Instituce a organizace... 4 Principy a innost EU Myšlenkové sm ry Politiky EU Události... 73

Encyklopedii Evropa 2045 vytvo ilo ob anské sdružení Generation Europe ve spolupráci s odborníky z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO), Univerzity Karlovy v Praze, sdružení CIANT a gymnázia Sázavská.

Encyklopedie obsahuje informace o Evropské unii, jejích principech a innostech, informace o mezinárodních institucích a organizacích, politikách EU a vybraných myšlenkových sm rech.

Obsah

1 1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 1.6 1.7 1.8 1.9 1.10 1.11 1.12 1.13 1.14 2 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6 2.7 2.8 2.9 2.10 2.11 2.12 2.13 2.14 3 3.1 3.2 3.3 3.4 3.5 3.6 3.7 3.8 3.9 3.10 3.11 3.12 3.13 3.14 3.15 3.16

Instituce a organizace ............... 4 Evropský parlament....................... 4 Evropská rada ............................... 4 Rada ministr ................................ 5 Evropský soudní dv r .................... 6 Evropský ú etní dv r ..................... 7 Evropská komise ........................... 7 Evropská centrální banka .............. 8 Evropský ombudsman ................... 8 Poradní orgány EU........................ 9 Evropské agentury ........................ 9 Rada Evropy ............................... 11 NATO.......................................... 12 OSN............................................ 12 OBSE.......................................... 13 Principy a innost EU ............. 15 Vývoj EU ..................................... 15 i pilí e EU ................................. 17 Kritéria lenství v EU ................... 18 Evropské zákonodárství .............. 18 Vnit ní trh EU .............................. 20 Rozpo et EU ............................... 20 Fondy EU .................................... 22 Dokumenty EU ............................ 23 Schengenský prostor................... 24 Eurozóna .................................... 25 Pakt r stu a stability .................... 26 Oblasti innosti EU ...................... 27 EU a zahrani í ............................ 27 Lisabonská smlouva .................... 29 Politiky EU ............................... 31 Celní unie.................................... 31 Cesta na Mars............................. 31 Dovozní bariéry ........................... 32 Ekologická da ............................ 33 Evropská armáda ........................ 33 Evropská deklarace ..................... 34 Evropská federace ...................... 34 Evropská policie .......................... 35 Evropský prezident ...................... 35 Evropský zatyka ........................ 36 Genové inženýrství ..................... 36 Imigra ní politika ......................... 38 Integrace menšin......................... 38 Jazyky EU ................................... 39 Kjótský protokol........................... 40 Kulturní kvóty .............................. 41

3.17 3.18 3.19 3.20 3.21 3.22 3.23 3.24 3.25 3.26 3.27 3.28 3.29 3.30 3.31 3.32 3.33 3.34 3.35 3.36 3.37 3.38 3.39 3.40 4 4.1 4.2 4.3 4.4 4.5 4.6 4.7 4.8 4.9 4.10 4.11 4.12 4.13

Legalizace prostituce ................... 41 Minimální mzda ........................... 42 Monitoring ob an ....................... 43 Natura 2000 ................................ 44 Ochrana spot ebitele ................... 44 Podpora živnostník .................... 45 Politika sousedství ....................... 46 ímá jurisdikce evropského práva46 Primát evropského práva ............. 47 Raketový štít ............................... 47 Regionální soudržnost ................. 48 Registrované partnerství.............. 49 Rovné p íležitosti ......................... 49 Rozpo et EU z p ímých zdroj ..... 50 Rozvojová pomoc ........................ 51 Silný parlament ............................ 51 Snižení emisí ............................... 52 Sociální dávky ............................. 53 Zákaz kou ení.............................. 54 Zákaz testování ........................... 55 Zem lské kvóty........................ 56 Regulace bank ............................ 57 Evropská ekonomická vláda ........ 57 Evropská diplomacie.................... 58 Myšlenkové sm ry................... 59 es anství .................................. 59 Islám ........................................... 60 Judaismus, židovská víra ............. 61 Komunismus ............................... 62 Socialismus ................................. 64 Liberalismus ................................ 65 Konzervatismus ........................... 66 Environmentalismus .................... 67 Nacionalismus ............................. 68 Multikulturalismus ........................ 69 Politický extremismus .................. 70 Euroskepticismus ........................ 71 Eurooptimismus........................... 72

5

Události .................................... 73

5.1 5.2 5.3 5.4 5.5 5.6 5.7 5.8 5.9

Konflikt v Dárf ru ......................... 73 Globální oteplování ...................... 74 Nedostatek pitné vody ................. 75 Trest smrti ................................... 76 Xenofobie a rasismus .................. 77 Eutanázie .................................... 78 Hloubkový rybolov ....................... 79 Konflikt v ensku ..................... 79 Ekonomická krize ........................ 80

Encyklopedie Evropa 2045

http://evropa2045.cz/hra/napoveda.php

jednotlivé státy byly stanoveny smlouvami a pohybují se od 5 (Malta) do 99 (N mecko). eskou republiku zastupuje 22 poslanc . Poslanci zasedají v EP podle své politické íslušnosti. V sou asnosti p sobí v EP 7 politických skupin, nejsiln jšími jsou skupina Poslanecký klub Evropské lidové strany - K es anských demokrat (EPP) a Skupina progresivní aliance socialist a demokrat . P edsedou EP byl v ervenci 2009 zvolen Jerzy Buzek (EPP). Poslanci EP pracují st ídav v Bruselu a ve Štrasburku. Sekretariát EP se nachází v Lucemburku. Finan i asov náro né p esuny poslanc , dokumentace i zázemí EP mezi t mito emi m sty jsou p edm tem asté kritiky. Jedním ze základních pravidel EP je, že každý poslanec m že na zasedání vystupovat ve svém mate ském jazyce. Proto EP zam stnává nejvíce tlumo ník a p ekladatel na sv - tém 1/3 jeho zam stnanc pracuje v t chto službách.

1 Instituce a organizace Kategorie Instituce a organizace obsahuje základní informace o mezinárodních organizacích a konkrétních institucích Evropské unie.

1.2 Evropská rada Anglicky: The European Council Evropská rada stojí na vrcholu systému institucí Evropské unie. Jedná se o shromážd ní na nejvyšší možné úrovni, tzn. hlav stát a vlád lenských zemí. Zasedání Evropské rady, tzv. summity, kterým se dostává maximální mediální pozornosti, ur ují další vývoj Unie jako celku. Evropská rada bývá kv li podobnosti názv asto nesprávn zam ována s Radou Evropské unie (Radou ministr ), která je legislativní a výkonnou institucí Evropské unie na ministerské úrovni nebo s Radou Evropy, která je samostatnou mezinárodní organizací. Summity Evropské rady umož ují politickou diskusi na vrcholné evropské úrovni, ur ují hlavní politické linie, které pak ostatní instituce EU realizují v praxi, rozhodují o závažných strategických otázkách nebo v p ípad krizových situací. Politická rozhodnutí ijatá Evropskou radou, tzv. záv ry summitu, nejsou ímo právn závazná, jsou ale d ležitým východiskem pro každodenní innost Unie. Výstupem jednání Evropské rady mohou být také konkrétní prohlášení nebo rezoluce vyjad ující postoj hlav stát a vlád k ur itému tématu. Mezi výsledky summit pat í nap . Koda ská kritéria pro rozši ování Evropské unie (p ijata na summitu v Kodani 1993), Lisabonská strategie rozvoje evropské ekonomiky (p ijata na summitu v Lisabonu na ja e 2000) atd. Na summitech jsou vždy prezentovány priority, respektive záv ry jednotlivých lro ních p edsednictví Rady. vodn nebyla Evropská rada sou ástí institucionálního rámce evropské integrace. Vyvinula se až postupn na po átku 70. let z pravidelných sch zek nejvyšších p edstavitel lenských zemí.

1.1 Evropský parlament Oficiální název: Evropský parlament Anglicky: The European Parliament Evropský parlament (EP) pat í spolu s Radou EU a Evropskou komisí k základním institucím EU a je tedy jedním z nejvýznamn jších hrá v evropském rozhodovacím procesu.

Postavení EP je unikátní v tom, že je jedinou p ímo volenou institucí Unie. Od roku 1979 se volby opakují v p tiletých intervalech – naposledy prob hly v roce 2009. Díky tomuto p ímému vztahu s ob any získal EP zna ný politický vliv i adu formálních pravomocí a z p vodního slabého parlamentního shromážd ní se vyvinula instituce v mnoha sm rech podobná národním parlament m. Hlavním úkolem EP je podílet se na vytvá ení evropské legislativy (na ízení, sm rnic atd.). EP ve spolupráci v Radou EU zpracovává návrhy Evropské komise. Od vstupu Lisabonské smlouvy v platnost v prosinci 2009 se Evropský parlament ú astní procesu v rámci tzv. b žné legislativní procedury jako rovnoprávný hrá a Rada jej – na rozdíl od minulosti – již nem že p ehlasovat. Krom toho se EP podílí také na schvalování rozpo tu EU a vykonává i kontrolní funkci - jmenuje a m že také odvolat Evropskou komisi. V souladu s Lisabonskou smlouvou má EP v sou asnosti 736 len . P esné po ty poslanc za 4



edstavitel pro zahrani ní v ci a bezpe nostní politiku volený na p tileté funk ní období. V edsednictví se lenské státy st ídají po 6 m sících podle p edem stanoveného po adníku. P edsedající zem má za úkol svolávat a ídit zasedání Rady EU, usilovat o vytvá ení kompromis . Krom ady povinností má p edsedající zem také unikátní prostor pro ur ování priorit jednání. Tím m že prosazovat své národní zájmy a do zna né míry také ovlivnit sm r, jakým se Evropská unie vydá. eská republika vykonávala své historicky první edsednictví v 1. pololetí roku 2009. Po adí p edsedajících zemí (2008-20011)

První summit Evropské rady se konal v roce 1975 v irském Dublinu. Do zakládacích smluv byla existence Evropské rady formáln za len na až prost ednictvím Jednotného evropského aktu (v platnosti od roku 1987) a Maastrichtské smlouvy (1993). Evropská rada se dnes schází pravideln nejmén ty ikrát ro a na tzv. mimo ádných zasedáních, která jsou organizována dle pot eby. Dv z t chto setkání se odehrávají v Bruselu, ostatní se mohou konat v aktuáln p edsedající lenské zemi. P lro ní rotující p edsednictví Evropské rady, které vykonávaly jednotlivé lenské státy ve stanoveném po adí, se odvozovalo od p edsednictví Rady EU. De facto se v tomto smyslu dala Evropská rada považovat za vrcholnou formu Rady EU. Od roku 2009 má Evropská rada také svého stálého p edsedu (známý také nep esn jako „prezident Evropské unie“). Lisabonská smlouva stanoví, že stálý p edseda je volen kvalifikovanou tšinou na dva a p l roku. Historicky prvním stálým edsedou Evropské rady byl zvolen bývalý belgický premiér Herman Van Rompuy.

Francie 2. pololetí 2008 eská republika 1. pololetí 2009 Švédsko 2. pololetí 2009 Špan lsko 1. pololetí 2010 Belgie 2. pololetí 2010 Ma arsko 1. pololetí 2011 Polsko 2. pololetí 2011 Pravomoci Rady se týkají p edevším rozhodovacího procesu, kdy spole s Evropským parlamentem schvaluje návrhy právních p edpis (na ízení, sm rnice) ze strany Komise a rozpo et. Rada EU také koordinuje hlavní sm ry hospodá ské politiky lenských stát a pov uje Komisi r znými úkoly, nap . vyjednáním mezinárodních smluv. Rad EU v její innosti asistuje tzv. COREPER, neboli Výbor stálých zástupc (Comitée des Representants Permanents) složený ze stálých zástupc lenských stát v Bruselu (velvyslanc a jejich zástupc ). COREPER p edjednává a ipravuje podklady pro rozhodování Rady EU. asto vyjedná kone nou dohodu do takové podoby, že minist i v Rad EU o v ci rozhodnou už jen formáln . Pokud se ale jedná o kontroverzní otázku, o které není mezi ministry shoda, dochází v Rad EU k hlasování. Jednotlivým stát m byl na základ politické dohody p id len ur itý po et vážených hlas v rozmezí 3 až 29 (viz. tabulka). Podle d ležitosti tématu a dopadu projednávaného p edpisu je k ijetí t eba pouze nadpolovi ní (prostá) v tšina hlas (zejména pro procedurální otázky), kvalifikovaná v tšina (pro v tšinu oblastí - nap . vnit ní trh, finan ní záležitosti, obchod apod.), nebo jednomyslný souhlas (nap . pro otázky spole né zahrani ní politiky, da ovou problematiku, policejní spolupráci atd.). Pro p ijetí návrhu kvalifikovanou v tšinou je t eba naplnit 3 kritéria (tzv. trojí v tšina). Pro se musí vyslovit nejen nadpolovi ní v tšina lenských stát , ale i 255 vážených hlas z celkového po tu 345 a v ípad , že k tomu dá n který stát podn t, musí se také ov it, zda populace stát hlasujících pro návrh edstavuje alespo 62 % celkové populace EU. Tímto systémem se bude hlasovat až do roku 2014,

1.3 Rada ministr Anglicky: The Council of the European Union Rada EU je typickým mezivládním orgánem, který se skládá ze zástupc lenských stát na ministerské úrovni. V rámci Evropské unie reprezentuje Rada EU národní zájmy. Rada EU je nestálým orgánem, co se týká jejího složení i sídla. Formáln existuje sice jen jedna Rada EU, vzhledem k širokému záb ru problematiky, kterou eší, se ale schází v r zném složení. Nejvýznamn jší jsou Rada pro všeobecné záležitosti (General Affairs Council), v rámci níž se zpravidla scházejí minist i odpov dní za evropské záležitosti (pokud lenský stát takové ministerstvo z ídil) a Rada pro zahrani ní ci (Foreign Affairs Council), kterou tvo í minist i zahrani ních v cí. Dále existuje Rada EU složená z ministr financí (ECOFIN), Rada pro oblast zem lství a rybolovu, konkurenceschopnost, zdravotnictví, školství, životního prost edí, justici a vnitro a dopravu. Pokud se projednává téma, které spadá pod více r zných ministerstev, schází se tzv. JUMBO Rada. Na nejvyšší úrovni se pak Rada schází n kolikrát ro v podob Evropské rady, tedy summitu hlav stát nebo vlád. Hlavním, oficiálním sídlem Rady EU je budova Justus Lipsius v Bruselu, nicmén v dubnu, ervnu a íjnu každého roku probíhají její zasedání v Lucemburku a neformální jednání se uskute ují také v aktuálním p edsednickém stát . Zasedání jednotlivých formací Rady EU ídí vždy ministr z p edsedající zem , s výjimkou Rady pro zahrani ní v ci. Jejím p edsedou je Vysoký

5



ESD se svým charakterem, agendou i pravidly fungování liší od Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, který je sou ástí Rady Evropy a zabývá se p ípady porušování Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách.

poté dojde podle Lisabonské smlouvy ke zm : hlasovat se bude na principu tzv. dvojité v tšiny: aby mohla být rozhodnutí Rady p ijata, musí získat podporu 55% lenských stát , které musí zárove edstavovat alespo 65% populace EU. Tato posílí postavení malých a nejv tších zemí v Rad . Vážené hlasy v Rad EU lenský stát Po et hlas Kvalifikovaná v tšina 255/345 mecko 29 Francie 29 Itálie 29 Velká Británie 29 Špan lsko 27 Polsko 27 Rumunsko 14 Nizozemsko 13 Belgie 12 eská republika 12 ecko 12 Ma arsko 12 Portugalsko 12 Rakousko 10 Švédsko 10 Bulharsko 10 Dánsko 7 Irsko 7 Litva 7 Slovensko 7 Finsko 7 Kypr 4 Estonsko 4 Lotyšsko 4 Lucembursko 4 Slovinsko 4 Malta 3 Po technické a administrativní stránce Rad EU pomáhá také Generální sekretariát v ele s Generálním tajemníkem. Vzhledem k tomu, že Rada EU elila dlouhodobé kritice za to, že jednání jsou neve ejná a tudíž nedostate pr hledná, rozhodla se zp ístupnit ást jednání široké ve ejnosti prost ednictvím videop enos . P enosy jsou dostupné z oficiálních webových stránek Rady EU.

Pro zajišt ní jednotného výkladu evropského práva slouží tzv. ízení o p edb žné otázce, o které mohou požádat soudy lenských stát , pokud k vydání svého rozhodnutí pot ebují up esnit výklad n které z norem Spole enství. ESD v takové p ípad nezasahuje p ímo do domácího ízení a není ani odvolacím soudem, pouze poskytuje závazný výklad evropského práva. ESD se zabývá také r znými typy p ímých žalob, které p edkládá nap . Evropská komise, Rada EU, Evropský parlament nebo lenský stát. Nej ast ji se jedná o žalobu na neplatnost legislativy EU, ne innost institucí apod. Svými rozhodnutími p isp l ESD k definování ady základních princip fungování EU, nap . zásady ednosti p ed národním právem, zásady p ímého inku apod. Nejznám jší jsou rozsudky Van Gend enLoos (1962), Flaminio Costa (1964), Cassis de Dijon (1979), Keck (1993) a další. Od posledního rozší ení v roce 2007 p sobí v lucemburském sídle ESD 27 soudc jmenovaných lenskými státy na funk ní období 6 let s možností opakování mandátu. P edpokladem jejich jmenování je kvalifikace pro nejvyšší justi ní funkce v domovských státech nebo pozice uznávaných právník . P edsedu ESD je v sou asné dob Vassilios Skouris z ecka. eskou republiku zastupuje Ji í Malenovský, bývalý soudce Ústavního soudu R. ESD zasedá bu na plenárním zasedání v plném po tu, jako velký senát tvo ený 13 soudci, nebo v malých senátech po 3-5 soudcích podle složitosti a významu ešené otázky.

1.4 Evropský soudní dv r Oficiální název: Soudní dv r Evropských spole enství Anglicky: The Court of Justice of the European Communities Evropský soudní dv r (ESD) je nejvyšší instancí evropského práva. Jeho hlavním úkolem je zajistit jednotný výklad a dodržování evropského práva po celém území EU. 6



kontrolu a zna ný po et ú etních chyb jak v lenských státech, tak ze strany Komise. etní dv r, jehož sídlem je Lucemburk, zahájil svou innost v roce 1977. Podle tehdejšího p edsedy Evropského soudního dvora Hanse Kutschera tak Spole enství získalo "finan ní sv domí". V sou asné dob má EÚD 27 len , kte í jsou na základ své kvalifikace nominování lenskými státy a (po konzultaci s Evropským parlamentem) jmenováni Radou. Funk ní období trvá 6 let s možností opakování mandátu. Jednou z nejd ležit jších podmínek funkce evropského auditora je jeho naprostá nezávislost nem že tedy vykonávat žádné jiné zam stnání, etn neplacených. V p ípad nedodržení této podmínky m že být len EÚD odvolán Evropským soudním dvorem. Od roku 2008 je p edsedou EÚD Vítor Manuel da Silva Caldeira z Portugalska, eskou republiku zde zastupuje Jan Kinšt. Celkov má Ú etní dv r asi 800 zam stnanc v etn p ekladatel , administrativních pracovník a auditor . Audito i jsou rozd leni do „auditorských skupin“, které vypracovávají jednotlivé návrhy.

V rámci ESD p sobí také 8 generálních advokát , kte í jsou jmenováni spole nou dohodou vlád lenských stát na dobu 6 let. Jejich úkolem je pomáhat soudu poskytováním nestranných odborných stanovisek k projednávaným p ípad m. Tato stanoviska nejsou závazná, ale mají velkou odbornou váhu. Vzhledem k neustále rostoucímu po tu p ípad byl ESD v roce 1989 dopln n o Tribunál (anglicky General Court, d íve nazývaný Evropský soud prvního stupn ), který p evzal ást agendy, zejména podání jednotlivc a firem. Vznikl tak dvoustup ový systém - proti rozsudku Tribunálu je možné se za ur itých okolností dovolat u ESD. P edsedou Tribunálu je Marc Jaeger z Lucemburska. I tak se však jednotlivec m že na Tribunál obracet pouze v omezeném po tu p ípad . V tšina ízení, kdy se jednotlivec cítí poškozen v souvislosti s právem ES/EU se odehrává p ed domácími soudy lenských stát .

1.5 Evropský ú etní dv r Anglicky: The European Court of Auditors Hlavním úkolem Evropského ú etního dvora (EÚD) je kontrola hospoda ení Evropské unie. EÚD však nemá žádné exekutivní pravomoci, takže pokud zjistí nesrovnalosti v evropském etnictví, m že o tom pouze informovat, nebo ípad p edat Evropskému ú adu pro boj proti podvod m (OLAF).

1.6 Evropská komise Anglicky: The European Commission Díky rozsáhlému spektru pravomocí pat í Evropská komise (EK) k nejd ležit jším institucím EU. asto bývá dokonce zjednodušen ozna ována za "evropskou vládu". V úzkém slova smyslu tvo í EK 27 komisa jmenovaných podle principu 1 stát = 1 komisa . Každému z t chto komisa je na základ politické dohody sv eno ur ité portfolio, tedy oblast sobnosti - nap . oblast zem lské politiky, vn jších vztah , celní unie, životního prost edí atd. Kolegium komisa je jmenováno vždy na dobu 5 let. Funk ní období sou asné Komise potrvá od roku 2009 do roku 2014. Jejím p edsedou je José Manuel Barroso z Portugalska. Za eskou republiku zde sobí Štefan Füle. Na starosti má oblast rozši ování EU a evropskou politiku sousedství. koliv jsou komisa i formáln jmenováni jednotlivými státy, nesm jí od vnitrostátních vlád ijímat žádné pokyny a musejí jednat pouze v zájmu Unie jako celku. Pro výkon svých povinností mají komisa i k dispozici svá "ministerstva", tzv. generální editelství (b žn se používá zkratka DG) a služby (nap . právní služby, p ekladatele, r zné experty apod.). Celkem zam stnává aparát EK asi 30 000 ú edník . Evropská komise má ty i hlavní pravomoci: 1. 1.EK ídí každodenní chod Unie, provádí konkrétní politiky EU a spravuje její rozpo et. Komise je v tomto smyslu exekutivním orgánem Unie.

Jednou ro p edloží EÚD Evropskému parlamentu ke schválení souhrnnou zprávu, která monitoruje finan ní toky v rámci ro ního rozpo tu Unie. Tato zpráva m že být podkladem pro p ípadný postih Evropské komise, která má provád ní rozpo tu na starosti. Velký význam má také díky zna né mediální pozornosti, které se jí dostává. Výro ní zprávy, stejn jako další zprávy a stanoviska EÚD se zve ej ují v Ú edním v stníku Evropské unie. EÚD je ve svých zprávách pravideln pom rn kritický - upozor uje na nedostate nou 7



je formáln integrována do institucionální struktury Unie, je p i svém rozhodování nezávislá na ostatních orgánech i institucích EU i na vládách lenských stát . Proto jsou také veškeré finan ní záležitosti ECB spravovány odd len od ostatních finan ních záležitostí Spole enství. Prvo adým cílem ECB je udržovat cenovou stabilitu v eurozón , tzn. ochra ovat hodnotu eura. ECB tedy stanovuje a vede m novou politiku eurozóny, spravuje devizové rezervy (finan ní prost edky držené v cizí m ) stát eurozóny, provádí devizové operace (nákup nebo prodej cizí m ny) a má také výlu né právo povolovat vydávání bankovek v eurozón . ECB ídí tzv. Eurosystém složený z centrálních bank stát eurozóny a také tzv. Evropský systém centrálních bank, prost ednictvím kterého koordinuje innost centrálních bank všech lenských stát Evropské unie. ECB sídlí ve Frankfurtu nad Mohanem. Jejími hlavními orgány jsou Výkonná rada, Rada guvernér a Generální rada, v ele stojí prezident. Od roku 2003 zastává tuto pozici Jean-Claude Trichet, bývalý guvernér francouzské centrální banky. Jeho edch dcem byl Wim Duisenberg z Nizozemska. eskou republiku zastupuje do 30. ervna v Rad guvernér ECB Zden k T ma, guvernér eské národní banky. Ve funkci jej bude následovat jeho nástupce.

2.

2.EK jako jediná instituce EU m že navrhovat právní p edpisy (sm rnice, na ízení, doporu ení apod.), které pak p edkládá Evropskému parlamentu a Rad EU ke schválení. Komise má tedy "legislativní monopol". 3. 3.EK zastupuje Evropskou unii na mezinárodní scén , nap . je pov ena vyjednáváním dohod mezi EU a ostatními zem mi. Nejviditeln jší je tato praxe v p ípad obchodní politiky nebo p i jednání s kandidátskými státy o rozší ení. 4. 4.EK je také "strážcem práva EU" - spole s Evropským soudním dvorem dohlíží na vymahatelnost evropského práva. Nap . m že vyvíjet politický nátlak na státy, aby provedly kterou evropskou normu, pokud tak z jakého d vodu neu inily. EK je politicky odpov dná Evropskému parlamentu, který má právo podat návrh na vyslovení ned ry a Komisi jako celek odvolat. Rezignovat mohou i jednotliví komisa i. Zatím však k odvolání EK nikdy v historii nedošlo. Nejblíže tomu situace dosp la v roce 1999, kdy Komise tehdejšího edsedy Jacquese Santera nakonec t sn p ed hlasováním sama odstoupila kv li korup nímu skandálu. Nejv tším problémem, se kterým se v sou asnosti EK potýká, je hledání rovnováhy mezi spravedlivým zastoupením všech lenských stát a zajišt ním výkonnosti Komise. Dosud se každé rozší ení EU projevilo zvýšením po tu komisa , pro které bylo eba najít nová portfolia. Tato situace zatím vyvrcholila s p istoupením Bulharska a Rumunska v roce 2007, kdy byl rumunský komisa pov en ízením oblasti mnohojazy nosti, tedy pravomocí významem naprosto nesrovnatelnou nap . s pravomocemi komisa e pro obchod nebo vn jší vztahy. Podle p vodního ustanovení Lisabonské smlouvy lo složení Komise projít zásadní zm nou – pokud by do té doby Evropská rada nerozhodla jinak, m l být od roku 2014 po et komisa redukován tak, aby bylo dosaženo v tší efektivity a nebylo t eba dále nep irozen d lit stávající portfolia nebo složit hledat nová. Komise m la nov mít po et len rovný 2/3 po tu lenských stát . Sou ástí záruk vyjednaných Irskem po prvním odmítavém referendu o Lisabonské smlouv je však politický slib, že bude ijato rozhodnutí, aby se Komise i nadále skládala z jednoho ob ana každého lenského státu.

1.8 Evropský ombudsman Oficiální název: Evropský ve ejný ochránce práv Anglicky: The European Ombudsman Evropský ombudsman je kontrolním orgánem, který vyšet uje stížnosti týkající se nesprávného edního postupu institucí a orgán Evropské unie. Stížnost m že podat každý ob an Evropské unie nebo každá fyzická nebo právnická osoba s bydlišt m nebo sídlem v lenském stát EU. Podmínkou je dodržení lh ty maximáln 2 let ode dne, kdy se st žovatel dozví o skute nostech, kterých se stížnost týká a kdy st žovatel vy erpal ostatní možná ešení problému. Evropský ombudsman neslouží jako odvolací soud, nezabývá se ešením problém Evropského soudního dvora. Nej ast ji Ombudsman eší stížnosti na diskriminaci, zneužití pravomocí, asové pr tahy, odmítnutí podání informací, nepr hledný postup výb rových ízení p i p ijímání pracovník do institucí EU apod. Je d ležité si uv domit, že pravomoc Evropského ombudsmana je omezena výhradn na evropskou úrove a Ombudsman tedy nem že provád t šet ení v souvislosti se stížnostmi na státní, regionální nebo místní orgány v lenských státech (v etn soud ), jednotlivce nebo podniky, a to ani v p ípad , že se stížnost dotýká záležitostí EU.

1.7 Evropská centrální banka Anglicky: The European Central Bank Evropská centrální banka (ECB) odpovídá od 1. ledna 1999 za provád ní m nové politiky v eurozón , tzn. v zemích, které zavedly euro. A koliv

8



nedodržení p edepsané procedury (žaloba na neplatnost). Ve všech ostatních oblastech EHSV o konzultaci být požádán m že, ale nemusí. Stanoviska m že vypracovávat také z vlastní iniciativy. lenové EHSV jsou nominováni vládami lenských stát EU a jmenováni na funk ní období 4 let. V sou asné dob má výbor 344 len (viz tabulka). Po et zástupc za každý lenských stát byl ur en politickou dohodou a pohybuje se od 5 do 24. V ele EHSV stojí p edseda, od roku 2008 Mario Sepi z Itálie. lenský stát Po et zástupc

Ombudsman zpravidla zahajuje šet ení na základ podané stížnosti, ale m že jej zahájit i ze své vlastní iniciativy. Ombudsman se nejprve obrátí na dot ený orgán s žádostí o vy ešení problému. Pokud formální žádost nep inese výsledky, snaží se najít vhodné kompromisní ešení. Pokud i tento pokus selže, že Ombudsman navrhnout opat ení k náprav . Pokud dot ený orgán navrhovaná opat ení nep ijme ve lh 3 m síc , m že Ombudsman p edložit zvláštní zprávu Evropskému parlamentu. St žovatel je pak informován o výsledku celého šet ení. Evropský ombudsman obdržel v roce 2009 celkem 3 098 stížností a na jejich základ zahájil 339 šet ení. V tém v 80% p ípad byl Ombudsman schopen st žovatel m pomoci – ve více než polovin p ípad p itom bylo dosaženo smírné ešení. V tšina šet ení se týkala innosti Evropské komise (56 %). Evropský ombudsman je volen Evropským parlamentem z kandidát doporu ených lenskými státy na dobu jednoho parlamentního volebního období, tedy 5 let. M že být zvolen opakovan . Prvním Evropským ve ejným ochráncem práv byl v letech 1995-2003 Jacob Söderman z Finska, od roku 2003 zastává funkci Nikiforos Diamandouros z ecka (znovu zvolen v roce 2009).

CELKEM 344 Francie, Itálie, N mecko, Spojené 24 království Polsko, Špan lsko 21 Rumunsko 15 Belgie, Bulharsko, eská republika, 12 Ma arsko, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, ecko, Švédsko Dánsko, Finsko, Irsko, Litva, 9 Slovensko Estonsko, Lotyšsko, Slovinsko 7 Kypr, Lucembursko 6 Malta 5 Druhým poradním orgánem EU je Výbor region . Byl formáln ustaven Maastrichtskou smlouvou, fungovat za al v roce 1994. Je složen ze zástupc evropských regionálních a místních samospráv lenských zemí, nap . hejtman , guvernér nebo starost . Výbor region musí být povinn konzultován v otázkách místní a regionální správy, jako je regionální politika, životní prost edí, vzd lávání a doprava. Výbor region se také stal strážcem subsidiarity. Subsidiarita je jedním ze základních princip fungování Unie. Jejím cílem je zajistit, aby všechna opat ení byla p ijímána na co nejnižší efektivní úrovni správy, aby se zabránilo p ílišné centralizaci rozhodování v Bruselu na úkor úrovn národní, regionální nebo místní, které jsou v kterých p ípadech schopny v c ešit lépe. Principy lenství a po et zástupc ve Výboru regionu se shodují s Evropským hospodá ským a sociálním výborem (viz. tabulka výše). Do roku 2010 byla p edsedkyní Výboru region Mercedes Bresso z Itálie.

1.9 Poradní orgány EU Evropský hospodá ský a sociální výbor a Výbor region Krom Evropské komise, která navrhuje legislativu, a Evropského parlamentu a Rady EU, kte í ji schvalují, jsou do rozhodovacích proces v EU zapojeny také poradní orgány. Jedná se o Evropský hospodá ský a sociální výbor a Výbor region . Jejich úkolem je zajistit, aby byly p i p íprav právních edpis formulovány a zohledn ny zájmy spole enských skupin, kterých se tyto p edpisy ve výsledku výrazn dotýkají. Evropský hospodá ský a sociální výbor (EHSV) reprezentuje zam stnavatele, odborové svazy, zem lce, spot ebitele a další zájmové skupiny (nap . ekologické organizace, v decká sdružení, asociace hendikepovaných osob apod.), které spole tvo í tzv. organizovanou ob anskou spole nost. Vznikl na základ ímské smlouvy z roku 1957 (p vodn jako tzv. Poradní výbor). Jeho úkolem je vydávat odborná stanoviska k projednávané legislativ . Tato stanoviska nejsou právn závazná, ale vzhledem k odborné úrovni jsou asto brána v úvahu. Ve vymezených oblastech jako jsou zejména vnit ní trh, ochrana spot ebitele, životní prost edí nebo sociální záležitosti jsou Evropský parlament, Evropská rada a Evropská komise povinni EHSV konzultovat, jinak m že být p íslušný p edpis zrušen rozhodnutím Evropského soudního dvora z d vodu

1.10

Evropské agentury

Evropské agentury se náplní innosti i principy fungování liší od ostatních institucí a orgán EU jako Evropská komise, Evropský parlament apod. Jsou izovány, aby napomáhaly ešení r zných specifických problém právního, technického nebo

9



deckého charakteru, nebo asistovaly institucím a orgán m EU v r zných oblastech politik. První agentury vznikly na za átku 70. let, další vlna (tzv. agentury druhé generace) následovala v 90. letech v souvislosti s dokon ováním vnit ního trhu. V roce 2003 bylo rozhodnuto o založení zatím poslední série agentur, tzv. t etí generace. koliv mají jednotlivé agentury r zné cíle, podobají se strukturou i zp sobem fungování. Praktický chod agentury ídí správní rada složená ze zástupc lenských stát . V ele stojí výkonný editel jmenovaný správní radou nebo p ímo Radou EU, který je za aktivity agentury politicky zodpov dný. tšina agentur je financována prost ednictvím rozpo tu Evropské unie, n které mohou ale také samy vybírat poplatky nebo dostávat p ísp vky. Hospoda ení agentur kontroluje Evropských ú etní dv r. tšina sou asných agentur sídlí v zemích p vodní Evropské patnáctky. V roce 2003 se ale p edstavitelé EU rozhodli, že nové evropské agentury by m ly být rozmís ovány p edevším v lenských zemích, které vstoupí po roce 2004. Nap . Polsko tedy získalo sídlo agentury FRONTEX pro ochranu vn jších hranic EU, R usiluje o sídlo agentury nov budovaného evropského naviga ního systému Galileo. V této v ci však zatím nepadlo definitivní rozhodnutí. V sou asnosti existují ty i základní typy evropských agentur: 1) „Agentury Spole enství“, které jsou z izovány pro innost v rámci I. pilí e Evropské unie (Evropská spole enství). V sou asné dob existují tyto: Vigo (Špan lsko) NÁZEV AGENTURY SÍDLO ROK (zkratka) ÍZENÍ Agentura Evropské unie pro základní práva (FRA) Agentura Spole enství pro kontrolu rybolovu (CFCA) Evropská agentura pro bezpe nost a ochranu zdraví p i práci (EUOSHA) Evropská agentura pro bezpe nost sítí a informací (ENISA) Evropská agentura pro chemické látky(ECHA) Evropská agentura pro lé iva (EMEA) Evropská agentura pro leteckou bezpe nost (EASA) Evropská agentura pro

Víde (Rakousko)

námo ní bezpe nost (Portugalsko) (EMSA) Evropská agentura pro Varšava 2004 ízení operativní (Polsko) spolupráce na vn jších hranicích EU (FRONTEX) Evropská agentura pro Valenciennes 2004 železnice (ERA) (Francie) Evropská agentura pro Koda 1993 životní prost edí (EEA) (Dánsko) Evropská nadace pro Dublin (Irsko) 1975 zlepšení životních a pracovních podmínek (EUROFOUND) Evropské monitorovací Lisabon 1993 centrum pro drogy a (Portugalsko) drogovou závislost (EMCDDA) Evropské st edisko pro Stockholm 2005 prevenci a kontrolu (Švédsko) nemocí (ECDC) Evropské st edisko pro Solu ( ecko) 1975 rozvoj odborného vzd lávání (Cedefop) Evropský institut pro Vilnius 2007 rovnost žen a muž Evropský ú ad pro Parma (Itálie) 2002 bezpe nost potravin (EFSA) Evropský ú ad pro Brusel (Belgie) 2004 dohled nad GNSS (GSA) Evropská nadace Turín (Itálie) 1994 odborného vzd lávání (ETF) Odr dový ú ad Angers 1994 Spole enství (CPVO) (Francie) ekladatelské Lucemburk 1994 st edisko pro instituce (Lucembursko) Evropské unie (Cdt) ad pro harmonizaci Alicante 1994 ve vnit ním trhu (Špan lsko) (ochranné známky a vzory) (OHIM) 2) „Agentury spole né zahrani ní a bezpe nostní politiky“, které jsou z izovány pro innost v rámci II. pilí e EU (Spole ná zahrani ní a bezpe nostní politika). V sou asné dob existují tyto: SÍDLO ROK NÁZEV AGENTURY ÍZENÍ (zkratka)

2007

2005

Bilbao (Špan lsko)

1994

Heraklion ecko)

2004

Helsinky (Finsko) Londýn (Spojené království) Kolín nad Rýnem (N mecko) Lisabon

2007 1995

Evropská obranná agentura (EDA) Satelitní st edisko Evropské unie (EUSC) Ústav Evropské unie

2002

2003 10

Brusel (Belgie) Madrid (Špan lsko) Pa íž

2004 2001 2001


pro studium bezpe nosti (ISS)


lidských právech, která garantuje rozsáhlý katalog práv, nap . právo na život, na spravedlivé projednání ípadu v ob anských a trestních záležitostech, svobodu projevu, myšlení, sv domí a náboženství atd. Krom toho dala Rada Evropy vzniknout dalším více než 190 právn závazným evropským smlouvám i úmluvám, které se zabývají otázkami lidských práv, organizovaného zlo inu, prevence mu ení, kulturní spolupráce atd. Rada Evropy funguje jako klasická mezinárodní organizace. Rozhodovacím orgánem je Výbor ministr složený z ministr zahrani ních v cí lenských stát nebo jejich zástupc . Existuje zde i Parlamentní shromážd ní, které (na rozdíl od Evropského parlamentu) není p ímo voleno, ale pouze složeno z delegát jednotlivých národních parlament . Každodenní innost Rady Evropy se opírá o sekretariát se zhruba 1800 zam stnanci. Vede jej generální tajemník, od roku 2009 Thorbjørn Jagland z Norska. Rada Evropy hospoda í s rozpo tem asi 218 milion EUR (údaj pro rok 2010). Nejznám jším orgánem Rady Evropy je Evropský soud pro lidská práva (ESLP), který sídlí ve Štrasburku a dohlíží na dodržování Evropské úmluvy o lidských právech. ESLP se svým zam ením a inností výrazn liší od Evropského soudního dvora, který je sou ástí struktur Evropské unie. ESLP sestává ze stejného po tu soudc jako je po et lenských stát Rady Evropy, které Úmluvu ratifikovaly (v sou asné dob 47). Projednává stížnosti na porušení Úmluvy ze strany n kterého ze signatá , které podají jednotlivci (v etn ob an ne lenských stát ) nebo státy. Stížnost k ESLP je možné podat pouze po využití všech domácích opravných prost edk , a to ve lh maximáln 6 m síc od posledního domácího rozhodnutí. Tam, kde ESLP zjistí, že lenský stát Úmluvu skute porušil, vydá rozsudek. Rozsudky ESLP jsou právn závazné, dot ené zem mají povinnost je plnit. Stížnosti se týkají zejména týrání a špatného zacházení s v zni, nedostatk v soudních ízeních, r zných forem diskriminace, omezování možnosti vyjád it názor i podávat nebo získávat informace, svobody ú astnit se demonstrace, konfiskace majetku a vyvlastn ní apod. Z eské republiky sm ují s ESLP nej ast ji stížnosti na nep im en zdlouhavá soudní ízení. V sou asné dob sdružuje Rada Evropy 47 lenských stát . Sou ástí je i ada stát , které se nezapojily do Evropské unie - Turecko (vstoupilo 1949), Island (1950), Švýcarsko (1963), Lichtenštejnsko (1978), San Marino (1988), Albánie, Moldavsko, Makedonie, Ukrajina (všechny 1995), Rusko (1996), Gruzie (1999), Arménie a Azerbajdžán (oba 2001), Bosna a Hercegovina (2002), Srbsko (2003), Monako (2004) a erná Hora (2007). eskoslovensko vstoupilo do Rady Evropy v roce 1991, samostatná eská republika po svém

(Francie)

3) „Agentury pro spolupráci policejních a soudních orgán v trestních v cech“, které jsou izovány pro oblast III. pilí e EU (Policejní a justi ní spolupráce v trestních v cech). V sou asné dob existují tyto: SÍDLO ROK NÁZEV AGENTURY ÍZENÍ (zkratka) Evropská jednotka pro soudní spolupráci (Eurojust) Evropská policejní akademie (CEPOL)

Haag (Nizozemsko)

2002

Bramshill 2005 (Spojené království) Evropský policejní ú ad Haag 1992 (Europol) (Nizozemsko) 4) „Výkonné agentury“, které jsou na rozdíl od edchozích 3 typ agentur z izovány pouze na dobu ur itou. Tyto agentury mají sídlo v míst , kde se nachází p íslušné odd lení Komise, tzn. Brusel nebo Lucemburk. V sou asné dob existují tyto agentury: Výkonná agentura Evropské rady pro výzkum (ERC) Výkonná agentura pro konkurenceschopnost a inovace (EACI) Výkonná agentura pro transevropskou dopravní sí (TEN-T EA) Výkonná agentura pro výzkum (REA) Výkonná agentura pro zdraví a spot ebitele (EAHC)

1.11

Rada Evropy

Anglicky: The Council of Europe koliv bývá asto kv li podobnosti názv zam ována s Radou EU nebo Evropskou radu, Rada Evropy není sou ástí Evropské unie, ale samostatnou mezinárodní organizací. Od Evropské unie se liší oblastí p sobnosti i principy fungování. Rada Evropy byla založena 5. kv tna 1949. U jejího vzniku stálo 10 zakládajících len - Belgie, Dánsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Švédsko a Spojené království (srovnej se 6 zakládajícími státy ESUO, EURATOM a EHS). Jako sídlo organizace byl zvolen Štrasburk. vodní ambiciózní plány oblastí, které by Rada Evropy mohla svou inností pokrýt, pon kud vyprázdnilo založení Evropského sdružení uhlí a oceli (ESUO) a Severoatlantické aliance (NATO) ve stejné dob . Zatímco ESUO a jeho následovníci postupn p evzali agendu ekonomické integrace, NATO se soust edilo na otázky bezpe nostní. Rada Evropy se proto za ala orientovat spíše na oblasti lidských práv a základních svobod, demokracie, vzd lání a kultury. Významného úsp chu se jí poda ilo dosáhnout v roce 1950, kdy byly p ijata Evropská úmluva o 11



souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, v etn použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpe nost severoatlantické oblasti." Tento lánek m l v dob založení organizace edevším odradit Sov tský svaz a jeho satelity od útoku na západní Evropu. V takovém p ípad by totiž napadeným státem byly i USA, které by jediné byly schopny ú inn reagovat na takový útok. Obávaný útok Sov tského svazu nikdy nep išel. lenské státy NATO poprvé použily lánek 5 dne 12. zá í 2001 jako odpov na teroristické útoky v USA o den íve. lenství nových zemí se ídí lánkem X smlouvy, který stanovuje dv základní kritéria: pouze evropské státy jsou zp sobilé se stát leny a všechny stávající lenské zem musí souhlasit s p ijetím. Mechanismus Ak ní plán lenství, anglicky Membership Action Plan (MAP) je procedura pro státy, které mají zájem se stát leny. Tento mechanismus byl schválen na Washingtonském summitu v roce 1999 a od uchaze vyžaduje pravidelné ro ní zprávy popisující pokrok v p ti základních p ístupech: Snaha urovnat mezinárodní, etnické a územní spory mírovou cestou, zásada právního státu a lidských práv a demokratická kontrola armády Schopnost p ispívat k obran a misím organizace Poskytnutí dostate ných zdroj armád Zabezpe ení citlivých informací a zajišt ní jejich utajení Soulad národní legislativy se spoluprací s NATO NATO poskytuje v rámci MAP zp tnou vazbu a technickou pomoc každému státu individuáln . Nejd ležit jší rozhodnutí v rámci NATO jsou vytvá ena všemi lenskými státy. Zástupci jednotlivých stát zasedají alespo jednou týdn v Severoatlantické rad , anglicky North Atlantic Council (NAC). P edsedou NAC a zárove generálním tajemníkem NATO je Anders Fogh Rasmussen z Dánska, který tento post zastává od roku 2009 a je 15. Generálním tajemníkem NATO od založení aliance. Za vojenské operace je zodpov dný Vojenský výbor, anglicky Military Committee. Tomuto výboru je zodpov dný vrchní velitel sil NATO, kterým je od roku 2009 americký Admirál James Stavridis. Do té doby se na tomto postu vyst ídalo 15 generál , všichni Ameri ané.

vzniku v roce 1993 toto lenství potvrdila. Status pozorovatele p iznala Rada Evropy dalším 5 zemím Svaté stolici, Spojeným stát m americkým, Kanad , Japonsku a Mexiku.

1.12

NATO

Severoatlantická aliance, anglicky North Atlantic Treaty Organisation (NATO) je mezinárodní vojenská organizace založená 4. dubna 1949 podpisem tzv. Washingtonské smlouvy, která zakotvila vznik bezpe nostní organizace západních demokracií jako odpov na povále nou situaci v Evrop .

