Obsah
Obsah..........................................................................................................................................1 Evropská ústavní smlouva .................................................................................................4 Organizace občanské společnosti podle pojetí EU.............................................................8 Definice občanských sdružení a organizací podle EU .......................................................9 Evropská komise...............................................................................................................13 Evropský parlament .........................................................................................................17 Pravomoci Evropského parlamentu..................................................................................17 Kontrola výkonné moci ........................................................................................................18 Rozpočtová pravomoc...........................................................................................................18 Parlament a organizace občanské společnosti (NGOs).............................................................19 Rada Evropské unie a Evropská rada ...............................................................................21 Rada Evropské unie - Rada ministrů ................................................................................21 Úkoly Rady...............................................................................................................................22 Oblast legislativy...................................................................................................................22 Koordinace hospodářské politiky..........................................................................................22 Uzavírání mezinárodních dohod...........................................................................................22 Rozpočet................................................................................................................................22 Realizace II. a III. pilíře EU ................................................................................................22 Úkolem Rady je i vyjednávání o provádění druhého a třetího pilíře EU, které i nadále náleží do národních suverenit členských států, a to za současného respektování národních zájmů. ...............................................................................................................................................22 .............................................................................................................................................22 Fungování Rady........................................................................................................................22 Evropská rada ...........................................................................................................................24 Rada a organizace občanské společnosti (NGOs).....................................................................24 Rada Evropy......................................................................................................................25 Evropský soudní dvůr.......................................................................................................25 Evropský účetní dvůr .......................................................................................................26 Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV - EESC)................................................26 Výbor regionů .............................................................................................................28 Legislativní proces ...........................................................................................................29 Portál Your-Voice-in-Europe ................................................................................................55 Panevropské organizace, zastřešující organizace (NGOs)........................................................57 Okruhy činnosti zastřešujících organizací (NGOs)...........................................................58 Zastřešující organizace byly vytvořeny za účelem zastupování zájmů národních organizací a zajištění jejich dalšího rozvoje. Okruhy činností organizací jsou odlišné, neboť každý tematický okruh vyžaduje jiné nazírání na danou problematiku. ........................................58 Nejdůležitější hlavní činnosti zastřešujících organizací lze rozdělit do tří kategorií:...........58 zastupování zájmů ................................................................................................................58 budování sítě.........................................................................................................................58 rozvoj kapacity......................................................................................................................58 zdroje informací ..................................................................................................................58 ..............................................................................................................................................58 Zastupování zájmů ...........................................................................................................58 Budování sítě.....................................................................................................................60 Rozvoj kapacity ................................................................................................................61
Zdroje informací ............................................................................................................61 Očekávání zastřešujících organizací od členských organizací..........................................62 Komunikace .........................................................................................................................63 Přílohy : ....................................................................................................................................64 NGO’s involvement in implementing and programming structural funds in Poland, 2005....71 Closing......................................................................................................................................84 During last few years it has become clear that civil society involvement in the process of programming and implementation of the structural funds depend on two main factors..........84 One of them is openness and support from public administration. It is crucial to create a system that would permanently involve NGO’s in consultations, training etc. .......................84 Second and also very important issue is strong, professional and well organized civil society sector.........................................................................................................................................84 Programming of the „NGO Fund” as part of the EEA Financial Mechanisms in Slovakia. 90
EU a organizace občanská společnost (NGOs) Anikó Porkoláb Non-profit Informační a vzdělávací ústředí – nadace
Cíle a pilíře EU Proces evropské integrace byl zahájen po skončení II. světové války. Prvořadým cílem bylo zabránění vzniku obdobné války. Integrační proces byl odstartován s cílem dosažení klidu, stability a ekonomické prosperity na kontinentu. Tyto cíle vyžadovaly zejména vybudování perspektivní účelové spolupráce a úsilí o dosažení politické shody resp. jednotné politiky. Společný cíl vyústil v koncepci pro zajištění ekonomického a sociálního rozvoje a v koncepci vytvoření jednotného stabilního vnitřního trhu Unie vybudovaného na čtyřech základních principech, které představuji volný pohyb: zboží, služeb, kapitálu a pracovních sil. Zřizovaní Evropské unie je založeno následujícími zakládajícími smlouvami a jejich pozdějších změnách, které jsou i nadále zakládacími listinami a právotvornými nástroji EU resp. prvotními prameny práva EU: -
Pařížská dohoda, resp. Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli – ESUO, podepsaná dne 18. dubna 1951 s účinností od 23. července 1952, platnost smlouvy skončila 23.července 2002
-
Římské smlouvy o: • Založení Evropského hospodářského společenství (EHS) • Založení Evropského společenství o atomové energií (Euroatom) podepsané dne 25.března 1957, platnost od 1.ledna 1958
-
Slučovací smlouva podepsaná dne 8.dubna 1965 v Bruselu, platnost od 11.května 1967
-
První Dohoda o rozpočtu Společenství - 1970
-
Druhá dohoda o rozpočtu Společenství - 1975
-
Jednotný evropská akt (JEA nebo SEA), podepsaný v Luxemburgu a Haagu platnost od 1.července 1957
-
Smlouva o Evropské unii podepsaná 7.února 1992 v Maastrichtu, platnost od 1.listopadu 1993
-
Amsterodamská smlouva, podepsaná 2.října 1997 Radou Evropské unie, platnost od 1.května 1999
-
Smlouva z Nice podepsaná dne 26.února 2001, platnost od 1.února 2003
Evropská unie byla založena Smlouvou o Evropské unii, podepsanou v roce 1992 v Maastrichtu, na základě které se EHS změnilo na Evropské společenství. Maastrichtská smlouva současně upravuje i činnost EU na třech základních pilířích, kterými jsou: -
první pilíř je dimenze společenství a sounáležitosti, která zahrnuje oblasti odborné politiky Společenství, resp. spektrum politik, které jednotlivé členské státy, v rámci společně sdílených hodnot, svěřily ze svých národních suverenit Společenství. Rozhodování a přijímání rozhodnutí se uskutečňuje v rámci schválených forem procedur spolurozhodování EU.
-
druhý pilíř – společná zahraniční a bezpečnostní politika, kde rozhodují národní vlády jednotlivých členských zemí v rámci procedur Rady
-
třetí pilíř – policejní a soudní spolupráce ve věcech trestních, v těchto záležitostech v rámci schválených procedur Rady rovněž rozhodují národní vlády členských zemí
Evropská ústavní smlouva Za účelem modernizace struktur EU a asociace všech smluv, na kterých je EU založená, jakož i významných dokumentů z hlediska fungování EU, do jednoho výsledního dokumentu bylo na základě konsensu přijato rozhodnutí o vypracování návrhu Smlouvy zakládající ústavu pro Evropu (Evropská ústavní smlouva / EÚS). Evropská ústavní smlouva klade za cíl zprůhlednit mechanizmy struktur a zefektivnit funkčnost EU tak, aby místo původní Šestky mohla spolehlivě obsloužit 25 i více členských států, byla dostatečně flexibilní přizpůsobit se požadavkům dalšího rozvoje a novým výzvám. EÚS ztělesňuje základní hodnoty, cíle a kompetence EU, přičemž nahrazuje veškeré původní zakladatelské listiny a zásadní dokumenty o fungování, čímž by došlo nejen k unifikaci (standardizaci) hmotného práva, ale i ke zjednodušení právních nástrojů EU. Návrh EÚS dne 29. října 2004 v Římě podepsalo všech 25 členských zemí EU, čímž byl zahájen i ratifikační proces EÚS ve všech členských zemích. Přijetí EÚS, v referendu odmítlo obyvatelstvo Francie a Nizozemí. Hlavy a premiéři členských zemí pokračování ratifikačního procesu odložili, přičemž původní základní dokumenty EU zůstaly v platnosti. EÚS se v mnoha pasážích zabývá významem občanské společnosti a současně vymezuje roli civilních (občanských) organizací. I přes odložení ratifikačního procesu považujeme za důležité Vás s body EÚS, týkající se občanské společnosti seznámit. Článek návrhu EÚS o civilním sektoru Článek I-46: Základní principy účastnické demokracie 1. 2. 3. 4.
V potřebných případech je nutné, aby občanům a jejich zastupitelským organizacím byly ze strany Instituce EU vytvořeny náležité možnosti a dostatečný prostor k seznámení se s činností EU ve všech oblastech a k dané problematice umožněna veřejná diskuse a výměna názorů. Je třeba, aby Instituce EU udržovala s delegací zastupitelských svazů a reprezentací občanské společnosti otevřený, průhledný a frekventativní dialog. Za účelem zajištění průhlednosti činnosti EU a její plynulosti, je příslušná komise povinna vést se stranami, kterých se to týká, široké diskuse o dané problematice. V rámci uplatnění občanské iniciativy může více než 1 milion občanů z význačné části členských zemí požádat příslušný výbor, aby v rámci své kompetence, podal návrh na projednání témat, o kterých se
občané domnívají, že jsou zapotřebí, aby Unie přijala příslušné právní kroky na zajištění práv garantovaných Ústavou a na dodržování ústavnosti. Je nutné, aby podmínky prosazení občanské iniciativy vč. minimálního počtu členských zemí, jejichž občanů se dané téma týká, jakož i forma a pravidla procesního řízení byla stanovena Evropskou právní normou.
Text EÚS jako základní prvek účastnické demokracie si v praxi ukládá za povinnost všem institucím EU, zejména příslušným kompetentním výborům EU, aby udržovaly kontakty s občanskou společností a jejími organizacemi, čímž by byly vytvářeny a položeny praktické smluvní základy pro spoluúčast občanských organizací ve věcech Společenství. Závěrečná část článku je důležitým mezníkem pro další rozvoj účastnické demokracie. Má se zato, že občanská iniciativa při zapojení občanů může být důležitým nástrojem, zejména pro tu část společnosti, pro kterou lze mít vážné obavy o to, že jejím názorům se jinak vyslyšení nedostaví. Tento článek současně garantuje i pevné základy práva občanů
na účasti
v evropském rozhodovacím procesu, jakož i další rozšiřováni této legitimity. Navíc vytváří hodnoty a posiluje poslání a roli Evropského parlamentu, jako jediného voleného orgánu, který vzejde na základě výsledku voleb občanů EU. 1 Souvislosti a dopady na jednotlivé oblasti (sektory)2 Sociální oblast (v pojetí Sociální Platformy) Posuny vpřed / plusy ● implementace Charty základních prav do Ústavy (EÚS) ● hodnoty a záměry Unie reprezentuji takové pozitivní pojetí, které EU přímo zavazují k tomu, aby své funkční mechanizmy vybudovala na bázi sociálních hodnot a cílů ● sociální doložka, která se napříč zaměřuje na sociální spravedlivost, na prosazení antidiskriminačních záměrů a stejné příležitosti bez rozdílu pohlaví, což pro EU představuje obrovské možnosti, aby se ještě těsněji zavázala k realizaci svých sociálních záměrů Výzvy / negativní prvky ● Ústava by se věci v oblasti zaměstnanosti a sociální politiky příliš nezměnila ● EÚS vyžaduje schválení rozhodnutí kvalifikovanou většinou i při prosazení antidiskriminačních opatření, což je velmi závažná slabost EÚS Rozvojová politika (v pojetí Eurostep and Solidar)
Posuny vpřed / plusy ● z hlediska budoucího vývoje, patří mezi strategické záměry zahraniční politiky EU i trvale udržitelný rozvoj, respektování lidských a mezinárodních práv, fair trade (férové obchodování) a snižování chudoby ● v rozvojové politice EU se boj proti chudobě projevuje, jako jeden ze základních cílů, napříč ve všech oblastech (rozvojová spolupráce) ● z hlediska hlavního rámce rozvojové politiky EU je určující spolupráce s každou rozvojovou zemí ● EU začlenila starost o rozvojovou politiku do pozice samostatně prováděné akce v rámci zahraniční politiky EU, a není podřízena žádné z dalších politik EU Výzvy / negativní prvky ● Relevance EÚS bude záležet na tom, zda bude na realitu dostatečně správně reagovat. Rozhodčí orgány EU musejí garantovat, aby diskuse o institucích EU, o konkrétně určených oblastech politiky, o financování a spolufinancování programů rozvojové spolupráce a v oblasti humanitárních pomocí byla vždy v souladu s příslušnými body EÚS. Ekologie (v pojetí Green – 10) Posuny vpřed / plusy ● akceptace prioritních cílů ekologie v kapitole o energetické politice ● v ekologických záležitostech, snazší dostupnost Evropského soudního dvoru ( i tehdy, zůstávají -li kompetence nových opatření omezené a neurčité) Výzvy / negativní prvky ● EÚS neuvedla na pravou míru zastaralá a překonaná opatření v klíčových oblastech politiky (zejména v oblasti zemědělské a dopravní politiky) ● v rozhodovacím procesu v souvislosti s ekologií i nadále zůstávají v platnosti jednomyslná schválení rozhodnutí ● nutnost provést revizi smlouvy o Euroatomu i nadále trvá Kultura (v pojetí European Forum for the Arts and Heritage)
Posuny vpřed / plusy ● preambule EÚS uznává kulturní kontext při evropském integračním procesu ● respekt a úcta ke kulturnímu dědictví a jazykové mnohobarevností kultur byla zařazena mezi podporované záměry EU ● implementovaná Charta lidských práv a svobod do EÚS bdí, jak nad svobodou, tak i nad aspekty důležitosti kreativity a kulturního života ● při rozhodování v oblasti kultury EU upustila od jednohlasného rozhodovacího procesu Rady a přešla ke schvalování rozhodnutí kvalifikovanou většinou. Tento krok zvyšuje efektivnost rozhodovacího procesu. Výzvy / negativní prvky ● vymezení kompetence EU pro oblast kultury zůstala téměř beze změn ● zpochybňuje možnosti uskutečnitelnosti záměrů EU, neboť kultura, na základě principů subsidiarity a horizontálnosti (co nejširší konzultace) by byla integrována do jiného procesního opatření Ústavy, a to buď při vymezení kompetencí jednotlivých politik, nebo podle realizací konkrétních akcí. Situace žen v EU (v pojetí European Women´s Lobby) Posuny vpřed / plusy ● rovnost patří mezi základní sdílené hodnoty Unie ● EÚS rovnost mezi muži a ženami definuje jako základní určující prvek společenství v EU ● platnost kompetence rovnosti mezi pohlavími se rozšiřuje i pro oblasti: zahraniční a bezpečnostní politiky, spravedlnost, vnitřní záležitosti ● Ústava (EÚS) obsahuje i taková účelová univerzální ustanovení, která se zaměřují na odstranění a potírání projevů diskriminace podle národnosti. ( V tomto směru se toto ustanovení zmiňuje i o diskriminaci na základě pohlaví) Výzvy / negativní prvky ● v institucích EU nelze za účelem narovnání rozdílů mezi pohlavími spatřit sebemenší pokrok a v těchto institucích i nadále vše zůstává při starém
Ze záměrů (projektů) na úrovní sektorů se lze zmínit i o tom, že EÚS by národním parlamentům poskytla ústavní záruky pro možnost zamezení přijetí předložených návrhů EU, pokud by hrozilo porušení principu subsidiarity. Na základě vyhlášeni EU v současné době běží období reflexe o budoucnosti Evropy (viz. kapitola Ostatní oblasti politiky), které poskytuje další možnosti i pro organizace občanské společnosti (občanské organizace, hnutí, uskupení a sdružení), aby svými náměty a připomínkami novou Ústavu, nebo spektrum politik na úrovni EU ovlivnily. Organizace občanské společnosti podle pojetí EU V EU náleží oblast občanské společnosti do národní kompetence jednotlivých členských států. Tato oblast se neřídí společnými předpisy. Nařízení, směrnice, rozhodnutí či jednotné determinující normy vydávány nejsou. Členské země tuto oblast v plné míře řídí a spravují vlastními právními předpisy. Lze to považovat za přirozené, neboť členské země EU jsou fungujícími demokraciemi, ve kterých hraje aktivní občanská společnost ústřední roli, proto jak existence občanských sdružení a organizací, tak i jejich další rozvoj, jsou považovány za prvek fundamentální, a tudíž nespadají do kompetence EU. V rámci EU se význam a role občanských sdružení a organizací přesto v průběhu posledních deseti let
velmi výrazně
zvyšovala a vykazuje rostoucí tendenci. Funkčnost tohoto institucionálního systému, jehož prioritou je rozšíření nástavbové zastupitelské demokracie, přesto postrádala styčné body s různými segmenty společnosti. Tento nedostatek znesnadnil rozpoznání různobarevnosti problémů v celém spektru, čímž současně byly příliš ztíženy i potřebné bezprostřední reakce na něj. Důsledkem toho se zvýšila potřeba bezprostřední účasti (zastoupení) občanských společností, jak při tvorbě politik, tak i v rámci účastnické demokracie. Z toho důvodu, došlo v rámci různých procesů k vybudování systému, který umožňuje přímé zapojení občanských sdružení a organizací, zejména pokud jde o sdělení názorů, zkušeností a průběhu práce. Tento proces nebyl doposud ukončen a potřeba dovybudování systému stále trvá. Pojetí a definice občanských uskupení a organizací se v členských zemí EU různí, proto při jejich srovnáváni musíme velmi pozorně sledovat národní právní předpisy, které v daném státě definují a vymezují činnost občanských organizací a sdružení. (Např. v Maďarsku lze za účelem konkrétního obecně prospěšného cíle založit nadaci i s velmi malým základním kapitálem. Jde o nadaci /fundaci/, která svoji činnost může provádět pouze v zájmu dosahování daného cíle, pro který byla založena, ale nejedná se o nadaci pro rozdělování darů a věnování, jako ve Velké Britanií nebo např. v ČR, kde nadace provádějí podpůrné činnosti.)
Velmi často dělá nemalé problémy definice a vymezení rozdílů mezi organizacemi občanskými a organizacemi nonprofitními. Proto v měřítku mezinárodním, zejména však v rámci EU je třeba v tomto směru mít na zřeteli právní formu takové organizace podle platné legislativy dané země. Podle výše uvedeného je velmi obtížné jednoznačně určit co vlastně je „PBO“ (public based, organizace, uskupení, společenství na bázi společných zájmů jejich členů), „NGO“ (non governmental, nevládní organizace), „CSO“ (civil society, občanská společnost tj. organizace působící v rámci občanské společnosti jako její součást), dále „volumentary organisation ( organizace působící na základě dobrovolnictví), charity (nejsou totožné s klasickými charitativními organizacemi, ale mají mnohem širší záběr činností), atd., ve výčtu různých forem organizací by se dalo pokračovat, přičemž všechny tvoří množinu (podmnožinu) organizací již námi vymezených občanských / nonprofitních organizací. V praxi tato nejednotnost činí nemalé problémy, zejména v chodu takových organizací, které působí ve více evropských zemích. Existuje totiž velmi mnoho organizací, které svojí činnost nevyvíjí pouze na úrovní národní, ale na úrovní pan-evropské, přičemž provozní podmínky musí být podřízený národním právním normám, tedy legislativě jedné země. ( Na úrovni EU se jednotné registrace asociací ujala organizace, resp. Evropský výbor dobrovolnických organizací - Comité Européen Des Associations d'intérêt Général (CEDAG - www.cedageu.org) a stejnou tematikou se považuje za důležité zabývat na úrovni nadací European Foundation Center (EFC – www.efc.be). V následujících pasážích poskytneme přehled vztahů mezi EU a občanskými organizacemi, které jsou i přes své nejednotnosti ve výše uvedených problematických bodech (nebo právě proto) velmi mnohotvárné, rozmanité a pestré. Definice občanských sdružení a organizací podle EU Evropská unie plně uznává, že definovat či vymezovat okruhy občanských sdružení a organizací je velmi obtížné, neboť tyto organizace se mezi sebou velmi rázně liší ve svých cílech, strukturách a motivacích a nemají jednotný ani právní základ resp. pozadí. Proto EU pro tuto oblast nejčastěji používá vymezení NGO – nevládní organizace. Podle komuniké COM/97/0241 z roku 1997 „Posílení role dobrovolnických organizací a nadací v Evropě“ obsahujícího charakteristiky, jež byly dále rozvíjeny v komuniké COM
(2000) 11 „ Vybudování těsnějších partnerských vztahů mezi Komisí a organizacemi občanské společnosti (NGO)“ lze pro tuto oblast shrnout následující společné vymezení a znaky: Definice sice používá formulaci NGO (nevládní organizace), ale v další části textu již používá formulaci civilní organizace, tedy v překladu organizace občanské společnosti s tím, že pod touto formulací se rozumí NGO, tj. organizace občanské společnosti = nevládní organizace NGO. -
Zákaz rozdělení zisku : tyto organizace nesmějí produkovat zisk ani ho rozdělovat, jsou to organizace občanské společnosti, které mohou zaměstnávat placené spolupracovníky a provozovat výnosné (rentabilní) činnosti, nesmějí však své výnosy rozdělovat mezi své členy nebo management
-
Dobrovolnictví: organizace občanské společnosti se zakládají dobrovolnicky a zpravidla se zabývají dobrovolnickou činností
-
Jako instituce: organizace občanské společnosti oproti ad hoc organizovaným sdružením na základě informace, nebo smlouvy, mají i určitou formu instituce resp. podobu právnické osoby. Zpravidla mají svoji zakladatelskou listinu, statut a organizačně – provozní dokumenty, které vymezují konkrétní činnosti a prostředky za účelem dosahování stanoveného obecně prospěšného cíle. Zakladatelé (členové) a podporovatelé (přispívatelé) si mohou vyžádat zprávu o činnosti a hospodaření.
-
Nezávislost: organizace občanské společnosti jsou nezávislé od vlády a ostatních veřejných institucí a nemohou se vázat na politické strany či obchodní společnosti
-
Obecná prospěšnost: organizace občanské společnosti svoji činnost nevyvíjejí ve vlastním zájmu. Cílem je dosahování veřejně prospěšného cíle, sloužit veřejnosti. Svoji činnost neprovádí v obchodním či odborném zájmu svých členů (zakladatelů, vlastníků).
Takové vymezení spíše odpovídá znakům „Třetího sektoru“ (Third sector), který definuje subjekty, jako nestátní a neobchodní oblast. Úloha organizací občanské společnosti v EU, aneb proč jsou zajímavé NGOs?
Na základě výše uvedeného komuniké je nutnost spolupráce mezi Komisí a subjekty občanské společnosti založena na těchto základech: -
podpora účastnické demokracie
Rozhodovací proces EU je založen na principu zastupitelské demokracie, ale mimoto je za účelem napomáhání účastnické demokracii nezbytná spolupráce se subjekty občanské společnosti. Ve fungujících demokraciích se sdružování lidí za účelem dosahování nějakého společného cíle považuje za základní právo. Je základním právem každého, aby se sdružoval, v zájmu společného cíle vytvořil „spolek“, v rámci kterého za účelem dosahování společného cíle lidé spolupracují. Organizace občanské společnosti se stávají čím dál, tím víc uznávanějšími, zejména proto, že je tvoří velmi významný okruh občanské společnosti a pro systém demokratického způsobu řízení představují velmi významnou pomoc, resp. přínos. Jejich význam a kredit má rostoucí trend, jak u národních vlád, tak i mezinárodních institucí, které se snaží tyto organizace stále více zapojit, jak do politiky, tak i do rozhodovacího procesu. Jejich role je nezastupitelná i v procesu rozšíření EU, neboť jedním ze základních požadavků pro budoucí členy je vybudování fungující demokracie, jejímiž základními prvky jsou i organizace občanské společnosti. -
zastoupení názorů občanských uskupení v institucích EU
Organizace občanské společnosti zastupují názory různých občanských uskupení (např. občanů se zdravotním postižením, menšiny) nebo nějakou konkrétní záležitost (např. ochrana životního prostředí, ochrana zvířat, infrastruktura atd.). Organizace občanské společnosti představují důležitou cestu i k těm nejchudším vrstvám a lidem v nepříznivé situaci, proto u institucí EU mohou prezentovat i názory lidi, jejichž hlasy k vyslyšení u příslušné instituce by se žádným jiným kanálem nedostaly. Organizace občanské společnosti tuto roli zabezpečují nejen směrem k EK, ale i směrem k Evropskému parlamentu, Hospodářskému a sociálnímu výboru, Výboru regionů a Radě EU. Zapojení organizací občanské společnosti do procesu tvorby politiky a její realizace napomáhá k získávání široké podpory veřejnosti pro spektrum politiky EU. V některých případech právě tyto organizace zastávají roli vyváženosti v různých názorových zájmech, které se ve společnosti vyskytují. -
účast na tvorbě a realizaci politiky
Odborníci a specialisté jednotlivých organizací občanské společnosti se svými odbornými posudky velmi aktivně zapojují do odborné politické diskuse EU. V této práci významnou roli hrají jejich široké kontakty na úrovni místní, regionální, národní a evropské. Instituce počítají zejména se zpětnou vazbou, neboť příslušná instituce může téměř obratem sdělit míru úspěšnosti přijatých opatření a Komise na základě zpětné vazby (stanoviska) své programy může předefinovat a přizpůsobit tak, aby byly přijatelné. -
účast na realizaci jednotlivých projektů
Organizace občanské společnosti mohou velmi významně přispívat k jednotlivým rozhodnutím EU, k realizaci politik, managementu, monitorování a vyhodnocování. Hlavní tematické skupiny a podporované programy, kde spolupráce s organizacemi občanské společnosti představuje zvlášť významnou úlohu: skupiny lidí na okraji společnosti, diskriminovaní lidé v nepříznivé situaci, ochrana životního prostředí, humanitární a rozvojová pomoc. Komise vyžaduje návrhy a zkušenosti organizací občanské společnosti, potřebuje jejich angažovanost a podání vysokých výkonů i v nelehkých pracovních podmínkách. -
napomáhání procesu evropské integrace
Evropská síť organizací občanské společnosti, zastřešující organizace
nabádají národní
organizace a podílejí se tak na utváření „evropského veřejného mínění“, které napomáhá a ulehčuje šíření a akceptaci společných evropských politik. Se svojí praktickou práci současně výrazně přispívají i k popularizování integračního procesu. Evropská síť organizací občanské společnosti je kromě výše uvedeného schopna fokusovat názory a náměty
různých národních organizací občanské společnosti, což pro Komisi
představuje velmi významný přínos. Styčné body mezi Evropskou unii a organizacemi občanské společnosti (NGOs) Řádné fungování Evropské unie zabezpečuje trojúhelník tří klíčových institucí (Evropská komise, Evropský parlament a Rada ), jejichž posláním je určování, koordinace a realizace společné politiky EU. Tyto tři klíčové instituce EU vzájemně velmi těsně spolupracují a dělbou úkolů a kompetencí slouží společným zájmům společenství. Kromě třech hlavních institucí,
efektivní chod EU zabezpečují i další instituce, které
současně hrají klíčovou roli při kontrole činnosti EU.
