číslo 1 (9) ročník 3 březen 2011

číslo 1 (9)

ročník 3

březen 2011 http://www.obec-hlina.cz

Podvečerní pohled na Alpy z rozhledny V. Menšíka, listopad 2010.

2

Hlínské rozhledy, číslo 1 (9), ročník 3

proměny obce aneb Hlína včera a dnes

Ulice Křenová, 1938; vlevo dům č. p. 44, zprava doleva domy č. p. 60, 46, 48, 56, 95.

Ulice Křenová, 2011; vlevo dům č. p. 44, zprava doleva domy č. p. 46, 48, 56.

3

Hlínské rozhledy, březen 2011

M

ilé čtenářky a čtenáři, když se naše redakce dala do tvoření jarních Hlínských rozhledů, tedy někdy v době ke konci ledna, zima se již pomalu, ale jistě přehoupnula do své druhé poloviny a sníh zmizel téměř ze všech polí i luk. Všichni už prostě očekáváme ono úžasné a každoročně jinak barevné a vonící jarní počasí. Také míváte po dlouhé zimě chutě na něco dobrého? Něco jako jarně zeleninově zdravého anebo něco trošku nezdravého? Když jsme v redakci připravovali recepty do tohoto vydání, probírali jsme nejrůznější speciality nejen české kuchyně. A možná se podivíte, že to, po čem jsme zatoužili a na co jsme zavzpomínali, nebylo ani skopové masíčko s chilli omáčkou ani zapečená ricotta či mořské plody na nejrůznější způsoby. Naše chutě se ubíraly jiným směrem. K těm klasickým, nejobyčejnějším jídlům, jako jsou šťouchané nové brambory s máslem a hrnkem plnotučného mléka, bramborové škubánky s mákem či placky s povidlím, pečené vepřové koleno…. A taky chleba s čerstvým sádlem a právě vyškvařenými ještě teplými škvarečky. Čím to je, že nikdo z nás nezatoužil po něčem exotickém? Příčina našich chutí tkví, spíše než v jídle samotném, v okolnostech, za nichž jsme si to které jídlo kdysi vychutnávali. V provoněné kuchyni naší maminky, o prázdninách u babičky či tety, na chalupě s přáteli, kde ještě hřála stará kachlová kamna… Byly to prostě okamžiky a prožitky bezpečí, radosti, dětských radovánek či pohodových dnů, které se nám vryly do paměti a na které zavzpomínáme vždy, když ucítíme třeba vůni kynutých buchet s tvarohem a drobenkou… Zavzpomínejte tedy společně s námi a přispějte třeba nějakým osvědčeným receptem z babiččiny kuchyně do naší soutěžní sbírky receptů, Nejkrásnější hlínské kuchařky, která stále pokračuje. Nebo se začtěte do povídání pana Voborného o rozhlednách a nechte se nalákat k nějaké příjemné procházce po okolních krásách moravské krajiny. Chutě vám udělá i článek o pečivu a o chlebu, výběr možností budete mít v i přehledném plánu akcí na Hlíně a v okolí. Vzpomeneme i na pana Milana Řiháčka, vyzpovídáme hlínské divadelníky a také dáme několik otázek jednomu z vás, hlínskému občanovi. Vyberte si tedy z široké a pestré nabídky naší „jarní kuchyně“, kterou jsme pro vás opět s láskou a chutí připravili… Přejeme vám jídlem provoněné jaro se spoustou chuťových zážitků! Za redakční tým Kamila Veselá

Z OBSAHU: 3 Úvodní slovo 4 Slovo starosty 6 Informace z OÚ 8 Události v obci 17 Vyhodnocení vánoční soutěže 20 Kalendář připravovaných akcí 21 Nejkrásnější hlínská kuchařka 22 Divadelní představení se připravuje 24 Rozhovor s Danou Vodákovou 26 Vzpomínka na historika regionu 28 Historické okénko 40 Hlína na starých mapách 4 45 Vyhlášení velikonoční soutěže 45 Povídání o chlebu a pečivu 50 Recepty aneb dobroty pro vás 54 Za hranicemi obce 54 Pranostiky na každý den 2 57 Závěrečné slovo 58 Hlína a nejbližší okolí na starých pohlednicích

Doteky obce

4

Vážení spoluobčané, uplynuly tři měsíce a já se Vám opět pokusím přiblížit dění v obci z pohledu obecního úřadu a starosty obce. V úvodu bych se věnoval krátkému hodnocení hospodaření obce v loňském roce. Obec získala do svého rozpočtu za rok 2010 celkem 3 778 000 Kč. Převážnou část těchto příjmů tvoří daňové příjmy dle rozpočtového určení daní od státu. Další peníze obec získala svou činností a z dotací. Z rozpočtu Jihomoravského kraje jsme obdrželi dar ve výši 55 000 Kč za ocenění v soutěži Vesnice roku 2010, dotaci 112 000 Kč z Programu rozvoje venkova na opravu obecní budovy č. p. 49 – škola a dotaci na činnost místní správy ve výši 144 000 Kč. Svou činností obec získala 99 000 Kč z prodeje vstupného a propagačních předmětů na rozhledně, pronájmem obecního majetku 57 000 Kč a prodejem druhotných surovin celkem 32 000 Kč. V neposlední řadě třeba uvést také dotaci společnosti ČEZ ve výši 15 000 Kč a dar Nadace dobrá volba senátora Tomáše Julínka ve výši 10 000 Kč, obě určené na podporu konání divadel v přírodě a ochotnického divadelního kroužku. Tolik tedy příjmová část rozpočtu. A za co jsme tyto příjmy jak se říká utratili? V oblasti investicí do obecního majetku to bylo vybudování kolumbária na místním hřbitově; zde za 20 míst k ukládání uren obec zaplatila 418 000 Kč. Dále potom generální oprava střechy na obecní budově bývalé školy, kde proběhla výztuha krovů, nové laťování, parofolie, křidlice a okapy,


vše v ceně 400 000 Kč a instalace elektrického vytápění v této budově v ceně 90 000 Kč. Také jsme uhradili poslední splátku za stavbu rozhledny ve výši 308 000 Kč společnosti IVYSO a rozhledna je tedy definitivně v majetku obce Hlína. Z dalších počinů bych uvedl odvodnění komunikace Na paloučkách v ceně 130 000 Kč, vybudování ohraničeného prostoru pro kontejnery na komunální odpad naproti obchodu u Hošků v ceně 51 000 Kč, opravu schodiště před obecním úřadem v ceně 41 000 Kč. Obec v loňském roce zakoupila do svého majetku dvě plechové garáže v ceně 39 000 Kč, které budou postaveny na odpadním dvoře za školou, nádoby na posypový materiál – 12 ks v ceně 65 000 Kč, posypový vozík v ceně 12 000 Kč, pro hasiče elektrocentrálu za 22 000 Kč a sadu zásahových požárních hadic v ceně 17 000 Kč. Dále je nutné zmínit výdaje nezbytné pro chod obce jako třeba odpady, tzn. odvoz a likvidace popelnic, kontejnerů, železa, nebezpečného odpadu atd., kdy celkové náklady jsou ve výši 240 000 Kč, chod obecního úřadu – provoz budovy, platy zaměstnanců, telefonní a elektronické služby, pojištění majetku a další v ceně téměř 700 000 Kč, zabezpečení školní docházky v ceně 163 000 Kč, veřejné osvětlení za 55 000 Kč, autobusová doprava do obce za 35 000 Kč a další. Celkem se za rok 2010 vydalo 3 778 000 Kč a k 31. 12. 2010 měla obec zůstatek na běžném účtu ve výši 972 000 Kč. A ještě jeden zajímavý údaj, který říká, že obec vlastní majetek v hodnotě téměř 25 000 000 Kč.


Tolik alespoň ve stručnosti jak se v obci loni hospodařilo. Přesné údaje budou zveřejněny v závěrečném účtu hospodaření obce koncem měsíce dubna. Z mého pohledu se domnívám, že se zastupitelstvo snaží rozdělovat finanční prostředky celkem rozumně do všech oblastí života v obci pro jeho zlepšení a usnadnění. V následujících řádcích bych se rád zmínil o dostupnosti Lékařské služby první pomoci, tedy lidově řečeno pohotovosti v Ivančicích. Jak jste jistě se sdělovacích prostředků slyšeli nebo četli, Jihomoravský kraj přestává v plné výši podporovat tuto službu obyvatelstvu na základě nového zákona, který říká že LSPP musí být dostupná pro každého občana do 60 minut z místa bydliště běžnou hromadnou dopravou. Pro obyvatele okresu Brno-venkov je to tedy pohotovost v Brně. Koncem minulého roku proběhly schůzky a jednání zástupců obcí ve správním obvodu Ivančic, Rosic a Moravského Krumlova s cílem zajistit zachování pohotovosti v Ivančicích. Za naši obec se zúčastnila paní Jana Vašulínová, místostarostka obce, která zastupitelstvo informovala o dohodě na možném řešení této situace. Dohoda spočívá ve spolufinancování LSPP obcemi v okolí Ivančic a částečnou dotací z rozpočtu Jihomoravského kraje. Dle informací ředitele Ivančické nemocnice je třeba na roční provoz částku ve výši 1 500 000 Kč. Kraj přispěje 500 000 Kč a obce se o zbývající milion podělí způsobem přepočtu na obyvatele. Zastupitelstvo tuto záležitost projednalo a jednomyslně se shodlo na připojení k projektu a v rozpočtu vyčlenilo částku 23 000 Kč na zachování LSPP v Ivančicích. Domnívám se, že je to dobrá investice a dle mých informací se k projektu připojily všechny obce v okolí. Jenom pro úplnost pohotovost v Ivančicích je ve všední dny

5

od 16 do 22 hodin a o víkendech od 8 do 20 hodin. Další pro Vás zajímavá informace se týká sčítání obyvatel ČR, které proběhne na přelomu března a dubna. V každé obci je zřízen sčítací komisař, který má tuto záležitost na starosti a bude Vám poskytovat potřebné rady a informace. V obci Hlína je to paní Jana Vašulínová, místostarostka obce. Loni proběhlo sčítání budov a pozemků, které řešil obecní úřad a letos se počítají obyvatelé. Každý z Vás obdrží prostřednictvím České pošty sčítací formuláře a bude mít tři způsoby vyplnění a odevzdání. Za prvé klasicky vyplnit tužkou a přes poštu odeslat, za druhé vyplnit a předat sčítacímu komisaři a za třetí vyplnit v elektronické podobě pomocí kódu a přístupového hesla, který je na každém formuláři. O všem potřebném budete včas prostřednictvím rozhlasu a vývěsek informováni. V závěru ještě pár slov o tom co nás čeká v tomto roce a co zastupitelstvo naplánovalo. Především budeme pokračovat v opravě obecní budovy bývalé školy, kde provedeme výměnu podlahy ve třídě a sanaci obvodového zdiva proti vlhkosti, dále opravu venkovní fasády a podrovnávky. Na tuto akci jsme požádali o dotaci z rozpočtu JMK a náklady by se měly pohybovat kolem 250 000 Kč. Další záležitostí by bylo prodloužení a odvodnění komunikace v ulici Křenová. Rovněž plánujeme nákup nějakého malého mechanizačního prostředku s příslušenstvím na údržbu veřejné zeleně a komunikací a provedeme průzkum stavu a údržbu všech vzrostlých obecních stromů – náklady dle nabídky 60 000 Kč. Začneme pracovat na projektu odkanalizování obce a dále se budeme snažit získat dotace na realizaci úpravy okolí rozhledny. Tolik v krátkosti, více zase příště, to už budeme vědět jak se nám daří úkoly plnit. Miloš Dostalý, starosta obce

6


Informace Z obecního úřadu Evidence obyvatel

K 1. lednu 2010 byl stav obyvatelstva obce Hlína 232 obyvatel. Od 1. ledna 2010 do 15. února 2011 se počet obyvatel rozrostl o 4 novorozence, narodil se jeden kluk a tři děvčata. K trvalému bydlišti se během této doby přihlásilo celkem 17 osob a během tohoto období jeden člověk zemřel. Odstěhovaly se dvě osoby. Stav obyvatel k 15. únoru 2011 je tedy 250. V mnoha obcích počet obyvatel stále mírně ubývá, ale Hlína může být zatím stále pyšná na to, že je o bydlení zde zájem a lidé se sem stěhují, staví domy nebo opravují ty staré. Dětí do 15 let máme 17, z toho 11 chlapců a 16 dívek. Průměrný věk obyvatelstva je 43 let u mužů a 42 let u žen. Nejstarší občanka má 89 let. Novinkou, kterou zavedlo zastupitelstvo od 1. ledna 2011 je předávání věcného daru, pamětní knížky nově narozeným dětem s trvalým bydlištěm na Hlíně. _______________

Znovu připomínáme, zejména těm, kteří dosud nezaplatili poplatky! Dle obecně závazné vyhlášky obce Hlína č. 4/2004

- zaplatit poplatek ze psů, - sazba poplatku činí za kalendářní rok a za jednoho psa 70 Kč (sazba poplatku ze psa, jehož držitelem je poživatel invalidního, starobního, vdovského nebo vdoveckého důchodu, který je jeho jediným zdrojem příjmů, anebo poživatel sirotčího důchodu činí 50 Kč), - u druhého a každého dalšího psa staršího 3 měsíců se sazba poplatku stanovená touto vyhláškou zvyšuje o 50 %, - poplatek je splatný jednorázově, a to nejpozději do 31. března příslušného kalendářního roku.

Dle obecně závazné vyhlášky obce Hlína č. 1/2004

- zaplatit poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, - sazba poplatku činí 500 Kč (úleva ve výši 200 Kč z ročního poplatku platného pro příslušný kalendářní rok se poskytuje fyzické osobě, která má v obci trvalý pobyt a která v příslušném kalendářním roce je mladší než 18 roků nebo v tomto roce dosáhne věku 18 let), - poplatek se platí obci, na jejímž území má fyzická osoba trvalý pobyt nebo se na jejím území nachází stavba určená nebo sloužící k individuální rekreaci, - poplatek je splatný ve dvou stejných splátkách, vždy nejpozději do konce února a konce srpna každého roku.


Ohlédnutí za letošní zimou v obci, prosinec 2010.

7

8

Mikulášská diskotéka s nadílkou


Tradiční průvod andílků obcí v letošním roce pro změnu vystřídala Mikulášská diskotéka pro děti a jejich rodiče i prarodiče, která se konala na obecním úřadě. Pro děti zde byly připraveny soutěže, tanec, písničky i občerstvení. Některé děti dokonce přišly v kostýmech čertíků a andílků a společně všichni očekávali příchod Mikuláše s čertem, který dětem přinesl koš plný sladkých balíčků. Nakonec se dočkaly všechny děti a nebály se ani čerta a radostně odříkaly básničku nebo zazpívaly písničku.

Děti ve společnosti Mikuláše a čerta, 5. prosince 2010.


