číslo ISSN Z ráje do ráje Časopis pro svobodný život J.J. RÁJ V OČEKÁVÁNÍ KONCE

Časopis pro svobodný život

J.J. RÁJ

číslo 3 2012 ISSN 1801-0059

Z ráje do ráje

V OČEKÁVÁNÍ KONCE

Úvodník

V očekávání konce Kadzimier Smolka „Vizte, bděte a modlete se; nebo nevíte, kdy bude ten čas“ (Mk 13,33). Je možné, aby si kdokoliv nevšiml toho, co se děje kolem nás, a také i v duchovním světě? Co nám brání, abychom mohli vidět duchovní rozměr skutečnosti? Na co soustředíme svoji pozornost? V evangeliu Marka 13, 33 Pán Ježíš řekl: „Vizte, bděte a modlete se; nebo nevíte, kdy bude ten čas.“ Vidíte, jak nejistý je náš život? Existuje mnoho potencionálních příčin pro to, abychom byli usmrceni každého dne. Můžeme si dovolit duchovně spát? Není snad rozumné každý den bdít? Víte, co mě přimělo hovořit na téma našeho laodicejského spánku? To, co jsem slyšel na sjezdu, bylo to programové usnesení, které začínalo slovy: „Vědomi duchovní krize vyznavačů.“ Uplynuly další tři roky a další sjezd stanul před stejným problémem, který ještě více narůstá. S mnoha vyznavači se děje něco zlého! Je jasně vidět a možná každý z vás to prožívá na vlastní kůži, že podle toho, jak se dějiny přibližují ke svému konci, tak Boží nepřítel útočí na každého z nás stále zuřivěji. A častokrát si ani neuvědomujeme, že jsme napadáni, poněvadž ztrácíme sluch i duchovní zrak. Nevidíme dokonce ani znamení blížícího se Kristova příchodu. A jestliže vidíme, tak nás to nevzrušuje. Nedávno jsem hovořil s jedním upřímným bratrem, který naříkal nad svým stavem. Řekl: „Chtěl bych být horlivým, ale něco jsem ztratil. Ztratil jsem první lásku k Bohu. Přijímám doktrínu, ale nedokážu růst. Má mysl je pohlcena prací a bojem o existenci.“ Není to snad všeobecný jev? V evangeliu L 21,34, Pán Ježíš řekl takto: „Pilně se pak varujte, aby snad nebyla obtížena srdce vaše obžerstvím a opilstvím a pečováním o tento život, a vnáhle přikvačil by vás ten den.“ Kde je Boží lid, který dnem i nocí přemýšlí o Bohu, který své síly, schopnosti i čas posvěcuje Boží věci? Kde je lid, který je zamilován do Boží pravdy, pro něhož je největší rozkoší trávit čas s Bohem? A konečně, kde jsou Boží vojáci, kteří korouhev evangelia nesou jiným lidem? Možná, že někdo z vás si nyní myslí: „Tady jsem, nevšiml sis mě!“ Bylo období v mém životě, kdy jsem zapochyboval

2

Z ráje do ráje 3 2012

o sobě a také i o jiných bratřích a řekl jsem si: „Není pravých Božích dítek.“ Ale vzpomněl jsem si na příběh Eliáše a nedávno mi Bůh něco ukázal. Když jsem byl na sjezdu, poznal jsem některé bratry a sestry, hovořil jsem s nimi a poslouchal jsem jejich poznámky. Víte, co jsem zjistil? Že oni jsou Božími dětmi. Vyprávěli mi své zkušenosti. Jeden takový bratr, chodí k nám sloužit. Způsob, jakým někdy hovořil, ve mně vzbuzoval smích. Nazýval jsem ho „Doktor Zin“. A dnes se za to stydím, protože jsem se tam dověděl, co tento bratr dělá pro Krista. Avšak s mnohými z nás je to jinak. Mnozí kráčejí, uspáni narkotiky nevěry, pochybností, zesvětačení, a jinými problémy, o kterých možná nikdo neví, jen oni sami. Co bychom měli udělat, aby náš duchovní život byl bohatý, živý, plný Boží přítomnosti? Aby náš duchovní sluch a zrak byl zbystřen? Co bychom měli udělat, abychom duchovně neodpadli? Všiml jsem si, že k duchovnímu úpadku dochází dvěma základními způsoby. První spočívá v přijímání něčeho zvenčí a druhý, tzv. neděláním ničeho s tím, co jsme dostali od Boha. Určitě jste slyšeli o počítačových virech. Víte, v čem spočívá jeho útok? Internetovou poštou přicházel dopis pod názvem např.: „Mám Tě rád“, s heslem nazvaným: „Přečti si přílohu“, nebo podobně. Když někdo ze zvědavosti klikne na přílohu, aby se dozvěděl co je v ní napsané, virus se zaktivuje a ničí počítač, odstraňuje soubory, a pak vysílá tentýž dopis na všechny adresáře, které byly zapsány v počítači. Tímto způsobem se dostal do celého světa. Podobně působí kníže temnoty. Vzpomínáte si na Evu, když stála u stromu poznání dobra a zla? Satan jí řekl: „I Live You“, klikni zde – to znamená, utrhni ovoce – dozvíš se něco zajímavého, něco, co ti přinese štěstí. A tak my klikáme dodnes. A „štěstí“ přichází v různé podobě a říká: Zkus to, to je tak příjemné, to obohatí tvoji zkušenost, zažiješ nádherné okamžiky. A co ty děláš? Bonbón – klik, televizor – klik, káva – klik, skvělý film – klik, zajímavý časopis – klik, alkohol – klik, horoskop – klik, velké peníze – klik, hezká dívka – klik.

Z e j rá do e j rá Impressum Nezávislý časopis Z ráje do ráje sleduje misijní účel. Časopis vychází šestkrát za rok. Cena jednotlivého výtisku je 30 kč plus poštovné. Redakce a případní spolupracovníci pracují bez nároku na odměnu. Rádi bychom zasílali časopis na sběrné adresy, snížíme tím náklady na poštovné a uspoříme spoustu práce. Máte-li zájem, můžete si časopis objednat a předplatit na celý rok na adrese redakce. Pokud se vám časopis líbí, nabídněte ho sousedům, známým a spolupracovníkům. Mnozi z nich jistě o radostné zvěsti evangelia neslyšeli. Redakce: Jaroslav Juřica Jana Schlauer Adresa redakce: Vydavatelství a nakladatelství Juřica Jaroslav - Ráj Lubenská 630 739 11 Frýdlant n. Ostr. Tel: 0049 8031-9412291 E-mail: [email protected] [email protected] IČ: 87221284 MK ČR E 15637; ISSN 1801-0059 Bankovní spojení: Komerční banka Frýdek Místek Číslo účtu: 86-5795310207/0100 IBAN: CZ6601000000865795310207 BIC: KOMBCZPP

OBSAH 2

V očekávání konce

K. Smolka

7

Hlas sedmého anděla

MS 40, 1900

11

Význam zdravotní reformy v kaz. službě

EGW

12 Serál o pravdě

O. Vožeh

14 O co jde satanovi

J. Morneau

16 Dětem: Miluješ Boha skutečně?

Redakce

18 Následky neposlušnosti

K. Poloch

23 Věrnost Bohu

EGW

24 Nabídka knih

Redakce

„Nebo tak za to mám, že nejsou rovná utrpení nynější oné budoucí slávě, kteráž se zjeviti má na nás.“ Ř 8,18

3

V očekávání konce Aby se virus „I Live You“ mohl dostat do počítače a vykonat v něm zpustošení, tak jeho majitel musel sám kliknout na podvodné heslo. Pamatujme na to, že ďábel nemůže bez našeho svolení vejít do naší mysli. Ale když my tak denně klikáme, tak ho vpouštíme dovnitř a tehdy nás on ničí zevnitř, odstraňuje Boží soubory zaznamenané skrze modlitbu a čtení Božího Slova. A v důsledku toho nás činí vlažnými, ospalými, neschopnými pro duchovní růst a práci pro Boha. A tak je čas učinit správná rozhodnutí a nenechat se nachytat na lep hříchu. Před několika léty jsem měl potíže s mravenci v kuchyni. Nemohl jsem je nijakým způsobem vyhubit. Jednoho dne, protože jsem zapomněl zakroutit víčko na sklenici s medem, po dvou dnech již mravenců nebylo, všichni vešli do sklenice a utopili se v medu. Sladká smrt – není-liž pravda? Ve 2Tm 3,4 čteme: „…rozkoší milovníci více nežli milovníci Boha.“ Hřích má často sladkou chuť, ale zabíjí stejně tak jako sladkosti zabíjejí organismus, oslabují imunitu a způsobují zubní kazy. Máte rádi čokoládu? Bonbóny? Dnes někdo, kdo nejí sladkosti, je považován za nenormálního. Nikdo nevidí střely zlého. A přece Bible hovoří, že on na nás střílí ohnivými šípy. Bombarduje nás jimi každého dne. A když ho už vpustíme dovnitř, tak si s tím velmi těžko můžeme poradit. Víte, jak pracuje náš imunitní systém? Statisíce imunitních tělísek hlídá náš organismus. To jsou takové čety vojáků pojmenované jako leukocyty. A když se objeví nějaká cizí baktérie, tak tito vojáci ji obkličují a zneškodňují. Ale když se objeví virus – např. HIV, tak záležitost vypadá zcela jinak. Malinký virus se přibližuje k takovému vojákovi a vytahuje klíč, kterým otevírá dveře k tomu leukocytu, a potom vchází dovnitř, proniká k němu a následně mění jeho genetický kód, takže buňka, která měla chránit organismus před tímto virem, nyní sama produkuje tyto viry, a když jich vyprodukuje dostatečně mnoho, rozkládají ji zevnitř a vycházejí ven, aby hledaly nové oběti. Tímto způsobem se lavinovitě množí a ničí celý organismus. Jsem si jistý, že je to satanova metoda. Ďábel na základě pozorování nachází klíč do tvé i mé duše, a když tam vejde, snaží se změnit náš genetický kód. On tě chce z Božího dítěte změnit na dítě ďábla. Chce tě změnit z obránce Boží pravdy na jejího zarputilého nepřítele, tím že tě přiměje k hříchu. Ó, ďábel má tisíce obměn virů hříchu. Nenechme se nakazit žádným z nich! Druhý způsob – to je – nedělej nic s tím, co ses

4


dozvěděl od Boha. Všimněte si, že Boží poselství nevyzývá k nečinnosti, ale k práci. Ježíš říká: „Pojď za mnou, následuj mne, bdi, hlídej své šaty“ a mnoho jiných obratů, kterými vyzývá člověka k činnosti. To jsou ty dobře chápané skutky víry. Kdežto mnoho křesťanů se zastavuje pouze při samém uvěření tomu, co Ježíš pro ně učinil! Ale Bůh by chtěl každého z nás znovuzrodit ke své podobě, k podobě svého Syna. Nemůže to však učinit, pokud nechceme s Ním jít! V duchovním růstu je určité stupňování. Nemůžeš učinit třetí krok, pokud jsi neučinil druhý, atd. Je zapotřebí ještě něco. Víte, kolik úsilí a námahy musí vynaložit sportovec, aby dosáhl úspěchu? Každý, kdo provozuje fyzické cvičení, se musí trochu přinutit, ale komu se chce dneska cvičit? Když jsem měl službu na strážnici a cvičil jsem, tak chlapci říkali: „Jé, jaký je hloupý! Jak si může tak ubližovat? Ale když jsme měli zvednout velké břemeno, tak si nikdo nevěděl s tím rady, zatímco pro mě to bylo snadné. Totéž říkají, když někdo např. běhá nebo cvičí jiným způsobem. Ale pamatuj na to, že nastane okamžik, kdy bude potřebné něco, co nezískali jiní, a ty to budeš mít, protože jsi to získal cvičením. Vidím to na příkladu našich dětí ve sboru, které se učí hrát na hudební nástroje – David, Adam, Pavel – anebo které se učí jazyky. Když jsem slyšel, jak Řehoř hovoří plynule anglicky s Jessiem, pomyslel jsem si: on má něco, co já nemám. A víte proč? Protože to získal cvičením. Týká se to všech oblastí, a především sféry duchovní. „Cvič se v pobožnosti“, píše apoštol Pavel v 1Tm 4,7. A když nastane okamžik zkoušky, který jistě přijde, Bible píše, že to bude čas zkoušky pro všecky obyvatele země, tak ty budeš zachován, poněvadž budeš mít něco, co nebudou mít jiní. A i kdyby smrt se ti podívala do očí, tak ty na rozdíl od jiných, budeš připraven na tyto chvíle – smrt tě nepřekvapí. Bůh chce mít své děti ukázněné, které si dovedou mnoho odříci pro to jediné. Již dnes se musíš rozhodnout pro to, co budeš dělat zítra pro Boha. Již dnes se musíš rozhodnout, že zítra vstaneš v 5.00 hodin ráno a budeš se modlit. Jestliže toto rozhodnutí odložíš až na zítřek, tak určitě nevstaneš. Již nyní se musíš rozhodnout, naplánovat, že večer po západu, místo toho, aby ses díval na „dobrý film“, budeš mít s rodinou večerní pobožnost. A takto každý den. Již nyní se musíš rozhodnout, že už nevezmeš do úst to, o čem tě Duch svatý přesvědčí, že není zdravé,