Evropská komise Sídlo: Brusel Místo Evropské Komise se běžně používá název ve zkrácené podobě „Komise“. Tento zkrácený pracovní název vyjadřuje, jednak počtu 25 komisařů – jeden za každou členskou zemi – kteří komisi řídí a jsou zodpovědní za zajištění rozhodovacího procesu, na straně druhé vyjadřuje instituci jako takovou a její aparát. Komise je centrem rozhodovacího procesu a plní funkci přípravnou tj. příprava návrhů pro rozhodnutí a exekuční tj. zajištění výkonu a kontroly přijatých rozhodnutí. Též je nazývána „vládou Unie“, která musí jednat pouze ve prospěch EU tj. nestranně a zcela nezávislé na politických a národních zájmech jednotlivých vlád členských zemí. Mezi úlohy Evropské komise patří: -
zákonodárná iniciativa, vypracování návrhů a příprava rozhodovacího procesu
Na základě Smluv o EU má Komise výlučné právo na zákonodárnou iniciativu tj. navrhnout nové právní normy. Komise vypracuje návrhy nových právních norem a zásadních politických dokumentů k přijetí, přičemž za účelem úspěšnosti zákonodárného procesu, při rozhodování, efektivně a průběžně velmi úzce spolupracuje s Radou a Parlamentem, jak v přípravné fázi, tak i během legislativního procesu. Dospěje-li Komise k názoru, že předkládaný návrh není v plném souladu s potřebami obyčejných občanů a zájmy Společenství, může jej kdykoliv v průběhu rozhodovacího procesu vzít zpět. Komise musí být přítomna na všech zasedáních Parlamentu, aby její členové odpověděli na případné dotazy poslanců, návrh obhajovali a prezentovali názory Komise. Nezbytným základem přípravného a legislativního procesu Komise jsou široké odborné zkušenosti. Komise je povinna se nechat průběžně informovat o situačním stavu a problémech členských zemí, vypracovávat návrhy a alternativy řešení, přičemž musí na základě principu subsidiarity rozhodnout, zda daná záležitost bude řešena na úrovni Unie, nebo jejího efektivnějšího řešení lze dosáhnout na úrovni členských států. (Princip subsidiarity představuje řešení daného problému na co nejnižší úrovni, je-li to možné). Při přípravě každého návrhu, jsou nezbytným základem konzultace, při kterých Komise průběžně konzultuje s týmy expertů, poradními sbory a zástupci organizací občanské společnosti. Výkonné pravomoci - výkon politik a rozpočtu EU
Komise EU je v rámci delegované výkonné pravomoci zodpovědná za výkon přijaté politiky a schválených programů. Tato odpovědnost se promítá do všech funkcí Komise, jak při plnění přímých úkolů, tak i při koordinaci a kontrole plnění úkolů náležejících do národní kompetence členských zemí. Za výkon právních norem Společenství jsou v drtivě většině zodpovědné členské státy. Právo Společenství je převážně prosazováno opatřeními Komise a při jejích výkonu se Komise velmi často spoléhá na programy společně vymezené různými uskupeními a které podporují konkrétní oblast (např. kultura, vzdělávání, výzkum, rozvoj atd.). Podporované programy zahrnují realizace různých akcí a úkolů vč. přidělených finančních prostředků. (Viz kapitola Společenské iniciativy a podporované programy) -
Prosazení Evropského práva
Dalším úkolem Komise je zajistit, aby členské státy správně uplatňovaly legislativu EU. Poruší-li některý členský stát své závazky, Komise zakročí a zahájí proces na porušení práva. V rámci tohoto procesu, Komise vyrozumí národní vládu a vyzve ji, aby do stanoveného termínu sjednala nápravu. Nedojde-li ve stanoveném termínu k odpovídající nápravě zjištěného porušení, a je-li reakce národní vlády neadekvátní, nebo laxní, Komise zahájí soudní řízení před Evropským soudním dvorem. -
Zastoupení EU
Evropskou unii na mezinárodní úrovni (např. uzavírání dohod a smluv, účast na mezinárodních fórech) zastupuje Evropská komise. Fungování Komise: Funkční období předsedy a členů Komise je pětileté. Předsedu Komise nominují členské státy a je do funkce jmenován Evropskou radou na úrovni hlav států a vlád po konzultaci s Evropským parlamentem. Ostatní členové Komise jsou nominováni vládami členských států po konzultaci s nastupujícím předsedou. Na funkci komisaře každý členský stát nominuje jednoho kandidáta. (Po změnách zavedených Smlouvou z Nice byl maximální počet komisařů omezen na 27. Pokud-by dalším rozšířením EU, počet členských států překročil tento limit, bude sestavena Komise s nižším počtem komisařů než je počet členských států. Členové komise by byli poté vybrání na základě rovné rotace.) O rozdělení resortů Komise mezi komisaři a o vymezení jejich pracovního portfolia, rozhoduje předseda Komise. Navrhovaní komisaři jsou slyšení před Evropským parlamentem, který posuzuje jejich připravenost a vizi.
Evropský parlament, po úspěšném slyšení všech navrhovaných komisařů, navrhovanou komisi schvaluje, která se poté ujme funkce. Nejsou-li poslanci Parlamentu s výsledky práce Komise,
v průběhu funkčního období,
spokojeni, má Parlament právo odhlasovat vyslovení nedůvěry Komisi a donutit ji tak k rezignaci. Komise zasedá jednou týdně. Každodenní chod Komise řídí odbory tzv. generální ředitelství (Directorate General – DG), které jsou svým fungováním obdobou odborných resortů. Ke každé oblasti náleží jedno DG, v jehož čele stojí generální ředitel, který je podřízený příslušnému komisaři a má politickou i pracovní odpovědnost za práci daného DG. DG zajišťuje, zejména vypracování návrhů zákonů pro danou oblast, jejich realizaci a další rozvoj. Doporučuje se, aby každá organizace občanské společnosti zjistila, které(á) DG spravuje(í) její agendu(y), pravidelně sledovala program příslušné DG ať už za účelem získávání podporovaných programů, nebo za účelem jejich ovlivňování. Komise a organizace občanské společnosti (NGOs) Podmínky spolupráce a styčné body mezi Komisí a organizacemi občanské společnosti jsou velmi přesně popsány a zrekapitulovány v komuniké (COM (2000) 11) - „Komise a organizace občanské společnosti (NGO): Podmínky budování těsnějších partnerských vztahů“: -
Podporování občanské společnosti a občanských dialogů na evropské úrovni a posílení spolupráce s občanskou společností nečlenských zemí v rámci podporovaných programů.
-
Konzultace a dialogy se zástupci organizace občanské společnosti v záležitostech odborně politických a v otázkách dalšího směřování. Pro tyto účely si jednotlivá DG vybírají takové organizace občanské spol., nebo síť organizací, které jim nabízejí podložené informace, zkušenosti a odborné znalosti (zejména na evropské úrovni). Některá DG vytvořila pro tyto účely zvláštní fórum, aby pro tyto konzultace a dialogy zabezpečila potřebnou formu a rámec. (Formy vedení dialogů a organizace občanské společnosti, jako účastníci dialogů jsou dále uváděny ).
-
Zprostředkování informací: evropské sítě organizací občanské společnosti jejich národní organizace jsou doplňujícími kanály pro zprostředkování informací, aby informace o Evropské unii, o politikách EU a o rozhodnutích EU se dostalo k co nejširší veřejnosti.
(Jelikož organizace občanské společnosti, zprostředkování informací o připravovaných normách a předpisech provádějí již během přípravného rozhodovacího procesu, mají tak možnost o chystaném předpisu své členy a skupinu občanů, kterých se to bude týkat, včas a průběžně informovat a upozornit je na jejich dodržování. Organizace občanské společnosti zejména provádějí shromažďování veškerých relevantních informací a materiálů EU k danému tématu vč. vlastních odborných posudků a připomínek a po jejich kompletování je zasílají dotyčným stranám.) -
Na projekty, které zabezpečují služby k realizaci politik EU a jsou nastartovány a provozovány organizacemi občanské společnosti, Komise zajišťuje finanční zdroje. Jde o projekty na rozvoj občanské společnosti. (Jsou to např. projekty na financování zastřešujících organizací, v rámci kterých se podpora týká zajištění funkčnosti sítě a jejího provozu. DG v této oblasti, také vypisují soutěže s relativně širokou prostorovou mobilitou činností, resp. témata, na která se organizace občanských společnosti mohou přihlásit kdykoliv, např. oblast humanitárních pomocí.)
-
Komise si pro účely realizace programů a projektů Společenství vybírá organizace občanské společnosti, zejména do realizačních projektů pro spolupráci s občanskou společností nečlenských států (např. projekty kanceláře pro spolupráci EuropeAid).
Komise v rámci velmi širokého spektra spolupráce, rozpoznala i problémy, které v oblasti spolupráce mezi ní a občanskou společností čekají na vyřešení resp. na další rozvoj této spolupráce. V krátkém přehledu jsou to následující problémy: -
Jelikož k nabízeným tématům ke spolupráci (např. sociální záležitosti, ekologie) se váže více sektorů, změní se tak i podmínky spolupráce mezi občanskou společností a Komisí, a to od sektoru k sektoru, neboť náhled DG příslušných sektorů na způsob a formu spolupráce se různí. Tyto rozdíly znamenají i rozdílné způsoby na dostupnost informací, na vedení konzultací i dialogů, jakož i rozdílné způsoby při zajištění zdrojů na poskytování podpor. Drtivá většina organizací občanské společnosti se zasazovala o to, aby v oblasti spolupráce byl přístup Komise jednotný. Komise tento problém řešila jako oprávněný. (Pro účely zvládnutí tohoto problému byla vypracována obecná pravidla a minimální požadavky spolupráce (viz. dále).
-
Civilní sektor je dynamický a průběžně se mění. Komise nemůže sledovat ve všech oblastech „evoluční“ vývoj občanské společnosti, což je na druhé straně, pro účely nalezení relevantního partnera nepostradatelné.
-
Opatření Komise v oblasti financování jsou příliš komplexní a čekají na průběžná ujasnění a zprůhlednění.
V rámci Evropské komise, záležitostí související s organizacemi občanské společnosti sdružuje generální sekretariát. Dokumenty související s organizacemi občanské společnosti jsou dostupné na adrese: (http://www.europa.eu.int/comm/secretariat_general/index_en.htm) Paralelně se sekretariátem, své vlastní kontakty s občanskou společnosti budují a udržují jak jednotlivá DG, tak i jejich oddělení. Evropský parlament Ústředí a místo plenárních zasedání: Štrasburk, Francie Místo zasedání výborů: Brusel Generální sekretariát a administrativa: Lucemburk Evropský parlament je demokratickým vyjádřením společné vůle, je jednou z institucí tvorby práva Společenství, členové parlamentu jsou poslanci volení občany členských států v přímých volbách. Funkční období poslance je 5 let. Parlament má 732 poslanců. Křesla jsou rozdělena mezi členské státy v závislosti na počtu jejich obyvatel. Např. Česká republika deleguje 24 poslanců, Maďarská republika 24, Polsko 54, Slovensko 14. V Parlamentu jsou poslanci organizováni do politických skupin (frakcí), v nichž jsou zastoupeny hlavní politické proudy působící v členských státech EU. Největší frakci v Parlamentu má Evropská lidová strana (232) a Evropská socialistická strana (175). Pravomoci Evropského parlamentu Legislativní pravomoc Legislativní pravomoc vykonává Evropský parlament v součinnosti s Radou Evropské unie. V posledních letech byly vliv a rozhodovací pravomoc Parlamentu postupně rozšířeny a posíleny. Parlament v současné době spolurozhoduje o zrodu 80% zákonů Společenství. Popis zákonodárství viz. kapitolu „legislativa“.
I přesto, že zákonodárná iniciativa náleží do výlučné pravomoci Komise, roční program práce prozkoumává Parlament, který je současně oprávněn Komisi požádat o zařazení nových návrhů do svého pracovního programu. Jelikož tak Parlament generuje vynikající diskusní fóra, kde poslanci členských států mají příležitost oživovat, konfrontovat problémy a prosazovat zájmy svých zemí (kromě běžných debat mohou organizovat tematická diskusní fóra, prezentační jednání), právě proto Parlament tuto možnost v mnoha případech využívá a iniciuje tak změny na odborné politické úrovni. Kontrola výkonné moci Parlament je kontrolní institucí výkonné moci Unie, která je rozdělena mezi Komisí a Radou. Jak již bylo zmíněno Parlament jmenuje předsedy a členy Komise a navíc má právo ji vyslovit nedůvěru a rozpustit ji. Během funkčního období pak Komise, Parlament velmi důkladně zkoumá a prověřuje, návrhy a zprávy, které mu je Komise povinna předkládat prostřednictvím různých procedur. Poslanci Parlamentu mohou Komisi předkládat písemné či ústní dotazy nebo přímo komisaře interpelovat. Formy dialogů mezi institucemi jsou průběžné a tzv. mnohakanálové na různých úrovních (zprávy, dotazy, plenární zasedání, výbory, komise, nejrůznější skupiny atd.) Kontrola činnosti Rady probíhá obdobným způsobem. Poslanci předkládají Radě EU písemné či ústní dotazy, resp. zástupce Rady je na jednotlivých plenárních zasedáních osobně přítomen. Parlament je rovněž institucí, která přezkoumává a prošetřuje petice od občanů a zřizuje dočasné vyšetřovací výbory. Rozpočtová pravomoc Rozpočet EU vypracuje a předkládá Komise. O rozpočtu EU
ve schvalovacím procesu
rozhoduje společně Rada a Parlament, který rozpočet schválí nebo zamítne. Zamítne- li Parlament rozpočet, celý schvalovací postup se opakuje. Toto oprávnění Parlament velmi často využívá v zájmu provádění politik Unie. Nedojde-li v rámci schvalovacího procesu ke shodě mezi Radou a Parlamentem, Rada rozhodne o povinných výdajích tj. o výdajích na zemědělství a o výdajích vyplívajících z mezinárodních dohod a Parlament o ostatních nepovinných výdajích. Konečnou podobu rozpočtu EU schvaluje Parlament. Rovněž Parlament schvaluje plnění rozpočtu a závěrečného účtu předchozího roku.
Drtivá většina parlamentní práce se odehrává ve frakcích. V Parlamentu jsou předmětem dalšího jednání, společné návrhy a stanoviska, která jsou prezentována jako výsledek jednání jednotlivých frakci. Je důležité si připomínat, že poslanci nejsou při hlasování vázáni ke své frakci, resp. si mohou sami volně vybrat, se kterou frakcí si přejí hlasovat. ( V takových případech je na poslance vyvíjen nemalý tlak z domovského prostředí). Parlamentní zasedání připravují parlamentní výbory. V současnosti v Parlamentu působí následující odborné stálé výbory: 1. Zahraniční výbor 2. Výbor pro rozvojovou spolupráci 3. Výbor mezinárodního obchodu 4. Rozpočtový výbor 5. Výbor pro kontrolu rozpočtu 6. Výbor pro ekonomiku a finance 7. Výbor pro zaměstnanost a sociální politiku 8. Výbor pro ochranu životního prostředí, veřejného zdraví a na ochranu bezpečnosti potravin 9. Výbor pro průmysl, výzkum a energetické záležitosti 10. Výbor pro ochranu vnitřního trhu a na ochranu spotřebitelů 11. Výbor pro dopravu a cestovní ruch 12. Výbor regionálního rozvoje 13. Zemědělský výbor 14. Výbor pro rybolov 15. Výbor pro kulturu a vzdělávání (sem patří i média) 16. Legislativní výbor 17. Výbor pro lidská práva, spravedlnost a vnitřní záležitosti 18. Ústavní výbor 19. Výbor pro práva žen a rovné příležitosti 20. Petiční výbor Plenární zasedání se uskuteční ve Štrasburku, jednou za měsíc a trvá jeden týden. Menší zasedání jsou zpravidla svolávána i do Bruselu. Parlament a organizace občanské společnosti (NGOs)
Charakter a mechanizmus fungování Evropského parlamentu neskýtá organizacím občanské společnosti ke spolupráci tak rozmanité příležitosti jako Komise. Prioritní zájem organizací občanské společnosti je soustředěn na vypracování návrhů a na jejich realizaci (provádění). Z těchto zájmových priorit se v Parlamentu neuskutečňuje ani jedna. V legislativním procesu se však vliv a rozhodovací pravomoc Parlamentu posiluje, proto organizace občanské společnosti se stále výraznějším zájmen sledují dění v Parlamentu. V tomto směru se za hlavní styčnou plochu považuje udržování stálého kontaktu s poslanci Parlamentu. Výhoda kontaktu spočívá v tom, že organizace působící v domácím prostředí mají bezprostřední kontakt i na poslance národního parlamentu, což je pro utváření názorů, stanovisek a návrhů, velmi nepostradatelný společný základ. Zastřešující organizace, které soustřeďují jednotlivé sítě, velmi bedlivě sledují dění v Parlamentu, na zasedáních výborů a pracovních skupin jsou zpravidla zastoupeny a své členy o výsledcích informují okamžitě. Na webových stránkách Parlamentu (http://www.europarl.eu.int) najdete informační servis, který poskytuje průběžně informace o pracovním programu a jednání parlamentních výborů, resp. umožňuje i vstup do Parlamentu, pokud o to organizace,
požádá (zápis názvu
organizace na povolence ke vstupu). Na stránkách lze dále najít, složení jednotlivých výborů, kontakty na poslance a jejich dostižitelnost. Tyto informace organizacím občanské společnosti velmi významně ulehčují orientaci, v tom, jak se v jednotlivých záležitostech, kdy a na koho se mohou resp. mají obrátit.
