INSTITUT CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ Mendelova univerzita v Brně Posudek oponenta bakalářské práce Studijní program: Specializace v pedagogice Studijní obor: Učitelství praktického vyučování a odbor. výcviku Akademický rok: 2010/2011 Autor práce: Jiřina Šafářová Název práce: Tabakismus jako sociálně patologický jev u středoškolské mládeže Oponent práce: Mgr. Vladislav Jankových
Hodnocení práce podle dílčích kritérií (0–10 bodů): 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.
Náročnost tématu po stránce teoretické, praktické a aplikační Formulace cíle práce, materiálu a metod jejího zpracování Výstižnost literárního přehledu a citace pramenů Způsob aplikace zvolených metod Interpretace a diskuse výsledků práce Správnost a adekvátnost vyvozených závěrů Míra vlastního přínosu autora při řešení tématu Přínos práce pro praxi Srozumitelnost textu, jeho jazyková úroveň Formální úprava práce
Celkový počet bodů:
9 10 9 9 9 8 10 9 9 10 92
Další podněty a připomínky k práci, ke kterým by se měl autor vyjádřit v rámci rozpravy: Komentář k teoretické části: Autorka se zpracování tématu velmi věnovala, z celé práce je znát její zájem o problematiku. V práci je pouze několik technických nedostatků, které zmiňuji níže. V textu se objevují drobné nelogičnosti, např. na str. 7 "Cílem … je seznámení se současným stavem řešené problematiky, konkrétně s historií tabáku a…". K některým citacím by nezaškodilo nepřebírat je zcela nekriticky. Zejména tam, kde boj proti kouření je evidentně emočně zabarven a ztrácí tak na objektivitě. Např. na str. 9, kde autorka práce doslovně cituje ze skript prof. Kotulána, z kapitoly "Výchova k nekouření". Navíc toto kapitolu ve skriptech zpracovala prof. Hrubá, kterou autorka práce neuvádí v citaci (Hrubá in Kotulán…).
Autorka by se měla více držet přesné terminologie a ne nahodile používat pojmy tabák nebo cigarety jakožto synonyma. Např. str. 9 "…několik zákonů týkajících se kouření cigaret…", "…zákon … o … ochraně před škodami způsobenými tabákem". Rovněž je potřeba kriticky přistupovat k internetovým zdrojům lidového původu typu wikipedie. Jejich nekritickým přijetím vznikají nesprávné definice, které autorka prezentuje ve své práci, např. popis složení cigarety na str. 10, který ignoruje existenci cigaret bez filtru (přestože i ona nedůvěryhodná zde citovaná wikipedie tuto variantu připouští). Autorka se v práci zmiňuje i o pasivním kouření. V této souvislosti však nerozlišuje mezi "kouřením" jakožto nadřazeným pojmem pasivního kouření a mezi "kouřením" jakožto aktivní formou vlastního užívání tabákových výrobků. Tato pojmová neujasněnost pak vede k nelogičnostem, kdy např. na str. 12 autorka uvádí, že na následky pasivního kouření zemře v ČR 3000 lidí ročně, zatímco na následky kouření (tedy evidentně logicky nadřazeného pojmu zahrnujícího i pasivní kouření) zemře v ČR odhadem 63 lidí ročně. Autorka používá pojmy typu "nekuřáci jsou někdy nuceni vdechovat cigaretový kouř, v tomto případě hovoříme o pasivním kouření" (zkrácená a upravená věta ze str. 12), pak si však musíme klást otázku kdo a jak někoho "nutí". A pokud nekuřáka nikdo nenutí, ale vdechování kouře je důsledkem jeho svobodné volby setrvat v aktuálně zakouřeném prostoru, pak se již nejedná o pasivní kouření? Na str. 13 je vložena zavádějící tabulka se sloupcovým grafem s odhadem počtu úmrtí v souvislosti s pasivním kouřením v některých evropských zemích. Na tabulku, označenou jako Obrázek 1, jsem v textu nenašel žádný odkaz. Navíc zde není uveden ani zohledněn počet obyvatel jednotlivých zemí a tabulka tak uměle vytváří dojem tragické situace v ČR. Tento způsob prezentace informací není příliš vhodný pro seriózního výzkumníka. Věcně se nelze ztotožnit s formulací kritéria pro stanovení nikotinové závislosti na str. 13. Nejen proto, že v celém odstavci je opět