Inovace studia obecné jazykovědy a teorie komunikace ve spolupráci s přírodními vědami
reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/28.0076
Dějiny vizuality: od ikony k virtuální realitě
Dějiny vizuality: od ikony k virtuální realitě U. Eco: středověk jako místo „podivných deformací“ středověk jako křižovatka Evropy a moderní civilizace (banky a směnky; struktura komunální politiky; univerzita; nemocnice a biskupství; organizovanou turistiku; pojetí západní lásky)
model filologické rekonstrukce x utilitaristické vysprávky (starověk vs středověk) typologie „snů o středověku“ (výzva k demystifikaci)
Dějiny vizuality: od ikony k virtuální realitě Středověká vizualita: 2 kategorie obrazu: portrét (είκών/icona/imago) a narativní obraz (ίστορία/historia)
2 mody reprezentace: narativní modus vypráví biblický nebo hagiografický děj / reprezentativní (dogmatický) modus ukazuje prostřednictvím symbolů, alegorií, personifikací apod. jednotlivá témata křesťanské nauky Rozdíl není v obrazech samých, ale ve věci samotné (res): příběhy vs církevní učení
+ Andachtsbild (14.-15. st.): tzv. devoční obraz
Dějiny vizuality: od ikony k virtuální realitě Změna perspektivy v kontextu středověké vizuality: ne modus reprezentace (vizuální forma/modus zobrazení), ale místo/postavení v náboženské teorii a praxi Osa reprezentace
osa komunikace
Ikona: figurální zobrazení posvátné postavy nebo děje ve formě deskového obrazu, který má specifické postavení v kultuře pravoslavné církve Funkce i povaha obrazu (nikoli podoba/tvar/médium) př. Trůnící Bohorodička, Egypt, 6. století
Dějiny vizuality: od ikony k virtuální realitě Ikona ne jako umělecké dílo v moderním významu, ale především jako dílo, které nechce reprezentovat a odrážet vnější svět (mimesis), daleko spíše se zaměřuje na filozofický/náboženský koncept než na barevnou a tvarovou realizaci. „diskurz ikony“: obecný dosah teorie byzantské ikony + neoddělitelné propojení s náboženskou praxí Teorie ikony je synekdochou teorie jakéhokoliv obrazu: psychofyzické i mentální reakce (response) diváka na obraz jako takový
Dějiny vizuality: od ikony k virtuální realitě Typologie charakteristik: Tvrzení o prastarém původu: oba hlavní typy ikon (Ježíše Krista a Panny Marie) jako acheiropoieta (rukou neutvořené, vzniklé otiskem) byly původně skiagrafiemi (kresbami, doslova zapsaný stín) na textilu; u Panny Marie šlo o semiacheiropoiety (malířské dílo evangelisty Lukáše, inspirovaného Duchem Svatým), tedy barvy dodaly andělé ve chvíli, kdy byl umělec se svými dovednostmi a géniem v koncích. Tradice helénistického malířství fyziognomicky věrný portrét římského malířství Př. Bronzová busta G. J. Césara / fajjumské portréty / Kristus Spasitel (Sinajská sbírka), tzv. Kristus Pantokrator
Dějiny vizuality: od ikony k virtuální realitě Zavedení ikon do chrámové liturgie v 6. století bylo výsledkem komplexního procesu
Ikony se prosadily ve veřejném prostoru a bylo nutné po nich požadovat teologickou korektnost a schopnost obstát v teoretickém diskurzu (soukromé → veřejné) Ikona jako „sňatek mezi pohanskou ikonou a římským světským portrétem“ (Mathews) př.: trůnící Bohorodička mezi sv. Theodorem a Jiřím (6. století) (tzv. mariánské ikony) ← Ísis (helénistický Egypt) + nevelká dřevěná deska
Dějiny vizuality: od ikony k virtuální realitě Tzv. proces „přeznačení“ (předkřesťanských božstev na posvátné osoby křesťanství) → princip podobnosti jako fungibility vizuální připodobnění jako komunikační situace (nové významy se vyjadřují způsobem, aby byla srozumitelná dialektika kontinuity a diskontinuity Panna Marie nesoucí v rukou Ježíše jako vtělené Slovo vs vyobrazení Spasitele, který ukazuje knihu – tedy zapsané Boží slovo.
Dějiny vizuality: od ikony k virtuální realitě Kristus jako chameleon (Mathews): udivující variabilita Mladý, starý, postavy feminizované účesem i tělesnou stavbou, pastýř, filozof-učitel atd. → v rámci mimetické tradice nelze řešit sepětí celého Boha a celého člověka Radikální ne-podobnost jako teologicky zdůvodněná zobrazovací strategie Konektivita pohledu jako komunikační kanál mezi božstvem a věřícími (rituál)
Dějiny vizuality: od ikony k virtuální realitě Tradice zákazu zobrazování (reprezentace) Hospodina (druhé přikázání Desatera)
Nové vnímání času a narativní koncepce (křesťanství x pohanství): cursus, běh vyprávění, zpřítomněný scénickou řadou navazujících obrazů, reprezentuje skutečnost, že Hospodin jedná přímo v lidském světě. Úpěšnost narativity → základní noetická struktura lidské mysli
Interpretace obrazu ve světle náboženské praxe jako (z pův. přikázání): „neuděláš vlastní rukou“ a „nebudeš se mu klanět ani uctívat jej“.
Dějiny vizuality: od ikony k virtuální realitě Základní periodizace byzantského umění: 1. etapa před ikonoklasmem: skupina nejstarších ikon (Kristus Spasitel a Trůnící Bohorodička) z kláštera sv. Kateřiny na Sinaji; pozdní antický iluzionismus (5.-8. století) 2. etapa mezi obnovením ikon a latinským císařstvím*; II. Koncil v Níkáji (VII. ekumenický) r. 787 (až do poloviny 9. století), tzv. obnovení ortodoxie (8.-13. století) 3. etapa od pádu latinského císařství do pádu Konstantinopole r. 1453 (13.-15. století)
Dějiny vizuality: od ikony k virtuální realitě Náboženská x umělecká inspirace Obraz jako plnohodnotná reprezentace, paralelní ke slovu a písmu (řec. grafein: malování i psaní) Spor o ikonoklasmus byl sporem především o podmínkách, za nichž může být obraz uctíván → Basileos Veliký (reprezentace obrazem jako participace, sdílení formy (ne podstaty) Nejdůležitější moment je ale vztah k obrazu, způsob, jak mu prokazujeme úctu a nikoli vztah podstaty a formy
Dějiny vizuality: od ikony k virtuální realitě Základní teze: Umělecké dílo jako hmotná věc, tělesně konkrétní stopa po události, která se děje v místě jeho vyvstání či původu Jeho specifikem je schopnost ukazovat, jak se věci opravdu mají (noetická závaznost i závažnost) Kultovní/svaté obrazy jako speciální skupina tzv. velmi speciálních obrazů (velmi speciální mrtví), jsou předmětem komunitní úcty; svatost jako kategorie ustavená aktivitou obrazu ve světě a reakcí lidí (ne podstata či povaha obrazu) pozn. Jean-Luc Nancy: sakrální obraz jako model každého obrazu
