UNIVERZITY KARLOVA FILOZOFICKÁ FAKULTA ÚSTAV INFORMAČNÍCH STUDIÍ OBOR
A KNIHOVNICTVÍ
POSTGRADUÁLNÍHO STUDIA: INFORMAČNÍ VĚDA
INFORMAČNÍ VĚDA A KYBERNETICKÝ PROSTOR
-
KOMUNIKAČNĚ-INFORMAČNÍ MODELY A PROCESY V KYBERNETICKÉM PROSTORU Z HLEDISKA METODICKÉHO A KATEGORIÁLNÍHO APARÁTU INFORMAČNÍ VĚDY -
- doktorská dizertační práce -
Doktorand:
Mgr. Saša Skenderija
Školitel:
Prof. PhDr. Jiří Cejpek, CSc.
Předseda komise pro obhajobu: Doc. PhDr. Rudolf Vlasák Oponenti:
1) Prof. PhDr. Jaroslava Pešková, CSc. 2) Doc. PhDr. Rudolf Vlasák
Tato doktorská dizertační práce byla obhájena fakultě Univerzity Karlovy dne 16.10.1997
1
na
Filozofické
PODĚKOVÁNÍ
Autor předkládané práce rád využívá příležitosti poděkovat těm, kterí mají zásluhu na tom, že tato práce mohla být dokončena: Mgr. Filipu Tesářovi, Mgr. Heiclovi, Mgr. Petru Pálkovi, Špirudové.
Zuzaně Švastové, Mgr. Václavu Mgr. Janě Vondrákové a Mgr. Janě
Po celou dobu doktorského postgraduálního studia byl autor pečlivě veden svým školitelem prof. PhDr. Jiřím Cejpkem, CSc. Zvláštní poděkování Státní technické knihovně v Praze, Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK a nadaci Open Society Fund New York. Dále děkuji za odborní pomoc Mgr. Miroslavu Petříčkovi, Dr. Janu Sokolovi, PhDr. Viole Čápkové, sl. Tereze Honzákové a Danielu Říhovi.
Saša Skenderija
V Praze, 14. 7. 1997
2
Obsah:
0 - ÚVOD 0.1 Odůvodnění výběru tématu.................................6 0.2 Účel a cíle práce........................................8 0.3 Struktura a formální uspořádání práce...................12
1 - INFORMAČNÍ VĚDA TEORETICKÁ 1.1 Úvod do problematiky....................................13 1.2 Výchozí problémy........................................14 1.3 Problém objektivizace poznatků v informační vědě........16 1.4 Dialektika paradigmat informační vědy...................18 1.4.1 Sociální paradigma........................................18 1.4.2 Scientické paradigma......................................21 1.4.3 Fyzické paradigma.........................................22 1.4.4 Biologické či psychologicko-kognitivní paradigma................25 1.4.5 Technologické paradigma....................................27 1.4.6 Ekonomické paradigma.......................................28 1.4.7 Filozofické paradigma......................................28
1.5 „Médium“ jako podnět pro paradigma informační vědy......32 1.6 Synkretizmus paradigmat a „testovatelnost hypotéz“ v informační vědě...........................................35
2 - MEDIÁLNÍ ASPEKTY FENOMÉNU DOKUMENT 2.1 Co je „dokument“?........................................43 2.2 „Vědecké“ a „narativní“ vědění............................44 2.3 Dokument textový, dokument mediální a dokument digitální..47 2.3.1 Tetový dokument...............................................49 2.3.2 Mediální dokument.............................................50 2.3.3 Digitální dokument............................................51
2.4 Dokument WWW .............................................55 2.4.1 Semiotický aspekt dokumentu WWW...............................56 2.4.2 Dokument WWW v metodickém záběru informační vědy a 3
knihovnictví...............................................59 2.4.3 Tvorba a správa dokumentů WWW...............................62
3 - INFORMAČNÍ VĚDA A ORGANIZAČNĚ-PROCEDURÁLNÍ MODELY INFORMAČNÍCH TOKŮ 3.1 Fenomén institucionalizace knihovnických a informačních struktur...................................................70 3.2 Kybernetický prostor jako komunikační paradigma..........72 3.3 Kybernetický prostor a metodický záběr informační vědy...74 3.4 Problematika plánování, budování a řízení veřejných knihovnicko-informačních struktur: INFORMAČNÍ SUPERDÁLNICE versus KYBERPROSTOR........................................76 3.5 Tendence rozvoje knihovnicko-informačního prostředí v ČR..81
4 - KONCEPCE INVIK - INTEGROVANÁ VIRTUÁLNÍ KNIHOVNA 4.0 Úvod......................................................87 4.1 Východiska................................................88 4.1.1 INVIK a automatizovaný knihovnický systém.....................88 4.1.2 INVIK a automatizované knihovnické služby.....................88 4.1.3 Virtuální knihovna versus INVIK...............................89
4.2 Základní vlastnosti a principy fungování integrované virtuální knihovny INVIK...................................91 4.3 Struktura služeb poskytovaných prostřednictvím integrované virtuální knihovny INVIK...................................96 4.4 Předpoklady budování a provozu INVIK.....................99 4.4.1 Koncepční předpoklady........................................99 4.4.2 Technické předpoklady........................................100 4.4.3 Odborné-personální, organizační, legislativní a finanční předpoklady......................................................100
4.5 Metodické celky správy a provozu integrované virtuální knihovny INVIK.............................................102 4.6 Dílčí činnosti zajišťující provoz INVIK..................103 4.6.1 Činnosti, jímž se zajišťuje provoz a optimalizace vstupů a výstupů na WWW...................................................103 4.6.2 Činnosti spojené s koordinací a optimalizací vazeb s lokálním
4
automatizovaným systémem, subsystémy a automatizovanými knihovnickoinformačními procedurami.........................................104 4.6.3 Činnosti spojené s procedurami zpřístupňování „vnitřních“ zdrojů a služeb.........................................................106 4.6.4 Činnosti spojené s procedurami zprostředkovávání „vnějších“ zdrojů a služeb..................................................107 4.6.5 Činnosti spojené se správou, koordinací, řízením a rozvojem integrované virtuální knihovny INVIK jako celku..................108
4.7 Návaznost integrované virtuální knihovny INVIK na lokální a širší knihovnické a informační prostředí..................109
5 - DODATKY 5.1 PROJEKT INVIK - integrovaná virtuální knihovna - etapa 1997. Rozvoj informační sítě veřejných knihoven. Tematický okruh 2 - Tvorba a zpřístupňování dat v síti (žádost o grant)....................113
5.2 Integrovaná virtuální knihovna STK (INFOMEDIA´97).......128 5.3 Uživatelská konta - INVIK STK (brožura).................134 5.4 Návrh STK na aktivní účast při zpřístupňování Souborného katalogu ČR v prostředí World Wide Webu doporučen Radou pro souborný katalog ČR vedení NKP 26.6.1997.................144 5.5 INVIK STK - stránky WWW................................146 5.6 MED - stránky WWW......................................153
6 - ZÁVĚR 6.1 Přínosy a aplikační náhled..............................154 6.2 Rekapitulace............................................155 6.3 Recapitulation (eglish summary).........................164
7 - BIBLIOGRAFIE..........................................175
5
0. ÚVOD O.1 Odůvodnění výběru tématu „Technické
modality
prostředků,
které
používáme
k
znázorňování světa, determinují způsob myšlení a pohled na svět, nezávisle
na
obsazích,
které
jejich
prostřednictvím
organizujeme.“ Tento známý výrok Umberta Eca1 v základních rysech popisuje východisko tzv. postmoderního chápání fenoménu nových informačních konfigurací a komunikačních modelů. Jsme
svědky
prudkého
rozvoje
digitálních
síťových
technologií a jejich dynamického průniku do soudobých struktur a procesů toho
společenské
je,
že
se
komunikace
začínají
na
globální
zpochybňovat
úrovni.
některé
Důsledkem
„axiomatické“
pojmy, jako je např. tradiční chápání distance, materiálnosti a tělesnosti
vůbec.
Tento
teoreticko-spekulativní utilitárním
fenomén
úroveň
komunikačním
a
v praxi stává
problémem
se
„přerůstá“ stále
současného
svou
zjevnějším
světa.
„Pole
průniku“ digitálních síťových technologií do soudobých struktur a
procesů
společenské
komunikace
se
stále
častěji
označuje
metaforickým termínem „kybernetický prostor“. K problematice informační
kybernetického
věda,
jakožto
prostoru
disciplína
se
hlásí
zaměřená
i na
„formalizovatelné“ aspekty informačních procesů probíhajících na poli společenské komunikace, resp. jako vědní obor, který řeší úkoly
spojené
s
optimalizací
metod
a
procedur
zpracování,
uchovávání, zpřístupňování a zprostředkovávání „znalostí/vědění“2 za účelem jejich opakovaného používání. Pro informační vědu tedy má
správné
pochopení
a
kritické
zhodnocení
podstaty
1 Citace převzata z Kulenovič, T.: Rezime. Sarajevo, MCM, 1995, str. 155 2 Termín „znalost/vědění“ se v této práci používá jako ekvivalent anglického termínu „Knowledge“, používaného angloamerickými informačními odborníky. Jeho význam se vztahuje k formalizovanému, v nějaké fyzické podobě (ve hmotě či energií) zaznamenanému „poznatku-znalosti-dovednosti-zkušenosti-vědění“, tedy nikoliv k „obsahu“ psychokognitivních procesů. 6
komunikačních fenoménů vyskytujících se v kybernetickém prostoru zásadní význam. Cílem je najít adekvátní způsoby pro využití nově se naskytujících možností komunikace. Dynamické síťové konfigurace, především globální počítačová síť
Internet,
modely
vytvářejí
a
formy
v
současnosti
úplně
(„interaktivně“
nové
komunikační
sdílené
procedury,
decentralizované „hypermediální“ struktury, „virtuální realita“ apod.), které se svou „mediální povahou“ výrazně liší nejen od klasických,
ale
vyskytujících
i
vysoce
se
v
automatizovaných
tradičních
modelů
a
forem
formalizovaných informačních
procesech. Jelikož
metodický
aparát
informační
informačními
formami,
které
v
vědy
operuje
komunikačních
s
procesech
„vystupují“ jako určité formální re-prezentanty znalostí/vědění, tj. jako (ve „fyzickém“ slova smyslu) zaznamenaná data, údaje, fakty
apod.,
metodického
nastávají záběru
„hypermediální“
problémy,
informační
nebo
pokud
se
vědy
například
do
tradičního
dostanou
nestálé,
„virtuální“
informační
konfigurace. Problematická digitální „fyzikálnost“ a „dynamická síťová
konzistentnost“
takových
konfigurací
je
stávajícím
metodickým aparátem informační vědy velmi těžko postižitelná. Stejně
tak
mohou
nejen
tyto
„virtuální“
re-prezentovat,
(„znázorňovat“)
jisté
konfigurace ale
také
tzv.objektivní
za i
určitých přímo
obsahy
podmínek
prezentovat
(např.
