Palaeolithic and Mesolithic of Northern Moravia and Czech Silesia

Paleolit a mezolit severní Moravy a českého Slezska. Palaeolithic and Mesolithic of Northern Moravia and Czech Silesia Petr Neruda, ústav Anthropos, Moravské zemské muzeum, Zelný trh 6, Brno 659 37, Česká republika, [email protected] Úvod Paleolitické bádání v Evropě zaznamenalo koncem 20. stol. intenzívní rozvoj, který se však bohuţel pozitivně neodrazil ve stavu výzkumu na severní Moravě a českého Slezska. Výjimku tvoří zpracování gravettienského osídlení, reprezentovaného zejména lokalitou v Ostravě-Petřkovicích. Naše poznatky o středním paleolitu jsou ale stále velice kusé a paradoxně vycházejí stále především z výzkumů z konce 19. stol., kdy K. J. Maška zkoumal dvě jeskyně na Kotouči u Štramberka (Maška 1884, 1886a, b, 1888a). Rozvoj zaznamenal pouze povrchový průzkum regionu, a to jak ze strany specializovaných institucí, tak zejména ze strany početných amatérských archeologů ( J. Diviš, J. Homolka, M. Boris, A. Kerekeš, P. Wodecki, A. Duroň a další). V případě analýzy časného mladého paleolitu a zejména pak pozdního paleolitu a mezolitu se můţeme opřít pouze a výhradně o jejich výsledky a hodnocení, které jen ojediněle doznalo odborného zhodnocení. Starý paleolit Otázka existence starého paleolitu na sledovaném území je komplikována celou řadou faktorů, které souvisejí se sloţitým geologickým a geomorfologickým vývojem v průběhu pleistocénu, a značnou tranformací terénu danou intenzivní antropickou činností (urbanizace, zemědělství, těţba, průmysl). Z hlediska geologického vývoje je podstatné, ţe v průběhu elsterského komplexu (cca 480 – 420 tis. let BP) došlo k průniku kontinentálního ledovce aţ do moravské části Poodří. Tato událost, společně s následným ústupem ledovce, znamenala značnou resedimentaci jiţ uloţených horizontů, takţe intaktních stratigrafických situací spodno- a středopleistocenního stáří nebylo v regionu českého Slezska a severní Moravy zaznamenáno mnoho (viz dále). Za těchto okolností nepřekvapí ani omezené mnoţství archeologických lokalit. Prakticky ţádná z nich nebyla odborně zkoumána moderními postupy, takţe zpětné vyhodnocení je obtíţné. Několik moţných artefaktů pochází ze štěrků skřečoňské terasy, která by chronostratigraficky spadala do období před holsteinským interglaciálem (Macoun et al. 1965). Ohlazený clactonský úštěp nalezl P. Wodecki ve štěrkovně SZ od Dolní Lutyně (obr. 1) a další tři artefakty (jádro, čepel a hrotitý úštěp) pak pocházejí z nedaleké Skřečoně (Svoboda et al. 2002, 104). Revizi by si zaslouţil i osekaný blok eratického silicitu (označovaný jako jádro), který pochází ze zaniklé štěrkovny v Ostravě-Zábřehu a který se měl nacházet v horní části mindelského štěrkového souvrství (Kerekeš 1985). Z literatury je ale prozatím nemoţné rozhodnout, zda se nejedná o pseudoartefakt, tak běţný ve glacifluviálních sedimentech Ostravska. Střední paleolit Středopaleolitické osídlení Moravy v průběhu izotopových stádií 8-6 (saalský glaciál sensu lato) je limitováno na desítku lokalit, z nichţ pouze dvě poskytly statisticky vyhodnotitelné, stratifikované soubory (jeskyně Kůlna, vr. 14, Moravský Krumlov IV, vr. 3). Na území severní Moravy a českého Slezska k nim můţeme přiřadit pouze izolované artefakty, které na základě morfologie a chronostratigrafické pozice spojujeme s mladým acheuléenem (obr. 1). První z nich pochází z povrchu písků sálského glaciálu severovýchodně od obce Bohuslavice. Časově je nález kladen do období od sálského interglaciálu (OIS 7) po

počátek viselského glaciálu. Podobného stáří je i druhý, pečlivě vypracovaný pěstní klín z katastru Polanky n. Odrou (Svoboda – Macoun – Přichystal 1991). Obě lokality jsou datovány na základě geologické skladby území Ostravska, přičemţ se vychází ze staré koncepce, ţe druhé kontinentální zalednění, které dosáhlo území Moravy, spadá do izotopového stádia 8. Nové výzkumy však ukazují, ţe toto zalednění je datováno do období okolo 162,0 ± 9,4 tis. let BP (Nývlt et al. 2008), coţ odpovídá chronologické koncepci vývoje kvartéru mezinárodní komise INQUA (Obr. 2; Gibbard et al. 2005). Z toho důvodu se zdá pravděpodobnější, ţe nálezy z Bohuslavic a Polanky n. Odrou spadají aţ do nejmladšího období saalského komplexu (warthe, cca 150-130 tis. BP). Podobně nevýrazně jsou zastoupeny industrie s pěstními klíny i na území polského Slezska, kde se podařilo nalézt srovnatelné artefakty na lokalitách Owsiszcze a Konradówka (Burdukiewicz 1999, 2006, příspěvek v tomto sborníku). Za doklad úštěpových industrií v oblasti Ostravska bývají uváděny nálezy ze štěrkovny v Oldřišově u Opavy (Kerekeš 1994), které se měly nacházet ve vrstvě uloţené před saalským interglaciálem (OIS 7) a měly by být tedy starší. Analogicky k předcházejícím nálezům je i v tomto případě nutné provést přesnější stratigrafickou korelaci sedimentů s ohledem na nové poznatky, týkající se stáří posledního zalednění tohoto prostoru. Je totiţ moţné, ţe horizont, spojovaný se saalským interglaciálem treene (OIS 7), reprezentuje teplou oscilaci mezi chladnými výkyvy v rámci izotopového stádia 6., tj. po ústupu saalského ledovce.Sídelní strategie nelze na základě takto kusých informací specifikovat. Ve všech případech se lokality nacházejí na březích nebo v blízkosti dnešních velkých řek Odry a Opavy. Kupodivu mnohem méně informací máme k dispozici o lokalitách z poslední doby meziledové (OIS 5e). Sedimenty z tohoto období se dochovaly např. v Ostravě-Zábřehu, Dolní Lutyni, Skřečoni, Frýdku-Místku, Koblově nebo Opavě-Kateřinkách (Macoun et al. 1965, 241), ale všechny tyto lokality jsou prozatím bez časově adekvátních archeologických nálezů. Otázku moţného osídlení severní Moravy a českého Slezska lze řešit pouze prostřednictvím nepřímých dokladů. Typickou drobnotvarou industrii taubachienu známe ze souvrství 11 v jeskyni Kůlně (Valoch 1988a, b; Moncel-Neruda 2000) a z lokality pod širým nebem v Předmostí u Přerova II – Hradiska (Svoboda et al. 1994, 1996; Moncel – Svoboda 1998, Moncel 1998). V Polsku je k taubachienu kladen malý soubor s hroty typu Tayac z jeskyně Biśnik (Cyrek ed. 2002), případně nálezy z jeskyně Obłazowa (Kozłowski 2006, 86), které ale spadají do následujícího období počátku viselského glaciálu. Lze tedy očekávat, ţe v oblasti, která geograficky spojuje obě známé sídelní enklávy, se budou nacházet časově adekvátní lokality. Určité indicie nám přinesla analýza taubachienského souvrství 11 z jeskyně Kůlny (Valoch 1988a, b, Neruda 2001a, b, 2003). Studium distribučních modelů ukázalo, ţe mezi nejvzdálenější importované suroviny v jeskyni Kůlně patří eratické silicity, jejichţ nejbliţší zdroje se nacházejí v povodí Odry. Ať byly do Kůlny distribuovány přímo nebo prostřednictvím výměny, je dostatečně zřejmé, ţe se v této oblasti museli pohybovat příslušníci protoneandertálské populace. Prozatím nejkomplexnější poznatky o středopaleolitickém osídlení máme k dispozici pro mladší fázi středního paleolitu, případně počátek mladého paleolitu. Za klíčové můţeme povaţovat dvě stratifikované lokality v jeskyních na vrchu Kotouči u Štramberka, který se nachází v podhůří Beskyd a je součástí jiţního okraje Moravské brány. V kopcovité okolní krajině se nachází i několik povrchových lokalit (Kopřivnice IV, Závišice II; Diviš 2003a, b), které snad souvisejí s exploatací místních surovin (tzv. bašského rohovce nebo eratického silicitu), zpracovávaných v jeskyni Šipce. Jeskyně Šipka patří bezesporu k nejznámnějším severomoravským lokalitám. Vzhledem k tomu, ţe lokalitu zkoumal K. J. Maška dobovými metodologickými postupy konce 19. stol., nevyhneme se i kritickému vyhodnocení dochovaných výsledků (Neruda 2003, 2006).

