BirdLife I N T E R N AT I O N A L
ročník IX/ číslo 4
Zima 2002
Samec hýla obecného (Pyrrhula pyrrhula)
Foto archiv ČSO
Úvodem
Z OBSAHU n Akce ČSO v roce 2003 . . . . . . . . . . . . . 2 n Evropský festival ptactva . . . . . . . . . . 3 n Pták roku 2003 – vrabec domácí . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 n Stránky mladých ornitologů . . . . . . . . . . . . . 6, 7 n Ohlédnutí za povodněmi . . . . . . . . . . . 8 n Ptačí predátoři hraboše polního . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 n Musíme střílet hrdličky zahradní? . . . . . . . . . . . . . . . 10 n Ornitologická stanice ve Švédsku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 n Za ptáky do světa – Kamerun II . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12
Barevné listí ze stromů již skoro všechno opadalo, indiánský podzim vystřídaly nepříjemné plískanice, mnoho ptačích druhů dalo naší zemi pro tento rok sbohem a místo nich se objevili noví hosté, mezi nimiž vynikají svou nápadnou černí mohutná hejna havranů – to vše jsou neklamné známky toho, že nadvládu nad přírodou bere opět pevně do svých rukou paní zima. Symbolickým rozloučením s hlavní ptačí sezónou i s našimi tažnými ptáky se především pro členy ČSO stal již tradiční podzimní Evropský festival ptactva. O jeho letošním průběhu si můžete přečíst právě v tomto čísle, které se k Vám dostává již na začátku zimy, v období pro většinu ornitologů spíše klidnějším. Přesto mnozí z nás dlouho nevydrží v teple vyhřátých domovů a vydávají se znovu a znovu ven, ať již na výlet zimní krajinou spojený s pozorováním zimujících ptáků, mezi nimiž mohou čas od času objevit i opravdové vzácnosti, či třeba jen na zahrádku nasypat do krmítka a pomoci tak našim opeřeným přátelům přežít nepříznivé období. Nicméně lezavé počasí nás častěji zahání z přírody někam pod střechu a do tepla. Ani zde však nemusíme dát sbohem ornitologickým zálibám. Patříte-li mezi příznivce internetu, můžete strávit doufáme že příjemné chvilky prohlížením zcela nového webu společnosti, o jehož zatím zkušeb-
ním spuštění jsme Vás informovali v minulém Ptačím světě. Zde zbývá jen dodat, že spuštění nových stránek nám bylo umožněno především díky podpoře nizozemské vlády prostřednictvím fondů PIN/Matra Ministerstva zahraničních věcí. Zima je také obdobím tradičně spojeným se společenskou sezónou. Ani v této oblasti se ČSO nedrží zpátky a nabízí také kulturní vyžití. Po úspěšné výstavě Pašovaná radost, kterou jste měli možnost navštívit na jaře v Národním muzeu v Praze, přicházíme nyní s novou výstavou, opět v Národním muzeu. Ve spolupráci s ním a Taipeiskou hospodářskou a kulturní kanceláří připravila ČSO poutavou expozici “Přírodní krásy a jejich ochrana na Taiwanu a v České republice. Vrcholem ”ornitologické společenské sezóny” pak bezesporu bude historicky první ornitologický ples, pořádaný ”na Barče” (v Kulturním domě barikádníků) společně Českou společností ornitologickou a Kroužkovací stanicí. Všechny své členy, příznivce a přátele srdečně zveme na tuto první a doufáme, že nikoli poslední akci, která má sloužit hlavně k Vaší zábavě. Současně však zakoupením vstupenky přispějete na opravu našich terénních stanic, poškozených srpnovými povodněmi. Věříme, že se z ornitologického plesu stane oblíbená a tradiční záležitost, která nám všem zpříjemní čekání na jaro.
zpravodaj České společnosti ornitologické
Lucie Stejskalová
2
PTAČÍ SVĚT
u
ZIMA 2002
Z KALENDÁŘE AKCÍ ČSO V ROCE 2003
1. Pták roku – vrabec domácí ČSO opět vydá barevnou brožurku Pták roku, tentokrát věnovanou vrabci domácímu. Každý ho zná, přesto o něm máme překvapivě málo informací. Z mnoha oblastí vrabci v poslední době téměř vymizeli, někde se naopak znovu objevují. Doufáme, že brožura Pták roku 2003 bude pro naše členy i ostatní zájemce o přírodu zajímavým čtením a že se nám s vaší pomocí podaří nasbírat zajímavá data a údaje o tomto zdánlivě všedním, nesporně však velmi zajímavém ptačím druhu. K brožuře bude tedy opět přiložen dotazník, jehož vyplněním můžete přispět k mapování a ochraně ptáka roku 2003 – vrabce domácího. 2. Fenologické dotazníky V únoru všichni členové ČSO a další zájemci obdrží tradiční formuláře, do kterých budou zaznamenávat přílety a poté i odlety jednotlivých tažných ptáků. Počet sledovaných druhů závisí na časových možnostech pozorovatelů a na jejich znalostech ptáků. Uvítáme jakýkoliv počet údajů, třeba i o jediném druhu. 3. Přílet kukaček V roce 2003 budeme již potřetí sledovat přílet kukaček a doufáme, že se opět zapojí co nejvíce členů ČSO i široká veřejnost, neboť jen málo který jiný opeřenec se může pyšnit tak rozšířenou znalostí svého hlasu mezi lidmi. Zpráva o prvním poslechu kukačky by měla obsahovat: 1. datum a čas prvního poslechu kukačky v roce 2003 2. název obce, u které byla kukačka slyšena 3. název nejbližšího většího města a příslušného okresu 4. odhad počtu kukajících samečků 5. stručný údaj o počasí 6. jméno, adresu a věk pozorovatele. Se souhrnem výsledků vás seznámíme v některém z dalších čísel Ptačího světa. Zprávu zašlete ihned po příletu kukaček na adresu: ČSO, Hornoměcholupská 34, 102 00 Praha 10 - Hostivař.
4. Vítání ptačího zpěvu Vítání ptačího zpěvu (International Dawn Chorus Day) se uskuteční 1. víkend v květnu. I když se účastníci zpravidla scházejí již před rozedněním, zkušenosti z některých míst v předchozích letech ukázaly, že je někdy vhodnější zvolit hodinu srazu v pozdější době. Rozhodnutí o čase však necháváme na jednotlivých organizátorech. Prosíme všechny, kteří budou akci připravovat, aby do sekretariátu ČSO do 31.března 2003 nahlásili místo, datum a čas srazu a další informace. Seznam míst konání Vítáni ptačího zpěvu uveřejníme v letním čísle Ptačího světa, které bude rozesláno do konce dubna 2003. 5. Třetí mapování hnízdního rozšíření ptáků v ČR Mapování, které je prioritní akcí ČSO pokračuje již třetím rokem. Přesto nadále vítáme každého nového zájemce ochotného se do akce zapojit. Před koncem roku dostanou členové ČSO i další zájemci o mapování oběžník s dalšími instrukcemi i přihláškou, ve které sdělí, zda již vlastní podkladovou mapu a které kvadráty budou zpracovávat. Hlásit se můžete již dnes na adresu: Karel Šťastný nebo Vladimír Bejček, Katedra ekologie, Lesnická fakulta ČZU, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 - Suchdol. 6. Registrace hnízd čápa bílého Tato akce je vhodná především pro ty, kteří bydlí nebo mají rekreační chaty či chalupy v obcích s hnízdy čápů bílých. Mají totiž možnost sledovat celý průběh hnízdění, od příletu dospělých ptáků na hnízdo, až do opuštění hnízda rodinou. Zpráva o takto sledovaných hnízdech by měla obsahovat název obce a okresu, informaci o umístění hnízda (včetně popisného čísla objektu), datum příletu prvního ptáka a jeho partnera, informace o průběhu hnízdění, příčiny případného neúspěšného hnízdění, počet mláďat při jejich prvním pozorování, počet vylétlých mláďat, datum posledního výskytu na hnízdě a další podrobnosti.
u
Zaznamenává se přítomnost jednotlivých ptáků i nehnízdících párů na hnízdě. Důležité jsou i informace o stavu hnízda. Uvítáme také údaje z náhodných pozorování hnízd při průjezdu obcí, na dovolené a při podobných příležitostech. Ti, kteří již spolupracují s pracovní skupinou, nechť používají tradičních cest komunikací, další zájemci mohou kontaktovat sekretariát ČSO. 7. Volná křídla V minulých číslech Ptačího světa jsme vás seznámili s problémem nelegální činnosti, která je namířená proti ptákům. Proto vás prosíme, kdykoli se setkáte s jakýmkoli případem, ať je to zástřel, vybrané a zničené hnízdo, nebo kladení pastí, podejte zprávu do sekretariátu ČSO nebo na adresu: Zdeněk Vermouzek, Vlastivědné muzeum v Olomouci, náměstí Republiky 5, 771 73 Olomouc. 8. Světový festival ptactva Uskuteční se začátkem října 2003. Přesné datum, podrobné pokyny a seznam míst konání uveřejníme v podzimním čísle Ptačího světa. 9. Pracovní skupiny Zájemci o určitý ptačí druh nebo skupinu druhů se mohou zapojit do činnosti specializovaných pracovních skupin ČSO. Kromě skupiny pro čápy, která je uvedena výše, jsou tu dále skupiny pro chřástala polního, vodní ptáky, husy, dravce a sovy, kurovité ptáky, bahňáky a ťuhýky. Nabízíme také možnost zapojit se do těchto dalších programů ČSO: Významná ptačí území (IBA), Jednotný program sčítání ptáků v ČR, Sčítání hnízdních populací vodních ptáků, Mezinárodní sčítání vodních ptáků, Sledování migrace dravců, Faunistický výzkum a další. Podrobné informace o činnosti pracovních skupin a o dalších programech poskytnou jejich vedoucí, jejichž adresy si můžete vyžádat v sekretariátu ČSO. Výbor a sekretariát ČSO
Pozvánka na 1. ornitologický ples “na Barče” Výbor a sekretariát ČSO spolu s Kroužkovací stanicí srdečně zvou všechny členy, přátele a příznivce České společnosti ornitologické, jakož i všechny milovníky ptactva a dobré zábavy na historicky první ornitologický ples. Kdy? 24. ledna 2003 od 20:00 do 1:30 Kde? KD Barikádníků – Barča, Praha 10, Saratovská 20 (5 min pěšky od stanice metra Strašnická) Vstupenky v ceně 150,- Kč lze zakoupit od listopadu 2002 v sekretariátu společnosti, dále též na členské schůzi a schůzích jednotlivých poboček. Výtěžek z plesu bude věnován na opravu povodněmi poškozených terénních stanic ČSO Velký Tisý a Blatec - Dívčice.