nepřesně užíváno pojmu "kouřit" jakožto synonymum pro "kouřit cigarety", ale i vzhledem k existujícím propracovanějším teoriím popisujícím kritéria posouzení existence či neexistence nikotinové závislosti u uživatele tabákových výrobků. Přitom autorka v tabulce na str. 19 uvádí mnohem uznávanější způsob stanovování nikotinové závislosti pomocí Fagerstormova testu, zmíněného na str. 18. V práci je míchán více či méně odborný text s naivními návodnými poučkami. Autorka střídavě čerpá z aktuální odborné literatury věnující se popisným způsobem problematice užívání tabákových výrobků a z mnohdy překonané literatury představující různé populárně laděné příručky s často emočně zabarvenými radami pro pedagogy jak zaručeně správně bojovat proti kuřáckému nešvaru. Např. na str. 15 autorka dává radu z roku 1969 jak reagovat na argumenty tzv. mladých: "V tomto
případě by měla být odpověď, že jednak cigarety zkracují život, ale také, že nemoci způsobené kouřením se dostavují již v mladém věku". Autorka v práci prezentuje rozporné informace, např. na str. 12 uvádí jako jeden z dopadů (neuvedeno čeho, v daném kontextu pravděpodobně kouření tabákových výrobků) na zdraví "zkrácení života o 20-25 let" a na str. 16 uvádí jako jedno z motivačních hledisek k nekuřáctví informaci o tom, že "silný kuřák si zkrátí oproti nekuřákovi život asi o 8 let". Přičemž jako zdroj uvádí v obou případech publikaci z téhož roku 1995. Na str. 16 se v práci opět setkáme s nekritickým přijetím některých myšlenek typu "nekuřák nemusí poslouchat negativní ohlasy okolí" (a kuřák snad musí?) nebo "nekuřák má větší možnost výběru partnera…" (spornost této informace je zřejmá i na základě informace uvedené v úvodu práce na str. 6, že kouří přibližně 50 % populace (60 % mužů, 40 % žen)). V práci je na str. 16 citováno z pop-článků typu "proč jsou lidé, kteří nekouří hezčí". Na podobné pochybné úrovni bychom mohli spekulovat o tom, proč nekuřák s odporem ke kouři musí logicky trpět každodenní neurotizující frustrací z počtu zakouřených prostor, kterým se nedokáže vyhnout nebo do kterých vzhledem ke svému odporu nemůže vstoupit, aneb "proč jsou kuřáci vyrovnaní se svým kouřením spokojenější a šťastnější než nekuřáci", atd. Na str. 17 autorka opět nepochopitelně nekriticky převzala (z jisté protikuřácké pomůcky pro pedagogy) jako fakt, že "k výhodám nekouření patří vyšší rozumové schopnosti". Autorka zde zcela ignoruje vědecky podložený vliv malé dávky nikotinu na dočasné zvýšení intelektové výkonnosti díky zvýšení schopnosti koncentrace způsobené aktivací hippokampu způsobené zvýšeným výdajem neurotransmiteru glutamátu. Nehledě na množství intelektuálů a geniálních osobností, které byly pravidelnými silnými kuřáky tabákových výrobků (např. Freud). Autorka se poněkud nepřesně vyjadřuje na str. 21. V kapitole o odvykání kouření se vyjadřuje o "zbavení se vazby na cigaretu" (není uvedeno jaké vazby, např. citové atd.). Z tohoto obecného vyjádření není zřejmé, co tím autorka myslí. Přestože autorka na str. 18 uvedla čtyři typy kuřáků, zde se najednou vyjadřuje jakoby ke všem současně, přičemž uvádí silné věty typu "Pokud kuřák přestane kouřit, musí to už být navždy". Tento nekonkretizovaný výrok působí dojmem, že autorka nezná patřičné souvislosti, které by bylo možno vyjádřit například větou říkající, že "návykový kuřák a kuřák s psychickou závislostí se po překonání tohoto zlozvyku mohou k užívání tabákových výrobků během svého života ještě dočasně vrátit, ale kuřák, který jednou prodělal fyzickou závislost, již nikdy být příležitostným kuřákem nemůže, díky nevratným změnám na acetylcholinových receptorech v mozku, které i po jediné vykouřené cigaretě či jiném užití tabákových výrobků mohou opět vyvolat jeho fyzickou závislost na nikotinu". Na stranách 22 až 25 autorka kvalitně zpracovala významnou část tématu prevence kouření.