Z něho vyplývá, ţe tento středoškolský profesor zvolil na svou dobu moderní postup výzkumu, který mu umoţnil nashromáţdit kolekci kamenných artefaktů stratifikovanou do několika horizontů. Střednímu paleolitu připsal vrstvy III a IV, ale revize materiálu ukázala, ţe se jedná zřejmě o týţ horizont (srov. Neruda v tisku a). Komplexnost problému naznačuje moderní profil, dokumentovaný F. Proškem při revizním výzkumu jeskyně (Kukla 1954). V jeho rámci bylo rozlišeno celkem 15 vrstev, přičemţ s Maškovým horizontem III, případně IV můţeme snad spojovat vrstvy 6-8 (Valoch 1965a). Z prostorově poměrně malého profilu je zřejmé, ţe postdepoziční procesy byly právě v těchto úrovních intenzivní, a místy je proto nutné počítat i s moţnými kontaminacemi obsahů jednotlivých horizontů. Přestoţe se zdá, ţe Maška zkoumal v jeskyni pouze jednu vrstvu, je zřejmě nutné počítat s moţným palimpsestem krátkodobých návštěv. Nalezené kamenné artefakty jsou silně postiţené kryogenními procesy, takţe odlišení pseudoretuší od intencionálního opracování nástrojů je leckdy obtíţné. Časté jsou tudíţ zoubkované hrany (ať jiţ přirozené nebo intencionální), na jejichţ základě byla kolekce ze Šipky tradičně klasifikována jako zoubkovaný moustérien (Valoch 1965a). Nicméně je nutné vzít v úvahu i bifaciálně retušované artefakty, mezi nimiţ nechybí ani malý klínový nůţ (Neruda 2006; v tisku a, ryc.3: 3, 4). Nelze tedy vyloučit ani moţnou klasifikaci do micoquienu. Bohuţel statisticky není bifaciální sloţka tak výrazná jako v jeskyni Kůlně, ale svoji úlohu zřejmě sehrává i odlišná funkce lokalit. Neméně zajímavá je otázka existence kostěné industrie. V dochované sbírce střdopaleolitických artefatků z jeskyně Šipky není jediný doklad o uţívání kostí jako výrobních nástrojů. Z micoquienských vrstev v jeskyni Kůlně známe poměrně značné mnoţství kostěných retušérů (Neruda 2003, Neruda – Valoch 2007), které jsou v současné době zpracovávané interdisciplinárním projektem GAČR404/07/0856, zaměřeným na identifikaci neutilitárních projevů neandertálců, spojených s organickým materiálem (Neruda – Galetová – Dreslerová www; 2008). V rámci projektu jsme předběţně zhodnotili i soubory z jeskyně Šipky a Čertovy díry. Bohuţel se nám podařilo pouze potvrdit původní Maškův názor o povaze osteologického materiálu z obou jeskyní, ačkoliv například profesor J. N. Woldřich nebo K. Absolon spatřovali v rozlámaných kostech doklady nástrojů (Woldřich 1880a, b; 1881; 1887), či případně celou rozvinutou škálu typů (Absolon 1932). S tím Maška opakovaně nesouhlasil (Maška 1988b), přestoţe nevylučoval moţnost, ţe neandertálci mohli kosti příleţitostně vyuţívat jako nástroje, ale zároveň poukazoval na to, ţe záměrně tvarované nástroje z organického materiálu nerozlišil. Zdá se tedy, ţe neandertálci ze Šipky kosti rozbíjeli v souvislosti se získáváním energeticky bohatého morku, ale dále je nevyuţívali ve výrobním procesu. Otázky datace středopaleolitického horizontu (horizontů) v jeskyni Šipce se nejprve dotkl sám autor výzkumu - K. J. Maška, který správně srovnával nálezy z vrstev III a IV se středním paleolitem v jeskyni Le Moustier ve Francii. Z dnešního pohledu se sice jedná o poněkud hrubou dataci, vzhledem k časovému rozpětí celé kultury, nicméně ve své době byla taková klasifikace dosti revoluční. Další významný pokus o datování proběhl aţ v 50. letech 20. století v souvislosti s jiţ zmíněným stratigrafickým výzkumem F. Proška (Kukla 1954). Autor publikace zdůrazňuje, ţe koroze vápencových bloků by odpovídala spíše interglaciálnímu klimatu. V monografickém zpracování obou jeskyní klade K.Valoch (1965a) středopaleolitické horizonty v kontextu tehdejšího stavu poznání, zejména pak podle skladby fauny (Musil 1965) a podle přítomnosti mladopaleolitických typů nástrojů, do tzv. interstadiálu “Pod hradem”, který byl tehdy definovaný na podkladě situace ve stejnojmenné jeskyni v Moravském krasu (Valoch 1965b). V tomto případě by se stáří středopaleolitických nálezů ze Šipky a Čertovy díry pohybovalo okolo 32 - 38 000 BP (Musil 1965). Na základě výsledků z dalších výzkumů v jeskyni Kůlně ale K. Valoch usoudil, ţe dvě silné půdy z jeskyně Šipky korespondují s teplými oscilacemi z počátku würmu (Valoch 1965a, 54). S takovým zařazením by mohlo korelovat i pozorování, týkající se koroze vápencové sutě (Kukla 1954, 122-123).

Jednoznačnějších výsledků jsme dosáhli absolutním datováním zvířecího kosterního materiálu. Ve sbírkových fondech ústavu Anthropos se nacházela spálená kost s dochovanou cedulkou, která kladla nález k datu 24. 8. 1880. Z údaje je zřejmé, ţe vzorek odebral Maška dva dny před nálezem tzv. “šipecké čelisti”. Navíc v srpnu roku 1880 kopal Maška pouze středopaleolitické ohniště ve vrstvě III v ústí Jezevčí díry, takţe prostorová a stratigrafická záměna je nepravděpodobná. Lze tedy velmi oprávněně vztáhnout zmíněný vzorek k ohništi a konkrétní archeologické situaci. Analýzou kosti se podařilo získat datum 39 940 ± BP (nekalibrováno; GrA-29906). Vlivem přepálení ale došlo ke ztrátě kolagenu, a bylo proto moţné datovat pouze alkalickou frakci. Z toho vyplývá, ţe skutečné stáří ohniště s neandertálskou čelistí je vyšší (Neruda 2006). Nové, dosud nepublikované výsledky datování kostí, které měly rovněţ dochovány informace o lokalizaci a stratigrafické pozici, řadí vrstvu III a IV do časového intervalu 40 – 45 tis. let BP (nekalibrovaně), a proto můţeme jeskyni Šipku časově korelovat s nálezy z vrstvy 7a z jeskyně Kůlny (Mook 1988, Valoch 1988b). Druhá, archeologicky významná jeskyně na vrchu Kotouči - Čertova díra - bohuţel jiţ dnes neexistuje, protoţe byla zcela zničena těţbou vápence. O její podobě si můţeme učinit představu pouze podle dobových zpráv. Přístup do této jeskyně byl dosti komplikovaný. Klenutý vchod byl orientován k západu aţ severozápadu. Původně byl široký 4 m a vysoký 1,3 m a po Maškově výzkumu 5 m vysoký a 8 m široký, coţ je stav, který se více blíţí podobě z dob středopaleolitického osídlení. Jeskyně nepřesahovala příliš délku přes 20 m a byla rozdělena na dvě části komínem, označovaným jako Víţka (Prosová 1952). Jeskyni zkoumal Maška střídavě v letech 1879-1881 a 1887, přičemţ zde testoval své badatelské postupy, takţe informace jsou mnohdy ještě nepřesnější neţ ty z jeskyně Šipky. Vedle bohatého osteologického materiálu se zde nacházela kamenná industrie, ovšem mnohem méně početná neţ v jeskyni Šipce. Asi nejzajímavější nález představuje porcelanitové jádro a několik úštěpů, které je moţné k sobě přiloţit (podle zápisů v denících se zdá, ţe byl Maška první, kdo v Evropě prováděl zpětné skládání artefaktů; Neruda 2005, 2006). Podle profilu ze dne 17. 4. 1880 se zdá, ţe se středopaleolitické artefakty v této jeskyni nacházely ve stratigrafických horizontech III, IV a místy i V (Valoch 1965a, 10). K prvnímu pokusu o absolutní datování středopaleolitických horizontů byla pouţita spálená kůstka (pravděpodobně výsledek činnosti člověka), která byla uloţena v krabičce s původní popiskou, lokalizující vzorek do jeskyně Čertovy díry bez přesnějšího prostorového a stratigrafického zařazení. I v případě tohoto vzorku bylo moţné datovat pouze alkalickou frakci, takţe získané datum 29 430 ± BP (nekalibrováno, GrA-29904) musí být starší. Vzhledem k tomu, ţe z jeskynní výplně neznáme nálezy z počátku mladého paleolitu, se zdálo pravděpodobné spojení se středopaleolitickými nálezy, které by ale časově jiţ spadaly do počátku mladého palelitu (Neruda 2006, v tisku a). Nové datování kosti ze středopaleolitické vrstvy III ve vchodu ukázalo, ţe osídlení této menší jeskyně je prakticky současné s jeskyní Šipkou. Naskýtá se tedy otázka, zda je nutné první datum opravit o více neţ 10 tis. let, či zda představuje doklad pobytu člověka z časné fáze mladého palelitu, který nejsme schopni doloţit konkrétními archeologickými nálezy. Ve sledovaném regionu musíme předpokládat existenci dalších středopaleolitických lokalit, ať se sídlištní nebo ateliérovou funkcí. Technologický rozbor industrií z obou štramberských jeskyní ukazuje, ţe k základní přípravě suroviny docházelo jiţ na primárních zdrojích. Z toho důvodu se povrchové průzkumy zaměřily na výchozy bašských rohovců např. na Bílé hoře u Štramberka. V tomto prostoru se podařilo najít pouze nepříliš výrazné kolekce, které by však mohly souviset se středním paleolitem (Kopřivnice IV; Diviš 1993, 2003a, b). Podobný metodologický proces rekonstrukce sídelního regionu můţeme uplatnit i na další suroviny, určené v jeskyni Šipce a Čertově díře. Nejkvalitnější surovinou v oblasti severní Moravy je eratický silicit. Na pravém břehu Odry se podařilo najít dvě povrchové lokality, které by rovněţ mohly spadat do období středního paleolitu (Závišice II, Diviš 2003a, b;