ZIMA 2002
PTAČÍ SVĚT
3
Evropský festival ptactva 2002 I v letošním roce se v Evropě konal festival ptactva, na který jste v minulém čísle Ptačího světa nalezli pozvánku. Tentokrát celoevropskou akci organizovali o prvním říjnovém víkendu kolegové z partnerské organizace BirdLife International v Maďarsku – MME. V České republice se letos na 38 místech sešlo celkem 964 účastníků (z toho 406 dětí), kteří pod vedením zkušených odborníků napočítali téměř 38 000 jedinců 75 ptačích druhů. Kromě tradičních vycházek do přírody se také konala celá řada dalších doprovodných akcí – ukázky odchytu a kroužkování, přednášky nebo soutěže pro děti. Přestože bylo na řadě míst republiky nepříznivé počasí, sešel se poměrně velký počet účastníků. Nejvíce pozorovatelů se tak jako v předchozích letech sešlo na vycházce vedené panem Kurtem Ruskem v Karviné – 179 zájemců. Letošní rok byl na počet pozorovaných druhů i jedinců chudší než většina let předešlých. V první desítce nejpočetnějších druhů se také jen mírně změnilo pořadí (viz tabulka). Význam festivalu však nespočívá v počítání
Začátek putování
druhů, ale je zejména akcí, která přibližuje nejširší veřejnosti ptáky, jejich biologii a podzimní tah. Poděkování patří všem organizátorům, kteří se na uspořádání Evropského festivalu ptactva podíleli. Těšíme se na další, tentokrát Světový festival ptactva ve stejném období příštího roku. David Lacina Deset nejpočetnějších druhů pozorovaných při letošním Evropském festivalu ptactva Pořadí
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.
Druh
Počet
Špaček obecný Kachna divoká Lyska černá Racek chechtavý Holub hřivnáč Husa velká Čejka chocholatá Pěnkava obecná Volavka popelavá Labuť velká
7380 7304 3957 2591 1801 1435 844 617 563 476
V úterý 29. října byla vernisáží v Národním muzeu zahájena výstava Přírodní krásy a jejich ochrana na Taiwanu a v Čechách. Výstavu pořádá ČSO ve spolupráci s Taipeiskou hospodářskou a kulturní kanceláří a Národním muzeem. Tento společný projekt vznikl ze dvou původně nezávislých výstav, které však spojuje jednotné téma, a tím je příroda, její krásy a potřeba jejich ochrany. Taiwanská část po několikaměsíčním putování po Evropě končí svou cestu právě v Čechách. Česká část naproti tomu v Národním muzeu své putování zahajuje. Po dva následující roky bude návštěvníky seznamovat s mezinárodními programy “Významná ptačí území” a “NATURA 2000” a přesvědčovat je o potřebě ochrany ptačích druhů, jejich prostředí a přírody vůbec. Výstavu budete moci navštívit v Národním muzeu až do 19. ledna 2003. Posléze bude přemístěna do Chomutova, Třeboně, Vrchlabí, Protivína a dalších měst, která mají vztah k významným ptačím územím. Těšíme se na Vaši návštěvu.
Hlas pro tento den do druhé poloviny V říjnu byla vydána devadesátiminutová audiokazeta Hlas pro tento den 6. Milovníkům přírody je tedy nyní k dispozici již více než osm hodin záznamu, který obsahuje komentované nahrávky 122 druhů našich živočichů. Hlas pro tento den 6 představuje 22 druhů čísle 221551348, e-mailem na adrese katalog ptáků, např. křivku obecnou, orla mořského, @radioservis-as.cz nebo zakoupit prostřednicžlunu zelenou, čejku chocholatou, šoupálka tvím internetu na stránkách www.radiokrátkoprstého nebo cvrčilku slavíkovou. servis-as.cz/katalog. Vedle audiokazet bylo také vydáno 2CD Autory průvodního slova jsou mimo jiné prof. Karel Šťastný, doc. Karel Hudec, dr. Jiří Ptáci našich měst a vesnic, které na stošedesátiminutové ploše představuje čtyřicet ptačích Formánek nebo dr. Petr Bürger. Kompletní Hlas pro tento den bude na dese- druhů obývajících lidská sídla. Nové “Hlasy” vysílá každou sobotu rozhlati audiokazetách a zhruba čtrnácti hodinách záznamu obsahovat komentované nahrávky více sový magazín Meteor. Textové verze se zvunež dvou set našich živočichů. Kazety lze kovými ukázkami jsou dostupné na interneobjednat písemně na adrese Radioservis, a. s., tové stránce . Jeseniova 36, 130 00 Praha 3, telefonicky na Miroslav Bobek
Nový web ČSO spuštěn Od 1. listopadu byl spuštěn zkušební provoz nového webu ČSO. Naleznete ho na adrese: www.birdlife.cz. Doufáme, že se pro vás nový web brzy stane příjemným společníkem a vyhledávaným zdrojem aktuálních informací. Svými připomínkami a náměty se můžete spolupodílet na jeho tvorbě. Příjemné chvíle na internetu přeje redakce nového webu Nevíte, čím obdarovat své blízké pod stromeček?
Darujte roční členství v České společnosti ornitologické! Obdarovaný Jméno a příjmení. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Adresa, PSČ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Členství (zaškrtněte)
individuální
zlevněné (student, nepracující důchodce do 70 let, inv. důchodce)
rodinné
Dárce Jméno a příjmení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Adresa, PSČ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Datum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Podpis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Pokud se rozhodnete darovat někomu členství v ČSO na rok 2003, pošlete vyplněnou přihlášku na adresu ČSO a obratem obdržíte složenku k zaplacení členského příspěvku. Po jeho zaplacení pošleme obdarovanému oznámení, že darem od Vás získal roční členství v ČSO, a veškeré další informace.
4
PTAČÍ SVĚT
ZIMA 2002
Z historie - jak se psalo o ptáku roku 2003 Již tradičně přetiskujeme zkrácený text věnovaný ptáku roku, kterým bude vrabec domácí, z knihy Velký přírodopis ptáků od Karla Kněžourka (Praha, 1910, díl první, str. 240-246.) Vrabec domácí (Passer domesticus, L.) Brabec, brablec, vrabčák, brabčák, vrabčík, brabčík, štilip, štilipec, čtilipec, čtilipák, štáblík, štěrabec, šťarabec, švihlík, šviholec, šprcek, šprlec, špelec, špelc, škudlan, škudlivec, šimek, šimčík, taškář. Člověk se postaral důkladně o rozšíření území jeho tím, že jej osadil na Javě, v Australii, N. Zeelandě a Sev. Americe (zde první pár usazen r. 1850). Vrabčák brzo poznal, že blízkost člověka, hospodáře, rolníka, kyne mu na prospěch a proto se jej po staletí přidržuje, jako ta Bída v pohádce, a pošinuje s ním i svoje bydliště, stávaje se tak obtížným „parasitem“, spíše samozvancem. Kde se jen zemědělství daří, ať na severu ať na jihu, všude se s ním šíří také vrabčí kultura. V pustinách, osamělých divočinách marně se po něm sháníme, jemu jsou nejmilejší buď přímo obydlí lidská anebo alespoň blízkost jejich a tu pak nečiní rozdílu, je-li to ves, město, dvůr anebo samota jakákoli. Jisto jest však, že čím úrodnější, žírnější kraj, tím více vrabců tu nalézáme. Čtverák, dobře ví, „kde se dobře daří“. Jsou-li tu pak všude stromy a křoviny, kde se může proháněti, kde může v čas nebezpečí útulku a ochrany nalézti, tím spíš a jistěji ho tu najdeme. Na jaře se párky od ostatních oddělují, aby si vyhlédly různá místa ku založení domácnosti. Nevyžaduje přece omezeného okrsku, ani není v tom ohledu nesnášeliv, anobrž hnízdívají se obyčejně párky blízko sebe, mnohdy i v malých koloniích. Po vyvedení mladých zaletují do polí, zahrad, sadů, plodíce tu na dozrávajícím ovoci nebo obilí citelné škody. V zimě se potulují v houfech a vyžadují jako nezvaní hosté svůj podíl za to, že s námi přezimují; pak jsou to střechy, ploty, dvory, hnojiště a silnice i návsi, kde celou zimu osady oživují alespoň svojí přítomností. Tady se také objevuje skoro s jistou pravidelností jejich největší nepřítel krahujec (samice), přiváděje hejno často do hrozných situací, jako byla ona, kde v otevřené stodole na mlatě v jednom kou-
Z dopisů čtenářů Vzácná návštěva ledňáčka říčního Ke konci dubna tohoto roku jsme před naším domem, v malé vesničce Mramotice nedaleko Znojma, vybudovali jezírko o rozměrech 7 x 4 m a hloubce 80 cm. Jezírko pravidelně navštěvují zpěvní ptáci - rehci, zvonci, zvonohlíci, drozdi zpěvní, kosi, konopky, ale také konipasi bílí a hrdličky zahradní. Dne 11. října odpoledne bylo velmi škaredé počasí. Podíval jsem se z okna a byl jsem velice překvapen. Na keříku u jezírka seděl ledňáček říční a lovil v jezírku malé rybky – střevle a běličky. Než jsem stačil doběhnout pro fotoaparát, vylekal se blížící se kočky a uletěl. Tato návštěva mě velice překvapila a doufám, že se zde tento překrásný ptačí jedinec opět někdy zastaví. Vlastimil Dočkal
tě na hromadě rozštípaného dříví seděl krahuj a ve druhém koutě naproti nejméně 30 vrabčáků zalezlých mezi různým haraburdím, ani nedutajíce očekávalo věcí příštích. A jen domácímu kohoutu měli co děkovati, že situace, pro ně trapná, dost brzo skončila. Svým křikem totiž prozradil přítomnost zákeřníka na vrabce číhajícího a po krátkém hledání, o co se jedná, nalezen a zaplašen. Pak ale nezapomenu toho svého leknutí, když pátraje po příčině krahujcovy přítomnosti na tak nezvyklém místě, objevil jsem skrýši milých šimků. Měl jsem co oči chrániti, když zhurta opouštěl jeden po druhém útulek svůj a opět, a opět a bez konce! Vrabec je typickým ptákem stálým, neboť od svého domova nikdy daleko nezaletuje, zřídka jen několik hodin cesty a to vždy jen z nedostatku. Tam, kde staří spávají, tam také obyčejně, pokud to jen trochu možno, hnízdívají. Uváděti všech míst, kde lze vrabčí hnízdo nalézti, vedlo by nás daleko. Je to ostatně každému známo, že vyběravým v ohledu tom vrabčák právě není - přijme za vděk i budku ptačí jako hrnec s vyraženým dnem na zdi pověšený. Také hnízda čapího s oblibou používají jako praví nájemníci a ku podivu - obstojí; rovněž i staré hnízdo stračí se mu dobře hodí. Jistý americký učenec, embryolog, prohledal v městě Syrakusách během dvou hodin 45 elektrických pouličních lamp a v každé bylo vrabčí hnízdo. Byly to lampy obyčejného typu, shora opatřeny kovovým stínidlem, jehož tvar se vrabcům nesmírně zamlouval; patrně to musila býti ideální podložka pro hnízdo. Lampář učence provázející dokazoval, že nestojí za to hnízda shazovati, protože při nejbližší obchůzce by tam byla opět. A skutečně, pravdu měl ten muž. Když totiž z jednoho hnízda vybrali vejce a lampář plnou hrst slámy a peří odtud se žebříku shazoval, obletující jej dvě samice ještě ve vzduchu poletující materiál onen lapaly, zajisté jen za tím účelem, aby jej v nejbližší době použily ku novostavbě, jakmile narušitelé se vzdálí.