že nevezmeš do rukou to, co je zlé, že nepůjdeš tam, kam by nešel Ježíš, že nebudeš dělat to, co by nedělal Ježíš. A nakonec, dnes se musíš rozhodnout, že budeš následovat Ježíše, poněvadž On sám řekl: „Kdo chce být mým učedníkem – následuj mne.“ Nečinnost křesťana je hřích! Je také příčinou vlažnosti a duchovní slepoty. Víte, Bůh by nás mohl přinutit k životu poslušnosti vůči přikázáním Božím. Mohl by zavést takovou disciplínu jako na vojně a ovládat nás pomocí rozkazů. Ale On je láska a láska dává svobodu volby. Zůstává tedy pouze sebekázeň. Můžeme rozdělit sborové úřady, každému přidělit úkol, ale to, zda přijdeš na učitelské ve stanovenou dobu nebo ne, závisí na sebekázni, anebo zda se budeš každou hodinu modlit a zda budeš plnit Jeho vůli v nejmenších věcech každého dne. Další příčinou jsou pochybnosti – ony vždycky oslabují víru, a pochybujícího člověka potápí. Vzpomínáte si na Petra? Někdy nás život staví do takových okolností, že skutečně můžeme zapochybovat. Dokonce i David napsal: „Ale nohy mé téměř se byly ušinuly“ (Ž 73,2). Jiným se daří, a mě ne. Jiným Bůh žehná, a mě ne, i když odevzdávám desátky, žiji bohabojně. Někdy i modlitba je zkouškou pro nás. 17. dubna jsem měl noční službu. Kolem 21.00 hod. jsem poklekl na strážnici a modlil jsem se více než kdykoli předtím. Modlil jsem se rovněž za Irenu, a také i za Pavla. Moje modlitba trvala asi 20 minut. Když jsem skončil, stanul jsem a cítil jsem, že Bůh mě vyslyšel. Opravdu jsem cítil Boží přítomnost, a to bylo nádherné. A tehdy zazvonil telefon. Nemohu vyjádřit bolest v hlase mé ženy, když mi řekla, že právě před chvíli Pavel utrpěl rozsáhlé opařeniny a jeho kůže plave ve vaně. Po chvíli záchranka vezla Pavla do nemocnice. A víte, co jsem udělal, když jsem položil telefon? S velkou ironií a žalem jsem takto řekl Bohu: „No, děkuji za vyslyšení modlitby. Jestliže takovým způsobem odpovídáš na modlitby, tak já se už více nebudu modlit.“ Tak jsem to řekl, i když dneska je mi z toho špatně. A víte, že k tomu opaření došlo tehdy, když Pavel s maminkou měli pobožnost? Dříve než se horká voda vylila na Pavla, četli o tom, jak si Izraelité stěžovali Bohu během putování pouští. A tehdy se žena Pavla zeptala: „Synku, naříkali bychom také?“ Pavel odpověděl: „Nevím, maminko.“ A v tom okamžiku se vylil ten džbánek s horkou vodou na jeho záda. A řeknu vám, že když jsem uviděl jeho rány v nemocnici, rozplakal jsem se. Hrozně trpěl, ležel několik dnů na břiše,

na loktech a na kolenou a nemohl se ani pohnout. Jenom tiše sténal bolestí. A řeknu vám, že obdivuji svého syna. Ani jednou jsem neslyšel z jeho úst slova naříkání. Možná, že to, že upadáme do vlažnosti a ospalosti je způsobené také strachem z utrpení, jež často provází horlivé křesťany. Bojíme se dokonce i modlit o vůli Boží, neboť ona může být pro nás velmi těžká. Ale musíme si uvědomit, že cesta ke spasení je pro každého z nás jenom jedna. Je to pouze ta cesta, která je shodná s vůlí Boží, cesta, po níž se nyní zdráháme jít. Ale každý, kdo s ní souhlasí, bude šťastný a jednou bude děkovat Bohu, že ho právě tak vedl. Bratře a sestro, příteli, každého dne si volíš cestu. Jsou cesty, na kterých se děje tolik zajímavých věcí, že zcela zapomínáš na Boha, na to, že jsi adventistou! Jsou cesty, z nichž nejsou vidět prudké střely toho zlého, ani není slyšet jeho řev. Jsou cesty, z nichž nejsou vidět duchovní skutečnosti. A na těchto cestách většina lidí tohoto světa bude překvapena posledními událostmi, ranami, a nakonec samotným příchodem Ježíše Krista. Pán Ježíš řekl v evangeliu Lukáše 17,26: „A jakož se dálo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka.“ Věříte snům? Já věřím, že některé sny jsou od Boha. Bylo to jedné noci z pátku na sobotu, během níž jsem měl děsivý sen. Vyprávěl jsem ho ráno během bohoslužby v době evangelizační výzvy, protože se nedotkl pouze mě, ale celého sboru. To je on: Najednou jsem se ocitl na ulici nějakého města; bylo to tak, jakoby mě tam někdo přenesl. Začal jsem se rozhlížet a uviděl jsem skupiny rozmlouvajících lidí a spěchajících chodců. Jen co jsem začal přemýšlet o tom, co tu vlastně dělám, uslyšel jsem mohutný, nízký zvuk, jakoby hlas mnoha trub, ale nebyly to trouby. Nohy se mi zachvěly strachem. Všichni se začali rozhlížet, protože slyšeli totéž. Nebylo zřejmé, odkud ten hlas přichází. Nejprve ve zlomku sekundy oslepující pás něčeho padajícího z nebe, po čemž následovalo prudké přistávání asi 200 metrů vedle mě. Mohutná silueta nějaké bytosti, vysoká jako patrový dům. Po chvíli jsme uviděli hodně takových pásů na nebi. Přistávali v různých částech města. Vypadalo to tak, jakoby vyrůstali z blesků. Věděl jsem už, kým oni jsou. Většina lidí byla zdezorientována a vyděšena, ale já jsem věděl, co se děje. Pomyslel jsem si: „To je konec světa!“ To je Kristův příchod! Bůh poslal své anděly pro svůj lid!“ Byl jsem překvapen, a velmi vzrušen. V dosahu mého zraku přistáli tři

5

V očekávání konce postavy. Byli překrásní. Všechno probíhalo bleskově. Přistával, přicházel k někomu, uchopil ho zezadu za ramena a rovněž rychle pádil vzhůru. Viděl jsem, že pro jednoho člověka přilétával jeden anděl. Najednou se mi země zachvěla pod nohama. Jeden z nich vyšel hned vedle z boční ulice. Jednoduše obr. Hrozný, ale i krásný. Přišel ke skupině lidí, uchopil jednoho z nich a jako blesk odletěl s ním vzhůru. Všichni stáli jako zarytí. Byly to sekundy. Neviděl jsem už v blízkosti žádného anděla. Zavolal jsem: „Bože, a co já?“ V zoufalství jsem padl na kolena: „Já též chci být vzatý, kde je můj anděl?!“ A najednou jsem uviděl světlo. Uslyšel jsem ten charakteristický zvuk protínaného vzduchu. Těsně vedle mě přistál ještě jeden. Vyskočil jsem na nohy. Stál zde přede mnou. Byl překrásný, měl více než 4 metry. Vyzařovalo z něho světlo a dobrota. Měl světle zlaté vlasy a velmi milou tvář. Chvíli se mi díval přímo do očí, po čemž roztáhl ruce a s velkým smutkem učinil odmítavý pohyb hlavou, odvrátil se a vzal někoho, kdo stál vedle mě. Propuknul jsem do velkého pláče. Po chvíli jsem ucítil, jak někdo mnou třese. Začal pronikat ke mně hlas Ireny: „Kazi, co se ti zdálo? Proč pláčeš?“ Dlouho jsem nemohl přijít k sobě. Víte, skrze tento sen jsem pochopil, co Bůh od nás očekává, pochopil jsem, čím se musíme stát během čekání na konec – na Jeho příchod. Někdy se nám zdá, že je všechno v pořádku, ale ve skutečnosti nejsme lépe připraveni na Jeho příchod než světští lidé! Možná jednoduše spíme, tak jako celý svět, který si neuvědomuje poslední události, které se odehrávají v nebeských oblastech! Nedovol, aby virus nevěry, pochybností, zesvětačení, nedostatku modlitby, neposlušnosti tě učinil ubohým, hluchým a slepým, protože nastane okamžik nezávisle na tvé vůli, okamžik konce všech věcí, okamžik konce tohoto světa, okamžik, kdy pro spasené přiletí andělé. Bůh mne varoval. Víš, jak je to strašné nebýt sebrán? Víš, jaká je to bolest? A možná nevěříš, že se to stane. Ale zakrátko se splní všechna proroctví. Uvidíš to na vlastní oči. Nemůžeme o tom pochybovat. Máme příklady ze života, kdy se objevily u nás věci, které dříve nebyly. Pohleďte na děti. Ještě před několika léty nebyly, neexistovaly, a teď jsou s námi, skutečné, tak stejně bude skutečný budoucí svět, stejně tak skuteční jsou andělé. Viděl jsem je, čtyři metry vysocí. Jsou krásní a dobří. A tak nastane počátek nebeského království. Kde budeš, když se to stane? Když se na nebi objeví malý oblak a ve vzduchu zazní hlas Boží trouby. Co budeš tehdy dělat? V které pětici panen

6


se budeš nacházet? O tom rozhodne tvá dnešní volba, abys šel cele za Bohem, který ti dá milionkrát více, než to, co ti teď nabízí tento svět. Volba světa – to je nejprve příjemnost (potěšení) a pak utrpení a smrt. Ale volba Boha – to je nejprve povinnost a pak příjemnost (potěšení). Možná, že když odevzdáš

svůj život Spasiteli, potká tě v životě něco nedobrého. Možná, že budeš muset projít různými těžkostmi nebo utrpením, ale odměna je veliká. Apoštol Pavel řekl: „Nebo tak za to mám, že nejsou rovná utrpení nynější oné budoucí slávě, kteráž se zjeviti má na nás“ (Ř 8,18). Nadešel čas ke konání, čas sebekázně, čas k rozhodnutí a uskutečnění těchto rozhodnutí. A každý z nás v této chvíli dobře ví, o jaké rozhodnutí se jedná. Možná, že právě v této chvíli tě Duch svatý prosí, aby ses rozhodl. A možná ti už mnohokrát říkal, a ty dobře víš, co bys měl učinit. Ne to, co chce tvé tělo, tvé záliby, či tvé touhy. Ne to, k čemu tě nutí okolnosti nebo lidé, ale to, co bys měl, to, k čemu tě pudí Duch svatý. Pro jednoho to bude zanechání nějakého hříchu, pro jiného změna vztahu k druhé osobě. Ještě pro jiné to bude znamenat pustit se do nějaké činnosti pro Boha. Jsem si jistý, že od každého z nás Bůh něco očekává. Jdi za tím Božím hlasem, a když uvidíš na nebi to, co předpovídá proroctví Ezechiele, roje padajících kamení, krupobití (Ez 13,13), nebude to pro tebe překvapením ani strachem, ale vysvobozením, protože když nastane ten okamžik, budeš mít něco, co nebudou mít jiní lidé, budeš mít zkušenost s Bohem, budeš mít v Něm přítele, když se vrátí a pošle své anděly, aby vzali Jeho přátele z této země na tisíc let – na celou věčnost.