Libhošť I, Jelínková 2007). Další lokality pak můţeme předpokládat v oblasti flyšového pásma Západních Karpat, odkud zřejmě pocházejí rohovce, které tvoří doplňkovou surovinu ve štramberských inventářích. V tomto směru je zajímavou indicií přítomnost radiolaritu ve středopaleolitickém souboru z jeskyně Čertovy díry. Tato surovina se mohla na lokalitu dostat přímo ze slovenské strany z oblasti Pováţí nebo ji mohli neandertálci přinést nějakou trasou, sledující západní okraj Západních Karpat. V inventáři z jeskyně Čertovy díry se nachází i porcelanit, který se váţe na vulkanické činnost v této oblasti (obr. 2). Nejbliţší zdroj je znám z oblasti mezi Novým Jičínem a Hranicemi.1 Povrchové výzkumy přinesly cenné poznatky i ke středopaleolitickému osídlení levého břehu Odry a povodí Opavy, tj. oblasti, která je charakteristická výskytem eratického silicitu ve fluvioglaciálních sedimentech. Nejblíţe zmíněným jeskyním se nachází malá lokalita Bílov, kterou lze techno-typologicky spojovat se středním paleolitem.2 Jistě není bez zajímavosti, ţe se tato poloha nachází na zdroji křišťálu dostatečně velkých rozměrů. Prozatím se nepodařilo doloţit jeho zpracování, ale i tak se jedná o zajímavý příspěvek k řešení problému provenience křišťálu a záhnědy ve středopaleolitickém souvrství v jeskyni Kůlně (Přichystal 1989, Valoch 2004, Neruda 2003). Z technologického hlediska jsou střednímu paleolitu blízké i lokality Velké Albrachtice – U silnice a Stará Ves u Bílovce – kamenolom (dle J. Diviše 2006 a R. Jelínkové 2007, 193 se jedná o micoquien) s diskoidními jádry, místně retušovanými úštěpy a širokým moustérienským hrotem či hrotitým drasadlem (distální část je odlomena) (Jelínková 2007, obr. 28, 29). Další kolekce v oblasti levého břehu Odry vykazují různý podíl středopaleolitických a aurignacoidních prvků (Velké Albrachtice – Na Butovickém, Velké Albrachtice – Jamník). V tomto směru je jistě zajímavé, ţe se s tímto jevem setkáváme na řadě lokalit na levém břehu Odry, stejně jako v povodí Opavy (ojediněle Otice u Opavy, Hošťálkovice Ia - Dubeček). Nejznámnější lokalita, kterou můţeme srovnávat se středním paleolitem, se nachází na katastru obce Otice u Opavy (Klíma 1974). Dlouholetými sběry se podařilo nashromáţdit kolekci kamenných artefaktů, převáţně z eratického silicitu. Dominují různá drasadla (Neruda v tisku a, ryc. 7:2, 4, 6) a místní retuše, méně jsou zastoupeny zlomky čepelí (tamtéţ, ryc. 7-8) a v jednom případě je doloţeno i vysoké škrabadlo. Jádra vykazují paralelní sbíjení (tamtéţ, ryc. 7:1). Původní zpracování spojuje tuto industrii s pozdní fází středního paleolitu, přičemţ je zajímavý zejména bifaciální kus, který připomíná micoquienské klínové noţe (tamtéţ, ryc. 7:5). Starší fáze mladého paleolitu Velice sloţitá je otázka přechodu středního a mladého paleolitu, zejména vlivem absence stratifikovaných a datovaných souborů (Obr. 3). Z toho důvodu je obtíţné rozhodnout, zda přítomnost středo a mladopaleolitických prvků v některých souborech je výsledkem kontaktů nebo druhotného smísení nálezových horizontů. Klasickým příkladem je kolekce z Hošťálkovic I u Ostravy, nedaleko soutoku Odry a Opavy (Neruda 1997). Z polohy na Dubečku pochází poměrně početná kolekce štípané industrie, v níţ kromě gravettienské komponenty (samostatná poloha Ib) dominují dvě sloţky: středopaleolitická, reprezentovaná zejména levalloiským jádrem pro preferenční úštěp (Neruda v tisku, ryc. 7: 9), několika úštěpy s fasetovanou patkou (tamtéţ, ryc. 7:10-11) a různými variantami drasadel (tamtéţ, ryc. 7:15-17), a mladopaleolitickou, v podobě vysokých škrabadel (jader) s lamelární retuší (tamtéţ, ryc. 7: 13-14) a moţná některých čepelových jader (tamtéţ, ryc. 1V této souvislosti by mohl být zajímavý malý soubor z Hlavicovy jeskyně, který ale v současné době není dostupný a jeskyně sama je jiţ zničena těţbou kamenolomu. Podle vyobrazených předmětů, zejména jednoho bifaciálně opracovaného artefaktu (Skutil 1955), by kamenná industrie mohla spadat na konec středního nebo na počátek mladého paleolitu (szeletien; Neruda 2003, v tisku a). 2Podle Diviš 2006, Jelínková 2007 – mladý palelolit.

7: 12). 3 Bohuţel se nepodařilo najít tuto industrii in situ, takţe nemáme představu o její stratigrafické pozici a hlavně nejsme schopni určit, kolik paleolitických horizontů se na této lokalitě nacházelo. Druhotné smísení středo a časně mladopaleolitických prvků nelze vyloučit (gravettienská komponenta je včleněna do souboru vlivem nesprávné metodiky sběrů), ale vzhledem k tomu, ţe se tento jev opakuje na řadě lokalit ve sledované oblasti, můţeme uvaţovat i o moţné existenci specifické industrie z přechodu středního a mladého paleolitu. V některých souborech natolik převaţují aurignacienské prvky (morfologie jader, typy nástrojů), ţe je můţeme vyčlenit jako doklad přítomnosti aurignacienu na severní Moravě. Přiřadit k nim můţeme zejména soubory ze Stachovic – Obory, Stachovic – Výhonu (Diviš 2003a, b; 2006; Jelínková 2007). Další menší a nevýrazné soubory (Fulnek – Jelení; Velké Albrechtice - “pod motorestem”, “Na butovickém; Radotín – dolní lokalita) je obtíţné spojovat s konkrétní archeologickou kulturou, ale jejich strategie vyuţití levého břehu Odry je podobná jako u stachovických stanic (obr. 2), kde se aurignacienské lokality nacházejí na severovýchodních svazích v nadmořské výšce 275 – 315 m. Podobné charakteristiky vykazují i lokality v okolí Bílovce (285 – 300 m). V obou případech se byl zpracováván téměř výhradně erratcký silicit, který pochází z místních sedimentů. Stanice v Hošťálkovicích, která poskytla soubor artefaktů s aurignacienskými prvky, se nachází v poněkud odlišné geomorfologické pozici poblíţ soutoku Odry s Opavou (nadm. výška 240 m). Naproti tomu některé drobné soubory z oderského pravobřeţí vykazují určité podobnosti ve strategii vyuţití krajiny (Klokočov I, Rychaltice, Závišice I; Diviš 2003c), i kdyţ lokality jsou umístěny přece jenom poněkud výš (nad 300 m). Mnohem sloţitější je otázka přítomnosti szeletienu, u něhoţ uvaţujeme o jeho přímé návaznosti na micoquien, respektive ho na základě nálezů z Moravského Krumlova IV povaţujeme za mladší fázi micoquienu, vyvíjející se na Moravě v průběhu počátku mladého paleolitu (nejnověji Neruda v tisku b; Neruda – Nerudová v tisku). Nejvýraznější doklady szeletienu pocházejí s současné době z polské části Slezska, kde se podařilo identifikovat dvě stanice s listovitými hroty. Archeologický horizont szeletienu z Dzierżyslawi (Bluszcz – Foltyn - Kozłowski 1994; Kozłowski 2000; Fajer et al. 2005) má být mladší neţ doklady bohunicienu v podloţních sedimentech, ale je třeba připomenout, ţe sediment s nálezy szeletienu je nad polohu bohunicienu přemístěný (Kozłowski – Kozłowski 1996, 52; Fajer et al. 2005). Nové výzkumy v Lubotyńi 11 přinesly kolekci artefaktů s několika listovitými hroty, chronologicky současnou se szeletienem z Vedrovic V a Moravského Krumlova IV (Bobak et al. in press). V moravské části Slezska jsou doklady szeletienu poněkud diskutabilní. Listovitý hrot z Vávrovic-Palhance (Jisl 1971) prozatím nemůţeme spojit s průvodní industrií. K szeletienu bývá řazena jiţ zmíněná industrie z Otic u Opavy, ale pro takovou klasifikaci nemáme dostatek podkladů. Ani soubory z Třebomi nebo Hněvošic nejsou dostatečně kulturně průkazné. Na druhou stranu ale můţeme předpokládat, ţe szeletienské osídlení na Opavsku bude mnohem výraznější, vzhledem k nálezům z polské strany. Szeletien v horním Poodří je prozatím reprezentován spíše ojedinělými povrchovými nálezy. Jeden listovitý hrot pochází ze Stachovic – Výhonu a jeden z Velkých Albrechtic – “Na butovickém”, ale podle průvodní industrie se zdá pravděpodobnější, ţe se v jejich případě jedná o intruzi do aurignacienského souboru, případně o doklad kontaktů aurignacienu se szeletienem. Ve všech případech se tyto kusy odlišují od listovitých hrotů v okolí Lhoty u Lipníka.

