Zpravodaj OÚ Dobšice Ročník 2012/3
Číslo 34
Kontakty: www.obcecr.cz/dobsice,
[email protected], tel. 325 655 219 Úřední hodiny: po – pá 8.oo – 14.oo, a po, st 17.oo – 19.oo
Slovo úvodem…….. Vážení spoluobčané, za námi je léto plné slunce, před námi pak dny podzimní. Dle předpovědí bude krásné babí léto plné dnů slunečných. Z těch čerpejte a hlavně ukládejte svou energii do dalšího období. Až přijdou dny uplakané a pošmourné, nebuďme nespokojeni a dopřejme přírodě, i nám, to co potřebujeme a bez čeho nemůžeme existovat – vodu. Voda má dar zvýraznit barvy a vůním dát plnou a sytou příchuť. Těšme se na období, které nás čeká a pojďme si připomenout co se v naší obci událo za poslední měsíce. Vítejte u dalšího čísla obecního zpravodaje. Helena Novotná
●
●
●
Kulturní program do konce roku 5.10. 16.oo Dobšánek Vyjímečně se sejdeme dříve !!!! Klub pro rodiče s dětmi, téma: „Pod vodní hladinou“. S sebou: voskovky, širší štětec a dobrou náladu.. 27.10. 18.oo Posvícenské posezení V sále Dobšického šenku. Přátelské posvícenské posezení pro všechny, kdo drží tradici. K tanci i poslechu hraje Domino. Všichni jste zváni.... 2.11. 18.oo Dobšánek Výroba lucerniček ….. 3.11. Dýňový den se strašidly 14.oo Dlabání dýní před Dobšickým šenkem, malování na obličej… 17.oo Lampionový průvod se strašidly….. 01.12. Mikulášská nadílka a zahájení adventu 14.oo Klemprdovo divadlo, v sále Dobšického šenku 15.3o Výroba ozdobiček na Vánoční strom na návsi, zdobení perníků….rozsvěcení stromu 17.oo Adventní koncert – Collegium musicum Kolín 15.12. 16.3o Vánoční posezení Bohatý program, občerstvení 24.12. 14.oo Vánoční zvonění 27.12.
Vánoční turnaj ve stolním tenise
●
●
1
●
Kulturní akce uskutečněné
Hudební program pak doprovodilo a všechny pauzy vyplnilo mnoho tanečních skupin: Soubor Country tanců při SPCCh Poděbrady, Aerobik Opolany, Folklorní sdružení Hubertus z Hlavence, mažoretky Kolíňáček, Minivenuše, Dobšické Venuše, T.K CrossDance Kolín a pánská taneční skupina Rasputin. Dobšické Venuše pokřtily svého nově získaného talismana, opravdovou Venuši. Byla slavnostně pokřtěna a dostala své místo v sále Dobšického šenku. Mezi doprovodné programy patřila velmi oblíbená řemesla v archeoskanzenu kde si návštěvníci mohli vyzkoušet ražbu mincí, pečení placek, či zpracování ovčího rouna. Kromě oblíbených pouťových atrakcí, nově naši pouť oživily i Řemeslné trhy, které se uskutečnily díky spolupráci s MAS Zálabí. Program byl nabitý a každý si v něm mohl nalézt to své. Všichni návštěvníci se skvěle bavili, počasí nám přálo, co dodat více......
Sraz hasičů Historicky první sraz hasičů Kolínska a Nymburska, aneb 125 let SDH v Dobšicích se konal 26. května 2012. Celodenní akce začala již ráno brigádou členů SDH, příprava hřiště i občerstvení zabrala skoro celé dopoledne. Od poledne se začaly sjíždět jednotky SDH z okolních obcí Žehuň, Sány, Polní Chrčice, Kanín, Býchory, Starý Kolín,Český Brod, Draslovka Kolín, HZS Stř. kr. stanice Ovčáry a Poděbrady a Dobšice u Znojma. Program byl velmi nabitý. Po průvodu jednotek a položení věnců k pomníku padlých došlo na slavnostní proslovy, zápis všech zúčastněných do Dobšické kroniky a prohlídku Expozice místních tradic, spolků a rodáků. Po návratu na hřiště vystoupily mažoretky T.S. Bohemia, zahrála Suchdolanka a starosta obce se starostou SDH předali všem účastníkům pamětní listy na tento den. Dobšickým pak byl předán Certifikát obnovení SDH od OSH v Nymburce a soška sv.Floriana patrona hasičů od Dobšických u Znojma. Došlo i na ukázku útoku, hasební zásah na hořícícm automobilu, jízdy člunem po Cidlině, jízdy historickým hasičským automobilem a další atrakce a hry pro děti. K večerní zábavě hrála Tetovanka, zatančily Dobšické Venuše, o občerstvení se podělili hasiči a Bulíčkovi, pivo dodal i Kácovský pivovar. Příjemně teplé počasí celému dni dodalo atmosféru a kdo snad nechtěl, nebo nemohl dorazit na hasiče, mohl alespoň navštívit historický parní vlak Postřižinského pivovaru, který na Dobšickém nádraží měl, ve své okružní jízdě po Nymbursku, občerstvovací pauzu......
Rybářské závody 23. června se v Dobšicích po dlouhé době uskutečnily Rybářské závody. Tyto závody velmi oživily program Středočeských keltských slavností a pouti v Dobšicích. Vše se odehrávalo u Dobšického ramene Cidliny. Soutěž byla zacílena zejména na děti a mládež, a tak všichni ve věku do 18 let, mohli vyzkoušet štěstí. Členové MO ČRS v Žehuni, ve spolupráci s O.s. Dobšané se ujali nelehkého úkolu organizace. Do ramene bylo nasazeno 1,5 q kaprů. Břeh rybáři vyčistili a rozdělili na soutěžní místa. Po registraci účastníků začal samotný lov kaprů. Petrův zdar závodníkům příliš nepřál, ale i tak všechny ceny byly rozdány soutěžícím dětem. Počasí vyšlo úplně skvěle, výborné občerstvení a Dobšická Cidlinka příjemně doplnily skvělou atmosféru celého dopoledne. Celou akci finančně podpořilo TPCA v programu Partnerství pro Kolínsko.