HLAS SEDMÉHO ANDĚLA “Ale ve dnech hlasu sedmého anděla, když bude troubit, dokonáno bude tajemství Boží, jakož zvěstoval služebníkům svým prorokům.” Zj 10,7 “Mocný anděl, který poučoval Jana, nebyl o nic menší osobností než Ježíš Kristus. Postavením své pravé nohy na moře a své levé na suchou zemi ukazuje tu roli, kterou odehraje v závěrečných scénách velkého sporu se satanem. Tento postoj označuje Jeho svrchovanou moc a úřední pravomoc nad celou zemí. Tento spor s každým věkem narůstal do stále silnějších a rozhodnějších rozměrů a bude tak pokračovat až do závěrečných scén, kdy mistrovské působení mocností temnoty dosáhne svého vrcholu. Satan, spojený se zlými lidmi, bude svádět celý svět a církve, které nepřijali lásku k pravdě. Ale tento mocný anděl se dožaduje pozornosti. Volá silným hlasem. Ukazuje moc a autoritu svého hlasu těm, kteří se spojili se satanem, aby odporovali pravdě. Když těchto sedm hromů promluvilo svými hlasy, je dán Janovi příkaz – podobně jako Danielovi – ohledně této malé knížky: “Zapečeť to, co mluvilo sedm hromů.“ (Zj 10,4) Toto se týká budoucích událostí, které budou zjeveny ve svém pořadí. Daniel zůstane ve svém losu na skonání dnů. Jan vidí malou knížku nezapečetěnou. Danielova proroctví mají tedy své správné místo v prvním, druhém a třetím andělském poselství, která byla dána světu. Odpečetěním malé knížky je nám dáno poselství týkající se naší doby. Knihy Daniel a Zjevení jsou jedno a totéž. Jedna je proroctvím a druhá je zjevením; jedna je knihou zapečetěnou a druhá je knihou otevřenou. Jan slyšel tajemství, jež promluvilo sedm hromů, bylo mu však přikázáno, aby je nezapsal. Zvláštní světlo udělené Janovi, které bylo vyjádřené v sedmi hromech, bylo nástinem událostí, které se budou odehrávat za hlásání prvního a druhého andělského poselství. Nebylo by to pro lid nejlepší, aby znal tyto věci, protože by jejich víra musela být nutně podrobena zkoušce. Podle Božího řádu mají

být hlásány ty nejúžasnější a nejrozvinutější pravdy. Má být oznámeno první a druhé andělské poselství, ale žádné další světlo nebude zjeveno dříve, než tato poselství nesplní svůj zvláštní úkol. Toto je představeno andělem stojícím jednou nohou na moři, oznamujícím s nejslavnostnější přísahou, že více času již nebude. Tento čas, který anděl oznamuje se slavnostní přísahou, není ukončením těchto světových dějin, ani doby milosti, ale koncem prorockého času, který má předcházet příchodu našeho Pána. To znamená, že lid Boží nebude mít další poselství týkající se určitého času. Po tomto časovém období, sahajícím od r. 1842 do r. 1844, nebude přesně určeného prorockého času. Nejdelší výpočet sahá do podzimu r. 1844. Tento andělův postoj, jednou nohou na moři a druhou na zemi, znamená dalekosáhlý dosah hlásání tohoto poselství. Ono překročí široké oceány a bude hlásáno v dalších zemích, a to na celém světě. Pochopení pravdy, radostné přijetí poselství, je představeno snědením této malé knížky. Pravda týkající se času příchodu našeho Pána byla drahocenným poselstvím našim duším.“ (MS 59,1900) „Oznámení evangelia je posledním obdobím zkoušky, jaká byla dána lidem. Ti, kteří žijí v tomto období zkoušky a tříbení, a přesto nejsou přivedeni k pokání a poslušnosti, zahynou s nevěrnými. Nebude žádná druhá zkouška. Evangelium, které má být hlásáno všem národům, pokolením, jazykům a lidu, představuje pravdu v jasných obrysech, ukazujíce, že poslušnost je podmínkou pro dosažení věčného života. Kristus uděluje svou spravedlnost těm, kteří souhlasí s tím, aby jim odňal jejich hříchy. Jsme dlužní Kristu za milost, která způsobuje, že jsme doplněni v Něm.“ (MS 40, 1900)

7

Bubny

BUBNOVÁNÍ V CÍRKVI ASD

Úvahy o některých současných otázkách (záležitostech, problémech) bohoslužby Samuel Koranteng- Pipim, Ph.D. Ředitel, Public Campus Ministries, Michigan Conference www.drpipim.org

ÚVOD

Dnes vznikají otázky o oprávněnosti potlesku, zvednutých rukou, bubnování, a tančení při bohoslužbách (pobožnostech) adventistů sedmého dne. Tyto jevy byly podpořeny několika faktory. Mezi ně patří: 1. rostoucí světáctví v našich sborech, mající za následek přijetí zábavy stylu Hollywood v našich bohoslužbách; 2. přijetí bohoslužeb a evangelizačních stylů (způsobů) populárních megacírkví a charismatických/letničních církví našich dnů; 3. pokus v rozvojových zemích „indigenizovat“ církev zařazením prvků z tradičních, místních, nebo nekřesťanských forem bohoslužeb; 4. nepochopení (neporozumění) toho, co říká Bible a Duch proroctví o tomto předmětu (tématu). Často jsou používány určité biblické pasáže jejími zastánci jako ospravedlnění (omluva) pro tleskání/ potlesk, bubnování, a tančení v církvi. Tento článek čerpá z děl již vypracovaných. Zakončím upozorněním na přiléhavou výpověď E. G. Whiteové, ve které uvádí, že krátce před ukončením doby milosti ďábel představí bubnování a tančení v církvi, aby oklamal Boží lid.

Dnes, potlesk nebo tleskání je obvykle spojován s Hollywoodem nebo zábavním průmyslem, ale stalo se to velmi populárním kvůli praxi v televizních náboženských bohoslužbách megacírkví jako i letničních/charismatických církví. Je potlesk/tleskání biblická správná praxe pro bohoslužby? Mělo by shromáždění tleskat kazatelům, hudebníkům, lidem, kteří předkládají (přednášejí) modlitby, atd., během bohoslužeb? Schvalovali by snad průkopníci ASD tuto praxi? BUBNOVÁNÍ NEBO POUŽITÍ BUBNŮ PŘI BOHOSLUŽBĚ Bible není proti používání hudebních nástrojů v církvi ASD. Ve skutečnosti, E. G. Whiteová podporovala vkusné použití hudebních nástrojů. Byla však důrazná v tom, že je lepší nikdy nemít bohoslužbu smíchanou spojenou s hudbou než použít hudební nástroje k vytvoření „bláznivého hluku“, který šokuje (děsí, pobuřuje) smysly a zneužívá (převrací, kazí, maří) bohoslužbu. „Duch svatý se nikdy neprojevuje v bláznivém hluku.“ (2SM, s. 36). Zdůrazňovala, že hudba vhodná na jeviště (pro divadlo) se nehodí pro kontext bohoslužby. Násilná nebo napjatá (přehnaná) hlasová (vokální) podání, která zdůrazňují hlasitost, spolu s nedůstojnými, gesty a „divadelními postoji,“ nejsou v souladu s atmosférou uctívání nebes (nebeské bohoslužby). „Měkčí“, „jemnější“, „sladší“, „stříbřitější tóny“ jsou „více jako andělská hudba,“ zatímco opačné (protikladné) atributy mají sklon být hnané sobeckou „láskou s touhou po pochvale“. (3SM, 335). Zvláštní záležitost, kterou se chceme zabývat je, zda je bubnování oprávněnou součástí bohoslužby a jestli má vůbec nějaké použití v náboženském životě církve. HUDEBNÍ NÁSTROJE V BIBLI Mezi předními hudebními nástroji zmíněnými v bibli jsou: harfa, lyra, činel, trubka, beraní roh (shofar) a bubny. Z těchto, buben je středem našeho zájmu.

8


V písmu, nazývá se tamburína, bubínek anebo malý bubínek, znamená to jednoduše „ruční buben.“ Naše studium ukáže, že v každé odvolávce o jejich použití v Bibli, že byly používané vně svatyňové bohoslužby - v běžném duchu nebo slavnostních oslav. a) Bohoslužba ve svatyni

Hospodin určil tři druhy nástrojů, které měly být používány levity ve svatyni. Jsou to: harfa, lyra (loutna) [nebo smyčcový nástroj], a činel (cymbál) (1Pa 25, 1). Poznámka: Buben není vzpomínán. Ze tří zmíněných nástrojů, byly harfa a lyra v podstatě stejným druhem smyčcového nástroje. Oba byly harfou. První (harfa) hrála ve vyšším registru, zatímco druhá (lyra) hrála v nižším rozsahu. Jediný nárazový nástroj uvedený je činel, nástroj, který byl zřejmě používaný pro označení přestávky (pomlky) nebo přerušení (pauzy). Někteří bibličtí badatelé si myslí, že výraz „Selah,“ který se často objevuje v žalmech, označoval místo, kde byl činel udeřen. Stejné tři hudební nástroje jsou zmíněné v 1Pa 25,6, s přidanými pokyny, pro vybrané hudebníky pod vedením svých otců (hudebníků), a co je nejdůležitější, vše k dosažení duchovní dokonalosti. V 2Pa 29,25 bylo objasněno, že za doby Ezechiáše, předpisy týkající se hudby, hudebních nástrojů, a hudebníků měly svůj původ u Boha samotného. Čteme toto: „Postavil zase i Levíty v domě HOSPODINOVĚ s cymbály, loutnami a harfami podlé rozkázaní Davidova, a Gáda proroka královského, a Nátana proroka; nebo od HOSPODINA bylo to přikázáno skrze proroky jeho“ (2Pa 29,25) b) Rozmanité „texty o bubnech“ v Bibli I když bubny nebyly používány při službě ve svatyni, byly používány při slavnostech a oslavách vně (mimo) svatyně. Zde jsou některé důležité texty:

