ročník XI/ číslo 4
Zima 2004
Moudivláček lužní (Remiz pendulinus)
Foto Lubomír Hlásek
Moudivláček v zimě?
Z OBSAHU n Akce ČSO v roce 2005 . . . . . . . . . . . . . 2 n Z Evropského festivalu ptactva . . . . . 3 n Výsledky akce Pták roku 2004 . . . . . . 4 n Pták roku 2005 – skřivan polní . . . . . . 5 n Stránky pro děti . . . . . . . . . . . . . . . . 6, 7 n Členové členům . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 n Nová odysea pokračuje v Kazachstánu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 n 10 let BirdLife International . . . . . . . 10 n První australská IBA . . . . . . . . . . . . . 11 n Za ptáky do světa – Krugerův národní park . . . . . . . . . 12
Kolem nás vládne předvánoční atmosféra a přesto se na obálce Ptačího světa objevuje fotka moudivláčka u hnízda – tedy typicky jarní obrázek. Vysvětlení je snadné – po dvouletém kole rozhovorů dochází od roku 2005 k historickému sjednocení dvou nejvýznamnějších organizací na ochranu ptactva v ČR – tedy České společnosti ornitologické a Moravského ornitologického spolku. A tak má tato fotografie, připomínající logo MOS, především symbolický význam. O diskusi mezi ČSO a MOS o nutnosti sjednocení sil na poli ochrany a výzkumu ptactva v ČR jste byli pravidelně informováni. V MOSu si současně uvědomují nutnost věnovat se intenzivněji výzkumné i ochranářské činnosti ve středomoravském regionu. Během uplynulého roku si obě organizace vyzkoušely užší spolupráci, ať již při pořádání Festivalu ptactva či při propagaci důležitých otázek na poli ochrany ptactva. Na zásadním setkání obou organizací 25. 9. 2004 v Mikulovu na Moravě byla tato spolupráce shledána úspěšnou a byl dohodnut závěrečný krok dvouletého úsilí – MOS se od 1. ledna 2005 (resp. od formálního schválení změny stanov jeho nejbližší členskou schůzí) začlení do České společnosti ornitologické jako její středomoravská pobočka.
Organizace nadále ponese název “Moravský ornitologický spolek”, pouze s dodatkem “středomoravská pobočka ČSO”. Dojde i k zásadní změně činnosti MOS – namísto celostátních aktivit bude zvýšené úsilí věnováno ochraně a výzkumu ptactva na střední Moravě. Celostátní činnost bude od ledna 2005 zajišťovat jediná celorepubliková organizace, Česká společnost ornitologická. Všichni členové MOSu byli o těchto změnách informováni a těm, kteří dosud nejsou členy ČSO, byla nabídnuta možnost přeregistrace do ČSO, jelikož předpokládáme, že budou nadále mít zájem o ornitologické dění v naší zemi. Ti, kteří se zajímají o ptactvo střední Moravy mohou pochopitelně zůstat nadále členy MOSu – středomoravské pobočky ČSO. Dovolte nám, abychom vyjádřili přesvědčení, že takto zvolená, dlouho a pečlivě připravovaná cesta je cestou nejlepší, vedoucí k jednotnější a efektivnější činnosti v oblasti výzkumu a ochrany ptactva v České republice. Členové MOSu přinášejí do ČSO cenné zkušenosti, které obohatí naši společnou práci. Poslední vývoj v ochraně ptactva a přírody České republiky nevěstí mnoho dobrého, sjednocení sil tedy přišlo právě včas. Karel Šťastný & Lucie Hošková
zpravodaj České společnosti ornitologické
2
PTAČÍ SVĚT
u
ZIMA 2004
Z KALENDÁŘE AKCÍ ČSO V ROCE 2005
1. Pták roku – skřivan polní ČSO již tradičně vydá barevnou brožurku Pták roku, tentokrát věnovanou skřivanu polnímu, tomuto všeobecně známému pěvci zemědělské krajiny. A právě alarmující stav populací ptačích druhů v člověkem obhospodařované krajině po celé Evropě vedl k volbě skřivana za Ptáka roku 2005. Intenzivní způsob zemědělství si vybírá svou daň a zejména v západoevropských zemích jsou některé druhy tzv. “polních”ptáků velmi ohroženy. Doufáme, že s pomocí brožurky se nám podaří přispět k ochraně nejen tohoto zajímavého druhu, který má snad každý z nás spojený s časným jarem, ale i ostatních druhů vyskytujících se v podobném prostředí. K brožuře bude opět přiložen dotazník, jehož vyplněním můžete i vy přispět k mapování a ochraně Ptáka roku 2005 – skřivana polního. 2. Fenologické dotazníky V únoru všichni členové ČSO a další zájemci obdrží tradiční formuláře, do kterých budou zaznamenávat přílety a poté i odlety jednotlivých tažných ptáků. Počet sledovaných druhů závisí na časových možnostech pozorovatelů a na jejich znalostech ptáků. Uvítáme jakýkoliv počet údajů, třeba i o jediném druhu. 3. Přílet skřivana polního V roce 2005 budeme sledovat přílet Ptáka roku – skřivana polního, který je jedním z prvních navrátilců a dokonce již u nás i ojediněle zimuje. A právě zachycení počtu zimujících
skřivanů by mohlo být cenným výsledkem této akce. Vaše zpráva by měla obsahovat: 1. datum a čas prvního sledování skřivana polního v roce 2005 2. prostředí, v jakém byl skřivan pozorován (okruh 200 m) 3. název nejbližšího většího města a příslušného okresu 4. stručný údaj o počasí 5. jméno, adresu a věk pozorovatele. Se souhrnem výsledků vás seznámíme v některém z dalších čísel Ptačího světa. Zprávu zašlete ihned po prvním pozorování skřivana polního na adresu: ČSO, Hornoměcholupská 34, 102 00 Praha 10 - Hostivař. 4. Vítání ptačího zpěvu Vítání ptačího zpěvu (International Dawn Chorus Day) se uskuteční již tradičně na začátku května. Načasování akce necháváme na jednotlivých organizátorech, na některých místech si asi budete muset přivstat. Prosíme všechny, kteří budou akci připravovat, aby do sekretariátu ČSO do konce března 2005 nahlásili místo, datum a čas srazu a další informace. Seznam míst konání Vítáni ptačího zpěvu naleznete v letním čísle Ptačího světa. 5. Exkurze Letos jsme pro vás opět připravili dvě, tentokrát obě dvoudenní, členské exkurze. O zimní exkurzi se dozvíte níže, jarní výlet na některou z atraktivních lokalit České republiky se bude opět konat v květnu. Podrobnosti o
u
jarní exkurzi se dozvíte v příštím čísle Ptačího světa, na webu ČSO a na jarní členské schůzi. 6. Pokračovací kurz ornitologie Po loňském úspěchu se opět bude konat kurs pro amatérské ornitology, kteří si chtějí prohloubit své znalosti a získat nové kontakty a informace. Hodnocení prvního ročníku naleznete na straně 8. Podrobné informace o kurzu přineseme v příštím čísle Ptačího světa a naleznete je rovněž na webu ČSO. 7. Světový festival ptactva Uskuteční se opět první víkend v říjnu. Podrobné pokyny a seznam míst konání uveřejníme v podzimním čísle Ptačího světa. 8. Pracovní skupiny Zájemci o určitý ptačí druh nebo skupinu druhů se mohou zapojit do činnosti specializovaných pracovních skupin ČSO. Jedná se o skupiny např. pro čápa bílého, chřástala polního, vodní ptáky, brodivé ptáky, dravce a sovy, kurovité ptáky, bahňáky a kavku. Nabízíme také možnost se zapojit do těchto dalších programů ČSO: Významná ptačí území (IBA), Jednotný program sčítání ptáků v ČR, Sčítání hnízdních populací vodních ptáků, Mezinárodní sčítání vodních ptáků, Sledování migrace dravců, Faunistický výzkum a další. Podrobné informace o činnosti pracovních skupin a o dalších programech poskytnou jejich vedoucí, jejichž adresy si můžete vyžádat v sekretariátu ČSO. Výbor a sekretariát ČSO
Zimní expedice ČSO na jižní Moravu
Přijďte na Štědrý den na Vltavu do Tróje V loňském roce nám mrazivé a slunečné počasí přálo a vánoční vycházka se vydařila. Pokud se chcete i vy vydat s námi na Štědrý den pozorovat zimující ptáky na Vltavu, přijďte 24.12. v 10.00 před Zoologickou zahradu v Praze. Nezapomeňte si dalekohled, sváteční náladu, něco teplého do termosky a třeba i nějakou drobnost pro naše opeřené přátele. Vycházka nebude delší než dvě hodiny. Vaším průvodcem podél vánoční Vltavy bude Petr Voříšek.