virtuální
chirurgický zákrok, různé druhy interaktivních simulátorů atp.). Na
druhé
straně
nové
komunikační
prostředí
vznikající
v kybernetickém prostoru, které je charakterizováno otevřenými, decentralizovanými jako
a
interaktivně
představuje
přesný
flexibilními sdělitelnými opak
„hyperstrukturami“, komunikačními
tradičních
stejně
procedurami,
centralizovaných
a
institucionálně řízených knihovnických a informačních struktur a procedur. 7
Tyto
skutečnosti
poukazují
na
jisté
metodické,
ale
také
koncepční „zaostávání“ informační vědy za dynamikou současných změn
na
v tomto
poli smyslu
stávajícího vědy.
aplikace
nových
pokouší
poukázat
metodického
Některé
hlasy
síťových
a
na
technologií. nezbytnost
kategoriálního
odborníků
mluví
o
tradičních
„kompetencí“
informační
vědy
v otázkách
optimalizace
metod
technik
a
se
přehodnocení
aparátu
totiž
Autor
informační
hrozbě
a
ztráty
knihovnictví zpracovávání,
uchovávání, zpřístupňování a zprostředkovávání „znalostí/vědění“ a
jejich
omezení
automatizovaných
na a
oblast v
jak
tradičních,
elektronické
podobě
tak
i
plně
zaznamenaných
informačních zdrojů. Nepřehlédnutelným faktem je, že knihovny a tradiční informační střediska v současnosti již nejsou jediným zprostředkovatelem „informací
relevantních
užitečných
pro
informačních
uživatele,
nebo
zdrojů,
informací,
tj. které
přispívají k uživatelově práci.“3 V posledních
letech
se
tato
problematika
stává
nejvíc
pojednávaným tématem oboru. V tomto smyslu se autor touto prací pokouší
dostat
k
jádru
nejžhavějších
problémů,
s nimiž
se
informační věda v současnosti setkává.
0.2 Účel a cíle práce Problematiky, o níž se v této práci pojednává, se autor v odborné praxi dotýká ve třech rovinách: a) v rámci pedagogické činnosti v Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK, kde se autor podílí na výuce předmětu Základy informační vědy;
3 Schamber, L.: What is a Document? Rethinking the Concept in Uneasy Times (JASIS, 47 /9/ str. 670, 1996) 8
b) v
rámci
výzkumné
činnosti
v
Ústavu
informačních
studií
a
knihovnictví FF UK, kde autor vede skupinu pro mediální výzkum Internetu
a
dva
další
výběrové
semináře
zaměřené
na
problematiku „kybernetického prostoru“ obecně a tvorbu a správu dokumentů WWW zvláště; c) v
rámci
činností
specialisty
v
systémového
Oddělení
pro
specialisty
výzkum
a
-
rozvoj
knihovníka automatizace
knihovnických činností Státní technické knihovny v Praze.
A) Jak už v odůvodnění výběru tématu bylo konstatováno, má pro
informační
vědu
správné
pochopení
a
kritické
zhodnocení
podstaty komunikačního fenoménu kybernetického prostoru zásadní význam. Cílem je naít adekvátní způsoby pro využití nově se naskytujících
možností
komunikace.
Autor
na
základě
systematického studia této problematiky a vlastních odborných zkušeností konstatuje, že v současnosti, více než kdy předtím, je účinnost ryze „pragmatických“ metod a technik informační vědy závislá
na
problémům
nových
Teoreticky zmíněné
adekvátním
teoretickém
komunikačních
objasnit,
problematiky
resp. z
objasnění
modelů
pokusit
hlediska
se
a o
a
porozumění
informačních systematický
kategoriálního
a
toků. výklad
metodického
záběru informační vědy, vyžaduje především kriticky vyhodnotit dosavadní způsoby „objektivizace“4 v informační vědě. V posledních letech se v odborných kruzích ve světě5 na toto téma poměrně dost píše a diskutuje (četné odborné konference, diskusní apod.).
skupiny Autor
se
na
Internetu,
však
články
domnívá,
že
v tato
odbornému
periodiku
problematika
4 termin Jana Patočky, viz. citaci na str. 15 5 Autor je rovněž členem American Society for Information Science, resp. ASIS’ Special Interest Group for Founding of Information Science 9
není
dostatečně ani adekvátně zastoupena ve výuce předmětu informační věda6 obecně. Na druhé straně výuka informační vědy v České republice, respektive na ÚISK FF UK byla v minulosti převážně založená na teoretických
modelech
strukturou
a
informací“
sovětských
informatiky
vlastnostmi
jako
vědy
„vědeckých“
autorů
A.
zabývající
resp.
I.
se
„společenských
Michajlova,
R.
S.
Giljarevského, V. M. Gluškova, A. V. Sokolova, A. I. Mankeviče, Čorného
a
adekvátních
dalších.
Autor
srovnávacích
konstatuje
studií
a
potřebu
přehledu
i
vytvoření
jiných
přístupů
k teoretickým otázkách informační vědy. Jedním z cílů této práce (zejména kapitoly 1. INFORMAČNÍ VĚDA TEORETICKÁ) je vyhodnotit teoretické předpoklady „uvedení“ komunikačního fenoménů kybernetického prostoru do kategoriálního a metodického záběru informační vědy.
B)Zkoumání konfigurací
tzv.
a
v kybernetickém metodologického
mediálních
komunikačních prostoru rámce
má
modelů
za
pro
vlastností
cíl
přístup
informačních
vyskytujících vytvoření k celé
se
adekvátního řadě
velmi
pragmatických a „utilitárních“ problémů, na jejichž řešení jsou informační odborníci a knihovníci odkázáni. Jedná se především o tvorbu, správu a bibliografický popis dokumentů WWW, o způsoby a techniky
zpřístupňování,
formálního
uspořádání
a
vyhledávání
síťových informačních zdrojů, o optimalizaci a řízení různých informačních a knihovnických „vnitřních“ a „vnějších“ procedur s pomocí
síťových
protokolů
a
klientů,
o
optimalizaci
6 viz např. seminární práci Stejskalova, J. - Vytlačilová, M: Výuka internetu ve studijních programech škol se zaměřením na informační studia, knihovnictví a informační mamagement. 1996
, dělanou v rámci autorova výběrového semináře Úvod do Cyberspace. 10
organizačně-procedurálních
modelů
informačních
toků
v nových
podmínkách komunikace atd. Na základě autorových výzkumů, výzkumů prováděných v rámci skupiny pro mediální výzkum Internetu při ÚISK FF UK7 a rovněž na základě správy
zkušeností dokumentů
z četných WWW
pro
autorem
vedených
studenty,
kurzů
knihovníky
a
tvorby
a
informační
odborníky, lze konstatovat, že přetrvávající „úzce pragmatický“ přístup k výše popsané problematice není adekvátní. Dílčím cílem této práce (zejména kapitoly 2. MEDIÁLNÍ ASPEKT FENOMÉNU
DOKUMENT
a
zčásti
kapitoly
ORGANIZAČNĚ-PROCEDURÁLNÍ
MODELY
metodologického
informační
mediální
aparátu
koncepci
k problematice
ve
3.
INFORMAČNÍ
INFORMAČNÍCH vědy
smyslu
v kybernetickém
TOKŮ)
VĚDA
je
v rámci
„legitimizovat“
východiska prostoru
pro
se
A
tzv.
přístup
vyskytujících
informačních konfigurací a komunikačních modelů.
C) Kapitola 3. INFORMAČNÍ VĚDA A ORGANIZAČNĚ-PROCEDURÁLNÍ MODELY INFORMAČNÍCH TOKŮ a zejména kapitola INTEGROVANÁ
VIRTUÁLNÍ
optimalizace
KNIHOVNA
tradičních
jsou
4. KONCEPCE INVIK -
věnovány
problematice
knihovnicko-informačních
procedur
a
organizačně-procedurálních modelů informačních toků v podmínkách nově
se
rýsujícího
globálního
informačně-komunikačního
paradigmatu. Autorovým východisko
záměrem
pro
je
navrhnout
organizaci
a
novou
koncepci
optimalizaci
jako
knihovnicko-
informačních činností, procedur a zejména služeb. V tomto smyslu navržená představuje
koncepce
integrované
koncepční
a
virtuální
metodický
základ
knihovny pro
INVIK
vytvoření
flexibilního a otevřeného komunikačního prostředí s příslušnými „virtuálními“ komunikačními prostředky, integrálně propojujících 7 viz http://www.cuni.cz/~rihad/med.html 11
a
interaktivně
kanálu
v
procedury
zprostředkovávajících
mediálním -
prostoru
v reálních
WWW
podmínkách
na
jednom
různorodé
komunikačním
zdroje
vzájemně
služby
a
nepropojitelné
a
souběžně nesdělitelné na stejném komunikačním kanálu.