Na str. 26 v oblasti role střední školy při prevenci tabakismu autorka mluví o současnosti "narozdíl od minulosti je dnes…", ale odvolává se přitom na literaturu z roku 1998. Přičemž sděluje ne příliš aktuální informace a do jisté míry přehlíží současnou roli tzv. minimálních preventivních programů, kterou bere v úvahu až v následující podkapitole, kde čerpá z aktuálnějších zdrojů.
Komentář k praktické části: Na str. 35 autorka interpretuje výsledky vyplývající ze zodpovězení otázky "Znáte zdravotní rizika kouření?" tak, že podle autorky "Většina respondentů zdravotní rizika zná". Autorka přitom nemá žádné informace o tom, zda je skutečně znají nebo zda pouze uvádějí, že je znají, správně měla autorka v interpretaci uvést, že "Většina respondentů uvádí, že zdravotní rizika kouření zná". Tamtéž (ale obdobně i na jiných stranách, např. 34, 36, 37 atd.) autorka uvádí, že "Názornost dokládá graf (obr. 3).", čemuž nerozumím. Jakou názornost daný graf dokládá a jak ji dokládá? Při interpretaci otázky č. 5 "Vadí Vám být ve společnosti kuřáků a dýchat kouř z jejich cigaret?" na str. 37 se autorka držela svého rozdělení respondentů na chlapce a dívky, ale nenapadlo ji je dále roztřídit podle toho, do které patří skupiny (kuřák, příležitostný kuřák, odnaučený kuřák, nekuřák) na základě odpovědí na otázku č. 1. Výsledkem jsou tedy málo užitečné informace, kdy není zřejmé, zda např. nekuřákům cigaretový kouř vadí či nevadí nebo zda vadí či nevadí spíše např. odnaučeným kuřákům atd. Obdobně jako v otázce č. 5 i v otázce č. 7 autorka předem předpokládá určitý typ odpovědí u kuřáků a jiný u nekuřáků, takže opět nerozdělila odpovědi podle složitějšího klíče, než jakým je dělení na chlapce a dívky. Výsledkem jsou pak udivené interpretace typu "Přestože většina respondentů jsou kuřáci, tak…". A přestože dle autorky "Názornost dokládá graf.", tak v zobrazeném grafu ani v tabulce se nic o tom, co si o zákazu kouření na veřejných místech myslí či nemyslí kuřáci, nedozvíme. U grafů na obrázcích č. 10, 12, 13, 17, 20, 26 a 30, ale do jisté míry i u některých dalších, si autorka mohla více vyhrát s jejich čitelností tak, aby se např. nepřekrývaly dva procentuální údaje, z nichž nejméně jeden je pak nečitelný, hůře čitelný nebo čitelný pouze na úrovni odhadu. U otázky č. 13 a u její interpretace na straně 44 jsou patrné teoretické nedostatky na straně autorky, která nebere v úvahu základní poznatky o vstřebávání nikotinu a dává do souvislosti vdechování kouře až do plic s mírou závislosti respondenta. Autorka se respondentů ptá "Vdechujete kouř do plic?", přitom nereflektuje zjištění vyplývající z otázky č. 10 o tom, že např. z autorkou zkoumaných kuřáků tabákových výrobků bylo mezi chlapci 100 % kuřáků vodní dýmky. Přesto na základě odpovědí v otázce č. 13 provedla interpretaci "Chlapci … bohužel vdechují kouř z cigaret do plic". Kromě