Vážení přátelé a členové ČSO, na rok 2005 jsme pro vás připravili novinku v podobě dvoudenní zimní expedice, která by nás měla na poprvé zavést na jižní Moravu. Prosíme všechny zájemce o včasné odeslání vyplněné přihlášky. Dvoudenní expedice se bude konat 25.-27. hansko, kde pro nás náš průvodce RNDr. Joúnora 2005. Ubytování v turistické ubytovně sef Chytil připravuje asi 4-5 hodinovou trasu. v Mikulově. Doprava zajištěna autobusem, ale Předpokládaná cena 300 Kč (organizace, dopouze na místě. Do Mikulova se účastníci do- prava). K tomu nutno připočíst 150-180 Kč/ praví sami během pátku. V sobotu navštívíme noc za ubytování (počítejte s dvěma noclehy). v časných ranních hodinách (6,45) Střední No- Stravu si každý platí sám (bude zajištěna), vomlýnskou nádrž – unikátní zimní shromaž- rovněž dopravu do/z Mikulova. Své přihlášky zasílejte písemně do 15. leddiště husí velkých, kde si vychutnáme rozlet husí do okolí. Pokračovat budeme pěšky okolo na 2005 na adresu ČSO, Hornoměcholupská nádrže směrem k Dolním Věstonicím a pak do 34, Praha 10, 102 00 nebo na e-mailovou adStrachotína, kde bude objednán oběd. Další resu:
[email protected]. Podrobnější informace zastávka bude na Pálavě, kde s trochou štěstí a složenku na zaplacení zálohy obdrží pouze uvidíme zedníčka skalního. Navštívíme obec přihlášení členové koncem ledna. Březí - známé zimoviště kalousů ušatých na Upozorňujeme, že exkurze se bude konat tamním hřbitově. Večer program završíme ve jen při účasti minimálně 30 osob. Případné vinném sklípku. V neděli se vypravíme na Po- zrušení exkurze včas ohlásíme.
Přihláška na zimní expedici ČSO Jméno . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Příjmení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Adresa (včetně PSČ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Telefon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . E-mail. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Přihlašuji na dvoudenní expedici celkem . . . . . . osob. Mám zájem o ubytování pro . . . . . . osob. Datum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Podpis. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
ZIMA 2004
PTAČÍ SVĚT
3
Ohlédnutí za Světovým festivalem ptactva Jednou z akcí, do kterých se Česká společnost ornitologická pravidelně zapojuje, je Světový festival ptactva (World Bird Festival), pořádaný organizací BirdLife International. Jedná se o nejvýznamnější mezinárodní akci spojenou s pozorováním ptáků a s propagací jejich ochrany. Hlavní termín byl stanoven na 2. – 3. 10. 2004, avšak ornitologicky zaměřené vycházky a přednášky probíhaly během celého září a října. Ukázalo se, že letošní akce byla nadmíru úspěšná: ve třiceti zemích Evropy se na 953 místech sešlo téměř 18 000 milovníků ptactva, kteří společně pozorovali neuvěřitelných 3 341 921 ptačích jedinců. Podrobné výsledky festivalu naleznete na webových stránkách http://bspb.org/ebd/. V České republice se letos festival konal na 46 místech a zúčastnilo se jej 1 589 zájemců (z toho 726 dětí). Pod vedením zkušených ornitologů účastníci pozorovali 152 druhů ptáků a celkový počet jedinců přesáhl 114 000. Nejpočetnějším druhem se letos s přehledem stala Deset nejpočetnějších druhů ptáků pozorovaných při Světovém festivalu ptactva v ČR Pořadí Druh Počet ex. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.
Pěnkava obecná Špaček obecný Kachna divoká Čejka chocholatá Holub hřivnáč Lyska černá Husa velká Čížek lesní Volavka popelavá Sýkora koňadra
71 618 7 951 5 749 4 456 1 834 1 748 1 230 1 227 789 688
pěnkava obecná (díky 68 650 pěnkavám pozorovaných v Krkonoších na Vosecké boudě), dále špaček obecný a kachna divoká. Přehled deseti nejpočetnějších druhů ptáků je uveden v tabulce. Tradiční vycházky za pozorováním ptáků byly stejně jako v minulých letech zpestřeny řadou doprovodných akcí – nejčastěji se jednalo o ukázky odchytu a kroužkování. Ve třech případech byly akce spojeny s přednáškami o ptactvu a jeho ochraně doprovázenými diapozitivy a nahrávkami ptačích hlasů a několik dalších organizátorů rozšířilo obvyklý program o návštěvu záchranné stanice živočichů či ekologického informačního centra, prohlídku výstavy nebo seznámení s naučnou stezkou. Především pro děti pak byly pořádány nejrůznější soutěže. Účastníci byli rovněž informováni o činnosti ČSO a organizace BirdLife International a byly jim rozdány propagační materiály. Tak trochu raritou byl fes-
Z letošního ptačího festivalu na Havlovických rybnících Foto František Bárta tival v Rousínově, kterého se mj. zúčastnili členové maďarského pěveckého souboru i s kvalifikovanou tlumočnicí. Všem organizátorům, kteří se na přípravě a zdárném průběhu letošního Světového festivalu ptactva podíleli, patří náš dík. Již teď se těšíme na příští ročník i na spolupráci při pořádání dalších akcí. Michaela Krestová
Mezinárodní sčítání vodních ptáků Mezinárodní sčítání vodních ptáků je nejrozsáhlejším monitorovacím programem zaměřeným na zjišťování početnosti ptáků, který probíhá ve více než 100 zemích 5 kontinentů. Největší tradici má tato akce v Evropě, Středomoří a na Středním Východě, kde je každoročně sečteno 11 000 dobrovolnými spolupracovníky 20 000 vodních a mokřadních lokalit, přičemž je zjišťováno kolem 20 milionů vodních ptáků 175 druhů. V lednu 2004 proběhlo sčítání na území České republiky v dosud největším rozsahu, a to na 476 lokalitách, kde bylo zjištěno celkem 134 663 exemplářů 50 druhů ptáků. Předpokládáme, že v nadcházející zimě bude rozsah sčítání ještě větší a podaří se nám tak zachytit současné roz-
šíření a početnost zimujících vodních ptáků v České republice. Proto se obracíme na širší ornitologickou veřejnost s žádostí o spolupráci. Uvítáme vaši účast při sčítání i na zdánlivě méně významných lokalitách. V letošní zimě je hlavní termín sčítání stanoven na 15. a 16.1. 2005. Sčítání je však možno provádět i v následujících nebo předchozích dnech. Bližší informace o cílech, metodice i dosavadních výsledcích Mezinárodního sčítání vodních ptáků v České republice byly publikovány ve Zprávách ČSO 57 a 59 a jsou k dispozici na webové stránce www.iwccz.wz.cz. Na této adrese se můžete i přihlásit ke sčítání a stáhnout si příslušné materiály a formuláře. Přihlásit se lze také zasláním e-mailu na
adresu
[email protected] nebo písemně na adrese: Zuzana Musilová, Katedra zoologie PřF UK, Viničná 7, 128 44 Praha 2. Tuto zimu je zároveň organizováno i sčítání zimujících kormoránů na nocovištích v termínech 16. a 17.10. 2004, 13. a 14. 11. 2004, 18. a 19.12. 2004, 15. a 16. 1. 2005, 12. a 13. 2. 2005, 12. a 13. 3. 2005. Smyslem této akce je zachycení distribuce a velikosti nocovišť zimujících kormoránů na území České republiky. Podrobnější metodiku sčítání zimujících kormoránů a příslušné formuláře lze opět nalézt na výše uvedených adresách. Zuzana Musilová & Petr Musil
Pozvánka na 3. ornitologický ples „na Barče“ Výbor a sekretariát ČSO spolu s Kroužkovací stanicí srdečně zvou všechny členy, přátele a příznivce České společnosti ornitologické, jakož i všechny milovníky ptactva a dobré zábavy na třetí ornitologický ples.
Kdy?
21. ledna 2005 od 20:00 do 1:30 hod.
Kde?
KD Barikádníků – Barča, Praha 10, Saratovská 20 (5 min pěšky od stanice metra Strašnická) Vstupenky v ceně 160,- Kč lze zakoupit či zamluvit v sekretariátu společnosti. Výtěžek z plesu bude věnován na projekty zaměřené na ochranu ptactva v České republice. K tanci a poslechu zahraje kapela BUENO a stejně jako v předešlých letech se můžete těšit na pestrou tombolu.