3 Gravettienské typy rydel musí pocházet z prostorově omezené koncentrace, dodatečně vyčleněné jako Hošťálkovice Ib. Starší sběry pocházejí z celého hřbetu Dubečku.

Střední fáze mladého paleolitu Období střední fáze mladého paleolitu patří na severní Moravě a Slezku k nejlépe poznaným, zejména díky výzkumu gravettienské stanice na Landeku v Ostravě -Petřkovicích (Obr. 4). Kopec Landek vybíhá k JJZ ze zalesněného masívu (vrchol 280 m) bezprostředně severně nad řekou Odrou. Ze SZ je Landek obtékán Ludgeřovickým potokem. Lokalita se nachází na temeni kopce, na rovince v okolí tenisového hřiště. Jiţ v první polovině 19.stol. zde probíhaly poměrně rozsáhlé sondáţní práce pod vedením J. Folprechta (1930, 1934, 1938), který nashromáţdil kolekci typicky gravettienských nástrojů a průvodní debitáţe. V 50. letech 20. stol. zde prováděl výzkum B. Klíma z Archeologického ústavu, který nalezl seskupení ohnišť, situovaných v nezřetelných depresích nejzápadnějšího sektoru Ia, a které spojoval s půdorysy tří sídelních objektů (Klíma 1955a, 1955b, 1966). Ze západního okraje zahloubeného ohniště ve třetím objektu pochází nález známé ţenské plastiky a přímo v ohništi byl nalezen zlomek další sošky, vyhotovené ze stejného materiálu, ale stylisticky mnohem podobnější dolnověstonické venuši z pálené hlíny (Oliva – Neruda 1999, obr. 4: 16). Bohuţel se velice špatně dochoval osteologický materiál, takţe prakticky nelze hodnotit kostěnou a parohovou industrii. V kamenném inventáři patří mezi chronologicky citlivé artefakty hroty s vrubem, které spojují Landek s mladými vrstvami ve Willendorfu II, coţ potvrdily i nové výzkumy archeologického ústavu pod vedením J. A. Svobody a L. Jarošové v letech 1994-95. Radiokarbonová data 20 790 ± 270 BP (uhlíky z výzkumů 1952-53; GrN 19540) a 23 370 ± 160 BP ( GrA 891; uhlík z výzkumu 1994, sonda B) pocházejí z plochy Ia (blíţe Jarošová et al. 1996; Svoboda 1996; nejnověji Svoboda 2008). V této době dochází i k vytváření jakýchsi aglomerací lokalit a jejich funkční diferenciaci. Lokalita na Landeku je součástí terénní bariéry na levém břehu řeky Odry, která se vypíná mezi soutokem Odry s Ostravicí a s Opavou (Neruda 1995a). Nejblíţe se nachází lokalita Petřkovice II, situovaná na mírném spočinu orientovaném k jihu. Tuto polohu objevil J. Homolka, který se následně podílel na archeologická sondáţi, uskutečněné B. Klímou z Archeologického ústavu v Brně (1969). Z povrchových sběrů a kopaných sond pochází soubor gravettienských artefaktů, jimţ dominují dva velké čepelové hroty. Petřkovice II lze povaţovat spíše za krátkodobou loveckou stanici (Oliva – Neruda 1999). Drobné polohy se nacházejí i na okolních svazích (Petřkovice III). Nad soutokem Odry s Opavou se rozkládá lokalita Hošťálkovice – Hladový vrch, značně zničená recentním lomem. Poloha byla dlouhodobě sledována, přičemţ se J. Homolkovi se podařilo nalézt patinovanou industrii jak na SSV svazích, tak i in situ v bazální části kvartérního souvrství v profilu, vzniklém těţební činností. Tento profil byl blíţe zkoumám v 90. letech, přičemţ se podařilo nashromáţdit nepříliš početný soubor čepelí a jader, které bylo moţné zpětně skládat (Neruda 1995b). Následující sondáţ ale ukázala, ţe tato poloha byla značně prostorově omezená a ţe většina původní prostorové situace byla zničena lomem (Neruda – Nerudová 2000). Dalším dokladem gravettienského osídlení v této aglomeraci je drobný soubor modrobíle patinovaných artefaktů, který byl vyčleněn z původního souboru z Hošťálkovic – Dubečku. Povrchové průzkumy, v jejichţ rámci jsme sledovali i reálnou plošnou distribuci artefaktů ukázaly, ţe takto patinované artefakty se nacházejí na omezené ploše (Hošťálkovice Ib), oddělené od artefaktů středopaleolitického charakteru prostorem bez nálezů (Neruda 1995a, 1997; Oliva – Neruda 1999). Mimo ostravskou sídelní jednotku byl gravettien identifikován také v jeskyni Šipce, kde se pojí s původní Maškovou vrstvou II (Valoch 1965a, Neruda 2006). Nepříliš početný soubor obsahuje čepelové hroty, hrot La Gravette, klínová rydla, smíšená rydla, kombinace nebo odštěpovače. Bohuţel se prozatím nepodařilo tento soubor datovat. Sídelní strategie gravettienu ve sledované oblasti odpovídá typickému modelu, který

můţeme konstatovat u řady klíčových lokalit. V případě Ostravska byly osídleny výrazné dominanty nad řekou, ať jiţ na temenech nebo spočinech mírných svahů. Rovněţ v případě jeskyně Šipky lze konstatovat, ţe vrch Kotouč, ve kterém je lokalita situována, je výraznou terénní dominantou oderského pravobřeţí. Mladší fáze mladého palelolitu Gravettienské osídlení, reprezentované zejména stanicí v Petřkovicích, přechází v oblasti severní Moravy a českého Slezka zřejmě plynule do epigravettienu. Bohuţel podklady pro sledování tohoto procesu jsou poněkud kusé a především opět naráţíme na absenci absolutních dat. Na Opavsku se podařilo podchytit malé soubory kamenných štípaných artefaktů (Opava - Kateřinky, Opava - Předměstí I - Lundwalova cihelna, Opava – Předměstí II - ul. dr. Stratila a B. Němcové, Kylešovice – “U výtopny” (Oliva – Neruda 1999; Svoboda et al. 2002), které nejsou bohuţel příliš reprezentativní (Obr. 4). Další lokality lze očekávat i na spojnici mezi Opavou a Ostravou (Kozmice I). Prozatím se nepodařilo doloţit existenci magdalénienu, přestoţe předpokládáme pohyby magdalénienské populace mezi jiţní Moravou a Polskem. Na této spojnici se nachází pouze lokalita v Hranicích III – Velké Kobylance, která je na základě přítomnosti trojúhelníkovitých mikrolitů spojována s lokalitami Kniegrotte v Německu (Feustel 1974; Höck 2000) nebo Dzierżysław v Polsku (Połtowicz 2000; Ginter – Połtowicz 2001; 2002a, b). Pozdní paleolit