0.3 Struktura a formální uspořádání práce Dizertační práce je i po obsahové i po formální stránce členěna do osmi částí, včetně úvodní kapitoly. Pro
větší
přehlednost
zvolil
autor
tuto
formální
úpravu
práce: Práce je vybavena poznámkovým aparátem, který je uveden na konci jednotlivých kapitol. Poznámky jsou značeny čiselným indexem. Práce je opatřena příslušnou dokumentaci. Textové a grafické přílohy včetně obrázku jsou začleněny do zvláštní kapitoly(5 -
DODATKY).
Další
přiložené
tabulky,
funkční
modely
a
obrázky jsou začleněny přímo do textu. Bibliografie citované, prosudované a referenční literátury je uvedena na konci práce v kapitole 7.
12
1. INFORMAČNÍ VĚDA TEORETICKÁ „Když se ohlédnu po současných událostech, všímám si, že se toho hodně událo. Ale téměř vše se událo na poli praktických technologií, kde počítačové a telekomunikační technologie umožnily opásat Zemi sítí on-line informačních, aktivně operujících systémů. Nicméně na výzkumném poli se toho událo relativně málo(...) Jak to vidím já, stále sofistikovanější a sofistikovanější teoretické modely zvýrazňují skutečnost, že nepřispívají ničím významným k pokročilém rozvoji a šíření operačních systémů. Natolik, o kolik se zvyšuje účinnost zmíněných operačních systémů, o tolik více zůstávají výsledky teoretických výzkumů informační vědy pozadu ve srovnání s rozvojem aplikací počítačových a telekomunikačních technologií. Proč je tomu tak? V této práci kladu otázku: Není snad náš teoretický přístup ze základu špatný?“ B. C. Brookes (Brookes, B. C.: A New Paradigm for Information Science, The Information Scientist, 10 (3), Sept. 1976, str. 103) „Nezbytnost filosofie pro vědy se pak ukazuje zvláště ve chvílích ‘krizí základů’, kdy vědecký postup dosavadní se ukazuje nedostatečným, vede k rozporům, antinomiím nebo neschůdnostem, které poukazují k tomu, že dosavadní způsob objektivizace v dané vědě byl nedostatečný, a že je třeba znovu jít na začátek.“ Jan Patočka (Patočka, J. : Filozofie a společenský problém informace, 1974, str. 6)
1.1 Úvod „Teoretický maratón“ - jak J. H. Shera a D. B. Clevelandi pojmenovali diskusi o definici informační vědy, jejím předmětu a základních začátkem
pojmech
probíhající
osmdesátých
let
v
sedmdesátých
přerušen,
neboť
se
letech
-
těžiště
byl
zájmu
informačních odborníků přesunulo k řešení konkrétních, účelově orientovaných
problémů
informačního
managementuii.
Globální
utilizace informačního fenoménu způsobila, že se informační věda pragmaticky
soustředila
„zprostředkovávacích
na
procesů
„viditelný“
probíhajících
mezi
aspekt tvůrcem
informací a jeho potenciálními uživateli, na procesy zahrnující tisk, numerické operace počítání a telekomunikace, které jsou zcela
fyzického
rázu
a
též
musejí 13
být
analyzovány
v
rámci
fyzického paradigmatu.“ (Brookes: N. P. I. S., 1976, str. 107) Tím
komunita
pragmatický
informačních model
paradigmatu“iii.
vědců
chování
Zavládl
„přistoupila
jako
jakýsi
na
na
filozofii
epistemologický
určitý
vlastního
skepticizmus
a
teoretické otázky se probíraly většinou v rámci výuky základů oboru podle příslušných národních nebo ideologických modelových teoriíiv. Máme tak anglosaský, francouzský, německý, sovětský a další
modely
teoretickém všechny
informační
přístupu
zabývají
k
vědy,
více
základním
totožným
či
pojmům.
okruhem
méně V
problémů,
se
lišící
podstatě
se
týkajících
v
však se
v
první řadě optimalizace a řízení formalizovaných informačních procesů a budování příslušných informačních struktur. To, co lze označit
za
svého
druhu
univerzální
vymoženost
zmíněného
„teoretického maratónu“, je neoficiální konsensus o tom, že se „klíčové problémy informační vědy od té doby nevyvozují primárně ze vztahu publikace - informace, nýbrž ze vztahu informace znalost/vědění“v,
resp.
(z
metodického
hlediska)
ze
vztahu
„informace - obsah“. Začátkem devadesátých let, poznamenaných prudkým rozvojem síťových
a
digitálních
technologií
(Internet,
CD-ROM,
multimédia...) jsme se znovu dostali do situace analogické té, již v roce 1981 popsal C. Brookes slovy: „V současnosti mají informační technologie náskok; informační věda zůstává pozadu. Prudký
pokrok
fyzikálních
věd
aplikovaný
na
informačních
systémech předstihl pomalé tempo myšlení o informaci a o jejích relacích s věděním.“vi Jak se tento náskok technologií, resp. toto zpoždění informační vědy projevuje dnes?
1.2 Výchozí problémy „Každé informací’
určení či
informační
‘zkoumání
vědy
informačních 14
ve
smyslu
procesů’“,
‘zpracování shrnuje
M.
Tudjman
(T.I.Z,
informací,
1991,
jejich
manipulování,
str.152),
zařaditelnost
což
není
„předpokládá
do
možné,
procesů
pokud
skutečnost
replikování
vědění/znalost
a
a/nebo
informace nejsou zachyceny (fixovány) v nějaké hmatatelné podobě (nosiče,
média),
technologie
která
jím
radikálně
„hmatatelnosti“
zajišťuje
změnily
informačních
stálost“.
jak
Nejnovější
samotnou
nosičů/médií,
podstatu
tak
podstatu
„distributivnosti“ informačních procesů. Technologický pokrok v síťových a počítačových technologiích a jejich prudké pronikání do
téměř
dnešní
všech
civilizačních
pragmaticky
struktur
orientované
a
procesů
informační
klade
před
specialisty
dvě
základní otázky: · Jak „zachytit“ nové dynamické - hypermediální a „virtuální“ informační konfigurace stávajícími, v praxi osvědčenými modely zpracování,
uchovávání,
zprostředkování
vyhledávaní,
klasických,
resp.
zpřístupňování
„statických“
a
informačních
zdrojů? · Jak
„aktivovat“
v
nově
vznikajícím
decentralizovaném
a
otevřeném mediálním prostoru globální počítačové sítě Internet, v němž probíhají interaktivní komunikační procesy, stávající centralizované knihovnicko-informační struktury a procedury a jimi zprostředkovávané „statické“ informační zdroje? Dosavadní ryze „pragmatický“ přístup k řešení těchto dvou otázek ještě kterou
více
zdůrazňuje
Brookes
v
analogii
roce
1981
současné popsal
knihovníci dokumenty (v současnosti zdroje -
situace
slovy:
se
situací,
„Ačkoliv
naši
internetovské a digitální
pozn. S. S.) klasifikují a s použitím booleovských
operátorů zrychlují a zjednodušují jejich vyhledávání, stávající metodický aparát je inertní, vysoce redundantní, často konfúzní 15
a
občas
růstu.“
kontradiktorní.
A
to
má
tendenci
exponencionálního
vii
Je
tedy
chování
možné
z
pozice
(definujícího
přenosu,
ukládání,
stávajícího
metody,
techniky
uchovávání,
pragmatického a
modelu
mechanizmy
vyhledávání,
sběru,
zpřístupňování
a
zprostředkovávání lidských znalostí a poznatků v nejširším slova smyslu
za
účelem
jejich
opakovaného
používání)
předejít
teoretickému a metodickému „zpoždění“ informační vědy v otázkách organizace
znalostí/vědění
v
tzv.
kybernetickém
prostoruviii
-
pojatém ve smyslu nově se rýsujícího komunikačního paradigmatu? Anebo:
zda
informační
věda
dokáže
dávat
objektivně
nové
a
užitečné poznatky o organizaci a optimalizaci informačních toků v nových globálních podmínkách komunikace bez toho, aniž by se nejdříve
přehodnotily
její
dosavadní
způsoby
vědecké
objektivizace?
1.3 Problém objektivizace poznatků v informační vědě „Teorie, která zkoumá výměnu vědění“, zdůrazňuje M. Tudjman (T.I.Z, 1991, str.163), „přináší nové poznatky o výměně vědění, nikoliv
o
přenáší
vědění,
a
kumuluje
substanciálně Anebo,
které
jak
vázáno
to
se
vyměňuje.
nezávisle ani
postřehl
na J.
na
Toto
vědění,
poznávacím
odesilatele, Patočka
ani
(ibid.,
které
procesu, na
se
není
příjemce.“
1974,
str.
21):
„...pro problém, jak je porozumění, ‘transcendence subjektu k objektu’; vědění o objektu, poznávání a výstižné poznání možné, nelze z teorie informací v užším smyslu získat nic podstatného; teprve tam, kde v procesu poznání samém vystupují objektivní struktury začíná být tato teorie zajímavá a kompetentní“. Z toho vyplývá, přenosu,
že
„informační
kumulování,
věda
se
uchovávání
zabývá a
teoretickými
problémy
reprodukování
vědění;
informační věda se nezabývá žádným aspektem poznávacích procesů, 16
které se vztahují k emisi či percepci komunikovaného vědění“ (M. Tudjman, ibid., str. 76). K problematice
posuzování
relevantnosti
či
hodnoty
aplikačních, metodických a teoretických úkonů informační vědy vztahujících se k takto vymezeném (a z hlediska „modelů tradiční reflexivity“ nekonzistentním) vědeckém předmětu lze přistupovat z pozice Khunova modelu „vědeckého paradigmatu“, představujícího „souhrn univerzálně akceptovaných vědeckých vymožeností, který určitému společenství praktiků na dobu určitou poskytuje model problémů a jejich řešení“ix. V průběhu „teoretického maratónu“ kolem otázek teoretické konsolidace informační vědy jako „plně validního“
vědeckého
oboru
nikdy
nedošlo
ani
k
všeobecnému
souhlasu v otázce, co vše by mělo zahrnovat paradigma informační vědy. Žádná z navržených koncepcí nenabízela dostatečně pevné a široké
základy
teoretických informační
pro
souborné
přístupů
vědy.