4
PTAČÍ SVĚT
ZIMA 2004
Výsledky dotazníkové akce Pták roku 2004 – rorýs obecný Letos byl počet vašich hlášení o poznání menší než loni, v rekordním “vrabčím” roce. Rorýs obecný přece jen není veřejnosti tolik známý. A i když se výsledné počty hlášení skutečně neblíží těm loňským 640, přesto nás příjemně překvapilo, kolik z vás nám bylo schopno poslat detailní údaje o rorýsích hnízdištích. Několikrát se v dopisech objevily i přesné, často mnoho let sbírané fenologické údaje. Z dopisů jsme často cítili, jak je vám rorýs sympatický a jak netrpělivě každé jaro čekáte, až se nad vaším městem opět ozve to známé cizííí, cizííí a rorýsi zahájí své vzdušné reje. Do sledování hnízdišť rorýsů obecných se zapojilo celkem 118 lidí doslova ze všech koutů České republiky, přičemž téměř polovina (52) nebyla členy ČSO. Celkem jste nám zaslali údaje o 227 obsazených hnízdištích, o 24 zaniklých hnízdištích a 12 hlášení bylo přibližných, dokumentujících většinou výskyt rorýsů bez přesného určení hnízdiště. Jednoznačně nejvíce dat se podařilo shromáždit ze Svitav, odkud nám J. Mach zaslal souhrnnou zprávu o mapování hnízdního výskytu rorýsů, včetně odhadů hnízdní hustoty, popisu typů hnízdišť a nechyběla ani zajímavá fotodokumentace. Další souhrnnou zprávu jsme obdrželi z Rakovníka od M. Tichaie, dokumentujícího 23 hnízdních lokalit. Stejný počet údajů, tedy 23, se od různých pozorovatelů podařilo shromáždit z Prahy. A jak jste odpovídali na otázky v dotazníku? Co se týče umístění hnízdiště, jednoznačně převažují hnízda na obytných budovách (138 případů, tj.77%). Následují veřejné budovy (školy, muzea ad. – 13), kostelní věže (12), tovární budovy (11) či skupina hradů, zámků a tvrzí (7). Jedno zajímavé hlášení udávalo tradiční hnízdění rorýsů v budkách pro špačky umístěných 5-7 m vysoko. Přestože určitá část naší rorýsí populace stále hnízdí ve volné přírodě, přišel nám pouze jeden pravděpodobný údaj o takovémto hnízdění, a sice ve skalách kaňonu řeky Doubravy. Z neobvyklejších umístění hnízdišť můžeme jmenovat hnízdění rorýsů v produktovodech firmy Chemopetrol Litvínov, hnízdění ve škvírách mezi panely silničního nadchodu či hnízdění v sochařské plastice na obytné budově ve Svitavách (tutéž plastiku společně s rorýsi obýval ještě párek vrabců domácích). Z jakého materiálu je objekt, ve kterém rorýsi hnízdí postaven, bylo uvedeno ve 121 hlášeních. Převažovala cihla (58 tj. 48 %), dále panel (44 tj.
36%) a kámen (12 tj. 10%). Uváděli jste však i dřevo (2), izolační materiál (1) a kombinaci cihla/kámen (2) či cihla/panel (2). Všímali jste si i přesného umístění hnízd. Zdaleka nejvíce jich bylo pod okrajem střechy (82, tj. 47%) a dále ve větracích otvorech (67, tj. 38%), na půdě (7, tj. 4%), pod okapem (6, tj. 3,5%), ve škvírách mezi panely (3, tj. 1,7%). To společně s údaji o materiálu svědčí o faktu, že rorýsi jsou ochotni osídlit prakticky jakékoli lidské sídlo, pokud se v něm nalézají vhodné prostory k hnízdění. Ptali jsme se vás též na váš odhad změn početnosti rorýsů. Na tuto otázku nám odpovědělo 88 pozorovatelů, přičemž většina (60) uvedla, že početnost dlouhodobě zůstává stejná. To odpovídá silné vazbě rorýsů na hnízdiště – pokud toto nezanikne, ptáci se tam stále vrací. Sedmnáct z vás uvedlo, že početnost rorýsů na sledovaných lokalitách klesá a 10 odpovědí popisovalo stoupající tendenci. V jednom případě bylo překvapivě popisováno nepravidelné hnízdění. Byli jsme zvědavi, kolik se nám sejde údajů o zaniklých hnízdištích, svědčících o tom, že si všímáte a pamatujete výskyt těchto zajímavých ptáků i v minulých dobách. Nakonec jsme takových hlášení obdrželi 24. A jaká že byla příčina zániku? Nejčastěji, a to v devíti případech, to byla rekonstrukce střechy, při které byly zakryty vstupy na půdu či do jiných podstřešních prostor. Zaslali jste nám však i údaje o tom, že pokud jsou vstupy na půdu při opravách zachovány, rorýsi většinou lokalitu neopustí. Zánik hnízdiště z důvodu zateplování domů se objevil ve čtyřech hlášeních, přičemž však někteří z vás uvedli, že k zakrývání větracích otvorů během zateplování docházelo a dochází na množství budov ve vašem městě. V některých případech k tomu bohužel došlo přímo v hnízdní době, což znamenalo
úhyn mláďat na těchto hnízdech. Z dalších, spíše jednotlivých, příčin zániku hnízdišť jste uváděli opuštění hnízd z důvodů rušení, zakrytí otvorů proti holubům, ucpání otvoru hadry, vytěsnění rorýsího páru poštolkou či zcela jasný způsob zániku hnízdiště – a sice demolicí budovy. Vaše údaje tedy přispívají k obavám, že opravy budov znamenají a do budoucna ještě více mohou znamenat vážnou hrozbu pro rorýsí populaci. ČSO se této problematice bude nadále věnovat, mnoho však mohou dokázat právě všímaví obyvatelé domů, kde rorýsi hnízdí. Nutná je komunikace s vlastníky, obecními úřady a s Českou inspekcí životního prostředí. Rekonstrukcí ohrožené hnízdiště lze při správném a důsledném postupu často zachránit, neboť opravy je možno provádět ke spokojenosti lidí i rorýsů. Informace o tom, kam se obrátit v případě hrozící rekonstrukce budovy s hnízdištěm rorýsů, naleznete buď v naší brožuře Pták roku 2004 nebo přímo v sekretariátu ČSO. Upřímně nás překvapilo, kolik z Vás má nějakou zkušenost se záchranou rorýse – ať již mláděte nebo vyčerpaného dospělého. Svoje zkušenosti, (převažovaly ty se šťastným koncem), nám popsalo 25 lidí, často to byly krásné příběhy svědčící o Vašem citlivém přístupu k živým tvorům. V několika případech jste upozornili ještě na jedno nebezpečí – a to zachytávání rorýsů za drátky, vlasce či umělé provázky. Ptáci tento umělý a nepřirozený materiál využívají při stavbě hnízda a pak může dojít k omotání nožiček mláďat i dospělých a k doslovnému přivázání ptáků ke hnízdu. Podobné případy známe i z dřívější ornitologické literatury a netýkají se jen rorýsů. Bohužel v naší znečištěné přírodě není o podobné umělé materiály nouze, obětí lidské nepořádnosti se tak stávají nevinní ptáci. Rorýs obecný je bezesporu podivuhodným ptačím druhem a nás velice těší, jak si tohoto druhu všímáte, přestože u nás tráví pouhé tři měsíce. Svými vzdušnými reji a hlasitým voláním nám oživuje městskou zástavbu a na nás je, abychom tomuto “ptačímu sousedovi” v jeho hnízdění nebránili. O tom, co konkrétního jsme během letošního roku udělali pro ochranu těchto vzdušných akrobatů se dozvíte v příštím čísle Ptačího světa. Závěrem bychom rádi poděkovali všem, kteří se do sledování rorýsů zapojili a zaslali nám cenné informace o jejich hnízdištích. Jelikož ochrana rorýsích hnízdišť je možná pouze pokud budou známa, rádi bychom Vás povzbudili v dalším sledování rorýsů. Zejména uvítáme údaje ze sídlišť, kde se chystají rozsáhlé rekonstrukce a zateplování fasád. A co se týče akce Pták roku, věříme, že jí zůstanete věrní a těšíme se na spolupráci se všemi, kteří se v roce 2005 zapojí do sledování skřiFotografii poněkud neobvyklého hnízdiště rorýse obecného a vrabce domácího v kamenné plas- vana polního. tice nám zaslal J. Mach ze Svitav Lucie Hošková
ZIMA 2004
PTAČÍ SVĚT
5