Po několika zábavných soutěžích obdržel každý malý návštěvník balíček s dobrotami, 5. prosince 2010.

9

10


Adventní koncert

Již po páté se v Kostele svaté Kunhuty na Hlíně konal tradiční adventní koncert. V neděli 12. prosince 2010 se po mši svaté zaplnily lavice místního kostela lidmi nejen z naší obce, aby se společně mohli zaposlouchat do příjemných melodií a písní, které na Hlínu přijel zazpívat a zahrát pěvecký sbor učitelů a dětí ze Základní umělecké školy v Oslavanech. Úvodním slovem všechny přítomné přivítala a popřála všem krásné vánoční svátky paní Gábina Nosková a pak už se kostelem rozléhala téměř hodinu příjemná a krásná hudba se zpěvem.

Několik záběrů z již pátého adventního koncertu v kostele sv. Kunhuty na Hlíně, 12. prosince 2010.


11

Několik záběrů z již pátého adventního koncertu v kostele sv. Kunhuty na Hlíně, 12. prosince 2010.

12


Vánoční zpívání u kostela

Na Štědrý den odpoledne se již na Hlíně zabydlela zvyklost, zajít k místnímu kostelu svaté Kunhuty a společně se sousedy a přáteli si zazpívat vánoční písně a koledy. Nejinak tomu bylo i 24. prosince 2010, kdy si většina hlínských přišla zazpívat a popřát vzájemně krásné vánoční svátky. Nechyběl ani lahodný přípitek na zahřátí.

Štědrodenní setkání občanů Hlíny se zpíváním koled, 24. prosince 2010.


Štědrodenní setkání občanů Hlíny se zpíváním koled, 24. prosince 2010.

13

14


Novoroční výšlap hlínských k pomníčku

Hlínští po silvestrovských oslavách nelenili a hned na Nový rok 2011 se dali do pohybu. Udělali si pořádný výšlap a to k pomníčku, kde tragicky zahynul 15. března 1965 (chybou pilotáže při provádění cvičné zteče nárazem letounu MiG-15 SB do země) npor. letectva Rostislav Minks z 20. stíhacího a bombardovacího leteckého pluku Náměšť nad Oslavou, ve věku 25 let. Bližší rozšiřující informace o této letecké katastrofě naleznete o několik stran dále.

Několik snímků z novoročního výšlapu, 1. ledna 2011.


15

Nový rok na Hlíně

Hlína díky své poloze v obklopení lesů a ve vyšší nadmořské výšce, láká turisty ke svým návštěvám po celý rok. Nejinak tomu bylo i na Nový rok, kdy si mnoho občanů z okolních níže položených obcí udělalo příjemnou vycházku na Hlínu. Každotočně se tak na svoji tradiční novoroční vycházku vydávají také desítky občanů ze Silůvek, což dokládají následující fotografie. Za krásného zimního počasí došli do pohostinství paní Koudelné, kde si vzájemně popřáli vše dobré do nového roku, posilnili se něčím na zahřátí a po 15. hodině se vydali na zpáteční cestu. Hlína byla tento první letošní den doslova v obležení turistů.

Jedna ze skupinek silůveckých občanů při své tradiční novoroční vycházce na Hlínu, 1. ledna 2011.

> Skupinky spokojených turistů korzující novoročními ulicemi Hlíny, 1. ledna 2011.

< Pohostinství paní Koudelné praskalo ve švech, 1. ledna 2011.

16


Nový rok začal zatměním Slunce

V úterý 4. ledna 2011 jsme měli možnost na obloze pozorovat částečné zatmění Slunce. Měsíc začal chvíli po osmé hodině ranní překrývat sluneční kotouč (který se nacházel ještě nízko nad obzorem) od severu. Vrchol tohoto částečného zatmění nastal v 9.25 hod. a celé Slunce bylo opět vidět v 10.52 hod. Podmínky pro pozorování byly poměrně dobré, i když bylo polojasno. Zatmění probíhalo v různých oblastech odlišně. V Anglii Měsíc zastínil 75 % Slunce, u nás bylo zatmění o něco výraznější a Měsíc si „ukousl“ asi 80 %. Největší zatmění bylo ve Švédsku, kde měsíc zakryl 86 % slunečního kotouče. Dále na jihovýchodě bylo už Slunce na obloze výš a jeho překrytí tedy bylo menší. V Aténách bylo zakryto 67 %, v Izraeli a v Egyptě dokonce jen 55 % slunečního kotouče. Další částečné zatmění budeme moci pozorovat v roce 2015. Měsíc při tomto zatmění zakryje Slunce ze 74 %, v Norsku ale bude v tuto dobu zatmění úplné.

Částečné zatmění Slunce na fotografiích Jana Rybníčka, 4. ledna 2011.


Masopustní rej masek a Mladé hody na Hlíně

17

Poslední únorový víkend na Hlíně byl ve znamení bujarého Masopustu a Mladých hodů, které se slaví tradičně jednou za sedm let a jsou spojeny se svátkem světice Kunhuty, patronky hlínského kostela. Ve dvě hodiny odpoledne vyšel od budovy místní školy průvod asi patnácti masek, dospělých i dětských. Mezi maskami převládala skupinka krásných berušek a Ferdů Mravenců, nechyběla ani víla Amálka, princezny, libanonec, letec i s letadlem, tygr, klaun, smrťák i selka. Masky za doprovodu hudby prošly obcí, tancovaly a veselily se. S maskami šli společně v průvodu i tři stárci. Od 16. hodiny bylo v místním pohostinství paní Koudelné připraveno pásmo her, soutěží a písniček pro místní děti, které s nadšením v pestrých maskách plnily jednu soutěž za druhou a také tancovaly. Poté se uskutečnilo klasické hodové zavádění stárků a stárkových, v podání Ondry Havlíka s Danielou Dostalou, Milana Hoška ml. s Lucií Požárovou a Petra Hoška s Terezou Mezníkovou. Vše se odehrálo pod malou májkou, umístěnou rovněž v pohostinství. Večer už patřil dospělým, kdy zde od dvacáté hodiny k tanci a poslechu hrála skupina Dreams a rozjela se ta pravá hodová i masopustní zábava, které dominovala bohatá tombola. Moderátory večera a zejména tomboly se pak stali pánové Robert Duda ml. a Martin Vašulín, kteří přítomné publikum pobavili svým originálním humorem.

Několik záběrů z masopustního reje masek, 26. února 2011.

18


Pohled do sálu v průběhu večerní zábavy, 26. února 2011.

Průvod masek obcí, 26. února 2011.

zleva: Tereza Mezníková, Petr Hošek, Lucie Požárová, Milan Hošek ml., Daniela Dostalá, Ondřej Havlík, 26. února 2011.

Průvod masek obcí, 26. února 2011.

Hudební skupina Dreams, 26. února 2011.


19

Jak jste soutěžili ve vyhlášené soutěži Vánoční výzdoba oken a dveří na Hlíně

V minulém čísle Hlínských rozhledů jsme vyhlásili další ročník soutěže týkající se vánoční výzdoby vašich domovů. Nafocené výzdoby a dekorace jste mohli posílat na emailovou adresu naší redakce. Zajímavé vánoční výzdoby jsou nafoceny a umístěny na internetových stránkách obce Hlína v odkaze Kronika, Hlína na fotkách – U nás na Hlíně. A vítězné fotografie i jejich výherce vám představíme nyní: Redakce Hlínských rozhledů se po důkladném posouzení všech fotografií vánočních výzdob dlouho rozhodovala, protože se nám líbily opravdu všechny dekorace, každý dům měl svoji osobnost díky vaší krásné výzdobě. Přesto jsme vybrali tři výherkyně, které obdržely dary, jenž zajistil Obecní úřad Hlína. Oceňujeme tedy: • Nejkrásnější světelnou výzdobu domu paní Marie Čechové. • Nejkrásněji vyzdobený vstup do domu paní Helgy Pacholíkové. • Nejkrásnější věnec na vstupních dveřích paní Jany Vašulínové. Všechny tři výherkyně byly pozvány dne 18. února 2011 na obecní úřad, kde jim byly předány věcné dary. Děkujeme nejen výherkyním, ale všem, kteří jste zpříjemnili dobu adventní krásnou vánoční výzdobou nejen sobě, ale i všem ostatním.

> Helga Pacholíková, Jana Vašulínová, Gabriela Nosková, 18. února 2011.

Pozornému čtenáři jistě neujde, že tváře tří výherkyň naší soutěže nesouhlasí se jmény zde uvedených oceněných žen. Nebojte se, neudělali jsme my v redakci ani v tiskárně tiskovou chybu. Došlo k této situaci: Paní Marie Čechová, která byla oceněna za nejkrásnější světelnou výzdobu při předávání cen se rozhodla předat svoje ocenění paní Gábině Noskové, redaktorce zpravodaje. Paní Marie Čechová to okomentovala takto: „Já si velice vážím toho, že jsem byla již po druhé oceněna v této soutěži a jsem moc ráda, že se výzdoby našeho domu líbí. A protože už to je druhé ocenění, rozhodla jsem se je předat paní Gábině Noskové, protože ona s tím vším má vlastně nejvíce práce. Vždy musí projít obcí a výzdoby nafotit a tak si myslím, že by si také zasloužila nějakou cenu. Děkuji za výhru a samozřejmě budu dále zdobit náš dům, aby byl okrasou obce.“

20


Světelná výzdoba p. Marie Čechové.

Adventní věnec p. Jany Vašulínové.

< Domovní vstup p. Helgy Pacholíkové.

21


Březen 2011

• Sobota 26. března 2011 – 5. ročník koštu slivovice a jiných pálenek na Hlíně. Oblíbený košt slivovice a dalších pálenek, kdy hodnotitelem může být každý zájemce a soutěžní vzorky můžete donést v jakémkoliv množství, min. vždy 0,3 dcl. Soutěžní vzorky můžete doručit do bývalé obecní školy do knihovny každou středu v podvečer, nejpozději do 23. března 2011. Přijďte si posedět, ochutnat dobrou pálenku a užít si příjemné společnosti a zábavy. Začínáme v 19.00 hodin v pohostinství paní Koudelné. Zajištěna je i cimbálová muzika. _________________________

Květen 2011

• Neděle 8. května 2011 – Oslava svátku Dne matek od 15.00 hodin v pohostinství paní Koudelné na Hlíně. Zveme nejen všechny ženy maminky k příjemnému posezení s programem, které připravily místní děti. Pro maminky je zajištěno i malé občerstvení a dáreček. _________________________

Červen 2011

• Neděle 5. června 2011 – Den dětí u rozhledny. Od 13.00 hodin bude již potřetí probíhat zábavný program pro děti a jejich rodiče u rozhledny Vladimíra Menšíka. • Sobota 11. června 2011 – Soutěž hasičů v obci Hlína. Tradiční závody sborů družstev dobrovolných hasičů na Hlíně u kostela od 14.00 hodin. Přijďte povzbudit hlínská družstva hasičů a hasiček!

Jaro bude ve znamení oslav tří významných životních jubileí hlínských občanů. V měsíci dubnu bude slavit pan Aleš Martinek, v měsíci květnu pan Josef Eichner a na počátku měsíce června paní Ludmila Dostalá. Všem oslavencům přejeme hlavně hodně zdraví, lásky, pohody, štěstí, úspěchů, životního elánu a radosti do dalších let. Den před svátkem svatého Valentýna, tedy v neděli 13. února 2011 se rozrostl počet občanů naší obce. Na svět přišlo sladké miminko, chlapeček Štěpán Musil. Blahopřejeme k narození syna a přejeme hodně zdraví a lásky malému Štěpánkovi i jeho šťastným rodičům.

22


DIVADELNÍ PŘEDSTAVENÍ v lesním prostředí na Hlíně se připravuje…

Pojem divadlo v lesním prostředí na Hlíně se již značně vžil a je znám nejen na Hlíně, ale i v širokém okolí. Není divu, vždyť za poslední tři roky zažilo hlínské amatérské ochotnické divadlo při Sboru dobrovolných hasičů hlínských doslova boom… Možná je to strukturou divadelních her, které začali ochotníci hrát anebo složením herců a hereček, kdo ví, ale divadlo v lesním prostředí se stalo velmi vyhledávanou kulturní atraktivitou regionu. A proč? Vždyť divadlo a jeho scénu máme dnes ve skoro každém větším městečku? To je pravda, ale divadlo v lesním prostředí má svoji neopakovatelnou jedinečnost. Jiné je při slunečném počasí, jiné je při blížící se bouřce, má svoji vůni, lesní ozvěny, hlasy i barvy přírody, které vám žádné umělé kulisy divadla uzavřeného v místnostech v žádném případě nenahradí. Jedinečnost, výjimečnost, neopakovatelnost, autentičnost, volnost, harmonie, nostalgie, půvab….. Tak by se dalo v krátkosti charakterizovat hlínské divadlo v lesním prostředí. Blíží se jaro a hlínští se pomalu začínají scházet a zkoušet. Nechyběli jsme u toho a položili jsme jim pár zvídavých otázek… 1. Pomalu začíná jaro a hlínští ochotníci se již začínají scházet a pomalu, ale jistě začínají s nacvičováním nového divadelního představení, které se odehraje v letních měsících v lesním prostředí na Hlíně. Pokud to není již tajemstvím, prozradíte čtenářům, o jakou divadelní hru se bude jednat anebo je necháte ještě trošku napjaté a překvapené a název hry nám neřeknete? I když v tuto dobu bychom měli mít jasno o vybrané hře, tak bohužel musíme oznámit, že jasno ještě není. Protože Mrazík měl podle ohlasů velký úspěch, tak to bude z 90 % pohádka. A zkuste uhodnout jaká. Hlavními postavami je sedm malých mužíků. Ale všechno ještě může být jinak. _______________ 2. V posledních letech se divadlu v lesním prostředí velmi dařilo a návštěvnost byla opravdu velmi vysoká. Plánujete nějaké změny v provozu divadla, myslím tím třeba více odehraných her anebo nějaké technické změny či změny a úpravy hlediště či jeviště? Samozřejmě bychom podle zájmu diváků rádi uvedli tolik repríz, abychom zájem uspokojili. Ale vzhledem k složitosti příprav, nedostatku volného času a v neposlední řadě, s ohledem na počasí, je velmi složité uvádět více repríz než jakou laťku jsme doposud nasadili. Co se změn v provozu divadla týče, myslíme, že je velká naděje, že se obecnímu úřadu podaří odkoupit pozemek od majitele, a poté můžeme začít se změnami a úpravami podle našich představ. _______________ 3. Kolik předpokládáte, že bude herců a hereček v letošním divadle hrát? A kolik dalších osob, které se na divadle podílí je třeba do akce ještě zapojit? (kulisáci, zvukaři, pomocný personál – tj. stavba hlediště, jeviště, zabezpečení občerstvení...