„pragmatickému
a
Tento
hodnocení
aspektů
fenomén
modelu
aplikace
přiměl
chování
všech
jednotlivých
metod
informační
jako
a
technik
odborníky
filozofii
k
vlastního
paradigmatux“ resp. k „intersubjektivní dohodě“ ve smyslu, jak to reflektuje J. Patočka (ibid., str. 5): „Věda chce být soustavou přísně objektivních výroků o předmětech jistého oboru. (...) I když mechanika kvantová ukazuje, že klasická mechanika platí jen v určitém makroskopickém oboru a v tom smyslu je subjektivní, nepřestává
v
něm
platit.
Vědy
tak
postupují
ke
stále
větší
objektivitě ve smyslu intersubjektivní dohody. To neplatí jen o přírodních vědách, ale i o vědách společenských. Tento postup nerozlučně
souvisí
s
vědeckým
pokrokem
a
je
od
vědy
neodlučitelný“. Utilizací okruhů fenoménů, jimiž se informační věda zabývá (které J. Cejpek uvedl do naši odborné literatury tzv. Vennovým diagramemxi)
se
v
praxi
znovu
potvrdilo,
že
„jestli
vědecké
paradigma může existovat i ve formě navzájem se nevylučujících 17
paravědeckých modelů, pak je možné, aby se vědecká paradigmata nejen opouštěla, zavrhovala v tzv. vědeckých revolucích, nýbrž aby
se
také
i
rozvíjela:
existuje
vnitřní
rozvoj
vědeckých
paradigmat.“ (M. Tudjman, ibidem, str. 68) Pro téma této studie může být přínosné zmínit se o některých markantních bodech v „dialektice paradigmat“ informační vědy v její
nedlouhé
historii
a
kriticky
vyhodnotit
její
aplikovatelnost pro řešení zde kladených problémů.
1.4 Dialektika paradigmat informační vědy Navrhujeme zde jednu z možných klasifikací paradigmatických modelů, které představovaly, nebo stále představují teoretická východiska pro hodnocení teoretických, metodických a aplikačních úkonů informační vědy: Sociální paradigma Scientické paradigma Fyzické paradigma Biologické či psychologicko-kognitivní paradigma Technologické paradigma Ekonomické paradigma Filozofické paradigma a jako alternativu: „Médium“ jako podnět pro paradigma informační vědy 1.4.1 Sociální paradigma „Ve všech vědách, přírodních či společenských, se setkávame především s praktickými problémy (např. chudoba, negramotnost, politická problémům
represe,
právní
teoretickým.
Ve
nejistota), všech
které
případech
nás
kvalita
vedou problému
k i
jeho řešení určuje hodnotu vědeckého výkonu.“ (Popper, K.R.: 5. 18
-
teze o logice společenských věd
Popper, K.: 27 tezí logiky společenských
věd. Úvodní slovo k Sympoziu v T bingenu 1961. - zdroj Vujič, A.: Problem utemeljivanja Zagreb,
znanosti
Filozofski
u
filozofiji
fakultet
Karla
Sveučilišta
Poppera,
u
doktorska
Zagrebu,
1984,
disertacija. 182-191.)
str.
Sociální paradigma informační vědy samozřejmě vychází z kritérií její
společenské
potřeby,
resp.
ze
„společenského
hodnocení
produkce, prezentace a multiplikace znalostí/vědění“ (Tudjman, ib. str. 43). Informační věda vznikla přímo ze žhavé společenské potřeby
na
přelomu
tohoto
století,
kdy
se
informace
stala
„utilitární formou vědění“. Rovněž dnešní role informační vědy, její
význam
a
dynamika
rozvoje
jsou
přímo
diktovány
společenskými imperativy tzv. informačního věku a její samotná „legitimnost“
ve
rámci
paradigmatu.
tohoto
smyslu
vědeckého Ze
oboru
je
sociálního
dána
především
paradigmatu
v
vychází
základní pojem informační vědy - pojem RELEVANCE, představující základní
princip/kritérium
pro
verifikaci
teoretických
a
aplikačních úkonů v informační vědě všeobecně. Sociální paradigma procházelo a prochází více modifikacemi. V bývalém ‘východním bloku’ se v jeho rámci dokonce etabloval zvláštní
obor
sociální
informatika
-
svérázný
hybrid
tzv.
vědecké informatiky a tzv. společenské kybernetiky. Na Západě (resp. v Americe) se etablovalo paradigma „Public Knowledge“ - a informační
věda
se
v
rámci
tohoto
paradigmatu
zabývala
tzv.
„konsolidací informací“ ve smyslu „činnosti umožňující přesnější určení odpovědnosti jednotlivců, útvaru nebo organizace, které se
týkají
účelem určitým
hodnocení
poskytování skupinám
a
komprimace
spolehlivých
uživatelů“xii.
a
Toto
relevantních
dokumentů
zkomprimovaných východisko
se
za
informací vyvinulo
v
dnešní paradigma „Knowledge Utilization“, které zahrnuje „různé aktivity problémů“
v
rámci
(Backer,
nárůstu T.
E.:
používání
vědění
Information
v
Alchemy
Information though Knowledge Utilization. JASIS, 19
řešení :
lidských
Transforming
(4) 1993, str.
217). Jeden ze základních teoretických problémů informační vědy spočívá
v
tom,
teoretických
že
modelů
existuje a
konstantní
metodologických
„zpoždění“
postulátů
za
jejích
dynamikou
rozvoje a utilizace fenoménů informace a komunikace. Původ toho zpoždění
M.
Tudjman
(1991,
ib.,
str.
46)
vidí
ve
faktu,
že
„vědecké standardy pro hodnocení vědění neexistovaly v době, kdy většina společností již přiznala vědění a fenoménu výměny vědění status jedné ze základních společenských hodnot“. Tento problém se projevoval a projevuje se zvláště v problematice budování a řízení totiž
mikročasto
a
makroinformačních
inklinuje
k
struktur.
institucionálnímu
Informační
a
věda
centralistickému
přístupu k řešení problematiky organizace, optimalizace a řízení informačních toků, čímž se občas uchyluje do neflexibilních a byrokratizovaných modelů chování, které jí pak brání relevantně a včas reagovat na sociodynamické tendence spojené s rozvojem informačních
a
komunikačních
technologií.
Instituce
v
sedmdesátých letech dokonce představovala „podklad pro paradigma informační vědy a implicitní předpoklad tehdejších teoretických výzkumy“
(Tudjman,
ibid.,
informační
vědy
výhradního
východiska
řízení
se
informačních
informační
vědci
str.
ještě
byla
tehdy
pro
toků
59). v
řešení jako
Institucionální praxi
problematiky
nevhodná
explicitně
ukázala
a
ve
smyslu
organizace
některými
zavržena.
koncepce
Přesto
a
předními je
tato
tendence dodnes aktuální a představuje balast, který zpomaluje rozvoj informační vědy. Tento paradigmatický anachronizmus se v současnosti přítomen zvlášť v podobě nekritické podpory projektů výstavby
a
řízení
etatizovaných
monopolních
informačních
infrastruktur (tzv. „informačních superdálnic“), čímž informační věda
-
jak
zprostředkovaně,
tak
přímo
-
nahrává
nebezpečí
„ovládání jednotlivce i společnosti silami samozvané, mocensky podepřené
kontroly,
jimž
jsou 20
jednotlivec
i
společnost
nepozorovatelně
vydáni
jak
svými
potřebami,
tak
tradicemi
a
zvyklostmi, takže se ocitají v jejich moci a sítích dříve, než dojde
k
vědomí
nebezpečí,
načež
je
příliš
pozdě
na
obranu“
(Patočka, ibidem, str. 23.)xiii. 1.4.2 Scientické paradigma Scientický „model kladení problémů a jejich řešení“ jako paradigma
informační
vědy
je
přítomen
od
samotného
jejího
vzniku, více či méně ve všech jejích odvětvích nebo školách. Vychází z přehnaného optimizmu vzniklého po úspěšných aplikacích scientických metod v některých aplikačních oblastech informační vědy
(infometrie
a
bibliometrie,
selekční
jazyky
atd.).
„Informatika (informační věda - pozn. S. S.) se hlásí výslovně ke
strukturalismu
odlišné
od
onoho
vlastností
typu,
který
elementů,
systémové
odvozuje
z
vlastnosti,
transformačních
zákonitostí, jež se týkají souborů jako celků“. (Patočka, ibid., str.
13.)
Toto
konstitutivních matematická
paradigma
příbuzných
teorie
bylo věd,
informace,
přímo
jako teorie
„kontaminováno“
jsou
z
dokumentalistika,
systémů,
teorie
her,
matematická lingvistika, sémiotika, kybernetika atd. Na pozadí tohoto
paradigmatu
informační
vědy
vzniklo
(např.
několik
Bradfordův,
pevných, Lotkův,
exaktních Zipfův
vzorců
zákon
a
další), a byla vyřešena a řeší se celá řada praktických problémů na poli kvantitativní analýzy a vyhledávání informací. Díky tomu získala mezi společenskými vědami informační věda pověst jakési exaktní vědy, čemuž někteří její představitele přikládají velký význam,
nikoli
bez
jisté
pýchy.