Washingtonskou smlouvu podepsalo v dubnu 1949 dvanáct stát : USA, Kanada, Spojené království, Francie, Portugalsko, Belgie, Lucembursko, Nizozemsko, Dánsko, Norsko, Itálie, Island, v roce 1952 se p ipojilo ecko a Turecko, v roce 1955 se po získání plné suverenity p ipojila N mecká spolková republika a v roce 1982 Špan lsko. Prvními zem mi ze zemí Východního bloku, které se k NATO ipojily, byly 12. b ezna 1999 Polsko, Ma arsko a esko. V roce 2004, v dosud nejv tší vln rozši ování NATO, se p ipojily státy východní Evropy Litva, Lotyšsko, Estonsko, Rumunsko, Bulharsko, Slovinsko a Slovensko. K 1. dubnu 2009 p istoupily Chorvatsko a Albánie. Jednání s Makedonií z stala kv li sporu o název státu s eckem zablokována. V roce 1966 byly ídící orgány v souvislosti s vystoupením Francie z vojenských struktur Aliance emíst ny z Pa íže do Bruselu. Protože n které lenské státy EU jsou zárove leny aliance a n které nejsou, lenské státy obou uskupení vystupují ve vztahu k alianci nezávisle a vyslanci zastupují pouze své zem , nikdo nezastupuje EU jako celek. Základním prvkem smlouvy je lánek 5: "Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evrop nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto odsouhlasily, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, uznané lánkem 51 Charty OSN, pom že smluvní stran nebo stranám takto napadeným tím, že neprodlen podnikne sama a v

1.13

OSN

OSN - Organizace spojených národ , anglicky United Nations (UN), je globální mezinárodní organizací, jejímiž hlavními cíli je zabra ovat válkám a násilí, zajiš ovat dodržování lidských práv, vytvá et

12



Generálním tajemníkem od založení organizace v roce 1945. OSN má šest oficiálních jazyk : ínštinu, angli tinu, francouzštinu, ruštinu, špan lštinu a arabštinu. Prvních p t bylo oficiálními jazyky od založení OSN, Arabština jím stala v roce 1973. Pracovními jazyky Sekretariátu jsou angli tina a francouzština. OSN se po celou dobu své existence podílí na mezinárodním d ní p edevším misemi pro zachování míru a monitorovacími misemi. Mezi nejvýrazn jší úsp chy je možné po ítat vymýcení neštovic (r. 1977), rozvoj mezinárodního práva, a další. OSN hraje rovn ž roli nestranné organizace umož ující urovnávání konflikt a jejich p edcházení. Kritici OSN ovšem upozor ují také na mnoho neúsp ch , nap íklad neschopnost zabránit genocid ve Rwand , neefektivní intervence v Druhé Konžské válce, podez ení z korupce v programu Ropa za potraviny, atd. V nyn jší dob OSN vytvá í snahu naplnit tzv. Rozvojové cíle tisíciletí a zárove elí nar stající kritice za neschopnost uskute nit reformy organizace ve smyslu snížení byrokracie a zkostnat losti organizace a zvýšení rychlosti rozhodování a akceschopnosti. Zárove je pot eba zm nit systém lenství v Rad bezpe nosti, protože za dobu fungování organizace se politická, bezpe nostní a ekonomická situace ve sv zna zm nila. Z toho d vodu n které státy, nap íklad Brazílie, Indie i N mecko, požadují zm nu rozhodovacích pravomocí jednotlivých stát .

a dohlížet na dodržování mezinárodního práva a podporovat ekonomický rozvoj, zvyšování životní úrovn a boj s nemocemi. OSN má sídlo v New Yorku a má 192 lenských stát .

Organizace spojených národ byla založena, jako následovník Ligy národ , 26. ervna 1945 v San Franciscu na základ p ijetí Charty OSN. 24. íjna 1945 byla Charta ratifikována všemi p ti stálými leny Rady bezpe nosti (RB). leny OSN jsou všechny státy sv ta krom jednoho - Vatikánu, který má p i OSN status stálého pozorovatele. lenství v OSN je založeno na principu suverénní rovnosti. Každý lenský stát má své zástupce ve Valném shromážd ní a všechny lenské státy disponují jedním stejn platným hlasem. leny OSN se mohou stát jen státy, EU tedy nem že být zastoupena ímo, ale jen jejich prost ednictvím. Na p Spojených národ proto mluví jménem EU vždy ten stát, který práv drží p edsednictví v Rad . Kv li zabezpe ení kontinuity p sobí p i OSN kancelá EU, která je sou ástí sekretariátu Rady. V Rad bezpe nosti, nejd ležit jším orgánu v architektu e OSN s na izovací pravomocí, reprezentují unii vždy zastoupené lenské státy. Vzhledem k tomu, že jsou Británie a Francie stálými leny RB s právem veta, je zde unie zastoupena stále. OSN má šest hlavních orgán . Jsou to Valné shromážd ní (anglicky General Assembly, GA), Rada bezpe nosti (anglicky Security Council, SC), Ekonomická a sociální rada (anglicky Economic and Social Council, ECOSOC), Sekretariát (anglicky Secretariat), Mezinárodní soudní dv r (anglicky International Court of Justice, ICJ) a Poru enská rada (anglicky Trusteeship Council). Dále do struktury OSN pat í mnoho dalších rad, výbor , agentur a program , které mají funkce poradní, monitorovací a vykonavatelské. Nejd ležit jší orgán, Radu bezpe nosti, tvo í 5 stálých len s právem veta a 10 nestálých len . Nejvyšším orgánem s hlavní poradní a organiza ní funkcí je Valné shromážd ní. Valné shromážd ní volí vedení organizace. elným p edstavitelem OSN je Generální tajemník volený na období 5 let. Od 1. ledna 2007 jím je bývalý ministr zahrani ních v cí Korejské Republiky Ban Ki-moon, který je devátým

1.14

OBSE

Organizace pro bezpe nost a spolupráci v Evrop (OBSE), anglicky Organization for Security and Cooperation in Europe (OSCE), je mezinárodní bezpe nostní organizace vzniklá roku 1995 transformací Konference o bezpe nosti a spolupráci v Evrop (KBSE, též Helsinská konference). OBSE je nejv tší regionální bezpe nostní organizací na sv , jejíchž 56 lenských stát se rozprostírá na území od Vancouveru po Vladivostok. Krom všech evropských stát jsou leny i zakavkazské a st edoasijské státy, USA a Kanada.

Od roku 1989 byla Evropská Spole enství a pozd ji Evropská Unie zastupována na zasedáních 13



KBSE, pozd ji OBSE, zástupcem zem p edsedající v Rad a zástupcem Evropské Komise. P es dv etiny celkového rozpo tu OBSE jsou tvo eny ísp vky lenských stát EU. Po Maastrichtské smlouv je spolupráce OBSE a EU velmi pevná edevším v oblastech prevence konflikt , demokratizace, monitorování voleb a v asného varování. edch dce OBSE, Konference o bezpe nosti a spolupráci v Evrop (KBSE), byla tvo ena systémem mezinárodních jednání a smluv, které m ly za cíl zajistit mír a prohloubit spolupráci mezi evropskými státy. Roku 1966 státy Varšavské smlouvy iniciovaly úsilí o svolání KBSE. První ze série jednání byla ípravná konference v Helsinkách v listopadu 1972, které se ú astnili diplomati tí zastupitelé. Následná konference ministr zahrani ních v cí v Helsinkách byla uskute na v ervenci 1973 a odstartovala vlastní proces jednání. Od zá í 1973 do ervna 1975 následovala konference expert v Ženev . V období do ervence 1975 probíhala jednání o podob "Záv re ného aktu Konference o bezpe nosti a spolupráci v Evrop ". Tento dokument byl 1. srpna 1975 v Helsinkách podepsán nejvyššími p edstaviteli 33 evropských stát , Kanady a USA, ímž skon ila nejd ležit jší fáze procesu KBSE. Záv re ný akt KBSE byl složen z p ti ástí: otázky bezpe nosti v Evrop , spolupráce v oblasti ekonomiky, v dy a techniky, bezpe nost a spolupráce stát pi St edozemním mo i, spolupráce v oblasti humanitární a pokra ování procesu KBSE. Celý systém konferencí KBSE a výsledek procesu jednání znamenal posílení stability v Evrop rozd lené geopoliticky na západní a východní blok, KBSE jako taková znamenala významný mezník ve vývoji Studené války, a to nejen v Evrop a ve St edozemním mo i. Vliv KBSE zasáhl i do vnitropolitické situace zú astn ných stát , v eskoslovensku byla produktem odezvy KBSE nap . Charta 77. V souvislosti s kolapsem komunistických režim ve státech východního bloku byla patrná pot eba zm n i v rámci KBSE. Dne 21. listopadu 1990 byla podepsána pa ížská smlouva, která zapo ala s prom nou KBSE. Ta byla ukon ena dne 1. ledna 1995 transformací KBSE na Organizaci pro bezpe nost a spolupráci v Evrop . Hlavními cíly OBSE je podpora a rozvoj pln demokratické spole nosti, prevence lokálních konflikt , obnovování stability a míru ve vále ných oblastech, prosazování kolektivní bezpe nosti a odstra ování rozdíl mezi státy. Organizace uskute uje mise v krizových oblastech Evropy (nap .: Bosna a Hercegovina, Makedonie, Kosovo, Chorvatsko) s cílem budování míru a posílení demokratických institucí. Nejvyšším orgánem OBSE je Následná sch ze, která se koná nepravideln , a scházejí se na ní nejvyšší p edstavitelé lenských stát . Dalšími

orgány jsou Summit, Ministerská rada, Vysoká rada, Stálá rada a Fórum pro bezpe nostní spolupráci. V dob , kdy nezasedá Následná rada nebo Summit, ídí organizaci Výkonný p edseda, který vždy pochází z p edsednické zem . V roce 2009 tvo ili edsednickou trojku ecko, Finsko a Kazachstán. Sekretariát v ele s Generálním tajemníkem sídlí ve Vídni. V nyn jší dob je Generálním tajemníkem Marc Perrin de Brichanbaut z Francie, který p evzal funkci po Jánu Kubišovi ze Slovenska. Dalšími významnými institucemi jsou Ú ad pro demokratické instituce a lidská práva (sídlo ve Varšav ) a Vysoký komisa pro národnostní menšiny (sídlo v Haagu).

14



Hlasovací síla 345 hlas v Rad EU Dluh 73,6 % HDP (2009) Po et 1,46 migrant /1 000 obyvatel migrant (2008) Vývoj evropské integrace Vývoj Evropské integrace je r znorodý proces spolupráce a spolurozhodování nyní již 27 stát . vody pro po átky integrace v povále ném období lze shrnout do t í okruh : zabezpe ení míru na Evropském kontinent , odstran ní nacionalismu a úsilí o spolupráci a umožn ní spole ného trhu jakožto prost edku ke zvyšování hospodá ského blahobytu. Zvyšování intenzity spolupráce v druhé polovin 20. století bylo zakotveno v obdobích prosperity. Integrace se prohlubovala v jednotlivých fázích. Nejprve se jednalo o spolupráci ve strategických sektorech ekonomiky, pozd ji probíhala ekonomická integrace od zóny volného obchodu p es celní unii a spole ný trh až k dnešní nové unii. Dalším stupn m integrace je politická unie. Otcové Evropské integrace Jean Monnet, len Národního výboru pro osvobození Svobodné francouzské vlády, prohlásil v roce 1943 v alžírském exilu: "Mír v Evrop nenastane, dokud její státy budou zakládány na základn národní suverenity … Zem Evropy jsou íliš malé, aby mohly svým národ m zaru it prosperitu a sociální vývoj. Proto evropské státy musí spole založit federaci …". Winston Churchill ve své "curyšské i" pronesené "k mládeži Evropy" 19. zá í 1946 na curyšské univerzit mluví o sjednocené Evrop , Spojených státech evropských. Robert Schuman, francouzský ministr zahrani í, v roce 1950 symbolicky 9. kv tna p edložil návrh sjednocené Evropy, který konkretizuje p edcházející prohlášení evropských politik . Evropské spole enství uhlí a oceli (ESUO) Jean Monnet, tehdy jako vrcholný p edstavitel francouzského Komisariátu pro plán, navrhl, aby o uhelném pr myslu nerozhodovaly národní státy. O pr myslu m la rozhodovat nová mezinárodní instituce. Tato myšlenka byla realizována v tzv. Pa ížské smlouv v roce 1951 a vzniklo Evropské spole enství uhlí a oceli (ESUO). Zakládajícími státy se krom Francie a N mecka staly ješt Itálie, Belgie, Nizozemí a Lucembursko. T chto 6 zemí se na dlouhá desetiletí stalo prointegra ním jádrem evropských spole enství. Platnost smlouvy o založení ESUO byla stanovena na 50 let a nebyla již dále prodloužena, od 1. ledna 2002 tedy ESUO formáln neexistuje. Veškerá agenda byla p evedena na Evropské spole enství. ímské smlouvy V druhé polovin 50. let se integra ní zájmy za aly soust ovat na ekonomickou sféru. V roce 1957 byly podepsány takzvané ímské smlouvy (s

2 Principy a innost EU Kategorie Principy a innosti EU obsahuje informace o základních dokumentech Evropské unie, které ur ují její fungování.

2.1 Vývoj EU Základní údaje žný název Oficiální název (=rozší ený název) Název v národním jazyce Hlavní m sto Státní z ízení Rozloha Délka hranic Obyvatelstvo ír stek obyvatel Jazyky

na HDP HDP na hlavu st HDP len EU Zastoupení v Evropském parlamentu

Evropská unie/EU Evropská unie

- (mezinárodní spole enství)

Brusel 2 4 325 675 km (7. na sv ) 12 440,8 km 501 259 840 (k 1. lednu 2010) 4,3 % (2008) celkem 23 ú edních jazyk : angli tina, bulharština, eština, dánština, estonština, finština, francouzština, irština, italština, litevština, lotyština, ma arština, maltština, n ina, nizozemština, polština, portugalština, rumunština, tina, slovenština, slovinština, špan lština, švédština euro (EUR) 12 333 194 mil. EUR (2007) 25 100 EUR (2008) -4,2 % (2009) první spole enství vzniklo 25. ezna 1957 736 poslanc

15



platností od roku 1958) zakládající Evropské hospodá ské spole enství (EHS) a Evropské spole enství pro atomovou energii (Euratom). EHS lo za úkol vytvo ení spole ného trhu a Euratom spolupráci na poli mírového využití jaderné energie. V roce 1967 vstoupila v platnost smlouva o spojení orgán EHS, Euratomu a ESUO, jejich právní subjektivita však nebyla dot ena. Od té doby se tyto i smlouvy za aly souhrnn nazývat Smlouvy o evropských spole enstvích. V roce 1968 byla na základ dohody o EHS vytvo ena celní unie, tj. odstran ní vnit ních cel a zavedení stejného celního tarifu v i t etím zemím, jako mezistupe ke spole nému trhu. Liberalizace obchodu se zem lskými produkty však postupovala pomaleji. Evropský m nový systém Sedmdesátá léta byla ve znamení surovinové a energetické krize. Evropské ekonomiky ztrácely dynamiku a za ala se objevovat chronická nezam stnanost. Mnohá tradi ní pr myslová odv tví procházela krizemi. V této atmosfé e proces evropské integrace spíše stagnoval. Po átkem sedmdesátých let se k t mto krizím p idala ješt krize m nová v podob rozpadu Brettonwoodského nového systému. Pro západoevropské státy to znamenalo zrušení navázání jejich m n na americký dolar a p echod na režim voln plovoucích nových kurz . V roce 1979 se evropské státy rozhodly zamezit možným velkým fluktuacím v nových kurzech zavedením Evropského nového systému (EMS), ímž se zavázaly udržovat své m nové kurzy ve stabilních pom rech. Zavedena byla také košová m nová jednotka ECU (European currency unit) sloužící k zú tování mezinárodních m nových operací. Schengenská dohoda V roce 1985 byla p edstaviteli p ti zemí podepsána Schengenská dohoda, jejímž cílem bylo odstran ní kontrol na vnit ních hranicích a spolupráce p i ochran hranic vn jších. Tato dohoda nebyla sou ástí právního ádu Evropských spole enství, stala se jí až od Amsterdamské smlouvy. Signatá skými zem mi byly v roce 1985 N mecko, Francie, Belgie, Nizozemí a Lucembursko. Jednotný evropský akt Se zlepšující se hospodá skou a sociální situací byly p edkládány reformní návrhy, jak dále postupovat v stagnující evropské integraci. Zasedání Evropské rady v Lucemburku v roce 1986 vyústila v podepsání Jednotného evropského aktu (JEA), který vstoupil v platnost v roce 1987. JEA p edstavoval do té doby nejvýznamn jší zásah do ímských smluv. Jeho hlavním cílem bylo dokon ení jednotného vnit ního trhu do roku 1992. JEA také v mnoha oblastech omezil rozhodování na základ jednomyslnosti a více podporoval rozhodování kvalifikovanou v tšinou. JEA zvýšil také pravomoci

Evropského parlamentu. O mnohých aktivitách, které byly do té doby zcela v kompetenci lenských stát , za alo spolurozhodovat ES.

Maastrichtská smlouva Podepsáním Maastrichtské smlouvy v roce 1992 uzav eli vrcholní evropští p edstavitelé výraznou reformu zakládacích smluv. Nov se na evropské úrovni za alo spolupracovat v oblasti spole né zahrani ní a bezpe nostní politiky a justi ních záležitostí. Smlouva zm nila název "Evropského hospodá ského spole enství" na "Evropské spole enství", protože integra ní aktivity spadající pod tuto instituci již p esáhly p vodní pouze ekonomické zám ry. P edevším ale podpisem Maastrichtské smlouvy vznikla Evropská Unie, zast ešující všechny existující integra ní aktivity. Ty se od Maastrichtské smlouvy za aly d lit do t í pilí : pilí - Evropské spole enství: aktivity realizované již p ed Maastrichtem pilí - Spole ná zahrani ní a bezpe nostní politika pilí - Justice a vnit ní bezpe nost Mezi hlavními cíli Maastrichtské smlouvy bylo také vytvo ení Evropské m nové unie a s tím spojené zavedení spole né evropské m ny. Amsterdamská smlouva a Smlouva z Nice Amsterdamská smlouva p esunula spolupráci v oblasti imigra ní politiky, azylové politiky a ochrany menšin ze T etího pilí e do prvního (tzv. komunitarizace ásti t etího pilí e), definovala základní práva ob an EU a základní principy spole né zahrani ní politiky. Smlouva z Nice m la p ipravit evropské instituce, aby byly i po plánovaném rozší ení akceschopné. Omezila tedy národní veto a p erozd lila po et hlas

16



v Rad ministr a p idala t etí kriterium hlasování závislé na po tu obyvatel jednotlivých stát . lenské státy Rozši ování ES a následn EU prob hlo v n kolika vlnách. P vodn byla leny šestice stát : N mecko, Francie, Itálie a zem Beneluxu. V roce 1973 istoupily Dánsko, Irsko a Spojené království. V roce 1981 ecko, v roce 1986 Špan lsko, Portugalsko, v roce 1990 se N mecko sjednocením zv tšilo o bývalé Východní N mecko. V roce 1995 se EU rozší ila o Finsko, Rakousko a Švédsko. V prosinci 1997 se Evropská rada rozhodla zahájit ístupová jednání s eskem, Estonskem, Kyprem, Ma arskem, Polskem a Slovinskem, p emž samotná p ístupová jednání za ala v b eznu roku 1998. V Helsinkách v roce 1999 zahájila Evropská rada jednání se zbývajícími kandidáty - Bulharskem, Litvou, Lotyšskem, Maltou, Rumunskem a Slovenskem. Turecko podalo p ihlášku o plné lenství do EHS již v roce 1987, ale ta byla o dva roky pozd ji odmítnuta kv li "nestabilnímu politickému prost edí". Po summitu v Helsinkách v roce 1999 byl Turecku p iznán oficiální status kandidátské zem EU. V roce 2005 za ala EU vyjednávat s Tureckem a Chorvatskem o p ístupu. Koncem roku 2005 se další kandidátskou zemí stala Makedonie. Pro deset nejlépe p ipravených zemí byla jednání uzav ena v prosinci 2002 na summitu v Kodani a tyto zem se staly leny 1.5.2004. Poslední vlna rozší ení prob hla 1.1.2007 p istoupením Bulharska a Rumunska. Jedinou zemí, která opustila ES, bylo Grónsko, po získání autonomie na Dánsku v roce 1979 se rozhodlo na základ referenda opustit ES v roce 1985. Euro V lednu 1999 se 11 zemí Evropské unie (státy Beneluxu, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, N mecko, Portugalsko, Rakousko, Špan lsko) dohodlo, že zavedou spole nou m nu euro a p estanou používat své národní m ny. ecko vstoupilo do Eurozóny o dva roky pozd ji, v roce 2001. Od 1. ledna 2002 vešly euromince a eurobankovky do ob hu. V roce 2004 se p ilojily Kypr a Malta. O p t let pozd ji, od 1. ledna 2007 je též lenem eurozóny i Slovinsko. K 1. lednu 2009 p istoupilo Slovensko. Konvent a ústavní smlouva Mandát Konventu vzešel ze zasedání Evropské rady v Laekenu. Konvent zasedal od 28. února 2002 do 20. ervna 2003. Konvent m l p ezkoumat klí ové otázky týkající se budoucího vývoje Unie, hledat jejich ešení a zpracovat tato ešení v dokumentu. Výsledek práce Konventu - návrh tzv. Evropské ústavní smlouvy – byl upraven b hem jednání Evropské rady, ve své záv re né podob v roce 2004 podepsán vrcholnými p edstaviteli lenských stát EU a p edložen v jednotlivých státech k ratifikaci.

Lisabonská smlouva Je zatím poslední novelizací zakládajících smluv. Vznikla na základn neúsp šného projektu Evropské ústavní smlouvy (viz výše), která byla odmítnuta v referendech ve Francii a Nizozemí v roce 2005. Po dlouhé diskuzi a komplikované ratifikaci Lisabonská smlouva vstoupila v platnost k 1. prosinci 2009. Smlouva zavedla adu významných zm n – nap . týkající se Spole né zahrani ní a bezpe nostní politiky, složení a pravomocí jednotlivých institucí nebo p ímé ú asti ob an na rozhodovacím procesu EU.

2.2 T i pilí e EU Struktura Evropské unie bývala v minulosti irovnávána ke struktu e antického chrámu stojícího na t ech pilí ích, protože pracovala ve 3 odlišných režimech. Každý ze t í pilí , na nichž Unie stojí, ozna oval ur itou oblast aktivit, která m la vlastní pravidla fungování.

Pilí ová struktura byla vytvo ena na základ Maastrichtské smlouvy (v platnosti od roku 1993), která zast ešila veškerou dosavadní evropskou integra ní innost a dala tak vzniknout Evropské unii. Pilí ová struktura ale byla kritizována pro svou složitost a nesrozumitelnost pro b žné ob any. Na první pohled soum rný Maastrichtský chrám v praxi stál zejména na spolupráci v rámci prvního pilí e. Zejména po invazi do Iráku se jasn ukázalo, že druhý pilí EU (Spole ná zahrani ní a bezpe nostní politika) je velmi nestabilní, protože lenské státy nebyly schopny dohodnout se na jednotném postupu. T etí pilí procházel od svého vzniku neustálým dynamickým vývojem. Lisabonská smlouva, která vstoupila v platnost k 1. prosinci 2009, proto tuto strukturu zrušila a zakotvila nové rozd lení pravomocí mezi institucemi EU a lenskými státy. Smlouva nicmén i do budoucna zachovala zvláštní režim pro spole nou zahrani ní a bezpe nostní politiku.

17



2.3 Kritéria lenství v EU

respektování a ochranu menšin; 2.kritérium hospodá ské: zem musí mít fungující tržní hospodá ství schopné odolat konkurenci a tržním silám v EU; 3.kritérium p evzetí acquis communautaire (francouzský termín, který se používá pro právní ád Evropské unie) a závazk vyplývajících z lenství, v etn dodržování cíl politické, hospodá ské a m nové unie a jejich provád ní, tzn. zejména harmonizace domácího práva s právem evropským; 4.dostate né administrativní a soudní struktury pro provád ní všech závazk vyplývajících z lenství. I tato kritéria jsou však p edm tem vývoje, tzn. že zem , které je v sou asné dob nenapl ují, nap . z ekonomického hlediska, je mohou po provedení pot ebných reforem úsp šn splnit. Nap . jedna ze sou asných kandidátských zemí, Makedonie, se bude muset vyrovnat se svou dnes tém 40% nezam stnaností. Navíc Lisabonská smlouva v již zmín ném lánku 49 stanoví, že "kritéria pro istoupení, na nichž se dohodne Evropská rada, budou zohledn na", tzn. že lenské státy mohou po dohod formulovat další podmínky lenství. Postup každého z kandidát p i napl ování kritérií je každoro sledován Evropskou komisí v tzv. hodnotících zprávách. Pro potenciální kandidátské zem vydává Evropská komise tzv. zprávy o pokroku. Všechny tyto zprávy jsou dostupné na webových stránkách Evropské komise - Generálního editelství rozší ení.

Základní kritéria pro p ijetí nového lena EU jsou zakotvena v l. 49 Smlouvy o Evropské unii (ve zn ní Lisabonské smlouvy, která je v platnosti od 1. prosince 2009). Podle n j m že o lenství požádat „každý evropský stát, který uznává hodnoty uvedené v lánku 2 a zavazuje se k jejich podpo e, m že požádat o lenství v Unii“. T mito hodnotami jsou podle l. 2 úcta k lidské d stojnosti, svobod , demokracii, rovnosti, právnímu státu a dodržování lidských práv, v etn práv p íslušník menšin. I když se v l. 49 hovo í o evropském stát , není v zakládacích smlouvách EU definováno, jaký teritoriální rozsah se Evropou rozumí, p ípadn z jaké minimální procentuální ásti musí takový stát ležet v takto vymezeném území. Nap . sou asný oficiální kandidát lenství, Turecko, se nachází v Evrop pouze t emi procenty svého území.

2.4 Evropské zákonodárství Evropské právo je obsaženo ve smlouvách a v aktech orgán EU. Rozlišuje se mezi primárním a sekundárním právem. Primární právo zahrnuje zakládací smlouvy, pozd jší pozm ovací a istupovaní akty a jejich závazné protokoly a dodatky. Je z ejmé, že evropská integrace není založena jen na geografické p íslušnosti a již dnes jsou n která mimoevropská území za len na do Unie. Nap . francouzské zámo ské departementy v ele s územn nejv tší Francouzskou Guayanou v Jižní Americe, karibskými ostrovy Guadeloupe a Martinique a ostrovem Réunion v Indickém oceánu, nebo špan lské enklávy na marockém pob eží, Ceuta a Melilla, se rozhodn nedají ozna it za typicky evropská území. Stejn tak nap . Kypr se nachází mnohem blíže prostoru Blízkého východu a Severní Afriky. Existují však další, p esn ji stanovená kritéria vstupu, která byla vytvo ena na zasedáních Evropské rady v Kodani v roce 1993 (t i Koda ská kritéria) a v Madridu 1995 (Madridské kritérium): 1.kritérium politické: existence stabilních institucí zaru ujících demokracii, právní stát, lidská práva a

Sekundárním evropským právem se rozumí právo, které podle postup stanovených ve smlouvách (viz níže) p ijímají orgány EU. Sekundární akty jsou v lenských zemích závazné bez nutnosti zvláštního vnitrostátního schválení. Typy akt sekundárního práva: na ízení - nejsiln jší právní akt, má p ímý inek 18



sm rnice - adresována výhradn lenským zemím, musí být do vnitrostátního práva ejata, je závazná co do svého cíle, ale prost edky jak jej dosáhnout jsou ponechány na rozhodnutí lenských zemí rozhodnutí - je p ímo závazné, ale platí pouze pro stanoveného adresáta ( lenský stát, nebo jiný subjekt) doporu ení a stanoviska - pro své adresáty nejsou právn závazná, doporu ení navrhují ur ité zp soby chování a stanoviska vysv tlují postoj orgánu Spole enství v konkrétním ípad . Na p ijímání evropského práva se podílí (právo iniciativy), Rada a Parlament (legislativu projednávají a p ijímají). Lisabonská smlouva (v platnosti od 1. prosince 2009) zavedla tzv. b žnou legislativní proceduru (prakticky totožnou s d íve platnou procedurou spolurozhodování), které podléhá tšina legislativy (nap . krom spole né zahrani ní a bezpe nostní politiky). Parlament se s Radou rovnom rn d lí o legislativní pravomoc. Pokud se Rada a Parlament nedohodnou na navrhovaném legislativním opat ení, p edloží ho dohodovacímu výboru, složenému ze stejného po tu zástupc Rady a Parlamentu. Když tento výbor dojde k dohod , zašle odsouhlasený text znovu Parlamentu a Rad , aby ho mohly kone p ijmout ve form zákona. Postup je graficky znázorn n v diagramu na konci tohoto textu. Evropské právo v širším smyslu zahrnuje i rozsudky Soudního dvora, právní akty EU, mezinárodní dohody uzav ené jménem

EU a mezinárodní dohody mezi lenskými státy, které se týkají aktivit Unie. Toto vše náleží k tzv. acquis communautaire, což je francouzský výraz znamenající v podstat "to, eho bylo v EU dosaženo" - jinými slovy jde o práva a povinnosti sdílené lenskými státy EU. íve se jako právní akty EU ozna ovaly výhradn právní normy p ijímané v rámci tzv. druhého (Spole ná zahrani ní a bezpe nostní politika) a etího pilí e (Spravedlnost a vnit ní v ci) EU. Právo legislativní iniciativy si mezi sebou d lily lenské státy a Komise, p i rozhodování v Rad byla pravidlem jednomyslnost. Parlament m l v n kterých oblastech konzultativní pravomoc. Soud m l omezenou pravomoc vydávat rozhodnutí pouze v rámci 3. pilí e. žná legislativní procedura

19



nových lenských stát nemají povolení pracovat. Ob an má právo v míst kde pobývá volit do Evropského parlamentu a do místních zastupitelstev. Cestování uvnit Evropské unie upravuje Schengenská smlouva, která odstranila hrani ní kontroly mezi jednotlivými státy Unie. Smlouvu nepodepsaly Kypr, Velká Británie a Irsko. Do Schengenského systému se naopak zapojilo Švýcarsko, Norsko a Island; volný pohyb služeb - umož uje podnik m nabízet své služby i v ostatních lenských státech. Jedná se nap íklad o bankovnictví, pojiš ovnictví i kade nictví. Volný pohyb služeb však stále naráží na celou adu bariér a ze všech ty základních volných pohyb je nejmén funk ní. volný pohyb kapitálu - hmotný majetek i finan ní kapitál se mohou voln pohybovat po lenských zemích Evropské unie. Ob ané evropské unie také mohou využívat finan ních služeb v jakémkoliv jiném lenském stát . Volný pohyb kapitálu je naprosto nezbytný edpoklad pro umožn ní výše jmenovaných í volných pohyb . Je základním nástrojem jednotného trhu.

2.5 Vnit ní trh EU Jednotný vnit ní evropský trh je jádrem sou asné Evropské unie. Spo ívá na ty ech základních svobodách pohybu. Jedná se o svobodu pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu. Zavedení jednotného trhu má zvýšit objem obchodu mezi jednotlivými lenskými státy EU.

V roce 1957 bylo po podpisu ímských smluv založeno Evropské hospodá ské spole enství. (zakládajícími leny byla Francie, N mecká spolková republika, Itálie a státy Beneluxu). Jeho cílem bylo vytvo ení jednotného spole ného trhu, který m l pomoci zvýšit hospodá ský r st zakládajících zemí. Do konce šedesátých let se poda ilo Evropskému spole enství odstranit všechny kvóty a tarify pro obchod mezi lenskými zem mi a sjednotit cla na zboží dovezené z t etích stát . Hlavním problémem, který brzdil další rozvoj jednotného trhu, byly rozdílné hygienické, technické, i da ové normy v jednotlivých lenských státech. V 70. letech navíc postihla západní Evropu hospodá ská recese a prohlubování jednotného trhu se zastavilo. V polovin 80. let Evropská komise oznámila, že Evropa zaostává za USA i za Japonskem a že je pot eba vytvo it lepší konkuren ní prost edí. V roce 1986 podepsaly lenské státy tzv. Jednotný Evropský akt, ve kterém se zavázaly u init do konce roku 1992 více než 300 opat ení, která pomohla odstranit bariéry pro vznik volného trhu. 1. ledna 1993 byl jednotný vnit ní trh Evropské unie formáln zaveden. Jednotný trh je založen na ty ech následujících základních svobodách: volný pohyb zboží - zboží je možno prodávat ve všech státech EU. Zboží z ostatních lenských zemí nem že být znevýhod ováno oproti výrobku domácímu clem i speciální daní; volný pohyb osob - právo ob ana EU voln cestovat, usazovat se a za ít podnikat v ostatních zemích EU. N které státy jako nap . mecko i Rakousko si po p istoupení nových len do EU, vymohly tzv. p echodné období, b hem kterého v nich ob ané z

2.6 Rozpo et EU Pro pln ní cíl vyty ených ve Smlouv je nutné, aby Evropská spole enství disponovala vlastním rozpo tem. Rozpo et Evropské unie je ur en k financování politik EU, administrativních výdaj evropských institucí a další ú ely. Na rozdíl od národních rozpo musí být vždy vyrovnaný, deficit tedy není p ípustný. íjmy rozpo tu Evropských spole enství jsou tvo eny vlastními zdroji, zahrnujícími: tradi ní vlastní zdroje (cla, zem lské a cukerné dávky), zdroj z dan z p idané hodnoty (DPH) a zdroj založený na hrubém národním d chodu (HND). S postupným omezováním bariér ve sv tovém obchod klesal podíl tradi ních vlastních zdroj a zvyšoval se podíl zdroje založeného na HND daného lenského státu. Nap . na p íjmech rozpo tu roku 2006 se tradi ní vlastní zdroje podílely 15 %, zdroj z DPH také 15 % a zbývajících 70 % tvo í p íjem z HND. Ke st edn dobému plánování výdaj a de facto i k nastavení politických priorit na období následujících ti až sedmi let slouží od roku 1988 finan ní perspektiva, nebo-li víceletý finan ní rámec. Je ijímána ve form meziinstitucionální dohody, tj. dohody mezi Evropskou komisí, Evropským parlamentem a Radou EU. Finan ní perspektiva je len na do n kolika okruh (anglicky tzv. headings) a ke každému z nich je p azena výše výdaj v jednotlivých letech. Tato ástka p edstavuje strop, jejž nelze p i sestavování ro ních rozpo v žádném

20



ípad p ekro it. Tímto zp sobem p ispívá finan ní perspektiva k dodržování rozpo tové kázn .

2.

3. Sestavování Evropského rozpo tu Na sestavování evropského rozpo tu se podílejí všechny t i hlavní evropské instituce - Evropská komise, Rada EU a Evropský parlament. Evropská komise každoro koncipuje p edb žný návrh rozpo tu, o kterém poté Rada a Evropský parlament spole rozhodují. Podle Lisabonské smlouvy má Evropský parlament rozvnoprávné postavení s Radou – m že navrhovat zm ny u všech výdajových položek (d íve m l pravomoci pouze v oblasti položek (nepovinných). Výdaje Evropského rozpo tu Hlavní položkou výdaj Evropské unie z stávají i pro nadcházející programové období 2007-2013 výdaje na politiku soudržnosti a regionální politiku (strukturální fondy a Fond soudržnosti), následované výdaji na Spole nou zem lskou politiku. Administrativní náklady se na celkových výdajích podílejí relativn nízkými 5,8 % p i v domí, že nejd ležit jší instituce zam stnávají p es 37 000 osob. Tém 90 % výdaj je alokováno pro ú ely hospodá ských, sociálních, kulturních a regionálních program v lenských i ne lenských zemích Unie. 1. Zem lský sektor (tzv. Heading 2) Zem lský sektor stále p edstavuje jednu z nejv tších nejv tších položek evropského rozpo tu. Na výdajích se i v p íštím programovacím období bude podílet v pr ru 43 %. Váha zem lství však bude postupn klesat - z 45,6 % v roce 2007 na

4.

21

ibližn 40 % na konci období. Z této ástky sm uje p evážná v tšina (34 procentních bod ) na tzv. p ímé platby zem lc m a na opat ení na zem lských trzích (intervence apod.). Zbývajících cca 9 procentních bod pak slouží k podpo e rozvoje venkova. Strukturální opat ení (tzv. Heading 1b) Strukturální opat ení p edstavují výdajovou položku s podílem asi 36 % na rozpo tových výdajích. Ke zvýšení podílu této položky na celkových výdajích došlo nejprve po átkem 90. let, kdy byl v rámci snah o dobudování vnit ního trhu výrazn posílen d raz na dosažení hospodá ské a sociální koheze, a jednak po rozší ení o deset nových lenských stát , v jehož d sledku došlo ke zna nému rozší ení disparit mezi jednotlivými lenskými státy a jejich regiony. K ešení regionálních disparit jsou ur eny strukturální fondy – Evropský fond regionálního rozvoje (anglicky European Regional Development Fung, ERDF) a Evropský sociální fond (anglicky European Social Fung, ESF). Ke zmírn ní rozdíl v úrovni p íjm mezi lenskými státy pak slouží Fond soudržnosti. Výdaje na posílení konkurenceschopnosti EU (tzv. Heading 1a) V rámci snah o napln ní cíl tzv. Lisabonské strategie spo ívajících v posílení hospodá ského r stu a zam stnanosti bylo pro p íští období rozhodnuto o postupném navyšování výdaj na tuto oblast. P vodní zám r navýšit výdaje na výzkum a vývoj, transevropské dopravní a energetické sít , vzd lávací programy, podporu podnikání a další politiky sm ující k podpo e konkurenceschopnosti EU v nadcházejícím programovém období až na pr rných 12 % sice nebyl napln n, p esto se Heading 1a bude na celkových výdajích podílet v pr ru 8,5 % s tím, že v záv ru období bude jeho podíl init více než 10 %. Z toho bude 65 % vynakládáno na výzkum a technologický rozvoj. Rozvoj spolupráce se t etími zem mi (tzv. Heading 4) ibližn 5,7 % výdaj rozpo tu je vyhrazeno na rozvoj spolupráce se t etími zem mi, zejména s rozvojovými zem mi, ale zna ná ást výdaj bude sm ovat také na edvstupní pomoc a pomoc v rámci tzv. sousedské politiky. Prost edky z evropského rozpo tu však zdaleka neobsahují veškerou pomoc, kterou Unie v nuje ne lenským zemím. Podpora spolupráce s africkými, karibskými a tichomo skými zem mi je i nadále financována z mimorozpo tového


5.


Evropského rozvojového fondu, jehož objem v letech 2008-2013 dosáhne 22,7 mld. eur. Ob anství, svoboda, bezpe nost a právo (tzv. Heading 3) Objemem pom rn malé, ale na významu nabývající jsou výdaje ur ené nap . na ízení migrace, boj proti terorismu, ochranu základních lidských práv i na soudní spolupráci. Z hlediska ob an EU jsou významné programy na podporu kultury, ochranu spot ebitele i evropské audiovizuální produkce.

ízení rybolovu (anglicky Financial Instruments fo Fisheries Guidance, FIFG). Evropský fond regionálního rozvoje (ERDF) podporuje investi ní (infrastrukturní) projekty, jako je nap íklad výstavba silnic a železnic, odstra ování ekologických zát ží, budování stokových systém , výstavby poldr a úpravy koryt ek, podpora inova ního potenciálu podnikatel , podpora za ínajícím podnikatel m, rozvoj a obnova sportovních areál využitelných pro cestovní ruch, rekonstrukce kulturních památek, využívání obnovitelných zdroj energie, výsadba regenera ní zelen , ekologické a energeticky efektivní sanace bytových dom , výstavba i oprava infrastruktury pro poskytování zdravotní pé e, investice do dopravní a technické infrastruktury pr myslových zón, zavád ní služeb elektronické ve ejné správy, posilování spolupráce podnikatel v p íhrani ních regionech, modernizace systému krizového managementu, apod. Evropský sociální fond (ESF) podporuje neinvesti ní (neinfrastrukturní) projekty, jako je nap íklad rekvalifikace nezam stnaných, speciální programy pro osoby se zdravotním postižením, d ti, mládež etnické menšiny a další znevýhodn né skupiny obyvatel, tvorba inovativních vzd lávacích program pro zam stnance, rozvoj institucí služeb zam stnanosti, rozvoj vzd lávacích program v etn distan ních forem vzd lávání, zlepšování podmínek pro využívání ICT (informa ní a komunika ní technologie) pro žáky i u itele, zvyšování kompetencí ídících pracovník škol a školských za ízení v oblasti ízení a personální politiky, zavád ní a modernizace kombinované a distan ní formy studia, stáže student , pedagog a deckých pracovník v soukromém a ve ejném sektoru, apod. Evropský zem lský podp rný a záru ní fond (EAGGF) je složen ze dvou ástí - podp rné a záru ní. Záru ní ást tvo í 95% všech výdaj a slouží k financování spole né zem lské politiky. Za pomoci této ásti EAGGF se nap íklad podporuje vývoz zem lských p ebytk EU do zahrani í nebo cenová a stabiliza ní opat ení na trhu se zem lskými výrobky. Podp rná ást je jedním z prost edk pro financování regionální a strukturální politiky. Tato ást EAGGF má za úkol podporovat investice a konkurenceschopnost zem lských závod , pomoc za ínajícím farmá m a farmá m v edd chodovém v ku, kompenzaci zem lc v okrajových a jinak znevýhodn ných oblastech, optimální využití les a jejich ochranu, aktivn se podílet na udržování p irozeného rázu krajiny, podporovat ekonomiku v zem lských oblastech, jejich emeslné výroby a turistického ruchu, poskytovat marketingové a poradenské služby pro zem lské produkty.

2.7 Fondy EU Fondy Evropské unie slouží k financování politik EU, podpo e hospodá ského r stu lenských stát , podpo e vzd lanosti, podpo e regionálního rozvoje, apod. Evropské fondy též slouží jako pomoc stát m, které jsou kandidáty na vstup do EU a zárove fondy EU poskytují pomoc i velmi chudým a zaostalým zemím.

Rozd lení Fond Evropské unie Fondy Evropské unie se dají rozd lit do ty oblastí. První a nejv tší oblast co do objemu financí tvo í strukturální fondy sloužící ke zvyšování hospodá ské vysp losti region EU. Další oblast zast ešuje Kohezní fond. Dovnit EU sm ruje finan ní toky ješt Evropský fond solidarity. Zbývají ostatní fondy, které slouží k financování podpory pro kandidátské zem , nejmén rozvinuté zem a další ely. 1) Strukturální fondy jsou ur eny pro chudší nebo jinak znevýhodn né regiony. Jedná se p edevším o venkovské regiony, problémové m stské oblasti, upadající pr myslové oblasti, oblasti s geografickým nebo p írodním znevýhodn ním, jako nap íklad ostrovy, hornaté oblasti, ídce osídlené oblasti a pohrani ní regiony. Mezi nejd ležit jší strukturální fondy pat í: Evropský fond regionálního rozvoje (anglicky European Regional Development Fund, ERDF), Evropský sociální fond (anglicky European Social Fund, ESF), Evropský zem lský podp rný a záru ní fond (anglicky European Agricultural Guidance and Guarantee Fund, EAGGF), Finan ní nástroj pro

22



kandidátské státy EU, též st edomo ské a nov vzniklé státy. EIF Evropský investi ní fond byl založen v roce 1994 a má za úkol poskytovat p ky malým a st edním podnik m. Peníze t mto podnik m neposkytuje ímo, ale prost ednictvím bank. EIF má formu akciové spole nosti, akcioná i jsou Evropská investi ní banka (59,15 %), Evropská komise (30,00 %) a ostatní soukromé instituce (10,85 %). Mezi Fondy EU pro externí pomoc pat í nap íklad Tématický program externí pomoci a rozvoje, který financuje projekty ve zdravotnictví, vzd lávání a kultu e. Z tohoto fondu erpají p edevším Africké zem a státy Karibiku, další rozvojové zem a kandidátské státy EU.

Finan ní nástroj pro ízení rybolovu (FIFG) má za úkol napomáhat restrukturalizaci evropského rybolovného sektoru. Je zam en na podporu modernizace lo ství, rozvoj chovu ryb a podporu výroby a obchodu s rybími výrobky. 2) Kohezní fond neboli Fond soudržnosti je na rozdíl od strukturálních fond ur ený na podporu rozvoje chudších stát , nikoli region . Podobn jako u ERDF (Evropský fond regionálního rozvoje) jsou z n j podporovány investi ní (infrastrukturní) projekty, avšak jen se zam ením na dopravní infrastrukturu v tšího rozsahu (dálnice a silnice I. t ídy, železnice, vodní doprava, ízení silni ní, železni ní, ní, námo ní a letecké dopravy) a ochranu životního prost edí. 3) Evropský fond solidarity (EUSF) Po ni ivých záplavách, které v srpnu 2002 zasáhly st ední Evropu, se Evropská komise rozhodla založit Evropský fond solidarity, který funguje nezávisle na ostatních fondech. lenské a p istupující státy mohou žádat o pomoc p i velké p írodní katastrof (tj. p i které jsou odhadované škody vyšší než 0,6 % HDP postiženého státu). D ležité je, že úkolem EUSF není plná kompenzace ztrát ani úhrada škod soukromým osobám. V jeho kompetenci nejsou ani dlouhodobé rekonstrukce a ekonomická obnova, tyto aspekty mohou pokrýt strukturální fondy. Byl navržen za ú elem poskytování rychlé a flexibilní finan ní pomoci - mohou se z n j hradit náklady na do asné ubytování nebo provizorní opravy d ležitých dopravních tepen. Tyto úkoly p edtím zastávaly jednotlivé státy. Další d ležitou funkcí je prevence proti t mto p írodním katastrofám. Jeho ro ní rozpo et iní 1 miliardu EUR. 4) Fondy p edvstupní pomoci PHARE Tento fond byl z ízen roku 1989 na pomoc transformace ekonomik Polska a Ma arska z centráln ízených na tržní. Krátce po svém vzniku byla jeho p sobnost rozší ena na dalších 11 zemí. Zahrnuje celkem 17 aktivit s desítkami projekt , pat í mezi n nap íklad podpora vzd lávání, dopravy, ve ejných institucí, energetiky, zem lství, sociální a hospodá ské soudržnosti, harmonizace s evropským právem atp. SAPARD má za úkol p isp t k zavád ní práva Evropského spole enství v oblasti spole né zem lské politiky a ešit problémy v sektoru zem lství a ve venkovských oblastech kandidátských zemí. ISPA má podobné priority jako Kohezní fond, mohou z j ale erpat pouze kandidátské zem . Specializuje se na oblasti životního prost edí a dopravy. Další fondy ENPI je fond na financování Evropské politiky sousedství. Tento fond mohou využívat lenské a

2.8 Dokumenty EU Dokumenty v rámci EU slouží ke sd lování informací zú astn ným stranám. Proces konkretizace záv z jednotlivých dokument se pohybuje od neoficiálních stanovisek p es konkretizaci cíl k popisu celkových strategií. Nejnižším stupn m je tedy non-paper, který již názvem napovídá svou neoficialitu. Naopak strategické sm rování a politické principy jsou obsaženy v Rámcovém programu.