23


Jak to bývá každým rokem, někteří herci si udělají pauzu a jiní se zase vrátí. Protože však scénář ještě není zpracovaný, nemůžeme uvést přesný počet herců. Aby vše při přípravách probíhalo podle našich představ, byli bychom vděční za pomoc a podporu více příznivců. Ideální by bylo, kdyby se herci mohli věnovat pouze přípravě scény a na ostatní se našli jiní dobrovolníci. Podle zkušeností je to běh na dlouhou trať, ale naděje Noc na Karlštejně, 2008. umírá poslední. _______________ 4. Které odehrané představení z vašeho pohledu považujete asi za nejúspěšnější? Z našeho pohledu byla nejúspěšnější ta představení, která byla hraná poslední tři roky, což byla Noc na Karlštejně, pohádka Mrazík a Nejkrásnější válka. Každá z těchto her si našla svůj nemalý okruh příznivců. _______________ Mrazík, 2009. 5. Jen pro zajímavost – kolik je nejmladšímu a nejstaršímu herci – herečce divadla roků? Nejmladší herečce jsou tři roky a nejstaršímu herci je šedesát čtyři. _______________ 6. Nejen čtenáři zpravodaje se již teď velmi těší na nové divadelní představení. Na co byste již nyní budoucí diváky Nejkrásnější válka, 2010. a návštěvníky hlínského divadla nalákali? Na co se mohou těšit? (nějakou zajímavou věc, akci, scénu, neobvyklou podívanou …) Jak už jsme výše uvedli, připravovaná hra bude pohádka, tradičně se zpěvy a i s humorem. Poněvadž jsme v začátcích příprav, budeme se snažit a doufáme, že se nám to povede, během zkoušek vymyslet neobvyklé a zajímavé scény, kterými naše diváky pobavíme. Odpovídal: kolektiv ochotníků z Hlíny

24


ROZHOVOR Z JEDNÍM Z VÁS, z jedním z hlínských občanů

Ve zpravodaji jste si již možná zvykli, že pravidelně přinášíme nějaký rozhovor se zajímavými lidmi, kteří v obci něco dělají, pořádají anebo jsou s Hlínou nějak v kontaktu. Povídali jsme si už s Jendou Rybníčkem, který fotí a točí záběry z akcí na Hlíně, vyzpovídali jsme starostu hasičů Richarda Nesvačila, vedoucí výtvarného kroužku Táňu Podlipnou, vedoucí Babince Janu Vašulínovou ….. A mnohé další osobnosti obce. Rádi bychom zde zařadili i rozhovory s hlínskými občany, kteří nejsou v představenstvu obce a významně nevedou žádnou organizaci či sdružení, ale jsou povětšinou návštěvníky společenských akcí a užívají si běžného života v obci. A tak jsme pro první povídání s jedním z Vás vybrali ženu, paní Danu Vodákovou. A volba to nebyla čistě náhodná. Paní Dana totiž nechybí na žádné společenské akci, je spontánní a veselou osobou, která nezkazí žádnou srandu a mnohdy svojí výřečností, aktivitou i pracovitostí dá doslova „na frak“ i těm mladším… Paní Daně jsme položili několik zvídavých „Slepá babka“ paní Dana Vodáková, 2009. otázek a toto nám odpověděla. Patříte k těm občanům, kterým není lhostejné dění v obci a účastníte se vlastně skoro všech společenských i kulturních akcí, které obec pořádá. Jak hodnotíte společenské akce na Hlíně a co vás nejvíce baví a nejvíce se vám líbí? Poprvé jsem malou obec Hlínu viděla v roce 1984. Byla jsem trochu zklamaná a život zde jsem si nedovedla představit. Po 27 letech jsme hrdá, že na Hlíně bydlím a jsem její součástí. Je obdivuhodné, kolik společenských a kulturních akcí pořádáme. Začíná to novoročním výšlapem a hned v únoru se můžeme vyřádit v masopustním veselí. Jsem ráda, že i my dříve narození se můžeme zúčastnit. Příjemná je i akce na Štědrý den odpoledne, kdy se na chvíli zastavíme a zazpíváme si u kostela koledy. V dnešní uspěchané době je to malý zázrak… Za jednu z nejzdařilejších akcí považuji oslavu svátku dne matek. Jsem ráda, že nezapomínáme na maminky, babičky a ženy vůbec. Léta jsem s paní Kocábovou tuto akci organizovala a vlastně jsme ji zakládaly. Poslední roky se k nám přidala i paní Pulgretová. A pak nastal čas předat žezlo mladým maminkám a to se stalo minulý rok. Taky ráda navštěvuji se svou vnučkou oslavy dne dětí. Hlínské ženy jsou opravdu velmi šikovné a v čele s paní Janou Vašulínovou, které patří velký dík. Abych nechválila jenom ženy, tak muži jsou také šikovní, hlavně pak hasiči. Postarají se perfektně o přípravu hodů, divadla a jiných akcí. Mým sloganem je „Mužíček – chlebíček a chlapů je málo, proto si jich važme!“


25

Velké díky patří i cvičitelkám, které nám pěkně protáhnou kostru. Myslím tím jógu a teď i zumbu a samozřejmě i aerobic. Nesmím zapomenout ani na velmi příjemné akce pořádané v pohostinství paní Koudelné, které za to patří také moje velké poděkování. Zahrála jste si již několikrát i v hlínském lesním divadle. Která z vašich hereckých figur byla tou nejoblíbenější, která se vám dobře hrála? Divadlo je samostatná a hlavně krásná kapitola. Obdivuji všechny ty lidičky, kteří obětují spoustu volného času, aby se představení mohlo konat. Pro mě bylo nejlepší divadlo „Mrazík“. Tak úspěšné divadlo se vydaří jednou za dvacet let. Všichni si zahráli několik rolí v nádherných kostýmech a za slunečného počasí. V roli „slepé babky“ jsem se opravdu vyřádila. Děkuji, že jsem dostala tuto příležitost. Váš dům a hlavně jeho pravidelnou výzdobu v jednotlivých ročních obdobích prostě nelze přehlédnout. Podílíte se i na výzdobě obecního úřadu, vyzdobila jste i novou autobusovou zastávku. Kde berete inspirace na vaše nápady a jaké styly výzdob děláte nejraději. Jsem příjemně překvapena, že výzdoba na zastávce není porušena a hlavně zůstala nepopsaná a čistá. To svědčí o dobrých lidech, kteří v obci bydlí. Budu se snažit, aby se ve výzdobě na autobusové zastávce odráželo právě to období, které je v kalendáři. Mým velkým vzorem je Radka Havlíková, která má dar od Boha aranžovat květiny, suché vazby, věnečky. Byla to právě ona, co obecní úřad krásně zdobila, proto věřím, že mi bude i nadále pomáhat. Já se zatím pořád učím. Nápady na výzdoby čerpám především z knížek z místní knihovny. Další mojí pomocnicí je pak synova přítelkyně Pavla Novotná, která je mladá a tvořivá také. Já osobně nejraději dělám květinovou výzdobu, protože si spoustu květin vypěstuji sama. Co si myslíte, že by bylo dobré na Hlíně ještě udělat? Co by dle vašeho názoru ještě občané uvítali? Květiny a sluníčko patří k sobě a když se vydaří krásný den a díváte se na rozkvetlé květiny, myslím si, že je hned každému lépe na duši. Proto bych si přála, aby bylo v naší obci více květin. Pokud to není tajemstvím, jakou plánujete letos udělat výzdobu velikonoční? Letos Velikonoce vycházejí na konec dubna, tak si myslím, že květiny budou převládat i v mé velikonoční výzdobě. Máte něco, co byste ráda sdělila čtenářům zpravodaje, tedy zejména občanům obce Hlína? Hlína je úžasná obec a důležité je, že zde dostávají příležitost hlavně mladí lidé a zapojují se do dění v obci. Chtěla bych na závěr poděkovat všem lidičkám z Hlíny za to, že se podílí na chodu obce. Hlína patří mezi obce, které mají své tradice, společenské a kulturní aktivity, které nám mohou závidět i větší města. Pokud mi zdraví bude sloužit, přiložím ráda ruku k dílu, aby se nám tady hezky žilo. Jste tvořivá a aktivní žena, která nezkazí žádnou srandu. Jaké je vaše životní motto? Určitě životní heslo: „Co tě nezabije, to tě posílí!“ Děkujeme paní Daně Vodákové za rozhovor a přejeme jí spoustu elánu a tvůrčí aktivity!

26


Milan Řiháček *30. září 1940 †24. ledna 2011

Pan Milan Řiháček se narodil 30. září 1940 v Dolních Kounicích, kde prožil celý svůj plodný život. Po maturitě na Všeobecné střední škole v Ivančicích v roce 1958 nastoupil vzhledem k zájmu o astronomii na matematicko-fyzikální fakultu MU v Brně. Brzy však odešel do dělnických povolání – pracoval jako obráběč kovů, hornický brigádník a cihlářský dělník. V letech 1971–1976 zastával funkci tajemníka a v letech 1988–1990 předsedy MNV v Dolních Kounicích, mezitím působil v odborech a přednášel dějiny filozofie na politické škole. Po odchodu do důchodu v roce 1998 se začal naplno věnovat své dlouholeté lásce, historii rodného města a přilehlého regionu (tedy i historii obce Hlína a nejbližšího okolí). V této činnosti navázal na svého otce Emila Řiháčka, když se stejně jako on po desetiletí věnoval vedení kroniky, sbíral písemné a fotografické dokumenty o obci a aktivně se podílel na práci spolku pro záchranu dolnokounických památek. V průběhu let pan Milan Řiháček otiskl stovky článků s regionální tematikou v Dolnokounickém zpravodaji a později ve čtvrtletníku Naše město. Vydal publikace Dolní Kounice (1984, spolu s Přemyslem Kosem), Historie školství a škol v Dolních Kounicích (2000), Průvodce po památkách Dolních Kounic (2001), Židé v Dolních Kounicích (2002, spolu s Efraimem K. Sidonem, Jaroslavem Klenovským a Ruth Kopečkovou). Všechno toto úsilí pak směřovalo ke kompletaci a dokončení rozsáhlého životního díla, desetisvazkového rukopisu pojednávajícího o geografii, polohopisu, fauně, floře, historii a obyvatelstvu města Dolních Kounic.

„...Čím déle se zabývám historií našeho města a okolí (a už je to déle jak přes 50 let), tak tím více zjišťuji, kolik jsem toho ještě nestačil zaznamenat...“

Milan Řiháček, Z dějin Dolních Kounic, díl II, kapitola XXII.


Náhledy titulních stran několika publikací Milana Řiháčka, které vyšly v období let 1979–2008.

27

28


Krásný hled je na ten boží svět

Mnohé přírodní krásy Ivančicka motivovaly národního buditele, hudebního skladatele a ředitele hlavní ivančické školy, Václava Novotného, k napsání známé znárodnělé písně „Krásný hled je na ten boží svět“. Není proto divu, že členitý, kopcovitý terén s úseky, odkud se naskýtají vděčné pohledy do romantických údolí a širokého okolí, naplnil naše předchůdce touhou o vybudování výletních, vyhlídkových míst. A tak již v roce 1905 byla výborem Okrašlovacího spolku navržena stavba dřevěných glorietů nad řekou Jihlavou a to na Oklikách a na temeni kopce Réna. Jejich realizace však byla odložena, neboť v té době přišel brněnský turistický spolek s návrhem postavit rozhlednu na atraktivním místě – na Hlíně. Ivančičtí tento plán akceptovali a iniciativně k němu přistoupili. S její výstavbou se však započalo až v roce 1910, zato však byla postavena na tehdejší dobu v úctyhodně krátkém čase. Od doby prohlídky stavebního místa na Hlínském kopci (449 m n. m.), po její kolaudaci 27. dubna 1910, neuběhly ani dva měsíce a 1. května 1910 byla rozhledna slavnostně otevřena. Dřevěná, s kamennou podezdívkou, 17 metrů vysoká, byla nejvýše položeným objektem v okolí. Cesty turistů i školní výlety byly směřovány právě sem. Především v květnu, kdy byla Hlína obklopena kvetoucími třešněmi, byla rozhledna nejvíce navštěvována.

Rozhledna na Oklikách z roku 1912.

Rozhledna na Oklikách z roku 1938.

29


Po dostavbě hlínské rozhledny se v Ivančicích vrátili ke svému původnímu záměru – výstavbě vyhlídkových pavilonů. V roce 1912 tak byly ve spolupráci zdejšího turistického odboru s Okrašlovacím spolkem obě rozhledny postaveny. První, nad skalními útesy v trati zvané Okliky v podobě altánku, nabídla návštěvníkům pěkné pohledy k rénským lesům, do údolí Jihlavy i oblasti Stříbského mlýna. V roce 1938 byla na jejím místě zbudována nová, z železobetonu a dodnes slouží k potěše příchozích. Návrh rozhledny je dílem nadšeného propagátora přírodních krás Ivančicka, Miloše Navrátila. O její stavbu se zasloužily pracovité ruce členů Okrašlovacího spolku, kteří svojí pílí vytvořili nejedno pěkné dílko. Rozhledna na Hlíně z roku 1910. Rovněž druhá rozhledna na kopci Réna (310 m n. m.), byla postavena jako altánek. Po světové válce byla však pro špatný stav dána do dražby a následně prodána. Nová zde byla postavena v roce 1930, také již z železobetonu. I ona byla stavěna dle návrhu Miloše Navrátila, místním Okrašlovacím spolkem za vydatné pomoci Klubu českých turistů. Jejím stavitelem byl pan Karel Feith a rozhledna dostala jméno Alfonse Muchy. Pohled

< Rozhledna na Réně z roku 1912.

30


na město, které se tu před námi otevírá, je odměnou pro všechny, kteří sem vážili cestu. I stav rozhledny na Hlíně po mnoha letech provozu a několika opravách začal být neutěšený a proto bylo v květnu roku 1938 přistoupeno k její likvidaci a materiál z ní v dražbě prodán. Tím zmizela z turistické mapy tolik oblíbená rozhledna zdejšího regionu. Turistický ruch ustrnul. Po jejím zrušení, zde byla postavena třípodlažní věž – rozhledna triangulačního bodu, v červnu 1939 stavebně upravena, zpevněna a zvýšena na pět podlaží. Z vyprávění starousedlíků se dodnes traduje, že z ní býval vidět za dobrého počasí vrcholek jižní věže chrámu sv. Štěpána, Vídeňáky zvaný „Steffl“ – „Štěpánek“. (Výška této kostelní věže je 136,7 m.) Po šesti letech, v roce 1944 došlo ke zrušení triangulační rozhledny a její následné demontáži. Uplynulo dlouhých 62 let, když v roce 2000 přišel agilní pan Mgr. Josef Flíček z ivančického KČT s návrhem postavit na Hlíně novou rozhlednu. U zastupitelů Hlíny, Ivančic a KČT našel pochopení a tak bylo na její stavbu následně založeno speciální konto, na které přispěly mnohé obce, turistické odbory a především stovky nadšených jednotlivců. Po trnité, dlouhé a strastiplné cestě byla rozhledna za velkého zájmu veřejnosti uvedena do provozu 29. dubna 2007. Dofinancovala ji, zhotovila a postavila ivančická firma IVYSO, dle projektu tišnovského architekta Čuhela. Rozhledna nesoucí jméno Vladimíra Menšíka je v majetku obce Hlína a stojí ve výšce 447,5 m n. m. Je vysoká 22 m a na její ochoz se vystoupí po 106 schodech.