Problémy
však
vznikají
z
naivního upřednostňování tohoto paradigmatu ve smyslu Popperova tvrzení
(21.
teze
o
logice
společenských
věd),
že
totiž
„...neexistuje věda založená výhradně na pozorování; každá je věda teoretická.“ a ‘observativní’,
dalšího (10. teze), jež zní: „Vítězství
‘deskriptivní’ 21
a
‘objektivnější’
metody
antropologie je vítězstvím toho, o čem se mylně předpokládá, že stojí
blíž
metodě
přírodních
věd.
Takovéto
mylné
chápání
na
jedné straně orientovalo společenské vědy k behavioristickému ideálu objektivnosti, zatímco na straně druhé, kupř. v Německu, bylo
jeho
výsledkem
popírání
samotné
potřeby
objektivnosti.
(...) Za tím vším stojí naivní chápání vědecké objektivnosti.“ Popperovo vědách
kritické
(„Každý
uvažování
scientizmus
o
je
scientizmu
založen
na
v
humanitních
nechápání
metod
přírodních věd, které pokládá za induktivní a objektivní, což se potom v různých teoriích humanitních věd jeví jako ‘zatoulaný naturalismus'.“ - 7. teze o logice společenských věd), rovněž poukazuje
na
Paradox
nedostatky
scietického
scientického,
paradigmatu
se
nejpatrnějším
„postformalistickém“ objektivních
-
společenskými
resp.
a
modelu.
„objektivně-materialistického“ způsobem
konceptu
tedy
paradigmatického projevil
informatiky
vědeckých
-
ideologickými
sovětském
jako
informacích,
důsledky.
v
se
Stejně
vědy všemi
tak
o jeho
jsou
na
pozadí scientického paradigmatu přítomné i tendence nekritického a
naivního
vyzdvihování
scientometrických kognitivní,
k
výsledků
metod čemuž
na
se
aplikace
úroveň
ještě
kvantitativních
kvalitativní,
vrátíme
při
resp.
projednávání
biologického, resp. psychologicko-kognitivního paradigmatu. 1.4.3 Fyzické paradigma Z Popperovy myšlenky o objektivních metodách v ekonomických výzkumech založen
(25.
na
teze
logiky
objektivním
humanitních
chápání,
je
věd:
podle
„Takový
procedury
výzkum, výzkumem
situační logiky a humanitní věda založená na takovém výzkumu se může
rozvíjet
nezávisle
na
subjektivních
a
psychologických
ideách. Objektivní chápání spočívá na redukci různorodých prvků jednotlivé prvky.
lidské
Tímto
akce
/včetně
způsobem
psychologických/
metoda 22
situační
na
situační
logiky,
ač
individualistická,
není
psychologistickou.“)
odvozuje
Brookes
zde už zčásti citovaný postřeh: „V informační vědě, stejně jako v ekonomice, jsou problémy, jimiž se máme zabývat, jen částečně kognitivní
nebo
informační;
jsou
také
částečně
fyzické.
Zprostředkovávací procesy probíhající mezi tvůrcem informací a jeho potenciálními uživateli, procesy zahrnující tisk, numerické operace počítání a telekomunikace jsou zcela fyzického rázu a musejí být analyzovány rovněž v rámci fyzického paradigmatu. Je to
zřetelné
v
terminálech
či
rozhraních
fyzických
zprostředkovávacích kanálů, ve nichž se kognitivní či informační jevy
vyskytují.
Technický
hlavně
v
doméně
pevnou
kontinuitu.
pokrok
počítačové Ale
zprostředkovávacích
techniky
pochopení
a
procesů,
telekomunikací,
podstaty
a
významu
jeví
těchto
událostí v oněch dvou oblastech vychází najevo vskutku velmi pomalu“xiv. Na
rozdíl
od
scientického
modelu
se
v rámci
fyzického
paradigmatu kriteria pro „hodnocení“ jednotlivých teoretických, aplikačních
a
metodických
z naturalistického
či
úkonů
z tzv.
informační
vědy
neodvozují
materialisticko-objektivistického
chápání informačních procesů, nýbrž z chápání fenomenologického, tj. procesuálně-empirického. O aktuálnosti této koncepce píše M. K. Bucklandxv: „Základní charakteristikou informace jako znalosti je její nedotknutelnost: nelze se jí totiž dotknout ani přímo vyměřit. Vědomost, domněnka či názor jsou osobní, subjektivní a konceptuální. Proto je při komunikaci musíme vyjádřit, popsat nebo znázornit nějakým fyzickým způsobem, jako je signál, text či
sdělení.
prezentaci Existuje
O lze
mnoho
jakémkoli uvažovat návrhů
takovém jako
o
definice
znázornění, informaci pojmu
deskripci
jako
věci.
‘informace’.
nebo (...)
Důležitý
aspekt používaní informací je denotace transferu znalostí, na druhé straně je to pak denotace procesů informování. Někteří
23
přední teoretici odmítají atributivní používaní pojmu informace v tom smyslu, že věci jako takové mají informativní vlastnosti. Nicméně
koncepce
informace
jako
věci
si
zaslouží
pečlivého
průzkumu zvláště proto, že je to jediná forma informace, s níž mohou
informační
systémy
bezprostředně
operovat.
Lidé
bývají
informováni nejen prostřednictvím intencionálního sdělování, ale také
širokou
stupnicí
objektových
a
událostních
podnětů.
Podstata informativnosti je situační a mohla by být vykročením ze stavu jakékoliv věci, která nemusí být informativní, může však
být
informací
v
určité
myslitelné
situaci.
Variace
informace jako věci kolísají v závislosti od jejích fyzických vlastností
a
vyhledávání.
všechny
nejsou
stejně
vhodné
pro
Existují
nicméně
široké
možnosti
ukládání
použít
a
namísto
takových informačních modalit reprezentanty.“ „Fyzické
paradigma
informační
vědy“
je
tedy
nejbližší
koncepci, kterou jsme v úvodu označili jako model pragmatického chování jako filozofie vlastního paradigmatu. Jeho praktickou výhodou
je
fakt,
že
neklade
žádné
nároky
na
„absolutizaci“
metodického a kategoriálního záběru, nýbrž umožňuje soustředit se na utilitární a pragmatické aspekty konkrétního problému v rámci konkrétní komunikační situace. Nedostatky této koncepce ve smyslu podkladu pro paradigma informační vědy však vycházejí najevo právě tehdy, setkáme-li se ve
formalizovaném
v současnosti
informačním
stále
více
procesu
s
frekventovanými
„nevhodnými“ virtuálními
a či
hypermediálními síťovými informačními konfiguracemi. Přidělovaní „patřičných
formálních
reprezentantů“
některým
nevhodným
informačním konfiguracím - např. dokumentům WWW - se v praxi jeví jako záležitost velmi diskutabilní.
24
1.4.4 Biologické či psychologicko-kognitivní paradigma Tato východisko pro paradigma informační vědy bylo a stále je velmi polemicky projednáváno ve dvou rovinách. První rovinou je
v aplikačně-metodické
doméně
informační
vědy
už
do
značné
míry zavržená koncepce „informace jako procesu“, resp. informace jako
výsledku
(„redukce
specifického
nejistoty“,
působení
„změna
sdělení
představy,
na
resp.
příjemce
osobnostního
fondu“, „podklad pro rozhodování“ atd.). Tyto koncepce sice měly výrazný
podíl
na
relevantních
polí
předpokladů,
že
vytvoření
informační je
možné
teoretických
vědy,
exaktně
vycházejí měřit
základů však
vstupní
z a
tzv. mylných
výstupní
hodnoty „informovanosti“. Druhou rovinou je koncepce „exosomatického mozku“ čili tzv. paracerebrální
koncepce.
Různé
derivace
tohoto
podkladu
pro
paradigma informační vědy můžeme sledovat již od Bushova Memexu až po dnešní, na tzv. umělé inteligenci založené „human-machine interactive“ popularity
a
systémy.
Navzájem
stupně
participace
telekomunikačních
technologií.
se v
lišily rozvoji
Zpravidla
podle
dobové
informačních
však
měly
a
dvojí
poslání: i) jako kybernetická modelová teorie pro pozorování a výzkum socioinformačních jevů a 1i)
jako vzorec pro projektování, budování a řízení systémů
založených na uměle inteligentnce. Paracerebrální kybernetická modelová teorie vychází z tzv. neoevolucionistických hypotéz P. Russela a J. Moonoa a dodnes je aktuální chování
především v tlumočení některých „nelineárních“ jevů v celosvětové
počítačové
sítě
Internet,
resp.
její
nejkomplexnější, multi- a hypermediální platformy WWW. Na druhé straně je paracebrální koncepce v informační vědě
25
přítomna jako teoretické východisko pro výzkumy na poli rozvoje automatizovaných
a
robotizovaných
informačních
systémů.
Je
z
podstatné části
scientometricky založena a pod heslem „Global
Brain“ je přítomna od samotného vzniku informační vědy. Od Bushe až
po
dnešní
projednává
pokročilé
informační
výzkumy věda
v
na
poli
uměle
interakci
s
inteligence neurologií,
kybernetikou, počítačovou vědou a dalšími disciplínami otázky, jako jsou: Jak, kde a v jakém formátu je informace v mozku uložena? Jak trvalé je uložení informace v mozku vzhledem k tom, že milióny mozkových buněk během lidského života hynou? Je uložení redundantní, nebo bývá transformováno předtím, než buňky uhynou? Je
uložení
náhodné
nebo
uspořádané,
a
pokud,
v
jaké
struktuře? Jak mozek „myslí“? Je myšlení aktivitou náhodnou či kontrolovanou, opakující se, střídající se či konstantně probíhající? Je myšlení kontrolovaný proces, je vědomý či nevědomý? Existuje v mozku biologický algoritmus, kalkul nebo logický operátor, schopný analyzování, vyhledávání, interpretování, překládání, zpracovávání, syntetizování? Nevýhody
této
koncepce
ve
smyslu
xvi
podkladu
pro
paradigma
informační vědy jsou na jedné straně technicistní zjednodušování a
schematizování
kognitivních
a
cerebrálních
procesů
mimo
kritické uvědomění si, že „informace se svou povahou obecniny, universalie tedy
kvantifikovatelné,
nikoliv
jedinečného.
se
týče
pouze
Individuum
jako
opakovatelného, takové,
jeho
historická a kulturní jedinečnost jsou něčím, co se do informace v
tomto
smyslu
nevejde“
(Patočka, 26
ibid.,
str.