Keltské slavnosti a pouť Středočeské keltské slavnosti, sraz Dobšic a pouť v Dobšicích se velmi úspěšně uskutečnily 23. června 2012. Celé dopoledne probíhaly rybářské závody. Jak je dobrým zvykem již od dopoledních hodin bylo návštěvníkům obce zpřístupněno Muzeum Keltů a Expozice místních tradic, spolků a rodáků. V poledních hodinách pak u Dobšického šenku vyhrával Olda Tuček, aby všichni stolující měli lepší chuť nad Dobšickou kachničkou či koláčky. Program na hřišti zahájila kolínská kapela Kapři. V 16. hodin pak starosta obce František Malý, místostarosta Oldřich Novotný společně s rodákem Vítem Malým a fotbalovým reprezentantem ČR Ivo Novákem slavnostně otevřeli nový multifunkční areál, který naše obec mohla vybudovat díky finančním prostředkům z umístění v soutěži Vesnice roku 2011. V odpoledním dětském bloku zazpívala a zatančila děvčata ze skupiny 5Angels. Naprosto profesionálním výkonem následovala Moravanka Jana Slabáka se svými výbornými sólisty a vystřídal je skvělý Kolínský Big Band s Jitkou Zelenkovou a swingovými melodiemi. Večerní program zpestřila a všechny diváky roztančila dívčí rocková kapela The Apples. Zábava pak do nočních hodin pokračovala s tanečním orchestrem TOX J. Trnky.
2
technikou parafinování. Použity buly do tomboly na naši Dobšickou pouť. Tato výtvarná technika je velmi jednoduchá a přitom efektní.
Rozloučení s prázdninami Dne 1. září se uskutečnilo tradiční rozloučení s prázdninami. Celý den začal již v dopoledních hodinách přípravou kabin, které sloužily jako občerstvovna. Oproti ostatním prázdninovým rozloučením, toto bylo jiné tím, že Slávek Modráček ml., člen SDH, se právě tento den ženil. Manželkou se mu stala Mirka Dvořáková z Kolína. Hasiči samozřejmě novomanželům přichystali uvítání. Slávek byl obtěžkán koulí a chomoutem. Mirka zase usedla na vůz, chopila se bičíku a pomyslného velení...
SDH Dobšice na Dni záchranářů v Kolíně Dne 8. května 2012 se SDH Dobšice zúčastnilo tradičního dne záchranářů v Kolíně. Hasiči, i se svým vozem, stáli mezi ostatními složkami záchranného systému na kolínském náměstí i Kmochově ostrově. Celý den si užili a svou troškou přispěli k bohatému programu celého dne.
Beseda v Žehuňské škole ZŠ a MŠ v Žehuni požádala knihovnu v Dobšicích o besedu pro děti školou povinné. Téma bylo ponecháno na knihovnici. Ve čtvrtek 10.5. byly všechny děti připraveny v jedné třídě a vše mohlo začít. Z původně plánované cca 30 min. besedy bylo hodinové povídání o knížkách, luštění křížovek, či hádanek o pohádkových bytostech..... Všechny děti byly spokojené, hezky si to užily a jako malý dárek dostaly záložky do svých knih. Vzhledem k tomu, že jsem zjistila, jak velké mezery mají děti v klasických českých pohádkách, beseda určitě nebyla poslední.
Odpoledne na hřišti členové SDH všem uklázali hasičský útok družstva mužů i žen. Všichni byli oblečeni do nových modrých triček s bílým potiskem. Muži i vyzkoušeli historické hasičské dobšické obleky. Nezapomnělo se ani na sport. Nové multifunkční hřiště bylo odzkoušeno volejbalovým, nohejbalovým a fotbalovým zápasem. Všichni si celé odpoledne užili, pivo teklo proudem a k opékané uzené kýtě všem moc chutnalo. Závěrem je třeba poděkovat Dobšickému SDH za organizaci, občerstvení i ostatní zajištění tohoto dne.
Vesnice roku
Střípky z aktualit
Dne 6. června navštívila naši obec hodnotící komise soutěže Vesnice roku. I přes velkou snahu naše obec letos neuspěla. Děkujeme všem, kteří nás svou účastí podpořili před hodnotící komisí. Vítězem středočeského kola se stala obec Kamýk nad Vltavou.
Vandalismus v Dobšicích S vandalismem v Dobšicích se nesetkáváme poprvé. Vždy se ale jednalo o drobnější poškození našeho majetku jako je počmárání informačních panelů po obci, vykrádání pokladničky u kozlíků, a nebo o polámané stromky, které později musely být nahrazeny. V těchto případech se jednalo o finanční ztráty v několika málo desítkách, možná stovkách korun. Nyní však dochází k mnohem závažnějším poškozením majetku.V květnu nějaký "dobrák" rozkopl dvěře u polozemnice a pravděpodobně prošlápl pekařskou pec v archeoskanzenu. Zde půjdou náklady pravděpodobně do tisíců. V srpnu byla odcizena železná dvířka u hřbitova. Škoda činí 34. 000 Kč. Je nám moc líto, že mezi námi žijí lidé, kteří si neváží majetku a věcí, které se v Dobšicích vybudovaly. Stojí to obrovské úsilí, mnoho energie a práce, která pak vyjde vniveč.
SDH trénuje SDH Dobšice se po více jak 20 letech znovu připravují na útok. Na tuto oblíbenou hasičskou činnost trénuje družstvo mužů a družstvo žen. Přípravy probíhají o víkendech na Dobšickém hřišti. První ostrý start byl poprvé 18.8. v Polních Chrčicích na závodech s názvem Chrčický srandamač. V závodech požárního útoku se družstvo žen umístilo na 6. místě, družstvo mužů na 10. místě. Na první závody byly výsledky více než uspokojivé.
Brigáda SDH Ke konci srpna hasiči uspořádali brigádu. Odehrála se u starosty místních SDH, Marka Nováka, který měl k rozebrání velký bagr. Část výtěžku z prodeje železného odpadu byl věnován SDH v Dobšicích na nákup nové techniky, potřebné pro práci SDH.