1M 31,27 - Lábanova slova k Jákobovi. Bubny (malé bubínky) byly použity při rozlučkové oslavě (slavnosti). „Proč jsi tajně utekl, a vykradl se ode mne, a nepověděls mi, ješto bych tě byl vesele sprovodil se zpěvy, s bubnem a s harfou?“ 2. 1S 10, 5-6 -Samuel předpovídá (prorokuje), že Saul po pomazání se setká s proroky hrajícími na různých hudebních nástrojích (včetně bubnů nebo tamburína). „Potom přijdeš na pahrbek Boží, na kterémž jest stráž Filistinská. A když tam vejdeš do města, potká se s tebou zástup proroků stupujících s hory, a před nimi loutna, buben i píšťalka a harfa, a oni prorokovat budou. I sstoupí na tě Duch Hospodinův, a prorokovat budeš s nimi, a proměněn budeš v muže jiného. 3. Jb 17, 6 - Hebrejské slovo používané pro to, na co se odvolává (poukazuje) verze Krále Jakuba jako na „malý bubínek“ je slovo tophet, které poukazuje na akt „plivání.“ Zřejmě (patrně), slovo tophet překladatelé zaměnili (popletli se) za slovo toph, které znamená „ruční buben.“ „Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo [jako malý bubínek KV] všechněm, do jehož tváře plivali lidé (NKJV).“ 4. Jb 21,11 14 - Kontext poukazuje na oslavu vně svatyně. „Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují. Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky. Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují. Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.“ 5. Ž 81,2 - Poukazuje na oslavu exodu a vítězství Hospodina nad Egypťany. To bylo vně svatyně. „Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.“ 6. Izaiáš 24, 8 - poukazuje na zvuk hudby přestávající (jež zanikne, skončí, ustane) při zpustošení země. „Odpočine radost bubnů, přestane hluk veselících se, utichne veselí harfy.“ 7. Jr 31, 4 - Boží slib o obnovení a popis oslavy, kterou projeví dítky Izraele při jejich návratu z babylonského zajetí. „ Ještě vždy vzdělávat tě budu, a vzdělána budeš, panno Izraelská; ještě se obveselovati budeš bubny svými, a vycházet s houfem plesajících.“ 8. Ez 28,13 - odvolávka (odkaz, zmínka o) na hudební schopnost (vlohy, dovednost) Lucifera před jeho pádem. „V Eden, zahradě Boží, byl jsi, všelijaké drahé kamení přikrývalo tě, sardius, topazius, jaspis, tarsis, onychin, beryl, zafir, karbunkulus a smaragd i zlato; nástrojové bubnů tvých a píšťal tvých v tobě, hned jakžs se narodil, připraveni jsou.“

9

Bubny c) „Texty o bubnech“ spojené s neposlušností Iz 5,11-13 -Neposlušnost Izraele 1Pa 13,7-10 David neuposlechl Boží přikázání (příkaz) o tom, jak má být přepravována truhla smlouvy. Když se kál (toho litoval, činil pokání), udělal správnou věc (učinil správně). Ale tentokrát NEZAHRNUL bubny (trimbrels) (viz 1Pa 15,12-24). d) „Texty o bubnech“ spojené s bojem (bitvou) 2M 15,1; 5,20-21 - V souvislosti s vítězstvím nad Egypťany v Rudém moři Sd 11,34 -Jeftheho dcera se setkala se svým otcem „s trimbrels a s tanci.“ Oslava byla odpovědí na vítězství v bitvě nad Ammonitskými. 1S 18,6. 7 - Oslava žen poté, co David zabil Goliáše. Iz 30,31.33 - Oslava vítězství Hospodina nad Asyrskými. Ž 149 - Bubny použity při oslavě vítězství Boha nad všemi jeho nepřáteli. (pro další diskusi Ž 149 a Ž 150, viz další části o tanci). Ž 150 - Pro některé, verš 1. představuje problém, protože mluví o chválení Boha „v Jeho svatyni.“ Nicméně, Žalm 150 je závěrečné velké vyvrcholení Hallelujah série Žalmů, které začínají v Žalmu 146. Žalm 150 uzavírá tuto sérii se závěrečným zvoláním (výzvou) ke všem (ať na zemi nebo v nebi) kdo má dýchání, aby se účastnil (připojil k) chorálu (hymny, písní) chvál Bohu. Verš 1. je jednoduše pozváním těch na nebi (nebeská svatyně) k tomu, aby uctívali Boha pro „rozšíření síly jeho „ (viz SDA Biblický komentář,, sv. 3, s. 941, revidované vydání). V textu čteme: „Chvalte Boha v jeho svatyni [která je na]: obloze jeho síly.“Tyto „bojové texty o bubnu“ zdůrazňují oslavu, která se koná, když Bůh uděluje/daruje vítězství. Ale někteří říkají, my musíme používat bubny a tanec v církvi k tomu, abychom slavili (oslavovali) vítězství, které nám Bůh dal v našich duchovních bitvách (bojích) nad hříchem. Otázka zní: Zvítězili snad Izraelité ve svých životech v duchovních bitvách nad hříchem? Jak víme, Bible nám nepodává o tom záznam.

Je zajímavé, že neexistuje žádný odkaz na bubny (tamburínu), že by byly používány v Novém zákonu. Historické záznamy ukázaly, že bubnování a tančení bylo zakázané kvůli jejich spojení s běžnými a rouhavými (světskými) věcmi.

10


Pozvání ke studijnímu setkání ve dnech 28.-30. září 2012 Studijní téma:

Boží lid v poslední generaci Jak tomu věří adventisté a čemu nevěří od dob našich pionýrů. Každý, komu není lhostejné, jak chápat důležitá naučení Bible pro dobu konce, je k tomuto studiu s bratrem A. Krakolinigem srdečně zván. Setkání se uskuteční v Domě zahrádkářů ve Frýdlantu nad Ostravicí, ulice Za hřbitovem. Začátek bude v pátek v 15 hodin a ukončení v neděli ve 13 hodin. O stravu je postaráno. Prosíme zájemce o ubytování (cena za noc a osobu je 150 Kč), aby se přihlásili buď telefonicky na číslech 775 687 118, 558 681 363 ve večerních hodinách, nebo písemně na adrese redakce a na adresách elektronické pošty: [email protected], jaromar66@volny. cz. Objednávky, a to i starších zvukových záznamů (MP3), zasílejte na adresu redakce, případně na adresy elektronické pošty, nebo volejte na uvedená tel. čísla. Nahrávky jsou zdarma, prosíme jen o úhradu poštovného. Adresa redakce: Jaroslav Juřica, Lubenská 630, 739 11 Frýdlant n. Ostr. Redakce časopisu Z ráje do ráje

Význam zdravotní reformy

v kazatelské službě Otevírat dveře „Pravé ruky se užívá k otevírání dveří, jimiž člověk vchází dovnitř. Takto musí konat svůj úkol zdravotně – misijní práce. Je to hlavně příprava pro přijetí přítomné pravdy. Tělo bez rukou není k užitku. Vzdáváme-li čest tělu, musíme také vzdát čest pomáhajícím rukám, které jsou tak důležitými činiteli, že bez nich tělo nic nezmůže. Proto tělo, které by si nevážilo pravé ruky, nemůže nic vykonat. V celé naší zemi musí být vykonána práce, jež dosud není vykonána. Zdravotně – misijní práce musí být vysoce oceněna a uznávána. Všichni, kteří se chtějí stát kazateli, musí být dokonale obeznámeni se zdravotní reformou. Ti, kteří po mnohaleté zkušenosti stále ještě nedovedou plně ocenit význam zdravotně misijní práce, by se neměli dostat na přední místa v našich sborech. Nekráčejí ve světle přítomné pravdy pro duto dobu. Ti, kteří milují pravdu a dovedou správně posoudit otázku střídmosti ve všech důsledcích, by neměli uznávat správu kazatele, který nedbá Božího světla, jež nám bylo dáno ve zdravotní reformě. Co může pro církev znamenat člověk, který nekráčí v Božím světle?“ MM 238 „Nikdo by neměl být povolán za učitele lidu, když jeho vlastní názory nebo příklad odporují svědectví, které Bůh dal svým služebníkům nést v otázce výživy, neboť to bude působit zmatek. Pro svůj nedbalý postoj k zdravotní reformě nebude schopen být poslem Božím.“ 6T 378 „Kazatelé, kteří zvěstujete světu nejvážnější pravdu, která byla lidem dána, chcete být příkladem, jak se lidé vracejí k egyptským hrncům masa? Chtějí si ti, kteří jsou vydržováni z desátků Boží pokladny, dovolit otravovat svými choutkami životodárnou krev, která proudí v jejich žilách? Chtějí přehlížet světlo a napomenutí, jež jim Bůh dal?“ 9T 159, 160 „Tváří v tvář nejvýslovnějším Božím přikázáním chtějí mužové i ženy sledovat své vlastní sklony a potom se odvažují za to ještě modlit a prosit Boha, aby jim dovolil jít proti jeho výslovné vůli. Takovým pomáhá satan, jako pomáhal Evě v ráji a ovlivňuje je. Prožívají duševní vzrušení a o tom vypravují, jako o nejobdivuhodnější zkušenosti s Pánem. Pravá zkušenost bude však v souladu s přírodními a Božskými zákony, falešná zkušenost bojuje proti zákonům života a Hospodinovým přikázáním.“ CH 109 „Pán dal svému lidu poselství ohledně zdravotní reformy. Třicet let (dnes už víc než 130 let) jim toto světlo osvěcovalo cestu. Pán nemůže zachovat své služebníky na cestě, která tomuto světlu odporuje. Nelíbí se mu, když jeho služebníci v tomto bodě, který jim dal pro jiné, odporují. Se světlem, které Bůh dal o zdravotní reformě, není možno si zahrávat bez toho, aby to nepoškodilo ty, jež se o to pokoušejí, a nikdo nemůže spoléhat na úspěch v Božím díle, dokud slovem a příkladem odporuje světlu od Boha. Hlas povinnosti je hlasem Božím – průvodcem zrozeným i z nebe seslaným. V těchto otázkách se Pán nenechá vysmívat. Ten, kdo přehlíží světlo, které Bůh dal o zachování zdraví, bojuje proti vlastnímu dobru a odmítá poslouchat Toho, který usiluje o jeho nejlepší dobro.“ CH 562

11

Seriál o pravdě

Seriál o pravdě 13. pokračování

Otakar Vožeh Zápas o víru a o pravdu nebyl nikdy snadný. Postmoderní myšlení ho ještě víc ztěžuje. Staré jistoty jsou zpochybňovány už jen proto, že je přijímaly celé generace před námi. Dnes je prostě v módě klást si otazník za všechno. A většina stejně ani tak moc o své duchovní dědictví nestojí. Spíše jim jde o to, aby vymýšleli stále něco nového, přitažlivého, přijatelného okolnímu světu. Celá plejáda vůdčích osobností přijímá bez výhrad ctnosti postmoderního myšlení velkorysou otevřenost, toleranci a různorodost - a přitom odkládají stranou kriticky důležité biblické hodnoty jako zkoumání pravdivosti učení a věrnosti pravdě. Kolikrát jsme svědky toho, jak se vedoucí osobnosti přímo zříkají příležitosti svědčit jasně a zřetelně pro pravdu, když jsou před mikrofonem nebo kamerou sekulárních médií? Když se dnes někdo veřejně - a s řádnou dávkou skepse - zeptá, jestli je Kristus skutečně tou jedinou cestou k Bohu a do nebes, jak odpoví? Tak, aby se někoho nedotkl, někoho neurazil, aby nebyl považován za netolerantního? Zdá se, že i u nás už tzv. politická správnost myšlení a vyjadřování přehlušuje jakýkoli článek křesťanské víry. Naneštěstí jsou tyto i jim podobné trendy přítomné již v teologických a biblických školách a seminářích. Zatímco se staré a osvědčené myšlení snadno kritizuje a rychle opouští, nové myšlenky a názory na biblické učení jsou okamžitě vítány a podrobit je kritice Božího slova se nepovažuje