Rozhledna Alfonse Muchy na Réně z roku 1930.

Rozhledna Vladimíra Menšíka na Hlíně z roku 2007.

31


Na obr. vlevo původní vzhled třípodlažní rozhledny triangulačního bodu na Hlíně. Na obr. vpravo rozhledna triangulačního bodu zpevněná a zvýšená na pět podlaží.

Spatřit z ní lze např. panorama Pálavy, za čistého ovzduší pak slovenské Malé Karpaty, nebo zříceniny dolnorakouských hradů Falkenstein a Staatz. Za příznivých dnů rovněž dohlédneme na Hostýnské vrchy a za ještě příznivějších se před námi objeví pohoří Schneeberg-Sněžná hora i nádherná scenérie štýrských Alp. Výstavbou rozhledny tak Hlína opět ožila zvýšeným turistickým ruchem a zájmem široké veřejnosti. Návštěvníkovi se tak otevírají nové, neznámé pohledy do blízké i daleké krajiny, přestože mnohé romantické výhledy dnes již nespatříme vlivem civilizačních změn a rozrůstající se vegetace. Holé stráně kopců, které známe ze starých pohlednic, pokryl porost, stejně jako rozlehlé louky, které byly zastavěny chatami. Příroda se mění, ale stále je na ní co vidět a obdivovat. Závěrem malé vyznání Rudy Navrátila Vaneckého – lokálpatriota, který v roce 1936 napsal: „Kdož by neznal ten Muchův kraj s malými dvěma rozhledničkami na skalách, jednou velkou na Hlíně a železničním viaduktem v pozadí. Popatříš-li proto poutníče, na tento milý kout země za dne a zblízka, zdá se Ti, žes prožil tento den někde u moře na slunném jihu. A když tma se snese nad krajinou, že pohádkou je tento kout z „Tisíce a jedné noci“. Vladimír Voborný Prameny: Ing. Karel Figer: Rozhledna – Ivančický zpravodaj 9/1995 Ruda Navrátil Vanecký (1936): Historie a vznik Stříbského mlýna u Ivančic Hlínské rozhledny (2007) Použité snímky z archívu autora

32


Ze školních kronik…

Výpis ze školní kroniky obce Hlínské ze školního roku 1900/1901

Prvním dnem měsíce září 1900 započal nový rok škol způsobem obvyklým. 70. narozeniny Jeho Veličenstva slaveny, jak nařízeno, teprve 4. října. Žel, že tohoto školního roku třeba i některé smutné události zaznamenati. Ve čtvrtek 13. 9. 1900 o ½ 6. hodině večerní vypukl v dědině oheň a zachvátil za prudkého větru jihozápadního a trvalého sucha domy č. p. 29, 30, 31, 33, 34. Číslo 29. a 30. bylo kryto taškami. Ohrožené vzadu stodoly byly uhájeny. Nejvíce vody k hašení poskytla studna školní. Hned po novém roce vypukl v dědině týf střevní a trval až do konce dubna 1900. Mnoho dospělých i dítek školních onemocnělo. Dítkám z domů nakažených zapovězeno navštěvovati školu, některé i 3 měsíce ve škole nebyly. V měsíci lednu a únoru nechodilo 18 takových dítek do školy, později některé přišly, jiné opět vyloučeny, to mělo i patrný vliv na prospěch ve vyučování. Dítky konaly některé práce v zahradě a účastnily se i jedné poučné vycházky. Vizitace zdejší školy provedena v úterý dne 7. května 1901. Mimo opravy školní budovy nebylo nic nového pořízeno. Občanská záložna v Ivančicích darovala na učební pomůcky 20 K. Zakoupeny z toho některé přírodovědné obrazy od Jánského, diagramy značící cenu potravin, byly podlepeny obrazy k názornému vyučování. Do zdejší školy chodilo 28 chlapců, 30 děvčat = 58 dítek, koncem 20 chlapců, 28 děvčat = 48 dítek. Do měšťanské školy do Ivančic chodil 1 chlapec, v ústavě pro hluchoněmé byl též jeden chlapec. _______________


Jako léta předešlá započat školní rok 1901/1902 službami Božími již v neděli 1. září. Letošní školní rok nebyl nikterak ve vyučování přerušován, byla proto docházka školní až na nepatrné výminky pravidelná. Pro nastalou jarní nepohodu účastny dítky jen málo při pracích zahradních, práce zdrženy tak, že pak po velikonoci bylo je třeba rychle vykonati. Několik krátkých vycházek za příčinou měření polí bylo vykonáno. Opravy školní budovy: přední a zadní stěna skoro docela otlučena a nově nahozena, rámy v oknech natřeny, chatrná vrátka zahradní nahrazena novými. Visitace a inspekce školní konána dne 25. dubna a 31. května. Patriotické slavnosti obvykle konány. Darů nedostalo se letos škole. Zdejší školu navštěvovalo počátkem školního roku chlapců 24, děvčat 30 = 54 dítkám,

33


koncem školního roku – chlapců 19, děvčat 28 = 47 dítkám. Měšťanskou školu v Ivančicích navštěvovali 2 chlapci. Jeden hluchoněmý žák byl v ústavě pro hluchoněmé v Ivančicích. _______________


Obvyklým způsobem započat školní rok 1903/1904. Ve druhé polovici září stonaly střídavě skoro všecky školní dítky na osypky, které jak obvodní lékař zjistil, z Mělčan sem byly zavlečeny. Nemoc velmi vyučování byla na závadu a trvala po čtyři neděle. Ostatek byla návštěva školy pravidelná, v zimě úplně pravidelná. Zahrada při škole jako jindy za pomoci dítek byla ošetřována a případně užívána. Zkouška z náboženství konána letos na Hlíně dne 3. května 1904. Visitace a inspekce školy dne 25. dubna 1904. Odpovědi dítek byly lepší, nálada živější a čilejší. V tomto školním roce staly se některé větší opravy. Stroj pumpy nahrazen novým za 110 K, komíny opraveny za 15 K, přední dveře budovy nahrazeny novými za 130 K, koupen nový školní kříž za 10 K. Okresní hospodářská záložna v Ivančicích darovala škole 20 K. Do zdejší školy chodilo 17 chlapců, 30 děvčat = 47 dítek, koncem roku 19 chlapců, 22 děvčat = 41 dítek. Do měšťanské školy do Ivančic chodili 4 chlapci, koncem školního roku 3 chlapci. V ústavě pro hluchoněmé byl 1 chlapec a 1 děvče. V neděli v poledne dne 6. září 1903 utopila se v brodidle na Paloučkách 13 letá žačka Leopolda Foralová. Koupaje se se svým 5 letým bratrem, skočila se skloněnou hlavou do vody, narazila na kámen a nežli chlapeček dovolal se pomoci, byla mrtva. V pátek 13. května 1904 prohlédl zdejší školu okresní lékař p. Dr. Dvořák. Pozn.: Doslovný opis ze školních kronik obce Hlína.

34


Hlína na stránkách dobového tisku Třešňová dvojčata

Pan František Blížkovský, správce školy ve Hlíně u Ivančic, zaslal nám na ukázku několik exemplářů třešní-dvojčátek, jakých prý se letos, jako vždycky, když úroda třešní je zvláště Hlavička deníku Moravská orlice, č. 166, hojna, dosti urodilo. Na některých stromech vydaného v Brně v sobotu 21. července 1888. vyskytly se na jedné stopce dokonce i tři až čtyři úplně uzrálé plody třešňové. Třešně takové neurodily se snad jen na jednom stromě, nýbrž jsou takové ukázky bujného rozmaru přírody na všech skoro stromech mezi pravidelným ovocem rozstřiknuty. Moravská orlice, číslo 166, ročník XVII (XXVI), 21. července 1888, str. 2.

Rozhledna na Hlíně

_______________

Ve středu dne 2. března kladli jsme základní kámen. 8 členů turistického odboru z Ivančic, hlínští školáci a stavitel pan Ryšavý důstojně poklepli na kámen zdroje turistické- Hlavička deníku Lidové noviny, č. 63, vydaného v Brně v sobotu 5. března 1910. ho rozkvětu tohoto krásného a zapomínaného koutu moravského. Ve čtvrtek 3. března učinila tak obec Hlína. Malinká a nepatrná tato obec má tolik porozumění pro tuto dobrou věc, že jsme si ji opravdu zamilovali. Až třešně jim tam ku konci dubna pokvetou a rozhledna tam jak panenka jim bude vévodit, pak aspoň přijďte vy turisté z Brna do našeho zapadlého kraje, a poznáte, že pěkně a příjemně můžete také u nás neděli ztráviti. Tedy na jistou shledanou. Rich. Sedlák, jednatel. Lidové noviny, číslo 63, ročník XVIII, 5. března 1910, str. 4.

Sport, hry, turistika

_______________

První máj turistů na Hlíně. Brněnští turisté oslaví letoší prvý máj v neděli dne 5. května vycházkou do třešňového háje na Hlíně. Bude-li jasný slunečný den, jest pobyt Hlavička deníku Lidové noviny, č. 113, na Hlíně rozkošný a rozhledna tam postavená vydaného v Brně v pátek 26. dubna 1912. poskytuje vyhlídku po velké části jihozápadní a jižní Moravy až do Dolních Rakous. Partii tuto možno nejpohodlněji podniknouti vlakem z Brna v 11 hodin 55 min. dopoledne do Silůvky, příjezd ve 12 hodin 35 minut. Ze Silůvky vede pěkná lesní pěšinka k rozhledně, kamž možno dojíti za tři čtvrti hodiny. Zpáteční cestu možno podniknouti zpět do Silůvky neb přes kopec Bučín do Střelic (21/2 hodiny), neb po silnici do Tečic (2 hodiny). Výletu súčastní se jak obyčejně celé okolí, město Ivančice, za vedení turistického odboru Klubu českých velocipedistů. Z Brna podnikne vycházku Turistická jednota výše zmíněným vlakem. V případě nejistého počasí možno se otázati v onu neděli v kanceláři jednoty od 8 do půl 11 dopoledne na Velkém náměstí č. 21, 1. posch., neb telefonicky č. 173. Lidové noviny, číslo 113, ročník XX, 26. dubna 1912, str. 6.

35


Nejkrásnější hlínská kuchařka aneb nej recepty z Hlíny Hubení lidi mě fakt štvou! Obvzlášť, když říkají věci, jako: „Víš, já se prostě někdy zapomenu najíst.“ Už jsem zapomněla, kde bydlím, kam jsem zaparkovala auto nebo třeba kam jsem dala klíče. Ale NIKDY, NIKDY se nezapomenu najíst! Musíte být tak trochu blbí, abyste se zapomněli najíst, ne?!

autor: Halina Pawlovská

Člověk by měl mít z jídla pokaždé požitek. Nic špatného nevidím na tom, když to jedlík s konzumací chutné stravy občas trochu přežene. Jídlo a život patří k sobě. Kvalitní jídlo znamená kvalitní život. Důležitá je duševní rovnováha. Lidé, kteří neumějí dobře jíst, nemají tak kvalitní život jako ti, kteří to umí. Dobře jíst však neznamená spořádat hromady jídla, měly by to být dobré věci, které uvedou člověka do psychického zdraví. Teď zbystřete všichni, kdo znáte anebo máte doma schovaný nějaký svůj oblíbený recept, recept po mamince či babičce, který je hotovým kulinářským zážitkem anebo jste přímo sami autoři nějakého zajímavého receptu! Zpravodaj Hlínské rozhledy ve spolupráci s Obecním úřadem Hlína a spolkem žen Babinec vyhlašuje soutěžní sbírku receptů, které považujete za vaše nejoblíbenější a nejmilejší. Co pro to musíte udělat? Svůj oblíbený recept pošlete napsaný na emailovou adresu redakce zpravodaje [email protected] nebo recept stačí napsat na kousek papíru a předat v úředních hodinách na Obecním úřadě Hlína paní Gábině Noskové anebo paní Janě Vašulínové v Babinci. Do receptu uveďte přesný druh surovin a jejich váhy, krátce popište postup přípravy, případně servírování nebo nějaké vaše doporučení. Nezapomeňte napsat svoje jméno a adresu. Recepty můžete posílat až do 30. září 2011. A proč máte posílat recepty? Abyste udělali radost nejen sobě, ale i druhým. Na podzim se naše redakce sejde a všechny recepty dá dohromady a sestaví z nich kuchařku, tedy Nejkrásnější hlínskou kuchařku, vaše nej recepty z Hlíny. Kuchařka bude virtuální tedy v elektronické podobě na internetových stránkách obce, a kdo ví, třeba bude i vytištěna v podobě knížečky receptů a pro každého z vás tak milým dárkem. Ale to už prozrazujeme příliš. Takže už nyní zapřemýšlejte a posílejte nám zajímavé a chutné recepty. Také z dodaných receptů vylosujeme jednoho výherce, který dostane zajímavou cenu!

Staňte se i vy autory Nejkrásnější hlínské kuchařky aneb nej receptů z Hlíny!

36


Letecká katastrofa

Před několika stranami zpravodaje jste nalezli informaci o tom, jak hlínští občané chodí společně na novoroční výšlap k pomníčku připomínající letecké neštěstí, ke kterému došlo 15. března 1965. Zde uvedené informace připomínající, co se vlastně tehdy v jižní části katastru obce Hlína přihodilo pocházejí z příspěvku kronikáře Dolních Kounic pana Bc. Bruno Němce. Tímto mu děkujeme za souhlas s přetisknutím částí jeho příspěvku.