Výtvarná dílna V sobotu 5. května se uskutečnila další výtvarná dílna. Tématem byly obrázky ze sušených plodů a rostlin
3
Slovo starosty
transformátoru, vznikne informační centrum. Dokument hovoří o tom, že opravíme postupně veškerý obecní majetek, např. hasičskou zbrojnici, kabiny na hřišti s přístavbou podia a tanečním parketem s posezením, vyměníme okna a uděláme novou fasádu na budově Dobšického šenku a kulturního zařízení, také že se přistaví podium u sálu, že opravíme a vybudujeme nové multifunkční hřiště , nebo že opravíme Boží muka a památníky ke světovým válkám. Velký prostor dokument věnuje obnově zeleně v Dobšicích. Byla vysazena švestková, hrušková, lipová, kaštanová alej, nové stromy se objevily v oppidu, za Drážkami, na cykloturistickém odpočívadlu i s arboretem. Hlavním tématem dokumentu je vybudování infrastruktury obce. A tak se povedlo získat zdroje na vybudování vodovodu. Bohužel se stále nedaří získat zdroje na vybudování kanalizace /i když jsme asi 5 krát žádali o dotace, ve hře je nyní další podaná žádost/ a vyřešit situaci s čističkou odpadních vod. Povedlo se obnovit povrchy silnic v Libněvsi dále přes Zámeček na Žehuň a od středu obce směrem na přivaděč k dálnici D 11. Je podaná žádost o dotaci na obnovu obecních komunikací v Drážkách, před obecním úřadem, před sběrným dvorem, k bytovce, drobné uličky. V dokumentu se píše, že se pokusíme zajistit v obci nové parcely pro budoucí obyvatele obce. Vznikly celkem tři lokality pro možné budoucí parcely. Jedna za Zámečkem, druhá směrem k Žehuni a třetí směrem ke hřbitovu. První dvě jsou na pozemcích soukromníků a zájem o rychlé řešení je zdlouhavý. Třetí lokalita je ve vlastnictví obce a nyní probíhá velká diskuze nad tímto územím. Dalším bodem dokumentu je, že budeme podporovat kulturní, spolkový a společenský život. Nebudu vyjmenovávat všechny kulturní akce v obci za posledních šest let, ale naše pouť s keltskými prvky se stává již celorepublikově vyhledávanou akcí. V obci pracuje řada spolků a zájmových uskupení, jde o Nezávislý klub přátel poezie Dobšané, hudební soubor Cidlinka, klub seniorů, Dobšické Venuše a Minivenuše, při místní knihovně pracuje Dobšánek, Klub zoufalých turistů, nově kytarový kroužek, Sbor dobrovolných hasičů, který se v současné době propojil s Přáteli dobré zábavy, spolupracujeme i s MO ČRS Žehuň, nebo Mysliveckým sdružením Cidlina. Řadu těchto spolků zastřešuje Občanské sdružení Dobšané, které se snaží aktivity těchto spolků podporovat. Tyto spolkové a kulturní aktivity vyvrcholily v roce 2011 získáním Modré stuhy v soutěži Vesnice roku 2011 v rámci Středočeského kraje. Je neuvěřitelné, že se podařilo k dnešnímu dni stanovené priority za cca 6 let téměř všechny dokončit a vybudovat. Chci poděkovat všem zastupitelům, starostovi Fandovi, ale zejména Vám všem v obci, kteří jste byli ochotni podílet se na těchto rozvojových aktivitách.Děkuji. Zároveň prosím, chraňme si nově vybudované a obnovené nemovitosti a projekty. Objevují se vandalové a lidé , kteří si neváží majetku, ničí ho a kradou. Okolní
Vážení občané, jistě víte, že jsme již několikrát řešili problematiku volně pobíhajících psů po naší vesnici. Z poslední doby je i případ tří psů, které jsme museli nechat odvést do útulku. Celá záležitost je pro obec velmi nákladná a za odvoz a umístění psů se platí částky v řádech tisíců. Na poplatcích však vybereme za rok pouze cca 7000,- Kč. Z důvodů právního základu pro jednání s nezodpovědnými majiteli vydala obec obecně závaznou vyhlášku 3/2012, která řeší pohyb psů po obci. Protože se však vyskytují i nezabezpečení volně pobíhající psi, kteří se bez dozoru pohybují po veřejných prostranstvích, ohrožují a obtěžují ostatní občany naší obce, znečišťují a poškozují veřejné prostranství i soukromé majetky, upozorňujeme jejich majitele, aby si tyto psy zabezpečili a neporušovali zákon na ochranu zvířat proti týrání. „Kdo nezajisti zvíře proti úniku, porušuje zákon dle §13 odstavce 1 zákona č. 264/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání a dopouští se dle § 27 odstavce 2 písmena f) téhož zákona přestupku“. Za tento přestupek lze dle téhož zákona odstavce 10, písmeno c) uložit pokutu do výše 50 000 Kč. Majitelé těchto psů také porušují výše uvedenou obecně závaznou vyhlášku č. 3/2012 , kterou se stanovují pravidla pro pohyb psů na veřejném prostranství. Dále se dle § 47 odstavce 1, písmena d) zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích dopouští přestupku ten, kdo znečistí veřejné prostranství, veřejně přístupný objekt nebo veřejně prospěšné zařízení anebo zanedbá povinnost úklidu veřejného prostranství. Za tento přestupek lze dle §47odstavce 2 tohoto zákona uložit pokutu do 20 000 Kč. Doufám, že nebudeme muset použít těchto sankcí, a že majitelé těchto psů zajistí nápravu a umožní ostatním občanům naší obce bezpečný pohyb na všech veřejných prostranstvích, které nejsou znečištěny výkaly psů. Ing. František Malý, starosta obce
Slovo místostarosty Vážení spoluobčané ,rodáci, kamarádi i přespolní. Před šesti lety jsme vypracovali ,,Strategický rozvojový dokument obce Dobšice na období 2007 – 2013,,. Najdete ho celý na webových stránkách naší obce. V něm jsme uvedli, že např.opravíme hřbitovní oplocení a přístupovou komunikaci k samotnému hřbitovu, že vybudujeme Muzeum Keltů, Dobrodružnou naučnou stezku malého Dobše, dětské hřiště s keltskými prvky, malý archeoskanzen, komunitní centrum s expozicí významných rodáků a spolků, že budeme podporovat projekty v oblasti cestovního ruchu, vznikne nové cykloturistické odpočívadlo na místě revitalizovaného sběrného místa, zavedeme nové cyklotrasy do naší obce, vznikne pítko pro cyklisty i nové hodiny ze starého