Pozdní paleolit je ve sledované oblasti zastoupený převáţně povrchovými lokalitami v oderském pravobřeţí. Intenzivní prospekce ze strany amatérských kolegů (zejména J. Diviš; např. 1994) přinesla cenné poznatky, přestoţe získané soubory nebývají početné a neobsahují dostatek kulturně signifikantních typů. Z toho důvodu je obtíţné provést kulturní korelace např. s polským územím, ale přinejmenším nám naznačují strategii vyuţití krajiny (Obr. 5). Zmíněné soubory se nacházejí zejména v prostoru Příbora (I - Statek, II - Jánský sloup, IV – Borovec, V - Sedlnička, Příbor VII4), Kopřivnice (II, III), Závišic (IV, V) a Klokočova (I, II; Diviš 2003a, b). Jestli je klasifikace správná, pak vidíme, ţe lovci vyuţívali kopcovitý terén v podhůří Beskyd, přičemţ vazba na velký vodní tok Odry asi nebyla primární při výběru biotopu. Jediná stratifikovaná kolekce pochází z jeskyně Šipky, vrstvy I. Za kulturně signifikantní prvek je povaţována přítomnost hrotů typ Federmesser (Valoch 1996). Směrem k severovýchodu je dalším dokladem pozdního paleolitu drobný soubor z Frýdku-Místku - “Štandlu” (Pavelčík 1992, 1994). Jedinou stratifikovanou lokalitou pozdního paleolitu na Ostravsku je Záblatí II, zkoumaná P. Wodeckim (1977), E. Greplem (1977a, b) a J. A. Svobodou. Z pedologicko-geologického posudku vyplývá, ţe k uloţení artefaktů došlo aţ v období po pozdně viselské periglaciální činnosti, snad jiţ v průběhu holocénu (Svoboda – Wodecki 1981, 678). J. A. Svoboda spojuje nálezy s horizontem pozdně magdalénienského vývoje, kdy dochází k rozpadu původně jednolitého technokomplexu a vznikají pozdně magdalénienské aţ epimagdalénienské skupiny (Svoboda – Wodecki 1981, 679). Velice podobnou situaci můţeme konstatovat pro poznání mezolitického osídlení (Obr. 5). Není bez zajímavosti, ţe se soubory, klasifikované jako mezolitické, kryjí s pozdně paleolitickým osídlením Příborska: Příbor I – statek, Příbor II – Jánský sloup, Příbor III – Baţantnice, Větřkovice u Lubiny - “U přehrady”, Závišice VI – sever (Diviš 1994, 2003a, b). Stejně tak i na katastru jiţ zmíněného Záblatí byla identifikována poloha s mezolitickou industrií (poloha I). Severně od příborské sídelní jednotky se v oderském levobřeţí 4Dle Diviš 2003a, b – Hájov III

nachází lokalita Lubojaty – Náplatky, kterou J. Diviš povaţuje za mezolitickou (2006). Na Opavsku je asi nejspolehlivějším dokladem přítomnosti mezolitické populace lokalita Branka I, situovaná na úpatí severního svahu (Jarošová 1999). V tomto případě je výběr polohy podobný jako v případě příborské jednotky. Závěr Stav poznání paleolitu na Ostravsku je prozatím poněkud neuspokojivý. Minimální počet moderně zkoumaných lokalit a značný nedostatek absolutních dat poněkud komplikuje modelování sídelních strategií. Díky intenzivním povrchovým prospekcím se podařilo identifikovat mnoţství lokalit, které v určitých obdobích vytvářejí sídelní struktury. Pro jejich pozitivní kodifikaci je ale nutné najít zejména stratifikované a pokud moţno datované soubory. Plodná by mohla býi intenzivnější spolupráce s polskými kolegy, kteří se v současnosti věnují výzkumům severně od Opavy (Lubotyń, Dzierżysław). Článek byl připraven v rámci grantového projektu GAČR 404/07/0856 a institucionálního záměru MK00009486202.

Summary There is not a satisfactory evidence of the Lower Palaeolithic occupation of Northern Moravia and Moravian Silesia. The geological sequence of the mentioned area is considerably affected by two glaciations (Elster and Drenthe). Therefore original sediments are repeatedly reworked and it is difficult to find Middle Pleistocene horizonts in situ. Posible artefacts were documented in a gravel layer in Dolní Lutyně, Skřečoň (Svoboda et al. 2002) and Ostrava-Zábřeh (Kerekeš 1985). We must reanalyse as well the chronostratigraphical position of the Drenthe glaciation. A recent excavation of a glacial sediment near Kunín enabled to date the last occurrence of the continental ice sheet in Northern Moravia to OIS 6 before the Warthe oscilation. Thus the question of the chronological position of artefacts from Oldřišov (retouched blanks and cores in a stratigraphical position) is still opened (Kerekeš 1994). Two handaxes from Bohuslavice and Polanka n. Odrou are usually related to the upper phase of the Acheulean but it is difficult to date them by the stratigraphy. The geomorphological situation shows that maximal age of these artefacts may be the Saalian (Polanka n. Odrou), or rather Saale/Warthe interglacial (Bohuslavice) (Svoboda et al. 1991, 374) but their feasible chronological position falls into the lower phase of the last glacial. There is no evidence of an OIS 5e site in this region but the raw material analysis of the Kůlna cave Taubachian layer 11 shows that Protoneanderthals of the last interglacial knew the region of Northern Moravia where erratic silicite was found. There is one open-air stratified site with the Taubachian assemblage between the Kůlna cave and the region of erratic flint sources in Předmostí II–Hradisko. Taubachian sites are noted in Poland in Biśnik (Cyrek 2002); the microlithic assemblage from Obłazowa is younger (Kozłki 2006). There are better sources of information we can analyse for the upper phase of Middle Palaeolithic. They are two caves excavated at the end of 19th century by K. J. Maška. The first one is Šipka Cave (ryc. 2) with lithics (ryc. 3) classified as the denticulated Mousterian (Valoch 1965a) but several bifacial pieces (ryc. 3: 3-4) enabled to correlate this industry with the Micoquian (Neruda 2006; v tisku a). A very important lower Neanderthal jaw was found near one of the four Middle Palaeolithic hearths (ryc. 3: 8). The sample of burnt bone colected in one hearth contained just little collagen and therefore the date 39,940 ± uncal BP (GrA-29906) must be older (Tab. 1). A new unpublished datum of the same position (a bone of a horse) correlates with the Micoquian occupation of layer 7a in Kůlna Cave. The second cave – Čertova díra – was destroyed by a modern limestone quarry (ryc. 5). Only a small collection of lithics is preserved but both typology and technology show Middle Palaeolithic features (ryc. 3: 9-12). 14C sample from the burnt bone must be also older due to the low degree of collagen. The date 29,430 ± uncal BP (GrA-29904) indicates the occupation of the cave around 30 kyr uncal BP (Tab. 1). Lithics prove the Gravettian occupation but the date is too old. We have no evidence of EUP cultures in this cave. The new stratified sample was dated in the Oxford Lab and corelates the Neanderthal occupation of Čertova Díra Cave with Šipka Cave. Nowadays the meaning of the first datum is under discussion. New approach of the settlement reconstruction is based on the raw material analysis. Raw material structures of both caves show that Neanderthals used mainly local chert of “baška-formation” and inicial preparation of cores was done out of caves. Recently we have found one surface site – Kopřivnice IV – morphologically close to the Middle Palaeolithic. As well there are two surface sites (Závišice II, Libhošť I) located on the erratic silicite source of the right bank of the Odra river (Diviš 2003). Small surface site Bílov, dated probably to the Middle Palaeolithic, proposes an interesting advantage to the research of the rock crystal sources. Another Middle Palaeolithic settlement unit is situated in the Opava river. The assemblage of Otice u Opavy contains Middle Palaeolithic side