Pták roku 2005 – skřivan polní Populární brožura Pták roku se v roce 2005 zaměří na druh, který je typickým představitelem zemědělské krajiny –je to skřivan polní. Existuje několik vybraných druhů ptáků, které se z různých důvodů vždy těšily zvýšené pozornosti lidí. Skřivan polní mezi ně určitě patří. S rozvojem zemědělství se tento druh mohl rozšířit do celé Evropy a stal se nedílnou součástí života na venkově. Především jeho vytrvalý zpěv, přednášený ve velkých výškách, upoutával pozornost našich předků. Protože patří mezi první ptačí druh, který „musí vrznout, i kdyby měl zmrznout“, dostal se skřivan jako jeden z prvních poslů jara také do mnoha lidových pranostik. Skřivan polní (Alauda arvensis) je o něco větší a štíhlejší než vrabec. Hlavičku dospělých ptáků zdobí pohyblivá péřová chocholka. Opeření samců i samic je v létě i v zimě stejné. Na zádech a hlavě je převládající barva hnědá, hruď je tmavě skvrnitá a břicho bělavé. Krajní pera tmavě zbarveného ocasu mají bílé lemy, které jsou dobře patrné za letu. Mezi naše další zástupce skřivanů patří skřivan lesní, který je o trochu menší a tmavší než skřivan polní a ocasní pera nemají bílé lemy a chocholouš obecný, který je naopak o trochu větší, je také tmavší a jeho chocholka je větší a dobře viditelná, i když je složená. Všechny druhy se samozřejmě liší i zpěvem. Skřivan polní je rozšířen prakticky v celé Eurasii. V České republice se vyskytuje hojně na celém uzemí od nížin až po nejvýše položené louky Krkonoš. Je částečně tažný, naši skřivani migrují převážně jihozápadním směrem. Zpátky se skřivani vrací již v průběhu února. Při výběru hnízdního prostředí upřednostňuje skřivan polní nepříliš hustý porost, jehož výška zpravidla nepřesahuje 25 cm. Kromě polních kultur se vyskytuje také na loukách, pastvinách, úhorech, vřesovištích, letištních plochách nebo imisních holinách. Hnízdí dvakrát až třikrát ročně, snůška se pohybuje od dvou do pěti vajec. Velikost snůšky i pravděpodobnost přežívaní mladých se zvyšují v proběhu roku. Celý hnízdní cyklus trvá zhruba 40 dní. Naši skřivani odlétají od konce srpna, nejvíce jich odlétá na přelomu října a listopadu. Skřivan se celoročně živí semeny a listy plevelných i kulturních rostlin. Od dubna do srpna tvoří důležitou složku potravy dospělých ptáků bezobratlí, mláďata jsou v průběhu několika prvních týdnů krmena výlučně hmyzem a pavouky. Proč byl právě skřivan polní zvolen ptákem roku? Jak dokazují nejrůznější studie i výsled-
ky Celoevropského monitoringu běžných druhů ptáků, dochází v posledních letech v Evropě vlivem intenzivního zemědělství k poklesu početnosti ptačích druhů žijících v zemědělské krajině. Bohužel skřivan polní není výjimkou. Nejvíce se tento trend projevil v zemích Evropské unie, kde došlo za posledních 20 let k poklesu o více než 40 %. K významnému poklesu došlo i v zemědělsky nejvyspělejších zemích střední a východní Evropy včetně České republiky, Maďarska a Slovinska. Ve Švédsku, Německu, Velké Británii nebo Dánsku se početnost dokonce snížila o více než polovinu. Vstupem České republiky do Evropské unie hrozí, že u nás dojde k dalšímu úbytku skřivana. Proto je potřeba zvýšit povědomí mezi zemědělci i veřejností o tom, jak zemědělské hospodaření ohrožuje skřivana polního a další druhy žijící v zemědělské krajině. Cílem brožury je současně ukázat na možnosti, jak by šlo skřivanovi citlivým přístupem k zemědělskému hospodaření pomoci. Ačkoliv toho víme o skřivanovi polním dost, stále existuje několik „bílých“ míst, kde nám můžete pomoci. Přestože tušíme, že skřivan občas přezimuje v České republice, nemáme představu o tom, o kolik ptáků se zhruba jedná. Dá se téměř s jistotou tvrdit, že pokud budete skřivana v průběhu ledna pozorovat, jedná se o zimujícího ptáka. Stejně tak cenná je informace, v jakém prostředí se zimující skřivani u nás nacházejí. Dále prosíme o sledování příletu skřivana ze zimovišť. Ačkoliv střední doba příletu připadá na jižní Moravě na 24. února (Karel Hudec a spol., 1980), v poslední době se objevují hlášení o skřivanech už na počátku února. Za Vaše hlášení předem děkujeme, výsledky sledování zimování a příletu skřivana polního se dozvíte v některém z dalších čísel Ptačího světa. Václav Zámečník
Ptáte se ... Slyšel jsem, že havrani, kteří se v našich krajích objevují v zimě ve větším počtu, nejsou identičtí s ptáky u nás hnízdícími. Jak je to s jejich tahem? Jen menší část naší populace zde zůstává. Většina u nás hnízdících havranů v průběhu října odlétá jihozápadním směrem a zimuje v prostoru střední a jihozápadní Francie. Tito ptáci jsou už od října nahrazováni populacemi z evropské části bývalého Sovětského svazu – Běloruska, Ukrajiny a hlavně středního Povolží. Převažující směr tahu v Evropě lze tedy označit za západojihozápadní. K odletu ze zimovišť dochází přibližně od půlky března. Zimující havrani se často každoročně vrací na zcela konkrétní lokality, např. do téhož parku či zahrady. Martin Fejfar
Skřivan polní je vzhledem nenápadný, jeho zpěv však brzy na jaře potěší snad každého Foto Chris Gomersall
Brožura Pták roku 2005 – skřivan polní Nabízíme spoluúčast při vydání brožury za následujících podmínek: po uzavření smlouvy a poukázání dohodnuté částky (min. 5000 Kč) na účet ČSO bude organizace v publikaci uvedena (včetně loga) jako spoluvydavatel. Obdrží počet výtisků, odpovídající hodnotě příspěvku. Uveřejnění reklamy: min. cena 3000 Kč. Částka bude stanovena na základě dohody a faktura vystavena po vydání brožury. V dohodě se stanoví i počet výtisků pro reklamní účely. Obracíme se na členy ČSO i další čtenáře Ptačího světa s žádostí o nabízení výše uvedených možností vhodným organizacím a podnikatelům. Věříme, že členové ČSO i další přátelé ptactva opětovně přispějí finančními dary. Při poukázání částky pod 1000 Kč postačí zaslat do sekretariátu ČSO stručný darovací dopis, u vyšších částek je nezbytné uzavřít darovací smlouvu. Za pomoc při shromažďování finančních prostředků na brožuru Pták roku 2005 předem děkujeme. Výbor a sekretariát ČSO Číslo účtu ČSO: 1922224339/0800, Česká spořitelna a.s., Praha 1
Zimní corvidní
Pěvci jsou po řádu, prý ruské vlaštovky s garmoškou chraplavou, v říjnu jich na stovky. Mráz táhnou z Povolží, pole jich černá východní bratrstva, navždycky věrná. Ze stepí oddíly, znamení spásy zdrrrávstvuj moj továrrrišč, na věčné časy. Před májem odtáhli, dojem je světlý co nikdo nevzal by, s povděkem snědli. Nouze až hryzne vás, na březích Volhy prostřeno v Polabí, vstup máte volný. Tomáš Diviš
6
PTAČÍ SVĚT
u
ZIMA 2004
STRÁNKY MLADÝCH ORNITOLOGŮ
u
Ahoj děti, děkujeme všem za hezké obrázky, z nichž tři otiskujeme. Doufáme, že jste se při kreslení o praptácích také něco nového dozvěděli. A úkol na příště? Zkuste si zahrát na objevitele a zjistit, jaké rozpětí měl největší známý (samozřejmě už vymřelý) létající pták? A jak se jmenoval?
Diatryma, nelétavý pták z třetihor. Obrázek nakreslil desetiletý Filip Oliva z Tábora
Hesperornis, mořský druhohorní rybolovec, nakreslil Jára Škulavik z Třeboně, 13 let
Phorushracos, také nelétavý pták, který žil na Zemi před 30-20 miliony let. Poslala nám ho devítiletá Markéta Řehořová z Č. Budějovic
Správný ornitolog musí být pozorný. Najdete na obrázku deset rozdílů?