Parlamentní výbory mohou, v souvislosti s upřesněním jednotlivých návrhů a
stanovisek, nařizovat i slyšení před výborem. V nejednom případě jsou ke slyšení, jako odborníci, pozvání zástupci organizací občanské společnosti, kteří ve svém oboru působnosti současně zastupují i názory a zájmy občanské společnosti. Tato slyšení mají zatím ad hoc charakter, neboť v Parlamentu strukturovaný dialog neexistuje. Vzájemné vztahy mezi Parlamentem a organizacemi občanské společnosti velmi solidně popisuje akční skupina act4europe (společný program evropských zastřešujících organizací) „Soubor nástrojů“, které i v dnešní době poskytují velmi užitečné informace. Dostupnost v angličtině naleznete na webové stránce: NGO toolkit for the European Parliament Elections 2004, http://www.act4europe.org/code/en/act4.asp?Page=29&menuPage=29
Soubor nástrojů obsahuje i doporučení pro organizace občanské společnosti působící na národní úrovni, např. proč je důležité včas vyhledat a seznámit se s danou problematikou budoucí (současné) poslance a připravit je na formování a prosazování hodnotových priorit, které jsou pro organizace důležité. Rada Evropské unie a Evropská rada Rada Evropské unie je nadnárodní mezivládní organizace zastupující zájmy členských států EU a současně nejvyšším grémiem rozhodovacího procesu. Působí v několika formacích. Rada ministrů je orgánem sdružující zástupce členských států, obvykle resortní ministry, kteří na různých typech pravidelných zasedání reprezentují své národní zájmy. Evropskou radou se označují pravidelná setkání hlav států nebo premiérů členských států EU. Rada Evropské unie - Rada ministrů Rada Evropské unie je nejvyšším grémiem rozhodovacího procesu v EU, kde jsou zastoupeny zájmy všech členských států, které prostřednictvím Rady stanovují politické cíle EU, vydávají zákony, koordinují své národní politiky a řeší spory. Členové Rady jsou zpravidla resortní ministři členských států a zasedají podle typu, resp. ministerské formace
na základě
projednávané agendy. Vzhledem k tomu, že členy Rady jsou zpravidla resortní ministři členských států, jejich setkávání se obvykle nazývá Rada ministrů, nebo jenom Rada. Rada zasedá v současné době v devíti typech, resp. formacích podle projednávané agendy: Rada pro: -
všeobecné záležitostí a zahraniční politiku
-
hospodářství a finance
-
spravedlnost a vnitřní záležitosti
-
zaměstnanost, sociální politiku, zdravotnictví a ochranu spotřebitele
-
hospodářskou soutěž
-
dopravu, sdělovací prostředky a energetiku
-
zemědělství a rybolov
-
životní prostředí
-
školství, mládeže a kulturu
Je patrno, že v jednotlivých členských státech jsou ministerstva organizovány jinak a přímo nekopírují typy Rad podle oborů. Stává se, že někteří resortní ministři členských států jsou
členy Rady ve více typech zasedání. Může se stát, že na stejném zasedání jedné Rady se, podle typu projednávané agendy, vystřídají z jednoho členského státu dva až tři resortní ministři. Fungování Rady organizuje a koordinuje Rada pro všeobecné záležitosti a zahraniční politiku, která současně zabezpečuje a řídí zahraniční politiku Unie. Úkoly Rady Oblast legislativy Legislativní pravomoc je rozložena mezi Parlament a Radu. Podrobněji viz. pasáž Legislativní pravomoc. Koordinace hospodářské politiky Jelikož jedním ze strategických cílů Unie je oživení ekonomiky, Rada v sobě zahrnuje úzkou koordinaci národních hospodářských politik a prostřednictvím Rady pro hospodářství a finance zabezpečuje úkoly související s určením a koordinací společné hospodářské politiky a její provádění v rámci ekonomik členských států. Uzavírání mezinárodních dohod Dohody týkající se věcí náležejících do kompetence Společenství, uzavírá mezi Unií a státy nečleny Unie, jakož i mezinárodními organizacemi, Rada. Rozpočet O přijatelnosti či nepřijatelnosti rozpočtu EU, který vypracuje a předkládá Komise, spolurozhoduje Rada a Parlament. Nedojde-li při schvalovacím procesu ke kompromisu mezi Radou a Parlamentem, Rada rozhodne o povinných výdajích tj. o výdajích na zemědělství a o výdajích vyplývajících z mezinárodních dohod, a Parlament o ostatních nepovinných výdajích. Přijetí konečné podoby rozpočtu EU náleží do kompetence Parlamentu. Realizace II. a III. pilíře EU Úkolem Rady je i vyjednávání o provádění druhého a třetího pilíře EU, které i nadále náleží do národních suverenit členských států, a to za současného respektování národních zájmů. Fungování Rady Za fungování Rady je odpovědný COREPER - Výbor stálých zástupců členských států, který se schází každý týden. COREPER je složen ze stálých zástupců členských států, velvyslanců
při EU. Na práci stálých zástupců se přímo v Bruselu podílejí i národní pracovní skupiny a odborníci národních ministerstev. COREPER je také místem určení pro zprávy, které vypracovávají nejrůznější pracovní skupiny Rady, tvořené experty členských států. Role COREPER-a je stále významnější a hraje klíčovou pozici v rozhodovacím procesu, neboť frekvence zasedání Rady není příliš častá. Byla vytvořena praxe, že hladký průběh práce v Radě je závislý na práci COREPERA, neboť jeho hlavním posláním je z hlediska přijetí rozhodnutí, předjednat po odborné strance všechny návrhy projednávané agendy tak, aby se na zasedání Rady řešily pouze ty nejdůležitější a nejcitlivější problémy, zejména po politické stránce. Stálí zástupci současně mají za úkol zabezpečit i plynulou spolupráci mezi Unií a národními institucemi členských států. Předsednictví – rotace členských států
v předsednictví Rady probíhá v šestiměsíčních
intervalech. Předsedající země zejména: vypracuje program dne zasedání, připraví a řídí zasedání, koordinuje důslednost, kontinuitu a hladký průběh rozhodovacího procesu. Radě asistuje Generální sekretariát v jehož čele stojí generální sekretář. Generální sekretář je současně i Vysokým zástupcem pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a který EU vůči státům, nečlenům EU, navenek zastupuje. Rada rozhoduje hlasováním. Váhy hlasů jednotlivých členských států jsou závislé na počtu obyvatel dané země, ne však v přímé úměře k absolutnímu počtu obyvatel (ve prospěch čl.států s malým počtem obyvatel). Celkový počet hlasů je 321. Hlasy jednotlivých členských států mají následující váhu: (vážení hlasů od 1.listopadu 2004) -
Německo, Francie, Itálie a Spojené Království : 29
-
Španělsko a Polsko: 27
-
Nizozemsko: 13
-
Belgie, Česká republika, Řecko, Maďarsko a Portugalsko: 12
-
Rakousko a Švédsko: 10
-
Dánsko, Irsko, Litva, Slovensko a Finsko: 7
-
Kypr, Estonsko, Lotyšsko, Lucembursko a Slovinsko: 4
-
Malta: 3
Rada svá rozhodnutí přijímá jednomyslně, prostou většinou nebo kvalifikovanou většinou. Role prosté většiny je zanedbatelná, i počet rozhodnutí přijatých jednomyslně je nízký (např. změny základních smluv, souhlas s přijetím nového člena atd.). Ve velké většině případů rozhoduje Rada hlasováním kvalifikované většiny. Kvalifikovaná většina je dosažena za splnění následujících podmínek: -
rozhodnutí je podpořeno počtem hlasů, který představuje 72,3% z celkového počtu
-
rozhodnutí je schváleno nadpoloviční většinou členských států
-
kvalifikovaná většina musí představovat alespoň 62% celkového počtu obyvatel EU
Evropská rada Pojem Evropská rada slouží k označení pravidelných setkání hlav států a vlád tj. prezidentů a premiérů členských států Evropské unie. Zasedání se jako plnohodnotný účastní rovněž předseda Evropské komise. Setkání se od roku 1987 uskutečňují pravidelně a mají oficiální statut. Evropská rada se schází 4 x do roka, alespoň 2 x oficiálně, vždy v posledním měsíci střídání předsednictví Rady (červen a prosinec) a 2 x informativně. Posláním Evropské rady je vypracovat hlavní politické podněty pro směřování EU, projednat nejdůležitější a nejzávažnější problémy, které nelze řešit na odborné politické úrovni a v mezinárodních otázkách přijmout jednomyslné stanovisko. Evropská rada je dějištěm pro nalezení všestranně přijatelného kompromisu mezi členskými státy, který následně prostřednictvím Rady, v rámci spolurozhodování, nabývá podoby zákonné normy. Rada a organizace občanské společnosti (NGOs) Rada je dějištěm střetů národních zájmů, což znamená, že rozhodnutí se zrodí na úrovni národních ministerstev. Za účelem prosadit své návrhy v Radě se organizace občanské společnosti mají především spojit, prostřednictvím svých tematických okruhů, s příslušným resortním ministerstvem a nabídnout svá témata a názory, ke slyšení v Radě. Nastupující země si při převzetí předsednictva Rady, zpravidla vymezí hlavní témata své činnosti, která budou v průběhu funkčního období řešit. Sledovat tento záměr se velmi vyplatí, zejména pro účely správného načasování činnosti pro cílenou lobby. Členské státy totiž mohou svá stanoviska přehodnotit i
před přijetím návrhu, či rozhodnutí, jakož i možnost veta členského státu může být odsunuta do pozadí, proto v mnoha případech má stanovisko jednoho členského států již velmi malou šanci na ovlivnění rozhodnutí. Jelikož na úrovni COREPER až v 80% případech padne i konkrétní rozhodnutí Rady, je účelné, aby organizace občanské společnosti, navázaly kontakt s národními delegacemi i v této fázi rozhodovacího procesu. Ve stejné téma se častá dělba práce, mezi zastřešujícími organizacemi a organizacemi členských států působících na národních úrovních, vztahuje na vyjednávání s Radou, vyjednávání s Komisí je úkolem pouze zastřešující organizace. Pokud zastřešující organizace vyjednává společná stanoviska s Komisí, organizace občanské společnosti stejné stanovisko prosazují na národní úrovni. Úspěch na dosažení žádoucího rozhodnutí bude tak mít velmi vysokou šanci, neboť ve stejné věci bude mít k dispozici pro účely rozhodnutí vzájemně se podporující podkladové informace Komise i Rada. Rada Evropy Rada Evropy je samostatnou mezinárodní organizaci a nesmí se zaměňovat s Evropskou radou. Rada Evropy je mezivládní organizací, seskupuje 43 zemí a jejím cílem je ochrana lidských práv, parlamentní demokracie a šíření povědomí o evropské identitě založené na sdílených hodnotách a procházejících napříč různými kulturami. Působnost organizace přesahuje hranice EU. Rada Evropy sídlí ve Štrasburku. Evropský soudní dvůr Sídlo: Luxembourg Základním posláním Evropského soudního dvora je zajištění jednotného výkladu práva Společenství, poskytování soudních záruk zajišťujících dodržování evropského práva při interpretaci i aplikaci, jako jednotné soustavy pravidel. Evropský soudní dvůr je složen z jednoho soudce z každého členského státu a 8-mi generálních advokátů. Evropskému soudnímu dvoru mohou být předloženy přímé žaloby přednesené členským státem a jeho institucemi, Komisí, Radou nebo Parlamentem, který při svém rozhodování může uplatňovat práva principu Společenství. Soudy a tribunály z členských států mohou v předběžném řízení požádat Evropský soudní dvůr o výklad a zaujetí stanoviska podle práva Společenství.
Evropský účetní dvůr Úkolem Účetního dvora je kontrolovat soulad příjmů a výdajů s právními předpisy a s rozpočtovými a účetními pravidly Společenství. Evropský účetní dvůr tvoří jeden zástupce z každého členského státu. Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV - EESC) Hospodářský a sociální výbor byl zřízen Římskou smlouvou z roku 1957 za účelem zastupovat zájmy nejrůznějších hospodářských a sociálních skupin. Je jedním ze struktur základních institucí EU. Úlohy EHSV: -
základní úlohou EHSV je funkce poradního orgánu pro Evropský parlament, Radu EU a Evropskou komisí. EHSV je vyjádřením prvoinstačního fóra v praxi pro informování, konzultaci a prosazení zájmů organizované občanské společnosti.
-
udržování dobrých vztahů a permanentní spolupráce se svými mezinárodními, národními a regionálními organizacemi občanské společnosti a občanskými organizacemi EU, současně má občanskou společnost inspirovat k aktivní roli při hledání konsensu v rámci schvalovacího procesu
-
podpora a posílení role organizací občanské společnosti i mimo EU (vést debaty a konsultace s organizacemi občanské společnosti nečlenských států EU)
Členy EHSV jsou vedoucí představitelé občanské společnosti. Podle požadavků na členy má Výbor
zastupovat zájmy nejrůznějších hospodářských a sociálních skupin a skládat ze
zástupců různých hospodářských a společenských složek organizované občanské společnosti, přičemž občanskou společnost mají tvořit organizace z následujících oblastí: -
organizace z oblasti trhu práce (např. odbory, zaměstnanci, zaměstnavatelé atd.) tj. tzv. sociální partneři)
-
organizace zastupující zájmy z oblasti sociální a hospodářské sféry (organizace, které nepatří mezi sociální partnery)
-
organizace NGO (nevládní organizace, uskupení za stejným společným zájmen) zástupci různých zájmových skupin (např. ochrana životního prostředí, lidská práva atd.)
-
organizace CBO (community-based), které svým členům poskytují různé služby (např. mládežnické organizace, organizace pro volný čas a kulturné vyžití atd.)
-
náboženská uskupení
EHSV na občanskou společnost nahlíží jako na komplex jednoho celku. Členové EHSV se děli do tři skupin: -
zaměstnavatelé (průmyslová, veřejná a soukromá sféra, obchod, bankovnictví atd.)
-
zaměstnanci (národní odborové organizace)
-
zástupci různých zájmových skupin (zemědělci, výrobci, spotřebitelé, vědci a učitelé, družstva, rodiny, profesní skupiny, volná profese, hnutí na ochranu životního prostředí atd.)
Poslední skupina, dává místo třetí straně vedle organizace občanské společnosti, hospodářských organizací, vědeckých organizací, organizací malopodnikatelů atd. V současné době má v HSV Česká a Maďarská republika po 12 zástupcích, Polsko 21 a Slovensko 9 zástupců. Zástupce třetí strany z kandidátů na základě volného výběru jmenuje příslušný orgán vlády (např. v MR, výbor složený ze zástupců Úřadu vlády, ministerstva zahraničí, ministerstva práce a sociálních věci ). Seznam členů EHSV je dostupný na webové adrese Výboru (http://www.esc.eu.int/index.htm) a na stránkách http://eescmembers.esc.eu.int/eescmembers.aspx?culture=en lze vyhledat konkrétního člena výboru. Je žádoucí mít přehled o jednotlivých členech EHSV a vědět na koho se obrátit pro konkrétní informace. Úkolem členů EHSV je získat co nejširší společenskou podporu pro svá odborná stanoviska. Doposud žádný významný evropský právní předpis nebyl přijat bez předchozího vyjádření EHSV a podle dosavadních zkušeností návrhy stanovisek EHSV jsou při přijetí různými institucemi EU úspěšné ze 2/3. Práce EHSV je velmi významná, neboť při zpracování svých stanovisek prezentuje názor reprezentativního průřezu občanské společnosti i běžného hospodářského života. Návrhy stanovisek jsou projednávány v pracovních sekcích a nakonec jsou předloženy plénu Výboru. EHSV návrhy stanovisek připravuje v následujících sekcích: CCMI - Consultative Commission on Industrial Change (Konzultační – poradenský výbor pro změny v oblasti průmyslu)
NAT - Agriculture, Rural Development and the Environment Unit (Zemědělství, rozvoj venkova a ochrana životního prostředí) ECO - Economic and Monetary Union and Economic and Social Cohesion Unit (Ekonomická a monetární unie, hospodářská a sociální koheze) SOC - Employment, Social Affairs and Citizenship Unit ( Politika zaměstnanosti, sociální politika a občanství) REX - External Relations Unit ( Zahraniční styky) TEN - Transport, Energy, Infrastructure and the Information Society Unit (Doprava, energetika, infrastruktura a informovaná společnost) INT - Single Market, Production and Consumption Unit ( Jednotný trh, produkce a spotřeba) SMO - Single Market Observatory (Monitorovací centrum jednotného trhu) Na práci sekcí se velmi často podílejí i špičkový odborníci a nezávislý experti (nečleni Výboru). Jak již bylo dříve uvedeno, lze do práce EHSV zapojit, pouze prostřednictvím člena Výboru. EHSV, kromě výše uvedených způsobů, udržuje s organizacemi občanské společnosti i další formy spolupráce. Jednak, v přípravném procesu rozšíření EU byla účast kandidátských zemí v EHSV připravována ve smíšených výborech, na straně druhé byla v roce 2003 organizována konference „Organizovaná občanská společnost kandidátských zemí a debata o budoucnosti Evropy“, kde své problémy, osobitosti a charakteristiky občanské společnosti, prezentovaly právě organizace občanské společnosti kandidátských zemí. EHSV udržuje s organizacemi občanské společnosti velmi úzkou spolupráci i po rozšíření, zejména v rámci takových společných akcí a fór, jako byla konference v Budapešti na téma „Lisabonská strategie: úloha a možnosti členských států“. Konference si kladla za cíl, aby EHSV společně s hospodářskou a sociální radou a ostatními partnerskými organizacemi členských zemí diskutovaly, vyjádřily se a vytvořily společné doporučení k Lisabonské strategii. Souhrnné informace o EHSV jsou dostupné na stránkách : http://www.esc.eu.int/sections/enlargement/10_quest/QE-49-02-006-HU-C.PDF Výbor regionů Jde o relativně novou instituci EU. Výbor regionů byl zřízen Maastrichtskou smlouvou
Je také poradním orgánem Rady EU a Evropské komise a dávají prostor zájmům regionů, krajů, obecní a místní politiky. Členové výboru jsou, zejména politikové různých samospráv, na místní a regionální úrovni (starostové, primátoři, hejtmani atd.). Plenární zasedání Výboru, která organizují a připravují podvýbory pro jednotlivé oblasti, se uskutečňují pětkrát za rok. Práce Výboru je založena na této struktuře: ● COTER: Komise pro teritoriální politiku soudržnosti ● ECOS: Komise pro hospodářskou a sociální politiku ● DEVE: Komise pro udržitelný rozvoj ● EDUC: Komise pro kulturu a vzdělání ● CONST: Komise pro ústavní záležitosti a evropskou správu ● RELEX: Komise pro vnější vztahy
Legislativní proces Tvorba práva Společenství Právo Společenství vymezuje legislativní pravomoci EU pro oblasti, které členské státy, prostřednictvím smluv přenechaly (postoupily) do kompetence Unie. Právo Společenství má přednost před národním právem členských států a to jak před retroaktivními tak i budoucími právními normami. Oblasti, které smluvně nebyly do kompetence EU postoupeny i nadále náleží do národní jurisdikce. Právo Společenství vymezuje, jak kompetenci, tak i úkoly a působení jednotlivých institucí EU, a současně jím uděluje i legislativní pravomoci pro tvorbu a přijímání prováděcích právních
norem,
týkajících
se
fungování
a
rozhodovacích
procesů,
procedur
spolurozhodování, provádění politik, systémů a činností atd. Právo Společenství se vztahuje, jak na fyzické, tak i právnické osoby, proto působnost práva Společenství musí být implementována i do národní jurisdikce členských zemí.
Zdroje a formy práva Společenství: Právo Společenství se podle zdrojů dělí do dvou skupin: -
prvotní zdroje práva Společenství tvoří základní smlouvy EU a jejich novelizace. Tyto smlouvy představují právní základ vymezení rolí, kompetencí a fungování jednotlivých institucí EU. Tyto smlouvy jsou po jejich ratifikaci závazné pro každý členský stát.
-
druhotné zdroje představují právní instrumenty, které v rámci zákonodárného procesu přijímají instituce Společenství za účelem vykonávat své úkoly podle Smlouvy o Evropském společenství
Právní instrumenty se dělí na závazné a na nezávazné Závazné nástroje jsou: -
nařízení: jsou závazná ve svém plném rozsahu a přímo aplikovatelná ve všech členských státech
-
směrnice: zavazují členské státy, jen pokud jde o zamýšlené dosažené výsledky, proto ponechávají na členských státech, jakou formou a jakými prostředky se rozhodnou těchto cílů dosáhnout . Směrnice musejí být převzaty do národního právního řádu.
-
rozhodnutí: jsou zcela závazná pro toho, komu jsou určena. Tykají se konkrétní záležitosti a nemají všeobecnou obligatorní platnost.
Nezávazné nástroje jsou: -
doporučení: formulují očekávání ve vztahu ke konkrétní záležitosti adresáta
-
stanoviska: deklarují odpověď na konkrétní žádost
Kromě základních právních nástrojů Společenství velmi zásadní význam mají mezinárodní dohody, mezinárodní právo, praxe judikatury Evropského soudního dvora a všeobecně obligatorní právní principy. (Právo na slyšení, principy přezkumu a účinného opravného prostředku, princip spravedlivosti, princip dobrého úmyslu, princip právní jistoty, princip ochrany víry důvěry, princip přiměřenosti).
Mnohokrát vzpomínané acquis communautaire, neboli společné dědictví Společenství, které kandidátské země musí v rámci harmonizace převzít ještě před vstupem do Unie. Představuje společná práva a závazky, které zavazují všechny členské státy v rámci Evropské unie. Sestává z obsahů, principů a politických cílů smluv; legislativy přijaté při aplikaci smluv a judikatury Evropského soudního dvora; deklarací a rezolucí přijatých Unií; opatření vztahujících se k společné zahraniční a bezpečnostní politice; opatření vztahujících se k justici a ke spolupráci ve vnitřních věcech; mezinárodních smluv uzavřených Unií a smluv uzavřených navzájem mezi jejími členskými státy v oblasti aktivit Unie. Z tohoto důvodu acquis Společenství nezahrnuje jen striktně právo Společenství, ale také všechny akty přijaté v rámci Evropské unie, a především společné cíle stanovené ve smlouvách. Součástí přípravy kandidátských zemí na členství v Unii je podrobné zkoumání, jak dalece je legislativa těchto zemí přizpůsobena acquis Společenství.
Členské státy jsou povinny v průběhu právní harmonizace přizpůsobit svůj právní řád v souladu s právem Společenství a odstranit z něj existující právní normy, které by jakkoliv bránily převzetí, implementaci a aplikaci práva Společenství. Legislativní proces Legislativní pravomoc je rozložena mezi třemi klíčovými institucemi EU tj. mezi Komisí, Radou a Parlamentem a to tak, aby soulad a vyváženost mezi zájmy Společenství a národními zájmy členských států byla zajištěna. Komise, jako spolutvůrce legislativy, je zodpovědná za vypracování a podání návrhů právních norem do legislativního procesu. Je orgánem, který má právo iniciativy, zavádění, řízení a kontroly legislativy. Legislativní proces začíná návrhem Komise. Za účelem vypracování návrhu, Komise shromažďuje zkušenosti, problémy a protinávrhy, které následně konzultuje s odborníky, experty, příslušnými institucemi členských států a všemi zainteresovanými organizacemi zastupujícími nejrůznější zájmy občanské společnosti. Návrhy Komise se zabývá Parlament, který k návrhu právního předpisu velmi často podává pozměňovací návrh, případně iniciuje přezkoumání celého problému. Podobu návrhů právních předpisů vypracují
generální ředitelstva (DG) Komise. Následně, za účelem provedení diskuse a konzultace, jsou předkládány
specializovaným oddělením, která návrhy upravují a vypracují k nim své
pozměňovací
návrhy.
Po
provedených
odborných
konzultacích
návrh
přezkoumá
specializovaný právní odbor a kabinety jednotlivých komisařů. Je-li návrh na pravidelném týdenním zasedání Komise přijat, stává se oficiálním návrhem nového právního předpisu. Jakmile Komise návrh nové právní normy formálně zašle Radě a Parlamentu, začne zákonodárný proces Unie záviset na spolupráci těchto tři institucí. Instituce EU používají v rámci rozhodovacího procesu následující mechanizmy: procedura informační, procedura konzultací, procedura rozpočtová, procedura spolupráce, procedura spolurozhodování a procedura dohodovací. -
Procedura informační: je uplatňována velmi zřídka a to v případech, kdy není potřeba, aby Rada a Komise vyžadovaly stanovisko Parlamentu, rozhodnutí přijímá Rada samostatně. Tato procedura vešla ve rčení „Komise navrhuje, Rada nařizuje“. Uplatňuje se zejména v oblastech toku kapitálu do třetí země, stanovení minimální dovozní ceny, úprava celní sazby ve společném sazebníku.
-
Procedura konzultací: rozhoduje Rada, ale před hlasováním musí vyžádat stanovisko Parlamentu a vzít v úvahu jeho názory. Uplatňuje se v oblastech: občanství EU, průmyslové politiky, zdaňování, práva na usídlení atd.
-
Procedura rozpočtová: schvalovací postup, který Parlamentu umožňuje navrhnout změny a dodatky k počátečnímu návrhu Komise a ke stanovisku členských států jednajících v Radě. V případě povinných výdajů tj. na zemědělství a u výdajů vyplývajících z mezinárodních dohod, konečnou platností rozhoduje Rada, o přijetí pozměňovacích návrhů v oblasti ostatních výdajů (nepovinných) rozhoduje Parlament. Samotná procedura obnáší schvalování návrhu během dvou čtení jak v Radě, tak i v Parlamentu. V případě neúspěchu se celá procedura opakuje.
-
Procedura spolupráce: je vždy iniciována návrhem, který Komise předloží Parlamentu. Parlament vydá k návrhu Komise své stanovisko. Rada pak kvalifikovanou většinou příjme společné stanovisko a předá jej Parlamentu spolu s veškerými potřebnými informacemi a se zdůvodněním jeho přijetí. Parlament společné stanovisko posoudí a buď je příjme, upraví, nebo odmítne. Jestliže je upraví nebo odmítne, musí jít o rozhodnutí přijaté na základě dosažení společného konsensu. V případě odmítnutí se k rozhodování v Radě vyžaduje jednomyslnost.
-
Procedura souhlasu: vyžaduje, aby si Rada před přijetím určitých rozhodnutí vyžádala souhlas Parlamentu, který návrh může přijmout nebo odmítnout. Jestliže Parlament nedá souhlas, nelze navrhovaný akt přijmout a v některých oblastech tak zajišťuje Parlamentu neomezenou rozhodovací pravomoc. Vztahuje se především na přistoupení nových členů, na asociační dohody a jiné zásadní dohody a na jmenování předsedy EK. Souhlas Parlamentu vyžaduje také udílení sankcí za závažné porušení základních práv, při řešení otázek jednotného postupu při volbách do EP, úkolů strukturálních fondů atd.
-
Procedura
spolurozhodování:
dává
Parlamentu
pravomoc,
v kterékoliv
fázi
rozhodovacího procesu, proti projednávanému návrhu použít veto společně s Radou. Procedura je zdlouhavá a v praxi to znamená posílení legislativních pravomocí Parlamentu a rovnoměrné rozložení rozhodovací pravomoci mezi Parlamentem a Radou. Během procedury Rada a Parlament vždy musí nalézt společný kompromis. Uplatňuje se, zejména v následujících oblastech: harmonizace a jednota vnitřního trhu, vzájemné uznávání vysokoškolských diplomů, bydlení v jiném členském státě, volný pohyb pracovních sil, kultura, zdravotnictví, transevropská doprava, výzkum a vývoj, sociální politika, rovné příležitosti, služby, školství a vzdělávání, boj proti diskriminaci, sociální vyloučení, životní prostředí, rozvojová spolupráce, sociální zaopatření. -
Procedura dohodovací: tato forma procedury se používá velmi výjimečně, zejména se aplikuje tehdy, kdy právní norma s všeobecnou účinnosti má dopad na velký objem finančních prostředků, které nespadají do kategorie povinných výdajů.