O hnízdě vrabcově, neumělém to chumáči slámy, hadrů, sena, kořínků, ostřižků papíru, nití, vlasů, peří a p. dovede skoro každý kluk vypravovati. Ještě tak hnízda na stromech vystavená jakž takž možno uznati za solidnější a pevnější práci. Bývá tu mnohdy nápadně hluboké, až ku podivu a proto také teplé a měkké a již koncem března lze v něm pět, někdy i šest vajec nalézti. Vejce ta velice varirují v kresbě i barvě; hned jsou hustěji skvrnitá a tedy celkem tmavšího vzezření, jindy zas spoře a jemně stříknuta, zdaleka takřka bílými se jevíce, někdy vyhlížejí zase jako mramorovaná. Ale skoro vždy - jak se pozorovalo - bývá jedno vejce násady světlejšího zbarvení celkového nežli ostatní. Hnízdívají se dvakrát až třikrát a docela i čtyřikrát do roka. Mladé krmí zprvu drobným hmyzem, později i většími brouky a hmyzy a rozumí se, že při tom dbají užití, pokud jen lze, krmiva náhradního, t.j. kradou, kde mohou po dvorech a donášejí do hnízd mláďatům. Alespoň já tak pozoruji po dlouhá léta. Nedivme se jim, mladí šimečkové jsou nesmírně hladoví a netrpěliví a často z nedočkavosti i z hnízda vypadnou. Ku svému plodu staří velice lnou a zavěsíme-li vybraná mláďata v kleci na vhodném místě poblíž hnízda, tu vzdor tomu, že jsou to ptáci nedůvěřiví a chytráci pálení, přece jen se nemohou vzdáti toho, aby i nadále nepřiletovali a o ně se nestarali. Připravila Alexandra Trublová Pozn. redakce: Výsledky akce pták roku 2002 – Poštolka obecná, které na těchto stránkách pravidelně přinášíme, se bohužel vzhledem k množství zaslaných pozorování nepodařilo do uzávěrky tohoto čísla zpracovat. Naleznete je v jarním čísle Ptačího světa.
Záchrana včelojeda lesního Vážená redakce a čtenáři-záchranáři, s hrůzou jsem si v podzimním vydání Ptačího světa přečetla článek “Jarní masakr na Maltě”. Mé rozhořčení bylo o to větší, že se nám společně s panem Kolčem z Nového Boru podařilo 7. srpna 2002 zachránit vysílené mládě včelojeda. Když jsem v louce před chatou na Slunečné u České Lípy zahlédla pohyb, myslela jsem, že jde o zatoulaného zajíce (do lesa to máme tři kroky). Pak jsem však zjistila, že se z vysoké trávy snaží dostat ven dravý pták. Nejsem žádný ornitolog profesionál, takže jsem předpokládala, že jde o káni. Již několik let se tam vyskytují. Mládě vypadalo vyčerpaně a po mých marných pokusech dostat ho do vzduchu jsem pochopila, že s létáním na tom zatím také moc dobře není. Několikrát jsem ho “lovila” z kopřiv a keřů, které nedokázalo přeletět. Nikdy se nijak nebránilo a obrácený konec dřevěných hrábí jako náhražku za bidélko několikrát vítalo téměř s nadšením (proto si také vysloužilo přezdívku “Pan hrabě”). Díky ocho-
tě pracovníků odboru životního prostředí MÚ v Novém Boru se nám podařilo spojit se s panem Bohuslavem Kolčem, který má v Novém Boru malou záchrannou stanici. Bez zaváhání okamžitě sedl do auta a vyrazil nám na pomoc. Jaké bylo jeho (i moje) překvapení, když v zachraňovaném mláděti rozpoznal včelojeda. Ujal se ho na pár dní, aby ho dal trochu dohromady a pak ho převezl do Mladé Boleslavi. Záchranná stanice při DDM se ho pokusí vypustit zpátky do přírody. Pokud se to nepodaří, bude alespoň moci v klidu žít (byť za drátěným pletivem). Chtěla bych touto cestou poděkovat všem zúčastněným, kteří neváhali podat pomocnou ruku při záchraně jediného mláděte tohoto ohroženého druhu. Vím, že při porovnání se stovkami zabitých ptáků na Maltě, se náš jediný (za)chráněnec ztrácí, ale zůstal mou nadějí. Nadějí, že dokud nás, kdo trpělivě po jednom zachraňují, bude víc, oni nikdy nevyhrají. S přáním všeho dobrého Vás zdraví Markéta Šlosserová
ZIMA 2002
PTAČÍ SVĚT
5
Vrabec domácí – Pták roku 2003 Je normální lidskou vlastností zabývat se přednostně jevy zvláštními a výjimečnými, stejně jako studovat podrobně život vzácných a atraktivních druhů živočichů. Ptáci, požívající takovou popularitu, bývají cílem výzkumu od úrovně molekulární až po studium populační dynamiky, jsou v ohnisku pozornosti státních i nevládních organizací, fotografů a nezřídka i médií. K takovým druhům, o nichž „se mluví“, rozhodně po celá léta nepatřil vrabec domácí. Úplné opomíjení běžného druhu způsobilo, že jsme nyní zaskočeni skutečností, že vrabců domácích ve většině míst silně ubylo, někde dokonce zmizeli úplně. I když situaci nepovažujeme dosud za nikterak dramatickou a vrabec domácí není aktuálně ohrožen, je na místě si uvědomit, jak snadno dojde k závažným změnám, aniž je dokážeme průběžně zaznamenat a uspokojivě vysvětlit. Vrabce domácího (Passer domesticus) není třeba podrobně popisovat. Má výrazný pohlavní dimorfismus, sameček má šedou hlavu a černou skvrnu na hrudi, samička je nenápadná, hnědavá, bez černé kresby. Záměna je možná jen s vrabcem polním - úpolníkem, kde obě pohlaví mají kaštanově hnědou hlavu na temeni, světlou skvrnu na líci s černou tečkou a tenký bělavý proužek kolem krku. Hlasový projev mají oba druhy velmi podobný, akustické odlišení je nesnadné. Vrabec domácí obývá města, ale mnohem více vesnice, zejména okolí statků s chovy hospodářských zvířat. Žije v hejnech, téměř vždy v blízkosti člověka, kde nalézá potravu, úkryt i místa pro hnízdění. V průběhu roku mívá nejčastěji tři, ve zvláště vhodných podmínkách, i čtyři snůšky. Hnízdo staví a o mláďata pečují oba rodiče. V prvních dnech po vylíhnutí jsou mláďata krmena hmyzem a dalšími bezobratlými, později rostlinnou potravou. Jsou stálí, celoročně žijí v blízkosti staveb, v centrech měst obývají parky, zeleň u nádraží, vnitřní dvory, ale i panelová sídliště. Živí se semeny plevelů a kulturních rostlin, dužnatými plody, ale i potravou nalezenou mezi odpadky. Na přelomu 80. a 90. let byl odhad počtu vrabců domácích na našem území 3 – 6 milionů párů, byl to tedy druh patřící k absolutně nejpočetnějším. Jak se tedy dostal ten nejobyčejnější pták na „prestižní“ seznam zvláště pečlivě vybíraných druhů? Jak je možné, že výbor České společnosti ornitologické zvolil pro rok 2003 za kandidáta kampaně Pták roku druh, který byl ještě před dvěma desetiletími považován za hojného a na řadě míst nejpočetnějšího zástupce naší avifauny? Právě pro svoji obyčejnost, bezvýznamnost, vysokou početnost a zdánlivou nezajímavost se vrabec domácí dostal nejen na samý okraj pozornosti, ale zcela mimo ni. Oba naše
druhy vrabců byly dokonce po celá léta na seznamu druhů, které bylo zakázáno kroužkovat, aby nedocházelo ke zbytečnému plýtvání kroužky na ptáky, o nichž se tímto způsobem nedá již nic nového zjistit. Dlouhou dobu nebylo potřebné se nijak zvlášť vrabcem domácím zabývat, až do začátku devadesátých let, kdy laikové i odborníci stále častěji zaznamenávali pokles početnosti kdysi tak hojného druhu. V řadě zemí střední, západní a severní Evropy byl zjištěn obdobný stav; ve Finsku dokonce pozorovali 60 % snížení početnosti od konce sedmdesátých let. Vrabec domácí je z hlediska zjišťování kvantity velmi problematickým druhem. Je typickým synantropním a pospolitě žijícím ptákem, u kterého dochází, právě pro pevně zakořeněnou představu hojného druhu, při sledování početnosti často neúmyslně k nadhodnocení. Nejpřesnější stanovení počtu ptáků na jednotlivých lokalitách je zjišťování obsazených hnízd (což je ovšem možné jen za předpokladu přístupných objektů), nebo vizuálním sčítáním v předhnízdní době. Koncem léta a na podzim se sdružují do společných hejnek s vrabci polními, což opět ztěžuje odhadnout skutečný počet. Příčiny ubývání ptačích druhů obvykle zjišťujeme podrobným sledováním změn v jejich typickém biotopu. Jaké je, ale vlastně životní prostředí, které obývá vrabec domácí? Původní biotop předků vrabců domácích neznáme. Byla to pravděpodobně otevřená krajina s jednotlivými stromy a roztroušenými skalními útvary, tedy prostředí podobné biotopu vrabce pokřovního z jižní Evropy. Původní vlastí byla pravděpodobně Přední Asie nebo oblast východního Středomoří. Jeden z několika příbuzných druhů dokázal využít změnu prostředí způsobenou rozvojem lidské civilizace, zejména vznik zemědělství a chov domácích
Pták roku 2003 - vrabec domácí (Passer domesticus)
zvířat. Stal se zcela závislým na člověku v dobrém i zlém. V průběhu lidských dějin byl bezděčně, ale i záměrně rozšířen do většiny světa, včetně řady ostrovů a Austrálie. Stal se jedním z nejúspěšnějších, ale i nejpronásledovanějších druhů ptáků. Díky schopnosti rychlého rozmnožování a šíření do dalších míst byl po celý středověk a dokonce ještě v první polovině dvacátého století považován za významného škůdce v zemědělství. Vrabci domácí se vyskytovali v obrovských počtech a způsobovali reálné ztráty na obilninách, ovoci, zelenině a řadě dalších plodin. I přes všechnu vynalézavost, kterou proti nim člověk použil, nedařilo se účinně s vrabci vypořádat. Vrabci začali ubývat na konci dvacátého století, nikoli v důsledku opatření cílených proti nim, ale vlivem výrazných změn v samotném způsobu hospodaření v krajině a prostředí ve městech. Podrobný rozbor příčin úbytku vrabců domácích bude uveden v tradiční brožurce Pták roku 2003. Vložený dotazník osloví všechny ochotné respondenty, aby zodpovězením jednoduchých otázek pomohli zaplnit „bílá místa“ v našich znalostech o vrabci domácím. Cílem výběru druhu, tak netypického pro kampaň Pták roku, je upozornit na potřebu věnovat pozornost i zdánlivě obyčejným druhům a získat potřebné informace od všech, kteří jsou ochotni považovat vrabce domácího za právoplatnou součást naší avifauny. Text a foto Lucie Brejšková
Brožura Pták roku 2003 - vrabec domácí Nabízíme: Spoluúčast při vydání brožury za následujících podmínek: po uzavření smlouvy a poukázání dohodnuté částky (min. 5000 Kč) na účet ČSO bude organizace v publikaci uvedena (vč. loga) jako spoluvydavatel. Obdrží počet výtisků, odpovídající hodnotě příspěvku. Uveřejnění reklamy: min. cena 3000 Kč. Částka bude stanovena na základě dohody a faktura vystavena po vydání brožury. V dohodě se stanoví i počet výtisků pro reklamní účely. Obracíme se na členy ČSO i další čtenáře Ptačího světa s žádostí o nabízení výše uvedených možností vhodným organizacím a podnikatelům. Věříme, že členové ČSO i další přátelé ptactva opětovně přispějí finančními dary. Při poukázání částky pod 1000 Kč postačí zaslat do sekretariátu ČSO stručný darovací dopis, u vyšších částek je nezbytné uzavřít darovací smlouvu. Za pomoc při shromažďování finančních prostředků na brožuru Pták roku 2003 předem děkujeme. Výbor a sekretariát ČSO Číslo účtu ČSO: 1922224339/0800, Česká spořitelna a.s., Praha 1
6
PTAČÍ SVĚT
u
ZIMA 2002
STRÁNKY MLADÝCH ORNITOLOGŮ
u
Poznáte ptáky podle siluet? Tentokrát si pro vás pan Bartuška nachystal siluety lesních ptáků, poznáváte je? Správné řešení z minulého čísla: 1. Jeřáb, 2. Čejka chocholatá, 3. Čáp, 4. Labuť, 5. Kormorán, 6. Ledňáček říční, 7. Orel mořský, 8. Potápka roháč, 9. Racek, 10. Kolpík bílý, 11. Volavka. Řešení opět naleznete v příštím čísle.