ZIMA 2004
PTAČÍ SVĚT
7
8
PTAČÍ SVĚT
ZIMA 2004
Členové členům Právě takový podtitul měl Pokračovací kurz ornitologie České společnosti ornitologické, jehož nultý ročník proběhl letos v prvním červnovém týdnu v Lužnici na Třeboňsku. Určen byl amatérským ornitologům, kterým nabídl seznámení s moderními metodami ornitologie, používanými jak v terénu, tak i při zpracování a prezentaci výsledků. Téměř dvacet účastníků bylo ubytovaných ve stanici Botanického ústavu vybudované z malebného jihočeského statku. Zde se také odehrávala teoretická část kurzu, všechny přednášky a besedy. Okolní krajina s rybníky Potěšilem, Černičným, Velkým a Malým Tisým a mnoha dalšími poskytovala ideální prostředí pro terénní aktivity. Materiální a technické zabezpečení bylo na velmi vysoké úrovni. Účastníci měli k dispozici obsáhlou ornitologickou knihovnu pro studium a dva počítače s dataprojektorem pro zpracování výsledků a jejich prezentaci. Do terénu byly určeny stativové dalekohledy a přenosný magnetofon. Snad nejsilnější stránkou kurzu byl výběr lektorů. Pod vedením předsedy ČSO prof. Karla Šťastného se uskutečnila exkurze k Tisému. O zkušenosti ze své odborné práce se
podělili Miroslav Šálek, Jindra Mourková a Petr Musil. V doprovodu tajemnice ČSO Lucie Stejskalové kurz navštívila paní Canan Orhun, ředitelka evropské kanceláře BirdLife International. Amatérskou ornitologii té nejvyšší odborné úrovně přijeli prezentovat Východočeši Jan Žďárek, Václav Koza a Tomáš Bělka. Jejich přednášky o určování bahňáků, dlouhokřídlých a dravců nasadily laťku hodně vysoko. K návštěvě si našly čas i takové legendy naší ornitologie jako doc. Karel Hudec a prof. Zdeněk Veselovský. Večerní beseda s profesorem Veselovským patřila k nezapomenutelným vrcholům celého týdne. Organizátorům patří dík za vymyšlení i realizaci celé akce. Duchovní otcové kurzu Jaroslav Cepák a Petr Voříšek se vystřídali i v roli přednášejících. Speciální poděkování patří třetímu z organizátorů Zdeňku Vermouz-
Účastníci kursu poznávají v praxi důležitost statistiky – sčítají fazole představující ptáky ve čtvercích na dvoře terénní stanice Foto Zdeněk Vermouzek
Předseda ČSO, prof. Karel Šťastny, přednáší účastníkům kursu před terénní stanicí ČSO na Velkém Tisém Foto Zdeněk Vermouzek
Na návštěvě v krajinné oblasti zasvěcené ledňáčku říčnímu V srpnu letošního roku jsme na pozvání polských kolegů navštívili jejich zájmové území, kde již 12 let provádějí výzkum místní populace ledňáčků říčních. Ledňáčky sledují na horním toku řeky Brdy v délce 52 km. Tato řeka s křišťálově čistou a chladnou vodou pramení z glaciálních jezer Kaszubského pojezeří v severozápadní části Polska. Směřuje do vnitrozemí, kde se po 238 km své cesty vlévá do Wisly. Svojí horní částí protéká Tuchol-
ským národním parkem a přilehlou chráněnou krajinnou oblastí (Tucholski Park Krajobrazowy). Na území této oblasti je ledňáček říční z regionální fauny hlavním zájmovým druhem. Spolu s křivkou symbolizující meandry Brdy je umístěn v jejím znaku . Ledňáčci zde hnízdí většinou v obnažených vysokých písčitých stěnách břehů řeky. Obvykle zde hnízdí kolem 17 párů, nejsou však výjimkou roky, kdy jejich počty přesahují 20 párů. Vzhledem k severní poloze území, hnízdí ledňáčci během sezóny dvakrát, méně často i třikrát. Po vyhnízdění svá hnízdiště opouštějí. Jen výjimečně jsou zde pozorováni i v zimě. Během sledování ledňáčků na Brdě okroužkovali ornitologové přes 1000 jedinců. Jejich kroužkovanci byli zastiženi na tahu v Německu, Švýcarsku a Španělsku. Údajů o zastižení v Polsku není mnoho, protože kroužkováním ptáků se zde zabývá jen malá skupina ornitologů. Vzhledem k tomu, že studium života ledňáčků, kroužkování a jejich ochrana má u Kontrola průběhu hnízdění ledňáčků na typic- nás širší odborné zázemí a tradici, byla polké břehové stěně Brdy skými kolegy iniciována mezinárodní spolu-
Karel Hudec odpovídá na poslední otázky a předává řečnické žezlo Z. Veselovskému Foto L. Štěpánková kovi, který byl u všeho od začátku do konce. Problémy řešil bravurně a s přehledem, připraven kdykoliv nabídnout pomocnou ruku. Na zdaru pokračovacího kurzu se jistě projevily i nadstandardní vztahy mezi profesionály a amatéry typické pro ČSO. Není asi mnoho podobných společností, kde platí, že profesionálové takto spolupracují s amatéry k oboustrannému prospěchu. Doufejme, že letošním nultým ročníkem byla započata tradice, která českou ornitologii pozdvihne na ještě vyšší úroveň. Jiří Sládeček
Ani několikadenní vytrvalý déšť nás neodradil od terénních prací a exkurzí Foto Zdeněk Vermouzek práce. Její rozsah, zaměření a případné rozšíření i na sousední země bychom chtěli dohodnout v následujícím období. Výsledky budou prezentovány na semináři, který se uskuteční příští rok v rámci programu „ALCEDO“ ve Vlašimi. Výměna zkušeností byla v terénu doprovázena zajímavým pozorováním. Vedle ledňáčků jsme mohli z několika metrů pozorovat rodinky morčáků velkých, jak v průzračné vodě loví ryby. V dutinách stromů či budkách zde hnízdí hohol severní, v okolních lesích pak orli mořští, čápi černí a sluky lesní. Spolu s vydrou říční zde můžeme zastihnout bobra evropského, s kterým zde již mají pracovníci parků značné problémy. Různorodost a relativní neporušenost krajiny v okolí řeky Brdy činí z tohoto území oblast lákající nejen biology, ale např. i vodáky, kteří sem zajíždějí i od nás. Návštěva této zajímavé a u nás málo známé oblasti Polska, spolu s tradiční pohostinností místních obyvatel, v nás zanechala nevšední dojmy. Text a foto Pavel Čech, garant programu ČSOP Alcedo
ZIMA 2004
PTAČÍ SVĚT
Nová odysea: Za Altynaj do polopouště První dvě sezóny projektu Nová odysea ukázaly, že nejvýznamnější tahová zastávka čápů černých letících z hnízdišť u řeky Ob se nachází v kzylordinské oblasti na jihu Kazachstánu. Kontaktovali jsme proto našeho přítele prof. Anatolije Kovšara, který se ptactvem Kazachstánu zabývá víc než čtyři desítky let. Ani on však o místech, kde se zastavovali “naši” čápi, mnoho nevěděl. Proto když samička Altynaj letos opět doletěla na jih Kazachstánu, společně jsme se za ní vydali. V Kzyl Ordě se k naší tříčlenné výpravě, tvořené Anatolijem Kovšarem, Lubošem Peškem a mnou, připojili ještě dva pracovníci tamního úřadu pro lesní hospodářství a lov. Do auta naložili přikrývky, potřeby na vaření a pušky – a mohli jsme vyrazit. Jenže… Altynaj tentokrát nebyla poblíž Kzyl Ordy, nýbrž daleko na západě, v severní části Kyzylkumu, a naše obavy, jak se k ní dostaneme, brzo začaly nabývat velmi konkrétních obrysů. I když docela jiných, než jsme si představovali. Rozlehlá území daleko od řeky Syrdarji, a to i tam, kde prakticky nikdo nežije a nic se nepěstuje, jsou protkána starými koryty a množstvím zavlažovacích kanálů. A nejen to, ve zdánlivé rovině, kde z písku rostou jen saxauly a různé pouštní byliny, zůstává nespočet prohlubní zaplněných vodou z jarních záplav. Po nespočtu objížděk jsme se ale k Altynaj přece jen přiblížili na několik kilometrů. S velkými rozestupy jsme šli polopouští, nohy se nám bořily do písku a oči jsme měli upřené před sebe, abychom náhodou nešlápli na ploskolebce stepního. Už jsme jich několik viděli; byli příliš ztuhlí chladem, než aby se zmohli na útěk, jenže zase ne tolik, aby nedokázali kousnout. I když – proti silným botám by jistě neměli šanci… Popošel jsem k Lubošovi. Altynaj zůstávala na příjmu, ale zjevně jsme od ní byli ještě alespoň dva kilometry. Přitom k bodu, kde se zdržovala včera odpoledne, už nám zbývalo jen tři sta metrů. Co tam asi najdeme? Zpod nohou mi najednou vyběhl černý smrtník. Sledoval jsem ho a všiml si půlkulovitého předmětu ležícího pod saxaulovým keřem. Lebka nějakého velkého zvířete? Ne, želví krunýř. Ohlédl jsem se po Anatolijovi. Daleko za námi zase něco fotografoval, natáčel nebo si namlouval do diktafonu, zkrátka shromažďoval materiál pro vůbec první ornitologický článek o této oblasti. Trvalo asi deset minut, než ke mně došel.
hu.