18).
„Je
zřetelné“, upozorňuje dále Patočka (ibid., str. 19), „že (...) kybernetické modely živých bytostí a mozkové činnosti, pojetí poznání jako přenosu a uchování informace favorizují nebo aspoň se zdají favorizovat materialistické pojetí, které škrtá úplně jakýkoli
subjekt
a
nahrazuje
jej
strukturami
a
isomorfiemi
různého stupně a druhu.“ V tomto smyslu I. L. Hoel (On the Concept of Knowledge and its Relation to Information Science. Theory of Application of Information Research, Mansell, London, 1980, str. 20) velmi ostře zavrhuje koncepci Global Brain ve smyslu podkladu pro paradigma informační vědy slovy: „Jakékoli úvahy o úplném propojování knihoven a informačních středisek s cílem
vytvoření
celosvětového
mozku
nebo
supermozku,
což
je
implicitně sugerováno v prvním náčrtu UNISIST, jsou absolutně neudržitelné. Knihovny a informační služby mohou sloužit pouze jednomu
účelu:
mohou
každému
individuálně
být se
nástroji, tázajícímu
které
jsou
subjektu
k dispozici
v jeho
stálém
individuálním úkolu interpretování světa.“ Na straně druhé, v rámci
této
nekriticky
koncepce a
jsou
velmi
naivně
patrné
vyzdvihovat
již
zmíněné
výsledky
tendence aplikace
kvantitativních scientických metod na úroveň kvalitativní.
1.4.5 Technologické paradigma Za
východisko
této
koncepce
lze
považovat
Bushovou
vizi
„Rapid Selector“ a „Rapid Comparator“ a jeho známý výrok (zdroj: As We May Think. Atlantic Monthly 176 (1), 1945, str. 102): „Disponujeme
nástroji,
které,
budou-li
se
správně
rozvíjet,
umožní člověku přístup k zděděným znalostem a vědomostem všech epoch.“ Tato koncepce má filozofickou „prehistorii“ v Hobbesově chápání rozumu jako kalkulu,
v Leibnitzově mathesis universalis
a opírá se o Weizsäckerovu koncepci informace jako každé formy, která může být popsána konečným počtem rozhodnutí ano/ne.
27
Vynález
digitálního
počítače
jako
univerzálního
stroje
vyvolal v polovině tohoto století přehnaný optimismus ohledně možnosti
formalizace
Hlavním
předpokladem
zpřístupnění vynález
řešení
globálního
dostatečně
východisko panaceum
informačních
nazval
(všelék)
Tudjman
a/anebo
a
vědění
problematiky
znalostního
rychlého
M.
procesů
a
(ibid.,
mýtus“
integrálního
potenciálu
výkonného a
vůbec.
byl
pokládán
počítače.
str.
50)
zároveň
Toto
„počítač
jako
označil
za
ji
dominantní paravědecký model, na němž bylo v průběhu padesátých a šedesátých let založeno paradigma informační vědy. „Navzdory
tomu,“
uvažuje
Tudjman
(ibid.,
str.
53)
„že
někteří autoři nazývají tyto teze patogenními tezemi informační vědy,
tyto
jsou
podle
našich
názorů
patogenní
jen
z
dnešní
perspektivy. V podstatě jsou odrazem (Gestalt) počítače a logiky (para)vědeckého období
modelu,
informační
jenž
vědy.
dominoval Tento
v
model
prvním však
rozvojovém ve
smyslu
paradigmatického uvažování stalé ještě nevymizel; ba co více jednotlivé teze tohoto modelu a jejich konotace jsou ještě dnes v informační vědě přítomny.“
1.4.6 Ekonomické paradigma Toto východisko ve smyslu paradigmatu informační vědy má striktně kritérium
omezenou pro
doménu:
hodnocení
na
jedné
úkonu
rovině
informační
figuruje
vědy
ve
jako smyslu
ekonomické racionálnosti navrhovaných nebo aplikovaných metod a procedur,
na
informačních
druhé
však
procedur,
vychází
metod
a
z
komerční
technik,
sféry
resp.
z
aplikace koncepce
„informace jako zboží“.
1.4.7 Filozofické paradigma Bibliometrická měření prokazují, že v rámci literatury o 28
informační
vědě
téměř
neexistuje
literatura
o
filozofii
informační vědy. M. Tudjman (ibid., str. 49) v tomto smyslu poukazuje na fakt, že ačkoliv existuje větší množství textů o informaci jako filozofickém problému, největší část těchto prací nelze vyčlenit z korpusu filozofické literatury. Tím spíše je významnější
nedávné
Filozofie
společenský
a
„vzkříšení“
vzácné
problém
studie
informace
z
J.
roku
Patočky 1974.
Na
samotném jejím počátku Patočka vysvětluje tento zdánlivý paradox výrokem:
„...co
je
fyzika,
není
fyzikální
otázka,
nýbrž
filosofická,“ (podtrhl S.S.) resp. že: „Vztah mezi filozofií a vědami je filozofická otázka a nikoliv otázka nějaké odborné vědy.“ Patočka stanoví základní rámec pro přístup k problematice vztahů mezi filozofií a informatikou (pod pojmem informatika je v podstatě míněno to, pro co se dnes v České republice používá výraz informační věda - pozn. S. S.): „Protože odborné vědy jsou odborné, protože jejich předmětem není celek, tj. soubor všeho, k němuž náleží též, že je nějak zjevný, že se ukazuje (i když ne vcelku, ne takovým, jakým jest), je zároveň jasné, že jsou v úzkém vztahu k filosofii, ale nemohou ji ani nahradit, ani se bez ní obejít: první z tohoto důvodu, že určení celku se nedá převést na vlastnosti částí, druhá z toho důvodu, že vždy jsou samy
výsledkem
tedy
na
tento
rozrůznění celek
a
celku.
způsob
V
jeho
objektivizovatelné
části,
definice
To
odkázány.
se
projevuje tak, že se vypracovává nezbytně filozofie těchto věd, takže
vedle
matematiky
máme
filosofii
matematiky,
fyziky,
dějepisu i dějin, jazyka a jazykovědy. (...) Zde jsou jednak základní,
definiční
pojmové,
jednak
‘poslední
výhledové’
problémy.“ Patočka
stanoví
tři
aspekty
pro
„filozofické
hodnocení“
relevantnosti či hodnoty teoretických, aplikačních a metodických úkonů „informatiky“:
29
i)Etický
aspekt
-
vztahující
se
k
eticko-společenským
důsledkům a) formálního (kybernetického) řízení, jak na obecné, tak na vědeckovýzkumné úrovni, b) redundantnosti (banálnosti) extrémně racionalistického funkcionalizmu informačních toků a procesů, c) možné „všestranné a neosobně prováděné mocenské kontroly
jednotlivce
a
společnosti,
která
má
povahu
jakési
nepřístupné a mechanické prozřetelnosti“. „Etická reflexe“, zdůrazňuje Patočka (ibid., str.15), „je tudíž pro informatiku základně významná a je jednou ze služeb, kterou
filosofie může informatice pomoci, aby neupadla do
podezření,
že
ohrožuje
svobodný
akumulaci
hospodářského
a
lidský
život
a
favorizuje
administrativního
potenciálu
nebývalou a nezdravou měrou.“ ii)Gnozeologický aspekt - umožňující „kriticky si uvědomit vlastní
podstatu
a
své
meze“
a
varovat
před
nadměrným
optimismem „technického“ rozumu - „spějícího k matematizaci a podrobení co možná všeho vědění matematickým formám.“ (ibid., str. 11) „Informace může být dobře jistou komponentou poznání, tou,
která
umožňuje
orientaci,
rozhoduje
naší
nejistotu
v
určitém smyslu, aniž by znamenala poznání nebo poznávání vůbec. (...)
Pojem
informace
nemůže
vysvětlit
zjev
porozumění
a
poznání, protože předpokládá již jako vyřešený vlastní problém, který
od
základní,
Kantových totiž
dob
předmětný
bývá vztah
považován naší
za
mysli.
gnoseologicky Kybernetika
a
informatika totiž prostě předpokládají předmětný svět a ptají se pouze jakým způsobem předměty mohou být pojaty jako vysílače informace do lidských receptorů a orgánů zpracování.“ (ibid., str. 16, podtrhl S.S.) Gnoseologické
kritérium
pro
hodnocení
úkonu
informační
vědy tedy představuje „zásadní kritickou výzvu k těm, kdo se zabývají teorií informace a jejími teoretickými a filosofickými
30
implikacemi
(...),
aby
nespěchali
k
posledním,
nejvyšším
problémům a rozebírali místo toho kriticky vztah základních pojmů, jako informace, tok, znak, jazyk atd. a pak opět k tradičním filosofickým problémům...“(ibid., str. 18) iii)Metafyzický aspekt - představující základ pro „odlišování informace v soustavě komunikační, která je charakterizována přenosem zpráv, informačním tokem v kanálu, tj. technikou zpráv jako takových (o nichž víme, že jsou to zprávy od subjektů k subjektům, ale abstrahujeme od toho ve prospěch objektivního, technologického
studia
procesu
přenášení
generalizovaného
pojmu
informace,
který
samého) objímá
od
procesy
zobrazování a regulování v přírodě (jako je genetický proces), a posléze od této extrémní generalizace, která informaci v podobě
tvaru,
objektivního,
formy, hmotného
vznikají
různé
problémy
příbuzné
pojmy
se
uspořádanosti světa. a
Na
běží
nesměšovaly
činí
těchto
o
to,
ani
při
obecným různých
aby
tyto
hlubším
rysem
úrovních různé,
ač
vyšetřování
souvislostí a závislostí.“ (ibid., str. 21, zvýraznil S.S.) Metafyzický
aspekt
poskytuje
východisko
pro
kritické
hodnocení stávajícího přístupu k problematice chápání podstaty reality samotné ve smyslu „pochopení toho, co je fyzikální realita
a
závislosti
jaké -
generalizací
je
její
„...na
‘ontické’
pojmovém
původního
pojmu
pozadí...“
ujasnění informace.