Les pod obcí Hlína směrem k silnici Moravské Bránice–Silůvky je vyhledávaným místem sběratelů hub. Milovníci této přírodní pochutiny znají svá místa, kde se více daří bedlám, případně suchohřibům. Temné hvozdy se střídají s prosluněnými mýtinami a romantická zákoutí lesů lákají k víkendovým procházkám.. Poklidný šelest listí nijak nepřipomíná událost, která se zde přihodila 15. března 1965. Toho dne, o půl třetí odpoledne vzlétla z vojenského letiště Náměšť nad Oslavou dvojice letounů MiG-15 SB. Jeden z nich (číslo letounu 0534) pilotoval nadporučík Rostislav Minks. Rutinní plnění bojového úkolu se nad hlínskými lesy změnilo v drama. Letoun se v rychlosti 500 km.h-1 zřítil k zemi. Prudkým nárazem došlo k explozi letounu, při které byl pilot usmrcen a letoun zcela zničen. Tolik krátká tisková zpráva. V místě neštěstí je dnes pouze malý pomníček se zbytky drobných částí letounu nalezených houbaři. Padesátá léta minulého století byla dobou tzv. studené války, kdy proti sobě stály dva

Technické parametry letounu MiG-15 SB Motor: VK-1 Tah motoru: 26,5 kN Rozpětí křídel: 10,08 m Délka: 10,86 m Výška: 3,70 m Max. rychlost: 1 076 km.h-1 Max. stoupavost: 46 m.s-1

Hmotnost prázdného letounu: 3 740 kg Max. vzletová hmotnost: 5 641 kg Dostup: 15 500 m Dolet: 1 750 km Čas výstupu do výšky 5 km: 1,95–2,10 min Čas výstupu do výšky 10 km: 5,5 min


37

znesvářené tábory. Naše země se ocitla v tom východním a podle toho byla budována i její armáda. Letectvo bylo masivně přezbrojováno zejména tehdy moderními proudovými letouny MiG-15, jejichž počet nakonec dosahoval mnoha set kusů. Situace došla tak daleko, že se počtu letounů přizpůsoboval i počet leteckých útvarů a vojenských letišť. Letadel bylo zkrátka tolik, že se pro ně musely budovat nové základny. V tomto období bylo rozhodnuto o zřízení 6. stíhací letecké divize a jí podřízeného 20. stíhacího leteckého pluku, který se začal budovat od 1. října 1956 na letišti v Čáslavi. Snaha o co největší urychlení výcviku spolu s minimálními zkušenostmi většiny létajícího personálu však přinesla i několik tragédií. První letecká katastrofa postihla pluk již v květnu roku 1957, do roku 1960 se udály čtyři další. Zahynulo při nich šest většinou velmi mladých letců. Šedesátá léta minulého století se vyznačovala vysokým počtem nehod vojenských letadel: r. 1961 – 9 nehod, zahynulo 12 pilotů a členů posádky, r. 1962 – 8 nehod, zahynulo 8 pilotů, r. 1963 – 8 nehod, zahynulo 9 pilotů a členů posádky, 1 civilní osoba, r. 1964 – 12 nehod, zahynulo 11 pilotů. I to byla daň za překotné zbrojení studené války. Početní stavy letecké techniky i personálu dosáhly u celého letectva maxima v roce 1958. I nejvyšší představitelé armády si tehdy uvědomili, že již není v jejich silách udržovat takové množství útvarů, a tak naplánovali zásadní redukci a reorganizaci celého letectva. Jedním z důsledků bylo také předání 20. stíhacího leteckého pluku do podřízenosti 22. stíhací letecké divize. V dalším roce se pak pluk začal připravovat na další obtížný úkol, kterým byl přesun na nově budované letiště v Náměšti nad Oslavou. Pokusy o využití plochy nedaleko Náměště nad Oslavou pro letecký provoz sahají již do meziválečného období. Nicméně skutečné letiště se zde začalo stavět až v roce 1956. Na výběr byla i druhá lokalita poblíž Moravského Krumlova. Ovšem převýšení zdejšího terénu nebylo pro stíhací letouny ideální. Nové vojenské letiště se tedy nakonec začalo budovat nedaleko Náměště nad Oslavou. V roce 1961 byl pluk přejmenován na 20. stíhací bombardovací letecký pluk, vyzbrojený letouny MiG-15, které byly průběžně přestavovány na verzi MiG-15 SB (stíhací bombardér). V červenci 1965 je postupně začaly nahrazovat nadzvukové letouny Su-7 BM.

38


Poslední, třetí letka, byla přezbrojena v září 1966. Poslední letouny MiG-15 UTI (dvoumístná cvičná verze) byly v roce 1971 nahrazeny letouny L-29. Během sedmdesátých a osmdesátých let se pluk účastnil řady velkých vojenských cvičení v rámci Varšavské smlouvy doma i v zahraničí. Koncem sedmdesátých let se pluk stává hlavním zdrojem vycvičených pilotů pro ostatní útvary stíhacího bombardovacího letectva. V průběhu let 1987 až 1989 probíhalo přezbrojení na nové letouny Su-22. K 1. prosinci 1994 byla kompletně ukončena redislokace celého letectva Armády České republiky a na základnu se přemístily letouny Su-25. Od roku 1997 spadá základna přímo pod Velitelství vzdušných sil AČR. Dne 28. října 1998 udělil prezident republiky letecké základně historický název „BISKAJSKÁ“, čímž se základna plně přihlásila k tradicím našich letců z 311. bombardovací perutě RAF, bojující v závěru druhé světové války nad Biskajským zálivem. V roce 2003 došlo k ukončení provozu letounů L-159 ALCA, byl zrušen útvar VÚ 7658 Náměšť nad Oslavou a vytvořen nový útvar VÚ 5525 Náměšť nad Oslavou. Byla zahájena výstavba letecké základny tak, aby po jejím ukončení svými parametry splňovala požadavky standardní letecké základny NATO. Historie našeho poválečného letectva je nerozlučně spjata s letouny vyvinutými v Sovětském svazu v konstrukční kanceláři vedené konstruktéry Artemem Mikojanem a Michailem Gurevičem. Prvním letounem z dlouhé řady byl typ MiG-15, který se u nás poprvé objevil v roce 1951 a na počátku padesátých let stál za prudkým rozmachem našich vzdušných sil. MiG-15 byl jedním z prvních úspěšných proudových letounů s šípovitými křídly. V československém letectvu tento typ sloužil postupně v několika variantách jako stíhací, stíhací – bombardovací, fotoprůzkumný, vlečný a samozřejmě cvičný. Byl jedním z nejvíce rozšířených proudových letounů na světě. V SSSR bylo vyrobeno přes 12 tisíc těchto letadel, licenční výroba v dalších státech (včetně českého Aero Vodochody kde se vyráběl od roku 1954) zvýšila počet až na cca 18 tisíc strojů. Poslední stroje dolétaly v armádě až v roce 1983 a typ samotný tak sloužil 33 let. Onoho osudného dne, patnáctého března 1965, se vzdušným prostorem bez sebemenších náznaků oblačnosti, vznášely dva vojenské proudové letouny Mig-15. Odstartovaly z letiště Náměšť nad Oslavou ve 14.35 hodin. V kokpitech seděli kapitán Bäumelt (velitel skupiny) a nadporučík Rostislav Minks. Dvojice měla plnit zadaný cvičný bojový úkol: po překonání úseku Nedvědice – Vyškov – Napajedla – Bzenec – Pohořelice – Ivančice provést průzkum pohybu vojsk po silnici Ořechov – Ivančice ve výšce 200 metrů. Po zjištění cíle provedl velitel dvojice nálet, přičemž nedodržel předepsanou výšku vybrání 200 metrů nad terénem a snižoval ji na 100 až 150 metrů. Vzhledem k tomu, že objekt průzkumu byl v úzkém údolí, vybírali piloti zatáčku pod úrovní obou hřbetů tohoto údolí. Vedoucímu dvojice se podařilo v malé výšce průlet dokončit. Nadporučík Minks v levé zatáčce před tímto průletem překlonil zatáčku do maximální hodnoty na záda, kde při srovnání do normální polohy sklouzl po křídle a pro nedostatek výšky narazil do protisvahu asi padesát metrů pod vrcholem kopce s kótou 386,6 m n. m. Náraz v rychlosti 500–550 km.h-1 pod úhlem 10° letoun zcela zničil. Pilot v malé výšce při maximálním náklonu neměl možnost použít záchranný padák, ani nestihl provést pokus o katapultáž.


39

Rostislav Minks se narodil 25. září 1939. Po absolvování střední školy v Bučovicích zakončil vzdělání ve Vojenském leteckém učilišti roku 1959 jako pilot. K 20. stíhacímu bombardovacímu leteckému pluku nastoupil třetího července 1964. Komise pro mimořádné události konstatovala, že neštěstí nemělo žádnou spojitost se zdravotním stavem pilota a technickým stavem letounu. Hlavní příčinou byla nekázeň při nedodržení stanovené bezpečnostní výšky letu. Bc. Bruno Němec

Prameny: Bc. Bruno Němec (2010): Letecké katastrofy u Dolních Kounic, zpravodaj Naše město Dolní Kounice, číslo 4/2010, ročník 14, str. 32–37. Použité snímky z archívu redakce Hlínské rozhledy.

Místo tragédie dnes připomíná malý pomníček.

40


Téma čtvrtého dílu seriálu navazuje na dva předcházející. Druhé vojenské mapování mělo nahradit zastaralé a nepřesné první (Hlínské rozhledy, číslo 7, září 2010). Uskutečnilo se a nakonec bylo úspěšné díky využití přesného mapování katastrálního (Hlínské rozhledy, číslo 8, prosinec 2010).

Díl 4.

Hlína na druhém vojenském mapování

Druhé vojenské mapování

Tzv. druhé vojenské mapování (Františkovo) navázalo jednak na to prvé ze 60. let 18. století, jednak na poměrně aktuální mapování katastrální (1824–1827). Celý proces byl uskutečněn v období 1806–1869, v českých zemích 1836–1852. Třebaže mapy vypadají velmi podobně, vyšlo mapování z geodetických měření a má tedy pevné matematické základy.

Obec Hlína a okolí na druhém vojenském mapování (1 : 28 800)


41

Opět bylo mapováno v topografickém měřítku 1 : 28 800, znovu po sekcích (mapových listech), tentokrát o rozměru 15 × 15 km (v měřítku mapy to je 52 × 52 cm). Polohopis je vyobrazen opět s sedmi barvách, výškopis znovu šrafami (tedy ještě ne vrstevnicemi). Druhé vojenské mapování je dostupné v originále ve vídeňském Staatsarchiv-Kriegsarchiv. V současnosti je velkou výhodou dostupnost digitalizované podoby na internetu, a to hned ve dvou formách. Za prvé k prohlížení po jednotlivých sekcích na http://oldmaps.geolab.cz. Za druhé prohlížení libovolného území jako bezešvé mapy na oblíbeném http://www.mapy.cz pod záložkou Další mapy – Historická 1836–1852.

Obraz Hlíny na druhém vojenské mapování

Hlínu najdeme na sekci (mapovém listu) číslo Ö-10-I. V tiráži není zaznamenán rok mapování. Podle sousedních sekcí však můžeme usuzovat na období 1836–1838. Na první pohled z mapy (díky šrafovanému výškopisu) vyvstávají výrazná zalesněná údolí v okolí obce – Šatava, Martálka a žleby pod dědinou. Mezi nimi „svítí“ červeň domů vlastní obce s popisem „Hlina“. Každý mapový list je opatřen na pravé (východní) straně soupisem obcí a míst (Ortschaften) na něm zobrazených. Jestliže jsme s lítostí konstatovali, že na tomto seznamu v prvním vojenském mapování Hlína chyběla, zde už má „svůj řádek“. Dozvídáme se, že obec (Gemeinde) patří pod Kounický okres (Bezirk Kanitz), že zde stojí 41 domů (Hauser) a 12 maštalí (Stallungen) a že obec pojme 20 mužů (Mann), 12 koní (Pferde) na nocleh (Unterkunft bequem).

Vojensky významné údaje za obce Hlínu, Neslovice a Silůvky (výřez doprovodné tabulky)

Krajina

Protože na území českých zemí vycházel polohopis mapování z mapy stabilního katastru a od katastrálního mapování (1825) uplynulo přibližně 12 let, můžeme považovat situaci za stejnou. Čtenář ji najde buď popsanou v předchozím čísle Hlínských rozhledů, nebo si prohlédne obě tehdy srovnávané mapy na internetu. Ve srovnání s obsahem prvního vojenského mapování do mapy přibyl zákres správních hranic – katastrálních, okresních, krajských a zemských. Fenomén průmyslového věku – železnice – byl natolik významným, že se originály map neobešly bez aktualizace v podobě dokreslení železnic a objektů při nich. V případě mapového listu, na kterém máme Hlínu, byla někdy po roce 1870 zaznamenána dráha ze Střelic do Vídně. Pod Hlínou tak najdeme linii trati včetně drážního tělesa (zářezů a náspů), dále zastávku Silůvky a strážní domky. Jednak ten zrušený u přejezdu, jednak existující nad Silůvkami a před radostickým tunelem.

42


Cesty

Na prvním místě je nutné zmínit cestu z Hlíny Zajíčkem do Silůvek. Druhé vojenské mapování ji zaznamenává poprvé. První úsek cesty – od neslovicko-kounické cesty k rozcestí dole pod Zajíčkem – je zobrazen jako pěšina. Teprve další pokračování, již v současné trase až do Silůvek, bylo už tehdy lesní (nezpevněnou) cestou. Je nepochybné, že toto spojení vzniklo v souvislosti s cestou hlinských obyvatel k vlaku a od vlaku. A právě ústí silůvecké cesty do neslovicko-kounické silnice dalo základ pozdější hlínské zástavbě v Kozích horkách. Podobně je tomu se starou cestou do Bránic. Od rozcestí nahoře u křížku je cesta zobrazena pouze jako pěšina a teprve pod svahem nad „Hledíkovou zmolou“ jako polní (nezpevněná) cesta. Připomeňme, že na mapě stabilního katastru je v parcelní kresbě spojení pod rozcestím zcela přerušeno.

Vodní toky

Velmi podrobně a přesně zaznamenané nacházíme vodoteče. Hlavní údolí Martálky až k soutoku s Čagankou je zobrazeno jako suché. I v tehdejší době se převážnou část roku realizoval odtok podzemní cestou. Podobně je tomu se zdrojnicemi Brahovického (Zlatého) potoka, který je patrný teprve od jejich spojení, tj. v místě současného horního rybníčka. Na Šatavě vidíme severní pramen jako vodní tok až téměř k rozvodí, zatímco delší jižní (od Špidlen) v prvním úseku bezvodý.

Místní a pomístní názvy

Druhé vojenské mapování je na toponyma chudé, dokonce chudší než mapování první. Kromě už zmíněného názvu obce „Hlina“ je nejbližším místním názvem „St. Jacob“, tedy svatojakubská kaple nad Ivančicemi. Zbývají už jen popisy objektů u trati, a to silůvecká zastávka „Halte“ a tři zmíněné strážní domky zkratkou „W.H.“, tj. Wächterhaus. Jedinými dvěma pomístními názvy v okolí obce jsou potok Martálka – „Martalka B.“, tj. Bach a v bučínském polesí pak lesní trať (či rozcestí) „bei den drei Linden“, tedy U tří lip.