Dalekohledy jsme začali propátrávat oblo-
“Tam!” ukázal Anatolij. Daleko před námi kroužilo na obloze minimálně třicet čápů černých. “Ještě vědět, který z nich je Altynaj,” pousmál se Luboš. “Ale díváme se na ni.” Po půlhodině jsme došli do míst, odkud Altynaj vyletěla. Stáli jsme na břehu dalšího, tentokrát mnohem většího, zelení zarostlého jezírka. Na jeho hladině plavaly desítky kachen, na mělčinách postávaly volavky bílé, kolem nás proletěl pelikán bílý a vzadu… “Černí čápi!” Vzápětí začali čápi vyletovat a stoupat do výše. Deset… Padesát! Sedmdesát! A to Altynaj spolu s nejméně dalšími třiceti čápy odtud odlétla už před půlhodinou! Závěrky našich fotoaparátů cvakaly a kamera běžela, i když už se čápi ztráceli v dálce. Když zmizeli úplně, ještě hodnou chvíli jsme stáli bez hnutí. Nikdy a nikde jsme tolik čápů černých nezaznamenali… Pak Anatolij namluvil do diktafonu všechny potřebné údaje a pomalu jsme se vydali na zpáteční cestu. Abusagat a Idiris už na nás u auta určitě čekají s večeří. “Bude zajíc, nebo bažant?” zeptal se Luboš. “To máš jedno,” odpověděl jsem mu. “Hlavně už si začni vymýšlet nějaké květnaté přípitky.” Text a foto Miroslav Bobek Více se o výpravě do Kazachstánu dozvíte na internetové adrese: www.rozhlas.cz/odysea/ kazachstan
“Co tu žije za želvy?” zeptal jsem se. “Testudo horsfeldti,” odpověděl mi. “Jsou aktivní jen dva měsíce v roce, zbylých deset měsíců prožijí zahrabané hluboko v zemi, protože je buď moc horko a sucho, nebo naopak mráz.” Konečně jsme došli na místo, kde byla Altynaj předchozí den. Za terénní vlnou se před námi objevilo mělké, napůl vyschlé jezírko s břehy pokrytými solí. “Myslíš, že tu mohou být ryby?” obrátil jsem se na Luboše. Vzpomněl jsem si na setkání s rybářem, které jsme absolvovali před několika hodinami. Rybář v polopoušti, to působí jako protimluv, ale zavlažovací kanály jsou plné ryb. Za den jich jediný člověk prý dokáže nalovit půl tuny až tunu! “V tak malé louži asi těžko…” řekl Luboš. “Kde by se tu vzaly? A jak by přežily v té slané vodě?” “Já bych řekl, že i tady nejspíš nějaké budou,” ozval se Anatolij. “Dostanou se sem na jaře z kanálů. Nebo jejich jikry přinesou na peří ptáci.” Skutečně. Jako by chtěla potvrdit Anatolijova slova, jedna rybka vyskočila nad hladinu. Vyrazili jsme dál, za signálem Altynaj. Asi po dvou stech metrech Luboš zastavil. “Změnil se! Určitě Zaměřování Altynaj z rákosin u Kuvandarji. Kousek od tohoto místa vyletěla.” žije rybář, pro kterého prý není problém nalovit za den až tunu ryb
Nová CD z Českého rozhlasu Cyklus Hlas pro tento den na CD pokračuje titulem, který představuje čtyřicet druhů ptáků žijících v otevřené krajině s rozptýlenou zelení. Autorem nahrávek je opět ing. Pavel Pelz. Překvapivě i CD nazvané Zpěv Afriky má vztah k ornitologii. Záznamy etnické hudby byly pořízeny během projektu Africká odysea a pocházejí z míst, kde české expedice sledovaly čápy černé. Na jedné z nahrávek dokonce senegalští venkované zpívají o čápici Kristýně. CD lze objednat ve vydavatelství Radioservis (Jeseniova 36, 130 00 Praha 3, tel. 221 551 348, e-mail
[email protected]).
9
10
PTAČÍ SVĚT
Poděkování
Vážení čtenáři Ptačího světa, členové ČSO, v minulém čísle jste nalezli výzvu k podpoře dvou petic. Pod peticí ohledně ptačí oblasti Heřmanský stav-Odra-Poolší je v současné době přes tři tisíce podpisů. Petici týkající se Boletic podepsalo již přes 4000 občanů a více než polovinu podpisů jste shromáždili vy. Ptačí oblast Heřmanský stav-Odra-Poolší se naše vláda 27. října rozhodla nevyhlásit, a proto připravujeme stížnost k Evropské komisi. O ptačí oblasti Boletice by měla vláda rozhodnout ještě před koncem roku, a pokud tato oblast nebude vyhlášena v navrženém rozsahu, zakročíme stejným způsobem. O dalším vývoji vás samozřejmě budeme informovat. Vám patří poděkování za podporu a za všechny podpisy, které jste pomohli shromáždit. David Lacina
Slavík modráček středoevropský se chytil již na prvním ročníku Foto Vladimír Šoltys První ročník se konal v srpnu roku 2000. Účastnilo se ho šest lidí. Vladimír Šoltys, Zbyněk Smolík, Jaroslav Klápště, František Stránský, Petr Lumpe a Marek Šoltys. Bylo nataženo celkem 90 metrů sítí. Chytaly se velmi pěkné druhy jako sýkořice vousatá, slavík modráček středoevropský, slípka zelenonohá, bukáček malý, chřástal kropenatý a další. Zrcadlo je také nocoviště špačků, takže jsme každý den pozorovali tisícová hejna. A pozorování také nezůstala pozadu: jeřáb popelavý, moták pochop, krahujec obecný a koliha velká. Celkem bylo chyceno 24 druhů a okroužkováno 936 ptáků. V roce 2001, ve stejném termínu, bylo nataženo 130 metrů sítí. Tento rok byl bohužel doprovázen dešti, takže jsme hodně času mu-
ZIMA 2004
Záchranná stanice AVES Kladno je již v provozu tři roky
Za tuto dobu přijala do své péče 536 zraněných ptáků a 281 jich navrátila zpět do přírody. Do stanice jsou dále přinášeny i jiné živočišné druhy, které se v regionu nacházejí. Jen v roce 2003 to kupříkladu bylo 24 netopýrů, 98 ježků, 4 srnky, 3 kuny, jezevec, veverka a zmije. Do našeho zařízení se však v loňském roce dostala i exotická zvířata – 5 želv nádherných, 2 psouni prérioví, 7 fretek a dokonce hroznýš královský, který byl nalezen v příměstském lese. Je až s podivem, co všechno lidé ve městě chovají a nejsmutnější je, že často nechtěná zvířata odkládají do popelnic nebo
je vypouští volně do lesa, jako tomu bylo v případě hroznýše. Aby se zlepšil přístup lidí k chovaným zvířatům, organizuje stanice AVES po celý rok různé výukové programy a ekologické soutěže pro mládež i pro dospělé. Kromě toho pořádá tábory mladých ochranářů, organizuje výrobu a vyvěšování budek a zimní přikrmování ptactva. Podílí se i na revitalizaci místního potoka a pomáhá při údržbě známé ptačí rezervace „Záplavy“. Celková pestrá činnost stanice ukazuje možnosti jak využívat iniciativu občanů pro pomoc ochraně přírody. Jaroslav Lorenc & Petr Starý
Akce Zrcadlo letos již popáté Rybník Zrcadlo je největší rybník patřící do soustavy Rožďalovických rybníků (70 ha), jež byla navržena v rámci projektu NATURA 2000 jako významné ptačí území. Již před pěti lety zde několik nadšených ornitologů zahájilo pravidelnou každoroční odchytovou akci. Letos tu proběhl již její pátý ročník. Nápad vznikl na základě inspirace jinými podobnými akcemi, například na Bohdanečském rybníce. seli mít stáhnuté sítě. Pozorovány byly druhy husice rezavá, vodouš šedý, krahujec obecný, lžičák pestrý, moták pochop, koliha velká, vodouš bahenní. Z tohoto roku nám přišla i zajímavá zpětná hlášení okroužkovaných ptáků. Jeden rákosník obecný byl nelezen ve Francii 1067 km od Zrcadla a druhý ve Španělsku 1549 km daleko. Celkem se chytilo o dva druhy více než v předchozím roce, ale zase jejich celkový počet byl jen 842. Zřejmě to bylo způsobeno tím otravným počasím. V roce 2002 se naše akce konečně dostala do médií. Byla za námi redaktorka z Českého rozhlasu, redaktor z Nových Novin a redaktorka z Novin Jičínska. Bylo chyceno i pár nových druhů: ťuhýk obecný, cvrčilka zelená, bělořit šedý, konipas luční, strakapoud velký, ledňáček říční, chřástal kropenatý. Přestože byl počet chycených druhů rekordní – 37, byl celkový počet jen 629 ptáků. Opět byla doručena zpětná hlášení: moudivláček lužní z Francie (1078 km) a rákosník obecný ze Španělska (1540 km). Čtvrtý ročník se vyznačoval velkým suchem. Stav hladiny vody byl 60 cm pod normálem. Sucha nám však bohatě vynahradil palašníček tamaryškový. Byl chycen hned první den. Novou tradicí se stalo vypouštění vyléčených dravců a sov ze záchranné stanice pro hendikepované živočichy z Pátku u Poděbrad zpět do přírody. Jako obzvlášť velká rarita byl v rákosí chycen papoušek vlnkovaný. Zajímavá pozorování: orel mořský, luňák červený,