Non-paper Takzvaný non-paper je neoficiální prezentace politiky státu. Vyjad uje postoj státu, který je edkládán v instituci, nap íklad v Rad . Non-paper že ovšem být i dokumentem instituce Evropské unie, neoficiáln vyjad ující ur itý postoj. Slouží tedy k informovanosti všech stran. Samotný název "nonpaper" je politický žargon, vychází z faktu, že dokument není oficiálním dokumentem ani EU ani státu. Zelené knihy Komisí vydávané Zelené knihy jsou dokumenty, které mají podpo it debatu a nastartovat proces 23



Lucembursku, kde byla 14. ervna 1985 podepsána íslušná mezistátní dohoda. Schengenská dohoda se v rámci Amsterdamské smlouvy stala nedílnou sou ástí smluv EU.

konzultací na evropské úrovni k ur itému tématu (jako je sociální politika, jednotná m na, telekomunikace). Tyto dokumenty jsou ur eny edevším zú astn ným stranám - organizacím i jednotlivc m - které tím jsou vyzývány k tomu, aby se zapojily do procesu konzultace a debaty. Tyto konzultace mohou následn vyústit v publikování Bílé knihy, která na základ výsledk debaty již edkládá praktické návrhy pro uskute ní konkrétní akce. Bílé knihy Bílé knihy Komise jsou dokumenty, které obsahují návrhy na innost Spole enství v ur ité oblasti. V kterých p ípadech Bílá kniha následuje po vydání Zelené knihy, jejímž cílem je zahájit proces konzultací o daném tématu na evropské úrovni. íkladem jsou Bílé knihy o završení jednotného trhu, o r stu, konkurenceschopnosti a zam stnanosti, o sbližování práva v p idružených státech st ední a východní Evropy v oblastech týkajících se vnit ního trhu. Po schválení Radou se z Bílé knihy m že stát ak ní program Unie pro danou oblast. Ukázka z Bílé knihy o za len ní st ední a východní Evropy do vnit ního trhu: "Rada EU, která návrh na Bílou knihu o p íprav zemí st ední a východní Evropy na za len ní do vnit ního trhu podpo ila, zárove uznala, že tato p íprava nezahrnuje jen sbližování legislativy. Záv ry p ijaté v Essenu mluví o "vytvá ení podmínek pro z ízení jednotného trhu" a charakterizují úkoly, které p ed p idruženými zem mi stojí, v etn p ijetí "legislativy a dalších právních úprav, standard a metod osv ování, jež by byly slu itelné s t mi, které platí, resp. jichž se v Evropské unii používá". Krom sbližování legislativy proto Bílá kniha vyjmenovává a popisuje i struktury nezbytné k tomu, aby legislativa byla ú inná." Ak ní plán Ak ní plán je vždy dokumentem, kde si Evropská unie stanovuje své cíle v ur itém oboru i p i ur ité situaci, kterých má do ur ité doby dosáhnout. V nyn jší dob je nejznám jším ak ním plánem Lisabonský ak ní plán. Rámcové programy Rámcové programy Evropské unie jsou vlastn principy politiky v ur itých sférách nap . vzd lávání, dy, financí, kultury atp. Nejnov jším z t chto dokument je sedmý Rámcový program pro v du a výzkum Evropské unie. Rámcové programy EU jsou vždy asov omezené. Tento nejnov jší je ur en na dobu sedmi let (2007-2013).

Historie Zakládajícími leny Schengenského prostoru je p t lenských stát EU (Francie, N mecko, Belgie, Lucembursko a Nizozemsko), které se dohodly na zrušení veškerých kontrol osob cestujících v rámci chto zemí. V sou asné dob zahrnuje v zásad všechny lenské státy EU krom Irska a Velké Británie, které sice v roce 2000 Schengenskou dohodu také podepsaly, ale ú astní se jen její ásti (nap . policejní spolupráce). leny Schengenského prostoru jsou navíc také Island a Norsko. Rozhodnutím referenda z 5. ervence 2005 byla ratifikována Schengenská smlouva také ve Švýcarsku. Z dvanácti nových zemí, které p istoupily k EU v roce 2004 a 2007, se této politiky pln neú astní Kypr, Bulharsko a Rumunsko. Rozší ení esko a dalších 8 nových zemí EU (krom výše zmín ných) vstoupilo do Schengenského prostoru k 31. prosince 2007, a to v rámci rozší eného SIS I (Schengenský informa ní systém). Toto datum bylo dohodnuto na sch zce ministr vnitra EU v Bruselu 5. prosince 2006 a týkalo se pozemních a námo ních hranic. Na letištích zmizely kontroly až 29. b ezna 2008. Termín rozší ení se zdál být n kolikrát ohrožen. V prosinci 2006 se Slovensko odpozdilo s ípravou ochrany slovensko-ukrajinské hranice. V ervenci 2007 se zase ukázalo, že n které p vodní zem Schengenského prostoru neaktualizují dostate rychle svoji databázi Schengenského informa ního systému. Principy Zem Schengenského prostoru zavedly pro celou oblast spole nou vízovou politiku a dohodly se na zavedení ú inných kontrol na svých vn jších hranicích. Vnit ní hranice z hlediska pohybu osob a zboží de fakto neexistují. Lze však na nich po omezenou dobu obnovit kontroly tehdy, když si to vyžaduje zachování ve ejného po ádku i vnitrostátní bezpe nosti. Toho využilo nap íklad Finsko b hem Mistrovství sv ta v atletice 2005 nebo N mecko hem Mistrovství sv ta ve fotbale 2006. Ob ané

2.9 Schengenský prostor Schengenský prostor je území ásti Evropy, na kterém mohou osoby p ekra ovat hranice smluvních stát , aniž by musely projít hrani ní kontrolou. Prostor se ozna uje podle vesnice Schengen v

24



omezení. lenské státy Unie koordinují svoji hospodá skou politiku a zárove používají spole nou nu Euro. Pravidla a cíle hospodá ské a m nové unie jsou definovány Maastrichtskou smlouvou.

všech zemí Schengenského prostoru mohou svobodn cestovat v rámci celého Schengenského prostoru a p ekra ovat vnit ní hranice kdekoliv na silnicích i ve volné p írod . Totéž platí i pro cizince mající tzv. schengenské vízum oprav ující ke vstupu do jedné ze zemí Schengenu - toto vízum jim tedy umož uje cestovat i do všech ostatních zemí Schengenského prostoru. Protože vstup do jedné zem Schengenu umož uje cestování celou smluvní oblastí bez dalších hrani ních kontrol, musí se na vn jší hranici Schengenského prostoru (to znamená i na hranicích na letištích) provést hrani ní kontrola sou asn zástupn pro všechny zem Schengenu. Podle Schengenské dohody mají p ípustná ú ední rozhodnutí, která n jaké osob zabrání vcestovat, sobnost prakticky pro celý Schengenský prostor. Schengenský informa ní systém Schengenský informa ní systém (zkratka SIS) je bezpe nostní databázový systém, který provozují lenské státy Schengenské smlouvy v souvislosti se zabezpe ením hranic. Je základním prvkem, bez kterého by nemohly být odstran ny vnit ní hranice Schengenského prostoru. Od za átku existence Schengenského prostoru se používá verze informa ního systému, která se nyní pro odlišení ozna uje jako SIS I. P ed rozší ením Evropské unie v roce 2004 bylo z ejmé, že systém nem že být bez úprav použit pro 25 lenských stát . Proto bylo dohodnuto, že nové lenské zem p istoupí k Schengenskému prostoru až po dokon ení verze SIS II. To bylo plánováno na íjen 2007. V polovin roku 2006 však bylo z ejmé, že se nový systém nepoda í do plánovaného data dokon it a že se spustí nejd íve v roce 2009. P vodní lenské státy unie po ítaly s tím, že se sou asn odloží i p ipojení nových stát do Schengenského prostoru. To se však novým lenským stát m zásadn nelíbilo a proto byl nakonec p ijat kompromisní návrh Portugalska, že se p vodní systém modernizuje (nyní se jmenuje SIS One4All). Termín p istoupení nových stát se tím odsunul jen o tvrt roku. SIS I: P vodní systém obsahuje jména a další základní identifika ní údaje osob, p ekra ujících hranice Schengenského prostoru, a informace o tom, zda byly v minulosti ozbrojeny, páchaly násilnosti apod. Dále obsahuje nap . p ehled ztracených cestovních doklad nebo zbraní. SIS II: Druhá verze tohoto systému by m la obsahovat i biometrické údaje osob (nap . fotografie nebo otisky prst ) a podrobn jší informace o odcizených vozidlech.

2.10 Hospodá Evropská jednotné m lidé, zboží,

Spole ná hospodá ská politika je záležitostí rady ministr financí lenských zemí Evropské unie. Na tvorb spole né hospodá ské politiky se podílí i Dánsko, Švédsko a Velká Británie, které si však ponechaly vlastní m nu a nevstoupily do m nové unie. Spole nou m novou politiku má na starosti Evropská centrální banka. Ta m že jako jediná instituce v Evropské unii ovliv ovat m novou politikou kurs Eura v i t etím stát m a reagovat tak na vývoj evropského hospodá ství. Krom evropské centrální banky existují i jednotlivé banky národní, které však nemají žádnou pravomoc nezávislé nové politiky. Výhodou spole né m nové unie je ztráta kursovního rizika a kursovních poplatk . To zlepšuje podmínky pro vzájemný obchod a investice mezi jednotlivými leny unie a výrazn p ispívá k volnému pohybu kapitálu. Nevýhodou je naopak skute nost, že se lenské státy musely vzdát vlastní nezávislé monetární politiky. Tuto pravomoc má pouze Evropská centrální banka. Ta však musí dbát na prosperitu celé Unie a nem že tak pomoci lenskému státu v p ípad recese v takové mí e v jaké by mu dokázala pomoci intervence domácí centrální banky. Po druhé sv tové válce byly všechny evropské ny fixn vázány na americký dolar, jehož kurs se odvíjel od ceny zlata. V roce 1971 se však tento tzv. Brettonwoodský systém rozpadl. Státy Evropské unie se pak v roce 1979 dohodly na vytvo ení evropského nového systému, který m l nahradit Brettonwoodský systém. Byla vytvo ena tzv. Evropská m nová jednotka (EMU), která byla jakýmsi váženým pr rem všech evropských m n. Od této m nové jednotky se pak vypo ítávaly sm nné kursy mezi jednotlivými evropskými m nami. Vzájemné kursy mezi jednotlivými m nami tak byly pevn stanoveny a povinností lenských stát bylo zamezit zm nám vzájemných kurz v tších než ±2,25%. Pokud hrozilo, že zm na kurzu bude v tší,

Eurozóna ská a m nová unie hospodá ská a m nová unie je oblast ny v rámci jednotného trhu EU, kde se služby a kapitál pohybují beze všech

25



je v paktu dodatek, že pokud je dluh vyšší, musí mít alespo dlouhodob klesající tendenci. Dále se státy zavázaly, že ve st edn dobé perspektiv dosáhnou vyrovnaného rozpo tu. Státy mají za povinnost každoro p edkládat zprávu, jak se k tomuto cíli ibližují.

byla centrální banka doty ného státu povinna intervenovat a navrátit kurz do p vodního stavu. Tento systém vydržel až do za átku devadesátých let, kdy se v tšina evropských m n navázala na meckou marku. V roce 1993 se lenské státy v Maastrichtské smlouv domluvily na vytvo ení spole né evropské m ny euro, která vstoupila v platnost v roce 1999. Nejprve pouze v bezhotovostním styku a od roku 2002 i ve styku hotovostním. Pro p ijetí eura musí stát splnit tzv. Maastrichtská kritéria, jež mají za cíl udržet cenovou stabilitu v Eurozón i po p ijetí nových len . Kritéria jsou následující: Ro ní deficit ve ejných financí nesmí p ekro it hranici 3% a celkový státní dluh hranici 60% (pokud je tento dluh výrazn vyšší, musí mít alespo dlouhodob klesající tendenci). Míra inflace m že být pouze o 1.5 % vyšší než je pr r t í lenských státu s nejnižší mírou inflace. Stát musí nejmén dva roky p ed p ijmutím Eura svázat svoji m nu s Eurem a b hem této doby nesmí svoji m nu devalvovat. Dlouhodobá úroková míra m že být pouze o 2 % vyšší než je pr r t í lenských státu s nejnižší úrokovou mírou. Poté co stát splní všechna Maastrichtská kritéria, že p ijmout spole nou evropskou m nu Euro. Každý stát používající Euro však musí dodržovat pakt r stu a stability, který státy zavazuje k deficitu ve ejných financí menšímu než 3% HDP a celkovému zahrani nímu dluhu menšímu než 60% HDP.

2.11

Podle kritik však pakt r stu a stability nijak státy nemotivuje k p ebytkovým rozpo m v dobách konjunktury a zejména snižuje možnost státu reagovat na recesi. lenské státy Eurozóny se vzdaly své m nové politiky a fiskální politika je jediný zp sob jak mohou reagovat na ekonomické šoky, jako je nap íklad náhlé zvýšení ceny ropy. íprocentní omezení schodku ve ejných financí však podle kritik vládám omezuje manévrovací prostor. Bývalý p edseda Evropské komise Romano Prodi dokonce ozna il pakt stability za stupidní. Prvním státem, který za al mít po p ijetí Eura s pln ním paktu stability problémy, se stalo v roce 2001 Portugalsko. Poté se p idaly i velké státy jako Francie a N mecko. Pokud n jaký stát nedokázal rozpo tová kritéria obsažená v paktu splnit, m l být potrestán vysokou pokutou. Problém však spo ívá v tom, že uvalení finan ní sankce nenastává hned p i porušení paktu, nýbrž výši pokuty musí nejd íve odsouhlasit Rada EU. V roce 2003 Rada EU i p es odpor zástupc stát jako Špan lsko, Finsko, Rakousko i Nizozemí finan ní sankce Francii a N mecku prominula a dala jim as dosáhnout kritérií paktu a stability do roku 2005. To ve skute nosti znamenalo zmrazení paktu na další dva roky, nebo poté nebylo možné požadovat po ostatních lenech dodržení kritérií, když to Rada dv ma nejv tším stát m Evropské unie prominula. Rozhodnutí Rady vyvolalo protesty u stát , které kritéria paktu stability splnily. Evropské komise prohlásila, že Rada porušila evropské primární právo a napadla rozhodnutí Rady u Evropského soudního dvora. V roce 2005 byl pakt r stu a stability na popud Francie a N mecka modifikován. Byl rozší en o situace, za kterých je možné t íprocentní hranici deficitu ve ejných financí p ekro it a zárove s tím byla prodloužena lh ta, jak dlouho m že toto

Pakt r stu a stability

Paktem r stu a stability se rozumí dohoda len Evropské m nové unie o koordinaci jejich rozpo tových politik. Stanovuje maximální povolenou velikost rozpo tových schodk , tak aby neohrožovaly stabilitu spole né m ny a zárove nezvyšovaly inflaci v Evropské m nové unii. Pakt r stu a stability byl navržen bývalým meckým ministrem financí Theo Waigelem. mecká ekonomika se po celou druhou polovinu dvacátého století vyzna ovala úsp šným bojem s inflací. se bálo, že po p ijetí jednotné m ny nebude Evropská centrální banka schopna elit inflaci kv li rozpo tové nedisciplinovanosti n kterých lenských stát Eurozóny. Pakt stability byl p ijat v roce 1997. Jeho cílem je udržet fiskální disciplínu mezi lenskými státy Eurozóny. Státy se podpisem tohoto paktu zavázaly, že jejich ro ní deficit ve ejných financí nesmí ekro it hranici 3% a celkový státní dluh hranici 60%. Protože však n kolik stát má dluh výrazn vyšší, v p ípad ecka i Itálie dokonce p es 100%,

26



ekro ení trvat. Tato reforma znamená podle kterých ekonom faktický konec paktu r stu a stability, nebo jakékoliv zadlužování bude možné politicky zd vodnit a vyhnout se tak sankcím.

2.12

Oblasti innosti EU

Oblasti evropské politiky a rozd lení kompetencí Základní rozdíl zde spo ívá v mí e vzdání se autonomie lenského státu na rozhodování v dané oblasti ve prosp ch unijních orgán (Rada, Parlament, Komise), p emž platí, že ím citliv jší/d ležit jší oblast (zahrani ní záležitosti, obrana, soudnictví, zdravotnictví atp.), tím mén pravomocí jsou státy ochotné sv it nadnárodním orgán m. P i d lb pravomocí mezi Evropskou unii a lenské státy je stále v tší d raz kladen na princip subsidiarity. Podle n j mají být rozhodnutí p ijímána na co nejnižší úrovni státní správy/samosprávy.

3.

ochrana spot ebitele, oblast výzkumu a technologického rozvoje a dále také zem lství a rybolov, dopravu, transevropské sít , energetiku, prostor svobody, bezpe nosti a práva, ve ejné zdraví, rozvojová spolupráce a humanitární pomoc. lenské státy v tomto ípad vykonávají svou p sobnost v rozsahu, v jakém ji nevykonala Unie nebo se rozhodla estat ji vykonávat. Jak je patrné, záležitosti vnit ního trhu a doprovodných politik mají v tomto vý tu velkou váhu. Do oblastí, v nichž Unie svou pravomocí a inností podporuje, koordinuje nebo dopl uje innosti lenských stát , aniž by je p itom nahrazovala, Lisabonská smlouva zapo ítává: ochranu a zlepšování lidského zdraví, pr mysl, kulturu, cestovní ruch, všeobecné vzd lávání, odborné vzd lávání, mládež a sport, civilní ochranu a správní spolupráci.

2.13

EU a zahrani í

Spole ná zahrani ní a bezpe nostní politika (SZBP) Evropský integra ní proces byl primárn sm rován ekonomicky. Vztahy s ostatními zem mi se vedly na bázi spole né obchodní politiky, standardních obchodních smluv nebo smluv o spolupráci i rozvojové pomoci. V souvislosti s nar stající globalizací ekonomických vazeb se rozši uje také oblast zájm EU. lenské státy si za aly brzy uv domovat, že spole ná obchodní politika je úzce spojena s otázkami zahrani politickými i bezpe nostními a že je t eba prohloubit spolupráci i v chto sférách. Jedná se však o velmi citlivé oblasti, což se odrazilo na neochot p enesení rozhodovacích a výkonných kompetencí ze strany stát na nadnárodní (unijní) orgány. Dochází zde totiž k propojování politických rovin (národních i mezinárodních), odlišných potenciál , odlišných strategických koncepcí a model utvá ení zahrani ní politiky. Praktická nápl spole né zahrani ní a bezpe nostní politiky EU se promítá do mnoha podob, od ekonomické diplomacie, p es finan ní a humanitární pomoc po vojenské mise v zahrani í. EU poskytuje více než 50 % zdroj sv tové humanitární pomoci a stejné procento prost edk vkládá do fond , jež mají napomoci mezinárodnímu rozvoji. Integrace zahrani ní a bezpe nostní politiky byla vždy p edm tem spor a byla a je vystavena zna né kritice. Sou asná podoba SZBP s sebou nese mnoho problém , které by se daly ozna it jako propast mezi o ekáváním a výsledky, mezi plánovanými cíli a schopností jich dosáhnout. Pokus o nutnou reformu prob hl v Amsterodamské smlouv

Lisabonská smlouva (v platnosti od 1. prosince 2009) rozd luje pravomoci do t í úrovní: na výlu né, sdílené a takové, které zahrnují innosti, jimiž Unie pouze podporuje, koordinuje nebo dopl uje innosti lenských stát , aniž by je nahrazovala. 1. Výlu ná pravomoc znamená, že v ur ité oblasti je Unií sv ena výlu ná p sobnost ijímat závazné právní akty, takže lenské státy tak mohou init pouze tehdy, jsou-li zmocn ny Unií nebo provád jí-li akty p ijaté Unií. Lisabonská smlouva vyjmenovává celkem t oblastí: celní unie, stanovení pravidel hospodá ské sout že nezbytných pro fungování vnit ního trhu, m nová politika pro lenské zem , jejichž m nou je euro, spole ná obchodní politika a zachování biologických mo ských druh v rámci spole né rybá ské politiky. 2. Pravomoci sdílené znamenají, že v ur itých esn vyjmenovaných oblastech mají jak Unie, tak i lenské státy pravomoc p ijímat závazné právní akty. Vý et zahrnuje tyto oblasti: vnit ní trh, sociální politika (v oblastech vymezených smlouvou), hospodá ská, sociální a územní soudržnost, životní prost edí, 27



na konci 90. let, velké o ekávání v tomto sm ru inášel zejména projekt Evropské ústavní smlouvy.

problém Unie. Na mezinárodní úrovni vystupuje EU prost ednictvím a) stálého p edsedy Evropské rady, b) rotujícího p edsednického státu (státy se st ídají co p l roku v p edsednictví), tzn. jeho ministra v p íslušné oblasti (nap . ministra obrany), dalším aktérem je c) p edsedkyn Rady pro vn jší vztahy, vysoké edstavitelky pro SZBP a místop edsedkyn Evropské komise v jedné osob . d) Komise má v pravomoci i další oblasti, které jsou de-facto zahrani politickou agendou – nap . vn jší obchod, rozvojová pomoc Evropská politika sousedství. lenské státy dosp ly k názoru, že k prosazování zahrani politických, bezpe nostních a ekonomických cíl je t eba, aby byla EU schopná autonomní vojenské/policejní akce. Ke vzniku Evropské bezpe nostní a obranné politiky (EBOP) došlo fakticky o n co pozd ji než zahrani politické, a to na základ Amsterodamské smlouvy na p elomu let 98/99 na základ za len ní struktur Západoevropské unie (ZEU vznikla roku 1948 za ú elem vzájemné spolupráce lenských stát v oblasti obrany a bezpe nosti). EBOP se realizuje prost ednictvím vojenské a policejní složky a v tzv. Petersberských úkolech je vymezena škála operací (udržování míru (peacekeeping), prosazování míru (peacemaking), operace s využitím bojových sil v rámci krizového managementu, i humanitární a záchranné mise), kterými Unie disponuje. EU se již v tomto sm ru angažovala a angažuje v mnoha zemích a kontinentech (nap . akce krizového managementu: Demokratická republika Kongo (DRC) (2003-4 akce „Artemis“, bývalá Jugoslávská republika Makedonie (2003-5 policejní mise „Proxima“), mise v Bosn a Hercegovin (stabiliza ní, od 2004), školení policejních složek a právních orgán v Iráku, podp rná mise v Darfúru, policejní mise v DRC, monitorovací mise v Acehu atd.) Vedle zmi ovaných kompeten ních problém v rámci reprezentace EU a neochoty lenských zemí enést své pravomoci na nadnárodní orgány, pat í k dalším hlavním problém m spole né zahrani ní a bezpe nostní politiky celková rozt íšt nost evropské zahrani ní aktivity a nedostate ná soudržnost jak mezi institucemi EU, tak i mezi lenskými zem mi. Neexistuje žádný oficiální mechanismus koordinace politik a stanovisek mezi Radou a Komisí a diplomacií len. stát . Velkým problémem je také otázka výdaj . Zejména obranná/bezpe nostní složka si žádá v rámci prohlubování integrace a aktivit více prost edk z rozpo zemí. V tšina lenských stát ale o zvyšování vojenských výdaj

Plány na užší spolupráci evropských zemí v otázkách bezpe nosti (obrany) a zahrani ní politiky vznikaly již od po átku integra ního procesu v 50. letech. Tyto plány však narážely na neochotu zemí Evropského spole enství vzdát se hlavní rozhodovací role v takto citlivých oblastech. Zahrani ní a bezpe nostní spolupráce tak proto oficiáln vznikla až na základ Smlouvy o EU z roku 1992, která vstoupila v platnost 1. listopadu 1993. Hlavními d vody k užší spolupráci v zahrani politické a bezpe nostní oblasti byly jednak zahrani politické události 80./90.let (zejména rozpad komunistického bloku, válka v Jugoslávii, válka v Perském zálivu, sjednocení N mecka, rozpad SSSR aj.), jednak spušt ní projektu budování jednotného vnit ního trhu, nebo spole ný postup v rámci zahrani ní a bezpe nostní politiky je nezbytný k uskute ování volného pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu. Spole ná zahrani ní a bezpe nostní politika je realizována prost ednictvím dvou typ nástroj : a) spole né postoje, tedy postoje ke každodenní politice, lenské státy se t mto postoj m ve svých národních politikách p izp sobují a b) spole né akce, tzn. faktická innost od jmenování zvláštních zástupc po vysílání vojenských jednotek. Ale i nadále se v rámci této politiky neprosadil nadnárodní princip (tzn. p enesení pravomocí pln na orgány EU). Prakticky to znamená, že na rozdíl eba od zem lské politiky, kde státy p enesly rozhodovací kompetence zcela na nadnárodní orgány EU, v oblasti SZBP se lenské státy pouze koordinují i konzultují, ale v p ípad neshody postupuje každý stát samostatn . Není orgánu, který by státy p inutil ke spole nému postupu. Parlament, Komise ani Soudní dv r nemají žádné významné pravomoci krom možnosti být informováni. Operace SZBP jsou financovány z rozpo tu EU, s výjimkou operací s obrannými nebo vojenskými d sledky. V rámci SZBP je EU reprezentována celou adou aktér , jejichž kompetence nejsou vždy zcela jasné nebo se p ekrývají, což p edstavuje jeden z 28



Lisabonská smlouva p inesla do fungování Evropské unie celou adu zm n: Právní subjektivita EU: Lisabonská smlouva formáln zavedla právní subjektivitu Evropské unie. V praktické rovin se tato zm na projevila nap . v p em delegací Evropské komise ve t etích zemích na delegace Evropské unie, které se stanou integrální sou ástí výše zmín né Evropské služby pro vn jší innost. Mezinárodní dohody se t etími státy budou v budoucnu uzavírány jménem EU, a nikoli jménem Evropského spole enství a lenských stát . Listina základních práv a svobod S Lisabonskou smlouvou se stála právn závaznou i Listina základních práv Evropské unie. Tento dokument obsahuje ustanovení týkající se základních lidských práv, ob anských a politických práv. Její sou ástí jsou také práva ekonomická a sociální, která byla p edm tem nejv tších kontroverzí. Výjimku z Listiny si vyjednaly Velká Británie, Polsko a eská republika. Zrušení pilí ové struktury EU:Lisabonská smlouva formáln zrušila tzv. pilí ovou strukturu EU. Zvláštní úprava však z stává pro oblast spole né zahrani ní a bezpe ností politiky, kde se bude i nadále rozhodovat na principech mezivládní spolupráce (nap . stává zachováno právo veta). Vymezení pravomocí EU a lenských stát : Lisabonská smlouva explicitn rozd luje pravomoci EU do t í úrovní: na výlu né, sdílené a takové, které zahrnují innosti, jimiž Unie pouze podporuje, koordinuje nebo dopl uje innosti lenských stát , aniž by je nahrazovala. Do první kategorie pat í nap . celní unie, pravidla hospodá ské sout že, nová politika Eurozóny nebo spole ná obchodní politika. Do druhé kategorie jsou azeny nap . životní prost edí nebo ochrana spot ebitele. Do t etí nap . kultura a vzd lání. Stálý p edseda Evropské rady a Vysoký edstavitel Unie pro zahrani ní otázky a bezpe nostní politiku: Jedná se o navenek nejviditeln jší zm nu vyplývající z Lisabonské smlouvy. P edseda Evropské rady, volený edstaviteli lenských stát na dva a p l roku, ídí summity nejvyšších p edstavitel lenských stát . Ve funkci vysokého edstavitele pro zahrani ní otázky a bezpe nostní politiku se spojil ú ad Vysokého edstavitele pro zahrani ní a bezpe nostní politiku (d íve Javier Solana) a Komisa e pro zahrani ní vztahy. Vysoký p edstavitel je volen lenskými státy na období p ti let, p edsedá Rad pro vn jší vztahy a zárove zastává funkci místop edsedy Evropské komise. Do

neuvažuje. Nedostatek financí je úzce spojen také s faktem celkov malé akceschopnosti (nap . v tší váha NATO p i ešení krizí). Lisabonská smlouva (v platnosti od 1. prosince 2009) znamenala zásadní zm nu v p ístupu k vn jším vztah m EU - pokusila se sjednotit vn jší zastupování EU nap vn jšími aktivitami (zahrani ní politika, obchod, rozvojová spolupráce apod.), odlišná pravidla pro rozhodování SZBP ovšem ponechala. V rámci SZBP tak státy stále dospívají k rozhodnutí tém vždy jednomysln . Vliv Komise je výrazn omezen, Evropský parlament má malý vliv a Evropský soudní dv r je ze SZBP zcela vylou en. Také implementace konkrétních rozhodnutí záleží na jednotlivých lenských státech. Rozhodovací systém SZBP: Rozhodovací systém SZBP (mezivládní spolupráce)

Kdo rozhoduje ?

Evropská rada Rada EU edsednictví

Jak se rozhoduje ?

Jednomyslné hlasování

Rozhodovací systém vn jších ekonomických vztah (spole ná politika = nadnárodní princip) Rada EU Evropská komise Evropský parlament Hlasování kvalifikovanou tšinou

Zdroj: Fiala, P., Pitrová, M., Evropská unie, CDK 2003, str. 555.

2.14

Lisabonská smlouva

Celý název: Lisabonská smlouva pozm ující smlouvu o Evropské unii a smlouvu o založení Evropské unie Lisabonská smlouva je mezinárodní smlouva, která novelizovala zakládací smlouvy Evropské unie. Tento dokument byl slavnostn podepsána v Lisabonu dne 13. prosince 2007 zástupci 27 lenských stát EU a po komplikovaném procesu ratifikace vstoupil v platnost 1. prosince 2009. Lisabonská smlouva vychází z p vodního textu tzv. Evropské ústavní smlouvy, jejíž ratifikace byla ukon ena po zamítavých referendech ve Francii a Nizozemsku v roce 2005. Text se dá považovat za vyvrcholení dlouhého procesu institucionální reformy, kterou EU zahájila v roce 2001, s cílem zajistit efektivní fungování Evropské unie do budoucna. koliv Lisabonská smlouva p evzala adu ustanovení „Evropské ústavy“, liší se od ní nejen svou právní povahou (dosavadní smlouvy nenahrazuje, pouze novelizuje), je také výrazn mén ambiciózn jší a rétoricky mén kontroverzn jší (nap . neobsahuje již pojmy jako „evropský zákon“, „ministr zahrani í EU“ nebo „Evropský prezident“). 29



nových funkcí byli v záv ru roku 2009 jmenováni Herman Van Rompuy a Catherine Ashton. Lisabonská smlouva také zakládá tzv. Evropskou službu pro vn jší innost (European External Action Service), složenou z ú edník Rady, Komise a diplomatických služeb lenských stát , která má posílit vn jší reprezentaci EU. Hlasování kvalifikovanou v tšinou: Lisabonská smlouva rozší ila tento zp sob hlasování o 68 nových oblastí. Po vstupu smlouvy v platnost se tak používá v již celkem 218 oblastech innosti EU. Princip jednomyslnosti z stal zachován v citlivých oblastech, jako jsou nap . dan , sociální zabezpe ení, zahrani ní politika, spole ná obrana, policejní spolupráce, jazyková pravidla a otázka sídel institucí. Zatímco v sou asné dob je pro schválení návrhu pot eba získat 255 hlas z celkového po tu 345 (a v p ípad , že Rada nerozhoduje na návrh Komise, musí tento po et hlas reprezentovat také alespo dv t etiny lenských stát ) a každý stát m že navíc požádat o p ezkoumání, zda lenské státy tvo ící kvalifikovanou v tšinu zastupují alespo 62 % celkové populace EU, podle Lisabonské smlouvy se tento zp sob hlasování od 1. listopadu 2014 zásadn zm ní. Kvalifikovanou v tšinu bude nov edstavovat 55 % lenských stát , které reprezentují alespo 65 % obyvatel EU (tzv. dvojí v tšina). Do roku 2017 pak m že kterákoli lenská zem požádat o hlasování systémem podle smlouvy z Nice. Nové pravomoci Evropského parlamentu: Lisabonská smlouva dále posílila postavení Evropského parlamentu zejména rozší ením po tu oblastí, ve kterých spolurozhoduje s Radou ministr v tzv. ádném legislativním postupu. Evropský parlament získal také v tší vliv na rozhodování o finan ní perspektiv EU a jejím rozpo tu, protože bylo zrušeno dosavadní rozlišování mezi nepovinnými a povinnými výdaji (nap . p ímé podpory pro zem lství), na které dosud EP nem l vliv. Posílení národních parlament ve vztahu k EU: Na základ Lisabonské smlouvy mají národní parlamenty možnost zpochybnit legislativní proces, jestliže návrh p edložený Evropskou komisí není v souladu s principem subsidiarity. Pokud tento názor zastává t etina parlament lenských stát , musí Komise sv j návrh p ezkoumat a rozhodnout, zda jej zachová, pozm ní nebo stáhne. Tento mechanismus se nazývá „žlutá karta". Pokud obavy sdílí v tšina parlament lenských stát a Komise se p esto rozhodne trvat na svém

návrhu, zahájí se tzv. mechanismus „oranžové karty". Komise pak musí objasnit d vody pro sv j návrh a Evropský parlament a Rada rozhodnou, zda bude legislativní postup pokra ovat. Ob anská iniciativa: Lisabonská smlouva zavedla institut ob anské iniciativy. Pokud iniciativa získá podporu jednoho milionu ob an v tšího po tu lenských stát , m že vyzvat Komisi k p edložení ur itého návrhu v oblasti p sobení EU. Podmínky této iniciativy jsou však stanoveny pouze obecn a ly by být up esn ny provád cím edpisem. Vystoupení z EU: Lisabonská smlouva nov upravila možnost a formální podmínky dobrovolného vystoupení z EU. vodn m la Lisabonská smlouva vstoupit v platnost ješt p ed volbami do Evropského parlamentu v ervnu 2009, její ratifikace se však protáhla na tém dva roky. Komplikovaná situace byla zejména v Irsku. Poté, co ob ané odmítli text v prvním referendu (12. ervna 2008), dojednala irská vláda s ostatními leny EU tzv. záruky (nap . zachování vlastního evropského komisa e, zaru ení neutrality Irska, da ové autonomie a nezpochyb ování ustanovení irské ústavy týkající se práva na život, vzd lání a rodiny) a vypsala druhé referendum. V tomto hlasování, doprovázeném masivní informa ní kampaní (2. íjna 2009), Irové smlouvu schválili více než 2/3 v tšinou hlas . Opakování referenda, a tedy nerespektování prvního výsledku, se ale stalo p edm tem kontroverzní diskuze. Poslední zemí, která Lisabonskou smlouvu ratifikovala, byla eská republika. Poté, smlouvu schválila Poslanecká sn movna Parlamentu R (únor 2009) i Senát (kv ten 2009), odmítl text podepsat prezident republiky Václav Klaus. Slu itelnost n kterých pasáží smlouvy s ústavním po ádkem R byla také dvakrát posuzována Ústavním soudem R. V obou p ípadech shledal soud text smlouvy v souladu s eskou ústavou. eská republika tak musela elit silné kritice ze strany stát EU, které si p ály proces ratifikace dokon it, až do 3. listopadu 2009, kdy prezident Klaus smlouvu svým podpisem ratifikoval.

30



zahrani í). Navíc každá ze lenských zemí uplat ovala vlastní obchodní politiku v i ostatním zemím. Hlavním smyslem t chto obchodních bariér je snaha zemí chránit vlastní trh p ed zahrani ní konkurencí. V celní unii jsou celní poplatky, kvóty a jiné ekážky volného obchodu mezi zú astn nými zem mi odstran ny a je stanoven jednotný celní sazebník uplat ovaný p i obchodu s ne lenskými zem mi, vytvo ena p íslušná legislativní opat ení a dohodnuta spole ná obchodní politika v i ne lenským zemím. V rámci celní unie si tak dovozce z ne lenské zem už nevybírá zemi, která má nejnižší cla, protože v celní unii mají lenské státy jednotný celní sazebník. V sou asné dob p edstavuje EU jednotné celní území se spole ným celním zákoníkem Spole enství. Zrušily se pravidelné celní kontroly zboží mezi lenskými zem mi, tyto z staly pouze na vn jších unijních hranicích. Státy EU sice clo ani žádné další dávky i poplatky p i dovozu nebo vývozu zboží v p ípad vnitrounijního obchodu neuplat ují (netýká se však daní), musí však zboží pravideln vykazovat (administrativn zaznamenávat obrat, množství, druh zboží apod.). tšina celních p íjm sm uje do spole ného rozpo tu EU a tvo í jeden z tzv. vlastních zdroj rozpo tu. Protože se v tšina obchodních aktivit zemí EU odehrává mezi nimi navzájem a také proto, že se v mezinárodním obchod celní sazby postupn snižují, p edstavuje výnos z cel v rámci rozpo tu EU klesající položku (cca 15 % v roce 2009).

3 Politiky EU Kategorie Herní politiky EU obsahuje podrobný popis všech politik Evropské unie, které je možné nit v simulaci Evropa 2045.

3.1 Celní unie Jednotná cla a dovozní p edpisy Celní unie je po zón volného obchodu, na kterou navazuje, druhým stupn m ekonomické integrace (t etím je spole ný trh a tvrtý, nejvyšší stupe ekonomické integrace p edstavuje hospodá ská a nová unie). Celní unie p edstavuje nezbytný základní kámen p i budování spole ného trhu a tím napl ování závazku na vytvo ení volného pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu (tzv. 4 svobody stanovené ve Smlouv o EHS roku 1958) jako nezbytného p edpokladu vzniku hospodá ské a nové unie. Vytvo ením celní unie (roku 1968) se tak realizuje v praxi svoboda pohybu zboží mezi lenskými státy a spole ná obchodní politika lenských zemí v i zemím ne lenským.

3.2 Cesta na Mars Evropská spolupráce na vesmírném programu se datuje již od 70. let. Teprve až v posledních letech se však spolupráce za ala zintenziv ovat. Evropská vesmírná agentura (ESA) je mezivládní organizací, jejímž lenem je 18 stát v etn eské republiky (od roku 2008), další státy mají zájem se jejími leny stát. ESA se podílí na výstavb mezinárodní vesmírné stanice ISS, na budování evropského naviga ního systém Galileo a vysílá na ob žnou dráhu kolem Zem p edevším meteorologické a telekomunika ní družice. V sou asné dob je však pilotním projektem ESA projekt cesty na Mars – projekt Aurora. Cest na Mars bude p edcházet ješt rozsáhlý výzkum a samotná cesta se neuskute ní d íve než ed rokem 2030. V sou asné dob ESA vysílá na Mars pr zkumné sondy. Pozd ji by také m la p ibýt základna na m síci. ESA má ve svém úsilí oproti americké NASA zna nou nevýhodu, nebo má pouze tvrtinový rozpo et. Na druhou stranu, když se k rozpo tu ESA p idají rozpo ty jednotlivých evropských stát na vesmírný výzkum, tak se již

ed zavedením zóny volného obchodu a následn vznikem celní unie existovaly mezi ekonomikami evropských stát významné p ekážky obchodu ve form cel (poplatek vybíraný státem p i p eprav cizího zboží p es jeho státní hranice) a kvót (stanovené množství zboží, které daná zem povolí, aby vstoupilo na její trh i bylo vyvezeno do

31


jedná o srovnatelnou NASA.


dovozních bariér v i vn jšímu sv tu zcela samostatn . lenské zem zde p enesly dobrovoln íslušné kompetence na Evropskou komisi a Radu. Samoz ejm však existují ur ité oblasti, v nichž lenské zem mohou provád t samostatné kroky v obchodních vztazích se zahrani ím (nap . uzavírat s etí stranou dohodu o hospodá ské, pr myslové a deckotechnické spolupráci, což ale nesmí být v rozporu se zásadami spole né obchodní politiky, nebo mohou samostatn rozhodovat o tom, co budou vyvážet a dovážet a s kým bude stát obchodovat atp.) Nejcitliv jší složkou mezinárodního obchodu je zem lství. Ochraná ské tendence (uplat ování dovozních bariér) tohoto sektoru jsou ze strany EU i ne lenským zemím proto nejviditeln jší. Zem lská politika tradi podléhá silné regulaci a podpo e ze strany státu (jako jedna ze spole ných politik nyní tedy regulaci a podpo e EU). I krátkodobý nedostatek potravin má totiž obrovské d sledky. Významný je také demografický a sociální faktor z hlediska migrací z vesnic do m st. Logické vyúst ní tedy p edstavuje ochraná ská politika udržující dostate nou úrove domácí produkce. Spole ná zem lská politika zahrnuje spole nou regulaci zem lského trhu, který stojí na jednotné regulaci cen (aby nap . nebyly ceny zem lských komodit íliš nízké a neziskové pro producenty a na druhé stran p íliš vysoké pro obyvatelstvo), podporování výroby i odbytu produkt , i stabilizaci dovoz i vývoz zem lských produkt . Pokud jsou unijní ceny zem lských komodit vyšší než ceny na sv tových trzích (sníží se konkurenceschopnost, protože by drahé evropské zboží nešlo na odbyt), uvalí EU tzv. zem lské dávky, tedy zvláštní ochranné opat ení v i neunijním dovozc m, ímž dojde k dorovnání ceny (dovozce musí zboží zdražit o onu dávku, kterou musí zaplatit do rozpo tu EU, aby se mu vrátil zisk). K nej ast jším opat ením ovliv ujícím vývoz a dovoz na trh EU z ne lenských zemí pat í zejména cla, kvóty, antidumpingová a antisubven ní opat ení. Dovozní bariéry m žeme v zásad rozd lit do dvou hlavních kategorií, na a) tarifní (tedy zejména cla; Spole enství má zaveden spole ný celní sazebník, podle n jž všechny lenské státy stanovují poplatky na r zné zboží pocházející z ne lenských zemí) a b) netarifní. Pomocí cel se Unie snaží ochránit ur itá odv tví ed zahrani ní konkurencí nebo naopak podpo it dovoz produkt , o které má Unie zájem. Vedle cel Evropská unie využívá také dovozní a vývozní kvóty na strategické i citlivé produkty, jako nap . mléko, hov zí maso i obilí. Prakticky to znamená stanovení povoleného množství, které smí vstoupit i odejít na nebo z unijního trhu, aby tento nebyl poškozen. Antidumpingová a antisubven ní opat ení umož ují omezit dovoz zboží v p ípad , že ho jeho

ástku, jako má k dispozici

Investice do vesmírného výzkumu se z dlouhonohého ekonomického pohledu vyplácejí. Vesmírné technologie jsou velmi dob e aplikovatelné na zemi a zásadním zp sobem umož ují technologický rozvoj ekonomiky. V neposlední ad je cesta na Mars a vlastní evropský vesmírný výzkum otázkou zna né mezinárodní prestiže. Cíl dostat se na Mars již deklarovaly Spojené státy, Evropská unie a ína.

3.3 Dovozní bariéry Zem lské a jiné dovozní bariéry v i ne lenským stát m Význam dovozních bariér spo ívá v ochran a podpo e ekonomik ( i politik) v i ne lenským stát m. Jedná se zejména o to, že bez ochraná ských opat ení by byl trh EU z ejm zaplaven levným zbožím a zem lskými produkty nap . z rozvojových zemí, což by mohlo existen ohrozit evropské producenty (nemohli by levnému zboží cenov konkurovat). Dovozní bariéry v i ne lenským zemím mají také podobu opat ení stimulujících spot ebu nebo výrobu domácí produkce a tím znevýhod ujících dovážené zboží.

S vytvo ením spole ného trhu a se zavedením jednotného celního sazebníku a jednotných zem lských dávek za alo Spole enství v i ne lenským zemím vystupovat jako jeden celek. Žádná lenská zem proto nem že provád t vlastní, nezávislou obchodní politiku v i ne lenským zemím a utvá et své vn jší hospodá ské vztahy v etn 32



strategie a sou ástí programového prohlášení vlády R. Ekologická da je sou ástí komplexn jšího procesu, kterému íkáme ekologická da ová reforma, jejíž druhá fáze, po ítající se zavedením dan z produkce oxidu uhli itého, má být zahájena v roce 2010, t etí fáze pak v roce 2014. Celá ekologická reforma má být dokon ena do roku 2017. Ekologická da ová reforma je sou ástí širšího pole politik a jejich nástroj v oblasti životního prost edí. Evropská unie ratifikovala v kv tnu 2002 Kjótský protokol, který je významnou mezinárodní smlouvou sm ující ke snížení emisí skleníkových plyn . Mezi významné sm rnice EU v oblasti ochrany životního prost edí pat í sm rnice 2009/28/EC z dubna 2009, která upravuje podporu zavád ní biopaliv tím, že lenským stát m na izuje minimáln desetiprocentní podíl biopaliv na celkovém prodeji paliv prodávaných na národních trzích do konce roku 2020. Sm rnice íslo 2003/96 vymezuje da ovou politiku EU v oblasti energetických výrobk a elekt iny. Nejnov jším závazkem EU v této oblasti je tzv. klimaticko-energetický balí ek, který byl schválen v prosinci 2008. V rámci tohoto legislativního balí ku se státy EU dohodly na snížení emisí skleníkových plyn do roku 2020 o 20 % oproti úrovni z roku 1990 (ovšem v p ípad dojednání širší celosv tové dohody se toto íslo automaticky zvýší na 30 %) a zárove do stejného data zvýšení podílu energie z obnovitelných zdroj na kone né spot eb energie rovn ž na 20 %. (Proto se této dohod také íká „20/20 do roku 2020“.) P esná ísla pro jednotlivé státy se liší a nap íklad eská republika má jako cílovou hodnotu podílu energie z obnovitelných zdroj 13 %. Zárove balí ek upravuje problematiku obchodování s povolenkami na emise skleníkových plyn a geologického skladování oxidu uhli itého.

výrobce nabízí za cenu nižší než je normální cena na jeho domácím trhu (tedy pod cenou), nebo je-li vývoz dotován (podporován t etím státem a tím finan zvýhodn n). Opat ení má podobu vyrovnávacího cla, tedy poplatku, kterým se dorovná cena podporovaného vývozu jeho skute né cen . Tato ochrana je možná jen když dotovaný dovoz ohrožuje ur ité odv tví. K nejvýznamn jším netarifním omezením pat í všeobecn preferování domácích (unijních) firem ed zahrani ní konkurencí (dotace, státní zakázky), da ová zvýhod ování lenských zemí a jejich podnik v i ne lenským, p ekážky plynoucí z nároku EU na dodržování ur itých technických norem a standard na dovážené zboží, administrativní p ekážky, inspekce, dobrovolná exportní omezení (dohoda mezi vyvážející a dovážející zemí, podle níž se vývozce dobrovoln zaváže, že nep ekro í limitované množství výrobk ur ených do zem dovozce), obchodní sankce z politických nebo bezpe nostních d vod (embargo nebo bojkot), prokazování vodu zboží (nap . diamanty) atd.