3
2
1
5 4
7
6
10 8
9
11
OSMISMĚRKA V tajence (22 písmen) se skrývá pěvec, který k nám přilétá koncem února až začátkem dubna a odlétá v září až říjnu. Zimuje v oblasti Středozemního moře. Hnízdí v otevřené krajině s prosluněnými svahy, kamenitými stráněmi, suchými loukami, ale i v sadech a vinicích. Hnízdo si staví na zemi v husté trávě. Živí se drobným hmyzem a pavouky. Sameček má černou hlavu a bílé, v zimě hnědavé, strany krku. Samička je zbarvena nenápadně. Při letu jsou zřetelně rozeznatelné bíle skvrny na křídle u obou pohlaví. Řešení přineseme v příštím čísle. B
M
U
B
I
R
A
K
R
E
R
P
N
E
J
I
M
Z
R
B
O
B
A
A
O
B
A
L
E
Č
K
Í
N
M
S
Ó
T
A
K
V
A
Ň
Ě
M
O
K
Á
Č
K
R
R
R
M
R
P
A
K
T
I
A
M
A
J
K
A
Ž
A
K
V
T
B
C
K
Í
K
T
Š
U
O
D
R
P
V
A
R
B
P
R
N
K
Í
O
E
K
E
Š
Ě
J
Š
Í
N
A
N
U
R
A
K
A
B
P
Z
Í
Š
N
Ž
S
A
V
O
Ě
Í
N
E
L
Č
Í
H
O
Č
Č
D
-
R
O
K
I
R
U
A
J
A
L
T
K
A
Č
Y
Ž
P
V
K
L
O
K
A
N
B
A
L
O
K
Ř
M
K
K
Š
E
Á
K
K
A
K
E
Š
O
B
A
R
H
O
A
Ý
N
E
Í
A
S
E
Í
O
A
Ž
N
A
Č
CH
E
K
A
L
B
V
N
Y
D
P
J
K
N
R
V
L
Č
K
K
I
Ě
E
K
M
U
B
O
E
I
O
A
O
E
A
R
K
P
A
K
K
Č
O
Ň
Ř
N
E
C
Č
A
Ň
Z
V
S
H
K
T
G
N
A
A
Á
R
R
Á
A
U
U
K
Í
D
Á
V
O
K
I
K
N
O
E
U
K
N
A
O
T
B
M
L
H
N
K
N
L
K
L
V
O
K
A
V
R
L
Á
Ň
A
A
I
E
O
O
A
E
C
I
Š
M
K
V
C
E
S
A
R
K
S
R
E
J
N
O
K
D
P
K
Í
B
R
A
T
Ý
Babočka, bekyně, běžník, bobr, bolen, brtník, bzikavka, dingo, hlavatka, hraboš, hyena, jaguár, ježek, kajmanka, kaloň, kapr, karibu, klíněnka, klíště, klokan, kloš, koala, kobra, kočka, kolčava, krab, krasec, krokodýl, krtek, křižák, kuňka, liška, lovčík, máčka, majka, makak, marša, mečoun, měňavka, mník, mšice, můra, norník, obaleč, okáč, okoun, oliheň, ovád, ovce, panda, plšík, potápník, prase, prskavec, pstruh, rejnok, sviňucha, škorpión, tapír, tarbík, tarpan, tesařík, upír, užovka, vakovlk, varan, velbloud, zebra, zmije, zobonoska.
ZIMA 2002
PTAČÍ SVĚT
u
7
STRÁNKY MLADÝCH ORNITOLOGŮ
u
KŘÍŽOVKY Dnes jsou v tajenkách ukryti ptáci, za kterými byste museli putovat až na jižní polokouli – na Nový Zéland. Oba jsou zvláštní tím, že téměř nebo úplně ztratili schopnost létat, a proto jsou také velmi zranitelní. První z nich je velmi vzácný a ohrožený, posledních 86 jedinců tohoto druhu žije už jen na několika ostrovech u Nového Zélandu, na kterých nejsou kočky a krysy, zavlečení nepřátelé. Tento druh je striktně býložravý, velmi pomalu se pohybuje a je-li ohrožen, ztuhne a spoléhá na své nenápadné zbarvení. Zřejmě díky velmi špatné schopnosti létat se stal nejtěžším (až 3,4 kg) zástupcem svého řádu. Víte kterého? Druhý druh je pro Nový Zéland zcela typický a ač se jedná o tvora nočního a nenápadného, určitě jste se s ním již setkali na obrázku nebo v nějakém televizním pořadu o přírodě. Je hmyzožravý a vzhledem i způsobem života připomíná spíše savce než ptáka. Se savci má společné i to, že se při hledání potravy neorientuje zrakem jako většina ptáků, ale čichem. Navíc zcela ztratil schopnost létat a i jeho peří se podobá srsti savců. Těšíme se na správné řešení a na vaše obrázky. V minulých tajenkách jste mohli nalézt vlhu pestrou a lelka lesního. Za odpovědi a obrázky děkujeme: Lucii Sosnové a Evě Myšákové z Prachatic, Ivě Procházkové z Prahy a Míšovi Hoškovi z Pardubic. Omluvy: V minulých Stránkách mladých ornitologů si trochu zařádil tiskařský šotek. Křížovky byly tentokrát o něco těžší, protože jste nevěděli, kde se má objevit tajenka. Klárce Mrázové se omlouváme za obráceného tetřívka. A do třetice se omlouváme Lucce Sosnové, která nás prosila o barevné otištění obrázků. Bohužel v současné době to není z finančních důvodů možné, snad v budoucnu, barevný Ptačí svět je i naším snem. Redakce 1. Atletická disciplína (do dálky, o tyči)
1. Jednotka chůze
2. Čarodějnice
2. Jméno učitele z filmu Obecná škola
3. Zasklený otvor ve zdi
3. Čaroděj ze seriálu Arabela
4. Silný provaz 4. Egyptský posvátný pták 5. Zase 5. Velká díra 6. Vysoký kopec 6. Obyvatel Apeninského poloostrova 7. Otec muly 7. Nádoba na krmení pro koně
8. Velký zármutek (básnicky)
8. Proutěný koš na záda
9. Latinsky „ptáci“ (jako zool. skupina)
9. Slovensky „tříska“
10. Nouze
Čáp bílý - Míša Hošek
Káně lesní - David Týč, 8 let
Vlha pestrá - Eva Myšáková
Lelek lesní - Lucie Sosnová
Výr velký - David Týč, 8 let
Vlha pestrá - Lucie Sosnová
8
PTAČÍ SVĚT
ZIMA 2002
Ohlédnutí za povodněmi V minulém čísle jsme vás v článku věnovaném k padesátinám ornitologické stanice na Velkém Tisém informovali o škodách způsobených srpnovými povodněmi. Dnes přinášíme fotografie pořízené během záplav a také článek Pavla Vašáka o terénní stanici Blatec – Dívčice, která byla bohužel také postižena. Přestože voda zničila na Tisém “jen” podlahu, peníze na její opravu budeme shánět těžko. Shodou zlomyslné náhody byla podlaha v přízemí nově položena v roce 2001 a návštěvníci stanice si jí tak užili pouze necelý rok. Letos měla být vyměněna okna, ale jelikož bude potřeba nejprve opravit podlahu, musí výměna oken počkat až budou nashromážděny další finanční prostředky. Přesto doufáme, že se stanici podaří do jara zprovoznit. Prosíme proto všechny, jimž není osud terénních stanic ČSO lhostejný, aby přispěli jakoukoli částkou na jejich opravu. Příspěvky můžete posílat složenkou nebo bankovním převodem na číslo účtu 1922224339/0800. Jako variabilní symbol uveďte číslo 20 pokud chcete přispět na opravu stanice na Tisém nebo 21 v případě, že je váš příspěvek určen pro stanici Blatec-Dívčice. Za variabilní symbol uveďte číslo svého členského průkazu, aby bylo možno určit totožnost dárce. Všem dárcům předem moc děkujeme. Zároveň bychom velmi rádi poděkovali všem, kteří již na obnovu stanic přispěli. Pomoci terénním stanicím můžete i zakoupením vstupenky na historicky první ornitologický ples – pozvánku na něj naleznete na druhé straně Ptačího světa. Výtěžek z plesu bude poukázán na konto záplavami poškozených stanic. Přijďte se pobavit a podpořit dobrou věc. Sekretariát a výbor ČSO
Stanice na Velkém Tisém při srpnových povodních (24. srpen) Foto Petr Zasadil
Zaplavená kůlna (21. srpen) Foto Petr Zasadil
Srpnové záplavy na terénní stanici ČSO Blatec – Dívčice Ještě jednou se tedy vracíme k srpnovým povodním, které vedle stanice na Velkém Tisém postihly i druhý český objekt stejného účelu, a to terénní stanici ČSO na rybníku Blatec nedaleko železniční zastávky Dívčice asi 20 km západně od Českých Budějovic. Jindy velmi atraktivní umístění dřevěného srubu na severním břehu rybníka se po několikadenních deštích ukázalo jako osudné, i když podlaha stanice je asi 30 cm nad nejvyšší úrovní hladiny. Nedá mi, abych se v této souvislosti kriticky nezmínil o současném udržování co největší vodní plochy Blatce kvůli vyšší produkci ryb. Nejen, že to způsobuje vymývání břehů a ostrovů vlnami, omezování plochy příbřežní vegetace (orobinec, rákos), ale také podmáčení širokého okolí stanice včetně přilehlých luk, což znesnadňuje pohyb ornitologům a sklizeň rolníkům. Je pak samozřejmé, že i několikacentimetrové zvýšení hladiny zalije široké okolí, což se stalo po 10. srpnu 2002. Dne 15. srpna jsem byl informován ornitologem J. Hambergerem z blízké obce Dříteň, který zastává funkci místního patrona stanice, že srub je pouhým ostrůvkem na rozlehlé hladině a voda zaplavila asi do výšky 10
Stanice Blatec - Dívčice před záplavami
cm dřevěné podlahy včetně spodní části skříní a bedny, kam se před nenechavými hlodavci ukládají přikrývky, knihy, staniční kronika, kartotéka a dalekohled. V bezprostředním okolí srubu bylo přes 30 cm vody. Naštěstí voda z maximálního stavu rychle ustoupila a při kontrole P. Dalíkem a J. Hambergerem se o dva dny později na podlaze leskly jen malé zbytečky. Zátopová voda kupodivu nebyla ani příliš kalná, takže díky obětavé pomoci a neutuchající píli S. Dalíkové a N. Hambergerové se podařilo podlahy jakž takž uklidit a natřít protiplísňovým roztokem SAVO. Podstatně hůře dopadlo molo z železničních pražců podél srubu. Jednotlivé díly se rozplavaly až do vzdálenosti několika desítek metrů a musely být pracně v hromadách bahnitých větví a naplavené vegetace hledány a ručně přenášeny zpět. Definitivní obnova mola proběhla přičiněním P. Dalíka a J. Hambergera až při naší další návštěvě 21. září a snad pražce vydrží ještě nějaké desetiletí. Nevratně se voda podepsala na spodní části již notně zvetšelé skříně, která musela být kvůli vysychání podlahy přestěhována do staniční kolny, rozpadla se na několik dílů a čeká na pohřeb žehem. Šatstvu a přikrývkám v zatopené bedně se vyjma namočení nic nestalo a po vyprání jsou již opět funkční. To se však nedá říci o knihách, protože i přes okamžité vyjmutí byly tak mokré, že při sušení některé z nich napadla plíseň. Naštěstí zůstaly ušetřeny knihy cennější a hlavně nenahraditelná ornitologická kartotéka a kronika, které sice mají vizuální handicap zprohýbaného a lehce znečistěného papíru, ale