12


za nutné. Dříve se považoval postoj berojských (Sk.17,11) ke zvěstovanému slovu za ctnost čteme o nich, že „každý den zkoumali v Písmu, zdali je to tak, jak zvěstuje Pavel“ - dnes se takový postoj vědomě nebo nevědomě odmítá. Spíše se zkoumá, jestli má nová myšlenka nebo nová metodika úspěch, a to především u světa, u nevěřících lidí. Chceme se za každou cenu jevit okolnímu světu v co nejlepším světle, chceme být přijímáni, respektováni a slyšeni. Snad nikdy v dějinách nebyla Církev vystavena tolika novotám jako v dnešní době. Nové myšlení, nové nazírání na Bibli, nové pracovní metody, nové programy. Nedávno jsem četl, jak se jeden křesťanský pracovník vyjádřil slovy politování: „Svět se mění daleko rychleji než církev.“ Znamená to, že církev se nutně musí měnit spolu se světem, že musí udržet se světem tempo? Být dnes bojovníkem za pravdu a víru na nás klade následující základní požadavky: musíme si zachovat biblické rozpoznávání pravdy, musíme neustále prosit o Boží moudrost, musíme být neúnavní, musíme znát dobře Bibli, musíme se umět postavit za svoje biblické přesvědčení, musíme mít schopnost hovořit jasně a přímo, a musíme být ochotni vstupovat do konfrontací, do konfliktů. Tyto kvality jsou dnešnímu adventnímu hnutí jaksi cizí. Mnohé sbory, denominace i celé církve se spíše zajímají o názory druhých

lidí - a to především nevěřících - zajímají je účinné strategie, zabývají se marketingem, průzkumem, statistikou. Panuje strach z toho, aby věřící nebyli pozadu na akademické půdě, aby se církve dostatečně prosadily na politické scéně, a aby se nevystavily kritice médií. Zachovat si pozitivní image je důležitější než věrnost pravdě. Nějak došlo k tomu, že adventisté uvěřili lži, podle které je známé Ježíšovo slovo z Matoušova evangelia - označované také jako Velké poslání - marketingovou záležitostí. Pán Ježíš přikázal před svým návratem ke svému nebeskému Otci : „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky“ (28,19). Namísto, abychom chápali evangelium jako zvěst, jako poselství od Boha, které je nám věřícím svěřeno jako Božím vyslancům, chápeme dnes evangelium jako komoditu, jako produkt, který se musíme snažit tomuto tržně orientovanému světu za každou cenu prodat. Namísto, abychom jasně zvěstovali čisté Boží slovo a dali tak neomezený průchod jeho moci, snažíme se evangelium zabalit do co nejatraktivnějšího balíčku, aby bylo více přijatelné nevěřícímu člověku. Více než na obsahu a čistotě poselství samého nám záleží na jeho prezentaci, která se řídí povětšině choutkám a trendům nekřesťanského světa. Vládne tržní mentalita, při které je „pozitivní vztah k zákazníkovi“ nadevše. (Viz ohlašené úpravy a vynechání tzv. kontroverzních statí z Velkého sporu věků. Pozn. redakce) Čím se řídí obsah dnešních kázání ve společenství věřících? Moje zkušenost ukazuje, že stále větší počet kázání se zabývá tím, co právě letí ve světě kolem. Ať už jde o knihu nebo o film, o televizní seriál nebo o hudební skladbu nebo skupinu. Ve snaze přitáhnout co největší počet nevěřících do kostelů a modliteben se budou kazatelé

věnovat spíše současným módním trendům než zvěstování Božího slova. Naneštěstí se toto podbíhání soudobým trendům dostává i pod rouškou spirituality do církve. Tato současná mentalita honby za novotami je jedním ze znaků dětinského, povrchního přístupu k víře a k pravdě. Apoštol Pavel před tímto postojem varuje ve svém dopise Efezským, když je napomíná, aby „dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti. Pak už nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení - lidskou falší, chatráctvím a lstivým sváděním k bludu“ (4,14). Nevím, jestli se ještě dnes vůbec v církvích ozve slovo o bludu, o falešném učení, o nutnosti zkoumat pečlivě Písmo, jestli to, co se nám předkládá, je zdravé, biblické, správné. Zásadní problém vidím v tom, že věřící jakoby zapomněli, kdo je skutečným Pánem církve, její Hlavou. Mám však tu jistotu, že se Ježíš Kristus o čistotu církve dobře postará. Díky Bohu za Jeho svrchovanou milost a nezměrnou lásku.

MISTR JAN HUS

13

O co jde satanovi

O CO JDE SATANOVI

“Neboť nejsou nám myšlení jeho (satanova) neznámá.” 2 K 2,11 Když jsme navštívili místo vyznavačů duchů potřetí, informoval nás Jiří, že bude přítomen satanův kněz, velekněz jejich společnosti. Vrátil se právě ze své cesty po USA. Jiří byl přesvědčen, že nás kněz přijme a dovolí nám navštívit i jejich svatyni. Po příchodu jsme byli představeni několika lidem, které jsme doposud neznali. Rozmlouvali jsme i s několika přítomnými, kteří nás pozdravili. Pak vešel dovnitř velekněz, pozdravil přítomné, potřásl jim rukou, prohodil s každým několik slov a zamířil k nám. Jiří mu řekl: “Pane veleknězi, rád bych vám představil dva milé muže.” Během následujícího rozhovoru nás několikrát překvapil. Když například Jiří poznamenal, že jsme byli u námořnictva, jmenoval velekněz lodi, na kterých jsme sloužili. Dodal ještě několik podrobností, které kromě Rolanda a mne nemohl nikdo jiný vědět. Udělalo to na nás hluboký dojem. Pak se s námi rozloučil, a přitom poznamenal, že by si s námi rád ještě během večera pohovořil. Z jeho slov i z celé jeho přítomnosti vyzařovalo něco nevysvětlitelně tajemného. Měl pronikavý zrak, byl holohlavý, a když mluvil svým hlubokým hrdelním hlasem, bylo možno vycítit ironii. Impozantní byl jeho mohutný vzrůst. Myslím, že byl tak robustní jako zemřelý generál Charles de Gaulle. Když byla pronesena celá řada chvalořečení bohům, opět za námi velekněz přišel, aby si s námi přátelsky pohovořil. Řekl nám, že mu bohové o nás hodně řekli a že si přejí, aby náš život mohli obohatit pomocí darů. Jakmile odešla většina lidí, pozval nás, abychom navštívili svatyni duchů. Po schodech jsme se dostali do přepychově zařízeného sálu, který byl dekorován skutečnými mistry. Vysoké koberce tlumily kroky, aby pak smysly člověka zaujala tichá, povznášející hudba. Nejvíce mne však uchvátily olejomalby. Kolem sálu na stěnách viselo asi 75 obrazů velkých

14


120 na 70 centimetrů. Jelikož nás kněz vyzval, aby chom mu kladli jakékoliv otázky, zeptal jsem se: “Kdo jsou ty vznešené osoby na obrazech?” “Jsou to bohové, o kterých jste slyšeli v chvalořečeních. Jsou to hlavní poradci, kteří vládnou legiím duchů. Zjevili se nám ve viditelné podobě, abychom je mohli vyfotografovat. Pak jsme je nechali namalovat. Poněvadž si zasluhují úctu, nechali jsme jim zhotovit pod každý obraz malý oltář, aby jim při bohoslužbě lidé mohli zapálit svíčku, obětovat kadidlo a vykonávat obřady.” Potom jsme přišli k oltáři, na kterém ležela hůl, kolem níž byl ovinut bronzový had. Kněz nám vysvětlil, že je to oltář zasvěcený bohyni Nehuschtan, jejíž sílu tak zázračně používá lékař, kterého jsme slyšeli při naší první návštěvě. Oltář připomíná velké divy, které v dávné době Bůh konal pro Izrael, když pálili kadidlo před bronzovým hadem, kterého dal udělat Mojžíš (viz 2 K 18,4). Na konci sálu stál velký oltář s obrazem, na kterém byla vyobrazena majestátná postava v životní velikosti. Když se můj přítel zeptal na tento obraz, kněz odpověděl: “Tento obraz jsme mistrovi věnovali my všichni. “Jak se jmenuje?” zeptal jsem se. Pyšně dodal: “Bůh s námi.” Když si ještě dnes vzpomenu na onen obraz, který jsem tenkrát tak obdivoval, musím potvrdit, že osoba na něm zobrazená jevila rysy mimořádného intelektu. Měla vysoké čelo, pronikavé oči a postavu, která svědčila o silné osobnosti muže činu. Odpověď kněze byla poněkud neočekávaná a nejasná. Rozhodně se netýkala Ježíše Krista. Zaváhal jsem – mluvil o Ježíši Kristu nebo nemluvil? Zeptal jsem se: “Chcete snad říci, že je to skutečný obraz satana?” “Ano, je, a vy se možná divíte tomu, že se nepodobá zvířatům.” Ušklíbl se a dodal: “Promiňte

mi, že se směji. Rozhodně se nesměji vám, pánové. Bavím se jen tím, jak se démonským duchům podařilo skrýt svou identitu, že ještě dnes, v době velkého pokroku a vzdělání, většina křesťanů věří teorii o satanu s kopyty a rohy.” Pak změnil výraz obličeje a zdálo se, jako by na něj dolehly velké starosti. Řekl: “Je nesmírně důležité, aby mladá generace došla k názoru, že v duchovním světě neexistuje žádný mistr a jeho spolupracovníci. Jen tak budou moci úspěšně vládnout obyvatelům této planety po další desetiletí.” (!!!) Pak se znovu změnil výraz jeho obličeje a důvěrně dodal: “Nic netěší duchy víc, než hledat způsoby, jak z lidí udělat členy přicházejícího satanova království.” (!!!)

Když bylo postupně oznámeno lidem, že satanův protivník Kristus, přijde na svět v podobě člověka, aby si lidi opět získal na svou stranu, rozhodl se náš mistr a jeho pomocníci, že zvolí podobnou strategii jako na počátku, že se přizpůsobí novým podmínkám. Tento předvídavý plán vyžaduje, aby všichni démonští duchové lidem doporučovali takový způsob života, který by je z Kristova království vyřadil. Duchové vybízejí lidi, aby se řídili svými pocity a ne proroky a Kristovým Slovem. Pokud se člověka podaří zmást v této oblasti, není obtížné ovládnout jeho život. Duchové lidem nabízejí různá nepravá učení a pravdy, a lidé je ochotně přijímají. Najednou jsem začal úplně nově chápat duchovní a věčné skutečnosti. (Cesta do nadpřirozeného světa, R. J. Morneau, str. 22-25, 1992)

Zatímco jsme si prohlíželi obrazy a oltáře, satanův kněz nám vysvětloval, že démonští duchové se specializují na různé činnosti. Mají tisícileté zkušenosti s tím, jak zvítězit v boji o nadvládu nad myšlením lidí a nad nebeskými mocnostmi. Když se Roland zeptal, proč duchové vynakládají tolik času klamáním lidí, obdržel odpověď, že každý člověk, kterého se jim podaří vyřadit z Kristova království, se automaticky stává členem velkého satanova království, které bude na zemi zanedlouho zřízeno. Lidé, kteří zemřou pod vládou satana, opět jednoho dne ožijí. Kristus se svými následovníky má sice v úmyslu ukončit nekompromisní boj mezi oběma mocnostmi tím, že následovníky satana bude chtít spálit, avšak oheň jim vůbec neuškodí, protože mají schopnost ho ovládnout a uhasit. Kdyby mně napadlo o tom pochybovat, měl bych navštívit Indii nebo jinou část světa, kde je černá magie velmi rozvinutá, a viděl bych tam lidi, kteří procházejí ohněm a nemají dokonce spálený ani vlas či chlup na nohou. Pánové, vidím, že po návštěvě naší modlitebny ve vašich myslích vyvstaly mnohé otázky. Rád bych vás informoval, že my, členové této tajné společnosti zde v Montrealu, tvoříme elitu vzývatelů duchů. Až bude ukončen boj mezi mocnostmi nebe a mocnostmi našeho mistra, a on zde zřídí konečné své království, budeme zastávat vysoká místa, budeme mít autoritu a čest. Budeme bohatě odměněni.