3.4 Ekologická da Hlavním myšlenkou tohoto nástroje ochrany životního prost edí je mén zdanit lidskou práci a více zdanit energie a suroviny. Ekologická da tedy sobí jako ekonomický tlak, jehož výsledkem by la být ekonomika postavená na sofistikovaných výrobcích, které pot ebují hodn lidské práce, v etn té intelektuální, a relativn málo surovin. Ekologické dan by m ly být rozpo tov neutrální, jinými slovy, zavedení daní ze spot eby elektrické energie, plynu, i uhlí by m lo být kompenzováno snížením jiných daní (nap . d chodových) tak, aby se nezvýšila celková da ová zát ž obyvatel.

3.5 Evropská armáda Spole ná evropská armáda je v sou asné dob teprve v procesu vzniku. Jedná se o nesm lý projekt spole né zahrani ní a bezpe nostní politiky Evropské unie, který je limitovaný p edevším ochotou a schopností jednotlivých lenských stát se dohodnout na spole ných krocích. Úsp šné fungování evropské armády by pravd podobn Evropské unii p ineslo nemalou mezinárodní prestiž a podle zastánc by mohlo napomoci k vy ešení kterých sou asných konflikt . Pod vlajkou Evropské unie bylo do zahrani ních misí vysláno již p es 10 000 voják , policist a pozorovatel . V tšina z nich v sou asné dob sobí na Balkán , v misi EUFOR, kde ve své innosti navazují na vojska NATO. Dále spole né evropské vojenské síly p sobily nap . p l roku v Kongu v rámci mise ARTEMIS, kde se podílela na uklid ování nestabilní situace. Evropská unie také

Ekologická da byla v eské republice zavedena od 1. ledna 2008, a to na ceny zemního plynu, elekt iny a pevných paliv (nap . uhlí). Plátci nejsou ob ané - spot ebitelé, ale výrobci a dodavatelé. Výb ím dan jsou p íslušné státní orgány. Ekologická da byla v R zavád na v souladu s politikou EU, ale je zárove výsledkem národní 33



nové smlouv bude zmínka o k es anství i nikoli. Tato debata byla obnovena až za n meckého edsednictví EU v roce 2007. V ervnu toho roku bylo na vrcholném setkání p edstavitel lenských stát v Bruselu dosaženo dohody o nové podob smlouvy, která byla následn v prosinci 2007 slavnostn podepsána v portugalském Lisabonu a na základ ratifikace ve všech lenských státech EU vstoupila v platnost 1. prosinci 2009. V textu Lisabonské smlouvy však zmínka o k es anství ani o Bohu není. Výslovná zmínka o k es anství jako spole ném evropském duchovním a kulturním d dictví vyvolává rozpory. Odp rci tvrdí, že zmínit pouze k es anskou tradici znamená zkreslit jak d jiny, tak sou asnost Evropy, v níž vždy byla a jsou siln p ítomna i další náboženství, p edevším judaismus a islám. Zastánci naopak poukazují na nepopiratelný vliv k es anství na utvá ení a podobu evropských stát , zp sob jejich správy a v neposlední ad i na vývoj myšlení o lov ku a sv .

vyslala adu vojenských pozorovatel do dalších míst na sv .

zné návrhy na vytvo ení jednotné evropské armády se pr žn objevovaly již od konce druhé sv tové války, ale Evropská unie se na nutnosti vytvo ení spole né evropské obrané struktury dohodla až v roce 2000 na summitu v Nice. Vojenské jednotky do evropské armády dodávají jednotlivé státy. Ambicí je vytvo ení tzv. "Sil rychlé reakce", které jsou schopné nasazení ve velmi krátkém ase kdekoliv na sv . Efektivní fungování evropské armády však elí dv ma základním problém m. Prvním je neochota jednotlivých lenských stát vy lenit své vojenské jednotky pro spole nou evropskou armádu a investovat do tohoto projektu dostate né finan ní prost edky. Druhým závažným problémem je neschopnost evropských stát dohodnout se na vytvo ení jednotné zahrani ní politiky Evropské unie. Je velmi málo p ípad , kdy se všechny Evropské státy dohodnou na použití spole né armády. Aby se spole ná evropská armáda dále rozvíjela, je zapot ebí, aby se více sblížily zahrani ní politiky jednotlivých evropských stát . Další nezbytnou podmínkou jsou v tší a efektivn ji investované prost edky do obrany. Silná evropská armáda by dokázala Evropské unii p inést silné slovo na mezinárodní scén a potenciáln tak p isp t k ešení závažných konflikt v bezprost ední blízkosti Evropské unie (nap . v Dárf ru, nebo na Blízkém východ ).

3.7 Evropská federace Federace je uspo ádání více stát , ve kterém je ást státních funkcí (zpravidla obrana, zahrani ní politika, m nová politika) vyhrazena spole ným federálním orgán m. (P íkladem stát s federálním upo ádáním jsou Spolková republika N mecko nebo Spojené státy americké). Jednou z možných p edstav o výsledné podob uspo ádání EU federace jejích lenských stát – Evropská federace. Tato p edstava stála u zrodu procesu integrace v 50. letech 20. století. Cíl vybudovat organizaci s nadnárodním rozhodovacím právem byl vlastní p edevším Spolkové republice mecko, Beneluxu (Belgie, Nizozemí, Lucembursko) a Itálii. Proti tomuto konceptu stojí p edstava EU jako „Evropy vlastí“, v níž by jádrem integra ního procesu byla mezivládní spolupráce suverénních stát . Sou asná struktura EU má znaky obou pojetí, další vývoj evropské integrace sm uje ve prosp ch posilování federálních prvk . Dokládá to vznik spole né zahrani ní a bezpe nostní politiky, spole né politiky spravedlnosti a vnit ních v cí, funkce vysoké p edstavitelky Unie pro zahrani ní ci a bezpe nostní politiku („ministyn zahrani ních cí EU“) nebo stálého p edsedy Rady („prezidenta EU“). Zformování skute né federace by znamenalo ztrátu kterých zásadních aspekt svrchované moci lenských stát nad svým územím – podobn jako nap . jednotlivé spolkové zem v N mecku nebo státy v USA, protože ve federacích jsou inejmenším obrana a zahrani ní politika vykonávány federálními orgány. Mohlo by se tedy

3.6 Evropská deklarace Deklarace o spole ném evropském d dictví Preambule návrhu Ústavní smlouvy z roku 2004 ipomínala význam spole ného kulturního, náboženského a humanistického d dictví stát , které spojuje evropská integrace. Sporným bodem byla zmínka o k es anství, jako jednom z pilí evropské civilizace, na které trvalo p edevším Polsko, ale i eská republika. Formulace se však do finální podoby textu nedostala (proti byly nap . Francie, Švédsko, Dánsko). Po odmítnutí Ústavy referendy ve Francii a Nizozemí v roce 2005 byla debata o budoucím uspo ádání EU odložena, a to v etn otázky, zda v 34



strategických analýz, odbornou a technickou pomoc, podporu p i vým informací mezi státy atp. Od roku 2002 funguje k t mto ú el m po íta ový systém TECS (pro vým nu dat a informací). Cílovými oblastmi p sobnosti jsou prevence a boj proti terorismu, obchod s drogami a jadernými a radioaktivními látkami, p evad ství, praní špinavých pen z, pad lání pen z, obchod s lidmi, sexuální zneužívání d tí i krádeže aut. V tabulce níže jsou uvedeny ne- lenské zem i instituce, s nimiž EUROPOL spolupracuje.

stát, že lenské státy budou muset strp t rozhodnutí, se kterými nesouhlasí. Nep ikro í-li však EU k prohloubení dosavadní spolupráce, bude to podle zastánc federace znamenat, že se nikdy nestane relevantním subjektem na mezinárodní scén , který by svým vlivem dokázal vyvážit vzr stající moc stát jako jsou ína a Indie. Ani nejv tší lenské státy EU jim ejm v budoucnu samy nedokáží konkurovat, a se bude jednat o obranu i hospodá ský vliv.

3.8 Evropská policie

Opera ní dohody s ne- lenskými státy EU Strategické smlouvy s nelenskými státy EU

Evropská policejní spolupráce (EUROPOL) S cílem zajistit celoevropské zpravodajství v oblasti trestné innosti bylo v Maastrichtské smlouv (1992) rozhodnuto o z ízení Evropského policejního ú adu (EUROPOL). Úmluva o jeho založení byla podepsána roku 1995, vstoupila v platnost roku 1998. innost EUROPOLU je sou ástí spolupráce zemí EU v oblasti vnitra, justice a policie. lenské státy mají povinnost budovat národní jednotky EUROPOLU a vysílat do centrály, která sídlí v Haagu (Nizozemí) své sty né d stojníky. Své zástupce u EUROPOLU mají i ne lenské zem jako nap íklad Norsko.

Opera ní dohody s institucemi EU Strategické dohody s institucemi EU

Opera ní dohody s mezinárodními organizacemi Strategické dohody s mezinárodními organizacemi

Austrálie Chorvatsko Island Norsko Kanada Spojené státy americké Švýcarsko Albánie Bosna a Hercegovina Bývalá Jugoslávská republika Makedonie erná Hora Kolumbie Moldávie Rusko Srbsko Turecko Eurojust Evropská centrální banka Evropská komise Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost Evropský anti-korup ní ú ad (OLAF) Frontex Interpol

Mezinárodní celní organizace ad OSN pro drogy a zlo in

3.9 Evropský prezident Evropský policejní ú ad (EUROPOL) má status evropské agentury ítající cca 600 zam stnanc (z toho asi 130 styných d stojník z jednotlivých lenských zemí EU), nemá však nadnárodní výkonné pravomoci (nap . nem že zatýkat). Jako p idružená agentura EU je EUROPOL financován z rozpo tu EU. EUROPOL je odpov dný Rad pro spravedlnost a vnit ní v ci, tzn. ministr m spravedlnosti a vnitra všech lenských stát EU. editelství EUROPOLU jmenuje Rada EU. Teroristické útoky v USA roku 2001 spustily debatu o budoucnosti EUROPOLU, které vyústili k rozši ování oblastí, kterými se EUROPOL zabývá. EUROPOL se nyní v nuje krom boje proti nadnárodnímu organizovaného zlo inu i potírání pad lání pen z (p edevším Eura), boji proti terorismu a praní špinavých pen z. Hlavní náplní innosti EUROPOLU, který oficiáln funguje od 1. ervence 1999, je prosazování zákon a zpracovávání informací o kriminální problematice, což zahrnuje vytvá ení r zných operativních a

Nejedná se o funkci prezidenta EU, ale o p edsedu Evropské rady voleného na delší asové období, který by ídil jednání Evropské rady a zastupoval Unii navenek v oblastech týkajících se spole né zahrani ní a bezpe nostní politiky.

O funkci se za alo mluvit v souvislosti s návrhem evropské ústavy p ijatým v ervnu roku 2003. V lánku 21 se hovo ilo o volb p edsedy Evropské

35



Evropský zatyka je zásadním zjednodušením dosavadních procedur pro p edávání pachatel ke trestnímu stíhání do zahrani í (tzv. extradice) a sou asn pr lomem do zásady, že stát zásadn nevydává své ob any k trestnímu stíhání justi ním orgán m jiného státu. Vzhledem k tomu, že tato zásada byla obsažena v ústavách (resp. listinách základních práv) n kterých lenských stát (nap . R, Polsko, N mecko, Belgie), došlo ze strany jejich ústavních soud k p ezkoumání otázky, zda by edání vlastních státních p íslušník , kte í se dopustí trestného inu na území jiného lenského státu EU, do ciziny, znamenalo porušení jejich lidských práv. Na základ nález ústavního soudu v R došlo k novelizaci a tak, aby Evropský zatýkací rozkaz mohl být implementován i do eského práva. Smyslem tohoto institutu, jehož vytvo ení bylo iniciováno na zasedání Evropské rady ve finském Tampere v roce 1999, je p edevším zabránit zlo inc m, aby se mohli p ed trestním stíháním skrývat na území jiného lenského státu i trestní stíhání zdlouhavými extradi ními procedurami protahovat. Díky evropskému zatyka i se rovn ž vylou í vliv politických orgán (obvykle ministr spravedlnosti) na rozhodování o vydání pachatele do zahrani í. lenské státy jsou podle právní úpravy evropského zatýkacího rozkazu na žádost justi ních orgán jiného státu povinny bezodkladn zajistit vydání osob obvin ných ze spáchání jakéhokoli trestného inu, za n jž lze vynést trest s horní hranicí sazby jeden rok odn tí svobody, nebo na osobu odsouzenou minimáln ke ty em m síc m odn tí svobody. V ípad , že jde o obvin ného ze spáchání jednoho z 32 taxativn vymezených trestných in , ruší evropský zatyka zásadu dvojí trestnosti, která umož uje vydání pachatele k trestnímu stíhání do zahrani í pouze v p ípad , že právní ády obou zemí edpokládají trestnost stíhaného inu. Mezi 32 kategoriemi trestných in jsou nap íklad zlo iny spadající do oblasti terorismu, d tské pornografie, sexuálního zneužívání, obchodu se zbran mi a lidmi, korupce a podvodu, za n ž hrozí v zemi požadující vydání obvin né osoby trest alespo t i roky odn tí svobody. Osoba, v i níž je uplatn n evropský zatyka , má právo na právní pomoc a tlumo níka; m že požádat o nový proces, je-li odsouzena v nep ítomnosti; právo na zapo ítání doby strávené ve vazb do trestu; nesmí být stíhána i odsouzena podruhé pro tentýž trestný in; a právo na výkon trestu odn tí svobody ve stát , kde byla zat ena nebo trvale žije.

rady na dobu dva a p l roku s možností jednoho znovuzvolení. Jeho úkolem by bylo: p edsedat a vést jednání Evropské rady, zajiš ovat plynulost t chto jednání, usilovat o soudržnost uvnit Evropské rady a reprezentovat Unii navenek. Myšlenku ustavit funkci evropského prezidenta podporovaly hlavn velké státy (Francie, Velká Británie, , Špan lsko). Menší a st edn velké zem se obávaly, že by na takové zm tratily. Je pravd podobné, že takto významnou funkci by obsadil zástupce velké lenské zem , ímž by se v rukou velkých lenských zemí koncentrovala moc. Vzniklo by riziko oslabení postavení Evropské komise, která je chápána jako obhájce zájm menších stát , (všechny lenské zem jsou v ní zastoupeny jedním komisa em). Po odmítnutí návrhu Ústavní smlouvy v referendech ve Francii a došlo v ervnu 2007 k dohod o vytvo ení nové, Lisabonské smlouvy. Funkce „evropského prezidenta“ v ní byla z hlediska obsahu prakticky zachována, nicmén s ohledem na kritiku n kterých stát , že název implikuje existenci EU jako státu, byl použit jiný titul této funkce – Stálý edseda Evropské rady. Prvním stálým p edsedou byl po ratifikaci Lisabonské smlouvy v roce 2009 jmenován bývalý belgický premiér Herman van Rompuy. Diskuze, která jmenování p edcházela, byla velmi komplikovaná. Postupn bylo zmi ováno n kolik možných kandidát – nap . bývalý britský premiér Tony Blair, lucemburský premiér Jean-Clauda Juncker, nizozemský ministerský p edseda Jan Peter Balkenende nebo bývalá lotyšská prezidentka Vaira Vike-Freiberga. Jmenování na mezinárodní scén relativn neznámého a nevýrazného van Rompuye bylo pro mnohé p ekvapením a bylo také kritizováno jako nep esv ivý krok EU sm rem k silné reprezentaci navenek. hem klí ového summitu, který uspo ádalo švédské p edsednictví v listopadu 2009 s cílem nalezézt dohodu všech 27 lenských stát ohledn personálního obsazení post nov z ízených Lisabonskou smlouvou, byla vedle stálého p edsedy Evropské rady jmenována také Vysoká edstavitelka pro Spole nou zahrani ní a bezpe nostní politiku, bývalá evropská komisa ka pro obchod, Catherine Ashton.

3.10

Evropský zatyka

Evropský zatýkací rozkaz (European Arrest Warrant), zjednodušen nazývaný „Evropský zatyka “, je právním institutem zakotveným v evropském právu i právních ádech jednotlivých lenských stát EU sloužícím ke vzájemnému vydávání osob podez elých ze závažné trestné innosti k soudnímu ízení do jiného lenského státu Unie.

3.11

Genové inženýrství

Jedná se o v dní obor, zabývající se možnostmi genového složení - genotypu organismu, p sobením gen na sebe navzájem a na organismus celkem,

36



di ností a podobn . Umož uje velké pokroky v rozli ných v dních oborech, p edevším je ale využíváno v rámci medicíny, kde se nap íklad pomocí zm ny gen lé í d di né choroby, nebo se stují kmenové bu ky ur ené k lé dosud nevylé itelných chorob. A koliv má genové inženýrství p edevším obrovské zásluhy ve zkoumání p in a postup lé ení nemocí a pomáhá tak zachra ovat lidské životy, pozornost ve ejnosti budí p edevším díky morálním otázkám spojeným s možnostmi klonování lidí. Tyto kritické hlasy odmítají kopírování lov ka, nebo to popírá princip jedine nosti každého jedince. O reproduk ním klonování, které by mohlo umožnit neplodným pár m „po ít“ vlastní dít vedou v dci bou livé diskuse. Ob zmín né formy klonování lidské bytosti totiž zatím edstavují velké zdravotní (a pro mnohé také morální) riziko.

považovat p edevším obecné riziko pro životní prost edí a možné ohrožení lidského zdraví. V prvním p ípad je tu reálné riziko nekontrolovatelného míšení b žných a geneticky modifikovaných odr d, riziko vzniku plevel odolných i herbicid m, i narušení p irozené rovnováhy v írod . Pokud se jedná o možný vliv geneticky modifikovaných organism a výrobk z nich na zdraví lidí, pat í mezi nejd ležit jší a nejreáln jší rizika vznik alergií. Na úrovni Evropské unie je t eba rozlišovat dv hlavní otázky: volný pohyb GMO v rámci spole ného trhu, kdy nové plodiny schvaluje Evropská komise a toto rozhodnutí je pak závazné pro všechny lenské zem ; možnost volby jednotlivých lenských zemí, zda na svém území povolí p stování GMO – zde kompetence z stávají na národní úrovni (nap . Rakousko, Bulharsko nebo Francie se rozhodli na celém nebo ásti svého území p stování GMO nepovolit). V EU byla do této chvíle schválena k volnému využití v rámci potravinového trhu geneticky modifikovaná sója a kuku ice, p emž pro p ípravu pokrm je možné použít olej z geneticky modifikované epky olejné a olej z geneticky modifikovaných bavln ných semen. Od roku 1998 však bylo v d sledku sílícího hnutí proti geneticky modifikovaným organism m schvalování dalších odr d pozastaveno (na schvalování bylo uvaleno tzv. moratorium) a zárove probíhal výzkum zam ený na bezpe nost potravin vyrobených s využitím geneticky modifikovaných organism a na bezpe nost GMO jako takových. V sou asné dob jsou kompetentní orgány Evropské unie schvalování dalších odr d GMO spíše naklon ny. Nabídka geneticky modifikovaných organism a potravin, které je obsahují, ale podléhá ísným pravidl m. Ta spo ívají p edevším v esném a viditelném ozna ování takto upravených výrobk a v jejich odd leném prodeji. Výrazný posun nastal za átkem roku 2010, kdy Evropská komise povolila komer ní p stování a zpracování geneticky modifikovaných brambor Amflora vyvinutých n meckou firmou BASF pro pr myslové využití a také dovoz a vyu ití t ech nových typ kuku ice americké firmy Monsanto pro potraviná ské a krmné ú ely. Toto prolomení výše zmín ného moratoria, které je považováno za jasný signál zm ny postoje Evropské komise k problematice GMO, se stalo katalyzátorem emotivní evropské diskuze na úrovni ekonomické, politické, v decké i ekologické, která hluboce rozd luje ve ejné mín ní i lenské státy. I p es tento posun je Evropský blok stále kritizován za svou p ílišnou opatrnost v i genetickým modifikacím globálními velmocemi v oblasti GMO v

O poznání mén kontroverzní oblastí je tzv. terapeutické klonování. P i této form klonování je totiž cílem vyp stovat jen bu ky, tkán , i n které orgány, a to klonováním z vlastních kmenových bun k pacienta. A koliv terapeutické klonování m že pomoci lé it dosud nelé itelné choroby jako je nap . Parkinsonova i Alzheimerova choroba, cukrovka, svalová dystrofie nebo úrazy páte e, je zde i celá ada zatím ne zcela probádaných rizik a samoz ejm také etická a náboženská kritika. Genové inženýrství se nepoužívá pouze v medicín , ale také v rostlinném a živo išném hospodá ství, kde se p stují/chovají geneticky modifikované organismy (známé ozna ení GMO). Taková modifikace spo ívá v p enesení ur itého genu s charakteristickou vlastností z jednoho organismu na druhý, p emž v p írod lze p enášet geny jen mezi velmi p íbuznými organismy. V rámci genového inženýrství je však možné p enášet geny i mezi geneticky zcela rozdílnými jedinci. Zastánci této metody moderní biotechnologie poukazují na její potenciál pro zvýšení výnos zem lských plodin a hospodá ských zví at, zvýšení nutri ních hodnot, snížení ztrát p i p stování zem lských plodin a chovu hospodá ských zví at, zlepšení chuti, kvality i trvanlivosti potravin. Za hlavní rizika související s geneticky modifikovanými organismy je možno 37



imigranti z Afriky. Tzv. východním sm rem proudí hlavn do N mecka, Rakouska, ale v poslední dob již také do eské republiky a dalších st edoevropských stát p ist hovalci hlavn ze zemí bývalého sov tského svazu. Legální i nelegální migrace s sebou nese adu sledk pro cílové státy, které jsou nuceny se s danou situací vyrovnávat. Mezi hlavní d sledky nelegální imigrace pat í nár st kriminality, organizovaný zlo in spojený s pašováním a zam stnáváním nelegálních p ist hovalc . Ve tšin západoevropských zemí v posledních letech op t vyvstává zna ný problém plné integrace rozsáhlých p ist hovaleckých skupin, p edevším islámské víry, do v tšinové spole nosti. Unie se intenzivn zabývá imigra ní politikou od roku 1999 (summit v Tampere). Od té doby byla realizována ada program , které si kladou za cíl jak prevenci a restrikci nelegální migrace, tak nap íklad sjednocení azylových procedur v jednotlivých lenských státech. Od roku 2003 funguje databáze EURODAC, do které jsou zanášeny biometrické údaje každého žadatele o azyl v Evropské unii, ímž se zabra uje tomu, aby ten samý lov k žádal o azyl ve více evropských státech. S n kterými zem mi, nap . Albánie, byl dohodnut program ANEAS na vracení nelegálních p ist hovalc . Nejhmatateln jším restriktivním opat ením bylo vytvo ení agentury FRONTEX, jejímž cílem je koordinovat spolupráci pohrani ních služeb jednotlivých lenských stát . Evropská unie se dlouhodob snaží o vytvo ení spole né imigra ní politiky, která by spo ívala na zásadách jednotného p ístupu (stejná pravidla tak, aby se migranti nesnažili využít „m ího“ p ístupu v n kterých lenských zemích), finan ní solidarity (tj. solidarity t ch zemí, které nemusejí pracovat s velkým p ílivem migrant a naopak t mi, které jsou astým cílem migrace – nap . státy St edozemí nebo východní hranice EU), p ísného postihu nelegální migrace (v etn spole ného postupu p i navracení nelegálních migrant do jejich zemí p vodu) a ípadné související ilegální innosti, aktivní integrace migrant v nové zemi nebo zvláštní ochrany d tí a nezletilých migrant .

ele s USA, Brazílií, Argentinou, Indií nebo ínou. Také domácí zastánci GMO kritizují p ehnan opatrný postoj, který m že mít za následek závra né ekonomické dopady a zaostávání evropské v dy a vývoje i aplikace nových technologií v zem lství a pr myslu.

3.12

Imigra ní politika

Vysp lé státy Evropské unie se již po desetiletí potýkají s velkým množstvím p ist hovalc z t etích zemí mimo EU. V posledních deseti letech se státy Evropské unie usnesly na nutnosti ešit problematiku imigrace spole a zavedly proto celou adu spole ných opat ení. D sledky imigrace jsou pro Evropskou unii dvojse né. Na jednu stranu legální imigrace v konkrétních p ípadech výrazn podporuje ekonomický r st stát nebo pomáhá vyrovnat se s negativními d sledky celkového stárnutí evropské populace, na druhou stranu nelegální imigrace s sebou m že p inášet adu negativních jev , nap . kriminalitu. Celkov se pak státy s velkým množstvím ist hovalc potýkají s problémy, jak tyto skupiny efektivn za lenit do v tšinové spole nosti. V zásad je nutné rozlišovat imigraci legální a imigraci nelegální. Legální imigrace není ve státech Evropské unie nijak p ísn omezována a dokonce je v n kterých státech pro ur ité profesní skupiny (nap . pro programátory v N mecku) aktivn podporována. Pro v tšinu lidí však není legální cesta do stát Evropské unie dostupná, protože nedisponují dostate nými prost edky (finance, kontakty, vzd lání), aby se v evropských státech uchytili. Snaží se proto do stát Evropské unie dostat nelegální cestou. Podstatná v tšina lidí, kte í se dostávají na evropský kontinent, nepochází z oblastí zasažených vále nými konflikty a nemají proto šanci získat v evropských státech azyl. Jejich hlavní motivem je vidina lepšího živobytí. Rozdíly v životní úrovni mezi Evropou a n kterými státy jsou tak vysoké, že jeden lov k zam stnaný za minimální mzdu v Evropském stát dokáže uživit širokou rodinu v domovské zemi. Do Evropy se snaží dostat lidé z celého sv ta, od Afriky, p es Balkán a východní Evropu až po celou Asii. U t chto zemí platí, že pokud byly v minulosti koloniemi n kterých Evropských stát , tak se migranti budou snažit dostat práv do té zem , na kterou mají silné historické vazby. V t chto zemích již existuje silná komunita p ist hovalc , ve které se mohou jednodušeji prosadit. To je nap íklad situaceFrancie, Velké Británie, Belgie a Špan lska. V jiném p ípad se snaží p ist hovalci dostat do regionáln nejbližší zem s dostate vysokou životní úrovní. žeme proto rozlišovat dva základní sm ry imigrace do Evropy. Jedná se o sm r jižní a východní. Jižním sm rem proudí do Špan lska, Portugalska, Francie a Itálie p edevším nelegální

3.13

Integrace menšin

Jedná se o problematiku integrace národnostních nebo etnických menšin do v tšinové spole nosti. V p ípad eské republiky je nejviditeln jší sociální vylou ení romské populace (viz nap . více než 50% nezam stnanost Rom oproti cca 8 % celorepublikové míry nezam stnanosti). V p ípad západoevropských stát jsou problémy s integrací edevším druhé a t etí generace imigrant (ve Francii jsou to p edevším potomci Alží an a Maro an , ve Velké Británii p ist hovalci z bývalých

38



kolonií, v N mecku se jedná o n kolika miliónovou tureckou menšinu).

Evropská unie vyhlásila tzv. romskou dekádu a podporuje projekty inkluze ze strukturálních fond . Integrace dalších menšin, p edevším p ist hovalc , edstavuje citlivé téma i na národních úrovních a na evropskou rovinu zatím tém nedorazilo. T ebaže se tato problematika týká v tšiny zemí západní Evropy, v každém stát má ur itá specifika. Ve Francii je hlavním problémem odcizení a ztráta identity druhé a etí generace p ist hovalc spojená s vysokou nezam stnaností, nízkou intragenera ní mobilitou a segregací t chto menšin v p ím stských sídlištních oblastech. V N mecku naopak p edstavují dominantní téma náboženské otázky a dilemata spojená s uplat ováním ur itých náboženských zvyklostí, které se dostávají do konfrontace nejen s pohledem v tšinové spole nosti, ale asto i s právním po ádkem zem (vnucená manželství, ženská ob ízka, atp.).

3.14

Jazyky EU

Politika mnohojazy nosti Evropské unie Evropská unie má v sou asné dob 23 oficiálních jazyk . Výdaje na p eklady zasedání a oficiálních dokument se vyšplhaly z nedávných 670 mil EUR ed rozší ením EU na sou asnou 1 miliardu EUR. „Jednota v rozmanitosti“ je jedním z hesel Evropské unie. Politika, ve které se projevuje snad nejvíc, se týká práv jazyk EU. A z Evropské komise a Bruselu se tak stává novodobý Babylon, ve kterém je nezbytná práce p ekladatel a tlumo ník . V prosinci 2001 – v Evropském roce jazyk – p ijal Evropský parlament rezoluci na podporu jazykové znorodosti. O t i m síce pozd ji požádala Rada složená z ministr školství lenských stát Evropskou komisi o vytvo ení plánu k napln ní zmín ných cíl . V ervenci 2003 p ijala Evropská komise Ak ní plán na podporu výuky jazyk a jazykové r znorodosti. Politika mnohojazy nosti se zakládá na p esv ení, že ob ané, podniky a soudy mají právo na informace v jazycích, jimž rozum jí. EU má dnes 27 lenských stát . Každý z nich si p i svém vstupu ur il, který z jazyk používaných na svém území si p eje používat jako ú ední jazyk EU. Nejv tší boom v této oblasti nastal k 1. kv tnu 2004, kdy došlo nejen k nejv tšímu rozší ení EU, ale také ke vstupu zemí, jejichž oficiální jazyk se v devíti ípadech z deseti oficiáln používá výlu na jejich územích. To byla zejména pro frankofonnogermanofonní západní Evropu bezprecedentní situace. Barrosova první komise (2004-2009) zavedla mnohojazy nost jako sou ást portfolia slovenského komisa e Jána Fige a, které on k 1. lednu 2007 edal svému rumunskému kolegovi Leonardovi Orbanovi již jako samostatné portfolio. V rámci druhého mandátu (2010-214) se p edseda Evropské komise Barroso rozhodl problematiku

Otázkou je, jak tyto vylou ené skupiny za lenit do tšinové spole nosti. Cílem je, aby všichni ob ané li stejná práva a povinnosti bez ohledu na sv j kulturní nebo etnický p vod. Lze rozlišit dva do zna né míry protikladné p ístupy k integraci menšin. Jedním z nich je multikulturalismus, který tvrdí, že lidé s r znými ko eny mohou žít pospolu a m li by um t se na lidi jiné rasy, jiného jazyka, rodu a v ku dívat bez edsudk a iluzí a u it se jim porozum t. Druhý ístup tvrdí, že imigranti by m li být do spole nosti integrování, tzn. v lenit se do v tšinové spole nosti a ztratit svoje p vodní identifika ní charakteristiky. Problémem multikulturalismu je, že v n kterých ípadech mohl vést až k sociálnímu vylou ení. Mnoho imigrant (p edevším ženy) se nap íklad nikdy nenau ilo jazyk své nové vlasti, pozbyli možnost za lenit se do spole nosti a ve svých spole enských stycích z stali omezeni pouze na komunitu svých krajan . V takové situaci se mohou e domáhat svých práv, požívat ochrany a podpory, které stát poskytuje, a uplatnit se na pracovním trhu. Problémem integrace je, že lidé nemohou být nuceni vzdát se svojí kultury. Ob ané národnostních nebo etnických menšin mají v EU zaru ené právo na všestranný rozvoj své vlastní kultury. Ideální integra ní politika tedy musí skloubit právo lidí na svou kulturu s nutností funk se za lenit do tšinové spole nosti. Evropská unie zahájila v posledních letech edevším iniciativy v oblasti inkluze (za len ní) Rom do v tšinové spole nosti, nebo Romové se nachází prakticky v celé Evrop a jejich spole enský status je také ve v tšin zemí EU velmi nízký.

39



plyn ). Protokol mohly zem za ít podepisovat od 16. b ezna 1998 a m l vstoupit v platnost 90 dní poté, co jej ratifikuje minimáln 55 zemí v etn rozvojových zemí produkujících 55% celkové produkce skleníkových plyn v roce 1990. EU se zavázala snížit emise o 8% do stejného asového rozmezí jako ostatní signatá ské státy. Kjótský protokol vstoupil v platnost 16. února 2005, EU jej ratifikovala v kv tnu 2002. eská republika jej podepsala v roce 1998 na základ Usnesení vlády . 669 a ratifikovala 25.10.2001. Ke konci roku 2009 istoupilo ke Kjótskému protokolu 187 signatá , kte í celkem produkují asi 60% sv tového objemu emisí. Akoliv v sou asné dob dochází na globální úrovni k malému poklesu emisí skleníkových plyn , je tento pokles pro dosažení závazk z Kjóta nedostate ný. Bez spolupráce s USA, které ke smlouv nep istoupily, a spolupráce s rozvojovými zem mi nelze globální klimatické problémy vy ešit. V prosinci 2007 p ijaly smluvní strany Rámcové úmluvy Organizace spojených národ na 13. konferenci o zm klimatu na Bali (COP13) takzvanou „cestovní mapu“, podle níž m la sv tová jednání vyvrcholit na summitu v Kodani v prosinci 2009 (COP15), kde by m la být p ijata nová dohoda o nastavení režimu a reduk ních závazk po vypršení prvního kontrolního období Kjótského protokolu v roce 2012. Tato konference ovšem nep inesla o ekávaný výsledek v podob dohody s USA a dalšími významnými producenty skleníkových plyn (Ruskem, Brazílií, ínou, Indií atd.) o jejich zapojení do mezinárodního systému ochrany klimatu, ani komplexní dohodu s rozvojovými zem mi, na n ž klimatické zm ny dopadají nejtvrdším zp sobem. Koda ská jednání ztroskotala zejména vzhledem k ekonomické krizi a také domácím problém m Spojených stát amerických. ada výzkum dokazuje, že lidská innost ovliv uje globální klimatický systém Zem . Podle výsledk Mezivládního panelu pro klimatické zm ny (Intergovernmental Panel on Climate Change) vzrostla b hem tohoto století pr rná teplota planety o 0,3-0,6 oC a rovn ž byl pozorován nár st hladin mo í a oceán o 10-25 cm. V n kterých regionech se zvýšila i rizika výskytu extrémních projev po así. Projekce dalšího p edpokládaného vývoje v asovém horizontu konce 21. století nazna ují pokra ování nár stu teploty v pr ru o 2 oC a výšky hladin oceán a mo í o 50 cm. Požadavek na redukci emisí skleníkových plyn je vyjád en jedním íslem, které v sob zahrnuje kombinaci všech šesti skleníkových plyn . Tato kombinace vznikne pomocí tzv. agregovaných bilancí emisí CO2, tj. hodnoty emisí, která pomocí faktor globálních radia ních ú inností plyn hodnotí jejich rozdílný vliv na celkovou zm nu klimatu. Do výsledné bilan ní hodnoty jsou zapo ítány i propady emisí. Pokud by smluvní stát v jednom kontrolním

mnohojazy nosti integrovat do portfolia „Vzd lávání, kultura, mnohojazy nost a mládež“, které p evzala Androulla Vassiliou z Kypru. I když jsou všechny oficiální jazyky považovány za rovnocenné, v praxi jsou si n které jazyky „rovn jší“. V rámci Komise se valná ást p eklad omezuje na anglickou, francouzskou a n meckou verzi a n které neformální sch zky se konají bez ú asti tlumo níku a pracovním jazykem je pouze angli tina. Soudní dv r pro zm nu používá v interní komunikaci pouze francouzštinu, která je podle odborník považovaná za právní jazyk. Zejména Francouzi ost e protestují proti nár stu komunikace v anglickém jazyce. mecká kanclé ka se naopak nechala slyšet, že by uvítala v tší zastoupení n iny. Vždy ta je oficiálním jazykem ve t ech zakládajících lenských státech. Mnozí se obávají, že sou asná podoba napl ování politiky mnohojazy nosti ohrožuje funk nost Evropské unie, p eklady a tlumo ení vyžadují as i zna né finan ní prost edky navíc a tato politika má i významné ekologické dopady vzhledem ke spot eb papíru na dokumenty ve všech ú edních jazycích. Nezanedbatelný je také fakt, že n které regionální jazyky jsou mnohem více užívány než ty na oficiálním seznamu EU. Jeden p íklad za všechny. Katalánštinou mluví sedm milion lidí nejen ve Špan lsku ale také v Ando e. Naproti tomu maltsky a estonsky mluví pouze 400 tisíc Mal an a necelý milion Estonc . Na druhou stranu Katalánci, podobn jako Baskové nebo Velšané ovládají i hlavní ú ední jazyk svého státu. Náklady na mnohojazy nost stále p edstavují zanedbatelnou položku unijního rozpo tu a p itom dávají každému ob anovi možnost získat informaci v jazyce své zem . Navíc politika mnohojazy nosti zrovnopráv uje ob any mezi sebou navzájem. Byla-li by ú edním jazykem nap íklad pouze angli tina, m li by britští, maltští a irští europoslanci p i zasedáních Evropského parlamentu nespornou výhodu oproti zástupc m ob an z jiných zemí.

3.15

Kjótský protokol

Sou ást Rámcové úmluvy OSN o zm nách klimatu, která stanoví konkrétní zp soby bojuje s problémem skleníkových plyn . Kjótský protokol je reakcí na problém klimatických zm n na Zemi zp sobených zne iš ováním ovzduší. V prosinci 1997 byl na 3. konferenci smluvních stran v Kjótu p ijat protokol, který zavazuje signatá ské zem k snížení emisí šesti skleníkových plyn (CO2, CH4, N2O, PFCs, HFCs, SF6) alespo o 5 % v porovnání s hodnotami z roku 1990 v asovém období 2008 – 2012 (ve skute nosti je požadované snížení emisí vyšší než 5%, protože v období od roku 1990 do roku p ijetí opat ení na snižování emisí stoupaly ve vysp lých zemích emise skleníkových

40



3.17

období snížil výsledné emise o v tší množství, než je mu Kjótským protokolem uloženo, m že využít vytvo ené rezervy k pln ní svého cíle v následném období. Kjótský protokol p ipouští i možnost obchodování s emisemi mezi státy, kterým Kjótský protokol stanovuje kvantitativní emisní cíl. Vysp lé zem si také mohou pomoci tím, že budou financovat projekty vedoucí ke snížení emisí v rozvojových zemích, získají tím dle stanovených podmínek ur ité odpustky.

3.16

Legalizace prostituce

Prostituce není regulována na úrovni Evropské unie a její regulace tedy spadá do pravomocí jednotlivých stát . P ijetí spole né evropské normy v této oblasti m že vycházet ze t í základních p ístup uplat ujících se v legislativách jednotlivých lenských stát . Jedná se o: Abolicismus je p ístup, v rámci kterého jsou postihovány jevy doprovázející prostituci (jako nap . nucení k prostituci, kuplí ství, obchod se ženami). Ve své podstat prostituci tedy ani nezakazuje, ani nepovoluje. Represivní p ístup spo ívá v zákazu prostituce a trestání prostituujících osob i zákazník . Reglementace spo ívá v legalizaci prostituce, která je pod ízena státní kontrole a zahrnuje sociální, zdravotní a preventivní zabezpe ení prostituujících osob. Na základ p ístupu k otázce prostituce m žeme lenské státy EU rozd lit do n kolika kategorií: prostituce je nelegální: Irsko, Polsko, Švédsko (nelegálnost prostituce se vztahuje na zákazníka), Litva prostituce není nelegální (znamená, že není kriminalizovaná, nebo že se jedná o legalizovanou innost) o ale nucení k prostituci ano: Itálie, Luxemburg, Portugalsko, Finsko, Francie, Belgie (p ipravuje zm ny podle švédského vzoru), Lotyšsko, Bulharsko o ale nucená prostituce je nelegální – Špan lsko o a je možné vykonávat prostituci „nezávisle“ a bez narušování ve ejného po ádku – Spojené Království Velké Británie a Severního Irska neexistují žádné zákony upravující tuto oblast: Estonsko, R prostituce jako profese: Nizozemí (2001), Rakousko, Spolková republika N mecko (2002), Dánsko (1998/1999) zem ve fázi diskuze o legalizaci prostituce: Rumunsko, Slovensko, eská republika (návrh zákona o regulaci prostituce z jara 2005 nebyl schválen kv li rozporu s mezinárodní úmluvou o potla ování obchodu s lidmi a využívání prostituce z roku 1958, již Poslanecká sn movna odmítla vypov t; v R neexistuje zákonná norma týkající se prostituce) Legalizace prostituce má své p íznivce i své odp rce. P íznivci legalizace prostituce tvrdí, že toto opat ení poskytne ochranu práv a bezpe nost prostituujícím osobám, omezí obchod se ženami a organizovaný zlo in, umožní udržet kontrolu zdravotního stavu prostituujících osob a omezit tak ší ení p enosných chorob, zdan ní této innosti

Kulturní kvóty

Jedná se o kvóty na po et evropských film a po ad ve ve ejném vysílání, omezení upravující vysílání reklamy a ochranu evropského audiovizuálního trhu. Prvním pokusem o formulaci zásad spole né evropské audiovizuální politiky byla Zelená kniha Televize bez hranic z roku 1984, ze které pozd ji vzešla sm rnice Rady . 89/552/EHS o koordinaci kterých právních a správních p edpis lenských stát upravujících provozování televizního vysílání (tzv. Sm rnice "Televize bez hranic). Tento text edstavuje základní dokument Evropských spole enství v oblasti televizního vysílání a byl od konce 80. let dvakrát novelizován. Jeho poslední revize byla zakon ena p ijetím Sm rnice Evropského parlamentu a Rady 2007/65/ES ze dne 11. prosince 2007. Touto sm rnicí byl zm n i p vodní název dokumentu, a to na „Sm rnici o audiovizuálních mediálních službách“. Jejím hlavním cílem je realizace jednoho ze základních princip EU - svobodného pohybu služeb - televizních program . Stanovením minimálních standard televizního vysílání (regulace reklamy, ochrana d tí a mládeže, apod.) se umož uje, aby televizní programy mohly voln p ekra ovat hranice stát uvnit spole enství. Sm rnice upravuje mezinárodní aspekt vysílání tím, že vymezuje jurisdikci lenských stát nad jednotlivými provozovateli vysílání, a sou asn zaru uje jejich svobodný p íjem. Významným cílem sm rnice je rovn ž podpora distribuce a produkce evropských televizních program . Už v dob p ípravy Sm rnice se v USA strhla vlna protest , protože tato direktiva zna zkomplikovala ístup amerických producent na evropský trh. Z amerického pohledu nešlo o ochranu evropské kultury, ale o ist protekcionistické opat ení. Spojené státy se domnívaly, že si na jejím základ snaží politi tí p edstavitelé jednotlivých lenských zemí Unie udržet prost ednictvím audiovizuálních médií vliv na ve ejné mín ní. S p ipravovanou evropskou sm rnicí ve Spojených státech nesouhlasila p edevším Americká filmová asociace (MPAA).

41



lenských zemí je minimální mzda nejvyšší na Kypru (840 euro).

umožní financovat rehabilita ní a vzd lávací programy atd. Odp rci legalizace prostituce naopak tvrdí, že prostituce je innost nemorální, znamená zneužívání osoby a je zdrojem ší ení p enosných chorob. Proto odmítají, aby stát tuto innost postavil na rove jiných profesí a kontroloval její výkon. Problémem regulace prostituce na úrovni EU je výše zmín ný r znorodý p ístup jednotlivých stát . Doposud v evropských debatách p evažovaly hlasy proti legalizaci prostituce. Evropská norma by proto mohla být p ijata spíše ve form doporu ení i stanoviska, která nejsou p ímo závazná pro lenské státy EU. sledky legalizace prostituce se do zna né míry budou odvíjet od toho, jaká forma legalizace bude zvolena. P esn ji eno, zda prostituce bude legalizovaná jako profese nesoucí s sebou odpovídající práva a povinnosti; zda se p istoupí ke kriminalizaci zákazníka; jakým zp sobem bude ešena otázka prostituce vykonávána imigranty pocházejícími z ne lenských zemí, atd. Podle dosavadních zkušeností s legalizací prostituce v jednotlivých zemích EU je možné odvodit, že kriminalizace zákazníka nevede ke snížení poptávky a sm uje výkon profese hloub ji do ilegality. Legalizace prostituce omezená na ob any zem , ípadn na ob any EU, znamená zhoršení podmínek v oblasti prostituce vykonávané imigranty, aniž by ešila problém obchodu se ženami.