texty jsou čitelné. Použitelný ale není stativový dalekohled, protože voda vnikla do optické soustavy a způsobila její zarosení. Osud přístroje bude předmětem dalšího jednání. Kontrola objektu v září ani v říjnu naštěstí nepotvrdila původní obavy z poškození prkenných podlah. Zdá se, že včasné větrání a “fajrování” všemi kamny urychlilo vysychání a podlahy jsou zachráněny. Jisté změny jsou po dvou měsících patrné jen na vnitřních stěnách, které jsou částečně obloženy hobrou, což znesnadňovalo jejich sušení. Hobra se při podlaze, kde byla pod vodou, kroutí a na nahozených zdech opadává omítka. K likvidaci těchto pozůstatků potopy přistoupíme až na jaře, kdy se podle posudku stavebního specialisty a finančních možností ČSO začne případná záměna některých vnitřních příček za sádrokartonové desky či jiný odolnější a hlavně novější materiál. V nejbližší době je nezbytné získání vhodné skříně na šatstvo a nářadí. Současná finanční situace ČSO vede bohužel i mě k apelaci na členskou základnu a potenciální sponzory, aby podle svých možností napomohli odstranění následků vodní pohromy. Zvláště se obracím na ornitology, kteří terénní stanici využívali či hodlají využívat v budoucnu jako zázemí svých ornitologických pobytů v jižních Čechách. Nezbývá než věřit, že se něco podobného už nebude opakovat a mohu tak k návštěvě Blatce v kterékoli roční době pozvat všechny členy ČSO a osoby jim blízké. Text a foto Pavel Vašák, správce stanice
ZIMA 2002
PTAČÍ SVĚT
9
Ptačí predátoři hraboše polního Motto: “Ochrana ptactva spočívá v ochraně přírody jako celku” Negativní důsledky lidské činnosti na ptactvo při používání chemických přípravků na ochranu rostlin v zemědělství se datují z dřívější doby na vrub DDT, ze současnosti na vrub přípravků k hubení hrabošů – např. úhyny luňáků v důsledku požití otrávených hlodavců ve Velké Británii v roce 1998 (Ptačí svět č. 1/2001, str. 5) a havranů u nás na Přerovsku v roce 1996. To jsou jen dva případy, kdy byla otrava rodenticidy prokázána, daleko více je těch, kdy se uhynulí jedinci nenašli, nebo se nezjišťovala příčina úhynu. Jak uvádí celá řada skandinávských autorů, predátoři jsou schopni udržet populace drobných hlodavců na takové úrovni, aby se nepřemnožily. Za vhodných podmínek je predační tlak na hlodavce 20-40 % a za mimořádně vhodných dokonce 50-80 % (Krebs a Myers 1974; Gosczynski 1974) – není tedy nutný chemický zásah. Takový stav běžně nastává v oblastech s diferencovanou krajinou, která má předpoklady pro existenci rozličných druhů predátorů v dostatečných počtech. Oblasti naší intenzivně zemědělsky využívané krajiny měly původně také pestrý ráz, ale postupem intenzifikace rostlinné výroby byly vytvořeny velké polní celky monokultur vyhovující hraboši polnímu jako původně stepnímu živočichu. K těmto polním celkům většinou chybí dostatečně pestrá kostra ekologické stability krajiny (meze, remízky, větrolamy atd.), která by také mimo jiné dávala více příležitostí přirozených hnízdních nabídek jak ptačím predátorům, tak i predátorům z řad savců. Aby bylo možné i přes tuto nevýhodu dosáhnout pomocí biologické ochrany srovnatelných výsledků v obou typech krajin, je v současnosti alespoň potřebné uměle zlepšit atraktivitu naší zemědělské krajiny pro ptačí predátory tak, aby měli možnost: • zahnízdění v instalovaných budkách • usnadněný lov v zimním období pomocí berliček Jsou to opatření rychle realizovatelná, finančně nenáročná, většinou s okamžitým výsledkem, který je možno dokladovat několika vlastními pozorováními:
Káně lesní
Foto Jan Ševčík
1. Výsledky odpočtu odchycených hrabošů predátory z řad denních dravců v zimním období na honu Topolovy (60 ha), Zemědělská a.s. Nivnice, okr. Uherské Hradiště: • Ve vojtěšce v zimě 1999-2000. Na honu bylo v listopadu 1999 instalováno 50 berliček. Hraboš polní byl v té době v silném výskytu (zjišťováno “Metodou hodnocení početnosti hraboše polního podle součtu výhrabků a užívaných nor” autorů Zapletal et al.) Tab. 1: Počet ptačích predátorů v zimě 2000 Datum
Káně lesní a rousná
Poštolka obecná
1.1.2000
73
-
12.1.2000
86
-
25.1.2000
14
-
28.1.2000
21
-
1.2.2000
5
-
V blízkosti okolí honu se nenachází vzrostlá zeleň s možnostmi zahnízdění ptačích predátorů. Proto byly v zimě 1999-2000 instalovány dovnitř honu 3 dvojbudky a 1 budka na vyřazené dřevěné sloupy elektrického vedení. Na severním okraji honu byly instalovány 2 dvojbudky a 1 budka. Celkem tedy 12 hnízd, v nichž zdárně vyhnízdily: • v r. 2000 – 2 páry kalouse ušatého a 6 párů poštolek • v r. 2001 – 2 páry kalouse ušatého a 4 páry poštolek Tab. 3: Porovnání nákladů na chemické a biologické ošetření po stránce finanční dává jednoznačný závěr výhodnosti biologického způsobu Chemická ochrana přípravkem STUTOX
při střední dávce 8 kg/ha, ceně 60 Kč/kg + náklady na aplikaci činí cena aplikace
Biologická ochrana
• celkové náklady na výrobu a instalaci 4 budek na 100 ha činí 4 000 Kč • při průměrném počtu 2 berliček na hektar činí náklady na výrobu, instalaci a odklizení 100 Kč • připočteme-li náklady na čištění a doplňování budek a obnovu berliček, budou náklady
Jak uvádí odborná ornitologická literatura, činí průměrná denní spotřeba 3 kusy hraboše na jednoho dospělého ptačího predátora. Za měsíc leden tedy představoval celkový odběr hrabošů predátory 3689 kusů, tj. průměrně 119 hrabošů za den. 500 Kč/ ha 200 Kč/ ha • Koncem července byla vojtěška dvakrát podiskována a v září zaseta pšenice ozimá. Jistě by bylo vhodné výše uvedené výsledPo vzejítí pšenice byla střední početnost populace hraboše. V listopadu 2000 bylo insta- ky ověřit i v jiných oblastech naší republiky např. v rámci diplomových prací apod. lováno na pozemek 40 berliček. Poštolka, kalous, sova pálená a káně jsou Tab. 2: Počet ptačích predátorů v zimě 2001 potravní specialisté na drobné hlodavce (hlavně hraboše) a málokdy se jim podaří ulovit Káně lesní a rousná Poštolka obecná Datum nebo jsou nuceni lovit v případě nedostatku 11.1.20001 10 1 hrabošů něco jiného, takže z hlediska myslivosti i ochrany přírody jsou bezproblémoví. 28.1.2001 16 2 Poštolka i kalous jako nejrozšířenější druhy, 2.2.2001 9 hnízdí v otevřené krajině s roztroušenou zelení. Nestaví si vlastní hnízdo, pouze využívají 21.2.2001 6 opuštěná hnízda strak, vran, polodutiny a výPrůměrný odběr hrabošů dravci činil 36 je- klenky ve stavbách, stromech a skalách. Proto dinců na den. Při odpočtu hrabošů v dubnu jim také vyhovuje nabídka k hnízdění v podo2001 byl zjištěn jeho slabý výskyt. Uvedený bě vystlaných budek a polobudek ze dřeva počet stavu ptačích predátorů zohledňuje pou- nebo z plastových kanystrů umístěných na ze denní dravce. Pokud by se počítaly ještě stromech, stavbách, či sloupech. Oba tito konzumenti hrabošů nás potěší sovy v noci (kalous, sova pálená, pustovka a další), které mají průměrnou denní spotřebu jako jedni z prvních opeřenců již na konci potravy přibližně stejnou jako denní dravci, zimy svými předsvatebními projevy – kalous večerním, po sobě se opakujícím měkkým klesne počet hrabošů ještě více. Berličky potřebují dravci a sovy jako od- “hu, hu…” a občasným lahodným tlesknutím počívadla, pozorovací stanoviště a trhaniště křídel za letu, poštolka zvučným, jásavým vokořisti. Umisťujeme je do porostů víceletých láním “kli, kli, kli…” a akrobatickými lety. pícnin na orné půdě ihned po poslední seči Pro oboustrannou radost i prospěšnost nám a do ozimých obilovin a řepky ihned po výsevu bude jistě příroda vděčná za každou vyvěšev počtu 1-3 kusy na hektar, podle hustoty popu- nou budku a instalovanou berličku. lace hraboše. Protože se hraboš v zimě nemno- Seznam použité literatury: ží, mohou dravci a sovy za vhodných zimních ZAPLETAL et al., 2000: Hraboš polní podmínek jeho populaci silně zdecimovat. KREBS CH. J., MYERS J.H., 1974: Population cyc2. Výsledky úspěšnosti zahnízdění dravců les in small mammals a sov v instalovaných budkách na honu Pajsa- GOSCZYNSKI J., 1974: The effect of predatory růvka ve vojtěšce (76 ha), pěstované Agro Ok- birds and mammals on populations of their prey Miloš Šťastný luky a.s. Dolní Němčí, okr. Uherské Hradiště.