Výše popsané rozhodovací mechanizmy se nevztahují na řešení otázek z oblasti zemědělství. Rozhodnutí pro tuto oblast, podle pravidel schválených Radou a Parlamentem, přijímá Komise. Procedury a politiky EU, týkající se organizací občanské společnosti (NGOs) na obecné úrovni Jak již bylo řečeno je účelné, aby každá organizace občanské společnosti zjistila, co platí pro její zájmovou oblast, jaké uspořádání platí na odborné politické úrovni, a které právní normy a předpisy pro danou oblast platí. Naším cílem není podrobný popis odborných politik ovlivňujících jednotlivé konkrétní oblasti, neboť na štěstí organizace občanské společnosti
velmi aktivně působí ve všech oblastech vymezených na odborné politické úrovni a tudíž jejich analýza není posláním této kapitoly. Všeobecné se dá říci, že již téměř pro každou konkrétní oblast jsou k dispozici „Green Paper“ (zelené knihy) a „White Paper“ (bílé knihy) a doporučuje se je sledovat a prostudovat, jelikož pro danou oblast mohou mít nemalý vliv. Green Paper: Zelené knihy jsou dokumenty vydávané Komisí a obsahují diskusní témata pro konkrétní oblast odborné politiky. Účelem knih je k určitému tématu nastartovat konzultace na evropské úrovni a jsou určené všem organizacím i jednotlivcům se zájmem o účast v těchto podporovaných debatách. V mnoha případech tyto dokumenty současně představují i diskusní základ pro přípravu právních předpisů v dané oblasti. Veřejné konzultace jsou podporované na portálu Your voice in Europe (adresu viz níže), ale mohou být uskutečňovány i na základě pozvánky. White Paper: Bílé knihy Komise jsou dokumenty, které obsahují návrhy na činnost Společenství v určité oblasti. Ve většině případů Bílá kniha následuje po vydání Zelené knihy, která už proces konzultací na evropské úrovni o daném tématu nastartovala. Bílé knihy jsou oficiálními dokumenty představujícími praktické návrhy pro uskutečnění konkrétní akce a po schválení Radou se mohou stát politickým nástrojem pro realizaci akčního programu Unie v dané oblasti. Kromě výše uvedených forem existuje i mnoho politik, procesů a komunikačních způsobů, které se týkají organizací občanské společnosti rovněž na obecné úrovni, proto se zmíníme i o těchto formách. Bílá kniha Komise o Evropské vládní moci Potřeba řešit přibližování se institucí EU občanům není novodobým problémem. Vážnost tohoto problému se velmi názorně projevila v rámci ratifikačního procesu smlouvy o ústavě EU, který vyústil v krizovou situaci, na kterou reaguje nejen následné období reflexe a Bílá kniha o komunikaci, ale i nutnost reformy vládní moci a návrhy změny popisuje i Bílá kniha Komise o Evropské vládní moci. Cílem tohoto dokumentu je srozumitelně vysvětlit fungování EU a jeho
zefektivnění, zjednodušit systémy politicko-pracovní a tvůrčí procedury,
zprůhlednit a zjednodušit funkční mechanizmy, aby se Unie občanům přibližovala, občané pochopily její poslání a zásady, a získala tak jejich důvěru. Řešení problému se soustředilo na otevřenost a dostupnost EU, zejména v oblasti tvůrčí politiky a provádění politické linie, lepší zapojení do utváření a realizace politiky Evropské unie, které předpokládá aktivnější roli institucí členských států i Unie, zejména při zprovoznění vícekanálových informačních toků pro tok stanovisek a názorů organizací občanské společnosti. „ Je povinností každé demokratické instituce, jak na úrovní členských zemí, tak i EU, jakož i zástupců občanů, pokusit se vybudovat efektivní spojení mezi Evropou a jejími občany. Toto je základním požadavkem pro provádění přiměřenějších a účinnějších politik. “ 3 „Bílá kniha doporučuje zahájit otevřený proces formování politiky tak, aby se do utváření a provádění politik EU mohli zapojit občané i organizace v co největším počtu. Takový způsob přispívá k tomu, že účastníci se budou chovat otevřenějším a zodpovědnějším způsobem. Současně je třeba systém pro občany EU zprůhlednit, aby si uvědomili, jak se lze vypořádat s problémy, které je čekají, a v rámci spolupráce mezi členskými státy a Unií je zvládnout snáze a efektivněji.“ 4 3
Bílá kniha o Evropské vládni moci, souhrn, překlad : Evropský dům
4
Bílá kniha o Evropské vládní moci, souhrn, překlad : Evropský dům
Doporučení Bílé knihy pro zvýšení účinnosti otevřenosti a účasti občanů: -
Utváření konstruktivní politiky musí být průhledné, srozumitelné, otevřenější a následováníhodné. (Za tímto účelem Komise denně zajistí v on-line informačním systému tok aktuálních informací o přípravě politik ve všech fázích rozhodovacího procesu a rozvoj konzultací pro tvorbu politiky pomocí on-line interaktivní iniciativy. Lidé musí mít přístup ke spolehlivým informacím o evropských otázkách a musí být schopni prozkoumat politický proces v jeho různých úrovních.)
-
Komunikace na národních, regionálních a místních úrovních, spolupráce mezi organizacemi občanské společnosti musí být těsnější. Za realizaci tohoto akčního bodu prvotní odpovědnost nesou především členské státy. (Komise bude: v počáteční fázi tvorby politik vytvářet rozsáhlejší pravidelné diskusní a konzultační příležitosti mezi organizacemi občanské společnosti působícími na národních a evropských úrovních, při provádění práva Společenství musí nalézt správnou vyváženost mezi zavedením jednotného přístupu a s ohledem na regionální a místní podmínky umožnit větší
pružnost pokud jde o bezprostřední aplikaci pravidel, definovat a zveřejnit minimální požadavky pravidel pro konzultace o politikách EU, zejména o čem, kdy, s kým a jak má proběhnout konzultace (kodex chování stanovující minimální normy). Nad rámec minimálních podmínek, v některých sektorech politiky, by Komise mohla rozvinout rozsáhlejší programy partnerství. Na straně Komise to stanovuje povinnost doplňujících konzultací ve srovnání s minimálními normami. Na druhé straně tyto programy přinutí organizace občanské společnosti upevnit své vnitřní struktury, zajistit záruky otevřenosti a reprezentativnosti.)5 Ostatní akční body se týkají např.: zdokonalování provádění politické linie, zřetelnějšího zaměření politik a institucí, aplikaci pěti politických zásad: otevřenosti, spoluúčasti, odpovědnosti, efektivnosti a sounáležitosti, globální vládní moci, přehodnocení role institucí EU, opatření na zvýšení účinnosti národních vlád v rámci EU a zprůhlednění vzájemné činnosti, atd. 5
Bílá kniha o Evropské vládní moci, souhrn, překlad : Evropský dům
Lisabonská strategie Desetiletá strategie EU přijata v březnu 2000, během zasedání Evropské rady v Lisabonu. Cílem této strategie je učinit z EU nejdynamičtější a nejvíce konkurenceschopnou ekonomiku světa. Podle této strategie, silnější hospodářská výkonnost povede k vytváření nových pracovních míst společně se sociálními a ekologickými politikami, které zajistí trvale udržitelný rozvoj a sociální začlenění. Lisabonská strategie se týká téměř všech hospodářských, sociálních a ekologických aktivit Unie. Název strategie byl mnohokrát změněn a v dnešní době je znám pod názvem „Růst a zaměstnanost“. Od té doby tuto strategii sleduje mnoho organizací občanské společnosti, které velmi bedlivě sledují, jak jsou při dosažení nejvíce konkurenceschopné ekonomiky světa
uplatňovány
otázky sociální soudržnosti, sociální politiky, zejména úroveň zaměstnanosti, jakož i ekologické aspekty. Komisí ustanovená pracovní skupina provedla v roce 2005 (poločas) hodnocení plnění jednotlivých strategických ukazatelů. Na základě hodnotící zprávy, která detailně rozebírá
celou strategii, byly některé konečné cíle velmi výrazně pozměněny, přesto původní priority z většiny oblastí zůstaly zachovány. K posunu došlo, zejména v oblasti kladení důrazu na zaměstnanost a ekonomický růst (vytváření pracovních příležitostí, inovace technologií a přitažlivé investiční prostředí) na úkor konkurenceschopnosti. Pro organizace občanské společnosti, které zastupují zájmy a hodnoty, které chtějí uplatnit i v rámci vlastní působnosti tj. nejen na úrovni EU, ale národní, bude žádoucí se velmi podrobně zaobírat i strategií, neboť protkává téměř celou politickou linii EU, zejména však odborných politik. To platí nejen na úrovni EU, ale i na národní, kde do národních rozvojových plánů musí být promítnuty priority a cíle strategie . ( Např. lisabonské akční plány rozepsané na členské státy jsou podkladovým materiálem pro vypracování národních rámcových rozvojových plánů.) Období reflexe Vzhledem k tomu, že ratifikační proces ústavní smlouvy byl francouzským a holandským „ne“ zablokován, nad právní a politickou budoucností Ustavy visí otazník. Rada v květnu 2005 odložila termín
pokračování ratifikačního procesu. EU si přeje
pokračování ratifikace, proto bude nutné o dalším osudu textu ústavy rozhodnout, nikoliv však o doprovodné smlouvě, o které se jednat nemá. Do pololetí 2006 byla vyhlášeno tzv. období reflexe, během kterého členské státy mají text ústavy interpretovat a prodiskutovat, aby byl pro další rozhodnutí k dispozici dostatek relevantních informací. Období reflexe pro organizace občanské společnosti představuje nemalou příležitost: Komise a výbory pro jednotlivé oblasti patrně budou, za účelem slyšení názorů a stanovisek pracovních skupin a organizací občanské společnosti, shovívavější. EU by uvítala na toto téma širokou, otevřenou veřejnou diskusi v každé členské zemi, za účasti občanů, občanské společnosti, sociálních partnerů, národního parlamentu a politických stran a hnutí, která v daném státě působí. Cílem těchto akcí je povzbudit zájem občanské společnosti, aby si lidé skutečný vliv ústavy na Unii uvědomili a interpretovali její důležitost na úrovni jedince a výhody přijetí takového dokumentu, jakož i to, že při utváření odborných politik EU, její instituce musí, oproti dosavadní praxi, mnohem intenzivněji reagovat na očekávání občanů.
Období reflexe je vlastně obdobím přemyšlení o budoucím osudu EU a jejím přibližování se občanům. Jedním z nejdůležitějších nástrojů k dosažení těchto cílů je realizace plánu D (Demokracie, dialogy a diskuse). Bílá kniha o komunikaci Tato Bílá kniha se oproti Bílé knize o vládní moci, D – plánu a období reflexe, nezabývá „hledáním nové cesty pro Unii“ – i když jde spíše o jeden z jeho prostředků – ale s analýzou možností zlepšení a rozvíjení komunikace mezi občany a institucemi EU. Jde o dlouhodobý plán. Bílá kniha sice obsahuje i konkrétní návrhy pro instituce EU, ale pokud jde o prostředky k jejich dosažení, otázku ponechává otevřenou. EU od občanské společnosti v deklarované podobě očekává: zprávu o volbě formy komunikace s institucemi EU v budoucnu, dále jaké informace očekávají od institucí EU a v jaké podobě, jakým způsobem a jakým informačním kanálem budou zasílat svá stanoviska a zprávy. Komise v současné době očekává, názory a stanoviska občanské společnosti na stránkách : http://europa.eu.int/comm/communication_white_paper . K jakému výsledku tento proces povede, bude možné vyhodnotit až v závěrečné fázi projektu. Zdrojové možnosti finančních podpor pro občanskou společnost Systém poskytování finančních podpor z prostředků EU je velmi pečlivě propracován a mechanismy, které se skládají z fondů a programů, umožňují na základě přísně vymezených pravidel čerpání financí. Tři hlavní oblasti financování z EU: -
společná zemědělská politika (systém podpory v této oblasti se bezprostředně netýká organizace občanské společnosti, proto tento materiál podrobnější informace neobsahuje)
-
regionální resp. kohezní politika (pro realizaci politiky v této oblasti slouží strukturální a kohezní fondy)
-
společně podporované programy s návazností na systém odborných politik
Komise může v návaznosti na konkrétní odbornou politiku, kromě těchto třech hlavních oblastí, vyhlásit i podporované individuální operační programy.
Regionální politika a strukturální fondy Prvořadým cílem EU je rozvoj a zvýšení konkurenceschopnosti jednotlivých regionů. Hlavními nástroji pro realizaci regionální politiky jsou strukturální fondy a fond soudržnosti. Historická zkušenost EU ukazuje, že rozdílná ekonomická vyspělost brání, jak hospodářskému růstu, tak i optimálnímu využití potenciálu trhu, proto je narovnání ekonomických a sociálních rozdílů, jedním z hlavních principů regionální politiky EU. Cílem EU není odstraňovat přirozené rozdíly vyplývající z daných poměrů (jazykových, kulturních, přírodních atd.), ale za jejich současného udržení zmírnit nevýhody a snížit ekonomickou zaostalost pocházející z těchto rozdílů. Prostřednictvím strukturálních fondů EU byly vytvořeny následující finanční nástroje: pro podporování hospodářské a sociální konverze regionů, jejichž rozvoj zaostává, nebo se nacházejí v nevýhodných a upadajících oblastech, pro omezení rozdílů v podmínkách pro rozvoj mezi různými regiony, pro podporu hospodářské a sociální soudržnosti a pro snížení rozdílů životní úrovně.
Finanční nástroje solidarity a pro podporu regionů – strukturální fondy: Evropský fond regionálního rozvoje - ERDF Je největším fondem přes který prochází 45% objemu financí určených pro regionální politiku. Základním posláním fondu je posilování hospodářské a společenské soudržnosti, snižování regionálních rozdílů a účast na rozvoji regionů v následujících oblastech: -
investice do infrastruktury za účelem zvýšení konkurenceschopnosti
-
výzkum a vývoj pro zavádění nových technologií a inovací
-
rozvoj informační společnosti
●
rovné příležitosti mezi pohlavími
●
rozvoj mezinárodní přeshraniční interregionální spolupráce
Z ERDF se financují zejména investiční programy. Evropský sociální fond - ESF Cílem fondu je pomáhat nezaměstnaným a znevýhodněným skupinám obyvatelstva při jejich integraci do pracovního procesu, zvýšení adaptability a pružnosti pracovníků, rozvoj náborových systémů a humánních zdrojů. Iniciátory podporovaných programů mohou být, jak jednotlivci, tak i organizace. V rámci ESF je kladen stále větší důraz na informační společnost a na zvýšení efektivnosti školících a vzdělávacích opatření. Evropský zemědělský orientační a záruční fond – EAGGF Cílem fondu je zvýšení efektivnosti zemědělské výroby, zvýšení příjmů pracovníků zemědělského sektoru, stabilizace trhu zemědělských komodit. Financuje opatření zaměřená na rozvoj venkova a na pomoc zemědělcům hospodářících v zaostalých oblastech. Finanční nástroje pro řízení rybolovu – FIFG Slouží k modernizaci vybavení a materiálního zabezpečení v sektoru rybolovu, zejména zabránění nadměrnému rybolovu z výsostních vod EU, ekonomické restrukturalizaci regionů s rybolovem, vysazování nových sádek a vybudování konkurenceschopných firem. Z rozpočtu strukturálních fondů jsou financovány i programy Iniciativy Společenství, které umožňují členským státům řešit jejich specifické problémy, které jsou součástí podporovaného vývoje ve prospěch Společenství. Řešení se provádí na základě vlastních inovací, a získané zkušeností
musejí být zpřístupnění i ostatním členským zemím. Na
celkovém rozpočtu pro strukturální fondy se iniciativy podílejí v objemu 5,35%. I když jsou cíle i zdroje Iniciativy Společenství podporované ze strukturálních fondů, na rozdíl od ostatních fondů jsou řízeny přímo z Bruselu, v součinnosti s příslušnými orgány daného členského státu. Mezi Iniciativy patří následující programy: -
Interreg : tato iniciativa Společenství se zaměřuje na podporu přihraniční, mezinárodní a meziregionální spolupráce, za účelem posílit vyrovnaný rozvoj regionů, resp.
evropského prostoru. Zejména jde o podporu realizačních projektů na strukturální pomoc přihraničním regionům resp. „Euroregionům“. -
Leader +, cílem je podpora společensko-ekonomického rozvoje venkova, zejména jde o podporované akční projekty na integraci venkova za aktivní účasti vybraných místních zainteresovaných skupin a partnerů. Podporované programy zahrnují zavádění
nových
technologií
a
výrobních
metod
za
účelem
zvýšení
konkurenceschopnosti místní produkce, zlepšení kvality života obyvatel venkovského prostředí, využíti přírodního a kulturního potenciálu venkova. -
Equal: cílem iniciativy je boj proti diskriminaci v zaměstnání, dodržování principu rovných příležitosti a odstranění nerovných podmínek a diskriminace na trhu práce, zlepšení podmínek zaměstnanosti, rozvoj podnikatelských aktivit, adaptabilita pracovních sil, zajištění rovného zacházení s muži i ženami
-
Urban: jde o iniciativu, za účasti místních činovníků a široké veřejnosti, se zaměřením na podporu inovačních strategií pro regeneraci měst a zaostávajících městských částí. V rámci programu se podpora poskytuje i na vybudování pěších zón, pásem s vyloučením automobilové dopravy, na rozvoj veřejných služeb a na regeneraci veřejných prostranství.
Úrovně využití finančních podpor Příjemci podpor ze strukturálních fondů jsou regiony. Pro zařazení regionů do některého ze stanovených cílů regionální politiky se používá statistické vymezení NUTS (Nomenclature of Territorial Units for Statistics), rozdělené do následujících úrovní klasifikace: NUTS 0 – Státy (Počet obyvatel: 0,4 – 80 milionů) NUTS 1 – Supra-regiony (Počet obyvatel: 0,4 – 17 milionů) NUTS 2 – Regiony ( Počet obyvatel: 0,08 – 10 milionů) NUTS 3 – Sub-regiony (Počet obyvatel: 0,02 – 7 milionů) NUTS 4 a NUTS 5 představují územní jednotky na úrovni místního správního členění Na čerpání ze strukturálních fondů se nejvíce podílejí programy pro regiony NUTS 2 a NUTS 3. EU do roku 2006 umožnila novým členským státům výjimečné čerpání finančních prostředků i do oblasti NUTS 0, tedy pro vypracování národního rozvojového programu na úrovni státu, které např. Maďarsko využilo.
Cíle a priority financování ze strukturálních fondů Financování ze strukturálních fondů je soustředěno na tři hlavní prioritní cíle: Cíl 1 – Podpora rozvoje zaostávajících regionů Programy zaměřené na pomoc regionům zaostávajícím ve vývoji, zejména na strukturální přestavbu, infrastrukturu, investice do podnikatelských a hospodářských činností. (Nové členské státy spadají, s výjimkou některých rozvinutých regionů, právě do tohoto prioritního cíle). Podmínkou poskytnutí podpory je, když HDP v regionu (NUTS 2) je pod hranicí 75% průměru EU. Do těchto regionů směřuje 70% dostupných prostředků. Cíl 2 – Podpora oblastí potýkajících se s restrukturalizací Programy na podporu hospodářské a sociální konverze regionů, ve kterých vznikají strukturální problémy. Poskytnutí podpory podle cíle 2 se týká regionů (NUTS 3), které dlouhodobě vykazují vysokou míru nezaměstnanosti, kriminality, nízké výdělkové možnosti, špatnou úroveň školství nebo životního prostředí. Směřuje sem 11,5% celkového objemu prostředků ze strukturálních fondů. Cíl 3 – Podpora politiky zaměstnanosti a vzdělání Jde o programy zaměřené na snížení nezaměstnanosti prostřednictvím rekvalifikací, na modernizaci systémů školení, na adaptabilitu pracovních sil a přizpůsobování se novým podmínkám. Podpora se týká regionů, které nejsou příjemci podpory podle Cíle 1. Na realizaci Cíle 3 se vynakládá 12,3% celkových prostředků. Principy financování regionální politiky ze strukturálních fondů Strukturální fondy nefinancují jednotlivé samostatné projekty, financují víceleté rozvojové programy na základě následujících principů:
-
Programové plánování: poskytování podpor prostřednictvím strukturálních fondů je univerzální strategie, která zajišťuje financování komplexních rozvojových plánů resp. programů a ne samostatných projektů
-
Adicionalita: finanční zdroje z EU mají charakter přidané hodnoty, které se přidávají vždy k prostředkům, které jsou k dispozici na národní úrovni. Používání získaných prostředků pro jiné formy podpory na národní úrovni, nebo jiné účely, je nepřípustné. Členské státy nemohou po dobu, pro kterou nárokují čerpání z fondů, snížit objem vlastních prostředků, oproti předchozímu roku. V žádném případě neslouží k tomu, aby jednotlivé státy ušetřily vlastní prostředky. Základním požadavkem získání evropských prostředků je určitá míra spolufinancování. EU, bez spoluúčasti členského státu, nejsou podporovány žádné cíle.
-
Partnerství: tento princip je projevem spolupráce všech zúčastněných stran na konkrétních programech, zejména pokud jde o plánování, financování, provedení a úspěšnost. Za tímto účelem, pro každou fázi realizace, je třeba získat účast co nejširší veřejnosti. Partnerství má jak horizontální, tak i vertikální linii, což znamená, že kromě spolupráce v rozhodovacím procesu na různých úrovních je třeba získat i spolupráci regionálních a místních samospráv.
-
Koncentrace: V zájmu dosažení stanoveného cíle, jednak regionální politické subjekty musí postupovat koncentrovaně a koordinovaně, a na straně druhé za účelem zabránění roztříštěností programu a zvýšení jeho efektivnosti soustředit podpory do rozvoje regionu, který se nachází v obtížné situaci a je na ní nejvíce odkázaný.
I když nepatří mezi základní principy financování ze strukturálních fondů, je velmi důležité dodržovat i zásady kompatibility, podle kterých při financování programů ze strukturálních fondů musejí být přísně dodržována nařízení a pravidla, vztahující se na použití podpor z evropských fondů. Pravidlo N+2 upravuje časové limity pro čerpání prostředků ze strukturálních fondů a přesně vymezuje dispoziční období, po které lze tyto prostředky čerpat. Nejsou-li prostředky ve stanovené lhůtě řádně čerpány, nevyčerpané propadnou v neprospěch členského státu. Komise, nevyčerpané prostředky do stanovené lhůty, automaticky zruší resp. odejme ke konci
následujícího roku, nebo po předložení závěrečné fakturace resp. vyúčtování celého programu po skončení šestileté periody. Kohezní fond Fond soudržnosti vznikl v roce 1992 a jeho cílem je další posílení regionální politiky. Je určen zemím, jejichž HDP na osobu je nižší než 90% průměru EU. Kohezní fond poskytuje prostředky pro investiční projekty v oblasti dopravní infrastruktury a životního prostředí.
Dostupnost podpor ze strukturálních fondů pro nové členské státy Podle pravidel o strukturálních fondech, překročí – li podpora z evropských fondů 1 miliardu €, jsou regiony spadající do cíle 1 regionální politiky EU, povinny vypracovat Národní rozvojový plán (je od nynějška nahrazen zjednodušeným národním programovým dokumentem: Rámec národní strategické reference - RNSR). Tento programový dokument je komplexním strategickým plánem o rozvoji a budoucí podobě regionu, který musí obsahovat i opatření o prováděcím koordinačním harmonogramu. (Podmínky získání finanční podpory a jednotná postupová pravidla pro čerpání prostředků ze strukturálních fondů a z fondu soudržnosti /kohezní/, v předchozím programovém období, zabezpečila opatření k Rámcové podpoře Společenství).
Kromě programového dokumentu RNSR, je potřeba vypracovat
národní programový dokument Rámcové podpory Společenství - RPS, bude nutné i nadále, neboť RNSR oproti RPS neobsahuje pojistku o nástrojích managementu o tom, že poskytnutá pomoc bude použita v souladu se Směrnicemi o strategii strukturálních fondů a národní rozvojovou strategií. Strukturovaným základem pro realizaci poskytnutých podpor z evropských fondů jsou členskými státy vypracované jednotlivé Operační programy (OP). Jednotlivé OP musejí obsahovat, jak opatření pro způsob čerpání, tak i systémové metody použití prostředků. Konečnou podobu dokumentu RNSR, členské státy předkládají Komisi EU do pěti měsíců po přijetí Strategické směrnice Společenství (CSG). Komise obsah dokumentu příjme. Předložit Komisi samostatné národní OP je nepřípustné, lze je předložit buď současně s RNSR nebo až po jeho přijetí. Při koncipování RNSR, OP a národních programových dokumentů je nezbytné respektovat i princip partnerství tj. účast organizací občanské společnosti. EU nestanovuje způsob postupů a metodiku provedení, proto uplatnění principu partnerství se v jednotlivých členských státech může lišit. O formách a způsobech uplatnění principu partnerství v jednotlivých členských státech, jakož i o výsledcích probíhajících debat na toto téma, pojednává kapitola tematické studie.