3.18

Minimální mzda v Evrop v roce 2009 Zem Lucembursko Irsko Belgie Nizozemí Francie Velká Británie Kypr ecko Malta Špan lsko Slovinsko Portugalsko Chorvatsko Turecko Polsko esko Slovensko Estonsko Ma arsko Lotyšsko Litva Rumunsko Bulharsko Srbsko Rusko Ukrajina Moldavsko

Minimální mzda

Jednotná minimální mzda Problematika minimální mzdy spadá výlu do kompetence vlád lenských zemí. Podle výzkumu, který provád l Eurostat, je minimální mzda legislativn stanovena ve 21 z 27 lenských stát . Minimální mzda byla zavedena nejd íve v Nizozemí (v roce 1969), pak ve Francii (1970), Lucembursku (1973), Portugalsku (1974), Belgii (1975), Špan lsku (1980), ecku (1991), Velké Británii (1999) a Irsku (2000). Z nových lenských zemí byla první Malta (1974). Následovalo Ma arsko (1988), Rumunsko, Bulharsko (1990), esko, Slovensko, Estonsko, Litva, Lotyšsko (1991), Slovinsko (1995) a Polsko (2003). V šesti zemích Evropské unie (Dánsko, Finsko, Švédsko, Rakousko, N mecko a Itálie) není minimální mzda zavedena v bec. Nejen mezi dosavadními a novými leny, ale i mezi vodními leny EU-15 existují zna né rozdíly ve výši minimálních mezd. Tyto rozdíly jsou patrné nejen v absolutní hodnot jako takové, ale také p i epo tu na kupní sílu. Jednotlivé státy se r zní také v pom ru pracujících, kte í tuto mzdu pobírají. Nejvyšší minimální mzdu ze všech zemí Evropské unie má Lucembursko (1689 euro), nejnižší Rumunsko (více než desetkrát nižší). Z nových

V národní m 1682,76 euro 1499,33 euro 1440,67 euro 1398 euro 1343,77 euro 1005,33 liber 840 euro 740 euro 634,75 euro 633,30 euro 510 euro 475 euro 2814 kun 729 nových lir 1317 zlotých 8000 korun 307,70 4,350 korun 73500 forint 180 lat 800 litas 600 nových lei 240 lev 12133,33dinár 4330 rubl 884 h iven 766,1 leu

V EUR 1682,76 1499,33 1440,67 1398 1343,77 1178 840 740 634,75 633,30 510 475 387 380 326 314 307,70 278 267 255 231 143 123 120 115 90 48

Zdroj: The Federation of European Employers.

V EU již dlouhou dobu probíhá debata, zda zavést právn závaznou jednotnou minimální mzdu pro všechny lenské státy. Pozitivem zavedení jednotné minimální mzdy by byla zejména její sociální funkce z hlediska zlepšování pracovního postavení a sociálních jistot zam stnanc . Výrazný rozdíl zvýhod ující minimální mzdu p ed sociálními dávkami pak p edstavuje d ležitý motiva ní prvek p i snižování nezam stnanosti; ob ané jsou ochotni vykonávat práci, kterou by jinak nikdo ned lal, 42



Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. íjna 1995, o ochran fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údaj a o volném pohybu chto údaj a Sm rnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. ervna 2000, o ur itých aspektech služeb informa ní spole nosti, zejména elektronického obchodního styku v rámci vnit ního trhu a dále Sm rnice Evropského parlamentu a Rady 2006/24/ES ze dne 15. b ezna 2006, o uchovávání údaj vytvá ených nebo zpracovávaných v souvislosti s poskytováním dostupných služeb elektronických komunikací nebo ve ejných komunika ních sítí a o zm sm rnice 2002/58/ES.

protože se jim to vyplatí více než pobírat nižší sociální dávky. Odp rci stanovení minimální mzdy zákonem upozor ují na možný efekt zdražování pracovní síly, což m že deformovat trh práce a brzdit podnikání. íliš drahá pracovní síla neumož uje rozvoj kratších pracovních úvazk a práce pro více zam stnavatel je mnohem komplikovan jší. Minimální mzda je úzce propojena se sociálními dávkami životní podpory, tzn. že zvýšení minimální mzdy zvedá i veškeré další sociální p ísp vky. V sou asné dob ale v Evrop evažuje trend spíš nižších sociálních dávek a vyšší „motivující“ minimální mzdy. Práv sociální dávky pat í k velmi ožehavým témat m p edstavujícím významnou p ekážku p ijetí jednotné minimální mzdy EU, stejn jako dohoda na stanovení výše jednotné minimální mzdy, což je spojeno s problémem rozdílné hospodá ské úrovn zejména mezi dosavadními a novými leny. V sou asné dob proto otázka jednotné minimální mzdy v rámci EU z stává stále p edm tem dlouhodobé diskuze a její prosazení v krátko i st edn dobém horizontu je spíše nepravd podobné. Roku 1991 byla v R minimální mzda stanovena na 2 000 K m sí . Od 1. ledna 2007 iní v R minimální mzda stanovená zákonem již 8 000 K . Výši minimální mzdy stanovuje vláda každoro na základ jednání se sociálními partnery.

3.19

V praxi však k r zným spojováním databází dochází, nap íklad banky sdílejí údaje o p íjemcích ek, eská televize získala v roce 2007 seznam adres p íjemc elektrické energie od firmy EZ, aby mohla oslovit tyto subjekty ohledn placení koncesioná ských poplatk . Fakt, že je náš život protkaný elektronickýma ima a že údaje o nás jsou uložené v desítkách zných registr a databází, v tšinou vyjde najevo v podob n jakého skandálu. Monitoring ob an je však sou ástí našeho každodenního života. Ve tšin p ípad jeho motivací není slíd ní po pikantním soukromí jedinc , ani odhalování tajných agent , ale celkem praktická ochrana majetku, zajišt ní bezpe nosti, ekonomické úspory nebo zlepšování kvality služeb. Z velké ásti se totiž sledování d je ve firmách, které se tím snaží zvýšit pracovní výkon a efektivitu práce svých zam stnanc a zabezpe it se p ed únikem nebo poškozením dat, marketingové firmy zase provádí sledování za ú elem navrhování služeb a výrobk esn odpovídacích pot ebám vytipovaných klient . V rámci EU je ochrana osobních údaj definována jako jedno ze základních práv v Listin základních práv Evropské unie. „Osobním údajem“ se zde rozumí jakákoli informace, která m že p ímo i nep ímo identifikovat konkrétní osobu (nap . jméno, telefonní íslo, e-mailová adresa, bydlišt , datum narození). Ob an EU tedy má právo: být jasn a srozumiteln informován, že jeho osobní údaje jsou zpracovávány;

Monitoring ob an

Kategorie: Herní politiky EU Monitoring ob an Jedná se o soubor opat ení, princip a nástroj , jimiž lze sledovat chování, komunikaci a pohyb ob an . Monitoring ob an zpravidla obnáší sledování jejich komunikace s ostatními, tedy nap íklad pošty (v etn elektronické), sch zek, asti na r zných akcích, spojení s ostatními osobami. Dále je možné monitorovat pohyb lidí v prostoru, používání dopravních prost edk , adres, na kterých se vyskytují. Dalšími významnými elektronickými stopami jsou údaje o spot ebním chování, tedy nap íklad nákupy, používání platebních karet, vyhledávání výrobk a služeb. Množství cenných údaj je uloženo v r zných registrech, tedy nap íklad registru zdravotních pojiš oven, registru podnikatelských subjekt , registru policie a trestního rejst íku a registru majetku. Protože by spojením takových údaj mohl kdo získat komplexní a tudíž i citlivý obraz dané osoby, je spojování takových databází omezeno zákonem (v R je to zákon . 256/1992 Sb. resp. nový zákon 101/2000 Sb.). Na úrovni EU je to Úmluva o ochran osob se z etelem na automatizované zpracování osobních dat (CETS No. 108), která pro eskou republiku nabyla ú innosti dne 1. listopadu 2001. Dále platí Sm rnice

43



ochrany projektu Natura 2000. Konkrétní opat ení však na svých územích již provád jí jednotlivé státy. Projekt Natura 2000 byl zahájen v roce 1992 s cílem v roce 2000 vybudovat základní soustavu chrán ných území. Natura 2000 je p íkladem úsp šné evropské spolupráce v nepolitických otázkách. V roce 2007 zaujímala soustava NATURA 2000 asi 850 000 km2 a více než 100 000 km 2 mo e.

na p ístup ke svým údaj m; opravit jakýkoli nesprávný nebo neúplný údaj; v n kterých p ípadech odmítnout zpracování údaj na základ zákonných d vod ; nebýt vystaven rozhodnutí zam enému na posouzení ur itých osobních aspekt , které se ho týkají, nap íklad výkonu v práci, úv ruschopnosti, spolehlivosti a chování, ijatém prost ednictvím automatizovaného zpracování údaj ; a obdržet od správce údaj kompenzaci za vzniklou újmu atd. V p ípad porušení t chto práv, m že každý oban podat žádost na p íslušný národní Ú ad pro ochranu osobních údaj , který existuje ve všech lenských státech. Monitorování zpracování údaj v institucích a orgánech EU má Evropský inspektor ochrany údaj , který funguje od roku 2004.

3.20

3.21

Ochrana spot ebitele

Ochrana spot ebitele je formou vládní regulace, která chrání zájmy spot ebitel . Právní normy upravující ochranu spot ebitele jsou asté nap . v oblastech, které se dotýkají ve ejného zdraví (nutnost uvád t detailní složení potravin). EU se snaží práva spot ebitel posilovat a zajiš ovat, aby byla všude stejná a aby byla stejným zp sobem uplat ována ve všech lenských zemích.

Natura 2000

Projekt Natura 2000 je jedním z mnoha projekt Evropské unie zam ených na ochranu životního prost edí. Cílem Natura 2000 je vytvo ení ekologické soustavy chrán ných území, které jsou významné z celoevropského pohledu. Cílem tohoto projektu není ochrana jednoho konkrétního živo išného nebo rostlinného druhu, ale vždy celých oblastí - biotop . Do projektu jsou zahrnovány ty oblasti, které jsou nejcenn jší, nejvíce ohrožené, vzácné i omezené svým výskytem jen na ur itou oblast (endemické).

V rámci Natura 2000 existují dva typy ochranných území. Prvním typem jsou oblasti, které podléhají zvláštní ochran , zabývají se ochranou voln žijících pták . Druhým typem jsou oblasti sloužící k zakonzervování sou asných biotop a jsou to tzv. evropsky významná území. U chrán ných oblastí se nemusí vždy nutn jednat o naprosto uzav ené celky, protože n které typy biotop se vyvinuly na základ tradi ního zp sobu hospoda ení. Natura 2000 stojí p edevším na jednotných pravidlech pro vytvá ení ochranného systému. Evropská komise vydala p íslušné sm rnice, které esn vymezují podmínky pro zahrnutí území do

EU posiluje ochranu spot ebitele jednak prost ednictvím právních p edpis , jednak nap íklad podporou sdružení spot ebitel a center spot ebitel , informa ními a vzd lávacími kampan mi a získáváním informací o názorech a problémech spot ebitel . EU se snaží zájmy spot ebitel za lenit do všech politik, p edevším v oblasti jednotného trhu, do politiky hospodá ské sout že, energetické politiky, liberalizace služeb a ve ejných služeb. Konkrétní projekty a iniciativy p edložené r znými zainteresovanými skupinami jsou podporovány programem v oblasti spot ebitelské politiky, který má na období 2007-2013 rozpo et 156,8 miliónu eur. 44



výd lek; snížení administrativní zát že; investi ních pobídek; transparentního systému zadávání ve ejných zakázek atd.

Evropské p edpisy chránící spot ebitele zahrnují širokou škálu norem upravujících nap íklad: finan ní služby, bezpe nost a záruky u výrobk , spot ebitelské úv ry, leteckou dopravu, bezpe nost potravin a další. Bezpe nost výrobk edpisy EU v oblasti bezpe nosti výrobk stanoví, že výrobci a distributo i jsou odpov dní za to, aby se na trhu vyskytovaly pouze bezpe né výrobky. Hra ky, kosmetické výrobky a elektrická za ízení musí spl ovat i další bezpe nostní požadavky. Na dodržení bezpe nostních požadavk dohlížejí kontrolní ú ady v jednotlivých zemích EU. Pokud výrobky bezpe nostní požadavky nespl ují, mohou být staženy z trhu nebo m že být vydáno varování o jejich závadnosti. Informace o nebezpe ném výrobku v jedné zemi jsou ostatním zemím EU p edány prost ednictvím systému rychlého varování, který se nazývá "RAPEX". Podobný systém s názvem "RASFF" je používán pro potraviny. V roce 2006 byl p ijat nový soubor p edpis známý jako REACH, týkající se výroby, obchodu, dovozu a používání chemických látek v EU. Tyto p edpisy budou zahrnovat bezpe nostní kontroly p ibližn 30 000 chemických látek, které se v sou asnosti používají, a spole nosti budou muset dokládat, že jejich používání je pro lidi i pro životní prost edí bezpe né. EU (konkrétn Evropská komise) spolupracuje i s etími zem mi, aby zajistila, že výrobky dovážené na jednotný trh spl ují evropské normy. Spolupráce je oboustrann výhodná, protože evropským spot ebitel m se dostává v tšího výb ru kvalitních výrobk a t etím zemím usnad uje p ístup na jednotný trh.

3.22

Živnostníci mohou erpat finan ní podporu z Evropských strukturálních fond , které jsou zam eny na podporu podnikatelských aktivit (jako nap . investice do moderních výrobních technologií, inovace, vybavení pro výzkum a vývoj informa ních a komunika ních technologií, vstup na zahrani ní trhy, i vzd lávání a rozvoj lidského potenciálu v podnicích, atd.). Živnostníci mohou také použít finan ní pomoc ze strany EU, která jim umožní získat hypote ní úv ry. Podpora pro živnostníky ze strany EU rovn ž zahrnuje odvolací instituce, jako nap . SOLVIT, které eší problémy vzniklé p i nesprávné aplikaci evropského práva, jež vede k poškození podnikatele i ob ana. Zárove existuje mechanismus zp tné vazby od živnostník p sobících na evropském trhu k Evropské komisi, který má vést k zefektivn ní politik EU, i poradenský servis Evropských informa ních center, který podnikatele informuje o jednotlivých evropských politikách. Na evropském trhu dosud neexistuje volný pohyb služeb. Systém dnešních národních regulací v této oblasti asto p sobení zahrani ních živnostník zt žuje r znými administrativními bariérami. Práv rizikovost podnikatelských aktivit a existence administrativních p ekážek jsou v materiálech Evropské komise ozna ovány jako p iny nízkého po tu a malé velikosti evropských živnostník . Rozší ení podpory živnostník na úrovni EU spo ívá v zavedení volného pohybu služeb na území Unie, který by odstranil administrativní a asto i finan ní zát ž pro podnikatele a umožnil by tak rozvoj podnikatelských aktivit na evropském trhu. Výsledkem úsp šn provedené podpory živnostník tedy m že být snížení nezam stnanosti, r st HDP a tší flexibilita ekonomiky (snížení náchylnosti k recesím). V roce 2008 byl p ijat balí ek legislativních opat ení na podporu malých a st edních podnik známý pod souhrnným názvem „Evropský akt pro malé a st ední podniky“. Mezi jeho cíle pat í nap . omezení administrativní zatížení podnik o 25 % do roku

Podpora živnostník

Podpora živnostník spadá do kompetence národních stát . Živnostník je osoba samostatn výd le inná, podnikatel. V angli tin jsou živnostníci ozna ováni jako „small and medium size entreprises“(SME) a jsou definováni jako podniky s mén než 250 zam stnanci, které mají ro ní obrat menší než 50 milión Eur.V unijním rozd lení pat í podpora živnostník do kategorie politik zam stnanosti, ale dá se íct, že je na celoevropské úrovni spíše marginální. Podpora živnostník spo ívá p edevším ve zjednodušování podnikatelského prost edí a odstra ování administrativních bariér. V rámci jednotlivých lenských stát m že podpora živnostník nabývat podob zv tšení flexibility na trhu práce (nap . uvoln ní podmínek spojených s propoušt ním zam stnanc , odvody sociálního a zdravotního pojišt ní); nastavení plateb daní v ípad , že živnostníci realizují ztráty nebo malý

45



áste mimo EPS, p evážn z d vodu nedemokratického režimu i neochoty spolupracovat s EU. T mito státy jsou B lorusko, Libye a Sýrie. Evropská unie a Evropská komise, která je za EPS zodpov dná, považují EPS za hlavní zahrani politickou iniciativu. Jestliže lze rozd lit státy, které se jí ú astní na tzv. jižní (St edomo í) a východní dimenzi (bývalé republiky SSSR), lze podobné rozd lení najít i uvnit Unie. Zejména nové lenské státy podporují úsilí svých východních soused stát se v budoucnu plnoprávným lenem EU. Na druhé stran st edomo ské zem EU irozené kladou v tší d raz na jižní dimenzi. To se prakticky projevuje i p i realizaci EPS. Zatímco francouzské p edsednictví v roce 2008 soust edilo svou pozornost na intenzivn jší spolupráci se zem mi v oblasti St edomo í a založilo tzv. Unii pro St edomo í, eské p edsednictví v roce 2009 odstartovalo projekt tzv. Východního partnerství, jehož cílem je prohloubení vztah EU se šesti zem mi Východní Evropy a Jižního Kavkazu. Spolupráce s tímto regionem je významná p edevším z hlediska energetické bezpe nosti. Objevují se také r zné interpretace sousedské politiky. Jedna z nich považuje EPS za náhradní ešení za lenství, o které mají zájem východní sousedé. Druhá, podporovaná novými lenskými zem mi ze st ední a východní Evropy, mluví o edstupni lenství. Samotná EU se kone nému rozhodnutí vyhýbá, ve svých dokumentech uvádí, že EPS má za cíl vytvo it kolem svých hranic kruh átelských stát , sdílejících s EU spole né hodnoty. koli se dnes EU o dalším rozší ení bavit nechce, budou-li státy na východní hranici dnešní EU plnit své ak ní plány, EU se kone né odpov di ohledn jejich plného zapojení nevyhne.

2012, omezení opožd ných plateb (v principu by každý malý podnik m l dostat zaplaceno za jakoukoliv obchodní transakci do 30 dn ), lepší ístup k financím, v etn snazší ú asti na ve ejných zakázkách apod. Akt uvádí také statut evropské soukromé spole nosti, jehož cílem je zjednodušit právní rámec a umožnit založit takový podnik, který by se mohl ve všech lenských zemích ídit stejnými pravidly a principy.

3.23

Politika sousedství

Evropská politika sousedství (EPS) je zahrani politický nástroj Evropské unie, který je spravován Evropskou komisí. EPS je nabídkou stát m ležícím v sousedství EU ke spolupráci, která má nabízet co nejužší spolupráci, s výjimkou plného lenství. Cílem EPS je vytvo it na hranicích EU pásmo stability ze stát , které budou sdílet spole né hodnoty s EU. Základním dokumentem je Strategie EPS z roku 2004, která byla dopln na v prosinci 2006 Strategií posílení EPS. Jedním z d ležitých podn zformulování EPS bylo rozší ení EU o deset nových len v kv tnu 2004. EU byla nucena zareagovat na fakt, že její hranice se výrazn posunuly východním sm rem a že na jejích hranicích jsou státy, které eší problémy, které by mohly znamenat ohrožení bezpe nosti EU. Zárove po tak velkém rozší ení EU je jen malá ochota bavit se o možnosti budoucího lenství pro n které nové sousedy EU.EPS tak lze popsat jako "vše krom lenství". To je však z dlouhodobého hlediska nep ijatelné práv pro nové sousedy na východ , kte í považují vstup do EU za jednu ze svých zahrani politických priorit. Mezi státy EPS tak m žeme rozlišovat dv skupiny. Jednu tvo í bývalé republiky SSSR, které asto EPS chápou jen jako p estupní stanicí k potenciálnímu budoucímu lenství. Druhou skupinu tvo í st edomo ské státy, které již s EU spolupracují v rámci Euro-st edomo ského partnerství, ale o lenství v EU neusilují. Geografické rozd lení na dv skupiny bylo v prvních dvou letech existence EPS vyjád eno i zp sobem financování. Zatímco st edomo ské zem (Egypt, Izrael, Jordánsko, Libanon, Maroko a Tunisko - plus Palestinská samospráva) erpaly z prost edk finan ního nástroje EUROMED, pro zem bývalého SSSR (Arménie, Ázerbájdžán, Gruzie, Moldavsko a Ukrajina) byl ur en program TACIS. Od ledna 2007 bylo obojí nahrazeno spole ným nástrojem ENPI, který krom všech zemí EPS zahrnuje i Rusko. EPS je založeno na dvoustranných dohodách, tzv. ak ních plánech, které mají vyjad ovat co nejp esn ji pot eby jednotlivých stát . Tyto plány jsou vypracovány na období od t í do p ti let a záleží zejména na jednotlivých státech, jak tento ak ní plán dodržují. T i státy zatím z stávají zcela nebo

3.24 ímá jurisdikce evropského práva Evropské právo je pro lenské zem a další subjekty p ímo závazné, bez nutnosti zvláštního vnitrostátního schválení nebo uznání. Evropské právo je svébytným právním ádem, který se liší od mezinárodního i vnitrostátního práva. Aplikace evropského práva je založena na principech, které vznikly v pr hu integra ního procesu na základ n kterých rozhodnutí Evropského soudního dvora. K základním princip m (zásadám) použití evropského práva v lenských zemích pat í "princip nad azenosti" a "princip ímého ú inku". Principy nejsou p ímo zmín ny v zakládacích smlouvách, ale jsou lenskými zem mi respektovány a dodržovány. Princip p ímého ú inku znamená bezprost ední závaznost p edpisu ve vztahu k jednotlivc m. Precedentním rozhodnutím (rozhodnutím, podle kterého se rozhoduje ve všech dalších podobných

46



EU pak p edstavuje nejvyšší soudní instanci, kam se lze obrátit p i sporném výkladu evropského práva (tento proces se ozna uje jako ízení o p edb žné otázce). Nem že sice rozsoudit p ípad, ale jeho názor, zda má i nemá být aplikováno evropské právo, je rozhodující. Vytvá ení evropského práva je zna složitý a zdlouhavý proces ítající n kdy deset a více let. Navíc ne všechny lenské státy jsou vždy ochotny se pod ídit a vzdát se tak vlastních zám ve prosp ch celku. Evropská komise podává návrhy spole ných zákon , pro n ž musí vždy najít oporu v primárním právu, a ješt p esv it lenské státy v Rad i Evropský parlament, nebo ob instituce se ú astní schvalovacího procesu, že taková norma je nejen právn možná, ale i nezbytná.

ípadech) byl rozsudek Soudního dvora v p ípadu Van Gend en Loos z roku 1963. V rozsudku se praví: "Spole enství vytvá í nový právní ád mezinárodního práva, v jehož prosp ch lenské zem omezily, by jen ve vymezených oblastech, svá suverénní práva, a vytvo ily právní celek použitelný na lenské zem i jejich p íslušníky. Tak jako právo ES ukládá osobám povinnosti nezávisle na zákonodárství lenských zemí, tak i dává vznikat práv m, která vstupují do právní sféry lenských zemí." (Citováno: Tichý a kol..: Dokumenty ke studiu evropského práva, Praha: Karolinum 1997)." Princip nad azenosti je dán svébytností evropského práva, kterému nemohou vzhledem k jeho zvláštnímu charakteru být stav ny v protiklad žádné vnitrostátní právní normy jakéhokoli druhu. Tento princip byl poprvé vyjád en v rozhodnutí Soudního dvora ve sporu Costa versus ENEL z roku 1964. Soudní dv r potvrdil, že zakládacími smlouvami byl vytvo en vlastní právní ád, integrovaný do právních ád lenských zemí, který je pro soudy lenských zemí závazný. Zpochybn ním právní nad azenosti i p ímého inku evropského práva by byl zpochybn n samotný základ Spole enství.

3.25

3.26

Raketový štít

Evropský raketový štít Evropská unie v sou asnosti neplánuje vývoj protiraketového štítu. Evropy se p esto dva projekty týkají. Prvním z nich byl americký projekt National Missile Defense (NMD), jehož dva komponenty m ly být rozmíst ny na území dvou lenských stát Unie radar v eské republice a raketová základna v Polsku. Rozhovory však probíhaly na dvoustranné úrovni obou lenských stát s USA a s EU primárn nesouvisely. Navíc byl projekt americkou stranou v roce 2009 pozastaven. Druhý projekt je spole ným projektem NATO. Jedná se o systém aktivní obrany bojišt (Active Layered Theatre Ballistic Missile Defence ALTBMD), který má v budoucnu chránit území stát NATO a jejich jednotky v zahrani í.

Primát evropského práva

Nad azenost evropského práva nad státním Zásada nad azenosti i p ednosti evropského práva nad národním právem lenského státu stanoví, že v p ípad konfliktu mezi ustanoveními obou právních ád se uplatní evropské právo. Evropské právo nepat í jako celek do práva mezinárodního ani vnitrostátního, je specifickým komplexem právních norem. K základním princip m aplikace evropského práva v lenských zemích pat í princip nad azenosti evropského práva nad státním (stanoveno roku 1964) a princip p ímého ú inku, který zavazuje a oprav uje jak samy státy, tak i jejich ob any. Evropské právo má p ímý dopad na vnitrostátní právní ád lenských zemí, tzn. že zavazuje a oprav uje jak samy státy, tak i jejich ob any. Evropské právo se d lí na primární právo a sekundární právo. Prameny primárního práva tvo í edevším ty i zakládací smlouvy (o ESUO, EHS, Euratomu a o EU), jejich revize a p ístupové smlouvy, které mají konstitucionální charakter. Sekundární právo je tvo eno právními akty ijímanými spole nými institucemi EU. lenské státy jsou odpov dné za za len ní právních akt ES do svých právních systém a národní soudy pak odpov dné za prosazování evropského práva na vnitrostátní úrovni. Každý soudce v kterékoli lenské zemi EU by m l tedy znát normy evropského práva, protože je musí pojímat p ednostn p ed normami práva svého státu. Evropský soudní dv r jako orgán

Vzhledem k existující spolupráci mezi NATO a EU vyjád ené dohodou s názvem Berlin plus z b ezna 2003 je systém NATO, který má dosáhnout funk nosti po roce 2010, potenciáln použitelný i pro obranu Evropské unie. Berlin plus totiž umož uje stát m EU používat kapacity NATO, v p ípad , že NATO samotné odmítne zasáhnout. Spolupráce však nyní vázne kv li sporu Kypr - Turecko. Turecko, jehož jednotky jsou od roku 1974 rozmíst ny na severu Kypru, Kyperskou republiku neuznává a blokuje p ístup Kypru (tj. ve skute nosti EU jako 47



koordinovanou politiku (vedle spole ných politik jako nap . obchodní i zem lské), tzn. že lenské státy enesly pouze áste kompetence na unijní orgány. vod politiky regionální soudržnosti (hospodá ské a sociální soudržnosti) najdeme už v ímské smlouv (1957), kde je zmínka o pot eb snižování rozdíl mezi regiony. Skute né kroky se však za aly v tomto sm ru podnikat až v 70. letech, která jsou chápána jako období vzniku regionální politiky. elomem se stalo p ijetí Jednotného evropského aktu (1986), kdy se tato politika stala oficiáln jedním z cíl spole s vytvo ením jednotného vnit ního trhu. Tímto získala právní základ v rámci innosti Spole enství. Politika regionální soudržnosti je nerozlu spjata se zásadním cílem Spole enství, a to budováním a prohlubováním hospodá ské a nové unie jako nejvyššího stupn ekonomické integrace. Existuje n kolik strukturálních fond EU, v rámci nichž dochází k p erozd lování unijních financí na rozvoj chudších region . Každý z fond pokrývá ur itou tematickou oblast, jako nap . nejd ležit jší Evropský fond pro regionální rozvoj (ERDF) podporující zejména rozvoj dopravy a dopravní sít , vyšší ochranu životního prost edí, rozvoj podnikání a inovací a p eshrani ní spolupráci a Evropský sociální fond (ESF) financující projekty, které se týkají mládeže, podpory vzd lávání, postižených lidí, etnických menšin, snižování nezam stnanosti atp. Vedle strukturálních fond existuje také zvláštní Fond soudržnosti (FS), který se na rozdíl od strukturálních fond nezam uje na regiony, ale na státy, zejména chudší nová ky. K hlavním oblastem p sobnosti politiky regionální soudržnosti dochází v rámci rozvoje lidských zdroj (vzd lávání, nezam stnanost apod.), ochrany životního prost edí, zlepšování kvality služeb poskytovaných ú ady, rozvoje m st a obcí, p es hrani ní spolupráce, podpory podnikání, v dy a výzkumu, rozvoje cestovního ruchu a program rozvoje venkova. Ministerstvo pro místní rozvoj má za úkol koordinovat tzv. opera ní programy, v rámci nichž se pak vypracovávají jednotlivé projekty. Opera ní programy si vypracovává R (Na rok 2007-2013 je stanoveno 26 opera ních program , které sledují t i hlavní cíle: 1) sbližování, 2) regionální konkurenceschopnost a zam stnanost, 3) evropská územní spolupráce). Jedná se o tématicky a oblastn vymezené problémy s ur itými cíli, jako nap . doprava, životní prost edí i program zam ený na moravskoslezský kraj, které si R stanoví za prioritní na ur ité období. Správu a ízení t chto program mají na starosti jednotlivá ministerstva dle tématického zam ení toho kterého programu. Klí ové jsou pak konkrétní projekty, které jsou v rámci ministerstev ne/schvalovány a p edkládány

celku) k informacím NATO. Kypr iní totéž pro státy NATO a tak spolupráce mezi NATO a EU vázne. Po vy ešení tohoto sporu m že dojít až ke sjednocení obou protiraketových štít , tj. že by EU nakonec využívala prvky NMD rozmíst né v Evrop . Systém NATO totiž bude využívat americké technologie. NATO se sice rozhodlo vyvíjet sv j systém nezávisle na USA, ozývají se však hlasy, že nejen z ekonomického hlediska bude efektivn jší oba systémy alespo áste propojit.

3.27

Regionální soudržnost

Politika regionální soudržnosti které regiony i státy EU se vyvíjely ekonomicky pomaleji než jiné a jsou chudší než bohaté zem EU. Cílem evropské integrace je však co nejv tší ekonomické a sociální vyrovnání mezi unijními státy. Proto vznikla politika regionální soudržnosti, která se snaží na základ principu solidarity bohatších lenských zemí s chudšími regiony i státy EU tyto ekonomické a sociální rozdíly zmenšovat. Regionální politika eší také otázky zam stnanosti, životního prost edí a rovnosti mezi muži a ženami. V praxi se tato politika realizuje zejména finan ní podporou z unijního rozpo tu hlavn prost ednictvím tzv. Strukturálních fond a Kohezního fondu.

Tím jak se EU rozši uje a rozdíly mezi zem mi edstavují asto podstatný problém, tím se také navyšují prost edky z rozpo tu sm ující na regionální politiku. V sou asné dob jde na tuto politiku t etina celého rozpo tu EU, což jí p ikládá zna nou váhu. Až se však ekonomicky slabší stát dostane na hospodá skou úrove pr ru EU, ztrácí možnost erpání ze strukturálních fond a podílí se na financování této politiky pro ostatní stále ekonomicky slabší státy. Regionální politiku Evropské unie m žeme najít také pod ozna ením "Politika hospodá ské a sociální soudržnosti (HSS)" i "Strukturální a regionální politika" (Struktura ekonomiky znamená podíl jednotlivých odv tví -zem lství, pr mysl, službyna ekonomice státu a podíl zam stnanosti v t chto odv tvích. Zm ny ve struktu e mají asto pozitivní i negativní vliv na ekonomický vývoj.) Jedná se o 48



mohou nechat v nemocnici informovat o zdravotním stavu svého prot jšku. Spole né registrované soužití má také pozitivní vliv na psychiku obou partner . Registrované partnerství lze podobn jako manželství zrušit soudní cestou nebo automaticky zanikne smrtí jednoho z partner . O zavedení registrovaného partnerství usilují gayové a lesbi ky po celém sv . Nej ast ji argumentují, že registrované partnerství i jeho vyšší stupe , manželství, jim zaru í respekt spole nosti a uleh í po formální stránce jejich soužití. Odp rci registrovaného partnerství a manželství homosexuálních pár prohlašují, že manželství je institut, jehož hlavním cílem je vytvo it rodinu, tj. porodit d ti. Osoby stejného pohlaví nejsou schopny toto kritérium p irozenou cestou splnit, tudíž by jim nem lo být dovoleno uzav ít svazek.

dále kompetentním unijním orgán m kposouzení. V ípad úsp chu budou žadatelé o unijní grant finan a technicky podpo eni v realizaci svého projektu.

3.28

Registrované partnerství

Registrované partnerství pro homosexuální páry Registrované partnerství je právní rámec, který upravuje soužití dvojic stejného pohlaví. Termín se používá p ibližn od po átku 20. století jako ozna ení ú edn uzav eného svazku dvou spolu žijících osob. Podobá se manželství. Prvním státem, kde podobný zákon vstoupil v platnost, bylo Dánsko, které jej p ijalo v roce 1989.

3.29

Rovné p íležitosti

Podpora rovných p íležitostí pro ženy a muže v Evropské unii Diskriminace a upírání práv na vzd lání, svobodné vyznání, volbu zam stnání apod. jsou aktuální problémy, které se týkají i Evropské unie a jejích ob an . EU je celek r zných národností, jazyk a kultur. Stále existují ob ané, kterým jsou práva na rovné p íležitosti odpírána z nejr zn jších d vod jiné náboženství, barva pleti, jazyková bariéra i v k. Evropská unie se snaží proti takové diskriminaci v jakékoli podob bojovat, proto byl rok 2007 zvolen za Evropský rok rovných p íležitostí pro všechny.

V sou asné dob je registrované partnerství v zné form uzákon no také ve Skandinávských zemích (Norsku, Švédsku a Finsku), na Islandu, v Nizozemsku, Francii, Belgii, ve švýcarském kantonu Curych, ve Spolkové republice N mecko, v Portugalsku, ve Slovinsku, Lucembursku, Ando e, v amerických státech Vermont a Connecticut, na Novém Zélandu a Tasmánii a od roku 2006 i v eské republice. Nejliberáln jší norma existuje v Nizozemí, kde mohou osoby stejného pohlaví uzavírat svazek, který je tém shodný s manželstvím heterosexuálních pár , a adoptovat d ti. Manželství mezi homosexuály lze rovn ž uzav ít v Belgii, Kanad , Jižní Africe, Špan lsku, amerických státech Massachusetts, Rhode Island a Novém Mexiku. Adoptovat d ti osobami stejného pohlaví žijícími v ú edn schváleném svazku povolují ú ady také v Dánsku, Švédsku a na Islandu. Od roku 2004 je v americkém stát New Jersey uzákon n podobný svazek zvaný domestic partnership a ve Velké Británii platí civil partnership. Registrovaní partne i mají podobná práva a povinnosti jako manželé. Zákon jim umož uje zastupovat se v b žných záležitostech, d dit a dokonce ukládá vzájemnou vyživovací povinnost, která je soudn vymahatelná. Uzav ené partnerství zahrnuje partnera do skupiny blízkých osob. To je praktické z nejr zn jších d vod , nap . partne i se

Dne 27. dubna 2006 schválila Rada EU návrh o vyhlášení roku 2007 Evropským rokem rovných íležitostí pro všechny a dne 17. kv tna 2006 dokument p ijal Evropský parlament. P ipojením k této iniciativ se všech 27 lenských stát EU zavázalo klást ješt v tší d raz na boj s diskriminací a tvorbu spravedliv jší spole nosti. Vláda eské republiky se dne 12. ervence 2006 p ipojila také. Cílem tohoto Roku rovných p íležitostí bylo edevším zvýšit pov domí ve ejnosti o politice EU proti diskriminaci a právu na rovné p íležitosti pro všechny. Kampa se snaží zahájit ve ejnou i odbornou diskusi na téma diskriminace na základ pohlaví, rasového i etnického p vodu, náboženství 49



nebo víry, zdravotního postižení, v ku a sexuální orientace. Cílem je zvýšit zapojení znevýhodn ných skupin a zajistit jim podporu. Evropský rok rovných íležitostí 2007 byl zahájen prvním Summitem rovnosti 30. a 31. ledna 2007 v Berlín , jenž odstartoval množství událostí, které v rámci roku prob hnou v jednotlivých lenských státech, a to jak na národní, tak regionální úrovni. Hlavními ú astníky Evropského roku rovných íležitostí pro všechny byli ob ané EU. Vlády lenských stát EU spole se zájmovými skupinami, jako jsou místní a regionální nevládní organizace, zam stnavatelé a odborové organizace, sestavily individuální plány, které by podpo ily rovné íležitosti pro všechny v jejich zemi, regionu nebo nejbližším okolí. Evropská legislativa pro rovné p íležitosti je tvo ena emi p edpisy, které byly v posledních letech p ijaty ve všech lenských státech (nap . antidiskrimina ní zákon byl v R p ijat v roce 2009) a které p edstavují spole nou úrove ochrany proti diskriminaci. lenské státy musí tyto zákony dodržovat a pod ídit jim svou legislativu. Dva ze zákon zakazují diskriminaci v zam stnání, ve vzd lávání, sociálním zabezpe ení, zdravotní pé i a v p ístupu ke zboží a službám na základ rasového nebo etnického p vodu a pohlaví. T etí zákon se soust edí na zam stnání a vzd lávání a zaru uje rovné zacházení se zam stnanci bez ohledu na jejich víru i p esv ení, zdravotní postižení, sexuální orientaci nebo v k. Mechanismy bojující proti diskriminaci v jednotlivých oblastech jsou zakotveny i v nejd ležit jších smlouvách Evropské unie. Již v ímské smlouv z roku 1957 je požadavek stejného ohodnocení pro muže a ženy. Amsterdamská smlouva z roku 1999 p ináší rovnost pohlaví jako sou ást základ a cíl právního ádu evropského spole enství. V roce 2000 na zasedání Evropské rady v Nice byla p ijata Charta základních práv EU, která zahrnuje základní ob anská, politická, ekonomická, sociální a další práva. Orgány EU by se tak m ly p i svém konání ídit principy obsaženými v Chart . Ob ané EU, kte í se budou domnívat, že které z jejich Chartou daných práv bylo porušeno, mohou se p i soudních sporech p ed národními soudy na Chartu odvolávat a soudy by m ly k její existenci p ihlížet. V Chart se uvádí, že rovnost mezi muži a ženami musí být zajišt na ve všech oblastech v etn rovnoprávného p ístupu v otázkách platu a pracovních pozic. Konkrétn v oblasti rovných p íležitostí pro ženy a muže v EU jsou jedním z aktuálních témat rozdíly, které p etrvávají p i odm ování za stejnou práci (rozdíl až 30%) a další problémy, kterým musejí ženy elit p i vstupu na trh práce – nap . slad ní rodinného a pracovního života. Evropská komise k této problematice spustila informa ní kampa

„Rozdíly v odm ování žen a muž “, jejímž cílem je upozornit na p etrvávající diskriminaci a pomoci najít jejich ešení.

3.30 zdroj

Rozpo et EU z p ímých

íjmy evropského rozpo tu nezávislé na lenských zemích Ve srovnání se státními rozpo ty je rozpo et EU výrazn menší, a to protože neplní b žné rozpo tové funkce (nejsou z n j hrazeny výdaje na sociální dávky, d chody, výdaje na zbrojení, léka skou pé i apod.) a také pro neochotu lenských zemí spole ný rozpo et navýšit. Rozpo et EU má tak spíše zast ešující efekt nad rozpo ty jednotlivých lenských stát . Nejv tší ást do rozpo tu pochází z lenských p ísp vk (cca 70%), tedy nep ímo. Nás však zajímají p ímé zdroje, tedy p íjmy rozpo tu EU nezávislé na lenských státech, vybírané ve prosp ch EU jako celku, tedy cla, zem lské dávky, které inkasuje stát p es n hož jde zboží na unijní trh a podíl z DPH vybíraný v rámci vnit ního obchodu EU (mezi lenskými státy). íjmy rozpo tu EU jsou tvo eny emi vlastními zdroji a jedním dopl kovým zdrojem. Tzv. tradi ní vlastní (p ímé) zdroje p edstavují výnosy z (1) cel (cca 13% rozpo tových p íjm ) a (2) výnosy ze zem lských dávek, což jsou cla uvalená na dovoz zem lských produkt a dávky uvalené na cukr a isoglukozu (cca 2% rozpo tových p íjm ). Cla i dávky se vybírají od ne lenských stát na t ch vn jších hranicích, p es které je dané zboží dovezeno na území EU (nap . R vzhledem ke své poloze m že cla a zem lské dávky vybírat pouze na relativn mén frekventovaných mezinárodních letištích, tzn. že odvádíme do rozpo tu pom rn malou ástku). Státy si p i vybírání cel a dávek ponechávají ur itou ást poplatku jako náhradu za administrativu spojenou s jeho vybíráním. Vedle cel a dávek p edstavuje t etí p ímý zdroj rozpo tu podíl na vybrané (3) dani z p idané hodnoty (DPH) (cca 15% rozpo tových p íjm ). Tu vybírají lenské státy v rámci vnitro-unijního obchodu. K vlastním rozpo tovým zdroj m se adí také velice malé p íjmové položky (cca 1%), jako nap . dan z íjmu a mezd evropských ú edník , pokuty uložené orgány Spole enství, p ebytky z p edešlého roku, úroky z opožd ných splátek aj. Vlastní p íjmy do rozpo tu byly zavedeny roku 1971, do té doby se chod EU zajiš oval z lenských ísp vk jednotlivých stát . Zavedením vlastních zdroj získaly orgány Spole enství nezávislost na li vlád lenských zemí. Prvními dv ma vlastními rozpo tovými zdroji Spole enství byly zmi ované zem lské dávky a cla, proto ozna ované jako "tradi ní zdroje". Tyto tradi ní zdroje však nemohly

50



polovin 70. let byla rozší ena na Asii, Latinskou Ameriku a zem jižního a východního St edomo í. Rozvojová pomoc a spolupráce je poskytována ze zdroj spole ného rozpo tu EU a z tzv. Evropského rozvojového fondu. Realizace probíhá na základ širokého spektra regionáln nebo tematicky zam ených program , které spravuje Evropská komise. Hlavním cílem EU je prost ednictvím rozvojové pomoci a spolupráce podporovat udržitelný r st a rozvoj, a to tak, aby kontrolu nad rozvojem m li sami ob ané rozvojových zemí. Proto je prioritou EU zam it se na p iny jejich zranitelnosti a poskytovat pomoc v následujících oblastech: zajišt ní kvalitn jší potravy a isté vody, zlepšení p ístupu ke vzd lání, zdravotní pé i, zam stnání, p a sociálním službám, budování kvalitn jší infrastruktury a zlepšování kvality životního prost edí. Iniciativy EU se rovn ž zam ují na potírání nemocí a zajiš ování p ístupu k levným lék m za ú elem boje proti pohromám, jako je nap . HIV/AIDS. EU se také snaží o snížení dluhu, kterým jsou rozvojové zem zatíženy. Rozvojová pomoc se uskute uje i prost ednictvím poskytnutí lepšího ístupu výrobk m z rozvojových zemí na trh EU, který by m l rozvojovým zemím pomoci rozvinout a posílit sv j zahrani ní obchod a využít výhod globalizace. Zvláštní (zvýhodn né) vztahy mají s Evropskou unií africké, karibské a tichomo ské zem . Evropská unie a její lenské státy vyplatily v roce 2008 více než 49 miliard eur v rámci pomoci rozvojovým zemím. Tato ástka odpovídá 0,4 % jejich HNP a v p epo tu na obyvatele je vyšší než pomoc poskytovaná Spojenými státy nebo Japonskem. Cílem je zvýšit v roce 2010 tuto pomoc na 0,56 % a v roce 2015 pak až na 0,7 % HNP. EU poskytuje humanitární pomoc ve všech problematických oblastech v etn Iráku, Afghánistánu, palestinských území, severního Kavkazu (zejména enska), Tádžikistánu, Nepálu, Srí Lanky, St ední Ameriky a ady oblastí Afriky. Finan ní prost edky na pomoc poskytuje prost ednictvím svého Ú adu pro humanitární pomoc (ECHO, založen 1992). ECHO úzce spolupracuje s nevládními organizacemi, specializovanými agenturami OSN a erveným k ížem/ erveným lm sícem.

pokrýt náro né finan ní pot eby chodu EU, proto se zavedly jako dodate ný zdroj op t lenské ísp vky stát . P ísp vky však nejsou automatické, Spole enství o n m že pouze v nouzi požádat. V sou asnosti dochází k postupnému poklesu výše vybíraných cel a zem lských dávek, p emž stoupá význam dalších zdroj , tedy dávek z DPH (da z p idané hodnoty) ale zejména lenských ísp vk . Faktické financování rozpo tu pomocí dodatkového tvrtého zdroje (p ísp vky) však není v zásad optimálním stavem a hovo í se o nutnosti reformy vedoucí k zjednodušení a zavedení nap . evropské dan , unijní dan z produkce CO2, energetické dani, zvláštní dani na tabák a alkohol, dan z mezinárodních finan ních transakcí aj., což znamená úsilí o posílení vlastních p íjm do rozpo tu.

Zdroj: Evropská komise

3.31

Rozvojová pomoc

Rozvojová pomoc zahrnuje širokou škálu hmotné podpory a spolupráci, které jsou poskytovány za elem posílení ekonomického, sociálního a politického rozvoje zemím, které mají nízkou životní úrove a nedosáhly pot ebné industrializace, tedy zemím tzv. rozvojovým. Jedná se o dlouhodobou pomoc zam enou na zásadní socioekonomické problémy. Jejím cílem je zlepšování infrastruktury, rozvoj výrobního potenciálu a zefektiv ování ve ejné správy. Rozvojová pomoc se liší od humanitární pomoci, která je spíše krátkodobá (a pokud možno okamžitá) a je poskytována v p ípad hrozící, nebo již propuknuté humanitární krize (nap . v d sledku ob anské války, hladomoru, rozsáhlé p írodní katastrofy apod.), jejímž ú elem je záchrana život , zmírn ní utrpení postiženého obyvatelstva a zachování lidské d stojnosti. Rozvojovou pomoc poskytuje EU od svého vzniku v 50. letech. P vodn byla zam ená na Afriku, ale v

3.32

Silný parlament

Evropský parlament (EP) je volen ob any Evropské unie, aby zastupoval jejich zájmy. Jeho po átky sahají do 50. let 20. století a do období vzniku

51



zakládacích smluv. Od roku 1979 jsou jeho lenové ímo voleni ob any, které zastupují. Z nevoleného lesa, které m lo pouze konzulta ní funkce, se tak hem p lstoletí vyvinula jedna z nejvlivn jších institucí Evropské unie.