scrapers (ryc. 7: 2, 4, 6) and several cores with the parallel exploitation (ryc. 7: 1). Several fragments of blades (ryc. 7: 7-8) and one Aurignacian-like end scraper were found. A bifacial artefact with a pseudoburin negative of the tip (ryc 7:5) could be culturally significant. The classification to the Mousterian (Klíma 1974) or the Micoquian is proposed. The second site of Hošťálkovice I–Dubeček is situated on the left bank of the Opava river near the confluence with the Odra river. Detailed surface survey distinguished a Gravettian item contaminating an older occupation (occupations) represented by the Middle Palaeolithic-like artefacts with typical side scrapers (Neruda in press, ryc. 7: 16-17) and a Levallois core (ib., ryc 7: 9) and flakes with faceted striking platforms (ib., ryc. 7: 10-11). Such artefacts coexist with Aurignacian end scrapers (cores) with the lamellar retouch (ryc. 7: 13-14) and with blade cores (ryc. 7:12). Unfortunately we have no evidence of a finding stratigraphical position (Neruda 1997) and it is difficult to decide whether the situation is a result of layer mixing or manifestation of a specific cultural group in Northern Moravia. It must be stressed similar sites are documented also on the left bank of the Odra river. Modeling of the EUP development is very difficult due to the lack of stratified and dated sites. Some sites contain both Middle and Aurignacian features (e. g. Hošťálkovice Ia–Dubeček; Neruda 1997). The Aurignacian is clearly documented in Stachovice (I–Obora, II–Výhon, III; Diviš 2006; Jelínková 2007). Other small assemblages on the same (left) bank of the Odra River (Fulnek–Jelení; Velké Albrechtice–“pod motorestem”, “Na butovickém”; Radotín–lower site) are difficult to correlate with a real culture but the strategy of landuse is similar to the Stachovice unit. Consequently we see some resemblance on the right bank of the Odra river where sites are analogically situated in the rolling hill terrain about 300 above sea level (Klokočov I, Rychaltice, Závišice I). An evidence of the Szeletian occupation is a more complicated question. We understand the Szeletian as manifestation of the Micoquian during the EUP; it means the same culture at a different stage of development (cf. Neruda in press b; Neruda–Nerudová in press). The best examples of the Szeletian are documented in the Polish part of Silesia near the border with the Czech Republic – Dzierżyslaw (Bluszcz–Foltyn–Kozłowski 1994; Kozłowski–Kozłowski 1996, 52; Kozłowski 2000; Fajer et al. 2005) and Lubotyń 11 (chronologically the same as Vedrovice V and Moravský Krumlov IV; Bobak et al. in press). In the Moravian part of Silesia there are uncertain assemblages (Hněvošice, Třebom; Svoboda et al. 2002) without typical leaf points. Only Vávrovice–Palhanec (Jisl 1971) provided leaf point comparable to the Szeletian ones. The middle phase of the Upper Palaeolithic, represented by the Gravettian, is relatively well known thank to stratified site Landek in Ostrava–Petřkovice. The site was excavated several times by J. Folprecht (1930, 1934, 1938), B. Klíma (1955a, 1955b, 1966) and J. A. Svoboda and L. Jarošová from the Archaeological Institute of AVČR who dated the Gravettian occupation of sector Ia to 20,790 ± 270 BP (charcoals from 1952-53; GrN 19540) and 23,370 ± 160 BP ( GrA 891; a charcoal from 1994, trench B; Jarošová et al. 1996; J. Svoboda 1996; update Svoboda 2008). The spatial analysis of Gravettian sites shows settlement unit situated between the confluence of the rivers Odra and Opava and Odra and Ostravice where the terrain is elevated to the barrier opened to the south. There are located other sites as Petřkovice II (Klíma 1969), Petřkovice III (Oliva–Neruda 1999), Hošťálkovice Ib–Dubeček (Neruda 1995a, 1997; Oliva–Neruda 1999), Hošťálkovice II–Hladový Vrch (Neruda 1995b; Neruda–Nerudová 2000) in a typical Gravettian position on a hill or a sloupe step and their functional differentiation is clear. Outside of the Ostrava settlement unit, the Gravettian is documented in layer II of Šipka Cave (Valoch 1965a, Neruda 2006). The small assemblage contains blade points, a La Gravette point, burins and splitters. Unfortunatelly the cave occupation has not been dated yet. The development of the Gravettian culture was probably continuous. Small and not very

significant sites are situated in Opava–Kateřinky, Opava–Předměstí I (Lundwalova Cihelna), Opava–Předměstí II (Ul. dr. Stratila and B. Němcové), Kylešovice–“U výtopny” (Oliva–Neruda 1999; Svoboda et al. 2002). Other sites can be expected between cities of Opava and Ostrava (Kozmice I). A Magdalenian occupation has not been noted although we suppose movement of population between Southern Moravia and Poland. Only a Hranice III–Velká Kobylanka surface site is known in the Moravian Gate. From the typological point of view, it contains a triangular microlith similar to those of the Knigrotte in Germany (Feustel 1974, Höck 2000) and Dzierżysław in Poland (Połtowicz 2000, Ginter–Połtowicz 2001, 2002a,b). The Late Palaeolithic is represented mostly by surface sites on the right bank of the Odra river where they group to the settlement unit among municipalities of Příbor (Statek, Sedlnička, Borovec, Jánský sloup, Příbor VII5), Kopřivnice (II, III), Závišice (IV, V) and Klokočova (I, II; Diviš 2003a,b). Intensive surface prospection proves relatively abundant material from several sites but unfortunatelly they don't contain culturally significant items. Only artefacts of Šipka Cave (layer I) were stratified and presence of points with arch-abrupt retouch can indicate the correlation with the Federmesser group (Valoch 1996). It is interesting to stress the fact that the Mesolithic sites are situated in the same region (Příbor I–Statek, Příbor II–Jánský Sloup, Příbor III–Baţantnice, Větřkovice u Lubiny–“U přehrady”, Závišice VI–north; Diviš 2003a, b). Other Late Palaeolithic sites of the right bank of the Odra river are recognized near Frýdek–Místek–Štandl (Pavelčík 1992, 1994) and on the cadaster of Záblatí near Ostrava. There are documented two sites; Záblatí II probably correlates with the Epimagdalenian (Svoboda–Wodecki 1981) and Záblatí I could be understood as Mesolithic. The Opava region is relatively poor concerning the Late Palaeolithic and Mesolithic sites. A small assemblage described as Mesolithic (Branka I; Jarošová 1999) was collected to the south of Opava. The Landuse strategy is similar to the Příbor settlement unit. Literatura Absolon K. 1932: O pravé podstatě paleolithických industrií ze Šipky a Čertovy díry na Moravě. Anthropologie 10, 253-269. Bluszcz A. – Foltyn E. – Kozłowski, J. K. 1994: New sequence of EUP leaf point industries in the Middle Southern Poland. Préhistoire Européenne 6, 197-222. (Bobak et al. in press) Bobak, D. - Połtowicz-Bobak, M. - Badura, J. - Wacnik, A. – Cywa, K. in press: The late Palaeolithic site Lubotyń 11 in the Głubczyce Plateau. Burdukiewicz J. M. 1999: Pięściak aszelski z Owsiszcz, gm. Krzyżanowice, Ślaskie Sprawozdania Archeologiczne 41, 7–21. Burdukiewicz J. M. 2006: Pięściaki aszelskie na Górnym Śląsku. Archeologia Żywa, nr 3, 3–7. Cyrek K. ed. 2002: Jaskinia Biśnik. Rekonstrukcja zasiedlenia jaskini na tle zmian środowiska przyrodniczego, Toruń. Diviš J. 1993: Nové nálezy kamenné štípané industrie z Kopřivnice, okr. Nový Jičín (z. roku 1993). Informační zpravodaj, srpen, 34-35, Kopřivnice. Diviš J. 1994: Informace o pozdně paleolitických a mezolitických lokalitách z okolí Příbora. Informační zpravodaj, prosinec, 16-65, Kopřivnice. Diviš J. 2003a: Osídlení širšího okolí Příbora od pravěku do raného středověku. Nový Jičín. Diviš J. 2003b: Objevy členů příborského archeologického krouţku během posledních 30 let. Archeologie Moravy a Slezska 3. 9-22 5Dle Diviš 2003a, b – Hájov III

Diviš J. 2003c: Štípaná kamenná industrie z nových “příborských a závišských” lokalit (objevy z okr. Nový Jičín, rok 2002), Archeologie Moravy a Slezska 3, 36-39. Diviš J. 2006: Stručné informace o archeologických lokalitách a nálezech v širším okolí Fulneku a Bílovce (objevy J. Diviše a D. Fryče v letech 1996-2006). Archeologie Moravy a Slezska, 9-10. (Fajer et al. 2005) Fajer M.- Foltyn E.- Kozłowski J. K.- Pawełczyk W. - Waga J. M. 2005: The Multilayer Palaeolithic Site of Dzierżysław I (Upper Silesia), Poland. Přehled výzkumů 46, 13-33. Feustel R. 1974: Die Kniegrotte. Eine Magdalénien-Station in Thüringen. Veröffentlichungen des Landesmuseums für Vorgeschichte Dresden, Band 5, Weimar. Folprecht J. 1930: Předhistorické nálezy na Ostravsku. Sborník Přírodovědecké společnosti v Moravské Ostravě 5, 1929, 3-11. Folprecht J. 1934: Výzkumné práce na praehistorickém sídlišti v Petřkovicích. Příroda 27/3, sep. 1-10. Folprecht J. 1938: Das Ergebnis der bisheringen archäologischen Ausgrabungen auf der Landecke. Ostrava. (Gibbard et al. 2005) Gibbard, P.L., Boreham, S., Cohen, K.M. & Moscariello, A. 2005: Global chronostratigraphical correlation table for the last 2.7 million years. Boreas 34 (1) unpaginated, modified/updated 2007. http://www.quaternary.stratigraphy.org.uk/correlation/POSTERSTRAT_v2007b.pdf Ginter B. – Połtowicz M. 2001: Sprawozdanie z drugiego sezonu badań na stanowisku 35 w Dzierżysławiu, województwo opolskie. In: Badania archeologiczne na Górnym Śląsku i zemiach pogranicznych w 1998 roku, 21-28. Katowice. Ginter B. – Połtowicz M. 2002a: Badania archeologiczne w Dzierżysławiu, pow. Glubczyce w 2001 roku. Śląskie Sprawozdania Archeologiczne XLIV, 47–56. Ginter B. – Połtowicz M. 2002b: Badania stanowiska kultury magdaleńskiej w Dzierżysławiu, województwo Opolskie. In: Badania archeologiczne na Górnym Śląsku i zemiach pogranicznych w 1999–2000, Katowice, 21–28. Grepl E. 1977a: Epipaleolitická stanice v Záblatí. Přehled výzkumů 1975, 11. Grepl E. 1977b: Epipaleolitická stanice Bohumín – Záblatí, okr. Karviná. Těšínsko 1977/4, 4. Höck Ch. 2000: Das Magdalénien der Kniegrotte. Ein Höhlenfundplatz bei Döbritz, Saale-Orla-Kreis. Weimarer Monigraphien zur Ur- und Frühgeschichte, Band 35. Stuttgart. Jarošová L. 1999: Branka (okr. Opava). Přehled výzkumů 39 (1995-1996), 242-243, Brno. (Jarošová L. et al. 1996) Jarošová L. - Cílek V. - Oches E. - Snieszko Z. 1996: Petřkovice, excavations 1994-1995. In: J. Svoboda ed.: Paleolitic in the Middle Danube Region. Spisy Archeologického ústavu AVČR v Brně, svazek 5, 191-206, Brno. Jelínková R. 2007: Paleolitické nálezy z území bývalých soudních okresů Bílovec, Fulnek a Klimkovice. Unpublished thesis. Opava. Jisl L. 1971: Poznámky k poznání paleolitu ve Slezsku. Časopis Slezského muzea, B/20, 1-9. Kerekeš A. 1985: Staropaleolitické nálezy z okrajové linie kontinentálního zalednění – Ostrava-Zábřeh n. Odrou, pískové doly. Informační zpravodaj, duben, 3-6, Kopřivnice. Kerekeš A. 1994: Staropaleolitické nálezy z okrajové linie kontinentálního zalednění Oldřišov I, Informační zpravodaj, prosinec, 74-100, Kopřivnice. Klíma B. 1955a: Výsledky archeologického výzkumu na tábořišti lovců mamutů v Petřkovicích, okr. Ostrava v roce 1952 a 1953. Časopis Slezského muzea 4, 1-35. Klíma B. 1955b: Výzkum paleolitického sídliště v Ostravě-Petřkovicích v r. 1953. Archeologické rozhledy 7, 141-149. Klíma B. 1966: Pravěcí lovci na Ostravsku. Ostrava III, 9-40.