Ptáte se… U silnice jsem nalezl poraněnou sovu pálenou, která již nebude moci být vrácena zpět do přírody, protože jí chybí kus křídla a nemůže létat. Rád bych si ji ponechal, bydlím na vesnici a podmínky pro její chov mám. Jedná se ale o chráněný druh a nerad bych se dopustil nějakého přestupku proti zákonu. Vážený pane, podle zákona o ochraně přírody a krajiny, resp. jeho prováděcí vyhlášky č. 395/1992 Sb. lze zvláště chráněné živočichy, neschopné v důsledku zranění nebo jiných okolností samostatné existence v přírodě, držet v zajetí po dobu nezbytnou k jejich ošetření. Pokud si ošetření vyžádá dobu delší než čtyři týdny, jste povinen, jakožto osoba, která se živočicha ujala, tuto skutečnost oznámit příslušnému okresnímu úřadu (referát životního prostředí) nebo příslušné správě chráněné krajinné oblasti či národního parku. Příslušný orgán ochrany přírody posoudí povahu zranění nebo jiných okolností vyžadujících setrvání tohoto jedince v lidské péči. Jedná-li se o případ, že bude nutno jedince držet déle než čtyři týdny, lze jej držet pouze na základě výjimky udělené podle § 56 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny. Jelikož sova pálená je podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. zařazena mezi druhy silně ohrožené, jste povinen o tuto výjimku žádat Ministerstvo životního prostředí (odbor ochrany přírody). Vojtěch Stejskal
10
PTAČÍ SVĚT
ZIMA 2002
Musíme střílet hrdličky zahradní? V polovině roku 2002 se k nám na Jihomoravskou pobočku ČSO donesla hodnověrná informace, že některá myslivecká sdružení na okrese Brno-venkov pořádají poplatkové lovy hrdličky zahradní pro zahraniční střelce, především z Itálie, na jejích zimních shromaždištích, při nichž bývají střeleny až stovky ptáků – údajně až 600 ptáků během jediného takového honu! (pro srovnání: oficiálně vykazovaný odstřel v celé ČR se v letech 1994-1999 pohyboval mezi 2500-5000 ks). Hrdlička zahradní je podle platné myslivecké legislativy (vyhláška č. 245/2002 Sb.) lovnou zvěří s dobou lovu od 16. října do 15. února. Tato informace pro nás byla impulsem, abychom na Okresní úřad Brno-venkov (referát životního prostředí) zaslali za naši pobočku podnět s návrhem zvážit možnost vyhlásit hrdličku zahradní na území tohoto okresu za druh celoročně hájený, a pokusit se tak přispět k ochraně tohoto širokou veřejností oblíbeného druhu. Domníváme se, že v tomto případě existuje důvod využít ustanovení odst. (1) § 5 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody, týkající se tzv. obecné ochrany rostlin a živočichů, který říká: “Všechny druhy rostlin a živočichů jsou chráněny před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který vede nebo by mohl vést k ohrožení těchto druhů na bytí nebo k jejich degeneraci, k narušení rozmnožovacích schopností druhů, zániku populace druhů nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí. Při porušení těchto podmínek ochrany je orgán ochrany přírody oprávněn zakázat nebo omezit rušivou činnost.” Současně hodláme zaslat obdobný podnět na orgány ochrany přírody v několika dalších okresech jižní Moravy (“nížinné okresy” – Znojmo, Břeclav, Hodonín a Uherské Hradiště), odkud je místními ornitology pokles stavů hrdličky zahradní rovněž uváděn. Následující výtah vychází z přílohy k výše uvedenému podnětu a mohou jej využít i další pobočky ČSO ke stejnému účelu (případným zájemcům jej nabízíme v elektronické podobě; v úplném znění včetně obsáhlého seznamu použité literatury vyjde v příštím čísle časopisu Crex – Zpravodaj JMP ČSO koncem roku 2002). Zároveň by bylo dobré jej využít i v celostátním měřítku při snaze o vyjmutí hrdličky zahradní ze seznamu lovné zvěře v celé České republice při nejbližší novelizaci myslivecké legislativy. l Během období 1973-1995 byl zaznamenán úbytek hnízdní populace hrdličky zahradní v České republice v rozsahu 20-50 %. Rovněž v připravované reedici druhého dílu Fauny České republiky – Ptáci se uvádí: “v posledním desetiletí se početnost snížila, což je patrné jak na hustotě, tak zejména na sníženém počtu až vymizení společných nocovišť”. Úbytek stavů v posledních letech je zmiňován i z některých oblastí jižní Moravy, např. brněnské aglomerace, a to jak na hnízdištích, tak na zimovištích. Na výrazné snižování počtů hrdličky zahradní ve městě Brně (včetně okrajových částí) upozornil v literatuře poprvé Jaromír Slechan v roce 1993, který svá vlastní zjištění porovnával se zprávami z 60.-70. let. Např. na kdysi největším - mnohatisícovém
zimním shromaždišti na obilném silu v Chrlicích již zimování vůbec nezjistil. Na Židovském hřbitově v Brně-Židenicích, kde dříve nocovávalo až 120 ptáků a hnízdilo 5-10 párů, zjistil pouze jeden hnízdící i nocující pár. Karel Hudec sledoval v letech 1975-80 v rámci města Brna nejméně 5 velkých zimních nocovišť, kde se shromažďovalo na každém z nich přes 1000 ptáků; kromě toho existovaly desítky dalších malých nocovišť s 20-50 ptáky na lokalitě. Dnes neexistuje ani jedno z těchto nocovišť! Podobné poznatky získala řadu ornitologů v dalších oblastech jižní Moravy, především ve výše zmiňovaných nížinných okresech; bohužel, málokde je to dokumentováno konkrétními přesnými čísly, nikde se tím nezabývali tak podrobně, jako na Brněnsku. l Za období 1970-90 byl úbytek početnosti hrdličky zahradní v podobném řádu jako v České republice (20-49 %) zjištěn např. rovněž v Německu, Norsku nebo Švédsku. Pro celou evropskou hnízdní populaci je uváděn za stejné období úbytek asi 25 %. Z posledních let je pak hlášen z některých oblastí Německa, např. z okolí Hamburgu, výrazný úbytek (počínající od poloviny 70. let, během posledních 20 let pokles o 25-40 %. V Berlíně byl v rámci pravidelného monitorovacího programu hnízdících druhů v roce 1999 zjištěn oproti stavu v r. 1990 pokles o plných 95 % (z 8000 na asi 400 teritorií), rovnající se téměř úplnému vymizení; podobné údaje byly publikovány i ze spolkové země Šlesvicko – Holštýnsko. Pro celé Německo bylo za stejné období odhadováno, že stavy poklesly na méně než polovinu původních. Za příčinu poklesu je považován nedostatek potravy v zimě v důsledku centralizovaného skladování obilí a poklesu chovu drobné drůbeže. Další alarmující údaje o poklesu během posledních 10-15 let, především u hnízdní populace, pocházejí z Rakouska, a to jednak z Vídně, jednak z alpských údolí např. v Tyrolích. Dramatický úbytek byl nedávno dokumentován i ve Švédsku. l Přitom ekonomický význam hrdličky zahradní je prakticky indiferentní a škody na zemědělských kulturách i rizika hygienicko-epidemiologická jsou u tohoto druhu nepatrné např. v porovnání s divoce žijícími populacemi domácích holubů. Zařazení hrdličky zahradní mezi lovnou zvěř tedy postrádá logiku a vzbuzuje dokonce spíše dojem, že jeho hlavním důvodem byla pouze možnost zlepšení finanční situace některých mysliveckých sdružení výše popsaným způsobem. Již v prvním vydání “Fauny” ze 70. let, tj. z doby, kdy byly stavy hrdliček zahradních v České republice podstatně vyšší než dnes, se psalo, že “na
Hrdlička zahradní Kresba Václav Bartuška její význam není jednotný názor” ... a dále ... “ani v polním hospodářství nejsou způsobené škody příliš vážné”... Připravovaná reedice téže publikace již říká: “po počáteční expanzi a rapidním zvýšení početnosti byla hrdlička zahradní zařazena mezi zvěř; důvodem byla nejen vysoká početnost, ale i obavy ze škod v zemědělství a hygienických negativních vlivů zejména ve skladištích obilí, mlýnech ap., kde se shromažďovaly i tisíce ptáků. ... Lov měl otevřít především možnosti k opatřením proti těmto škodám ... Snížení početnosti v poslední době sice diskuze o nutnosti regulace hrdliček prakticky ukončila, hrdlička však nadále zůstává lovnou zvěří”. l Hrdlička zahradní je zařazena v Příloze III tzv. Bernské konvence (Úmluvy o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť), k níž přistoupila i Česká republika, jako “druh, jehož myslivecké, hospodářské a jiné využívání, odchyt nebo usmrcování má být regulováno tak, aby populace byly udrženy mimo nebezpečí ohrožení jejich role v ekosystémech”. l Z patnácti současných členských států Evropské unie je lov hrdličky zahradní povolen pouze ve čtyřech: Dánsku, Francii, Německu a Rakousku. Zbývajících 11 ji chrání. Německá organizace NABU (místní partner BirdLife International) ve svém odborném stanovisku ze 14.6.2002 doslova uvádí: “Hrdlička zahradní je navíc tak malá, že neexistuje její smysluplné myslivecké využívání, jak to požadují odpovídající kritéria. Už jen proto je třeba její lov úplně zrušit.” l Hrdlička zahradní může zahnízdit prakticky během celého roku, jen s určitým snížením frekvence v létě a hlavně na podzim, resp. na začátku zimy a v zimě za mrazivého počasí; v Brně byly zjištěny snůšky i v listopadu, druhé půli prosince, v lednu a v únoru. Ani omezená doba lovu, tak, jak ji stanovuje vyhláška č. 245/2002 Sb., tak navíc nemůže zabránit odstřelu v době rozmnožování a péče o mláďata, který je obecně (i myslivci samými) považován za mimořádně neetický. Závěrem bychom chtěli vyzvat všechny ornitology i milovníky ptáků, kteří mají poznatky o úbytku hrdličky zahradní ve svých regionech, pokud možno podložené konkrétními seriózními čísly, aby je zasílali na adresu ČSO. David Horal & Petr Svoboda
ZIMA 2002
PTAČÍ SVĚT
11