Lucemburs ko

22 17 22

Malta mecko Nizozemsko

5 99 25

13 6 13 72 12 72 6 12

50 22 17 33 22 13 7 72

Lotyšsko

9

Polsko Portugalsko Rakousko Rumunsko ecko Slovensko Slovinsko Spojené království Špan lsko

Švédsko

18

Ma arsko 22 Celkem 736 V pr hu vývoje evropské integrace získává Evropský parlament stále d ležit jší úlohu – zejména byl rozši ován seznam témat, ve kterých se mohl podílet na p ijímání evropské legislativy a jeho pravomoci v legislativních procedurách. Naposledy to byla Lisabonská smlouva, která vstoupila v planost v roce 2009, jež dále posílila roli Evropského parlamentu, zejména zrovnoprávn ním EP a Rady ve v tšin p ípad legislativního procesu a rozpo tových otázkách a také v souvislost s kontrolní funkcí EP v i Komisi. Evropský parlament má tedy dnes mj. tyto hlavní úlohy: 1. 1.Legislativní: Schvaluje spole s Radou evropskou legislativu v mnoha oblastech politiky (tzv. standardní legislativní procedura). Skute nost, že EP je p ímo volen ob any, pomáhá zajistit demokratickou legitimitu evropského práva. 2. 2.Kontrolní: Parlament vykonává demokratický dohled nad ostatními institucemi EU, zvlášt nad Komisí. Má pravomoc schválit, nebo zamítnout navrhované komisa e. Parlament má také právo Komisi odvolat: Komise odstoupí, pokud pro hlasuje absolutní v tšina poslanc a zárove je napln na hranice dvou etin odevzdaných hlas . Tato pravomoc dosud nebyla v praxi využita, ale p edstavuje silnou politickou zbra . 3. 3.Rozpo tovou: Spole s Radou má kontrolu nad rozpo tem EU, m že tedy ovlivnit výdaje EU. Na záv r celého rozpo tového postupu celý rozpo et p ijímá, nebo zamítá.

Volby do EP se konají každých p t let a právo volit má každý ob an EU, který je registrován jako voli . Parlament tedy vyjad uje demokratickou v li ob an Unie (asi p l miliardy lidí) a zastupuje jejich zájmy v debatách s ostatními institucemi EU i navenek. Sou asný 7. Evropský parlament, zvolený v ervnu 2009, má 736 len ze všech 27 zemí EU. Asi jednu etinu len tvo í ženy. V EP je zastoupeno kolem sta politických stran, které p edstavují d ležité politické proudy sou asné Evropy. Poslanci Evropského parlamentu nezasedají v národních blocích, ale v osmi celoevropských politických skupinách. Zastupují všechny postoje k evropské integraci, od siln proevropských až po otev en euroskeptické. Politicky i po etn nejsiln jší je proevropská skupina Evropské lidové strany (EPP). Její lenové pochází ze všech lenských stát EU a jako p edseda frakce byl zvolen Joseph Daul. Druhou nejsiln jší je také proevropská skupina Progresivní aliance socialist a demokrat (S&D) s edsedou Martinem Schulzem. T etí nejsiln jší je skupina Aliance liberál a demokrat pro Evropu (ALDE), které p edsedá Guy Verhofstadt. Mezi menší skupiny pat í: Zelení-Evropská svobodná aliance (Greens–EFA), Evropští konservativci a reformisté (ECR), Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice (GUE-NGL) a Evropa svobody a demokracie (EFD). Okolo 30 poslanc stává neza azených. Po et k esel podle jednotlivých zemí od ervna 2009 Belgie Bulharsko eská republika Dánsko Estonsko Finsko Francie Irsko Itálie Kypr Litva

6

3.33

Snižení emisí

Snižování emisí v EU je jeden z mnoha cíl evropské politiky ochrany životního prost edí, kterou nastavuje ada vnit ních p edpis a také mezinárodní smlouvy, z nichž nejvýznamn jší je Kjótský protokol, v rámci n hož se EU zavázala snížit emise o 8 % v porovnání s hodnotami z roku 1990 v asovém období 2008 – 2012. Kjótský protokol vstoupil v platnost 16. února 2005, EU jej ratifikovala v kv tnu 2002. Nyní se však EU za íná zabývat otázkou, co bude po skon ení platnosti Kjótského protokolu. Proto Evropská komise vyzvala vysp lé státy sv ta (tedy nejen leny EU), aby se ujaly vedení v boji s globálním oteplováním. Prohlásila, že lenské státy EU jsou odhodlány zavázat se k 30% snížení emisí skleníkových plyn do roku 2020, pokud se ovšem i ostatní vysp lé zem odhodlají ke srovnatelnému snižování emisí.

50 52



zaru it nabytá práva (na území jiného lenského státu) pro osoby pohybující se v rámci území EU.

Protože získat od ostatních takový závazek je velmi složité, stanovila si zatím EU pevný nezávislý závazek dosáhnout do roku 2020 alespo 20% snížení emisí skleníkových plyn oproti roku 1990. Návrh Evropské komise z ledna 2007 byl v podob tzv. klimaticko-energetického balí ku schválen v prosinci 2008. V rámci tohoto legislativního balí ku se státy EU dohodly na snížení emisí skleníkových plyn do roku 2020 o 20 % oproti úrovni z roku 1990 (ovšem v p ípad dojednání širší celosv tové dohody se toto íslo automaticky zvýší na 30 %) a zárove do stejného data zvýšení podílu energie z obnovitelných zdroj na kone né spot eb energie rovn ž na 20 %. (Proto se této dohod také íká „20/20 do roku 2020“.) P esná ísla pro jednotlivé státy se liší a nap íklad eská republika má jako cílovou hodnotu podílu energie z obnovitelných zdroj 13 %. Zárove balí ek upravuje problematiku obchodování s povolenkami na emise skleníkových plyn .

Harmonizace p iznávání sociálních dávek se na úrovni EU se ídí následujícími principy: princip nediskriminace v i ob an m jiného lenského státu jednotlivec podléhá legislativ pouze jednoho státu; u pracujících se jedná o stát, kde pracují (princip jednoho právního ádu) princip s ítání dob pojišt ní princip zachování nabytých práv evropské regulace se vztahují na osoby samostatn inné, i zam stnance – aktivní osoby, které byly zam stnané, nebo samostatn výd le inné Pro p íklad uvedeme regulaci n kterých základních sociálních dávek: V p ípad zabezpe ení v nezam stnanosti se zapo ítává doba odpracovaná v jiných lenských státech a dávka m že být nárokována ve stát , kde jedinec vykonával své poslední zam stnání. Krom toho je ísp vek v nezam stnanosti vyplácen po dobu prvních t í m síc , kdy si osoba hledá zam stnání v jiném lenském stát . Vyplácení rodinných dávek je závislé na tom, do jaké „kategorie“ žadatel spadá. Pro pracující osoby jsou placeny státem, kde je vykonáváno povolání; d chodci dostávají penze od státu odpov dného za výplatu penze; a sirotci od státu, kde rodinný íslušník-pracovník vykonával zam stnání. V

Snahy Evropské unie dosáhnout globálního závazku p i snižování emisí však nekon í. V prosinci 2007 p ijaly smluvní strany Rámcové úmluvy Organizace spojených národ na 13. konferenci o zm klimatu na Bali (COP13) takzvanou „cestovní mapu", podle níž m la sv tová jednání vyvrcholit na summitu v Kodani v prosinci 2009 (COP15), kde by la být p ijata nová dohoda o nastavení režimu a reduk ních závazk po vypršení prvního kontrolního období Kjótského protokolu v roce 2012. Tato konference ovšem nep inesla o ekávaný výsledek v podob dohody s USA a dalšími významnými producenty skleníkových plyn (Ruskem, Brazílií, ínou, Indií atd.) o jejich zapojení do mezinárodního systému ochrany klimatu, ani komplexní dohodu s rozvojovými zem mi, na n ž klimatické zm ny dopadají nejtvrdším zp sobem. Koda ská jednání ztroskotala zejména vzhledem k ekonomické krizi a také domácím problém m Spojených stát amerických.

3.34

Sociální dávky

Regulace sociálních dávek spadá do kompetencí jednotlivých lenských stát EU, které stanovují podmínky nárokovosti sociálních dávek. Evropská unie oblast sociálních dávek pouze reguluje s cílem 53



každého státu, proto je v zájmu celé Unie kou ení systematicky omezovat, resp. na ve ejnosti zcela zakázat a tím také chránit ku áky pasivní (tj. osoby, které samy nekou í, ale vdechují kou v zakou ených prostorech).

kterých p ípadech m že být odmítnuta výplata rodinných dávek do zahrani í. chodové zabezpe ení je vypláceno do zahrani í, ale p íjemce musí spl ovat podmínku, že jeho p íjem je dostate vysoký na to, aby se nestal p ít ží tam jší sociální sít . Nicmén d chodci mají nárok na veškerou zdravotní pé i ve stát pobytu. Sociální zabezpe ení pracovníka, resp. jeho nárokovost se odvíjí od sou tu sociálních dávek, který tento jedinec m l. Zdravotní pé e o pracovníka se odvíjí od legislativy jednotlivého státu, kde je po dobu výkonu zam stnání pojišt n. Míra regulace oblasti sociálních dávek Evropskou unií bere v úvahu rozli nost jednotlivých národních systém . Po rozší ení EU v roce 2004 a 2007 staré lenské státy stanovily podmínky pro obdržení sociálních dávek a mnohé státy prakticky zablokovaly své sociální systémy v i ob an m nových lenských stát . Nicmén dosavadní zkušenosti nepotvrdily obavy ze zneužívání sociálních systém , p edevším proto, že výplata sociálních dávek je odvislá od doby pracovního/zam stnaneckého pom ru. V p ípad , že by se postoj EU v otázce sociálních dávek posunul ve sm ru užší harmonizace této oblasti, potom by se spíše než o zavedení jednotného evropského systému sociálního zabezpe ení mohlo uvažovat o vytvo ení „záchranné sít “, tedy evropské verze amerického sociálního systému, který by p edstavoval základní zabezpe ení pro všechny ob any EU. Nicmén , pro finan ní náro nost tohoto systému (který i p es zna nízkou úrove sociálních dávek by v úhrnu vyžadoval zna né finan ní a administrativní prost edky) a zárove úrove jednotlivých národních systém , je tento krok podle kritik nežádoucí a zbyte zat žující. V opa né situaci, ve které by došlo ke zrušení dnešní úrovn koordinace sociálních dávek by pravd podobn došlo ke snížení stimulace pohybu osob – tedy nejen penzist , ale p edevším pracovník - což by znamenalo zna ný krok zp t v evropském integra ním projektu, v n mž je pohyb pracovník jednou ze ty základních svobod.

3.35

V roce 1989 vyzvala Rada lenské zem k zákazu kou ení na ve ejných místech. Státy EU se zavázaly ijmout technická a legislativní opat ení omezující kou ení a chránící pasivní ku áky p ed zdravotními následky, které vyplývají z nedobrovolného pobytu v zakou ených prostorách. Státy se také zavázaly, že budou každé dva roky podávat Komisi zprávu o tom, jak ve v ci zákazu kou ení na ve ejných místech postupují. V praxi zavedlo všech 27 lenských zemí ur itá opat ení omezující i zakazující kou ení v r zných ve ejných prostorech, jako nemocnice, pracovišt , školy, ú ady, divadla, kina i ve ejná doprava. První lenskou zemí, která zakázala kou ení zcela ve všech vnit ních ve ejných prostorech, je Irsko (2004). Od roku 2007 se p ipojila také Velká Británie a podobný zákaz by m l v roce 2010 vstoupit v platnost v Bulharsku. Ostatní lenské zem jako nap . Malta, Švédsko, Itálie, Nizozemí, Estonsko, Lotyšsko, Slovinsko a Finsko zavedly áste né zákazy umož ující nap . kou ení ve vyhrazených prostorech bar a restaurací, které jsou samostatn klimatizovány. Francie zakázala kou ení v nemocnicích, ú adech, školách a obchodech, úplný zákaz je zde otázkou asu. V eské republice platí zákaz kou ení na ve ejných místech, jako jsou veškeré instituce, nemocnice, zastávky, nikoli však v restauracích, barech a klubech. Na druhou stranu nap . N mecko zavedlo minimální opat ení a dlouhodob nemá zatím v plánu kou ení n jak

Zákaz kou ení

Zákaz kou ení na ve ejných místech V poslední dob v nuje EU, zvlášt pak Komise, problému kou ení velkou pozornost a z hlediska dlouhodobého cíle se snaží prosadit úplný zákaz kou ení na ve ejných místech v rámci celé EU. Odhadem 25% úmrtí na rakovinu a 15% veškerých úmrtí v EU má souvislost s kou ením. Nemoci spojené s kou ením a následná lé ba p edstavují velkou zát ž pro zdravotnictví a tedy pro výdaje

54



slune ním zá ením (fototoxicita), test kožní absorpce, sledování p em ny substance v organismu, ú inek poškozující plod/zárodek (teratogenita), ú inky poškozující plodnost (reproduk ní toxikologie) a test na rakovinotvornost.

sledn ji regulovat i zcela na ve ejných místech zakázat. Tato rozdílná pojetí protiku ácké politiky odrážejí rozdílnou míru nadšení lenských zemí v i tomuto zákazu a tím i prosazení jednotného unijního zákazu kou ení na ve ejných místech. Nedávný pr zkum Eurobarometru p itom zjistil, že roste popularita opat ení zavád jících neku ácké prost edí – 84 % Evropan se vyslovilo pro kancelá e a jiná uzav ená pracovišt bez kou e, 77 % je pro restaurace bez kou e a 61 % podporuje neku ácké bary a hospody. V roce 2009 p ijala Evropská komise návrh doporu ení Rady, které vyzývá lenské státy, aby do roku 2012 p ijaly zákony, které ochrání ob any p ed tabákovým kou em v uzav ených ve ejných prostorech, na pracovištích a ve ve ejných dopravních prost edcích, jak je uvedeno v lánku 8 Rámcové úmluvy o kontrole tabáku. Dále, aby zlepšily ú innost zákon zajiš ujících prost edí bez kou e p ijetím opat ení, jako je ochrana d tí, podpora ob an , kte í se snaží p estat kou it, a obrazová varování na tabákových produktech. A kone , aby posílily spolupráci na úrovni EU vytvo ením sít vnitrostátních st edisek pro kontrolu tabáku. Krom zmi ovaných legislativních úprav Evropská unie a lenské státy ve svém boji proti kou ení zavádí také r zné kontrolní a da ové mechanismy tabákovému pr myslu, reklamní omezení, jsou financovány výzkumné, preventivní a informativní projekty, jako nap . program "Evropa proti rakovin ", který prob hl v letech 1996-2000 (zam oval se primárn na pasivní ku áky, zejména t hotné ženy a ti), po ádají se také "protiku ácké" koncerty, sportovní akce apod. Na rizika pasivního kou ení upozornily také mediální kampan proti kou ení „Nebojte se íct Ne“ a „HELP – pro život bez tabáku“. Tabákový pr mysl však z hlediska da ového ináší zna né zisky do státního rozpo tu, navíc omezování i zákaz kou ení v pohostinství odrazuje ku áckou klientelu, což vyvolává tlak ze strany podnikatel . Protiku ácká politika EU však pomalu ináší pozitivní výsledky.

3.36

Testy kosmetiky a její uvád ní na trh jsou od roku 1976 regulovány evropským zákonem. Tento zákon, sm rnice 76/768/EEC, byl v roce 2003 posedmé novelizován. V roce 1992, p i 6. zm , bylo poprvé rozhodnuto o zákazu uvád t na trh kosmetiku testovanou na zví atech. V roce 2001 p ijala Evropská komise 7. zm nu, tato zm na m la vodn nahradit zákaz uvád ní na trh všeobecným zákazem testování na zví atech v rámci EU, což by ovšem znamenalo, že produkty, které byly na zví atech testovány mimo EU, by bylo stále ješt možné do EU dovážet a prodávat. Po kampaních Evropské koalice a dalších organizací za práva a na ochranu zví at byla nakonec po jednáních mezi Evropským parlamentem a Radou ministr p ijata 7. zm na tzv. „kosmetické sm rnice“. Z toho vzešlá pozm ovací sm rnice 2003/15/EC byla p ijata 27. února 2003. Ustanovuje od zá í 2004 zákaz testování kone ných produkt na zví atech v rámci EU, zákaz uvád t na trh kosmetické výrobky a jejich obsahové látky, které byly testovány na zví atech mimo EU, a pro které už v EU existují schválené a uznané alternativní metody. Dále ustanovuje od zá í 2009 všeobecný zákaz testování kosmetických produkt a jejich složek na zví atech pro tém všechny oblasti testování, bez ohledu na to, jestli už budou existovat alternativy bez pokus na zví atech. A kone od roku 2013 ustanovuje zákaz kosmetických výrobk a jejich obsahových látek, které byly testovány t emi dalšími pokusy na zví atech (tyto t i pokusy je t žké nahradit, proto mají výjimku). To znamená, že také výrobky, které byly vyrobeny v jiných zemích, musí být testovány pomocí metod bez pokus na zví atech, pokud byly tyto metody na úrovni EU uznány. Také to znamená, že až do doby, kdy bude existovat dostatek metod bez

Zákaz testování

Zákaz testování látek na zví atech Zákazem testování v tšinou míníme zákaz test ink chemických látek na zví atech provád ných pro kosmetický pr mysl. A koliv je tato oblast regulována a je pod p ísným dohledem ochránc zví at, testy na zví atech se nadále provád jí. Ochránc m vadí zejména testy, p i nichž zví ata trpí a nebo jsou zabíjena, jsou to nap íklad: ur ení jedovatosti p i krátkodobém a dlouhodobém použití (akutní a chronická toxicita), test kožní dráždivosti, test dráždivosti o í / sliznice (draize test), test kožní alergie (kontaktní alergie), test poškození d di né výbavy (test mutagentity), škodlivý ú inek zp sobený

55



Smyslem kvót však není jen omezit nadprodukci. Dalším významným efektem kvót je lepší kontrola unijní zem lské výroby, poskytnutí záruk odbytu zem lských produkt a finan ní jistoty evropským zem lc m (EU garantuje stabilní ceny, poskytuje za ur itých podmínek zem lc m finan ní kompenzace, pokud nap . nejsou schopni své "drahé" zem lské produkty prodat nebo jinak využít bez ztráty na zisku).

pokus na zví atech, se smí používat jen ty testy, které zp sobují co nejmenší utrpení co nejmenšímu po tu zví at – a sice mimo EU, v p ípad , že cht jí firmy zven í v EU prodávat. Testování kosmetických výrobk na zví atech v rámci EU bylo rovn ž zakázáno. Ochránci zví at vítají tuto sm rnici pon kud vlažn , nebo podle jejich vyjád ení p išla pozd a edevším nenastolí absolutní zákaz pokus na zví atech, alespo ne ihned (do roku 2013 existuje výjimka u t ech typ test , které je obtížné nahradit, i po zákazu budou stále existovat výrobky, které byly testovány na zví atech atd.). Dále pak podle ochránc chybí konkrétní ustanovení pro výzkum a vývoj metod bez pokus na zví atech. Zatímco tedy ochránci požadují ješt zvýšit tlak na kosmetický pr mysl, aby hledal alternativy pokus na zví atech, kosmetická zájmová skupina se pokoušela zabránit zavedení zákazu testování a uvedení na trh. Krom sm rnice 2003/15/EC existuje také Humane Cosmetics Standard (HCS), mezinárodní certifikát pro kosmetiku a spot ební zboží bez pokus na zví atech. HCS vznikl v roce 1998 díky mezinárodní koalici organizací na ochranu zví at z Evropy a ze Severní Ameriky. Firmy ozna ené certifikátem HCS nesmí provád t pokusy na zví atech a ani si zadávat objednávky za tímto ú elem. Dále musí používat ov itelné datum, tzv. pevné hrani ní datum (fixed cut-off date) – datum, po kterém již ani výrobky ani ingredience nebudou testovány na zví atech. Je to systém, který požaduje po spole nostech, aby umožnily nezávislou kontrolu a opakovan prokazovaly, jakým zp sobem ov ují nezávadnost svých výrobk . V sou asnosti je HCS podporován leny Evropské koalice za ukon ení pokus na zví atech (ECEAE) v Belgii, Francii, Finsku, Velké Británii, Itálii, Nizozemí, Rakousku, Švédsku, Švýcarsku, Irsku a Špan lsku. Realizován byl prozatím ve Velké Británii a Rakousku. Finsko a Švédsko tento proces již zahájily, v R se certifikace ipravuje.

3.37

Zem

Výše kvót se stanovuje individuáln pro tu kterou zemi na základ dlouhodobých údaj o domácí spot eb a výrobním potenciálu zem (výrobní potenciál odkazuje na charakter produkce státu, tzn. pr rný objem produkce, kvalita, geografické a klimatické podmínky apod.). V sou asné dob existují kvóty pro mléko, cukr, isoglukózu, bramborový škrob a tabák. Na základ kvót získává zem lec r zné podpory (v tšinou finan ní). Porušení/p ekro ení kvóty však pro n j m že znamenat finan ní nebo jinou sankci, nap . zapo ítání objemu do dalšího roku (tím bude muset zem lec vyprodukovat další rok ješt mén , aby získal podporu), použití komodity k nepotraviná skému ú elu atd. (u každé komodity se toto liší). To znamená, že n které kvóty omezují produkci (mléko, bramborový škrob a svým zp sobem i cukr) a za jejich p ekro ení se platí pokuta. V tšina kvót ale produkci neomezuje, pouze vymezuje, jaké množství nap . masných krav získá dotaci (finan ní podporu státu). Jinými slovy, masných krav m že mít chovatel kolik chce, ale dotaci získá jen na ást z nich. Tvrzení, že se krávy budou muset porážet kv li kvót , jsou tak naprosto nesmyslná. V praktické rovin si ukažme nap . systém mlé ných kvót. V rámci tohoto systému došlo ke stanovení (Evropskou komisí) celkového množství vyprodukovaného mléka na celoevropské úrovni, které se podle daných kritérií dále rozd lí mezi lenské státy. Každý lenský stát pak na základ této nastavené kvóty (zvláš na mléko a zvláš pro obsah tuku) m že bez sankce (dávky) uvést své zboží na trh. Zavedení mlé ných kvót bylo jedním z prvních ípad , kdy si situace na trhu vyžádala výrazný

lské kvóty

Zem lské kvóty rozd lené mezi státy EU Zem lský sektor EU se potýká s výraznou nadprodukcí, tzn. že vyprodukuje víc, než je EU schopno využít. Navíc jsou ceny na unijním zem lském trhu daleko vyšší než na sv tových trzích, což p edstavuje významnou p ekážku konkurenceschopnosti evropských zem lc na mimounijních trzích (lidé si spíše koupí levn jší zboží/potraviny). Proto byly stanoveny tzv. zem lské kvóty sloužící (p vodn ) zejména k omezování množství ur itých "nejpal iv jších" zem lských surovin (hl. cukr, mléko, škrob) icházejících z lenských stát na vnit ní trh EU.

56



finan ní spekulace mají pro ekonomiky nulový p ínos a naopak p inášejí rizika. Odp rci namítají, že zdan ní by vedlo banky a další finan ní instituce ke kompenza ním opat ením a tím ke zvýšení i zavedení nových poplatk , které by zasáhly nejchudší vrstvy obyvatel.

zásah do dosud prakticky neomezeného systému podpor.

3.38

Regulace bank

V souvislosti se sv tovou finan ní krizí, která se v zá í 2008 p elila do Evropy a zasáhla p edevším západoevropské zem , se za alo v Evropské unii hovo it o p ísn jší regulaci bank a kontrole finan ních trh , aby bylo v budoucnu zabrán no opakování této situace. Minist i financí EU vyzvali Komisi ervnu 2009 k p íprav souborného balí ku opat ení. Tento krok byl potvrzen na zasedání Evropské rady. Opat ení vycházela ze zprávy skupiny expert vedené bývalým šéfem Mezinárodního m nového fondu Jacquesem de Larosierem, která byla edložena Evropské komisi v únoru 2009. Zpráva navrhovala vznik ú ad , které by se zabývaly dohledem a rozpoznáváním rizik ve finan ním sektoru. Evropský výbor pro systémová rizika by l být složen z centrálních banké jednotlivých zemí a národních regulátor a novat se monitoringu finan ních trh . V p ípad blížící se krize by m l zav as varovat lenské státy, aby bylo možné koordinovat spole nou odpov . Evropský systém orgán finan ního dohledu (ESOFD) by m l za úkol zlepšit dohled nad finan ními skupinami operujícími v n kolika lenských zemích, které však podléhají r zným mechanism kontroly. Tato instituce by do sebe navíc v lenila již exitující výbory, které se zabývají regulací bank, pojiš oven a penzijních fond . vodní legislativní návrh Komise p edložený na podzim roku 2009, který dával ESOFD pom rn široké pravomoci, byl zm en rozhodnutím Rady EU. Jednotlivé lenské státy by podle upraveného návrhu m ly možnost se proti p ípadným opat ením zahájeným proti n kterému ze stát odvolat k Rad a následn i Evropské rad . Navíc rozhodnutí ESOFD by nem la mít žádné d sledky pro státní rozpo et. Tento postup byl nep ijatelný pro státy, ve kterých hlavní podíl na finan ním trhu mají dce iné spole nosti – tedy p edevším zem st ední a východní Evropy – nebo by tyto státy doplácely na ípadné chybné operace mate ských finan ních ústav . Tato m í varianta je odmítána v tšinou frakcí v Evropském parlamentu. Její osud je tedy nejistý, nebo k zavedení reformy je souhlas evropských zákonodárc nezbytný. Další možnou formou regulace bank a finan ních tok , o které se nyní v EU diskutuje, je návrh na zavedení dan z finan ní transakce. Argumentace zastánc tohoto kroku je postavena na tvrzení, že

3.39 vláda

Evropská

ekonomická

Anglicky: European economic governance Celosv tová ekonomická krize, která se naplno projevila v roce 2008, ale i kritická situace v ecku a hrozba podobného vývoje v dalších státech Eurozóny (nap . Portugalsko, Špan lsko, Itálie) znovu otev ela otázku, na jakých pravidlech by m la být založená ekonomická spolupráce lenských stát EU. Poslední vývoj jasn ukazuje, jak roste vzájemná propojenost lenských stát EU, zvlášt pak stát Eurozóny a chování jednoho lenského státu m že mít zásadní vliv na prosperitu jiných. V sázce je nejen budoucnost jednotné m ny, ale také integra ního projektu jako takového, protože ípadný celkový kolaps Eurozóny by byl zásadním neúsp chem evropské integrace. Evropská unie se musí soust edit nejen na ešení sou asné krize, ale také na obnovení d ry v euro a evropskou ekonomiku a na zlepšení fiskální a monetární zodpov dnosti jednotlivých lenských stát . Zatímco n kte í se domnívají, že problémem je „pouze“ dlouhodobé porušování Paktu r stu a stability a prostým ešením je uplat ování p ísn jších kritérií a sankcí za jejich nedodržování (nap . omezení p íjm z fond EU nebo hlasovacích práv v EU), jiní jsou p esv eni, že je t eba hledat hlubší ešení a zam it se na diskuzi o dlouhodobém sm ování Unie. Probíhající krize totiž upozornila na základní nedostatek Eurozóny, která má sice jednu spole nou m nu, nicmén jednotliví lenové uplat ují rozdílné fiskální politiky. Tato situace vychází z politické reality a z míry evropské integrace, která se v sou asnosti nachází na pomezí ekonomické a politické integrace. Postup k m nové unii a zavedení eura v roce 2002 bylo vnímáno nejen jako projekt ekonomický, ale také politický – bez této dimenze není možné spole nou m nu udržet. Francie dlouhodob usilovala o to, aby Rada ministr financí stát Eurozóny fungovala jako jakási „ekonomická vláda“ Evropy, která by m la koordinaci lenských stát na starosti. N mecko se této myšlence bránilo, protože by její prosazení mohlo vést k omezení nezávislosti Evropské centrální banky. Krize v ecku i pomalé oživení evropského hospodá ství po krizi z roku 2008 však odmítavý postoj N mecka zm nil.

57



zahrani ní“), jež spojila do jedné pozice místop edsedu Evropské komise a Vysokého edstavitele pro SZBP. Evropská služba vn jší akce bude ízena práv vysokou p edstavitelkou, kterou se v listopadu 2009 stala bývalý evropská komisa ka pro vn jší obchod, Catherine Ashtonová. Delegace EU se p em ní na tzv. evropské ambasády. Ty budou sledovat zájmy Unie, a to na základ výlu né pravomoci, i na základ vymezení lenskými státy. Spole né ambasády budou také poskytovat konsulární pomoc pro všechny ob any EU. Priority práce jednotlivých ambasád se budou lišit vzhledem k charakteru daných zemí. V p ípad ambasády ve Washingtonu a vztahu s USA se budou pravd podobn hlavní debaty to it kolem uvol ování bariér vzájemnému obchodu. Podobnou nápl práce lze o ekávat i v p ípad dalších demokratických vysp lých zemí (Kanada, Japonsko, Korea, atp.). V nestabilních regionech a zemích, které prošly i procházejí vále ným konfliktem (Afghánistán, Irák), se EU bude snažit p isp t k rekonstrukci zem . V rozvojových zemích bude hlavním bodem programu rozvojová pomoc. V oblastech bezprost edního sousedství EU se bude jednat o p ibližování k EU, v kandidátských státech pak budou hlavním tématem p ístupové rozhovory. Rozsah a náro nost agendy bude vyžadovat nejen zkušený personál, který bude poskládán ze sou asných pracovník Komise a Rady zabývajících se vn jší politikou a dopln n o do asn vyslané diplomaty lenských stát , ale i dobrou spolupráci v rámci Evropské komise. Agenda vn jšího zastupování totiž zasahuje do portfolií n kolika komisa (pro vn jší obchod, rozvojovou pomoc, humanitární pomoc, rozši ování a evropskou politiku sousedství atd.). Evropská služba vn jší akce by m la vznikat postupn , p emž pln funk ní by m la být od roku 2012.

Evropská rada, která se konala v b eznu 2010, proto rozhodla o vytvo ení speciální „task force“, která by m la p ipravit postup pro ešení krize i budoucí spolupráci lenských stát EU v ekonomické oblasti. Tato komise, složená z ministr financí EU, zástupc Evropské centrální banky a rotujícího edsednictví, se poprvé sešla pod vedením prezidenta Evropské rady Hermana Van Rompuye 21. kv tna 2010. Zpráva, která shrne výsledky její práce, se o ekává na podzim 2010. O ekává se, že Evropská rada by se m la stát ekonomickou vládou EU a prost ednictvím „dohledu“ na hospodá ské strategie jednotlivých len EU a definice spole né unijní strategie r stu." Kritici však poukazují ne neochotu lenských stát se zavázat k takovému kroku. Ekonomiky lenských stát se totiž výrazn liší a lenové p irozen sledují své partikulární zájmy, jak nap . pravideln ukazuje debata o finan ní perspektiv EU (nap . otázka budoucnosti Spole né zem lské politiky). edstava, že by „Evropská vláda“ jednotlivým zemím ukládala, jak spravovat státní dluh nebo jak investovat do oblastí jako nap . vzd lávání nebo snižování chudoby, je pro mnohé nep ijatelná.

3.40

Evropská diplomacie

Celý název: Evropská služba vn jší akce Rozši ování oblastí p sobnosti Evropských spole enství na záležitosti mající mezinárodní esah a vytvá ení Spole né zahrani ní politiky se sebou p ineslo pot ebu Evropské unie vytvo it systém zastupování svých zájm v zahrani ní. Vznikla soustava delegací, které jsou rozesety po celém sv . Se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost vzniká nová instituce – Evropská služba vn jší akce, které se také íká „Evropská diplomacie“ Své první zastoupení mimo lenské státy si z ídilo už Evropské spole enství uhlí a oceli na za átku 50. let ve Washingtonu, aby monitorovalo vývoj amerického trhu s danými produkty. Pot eba posílení zastoupení v dalších zemích rostla s rozši ováním politik Spole enství o další oblasti (se zavedením celní unie, se za azením rozvojové agendy mezi oblasti p sobnosti ES, atp.). V dané dob byla vybudována sí Delegací Evropských spole enství po celém sv . S rozší ením p sobnosti EU o oblast Spole né zahrani ní a bezpe ností politiky se za alo hovo it o pot eb reformovat a zjednodušit vn jší politiku EU, aby EU mohla lépe využívat potenciálu, který v n kterých oblastech dával spole ný postup. Ta byla totiž prakticky provád na v rámci Komise ve sv ených oblastech i v rámci Rady EU v oblastech tehdejšího II. pilí e. Zm nu p inesla Lisabonská smlouva, která ustanovila funkci Vysokého edstavitele EU pro vn jší vztahy (n kdy ozna ovaného jako „evropského ministra

58



uk ižování a zmrtvýchvstání). Poslední ve e Pán je také vzorem pro základní k es anský ob ad – mši (u n kterých církví setkání obce). Základním prvkem k es anství je láska k bližnímu, která se neomezuje na p íslušníky jednoho národa, skupiny nebo spole enské vrstvy. Protože vzniklo v prost edí ímské íše, nalezl tento universalismus brzy následovníky nejen v rozptýlených židovských obcích, ale i mezi p íslušníky nejr zn jších jiných národností a spole enských skupin. Od po átku ale bylo v napjatém vztahu v i oficiálnímu ímskému polyteismu, k es ané odmítali skládat císa i pocty jako nejvyššímu bohu. První silné protik es anské nálady se široce objevily již v šedesátých letech prvního století našeho letopo tu, za vlády císa e Nerona. Perzekuce k es an trvaly až do 4. století, kdy byl v roce 313 vydán Edikt milánský, který es anství zrovnoprávnil s ostatními náboženstvími. Zanedlouho se k es anská víra stala státním náboženstvím celé ímské íše. Po rozpadu íše na západní a východní ást došlo k odd lení dvou tradic, z byzantské se postupn zformovalo dnešní pravoslaví, které je rozší eno p edevším v Rusku a áste na Balkán . Hlavou západního k es anství se stal ímský biskup, papež, jakožto nástupce apoštola Petra. V 11. století se ob církve od sebe odd lily definitivn . Po rozpadu Západo ímské íše a vým obyvatel na v tšin jejího území z stala církev jedinou „infrastruktura“, zajiš ující vzd lanost a základní kulturní vazby. Na p elomu 15. a 16. století probíhala pod vlivem humanist (nap . Erasmus Rotterdamský) diskuse o dalším sm ování církve, která skon ila schizmatem, nejprve Luther a pozd ji Kalvín a další reformáto i vystupovali proti jednotnému chápání církve. Následovalo století náboženských válek, zakon ené icetiletou válkou, na jejímž konci bylo dosaženo mocenské rovnováhy a praktického kompromisu, kdy byla ob ma stranami p ijata zásada „ í stát, toho náboženství“. Zm na nastala až s nástupem osvícenství, kdy Josef II. umožnil na svém území sobení n kolika vybraných protestantských církví. Náboženská svoboda se v Evrop prosadila až v souvislosti se zm nami, zp sobenými Napoleonem. es anství se výrazn prosadilo i mimo Evropu. Významné zem pisné objevy v 16. a zejména 17. století znamenaly období velkých misií – cest motivovaných ší ením víry v Ježíše Krista. Misie byly vysílány do Latinské Ameriky (kde se k es anství stalo dominantním náboženstvím), Afriky a Asie. Spojené státy americké vznikly na základ p sobení osídlenc – p edevším k es anských migrant z doby evropských náboženských válek a spor . O dv století pozd ji vyslala pravoslavná církev misie na Sibi a jiná místa. Dnes k es anství dominuje t em kontinent m – Americe, Austrálii a Evrop . O vliv na africký

4 Myšlenkové sm ry Kategorie Myšlenkové sm ry obsahuje základní popis nejd ležit jších názorových proud , které ovliv ovaly nebo ovliv ují evropský prostor.

4.1 K es anství es anství je monoteistické náboženství, uctívá jednoho Boha, který je trojjediný – Otec (Stvo itel), Syn (Ježíš Kristus) a Duch svatý. Je nejrozší en jším náboženstvím na sv a hlásí se k n mu p ibližn etina lidstva.

Vzniklo v židovském prost edí jako zv st, kterou Ježíš Kristus p inesl nejen pro Židy, ale pro všechny národy. Náš letopo et se formáln po ítá od narození Ježíše, a koli o jeho p esné datum se vedou spory. Od židovského náboženství p ejalo es anství adu základních prvk , zejména Starý zákon, k n muž p idalo další posvátné spisy, nap . evangelia, Skutky apoštol , listy Pavla a dalších apoštol i Apokalypsu ili Zjevení sv. Jana, které se souhrnn nazývají Nový zákon. Starý a Nový zákon dohromady tvo í Písmo svaté neboli Bibli. K es ané í, že Ježíš je Mesiáš – Spasitel, který zem el umu en na k íži, ale p emohl smrt a vstal z mrtvých. ící jsou k ni a v život se mají ídit mimo jiné desaterem božích p ikázání. Mezi nejznám jší es anské svátky pat í Vánoce (narození Ježíše) a Velikonoce, svátek Poslední ve e Pán (jeho

59



opakovan dostalo Božího zjevení. Od odchodu proroka a jeho stoupenc (hidžra) v roce 622 do sta Mediny se po ítá muslimský kalendá . Po jeho odchodu se za alo jeho u ení postupn ší it a ješt ed smrtí Mohameda byla v tšina území Arábie muslimská. B hem dalšího století se muslimská víra dostala na západ do Špan lska a na dálný východ. Krátce po prorokov smrti došlo v d sledku mocenských boj k rozšt pení muslimské obce na dva hlavní sm ry – na sunnity a šíity. Sociální, politické a náboženské rozpory vedly v dalším vývoji ke vzniku mnoha sekt a hnutí, z nichž mnohé existují dodnes, jmenujme nap . drúzy, cháridžovce, ibádovce i karmaty. V pr hu dalších staletí se islám a jeho kultura úsp šn rozvíjely. Muslimští vzd lanci v novali svou pozornost nejen náboženství, ale i rozvoji v dy. ekládali dostupné filozofické a v decké práce a vynikali v um ní, architektu e, astronomii, geografii, historii, v jazycích, literatu e, medicín , matematice a fyzice. Jsou jim p ipisovány d ležité poznatky jako nap . algebra, arabské íslice a íslo nula, které odstartovalo rozvoj matematiky. Pozd jší evropské objevné cesty byly možné díky naviga ním a lodním mapám, které rovn ž pat í mezi vynálezy muslimských u enc . Postupn byl však v decký náskok muslimských vzd lanc p edehnán významem a mírou objev v dc evropských. Naplno se úpadek muslimských tvo ivých sil projevil v 17. století.

kontinent se d lí s islámem, v Asii jsou k es ané menšinou. tšina obyvatel stát Evropské unie se hlásí ke es anské ví e, moderní státy ale uznávají princip odd lení státu od církve. Jednotlivé státy mají svoje vztahy s katolickou církví upraveny mezinárodními smlouvami s Vatikánem, reprezentovaným papežem. Tím je nyní Benedikt XVI. V poslední dob se otázka zmínky evropské es anské tradice i k es anské víry v Boha stala edm tem diskusí spojených s p ípravou nové reformní ústavní smlouvy Unie. Státy jako N mecko, Itálie, Polsko a Slovensko navrhovaly, aby bylo na evropské k es anské d dictví odkázáno v preambuli nov vznikající ústavy, naopak druhá skupina stát v ele s Francií to odmítla. Diskuse na toto téma se vedla uvnit všech stát Unie.

4.2 Islám Islám je nejmladší ze sv tových monoteistických náboženství a po tem svých vyznava se adí na druhé místo za k es anství. Význam slova „islám“ znamená „odevzdání se Bohu“, v p eneseném slova smyslu lze íci, že „ten, kdo se odevzdá Bohu, je muslim“.

Od svého vzniku v 7. století n.l. byl islám považován za jedno z východních náboženství, avšak s rostoucím po tem muslim i na západ se stal náboženstvím celosv tovým. Jako svou významnou sou ást zahrnuje propracovaný právní kodex, který se zabývá otázkami každodenního života, mezilidských vztah , trestního práva, státoprávního uspo ádání a vztahu k nemuslimskému okolí. Islám tedy není jen náboženstvím, ale p edstavuje i styl života a komplexní životní cestu. Sv j p ísný monoteismus odvozuje od odkazu biblického proroka Abrahama (arab. Ibrahíma), který je uznáván i v k es anství a judaismu. Spole ný biblický základ tí monoteistických náboženství se v islámu projevuje i v uznání starozákonních prorok a Ježíše Krista za edch dce proroka Mohameda. K es ané a Židé jsou v islámu ozna ováni za „lid Knihy“. Za zakladatele islámu je považován prorok Mohamed (570-632), kterému se b hem jeho života

Hlavním zdrojem víry a základem života každého muslima je posvátná kniha Korán, podle islámu doslovné zaznamenání Božího slova, které bylo zjeveno proroku Mohamedovi prost ednictvím archand la Gabriela. Skládá se ze 114 súr (tj. kapitol rozd lených do verš ), které se dochovaly v vodním zn ní, pouze s drobnými edi ními úpravami z prvních islámských století. Dalšími zdroji inspirace a instrukcí pro muslimy jsou islámské právo (tzv. šarí’a - arabsky cesta k prameni, správná cesta hodná následování), které se opírá o Korán, skutky a výroky Proroka (sunna), souhlasný názor autorit (idžmá) a analogie (qijás). V dní obor zabývající se šarí’ou se nazývá fiqh (poznání). Podstatou islámu je d sledná víra v jediného boha (Alláh, stvo itel nebe a zem a všeho, co je na nebi a 60



4.3 Judaismus, židovská víra

na zemi), v nesmrtelnost duše, v poslední soud a posmrtnou odm nu lov ka, který je podle islámu zodpov dný za své iny. Islámská víra (ímán) je podpírána p ti tak zvanými sloupy náboženství: 1. Vyznání víry v jedinost Boha a jeho proroka Mohameda jako Božího posla (šaháda). 2. Každodenní vykonávání modliteb (salát). 3. Modlitby p edstavují p ímé spojení mezi ícím a Bohem. Probíhají v jazyce zjevení, arabštin , a konají se po ranním úsvitu, v poledne, odpoledne, p i západu slunce a po setm ní, ímž podmi ují rytmus celého dne. 4. Náboženská da (zakát). 5. Sebeo ista prost ednictvím p stu (saum), kdy se všichni muslimové každoro v m síci ramadánu od východu do západu slunce postí, tj. nepožívají jídlo, nápoje, zdržují se kou ení, vulgarit, násilného jednání a nevedou pohlavní život. Muslim se tak oprostí od slasti pozemského života a m že se, by na krátkou chvíli, soust ed a nerušen zam it na své životní cíle a pln vnímat p ítomnost Boha. 6. Pou do posvátné Mekky (hadždž) pro ty, kte í jsou na to fyzicky p ipraveni a mají dostatek finan ních prost edk . Každoro navštíví Mekku p ibližn 2 milióny poutník z celého sv ta. Jelikož je v sou asné dob islám p ítomen tém na každém kontinent , velice t žko se geograficky vymezuje. Z geopolitického pohledu jej m žeme vymezit do oblasti mezi Marokem na západ , Indonésií na východ , Somálskem na jihu a Tureckem na severu. K es anská Evropa s muslimským sv tem tedy hrani í z jihu po celé délce St edozemního a erného mo e, na Kavkaze a áste na východ . Hrani ní ára mezi dv ma sv ty s odlišnou kulturou se v pr hu d jin m nila, avšak vlivy islámu a islámské kultury nezmizely. Osmanská íše rozesela muslimské skupiny po Balkán (nap . bosenští muslimové) a zanechala sv j otisk v kemalistickém Turecku. V Evropské unii dnes žije kolem 15 milion muslim , z toho p ibližn dva miliony žijí ve Velké Británii, zhruba šest milion ve Francii a t i miliony v mecku. Po etnou muslimskou menšinu m žeme vystopovat i v Rakousku, Belgii, Nizozemsku nebo v Itálii. P evážná ást muslimské komunity p išla do Evropy z hospodá ských a ekonomických d vod . Muslimové jsou západní spole ností asto kritizováni za postoj k ženám, praktikování t lesných trest a za zákaz odpadnutí od víry. Odlišné náboženství, spjaté s každodenním životem muslima, se podle n kterých názor také ur itou mírou podílí na neúsp šné integraci ásti muslimské komunity do evropských spole ností.

Židovství neboli judaismus je náboženstvím židovského národa. Vznikl ve 3. tisíciletí p ed naším letopo tem na historickém území Palestiny, kde se dnes rozprostírá Stát Izrael. Je nejstarším monoteistickým náboženstvím, tzn. uznává jednoho boha. Boží jméno se však nesmí vyslovit, proto je h v židovské tradici ozna ován r znými názvy, nap . Hospodin, Jahve nebo Adonai. Judaismus je sou ástí každodenního života v ících. Kipa neboli jarmulka, malá p iléhavá apka, kterou Židé nosí na hlav , je znamením oddanosti Bohu. Veškeré pokrmy musí být ob adn isté, tzv. košer, tedy ipravené podle židovských rituálních p edpis . Nap . je zakázáno jíst maso jiných zví at než ežvýkavc , nap . vep ové, nebo jsou zakázány ryby bez šupin. Na stole nemají být sou asn pokrmy z masa a mlé ná jídla. Dokonce nádobí v kuchyni je odd lené zvláš pro mlé ná a zvláš pro masitá jídla a nesmí se zam nit. Každý týden se slaví Den odpo inku (Sabat nebo Šabat), který za íná v pátek po západu slunce a kon í sobotní nocí. Tímto svátkem se p ipomíná, že B h sedmého dne po stvo ení sv ta odpo íval. Židé v tento den nepracují, neva í, nepíší apod. Židovský kalendá po ítá roky od stvo ení sv ta, každý rok za íná na podzim a má 354 dní. Mezi židovské svátky pat í nap . Pesach, který trvá 8 dní a p ipomíná odchod Izraelit z Egypta, nebo Sukot, svátek stánk . Ten ipomíná pobyt izraelských kmen na poušti po odchodu z Egypta. Svátek Roš ha-šana je židovský Nový rok a svátek Jom kippur je dnem smí ení. Židé neslaví vánoce, ale Chanuku, p i které rozsv cují sedmiramenný svícen.