Odvozené mapy

Kromě výše popsané původní mapy v měřítku 1 : 28 800 poskytlo druhé vojenské mapování základ pro další dvě mapy odvozené. Byla to v první řadě tzv. speciální mapa 1 : 144 000, zvaná též „stará speciálka“. Moravská verze této mapy vyšla v roce 1844 a 19 mapových listů vycházelo do roku 1883. Půdorys obce Hlíny je i ve zjednodušené podobě (7 domovních bloků) velmi dobře vystižen. Jedním ze sedmi bloků je i první dům u neslovicko-kounické silnice. Ten se poprvé objevil na mapě stabilního katastru. Zajímavá je i velmi úsporná varianta pomístního názvu U tří lip (viz výše) do podoby „Bei d. 3 Linden“. Svoji důležitost si stále uchovávala i stará cesta z Ivančic přes Bučín do Brna. Jako na prvním vojenském mapování je i zde vybavena popisem „Fuβssteig nach Brünn“, tj. pěší stezka do Brna.


43

Hlína a okolí na speciální (1 : 144 000) mapě druhého vojenského mapování

Hlína a okolí na generální (1 : 288 000) mapě druhého vojenského mapování

Druhou odvozeninou se stala tzv. generální mapa v měřítku 1 : 288 000. Podobně jako speciální mapa byla zvlášť vydaná pro Království české, zvlášť pro Markrabství moravské a části Velkovévodství slezského. Moravskoslezská verze vyšla na čtyřech mapových listech roku 1846.

44


Měřítko již neumožňovalo věrný půdorysný zákres sídel, a tak Hlínu najdeme jako kruhovou značku obce s kostelem. O to zajímavější je název obce. Zdvojené „n“ v názvu „Hlinna“ se dosud na žádné z map neobjevilo. Ještě zajímavější jsou dva velmi špatně čitelné popisy na sever a severozápad od obce v bučínském lese. Obě oronyma, tedy názvy hor, vrcholů či kopců, totiž chybí nejen na mapě speciální, ale i na podrobné sekci 1 : 28 880. Jsou to: „Tann B.“, tj. pravděpodobně Jedlová hora – umístění i podobnost svědčí o též lokalitě, kterou jsme popsali na prvním vojenském mapování jako „Pann B.“ „Wostrarz B.“, tj. pravděpodobně Ostříží hora – odpovídá názvu lesní trati Ostříž, užívané i později v prostoru mezi oběma prameny říčky Šatavy.

Závěr

Druhé vojenské mapování zachytilo Hlínu a vůbec krajinu našich zemí v době rozbíhající se průmyslové revoluce a startující revoluce v dopravě (železnice) se všemi změnami v krajině a společnosti, které se na ně vázaly. Na Rosicko-Oslavansku začínal první vrchol (1830–1880) těžby a zpracování uhlí. Zdejší uhelný revír byl tehdy dominantním dodavatelem uhlí, koksu a produktů zastáveckých železáren pro Brno. Mnozí hlínští obyvatelé se denně vydávali za výdělkem do Zbýšova, Padochova, Oslavan či Zastávky. Po vybudování železnice ze Střelic do Hrušovan začala éra dojíždění do Brna, tedy putování hlínských na vlak do Silůvek či do Bránic. Na rozdíl od souběžně zpracované mapy stabilního katastru poskytuje druhé vojenské mapování ucelený a dostatečně podrobný obraz krajiny. Tentokrát je mapa přesná a spolehlivě informuje především o terénní situaci a průchodnosti krajinou. Doprovodná tabulka přináší první statistické údaje za obce a osady.

Prameny a literatura: © 2nd Military Survey, Section No. O-10-I. Austrian State Archive/Military Archive, Vienna

Dušan ADAM, Ivančice

Reklama výletní restaurace u Stříbského mlýna z pouťového historického památníku Rudy Navrátila-Vaneckého „Kaple sv. Jakuba nad Ivančicemi“, 1836–1936, který byl vydán ke 100. výročí znovuzaložení kaple sv. Jakuba. Vydal Ruda Navrátil, Ivančice 1936. Tiskem Národní knihtiskárny v Moravském Krumlově.


45

Vyhlášení soutěže Nejoriginálnější velikonoční výzdoba

Po dlouhé zimě přivítejte společně s námi barevné a veselé jaro! Třeba zajímavou velikonoční výzdobou dekorací, a to nejen venkovní, ale třeba i uvnitř vašeho domu. A naše redakce chce opět vidět krásně ozdobené a jarní náladou rozkvetlé domy a proto tedy pro všechny občany a chalupáře hlínské právě vyhlašuje další ročník soutěže na téma „Nejoriginálnější velikonoční výzdoba“. Co je proto potřeba udělat? Pokud si domeček vyzdobíte a vlastníte digitální fotoaparát, pak

vše vyfoťte a fotografii odešlete nejpozději do 15. května 2011 na e-mailovou adresu redakce: [email protected] K fotografii napište jméno „autora“ výzdoby a číslo popisné vašeho domu. Samozřejmě myslíme i na vás, kteří nejste schopni fotografii pořídit a odeslat prostřednictvím internetu. Oslovte proto člena redakce zpravodaje, paní Gábinu Noskovou, a ona vaši výzdobu vyfotí a přidá k soutěžním fotografiím. V letním vydání zpravodaje pak otiskneme vítězné fotografie nejoriginálnějších výzdob a všechny nafocené výzdoby budou dány také na internetové stránky obce Hlína. Výherce neminou zajímavé ceny, tak neváhejte a již zapřemýšlejte, jakou originální výzdobu připravíte pro letošní jaro. Těšíme se na vaše nápady!

MalÉ povídání o chlebu a pečivu

Chléb patří k základním potravinám připravovaným pečením, pařením, nebo smažením těsta sestávajícího minimálně z mouky a vody. Ve většině případů je nutná jedlá sůl a volitelně i kvasnice (droždí). Některé druhy chleba též obsahují koření (např. kmínové semeno) a zrna (sezam, mák). Zrna se též používají k dekoračním účelům. České slovo chléb je obdobné ve všech slovanských jazycích, praslovanské slovo chlěbъ bylo převzato z germánského slova hlaiba, které dalo základ i dalším jazykům. Gótština používala hlaifs, stará horní němčina hleib a moderní němčina slovo Laib. Finština používá slovo leipä, estonština leib, a ruština či polština chleb, co jsou podobná slova, odvozená ze starých germánských slov. Slovo bread ze staré angličtiny je společné v různých formách pro mnoho germánských jazyků; např. německy Brot, holandsky brood, švédsky bröd, a dánsky brod; bylo odvozeno z kořene slova brew (várka), ale pravděpodobněji je spojeno s kořenem slova break (lámat), protože jeho první použití souvisí s broken pieces (ulomenými kousky), nebo bits (kousky) chleba, latinsky crustum, a trvalo až do 12. století, než se používalo — jako obecné jméno pro chléb — ze slova hlaf (v moderní angličtině loaf – bochník, pecen, šiška). Chléb je populární potravina v západní společnosti. Často se vyrábí z těsta z pšenič-

46


né mouky, které je kultivováno droždím, umožňujícím jeho kynutí, a nakonec upečeno v peci. Nejčastějším zrnem používaným na přípravu chleba bývá pro svůj vysoký obsah lepku (který dává těstu pórovitost a elasticitu) zrno pšeničné, ale chléb se též peče z mouky žitné, ječmenné, kukuřičné či ovesné, obvykle ale ne vždy v kombinaci s pšeničnou moukou. český, slovenský a polský tradiční tmavý žitný chléb • bochníky získávají tvar podle ošatek • krajíce z kulatých, později šišatých bochníků francouzský bílý pšeničný chléb • bageta k lámání • umí být křupavý, má i velké nadýchané bubliny anglický bílý pšeničný chléb • cihla, sendvičové plátky • měkký, jemné bublinky ruský bílý pšeničný chléb • stejná cihla jako u anglického • křupavé plátky arabský pita chléb • nekvašené placky • k lámání Většina chleba konzumovaného na Západě je z kvašeného těsta. Existuje však také chléb nekvašený, který navíc může mít důležité symbolické použití v různých náboženstvích. Kvalita výsledného chleba závisí na mnoha faktorech, kvásek je však klíčový. Kvásků je mnoho druhů – zadělávaných jen vodou, mlékem i zkyslým mlékem. Než zadělávat na kvásek úplně znovu, raději se jeho část ponechává na další várku. Tímto způsobem může vzniknout i dlouhodobá tradice jedné kultury kvasinek, kterou podle chuti dokáží stálí spotřebitelé rozeznat a ocenit.


47

Nejznámějším zástupcem nekvašeného chleba je arabský chléb, pita chléb. Chlebové placky (bez plynů z kvašení chléb nezíská objem) lze upéci už jen v ohni, jak se to dělá už po tisíciletí, například kočovní arabové v oázách severní Afriky jej takto pečou. Pečení chleba z kvásku je tradiční evropský způsob. Tato metoda produkuje velmi chutné pšeničné a žitné chleby. Tyto chleby dlouho vydrží a mají dobrou strukturu. Mnoho, zejména menších, pekáren v Evropě stále peče chleby z těsta s kváskem, i když kontinuita tradičního předávání této znalosti je v domácnostech už zpřetrhána. Mnoho chlebů je kvašeno kvasnicovým droždím. Fermentací sacharidů v mouce a případně cukru, kterou kvasinky provádějí, vzniká oxid uhličitý. Většina, zejména velkých, pekáren v České republice kvasí těsta s pekárenským droždím. Tato těsta kynou rychleji a spolehlivěji (vždycky stejně) než těsta s kváskem. Chleby z těsta s kváskem mají ovšem výraznější chuť, navíc také obvykle vydrží déle a mají lepší strukturu. V současné době dochází v honbě za zákazníkem ke zlevňování výroby chleba, což má za následek i zhoršování jeho kvality. Dochází k rušení výroby tradičního kváskového chleba. Chléb je připravován z pytlovaných směsí, které obsahují enzymy a aditiva („éčka“). U některých chlebů je snižován podíl dražší žitné mouky z 45 až na 20 %. Jsou zaváděny technologie na rozemílání starého chleba a pečiva, tato směs je pak přidávána do nového chleba. Dochází i ke změně technologie výroby kvasu, která výrazně zkracuje dobu kvašení. _______________

A jak to bylo dříve?

Chléb se objevuje od nepaměti v celé Evropě, ale bývalo ho často velmi málo. Někde roztápěli pec jednou za dva týdny, jinde se nepeklo vůbec a pecen nebo krajíc chleba se kupoval u pekaře pouze pro zvláštní příležitosti. Středověké kroniky ovšem uvádějí až dvacet druhů chleba u nás a tento „boží dárek“ sloužil odjakživa nejen k tomu, aby se lidé najedli, ale také jako obřadní prvek. Chlebem byla třeba vítána vzácná návštěva. K úctě ke chlebu byli ale lidé za normálních okolností vedeni od dětství. Malé děti ho nesměly drobit ani si samy ukrojit. Pecen nesměl chybět na štědrovečerním stole, drobky se nosily pod ovocné stromy, aby rodily. Při svatbě byl chléb prvním darem nové hospodyně ženichově matce. Zázračnou moc přisuzovaly chlebu porodní báby – jeho účinky se prý rovnají účinkům svěcené vody a svěcených kočiček. Krajíc chleba za trámem býval údajně prevencí proti požáru a blesku… Stejně jako chleba, tak i další pečivo má údajně moc kouzelnou. Vždyť si jen představte samotné kynuté těsto, které krásně blahobytně nabývá jako bříško těhotné ženy – ten pohled pobízí k optimismu, k radosti, že je „na chleba“, že bude dobře. Pečivo ostatně dostávalo děťátko, respektive jeho matka, hned po narození. U její postele se objevovaly pletené pečené věnce, kulaté koláče, koblihy, pečení ptáčci, srdíčka, nejrůznější symbo-

48


lické postavičky. Časté bylo pečivo ve tvaru miminka, kterému se třeba v jižních Čechách říkalo „rodeník“. Před narozením dítěte se ovšem předpokládá svatba. Koláčky se někdy už roznášely s pozváním na svatbu, ale zásadním svatebním pečivem býval koláč, velký a zdobený pečenými figurkami Adama a Evy, ptáčků, sluníček nebo květin, kterým se říká ciráty. Další svatební specialitou bývaly „očepáky“. Pekla je matka nebo kmotra k čepení nevěsty, zdobily se vykrajovanými srdíčky, posázeny byly kolíčky vypichovanými náprstkem a kvítky. Těsto se zadělávalo bez kvasnic, aby ozdoby vydržely a koláč držel tvar. Další tradiční zvyk jako pečenou koláčovou výslužku známe dodnes. Druhy pečiva v té které rodině přitom neovlivňovalo jenom její bohatství nebo domácí tradice, ale také náboženské vyznání. Na masopust se pekly tradiční koblihy, v Podkrkonoší zase masopustní kotouče (kolečka s nakrojenými okraji smažená v rozpáleném tuku), v jiných oblastech se zase smažily boží milosti s řadou místních názvů jako kraple, kraplíky, kleple… Na Moravě se pekly trdelníky, pruhy kynutého těsta navinutého na dřevěný válec. A koblihy? Ty se s ekonomickou stabilitou změnily v něco, co si dáme běžně ke snídani, protože se prodávají v samoobsluze. Postní období mělo kromě náboženského významu také hospodářský – do nové úrody je daleko a zásoby se tenčí, takže je třeba jíst daleko méně. Proto také některá postní jídla nesou toto poselství, třeba „chudí rytíři“ nebo „pekařská bolest“. Co se týče nadcházejících Velikonoc, na Květnou neděli se pro děti pekli ptáčci z kynutého těsta, s rozinkovýma očima, do kterých se někde i vkládalo vajíčko. Na Zelený čtvrtek se z kynutého těsta pekly „jidáše“. Často jako pletence nebo točenice připomínající provaz, na kterém se proslulý zrádce oběsil, nebo se pekly ve tvaru obličeje. Nejčastější je ale velikonoční mazanec, bochánek z kynutého těsta s rozinkami a mandlemi. Později přibyl ještě beránek pečený v litinové nebo hliněné formě. Velikonoční perníčky měly podobu jelínků nebo srdíček. Svátek zvaný Letnice – Svatodušní svátky, už mnozí z nás vůbec neznají. Ke slavnostnímu stolu se pekly vdolky, zvláštním způsobem skládané. V jižních Čechách k nim patřila „kosmetice“ – buchta upečená den předem se nakrájela, obalila v rozšlehaném vejci a smažila se. Ve středních Čechách to za bývaly „hnětynky“, těsto ve dvou vrstvách mezi nimiž byla maková nádivka s rozinkami. Navrch se nalepily těstové okrasy. Hojnosti pečiva

49


bylo i o poutích a posvíceních. V nádivkách se nešetřilo mandlemi a rozinkami, těsto bylo máslové nebo zadělávané smetanou. O poutích se ke koláčům ještě přidávaly oplatky nebo trubičky. K dožínkám patřily zase „ratolesti“ z nudlového těsta. Nařezaly se pásky, které se navíjely na březové větvičky, usmažily se v másle a vychladlé zastrkovaly do sloupku. Celek tvořil stromek k jehož vrcholu se přivázala stuha. _______________

Zkuste si tipnout, co to asi bude za pečivo?