Členské státy pro koordinaci a řízení jednotného postupu čerpání evropských prostředků jsou povinny zřídit Řídící úřad (agenturu), který organizuje vybudování systému institucí pro používání získaných prostředků. Úkolem úřadu je provedení
realizace, zajištění
odpovídajícího managementu a efektivity. Členské státy dále jsou povinny ustanovit výbory pro monitorování (monitoring) za účelem provádění kontroly realizace národních operačních plánů a správného použití evropských prostředků. Monitoring je přímo podřízen Řídícímu úřadu a zajišťuje relevanci správného použití a efektivity použitých prostředků. Za skladbu monitorovací jednotky (výborů), odpovídá příslušný členský stát. Do výborů mají být jmenování i členové organizací občanské společnosti. V Maďarsku jsou do každého výboru pro monitorování národních operačních plánů jmenování vždy 4 členové organizací občanské společnosti (z oblasti ochrany životního prostředí, z menšinové organizace, z organizace žen a z organizace zdravotně postižených). O některých praktických návodech pro výbory monitoringu pojednává kapitola tematické studie. Budoucnost regionální politiky EU Evropská regionální politika, podle návrhu Komise EU, již pro období 2007 – 2013, kdy se má uskutečnit reforma financování regionální politiky, má dosáhnout výraznějšího zviditelnění, zprůhlednění a transparentnosti a v každém regionu EU se bude prosazovat důrazně a důkladně. Vzhledem k tomu, že regionální politika v minulých letech, pro bohatší členské státy EU neposkytla žádnou výraznou pomoc, předpokládá se, že od nynějška se začnou v těchto zemích realizovat programy se zaměřením na podporu konkurenceschopnosti a v „konvenčních“ zaostalejších regionech na podporu rozvoje a modernizace infrastruktury. Komise EU si klade za cíl posílit strategii dostupnosti fondů, proto do procesu pro jednotné programové dokumenty byla zabudována i Strategická směrnice Společenství (CSG), kterou Rada schválí až po obdržení stanoviska Parlamentu. Tento dokument (CSG) stanovuje priority Společenství, které členské státy při vypracování národních programových dokumentů (Národní rozvojový plán, RNSR atd.), jsou povinny ve svých dokumentech zohlednit. Plánuje se sice menší, ale z praktického hlediska nastává velmi důležitá změna v tom, že OP bude možné financovat pouze z jednoho fondu, resp. pro získávání prostředků z Kohezního fondu, ze kterého v současné době se financují konkrétní projekty, bude třeba předkládat programový dokument, proto tyto projekty bude nutné zahrnout do operačních programů, přičemž se na něj bude vztahovat pravidlo N+2. Podle plánovaných změn bude z Kohezního
fondu možné získávat prostředky nejen na velké investiční projekty v oblasti dopravní infrastruktury a životního prostředí, ale i na projekty zaměřené na zvyšování energetické efektivnosti, na obnovitelnou energii, na systémy řízení dopravy, na čistou a ekologickou městskou dopravu atd.. Další změna se plánuje v oblasti zaúčtování DPH do nákladů, a to tak, že s výjimkou ESF (sociálního fondu) již nebude možné nevrácené položky DPH zahrnout do nákladů, což může pro příjemci způsobit velmi vážné problémy. Akční programy Společenství: Komunitární programy: Priority vymezené EU a politická opatření pro realizaci souborů aktivit, jednotlivých akcí a politik EU v různých specifických oblastech, můžeme označit, jako komunitární programy. Komunitární programy zahrnují velmi široké spektrum a pokrývají téměř veškeré oblasti politik Unie. Za komunitární programy v rámci EU odpovídají příslušná generální ředitelství Komise (DG), podle odborné-politické příslušnosti a v jednotlivých členských státech příslušná resortní ministerstva, která jednotlivé programy řídí, organizují a kontrolují. Realizaci a technické zabezpečení jednotlivých programových akcí, v drtivě většině případů, zajišťují samostatné programové kanceláře. O podporovaných programech se převážně rozhoduje v Bruselu centrálně, kde se návrhy soustřeďují ze všech členských států a vzájemně se vyhodnocují. Financování komunitárních programů se provádí z obecného rozpočtu Společenství. V současné době
se občané, firmy a státní správa mohou podílet na 38 programech
v nejrůznějších oblastech: -
Výzkum – vývoj 6. rámcový program ( od roku 2007 se pokračuje jako 7.rámcový program)
-
LIFE – životní prostředí, zachování přírody, spolupráce se státy třetích zemí světa
-
Energetika - balík programů: SAVE – podpora energetické efektivnosti, ALTENER – využití alternativní energie, COOPENER – spolupráce se státy třetích zemí světa, STEER – rozvoj přenosu energie
-
eEurope – balík programů: IDABC – elektronická výměna dat ve státní správě, Safer Internet Plus – bezpečnostní internet, eContent Plus – informační technologie a rozvoj digitalizace
-
ARGO – ochrana státních hranic, vízová politika, uprchlické záležitosti
-
Kultura 2000 – podpora kulturní spolupráce
-
Leonardo – odborná příprava pro studenty, učně a zaměstnance
-
Socrates – výměna studentů a učitelů
-
E – Learning – rozvoj vyučovacích systémů a výukových metod
-
TEMPUS – rozvoj vysokoškolských vzdělávacích systémů
-
Mládež 2000 – mezinárodní výměny a spolupráce mládeže
-
Media Plus - Media plus – Vývoj, distribuce a podpora audiovizuálních děl a školících programů
-
CLA 2007 – spolupráce v celní oblasti
-
Civil protection – občanská právní ochrana
-
Fiscalis 2007 – fiskální politika a spolupráce v oblasti daní
-
MAP – rozvoj podnikání
-
Marco Polo – rozvoj internodální nákladní dopravy
-
Veřejné zdraví – rámcový program, spolupráce v oblasti zdravotnictví
-
Politika zaměstnanosti – spolupráce v oblasti zaměstnanosti a sociální politiky
-
DAPHNE – boj proti násilí a kriminalitě
-
Gender Equality – rovnost mezi ženami a muži
-
EIM – pobídky a stimulace v oblasti zaměstnanosti
-
Právní spolupráce – rámcový program v oblasti občanských práv
-
Pericles – boj proti padělání peněz Eura
-
Tempo – inteligentní systémy zasílatelství
-
Erasmus - mezinárodní program magisterských kursů, studijních grantů a stáží
-
Town Twinning – spolupráce bratrských měst
-
Combating Discrimination – boj proti vyloučení ze společnosti
Prezentaci Komunitárních programů najdete na webové stránce www.euoldal.hu Obsahem prezentace je kniha o Komunitárních programech v maďarštině a dle potřeby jej lze i stáhnout. Přímé podpory Komise, mimo výše uvedených finančních zdrojů, poskytuje prostředky i na přímé financování takových projektů, programů, které výrazným způsobem napomáhají realizovat konkrétní politické cíle (jde o projekty realizované právnickými, veřejnými, soukromými organizacemi : univerzitami, podnikatelskými subjekty, zájmovými skupinami, organizacemi
občanské společnosti a ve výjimečných případech i jednotlivci). Některým organizacím občanské společnosti se podpory poskytují i na financování provozu. Politickému záměru vyhovují např. projekty na organizování tematických konferencí pro mládež (Komise za účelem realizace akcí pro mládež podporuje přímo i různé mládežnické organizace), nebo akce se zaměřením na popularizaci evropských myšlenek (např. ECAS, CENPO), na podporu občanského vědomí evropského občanství (na tento cíl se v členských státech zaměřuje stále více programů), ale i v rámci podpory různých fór European Women’s Lobby, nebo European Youth Forum je celá řada nákladových položek hrazena. Přehled jednotlivých projektů s přímo podporou Komise je k dispozici na webové stránce http://www.europa.eu.int/grants/index_en.htm Možnosti vyhledávání konkrétního projektu: podle názvu tématu, podle DG-generálního ředitelství, podle abecedy a podle novinek. Vzhledem k tomu, že na tomto portálu nemusí být k dispozici všechny vyhlášené projekty, doporučujeme za tímto účelem, jednou za čas navštívit i webové stránky DG – generálních ředitelstev Komise. Realizační podmínky a veškeré potřebné informace o vyhlášených projektech jsou k dispozici na této webové strance, jakož i další informace o kontaktních bodech. Komise, finanční podporu na provozní náklady resp. financování provozu zabezpečuje pouze přísně vymezeným okruhům organizací (zejména jde-li o panevropské organizace, které zastupují názory a stanoviska národních organizací občanské společnosti), i když se to děje na základě výběrových kritérií, podle kterých se každé DG nemusí při výběru řídit. Jedním z nejdůležitějších kritérii pro získání podpor na financování provozu je, organizace občanské společnosti evropského reprezentativního formátu s dlouholetou působností, tj. aby organizace byla skutečným reprezentativním zástupcem evropských organizací občanské společnosti. Evropský hospodářský prostor (EHP), Finanční nástroje a Norské fondy Členské státy EHP (Norsko, Lichtenštejnsko a Island i přesto, že nejsou členskými státy EU, participují na výhodách vnitřního trhu EU, proto musejí platit účastnické poplatky. Z těchto zdrojů a z Norských fondů (byl vytvořen na základě bilaterální smlouvy s Norskem) získává podporu i všech 10 nových členských států EU. Finanční prostředky z těchto zdrojů, v mnoha členských zemích, znamenají pro jednotlivé oblasti občanské společnosti významnou podporu. Stanovení priorit pro čerpání těchto prostředků se děje na základě kritérií národních plánů, proto jsou velmi odlišné.
Předvstupní fondy Všechny kandidátské země mají možnost čerpat prostředky z předvstupních fondů, aby se mohly pro vstup do Unie, co nejlépe připravit. Pomoc z těchto fondů již byla zastavena, jejich funkci převzaly strukturální fondy. PHARE – financuje projekty potřebné k adaptaci státní správy a na modernizaci infrastruktury. Možnost čerpání do roku 2008 SAPARD – poskytuje pomoc pro rozvoj zemědělství a venkova ISPA – financuje investiční projekty se zaměřením na zlepšení infrastruktury a životního prostředí ( byl nahrazen Kohezním fondem) Konzultace a dialogy vedené s Evropskou komisí Vedení dialogu mezi organizacemi občanské společnosti a Evropskou komisí je klíčovým doplňujícím mechanismem institucionální konstruktivní politiky. Význam této důležitosti spočívá zejména v tom, že Komise má, mezi institucemi, úlohu iniciátora, což znamená, že včasná konzultace, zprostředkování informací a přesvědčování Komise, může hrát v rozhodovacím procesu velmi důležitou roli, zejména při rozhodování o programu, podání návrhu a v zákonodárném procesu. Konzultace o dané záležitosti ve fázi „nula“ je velmi důležitá, neboť zapojí-li se organizace občanské společnosti do formování názorů, stanovisek a utváření politického aspektu, co nejdřív tj. svá stanoviska a názory prezentují již na nejnižším stupni rozhodovacího procesu, uplatnění a přijetí jejích návrhů tím bude mít větší šance. Podáním návrhu konzultace nekončí, neboť doprovází celý rozhodovací proces a jsou součástí každého jeho stupně a v některých případech hrají nezanedbatelnou roli i v procesu výkonném. I když povinnost vedení občanského dialogu Základními smlouvami podchycena není (na rozdíl od sociálního dialogu, jehož uskutečnění mezi sociálními partnery ukládá zákon), přesto Komise mezi organizacemi občanské společnosti vybudovala v mnoha oblastech velmi široké kontakty. Tyto kontakty, v závislosti na jejich frekvenci a stupni formality, mohou mít velmi různou podobu.
Je přirozené, že formy konzultace se mění případ od případu, podle typu témat, která mají být projednávána, neboť každé téma a oblast vyžaduje jinou skladbu debatujících. Kategorizace jednotlivých forem konzultací: -
ad hoc schůzka mezi spolupracovníky Komise a organizace občanské společnosti
Komise průběžně potřebuje takové aktuální informace, které je schopna získat pouze za předpokladu zachování otevřeného přístupu. Komise se vůči organizacím občanské společnosti, které jsou ochotny se s ní podílet na svých zjištěních, chová otevřeně. Takové vzájemné chování může znamenat např. to, že organizace svá stanoviska a zjištění Komisi zasílají samostatně, nebo požádají příslušného spolupracovníka o pracovní schůzku, ale jednotlivá oddělení generálních ředitelstev Komise GŘ (DG) mohou organizovat k jednotlivým případům i schůzku ad hoc . -
strukturovaný dialog, spolupráce
Některá GŘ (DG) Komise s okruhy organizací občanské společnosti, které považují za dostatečně reprezentativní a vysoce odborně fundované, vytvořila velmi těsnou pravidelnou spolupráci, aniž by strukturu vzájemné spolupráce formálně registrovala (např. pracovní skupina, sbor poradců). Na takové bázi se uskutečňuje např. pravidelná komunikace mezi GŘ (DG) pro zaměstnanost a sociální politiku a Sociální platformou evropských nevládních sociálních organizací (Social Platform aneb Platform of European Social NGOs), dále pravidelná komunikace mezi výborem organizací zabývající se s rozvojem, který sice nemá ani statut, ani organizační strukturu, přesto se během let vypracoval do pozice, která je naprosto srovnatelná s pozicí úředně fungujícího výboru poradců, který by zřizovala a jeho činnost by koordinovala EU. Obdobou je i pravidelná spolupráce, mezi skupinou evropských největších zastřešujících ekologických organizací (G10 – Green Ten) a GŘ (DG) pro ochranu životního prostředí. GŘ (DG) obchodu, za účasti organizací občanské společnosti, organizuje pravidelné pracovní schůzky za účelem výměny zkušeností a názorů, kde okruh partnerů neurčuje GŘ (DG), ale kvůli zachování plynulosti a odbornosti, organizace v účasti na schůzkách rotují , podle toho, která organizace bere opravdu vážně odbornou stránku věci a která je ochotna obětovat svoji energii a čas na jednání. -
formální konzultace
Vyskytuje se mnoho případů, kdy se Komise v průběhu tvorby odborné politiky zcela formálně rozhodne o konzultaci a v souladu s právními normami zřídí funkční formální orgán např. sbor poradců, nebo výbor konzultantů . Například : Komise v rámci řešení záležitostí v oblasti ochrany spotřebitelů zřídila poradenskou skupinu pro spotřebitele ( European Consumer Consultative Group (ECCG)). Tato skupina má za úkol pro organizace občanské společnosti z oblasti ochrany spotřebitelů organizovat různá fóra, zjišťovat jejich stanoviska, vypracovat návrhy pro Komisi, informovat Komisi o nových prováděcích předpisech na ochranu spotřebitelů vydaných v členských státech. Skupina je současně i „hlásnicí“ resp. mluvčím Komise, směrem k organizacím občanské společnosti. Evropská unie pro organizace občanské společnosti nemůže zajistit statut akreditovaného konzultanta. Souvisí to jednak s tím, že udělení takového statutu ve smlouvách nemá oporu a materiály, týkající se organizace občanské společnosti se dostávají nanejvýš do podoby komuniké, nikdy neměly sílu zákona, ani se naplánuje jejich povýšení na úroveň zákonů. Na straně druhé je zájem konzultace i nadále zachovat v co nejotevřenější podobě, aby bylo možno pružně reagovat na nastalé změny v okruhu organizací občanské společnosti. Všeobecné zásady a minimální požadavky pravidel pro konzultace mezi Komisí a zájemcem Komuniké upravující konzultace, mezi organizacemi občanské společnosti (společenská organizace) a Komisí, sice pro oddělení a referáty Komise nejsou právně závazné, ale slouží jako směrnice vymezující základní pravidla a minimální požadavky takových konzultací . Posláním základních pravidel je zajištění odpovídající míry konzultace pro každého relevantního účastníka a minimalizace nebezpečí, že účastníci rozhodovacího procesu pro rozhodnutí budou mít k dispozici pouze jednostranné informace, zejména od osob nebo organizací s výjimečným postavením. Doporučení nepředstavuje „hlasovací právo“, ale dodává hlas názorům a stanoviskům všech zúčastněných stran. Základní cíle dokumentu: -
napomáhat zapojení všech zúčastněných stran, zajistit průběžnou průhlednost a transparentnost, zvyšovat možnosti Komise při volání k odpovědnosti
-
umožnit Komisi organizovat konzultační procesy zcela racionálním způsobem
-
pořadí a průběh konzultací má být důsledné a pružné
-
umožnit výměnu zkušeností a vzorových příkladů uvnitř Komise
Je samozřejmostí, že Komise a její oddělení, v rámci tohoto i mimo tento rámec, jednotlivé dialogy i nadále organizují různými způsoby, na různých úrovních a různými zájmovými skupinami, ale dodržování výše uvedených pravidel je směrodatné pro každou úroveň. Komise, při vypracování zásad konzultací, pro okruh zúčastněných používá formulaci „civil society organisation”. V tomto případě se pod touto formulací rozumí, organizace občanská společnost podle pojetí výboru EHSV (tj. zájmové skupiny hospodářské a obchodní sféry a náboženské skupiny). V tomto měřítku se používá název „společenské organizace“. Zastoupení, většiny částí těchto organizací, zahrnuje námi používána formulace „organizace občanské společnosti“. Pravidla je třeba důsledně dodržovat, zejména v následujících případech: -
návrh může mít zásadní dopad v jednotlivých sektorech na ekonomiku, životní prostředí, sociální oblast a na protagonisty zájmové oblasti
-
návrh přinese zásadní změny v jednotlivých sektorech
Důsledné uplatnění základních pravidel konzultací je jednoznačné, v případě zelených knih (Green Paper), které jsou hotovými diskusními materiály. Základní pravidla Konzultačními principy podle komuniké jsou: -
Účast: Principy konstruktivní politiky EU vyžadují širokou účast ve všech fázích procesu tj. od vypracování koncepce až po její realizaci resp. provedení
-
Otevřenost a odpovědnost: Očekává-li EU, aby jí občané porozuměli a získala jejich důvěru, procesy správní administrativy a tvorby politik (konstruktivní politika) musí být veřejné. V případě konzultací to platí dvakrát, proto celý proces konzultací musí být jasný, srozumitelný, průhledný a kontrolovatelný tj.transparentní, jak pro samotné účastníky, tak i pro širokou veřejnost. Musí být zcela jednoznačně stanoven: předmět konzultace tj. o jakou/é/ záležitost/i/ přesně šlo, jaké přesné jednací mechanizmy byly při projednávání jednotlivých záležitosti použity, kdo a proč byl pozván ke konzultaci, nebo slyšen v rámci konzultace, co ovlivnilo hlasování a proč bylo rozhodnuto tak, jak rozhodnuto bylo /důvod rozhodnutí/. Tyto atributy předpokládají stejně otevřený a transparentní přístup, samotných účastníků konzultace. Musí být zcela zřejmé, jaké
jednotlivé organizace a čí zájmy zastupují, do jaké míry jsou otevřené a jakou mají podporu. Nebude-li nějaká organizace schopna, míru podpory svého stanoviska doložit veřejně způsobem (např. pomocí databáze CONNECCS), její stanovisko se považuje za osobní. -
Účinnost : Za účelem dosažení očekávaného efektu, musí být konzultace zahájena v co nejrannějším stádiu. Zainteresované strany, je třeba do konzultace zapojit, již ve fázi, kdy ještě mají možnost zasáhnout, resp. ovlivnit vytyčené hlavní cíle, způsob dosažení a provedení cílů, do formulací kontrolních mechanizmů a určení ukazatelů efektivnosti. Z toho vyplývá, že konzultace jsou potřebné ve více fázích. Efektivnost konzultací může zajistit, zejména správně stanovená konzultační doba a zajištění adekvátního „konzultačního poměru“, tj. zapojení odpovídajícího počtu organizací s příslušnými kompetencemi.
-
Koherence: oblasti odborných politik, okruhy činností a jednotlivé akce musí být ve vzájemné spojitosti. Komise, za tímto účelem, mechanizmy konzultací harmonizuje, zprůhlední resp. zajistí kontrolní zpětné vazby a možnosti vyhodnocení. Koherenci jednotlivých konzultací zajišťuje, zejména funkční zpětná vazba, vyhodnocení došlých námětů, stanovisek atd., a fundované odpovědi na přijaté náměty, stanoviska atd..
Minimální požadavky -
Jasný a zřetelný obsah: Obsah komunikačních materiálů o konzultacích, výzvách, pozvánkách atd., má být, jasný, stručný a výstižný. Musí obsahovat veškeré informace o kontaktních možnostech, zejména o zpětném spojení pro odpověď. Tiskové zprávy, komuniké a konzultační materiály musí obsahovat: ○
celkový kontext konzultace, okruhy působnosti a cíle konzultace, které musí obsahovat předmět diskuse (debaty) a okruhy otázek se zvláštní důležitostí pro Komisi
○
podrobnosti o slyšeních, schůzkách a konferencích
(jen tehdy, pokud budou)
○
termíny a informace o dosažitelnostech
○
způsob zpracování došlých informací a údajů, jaké odpovědi mohou spolupracovníci očekávat a popis následujících nejbližších kroků
○
relevantní materiály k tématu (použité a doporučené) a jejich dostupnost
-
Cílové skupiny konzultace: Při určení cílových skupin konzultace, musí Komise zajistit, aby všichni, kterých se to bude týkat, měli možnost se k dané záležitosti vyjádřit a prezentovat svá stanoviska. Je třeba, v odpovídajícím poměru, zajistit účast pro následující cílové skupiny: o osoby, kterých se to týká z titulu politické funkce, prostřednictvím politik o osoby, které mají účast na realizaci po politické stránce o zástupci institucí a organizací, které jsou prostřednictvím svých cílů přímo zainteresovaný Komise, při výběru účastníků v odpovídajícím poměru, musí brát v úvahu i následující aspekty: o vliv, dopad na další oblasti odborné politiky (např. životní prostředí, ochrana spotřebitele o odbornou kvalifikaci, technické a praktické zkušenosti o neformální požadavky a nároky o zkušenosti s účastníky z dřívějších konzultací o nastolení nebo zachování vyváženého stavu mezi: sociálním a ekonomickým potenciálem, malými a velkými firmami, nebo organizacemi, vlivnými institucemi (např. církevními), specifickými cílovými skupinami obyvatelstva (např. nezaměstnané ženy) a mezi organizacemi EU a organizacemi nečlenů EU V takových případech, kdy v dané oblasti působí formální, strukturovaná konzultační organizace, musí Komise zabezpečit, aby tyto organizace, v sektorech, které zastupují, požadovaný poměr nastolily.
-
Zveřejnění, publikace: Komise je povinna zabezpečit, aby pro každou zúčastněnou stranu umožnila vhodným způsobem možnost konzultace, a veřejnost o vyhlášené konzultaci informovala. O konzultaci, každá výzva, provolání, musí být zveřejněna na evropském internetovém portálu Your-Voice-in-Europe. Kromě tohoto portálu, může Komise používat i další alternativní sítě.
-
Časové omezení účasti: Komise, pro účast v konzultaci, je povinna zabezpečit dostatečný časový úsek. Má usilovat o dodržování 8 týdenní lhůty, tj. aby osoby pro vypracování písemných posudků a stanovisek měly k dispozici minimálně osm týdnů
a trvat na dodržování termínu pro vyrozumění setkání, tj., aby každá schůzka byla zveřejněna předem, a to nejpozději do 20 pracovních dnů před jejím konáním. V naléhavých případech nebo, když zúčastnění mají i jiné možnosti pro vyjádření svých stanovisek, 8 týdenní lhůta může být kratší. Konzultace přesahující 8 týdenní lhůtu je nezbytná v následujících případech: o kdy evropské, nebo národní organizace, s ohledem na povahu a důležitost věci, jsou povinny ponechat si čas na prokonzultování, koordinaci a projednání celé záležitosti mezi vlastními členy o v existujících povinných záležitostech (např. pravidla WTO o termínech vyrozumění) o kdy je povaha vypracováného návrhu specifická (např. velký počet zainteresovaných stran, komplexnost projednávané záležitosti) o kdy termíny konzultace spadají do hlavního letního prázdninového období -
Potvrzení doručení: doručení nebo převzetí stanovisek, posudků, diskusních příspěvků atd. je Komise povinna potvrdit. Výsledky veřejných konzultací musejí být dostupné na portálu Your-Voice-in-Europe. Potvrzení převzetí se může uskutečnit individuálně (např. e-mail), ale vyvěšení konzultace na portálu se rovněž považuje za potvrzení přijetí. Po obsahové kontrole přijatých zpráv, vyjádření, stanovisek atd., Komise vypracuje souhrnnou přehledovou zprávu o průběhu konzultace, a o došlých zprávách a stanoviskách a jejich případném zabudování do příslušných návrhů.
Portál Your-Voice-in-Europe Jak již bylo zmíněno, minimální požadavky vyžadují, aby tok informací a komunikace se ke každé veřejné konzultaci uskutečnily prostřednictvím jednoho společného portálu, a to na webové stránce : http://europa.eu.int/yourvoice/ . Na této webové stránce se nacházejí výzvy ke konzultacím, probíhajícím i uzavřeným konzultacím vč. výsledků, a další informace, které lze ke konzultacím získat. To však naznamená, že se na webových stránkách generálních ředitelstev (DG), které jednotlivé konzultace vypisují, informace o konzultacích nenalezneme. Na společném portálu lze získat o všech konzultacích, tematicky souhrnně zpracované kompletní informace konzultacích tzv. všechno na jedné strance.
o všech
Je pravdou, že Komise, stanoviska a vyjádření velkých organizací s širokou podporou, bere velmi vážně, což znamená, že ne pouze na základě počtu a obsahu diskusních příspěvků rozhoduje o tom, co a v jaké míře uplatní ve svém návrhu. V tomto směru je velmi důležitá míra podpory veřejnosti jednotlivých organizací. Consultation, the European Commission and Civil Society (CONECCS) – Konzultace mezi Evropskou komisí a občanskou společností Organizace, vč. občanské společnosti, které usilují o to, aby Komise, během konzultace, míru její veřejné podpory, za účelem prosazení svých stanovisek, úředně uznala, musí zveřejnit podložené údaje o své činnosti a o rozsahu veřejné podpory. Zveřejnění požadovaných údajů se má uskutečnit v centrální databázi CONECS, která má dvě části: -
non-profit Panevropské společenské organizace, soubor typu, kdo je kdo, co dělá a jakou činnost vyvíjí v zájmu zastoupení evropských společenských zájmů
-
formální strukturované poradenské organizace Komise tj. seznam pravidelně pozvaných partnerů
Cílem databáze, zprůhlednit konzultace Komise a k ní zapojené organizace. Databáze umožňuje, aby pro organizace občanské společnosti bylo zřejmé, kdo se nejvíc prosazuje, jak během strukturovaných dialogů, tak i v rámci formálních konzultací. Pro organizace v databázi, současně umožňuje lépe se prezentovat u Komise a zvýšit tak svoji šanci v konzultacích. Komise tak má k dispozici soubor nástrojů, které ji umožňují konzultace cílové skupiny určit v odpovídajícím poměru . Do seznamu databáze se organizace hlásí samostatně. To však neznamená, že se automaticky stanou i partnery Komise, nebo, že budou do konzultace automaticky pozvány. Evidence v databázi takovou příležitost pouze umožní. Komise není povinna všechny přihlášené organizace do databáze automaticky zanést. Pokud organizace nesplňuje požadavky z hlediska vykonávané činnosti, odborné kvalifikace, nebo míry podpory, Komise může, její zanesení do databáze, zamítnout. Aby Komise mohla do konzultace zúčastněné strany zapojit v odpovídajícím poměru, v databázi uvádí i zaměření organizace resp., jaké zájmy zastupuje. Členění zapsaných organizací do databáze: odbory, svazy zaměstnavatelů, profesní svazy, organizace občanské společnosti, svazy služeb a výroby, svazy samospráv, politické zájmové organizace (ne politické strany), náboženské zájmové organizace, ostatní skupiny.