Ånnsjöns Fägelstation - ornitologická stanice ve Švédsku Po třídenní cestě autem a lodí přijíždíme v sobotu 6. 7. 2002 do švédského turistického městečka Handöl, ve kterém je cíl naší cesty – místní ornitologická stanice. Městečko leží v podhůří, v blízkosti hranic s Norskem, přibližně v úrovni norského Trondheimu, na souřadnicích 63,16N a 12,27E. Stanice leží na břehu rozsáhlého jezera Annsjön (švédové vyslovují asi jako “ónšön”), po kterém stanice převzala i své jméno. Přijíždíme se seznámit s činností této stanice tím nejlepším možným způsobem. Přijíždíme pomoci plnit alespoň některý z mnoha ornitologických projektů, na kterých stanice v současné době pracuje. Již samotný příchod na stanici je pro nás neočekávaný. Na ťukání na dveře nikdo nereaguje, zvonek není, u stanice žádné auto a tak bereme nejistě za kliku. Dveře nejsou zamčené. Vcházíme nesměle dovnitř. Na hlasité “Hallo” žádná odpověď. Ticho. Dodáváme si odvahy a zkoumáme stanici. Vcházíme přes předsíň do společenské místnosti, velice čistě a prakticky upravené. V jednom rohu kuchyňský kout s tekoucí teplou a studenou vodou, elektrickým sporákem (v něm by se i buchty daly péci), rychlovarnou konvicí, mikrovlnou troubou a asi dva metry vysokou lednicí. Nechybí ani mrazicí box. Kuchyň je vybavena k volnému použití množstvím potravin, snad vším, co snese dlouhodobější uskladnění. Z nábytku nás upoutá pohodlná válenda, křeslo a zejména velký (jednací) stůl uprostřed, ke kterému se pohodlně vejde osm lidí. V rohu u okna s výhledem na bažinaté břehy jezera je umístěn stativový dalekohled, v jiném rohu stojan s ornitologickou literaturou. Vše je velice čisté a upravené. Na stole si všimneme většího otevřeného školního sešitu a v něm je cosi napsáno. Uvědomili jsme si, že je to vzkaz pro nás – vítejte, zařiďte se zde podle svého, volné jsou pokoje FALKEN a LOMMEN, přijdeme později, Thomas Holmberg přijede až zítra. Začínáme pomalu chápat. Stanice je naprosto liduprázdná. Rozhlížíme se tedy zběžně po stanici, která bude po dva týdny naším domovem. Celá sestává ze tří objektů. Dvou větších dřevěných obytných domů švédského typu s klasickým červeným nátěrem a jedné malé chatky, která slouží jako sklad technického a ornitologického materiálu. První obytný dům (do něho jsme právě vnikli) je zařízen pro veškerá společenská, organizační a jiná dění, včetně ubytování. Ze druhého domu je vytvořena ornitologická pracovna s počítačem, telefonem, ornitologickou knihovnou a archívem. Unaveni po třídenní cestě se raději věnujeme svému ubytování. Ve stanici jsou čtyři dvoulůžkové pokoje pro hosty – pomocníky při plnění ornitologických programů. Místo čísel jsou na dveřích pokojů názvy a obrázky zdejších typických ptáků: LOMMEN (potáplice), SPOVEN (koliha), LABBEN (chaluha) a FALKEN (raroh). Začali jsme se tedy zabydlovat v pokojích “raroh” a “potáplice”. Jednoduché menší místnosti se dvěmi postelemi, jednou skříní a stolečkem. V oknech žaluzie nebo rolety, jelikož se chodí spát za plného světla. Pouze kolem půlnoci se zde v této době mírně zešeří a opět začne “svítat”. V posledních dvou místnostech objevujeme toalety se sprchovým koutem a automatickou pračkou. Rovněž okolí stanice je velmi impozantní. Přímo z oken stanice je vidět na rozlehlé bažiny při břehu jezera. Další místo, odkud lze pozorovat dění na jezeře a v bažinách, je blízká podsaditá dřevěná pozorovací věž s otevřenou i zasklenou pozorovatelnou. Na opačné straně se tyčí vrcholy hor s početnými bílými skvrnami zbytků sněhu a pod horskými svahy je vidět i slyšet mohutný vodopád. Místo tedy jako stvořené pro příjemné ornitologické zážitky a nová vzrušující pozorování.
Thomas Holmberg je muž, který je duší celé stanice. Přijíždí druhý den ráno, seznamuje nás s dalšími obyvateli stanice a zejména s naší nastávající činností ve stanici. První týden budou s námi na stanici pracovat dva ornitologové z Anglie (otec se synem), jedna Američanka švédského původu a jeden Švéd. Druhý týden našeho pobytu již na stanici budeme zcela sami. Odpoledne nás Thomas ještě provází okolím stanice, procházíme pomalu oběma odchytovými stanovišti, pořizujeme společné foto a již se loučíme. Thomas odjíždí a již jsme se s ním do konce našeho pobytu nesetkali. Stanice je totiž vedena pouze externě a amatérsky, nemá tedy žádného profesionálního ornitologa ani správce. Rovněž práce na stanici je dobrovolná, bez nároků na odměnu a vše si dle pokynů organizují účastníci jednotlivých projektů sami. Naší původně dohodnutou činností mělo být kroužkování a sčítání hnízdících ptáků na horských transektech. Vlivem teplejšího počasí však hnízdní sezóna ve zdejších horách proběhla asi o dva týdny dříve, a tak v době našeho příjezdu bylo již sčítání na liniích ukončeno. Naším úkolem bude tedy “pouze” po dva týdny zajišťovat program kroužkování ptáků na dvou odchytových stanovištích. Kroužkování zde probíhá pravidelně a každoročně od roku 1988 v době od 1. 7. do 31. 8. Jsme k tomuto účelu vybaveni kromě běžných potřeb pro kroužkování i kroužkovací licencí pro Švédsko s platností osm měsíců a jedním motorovým člunem, jelikož jedno ze dvou odchytových stanovišť se nachází na ostrově v deltě řeky Enan, asi 2 km od místního přístaviště. Švédsko, coby ornitologická velmoc, má podobných stanic a stanovišť na svém území celou řadu. Všechna místa a všechny stanice jsou napojeny na společný internetový server a jednou z povinností každého, kdo na některém z projektů pracuje, je zapsat vždy večer na tento server výsledky své denní práce. Tak i my každý večer zapisujeme na adresu www. svalan.environ.se počty a druhy námi kroužkovaných ptáků a zároveň se seznamujeme s výsledky na ostatních stanicích. Kromě této každodenní informace jsou jednou ročně zveřejňovány souhrnné výsledky i ve zpravodaji stanice a zároveň na interní adrese stanice www.annsjon.com. Jak jsme se již zmínili, kroužkování je pouze jedním z mnoha projektů, jejichž plněním se stanice zabývá. Z našeho hlediska je těžko pochopitelné, co všechno je možno tímto způsobem vykonat, avšak můžeme potvrdit, že všechny projekty jsou plněny s velkým nasazením a tomu odpovídají i výborné výsledky všech terénních prací. Pokusíme se na závěr přiblížit alespoň ve stručnosti některé z probíhajících projektů:
Interiér stanice Foto Miloslav Hromádko Sčítání na horských transektech. Pro sledování druhů, hnízdících v těžko přístupném horském terénu (např. kosa horského Turdus torquatus, kulíka hnědého Charadrius morinellus, strnada severního Calcarius lapponicus, jespáka obecného Calidris alpina nebo chaluhy malé Stercorarius longicaudus) jsou na hřebenech hor vytyčeny sčítací linie, každá v délce 3-8 km a celkové délce asi 90 km. Tyto linie jsou pravidelně několikrát v poměrně krátké hnízdní sezóně kontrolovány. BirdLife International. Jezero Ånnsjön a jeho okolí je významným ptačím územím (IBA). Je zde sledováno hnízdění 26 význačných druhů ptáků, z toho pro 11 druhů, včetně bělokura horského (Lagopus mutus) a bekasiny větší (Gallinago media), má ochrana globální charakter. Stanice Ånnsjön proto tyto populace monitoruje a dodává podklady pro jejich ochranu. Ochrana bekasiny větší (Gallinago media). Tento druh je jedním z nejdůležitějších hnízdících druhů v oblasti Annsjön. Na jeho ochranu byl vypracován speciální projekt na vyhledávání hnízdišť a tokanišť. U ptáků jsou odebírány vzorky krve pro genetický výzkum. Ochrana orla skalního (Aquila chrysaetos). V severní polovině Švédska hnízdí asi 600 párů tohoto orla a tato hnízdění monitoruje několik nezávislých skupin. Některé skupiny pracují již 20 let a spolupracují s obdobnými skupinami i ve Finsku a v Norsku. Stanice Ånnsjön kontroluje asi 47 hnízdních párů. Dlouhodobě je populace stabilní s relativně velkými cyklickými výkyvy, počet hnízdních párů však v posledních letech klesá. Ochrana raroha loveckého (Falco rusticolus). Stanice eviduje a sleduje asi 50 hnízdních teritorií tohoto dravce. Z nich je však obsazována jen asi jedna třetina a z tohoto počtu úspěšně vyhnízdí pouze asi polovina párů. Počty vyvedených mláďat dlouhodobě klesají, avšak možný obrat k lepšímu byl zaznamenán v roce 2001, kdy bylo vyvedeno zhruba o 50 % mláďat více než v předchozím roce. Po dvou týdnech opouštíme tuto stanici plni nových dojmů, zážitků ale i zkušeností. Zanecháváme stanici zcela prázdnou tak, jak jsme ji před dvěma týdny nalezli. Tentokrát však již zcela bezpečně víme, že již v nejbližších hodinách sem zcela určitě přijede někdo jiný a bude zcela automaticky a plynule pokračovat v některém ze zavedených projektů. A my se o jeho práci budeme moci každý den přesvědčit doma na obrazovce svého monitoru. Obdivujeme organizátory práce této stanice i dosažené výsledky. Obdivujeme i zdejší Standardní monitorovací program. Je za- kraj, čarokrásné království potáplic, rarohů a veden v celém Švédsku od roku 1966 jako ob- kolih, volajících kulíků zlatých, plachých bělodoba našeho Jednotného programu sčítání kurů a jeřábů, nenápadných strnadů severních ptáků. Ptáci jsou rovněž sčítáni na bodech, a modráčků, vznešených racků malých a rybátyto body jsou však pevně stanoveny a jsou ků dlouhoocasých. Obdivujeme podmanivou rovnoměrně rozmístěny po celém Švédsku. Je krásu horské tundry, průzračného jezera a samozřejmé, že je preferováno sčítání po více hřmotných vodopádů. A taky přejeme hodně let za sebou, avšak Švédové akceptují i sčítání zdaru v dobré práci, a taky - děkujeme. Miloslav, Věra a Kamil Hromádkovi pouze v jednom roce.