Klíma B. 1969: Petřkovice II – nová paleolitická stanice v Ostravě. Archeologické rozhledy 21, 583-595. Klíma B. 1974: Paleolitické nálezy z Otic u Opavy. Archeologický sborník, 9-21, Ostrava. Kozłowski J. K. 2000: Southern Poland between 50 and 30 kyr B.P., environment and archaeology. In: J.Orschiedt – G.-C.Weniger (eds.): Neanderthals and Modern Humans – Discussing the Transition: central and Eastern Europe from 50.000-30.000 B.P., 76-91, Mettmann. Kozłowski J. K. – Kozłowski S. K. 1996: Le Paléolithique en Pologne, Série “Préhistoire d´Europe”, n°2, Grenoble. Kozłowski J. K. 2006: Les Néanderaliens en Europe centrale. In: Demarsin B. – Otte M. (eds.), Neanderthals in Europe. Proceedings of the International Conference held in the Gallo-Roman Museum un Tongeren 17-19th 2004, ERAUL 117 – Tongeren ATVATVCA 2, 77-90. Kukla J. 1954: Sloţení pleistocénních sedimetnů v kontrolním profilu v Šipce z roku 1950. Přírodovědecký sborník ostravského kraje, 15-1, 105-124. (Macoun et al. 1965) Macoun J. – Šibrava V. – Tyráček J. – Kneblová-Vodičková V. 1965: Kvartér Ostravska a Moravské brány, Praha. Maška K. J. 1884: Pravěké nálezy ve Štramberka. Časopis vlastivědného muzejního spolku v Olomouci, I, 15-22, 64-69, 152-159. Maška K. J. 1886a: Pravěké nálezy ve Štramberka. Časopis vlastivědného muzejního spolku v Olomouci, III, 57-65, 119-123, 163-174. Maška K. J. 1886b: Der diluviale Mensch in Mähren. Ein Beitrag zur Urgeschichte Mährens. Programm der mähr. Landes-Oberrrealschule in Neutitschein. Neutitschein. Maška K. J. 1888a: Nové výzkumy v jeskyních štramberských. Časopis vlastivědného muzejního spolku v Olomouci, V, 121-124. Maška K. J. 1988b: O kostěných výrobcích diluviálních z jeskyň štramberských. Časopis vlastivědného muzejního spolku v Olomouci, V, 88-89. Moncel M.-H. 1998: The Eemian lithic Assemblages from Předmostí II. Technical Behaviours from a Middle Palaeolithic Microlithic Industry. Přehled výzkumů 40 (1997-1998), 13-34, Brno. Moncel M.-H. – Neruda P. 2000: The Kůlna Level 11: some observations on the debitage rules and aims. The originality of a middle Palaeolithic Microlithic Assemblage (Kůlna cave, Czech Republic). Anthropologie XXXVIII/3, 219-248. Moncel M.-H. – Svoboda J. 1998: L´industrie lithique des niveaux Eemiens de Předmosti II (Brno, République Tchèque). Fouilles de 1989-1992. Préhistoire Européenne, volume 12, 11-48. Mook W. G. 1988: Radiocarbon-Daten aus der Kůlna-Höhle. In: Valoch K. 1988b: Die Erforschung der Kůlna-Höhle 1961-1976. Anthropos 24, N.S. 16, 285-286, Brno. Musil R. 1965: Zhodnocení dřívějších paleontologických nálezů ze Šipky. In: Valoch K.: Jeskyně Šipka a Čertova díra u Štramberku. Anthropos 17, N.S. 9, 127-134, Brno. Neruda P. 1995a: Ekonomie vyuţití suroviny v mladém paleolitu Ostravska. Nepubl. diplomová práce, katedra archeologie a muzeologie FF MU Brno. Neruda P. 1995b: Technologická analýza remontáţe gravettienské industrie z lokality Hošťálkovice - Hladový vrch. Acta Musei Moraviae, sci.soc. LXXX, 1/2, 29-44. Neruda P. 1997: Paleolitická stanice na "Dubečku" v Ostravě-Hošťálkovicích. Acta Musei Moraviae, sci.soc. 82, 87-116. Neruda P. 2001a: Vyuţití surovin v taubachienu z jeskyně Kůlny (vrstva 11). Acta Musei Moraviae, sci.soc. 86, 3-25. Neruda P. 2001b: La distribution des matières premières au Taubachien à la grotte Kůlna. In: Préhistoire et approche expérimentale. Préhistoires 5, 349-362, Montagnac. Neruda P. 2003: Střední paleolit v moravských jeskyních. Middle Palaeolithic in Moravian

caves. Nepublikovaná disertace. Brno. Neruda P. 2006: Neandertálci na Kotouči u Štramberka. Archeologické památky střední Moravy, svazek 12, Olomouc. Neruda P. v tisku (a): Střední paleolit severní Moravy a českého Slezska – současný stav a perspektivy. Gliwice. Neruda P. v tisku (b): Moravia during the OIS 3: Cultural Relations. Prehistoria. Neruda P. - Galetová M. - Dreslerová G. 2008: Neanderthals and Modification of Bones Interdisciplinary Analyses and Cultural Implications – Preliminary Report. Abstract of „50. Jahrestagung in Erlangen, 25. - 29. März 2008, Hugo Obermaier-Gesselschaft, 21-23, Erlangen. Neruda P. - Galetová M. - Dreslerová G. www: Neandertálci a úprava kostí" interdisciplinární analýza a kulturní důsledky. http://www.mzm.cz/~pneruda/cz/Granty_soubory/Kulna.html. Neruda P. - Nerudová Z. 2000: Archeologická sondáţ na lokalitě Hošťálkovice II - Hladový vrch (o. Ostrava). Acta historica et museologica Universitatis Silesianae Opaviensis 5/2000, 116-122. Neruda P. - Nerudová Z. v tisku: Začlenění lokality Moravský Krumlov IV do evropského kontextu. In: Neruda P. - Nerudová Z. (eds.): Moravský Krumlov IV. Vícevrstevná lokalita ze středního a počátku mladého palelitu na Moravě. Anthropos, 2009. Neruda P. – Valoch K. 2007: Palaeolithic People and Moravian Caves. Scripta Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., Vol. 35 (2005), Geology, 65-76, Brno. (Nývlt et al. 2008) Nývlt D. - Jankovská V. - Víšek J. - Franců E. - Franců J. 2008: Deglaciační fáze prvního sálského zalednění v Moravské bráně. Abstrakt “Kvartér 2008”, 27. 11. 2008, Brno. Oliva M. - Neruda P. 1999: Gravettien severní Moravy a Českého Slezska. Acta Musei Moraviae, sci. soc., LXXXIV, 43-115. Pavelčík J. 1992: Štípaná industrie ze Štandlu u Místku. Informační zpravodaj, květen, 27-31, Kopřivnice. Pavelčík J. 1994: Nové sběry ze Štandlu u Frýdku-Místku. Informační zpravodaj, prosinec, 71-72, Kopřivnice. Połtowicz M. 2000: Sprawozdania z I sezonu badań ratowniczych na stanowisku 35 w Dzierżysławiu, województwo opolskie. In: Badania archeologiczne na Górnym Śląsku i zemiach pogranicznych w 1997 roku, 20-29. Katowice. Prosová M. 1952: Štramberský kras. Přírodovědecký sborník ostravského kraje, XIII-3/4, 417-446. Přichystal A. 1989: Zdroje křišťálové suroviny v pravěku na Moravě, Geologický průzkum 31, č. 3., 86-87. Skutil J. 1955: Příspěvek k poznání paleolitika Moravské brány. Anthropozoikum 4, 447-468. Svoboda J. 1996: Tábořiště pravěkých lovců. In: Landek, svědek dácné minulosti, 31-42, Ostrava. Svoboda J. A. 2008 (ed.): On Shouldered Points and Female Figurines. Dolnověstonické studie 15, Brno. (Svoboda et al. 1994) Svoboda J. – Loţek V. – Svobodová H. – Škrdla P. 1994: Předmostí after 110 years. Journal of Field Archaeology 21, 457-472. (Svoboda et al. 1996) Svoboda J. – Škrdla P. – Loţek V. – Svobodová H. – Frechen M. 1996: Předmostí II, excavations 1989-1992. In: J. Svoboda ed.: Palaeolithic in the Middle Danube Region. Spisy Archeologického ústavu AVČR, svazek 5, Archeologický ústav AV ČR, 147-171, Brno. (Svoboda et al. 2002)