Panevropské organizace, zastřešující organizace (NGOs) Po popisu možnosti vedení dialogu mezi Evropskou unií a organizacemi občanské společnosti, je zřejmé, že v institucích EU, organizace občanské společnosti mají šanci prosadit své názory a uplatnit svá stanoviska, pouze pomocí širokého koaličního seskupení. Aby zájmy organizací občanské společnosti mohly být prosazovány, byly z organizací členských zemí vytvořeny evropské zastřešující organizace. Zastřešující organizace můžeme rozdělit do dvou velkých skupin: -
odborové zastřešující organizace
-
sektorové zastřešující organizace
Odborové zastřešující organizace se sdružují kolem témat, která jsou pevně a jednoznačně vymezitelná, dokáží je odborně silně podpořit a razantně zastupovat na každé úrovni. Takovými organizacemi jsou např. European Women’s Lobby, European Disability Forum, FEANTSA, European Youth Forum, European Forum for Arts and Heritage atd.. V rámci globálních ekologických organizací, na mezinárodní úrovni, tuto pozici zastupují jejich evropské organizační složky např. Birdlife International, Friends of the Earth Europe. Odborové zastřešující organizace se obvykle sdružují dále a vytvářejí sektorovou zastřešující organizaci, např. Social Platform – Platform of European Social NGOs, která zastupuje sociální sektor, nebo G10, která sdružuje deset největších ekologických organizací. Názory a stanoviska těchto organizací, Komise bere velmi vážně, jejich sílu respektuje, vždy jim poskytuje prostor pro slyšení a také vyžaduje jejich stanoviska. Jsou pravidelnými účastníky dialogů a konzultací a téměř formálními spolupracovníky Komise. Přesto Komise s těmito organizacemi spolupracuje neformálně a na nestrukturované bázi. Odborové zastřešující organizace, které jsou členové i sektorových organizací, konzultují s Komisí o jednotlivých tématech i zvlášť, neboť Komise v jednotlivých specifických tématech usiluje o získání co nejpřesnějšího a detailně vypracovaného odborného posudku. Důvodem toho je skutečnost, že sektorové organizace, vypracovat jednohlasný podrobný odborný posudek nebo stanovisko, dokáží jen velmi obtížně. Jejich stanoviska by byla velmi opatrně definovaná a zevšeobecněná, neboť dokážou zastupovat jenom široká a obecná témata. Komise ve svém komuniké č. (COM (2000)11) /Vybudování těsnějších partnerských vztahů mezi NGO a Komisí/, přisuzuje pro tento účel, zastřešujícím organizacím, zvlášť významnou roli a současně popisuje i svá očekávání.
Pro tento účel, zastřešující organizace, musí být dostatečně průhledné a transparentní, pokud jde o jejich členskou skladbu a reprezentaci . Organizace musí mít pevnou demokratickou strukturu a za účelem doložení reprezentativního průřezu, musí prokázat, že její kořeny sahají do různých členských států EU. Samotný reprezentativní průřez, pro pozvání ke konzultacím není dostačující, jako důležité se zejména posuzuje: dosavadní spolupráce, dosavadní zkušenosti a schopnost organizace, zapojit se diskuse aktivně a fundovaně. Okruhy činnosti zastřešujících organizací (NGOs) Zastřešující organizace byly vytvořeny za účelem zastupování zájmů národních organizací a zajištění jejich dalšího rozvoje. Okruhy činností organizací jsou odlišné, neboť každý tematický okruh vyžaduje jiné nazírání na danou problematiku. Nejdůležitější hlavní činnosti zastřešujících organizací lze rozdělit do tří kategorií: -
zastupování zájmů
-
budování sítě
-
rozvoj kapacity
-
zdroje informací
Zastupování zájmů V předchozích pasážích je konzultace mezi institucemi EU a organizacemi občanské společnosti popsána na konkrétním příkladu zastřešující organizace. Účelem tohoto záměru bylo, demonstrovat skutečnost, že instituce EU, v oblasti zastupovaní zájmů uznávají pouze zastřešující organizace s dostatečným reprezentativním průřezem, odpovídajícími odbornými vědomostmi a praktickými zkušenostmi. Jak jíž bylo zmíněno, nejtěsnější spolupráci a kontakty s institucemi EU, vybudovaly právě sektorové zastřešující organizace. Je dlužno dodat, že odborové sdružení organizací hraje rovněž velmi významnou úlohu, zejména při zastupování zájmů v užších odborných záležitostech. Reprezentativní průřez není důležitý jenom proto, aby organizace přesvědčila Komisi o své zdatnosti. Je důležitý zejména pro Komisi, která tak získává obrovskou úsporu času, neboť nemusí sama vyjednávat a sjednocovat stanoviska . Komisi v drtivé většině případu postačí pozvat ke slyšení, zástupce největších zastřešujících organizací v daném sektoru. Tím může kolonku, účast a slyšení veřejnosti tzv. „odfajfkovat“ od stolu. Nemáme v úmyslu tvrdit, že tento způsob je špatný, neboť, kdyby každá věc měla být s veřejností samostatně projednána, vyžadovalo by to obrovský administrativní aparát. Řešením by snad mohl být způsob, tzv.
„vynášení projednání na smluvní bázi“. Vynášení projednání je vhodná formulace, neboť Komise, takovým organizacím, za zastupování zájmů, poskytuje podporu na provozní náklady. (Tento způsob by mohl, mezi členy organizace, vyvolat i napětí, kdy by se organizace místo zastupování zájmů, začala orientovat na odborné činností o které její členové nestojí). Podpora Komise je v této záležitosti neutrální tj. zastupovaná stanoviska organizace směrem ke Komisi neovlivní. Komise očekává pouze aktivní, při podávání návrhů kritizující a důslednou činnost. Na práci evropských zastřešujících organizací se podílí mnoho maďarských organizací občanské společnosti (např. Svaz maďarských ochránců přírody). Tento stav dokládá skutečnost, že i maďarské organizace poznávají, že pozice jednotlivých zastřešujících organizací u generálních ředitelstev (DG) a jejich oddělení jsou odlišné a proto je účelné svoje názory a stanoviska prosazovat z více stran resp. prostřednictvím více kanálů. Zastřešující organizace, jimi zastupované názory a stanoviska, vypracují vždy ve spolupráci s členskými organizacemi. Stálé štáby zastřešujících organizací se průběžně zúčastní různých jednání, diskusí, debat (např. výborů Parlamentu), slyšení, a když se objeví téma, nebo se projednává záležitost z oblasti působnosti organizace, neprodleně zahájí shromáždění relevantních informací a systemizovanou cestou je zkomunikují k členským organizacím. Štáb, ve většině případů, současně vypracuje a zasílá i předběžné stanovisko k vyjádření. Podle všeobecné zkušeností, členské organizace, při vypracování vlastních stanovisek, nejsou příliš aktivní, což znamená, že v mnoha případech souhrnná zpráva neobsahuje názory a stanoviska všech členských organizací. Vyžaduje to mnoho času, energie a zejména fundované odborné znalosti. Většina členských organizací je plně vytížena vlastní každodenní provozní činností a nemohou zvládnout tuto práci navíc. Důvody tohoto problému lze spatřit i v tom, že jde o činnost, jejíž efekt se projeví až za 10 – 15 roků, což je v životě organizací občanské společnosti příliš dlouhá doba. Ve většině případů, se struktura zastřešujících organizací vytvořila tak, že členové volili buď, účelové pracovní skupiny, nebo aktivní představenstvo, které těmto lidem uděluje pro tuto záležitost generální plnou moc, aby jejich jménem vypracovali návrhy a stanoviska. Situaci je možné řešit i tak, že zastřešující organizace při schvalování návrhů nebude „obtěžovat“ každou členskou organizaci, ale pro účely vypracování odborného materiálu si vybere specialisty podle odboru jejich působnosti. Následně s týmem specialistů vypracovaný materiál zašle ostatním členům k vyjádření. Pro vypracování odborného materiálu poskytne organizace, v obou případech, odpovídající materiální zabezpečení, zejména zajistí technickou pomoc, umožní využití informační sítě (např. vytvoření systemizované webové stránky s bohatými informacemi atd.).
Jak již bylo uvedeno, v lepším případě, evropská zastřešující organizace spolupracuje ve stejné záležitosti s národními členskými organizacemi a společně vypracované materiály, každý prosazuje na své úrovni. Pokud zastřešující organizace hledá co největší podporu pro společný materiál v Bruselu, tak členská organizace hledá podporu na národní úrovni. Při hledání podpory pro materiál resp. zastupování zájmů, se má zaměřit, na obě úrovně, na lidi s rozhodovací kompetencí v Radě i Parlamentu vč. europoslanců. Dalším důležitým prvkem při zastupování zájmů je, celou záležitost sledovat až do dotažení do samotného konce, tedy ne jenom při vypracování návrhu Komise a jeho přijetí Radou a Parlamentem, ale i průběh provedení resp. uplatnění. V této fázi je role národních členských organizací nepostradatelná. Národní organizace mohou totiž celý průběh realizace monitorovat resp. kontrolovat dodržování uplatněných právních a regulačních předpisů. Komise tak, kromě úředního vyrozumění orgánu členského státu, prostřednictvím členských organizací, o realizaci resp. dodržování norem, má možnost si nechat informovat vč. zjišťování reakcí místních, z hlediska efektivností provedení atd.. Budování sítě Zastupování zájmů, vypracování společných zpráv a stanovisek, pro účely komunikace, vyžaduje aktivní funkční síť.Kromě toho, komunikační síť, současně umožňuje získávání informací a provádění dalších společných činností. Společná činnost může fungovat v několika rovinách. Obnáší to, zejména hledání partnerů k jednotlivým projektům, jelikož centrální zastřešující organizace snadno může doporučovat své členské organizace, nebo hledá partnery a spolupracovníky pomocí kontaktního seznamu, vzájemných osobních známostí, dosavadních praktických zkušeností atd. Využití těchto možností zabezpečuje organizacím snazší cestu při hledání partnera. Zastřešující organizace, při řešení bruselských projektů, zabezpečuje pro některé případy i vybudování potřebné infrastruktury. Např. EDF (European Disability Forum) pomáhalo při zajištění studijních pobytů pro RSZP (Rada svazů zdravotně postižených), nebo European Forum for Arts and Heritage v rámci spolupráce, pro jednotlivé členské organizace poskytuje kanceláře, zasedací místnosti, jednací a prezentační sály. Mezi takové spolupráce patří, zejména spoluúčast na společných výzkumných projektech, např. organizace FEANTSA, která se zabývá problematikou bezdomovectví, a v rámci společného výzkumného projektu, každý rok v několika aspektech řeší tuto problematiku, dále
výzkumný
projekt
koordinovaný
organizací
BEUC
(European
Consumer’s
Organisation), jehož účastníkem je i Maďarská organizace na ochranu spotřebitelů.
Je charakteristické i organizování společných akcí např. v roce 2004 kampaň Bite-Back, koordinovaná organizací Friends of the Earth International a uspořádaná za účinné podpory několika organizací vč. maďarských ekologických organizací. Rozvoj kapacity Zastřešující organizace zabezpečují pro své členské organizace semináře a různé tréninkové akce. Např. organizace FEANTSA, si každý rok vybere konkrétní téma (vliv přistěhovalectví na bezdomovectví) na kterou v členských státech uspořádá vzdělávací akce, semináře, které jsou pro členské organizace zdarma. Organizace EDF svým potenciálním partnerům poskytla pomocí několika ročních projektů pomoc, aby byly jednotlivé organizace
zdravotně
postižených kandidátských zemí, v oblasti aktivního zastupování zájmů, pro vstup dobře připravené, zejména pro účast v jednotlivých tematických projektech EU. Je-li v daném regionu dostatek zájemců, organizace uspořádá i regionální semináře a školení, pro které zabezpečuje infrastrukturu, školitele, přednášející, nejen z vlastních řad, ale i pozvání odborníků a zástupce EU. Zdroje informací Výše popsané příležitosti mají vždy vazbu na nějakou společnou aktivitu. Zastřešující organizace, pro své členské organizace, poskytuje i všeobecné informace z vlastní databáze tj. informace, které získala samostatnou aktivitou a má zájem je zúročit ve společných projektech. Zastřešující organizace zveřejní nejen podkladové informace potřebné k zastupování zájmu –materiály Komise, návazné zprávy, odborná stanoviska a posudky, shromážděné odborné materiály, vlastní zprávy, vyjádření, návrhy a stanoviska, výzvy ke společným akcím- ale i materiály, které má k dispozici z předchozích společných akcí s jinými organizacemi. Prvotními materiály, jsou informace o změnách v platných právních předpisech, platné pokyny v jednotlivých resortech, nové prováděcí předpisy. Mimo to pro účely vlastní práce mohou organizace využít i výsledky společného výzkumu, studijních akcí a dosavadní spolupráce. Výměna zkušeností po internetové síti poskytuje obrovskou příležitost. Výměnu zkušeností umožňuje nejen vzájemná výměna formálních informací při osobních setkáních, ale existuje k tomu příležitost i na webových stránkách organizace v rámci pravidelné rubriky, v pravidelných tiskových periodikách, odborných a specializovaných časopisech. Většina zastřešujících organizací pro své členské organizace, kromě aktualit EU –zpravodaj odborné politiky, (co se stalo tento týden, předchozích 14-ti
dnech, co máme dělat)- vydává i různé odborné zpravodaje, magazíny, bulletiny. Tyto materiály informují zejména o nejnovějších událostech v oboru, o událostech v zemi, o programových akcích členských organizací, o dobrých nápadech a vzorových příkladech na základě výměnné rubriky mezi členskými organizacemi. Tyto výměnné příležitostí mají velký úspěch a jsou žádány zejména v jednotlivých sektorech
(výměnné programy, výukové
programy, výměna zkušeností), kde jsou aktuální a okamžitě použitelné. Očekávání zastřešujících organizací od členských organizací Očekávání jsou jednoznačně stanovovány v rámci poskytování služeb zastřešujícími organizacemi. Proto se budeme zabývat jinými případy mimo tuto oblast. V národních podmínkách mají být uznávanými hráči: většina evropských zastřešujících organizací příjme z jednoho členského státu i více organizací. (např. European Environmental Bureau). I tato organizace však očekává, aby budoucí členská organizace v rámci národního sektoru byla aktivní, uznávanou a rozhodující. Pokud není v daném sektoru zastřešující organizace, členská organizace má být ve své oblasti působnosti, organizací dominantní s největší členskou základnou a legitimitou. Tak je tomu i v případě evropské zastřešující organizace FEANTSA, kde z pohledu problematiky bezdomovectví nelze přehlídnout činnost Červeného kříže a Armády spásy. I přesto, že tyto dvě organizace působí i v dalších mnoho oblastech, je jejich činnost v oblasti poskytování sociálních služeb bezdomovcům v celé zemi dominantní a rozhodující. Evropská zastřešující organizace EDF nebo European Women’s Lobby z jednoho členského státu přijmou pouze jednu členskou organizaci, a navíc očekávají, aby tato organizace byla na národní úrovni zastřešující organizací. Takovým způsobem byla v Maďarsku založena zastřešující organizace FESZT (Rada svazů zdravotně postižených) -jejímiž členskými organizacemi jsou zastřešující svazy MEOSZ, SINOSZ, ÉFOÉSZ a MVGYSZ, a která je otevřena i pro vstup dalších zastřešujících organizací z oblasti zdravotně postižených- a stala se tak členskou organizací evropské zastřešující organizace EDF. Rovněž pouze jednu členskou organizaci příjme i zastřešující organizace EAPN (European Anti-Poverty Network), která by spolupracovala s organizací, která by v boji proti chudobě, přijala roli provozovat národní kontaktní a zprostředkovatelskou síť . Z výše uvedeného je patrno, že podmínky pro členství jsou rozdílné a zastřešující organizace působí v různém strukturálním složení.
Zastupování zájmů, budování sítě, zdroje informací: tyto činnosti uvádíme pod společným názvem, neboť již byly popsány v kapitole o činnostech zastřešujících organizací a jde o druhy poskytnutých služeb. Členský příspěvek: Členské organizace platí zastřešujícím organizacím, členský příspěvek. Výše příspěvku se obvykle stanovuje, podle dosaženého příjmu organizace, tedy členská organizace s malým příjmem přispívá na provoz zastřešující organizace méně a organizace s větším příjmem více. Tržba z příspěvků, která jde na krytí nákladů, není sice hlavním příjmem zastřešující organizace, přesto je důležitým prvkem nezávislosti. V malé míře pokryje provozní náklady. Výše členského přípěvku obvykle začíná od 100,--€ / rok, ale některé zastřešující organizace, pro své členské organizace z nových členských států, poskytují slevy. Komunikace Základem pro činnost zastřešujících organizací jsou plány činností členských organizací, schválené valnou hromadou. Valná hromada, která za tímto účelem zasedá jednou ročně, zejména volí hlavní funkcionáře členských organizací, schvaluje výroční zprávu předchozího roku a hlavní plán činností následujícího roku. Kromě plánu činností, schvaluje i výdaje na průběžné provozní záležitosti, a příjme stanoviska a návrhy pro rozhodnutí v dlouhodobých záležitostech, týkajících se většího objemu prostředků. Je samozřejmostí, že v průběhu roku , nelze v mnoha záležitostech rozhodnutí odložit až do konání další valné hromady, proto za tímto účelem probíhá průběžná komunikace (způsoby komunikací byly popsány již dříve). V tomto směru, v organizaci nejaktivnější a nejdůležitější roli hraje valnou hromadou volené představenstvo. Členské organizace do představenstva volí skutečné odborníky, kteří najdou dostatečný čas a energii pro koncepční práci, zejména pro vypracování návrhů a stanovisek . Mnoho organizací, za účelem komunikace v jednotlivých sektorech resp. pro jednotlivá témata, zřídí pracovní skupinu, např. FEANTSA zřídila pracovní skupinu pro bydlení, zdravotnictví, ekonomiku, statistiku, atd. Zapojit do činnosti organizace dále lze i přes tiskové materiály (bulletiny, zpravodaj, odborné magazíny atd., jakož i osobní setkání. Maďarské občanské organizace začínají plně rozpoznávat důležitost a význam zapojení se do práce na evropské úrovni, což dokládá odvedená práce domácích zastřešujících organizací, jak zde v Maďarsku, tak i na úrovni EU, resp. i jejich napojovací programy. Pro většinu domácích organizací zatím není zřejmé, jaké přesné provozní a organizační změny je čekají v souvislosti s EU, jaké konkrétní změny jsou nutné, jaké role mají hrát jejich organizace.
Doufáme, že přehled vztahů mezi EU a organizacemi občanské společnosti ozřejmil, že v současné situaci, slupráce hraje zásadní roli, dosavadní způsob působení domácích organizací vyžaduje změny, jakož i to, že za účelem prosazení svých zájmů a dalšího úspěšného fungování, potřebují vybudovat rozsáhlý funkční kontaktní a komunikáční systém a široký rozhled i v současnosti v domácích podmínkách doposud dobře fungující a významné organizace. Přílohy : Na základě návrhu Komise (zatím neschválený dokument „Principy strategie Společenství“) bude možné podporovat, v následujícím finančním období tj. mezi 2007 – 2013, následující činnosti: Zdroj: www.nfh.hu „ Z hlediska získání finančních podpor, je novým prvkem to, že v rámci jedné priority a cíle, nelze stejné tématické okruhy podporovat. V případě cíle Konvergence, bude Komise podpory prioritně směřovat na programy začleňovaní se, v rámci kterých bude podpora koncentrována, zejména do oblasti infrastruktury, konkrétně na investiční, modernizační a podpůrné projekty infrastruktury. V případě cíle, Regionální konkurenceschopnost, budou podpory –v souladu s prioritami lisabonské strategie a aktuálními výzvami EU- směřovat, především na rozvojové projekty se zaměřením na zvýšení konkurenceschopností K+F (výzkum + vývoj a zavádění nových technologií) a na rozvojové projekty KKV (školství atd.). 1. Evropský fond regionálního rozvoje (ERDF) Podporované činnosti a projekty v rámci podpory cíle Konvergence : (nejde o pevně vymezený okruh činností tj. podporu lze získat i na další činnosti, které jsou zaměřené na podporu místního nebo regionálního rozvoje a na rozvoj zaměstnanosti).