hodnotícího slova "bohužel" následuje další nepodložená dezinterpretace: "…čímž se prohlubuje jejich závislost na nikotinu". K tomu lze uvést: 1) autorka nikde v teoretické části nedokládá, že by vdechování kouře do plic prohlubovalo závislost na nikotinu, 2) autorka nebere v úvahu fakt, že vstřebávání nikotinu závisí na hodnotě pH tabákového kouře, přičemž nikotin z lehce zásadité pH kouře z dýmek se lépe vstřebává v dutině ústní, zatímco nikotin z kyselého cigaretového kouře je nutno pro vstřebání vdechnout až do plic, 3) sama otázka je zavádějící, protože se ptá na vdechování kouře, nikoli na vdechování tabákového kouře při kouření tabákových výrobků. Každý, kdo jde ráno kolem kouřící továrny, tedy může odpovědět, že vdechuje kouř do plic. U otázky č. 10 na str. 41 autorka v souhrnné tabulce nevhodně uvádí procenta ve vztahu k četnosti odpovědí ze sumy odpovědí u otázky, kde bylo možno zatrhnout více odpovědí. Výsledkem pak je zavádějící informace o tom, že vodní dýmku kouří 42 % z dotázaných chlapců, přestože ji kouří 100 % z dotázaných chlapců. Údaj, že 42 % z celkových křížků bylo mezi chlapci u položky vodní dýmka, je nezajímavý; navíc jsou procenta prezentována způsobem, který u předchozích grafů znamená, že se týkají počtu chlapců nikoli počtu křížků u dané odpovědi. Na str. 59 autorka nekriticky přijímá výsledky svého výzkumu a zdůrazňuje, že cena tabákových výrobků je jedním z důvodů, po který by respondenti byli ochotni přestat kouřit. Navrhuje tedy státní navýšení cen. Tato interpretace je tak naivní, jako bychom si mysleli, že neúnosné náklady závislých na heroinu je navzdory jejich závislosti dovedou k "ochotě" přestat s užíváním této látky. Nadměrné užívání hodnotícího slova "bohužel" např. (ale nejen) na str. 61, ve formě různých povzdechů, snižuje deskriptivní hodnotu autorčiny práce. Autorka ve své práci opakovaně uvádí výrok Svobodové a Kozáka o tom, že před kouřením nestačí pouze varovat, ale je třeba především ukazovat na výhody nekouření. S tím nelze než souhlasit. Autorka však zapomíná na ještě důležitější fakt, kterým je, že je potřeba na ony výhody ukazovat otevřeně a pravdivě, nikoli na základě emocionálně podbarvených zdůrazňování "škaredosti" kuřáků, na základě dramatizujících skutečnost zkreslujících grafů či na základě nepodložených nebo zavádějících interpretací reality. Žáci jsou bytosti inteligentní, v rozporu s tvrzeními autorky si troufnu tvrdit, že i ti žáci, kteří kouří. A jako takoví dokáží poznat, kdy je dospělí pouze neodůvodněně straší něčím, z čeho mají sami strach, a kdy to s nimi naopak myslí doopravdy upřímně. Celkově lze shrnout, že autorčino zaujetí zvoleným tématem vyústilo v kvalitní bakalářskou práci.
Otázka č. 1: Ve své práci správně uvádíte, že mezi neúčinné strategie prevence užívání tabákových výrobků patří zastrašování a emoční apely. Přesto některé pasáže Vaší práce nemají k emočním apelům daleko. Mohla byste uvést příklad strategie primární prevence, která účinná je a krátce sdělit, proč je podle Vás účinnější než např. zmiňované emoční apely? Otázka č. 2: V práci zmiňujete problematičnost síly závislosti na nikotinu. Přesto při navrhování vlastních protikuřáckých opatření občas tuto sílu neberete v potaz. Např. výrazné skokové zdražení tabákových výrobků by jistě mnohé odradilo od začínání si s kouřením tabákových výrobků, ale u již fyzicky závislých kuřáků tabákových výrobků je tato úvaha více než sporná. Napadá Vás nějaká možnost, která by mohla hrát významnou roli při odnaučování kouření tabákových výrobků u již fyzicky závislých kuřáků?
Závěrečné stanovisko: práci doporučuji k obhajobě. Navrhovaná výsledná klasifikace: B - velmi dobře plus
Datum: 10. srpna 2011
Pracovní zařazení oponenta (mimo ICV MENDELU v Brně):
Podpis oponenta práce