4
obce nám záviděly jak lidé u nás táhnou za jeden provaz. I zde se objevily mráčky, ale domnívám se, že je to asi normální a přirozený vývoj, že nemohou mít všichni stejný názor na danou věc. Ale pokud máme někdo k nějakému tématu jiný názor, nebudeme se hned střílet. Alespoň o to prosím. Naše Muzeum Keltů navštěvuje ročně cca na 2 000 návštěvníků, další stovky až tisíce lidí chodí po stezce, navštěvují naše slavnosti. Sdělují nám, jak je naše obec krásná, posekáno, uklizeno a ptají se, jak je to možné. My co tu žijeme, jsme si trochu zvykli na to, že to tu máme jiné, hezké, nové. Bereme to jako samozřejmost. A možná si toho někteří ani neváží. Věřte, že to vše bylo a je vybudováno tvrdou prací a s velkou energií nás všech, co tu žijeme. A buďme na to hrdí a pyšní. Do konce volebního období, nás zastupitelů, zbývají cca 2 roky. Rádi bychom pokračovali v rozvoji a obnově obce. Osobně bych chtěl dokončit některé výše nevyřešené projekty. Je ale třeba, aby se objevili i další noví lidé, kteří na období 2014 – 2020 stanoví priority obce, zajistí zdroje, udrží vše vybudované, přijdou s novými nápady, s novou energií, s elánem, přesvědčí a budou tak navazovat na naše aktivity dnešních dní. Mgr. Oldřich Novotný, místostarosta obce Dobšice
děti, rodiče či prarodiče se sešli na hřišti v 15 hod. Prvním bodem programu byla jízda po Žehuňském rybníce na malé jachtě kadet. Pavel Dobrý ml. coby kormidelník se zhostil úkolu ježdění po rybníce velmi zodpovědně. V kapitánském kostýmu nás čekal u hráze a všichni tak mohli zažít velmi příjemný pocit kolébání vodní hladiny. Po návratu na hřiště si všichni ozdobili trička pirátskými značkami, připrven byl i dělostřelecký materiál v podobě papírových koulí a pak už všichni společně vyrazili na cestu za pirátským pokladem. Poschovávané dopisy s úkoly piráta Černé ruky hledaly male, i ty již odrostlejší děti s nadšením. Na tábořišti U Bobra čekali členové Klubu zoufalých turistů, kteří zrovna prováděli pra videlnou letní údržbu tohoto místa a v maskování bandy pirátů starších svedli se všemi dětmi nelítostný souboj. Ten po nepříliš čestném jednání stařešinů pak skončil remízou. Po návratu na hřiště děti společ-nými silami našly bedničky se schovaným pokladem. Poctivě se rozdělily a začala se chystat večeře. Nefalšovaný pirátský kotlík s vynikající gulášovkou chutnal snad úplně všem. Kdo chtěl opékal buřtíky, parta Vládi Jirouše zahrála všem přihlížejícím na kytary. S postupujícím večerem se děti začaly vytrácet do svých stanů, hlasy dospěláků také utichly jen smích a hovor náctiletých byl slyšet do ranních hodin. Takto rozsáhlé a programem nabité odpoledne se nikdy neobejde bez pomoci. Děkujeme tedy: Obecnímu úřadu za nákup cen, Honzovi Štěrbovi za jachtu, Pavlům Dobrým za její zprovoznění, Deimlingovým za dřevo, Martinovi Popkovi za různé pomocné činnosti, Zoufalým turistům za legraci a všem ostatním nejmenovaným za to, že přišli, pomohli dětem a společně s námi si užili úžasný sluníčkový den.
Dětský klub Dobšánek Květnový Dobšánek se nesl v barevném jarním malování. Vytvářeli jsme přáníčka ke dni matek technikou tiskání a koláže. Kdo chtěl mohl si vyrobit obrázky buď stejnou technikou, nebo prstovými barvičkami. Vznikly i nové obrázky do komunitního centra, nahradily ty staré a časem opotřebené. Doufám, že se všem budou líbit. Datum červnového klubu Dobšánek vyšel přímo na Mezinárodní den dětí. Naším tématem bylo tvoření krásných veselých housenek. Sešlo se nás dost a malování na skleněné kamínky, které pak tvořily tělíčka housenek, se všem moc líbilo. Oživením byla vlastnoručně a samostatně upečená první buchta od Lucinky Novotné, děti si na ní moc pochutnaly. Dále je třeba přivítat našeho nového člena jménem Lukášek Vokoun z Pátku, narodil se začátkem května a svou sestřičku Karolínku na tomto setkání již doprodvodil. Poslední den letošního školního roku byl opět dalším setkáním dětského klubu Dobšánek. Krásné letní počasí nalákalo děti i jejich rodiče na Dobšické hřiště, kde bylo naplánováno společné opékání buřtíků. Kytarový kroužek Ládi Jirouše zpříjemnil letní podvečer táborovými melodiemi, na buřtících si všichni moc pochutnali a děti za jedničky na vysvědčení, či úspěšné ukončení školky dostaly sladké odměny.
Dobšánek - pirátský minitábor V sobotu 4. srpna se v rámci dětského klubu Dobšánek uskutečnil Pirátský minitábor. Na stanování připravené
5
Knihovnická stránka Knihovna je otevřena v pondělí a pátek od 17 – 18 hod., nebo kdykoli po tel. domluvě na 723 364 350. http://knihovnadobsice.webk.cz,
[email protected] Dnešní knihovnická stránka je jiná. Ráda bych Vám představila spisovatele a klavíristu Lubomíra Müllera. Jeho tvorba mne oslovila v nedávno proběhlé soutěži o nejlepší erotickou povídku na portálu Kultura 21. V této soutěži zvítězil. Jeho knihy i hudba jsou plné lidskosti, životní moudrosti a laskavého humoru. To nám všem v dnešní době chybí. Získala jsem svolení ke zveřejnění jeho povídky „Nebe začíná metr nad zemí“. Hezky si ji tedy vychutnejte…… Vaše knihovnice Helča Novotná.