vlašťovka obecná albín, včelojed lesní, vodouš tmavý, šedý, bahenní, volavka bílá, jeřáb popelavý, kvakoš noční, pěnice vlašská. Savce reprezentoval netopýr rezavý, který se náhodou chytil v noci do sítě. Celkový počet druhů byl ještě o dva více než minulý rok, tedy 39, a celkový počet okroužkovaných ptáků stoupl na 902. Nechytila se však ani jedna sýkořice vousatá. Je to velmi překvapivé, protože v prvním ročníku jich bylo okroužkováno 32. Zatím poslední, pátý ročník kroužkovací akce Zrcadlo proběhl letos a hojnost ptactva byla vysoká. I počasí nám přálo. Z nově chycených druhů: cvrčilka říční, sýkora babka, konipas luční, čírka modrá. A staré vzácné druhy: slavík tmavý, cvrčilka slavíková, slavík modráček. Pozorování: jeřáb popelavý, rorýs obecný albín, vodouš bahenní, tmavý, šedý, kalous ušatý, koliha velká, chřástal kropenatý, moták lužní, kopřivka obecná, břehule říční albín. A konečně se dočkal i výr u sítě na dravce. Chytil se moták lužní, bohužel již s kroužkem. Druhová rozmanitost byla stejná jako v loňském roce - 39 druhů. Ale neočekávaný byl celkový počet všech ptáků - 1241 okroužkovaných ptáků je nejvíc za celých pět let. Sýkořice se bohužel nechytila ani letos. Zpětná hlášení zatím žádná. Za pět let se celkem se na akci Zrcadlo chytilo 57 druhů a bylo okroužkováno 4548 ptáků. Marek Šoltys, 14 let, pravidelný účastník akce Zrcadlo
V USA ubývají ptáci
Podle posledních výzkumů amerických ornitologů došlo na území Severní Ameriky k závažnému poklesu početnosti okolo 30 % všech ptačích druhů. Největší úbytek, až 70 % druhů, postihl ptáky otevřených travinných společenstev a zemědělské krajiny. V buši byl pokles zaznamenán u 36 % druhů. Prokazatelný úbytek druhů byl zaznamenán u 25 % lesních druhů ptáků a u 23 % druhů žijících ve městech a vesnicích. Relativně nejnižší pokles, „pouhých“ 13 % druhů postihl mokřadní druhy ptáků. Příčinou dramatického úbytku jsou zejména vnější faktory jako ztráta přirozených travních společenstev, nadměrná past-
va a intenzivní zemědělství, nevhodné lesní hospodářství, výskyt invazních druhů, znečištěné prostředí a obecně špatný přístup ke krajině. „Jako byl dříve využíván kanárek ve štolách, kde se rubalo uhlí, jsou dnes ptačí druhy indikátory stavu námi obývaného prostředí. Lidé jsou za tento žalostný stav zodpovědní a měli by jej urychleně řešit“, prohlásil ředitel amerického BirdLife International John Flicker. Se situací se nehodlají smířit a plánují akce, jak populacím severoamerických druhů ptáků pomoci. Podle informací BirdLife International přeložila a upravila Barbora Houdková
Populace Vlhovce východního (Sturnella magna) poklesla v USA mezi lety 1966 - 2003 o 66 % Foto George Jameson
ZIMA 2004
PTAČÍ SVĚT
11
Birdlife International zhodnotil stav populací evropských ptáků BirdLife International (2004): Birds in Europe: population estimates, trends and conservation status. Wageningen, The Netherlands: BirdLife International (BirdLife Conservation Series No. 12). (Ptáci v Evropě: odhad populací, trendy početnosti a stav z hlediska ochrany). Začátkem listopadu proběhla v Nizozemí konference u příležitosti 25. výročí vydání Směrnice EU o ptácích. Na této konferenci byla slavnostně uvedena nová publikace BirdLife International Birds in Europe (Ptáci v Evropě). Publikace vychází deset let po prvním vydání a hodnotí populace divoce žijících ptáků a jejich vývojové trendy v celé Evropě. Informace plynoucí z této hloubkové studie bohužel nejsou příliš potěšitelné - 226 druhů ptáků, tedy celkem 43% druhů, které se v Evropě pravidelně objevují, čelí nejisté budoucnosti. Během deseti let, které uplynuly od prvního vydání studie Birds in Europe, došlo k poklesu početnosti u 45 druhů. Mnohé z těchto druhů ubývají, stávají se vzácnějšími a začínají se vyskytovat pouze na omezeném území, zatímco populace jiných druhů zůstávají zdecimované následkem drastického úbytku v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Mezi druhy, jejichž počty znepokojivě poklesly v celé Evropě patří například ptactvo zemědělské krajiny, bahňáci, mnohé druhy tažných ptáků či třeba dříve hojný průvodce člověka vrabec domácí (Passer
domesticus). Některé druhy jsou v současnosti natolik ohrožené, že mohou v určitých oblastech Evropy vymizet již během blízké budoucnosti. Mezi ně patří například keptuška stepní (Vanellus gregarius), hýl azorský (Pyrrhula murina) či buřňák baleárský (Puffinus mauretanicus), jejichž populace čítají pouze několik posledních stovek jedinců. V nejnovější zprávě se ale objevují i pozitivní fakta - zlepšení situace je konstatováno u 14 druhů ptáků. Například počty racka zelenonohého (Larus audounii), druhu, který patřil mezi nejohroženější na našem kontinentě, se zvýšily díky intenzivní ochraně, částečně v důsledku uplatňování Směrnice EU o ptácích. Mezi další vítězství lze započítat úspěch při ochraně supa bělohlavého (Gyps fulvus) a orla mořského (Haliaeetus albicilla), dvou největších evropských dravců. Souběžně s touto publikací vychází i její sesterská studie Birds in European Union (Ptáci v Evropské Unii), která hodnotí úspěchy a prohry Evropské unie v ochraně ptactva. Tato studie je ke stáhnutí na webových stránkách BirdLife International www.birdlife.org.
Deset let BirdLife International Birdlife International slaví deset let své existence. Od svého vzniku v roce 1994 vyrostlo toto unikátní partnerství v silné a účinné globální ochranářské spojenectví, zastoupené ve více než sto zemích světa. Partnerství Birdlife International tvoří 96 národních nevládních organizací, zahrnujících i 5000 místních uskupení jako jsou pobočky, patronátní skupiny či lokální seskupení dobrovolníků. Celkový počet příznivců čítá 8 milionů lidí, z nichž 2,5 milionu jsou členové některé z organizací. Za deset let bylo odvedeno mnoho práce BirdLife International poukázal na to, že každý osmý ptačí druh na zemi je ohrožen na přežití a společně byly stanoveny klíčové aktivity, potřebné k jejich záchraně. Záchranné akce započaly u 67% celosvětově ohrožených ptáků, z nichž téměř u jedné čtvrtiny se následně podařilo dosáhnout výrazného zlepšení situace. Jeden z nejdůležitějších programů BirdLife International – významná ptačí území (Important BirdAreas, IBA) se stal skuSvětový festival ptactva, akce pořádaná sdru- tečně plně mezinárodním – více než 7500 výžením BirdLife International, je zapsán v Gui- znamných ptačích území bylo zatím identinessově knize rekordů jako největší celosvěto- fikováno ve 167 zemích a teritorií. Určení významných ptačích území vyústilo v lepší vá akce věnovaná pozorování ptáků Foto Chris Gommersall ochranu těchto lokalit prostřednictvím národ-
Publikace Birds in Europe bude od roku 2005 k zapůjčení v knihovně ČSO či u jednotlivých poboček ČSO. Objednat lze publikaci na www.nhbs.com či na www.birdlife.org (přibližná cena 30 £). Konkrétní příklady z publikace naleznete na webu Birdlife International www. birdlife.org či ve zkrácené verzi na webu ČSO www.birdlife.cz. Lucie Hošková ní i mezinárodní legislativy a změn politiky na lokální, národní i mezinárodní úrovni. Ve významných ptačích územích působí celosvětová síť patronátních skupin, jejichž zájmy a často i životní úroveň úzce souvisí s kvalitou přírody v těchto lokalitách. BirdLife International se za deset let své existence rozvinul v podivuhodné, dynamické partnerství, které pracuje na regionálních i národních úrovních a je mezinárodně synchronizováno. Společně dosahuje úspěchů při prosazování zájmů ochrany ptáků a jejich prostředí, společně vyvíjí konkrétní ochranářské aktivity a společně zajišťuje monitoring biologické rozmanitosti. BirdLife International ovlivnil zásadním způsobem i globální osvětu v oblasti životního prostředí – do jeho akcí se každoročně zapojuje 4,5 milionů dětí a počet každoročních příspěvků v tisku a jiných médiích lze počítat na miliardy. Stále je však třeba ještě více osvěty a celkové práce pro ochranu ptáků a přírody vůbec, což pro nás představuje velkou výzvu do dalších deseti let. Poselství Michaela Randse, ředitele BirdLife International, přeložila a upravila Lucie Hošková
První významné ptačí území v Austrálii
V Austrálii došlo k vyhlášení prvního významného ptačího území (IBA). Nachází se v oblasti mokřadů a mělkých bažin v zálivu Carpentaria. Tato lokalita je již delší dobu známá jako nejlepší místo v Austrálii, kde se shromažďují tažní ptáci mořského pobřeží, vodní ptáci a druhy soustředěné na travních biotopech. Nyní náleží toto místo k první z dvanácti připravovaných ptačích oblastí v Austrálii. Pracovníci australského BirdLife, který je navrhovatelem oblastí, věří, že vyhlášením první oblasti pomohou vzbudit pozornost jak veřejnosti, tak vládních činitelů.