Bůh pak pokoje potře satana pod nohy vaše brzo. Milost Pána našeho Jezukrista budiž s vámi. Amen Ř 16,20

15

Dětem

Miluješ Boha skutečně? otravována pyšnou sobeckostí. Jaká spousta výčitek byla skryta v těchto několika slovech dítěte! Jako by řekla – Ty mě nemáš rád, ale maminka mě má ráda – ano, ona mi moje toužebné přání vyplnila. Měli připustit, aby takovou mizernou věcí byla přervána upřímná láska dítěte? Měl být ten blažený poměr neomezené důvěry a úplné spolehlivosti zničen a místo něho měla být postavena chladná zeď nedůvěry? Měla být pravá láska vytlačena ze srdce přechodnou Malá dívenka, Lucinka, byla miláčkem svého tatínka.

náladou? Dítě nebylo schopno rozhodovat o tom,

Každého večera, když se vrátil domů z práce, běžela

maminka neměla jasné pochopení, proto nezbylo,

mu s jásotem vstříc, objala ho, líbala a zabrala zcela

než aby tatínek sám dal dítěti správné poučení. Použít

pro sebe. Nebylo divu, že jí dopřával téměř všechno,

násilí by bylo lehké, minulo by se ale cílem. Proto

co si přála.

začal moudrý tatínek, když seděli spolu za stolem, následující rozmluvu:

Jednoho večera zpozoroval otec, že má něco na srdci.

„Miláčku, máš mne opravdu ráda?“

S malou vytáčkou začala: „Tatínku, dnes jsem byla

„A můžeš o tom vůbec pochybovat, tatínku?“ pravila

s maminkou ve městě“. Opravdu, miláčku?“ „Tam ti bylo něco tak krásného!“ Ta převeliká horlivost a důležitost byla otci nápadná. „Tatínku, já bych chtěla takovou tu šňůru krásných skleněných perliček.“ – „Ale miláčku, to není pro tebe, takové věci nosí cikáni a divoši.“ Děvčátko dobře znalo rozhodný tón tatínkova hlasu a vědělo, že by marně žadonilo. Ale druhý den se obrátilo na maminku se svojí žádostí. Protože jí chyběl v té věci jasný rozhled, povolila dítěti. Navečer byl tatínek bolestně dotčen, když spatřil tu třpytivou tretku na krčku své dcerušky. Ještě více ho však zarazil tón jejího hlasu, když mu povídala: „Vidíš, tatínku, mamička mi je koupila.“ S lítostí

maličká, a vroucně tatínka objala.

pozoroval, jak může být už ta něžná dětská mysl

„Máš mne raději, než tu svou pentličku ve vlasech?“

16


„Jistě, tatínku!“ „A dala bys mi tu pentličku?“ Bez odkladu stáhla si maličká pentličku z vlasů a s úsměvem ji tatínkovi podala. Nebylo žádné pochyby, že by to nemyslela upřímně. – Tatínek pokračoval: „Máš mne raději než tuto pěknou zástěrku?“ „Ano, tatínku!“ A žertovně uvazovala tatínkovi svoji zástěrku. „A máš mne raději než svoje dobré botičky?“ „Ale ano, tatínku, mám ti je hned přinést?“ „Máš mne raději než své skleněné perličky?“ „Ano, tatínku,“ odpovídala trochu zaraženě, „Ale páni nepotřebují přece skleněné perličky?“ „Na to se neptám, miláčku, ale máš mne radši než ty skleněné perličky?“ „Ano, tatínku, ale ty mi moje perličky přece nevezmeš?“ „Vidím, miláčku, že máš ty skleněné perličky radši nežli mne.“ To se ale velice dotklo toho malého srdíčka. S pláčem sňala skleněné perličky s krku a podala je tatínkovi se slovy: „Tady máš, tatínku, já tě mám radši než ty perličky.“ Rychlým pohybem hodil otec ty skleněné perličky do ohně a dítě bolestně vykřiklo: „Jé, moje perličky!“ - Potom se ale přitulila ještě úžeji k otci a řekla upřímně: „Tatínku, já tě mám přece raději než ty perličky!“ Stalo se, čeho chtěl dosáhnout – aby sama poznala nutnost odstranění překážky čisté lásky.

Z mnoha dopisů ke knize Velký spor věků Dobrý den, velmi mne zaujaly Vaše články na stránkách www.znamenicasu.cz . Jelikož se dosti ztotožňuji s uváděnými názory, ráda bych také využila vaší nabídky a objednala si knihu "VELKÝ SPOR VĚKŮ". Velmi zajímavé čtení, opravdu. Doposud jsem o existenci podobné knihy neměla tušení. Stáhla jsem si ji sice v mp3 a dá se číst i na počítači, ale není to jaksi ono, kniha je prostě kniha :-). Moc Vám děkuji a přeji pěkný den. Ilona Dobrý den, Kniha mi přišla v pořádku, už čtu a začínám mít jasno, je to důležitý vědět tyhle věci. Tak kdybych mohla poprosit ještě o dvě knihy pro syny. Oba mají přítelkyně, tak snad si najdou společně cestu a tahle kniha by jim mohla zdůvodnit spoustu věcí, které nechápou. Tak ještě jednou děkuji a přeji pěkné svátky a šťastný Nový rok. S pozdravem Milada (jméno pozměněno) Dobrý den, pročítám Vaše stránky s velkým zaujetím a velmi mne nadchly některé odpovědi na otázky, které si také dost často kladu a dosud jich mám nezodpovězených celou řadu. Jsem věřící křesťanka, evangelického vyznání, ale vždy mne zajímala i jiná učení víry a jejich odlišnosti. Věřím, že Vaše kniha Velký spor věků mne může hodně posunout a objasnit, proto využívám Vaší velkolepé nabídky zaslání této knihy. Prosím o její zaslání na adresu: Jitka (jméno pozměněno) Dobrý deň, velmi sa mi paci Velky spor veku. Budem mat 3.feb. 21 rokov. Som polosirota a pochadzam z katolickoevanielickej rodiny, bol som vychovany ako katolik a ako ste si vsimli som slovak. Ak by ste mali knihu na sklade a poslali by ste mi ju na moju adresu: Slovenská republika Tadeáš (jméno pozměněno)

17

Následky neposlušnosti

Následky neposlušnosti Jozue 7,1-26

Stále častěji se setkáváme s názorem, že neposlušnost není hříchem a proto když jsme neposlušní, tak neneseme odpovědnost ani následky. Na neposlušnost se díváme jako na pouhý přešlap a už se ani neohlížíme zpět. Podobný pohled měl i Achan před obsazením zaslíbené země, Kanánu. Než do něho vešli, bylo všem velmi jasně řečeno: „Město, do kterého jste vešli, je obsazeno pohany kteří nemají nic společného s Bohem. Všechno co v tom městě je, je před Bohem prokleté. Kdybyste si něco s těch věcí vzali pro sebe, stanete se i vy prokletými a nejen to, ale uvrhnete celý Izrael do zhouby a do zkázy. A když to uděláte a snížíte-li se k tomu, počítejte s tím, že vy i celý váš dům, budete muset zemřít.“ To bylo slovo Hospodinovo, řečeno tehdejším vůdcem Jozuem. Achan neuposlechl. Když vešel do města, zalíbil se mu tam jeden babylonský plášť, peníze a zlato. A tak si tyto věci vzal domů. Protože věděl, že se to Bohu nelíbí, tak je schoval ve stanu. A neposlušnost je na světě. Co teď s ní? Co na to říká Bůh? Věřím, že všichni víme, že náš Bůh je stále stejný, že se nezměnil. Jaké jsou následky neposlušnosti? První následek neposlušnosti je Boží hněv Jozue 7,1: „Synové Izraele se ale provinili porušením klatby. Achan, syn Karmiho, syna Zimriho, syna Zerachova z pokolení Juda, vzal něco z věcí propadlých klatbě, a Hospodin vzplanul proti synům Izraele hněvem.“ Kdo z nás si ještě v současnosti uvědomuje to, že když v něčem neuposlechneme svého Boha, tak On se rozhněvá. Zdá se mi, že tento pohled již jde mimo církev Ježíše Krista. Prioritou se pro nás stává Boží láska. Boží lásky máme plná ústa. Boží lásky jsou plné kazatelny. Kdy jsme ale uvažovali o tom, že první, co nastupuje u Boha ve chvíli naši neposlušnosti, je Boží hněv? Kolik knih se napsalo, že Bůh se rozhněvá ve chvíli, kdy ho člověk neuposlechne? Kolik kázání jste slyšeli za poslední roky na toto téma? Nepříteli člověka,

18


satanovi, se podařilo uzavřít člověka do klamu. Je to klam, který vyzvedává velmi vysoko Boží lásku, přes kterou není vidět nic jiného, a stále slyšíme: „Je to v pořádku, miluji tě, a děláme si co chceme.“ Byla by možná Boží láska bez Božího hněvu? Je možné, aby Bůh miloval bez toho, aby se hněval? Vnímejte, kdyby Bůh neměl v nenávisti můj a tvůj hřích, mohl by tě milovat tak, jak tě miluje? Jistě že ne. Aby tě mohl milovat, tak musí nenávidět hřích ve tvém životě.

Mějme na vědomí, že každá naše neposlušnost Jeho Svatého slova zapálí v našem Bohu hněv, svatý hněv. Není to hněv podobný tvému a mému. Je to svatý hněv proto, abys mohl být spasen. Ten hněv přichází už ve chvíli, kdy my ještě nic necítíme. To je zvláštní. Umím si představit, jak Achan bere věci, které Bůh zakázal brát. Hospodin se rozhněvá, zarmoutí, a co dělá Achan? Nese zakázané věci s radostí domů a raduje se nad tím novým ziskem, který udělal. Bůh se ale rmoutí, Jeho srdce plane hněvem proti tomu, co Achan dělá, a on ve stejné chvíli kope díru pod stanem a tam si to zahrabe. Bůh se rmoutí, hněvá a Achan si mne ruce a říká si: Podařilo se mi to schovat. Nikdo to nezjistil. Je to vůbec možné, aby se člověk radoval ze svého hříchu? Hospodin se rmoutil z Achanovy neposlušnosti, a Achan si klidně ve stanu v noci spí s uloupenou kořistí. Je možné, abys spal v klidu, když

se Hospodin hněvá na to, co jsi udělal v ten den? Jak vidíme, možné to je. Myslet si, když večer uléháte, že vše je v pořádku, ještě nemusí být pravda. Už víte, proč je v církvi Ježíše Krista rozšířený názor, že Pán Bůh se nehněvá, když neposloucháme Jeho slovo, nýbrž že nás stále i přes naši neposlušnost miluje? Protože my zpočátku nic necítíme. Sluníčko svítí dnes stejně jako včera. Nic se nezměnilo. Zdá se nám, že to vyšlo, a Hospodin řekl: Je to v pořádku. Byl jsi šikovný, nikdo tě neviděl, je to dobré. Všechno také zůstává stejné doma v rodině, přijdeme domů, manželka se usmívá, děti dostaly dobré známky, a my si říkáme: Hospodin nám požehnal. Ono se nám všechno daří, dokonce ani ve sboru se nic nezmění. Přijdeme sem a cítíme se dobře. Posloucháme kázání, zpíváme a ujistíme se v názoru, že se vlastně nic nestalo. Přesto, že jsem včera provedl ošklivou věc. Vyspal jsem se, všechno je v pořádku, Pán Bůh mi požehnal. Na první pohled je tomu skutečně tak. Nic se nestalo. Nic se nezměnilo. Podívejme se na Achana. Když vzal zakázané věci, vše probíhalo normálně. Vůbec se nic nezměnilo. V Bibli čteme: „Když to vzal, Bůh vzplanul hněvem.“ Ale u Achana to bylo v pořádku. Všechno běželo tak, jako vždy. Ani Achan, ani jeho rodina, ani Jozue, ani nikdo z Izraele si ničeho nevšimli. A tak to šlo možná dost dlouho. Nevíme, možná i rok. Až jednoho dne Hospodinův hněv vzplál naplno proti hříchu, který si Achan nedal do pořádku. A Bůh se postavil Achanovi tváří v tvář. Když přestupujeme Boží zákon, počítáme s tím, že Bůh v této chvíli vzplane proti hříchu i proti nám? A že to nenechá stranou, dokud nebudeme činit pokání? Vnímáme to i tehdy, když si toho nikdo nevšiml a nikdo nám nic nepřipomíná a všechno je zdánlivě v pořádku? Nezůstávejme v omylu. Ř 1, 18: „Zjevuje se zajisté hněv Boží s nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, pravdu Boží v nepravosti zadržujících.“ Všimněte si dobře: proti každé nepravosti. Ne proti nějaké, ne proti té větší, nebo menší. Ale proti každé bezbožnosti. Co to znamená, že se zjevuje? Hřích vyjde najevo a to ve chvíli, kdy to budeš nejmíň čekat. Je to něco, co se stane viditelným ve tvém životě. Boží hněv se ti postaví tváří v tvář. Duch svatý je tím, kdo má tvoje srdce uvést do zármutku ve chvíli, kdy se zarmoutí tvůj Bůh. Měli