-
z
rozmanitých Závislost
aspektu pojetí
zpráv
a na
hmotných aparaturách je prastará věc; je-li však materiální, substanciální stránka skutečnosti (hmota-energie) neméně vázána na
‘informaci’
v
tomto
smyslu
objektivně
konstatovatelné
a
měřitelné fyzikální veličiny, která přesto nemá substanciální ráz, pak je to poznatek nový, nebanální, pro celý obraz o přírodě,
který
si
tvoříme,
nesmírně
významný
a
mluvící
prospěch ‘strukturalismu’.“(ibid., str. 22, podtrhl S.S.).
31
ve
Toto koncepční východisko stanoví kategoriální rámec ve kterém
informační
věda
může
relevantně
projednávat
velmi
aktuální a „utilitární“ problematiku tzv. virtuální reality
a
kybernetického prostoru jako komunikačního modelu. Zde
je
paradigma
nutno
ještě
informační
pseudofilozofické
jednou
vědy
není
projednávání
zdůraznit,
že
totéž
filozofické
co
konzistentnosti
filozofické
výše
či
uvedených
paradigmatických modelů informační vědy. Odvolávaje se na úvodní Patočkovo „kompetenční rozhraničení“ mezi filozofii a odbornými vědami, můžeme tento exkurz o dialektice paradigmat informační vědy, stejně jako modelové teorie, na nichž jsou založena zde zmiňovaná jednotlivá paradigma, zařadit do oblasti filozofie (či pseudofilozofie) jednotlivých informační
informační
paradigmat,
vědy
vědy,
resp.
zatímco
představuje
souhrn
do
filozofie
filozofie
jako
univerzálně
jejích
paradigma
akceptovaných
filozofických koncepcí, který určitému společenství „informatiků - praktiků“ na dobu určitou poskytuje filozofický rámec
pro
modelování problémů a jejich řešení. V tomto smyslu má tato část exkurzu o filozofii jako podkladu pro paradigma informační vědy ambici být příspěvkem k „filozofii ‘filozofie jako podkladu pro paradigma informační vědy’“.
1.5 „Médium“ jako podnět pro paradigma informační vědy O všech výše uvedených koncepcích lze říci, že představovaly či
stále
představují
„paradigmatické „mediální třebaže
implicitní,
horizonty“
koncepce existují
frekventovanějšího
výskytu
hypermédia
v
apod.
informační
informační jisté
více
vědy“
indicie, některých
vědy.
však
32
méně Cosi
doposud
rýsující termínů
knihovnicko-informační
literatuře.
či
se typu praxi
zřetelné ve
smyslu
neexistuje, kolem
stále
multimédia, a
odborné
Marshall McLuhan svým známým výrokem: „THE MEDIUM IS THE MESSAGE.
Any
impossible
understading
without
environments“xvii,
a
of
social
knowledge
kterým
of
postihl
and
cultural
the
way
change
is
work
as
media
„situaci-obsah“
fenoménu
technologiemi umožněné globální masové komunikace, udělal svého druhu
„synkretizaci“
nejrůznějších
významů
a
konotací
pojmu
médium. Z hlediska (nejen) informační vědy bylo nejpodstatnějším přínosem
tohoto
„zjevení“
uvědomění
si
skutečnosti,
že
„technické modality prostředků, které používáme při znázorňování světa, determinují způsob myšlení a vnímání světa, nezávisle na obsazích,
které
těmito
prostředky
organizujeme“xviii.
Z
toho
vyplynulo, jak to na příkladu televize ukazuje Tvrtko Kulenović (Kulenović: Rezime. Sarajevo, 1994 str. 156), že „...uvažovat o budoucnosti
televize
modalitách’,
které
komunikačních
modalitách,
Tento
způsob
aplikovatelný
znamená
komunikaci které
„mediálního“ pro přístup
uvažovat
o
umožňují, z
televize
uvažování k řešení
ale se
‘technických zároveň
dělají zdá
o
televizi.“ být
nejžhavějších
i
velmi
současných
otázkách informační vědy a knihovnictví, jelikož uvažovat dnes o budoucnosti
knihoven
(a
propos
Internet)
znamená
uvažovat
o
„technických modalitách“, které komunikaci (Internet) umožňují, ale zároveň i o komunikačních modalitách, které
knihovnu činí
knihovnu. Tímto
směrem
se
nad
„médiálním
aspektem“
nových
komunikačních modalit zamýšlí M. Petříček: „Uvažuje-li třeba McLuhan o ‘message’ různých médií, o tom, co ZVIDITELŇUJÍ a jak jiným způsobem STRUKTURUJÍ realitu, jak ji prožíváme, říká, že mechanizace, jež ve filmu dosahuje krajní meze fragmentace a sekvenčnosti, se V TÉTO SVÉ LIMITNÍ PODOBĚ TRANSFORMUJE do světa ‘růstu a organických vzájemných vztahů’. ‘Díky prostému mechanickému urychlení nás film přenesl ze světa
33
posloupnosti
a
spojitosti
do
světa
tvořivé
konfigurace
a
struktury.’ (McLuhan, M.: Jak rozumět médiím. Praha, Odeon 1991, str.
23),
tedy:
‘poselstvím
lineárních
spojů
ke
filmového
konfiguracím’
média
je
(tamtéž),
přechod
AVŠAK
NA
od
DRUHÉ
STRANĚ: konfigurace (a nikoli prostá sekvenčnost), struktura, tedy také souhra různých rovin a stýkání textur - což vše podle McLuhana
známe
již
z
kubismu,
v
němž
je
také
posloupnost
vystřídána SIMULTANEITOU, protože konfiguraci tu - podobně jako ve filmu - musíme vidět NARÁZ, V OKAMŽIKU - právě to NÁS UČÍ ‘MŽIKOVĚ
RYCHLÉMU
TOTÁLNÍMU
VĚDOMÍ’,
následkem
čehož
máme
možnost zahlédnout realitu jako TOTÁLNÍ INKLUZIVNÍ REZONANČNÍ POLE.
Ale
definovat
to
je
jak
výraz,
jímž
Herderův
bychom
právě
prajazykový
tak
dobře
živel
mohli
univerzální
sympathetické komunikace, tak komunikační či počítačovou SÍŤ: TOTÁLNÍ
‘TELEPREZENCE’.
přiblížit
i
A
nepochybně
by
takto
deleuzovsko-guattasiovskou
bylo
možné
‘rhizomatickou’
strukturu, v níž lze každý libovolný bod spojit s každým jiným a v níž již nelze rozlišit strukturní momenty od NON-strukturních, chaos od kosmu; tedy je to ‘chaosmos’, cosi ‘středního’, právě proto však MÉDIUM. Anebo, vrátím-li se k představě sítě totální komunikace: každý účastník (to, čemu klasické myšlení obvykle říkalo ‘subjekt’) JE (MĚL BY BÝT) SPOJEN SE VŠEMI OSTATNÍMI, JE (MĚL
BY
BÝT)
INFORMAČNÍ
momentem
INTENZITY,
sítě, které
BODEM, již
VE
mají
KTERÉM
SE
PŘEPÍNAJÍ
‘impulzivní’
formu:
neodpovídá - nýbrž rezonuje: so schnell wie möglich.“ (Petříček, rukopis 1995, str. 4-5) Pro informační vědu je McLuhanova mediální koncepce zajímavá a
inspirativní
informační
vědy
především k
ve
řešení
smyslu
podnětu
současných
pro
paradigma
utilitárních
otázek
spojených s optimalizací informačních toků v mediálním prostředí globální
počítačové
sítě
Internet.
34
Jde
v první
řadě
o
nové
východisko pro zkoumání jak vztahů mezi jednotlivými mediálními prvky
nových
vyskytujících
„hypermediálních“ se
v tzv.
informačních
kybernetickém
konfigurací
prostoru,
tak
i
vztahů
mezi těmito „virtuálními“ konfiguracemi a „fyzikální realitou“, v níž komunikační procesy probíhají. mělo
reflektovat
skutečnosti“,
současnou
kterou
pokračování,
str.
M.
5):
Takové nové východisko by
tendenci
Petříček
„Zdá
se,
„totální
popisuje že
toto
medializace
slovy vše
(ibid.,
se
nakonec
koncentruje v pokusech o dokonalou konstrukci VIRTUÁLNÍ REALITY, jejímž
ideálem
je
FULLY
IMMERSIVE
SYSTEM,
tedy
VHROUŽENÍ
ÚČASTNÍKA DO MÉDIA. VIRTUÁLNÍ REALITA jako plně realizovaná BY NEBYLA
NIC
JINÉHO
NEŽ
NÁVRAT
K
RAJSKÉMU,
MÝTICKÉMU
STAVU
KOMUNIKACE, byla by totálním zrušením distance. To a nic jiného znamená
totiž
‘uživatele’:
MÉDIEM,
INTERAKCE
S
to
je
PROSTOREM,
INTERAKCE
KTERÝ
JE
S
REALITOU
SIMULACÍ
JAKO
DISTANCE;
virtuální realita je sama realita jakožto médium, je to TOTÁLNÍ INKLUZIVNÍ PREZENCE a bez možnosti re-prezentace.“ Pro
informační
vědu
je
dále
„mediální
koncepce“
akceptovatelná také na poli teoretických a praktických činností zaměřených na problematiku fenoménu DOKUMENT, o čemž pojednává druhá kapitola teto studie.