K dalším připravovaným oblastem patří například dvě území v nichž se vyskytuje ohrožený papoušek žlutoramenný (Psephotus chrysopterygius). Jiná oblast by se měla soustředit na záchranu celosvětově ohroženého jeřába Antigonina (Grus antigone), žijícího na úrodné zemědělské půdě v oblasti Atherton Tablelands, kde se dříve nacházel deštný prales. V zimním období zde přílety jeřábů na nocoviště patří k nejúchvatnější podívané, jakou může zdejší krajina nabídnout. Podle zprávy z www.birdlife.org přeložil a upravil Martin Kupka
Zimující skupina vzácných jeřábů Antigoniných Foto Minh Loc
12
PTAČÍ SVĚT
ZIMA 2004
Za ptáky do světa
Krugerův národní park – zvířecí ráj Snad každý se zájmem o přírodu a zvířata touží vidět druhy známé z knížek, televizních dokumentů a zoologických zahrad v přirozeném prostředí. Nám se podařilo navštívit africkou savanu plnou kopytníků, šelem, slonů a mnoha druhů ptáků letos v březnu. Nebýt však plotu a strážců, vypadala by krajina na území dnešního Krugerova národního parku v Jihoafrické republice asi úplně jinak. Mimo rezervace se s divokými zvířaty v této zemi v podstatě nesetkáte. Krajina je přeměněna na pole a pastviny pro dobytek, antilopy jsou snědeny, sloni a lvi vystříleni – a i ptáci, kteří nikdy nerespektovali hranice, se většinou raději uchýlí do nerušených prostor národního parku, kde naleznou mnoho typů prostředí v téměř původní podobě. Krugerův národní park ležící v severovýchodní části země na hranici s Mosambikem a Zimbabwe byl oficiálně otevřen v roce 1926, s jeho budováním se však začalo již na konci 2 19. století. Svou rozlohou téměř 20 000 km je největší rezervací v Jihoafrické republice a také obrovským turistickým lákadlem. Vždyť ročně přivítá přes milion turistů, pro které je náležitě vybaven. Přesto zde platí, že klid zvířat je na prvním místě – každý turista je povinen dodržovat “desatero přikázání parku” – pravidla, zajišťující co nejmenší rušení a ovlivňování zvěře člověkem, mezi něž patří dodržování rychlosti, zákaz krmení zvířat a odhazování odpadků, zákaz hlasitých projevů a vystupování z auta apod. Do parku se dostanete pouze několika branami, musíte mít vlastní vůz nebo být součástí organizovaného zájezdu, pěší turistika je zde zakázána. Rychlost je na celém území omezena na 50 km/hod, ale my jsme ji snad ani nikdy nevyužili, neboť bylo stále na co koukat a čím rychleji jedete, tím méně uvidíte. Vystupovat z vozu je možné jen na určených místech (např. mosty či pahorky) nebo na místech určených k občerstvení, kde vás většinou vítá vůně grilovaného masa, neboť vášeň bílých Jihoafričanů pro grilování pod širým nebem (tzv. braai) je nepřekonatelná. Nocovat lze pouze v oplocených a hlídaných kempech, většinou luxusně vybavených, jejichž brány se na noc uzavírají a ven vás pustí až těsně před ranním rozbřeskem. Stojí ovšem za to si přivstat a vyrazit hned za svítání, neboť tak máte největší šanci vidět zvířata, která se přes den schovávají před sluncem a horkem do stínu. První ptáci, kteří nás přivítali hned za branou parku byli mandelíci. Vyskytují se tu tři druhy -mandelík fialovoprsý (Corasias caudatus), mandelík nachový (C. naevius) a “náš” mandelík hajní (C. garrulus). Posedávají u cest a silnic a pochutnávají si na velkém hmyzu, který tyto bariéry v krajině přechází. Dalšími věrnými průvodci parkem byli rozverní zoborožci jihoafričtí (Tockus leucomelas), kteří v párech či menších skupinkách dováděli ve větvích stromů. Přímo u cesty často postávali a dokonce tokali dropi černobřiší (Eupodotis melanogaster) a frankolíni natalští (Francolinus natalensis) či Swainsonovi (F. swainsonii). Často jsme potkávali stádečka
nejběžnějších antilop impal, po kterých hbitě pobíhali klubáci červenozobí (Buphagus erythrorhynchus). Na sloním trusu (sloni s oblibou využívají silnice při svých cestách za potravou) hodovali dytíci tmaví (Burhinus vermiculatus), kulíci třípásí (Charadrius tricollaris), čejky běločelé (Vanellus armatus) a korunkaté (V. coronatus). Jihoafrickou republiku jsme navštívili nedlouho po období dešťů a v krajině tak byl patrný dostatek vody, která je pro přežívání zvířat v této zemi klíčová. Všude rostla šťavnatá vegetace a i řeky a přehrady neměly o vodu nouzi. Přímo z kempu jsme mohli u řeky Letaby sledovat čápy marabu (Leptoptilos crumeniferus), nesyty africké (Mycteria ibis), husy egyptské (Alopochen aegyptiaca) a ibisy hagedaše (Bostrychia hagedash). Obrovským zážitkem pro nás bylo sledovat lovící volavku černou (Egretta ardesiaca), která ze svých křídel vytváří deštník, a loví rybky, které se schovají do jeho stínu, či až 1,5 m vysokého čápa sedlatého (Epippiorhynchus senegalensis). Naopak k čápům také patřící kladivouši (Scopus umbretta) jsou i přes svá obrovská hnízda, která staví, překvapivě drobní. Mezi stády zeber a pakoňů jsme pozorovali hejno asi osmdesáti čápů bílých, snad byli někteří z nich i od nás. U vodních toků se často zdržovali rybaříci jižní (Ceryle rudis) a také největší rybařík velký (Megaceryle maxima). Štěstí jsme měli i na největší volavku na světě – volavku obrovskou (Ardea goliath). Těšili jsme se na dravce a nebyli jsme zklamáni. Kromě mnoha drobnějších, mezi kterými vynikali luňci šedí (Elanus caeruleus) a hbité poštolky rudonohé (Falco vespertinus), jsme se často setkávali se supy africkými (Gyps africanus) či chocholatými (Trigonoceps occipitalis). Neopakovatelný je pak jakoby “opilý” let orla kejklíře (Telerathopius ecaudatus), jehož si nelze splést s jiným dravcem, neboť téměř nemá ocas. Na stromech nad vodními plochami jsme několikrát spatřili rybožravého orla jasnohlasého (Haliaetus vocifer), jehož hlas je považován za symbol Afriky. Stromy jsou na mnoha místech obsypány půvabnými hnízdy snovačů několika druhů, nejčastějším byl snovač škraboškový (Ploceus velatus). Mnoho dalších druhů typických pro africkou savanu jako jsou vdovky, leskoptve, turaka, myšáci či několik
Sup chocholatý a mladý, ještě nevybarvený orel kejklíř si zjevně nepřekáželi Foto Petr Fousek druhů vlh zde bohužel musíme z nedostatku prostoru opominout. V parku jsme strávili téměř týden a procestovali jsme ho od severu k jihu. Postupně jsme se tak dostávali z míst označovaných za “divočinu”, kde během celého dne nemusíte potkat jediné auto, ale ani hustota zvířat není příliš velká, do míst označovaných za “ZOO” – zde jsou rozsáhlé savany plné kopytníků, až na jih, kde se ocitnete v části nazývané poněkud hanlivě “cirkus” – hustota zvířat, ale bohužel i turistů je v této části značná. Třešničkou na dortu nevšedních zážitků pro nás bylo pozorování pěti zoborožců kaferských (Bucorvus leadbeateri) z bezprostřední blízkosti. Jen tak mimochodem vyskákali z podrostu na asfaltovou silnici, předvedli ukázku toku a rozvážným krokem se vydali po asfaltu směrem k největšímu kempu v parku. Tito majestátní mrchožrouti jsou dnes silně ohroženi především úbytkem starých stromů, jejichž dutiny potřebují k hnízdění a v Krugerově parku probíhá program na jejich záchranu. Po šesti dnech jsme se tak rozloučili s Noemovou archou Jihoafrické republiky. Přestože jde o velkou turistickou atrakci a kempy připomínají spíše luxusní vesničky až městečka – v “hlavním městě” Krugerova národního parku, Skukuze, naleznete dokonce letiště a banku-stejně vás okouzlí rozlehlé pláně s líně procházejícími stády zeber, žiraf, pakoňů a dalších druhů antilop. My jsme zcela propadli půvabu afrických rozbřesků, kdy jsme v ranním šeru na silnici potkali smečku psů hyenovitých, další den zase dobře nakrmené hyeny skvrnité a skupinku čtyř mladých lvích samců rozvalených na vyhřátém asfaltu silnice. Se zatajeným dechem jsme sledovali rituální souboj mladých žirafích samců a s pobavením zase skupinky rozdováděných paviánů čakma či kočkodanů. Přestože zvířata sledujete velmi zblízka, rozhodně je nelze považovat za ochočené – tolerují vás jen proto, že pokud sedíte v autě, nejste považováni za člověka, ale za podivné plechové a neškodné zvíře, kterým většinou nestojí za to se zaobírat. Vy si naopak díky tomu můžete plně vychutnat jejich přirozené projevy z bezprostřední blízkosti. Barbora Houdková & Lucie Hošková
Ročník XI/Číslo 4. Redakce: Česká společnost ornitologická, Hornoměcholupská 34, 102 00 Praha 10-Hostivař, tel./fax 274866700, e-mail
[email protected]. Odpovědný redaktor: Barbora Houdková, technický redaktor: Alexandra Trublová a Martin Fejfar. Stránky pro děti připravuje Václav Bartuška.Vychází čtyřikrát ročně v nákladu 3000 výtisků. Sazba a tisk: JAVA Třeboň. Zaregistrováno MK ČR pod číslem E 12781.
SPOLUPRACUJÍCÍ
ORGANIZACE