Lubomír Müller /1955/ Nebe začíná metr nad zemí Tu dubnovou neděli bylo v parku víc lidí než obvykle. Postávali v hloučcích na chodníku, opírali se o zábradlí na několika můstcích klenoucích se přes umělé tůňky, dosud pokryté slabým ledovým škraloupem, korzovali přes celý park od starého dřevěného altánku, obrostlého popínavou zlaticí, až k novodobé besídce se zděnými sloupy a šindelovou střechou nebo posedávali na lavičkách, z jejichž úzkých šprlí již slunce stačilo vysát zimní chlad. Všechny sem přilákalo neobvykle teplé, jarem vonící povětří. A sluneční svit. Ten obzvláště. Bylo krátce po poledni a hřejivé louče na všech tvářích spálily zbytky zimní trudomyslnosti a rozžehly pocit optimismu. Znáte to, najednou se vám uleví. Přežili jste jakž takž ve zdraví další zimu a je tu jaro, je tu chuť žít. Jarní vůně protepleného ovzduší ve vás probudí naději na lásku. Seděl jsem v parku na osluněném místě s nadějí v duši, že snad nějaká láska ještě přijde. A že bude hezčí než socha Diany, která stála opodál. Byla vytvarovaná z umně pokroucených ocelových plátů, tyčí a koulí. Popravdě řečeno, že je to Diana, starořímská bohyně lovu a lesů, bych asi nikdy nepoznal nebýt bronzové cedulky umístěné na soklu. Proti modernímu umění nic nenamítám, každý se nějak musí živit. Člověk aby měl ale bujnou fantazii, když by chtěl v té podivné pokroucenině rozpoznat ženské tělo. Nicméně od toho tu fantazie je, aby nám byla průvodkyní na cestě do umělcovy duše, po které bychom jinak ve své přízemní praktičnosti nešli. „To je vobloha, co?“ naboural se do mého dumání chrchlavý hlas kamaráda Véni Šimůnka, který seděl vedle mě. Pozvedl vycházkovou hůl, rozšafně s ní bodl do jarního blankytu nad našimi hlavami a dodal: „To se budou ženskejm zapalovat lejtka! Co, dědku?“ Necítil jsem se jako dědek a o zapalování ženskejch lejtek jsem mluvit nechtěl. Už už jsem měl peprnou odpověď na jazyku, ale spolkl jsem ji. Pouštět se s Véňou do hovoru byla vždycky riskantní záležitost na několik hodin, a ty jsem mu obětovat nehodlal, třebaže byl jinak můj nejlepší kamarád. Kam se ale přesunout? Jinde v parku nebylo tak příjemně. Tohle místo bylo jedno z mála, které nemělo kolem sebe stromy, ani nebylo schované mezi keři jasmínu, brslenu a žlutokvětého čilimníku. Slunce tu hřálo celé odpoledne. Mluvit se mi ale moc nechtělo. Odpověděl jsem jen: „Hm...“ Václava Šimůnka, kterému nikdo neřekl jinak než Véňa, jsem znal již léta. Nedávno oslavil osmdesátku, ale bohužel ne v kruhu rodinném. Rodinu totiž neměl. Žil sám, nikdy se neoženil. Pokud vím, nestěžoval si. Naopak svůj svobodný stav velebil a druhým doporučoval. Přes svůj obří pupek si nezavázal tkaničky u bot. Vždy potřeboval asistenci. Byl jsem toho často svědkem. Úplný rituál doplněný o škádlení. Odehrávalo se to asi nějak takhle: hezká, mladá žena Véňovi zaváže tkaničky, opucuje svrchník a narovná klobouk. „Fešák jako vždycky,“ zalaškuje, „škoda, že nejsem o nějaký rok starší, hned bych takovýmu
6
štramákovi podlehla.“ Véňa se rozchechtá a rozkašle. „A to né, Janinko,“ odpoví kuckavě, „jen zůstaňte mladičká pro toho svýho fešáka. Pamatujte si, čím mladší ženu muž má, tím dýl bude žít. Já bych sice vedle tak krásnýho stvořeníčka, jako jste vy, Janinko, žil klidně až do sto padesáti, ale to bych už vypadal... no fuj, jak plíseň na sejru!“ „ Ha ha,“ zasměje se Janinka a ukáže bílé zoubky krásně seřazené do obloučku. „Ale kdepak, pane Šimůnek, vy byste nebyl jen ledajaká plíseň. Vy byste byl ušlechtilá plíseň, pane Šimůnek, ušlechtilá!“ Dneska se ale, myslím, obouval sám. A nakonec, co je mi do toho. Hlavně, že teď mlčí. „To sluníčko dnes hřeje jako blázen,“ zpražil Véňa mou radost z ticha. „To není dobrý, to je moc brzy. Začnou dřív kvést stromy, a pak to zmrzne a nebudou jablka, a to pak nebude žádnej hřích, protože k hříchu potřebuješ kromě ženský ještě jabko, že jo...“ Nic jsem na to neřekl, jen jsem si myslel. že je to stejně jedno, jestli zmrznou nebo ne, když sem vozí jablka z Polska, a to že je taky hřích, když máme vlastní jabloně. „Hergot, ty máš dneska ňákou tichou poštu,“ šťouchl do mě po chvilce našeho mlčení Véňa. „Vždycky sršíš vtipem, a dnes nic. Nejseš zase zamilovanej?“ To už nevydržím a vybafnu: „Zase? Jak zase? Já jsem, kamaráde, nebyl zamilovanej, co mně Miluš odešla. Jako bys to nevěděl! Nerejpej... Vyhřívej si kosti a mlč!“ „Mlčet budu, až mě budou házet do jámy, na rozdíl vod ostatních, který budou řvát....“ „Smíchy,“ prohodil jsem uštěpačně na půl úst. „Co smíchy?“ zeptal se nechápavě Véňa. „V tvém případě budou řvát smíchy....“ „No to možná taky, to máš recht. To by bylo vůbec nejlepší. Až umřu, slib mi, že budeš řvát smíchy.“ „Nežvaň hlouposti, člověče,“ odsekl jsem. Véňa hekl, ale neznělo to bolestně, spíš úlevně. Rozkašlal se, pak zvrátil hlavu dozadu a nastavil tvář slunečním paprskům. Ruce sepjaté v klíně si pohrávaly s rukojetí vycházkové hole, kterou svíral mezi stehny. Chvíli cosi nezřetelně brumlal a pak zničehonic řekl: „Už tu dlouho nebudu. Tohle byla moje poslední zima.“ Překvapeně jsem se na něj podíval. Měl oči zavřené, lehce pohyboval rty a výraz jeho obličeje byl nezvykle klidný. Několikadenní strnisko na jeho bradě vypadalo ve slunečním světle jako vyhřívající se mládě dikobraza. „Véňo, takhle bys neměl mluvit,“ odpověděl jsem a přál jsem si, aby to znělo optimisticky, „vždyť jsi zdravější než já. A ženský se ti stále líbí. To je jasný znamení dlouhověkosti.“ „Ale prd,“ odsekl Véňa a zakašlal. „Sotva dejchám. Ale ženský se mi líbí, to máš recht.“ „No tak vidíš,“ usmál jsem se. „V Japonsku se muži v osmdesáti teprve žení a v pětaosmdesáti mají s ženou první děcko...“ Narovnal hlavu a otevřel oči. „Mají děcko s pětaosmdesátiletou bábou?“ zeptal se zcela vážně. „No to asi ne,“ odpověděl jsem se smíchem, „ožení se s dvacítkou, nebo tak nějak.“ „No jo, tak to jo. To by se mi líbilo. Ale nejsme v Japonsku, že jo. A na stará kolena mě tam už nikdo nedostane. To už není pro mě...“ Zdvihl hůl a píchl s ní do prostoru před sebou. „Kterej vůl sem postavil tuhle sochu, nevíš?“ změnil zčistajasna téma. Na jeho přeskakování z myšlenky na myšlenku jsem už byl zvyklý. „Kdo ji sem postavil, to nevím,“ odpověděl jsem s úlevou, že obrátil list svého předešlého pesimismu, „ale docela by mě zajímalo, co to je za chlapa, kterej vidí ženskou takhle.“ „Já myslel, že se ti ta kovová kostra líbí, nebo ne?“ řekl Véňa a znělo to potutelně. „V jednom kuse na ni hledíš zamilovanejma vočima...“ „Hele, brachu,“ skočil jsem mu do řeči, „co si zase vymejlíš! Jakejma zamilovanejma vočima? Viděls někdy moje oči zamilovaný? No viděls?
