Right Parties in Western Europe. Oxford. Oxford University Press. iHned.cz, 20. 9. 2010. Ingebritsen, C. 1998. The Nordic states and European unity. New York: Cornell University Press. Karvonen, L. 1993. „In From the Cold? Christian Parties in Scandinavia.“ Scandinavian Political Studies 16: 25-48. Kopeek, L. 2004 „eské politické strany a pisthovalectví v kontextu evropských trend.“ In: Mareš, M., Kopeek, L., Peínka, P., Stýskalíková, V. Etnické menšiny a eská politika. Analýza stranických pístup k etnické a imigraní politice po roce 1989. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, s. 78-112.

74

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz Lewin, Leif. 2004. „Sweden: Introducing Proportional Representation from Above.“ In: Colomer, J. (ed.): Handbook of Electoral System Choice. Londýn: Palgrave Macmillan, s. 265-278. Loxbo, K. 2010. „The Impact of the Radical Right: Lessons from the Local Level in Sweden 2002-2006.“ Scandinavian Political Studies 33: 295-315. Milza, P. 2005. Evropa v erných košilích. Praha: Themis. Müller – Rommel, F. 2002. „The Lifespan and Political Performance of Green Parties in Western Europe.“ Environmental Politics 11: 1-16. Narud, H. M. 1999. „Norway.“ European Journal of Political Research 36: 483-488. Narud, H. M., Strøm, K. 2000. „A Fragile Coalition Order.“ In: Müller, W. C., Strøm, K.: Coalitions Goverments in Western Europe. Oxford: Oxford University Press, s. 158-191. Nielsen, H. J. 1999. „The Danish Election 1998.“ Scandinavian Political Studies 22: 67-81. Nousiainen, J. 2000. „The Consolidation of Parliamentary Governance.“ In: Müller, W. C., Nurmi, H., Nurmi, L. 2007. „The parliamentary election in Finland, March 2007.“ Electoral Studies 26: 797-803. Strøm, K. Coalitions Goverments in Western Europe. Oxford: Oxford University Press, s. 264-299. Nousiainen, J. 2001. „From Semi-presidentialism to Parliamentary Governement: Political and Constitutional Development in Finland.“ Scandinavian Political Studies 24: 95-109. Pedersen, K., Ringsmose, J. 2004. From the Progress Party to the Danish People`s Party –

from

protest

party

to

government

75

supporting

party.

Dostupný

z WWW:

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz http://www.essex.ac.uk/ecpr/events/jointsessions/paperarchive/uppsala/ws17/pedersen.pd f. Pedersen, M. 1982. Towards a New Typology of Party Lifespans and Minor Parties. Scandinavian Political Studies 5: 1-16. Pedersen, M. 1991. „The Birth, Life and Death of Small Parties in Danish Politics.“ In: Müller-Rommel, F., Pridham, G. Eds. Small Parties in Western Europe. Comparative and National Perspectives. London: SAGE Publications, s.95-114. Petersen, N., Elklit, J. 1973. „Denmark Enters the European Communities.“ Scandinavian Political Studies 8: 198-213. Qvortrup, M. 2002. „The Emperor`s New Clothes: The Danish General Election 20 November 2001.“ West European Politics 25: 205-211. Reif, K., Schmitt, H., 1980. Nine second-order national elections – A conceptual framework for the analysis of European election results. European Journal of Political Research 8: 344. Rydgren, J. 2002. „Radical Right Populism in Sweden: Still a Failure, But for How Long?“ Scandinavian Political Studies 25: 27-56. Rydgren, J. 2004. „Explaining the Emergence of Radical Right-Wing Populist Parties: The Case of Denmark.“ West European Politics 27: 474-502. Rydgren, J. 2006. From Tax Populism to Ethnic Nationalism. New York, Oxford: Berghahn Books. Sandri, G. 2008. “Ethno-Regionalist Parties and Political Representation: The Case of

76

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz Union

Valdotaine.”

Fédéralisme

Régionalisme

8.

Dostupný

z

WWW:

http://popups.ulg.ac.be/federalisme/document.php?id=747. Sartori, G. 2005. Strany a stranické systémy. Schéma pro analýzu. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. Sänkiaho, R. 1971. „A Model of the Rise of Populism and Support for the Finnish Rural Party.“ Scandinavian Political Studies 6: 27-47. Sänkiaho, R., Laakso, S. 1971. „Results of the Parliamentary Election and the Formation of the Cabinets of Teuvo Aura and Ahti Karjalainen in 1970.“ Scandinavian Political Studies 6: 212-215. Särlvik, B. 2002. „Party and Electoral System in Sweden.“ In: Grofman, B., Lijphart, A. (Eds.): The Evolution of Electoral and Party Systems in the Nordic Countries.“ Nový York: Agathon Press, s. 225-270. Sartori, G. 2005. Strany a stranické systémy. Schéma pro analýzu. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. Strmiska, M., Hloušek, V., Kopeek, L., Chytílek, R. 2005. Politické strany moderní Evropy. Praha: Portál. Suhonen, P. 1976. „The Finnish Recession Elections of 1975.“ Scandinavian Political Studies 11: 185-187. Svåsand, L. 1998. „Scandinavian Right-Wing Radicalism.“ In: Betz, H.-G., Immerfall, S.: The New Politics of the Right. Neo-Populist Parties and Movements in Established Democracies. Londýn: Macmillan, s. 77-94.

77

Rexter – asopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz True

Finns

beat

expectations

in

general

election.

Dostupné

z WWW:

http://www.helsinkitimes.fi/htimes/domestic-news/politics/15061-true-finns-beatexpectations-in-general-election-.html. Valen, H. 1973. „Norway: „No“ to EEC.“ Scandinavian Political Studies 8: 214-226. Valen, H. 1994. „Norway: A Storting Election in the Shadow of the EU.” Electoral Studies 13: 169-179. Valen, H., Rokkan, S. 1974. „Norway: The Election to the Storting in September 1973.” Scandinavian Political Studies 9: 205-218. Widfeldt, A. 2000. „Scandinavia: Mixed Success fo the Populist Right.” Parliamentary Affairs 53: 486-500. Wörlund, I. 1989. „The Election to the Swedish Riksdag 1988.“ Scandinavian Political Studies 12: 77-82. Wörlund, I. 1992. „The Swedish Parliamentary Election of September 1991.“ Scandinavian Political Studies 15: 135-143. www.parties-and-elections.de www.val.se

78

Život a smrt pravicov -populistických stran v severní Evrop 1. Live and death of right-wing-populist parties in Northern Europe

Recommend Documents