12
PTAČÍ SVĚT
ZIMA 2002
Za ptáky do světa
Kamerun II. Bamenda Highlands V minulém povídání jsme se zaměřili na deštné lesy prudkých svahů Mt. Cameroon, který se nalézá přibližně v těžišti rozsáhlejšího sopečného systému. Pevninou a oceánem je tento vulkanický systém rozdělen na dvě části. Oceánská část pokračuje jihozápadním směrem do Guinejského zálivu a dala vznik sopečným ostrovům Annobón, Sao Tomé, Principe a Bioko. Kontinentální část se táhne až k severozápadní hranici Kamerunu s Nigerií. Cílem našeho dalšího putování po Kamerunu byl právě tento severní výběžek − pohoří Bamenda Highlands s nejvyšším vrcholem Mt.Oku (3 011 m n.m.). V dusném tropickém vlhku jsme nastupovali do přeplněného mikrobusu, ve kterém nám více než 400 km dlouhá cesta, za neustálého prozpěvování domorodců a přítomnosti koz i drůbeže, příjemně utekla. Vystoupili jsme do prostředí zcela odlišného. Stáli jsme ve vesnici Santa s výhledem na nekonečné hřebeny prastarého sopečného pohoří a dýchalo se nám mnohem snáze. Ocitli jsme se na severním okraji tropických lesů a téměř stoprocentní vzdušná vlhkost ustoupila do přijatelných mezí. Za všeobecného veselí obyvatel malé, turisty nenavštěvované vesničky jsme se zvolna posouvali k jejímu okraji. Utábořili jsme se v eukalyptovém lese, který jak později zjistíme, je největším ekologickým průšvihem oblasti. V noci nás překvapila nezvykle nízká teplota, kolem 10°C. Již měsíc zde trvalo období sucha a začínalo období hnízdění. Hřebeny hor, kdysi porostlé montánním tropickým lesem, jsou dnes využívány především k pastvě dobytka a zemědělství. Plantáže mrkve, fazolí, zelí, různých typů brambor, cibule a česneku jsou hlavním zdrojem obživy místních domorodců. V nižších polohách byly velkoplošně vysázeny nepůvodní eukalyptové monokultury, které jsou téměř bez života. Pouze ve strmých, pro člověka těžko přístupných údolích se zachovaly zbytky původního lesa. Zbytky montánních pralesů jsou druhově nejbohatší. Ve spleti lián, stromových kapradin a bohatého keřového patra lze ptáky identifikovat většinou podle zpěvu. Právě tento biotop hostí jeden z nejohroženějších druhů afrických ptáků – turaka Bannermanova (Tauraco bannermani). Menší skupinky turaků tráví většinu dne čištěním peří nebo spánkem. Tito ptáci nejsou nijak proslulí zajímavým potravním chováním či neobvyklou péčí o mláďata, ale především překrásným zbarvením. Sedící jedinci jsou v hustém porostu poměrně nenápadní, pouze oranžová chocholka může prozradit pozorovateli jejich přítomnost. Mnohem nápadnější jsou během nemotorného klouzavého letu, kdy rozprostřou své nachově zbarvené letky. Výrazný je také hlasový projev, přednášený brzy ráno a za soumraku, kdy se zastřené krákání jednoho ptáka brzy promění v chorus až patnácti jedinců. Díky tomu se nám podařilo zjistit, že turako naštěstí není v pohoří dosud příliš vzácný. Dalším endemitem Bamenda Highlands je kontrastně zbarvený ťuhýk žlutoprsý (Laniarius atroflavus). Podobně jako většina dalších zástupců rodu žije v hustém keřovém patře primárního lesa. Zajímavý je daleko slyšitelný duetový zpěv páru, kdy oba hlasy splývají do jediného zvuku, podobného „švihnutí proutkem“ našeho chřástala kropenatého. Takto se partneři doroBirdLife I N T E R N AT I O N A L
zumívají i na poměrně velkou vzdálenost (až 100 m) při prolézání porostu za účelem sběru hmyzu. Podobný biotop obývá apalis černolímcový (Apalis pulchra), pestře zbarvený pěnicovitý pták. Za zmínku stojí jeho neobvyklý hlasový projev, pro pěnice zcela netypický. Ozývá se táhlými tóny, které připomínají volání strakapouda malého. Tímto hlasem často reaguje na zcela odlišný duetový zpěv syntopického apalise středoafrického (Apalis cinerea). Středem zájmu evropských ornitologů se také stal velmi ohrožený lesknáček černohrdlý (Platysteira laticincta). Tento malý, lejskům blízce příbuzný pěvec je úzce vázán na primární lesy Bamenda Highlands. Přechod mezi montánním lesem a prosluněnou travnatou plání tvoří rozvolněné háje stromu Lasiosiphon glaucus. V řídkých korunách jsme k naší velké radosti zastihli krutihlava obecného (Jynx torqilla) při hledání potravy. Charakteristickou ptačí skupinou těchto hájů je však čeleď strdimilů (Nectarinidae). Na africkém kontinentě tito ptáci ekologicky zastupují novosvětské kolibříky (Trochilidae). Na hustých kulovitých květenstvích stromů sbírají nektar strdimilové oranžovotemenní (Cinnyris bouvieri) a zlatokřídlí (C. reichenowi). Podobné potravní chování jako u strdimilů můžeme objevit i u jiných skupin afrických pěvců. Například zde hojně rozšířené kruhoočko zelené (Zosterops senegalensis) se také někdy cvrnkne nektarem, ačkoli jeho základní potravou je hmyz. Stejným způsobem si obohacuje jídelníček i potravně dosti odlišný stehlík oranžovozobý (Linurgus olivaceus) z příbuzenstva pěnkav (Fringillidae). Velkou část hřebenů dnes po rozsáhlém odlesnění pokrývá souvislý porost travin. Zde potkáme především zástupce cistovníků, nečastěji c. rákosníkového (Cisticola juncidis). Nenápadně okrové zbarvení s tmavými proužky dokonale chrání jejich majitele před útokem predátorů. V místech, kde tráva ustupuje skalním stěnám či sutím lze pozorovat nádherného drozdovitého ptáka, bělořita červenobřichého (Myrmecocichla cinnamomeiventris). Porost travin, na první pohled velmi přehledný biotop, je oblíbeným lovištěm mnoha predátorů. Několikrát denně jsme se setkávali se sokolem stěhovavým (Falco peregrinus), rarohem jižním (Falco biarmicus), kání bělobřichou (Buteo auguralis) a zimujícím motákem stepním (Circus macrourus). Vzácně přeletěl majestátný dravec, orel bojovný (Polemaetus bellicosus), s rozpětím křídel přes 2,5 m. Živí se převážně středně velkými savci (cibetkovité šelmy, damani atd.) a ptáky, ale nepohrdne ani mršinou. Za soumraku se na travnaté pláně vydávají lovit kalousi jednobarví (Asio capensis) a výři afričtí (Bubo africanus cinerascens).
Turako Bannermanův patří mezi nejohroženější ptáky světa Foto Štěpán Janeček Staré krátery vulkánů, kdysi dávno chrlící žhavé magma zpod zemské kůry, se v průběhu věků proměnily v jezera. Některé nádrže jsou již dávno zanesené sedimenty a v místě jejich původní hladiny vznikly rozsáhlé podmáčené plochy zarůstající travinami. Jiné dosud podstupují tento proces a jejich příbřežní vegetace postupně pohlcuje dosud volnou vodní plochu. Okolí těchto jezer a mokřadů láká množství druhů ptáků. Mokřadem neustále přelévají početná hejna astrildů vlnkovaných (Estrilda astrild) a v příbřežní vegetaci prolézají nám dobře známé slípky zelenonohé (Gallinula chloropus). Ze změti trsů trav a usychajících kmínků keřů se zadumaným bublavým hlasem ozývá kukačka senegalská (Centropus senegalensis). Od ostatních kukaček se zástupci tohoto rodu liší kromě značné velikosti (až 40 cm) také neparazitickým způsobem hnízdění v uzavřených hnízdech. Nad vegetací neustále líně krouží luňák hnědý (Milvus migrans) a zimující moták pochop (Circus aeruginosus). Také člověk svou zemědělskou činností přispěl do nevšední mozaiky různých typů stanovišť. Plantáže jsou v horách rozmístěny nepravidelně od jejich úpatí až po nejvyšší vrcholky. Bohatá nabídka hmyzu a drobných savců sem přilákala některé zajímavé druhy ptáků. Na osamělém stromě poblíž plantáže zpravidla posedává ťuhýk Mackinnonův (Lanius mackinnoni). Vzhledem se velmi podobá ťuhýku šedému, s výjimkou delšího stupňovitého ocasu. Podobná místa k číhání na kořist vyhledává i drobný dravec, luňec šedý (Elanus caeruleus). Za pomalého letu připomíná spíše sovu pálenou, než důstojného dravce. Remízky keřů mezi políčky hostí drozdíka šupinkového (Cossypha niveicapilla). Přes značné rozměry a dlouhý ocas se pohybuje převážně ve spleti keřového patra, podobně jako naše červenka. Však i zbarvením těla, nebo přesněji řečeno sladěním kombinace černé, cihlově červené a bílé barvy spíše připomíná evropské zástupce malých drozdovitých ptáků. Přes značný rozsah devastace původních biotopů hostí Bamenda Highlands dosud velký počet endemických druhů ptáků, kteří dnes bohužel, díky bezcitnému managementu v minulosti, patří mezi nejohroženější druhy světa. Pokračování v příštím čísle Jan Riegert, Ondřej Sedláček, Štěpán Janeček, Petra Janečková, Saša Přibylová & Denisa
Ročník IX/Číslo 4. Redakce: Česká společnost ornitologická, Hornoměcholupská 34, 102 00 Praha 10-Hostivař, tel./fax 274866700, e-mail
[email protected]. Odpovědný redaktor: Barbora Houdková, technický redaktor: Alexandra Trublová a Martin Fejfar. Vychází čtyřikrát ročně v nákladu 3000 výtisků. Sazba a tisk: JAVA Třeboň. Zaregistrováno MK ČR pod číslem E 12781.