Neviděls, protože jsi je ani nemohl vidět. Už se zamilovat nedokážu. Natož do téhle kovové kostry... Miluš byla jediná...“ „Ale už je to nějakejch sedm roků, co zemřela,“ podotkl smířlivě Véňa. „Dej jí pánbůh věčný nebe, byla to dobrá ženská. Ale ty bys takhle neměl bejt sám.“ Odmlčeli jsme se a já se na chvíli pohroužil do vzpomínek. Připomínka milované ženy, která dobojovala svůj nelehký životní zápas před tolika roky, mě bodla u srdce. Ale jinak měl Véňa pravdu. Zůstal jsem sám. Děti jsme s Miluškou mít nemohli a nikoho jiného jsem už neměl. Toužil jsem se znovu zamilovat. Jenže navázat novou známost ve stavu, v jakém jsem se nacházel, mi nějak nešlo. Na to jsem byl příliš nesmělý, i když jsem se dokázal s ženami bavit a někdy být i vtipný. Ale buď mě všechny vnímaly jako movitého důchodce, kterého by rády opatrovaly, nebo jako nekňubu, s kterým si nic neužijí. „Vidíš támhlety dvě? Vidíš je? U toho zábradlí?“ zahlaholil Véňa a opět změnil téma. „Vidíš je?“ Rýpl do mě holí a trhnutím hlavy naznačil směr, kterým se mám podívat. Na nedalekém můstku živě debatovaly dvě dívky. Ležérně se opíraly o kovové hrazení a bylo patrné, že si mají o čem povídat. Smály se a co chvíli se k sobě nakláněly. Stály jen v upnutém tričku, mikiny opásané kolem beder. Slunce ještě stále intenzivně hřálo a dívkám patrně dělalo velmi dobře nastavit hrudník paprskům. „Jejda, jejda, to je krása,“ vzdychl Véňa s očima upřenýma na dívčí poprsí. Zavrtěl se, jako kdyby seděl na rozpálené plotně. „Sice už na tu dálku nerozeznám detaily, ale živě si ty kozičky dokážu představit. Jo, člověče, a víš, že chlapi, který se rádi a často dívají na ženský kozy, mají nižší krevní tlak, méně trpí srdečními chorobami, mají pravidelnější tep a žijou o pět let dýl než ti, co na ně nečumí? Víš to? Nevíš? To nějakej doktor v Německu udělal výzkum a zjistil, že okukovat ženskejm poprsí je zdravý. Na svý klinice umožnil nemocnejm chlapům dívat se denně deset minut na nahý ženský prsa. To prej úplně stačí. Deset minut denně, člověče. A ti, co si dopřáli těch deset minut, se uzdravili rychleji než ti, co se koukali celej den z vokna do parku akorát na nahý prdele veverek.“ Usmál jsem se. „A prosím tě, jak to v tý nemocnici dělali? To jim jako na pokoj přišla sestřička, svlíkla plášť, pod ním samozřejmě nic, cvakla stopky a řekla: So, mein geliebtes, teď deset minut šmírujte mý kozy?“ „Ha, ha, možná, že jo, to já přesně nevím. Ale kruci, člověče, ani nevíš, jak mě to štve, že to nezavedli v našich špitálech! To bych se hodil marod každej tejden.“ „Navrhni to svý doktorce,“ uculil jsem se při té představě. „Místo, aby ti pořád předepisovala nějaký prášky, řekneš: Paní doktorko, bolí mě dnes levý rameno. Ona vyndá levý prso a řekne: Pane Šimůnek, teď mi ho šmírujte pět minut a bude to dobrý...“ „Na to mý rameno by pět minut nestačilo,“ odpověděl vážně Véňa. „To už by potřebovalo nejmíň hodinu, ale ne koukat na prsa paní doktorky. To by se mi zkřivily celý záda, starý brachu. Vždyť ona je skoro v mým věku... Jó, takhle vidět prsa její mladý sestřičky, to bych byl hnedle rovnej jako topol!“ Oba jsme se upřímně zasmáli a na chvíli zmlkli. Jak to tak vypadalo, představa něžných, pevných a krásně tvarovaných dívčích prsů nás docela rozněžnila. Natočili jsme tvář k hřejivému dubnovému sluníčku, zavřeli oči a snažili se za víčky vydolovat z hlubin paměti našeho dávnověku nějaký ten obrázek dívčího poprsí. „Velký jsou dobrý, malý jsou taky dobrý,“ přerušil Véňa mlčení. „Podívej se třeba na támhletu slečnu, co za chvíli půjde kolem. Vidíš? Skoro tam nic nemá, ale jak se hrdě nese.“ Když mladá dívka přešla, řekl jsem: „Hrdě se nesla, to jo, ale neměla tam ne skoro nic, ale vůbec nic.“ „Lentilky pod kobercem,“ podotkl suše Véňa. „Máš pravdu. To bych se mohl koukat celej den a neprodloužil bych si život ani o minutu.“ Další půlhodinku jsme strávili pubertální klasifikací prsů žen, které přešly kolem nás. Cecky, bambule, mlíkárny, věšáky, balóny, citróny, dudy, melouny, žehlící prkno... „Mně se ti, kamaráde, furt líbí mladý holky. Tobě ne?“ podotkl Véňa, když jsme skončili s klukovinou, při které jsme dokázali tolik omládnout.