• CIRÁTY – ozdobné figurky používané na ozdobu svatebních koláčů v jižních Čechách. • DOKTOR – dort pečený u cukráře, který dávaly selky šestinedělce na Českobrdsku. • FAMFULÍK – mikulášské pečivo ve tvaru čerta na Prachaticku. • HEJBAVÁ BÁBA – buchty polité mlékem a sypané cukrem. • CHUDÍ RYTÍŘI – pečené podlouhlé buchty z vařených brambor. • MLÁDĚ – buchta ve tvaru dítěte pro děvečku na ukončení služby. • MRVÁNĚ – valašské kynuté pečivo zatočené do různých tvarů. • ŘIČICE – velké dožínkové jihočeské koláče zdobené figurkami. • ZLODĚJKY – kousky buchet, které se o Štědrém večeru namáčejí do povidlové omáčky. • ŽEBRÁCKÝ BUCHTY – kaše z ječné mouky krájená lžící.

A kdo to byl pekař? Řemeslník, který pekl chléb a další moučné výrobky v pekařské peci a obvykle je i prodával. Pekařské řemeslo lze pokládat za jedno z nejstarších známých řemesel, jeho počátky jsou zaznamenané až ze středověku a těsně souviseli s mlynářstvím. Postupem času se ale každé z řemesel začalo ubírat vlastní cestou. Pekařství vznikalo z práce otroků a domácké práce žen, samotné pekařství samozřejmě úzce souvisí s kulturními dějinami lidstva. Již ve 2. století našeho letopočtu se uvádí, že athénští pekaři pekli přes 70 druhů pečiva. Ve Francii pekli v 8. století kulatý chléb, který se používal místo talířů. V 11. století se objevují pekaři i u nás a to jako dvorští řemeslníci, ve 13. století se již jednalo o rozšířené řemeslo. Ve 14. století byl založen pekařský cech. Podle druhů pekařských výrobků se pekaři rozdělovali na: 1. pekaři pekoucí chleba a jiné pečivo, 2. pecnáři (plachetníci) pekoucí režný chléb, 3. koláčníci, kteří pekli koláče, 4. mazanečníci pekoucí mazance, 5. oplatečníci a pekaři „boží“, kteří připravovali kostelní hostie,

50


6. kobližníci pekli koblihy a ostatní smažené pečivo, 7. caletníci pekli sladké placky, 8. perníkáři (o nich blíže v samostatné kategorii) pracovali s medovým těstem a tvořili z něj perníky a marcipán. Postupem času se jednotlivé specializace slučovaly. Sváteční pečivo zůstalo v některých našich krajích dodnes, proto se ještě v dnešní době můžeme setkat s velikonočními mazanci a beránky, vánočkou či pletencem na vánočním stole, šiškami, božími milostmi nebo koblížky o masopustu, kostmi nebo smrtí na Dušičky. O svatého Martina to mohou být martinské rohlíčky a podkovy, o posvícení pak koláčky. Zdroj: Habustová M., Veselská, J. (2004): Tradiční pečivo. GRADA, Praha, 162 stran. ISBN: 80-247-0692-X Janotka, M., Linhart, K. (1984): Zapomenutá řemesla – vyprávění o lidech a věcech. Svoboda, Praha, 192 stran. http://www.ceske-tradice.cz/tradice/rodinne-zvyky/_zobraz=pekar http://cs.wikipedia.org/wiki/Chl%C3%A9b

RECEPTY aneb dobroty pro vás Tvarohová bábovka – beránek

250 g polohrubé mouky, 250 g cukru, 250 g tuku (máslo, Hera), 250 g tvarohu, 3 vejce, 1 prášek do pečiva, čokoládová poleva, rozinky, citrónová kůra... Nejprve ušleháme z bílků tuhý sníh. Ostatní ingredience smícháme, přidáme sníh a nalijeme do formy na bábovku nebo beránka. Pečeme při 180 °C. Po vychladnutí polijeme čokoládovou polevou. _______________

Zapečený květák s rajčatovou omáčkou

1 květák (asi 750 g), 2 lžíce másla, 1 plátek toastového chleba nebo strouhanka, 50 g strouhaného parmazánu, strouhaná kůra z 1 citronu, 400 g rajčat, ½ lžičky tymiánu, 1 lžička kopru, sůl, pepř.


51

Květák očistíme, omyjeme a rozebereme na růžice. Vložíme je na pařák a přikryté vaříme v páře asi 5 minut. Zapékací formu vymažeme ½ lžící másla a narovnáme do ní růžice květáku. Troubu předehřejeme. Toastový chléb nadrobno rozdrobíme a promícháme s parmazánem a citrónovou kůrou. Směsí květák posypeme a poklademe ho vločkami másla. Zapékáme v troubě asi 12 minut. Na omáčku spaříme a oloupeme rajčata, najemno je rozmixujeme a protřeme sítem. Svaříme je na hustou omáčku. Okořeníme tymiánem, osolíme a opepříme. Vmícháme 1/2 lžíce másla a kopr. Omáčku podáváme s květákem. _______________

Luxusní králík

1 králík, 2 dcl vody, 2 dcl oleje, lžička pepře, lžička mleté sladké papriky, 5 stroužků česneku nakrájeného na plátky, 2 velké cibule, 1 lžíce plnotučné hořčice, 3 lžíce jemného kečupu, sůl, špetka pálivého koření dle vlastního výběru. Králíka naporcujeme, vložíme do přiměřeně velkého pekáče a zalijeme marinádou umíchanou z uvedených ingrediencí. Necháme odležet v chladu nejméně do druhého dne. Pak vložíme do trouby a pečeme bez podlévání do měkka. Ke konci pečení můžeme přidat trochu másla pro zjemnění omáčky. Doporučená příloha: bramborový knedlík. _______________

Hanácké bifteky

4 plátky vepřové krkovičky, 300 g sýra na strouhání, 150 g šunkového salámu, 150 g anglické slaniny nebo uzeného boku, 1 sklenice zeleninového leča, 1 smetana ke šlehání, olej, chilli koření, mletý pepř, sůl. Plátky masa lehce naklepeme, osolíme, opepříme a jemně posypeme chilli kořením. Maso rozložíme do vymazaného pekáče, na každý plátek položíme kolečka salámu a plátky anglické slaniny, maso zalijeme zeleninovým lečem, posypeme hrubě nastrouhaným sýrem a zalijeme šlehačkou. Pekáč vložíme do trouby a pečeme asi hodinu dozlatova. Během pečení maso nepodléváme ani neobracíme. Doporučená příloha: opečené brambory, rýže, bramborová kaše. _______________

Vrutické vlny

1 Hera hodně měkká, 180 g cukru moučka, 5 žloutků, 1 prášek do pečiva, trochu citrónové kůry, 2 dcl mléka, 300 g hladké mouky, sníh z 5 bílků, 4 lžíce kakaa, meruňky 800–900 g.

52


Krém: 2 vanilkové pudinky, ½ l mléka, 200 g změklého másla, cukr. Heru, cukr a žloutky ušleháme. Přidáme prášek do pečiva, citrónovou kůru, mléko, hladkou mouku, vše smícháme a přidáme sníh z 5 bílků. Polovinu těsta nalijeme na vymazaný a moukou vysypaný vysoký plech. Těsto popřípadě rozhrneme nožem. Na těsto rozložíme půlené loupané meruňky (lze i jiné ovoce). Do druhé poloviny těsta přidáme kakao a naneseme na meruňky. Do tohoto těsta, můžeme přidat trochu mléka, aby se lépe rozlilo. Pečeme zvolna při 180 °C v předem vyhřáté troubě. Hotové a vychladlé potřeme krémem. Krém: vanilkové pudinky uvaříme v mléku a necháme vystydnout. Přidáme změklé máslo, trochu rumu a podle chuti cukr a ušleháme. Krém necháme trochu ztuhnout v lednici a potom natřeme na koláč. Koláč ještě dosti pocákáme čokoládou. _______________

Mraky

150 g Hery, 150 g hladké mouky, 6 vajec, tuk na vymazání dvou plechů. Na krém: ½ l mléka, 1 balíček vanilkového cukru, 100 g hladké mouky, 250 g másla, 150 g moučkového cukru, 100 g čokolády na vaření. Do hrnce dáme vařit ¼ l vody a Heru. Když se tuk rozpustí, přisypeme hladkou mouku. Za stálého míchání necháme vařit přibližně ¼ hodiny – aby se těsto nechytalo na hrnec ani na vařečku. Do skoro vychladlého těsta postupně vmícháme vejce. Těsto rozdělíme na polovinu. Dva plechy vymažeme tukem a prolijeme studenou vodou, která tvoří puchýřky. Na plech rozetřeme tenkou vrstvu těsta a pečeme asi 10 minut, přičemž troubu po celou dobu pečení neotvíráme, jinak by těsto spadlo. Necháme vychladnout. Na krém nejdříve utřeme máslo s moučkovým cukrem. Potom svaříme mléko, vanilkový cukr a hladkou mouku na kaši. Když je kaše vychladlá, přidáme máslo utřené s cukrem. Krémem potřeme jednu placku, druhou přiklopíme. Povrch postříkáme rozpuštěnou čokoládou. Jestliže z těsta nevzniknou rovné placky, nýbrž místy vzduté pláty, není to chyba, ale naopak se všechno správně povedlo. V nerovném povrchu právě spočívá půvab tohoto moučníku a odtud také jeho jméno. _______________

Koláčky z kynutého těsta bez kynutí

750 g polohrubé mouky, 250 g hladké mouky, 3 lžičky (3 kostky) cukru, 18 lžic mléka, 2 kostky droždí (po 42 g), 300 g vepřového sádla, 250 g másla, 2 celá vejce, 2 žloutky, sůl na namáčení: 1 vejce, cukr moučka. Nádivky (hustší): maková, tvarohová, ořechová. Nejprve si připravíme nádivky – jsou v každé základní kuchařce. Nádivky musí být tužší konzistence – aby se z nich daly dělat hrudky. Kvásek: rozmělníme droždí, přidáme vlahé mléko, cukr a trošku mouky. Necháme v teple nakynout. Část mouky si oddělíme – na podsypávání. Na vál prosejeme mouky,


53

sůl, do důlku vklepneme vajíčka a žloutky, přidáme kvásek a nožem rychle zapracujeme. Zapracujeme sádlo a máslo (nakrájené na menší kousky). Těsto důkladně prohněteme na vále. Zpočátku lehce podsypávat moukou, aby se nelepilo. Vznikne polotuhé vláčné těsto. Některá mouka váže více tekutiny, jiná méně. Proto je dobré část mouky ponechat stranou a dle hustoty zapracovávat, nebo přidat ještě trochu mléka. Pozor! Těsto nenecháme kynout! Těsto rozdělíme na 3 díly. Vyválíme placku a rádýlkem rozkrájíme na čtverce cca 4 × 4 cm. Doprostřed každého čtverce položíme nádivku a sbalíme. V misce rozšleháme vajíčko. Koláčky namáčíme spojenou stranou ve vajíčku a pak v cukru a klademe na plech vyložený pečícím papírem. Pečeme v troubě předehřáté na 180 °C dorůžova. Upečené sypeme cukrem s vanilkou. Pokud se podivujete nad množstvím tuku, nejste sami. Doporučuji ale dávku 250 g másla dodržet – jsou mnohem křehčí. _______________

Rohlíky

1 kg hladké mouky, 0,5 l mléka, 50 g droždí, 100 g stolního oleje, 10 g cukru, 20 g soli, vodu s kapkou octa na potřeni sul, mak, kmín atd. na posypání. Uděláme klasické kynuté těsto, necháme vykynout asi hodinu na teplém místě. Když zdvojnásobí objem, rozdělíme jej na 6 dílů. Každý díl vyválíme do kruhu a kruh rozdělíme čtyřikrát, takže nám vyjde celkem 8 trojúhelníčků s jednou zakulacenou stranou. Každý trojúhelník smotáváme od zakulacené strany směrem ke špičce a když je smotán rohlík, tak jej zakulatíme. Pečeme na pečícím papíru a před pečením potřeme vodou s kapkou octa a posypeme kmínem, solí… Pečeme v předehřáté troubě na 250 °C asi 15–20 minut. _______________

Kopýtka

4 uvařené brambory nastrouhané, 1 hrnek mouky, 3 vejce, 1 lžíce nastrouhaného tvrdého sýra, 2 lžíce posekané petrželky, 1 lžička drceného kmínu, sůl, 3 lžíce slaniny posekané a osmažené, nebo podle chuti. Brambory smícháme s moukou, vejci, sýrem, kmínem a petrželkou. Těsto rozdělíme a vyválíme válečky asi 4 cm silné a ty diagonálně nakrájíme na kousky (vypadají jako kosodelníky). Vaříme ve velkém hrnci s mírně osolenou vodou tak 5 minut. Uvařená kopýtka přelijeme osmaženou slaninou. Také se mohou posypat na másle osmaženou strouhankou.

54


• čtvrtek 17. března–neděle 29. května 2011 – Lokte, libry, žejdlíky ... kterak se kdysi měřilo a vážilo, Muzeum v Ivančicích. Návštěvník má možnost podivovat se nejrůznějším tvarům vah, závaží, metrů, měřítek, nádob dřevěných, cínových, měděných, plechových i skleněných na zboží suté (sypké) a tekuté. Za starších časů měla každá země, každý kraj a každé větší město své vlastní míry a váhy – a tak se měřilo na různě dlouhé lokte, vážilo na rozmanité libry a nalévalo do různých žejdlíků… • sobota 16. dubna–neděle 17. dubna 2011 – Mezinárodní prodejní výstava minerálů, drahých kamenů a šperků, Dělnický dům Oslavany. • neděle 1. května 2011 – Odemykání cyklostezek a den otevřených dveří na oslavanském zámku, zámek Oslavany. • neděle 1. května 2011 – Slet čarodějnic, Ivančice. • čtvrtek 5. května 2011 – Flétnový koncert v zámecké kapli, zámek Oslavany. • sobota 7. května 2011 – Svatogothardské vinařské slavnosti, Masarykovo náměstí Dolní Kounice, 13–22 hod. Přehlídka a degustace vín od více než 100 vinařů, ukázka historických řemesel a výrobků spojených s vinařstvím. • pátek 20. května–neděle 22. května 2011 – Slavnosti chřestu, – prodej chřestu, trhy, zábavný program, Palackého náměstí, Ivančice. • sobota 21. května 2011 – Závody v požární dovednosti mladých hasičů, O pohár starosty obce, hřiště Pod Lipami, Silůvky. • pátek 27. května 2011 – Atletický čtyřboj, hřiště Pod Lipami, Silůvky. • sobota 28. května 2011 – Dětský den, Mělčany. • neděle 29. května 2011 – Pohádkový les, Ivančice. • úterý 7. června 2011 – Ondřej Havelka a jeho Melody Makers – Písně krásné až k nesnešení (součást 16. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu 13 měst Concentus Moraviae), 19.30 hod. kino Réna, Ivančice. • neděle 12. června 2011 – Pouť sv. Antonína Paduánského, Masarykovo náměstí Dolní Kounice. Mše v kapli sv. Antonína v 10 hod. • pondělí 20. června 2011 – Bardolino (součást 16. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu 13 měst Concentus Moraviae), 19.30 hod., Besední dům Ivančice.