▫ K+F, činnosti zaměřené na inovace a podnikání vč. posílení rozvoje kapacity infrastruktury, výzkumu a zavádění nových technologií, činností v oblasti KKV, podpora projektů K+F (výzkum + vývoj) vč. transferu technologií, zapojení výzkumného potenciálu vysokých škol, projekty spolupráce VŠ, výzkumných ústavů a
firem, spojení výzkumu, technologií a podnikatelského záměru prostřednictvím clusterů atd. ▫ Činnosti v oblasti Informační společnosti, vč. vybudování informačních sítí pro místní podmínky, poskytnutí služeb a využití, širokopásmové sítě, vybudování on-line veřejně dostupných služeb, služby a podpůrné sítě pro KKV (školství, vzdělávání), aplikace efektivních informačních a komunikačních technologií ▫ Činnosti v oblasti Ochrany životního prostředí, vč. projektů a činností na: zlepšení odpadového a vodního hospodářství, na kanalizační sítě a ČOV, na zlepšení kvality
ovzduší, na integrované preventivní a záchranné systémy, zabraňující
zamoření, na vybudování kontrolních systémů, na rekultivaci, rehabilitaci a biodiverzitu zamořených a hnědých území, investiční projekty na ochranu přírody vč. oblastí Natura 2000, na KKV se zaměřením na management, vývoj a zavádění efektivních systémů a technologií na ochranu životního prostředí a předcházení zamoření. ▫ Činnosti na předcházení rizik, vč. vypracování, provádění a kontroly projektů na předcházení a zvládnutí možných rizik v oblasti ochrany prostředí. ▫ Turistika, vč. činností a projektů na ochranu přírodního bohatství jako bázi pro trvalé udržitelný rozvoj turistiky, činnosti a projekty na ochranu přírodního dědictví a v rámci hospodářského rozvoje jeho využití pro turistiku, projekty a činnosti na podporu zkvalitnění a rozvoje služeb v oblasti turistiky. ▫ Kultura, vč. činností a projektů na ochranu a zachování kulturního dědictví, na rozvoj infrastruktury v oblasti kultury v rámci dalšího ekonomického a společenského rozvoje, projekty se zaměřením na přitažlivost daného regionu, činnosti a projekty se zaměřením na zkvalitnění služeb v oblasti kultury. ▫ Investice v oblasti dopravy, vč. transevropských dopravních sítí a realizací čisté a ekologické integrované dopravní strategie s ohledem na integrované dopravní systémy městské dopravy vč. stejné dostupnosti dopravy pro handicapované osoby. ▫ Energie, vč.projektů na zvýšení bezpečnosti, spolehlivosti a výkonnosti transevropských sítí, zabezpečujících energetické zásobování, s ohledem zejména na
integrované ekologické požadavky, projekty na rozvoj obnovitelných energetických zdrojů. ▫ Investice v oblasti školství a zdravotnictví, vč. projektů a činností v oblasti sociální infrastruktury. Cíle konkurenceschopnosti a zaměstnanosti regionů: podpory z fondu ERDF budou koncentrovány na udržitelný rozvoj konkurenceschopnosti daného regionu v souladu s aspekty zaměstnanosti. V rámci tohoto cíle budou mít podporu následující tři priority: (musíme podotknout, že o taxativním vymezení priorit vedou debaty a budou upřesňovány později) ▫ Inovace a učená společnost, podpory prostřednictvím vybudování efektivních regionálních inovačních systémů, budou směřovat na projekty: -
na rozvoj výzkumných a vývojových kapacit v návaznosti na strategické cíle rozvoje ekonomiky daného regionu
-
na podporu realizace inovačních záměrů, zejména v KKV (školství) a ve všech hospodářských sektorech na regionální i místní úrovni
-
na podporu rozvoje obchodního ducha
-
na zřízení a rozvoj firem a ústavů vyžadujících vysoké intenzivní odborné znalosti, zejména na podporu zajištění finančních prostředků a inkubačních příležitostí ▫ Ochrana životního prostředí a předcházení možných rizik, podporované projekty v rámci této priority:
-
stimulace investicí pro rehabilitaci zamořených území, revitalizace hnědých území, kulturní a přírodní dědictví, rozvoj infrastruktury související s biodiverzity, investice do územních oblastí NATURA 2000
-
efektivnost energetiky a podpora výroby obnovitelných energií, čistá a ekologická městská doprava
-
plány na prevenci možných přírodních rizik a na jejich zvládnutí vč. ochranných a kontrolních systémů
▫ Dostupnost dopravní obslužnosti a telekomunikačních služeb na územích důležitých pro ekonomiku (vyjma velkých městských aglomerací)
podporované
projekty v rámci této priority: -
posílení významu druhořadých dopravních sítí a transevropských dopravních sítí, zlepšení spojení dostupností mezi regionálními železničními dopravními uzly, letišti, přístavy a multinodalními platformami, rozvoj regionálních a místních dopravních plavebních cest
-
dostupnost informačních komunikačních technologií a podpora jejich efektivního využití, zejména v oblasti školství a vzdělávání, zřizování dostupných míst pro poskytování veřejných internetových služeb vč. jejich vybavení a rozvoj souvisejících služeb
Členské státy a Komise rozhodnou, zda budou pravidla a opatření podpory pro cíle Konvergence rozšiřovány i na regiony phasing. (Tento bod je předmětem jednání) Cíle evropské územní spolupráce, podpory budou koncentrovány do následujících priorit : ▫ Přeshraniční hospodářská, společenská a ekologická spolupráce, rozvoj prostřednictvím strategie na společně udržitelný rozvoj přeshraničního pásma, zejména v následujících oblastech: -
posílení role obchodního ducha
-
rozvoj a ochrana pohraničního pásma společným ekologickým managementem
-
podpora rozvoje měst a venkova pohraničního pásma v rámci vzájemné spolupráce
-
snížení izolovanosti pohraničního pásma, vybudováním lepší dostupnosti dopravní obslužnosti, informačních a komunikačních sítí, komunálních služeb a umožněním vzájemné dostupnosti k přeshraničním vodohospodářským a elektrickým zařízením a sběrným surovinám
-
společný rozvoj a využití kapacity infrastruktury v pohraničním pásmu , zejména v oblasti zdravotnictví, kultury a školství Kromě výše uvedených oblastí z fondu ERDF jsou podporovány i projekty na společnou administrativu v pohraničním pásmu, k integrování trhu práce, na společnou iniciativu v oblasti zaměstnanosti, na projekty pro rovné
příležitosti a
odstranění diskriminace dle pohlaví, pro humánní zdroje a na projekty spolupráce v oblasti vědy a výzkumu. ▫ Transnacionální spolupráce, projekty na vybudování a rozvoj této formy spolupráce, včetně bilaterální spolupráce v oblasti hranice výsostních vod a pobřežních oblastí, zejména pokud jde o financování vybudování sítí na podporu integrálního rozvoje v následujících prioritních oblastech: -
vodohospodářství
-
zlepšení dostupnosti oblasti vč. investice do transevropských sítí zasahujících do pohraničních pásem, zlepšení přístupu míst a regionů k přeshraničním sítím, rozvoj interoperability regionálních a národních systémů
-
předcházení možným přírodním rizikům vč.rozvoje a vybudování bezpečnostních a varovných systémů
-
vyvážený rozvoj transnacionálních oblastí, vybudování technologických sítí a vědeckých pracovišť ▫ Interregionální spolupráce, se zaměřením na zvýšení efektivity regionální politiky:
-
inovační programy se zaměřením na vzdělanost, ochranu životního prostředí a na prevenci a předcházení možným přírodním rizikům
-
programy pro výměnu zkušeností, nejlepších projektů, sjednocení jednotného praktického postupu a transfer jejich aplikace
2. Evropský sociální fond - ESF ESF v rámci cíle konvergence, zvýšení konkurenceschopnosti regionů a zaměstnanosti budou z fondu podporovány, zejména následující priority: ▫ Prostřednictvím zvýšení adpatability zaměstnanců budou podporovány následující projekty: -
navýšení investice do lidských zdrojů, vypracování strategie a vybudování systémů celoživotního vzdělávání, opatření na zvýšení dostupnosti vzdělání pro starší pracující a seniory, zefektivnění obchodního ducha v podnikání
-
zaměření na zvýšení produktivity práce; vypracování, aplikace a šíření inovačních novátorských metod práce; bezpečnost a ochrana zdraví při práci; rozvoj specifických řemesel atd. ▫ Prostřednictvím podpory vzniku pracovních příležitostí a lepší dostupnosti pro žadatele o práci, zejména pro inaktivní osoby, pro mladší osoby s delší dobou bez práce, jakož i zohlednění aktivního stáří a posunutí pracovní schopnosti, podpora zvýšení aktivní účasti na trhu práce, budou podporovány následující projekty:
-
posílení rolí jednotlivých institucí pracovního trhu, zejména modernizace institucí poskytujících služby v oblasti zprostředkování pracovních příležitostí
-
realizace aktivních a preventivních opatření, adresované osobní podpory, osobní rekvalifikační a vzdělávací kurzy, aktivita a mobilita při hledání práce, samostatné domácí práce vč. kooperace při podnikání, vytváření obchodu, motivační nástroje trhu práce, pružná opatření za účelem prodloužení doby zaměstnání na co nejdelší dobu, opatření směřující se ke sladění práce a soukromého života
-
zvýšení zaměstnanosti
žen, opatření na snížení segregace na trhu práce a s tím
související specifické činnosti -
řešení zaměstnanosti přistěhovalců a jejich integrace do společnosti vč. orientace a jazykových výukových programů, uznávání dosaženého vzdělání a odborné kvalifikace, opatření na podporu integrace trhu práce v pohraničních pásmech ▫ Podpory v rámci posílení integrace handicapovaných osob do společnosti, zájmena s ohledem na jejich integraci do pracovního procesu a diskriminaci na pracovním trhu, především na následující projekty:
-
opatření na integraci handicapovaných osob do pracovního procesu, jakož i osob žijících v nevýhodných situacích, osob na okraji a vyloučených ze společnosti, mladých lidí s nedokončeným nebo základním vzděláním, příslušníky národnostních menšin a osob se zdravotním postižením, zejména projekty se zaměřením na jejich zaměstnávání, rekvalifikaci, odborné vzdělávání a dostupnost dalšího vzdělání
-
akceptace handicapovaných osob v zaměstnání, boj proti diskriminaci na trhu práce ▫ Podpory v rámci posílení společenského kapitálu, zejména na následující projekty:
-
reforma vzdělávací soustavy, rozvoj zaměstnanosti, přizpůsobení studijních a učebních oborů relevanci trhu práce, další průběžné odborné vzdělávání pedagogů se zaměřením na obory požadované na pracovním trhu a ve společnosti
-
vybudování společné sítě mezi vysokými školami, výzkumnými ústavy a podnikatelskými subjekty za účelem zavádění výsledků výzkumu do praxe, zejména nových technologií ▫ Podpory v rámci rozvoje partnerství a iniciativy obyvatelstva na místní a regionální úrovni, zejména vybudováním společných sítí v souladu s národními zájmy a reformních opatření na skloubení zaměstnanosti s požadavky trhu práce.
V rámci cíle Konvergence z fondu ESF bude možné, v souladu s prioritami, financovat následující činnosti: ▫ V rámci zlepšení podmínek rozšíření možností investování do humánní oblasti: -
provádění reformních kroků v oblasti vzdělávací a výchovné soustavy, zejména se zaměřením na požadavky vzdělané společnosti
-
rozšíření možnosti celoživotního vzdělávání včetně opatření na výrazné snížení počtu osob s nedokončeným nebo základním vzděláním, zvýšení kvality výuky, lepší dostupnost odborného a vysokoškolského vzdělání
-
rozvoj humánního potenciálu v oblasti vědy, výzkumu a inovací, zejména prostřednictvím postgraduálního studia a výchovy k vědecké práci ▫ V rámci posílení kapacity institucí, zvýšení efektivnosti poskytování služeb na úrovni místní, regionální a národní, prováděcí reformy v oblasti ekonomiky, zaměstnanosti, vzdělávání, společenské ochrany, zohlednění principu lepšího zvládnutí („good governance”), zejména na následující projekty:
-
nástroje a mechanizmy se zaměřením na provádění: dobré politiky, designu, monitoringu a vyhodnocování včetně statistiky a vypracování návrhů a odborných stanovisek, koordinace meziresortních dialogů a vedení diskusí mezi soukromými subjekty a institucemi
-
rozvoj kapacit, týkajících se provádění odborné politiky a prováděcích programů včetně aplikací pravidel se zaměřením na vzdělávání vedoucích funkcionářů a dalšího personálu a na specifické podpory pro klíčové poskytovatele služeb
V případě zvýhodněných členských států lze, v rámci této priority, poskytovat podpory z Kohezního fondu, na území celého státu. 3. EGCC Komise, ve svém přijatém návrhu z července 2004 o Seskupení spolupráce v evropských přeshraničních oblastech, doporučila schválit právní předpisy za účelem zřízení institutu s právní subjektivitou (EGCC - Seskupení spolupráce v evropských přeshraničních oblastech) za účelem podpory integrované pohraniční, transnacionální spolupráce. Účelem přijetí takového právního dokumentu je zřízení institucí s právní subjektivitou, která by v přeshraničních pásmech Společenství zajistila realizaci a kontrolu podporovaných programů
v této oblasti, zejména vytvoření společného managementu, stanovení
programových cílů a provádění konkrétních projektů .
Tematické studie (v angličtině)
Poland: NGO’s involvement in implementing and programming structural funds in Poland, 2005 Introduction During last few years activities regarding NGO’s involvement in programming and implementation of the structural funds (SF) can be divided in two parts. First one refers to the
period before EU accession, the period when programming documents where being prepared for the first time in accessing countries. In 2002 and 2003 civil society sector had very poor access to the programming documents, there were almost no consultations regarding structural funds, only small part of chosen public administration had access to the trainings and any kind of support when it comes to the SF. The situation has changed once Poland did enter European Union and process of SF implementation had stared. By that time, public administration responsible for that task realized that to use most of the funds available they will need all the “help” that can get- also from NGO’s. At that time, around end of 2004, NGO had become a partner and a seriously treated beneficiary of the SF. To prepare civil society sector to SF, many big NGO’s in Poland decided not to wait for support from public administration and already in 2002 stared projects that would allow them to do so. Their main activities are described below. Activities of the NGOs The program of regional liaison experts The idea of the project was to create a group of NGO experts that would help organizations in the regions to apply for structural funds, to cooperate with local authorities in that filed and to promote civil society sector as a strong partner in the funds implementation. Tasks to perform within the project by liaison experts: 1. Elaborating of coherent strategy of communication and channels of information in the region between such actors as NGOs, public administration (local authorities) and business. 2. Organizing consultations among NGOs on such documents as: National Development Plan, operational programmmes for SF, strategy of regional development, programming fiches, voivodship (???) contracts and other important for region. 3. Monitoring of the process of recruitment (elections) to the regional steering and monitoring committees to ensure NGO participation in it. 4. Monitoring of terms of reference for tenders within pre-accession and Structural Funds in order to open these tenders also for non-profit activities and NGOs 5. Support NGO’s in applying to the structural funds (consultations, training etc.)
6. Advising on how to create consortia; giving examples of best practices from the EU Member States; mediating between different sectors 7. Advising on how to prepare a project 8. Participating in relevant meetings, training, consultations etc. The Programme was supported by Batory Foundation financially and Polish NGO office in Brussels staff- in term of the merits. Warsaw Liaison Office also ensured good relations and support from ministries and local administration, organized series of training for experts, provides information materials and every-day support. Liaison-experts are employed in a regional organization/institution, which agreed to delegate one or two of its employee(s) to this programme. 1. History of the case 1999-2001: •
provision of Technical Assistance to Poland in preparation of EU membership, including as regards Structural Funds (SF)
•
this assistance, as well as TAIEX expert training and twinning scheme, was addressed almost exclusively to government institutions, with none provided to NGOs.
•
with the exception of support by DG Environment to some NGO networks, no EUfinanced preparation for participation in SF was available to NGOs
•
ad-hoc trainings on EU funds for NGOs were organized by various organizations
•
2001 – a commercially oriented foundation initiates long term training and coaching programme related to structural funds. High fees and mixed impressions about the quality of the programme prevent NGOs from participation
2002: •
decision by the Stefan Batory Foundation and Polish NGO Office in Brussels to set up a network of NGO-linked regional experts in SF issues (assuming two experts for each of Poland’s 16 regions)
•
organization of a conference to discuss the project, receive support from the NGO community and launch the process of designating individuals at regional level; 150 persons from around Poland participate representing leading NGOs from each region
•
16 regional meetings explaining the process, followed by selection of candidates. Discord mars the process in only one region. The candidates are generally staff of regional NGOs (usually infrastructure organizations).
•
the Stefan Batory Foundation provides grants to organizations hosting experts that support meetings in the regional, travel of the regional experts and other operational costs. The Foundation directly funds a training programme for the experts
•
sectoral experts (in agriculture and environment) supplement the network of the regional experts
2003: •
continuation of training of the experts, organization of networking meetings (8 per year); they are provided news (both from Poland and Brussels)
•
regional experts are well known to regional and municipal officials in charge of SF, as well as to the region’s NGO community. The experts serve as an interface between the NGOs and regional administration. They provide information and advice to NGOs and relay views to the regional administration
•
regional experts are a resource to the Euro-NGO programme to train 200 NGO representatives in EU funding opportunities
2004: •
a number of the regional experts are appointed to regional SF steering committees, in most cases without any discussion with the region’s NGOs
•
regional experts involved in preparing projects for NGOs, local communities and municipalities
•
regional experts’ role expands as they provide feed-back to the Warsaw liaison office of the Polish NGO Office in Brussels regarding irregularities in management of SF at the regional level. This is relayed to the Ministry in charge of the SF
•
evaluation of the individual experts, leading to some changes in the make-up of the group, and comprehensive evaluation of the programme by external evaluators
•
reduction in the number of networking meetings (4 per year)
2005: •
regional consultations of the National Development Plan proposals for 2007-13 become one of the priorities for the regional experts
•
work to write and prepare projects, networking, and reporting on the status of SF implementation throughout Poland continue
2. Positive experience, opportunities
•
local and regional NGOs are more aware of SF opportunities, active in SF implementation
•
NGOs have access to an expert with understanding of SF, NGOs and the region
•
selection process and work of the regional experts supports formation of (in)formal cooperation of NGOs from various sectors at a regional level
•
NGOs are able to provide coherent and cogent view on SF and regional development issues to elected and appointed regional officials
•
regional authorities are provided with contact point and information relay to the NGO community of the region
•
regional experts are active in preparing applications with NGOs and local authorities
•
regional experts are able to network and resolve problems by maintaining contact with other experts, as well as with Euro-NGO trainees, through dedicated e-mail discussion lists
•
Warsaw liaison office of the Polish NGO Office in Brussels provided with rapid feedback on SF implementation problems at a regional level in order to alert Ministry in charge of SF
•
regional experts are being used as expert resource in assessing draft national regulations and laws concerning SF
3. Negative experience, threats, risks •
no EU or Polish government funding made available to support this initiative, which preceded official EU-funded ESF training by almost two years
•
conflict on selecting the candidates in one region caused some disruption to operations
•
information on SF is very complex and not easily assimilated by local NGOs
•
system very much reliant on individuals and their know-how – risk of their moving on to other work
4. Key success factors •
transparent preparation and introduction of the project
•
reliance on NGO staff rooted in the region, most often based in regional NGO resource centers
•
personal skill, know-how and involvement of the experts themselves
•
rapid information exchange (networking between the experts, transfer of information to and from the Ministry in charge of SF)
•
provision of information and prioritizing of issues by the Polish NGO Office
•
once the system of experts had been established, public administration used it and included it in their own training and information initiatives
The program EURO-NGO The idea of EURO-NGO program was similar to the liaison experts program, only the scale of trainings and the number of participants was much bigger. In each region there was about 16 specialists. All together in the number of 200 people trained and prepared to the structural funds implementation. History of the case: before 2003: •
lack of nationwide, holistic information campaign oriented at NGOs regarding the advantages and disadvantages of EU membership, opportunities that the EU funds provide to NGOs
•
underestimating the NGOs as institutions able to efficiently apply for and absorb EU funds (most information directed to enterprises or to local government)
•
NGOs, especially from rural areas and small towns, inexperienced in writing project, managing project, creating partnerships
2003: •
implementation of the EURO-NGO programme, an initiative of the NGO sector, implemented by the Polish-American Freedom Foundation and the SPLOT Network of NGO Support Centers, in partnership with the Polish NGO Office in Brussels and the Stefan Batory Foundation – organizations well-versed in the situation of the NGO sector
•
purpose: preparation of NGOs for the acquisition and use of funds following Poland’s integration into the EU.
•
expected results: o generally accessible system of information, training, assistance regarding the acquisition and use of EU funds
o mechanism for cooperation between representatives of NGOs, public administration and the business community in the planning and use of EU resources for regional development •
implementation: o 2003: some 203 specialists (10-17 in each of 16 voivodships) educated about the EU and the funds available to Polish NGOs. 192 (94%) of them receive certification for attendance of courses o 2004: specialist started to offer their service o 2005 160 specialists in the regions
•
types of support offered: o information about European funds (from Internet sites, from information events and individual meetings with organisations o advice and counselling on: choosing funds corresponding to selected projects; creating social projects; filling in all kinds of EU fund applications; management of EU projects o training in: project planning; procedures connected with European funds (structural funds, initiatives, community programmes); preparation of applications o animating partnership and co-operation with other NGOs, with local authorities, with representatives of business and others
2. Positive experience, opportunities •
organization of 215 trainings and 184 information meetings in more than 200 localities in whole Poland. Consulting and information service benefitted: 6,400 people, with over 11,000 training participants (representatives of more then 2,600 NGOs)
•
in 2004 year, trained EURO-NGO specialists responded, free of charge, to 4,300 information requests, provided advice in 1,500 cases as well as 500 consultations concerning EU funds. At least 160 projects were created by the NGOs or by partnerships of NGOs with other institutions
•
most specialists strongly connected with the NGO sector, easily adjusting their service to the needs (level of improvement) of the target group
•
national dimension of the EURO-NGO programme (meetings and trainings organized in more than 200 localities: cities, towns and villages)
•
huge demand for such a service – lack of “competition”: only the Youth Program has a network of local consultants, the network of Regional Training Centers for the EFS was only set up at the beginning of 2005, commercial courses are very expensive
•
concentration on enhancement of the knowledge of the NGOs from rural areas, small towns to bring future applicants up to speed
•
reinforcement of more experienced organizations ready to apply for EU funding by delivering more specific trainings
•
good co-operation with local public administration – most of events were organized with the help of these institutions
•
elaboration of quality standards regarding EURO-NGO specialist services
•
access to and dissemination of current European information delivered by the Polish NGO Office in Brussels
3. Negative experience, threats, risks •
good local image in contrast to a weaker nationwide image of the programme (no cohesive image, differences in implementing EURO-NGO in different regions)
•
abuse of the EURO-NGO brand by unauthorized institutions, trainers
•
difficulties in obtaining a license of the ESF National Training Centre by EURO-NGO specialists
•
appearance of ESF Regional Training Centers (implemented by public administration and financed from Phare) requires a change in the range of EURO-NGO specialist service: emphasis on creating and supporting programmes based on partnership
•
constant changes of procedures, “vocabulary”, applications, etc. in case of ESF – know-how is quickly out of date, specialists face task of explaining a chaotic procedure
•
high turn-over of NGO staff (trainees give up volunteer service, or change place of work and use their knowledge in favor of public administration or firms): constant need to train new people
•
temptation for specialists to organize commercial trainings for public administration or enterprises, rather than for NGOs
4. Key success factors •
innovative and unique character of Program
•
experience and know-how of specialists – acknowledgement of previous grant-making activities (mainly EU programs: PHARE, the Youth Program, Leonardo da Vinci)
•
specialists drawn from local (NGO) community, support of local public administration
Consulting NGOs on the 2007-13 National Development Plan It is very important for civil society organizations to be a part of the documents preparation process and to consult them. Later on, once the implementation of the SF takes place it is very difficult (and time consuming) to make any adjustments, changes more appropriate, friendly for NGOs. In Poland NGOs had a big problem in being a part of consultation processes of documents regarding implementation period 2004-2006, probably that is one of the reason why the implementation of SF is so difficult at this stage. The government did not consult partners while designating the system of implementation and that kind of “brain storm” other point of view could have e much of a use. Learning from mistakes is a very good quality, therefore there have been made some efforts to involve civil society in the programming of structural funds implementation in 2007-2013. 1. History of the case 2004: •
government begins drafting the National Development Plan for 2007-13
•
draft versions of the government plan are shared with selected NGOs active in EU matters, including FIP, the Polish NGO Office in Brussels, the Stefan Batory Foundation, and NGO members of the government-NGO consultative council
•
NGOs provide extensive comments to the draft and prepare standards of consultation to be applied to the NDP consultation process 2005:
•
publication of the draft NDP
•
in parallel to publication, FIP and the Polish NGO Office announce the creation of a secretariat to assist the NGO community in the NDP consultation and discussion process
•
the secretariat runs a separate web service on the ngo.pl portal, where information and additional documents (including opinions and comments prepared by NGOs) are published, and hosts an open e-mail discussion group
•
the regional SF experts are charged with encouraging discussion among NGOs
•
the SPLOT Network and the Polish-American Freedom Foundation run a microgrant scheme to help NGOs arrange discussions on the NDP
•
interested NGOs participate in (regional) government-sponsored conferences 2. Positive experience, opportunities
•
possibility to set high standards for public consultation procedures
•
openness of government to allow for input and comments by NGOs prior to publication, with text very favorable to civil society development
•
opportunity to encourage public discussion among NGOs on general topics regarding the country’s and regions’ development
•
opportunity for NGO networks and platforms to take a role in organizing thematic / sectoral discussion 3. Negative experience, threats, risks
•
the content of the draft NDP is liable to change with an expected change in government
•
lack of interest among NGOs, lack of time or ability to provide constructive input
•
possible weak NGO influence on the NDP when compared to parallel efforts engaged by business, local politicians etc. 4. Key success factors
•
willingness of government to engage NGOs in the drafting stage
•
availability of funding to support NGO meetings and run a secretariat 5. Suggestions:
•
preparing the consultation process requires a core team of NGO experts knowledgeable in consultation mechanisms, assessment of government documents, knowledge of EU funds (in particular the SF)
•
drawing in of NGOs requires preparation of commentaries / sector-specific versions in order to facilitate and guide discussion Secretariat for the public debate on the National Development Plan During entire year 2005 secretariat for the public debate on the National Development Plan for the years 2007-2013 assisted in the process of public consultations of NDP. Over 1200
non-governmental organizations took part in the process. Secretariat provided both, technical and expert assistance. There were different types of activities performed by the Secretariat. They aimed at facilitating or even initiating many activities of NGO’s in this public debate. On the other hand the Secretariat widely informed the third sector about any action occurring from the public administration side during this process. The Secretariat has also performed monitoring activities, acting on the behalf of non-governmental organizations and cooperated with public administration, and especially with the Ministry of Economy and Labour and the Governmental Representative for the public debate on the National Development Plan for the years 2007-2013. Responding to diverse needs and requirements appearing during the process of public debate the Secretariat prepared many data, reviews, articles and summaries regarding different subjects of the draft on the National Development Plan for the years 2007-2013. All those materials were helpful for many NGO’s. The Secretariat also prepared special publication – the guide on social participation. The Secretariat created and managed a web site devoted to the debate: www.npr.ngo.pl The Secretariat organized and provided further assistance to a competition of small grants with the cooperation of the Network of Information and Support for Non-Governmental Organizations (Sieć Wspierania Organizacji Pozarządowych SPLOT) within the framework of program EURO-NGO of the Polish-American Freedom Foundation. Thanks to small grants, 31 NGO’s received financial aid helping them to prepare and conduct local debates on NDP. The Secretariat made efforts to facilitate flow of information between NGOs and public administration. The Secretariat helped the regional liaison experts and EURO-NGO specialists in their local consultations. Its representatives also personally participated in many debates and meetings with presentations on the National Development Plan. Steering and monitoring committees 1. History of the case 1999 - 2000:
•
introduction of pre-accession instruments, including possibility of NGO participation in steering committees. Lack of preparation among NGOs enables regional and national authorities to appoint NGO representatives that are more often than not unprepared / unrepresentative
•
NGO representatives that participate in the pre-accession fund steering committees find they have minimal influence, but at the very least there is access to information in ‘real time’ and simultaneously to other institutions
2001: •
launch of the ngo.pl website
•
first national information campaign organized by FIP Association and KLON / Jawor explaining the opportunities for participation provided by SF partnership principle
2002: •
setting up of the network of regional experts by the Batory Foundation and the Polish NGO Office in Brussels
2003: •
persistent information campaign on the ngo.pl website regarding the partnership principle, participation in the steering and monitoring committees
•
establishment, as part of the Law on public benefit activities, of a consultative council between the state administration, local and regional government, and the NGO sector
2004: •
ngo.pl readership exceeds 10,000 visits on average per day
•
official invitations for NGOs to submit nominations published by regional and central government, some accompanied by conferences
•
ngo.pl announces two-stage parallel ‘internet elections’ of NGO representatives on steering and monitoring committees: o NGOs may nominate two candidates (one male, one female) whom they consider to have the qualifications necessary to participate in any given committee; o following checks to see if the nominating organisation is an NGO, the proposed candidates are voted on by NGOs
o the resulting ranking, checked for validity of votes, is presented to the Ministry to guide its decisions in nominating NGO representatives to the committees •
separately, the NGO members of the government-NGO consultative committee make recommendations regarding the candidates formally declared to the Ministry of the Regional Development
2005: •
there is a strong need to revise the activities of the steering and monitoring committees in the next programming period
•
NGO’s representatives perform their duties in the committees in different manner (sometimes very poor, sometimes with highest quality)
2. Positive experience, opportunities •
the ‘voting’ procedure makes the process of selecting and nominating representatives on the committees transparent
•
the ‘voting’ took place in parallel to the official nominating process and the recommending process through the consultative committee, but with the agreement and support of both these instances
•
‘voting’ removes political risk from politicians and civil servants in choosing NGO representatives
•
voting provides ‘democratic legitimacy’ to the candidates, while at the same time binding them to their electorate, to whom they are answerable
3. Negative experience, threats, risks •
participation is limited to regular internet users
•
a small number of participants in the ‘elections’ makes the procedure vulnerable to manipulation of the result
•
the recommendation process may disrupt alternative procedures instigated by other NGOs (conferences, regional caucuses)
•
the procedure is purely indicative and non-binding, with results open to rejection by decision-makers
4. Key success factors
•
acceptance of the procedure as an element to guide the nominating decisions by national politicians and the government-NGO consultative committee
•
the appeal of ‘voting’ and strong participation of interested organizations
•
high performance of the ngo.pl website
Closing During last few years it has become clear that civil society involvement in the process of programming and implementation of the structural funds depend on two main factors. One of them is openness and support from public administration. It is crucial to create a system that would permanently involve NGO’s in consultations, training etc. Second and also very important issue is strong, professional and well organized civil society sector. For a good partnership it takes two equally well-developed, strong and efficient partners therefore public administration and NGO’s will work more efficiently together when that condition will be fulfilled.