61



stran v Evrop p edstavoval rozpad Sov tského svazu (SSSR) v roce 1991. Po p elomovém roce 1989 n které komunistické strany opustily p vodní ideologii, asto sm rem k sociální demokracii. V „postkomunistických“ zemích probíhá proces právního, morálního a historického vypo ádání se s bývalými režimy a jejich p edstaviteli. eský „Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti n mu“ komunistický režim odsoudil, lustra ní zákony m ly zabránit bývalým exponent m režimu sobit ve ve ejných funkcích. Evropská unie se svými projekty snaží stabilizovat ekonomiky kterých stát ve fázi transformace z centráln plánovaných na tržn ízené.

jiny Žid jsou spjaty se semitskými kmeny, zvlášt jedním z nich, s Izraelity. Tento kmen vedený Abrahamem opustil Mezopotámii a usadil se v Kanaánu. Pozd ji odešel až do Egypta, kde se postupn dostal do otrockého postavení. Izraelité se ve vyhnanství ješt více semkli a za ali mezi sebou ší it skutky svého p edka Abrahama. Za zakladatele judaismu je ale považován Mojžíš, který izraelský lid z otroctví vyvedl. Izraelité se tak vrátili do zem zaslíbené, Kanaánu. B hem 40-ti letého putování edal Mojžíš Žid m desky zákona, posvátný dokument, jehož obsah je shrnut do desatera ikázání. Židovské texty a spisy vytvá í Tanach, Starý zákon, první ást Bible. lení se na t i ásti Tóru, neboli Mojžíš v zákon, který se skládá z p ti knih: Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, a Deuteronomium. Druhá ást se nazývá Proroci a t etí ást Spisy, z nichž nejznám jší jsou Žalmy, ipisované králi Davidovi. Židé mají i ústní zákon neboli Talmud. Ten má dv ásti: Mišnu a Gemaru. Od po átku letopo tu byli Židé vzhledem k svému postavení v k es anské spole nosti nuceni se rozptýlit po celém sv , žili tak v Babylónii, Alexandrii, ím a po celém pob eží St edozemního mo e. Byli asto pronásledováni, a proto se rozutekli po celé Evrop , ale i odsud byli asto vyhán ni. Židé, kte í p ežili nacistické vyvraž ování, tzv. holocaust, se rozhodli vrátit do zem zaslíbené, Palestiny. 14. kv tna 1948 tak vznikl za mezinárodní podpory nezávislý Stát Izrael, kde žije jedna šestina celkového po tu Žid . Nejpo etn jší židovská komunita se nachází ve Spojených státech s 6 milióny Žid . V Evrop žije n co p es 4 milióny Žid . Judaismus má n kolik odnoží, a to ortodoxní judaismus, do n hož spadá i chasidismus nebo ultraortodoxní judaismus, konzervativní judaismus, progresivní judaismus, rekonstruktivní i karaitský judaismus.

Po átky politické levice jsou azeny do prvních dekád 19. století. Termín komunismus z ejm poprvé použil britský socialista John Goodwyn Barmby roku 1840. Také slovo socialismus se za alo používat kolem roku 1840, oba termíny tehdy ješt byly chápány synonymn . Vznik socialismu a komunismu ve vysp lých státech souvisí s pr myslovou revolucí, která vytvo ila pr myslovou d lnickou t ídu, socialisty zvanou proletariát. D lníci, kte í nevlastnili nic než svoji práci, byli vystaveni mimo ádn krutým pracovním podmínkám, jež popsal nap íklad Engels v knize Postavení d lnické t ídy v Anglii nebo romanopisec Charles Dickens. Levicoví aktivisté proto vykládali p vodn liberální ideu rovnosti, pocházející z Francouzské revoluce, ve smyslu nejen rovnosti p íležitostí, ale i rovnosti majetku. Marx a jeho pozd jší následovníci nazývají tuto ranou etapu levicových teorií utopický socialismus, zatímco svoje vlastní názory ozna ují jako v decký socialismus i decký komunismus. Marxismus považuje dosažení komunismu za nutný výsledek d jinného procesu a

4.4 Komunismus Komunismus (z latinského communis = „spole né“) je utopické spole enské z ízení, ve kterém neexistují ídní rozdíly mezi lidmi a všichni spole vlastní výrobní prost edky. ast ji se tak ozna ují ideologie a politická hnutí, která takovéto z ízení cht jí prosadit, nebo politický režim stát ovládaných komunistickými stranami. Ve 20. století komunisté získali moc v ad stát . Nejprve v roce 1917 v ele s V. I. Leninem v Rusku, po druhé sv tové válce se komunisté prosadili v mnoha dalších zemích, v eskoslovensku od února 1948 do konce roku 1989. Dodnes vládnou v ín a n kolika dalších zemích, koli ínští komunisté sou asnosti se od p vodních revolucioná zna liší nap íklad svým pragmatismem. Za vrchol komunistické moci lze považovat období od 50. let 20. století. Zlom nastal v roce 1989, definitivní konec vlády komunistiských

62



pohybu ekonomických sil. D jiny se mu jeví jako posloupnost stádií, definovaných p edevším výrobním zp sobem, tedy ekonomickou základnou spole nosti. Od „prvotního komunismu“ prvobytn pospolné spole nosti prochází lidstvo etapami otroká ství, feudalismu a kapitalismu. Po ínaje otroká stvím již existuje vyko is ování: vládnoucí ída si p ivlast uje nadhodnotu vytvo enou ovládanými t ídami. V kapitalismu jako vrcholném stádiu vyko is ovatelských spole ností však vzniká lnická t ída, která bude jednou schopna dosáhnout poslední fáze d jin, op t spravedlivé komunistické spole nosti. Cestou k bezt ídní spole nosti, ve které funguje sociální rovnost, je revoluce. Podle komunist je jediným prost edkem k prosazení vlastních cíl vzpoura d lník (proletariátu), která nastolí bezt ídní spole nost po p echodném období diktatury proletariátu. Diktatura proletariátu ozna uje období, v n mž ješt existují spole enské t ídy, ale buržoazie, tedy bohatá vládnoucí vrstva vyko is ovatel , je nahrazena vládou d lnictva a pracujících. V roce 1834 založili v Pa íži n me tí socialisti tí lníci Theodore Schuster, Wilhelm Weitling a jiní Svaz pohrdaných. Z n j se roku 1836 odšt pil Svaz spravedlivých, zprvu pod vlivem Babeufa a es anského komunismu. Heslem bylo „Všichni lidé jsou brat i“ a cílem „ustavení království božího na zemi, založeného na ideálech lásky k bližnímu, rovnosti a spravedlnosti“. V ervnu 1847 se k Svazu spravedlivých p ipojil Marx se skupinou svých ívrženc , kte í na slu ovací konferenci Svaz esv ili, aby zm nil své heslo na „Pracující všech zemí, spojte se“. Slu ovací konference se stala prvním sjezdem první marxistické politické organizace v d jinách, na druhém sjezdu v Londýn roku 1847 byli Marx s Engelsem pov eni vypracováním Manifestu komunistické strany, znám jšího pod titulem Komunistický manifest. V roce 1864 byla v Londýn ustavena Mezinárodní asociace pracujících, znám jší dnes pod jménem První internacionála. Zám rem organizátor , francouzských a britských odborá , bylo p vodn vytvo it mezinárodní odborovou úst ednu, umož ující nap . zabránit dovážení stávkokaz z jedné zem do druhé. Karlu Marxovi, který byl mezi zakládajícími leny, se však brzy poda ilo podstatn ovlivnit agendu i názorovou orientaci organizace a stát se jejím v ím p edstavitelem. První internacionála zahrnovala množství tehdejších politických filozofií, ideové spory v ní proto byly p ítomny od samotného po átku, osudovým se nakonec stal dodnes nesmí ený spor mezi marxisty a kolektivisty, jak se tehdy nazývali p ívrženci Michaila Bakunina – pozd jší anarchisté. Kolektivisté up ednost ovali ímý boj proti kapitalismu, marxisté cht li pro dosažení komunistické spole nosti využít politické

struktury státu. Roku 1872 se na kongresu v Haagu organizace rozšt pila, v roce 1876 zanikla. V dob povstání Pa íže na ja e 1871 byla zvolena stská rada sestávající z radikáln levicových, marxistických poslanc . V podmínkách obležení a ob anské války se tato tzv. Pa ížská komuna snažila ijímat sociální, politická a hospodá ská opat ení v duchu rovnostá ství a zajišt ní chudých obyvatel Pa íže. Bylo zavedeno bezplatné vyu ování, komuna se pomocí konfiskací snažila zabezpe it bydlení všem, zavedla spoluú ast d lník na vedení podnik a vyhlásila plné zrovnoprávn ní žen. Pa ížská komuna tak p edstavuje první pokus o vybudování státu na základech radikálního socialismu a marxismu a zárove první praktické nastolení mnoha politických agend, které se staly klí ovými ve 20. století. Roku 1889 byla s Engelsovou podporou (Marx zem el r. 1883) ustavena D lnická internacionála, která vešla do d jin jako Druhá nebo Sociáln demokratická internacionála. Reprezentovala tehdy již po etnou a vlivnou základnu marxistických stran a odbor ve všech významných industrializovaných zemích Evropy, poda ilo se jí mj. prosadit 1. kv ten jako Svátek práce (1889) a 8. b ezen jako Mezinárodní den žen (1910). leny Internacionály byli i radikálové, Vladimir Ilji Lenin a Lev Trockij (Rusové) nebo Karl Liebknecht a Rosa Luxemburgová (N mci), kte í udržovali revolu ní tradici komunismu a své umírn jší soudruhy odsuzovali jako odpadlíky. Leninova frakce, zvaná pozd ji bolševici, se roku 1903 odd lila od zbytku Ruské sociáln demokratické d lnické strany, (od té doby menševici), a vytvo ila samostatnou organizaci, z níž se pozd ji vyvinula Komunistická strana Sov tského svazu. V tšina západoevropské levice však sm ovala bu k umírn né sociální demokracii, nebo naopak k nebezpe nému spojení s nacionalismem, z n hož l brzy vzejít fašismus a nacismus. Internacionála se rozpadla roku 1916, po vypuknutí první sv tové války. 7. listopadu 1917 se bolševik m ve válkou rozvráceném Rusku poda ilo uskute nit Velkou íjnovou socialistickou revoluci. Vladimír Ilji Lenin byl hlavním organizátorem tohoto p evratu, po n m se stal v dcem nového státu a položil teoretické i praktické základy komunistické vlády pro budoucí desetiletí. Tím vznikl první komunisty zcela ovládaný stát, po konsolidaci moci p ejmenovaný na Sov tský svaz. Od té doby slovo komunismus ozna uje edevším tento typ politického režimu a ideologii, kterou hlásá. Marxistické hnutí se rozšt pilo na „komunisty“ sympatizující se Sov ty i jejich ideovými d dici a „sociální demokracii“, která se slov m komunismus a revoluce víc a více vyhýbala. Lenin odešel z politiky ze zdravotních d vod již roku 1922, zem el v lednu 1924. V n kolikaletém boji o moc mezi komunistickými v dci, který vzáp tí 63



4.5 Socialismus

za al, zvít zil Josif Stalin. Svoji moc Stalin upevnil mj. rozsáhlým terorem v i potenciálním oponent m uvnit komunistické strany ( istky), a postupn se stal diktátorem s absolutní mocí, kterým z stal až do své smrti roku 1953. Nejvýznamn jší ze Stalinových vnitrostranických protivník , které na cest k moci smetl, byl Lev Trockij. Zastával levicov jší pozici „permanentní revoluce“. Z jejich sporu vzešla tzv. levá opozice, která pozd ji vedla ke zrodu trockistického hnutí a jeho tvrté internacionály. Po upevn ní moci a uzav ení smlouvy o neúto ení s nacistickým N meckem, v jejímž tajném dodatku si partne i rozd lili sféry vlivu, se Stalin odvážil mezinárodní agrese a v zá í 1939 se p ipojil k mecké invazi do Polska, poté napadl i Finsko a obsadil Pobaltí. Po útoku N mc se Sov tský svaz se dostal na pokraj porážky, ale díky obrovským ob tem svého obyvatelstva dokázal Hitlerovi vzdorovat. Stalin se tak díky n meckému útoku ocitl na stran Spojenc a SSSR se vymanil z mezinárodní izolace. Kone ná porážka Osy v roce 1945 mu jako klí ové vít zné mocnosti umožnila významn rozší it své území, zvýšit vliv na sv tovou politiku a postupn získat adu satelitních stát . eskoslovensko se po válce dostalo do sov tské sféry vlivu, nekrvavý pu zvaný komunisty Vít zný únor zde prob hl mezi 17. a 25. únorem 1948. Gottwaldova Komunistická strana eskoslovenska evzala stalinistickou politiku, takže i zde prob hla nucená kolektivizace zem lc , zestátn ní ostatního podnikání a byl nastolen boj proti odp rc m režimu, mezi nejdiskutovan jší pat í politické procesy, které skon ily popravou národn socialistické poslankyn Milady Horákové nebo elného komunistického funkcioná e Rudolfa Slánského. V osmdesátých letech byly potíže sov tského bloku již zcela zjevné. Roku 1985 vedení Sov tského svazu p evzal bývalý aparát ík bez ekonomického vzd lání, Michail Sergejevi Gorba ov, který se problém m pokusil elit v duchu reformismu. Jeho perestrojka (p estavba) p inesla zna nou ale nedokonalou liberalizaci, odvolávající se na p vodní Leninovy ideály. V Polsku znovu povolená opozice v dubnu 1989 vyjednala svobodné volby, jež pak drtiv vyhrála. Další režimy se hroutily dominovým efektem a koncem roku 1989 již byly ve v tšin stát st ední a východní Evropy minulostí. Sov tský svaz se rozpadl roku 1991, a tím skon ila epocha evropských komunistických stát . V eskoslovensku pád režimu spustila demonstrace student v Praze 17. listopadu 1989. Protirežimní demonstrace p im ly vedení KS hem n kolika dní k zásadním ústupk m rychle se formujícím opozi ním hnutím Ob anské fórum a Verejnos proti násiliu. To umožnilo brzkou zm nu vládnoucí nomenklatury, a následn rozpad státu.

Socialismus je myšlenkový sm r, který se snaží soukromé vlastnictví a t ídní rozd lení spole nosti nahradit systémem založeným na spole ném vlastnictví. Vychází z p edpokladu, že sociální spravedlnosti lze dosáhne pouze rovností všech. Dokud bude nerovnost mezi lidmi, spole nost musí být nutn nespravedlivá. K této nerovnosti vede soukromé vlastnictví, proto by m l být soukromý majetek p eveden na spole nost a stát. Název vychází z latinského socius, spole ník, spojenec. Socialismus jako myšlenkový sm r vznikl jako reakce na pr myslový kapitalismus v období pr myslové revoluce v 19. století. Jeho cílem je dosažení ideálu rovnosti, spravedlnosti a mezilidské solidarity cestou sociální reformy, nebo revoluce. Obecn si klade za cíl zm nu majetkových a právních vztah ve spole nosti, zm nu struktury hospodá ství a zm nu státního z ízení. Historickými formami socialismu jsou utopický a družstevní socialismus, v decký socialismus (vycházející s marxismu), reformní socialismus z n hož vychází sociální demokracie, nacionální socialismus a neomarxismus.

zné oblasti sv ta formovaly ideje socialismu svým vlastním zp sobem. Nap íklad socialismus ve Stalinov SSSR byl velmi úzce spjat s totalitním režimem. V ín tamní v dci p izp sobili socialismus historickému vztahu lidu a vládc . Vytvo ili systém založený na poslušnosti, pod ízenosti a disciplín . Na mnoha územích sv ta se socialismus spojil s nacionalismem a podnítil tak vzpoury proti 64



koloniálnímu útlaku. Jinde, jako nap íklad v jižní nebo st ední Americe vedli socialisti tí revolucioná i války proti vojenským diktaturám. Ve 20. století bylo v n kterých p ípadech idejí socialismu zneužito v diktátorských režimech a oligarchiích ve prosp ch nadvlády jedné strany i jednoho lov ka v ele státu. Obecn lze íci, že existovalo tolik tvá í socialismu, kolik bylo stát i v dc hlásících se k tomuto sm ru. Po revolu ních letech 1848/49 se v Evrop za al formovat nový druh politického myšlení, jehož cílem bylo naplnit slova Velké francouzské revoluce: „ Rovnost, volnost, bratrství“. Prvními mysliteli byly Francouzi Pierre J. Proudhon a Louis Blanc. P vod myšlenky spole ného majetku ve spole nosti je však mnohem starší. Nap íklad už Platón p edpokládal, že tzv. ideální obec funguje na základ spole ného vlastnictví. Thomaso Campanella ve svém díle Slune ní stát nasti uje ideální spole nost, ve které neexistuje soukromé vlastnictví. Mezi významné edch dce socialismu se také adí Jean Jacques Rousseau. Nejvýznamn jšími p edstaviteli socialismu jsou však Karl Marx a Bed ich Engels, kte í v roce 1848 vydali Komunistický manifest. edstavovali si, že d lnická t ída bude p evezme moc v socialistické proletá ské revoluci. Po první sv tové válce došlo k rozšt pení socialistického hnutí. Z extrémních socialist vznikly komunistické strany, z umírn ných sociálních demokrat se vytvo ily strany levost edové orientace. Organizovaná socialistická hnutí za ala vznikat ve 30. letech 20. století, kdy vzniká Svaz spravedlivých, ze kterého se pozd ji vyvinul Svaz komunist . Ve 2. polovin 20. století provád li socialisté rozsáhlé programy sociálních reforem a poskytovali širokou sociální pé i. Vzorovou sociální demokracií v Evrop se stalo Švédsko, kde v povále ném období vládla evážn d lnická strana. Avšak v 70. letech p išla ekonomická krize, která stála i za volebními neúsp chy socialist . Nap íklad ve Velké Británii Margaret Thatcherová vyhlásila „smrt socialismu“. Za kone ný neúsp ch socialismu jsou považovány Gorba ovy reformy v Sov tském svazu a následné zhroucení komunistických režim v zemích východní Evropy. p edch dci – Platón, Thomas More (dílo Utopia), Jean Jacques Rousseau zakladatelé – Pierre J. Proudhon, Louis Blanc (konec 19. století) nejvýznam jší p edstavitelé – Karl Marx, Bed ich Engels (dílo Komunistický manifest) humanistický socialismus – Robert Owen, Charles Fourier (p elom 18. a 19. století) revizionismus (snaha o prosazení socialismu parlamentní cestou) – Edward Bernstein revolu ní socialismus – V.I. Lenin (v dce proletá ské revoluce v Rusku v r. 1917)

Po pádu Sov tského svazu v roce 1991 se zem se socialistickým z ízením jako eská republika za aly ubírat sm rem k hospodá ství volného trhu. V dnešní dob mají sociální i sociáln -demokratické strany své místo tém v každé vlád sv ta. Ve státech EU jsou zachovány n které prvky socialistických myšlenek, p edevším se promítají do sociálních dávek i podpory nezam stnanosti.

4.6 Liberalismus vod slova liberalismus je od slova liber (svobodný). Liberalismus pat í mezi t i základní sm ry, které se postupn vyvinuly v 19. století, a kterými jsou vedle liberalismu konservatismus a socialismus. Jeho základní hodnotou je svoboda. koli se jako politický sm r pln rozvinul až v 19. století, mezi jeho myšlenkové otce pat í již James Locke (1632-1704). Vedle d razu na svobodu se liberalismus zam uje i na ochranu soukromého vlastnictví. Stát je tu pak proto, aby ochra oval svobodu jednotlivce a jeho individuální práva a umožnil jeho rozvoj.

raz na osobní vlastnictví má spole ný s konservatismem a oba myšlenkové sm ry i jejich prvky se vyskytly i vyskytují v kombinacích. Ekonomický liberalismus je ekonomický sm r, který se vyskytuje v kombinaci s konservatismem jako myšlenkovým sm rem. Výrok, který dob e vystihuje klasický liberalismus íká “svoboda jednoho jednotlivce kon í tam, kde za íná svoboda druhého jednotlivce”. Narozdíl od konservatismu je 65



proti potrat m. D ležitou charakteristikou ochrana osobního vlastnictví.

liberalismus mnohem více individualistický. Jak konservatismus tak liberalismus se vymezují proti socialismu, liberalismus proti jeho kolektivistickému pohledu na spole nost, konservatismus kv li jeho rovnostá ství a revolu nosti. Narozdíl od konservatismu není liberalismus proti revolu ním zm nám, I když je nepodporuje v takové mí e jako socialismus. Zatímco konzervatismus je spojován s politickou pravicí, liberalismus takové omezení nemá. A tak je mezi liberály po ítán John Maynard Keynes, který obhajoval intervenci státu do ekonomiky, i Friedrich A. Hayek, který pat í mezi liberáln konzervativní ekonomy. Mezi p edstaviteli liberalismu proto najdeme zástupce všech myšlenkových sm . Mezi nejvýrazn jší postavy pat í James Locke, Immanuel Kant, David Hume, Adam Smith, Alexis de Tocquevile, John Stuart Mill, Johm Maynard Keynes, Isaiah Berlin, Ralf Dahrendorf. koli jako celistvý myšlenkový proud v politice v podob politických stran liberalismus v pr hu 20. století vymizel, zkušenosti s totalitními režimy v podob nacismu a komunismu udržují hlavní myšlenky liberalismu, v i kterému se totalitární ideologie nejvíce vymezovaly, trvale p ítomné v politickém myšlení.

je

I

Vznik a vývoj Konzervatismus se zrodil ve napoveda.php?kategorie=3&tema=39Velké Británii a odtud se ší il do Spojených stát a na kontinent, na zných místech však nabyl r zné podoby. To je vlastn jednou z vlastností konzervatismu, že jeho základní požadavky se dají uplatnit v mnoha podobách. Pro konzervatismus byla d ležitá Francouzská revoluce, jako událost v i které se zejména v pr hu 19. století vymezoval. Klasickým dílem konzervatismu jsou “Úvahy o revoluci ve Francii” od zakladatele britského konzervatismu Edmunda Burkea. Spole s liberalismem byl konzervatismus základním politickým sm rem ve Velké Británii 19. století, což se odráželo ve dvou hlavních politických stranách – Whigové (liberálové) a Toryové (konzervativci). Zatímco konzervativní strana si svou pozici udržela dodnes (p estože je od po átku 90. let ve stínu Labor Party), liberálové byli postupn vyst ídáni labouristy. Osoby, p vodci, zakladatelé Mezi hlavní postavy konzervatismu jako myšlenkového sm ru pat í Edmund Burke, Friedrich A. Hayek, Milton Friedman, Russel Kirk i Roger Scruton. V politice mezi významné p edstavitele konzervativního sm ru pat í Winston Churchill, Margaret Thatcherová, Ronald Reagan, George Bush a další. Míra uplatn ní v Evrop V Evrop se konzervatismus objevuje zejména v podob k es anskodemokratických stran a liberáln konzervativních stran. Mezi její p edstavitele pat í samoz ejm britská Konzervativní strana, u

4.7 Konzervatismus Slovo konzervatismus má p vod v latinském conservare (chránit, zachovat). Konzervatismus pat í mezi t i základní politické sm ry, které se postupn vyvinuly v 19. století, a kterými jsou vedle konzervatismu liberalismus a socialismus. Konzervatismus se staví za zachování toho nejlepšího ve spole nosti a je bytostn proti revolu ním zm nám. Klade velký d raz na tradice a ád. Pokud bychom hledali základní hodnotu konzervatismu, tak je to práv ád ve smyslu vlády zákona. Naproti tomu základními hodnotou liberalismu je svoboda a socialismu rovnost. žité charakteristiky/projevy Konzervatismus je t žké definovat nebo nemá jasn definované cíle a b hem své existence nabyl zných podob. Obecn se projevuje ned rou v dobré úmysly lov ka, popírá existenci a vize ideálního sv ta i z ízení, je tedy ve své podstat realistický. Mezi tradi ní hodnoty, které je t eba chránit, pat í zejména rodina a náboženství. To ovšem neznamená, že by konzervativec musel být nutn v ící lov k. Spíše oce uje náboženství jako prvek dávající spole nosti hodnotový ád. Konzervatismus jako hodnotový systém se asto objevuje v kombinaci s liberalismem jako ekonomickou doktrínou. V této kombinaci vyznává minimální zásahy státu do ekonomiky p i d razu na rodinu jako základní prvek spole nosti. Pokud jde o ochranu rodiny, konzervatismus se p irozen staví

66



poškozování nás samotných. Prosazují také politickou decentralizaci ve prosp ch ochrany životního prost edí. Jeho mottem a mottem udržitelného rozvoje je „Mysli globáln , jednej lokáln “. Environmentalismus jako politická a sociální teorie vznikl po átkem 60. let 20. století v USA, jeho program byl zam en na ochranu životního prost edí. Vznikl jako reakce na ni ení krajiny pr myslovou výrobou. Environmentalismus se od ekologie odlišoval tím, že již nebyl pouze pozitivní v dou, ale prosazoval ekologii politickou cestou a vyjad oval stanoviska ke stavu spole nosti. V 60. letech minulého století se ekologie a environmentalismus dostávájí do širšího pov domí spole nosti díky literatu e faktu. V návaznosti na to vznikají r zná environmentalistická hnutí a nátlakové skupiny jako Greenpeace, P átelé Zem , Zem na prvním míst atp. V 80. letech za ínají ve státech Evropského spole enství vznikat strany zelených a prosazovat se ve volbách do zastupitelských orgán . Na mezinárodní úrovni se spole nost za ala životním prost edím zabývat až v roce 1972, kdy OSN založila Program OSN na ochranu životního prost edí UNEP. Dnes již existuje mnoho nadnárodních uskupení jako Evropská agentura pro životní prost edí EEA i Mezinárodní panel pro zm ny klimatu IPCC. Environmentalismus se diferencuje do r zných názorových proud , které se od sebe odlišují zp sobem prosazování svých názor . Základní rozd lení m že být na radikální environmentalismus (jako je ekoterorismus, ekoanarchismus) a umírn ný environmentalismus, který m žeme dále rozd lit na nátlaková hnutí (Hnutí Duha, D ti Zem aj.) a skupiny podílející se na vlád (strany zelených, Program OSN na ochranu životního prost edí UNEP atd.). Z jiného pohledu žeme použít d lení na nábožensko-ideologické (radikální) skupiny a na pragmatické ochránce írody (v tšinou skupiny podílející se na vlád ). Zakladatele hnutí, které zkoumá vztah mezi lov kem a p írodou, najdeme již na konci 19. století. John Muir a Henry David Thoreau položili filozofické základy environmentalismu. Po druhé sv tové válce Aldo Leopold vyslovil názor, že lidstvo by m lo nést morální zodpov dnost za stav životního prost edí a lo by šet it p írodními zdroji. V 60. letech 20. století byla velkým p ínosem a jedním ze základ moderního environmentalistického hnutí kniha Ml ící jaro od Rachel Carsonové, která mimo jiné zp sobila zákaz používání DDT. V roce 1972 to byla kniha Meze r stu manžel Meadowsových a v roce 1987 zpráva Gro Harlem Brundtlandové Naše spole ná budoucnost vypracovaná pod Sv tovou komisí OSN pro životní prost edí a rozvoj. Mezi nejv tší kritiky environmentalismu pat í britský fyzik John Maddox, americký futurolog Herman Kahn, R.B. Fuller, i Ron Arnold, kte í p sobení

es anskodemokratických stran to je K es ansko demokratická unie (CDU) a bavorská K es ansko sociální unie (CSU) v N mecku. V eské republice to je liberáln -konzervativní ODS a es anskodemokratická KDU- SL

4.8 Environmentalismus Environmentalismus se zabývá vztahy mezi vn jším prost edím, p írodou, a spole enským vývojem a zd raz uje vazbu mezi ekologickým systémem Zem a ekonomickým systémem lidské spole nosti. Environmentalismus usiluje o ochranu, zachování a zlepšení životního prost edí. Snaží se o zm nu ekonomických a politických mechanism a spole enským návyk , které životní prost edí poškozují. Environmentalismus upozor uje na hranice r stu a zásob p írodních zdroj a nabádá k morální zodpov dnosti za životní prost edí, k šet ení írodními zdroji a k nezne iš ování krajiny. Environmentalismus se celkov dívá do budoucna a snaží se uchránit p írodní zdroje i pro budoucí generace.

Environmentalisté vyzdvihují návratnost investic do ochrany životního prost edí, nebo se nám mají v budoucnu mnohonásobn navrátit. Na druhou stranu ale politika vedená v souladu s environmentalismem je daleko náro jší na ve ejné finance než politika neberoucí ohled na životní prost edí. Odp rci tohoto myšlenkového sm ru argumentují práv nákladností této politiky. Environmentalismus zd raz uje individuální a kolektivní zodpov dnost za budoucí vývoj Zem a za poškozování životního prost edí pr myslovou spole ností. Kritizuje liberalismus, konzervatismus a marxismus jako ideologie industriální spole nosti, které obsahují dobývání a ovládání p írody. Environmentalisté v í, že s p írodou se dá žít v souladu, protože jsme její sou ástí a máme vazby na další živo ichy i neživé p edm ty. Poškozování írody environmentalismus považuje za 67



pr myslové spole nosti nepovažují za škodlivé životnímu prost edí, nebo škody vnímají jako irozené, protože lidstvo je sou ástí životního prost edí. V neposlední ad má environmentalismus tvrdé oponenty v adách liberálních ekonom a zastánc volného trhu. Mezi nimi je i eský prezident Václav Klaus, který považuje environmentalismus a zelené hnutí za hrozbu lidské svobod . Ochrana životního prost edí nebyla do EHS dlouho zahrnuta. Dnes již politika ochrany životního prost edí, i environmentalismus, pat í mezi spole né politiky EU, která se snaží zachovat kvalitu životního prost edí, života a zdraví obyvatel. Evropská unie se obecn staví k ochran p írodního prost edí pozitivn . V roce 2006 inily p ímé výdaje na ochranu životního prost edí asi 60 mld. Euro, tedy asi 0,6% HDP EU. Další výdaje iní náklady zemí na výzkum a vývoj nových technologií a na pokrytí výdaj spojených s implementací evropské legislativy na ochranu životního prost edí. Nejvíce pen z na ochranu životní prost edí vydává Dánsko, Nizozemí a Lucembursko, nejmén zem východní Evropy. Na základ konference OSN v roce 1972 a vzniku UNEP navrhla Evropská komise první Ak ní plán pro životní prost edí. V sou asné dob probíhá již šestý Ak ní program 2001-2010 a zam uje se na tyto oblasti – zm ny klimatu, p írodní rozmanitost, životní prost edí a zdraví a kvalitu lidského života, p írodní zdroje a odpad, udržitelnou spot ebu a výrobu, i již specificky nap íklad na snížení emisí skleníkových plyn a obchodu s emisemi. Od 80. let 20. století v lenských státech ES vznikají strany zelených, které prosazují ochranu životního prost edí. Nejsiln jší strana zelených v Evrop se nachází v N mecku a zásadn ovliv uje politiku Evropské strany zelených. Dále jsou silné strany zelených v Rakousku, Francii, zemích Beneluxu, Velké Británii a Irsku a skandinávských zemích. Evropské strany zelených se sdružily na nadnárodní úrovni do Evropské federace stran zelených. V roce 2004 byla v Evropském parlamentu založena Evropská strana zelených sjednocením zelených stran lenských zemí. Ve volbách získala 42 k esel, což tvo í 5,5% z celkového po tu k esel EP. Evropská strana zelených se profiluje jako levicová strana. Mezi její priority pat í environmentalismus, boj proti rasismu, prosazení prvk p ímé demokracie v institucích EU, rovné postavení žen, legalizace lehkých drog. Jednotný evropský akt z roku 1987 p edstavoval v environmentální politice Evropského spole enství zásadní zlom, protože vytvo il zvláštní politiku ochrany životního prost edí a požadoval, aby ochrana životního prost edí byla sou ástí i dalších evropských politik. Evropská unie se v roce 1997 ipojila k Rámcové úmluv OSN o zm nách klimatu, tzv. Kjótskému protokolu, ve kterém se EU zavázala snížit emise skleníkových plyn do roku 2012 o 8% oproti stavu v roce 1990. Amsterodamská smlouva z

roku 1999 již udržitelný rozvoj považuje za jeden z cíl Evropské unie. V EU platí princip „platí zne iš ovatel“ a princip prevence zne ist ní. Jako evropským komisa pro životní prost edí od roku 2004 p sobí ek Stavros Dimas.

4.9 Nacionalismus Nacionalismus je politické hnutí založené na vyzdvihování a zd raz ování spole ných kulturních a materiálních zájm p íslušník jednoho národa, asto s cílem dosáhnout státní samostatnosti. Ernest Gellner o nacionalismu íká: "Nacionalismus je v první ad politickým principem, podle n jž by politický a národní celek m ly být totožné“. Vnímání nacionalismu je zna rozporuplné – asto je interpretován negativn (viz vypuknutí První a Druhé sv tové války). Na druhou stranu je nacionalismus interpretován jako p irozená reakce na historický vývoj jednotlivých národ (nap íklad v Polsku vedla vlna nacionalismu k obnovení polského státu). žeme rozlišovat mezi dv ma typy nacionalismu: mecký nacionalismus, který staví na etnicit (n mecký jazyk a n mecké jméno), a francouzský nacionalismus založený na principu chápání všech jedinc jako ob an . Specifické místo zaujímá židovský nacionalismus, sionismus, který je spojen s židovskou vírou.

Hlavní principy, na kterých staví nacionalismus jsou: oddanost jedince národu a výjime nost, a v kterých p ípadech až nad azenost vlastního národa. Národ je definován na základ existence spole ných hodnot a tradic a zakládá se na spole ném jazyku, historii, náboženství a území. Historie nacionalismu jako sm ru s politickým obsahem se datuje do 19. století kdy se zrodil jako typicky evropské hnutí. Nacionalismus spojil aspekty romatického vyzdvihování cít ní a identity a liberální požadavky na to, že legitimní stát by m l být založen na lidech, spíše než na dynastii, bohu, atd. Význam nacionalismu je spojován s formováním národního uv dom ní a vznikem snahy o osamostatn ní nesamostatných národ , nebo s posilováním národní jednoty s cílem hospodá sky p edstihnout ostatní

68



Vláda podporuje noviny, televizní stanice a rádiové vysílání v jazycích menšin žijících na jejím území, stejn tak jako um ní, hudbu, slavnosti a svátky menšinových kultur. Multikulturalismus akceptuje tradi ní i náboženské odívání menšin jak ve školách, armád tak i v normálním ve ejném život . Vlády se také snaží o co nejv tší zapojení menšin do b žného života spole nosti a podporují jejich p ítomnost ve všech pracovních odv tvích.

silné státy. A koli byl nacionalismus spojován ve svých po átcích s liberálním pokrokovým hnutím, ke konci 19. století se posunul spíše k pozici konzervativismu a reakcioná ství.V opozici k rodícímu se a stále sílícímu socialismu se nacionalismus za al radikalizovat a apelovat na zašlou slávu národa a na vojenská vít zství a m nil se v šovinismus (vypjatý nacionalismus) a nabýval charakteristiky xenofobie(nenávist v i cizinc m). Na po átku 20. století se nacionalismus rozší il na území kolonií, které jej použily jako zbra proti evropským kolonizátor m s cílem ustavit samostatné státy. Nacionalismus je asto vnímán jako základ pro ideologie nacismu a fašismu, které se rozvinuly a uplatnily v první polovin dvacátého století. Míra uplatn ní v Evrop Nacionalistická hnutí m žeme dodnes nalézt na území n kterých evropských stát – jedná se edevším o Spojené Království Velké Británie a Severního Irska, která se potýká se skotským, irským a velšským nacionalismem; Špan lsko s baskickým separatistickým hnutím; a mezi národy bývalé Jugoslávie. Rovn ž proces sjednocení N mecka na po átku 90.let vyvolal n které nacionalistické aspirace.

4.10

Multikulturalismus se jako termín v Evrop poprvé objevil v 50. letech 20. století ve Švýcarsku, kde vyjad oval politicky jednotný národ, který je ale kulturn rozdílný. Od 70. let 20. století se podobná myšlenka rozší ila do celé Evropy spole s tím jak icházeli migranti ze zemí, které bývaly evropskými koloniemi, zejména do Anglie, Francie, Nizozemí, i s p íchodem námezdních d lník do N mecka a Itálie, zejména z Turecka. Pro tyto d lníky se vžil mecký výraz gastarbeiter, který ozna uje zahrani ního d lníka p icházejícího do zem na pozvání domácí vlády. Ve v tšin p ípad se jedná o levnou zahrani ní pracovní sílu. Po uplynutí n kolika let se ukázalo, že v tšina migrant z stane natrvalo a evropské státy byly nuceny tuto novou složku ve spole nosti uchopit. Bu to plnou integrací a asimilací imigrant (americká myšlenka tzv. tavícího kotle, schopného migranty absorbovat a rozpustit ve tšinové spole nosti), i v politice multikulturalismu. Plná integrace a asimilace však již na konci 20. století nebyla v Evrop ani v USA možná, kv li existenci masové imigrace, po etných ghett a etnických skupin žijících pospolu a zachovávajíc si svou specifickou kulturu a jazyk. V tšina stát istoupila k politice multikulturalismu, která se zdála být úsp šnou až do konce 90. let dvacátého století. Situace se zm nila s dospíváním druhé a t etí generace imigrant , kte í ztratili napojení na zemi svých rodi a zárove nebyli za len ni do spole nosti státu, ve kterém žijí. Tito lidé asto žijí v chudých d lnických komunitách s bující kriminalitou, st žujících si na nezájem místní vlády a nedostatek pomoci. V n kterých muslimských komunitách nacházejí odezvu radikální názory a protizápadní postoje. Celou situaci navíc po 11. zá í 2001 zhoršuje „globální terorismus“ spjatý s islamistickým

Multikulturalismus

Vývoj multikulturalismu Multikulturalismus je myšlenkový a politický proud, který reaguje na situaci vzniklou soužitím n kolika kultur a který v í, že v jednom stát mohou žít pohromad jednotlivci a skupiny rozdílné kultury, náboženského vyznání, rasy, s jinými hodnotami, vzájemn si rozum t a u it se od sebe. íká, že všichni lidé jsou si rovni a každý má právo zachovat si svou kulturu a vyznání. Multikulturalismus zd raz uje pozitivní p ínos soužití r zných skupin pro celou spole nost i stát. M žeme jej najít zejména v zemích, ve kterých žije mnoho r zných národnostních a kulturních skupin, kde má multikulturalismus za cíl politicky sjednotit ob any bez ohledu na jejich p vod, náboženství i kulturu, emž vyzdvihuje d ležitost zachování vzájemných odlišností. Ve Spojených státech amerických je spojován s politickou korektností. Multikulturalismus se staví do opozice v i konceptu národního státu, tak jak v Evrop vznikl na za átku 19. století, kdy stát znamenal jednotný národ, jazyk a kulturu a cizí subjekty byly asimilovány i vyhán ny, vy len ny ze spole nosti, likvidovány (holocaust, vysídlení n meckých komunit po Druhé sv tové válce atd.). Termín „multikulturní“ se ve tšin p ípad týká skupin imigrant z neevropských zemí jak v Evrop , tak i v anglofonních zemích jako jsou US a Kanada. Politika multikulturalismu uznává držení n kolika ob anství.

69



fundamentalismem, který ve vyko en ných komunitách nachází úto išt . Zejména v Nizozemí, Dánsku, Velké Británii a Francii a N mecku p evažují nesnášelivé nálady v i menšinám z arabských zemí. Dochází k znovuobjevení nacionalismu jako ur ující politické síly a k restriktivním opat ením v imigra ní a azylové politice Evropské unie, k nimž ispívají st ety mezi menšinami a v tšinovou spole ností. Již od 90. let 20. století dochází ke kontroverzním tzv. šátkovým aférám ve státech západní Evropy. V roce 2005 došlo na p edm stí Pa íže k pouli ním výtržnostem jako reakci na smrt dvou arabských mladík , za kterou byla vin na francouzská policie.

života. Druhý model aplikovaný zejména v N mecku, Nizozemsku i Skandinávii nevyžaduje asimilaci imigrant . Míra integrace je v t chto zemích velmi nízká, což ale na jednu stranu znevýhod uje samotné imigranty, protože v tšina z nich není nucena k ovládnutí jazyka zem , do které p išli, což vede k segregaci menšin od v tšinové spole nosti a k vytvá ení ghett a chudinských tvrtí. Poslední typ, který nacházíme ve Velké Británii, vnímá spole nost jako sm sici r zných skupin, jejichž požadavky je eba chápat a respektovat, p emž p vodní kultura stává nad azená kultu e migrant .

4.11

Politický extremismus

Politický extremismus je krajn radikální politický postoj, který se zakládá na odmítání základních norem a hodnot ve spole nosti. Usiluje o zm nu politického systému a odstran ní politických elit s cílem získat podíl na výkonu státní moci.

V rámci politického extremismu rozlišujeme mezi tradi ními formami, jako je levicový a pravicový extremismus, a pozd ji vzniklými formami extremismu, nap . extremismus náboženský, ekologický a nacionalistický i extremismus st edu. Pravicový extremismus vychází z rasismu (postoj definovaný jako rasová nenávist) a xenofobie (strach z cizinc ). Je založen na p esv ení, že v aktuální spole nosti existuje nerovnost. Podle ideologie o rasové istot (vytvo ení spole nosti jedné vybrané rasy) cht jí zastánci pravicového extremismu vytvo it novou spole nost. Mezi klasické projevy pravicového extremismu pat í: rasismus, antisemitismus (nenávist i žid m) a s jistými modifikacemi fašismus/neofašismus, nacismus a neonacismus. Levicový extremismus rovn ž usiluje o vytvo ení nové spole nosti. Tato nová spole nost má být založena na naprosté rovnosti a vztazích postavených na principu dobré v le a ob tavosti. Cílem levicového extremismu je potla ení individualismu, sociální politika a odstran ní kapitalismu. Mezi hnutí p edstavující levicový extremismus m žeme za adit anarchisty (hnutí odmítající jakoukoli formu nad azenosti a nadvlády) a stoupence r zných sm socialistické a komunistické ideologie.

Obecn je multikulturalismus podporován mezi liberáln smýšlejícími lidmi a politickými stranami. Naopak konzervativnci a krajní pravice se staví do opozice. Mezi první kritiky multikulturalismu pat ila Ayn Rand v USA, která se již na za átku 70. let obávala, že multikulturalismus povede k etnické balkanizaci spole nosti, kdy množství r zných etnik zni í moderní pr myslovou spole nost. V sou asné dob s problémy, které provází soužití r zných kultur a etnik ubývá zastánc multikulturalismu jako udržitelné cesty života západní spole nosti. Myšlenka multikulturalismu se v Evrop uplat uje od 70. let 20. století. V sou asné dob Evropa aplikuje t i r zné multikulturní modely. První typ, charakteristický pro Francii i Švýcarsko, sleduje slednou integraci a asimilaci národnostních menšin, jejichž kulturní a náboženské tradice mají být v cí soukromou a nesmí zasahovat do ve ejného 70



Extremismus st edu p edstavuje spojení kterých princip proklamovaných pravicovým a levicovým extremismem. Základem jejich ideologie je rasismus a xenofobie, autoritá ství a nacionalismus ve form up ednostn ní domácí politiky p ed politikou zahrani ní (požaduje nap . vystoupení z mezinárodních organizací a hospodá skou sob sta nost). K prosazení svých cíl asto používá mechanismy zastupitelské demokracie (volby, parlament), v rámci kterých se deklaruje jako nositel národních zájm . P edstavitelem st edového extremismu m že být Red and Anarchist Skinheads (RASH). Charakteristika politického extremismu Politický extremismus sdílí n které charakteristiky s chováním, které je ozna ované jako politické hnutí. Mezi n nap . pat í skupinové myšlení, vnímání sv ta na základ protikladu dobro-zlo, vnímání kritik a oponent svého programu jako nep átel s požadavkem jejich potla ení („personifikace nep ítele“), mobilizace p ívrženc na základ emocionálních a iracionálních apel , pocit nad azenosti v i existující spole nosti. Odlišujícími rysy politického extremismu jsou: odmítání kompromis , nesnášenlivost a používání násilných i nenásilných prost edk zam ených proti aktuálnímu politickému z ízení (jako nap . provokace, demonstrace, pr vody, projevy vandalismu, atd.). vod extremismu a jeho projevy v EU Vzhledem k podstat politického extremismu, která spo ívá v odmítání dosavadního z ízení, je jeho vznik a nár st spojen s prohlubováním evropského integra ního projektu. Nicmén ideologické ko eny obou „tradi ních forem“ extremismu (pravicového a levicového) sahají k prvopo átk m levicové/komunisticko-anarchistické a nacistické, resp. fašistické ideologie. Pravicový extremismus se v Evrop v podob , jaké ho známe dnes, objevil v první polovin 80. let – centrem jeho projev bylo mecko a Itálie, p emž p evládala fašistická orientace. Vývoj levicového extremismu v Evrop v zemích, které nepat ily do sféry Sov tského svazu je ídce studovaným problémem, a a koli m žeme konstatovat, že v n jaké form existoval, jeho projevy byly spíše marginální. Problematika politického extremismu v Evrop se objevila na p elomu 80. a 90. let, kdy byli v rámci parlamentních, nebo místních voleb v Belgii, Francii, Itálii, N mecku a Rakousku zvoleni p edstavitelé pravicových extremistických stran (Vlámský blok, Jean-Marie Le Pen s Národní frontou, Alessandra Mussolini se stranou MSI, Franz Schonhuber a Republikánská strana a Jorg Haider se Stranou svobody). A koli tato volební vít zství extrémní pravice vyvolala pom rn zna né zd šení a požadavky na reakci EU (EU uvalila na Rakousko sankci v podob zmražení oboustranných vztah v ípad ú asti Haiderovy strany ve vlád , nicmén k

dalším konkrétním opat ením EU nep istoupila, což bylo ozna ováno jako „ztráta tvá e pro EU“), odborníci tvrdí, že vzhledem k existenci relativn silných konzervativních stran a zako en ných demokratických hodnot je vliv a hrozba t chto extremistických pravicových stran pom rn malá. Zastánci levicového extremismu jsou spíše známí na základ protest proti globalizaci, b hem setkání na vrcholné úrovni i státních návšt v (viz pravidelné protesty proti americkému prezidentu G.W. Bushovi). asto se jedná o skupiny nevelkého rozsahu (p ibližn 200 lidí), které jen z ídka sahají k násilným metodám protestu. Levicový extremismus na vládní úrovni v lenských zemích EU se dosud neobjevil.

