Irena Sehnerová
O PSECH Vše, co vás zajímá
DR. JAN K. HOLLAUER Praha
13
Na počátku bylo ŠTĚNĚ!
„Co je malé, to je hezké!“ říkává se odjakživa v malém Česku. K tomu jsem vždy dodávala: „Jak kdy a jak co!“ Toto tvrzení však do puntíku platí u mláďat – zvířecích i lidských. Každé mládě je roztomilé, hezoučké, k zulíbání... Znám voříšky, kteří jako štěňata byli neodolatelní. Jako dospěláci mi však připomínají psí skládačku. Čoklík vypadá, jako by jednotlivé části jeho těla k sobě přidrátoval notně „zdrátovaný“ genetický inženýr. Do jednoho šuplíku sáhl pro trup, do druhého pro končetiny, do bedny s cajkem pro kebuli, ouška jsou z druhé ruky, ocásek z ušetřeného materiálu, jéžiš, mozek došel!... Výsledek bývá většinou komický či úděsný. Pouze milující oči páníčka vidí svého miláčka jako krásného a ušlechtilého. „Nenene, paní, to není štěkající sele divočáka, to je naše Pajda! No řekněte, není k sežrání?“ Ačkoli psy nežeru, přikývnu. Majitelka Pajdy má totiž pravdu. Každý pes, je-li milován, je po všech stránkách nej!, neboť ho zkrášluje láska. Láska, vážení čtenáři, je ta nejúčinnější kosmetika na světě, láska, to jsou ty nejšalebnější brýle na blízko i na dálku! I když, mezi námi, mnohdy je opravdu lepší po ránu hledět na celoživotního partnera z tzv. útěkové vzdálenosti – a bez brýlí! Z roztomilého štěňátka vyroste pes, větší či menší, chytrý či dočista hloupinatý, neposeda či mouchy, snězte si mě! Z menší části na genech, z větší části na člověku závisí, jaká bude povaha psa, zdali soužití s domestikovaným potomkem pravlkopsa bude rájem či peklem na zemi. Když si vezmeme štěně od chovatele, což bývá asi tak v osmi týdnech věku, máme pouhé čtyři neděle na to, abychom do čurajícího elementa „vdechli ducha“ psí osobnosti. Tomuto období se říká fáze socializace. Pozor, chroničtí cvičitelé a pe-
I R E N A S E H N E R O V Á
14
V Š E C O V Á S Z A J Í M Á
dagogové! Tato fáze není obdobím výcviku, a už vůbec ne drezúry, toto období je fáze budování celoživotních vztahů pes–pán a pán–pes, pes–domácí lidé, pes–domácí zvířata, pes–cizí zvířata a pes–cizí lidé. Pozdější snaha o převýchovu či nápravu chyb bude asi tak účinná, jako snaha přerazit punc na šperku či výrobní číslo na motoru kradeného auta. V období socializace většinou napravujeme drobné, ale i větší chyby, jichž se dopustil chovatel ve fázi vtištění, to jest v období od 4 do 8 týdnů věku. Nejčastější chyba je ta, že štěně vyrůstalo s matkou v kotci za minimálního kontaktu s člověkem. Za jedince svého druhu tedy považuje pouze psy, přitom je třeba, aby za takového považovalo i člověka. Jde o to, aby pes jednou provždy viděl v člověku „psychicky nadřazeného psa“. To, že člověk není našincem fyzicky, mu záhy řekne čich. Člověk páchne za každé situace jinak nežli pes, takže psa například nikdy nenapadne se s člověkem pářit. Štěně si musí do paměti vtisknout jak vzhled psa, tak také vzhled člověka, nejlépe několika blízkých lidí. Vtištění u psa je nezvratné, je nesmazatelné jak vypálený cejch. Pokud k vtištění člověka nedojde, pes si k homo sapiens nikdy nevybuduje úzký vztah plný důvěry. U vysoce inteligentních psů nestačí, aby štěňata člověka pouze viděla, když přinese žrádlo jejich matce. Je potřeba, aby se člověk štěněte dotýkal, hladil je, krmil z ruky, choval a později si s ním i něžně hrál. Pes potřebuje nejen člověka vidět, ale „vstřebat“ i jeho pach. Jinak z něj vyroste plaché
15
zvíře, které se dá nesmírnou trpělivostí a láskou pouze „ochočit“. Bude mít chování ochočeného divokého psa se vším, co k němu patří. Jeho chování v krizových situacích však bude nepředvídatelné, a tak svým pánům přivodí mnohé perné chvilky. Zabývat se štěnětem musí nejen chovatel, ale celá jeho rodina. Tím nemyslím, že by je měli tahat a zdvihat děti či starci s očním zákalem mu šlapat po packách! Je třeba, aby je denně pohladilo či kousek dobroty mu z ruky podalo víc lidí, aby se vtištění nestalo pouze k jednomu člověku. Jsou plemena, která se po celý život poměrně snadno přimykají k cizím lidem (například ovčácká plemena), jsou však i plemena, která si na celý život vtisknou pouze jednoho člověka a odmítají navazovat další úzké kontakty. Štěně si většinou záhy uvědomí, že člověk je velmi početný živočišný druh, že lidí je více nežli psů, a bude tento fakt vždy akceptovat. Jak probíhala fáze vtištění, poznáte u psa dle toho, jak se chová, když se zatoulá. Některý pes běhá za lidmi a ochotně si od nich vezme jídlo, druhý, ač hladov, nepřekročí bezpečnou útěkovou vzdálenost. Marně přemýšlím, co je pro psa lepší: zda se nechat nakrmit a chytnout požírači psů z vietnamského Tiň Ťongu, nebo hladovět a čekat na zázrak, že najde pána.