Czech Republic Case studies of Czech NGOs experience with EU Structural funds 1. Consultation of the National Development Plan (NDP) The European Commission has always stressed the need to consult civil society organizations when major strategic documents are being prepared and elaborated. The very similar importance is attached to the process of preparing national documents for EU Structural funds. Theoretically, it could open “the window of opportunity” for NGOs, which want to be involved in public consultations on these documents. Czech NGOs have built up on the experience from the previous so-called programming period when the public consultation exercise took place for the first time. Therefore, the preparations for the present (2007-2013) programming debates started already in 2004. The most active were environmental and social NGOs, which were assisted by the Centre for Community
Organising (CpKP), which is a nation-wide “service” NGO specializing in different forms of public participation. CpKP had called different committed experts on EU funds from different NGOs and established a working group, which was given the task to design the most effective institutional form for NGOs´ participation in current programming debates. Eventually, this initiative received the financial support from the Ministry for regional development, which is a coordinating body for EU Structural funds in the Czech Republic. As a result of this support, all experts from the working group received a small remuneration, but most of all, the Terms of reference for the suggested institutional set-up (so-called intermediary NGO body, a kind of a coordination center for Czech NGOs) were worked out. This meant that the state was ready to financially support the establishment of this new intermediary body, which would coordinate, facilitate, assist and overview NGOs´ efforts made in the public consultations. As a part of this institutional set up a network of NGOs ´experts, who would be nominated to represent sectoral NGOs on the national level, was suggested. These experts would be then facilitated in their work by the above-mentioned intermediary and would remain in contact with other interested NGOs in a given sector. In this way, more or less centralized (in positive sense of this word) articulation of NGOs´ postulates and demands could be raised. Thus, more importance and attention could be paid to such a “uniform” voice of civil society than it could be the case with hundreds of reactions and postulates from different NGOs. In reality, the contract to run such an intermediary body was won by CpKP, which started to act as the secretariat and central information point for interested NGOs. One representative of CpKP was then installed into the Managing and Coordination Committee (MCC), which has been the highest political authority to decide on the country´s priorities with regard to the use of EU funds. The MCC is composed by deputy ministers, heads of regional governments, representatives of socio-economic groups and academics. The presence at the MCC of widely acknowledged, respected, transparently elected and appointed by NGOs themselves NGO representative, who was then “bombarding” NGOs with e-mails and requests for their contribution, has been very instrumental. The work of this representative has been then supported by activities of those NGOs´experts, who were sitting in thematical and sectoral working groups of the MCC. This has been the most practical and concrete level of work, where basic concepts and documents have been elaborated and prepared. The MCC has the competence to adopt these strategic documents. The intermediary body has been operating special website and electronic conference, to which all relevant information was sent and disseminated. Next to this, regional seminars with local
NGOs have been carried out. The intermediary has also prepared public hearings on the proposed NDP. Czech NGOs managed to create a strong lobby and pressure in particular areas, especially in the field of environmental policies during the consultation process. The reason for this mobilization was the attempt of authorities to put together sustainable development into the same envelope with the development of infrastructure and other similar areas and label it as the “quality of life priority”. The results of the NGO lobbying for more favorable wording related to environmental issues are still unknown at this moment. All in all, the second practical experience with public consultation brought numerous practical experiences: -
several ministries became also more experienced and tried to reduce these consultations to more formal ones.
-
Time pressure and the tight time schedule has been even more limiting the public participation than in 2002-2003.
-
Most NGOs decided not to concentrate on these formal exercises and were “pragmatically” working on their project applications. Their withdrawal from the process of public consultation was the pragmatic decision based on the comparison of the efficiency and the final balance sheet of inputs and outputs. Inputs were not outweighed by outputs (real influence on the shape of funded priorities, wording of programming documents, etc.) and this had led many organizations to withdraw from this process in the current programming debates.
2. Global grants in the Czech Republic in 2004-2006 One of the most spectacular and visible results of the NGOs´ pressure and lobbying during the first programming period was the launch of the so-called Global grants. Concentrated and coordinated efforts of many NGOs led to the decision to implement these grants, which are earmarked only to social NGOs and funded by the European Social Fund (ESF). Global grants are supposed to strengthen capacities of these organizations so they would be able to prepare larger and bigger projects also funded by the ESF. Global grants are managed by the Civil Society Development Foundation, which is the only NGO in new member states, which, given its previous experience with PHARE program, was allowed to administer some of the measures funded by EU Structural funds.
Two calls for proposals have been already announced. In the first call 130 projects all around the country were selected for the financial support. At the moment the situation looks like there will be 100% absorption of Global grants unlike in some other measures. This fact illustrates the absorption capacity of Czech social NGOs and the proper design of these schemes for NGOs. Nevertheless, given the fact that some regulations issued by Czech national authorities with regard to the management of EU Structural funds, do not apply to NGOs and foundations, there have been numerous legal and formal problems in Global grants administration rules and processes. Therefore, given these difficulties, Czech authorities want to avoid their repetition and at the moment it seems to be rather a sad truth that no more similar Global grants would be allowed in the programming period 2007-2013.
Slovakia Case studies documenting various aspects of engagement of NGOs in Slovakia in relevant areas of public affairs. Participation of NGOs in programming of the EU funds 2007-13 in Slovakia This case study focuses on the process of programming of the EU funds during the 2005 in Slovakia and the role of the NGOs in it. Permanent ignoring of NGOs’ comments by responsible institutions led NGOs to a decision to interrupt their participation in whole planning process and in December 2005 resigned from all related bodies where they had their representation. This resignation is meant to express serious disappointment of how the process was led and to give a signal to EU institutions that the situation in Slovakia became alarming. The year 2005 was in way exceptional for new member states – including Slovakia. In this year the new member states were still using remaining pre-accession funds (with main objective to prepare the candidate countries for the EU accession and to build capacities in their public administration for proper and transparent management of substantially larger structural funds and the Cohesion Fund). At the same time the countries started to receive the Structural and Cohesion funds which were programmed for the EU member states for the
period 2004-06. And finally, in this year the preparation of rules and priorities for new EU programming period 2007-2013 was already under way. Group of NGOs coordinated in an informal team EU watchdog concentrated on programming of future use of EU funds, which has also substantial implications on allocations of the state budget – in total the process include programming of use of around 10 billion EUR. There are very good reasons why public should be interested and involved in the programming: there are huge amounts of public funds involved and their objective is to serve to public good: to reduce economic and social disparities among regions, protect the environment and improve the people’s quality of life. The European Commission published the proposal for new regulations in June 2004 and it was commented by all EU member states through the Council of Europe and the European Parliament. In the summer 2005 began the discussion about the Community Support Framework to outline the common priorities of the EU as a baseline for use of EU funds in upcoming
seven
years.
At the same time the preparation of programming documents began on the countries’ level. Each state is expected to prepare a proposal of the National Strategic Reference Framework (NSRF, National Development Plan in current programming period) that will set the national priorities and strategies to achieve common objectives of EU. National priorities will be than worked out into more detailed operational programs. After development of these documents the negotiations between the individual states and the EC shall take place in the first half of 2006. Institutional setup for programming is slightly different in each member state. In Slovakia, the whole process is coordinated by the Ministry of Regional Development, which established four types of institutions to be involved in programming. •
Ministers‘ working group (non-public)
•
Inter-resort working group (on the level of directors of ministries departments – nonpublic)
•
Committee for structural funds and Cohesion Fund (partnership principle applied, NGOs represented)
•
Expert working group „Partnership for NSRF“ (partnership principle, more operational than the previous one)
Beside this there is above mentioned independent civic watchdog team which monitors the programming and is involved when possible. The team includes about 20 people, all NGO representatives in official monitoring committees and NGO focused on regional policy, coordinated by Friends of the Earth – CEPA. The objective of NGOs’ participation in institutions and monitoring committees is to achieve that the EU structural funds will become tools for speeding up a development integrating economic growth, environmental protection, social welfare and real reduction of disparities in the quality of life among regions. At the same time their role is to ensure that the planning is an open process and there are effective ways for public to get involved. In fact this has never been really secured and that was the main reason for NGO representatives to step out of all committees to not legitimize undemocratic process any more. The principal comments of NGOs were related to both process and the content of the documents under preparation. The common denominator of numerous comments and recommendations of NGO was that the economic growth can not be the only priority for using the EU funds in the future programming period. The key is also the quality-oriented development
which
respects
the
regional
needs.
In the process the NGOs stressed that the NSRF should among other documents (such as the Lisbon strategy, Strategy of economical competitiveness of Slovakia by 2010) reflect also the National Strategy for Sustainable Development approved by the government in 2001 and by the National Parliament in 2002, which was so far ignored in programming. Among the proposed priorities they stressed for example the support to renewable energy sources, revitalization of settlements and innovative approaches in creation of employment opportunities in marginalized regions and social groups. The process of the NSRR preparation as it was organized made effective NGO participation extremely difficult. Although administratively the conditions for participation were established, the process itself practically disabled participation – the time periods for commenting the documents were repeatedly extremely short without proper justification, the information how the partners‘ comments were/were not incorporated was not provided, etc.
One of the major deficiencies was that the process did not respect the logic consequence of planning steps. For example the proposed overall strategic goal and main priorities for the upcoming programming period were defined far before the analytical materials, which should be a basis for their formulation, were finished. After persisting ignorance of NGOs demands and comments, the NGOs started to boycott the programming of EU Funds and informed the European Commission about this step in December 2005. Such a collective action has no analogy in the history of EU and for Slovak NGOs it is a last resort solution. At the moment the further development of programming is open. Sources: Documents of civic watchdog team related to EU funds planning prepared during 2005 web page www.eufondy.org
Programming of the „NGO Fund” as part of the EEA Financial Mechanisms in Slovakia This article focuses on the planning and preparation of the NGO funds, as part of the EEA Financial Mechanisms in Slovakia. The funds as currently designed involve a serious risks that the impact of the sources allocated for NGOs will be much lower as it could be, despite the fact that the earmarked amount is far not low (5 million EUR to be spent during period 2007-09). The intention is to highlight the risks involved in the programming of the EEA Financial Mechanisms which are result of not sufficient openness of the planning process and not allocating sufficient capacities at the Focal Point to manage the planning process properly. The EEA-EFTA countries (Iceland, Liechtenstein and Norway) have set up two parallel financial mechanisms committing a total 233.4 million Euros annually to the reduction of economic and social disparities in the European Economic Area (EEA) in the period May 1 2004 – May 1 2009. More than 90 % of funding will go to the new EU member states. The largest contributor is Norwegian Kingdom and the largest recipient with an annual contribution 111.7 million EUR will be Poland. Hungary comes second, with 27 million EUR annually. For Slovakia the planned annual contribution is 14 million EUR. In each country the EEA funds will be co-financed by state budget of individual countries.
In line with a structure proposed by EEA-EFTA countries, EEA Financial Mechanisms have introduced an important element through earmarking a substantial percentage of the funds for NGOs – mainly through so-called NGO funds. This was done with an intention to contribute to strengthen the civil societies of new member states, to reduce the democratic deficit in EU and EEA regional development funds planning and implementation, and to ensure public participation in development projects. After more than one and a half years of planning and negotiations between contributing and recipient countries and after signing the Memorandums of Understanding in first half of 2005, the financial mechanisms are step by step starting their actual operation in most of countries with the Czech Republic being the first in line. In each country a Focal Point was appointed to manage the preparation process and to provide the overall administration once the funding will be made available to the end-recipients. In case of Slovakia the Focal point is the Office of Government, which already has been in charge of management of various EU and bilateral cooperation programs in the past. The NGO fund in Slovakia will be implemented through intermediary organizations which have in mid January 2006 applied for administration of three Block Grants (grant-making schemes) in the areas of sustainable development, human rights and social services in an open call for proposal administered by the Focal Point. The intention of the call for proposals is to identify three institutions capable of qualified management of grant making programs which includes mainly an accurate assistance to the NGOs as end-recipients and end proper management/financial control of the program. By the terms of reference of the call for proposals the intermediary organization should be an NGO with sufficient knowledge of the NGO environment and needs and with necessary grant-making management experience and capacities to administer a requiring program in place. This arrangement can be evaluated as positive, although in our opinion it is rather a result of pressure of international institutions involved in the planning process than an intention of national administration. This statement is based on experience of NGOs during the planning process when the involvement of potential intermediary organizations in design of the Block Grant or NGOs’ needs assessment was avoided as much as possible by the Focal Point. The planning processes for the sector allocation and funding priorities of the EEA-funds have been far from open.
Concerning the Block grants, the only open hearing was organized in a way that it did not provide any space for effective participation. It was announced at the last moment (invitations on Friday before the weekend with public holiday on Monday, the meeting took place on Tuesday), and with providing no background information in advance. Also, almost all involved Ministries have refused to carry out any form of dialogue with relevant stakeholders during the whole planning preparation period. The argument that intention for exclusion of future intermediaries (or other NGOs) from planning was to avoid possible conflict of interests does not work in this case. Firstly, for each Block Grant areas there are several potential intermediaries which at the end act in competition anyway. Secondly, the intermediaries are in no way involved in the selection process, and thirdly, the Ministries (e.g. Ministry of Environment), which according the available information were until the last moment potential intermediaries as well have had full access to all information and have had their say in the program design. In the current status, there are at least two serious implications of exclusion of NGO community from the planning process. Firstly, the areas of Block Grants support as designed by the state authorities do not really reflect the needs of NGOs in the country. Because of limited space we do not go into details here but for example including the area of „food security” as one of four key earmarked priorities of the NGO Block Grant for Sustainable development is a mere ignoring of environmental NGOs’ priorities and capacities. To use a comparison with the Czech Republic, where the planning process was much more inclusive, there the needs assessment lead to completely different priorities of the NGO fund, including for example priority to strengthen NGOs’ institutional capacities to become equal partners to other society sectors in addressing particular issues. Having the issue of NGO capacity building relevant for Czech Republic, it would be probably even more relevant for Slovakia, which have been catching up the EU accession process after turbulences in mid 90’s with all of implication of less mature non-profit sector. While the country is now perceived as doing very well in terms of economy, the social problems seem to be in fact deepening. In addressing numerous social problems, NGOs could play more and more active role in addressing many of them, have they been given an opportunity. EEA Financial Mechanisms, if planed with open mind could have played a critical role in this. This is not to say that funding as currently designed will not have any impact, but now the emphasis is put rather on
rigid fulfilling the agenda of individual Ministries as oppose to allow for encouragement of civic engagement and social innovation, where the strengths of NGOs lies. Secondly, the Block grants as currently designed do not allow intermediaries to provide any reasonable pre-financing of projects and include administratively very inflexible procedure of monthly payments based on reporting of actual expenses. This arrangement is already causing enormous problems in other funding programs (e.g. IS Equal or Social Development Fund funded through European Social Fund) – see also other Case study of this document. With the anticipated multi-ten-thousands EUR grants this arrangement will not only limit potential number of applicants to those who have sufficient own capital to pre-finance the projects (which will limit the competition and consequently the quality of the program) but also include the risks that is case of administration problems on the level of the Focal Point or intermediaries, even financially robust end-recipient can face serious cash flow problems. NGOs in Slovakia as oppose to companies are not eligible for bank loans and most typically they do not have significant financial reserves. Therefore, if the program intends to enable NGO to concentrate on the substance of their work, it is absolutely necessary to re-design the financial flows and to enable intermediaries to pre-finance the projects at least by the quarterly advance payments. Again, to use a comparison with other countries, e.g. in the Czech Republic the Block Grant anticipates to provide 80% (!) advance payment (final approval of the scheme by the EEA Financial Mechanisms office is pending at this time). We are convinced that through a more opened planning process and with intended effort to assess the needs and opportunities for the funds directed to NGO community, this funding would bring much more benefit back to the societies, which should be the baseline for any use of public resources. The planning of EEA-funds use is now an example how a democratic deficit in the national planning lead to introduction of barriers to use the full potential of allocated funds before the funds will become actually available to end-recipients. All basic information about the EEA-funds including MoUs are www.eeagrants.org.
Sources:
available
at
-
Correspondence of Ekopolis Foundation with the Office of Government, Slovak Republic
-
Environmental Partnership for Sustainable Development documents
-
EEA Financial Mechanisms in the Enlarged EU: Learning from the Past, Looking to the Future, One year down the line: Suggestions and recommendations for the EEAfunds, Rasmus Reinvang, MA, EEA policy advisor, WWF-Norway, Oslo, May 2005
-
www.eeagrants.org, www.eeagrants.sk
Implementation of the project funded by the European Social Fund, program Equal On the example of story of the project of Civic Association Proti Prudu, this article features the implementation of
the program IS Equal in Slovakia. IS Equal is financed by the
European Social Fund and co-financed by the state budget of Slovak Republic. European Social Fund in Slovakia is operated also through another program – Social Development Fund, where the NGOs as recipients of funding are facing very similar problems like in the case described bellow. Ministry of Work, Social Affairs and Family introduced the program IS Equal in the summer 2004. The funding was earmarked to support social inclusion of marginalized social groups through better access to employment.
The staff of Ministry provided contradictory
information during consultations. Despite of that 200 organizations applied by the deadline and 101 projects were approved. Only after the projects’ approval the applicants learned all the demanding requirements for administration and financial reporting and inflexible financing procedures not allowing for advanced payments. The argument used by the Ministry was that NGO are not reliable partners. Civic association Proti prudu applied with project to assist the homeless people to increase their chances to find a job through their involvement in employment under protected conditions, providing accommodation and providing communication training. The contracts between Ministry and awarded organizations were signed during March and April 2005. This was followed by the first phase project implementation, during which budgeting and work plans were finished and contacts with international partners were established - as a condition to start the second phase. Most of organizations fulfilled the first phase by July 2005 and started to implement the second phase. This all has already cost lot of expenses. However, the
Ministry did not start to deal with requests for reimbursement of the first phase until the end of September. By this time the debts of NGOs grew up to multi-hundred-thousands amounts. And although the Ministry has approved the mechanism for advanced payments in the meantime, the organizations could still only dream about any payments because the Ministry wanted to first sign an amendment with contracted organization and this amendment was not ready. At the end of September the organizations received an amendment basically cancelling the original contract and stating that the Ministry is not obliged to keep any deadlines and rules, while NGOs can be punished for breaking of the conditions. Beside this the amendment did not set a schedule for payments and again did not provide clear rules for reporting. Despite of that many organizations signed it because they had serious cash-flow problems and believed that this will speed up the process. However, even this did not help. The Ministry further delayed the payments and continued to reject the financial reports and request for reimbursements and advance payments – using all kinds of minor bureaucratic arguments. For the NGOs the experience with the program has been very disappointing. Ministry continued changing the reporting rules and coming with new and new requirements during the project implementation. Many organizations did not receive any funding by December 05 and even if new Minister appointed in November promised to solve the situation, only little progress was done since than. Unbearable situation led the NGOs receiving funding from the European Social Fund to write an open letter to new Minister of Work, Social Affairs and Family supported by a petition requesting to set clear rules for financial reporting, to stop to require the same financial reports in different formats according permanently changing rules and to adhere to time approved schedules. Sources: Article „Nezvycajny project“ in the street newspaper Nota Bene, December 05, by Nina Benova and Tomas Buzinger Open letter of the NGO CVNO (Center for Education of Non-profit organizations) to Minster of Social Affairs and Family, November 14, 05
The Green Project - program of Slovak Ministry of Environment for environmental NGOs
The case of Green Project documents an ineffective grant scheme of the Slovak Ministry of Environment for environmental NGOs in Slovakia. The reason for providing this example in this paper is that the Green Project reflects general approach of MoE to NGOs as partners in addressing the challenges relevant for this resort. Similarly like in this specific program, the Slovak MoE is reluctant to include environmental NGOs as eligible recipients of support through EU pre-accession or later structural funds. Also, through various administrative obstacles the MoE is making cooperation of its subordinated institutions with NGOs much more difficult than in other countries in the CEE region. With the budget 25 000 EUR annually, the Green project is the only open grant making program of Slovak Ministry of Environment for environmental NGOs. Launched in early 90’s, the program has been operated all over the years in a way that its assistance to Slovak NGOs was very limited and practical impact on solving the environmental problems was marginal. Major deficiencies of the program include changing the date of deadline each year, nontransparent decision making, late payments to recipients of support and very low budget. The other group of weaknesses results of the fact that the areas of program support only rigidly copy the priorities of the state environmental policy and do not encourage the innovative solutions. The approach of Slovak MoE is very much different from surrounding countries. In following paragraphs we provide also a comparison with available similar programs in surrounding countries. One of the aspects that is most criticized by the NGO community is low annual budget which has almost not changed since the beginning and has moved around the amount of 25 000 EUR. To compare it with similar programs in neighboring countries, the Czech Ministry of Environment provides annually more than 500 000 EUR. In case of Hungarian MoE the amount directed towards supporting green NGOs’ projects has been steadily decreasing over the last couple of years: from nearly a billion HUF in the late 1990s it shrank to 500 Million (2 million €) in 2003, then to 450 in 2004, to 300 in 2005. Even taking in consideration this decreasing tendency, the support for NGO activities in Hungary is multiple.
The other quality of the program under question is effectiveness of decision making and transparency. The half of the committee, which is evaluating the project applications are the Ministry officials with no experience in NGOs operation and very limited knowledge of NGOs‘ needs. MoE has been constantly facing difficulties in involving the NGOs‘ representatives in project evaluation (late nominations, late invitations to meetings, late distribution of applications to evaluators). From the procedural point of view the major problem is that some recommendations of the committee were not followed by the Ministry administration without any explanation and occasionally the Minister himself added his favorite projects to the list of awarded grants. Priority areas of the Green Project now include practical care for endangered species and habitats. In previous years (before 2005) the program also included the area of environmental education. After the alliance of NGOs focused on environmental education (Spirala) openly criticized the way how the program is operated in 2004, the Ministry has simply excluded the environmental education from the program support areas in 2005! Thus the current areas of support are in line with the activities of state nature protection administration (Slovak Agency for Environment, State Nature Protection), where typically the parallel „governmental“ NGOs are established and not exceptionally they become the subject of the Green Project’s support. While e.g. in the Czech Republic a similar program is sensitive to listen to NGOs’ needs and ideas (e.g. the program in CzR regularly supports a progressive concept of Landscape Stewardships / Public-private partnerships protecting valuable areas), in Slovakia there very little attention paid to voices form outside. It should be noted that the Ministry of Environment is probably the worst example also among other Slovak ministries/resorts responsible for other areas, e.g. Ministry of Social Affairs, Ministry of Schools, Ministry of Culture that run the NGO support programs. Although their programs are also not administered without difficulties, their approach in more open and user-friendly. Sources: -
Webpage of Association Spirala www.spirala.sk
-
Association Environmental Partnership for Sustainable Development documents
-
http://www.lifeenv.gov.sk