PRANOSTIKY NA KAŽDÝ DEN Březen 1. 3. Svatá Eudokie psa až po uši zavěje. 2. 3. O svaté Anežce od kamen se nechce. 3. 3. Vítr, déšť a sníh a led jako o závod se

honí – po suchu máš bláto hned, zima ku konci se kloní. 4. 3. Na Kazimíra pohoda – na kobzole úroda.

55


5. 3. V březnu vítr z břízy fouká. 6. 3. Na svatého Bedřicha slunko teplem zadýchá. 7. 3. Svatá Felicita sníh z polí odmítá. 8. 3. Panská láska, ženská chuť a březnové počasí není stálé. 9. 3. Březen bez vody – duben bez trávy. 10. 3. Mrzne-li na Čtyřicet mučedníků, přijde ještě čtyřicet mrazíků. 11. 3. Někdy i hýl v březnu na nos se posadí. 12. 3. Na svatého Řehoře čáp letí přes moře, žába hubu otevře, ledy plují do moře, líný sedlák, který neoře. 13. 3. Kolik mlh v březnu, tolik lijavců v roce. 14. 3. Mlha v březnu znamená za sto dní bouřku. 15. 3. V březnu některý den velká mlha – za sto dní velká voda. 16. 3. Kolikrát v březnu rosa padává, tolik mrazů do Velikonoc bývá a tolik mlh přijde v srpnu. 17. 3. Kolik ros v březnu spadává, tolik mrazů k Velké noci bývá. 18. 3. Březen suchý, duben mokrý a květen větrný pytle a sudy vínem naplní. 19. 3. Je-li na svatého Josefa hezky, urodí se málo obilí. 20. 3. Hřmí-li v březnu, mrzne v dubnu. 21. 3. Byť byl jarní den jak na zakázku, nechoď ještě na procházku, ať tvé zdraví neztratí svou sázku! 22. 3. Kolik březnových mlh, tolik červencových lijáků. 23. 3. Měsíce března kolikrát mlha bude, tolik dešťů v roce přijde. 24. 3. Hřmí-li v březnu, mrzne

v dubnu. 25. 3. Na Panny Marie Zvěstování kdybys travičku palicí do země tloukl, už ji tam nedostaneš. 26. 3. Prší-li v březnu, prší také v červnu. 27. 3. Jaké je počasí na svatého Ruperta, takové bude v červenci. 28. 3. Vidíš-li v březnu žluté kvítí v přírodě, můžeš semeno spokojeně síti. 29. 3. V březnu sýkorka volá: rozsívej, rozsívej! 30. 3. O svatém Kvirinu už je teplo ve stínu. 31. 3. O svaté Balbíně je už u nás po zimě.

Duben

1. 4. Prší-li na 1. dubna, bývá mokrý máj. 2. 4. Dubnový sníh pole hnojí a déšť jim požehnání přináší. 3. 4. Přijde-li v dubnu sníh, lze očekávati květen sychravý a jasný. 4. 4. Sníh dubnový hnojí, březnový tráví. 5. 4. Sníh dubnový jako mrva pohnojí. 6. 4. Dubnový sníh rodí trávu. 7. 4. V dubnu hrom – nebojí se mrazu strom. 8. 4. Když záhy trn rozkvétá, záhy se žito vymetá. 9. 4. Ranní déšť a dubnový čas jest stejný. 10. 4. Na desátý v dubnu den setý bývá krásný len. 11. 4. Duben – za kamny budem. 12. 4. Teplé deště v dubnu slibují žeň, ve které si lidé libují. 13. 4. Na mokrý duben přichází suchý červen. 14. 4. Jak hluboko v dubnu namokne, tak hluboko v máji vyschne. 15. 4. Co duben našetří, to květen spálí. 16. 4. Mokrý duben pěkný

56

ječmen dává. 17. 4. Jasný měsíc v dubnu škodí květu stromů. 18. 4. V dubnu prorokuje rachot hromů, mráz že více neuškodí stromu. 19. 4. Co den a noc zmočí v dubnu, za hodinu vyschne jednu. 20. 4. Záhy-li v dubnu kosu slyšeti, můžeš se, sedláče, těšiti. 21. 4. Na duben jen neměj spoleh valný, bývá jasný dnes a zítra kalný. 22. 4. Čím kvete trní později, tím méně sena a obilí. 23. 4. Na svatého Vojtěcha v polích samá potěcha. 24. 4. Schová-li se na svatého Jiří vrána do žita, požehnané léto k nám pak zavítá. 25. 4. Brambory sázej na svatého Marka – bude jich plná jamka. 26. 4. Slepice kráčí, kohouti pějí, sedláčkové hrách a oves sejí. 27. 4. Když dubnový vítr do stodoly fučí, po žních díru nenajde. 28. 4. Mrzne-li na svatého Vitala, mrzne ještě čtyřicet dní. 29. 4. Hřmí-li v dubnu, konec mrazům. 30. 4. Jak prvně zahřmí, fialka víc nevoní.

Květen

1. 5. Na prvního máje déšť, málo sena, žita jest. 2. 5. Bouřky v květnu znamenají dobrý rok. 3. 5. Mnoho chroustů v máji – dobrý rok. 4. 5. Déšť svatého Floriána je jak ohňová rána. 5. 5. Večerní rosy v máji hodně sena dají. 6. 5. Dostaví-li se v květnu častěji bouřky, jest to


jistým znamením chladnějšího léta. 7. 5. V květnu radost po kraji se hostí, ač má chladna prospěšného dosti. 8. 5. Je-li květen bez deště, schází to všude. 9. 5. Sníh v máji – hodně trávy. 10. 5. Není-li květen ani příliš studený, ani mokrý, naplňuje stodoly i sudy. 11. 5. Déšť, jejž Mamert, Pankrác, Servác kuje, rád se v celém létě opakuje. 12. 5. Pankrác, Servác, Bonifác – ledoví muži, spalují mrazem ovoce i růži. 13. 5. Před Servácem není léta, po Serváci s mrazy veta. 14. 5. Po Bonifáci žádný sníh. 15. 5. Déšť svaté Žofie švestky ubije. 16. 5. Kdo o svatém Janě len zasívá, stébla zdéli lokte mívá. 17. 5. V máji aby ani hůl pastýřova neoschla. 18. 5. Na mokrý květen přichází studený červen. 19. 5. Májová kapka platí nad dukát. 20. 5. Květnová rosa činí zeleným luh i háj. 21. 5. Deštivý květen – žíznivý říjen. 22. 5. V květnu věrtel deště – hrstka bláta. 23. 5. Májová voda vypije víno. 24. 5. Suchý květen – suchý rok. 25. 5. Na Urbanův den pospěš síti len! 26. 5. Den svatého Filipa přinese buď požehnání nebo lopocení. 27. 5. Co červ v máji nesní, to sud na podzim polkne. 28. 5. Když kvete bez, ať kvete i víno. 29. 5. Odkvete-li strom v jednom měsíci, bude hojně ovoce. 30. 5. Bujný květ – plný úl. 31. 5. Máj kvítí dává a stromy listím odívá.

57


ZÁVĚREČNÉ SLOVO

N

aši milí čtenáři, taky vám často připadá, že si s námi počasí trošku hraje, že kolikrát ani nevíme, kdy jedno z našich čtyř ročních období začíná a kdy končí. Žádné z nich už nechce dodržovat přesně stanovená data. A tak se občas stane jako třeba letos v lednu, že vyraší kočičky a nebo to, že někdy v červnu nám teploměr klesne pod bod mrazu. Ale buďme rádi, že žijeme v oblasti mírného pásu, kde máme rozdělení roku na jaro, léto, podzim a zimu. Pokud bychom se totiž přestěhovali níže, do oblasti tropů, tam roční doby v podstatě neexistují, v subtropech může být rok rozdělen zpravidla jen na dvě období – období dešťů a období sucha. Takže díky za naše někdy trošku rozverné a popletené čtyři roční období. Jistě mi dáte za pravdu, že prvním symbolem jara mezi květinami je sněženka. Mezi lidmi kdysi kolovala pověst (z knihy Herbář pod polštář, autor Václav Větvička): Když Bůh stvořil trávu i květiny a dal všem krásné barvy, připravil si pro ně i peřinu, sníh – ale řekl mu, aby si barvu našel sám. Obrátil se tedy sníh k trávě a požádal o zelenou, růži požádal o červenou a pak ještě škemral u fialky a u slunečnice. Chtěl totiž, aby hrál všemi barvami. Všechny květiny se mu ale vysmály a nedaly mu ani ždibínek ze svých barev. Sedl si ke sněžence a stěžoval si, že dopadne jako vítr, který nikdo nemá rád proto, že není vidět. To ovšem útlocitná sněženka nevydržela a povídá: jestli se ti líbí můj plášť, tak si ho vezmi…. Sníh tak učinil a od těch dob má bílou barvu. Tedy na venkově, ve městech asi moc ne. Zanevřel ale na ostatní květiny, zato sněžence nikdy neublížil. Toliko stará falcká pověst. Až potkáte první sněženky, povšimněte si jejich květů. Je v nich jakoby zachycena ta roční doba, v níž si zima podává ruku s jarem, ale ještě se o svoji vládu malinko přetahují… A jak vidí jaro náš básník Jan Skácel? Zas je tu jaro, zatím naznačené, tak trochu trpké jako dým. Rozmýšlím co je k ponechání, a mrtvé listí uklízím. Tak tomu je a vždycky to tak bylo. A je to zákon. Moc to vím. Je mi jen líto utínaných větví a loňská hnízda neshodím.

A co vás bude čekat v dalším, tedy letním vydání Rozhledů? Opět spousta informací z dění v obci, kousek historie, zajímavé články o aktivitách hlínských občanů a také vyzpovídáme oba dva místostarosty. Přejeme vám krásné svátky velikonoční a veselé jaro. Váš redakční tým, tedy jmenovitě Kamila Veselá, Gábina Nosková a Radek Neužil. HLÍNSKÉ ROZHLEDY, číslo 1 (9), ročník 3, březen 2011. • Zdarma pro občany Hlíny. Náklad 200 výtisků. • Vydává Obec Hlína, IČO 00488135, Hlína 19, 664 91 Ivančice, tel.: 546 421 129, fax: 546 410 205, e-mail: [email protected], http://www.obec-hlina.cz/ • Redakční rada ve složení: Kamila Veselá (Cidlina), Gabriela Nosková (Hlína). • Grafická úprava: Radek Neužil (Silůvky). • Jazyková korektura: Jana Neužilová (Silůvky). • Tisk: Tiskárna 7 s. r. o., Dolní Kounice. • Uzávěrka příspěvků, námětů a nápadů pro příští číslo nejpozději do 20. května 2011 písemně na adresu Obecního úřadu, elektronicky na e-mail: Hlinaci@seznam. cz. • Registrováno pod číslem MK ČR E 19360. • Toto číslo vychází 15. března 2011.

58


Hlína, kvetoucí třešňový háj 09 Známá pohlednice zachycující okolí kostela sv. Kunhuty na Hlíně společně s kvetoucími třešněmi, která vyšla v průběhu let v různých barevných variantách a výřezech ve více vydáních. Nyní si představujeme pravděpodobně nejstarší z nich. Pohlednice je opatřena běžnou výplatní rakousko-uherskou pětihaléřovou známkou oraženou razítkem poštovního úřadu v Ivančicích v roce 1912. Pohlednice byla adresována Arnoldu Balwinovi do Vídně. O proslulosti třešňových alejí na Hlíně vypovídá i následující úryvek Adolfa Mertena z článku nazveném „Když kvetou třešně“ z 5. 5. 1931: „...Brňáci mají své třešňové sady na Hlíně u Ivančic. Vláčkem do Silůvek, nahoru přes les a již jsme v malém Japonsku, říši třešní, v pohádce květů. Mladík, dívka, květnový večer, měsíček, vůně....“ Celý text tohoto článku si představíme v některém z příštích čísel zpravodaje. Pozdrav z Mělčan 10 Dnešní druhou jarně kvetoucí pohlednicí je čtyřokénková pohlednice Mělčan vydaná v roce 1913 posledním nájemníkem obecního hostince č. p. 17 Antonínem Šimberou a zpracovaná fotografickým závodem Jana Tichého v Miroslavi. Je zde zachycen celkový pohled na obec, dvojtřídní smíšená obecná škola (v níž se začalo učit 19. dubna 1854), sokolovna (jednalo se o provizorní prostory využívané mělčanským odborem dolnokounického Sokola, neboť základní kámen sokolovny v Mělčanech byl slavnostně položen 11. května 1930 a sokolovna otevřena 21. května 1931) a hostinec (ten byl 14. března 1921 zastupitelstvem vydražen, neboť opravy převyšovaly zisk z nájemného a z jeho prodeje byly obcí uhrazeny válečné půjčky obce i s úroky). Pohlednice napsána řídícím učitelem a předsedou včelařského spolku v Dolních Kounicích Vincencem Přikrylem (jenž působil na škole v Mělčanech od roku 1890) byla adresovaná řídícímu učiteli Janu Mátlovi, předsedovi Odboru Národní jednoty, do Rajhradu a odeslána 3. června 1913 z poštovního úřadu v Dolních Kounicích. Vincenc Přikryl zde omlouvá svoji neúčast na schůzi ve Vranovicích, neboť má na včelíně skoro 50 včelstev, všechny rojeníchtivé a meduplné a je mu těžko je v tuto chvíli opustit.

Společná fotografie účastníků Novoročního výšlapu, 1. ledna 2011. Na tomto místě tragicky zahynul 15. března 1965 chybou pilotáže při provádění cvičné zteče nárazem letounu MiG-15 SB (číslo letounu 0534) do země npor. letectva Rostislav Minks (25. 9. 1939–15. 3. 1965) z 20. stíhacího a bombardovacího leteckého pluku Náměšť nad Oslavou.

Hlínské rozhledy, březen 2011 59

Pohlednice Hlíny bez označení vydavatele zachycující okolí kostela sv. Kunhuty společně s kvetoucími třešněmi, formát 135 × 85 mm, 1912.

Pohlednice Mělčan, vydal Antonín Šimbera, Mělčany, zpracoval fotografický závod Jana Tichého v Miroslavi, formát 138 × 89 mm, 1913.

číslo 1 (9) ročník 3 březen 2011

Recommend Documents