I R E N A S E H N E R O V Á
16
Jako prvňáček jsem přivedla domů obrovského vlčáka, který si mě vyhlédl na ulici jako budoucí paní. Nikdo, kromě pekáče buchet, v baráku nebyl. Sundala jsem psovi košík a v družné pohodě jsme spolu buchty zdolali – on tvarohové, já povidlové. Teprve když jsme dojedli, jsem si uvědomila, že se našemu vlčákovi Harykovi nebude ani za mák líbit to, že mu cizí hafan sežral všechny tvarohovky, a to, že u nás hodlá za byt a stravu hlídat. Připnula jsem přecpaného vlčáka na vodítko a odvedla ho na VB. Majitel se ve vteřině našel – krmila jsem a olizovat se nechala od cvičeného, údajně velmi ostrého služebního psa, který byv uvázán před trafikou přerval vodítko a vydal se za pachem hárající fenky. Tímto se veřejně přiznávám, že jsem buchtami zkorumpovala zaměstnance vnitra! Kdybych pískla, mohli jsme spolu kliďánko „udělat“ i služebnu VB! Našli bychom tam dozajista stejný prd, jaký našli naši, když se vrátili s Harykem domů, na psím jazykem vypucovaném pekáči.
V Š E C O V Á S Z A J Í M Á
„Štípaná“ hubinka po psím
17
Dostala jsem tehdy štípavou metličkou. Jednak za to, že se nemám kamarádit s cizími psy, jednak za to, že jsme ve dvou snědli sobotní oběd pro celou rodinu. Tato příhoda ve mně zanechala hlubokou stopu, která dosud nevychladla. Proto si myslím, že by se měli pracovníci vnitra kastrovat, aby se ve službě co chvíli neurvali a neodbíhali za čubičkami, proto, pokavad mi slouží trouba a zdraví, peču pro návštěvy kynuté buchty – tvarohovky a povidlové! Tady názorně vidíte, k čemu všemu to vedlo, když pes měl vtištěnou blonďatou kolozubou holku, dceru psovoda, a já vtištěného všem přátelského vlčáka Haryka, vysazeného na máminy buchty! Nejvíce se se štěnětem sblížíte při krmení a při hře. Nepovažuji za správné šoupnout malému psímu capartovi misku do nejzazšího kouta a vůbec si ho nevšímat. Pes má mít při jídle klid? Jistě, ale na malý neohrabaný štuc čeká při krmení spousta úskalí – krkodusivým soustem počínaje a převrácením misky konče. Vůbec mě neobtěžovalo si při krmení ke štěněti sednout na bobek či kleknout a bedlivě je pozorovat. Dobré je malého strávníka zpěvavým hlasem chválit, jak je šikovný a jak „umí“. Od věci není mu sem tam do misky sáhnout a shrnout obsah do středu. Poslední sousto, které honí po talíři nebo kolem dokola v misce, mu podejte na dlani. Bude-li vaše dlaň pro psa stejným zdrojem potravy, jako je pro ptáčata v hnízdě matčin zobák, nikdy se v dospělosti po vaší ruce neožene, a to při žádné příležitosti. Cokoli jím, dostanou ochutnat i mí psi. To, že si své jídlo rozdělím se psem nebo mu dám druhou porci, nepovažuji za změkčilost, ale za dobré vychování. Vždyť příteli také nabídnete, nemá-li chuť s vámi pojíst, vypít šálek kávy! A co jiného je pes nežli můj přítel? Psi to též tak chápou. Nežebrají ani packou, ani pohledem, neslintají a nefuní nedočkavostí. Jsou příjemnými spolustolovníky a na rozdíl od rodiny dobré jídlo vždy „pochválí“. Případ, kdy se velký pes vrhl na pána, který odnášel z kotce prázdnou misku na vodu, považuji za vrchol chybné výchovy psa, za „poslední vandr“. Hra se štěnětem musí zohledňovat jeho křehkost a zranitelnost jak tělesnou, tak psychickou. Nikdy psa neurvale neštípejte za faldíky, netahejte za ocásek a za ouška, aby necítil bolest. Mluvte na něj příjemným hlasem se zpěvavou intonací
I R E N A S E H N E R O V Á
28
Další z mnoha častých otázek je: JAK POSTUPOVAT PŘI VÝBĚRU ŠTĚNĚTE? Přijedete k chovateli, štěňat na dvorku je jak maku... Které je pro vás to nejlepší? To, které má roztomilý flíček na čeníšku, nebo to, co na vás srdnatě vrčí? To, které vás vítá tak nadšeně, jako naposledy vaše žena den před svatbou? Kruciš, že bych si dal za své těžce vydělané peníze zabalit to největší, abych nebyl škodnej? Zatímco váš zrak těká z jednoho cvaldy na druhého, chovatel se vám snaží vsugerovat, že úplně nejlepší by bylo vzít si štěňata dvě, aby jim nebylo smutno. „Koukejte, jak si hezky hrají! Taky budou ve dvou lépe papat...“ Hrůzná představa pro strýčka Skrblíka! Pokud nepotřebujete k hlídání dva psy-samce, kombinaci fenka–fenka a pes–fenka u dominantních plemen, jako je středoasijec, jihorus, kavkazan, malamut apod., briskně odmítněte. Psi-samci si vytvoří hierarchii okamžitě, dvě dominantní fenky nikdy! Stále se budou předhánět, která z nich je silnější a chytřejší, budou na sebe žárlit, servou se o váš upadlý knof-
V Š E C O V Á S Z A J Í M Á