„Copak o to, líbí,“ odpověděl jsem s povzdechem. „Ale to je asi jediný, co ještě můžu. Znáš ten text Výhody přicházejícího stáří, ne? Budou se ti čím dál víc líbit mladý holky, ale oslovovat tě budou starý báby.“ Véňa se rozchechtal a na znamení souhlasu zaklepal holí o chodník. „Jo jo, to znám,“ odpověděl, „to je trefný. Pán Bůh ti síly vezme, ale chuť nechá, že jo... To tam je taky.“ „Všechny boty tě budou tlačit, nebo se ti zouvat,“ pokračoval jsem v citaci textu, který, jak se zdálo, jsme oba znali nazpaměť. „Můj případ, ha ha... Obouvací lžíci budeš potřebovat metr dlouhou.“ „Budeš mít moře zkušeností, ale žádný posluchače.“ „Čím budeš mít míň zubů, tím budeš kousavější.“ „Budeš víc číst, ale na konci stránky nebudeš vědět, o čem se tam píše.“ „Do vany polezeš po hlavě, protože neohneš nohy v koleně... a to není fór, to mám z vlastní zkušenosti,“ podotkl Véňa. „Začnou ti říkat pamětník právě v době, kdy začneš zapomínat,“ pokračoval jsem téměř s jakýmsi škodolibým sebetrýzněním. „Tak to naštěstí ještě ne,“ odpověděl Véňa, „zato tohle, to je fakt povedený: Budeš čůrat tak často a tak dlouho, že už se skoro nebudeš mít čas napít....“ Usmívali jsme se. Cítili jsme, že pokud člověk dokáže své slabosti vnímat s humorem, pak to s ním ještě není tak zlé. Najednou nás tyhle drsně pravdivé věty zahřály víc než sluníčko, které v pozdním odpoledni rychle klesalo k obzoru, stíny se začaly prodlužovat a podvečerní chlad přebíral vládu nad prohřátým vzduchem. Nám to ještě nevadilo, ale dívky u zábradlí si opět oblékly mikiny, objaly se kolem pasu a pomalým krokem, s rameny přitisknutými k sobě, odcházely pryč. „Fííííí,“ potichu hvízdnul Véňa, „tak tady bysme, starý brachu, neměli šanci.“ Pozoroval jsem odcházející dvojici se smíšenými pocity. Lesbická láska mezi ženami prý muže přitahuje. A mohu říct, že v mém případě je to pravda, ale v tuhle chvíli mě ty dívky spíš štvaly. S hořkostí v duši jsem se díval, jak se k sobě vinou. Bylo mi líto, že po boku jedné z nich nejdu já. Zkormouceně jsem zadeklamoval, trýzněn ztracenou iluzí: „Ó, Bože, ty mocný, proč jsi stvořil ženu, která nepotřebuje muže?“ Véňa se zasmál. Dívali jsme se za dívkami, dokud nám nezmizely v husté spleti ještě nerozkvetlých jasmínových keřů. V duši nám plápolal ohýnek neznámého milostného dobrodružství. Ohýnek, u kterého nám nikdy nebude dopřáno se ohřát. „Žena je kostka cukru v hořkým kafi mužova života,“ se smutkem v hlase zabručel Véňa. „Ženský nám ten náš hořkej život krásně doslazují. Bez ženský život chlapa stojí za starou belu. Jo, kamaráde, vím to.“ Odmlčel se, pokýval hlavou a ztichle dodal: „To ti pak život dře jak noha bez fusekle v těsný botě.“ Sáhl do kapsy kabátu a vyndal malou nerezovou pleskačku. „Tak na ženský, ať nás nedřou!“ zabručel a s chutí si loknul. „Neměl bych, doktorka zakázala, ale ona ví prd, co chlap potřebuje. Je to přece jenom ženská... Na, lokni si,“ podal mi nádobku. „Šestiletý Courvoisier, měl by se pít ze skla, ale dědkům to je jedno, ne?“ „Jo, díky. Tak na ženský!“ přitakal jsem, loknul si a vrátil pleskačku. „Na krásný nahý ženský!“ zašeptal Véňa a rychle schoval nádobku do kapsy, protože se blížily sestřičky, které nás měly odvézt zpátky do domova. „Pane Šimůnku, já vás viděla,“ káravě podotkla ta starší, když k nám přišla. „Víte, že to nesmíte. Jestli to řeknu paní ředitelce, budete mít problém.“ „Ale vy to neřeknete, na to jste příliš hezká,“ odpověděl Véňa. „A pak, i když tady s kamarádem nemůžeme chodit, život je příjemnej i z vozíku, víte, Růženko? Život je příjemnej, protože je jaro, kolem je tolik krásnejch ženskejch a protože si můžeme na vaši krásu připít.“ „A myslet na lásku,“ přitakal jsem. „A udělat si radost, abychom se aspoň chvíli už tady na zemi cítili jako v nebi,“ pokračoval Véňa. „Protože víte, milé dámy, nebe pro nás chlapy začíná metr nad zemí. Pod vaší sukní...“
7
Ze zastupitelstva obce Z usnesení č.8/2012 z jednání ZO ze dne 12.9.2012
Z usnesení č.5/2012 z jednání ZO ze dne 16.5.2012 Zastupitelstvo obce schvaluje: 1. Přijetí dotace z fondu Středočeského kraje na akci Středočeské Keltské slavnosti a Pouť 2012 ve výši 70 000 Kč. 2. Správcem víceúčelového hřiště p. Petra Adamce správcem hřiště, jeho odměna bude činit 500 Kč měsíčně + roční odměna, procentuální podíl na tržbě. Uzavření dohody o provedení práce od 16.7.2012. 3. Zrušení odměny p. Bohuslavu Muzikářovi ve výši 4 000 Kč za údržbu požární techniky. 4. Prominutí sankční platby p. Pinkasovi, až v případě dodržení kolaudace a vydání kolaudačního rozhodnutí a to do 30.11.2012. V opačném případě je sankční platba splatná k 30.11.2012. 5. Prominutí platby poplatku za odpad pro r. 2012 p. J. Součkovi z důvodu celoroční hospitalizace v domově důchodců v Kolíně. 6. Výši nájemného za pronájem skladových prostor ve sběrném dvoře p. Bulíčkovi V., výměra 62 m2, cena 4 000 Kč ročně.
Zastupitelstvo obce schvaluje:
ZO neschvaluje: 1. pronájem prostor p. č. 475/2 za č.p. 35 r. Adamcových za účelem zřízení rychlého občerstvení pí. V. Kopecké
8. 9.
1. 2. 3. 4. 5. 6.
7.
Z usnesení č.6/2012 z jednání ZO ze dne 13.6.2012
10.
Program zasedání na den 12.9.2012 Ověřovatele zápisu: p. Muzikář, p. Skalník, p.Deimling, zapisovatel zápisu p. Deimlingová. Usnesení ze dne 18.7.2012. OZV č. 3/2012 která stanoví pravidla pro pohyb psů na veřejném prostranství. OZV č. 2/2012 o stanovení místního koeficientu pro výpočet daně z nemovitostí na území obce Dobšice Tvorbu rezervního fondu tvořeného výnosem upravené daně z daně z nemovitosti, kdy se navyšuje místní koeficient na 2. Částka 150 000 Kč ročně bude odváděna na zvláštní k tomu zřízený účet, který bude zřízen na krytí budoucích nákladů s plánovaným vybudováním a opravami kanalizace v obci Dobšice. Rozpočtové opatření č.5, 6/2012 a to na základě přesunu nepředvídatelných příjmů, které byly použity na úhradu nepředvídatelných výdajů. Tím se rozpočet zvyšuje. Nákup stromků a doplnění za poškozené. Zrušení sankční platby p. Liboru Pinkasovi z důvodu vydaného souhlasu s užíváním stavby MÚ Městec Králové ze dne 17.7.2012 a vydáním č.p. 137ve výši 6 000 Kč. Příspěvek ve výši 7 000 Kč SDH Dobšice na sportovní činnost a nákup 4 ks sportovních hadic.