bychom poznat, kdy jsme Boha zarmoutili. Měli bychom poznat, když Bůh nesouhlasí s tím, co jsem udělal, co jsem řekl, jak jsem smýšlel, kam jsem se díval. Teď se můj Bůh zarmoutil. Ještě je čas, kdy si všechno můžeme uvědomit a můžeme činit pokání. V opačném případě, budeme-li dělat, že se nic nestalo, Boží hněv zůstane a s ním přijde i odplata. Dejme si pozor na naši neposlušnost a berme situaci vážně. Bůh se nezměnil, je stále stejný. Nenechejme se zmást ani moderními trendy církve, že v nové smlouvě je tomu jinak. Bůh zůstal stejný nejenom v oblasti lásky, ale stejně tak i v hněvu vůči hříchu. Jde nám přece o celé evangelium. Druhý následek neposlušnosti je utrpení Achan si ze svého hříchu nic nedělal a Boží hněv se projevil. Nevíme, za jak dlouho, ale projevil se v plné síle. Jednoho dne poslal Jozue 3000 mužů, aby dobyli malé městečko Hai. Stalo se něco, co Jozue nechápe. Vojsko je poraženo, a to i přesto, že zvědové a poradci došli k závěru, že je zbytečné tam posílat více vojska. Město je maličké, pošli tam 3000 mužů, to bude bohatě stačit. Ale vojsko se vrací poražené a Jozue to nemůže pochopit. Roztrhne své roucho, padne na zem spolu se staršími Izraele a pláče. Čteme, že on se kál a ptal se Boha: „Proč, proč, Bože? Porazili jsme tak silné národy. Před Izraelem šel velký strach, před námi utíkali obři, a tohle malé městečko nás porazilo. Co bude, Hospodine, s naší budoucností?“ Když se to dozví okolní národy, zničí nás. Bude s námi konec. Protože Jozue se cítí spravedlivý, začne Bohu vyčítat: „Proč si nás nenechal před Jordánem?“ Hospodin mu odpovídá: „Jozue, co je to s tebou? Zmýlil jsem se snad Já, že mi to vyčítáš? Mohu snad za to, co se stalo? Vždyť důvod vašeho pádu, důvod vaší porážky je u vás. Jozue, vzpamatuj se, důvod vaší porážky máš ve svém středu.“ Kdo byl původcem hříchu? Achan. Jeden jediný člověk. Dovedete si to představit? Celý Izrael prohrál kvůli jedinému člověku. Další skutečnost, která mě nenechává v klidu, je to, že Hospodin přímo jmenuje viníka. V knize Jozue 7,1 čteme: „Zhřešili pak synové Izraelští přestoupením při věcech proklatých; nebo Achan, syn Charmi, syna Zabdi, syna Záre, z pokolení Juda, vzal něco z věcí proklatých. Pročež rozpálila se prchlivost Hospodinova na syny Izraelské.“ Množné číslo. Izraelci se dopustili hříchu. Kteří? Achan. Dále

19

Následky neposlušnosti pak 11. verš.: „Zhřešil Izrael, tak že smlouvu mou přestoupili, kterouž jsem jim přikázal; nebo vzali z věcí proklatých, k tomu i ukradli, také i zklamali, nad to i odložili mezi nádobí svá.“ Vzali, zatajili, uložili. Všimněte si, opět množné číslo. A když se ptá Jozue: „Kteří Izraelci?“ Opět jen jedna osoba. Achan. Je Achan snad Izrael? Nenahání vám to hrůzu? Jeden člověk zhřešil a Bůh viní celý národ. Zhřešil jeden člověk, Bůh vzplane vůči němu hněvem a výsledek je, že Izrael zhřešil. A zůstane-li zatajen hřích jednoho člověka, pak přinese trápení na celý náš sbor. Na celou církev. Přemýšleli jsme někdy nad tím, že by můj hřích, který jsem spáchal a zatajil ho, že by kvůli němu mohl trpět celý sbor? Přemýšleli jsme někdy nad tím? Přemýšlel jsi nad tím, bratře a sestro, že jsi v minulém týdnu udělal něco, co se Bohu nelíbilo, a že Hospodin za tím vidí celý tvůj sbor? Už sis někdy představil, že Bůh vidí v tobě tvůj sbor? V tobě jediném? Že trápení za tvůj hřích se snáší i na ty, kteří s tím nemají vůbec nic společného?

Někdy říkáme: Hřích je moje osobní věc. Co jsem udělal, do toho ti nic není. Do toho mi nic nebude až ve finální fázi. Pán Bůh mě nebude trápit do nekonečna za tvůj hřích. Stejně tak tebe za můj. Ale nezapomeňme, že zpočátku trpí všichni a trpí dlouho, protože my všichni tvoříme Kristovo tělo. Je to tak! Bude-li trpět ruka, trpí celé tělo. Jen si představme:

20


Achan zhřešil a kvůli tomu, během jednoho dne, zemřelo 36 mužů. Jednou se budeme divit, kolik lidí trpělo za to, že jsem si nedal své hříchy do pořádku. Kvůli hříchu Achana bylo v Izraeli spousta vdov a sirotků. Celý Izrael trpěl. V knize Jozue 7,6 čteme: „Tedy Jozue roztrhl roucho své, a padl tváří svou na zem, před truhlou Hospodinovou, a ležel až do večera, ano i starší Izraelští, a sypali prach na hlavy své.“ Jsme vedeni moderním trendem, že hřích člověka je jen jeho osobní věcí. Necháme to být, čas vše zahladí. Je to taková samospádová cesta, která někam dovede. Otázka zní: Kam? Ale nezapomeňme: Dokud člověk, který hřeší, tají svůj hřích a nechce s ním nic dělat a je členem sboru, pak to není jeho věc. Pak je to věcí všech nás, celého sboru. Mělo by nás to bolet. Od toho se odvíjí požehnání nebo zlořečení pro celý sbor. Jestli vezmeš z věcí proklatých, bude prokletí na celém sboru. Divili bychom se, o kolik požehnání se okrádá Kristova církev, když na Boží hněv, který se zjevuje proti každé bezbožnosti, nereaguje, jen se usmívá a řekne: „Boží láska to přikryje.“ Zvykli jsme si nevšímat si toho. Jozue taky mohl mávnout rukou a říci: „Ale prosím tě, je to proto, že jsem tam poslal málo vojáků; ti zvědové, to jsou darebáčci, oni mě špatně informovali. Zítra tam pošlu ne 3000, ale 30 000. A to budou koukat.“ Ne. Jozue si říká: To není možné. Můj Bůh je silným Bohem. A jestliže 3000 vojáků je neporazilo, pak je někde problém. Zeptám se Hospodina, jak je možné, že jsme utrpěli porážku. My jsme přece Boží lid. Jozue vidí, že tady je problém. Rozpoznal, že Bůh s nimi do boje tentokrát nešel. On věděl, jaké je to vítězit s Bohem. Ale teď si uvědomil, že dnes Hospodin s námi do boje nešel. Půjde s námi do boje Bůh? Neberme to jako samozřejmost. Měli bychom cítit velmi zřetelně, k jakému boji se Bůh nepřizná. Dneska tam Bůh s tebou nebyl. A tak Jozue padá na tvář a volá: „Bože co se stalo? Kde jsme udělali chybu? Já ji chci napravit. Proč to utrpení? Proč ta bolest, proč to

trápení,? Pane já nechci jít špatnou cestou.“ A díky tomu se zachraňuje před další, ještě tvrdší ránou. Moc prosím, bratři a sestry, vždy když neposlechneme

ve 12. verši, druhé části: „Nebudu už s vámi, jestliže ze svého středu nevymýtíte to, co propadlo klatbě.“ „Vyzkoušeli jste si, jaké to bylo, když jsem s vámi nešel v jednom boji. Čeká vás ještě mnoho bojů, abyste obsadili zaslíbenou zemi, tak mě poslouchejte dobře: Jestli to nevymýtíte ze svého středu, více s vámi nebudu. Se mnou nepočítejte.“ Slyšíte ta hrozná slova? „Už s tebou nebudu.“ „Pane, myslel jsi to vážně? Tys nás vyvedl z Egypta, živil jsi nás na poušti, vyváděl jsi vodu ze skály, chránil jsi nás před tolika nepřáteli. Zbořil si hradby Jericha. Kvůli jednomu hříchu, hříchu jednoho člověka, už s námi nebudeš?“

Boha, řekněme si: „Dnes jsem uvrhl na celý svůj sbor utrpení. Členové o tom ještě nevědí, ale já jsem na ně uvrhl trápení. Jestliže si to nedám do pořádku, Bůh je bude trápit. Bůh nebude žehnat mému sboru, já si to musím dát do pořádku. Budou trpět ti, kteří s tím nemají vůbec nic společného.“ Budu-li takto postupovat, Duch Boží mi pomůže poukázat na věci, které se Bohu nelíbily. Pomůže mi postavit se k hříchu zcela jinak a v pokání ho přinést včas k Ježíši, který má moc mi odpustit a sbor nemusí nic pocítit. Proto prosím, berme velmi vážně i toto ponaučení z Božího slova. Třetí následek neposlušnosti je oddělení Mnohdy mnozí z věřících, kteří se stanou Bohu neposlušnými, hřeší na tu skutečnost, že přečkají ten čas, kdy Pán dopustí utrpení na všechny; a jak víte, že se říká, že čas všechno vyřeší, a pak bude opět dobře. Ono to vyvolá jakoby nepokoj, ale pak se všechno uklidní, bouře přejde a půjdeme dál. Tak přemýšlel také Achan. Vycítil, že Bůh za to trestá Izrael, ale říkal si, ono se to zklidní, Bůh je láska, všechno se vrátí do starých kolejí. Ono tomu tak nebylo. Boží hněv trval dál a zjevoval se víc a víc. Bůh chtěl, aby zakopaný hřích vyšel na povrch. Bůh to myslel vážně. Všimněme si, co Bůh říká v této souvislosti Jozuemu,

Dokážete to pochopit. Bůh, který vás vedl celý život, přiznával se k vašim prababičkám, pradědům, celé rodině, je možné, aby kvůli jednomu hříchu Hospodin řekl: „Na všechno zapomenu od této chvíle, jdi sám, já s tebou nejdu.“ Uvěřil jsi v takového Boha? Někdy si říkáme, to je něco, co se nedá pochopit. To je radikální. Ne, to je stále tentýž Bůh. Bratři a sestry, takového máme Boha. A já vám chci říct, že oč víc my, kteří víme, že pro nás Bůh v Pánu Ježíši Kristu umíral, bychom si měli dát pozor na jeho hněv. I nám dnes Bůh říká: „Jestliže dnes nevymýtíš ze svého života a života svého sboru hřích, já s tebou dále nepůjdu.“ Zní to tvrdě, ale cítíte tam Boží lásku? Cožpak se Bůh nemohl rozlítit a ihned skoncovat s celým národem? Ne, Bůh vyjednává. A říká: „Já ti dám šanci a ty máš možnost se toho hříchu zbavit.“ Cítíte tady lásku z Golgoty. „Je tady hřích, mohl bych s tebou skoncovat, ale já ti nabízím možnost. Oddělte toho člověka, který nechce činit pokání, oddělte ho i s jeho hříchem.“ Víte, a to je to, čeho se bojím. Protože následek nevyznaného hříchu je oddělení. Je to jeden z velmi těžkých následků hříchu. Je to následek, který má za úkol, aby ona jedna bolest, kterou prožívají všichni, pomaličku přešla na jednoho. Ten jeden, i když ho dobře zakopal, zatajil ho, začne vycházet na povrch. A veškerá bolest, která ležela na celém národu, na celém sboru, začne přestupovat na toho jednoho. To je velmi těžký následek. Oddělení od ostatních.