Svoboda J. – Havlíček P. – Loţek V. – Macoun J. – Musil R. – Přichystal A. – Svobodová H. – Vlček E. 2002: Paleolit Moravy a Slezska. 2. aktualizované vydání, Dolnověstonické studie, svazek 8, Brno. Svoboda J. – Macoun J. – Přichystal A. 1991: Acheulian finds from Silesia. Archeologické rozhledy 43, 371-375. Svoboda J. - Wodecki P. 1981: Paleolitická stanice Záblatí, okr. Karviná. Archeologické rozhledy 33, 676-679. Tyráček, J. (2007): Paleogeografická rekonstrukce kontinentálního zalednění v Moravské bráně. 1:100.000. In: Nývlt, D. (ed.): Paleogeografická, paleoklimatologická a geochronologická rekonstrukce kontinentálního zalednění Česka. Závěrečná zpráva. Národní program výzkumu - VaV 1D/1/7/05. MS ČGS a MŢP, 366 pp. + 4 mapy, Brno. Valoch K. 1965a: Jeskyně Šipka a Čertova díra u Štramberku. Anthropos 17, N.S. 9, Brno. Valoch K. 1965b: Die altsteinzeitlichen Begehungen der Höhle Pod hradem. In: Die Erforschung der Höhle Pod hradem 1956-1958. Anthropos 18, N.S. 10, 93-106. Valoch K. 1988a: Le Taubachien et le Micoquien de la grotte Kůlna en Moravie (Tchécoslovaquie). In: L´homme de Néanderthal, vol. 4, La Technique, ERAUL, 31, 205-207, Liège. Valoch K. 1988b: Die Erforschung der Kůlna-Höhle 1961-1976. Anthropos 24, N.S. 16, Brno. Valoch K. 1996: Le Paléolithique en Tchéquie et en Slovaquie. Collection l´Homme des origines, Série “Préhistoire d´Europe”, n° 3, Grenoble. Valoch K. 2004: Křišťály jako surovina štípané industrie Acta Musei Moraviae, Sci.soc. 89, 129-166. Weninger B. - Jöris O. - Danzeglocke U. 2007: CalPal-2007. Cologne Radiocarbon Calibration & Palaeoclimate Research Package. http://www.calpal.de Wodecki P. 1977: Výzkum paleolitické stanice Záblatí II v roce 1976. Těšínsko 1977/4, 4-6. Woldřich J. N. 1880a: Beiträge zur diluvialen Fauna der mährischen Höhlen (Čertova díra, Výpustek), Verh. dgRA, 284-287. Woldřich J. N. 1880b: Über bearbeitete Tierknochen aus der Diluvialzeit. MAG 9, 169-202. Woldřich J. N. 1881: Nachtrag zur Fauna der "Čertova díra" in Mähren II. Verh.dgRA, 122. Woldřich J. N. 1887: Kde nutno hledati původní nástroje kostěné. Časopis vlastivědného muzejního spolku v Olomouci, 6, 31-34.

Obr. 1. Lokality starého a středního paleolitu. A – oblast Velkých Albrechtic, B – oblast Příborska; Maximální rozšíření drenthského ledovce viz Tyráček 2007. Fig. 1. Lower and Middle Palaeolithic sites. 1-3 – Lower Palaeolithic, 4-18 – Middle Palaeolithic. A – Velké Albrechtice Region, B – Příbor Region. Legend: 1 - ? Lower Pal., 2 - ? Middle Pal., 3 – Middle Pal., 4 – Upper phase of Acheulean, 5 – Micoquian, 6 – main river divide, 7 – maximal extension of Drenthe glacier (Tyráček 2007), 8 – vulcanic rocks. Číslování lokalit (numbering of sites): 1 – Dolní Lutyně, 2 – Skřečoň, 3 – Zábřeh n. Odrou, 4 – Radotín I (horní lokalita), 5 – Oldřišov, 6 – Polanka n. Odrou, 7 – Bohuslavice, 8 – Štramberk I – Šipka, 9 – Štramberk II – Čertova díra, 10 – Kopřivnice IV, 11 – Závišice II, 12 – Bílov I, 13 – Stará Ves – kamenolom, 14 – Velké Albrechtice II – Na butovickém, 15 – Velké Alrechtice IIb – Na butovickém, 16 – Velké Albrechtice – u silnice, 17 – Otice u Opavy – Kamenná hora, 18 – Hošťálkovice I – Dubeček. Obr. 2. Schéma chronostratigrafického členění středního a svrchního pleistocénu (upraveno podle „Global chronostratigraphical correlation table“; Gibbard et al. 2005). Fig. 2. Chrono-stratigraphic division of the Middle and Upper Pleistocene (modified „Global chronostratigraphical correlation table“; Gibbard et al. 2005). Obr. 3. Lokality z počátku mladého paleolitu. Fig. 3. Early Upper Palaeolithic sites. Legend: 1 - ? Szeletian, 2 – Szeletian, 3 - ? Aurignacian, 4 – Aurignacian, 5 – unspecif. Upper Palaeolithic. : oltioak nnirobann lt vakov ‫ي‬n‫ل‬vols‫ي‬Č1 - Hošťálkovice Ia, 2 - Stachovice I – Obrora, 3 - Stachovice Ia – Obora, 4 - Stachovice II – Výhon, 5 Stachovice III – Výhon (pískovna), 6 - Fulnek I – Jelení, 7 - Velké Albrechtice I - Pod motorestem, 8 - Velké Albrechtice II - Na butovickém, 9 - Velké Albrechtice IIb- Na butovickém, 10 – Radotín Ib (dolní lokalita), 11 Klokočov I, 12 – Rychaltice, 13 - Závišice I, 14 - Závišice III, 15 - Závišice IV, 16 - Vávrovice – Palhanec, 17 – Třebom, 18 – Hněvošice. Obr. 4. Lokality gravettienu a epigravettienu. Fig. 4. Gravettian and Epigravettian sites. Legend: 1 - ? Gravettian, 2 – Gravettian, 3 – Epigravettian. : oltioak nnirobann lt vakov ‫ي‬n‫ل‬vols‫ي‬Č1 - Petřkovice I, 2 - Petřkovice II, 3 Petřkovice III, 4 - Hošťálkovice Ib, 5 - Hošťálkovice II, 6 - Kozmice I, 7 -

Kylešovice II - u výtopny, 8 - Opava-Předměstí I - Lundwalova cihelna, 9 Opava-Předměstí II – ul. dr.Stratila a B. Němcové, 10 - Štramberk I – Šipka. Obr. 5. Lokality pozdního paleolitu a mezolitu. Fig. 5. Late Palaeolithic and Mesolithic sites. Legend: 1 – Late Palaeolithic, 2 – Epimagdalenian, 3 – Federmesser Group, 4 – Late Palaeolithic/Mesolithic, 5 – Mesolithic. : lt vakov oltioak nnirobann ‫ي‬n‫ل‬vols‫ي‬Č1 - Záblatí u Bohumína II, 2 – Štramberk I – Šipka, 3 – Klokočov I, 4 – Klokočov II, 5 – Kopřivnice II, 6 – Kopřivnice III,7 – Libhošť II, 8 – Příbor VII, 9 – Příbor IV – Borovec, 10 – Příbor V – Sedlnička, 11 - Příbor VI – Prchalov, 12 – Závišce IV, 13 – Závišice V – Peklo, 14 – Frýdek – Místek – Štandl, 15 – Příbor I – Jánský sloup, 16 – Příbor VII, 17 – Lubojaty - Náplatky, Příbor III - Baţantnice, 19 – Větřkovice u Lubiny, 20 – Závišice VI – sever, 21 – Záblatí u Bohumína I, 22 – Branka; 1 – epimagdalénien, 2 – Federmesser, 3-14 - pozdní paleolit, 15-16 – pozdní paleolit/mezolit, 17-22 – mezolit.