4.12

Euroskepticismus

Za euroskeptika nebo europesimistu bývá obecn ozna ován ten, kdo nev í v proces evropské integrace jako v metodu, která by dokázala nabídnout ešení problém sou asného sv ta a zajistit základní cíle, tzn. mír, stabilitu a prosperitu. V odborné literatu e byla popsána celá škála odlišných typ euroskepticismu: Tzv. tvrdý euroskepticismus p edstavuje myšlenkový sm r, který se k evropské integraci staví nejvíce negativn . Požaduje bu odmítnutí celého integra ního procesu jako takového a jeho úplné zastavení, nebo p inejmenším zablokování jeho podstatné ásti.

edstavitelé mírn jší kategorie, tzv. m kkého euroskepticismu, se stále staví k integraci celkov negativn , nicmén považují její negativní dopady za napravitelné. Dosáhnout toho hodlají prosazením ur itých pragmatických reforem v souladu s "národními zájmy". M kký euroskepticismus je založen na kritice n kterých aspekt integrace, nebo nesouhlasu s realizací konkrétních politik. V tšina jeho zastánc se p iklání k mezivládní spolupráci jako nejvhodn jší metod integrace. Euroskeptici argumentují nej ast ji možnou ztrátou národní suverenity, unifikací všech len podle jednoho evropského vzoru nebo centralizací pravomocí v Bruselu. Podle sociolog pat í ke konkrétním d vod m, které nej ast ji vedou k posílení negativního vnímání evropské integrace, spole ná zem lská politika, spole ná zahrani ní politika, spole ná obranná a bezpe nostní politika, jednotná m na, Evropské síly 71



efektivní migraci pracovní síly, díky spole né m usnadní ekonomickou spolupráci atd. Pro skalní zastánce evropské integrace se používá v literatu e termín "tvrdý eurooptimismus". edstavitelé tohoto sm ru jednozna integraci podporují, bez nutnosti pragmatické kalkulace jednotlivých výhod a nevýhod pro národní zájmy. V zájmu co nejt sn jší integrace podporují p enos národní suverenity na nadnárodní instituce a zrušení práva veta jednotlivých len . Jako mírn jší forma se pak v literatu e objevuje pojem "m kký" nebo "umírn ný" eurooptimismus. Jeho zastánci jsou v i evropské integraci celkov pozitivn nalad ni, p esto nezapomínají také na své národní zájmy. Jejich postoje jsou spíše pragmatické, k podpo e další integrace se nep ipojují automaticky, ale teprve po posouzení jejích dopad na své vlastní zájmy. Pr zkumy Eurobarometr, které se zabývají i obecným monitoringem, pokládají jednoduchou otázku: Je nebo není Evropská unie "dobrá v c"? Z posledního pr zkumu (Eurobarometr 67) který byl zve ejn n na ja e 2007, vyplývá, že obecn nejmén optimisticky jsou v i EU nalad ni Rakušané, Ma i a Britové, naopak nejvíce Špan lé, Lucembur ané a Irové.

rychlého nasazení, Evropská ústava, snahy o harmonizování da ových systém a systém sociálních dávek a zmenšení po tu politik v kompetenci Evropské rady, které zem mohou vetovat. V praxi pak ned ra k ideologii evropské integrace nebo pragmatická kalkulace klad a zápor , které p ináší za len ní do EU, vedly nap . k norskému odmítnutí lenství v EU v referendu, švýcarskému odmítnutí lenství v Evropském hospodá ském prostoru, odmítnutí Eura ze strany Dánska, Švédska a Spojeného království Velké Británie, vystoupení Grónska z EU atd. eská republika se mezi zem mi EU, jak vyplývá z Eurobarometru . 67, který byl vydán na ja e 2007, adí spole s Rakušany, Ma ary a Brity spíše k m skepti jším. ech , kte í si myslí, že lenství R v Evropské unii "je dobrá v c", je nyní 46% ve srovnání s 57% v pr ru EU-27. Podle tohoto Eurobarometru se R také adí k zemím, kde za poslední rok nejvíce klesla spokojenost s lenstvím v EU. Od roku 2006 ubylo spokojených ob an o 5%, takže lenství te považuje za dobrou v c necelá polovina obyvatel. Tento trend potvrdil i pr zkum Centra pro výzkum ve ejného mín ní (CVVM). V ervnu 2007 bylo podle CVVM s lenstvím v Unii spokojeno pouze 32% ech .

4.13

Eurooptimismus

Obecn se jako eurooptimista ozna uje ten, kdo í, že práv cesta evropské integrace je ú inným nástrojem k ešení problém a dosažení cíl v podob míru, stability a prosperity. Smýšlí o evropské integraci pozitivn .

Konkrétn eurooptimisté v í, že evropská integrace v podob úzké spolupráce stát m že pomoci vy ešit pal ivé problémy sou asného sv ta od stárnutí populace, p es bezpe nost potravin a výrobk , po otázky ochrany životního prost edí nebo problematiku nezam stnanosti - tím, že nap íklad umožní p ijímání spole ných standard , podpo í 72



iny a pr h konfliktu Nepokoje za aly v únoru 2003 útokem na vládní základny ze strany místních povstalc , zastupujících usedlé africké (tj. nearabské) kmeny Fúr, Zagháwa a Masálít, které tvo í v tšinu populace Dárfúru – jméno znamená „zem Fúr “. Akci zd vodnili tím, že vláda ízená prezidentem, arabským generálem Omarem al-Bašírem, zanedbává pouštní oblasti západního Súdánu a vyzbrojuje ko ovné arabské kmeny, které páchají násilí na afrických zem lcích. Faktem je, že sucho, postup saharské poušt a p elidn ní nutily ko ovníky ze severu k pr nik m na jižn jší osídlená území – mezi prvotní p iny konfliktu proto pat í i zm ny životního prost edí. Zvlášt špatnou pov st si vysloužily skupiny ozbrojenc z arabského kmene Baqqára, kte í za ali na vesnice erných Afri an podnikat systematické nájezdy spojené s vražd ním, znásil ováním a vypalováním. Jejich akce asto icházely t sn po bombardování povstaleckých základen súdánským letectvem, což poukazovalo na jejich spojení s centrální vládou. Ta to však vždy popírala s tím, že Džandžawíd jsou kriminální živly. koli se vláda v listopadu 2004 dohodla s povstalci na mírových opat eních v bezpe nostní a humanitární oblasti a na zastavení vojenských let nad Dárfúrem, konflikt pokra oval. Dv p vodní povstalecké skupiny, Súdánská osvoboditelská armáda (SLA) a Hnutí za spravedlnost a rovnost (JEM) se za aly brzy št pit na skupiny v rné jednotlivým velitel m, p edevším podle kmenové íslušnosti. V tšina frakcí se postavila proti míru podepsanému v kv tnu 2006 jedním z velitel SLA a jejich spojením následn vznikla Národní fronta spásy (NRF) a o rok pozd ji Spojená fronta pro osvobození a rozvoj (UFLD). Násilí se mezitím rozší ilo o boje mezi jednotlivými skupinami povstalc , ímž vznikla zan nep ehledná situace. Od roku 2004 p sobí v Dárfúru mise Africké unie, která má udržovat p ím í, avšak její nízká po etnost (ne více než 7000 muž ) i špatná výzbroj a výstroj její úkol zt žovaly. Zapojení sil OSN se súdánská vláda bránila až do poloviny roku 2007. Po jejím souhlasu schválila Rada bezpe nosti v ervenci 2007 vyslání spojené mise OSN a Africké unie o po tu 26.000 voják a policit , s lepší výzbrojí financovanou zem mi EU a se siln jším mandátem umož ujícím užití síly na ochranu civilist . O ekává se, že za ne fungovat nejdéle do roka. sledky Konflikt v Dárfúru p ipravil o domov p es dva miliony z celkových 7 milion obyvatel. N kte í z nich museli utíkat n kolikrát za sebou. Uprchlíci jsou dnes rozmíst ni v ad p epln ných tábor po obou stranách hranice s adem, v nichž je zna nep íznivá hygienická a zásobovací situace. Další dva miliony lidí jsou p ímo postiženy násilnostmi, koli nemuseli prchat. St ízlivé odhady ob tí konfliktu uvád jí íslo 200.000 osob, n které i

5 Události Kategorie Události obsahuje dopl ující popis k reálným událostem a krizím, které jsou simulované ve výukové h e Evropa 2045.

5.1 Konflikt v Dárf ru [V súdánské provincii Dárfúr probíhá již ty i roky rozsáhlý konflikt mezi súdánskou vládou a povstalci, i mezi povstalci navzájem. D sledkem jsou statisíce ob tí na životech, miliony uprchlík a masovivní devastace zem .] V provincii Dárfúr v západním Súdánu probíhá již více než ty i roky rozsáhlý konflikt mezi súdánskou vládou ( i spíše ozbrojenci s její podporou) a povstaleckými skupinami. Od lo ského roku dochází k boj m také mezi jednotlivými frakcemi povstalc . Konflikt vypukl kv li soupe ení o vládní podporu a írodní zdroje a rychle nabyl povahy etnického soupe ení jednotlivých kmen . Jeho d sledkem jsou statisíce ob tí na životech, miliony uprchlík soust ed ných v táborech, b žné p ípady znásil ování žen, devastace rozsáhlých území a tím pádem zna ná humanitární katastrofa spojená s hladomorem a ší ením chorob. V oblasti p sobí tisíce osob jak v mezinárodních silách udržujících ím í, tak i v mnoha nevládních humanitárních organizacích a agenturách OSN.

73



zm n v množství a distribuci srážek. Takové zm ny mohou zvýšit etnost a intenzitu extrémních atmosférických jev jako jsou povodn , sucha, vlny veder a hurikány, zm ny zem lských výnos , globální stmívání, snižování pr toku ek v lét nebo ispívat k vymírání biologických druh . S globálním oteplováním úzce souvisí problém skleníkového efektu a ozónové díry (viz. dále). Zatím mén známou teorií zm ny klimatu je tzv. globální stmívání neboli stín ní zemského povrchu smogem, prachem a jinými zplodinami. Podle této teorie z 90. let zp sobujeme zne iš ováním atmosféry úbytek slune ního zá ení a následné ochlazování, kterým pon kud mírníme postupné globální oteplování.

dvojnásobek. V oblasti p sobí cca 75 nevládních humanitárních organizací a 14 agentur OSN, pro které na míst pracuje celkem 12.000 zam stnanc . Mezinárodní implikace Vláda Spojených stát považuje konflikt v Dárfúru za genocidu a na Súdán uvalila sankce zp ísn né v kv tnu 2007. Podle evropských zemí a OSN se jedná o sérii vále ných zlo in , které musí být souzeny p ed Mezinárodním trestním tribunálem (ICC), což OSN schválila již v b eznu 2005. ležité jsou mezinárodní dopady konfliktu. Sousední ad obvinil súdánskou vládu z podpory místních rebel snažících se o svržení adského prezidenta a na as p erušil se Súdánem diplomatické styky. Libye, rovn ž sousedící s Dárfúrem, se pokusila konstruktivn zapojit zprost edkováním rozhovor mezi vládou, provládními ozbrojenci a povstalci. Klí ové frakce povstalc se však jednání nezú astnily. Významná role v celé situaci p ipadá ín , která má zásadní vliv na súdánskou vládu jednak jako nejv tší odb ratel ropy a investor, jednak jako nejv tší dodavatel zbraní a vojenské výbavy. ína p im la Súdán k souhlasu s rozmíst ním spojené mise AU-OSN a posílala tím sv j mezinárodní kredit, pošramocený mimo jiné práv pochybnými aktivitami v Súdánu. Samotný Dárfúr má velké zásoby ropy, která je potenciálním mírotvorným faktorem – ropné infrastruktury lze snadno narušit a pouze stabilita oblasti tak umožní plné využití zisk z její t žby. V okamžiku, kdy Súdán na ja e 2003 stál na samém pokraji kone ného ešení letitého násilného sporu s povstalci na jihu zem , došlo k erupci nového násilí na západ , a to s kolosálními katastrofálními d sledky pro miliony civilist . Sou asná situace s výhledem na nasazení po etné mírotvorné mise dává Dárfúru nad ji na uklidn ní, návrat do normální situace a budoucí prosperitu v souvislosti s ropnými zdroji. Vojáci OSN však nemohou z stat v Súdánu natrvalo a znep átelené strany si tak budou muset uv domit, že jejich spole ná budoucnost spo ívá ve vzájemné dohod .

Zvyšování obsahu oxidu uhli itého nebo methanu (CH4) v atmosfé e za jinak nezm ných podmínek vede k oh ívání povrchu planety. Skleníkové plyny obsažené v sou asné dob v zemské atmosfé e zp sobují skleníkový efekt, který zvyšuje teplotu v nižší vrstv troposféry p ibližn o 30 °C. Bez tohoto efektu by Zem byla prakticky neobyvatelná. Atmosférické koncentrace oxidu uhli itého a CH4 se však proti preindustriálním úrovním roku 1750 zvýšily o 31 % a 149 %. To je zna více než kdykoli hem posledních 650 000 let, což je období, ze kterého se díky studiu ledovcových vrt poda ilo získat spolehlivé údaje. Na základ jiných mén ímých geologických metod bylo ur eno, že v minulosti byly takto vysoké hodnoty obsahu CO2 v atmosfé e dosaženy p ed 40 miliony let. estože v mnoha ohledech panuje mezi klimatology shoda, nadále probíhá živá diskuse o inách a povaze sou asné zm ny klimatu. Mnozí dci popírají významn jší vliv lov ka, zatímco jiní považují klima za chaotický systém, který se otepluje z neur itelných p in. N kte í dokonce existenci itelného globálního oteplování p ímo odmítají. Mezi skeptiky globálního oteplování pat í nap íklad George W. Bush, ministerský p edseda Austrálie John Howard a n kte í intelektuálové jako Bjørn

5.2 Globální oteplování Globální oteplování je termín popisující nár st pr rné teploty zemské atmosféry a oceán , který byl pozorován v posledních dekádách. Pr rná globální teplota od konce 19. století vzrostla o 0,6 ± 0,2 °C a v dci se v zásad shodují na tom, že tšinu oteplování pozorovaného b hem posledních 50 let lze p ipsat lidským aktivitám. Lidstvo p ispívá k oteplování zv tšováním množství oxidu uhli itého (CO2) a jiných skleníkových plyn , uvol ovaných p i spalování fosilních paliv, mýcením les a dalšími aktivitami. Globální oteplování je považováno za problém p edevším proto, že vyvolává další klimatické zm ny v etn zvedání hladiny mo í a

74



miliardy lidí trpí špatnými hygienickými podmínkami. Na pr jmová onemocn ní a malárii umírá ro asi 3,1 milionu lidí - z nich by 1,6 milionu mohlo být zachrán no, pokud by m li p ístup k dostatku nezávadné vody a žili v lepších hygienických a zdravotních podmínkách. Kv li nedostatku pitné vody umírá ro 1,8 milionu d tí.

Lomborg a Ronald Bailey. V eské republice se mezi nejhlasit jší popiratele globálního oteplování nebo jeho antropogenních p in adí sou asný prezident Václav Klaus. A koli v dci teprve hledají spole ný hlas, globální oteplování si získává stále tší pozornost, o problém se zajímají média, p ední politici, ekologi tí aktivisté a ve ejnost. Mezinárodní panel pro zm ny klimatu a Albert Arnold (Al) Gore Jr. Dostali v roce 2007 Nobelovu cenu míru za své snahy o vytvo ení a ší ení znalostí o zm nách klimatu zp sobených lov kem a za položení základ m ení tohoto efektu za ú elem zmírn ní jeho následk .

V subsaharské Africe se sice p ístup k pitné vod zvýšil ze 49 na 58 procent mezi léty 1990 a 2002, to je ovšem ješt hodn vzdáleno 75 procent m, které si dal za cíl program Rozvojové cíle tisíciletí (MDG). Alžírsko využívá 42 procent svých vodních zdroj , zatímco Demokratická republika Kongo, která má vody dvakrát více, pouze 0,03 procenta. Zatímco Evropa využívá k výrob elektrické energie 75 procent svého vodního potenciálu, v Africe, kde nemá p ístup k elektrické energii 60 procent obyvatel, se využívá pouze 7 procent. V Etiopii m že být vyrobeno zhruba 30 000 megawatt elektrické energie ve vodních elektrárnách, ale v sou asné dob se vyrábí pouze 670 MW. Na rozdíl od mnoha sv tových region má Evropa dostate né zásoby pitné vody. Hlavní problémy zde tvo í zne išt ní a zacházení s odpadní vodou. Do evropské diskuze vstupují i otázky kolem zneužívání vodních zdroj , jako nap íklad údržba golfových h iš v oblastech, kde m že do asn docházet k nedostatku pitné vody. Ve Špan lsku p edstavuje nap íklad vodní spot eba golfových h iš stejný objem, jako spot eba m sta s 12,000 obyvateli. Problémy p edstavuje i cestovní ruch. V pr ru je spot eba vody turist o t etinu v tší než místních obyvatel. V eské republice se zhoršený stav životního prost edí a p edevším destrukce krajiny projevují poklesem vydatnosti vodních zdroj , narušením podpovrchového odtoku, zvýšenou rozkolísaností pr tok ve vodních tocích i zhoršením jakosti podpovrchových a podzemních vod, se všemi sledky na ekosystémy. Více než polovina všech zdroj pitné vody v R neodpovídá státní norm .

5.3 Nedostatek pitné vody Nedostatek pitné vody je globálním problémem lidstva. Jestliže dnes žije 8% sv tové populace v zemích, kde se projevuje silný nedostatek pitné vody a dalších 25% v zemích, kde je situace jen o málo lepší, p edpokládá se, že budou-li sou asné trendy pokra ovat, budou v roce 2025 žít v zemích s vážným nedostatkem pitné vody dv t etiny lidí. Dostupné pitné vody p itom stále ubývá – ve srovnání s rokem 1950 poklesly její stavy na mén než polovinu. Problémy trpí nejvíce subsaharská Afrika. P iny je možné hledat v kombinaci omezených zdroj , zm n životního prost edí i špatného hospoda ení. P inou je mimo jiné nedostate ný lokální d raz na tuto problematiku, nebo jen málo zemí považuje zajišt ní dostatku pitné vody a alespo minimálního sanitárního za ízení za jednu ze svých priorit. Další vážný problém p edstavuje to, že chudí lidé v rozvojových zemích jsou nuceni platit za istou vodu asto více než lidé bohatí. Tato nerovnost souvisí také s tím, že slumy a sídlišt pro chudé jsou jen výjime napojeny na vodovodní sí . V Africe je dostatek vody pro každého, avšak nakládaní s vodními zdroji je tam velmi špatné. Voda je mocná a ti, kte í kontrolují tok vody, mohou využívat její síly mnoha zp soby. asto se íká, že istá voda sm uje k bohatým a ta špinavá k chudým. Chudé zem podle odhad ztrácejí až 8 procent svého hrubého domácího produktu kv li zhoršování životního prost edí. Krom ekonomických problém je nedostatek pitné vody edevším spojen se zdravím a životy lidí. P es 2,5 75



5.4 Trest smrti

V sou asné dob lze rozd lit zem sv ta podle ístupu k trest smrti následovn : zem , které nemají takový trest ve svém trestním ádu zem , které sice tento druh trestu v trestním ádu mají, ale neuplat ují ho zem , které používají tento druh trestu jen pro ur ité skupiny odsouzených (vylou eni mohou být nap íklad mladiství) zem , které tento druh trestu používají jen za výjime ných okolností (nap . p i vyhlášení výjime ného stavu) Zatímco všechny lenské státy Rady Evropy se zavázaly k neuplat ování absolutního trestu, jinde ve sv je asto používán (n které státy USA, ína, Singapur nebo Írán). Pro Evropskou unii stojí na žeb ku hodnot lidská stojnost na prvním míst , takže se trestu smrti musí z íci všechny zem , které se cht jí stát leny. Mezi unijními institucemi zaujímá v tomto ohledu elné postavení Evropský parlament, který spolupracuje s mezinárodními organizacemi, které bojují za zrušení trestu smrti v celosv tovém m ítku. Zákaz trestu smrti je obsažen mimo jiné v Protokolech . 6 a 13 k Evropské úmluv o ochran lidských práv (1950). Zákaz se týká všech okolností, etn vále ného stavu. Na mezinárodní úrovni se problematice trestu smrti nuje nap . Komise OSN pro lidská práva, která roku 1999 p ijala rezoluci vyzývající státy sv ta k ijetí Druhého op ního protokolu k Mezinárodnímu paktu o ob anských a politických právech. Tento protokol je zam en na zrušení trestu smrti ve všech signatá ských státech a pro pozastavení jeho uplat ování v zemích, kde k tomu ješt nedošlo. Na svých zasedáních se otázce trestu smrti v nují delegáti Organizace pro bezpe nost a spolupráci v Evrop a pravideln se tímto tématem zabývá i Rada Evropy (zejména její Parlamentní shromážd ní). Mezinárodní uskupení s názvem Sv tová koalice proti trestu smrti (World Coalition Against the Death Penalty) dokonce vyhlásila 10. íjen Sv tovým dnem proti trestu smrti. K tomu se p ipojila i Rada Evropy (podpo ená Evropským parlamentem) a vyhlásila tento den i Evropským dnem proti trestu smrti. K problematice trestu smrti se krom výše zmín ných dokumentech Evropské unie vztahují i další mezinárodní smlouvy stanovující právo každého lov ka na život. Jedná se p edevším o Všeobecnou deklaraci lidských práv ( l. 3), Mezinárodní pakt o ob anských a politických právech ( l. 6) a Mezinárodní úmluvu o právech dít te ( l. 6 a 37a). Dále jde o rezoluce Valného shromážd ní OSN – . 2857 (1971), . 32/61 (1977) a . 44/128 (1989). Ve svých rezolucích se k danému tématu vyjád il i Hospodá ský a sociální výbor OSN a pochopiteln i již zmín ná Komise OSN pro lidská

Absolutní trest je zakázán ve všech lenských zemích Rady Evropy a je d ležitým prvkem spole né identity evropských zemí, kterým se vymezují v i ostatním zemím a region m (nap . USA).

Trest smrti je ve své nejjednodušší podob starý jako lidstvo samo. Byl to vždy prost edek, jak zbavit spole nost nebezpe ného jedince a zárove p sobit preventivn na ostatní leny spole nosti svojí krutostí. P estože k prvnímu zrušení trestu smrti došlo již v 1. století p . n. l. ve starov kém ím , o obecném trendu k zákazu absolutního trestu lze mluvit až s koncem 18. století (a idejemi Velké francouzské revoluce). Tyto tendence souvisejí s rozvojem základních lidských práv, mezi kterými zaujalo elné místo právo na život. Významným milníkem byla rovn ž Druhá sv tová válka. Po roce 1945 totiž zaznamenala ochrana lidských práv intenzivní rozvoj. Prvním moderním státem, který trest smrti zrušil, bylo Toskánsko (v roce 1786). V eských zemích se tak poprvé stalo krátce za panování Josefa II. Po jeho smrti byl ovšem trest smrti obnoven a definitivn zakázán až v roce 1990. Roku 1991 byl tento zákaz za len n p ímo do Ústavy (jako sou ást Listiny základních práv a svobod) a od roku 1992 je navíc eská republika (jako nástupnický stát SFR) vázána mezinárodní Úmluvou o ochran lidských práv a základních svobod Rady Evropy. Spory o oprávn nost trestu smrti probíhají dodnes. Jeho zastánci poukazují p edevším na zabrán ní zlo inci opakovat in, za který byl odsouzen, silný odstrašující ú inek, v tšinovou podporu ve spole nosti a také ur itou adekvátnost (trest smrti jako jediný odpovídající trest za zvláš brutální trestné iny), pop ípad starodávné pravidlo oko za oko, zub za zub. Odp rci argumentují jednak nemorálností výkonu takového trestu (je to podle nich jen vražda se státním souhlasem) a jednak možností justi ního omylu (p i pochybení soudu již nelze vrátit rozhodnutí zp t). Zpochyb ují dále preventivní dopad trestu smrti s tím, že v tšina in , za které je absolutní trest ukládán, není p edem plánována. 76



rasismu. V této souvislosti je t eba p ipomenout, že Židé byli vystaveni jistým formám diskriminace (nap . zákaz vykonávat emesla) v ad evropských zemí již od st edov ku. Tragickým vyvrcholením byly události, ke kterým docházelo b hem Druhé sv tové války a kdy byly na základ své p íslušnosti k ur ité rase (zejména židovské) systematicky vražd ny miliony lidí. Bohužel ale podobné zlo iny nevymizely spolu s porážkou nacismu. I pozd ji byla rasistická politika oficiáln provád na v n kolika zemích sv ta. Jednalo se o Jihoafrickou unii v letech 1948 až 1990 (dnešní Jihoafrická republika), kde se pro ni ujal termín apartheid. V praxi se projevovala d sledným odd lením ernošského a b lošského obyvatelstva ve ve ejném život . ernoši nem li p ístup do prostor ur ených pouze pro b lochy – a se jednalo o dopravní prost edky, nemocnice, školy, parky, nebo restaurace i kina. Opa ným p íkladem m že být systematické vyhán ní b lošských farmá z jejich usedlostí v Zimbabwe na p elomu 20. a 21. století. Právnickým vyjád ením zlo inu systematického vyvraž ování lidí na základ jejich p íslušnosti k ur ité rase nebo etniku je genocida, jako ozna ení jednoho ze zlo in proti lidskosti. Poprvé bylo toto slovo použito pro ozna ení vyhán ní a vyvraž ování Armén v Osmanské íši v letech 1915-1917. Vedle pronásledování p íslušník rasových a etnických menšin se ovšem genocida m že týkat i systematické likvidace p íslušník národnostních, kulturních a náboženských menšin. V této souvislosti lze zmínit holocaust namí ený proti Žid m, ot esné ípady istek v SSSR za vlády J. V. Stalina, genocidu Rudých Khmér v Kambodži, teror rozpoutaný mezi p íslušníky kmen Hutu a Tutsi ve Rwand nebo etnicky motivované masakry b hem válek v zemích bývalé Jugoslávie. Negativní projevy xenofobie a rasismu, které vedou k porušování základních lidských práv a svobod, byly již mnohokrát odsouzeny v ad mezinárodních dokument . Jedná se nap . Všeobecnou deklaraci lidských práv (1948), Mezinárodní pakt o ob anských a politických právech (1966) nebo Úmluva o zabrán ní a trestání zlo inu genocidy (1948). Nejdále zašly p i ochran základních práv a svobod evropské státy. V rámci Rady Evropy totiž vypracovaly p ísn jší standardy ochrany lidských práv, které jsou zakotveny v Evropské úmluv o ochran lidských práv (1950), dále v Evropské sociální chart (1961), Chart regionálních nebo menšinových jazyk (1992) nebo v Rámcové úmluv o ochran národnostních menšin (1994). Také v rámci Evropské unie je na ochranu lidských práv kladen zna ný d raz. V roce 2000 byla na mezivládní konferenci v Nice p ijata Charta základních práv Evropské unie, která sice není v sou asné dob právn závazná, ale p edstavuje první ucelený katalog lidských práv na úrovni

práva – zejména rezoluce . 1998/8 a . 1999/61 a . 2000/65.

5.5 Xenofobie a rasismus Xenofobie ozna uje strach z neznámého, ned ru, odpor a nep átelství v i všemu cizímu. Nej ast ji se používá k definici nep átelských postoj i lidem z cizí zem nebo p edsudk v i nim. Jako rasismus se ozna uje jednak teorie, podle níž se r zné lidské rasy a etnika vyvíjely v r zných oblastech sv ta za jiných podmínek, což zásadním zp sobem ovlivnilo jejich biologický vývoj (rozvoj jejich schopností a dovedností). Na druhé stran se tak ozna ují i projevy nenávisti k druhým, založené pouze jejich p íslušností k jiné lidské rase.

Každé spole enství pot ebuje ur itou spole nou identitu jako své pojítko. Jedním z prvk , ze kterých se taková spole ná identita vytvá í, je i negativní vymezení v i okolnímu sv tu. Je to p irozené a patrn nezbytné. Každé spole enství se definuje nejen tím, jaké je a jaké chce být, ale také, jaké není (na rozdíl od spole enství jiných). Jak ale platí ve tšin lidských obor , není dobré soust edit se pouze na jeden rozm r a ten druhý opomenout. Protože práv z nedostatku pozitivní charakteristiky a naopak ze zd razn ní té negativní vyplývají nesnášenlivé projevy xenofobie. Ty vedou k vylou ení ur itých skupin ze spole nosti nap . diskriminací na pracovním trhu. edcházet jim m žeme lepší informovaností o odlišných kulturách nebo podporou aktivní komunikace mezi p íslušníky odlišných kultur. Zvyšování pov domí o jiných kulturách a posilování mezikulturního dialogu mohou pomoci p ekonat zažité stereotypy a odstranit p edsudky, které jsou z velké v tšiny založeny na nedostatku informací nebo nepodložených iracionálních pocitech. Ko eny rasových teorií v moderním pojetí m žeme vid t v 19. století, p edevším v dílech Josepha A. C. de Gobineaua a Roberta Knoxe. P icházejí s názory, že lidské rasy si nejsou navzájem rovny a že jejich vzájemné míšení vede k úpadku té tzv. vyšší rasy. Rozvinutí se podobné myšlenky do kaly pozd ji v díle Houstona S. Chamberlaina, který za nejvyšší rasu ozna il p íslušníky n meckého národa a naopak za nejnižší rasu Židy. Práv nenávist v i Žid m (antisemitismus) tvo í ur itou podskupinu 77



pacientova žádost musí být dob e uvážená, pevná a nezvratná pacient v stav musí p sobit nesnesitelné útrapy bez perspektivy zlepšení eutanázie musí být poslední opat ení s tím, že byly vzaty v úvahu všechny alternativy ke zmírn ní pacientovy situace eutanázie musí být provedena léka em léka musí provést konzultaci s jiným nezávislým léka em, který má zkušenosti z této oblasti léka , který eutanázii provedl, musí o zákroku neprodlen informovat ve ejného žalobce V Belgii jsou definovány následující podmínky: eutanázie musí být provedena léka em pacient je v okamžiku žádosti dosp lý nebo prohlášen za dosp lého žádost je formulována zp sobem dobrovolným, po uvážení, opakovan a není sledkem vn jších tlak pacient se nachází ve zdravotním stavu, v mž trpí trvale, nesnesiteln , fyzicky nebo duševn a nelze toto utrp ní zmírnit a který vede k nemoci nebo patologickému stavu závažnému a nelé itelnému dále podmínky zajiš ující, aby d íve zmín né podmínky byly pokud možno objektivn dané, tedy zejména: informovanost pacienta o jeho zdravotním stavu potvrzení diagnózy nezávislými léka i vedení zdravotní dokumentace V n kterých dalších zemích požívá eutanázie oproti vražd nebo usmrcení jiné osoby ur itých výhod (p edevším se jedná o nižší trestní sazbu). Mezi tyto zem adíme N mecko, Rakousko nebo Švýcarsko. I zde existují pravidla definující situaci, kdy mluvíme o eutanázii (nap . výslovná žádost pacienta, jeho p etnost, a jako d vod nap . nevylé itelná nemoc). V sou asné eské právní úprav neexistuje speciální ustanovení o eutanázii, ta se tedy posuzuje nadále jako vražda. Již byl vypracován návrh nového trestního zákoníku, kde se s eutanázií po ítalo, podobn jako v n mecké právní oblasti m la platit pro takové p ípady nižší trestní sazba. Zákoník však nebyl parlamentem schválen. Co se týká možných provedení eutanázie, m žeme je rozd lit na aktivní zp sob (vst íknutí injekce nebo podání smrtící dávky léku) a pasivní zp sob (odpojení od p ístroj nebo nepodání pot ebných lék ). Samostatnou kapitolou výkladu o eutanázii je zneužití tohoto pojmu v nacistickém N mecku. Sloužil zde totiž jako nástroj boje proti „rasov mén cenným“ obyvatel m území, která nacisté ovládli, s pokra ující Druhou sv tovou válkou pak zejména v souvislosti s tzv. kone ným ešením židovské otázky. Jedná se o jedny z nejot esn jších

Evropské unie. Na negativní projevy xenofobie, rasismu, antisemitismu, na nich založené diskriminaci a nenávisti v i menšinám obecn se vztahují i ustanovení Smlouvy o Evropské unii ( l. 6), Smlouvy o Evropském spole enství ( l.13) a v neposlední ad i sm rnice . 2000/43/ES. Monitorováním situace dodržování základních lidských práv a pomocí p i potírání nežádoucích projev xenofobie a rasismu v lenských zemích EU se zabývá také Agentura Evropské unie pro základní lidská práva (The European Union Agency for Fundamental Rights – FRA). Tato agentura vznikla v roce 2007 a nahradila Evropské st edisko pro monitorování projev rasismu a xenofobie (European Monitoring Centre on Racism and Xenophobia EUMC). Mezi jeho hlavní úkoly pat í sb r údaj z daných oblastí a jejich analýza; poradenská innost institucím EU a lenských stát ; spolupráce s edstaviteli ob anské spole nosti a zvyšování pov domí mezi evropskou ve ejností. P i jejich pln ní spolupracuje jak s mezinárodními organizacemi, zejména Radou Evropy, tak s nevládními neziskovými organizacemi z lenských stát EU.

5.6 Eutanázie Eutanázie je v tšinou definována jako usmrcení na žádost nebo také asistovaná sebevražda.

Spory ohledn p ípustnosti eutanázie lze vysledovat až do 18. století, dodnes jim však není konec. Problematika eutanazie p ináší totiž jak otázky etické, tak právnické a filozofické. Jádrem sporu je, zda má lov k právo ukon it život jiného, když je o to požádán, a za jakých okolností k tomu že dojít. Jinými slovy jde o to, jak odlišit eutanázii od vraždy. V n kterých evropských zemích (Nizozemí, Belgie) je takové rozlišení již uvedeno v trestním zákoníku a jsou stanovena p esná pravidla pro realizaci eutanázie, p i jejichž dodržení se ten, kdo eutanázii provede, vyhne trestnímu postihu. V Nizozemí se jedná o tyto podmínky: žádost o ukon ení života musí pocházet jen od pacienta a musí být svobodná a cht ná

78



Pro sektor rybá ství EU je k dispozici finan ní podpora na základ finan ního nástroje pro ízení rybolovu (Financial Instrument for Fisheries Guidance - FIFG). Cílem je dosáhnout lepší rovnováhy mezi kapacitou flotily pro rybolov a zdroji ryb, které jsou k dispozici, a tím p isp t k trvale udržitelnému rybá ství. Toho se p edevším dosáhne vy azováním rybá ských lodí. Rovn ž se po ítá s významnými investicemi do akvakultury, zpracování a p ístavních za ízení, stejn jako s pomocí p i sociáln ekonomických opat eních ke zmírn ní dopadu d sledk snižování stavu rybá ské flotily.

ípad porušování léka ské etiky, která se dostala zcela do podru í p evažující politické linie a totalitního režimu, potla ujícího v masovém m ítku základní lidská práva. Nejprve byl od roku 1939 program ízené eutanázie namí en proti mentáln a fyzicky postiženým lidem, kte í byli ve specializovaných ústavech po celé n mecké íši likvidováni bu pomocí smrtící injekce, nebo v plynových komorách. Po protestech ve ejnosti byl program roku 1941 oficiáln zastaven, ale neoficiáln pokra oval na obsazených územích ve východní Evrop , kde byl zam en p edevším na Židy. Celkový po et ob tí nacistického zneužití eutanázie není p esn znám, ale b hem Norimberského procesu byl odhadnut na 275 000 lidských život .

5.8 Konflikt v

ensku

Ruskoenský konflikt, který do pov domí eského pozorovatele vstoupil p edevším dv ma válkami, vypuknuvšími v 90. letech minulého století, má své historické, politické a ekonomické p iny. Jeho ko eny sahají do 18. století, kdy na Kavkaze za alo docházet k prvním velkým st et m mezi kavkazskými národy a rozpínající se ruskou íší, pro kterou byl Kavkaz strategicky významným regionem. Od té doby ensko st ídav procházelo obdobím krátkodobé samostatnosti, k níž docházelo vždy p i oslabení ruského státu, a velmi dlouhým obdobím, v mž bylo za len no do Ruska. Dnešní ensko je sou ástí Ruské federace a po dvou brutálních válkách, které se p es jeho území v posledních dvou desetiletích p ehnaly, nyní dochází k postupné obnov zem a normalizaci situace. Konflikt v ensku se táhne již od 18. století, kdy se expandující ruská íše snažila Kavkaz ovládnout. To se jí poda ilo až v druhé polovin 19. století, kdy byl zlomen ozbrojený odpor enc pod vedením avarského imáma Šamila. Další úder pro odbojné ensko, kde se mezitím rozjela t žba místní vysoce kvalitní ropy, p išel ke konci druhé sv tové války, kdy byl na Stalin v p íkaz prakticky celý enský národ, podobn jako n které další národy tehdejšího Sov tského svazu, vysídlen do St ední Asie a na Sibi (1944). Po návratu z vyhnanství (1957) nastalo období relativního sociáln ekonomické rozvoje zem , ovšem vykoupené potla ováním enských tradic a jazyka. hem rozpadu SSSR vyhlásilo nezávislost i ensko a zvolilo si svého prvního prezidenta, sov tského generála Džochara Dudajeva (1991). Ruský prezident Boris Jelcin se pokusil ensko znovu za lenit do Ruské federace, avšak jím zahájená válka (1994) skon ila po dvou letech boj stažením ruských vojsk. Nov zvolený enský prezident Aslan Maschadov (1997) však nedokázal zabránit tomu, aby ve válkou zdecimované zemi nedocházelo k ozbrojeným poty kám mezi místními dci, nár stu zlo innosti, posilování stoupenc radikálního islámu a všeobecnému chaosu. enský stát, který však nebyl mezinárodn uznán,

5.7 Hloubkový rybolov Hloubkový rybolov pat í mezi destruktivní formy rybolovu, kterému se snaží r zné mezinárodní a místní organizace bránit. Evropská komise nap íklad vyzývá regionální rybá ské svazy ke spolupráci v omezování hloubkového rybolovu, p ipravila pat ná na ízení a také finan ní pomoc pro realizaci zm ny. Hloubkový rybolov je nebezpe ný proto, že v hlubokých mo ských vodách sídlí obrovské množství rostlin a živo ich , které dohromady vytvá ejí pestrý, ale velmi citlivý ekosystém. Hloubkový rybolov m že tento ekosystém narušit, následkem ehož m že dojít k nenávratnému vyhynutí živo ich a rostlin. Hloubkový rybolov je p inou ni ení korálových útes , vymírání n kterých druh ryb a mo ských as.

Evropská komise byla iniciátorem na ízení rady OSN . 61/105 p edstavující vyváženost mezi omezováním destruktivních praktik v rybolovu a zachování tohoto odv tví pr myslu, které je v ad lenských zemí výrazným zdrojem p íjm a sociální stability. Týká se p edevším Špan lska, Dánska, ecka, Polska, Švédska, Francie, Itálie, Portugalska, mecka a Finska.

79



stabilní. Evropská komise však musela otev en ustoupit od princip volné hospodá ské sout že, když povolila státní pomoc krachujícím bankám. Finan ní krize s sebou p inesla obavu sv tového hospodá ství p ed dalším vývojem a zpomalení hospodá ského r stu. Banky ze strachu p ed dalším vývojem držely peníze a zdráhaly se výhodn ovat. To m lo za následek zpomalení tempa nových investic v ekonomikách (na které byly zapot ebí nové p ky), oslabení poptávky a zastavení hospodá ského r stu. Situaci se jednotlivé státy pokusily usm rnit státními investi ními pobídkami (nap . stavbou nových dálnic), prémiemi za podporu ur itého segmentu ekonomiky (nap . šrotovné – prémie p i nákupu nového auta p i ekologickém odstran ní starého), opat eními podporujícími zam stnanost (odklad plateb sociálního pojišt ní) nebo opat eními zmír ujícími dopady krize (rekvalifika ní programy pro nezam stnané, zvýšení podpor v nezam stnanosti). Každý stát EU zvolil sv j zp sob boje s krizí a jednotlivé modely se r znily, nebo politici m li odlišné pohledy na ideální lék proti krizi. Snaha EU dosáhnout ur ité koordinace vyvrcholila v dob eského p edsednictví na ja e roku 2009. Na neformálním summitu Evropské rady v Bruselu 1. ezna byl spole ným prohlášením odmítnut protekcionismus – tedy uzavírání ekonomik lenských stát . B hem prvních m síc roku 2009 se totiž u n kterých p edstavitel starých lenských zemí objevily tendence k ochran svých ekonomik ed konkuren ními d sledky volného trhu. Tím by však byl pop en jeden z princip Spole enství. Na zasedání Evropské rady na konci b ezna 2009 pak byl dohodnut balí ek fiskálních stimul ve výši 200 miliard euro. Jednalo se však p edevším o íslib lenských zemí pomoci ekonomikám z národních rozpo . Podíl rozpo tu EU na tomto balí ku byl pouze 30 miliard euro. es pozitivní, ale pomalou reakci ekonomik, došlo ke zvýšení nezam stnanosti a rapidnímu poklesu íjm státních rozpo v lenských zemích EU. Rozpo ty se propadly do hlubokých deficit a které zem , které nebyly schopné si dále p ovat peníze na sv tových finan ních trzích, musely požádat o mezinárodní finan ní pomoc ze strany Mezinárodního m nového fondu (Ma arsko) nebo EU (Lotyšsko). Vzhledem k pomalému oživování ekonomik se do problém dostaly další státy, p edevším ecko, které však na rozdíl od Ma arska a Lotyšska je zemí Eurozóny. Zatímco v p ípad Ma arska a Lotyšska oslabení národních m n nem lo zásadní vliv ne evropskou ekonomiku, ecká krize p inesla ned ru v euro. Zem Eurozóny tak musely zasáhnout na pomoc ecka velkorysým finan ním stimulem, aby nedocházelo k dalšímu oslabování spole né m ny.

se postupn hroutil a jeho existenci definitivn ukon ila nová válka, zahájená ruským prezidentem Vladimirem Putinem (1999). Ruská armáda, která se pou ila ze svých vojenských a informa -propagandistických chyb edchozího vále ného tažení, enský ozbrojený odpor postupn zlomila a Putin za pomoci promoskevských enc a odp rc radikálních islamist u inil z enska znovu sou ást Ruské federace. Podobn jako první válka však byla i tato druhá charakterizována brutálním postupem ruských sil v i civilnímu obyvatelstvu a teroristickými iny kterých enských velitel . V posledních letech, zejména po jmenování mladého a ambiciózního Ramzana Kadyrova prezidentem republiky (2007), intenzivn dochází k všeobecné obnov zem a všestrannému zlepšování situace. Na druhé stran enský partyzánský odpor pokra uje a postupn difundoval i do okolních republik, zejména Ingušska, Dagestánu a KabardinoBalkarie, takže Kavkaz ješt dlouho nebude klidnou oblastí. Obyvatel m enska ú inn pomáhá ada humanitárních organizací, v etn eských nevládních organizací lov k v tísni, Charita eská republika a Berkat. Sou asné ensko hrani í s Ingušskem, Severní Osetií, Stavropolským krajem, Dagestánem a Gruzií. Je p tkrát menší než eská republika (cca 16 000 km2) a podle r zných odhad má p es milion obyvatel, dalších 100 000 až 200 000 osob žije za jeho hranicemi.

5.9 Ekonomická krize V letech 2008 a 2009 zasáhla Evropskou unii ekonomická krize. V roce 2009 zp sobila ve všech zemích EU s výjimkou Polska hospodá ský propad. Ekonomická krize vznikla z krize finan ní, která byla sledkem hypote ní krize v USA. Na ekonomickou krizi v Evrop navázala krize ve ejných financí, která se projevila p edevším v ecku. Po krachu n kolika amerických bank v d sledku hypote ní krize a nevratných vklad se p esunula finan ní krize v zá í 2008 do Evropy. N kolik evropských bank v Británii, Beneluxu, N mecku a na Islandu muselo být zachrán no zásahem stát áste ným nebo úplným zestátn ním). Ned ru itel v banky se evropské státy pokoušely uklidnit zvyšováním státních garancí za vklady. Ze strany evropských stát byl tento postup nekoordinovaný, nebo jednotlivé státy p istupovaly k zavád ní garancí samostan . Finan ní krize si nevyžádala výrazný akutní zásah na úrovni EU, nebo se v jejím rámci projevila nestejnom rn . Zatímco v zemích západní Evropy bylo nutné banky zachra ovat a následn je o iš ovat od rizikových investic, ve st ední Evrop z stal finan ní sektor pom rn

80



Na druhou stranu problém ecka není d sledkem pouze hospodá ské krize. V ecku byl dlouhodob porušován Pakt stability a r stu, p emž n které ekonomické statistiky byly falšovány. P ebujelý sociální systém byl neúnosn náro ný na státní rozpo et, což se projevilo p i výpadku p íjm v d sledku hospodá ských ot es . Evropská zkušenost s ekonomickou krizí p inesla diskuze o t sn jším ekonomickém vládnutí (minimáln v rámci zemí Eurozóny), o ú inn jší regulaci bank nebo o zdan ní finan ních transakcí.

81

Instituce a organizace... 4 Principy a innost EU Myšlenkové sm ry Politiky EU Události... 73

Recommend Documents