21

Následky neposlušnosti Čteme, že se začalo losovat. Začalo se to zužovat. Los padl na pokolení Judovo. Pak to šlo dál. A začalo se to zužovat stále víc. Ostatní se už radovali. Naše čeleď už z toho vypadla. Smyčka se stále zužovala. Až los padl na Achana, a teď tu stál před Izraelem sám. Cítíte tu bolest? Zatímco ostatní se radovali, že jsou mimo podezření, stojí zde sám jeden člověk, na něhož padla veškerá bolest. Achan tam stojí sám. To je to, co čeká každého z nás, pokud půjdeme po Achanově cestě. Oddělení od Božího lidu. Umíme si představit, jak si v této chvíli Achan připadal? Stál před celou svou rodinou, před svým tátou, jeho dětmi, manželkou, oddělený od Božího lidu. Ještě včera byl jeho součástí. A teď: Vzdálil se od něho Bůh, nebo ne? Vzdaluje se Bůh od člověka ve chvíli, kdy zhřeší? Co říká prorok Izajáš 59,2: „Ale nepravosti vaše rozloučily vás s Bohem vaším, a hříchové vaši to způsobili, že skryl tvář před vámi, aby neslyšel.“ Tvoje a moje nepravosti nás rozloučily s Bohem. Moje a tvoje hříchy způsobily, že Bůh skryl svoji tvář, aby neslyšel. „Proč, Pane? Proč?“, říkal si Achan. „Kvůli kusu hadru, Achane.“ Vzal jsi plášť, kus hadru. Kus hadru tě odloučil od Boha. Podívejme se do svých rodin, co nás odlučuje od Boha. Jsou to velké věci? Je to většinou kus hadru. Kus zlata. Trochu peněz. Přeji si, aby nikdo nezažil chvíli ve svém životě, kdy nás hřích odloučí od Boha. Je to prázdnota, je to beznaděje, je to pocit konce. Ale nemusí tomu tak být, pokud se vrátíme k pokání. Achan promrhal čas k pokání a pak nutně přišel následek hříchu. Byl to Boží trest. Joz 7,22 -26: „Jozue vyslal posly, ti se rozeběhli ke stanu a hle - bylo to ukryto u něj ve stanu a stříbro pod tím. Vzali to tedy ze stanu, přinesli k Jozuovi a všem synům Izraele a vysypali vše před Hospodinem. Jozue s celým Izraelem pak vzal Achana, syna Zerachova, i to stříbro, plášť a zlatou cihlu a také jeho syny a dcery i jeho skot, osly, ovce a kozy i jeho stan a všechno, co k němu patřilo, a odnesli to všechno do rokle Achor. Tam Jozue zvolal: „Proč jsi nás přivedl do neštěstí? Hospodin dnes přivede do neštěstí tebe!“ A celý Izrael ho tam ukamenoval. Spálili je a zaházeli kamením. Navršili nad ním velikou hromadu kamení, která je tam až dodnes. Tehdy se Hospodin odvrátil.“ Důsledek vlivu rodičů Zamýšleli jste se nad tím, proč všichni, kteří byli

22


spřízněni s Achanem, byli rovněž vystaveni Božímu trestu? „Bylo to proto, že nebyli cvičeni a vychováváni podle pokynů, daných jim ve velkém měřítku zákona Božího. Achanovi rodiče vychovávali svého syna takovým způsobem, aby se cítil osvobozen od poslušnosti. Slova Hospodinova, zásady vštěpované mu v jeho životě, ho zase vedly k tomu, aby jednal se svými dětmi takovým způsobem, aby se staly rovněž zkaženými.“ (MS 67, 1874) Hřích musí být vypátrán a potrestán „Achanův případ nás učí naučení, že Boží nelibost spočine na člověku nebo na celém národu pro jediný hřích, a to do té doby, dokud přestoupení není vyšetřeno a potrestáno. Hřích je ve své podstatě zničující. Jeden člověk infikovaný smrtelným malomocenstvím může přenést nákazu na tisíce jiných. Jestliže ti, kteří zaujímají zodpovědné postavení strážců lidu, věrně nevypátrají a nepokárají hřích, jsou nevěrnými vůči povinnosti jim svěřené. Mnozí se neodvažují odsoudit nepravost, aby náhodou následkem toho nemuseli obětovat své postavení a popularitu. Kárat hřích – to považují někteří za nemilosrdné. Boží služebník musí nazvat hřích jeho pravým jménem. Ti, kteří dovolí, aby jejich nedbalostí a lhostejností bylo Boží jméno zneuctěno Božím lidem, jsou započítáni mezi přestupníky, jsou zapsáni v nebeských záznamech jako spoluúčastníci jejich zlých činů. Boží láska nikdy nevede k přehlížení hříchu; nikdy nezakryje nebo nepromine nepřiznané zlo. Achan se dověděl příliš pozdě, že Boží zákon, stejně jako Jeho Původce, je neměnný. Vede nás a dosahuje každý tajný motiv jednání. Holdováním hříchu jsou lidé vedeni k lehkovážnému pohledu na zákon Boží. Mnozí ukrývají svá přestoupení před svými bližními a lichotí sami sobě, že Bůh nebude tak přísný v označení nepravosti. Ale Jeho zákon je velikým měřítkem spravedlnosti a s ním musí být porovnán každý skutek života v tom dni, kdy Bůh přivede všeliký skutek na soud i každou věc tajnou, buďto dobrou, buďto zlou. Čistota srdce vede k čistotě života. Marné jsou všechny omluvy pro hřích. Kdo může prosit za hříšníka, když Bůh svědčí proti němu?“ (ST April 21, 1881). K tomu můžeme dodat jen to, že dnešní den je dnem milosti, který nám byl dopřán proto, abychom vyznali naše hříchy. Amen. Karel Poloch

VĚRNOST BOHU “Netáhněte jha s nevěřícími. Nebo jaký je spolek spravedlnosti s nepravostí? A jaké obcování světla s temnostmi? A jaké srovnání Krista s Beliálem? Aneb jaký díl věrnému s nevěrným? A jaké spolčení chrámu Božího s modlami? Nebo vy jste chrám Boha živého, jakž pověděl Bůh: Přebývat budu v nich, a procházet se, a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem.” (2 K 6,14-16) „Ti, kteří vyšli ze světa v duchu a všech jeho praktikách, se mohou považovat za syny a dcery Boží. Mohou věřit Jeho slovu tak, jako dítě věří každému slovu svých rodičů. Každé zaslíbení je jisté pro toho, kdo věří. Ti, kteří se spojili s Otcem, Synem a Duchem svatým, kteří dokazují svými životy, že nebudou již více následovat způsob života, který následovali dříve, než se spojili s těmito božskými prostředníky, obdrží moudrost pocházející shůry. Nebudou spoléhat na lidskou moudrost. Aby mohli jednat ve světě spravedlivě, jako členové královské rodiny, děti nebeského Krále a křesťané, musí pociťovat potřebu moci, která pochází pouze od nebeských prostředníků, kteří se zavázali, že budou působit v jejich prospěch. Poté, co jsme vytvořili spojení s velkými třemi Mocnostmi, máme věnovat pozornost své povinnosti vůči členům Boží rodiny s mnohem posvěcenější bázní, než jsme to činili předtím. Toto je období náboženské reformy, které je velmi málo oceněno. Ti, kteří touží odpovědět na modlitbu “buď vůle tvá jako v nebi tak I na zemi”, se budou snažit žít čistým posvěceným životem, aby zjevili světu, jak je Boží vůle konána v nebi.” (MS 11, 1901) “Svět je nástroj, který tříbí církev a zkouší pravost jejich členů. Svět nabízí svobody, které, když budou přijaty, staví věřícího tam, kde jeho život není v souladu s jeho vyznáním.“ (MS 3, 1885) “Mnozí vyznávající křesťané jsou výstižně představeni vinnou révou, která se plazí po zemi a ovíjí své úponky kolem kořenů a hlušin, které leží na jeho cestě. Ke všem takovým je adresováno poselství: “A protož vyjděte z prostředku jejich a oddělte se, praví Pán; a nečistého se nedotýkejte, a já přijmu vás. A budu vám za Otce, a vy mi budete za syny a za dcery, praví Pán všemohoucí.” (2 K 6,17.18) Musíme vyhovět těmto podmínkám, jestliže chceme být požehnáni a poctěni

Bohem. Musíme se oddělit od světa a odmítnout dotknout se těch věcí, které oddělují naše city od Boha. Bůh má nejpřednější a nejvyšší právo na svůj lid. Vložte své city na Něj a na nebeské věci. Vaše výhonky musí být odděleny od všeho pozemského. Jste nabádáni, abyste se nedotýkali nečistého; protože když se ho budete dotýkat, sami se stanete nečistými. Je nemožné, abyste se spojili s těmi, kteří jsou zkaženi, a přesto zůstali čistými, “Nebo jaký jest spolek spravedlnosti s nepravostí? A jaké obcování světla s temnostmi? A jaké srovnání Krista s Beliálem?” (2 K 6,14.15) Bůh a Kristus i nebeské zástupy touží, aby člověk věděl, že jestliže se spojí se zkaženými, sám se stane zkaženým. Bylo učiněno dostatečné opatření, abychom mohli být povzneseni od přízemních věcí a abychom naše city upřeli na Boha a na nebeské věci.” (RH, 2. 1. 1900)

Jak studujeme Bibli Otázky pro děti i dospělé V každém čísle budou tři otázky. Kdo odpoví do vydání dalšího čísla všechny správně, může si vybrat za odměnu jednu knihu z nabídky redakce. 1. Kdo byl prvním stavitelem měst? 2. Jak se jmenovali synové Noeho seřazení podle věku? Musí být uvedný věk Noeho aspoň při

narozeni dvou synů. 3. Jak dlouho byl svět varován před potopou?

23

Nabídka knih redakce Ten, který přichází

Aktuální výklad 7 troubení

Takové je poselství, které nabízí lidem Bible. Představuje Ježíše Krista pověřeného navrátit světu jeho skutečný úděl. Ohledně tohoto tématu však panují jen samá nedorozumění! Jak divná tvrzení jsou často přičítána na účet Písma svatého! A přesto, čteme-li je správně, poselství Bible je nádherně srozumitelné, vyvážené, moudré, .....

Formát A5, 280 stran, cena 99,00 kč + porto

na základě textu Zjevení a Ducha proroctví. Armin Krakolinig


Příběhy Davida Gatese

TAJEMSTVÍ ZA SEDMI PEČETĚMI

díl 2. Dobrodružstvi a nebezpečí tam, kde je nebe blízko. Volné pokračování knihy Misijní pilot od téhož autora.

Příběhy Davida Gatese díl 1. Dobrodružstvi a nebezpečí tam, kde je nebe blízko.

na základě textu Zjevení a Ducha proroctví. Armin Krakolinig

Lana Schlauer


Aktuální výklad 7 pečetí

Armin Krakolinig


Studijní jitřenka I leden-červen Sestaveno z citátů Ducha prorockého Pavel Toman Tel: 461 722 304; 731 466 485 pro objednání



Aktuální výklad obrazu šelmy a šelmy z propasti

Studijní jitřenka II

na základě textu Zjevení a Ducha proroctví.

Sestaveno z citátů Ducha prorockého

Armin Krakolinig

Pavel Toman Tel: 461 722 304; 731 466 485 pro objednání


červenec-prosinec


číslo ISSN Z ráje do ráje Časopis pro svobodný život J.J. RÁJ V OČEKÁVÁNÍ KONCE

Recommend Documents