Zastupitelstvo obce schvaluje: 1. 2. 3.
4. 5. 6.
Termíny zasedání ZO:
Nákup cen do tomboly na Pouť do 2 000 Kč. Provozní řád víceúčelového hřiště a ceník. Odkoupení pozemků p.č 448/1 a 448/2 k.ú.Žehuň za cenu 50 Kč/m2 od p. Čámské. Starosta pověřen jednáním a uzavřením smlouvy. Převod finančních prostředků ze spořícího účtu na běžný účet ve výši 200 000 Kč Bezúplatný převod pozemků z vlastnictví Středočeského kraje do vlastnictví obce Dobšice Prezentaci obce na multimediálním panelu
24. října 2012 14. listopadu 2012 12. prosince 2012 Zasedání ZO se konnají v komunitní místnosti čp. 16, od 18. hod.
v Poděbradech za cenu 6 000 Kč po dobu 3 let.
Vítání občánků Z usnesení č.7/2012 z jednání ZO ze dne 18.7.2012
Dne 25. srpna se v komunitním centru čp. 16 uskutečnilo letos druhé vítání občánků. V naší obci jsme přivítali Jana Košnera a Františka Karbulu. Oběma do života přejeme mnoho štěstí a spokojenosti.
Zastupitelstvo obce schvaluje: 1. Převod finančních prostředků ze spořícího účtu na běžný účet ve výši 1 000 000 Kč – po obdržení dotace za modrou stuhu (600 000,- Kč) bude vráceno 2. Návrh termínů zasedání ZO na II.pol.2012 –
12.9., 24.10., 14.11., 12.12.
8
Kde a jak se mohou obyvatelé Dobšic zbavit vysloužilých elektrospotřebičů Domácnosti se mohou vyřazených elektrospotřebičů zbavit zdarma na některém z míst zpětného odběru, která k tomuto účelu byla vytvořena. Je přitom ale nezbytné splnit jednu základní podmínku: spotřebiče musejí být kompletní, tedy nerozebrané. V takovém případě hradí další nakládání s nimi výrobci a dovozci prostřednictvím kolektivních systémů, které založili. Tato výhoda se ale nevztahuje na elektrozařízení, kterému již někdo odmontoval důležité části jako např. motor, kompresor, topné těleso, buben, plášť apod. Demontáž a zpracování elektrospotřebičů je činnost zákonem určená pouze osobám s příslušnými oprávněními. Takové výrobky je nutné považovat za odpad a náklady spojené s jejich odstraněním jdou k tíži obci. Promítají se tedy do poplatků, které platíme my všichni! Vyřazené spotřebiče z Vašich domácností můžete zdarma odevzdávat na těchto místech: Sběrný dvůr obce Dobšice, otvírací doba: sobota 9 -11 hod. Malý kontejner na drobný elektroodpad je v naší obci umístěn v budouvě OÚ Více na www.elektrowin.cz . Staré spotřebiče žijí díky recyklaci dalšími životy Vyřazená pračka váží – řekněme – padesát kilogramů. Mohlo by to znamenat padesát kilo odpadu. Smyslem recyklace vysloužilých spotřebičů je ale něco jiného: v co největší míře znovu využít veškeré materiály, které se z nich podaří při zpracování získat. Když se tedy na starou pračku podíváme z tohoto pohledu, vidíme ji jinak: 20 kilogramů železa, 10 kilo plastů, zbytek závaží v podobě betonu. Podobně je to u dalšího typického velkého spotřebiče, který nechybí prakticky v žádné české domácnosti, u chladničky. I její recyklací se dá získat kolem 20 kil železa, plastů je průměrně 16 kilogramů. Zájem o takto získané materiály jako o druhotné suroviny se samozřejmě u různých zpracovatelů liší. Zejména pro hutě znamená železo přidané do tavby spolu se železnou rudou velmi významnou úsporu energie. Když tuto úsporu převedeme do srozumitelnější řeči „domácího šetření“, můžeme si ji představit například takto: recyklace obyčejné žehličky ušetří tolik energie, kolik za celý měsíc spotřebuje průměrně velká lednička. Staré plasty, nové výrobky O něco složitější je to s plasty. Přesto se i ty dají velmi dobře znovu využít. Ze starých spotřebičů tak mohou vzniknout dejme tomu zatravňovací dlaždice. Dlažba má pevnost tradičních povrchů, jako je beton nebo živičné směsi, a zároveň umožňuje zachovat přirozený travnatý ráz krajiny. Hodí se pro parkoviště, příjezdy ke garážím, odstavné plochy, chodníky, cesty a kolejiště, ale i jízdárny, výběhy pro koně a další plochy. Zatravňovací dlažba se vyrábí z plastového recyklátu se zásadním podílem polyetylenu, který se získává z průmyslových i komunálních odpadů a obalů. Případná likvidace výrobků z recyklátu je také velmi šetrná – materiál je totiž znovu stoprocentně recyklovatelný. Ani další výrobce by se bez plastového recyklátu ze spotřebičů neobešel - lisuje z něj poklice na kola automobilů. Každý nový výrobek obsahuje asi 30 % plastů ze starých spotřebičů. Většinu recyklátu zajišťují spolehliví dodavatelé ze zemí Evropské unie. Patří mezi ně i čeští zpracovatelé elektroodpadů, kteří recyklují velké spotřebiče vysbírané kolektivním systémem ELEKTROWIN.
9
PUR-pěnu používají nábytkáři i stavbaři Patrně nejširší uplatnění mají plasty vytěžené ze starých spotřebičů při výrobě polyuretanu. Ten se ve formě PUR-pěny využívá v mnoha odvětvích od stavebnictví přes nábytkářskou výrobu až po automobilový průmysl. Stavbaři znají recyklované polyuretany zejména jako plnivo pro tepelně izolační omítkové směsi. Materiály s PUR-pěnou jsou vhodné nejen jako finální omítky u novostaveb, ale i pro dodatečné zateplení a revitalizaci starších rodinných domů. PUR-pěna je dnes také základním materiálem při výrobě matrací pro spaní, kde nahradila molitan. Tvoří pevnou a spolehlivou výztuž sedacího nábytku v domácnostech i sedaček v nově vyráběných automobilech. PUR-pěna ale splňuje nejpřísnější kritéria i z hlediska zdravotního, proto je její tvrdá varianta takřka výhradním tepelným izolantem v potravinářském průmyslu – v pivovarech či mlékárnách. Tak co, pořád si ještě někdo myslí, že vysloužilé spotřebiče nemá cenu odevzdávat na sběrná místa, aby se o ně mohli postarat odborníci?
Nashledanou v dalším čísle……….
10