1.6. Synkretismus paradigmat a testovatelnost hypotézy v informační vědě „Při svých návštěvách amerických škol informační vědy“, líčí Brookes (F. I. S. part 1, 1980, str. 128), „jsem byl často seznamován s členy akademických sborů následujícími slovy: ‘Toto je dr. A., on učí lingvistiku pro informační vědu. A toto je prof. B., který vede kurzy výpočetní techniky pro informační odborníky. Zde přítomný dr. C. je statistik a má na starosti předmět aplikace statistických metod v informační vědě .’ A tak to pokračovalo až do chvíle, dokud bych se nezeptal: ‘A kdo tady 35
učí informační vědu?’ Odpověď, která obvykle následovala, zněla, že informační věda je jakousi prazvláštní směsicí lingvistiky, komunikační teorie, výpočetní techniky, vyhledávacích metod zkombinovaná indexace
s
a
některými
klasifikace.
knihovnickými Žádné
technikami,
integrace
těchto
-
jako
jsou
prvků
není
dosaženo, pokud nějaké vůbec ano, tak studenty samotnými.“xix Tato přetrvávající specifická situace informační vědy nutí každého informačního odborníka, řešení
určitého
improvizovaný
který má ambici „vědecky“ přistupovat k
problému,
účelové
epistemologický
rámec
vypracovávat
dané
jakýsi
problematiky.
„Tzv.
vědecký předmět je však“, jak upozorňoval Popper (9. teze logiky společenských věd), „pouze uměle omezeným konglomerátem problémů a jejich vyzkoušených řešení. To, co skutečně existuje, jsou problémy a řešení a vědecká tradice.“ Novodobý epistemologický skepticismus vyjádřený tímto Popperovým výrokem se v informační vědě projevuje v rozměrech teoretického paradoxu. Žádné ze zde projednávaných paradigmatických východisek, jak bylo
výše
ukázáno,
vyhrazeného
a
za
informační
problémů,
nýbrž
disciplin
zabývajícími
druhé,
bylo
exkluzivací
prvé
nevzniklo
vědou
odvozeno se
výhradně
ze
zkoumání
definovaného
z kategoriálního
jinými
jakéhokoliv
jasně
aspekty
záběru
týchž
jednotlivého
okruhu jiných
problémů.
Za
paradigmatického
modelu za účelem hodnocení určitého vědeckého úkonu informační vědy se daný úkon přesouvá do pole relevance toho konkrétního oboru, ke kterému se přímo zmíněné paradigma vztahuje. Za třetí, sotva
existuje
vyplývá,
že
jednoúčelové jsou
něco ani
jako není
filozofie možné
„improvizované
informační
odborníci
informační
relevantně
z
hodnotit
epistemologické donuceni
vědy,
rámce“,
stavět
své
čehož
zmíněné na
nichž
teoretické
výzkumy. Za čtvrté, převládající „pragmatický model chování jako filozofie
vlastního
paradigmatu“
36
či
-
jak
jsme
jej
v
úvodu
pojmenovali
-
„epistemologický
eklekticismus“
ponechává
minimální prostor pro kritické projednávání jednotlivých úkonů. To
prakticky
potenciální
znamená,
že,
rozpory,
chcete-li
antinomii
kriticky
nebo
poukázat
neschůdnost
na
nějaké
teoretické studie či aplikované metody, nezbývá, než to činit z pozice např. počítačové vědy, sociologie, aplikované matematiky, sémiotiky,
filozofie,
teorie
systému,
ekonomie
apod.,
byť
se
třeba ze všech sil snažíte hlásit k informačním vědcům. To vede k tomu, že se v „teoretické mlze“ informační vědy usadilo značné množství
teorií
ekonomické,
či
pseudoteorií,
sociologické,
metod
či
matematické,
pseudometod psychologické,
lingvistické
či
jiné
provenience,
které
jsou
považovány
konzistentní
v
rámci
informační
vědy,
přestože
by
za
podle
„axiologických“ měřítek příslušného „referenčního“ oboru vůbec neobstály. Neměl tedy pravdu Brookes, když začátkem osmdesátých let konstatoval, že informační věda stále není vědou, nýbrž pouze technologií? Brookesem navrženo modelové krize
teoretických
základů
řešení pro překonání
informační
vědy,
založené
na
Popperově neoidealistické koncepci „tří světů“xx („třetí svět svět
objektivního
vědění“
jako
„předmět“
informační
vědy)
nevyřešilo a koneckonců ani nemohlo být univerzálním rámcem pro řešení dané problematikyxxi. Brookesovi se však podařilo kriticky pojednat
tento
neustále
aktuální
problém
informační
vědy
v
takové hloubce a šířce, jako nikomu předtím ani potom. Jeho koncepce
byla
používá
jako
„elektronického
pak
příležitostně
svého
druhu
využívána apologie
knihovnictví“,
a
stále
metod
resp.
se
a
ještě
technik
„elektronické
dokumentalistiky“ - na pozadí tzv. fyzického paradigmatu. Nové dynamické síťové konfigurace vytvářejí v současnosti úplně nové komunikační modely a standardy (interaktivní sdílené 37
procedury, decentralizované a otevřené hypermediální struktury, virtuální realita apod.), které se svou povahou podstatně liší od
klasických,
vyskytujících dokonce
byť
vysoce
se
v
uvažovat
o
automatizovaných
modelů
knihovnicko-informačních nově
vznikajícím
a
forem
procesech.
globálním
Lze
komunikačním
paradigmatu, které postihuje, resp. ovlivňuje široké spektrum komunikačních a vůbec civilizačních struktur a procesů. Právě tyto skutečnosti představují v současnosti nejtěžší zkoušku pro stávající nových
kategoriální
podmínkách
a
metodický
komunikace
se
aparát totiž
informační ortodoxní
vědy.
V
používání
tradičních metod (operujících výhradně s „hmatatelnými“, resp. se statickými prvky vyskytujícími se ve formálních komunikačních procesech) možností
jeví
jako
aplikace
málo
účinné.
rychle
se
Ani
optimizmus
rozvíjejících
odvozený
technologií
z a
prostředků založených na tzv. umělé inteligence, ani opírání se o
populární
koncepce
informačních
superdálnic
se
nezdá
být
spolehlivou cestou pro překonání současné „metodologické krize“ oboru. Více než kdy předtím je účinnost ryze „pragmatických“ metod a tecnik informační vědy odkázána na adekvátní teoretické objasnění
a
porozumění
problémům
komunikačních
modelů
a
informačních toků. Možná cesta k vytvoření teoretických předpokladů překonání výše
zmíněných
problémů
by
mohla
vést
k
aplikaci
Popperova
metodického konceptu „imunizace hypotéz“: „Věda znamená
staví
v
v
jeho
podstatě
testovatelné
terminologii
hypotézy.
falzifikovatelné,
Testovatelné vyvratitelné.
Např. jestliže někdo řekne, že všechny labutě jsou bílé, a já mu přinesu ukázat černou labuť, má dvě možnosti. Buď své původní tvrzení opraví - pak postupuje vědecky - anebo prohlásí, že to černé není labuť. Tomu Popper říká imunizace hypotézy. Ten, kdo svou hypotézu imunizuje proti jakémukoli vyvrácení, má ‘pravdu’ 38
i
nadále.
Popper
uvádí
jako
příklad
ryzí
vědeckosti
právě
Alberta Einsteina, který si předem vyvratitelnost svých hypotéz otevřel,
umožnil.
Vědec
je
tedy
podle
Poppera
ten,
kdo
umí
definovat okolnosti, za kterých jeho hypotéza neplatí.“xxii Aby tato Popperova koncepce mohla být v informační vědě vůbec aplikována, je nutné nejdříve: Kriticky
stanovit
okruh
koncepcí
(s ohledem
na
jejich
vlastní „vnitřní rozvoj“), které se používají nebo je lze relevantně použít ve smyslu paradigmatického východiska pro „hodnocení“
určitého
teoretického,
metodického
či
aplikačních úkonů informační vědy. (Jedna z možných variant již byla navržena v předchozích odstavcích této studie.) Takto vyčleněný okruh „synkretizovat“ do podoby
„autonomního
paradigmatického souboru“ pro „hodnocení“ jednotlivých úkonů. „Testování vyvratitelnosti“ jednotlivých úkonů či hypotéz informační vědy by, zjednodušeně řečeno, spočívalo v tom, že bychom
jednotlivé
stanoveným
úkony
(hypotézy)
„paradigmatickým
„nechávali
registrem“
a
„na
projít“
předem
výstupu“
bychom
„sčítali“ výsledky testování, vyjádřené ve smyslu „obstálo“ „neobstálo“.
Ovšem,
takovéto
zjednodušené
„sčítání
hodnot“
jednotlivých úkonů informační vědy ve smyslu hodnocení jejich „pravdivosti“ či „nepravdivosti“ (resp. jejich „relevantnosti“ či
„irelevantnosti“)
především existence
v
má
rozmanitosti
tří
své
zřejmé
nedostatky.
jednotlivých
dominantních
rovin
úkonů,
působení,
Důvod
která
spočívá
vyplývá
resp.
z
rozvoje
informační vědy. Úkony na poli metodickém a aplikačním se totiž podstatně liší od úkonů na poli teoretickém. Prostým „sčítáním“ výsledků „obstálo“ - „neobstálo“ nelze na jedné rovině seriózně srovnávat např. „hodnoty“ určitého tezauru a teoretické studie o 39
podstatě informace. Přesto by však taková testovací metoda, za předpokladu
jistých
modifikací
a
diferenciací
vstupních
parametrů, mohla být užitečná. Výhody zmíněné testovací metody jsou: Flexibilita
-
při
jednotlivých
úkonů
zastarávání,
změny,
výběru je
východisek
možné
vnitřní
neustále rozvoj
pro brát
apod.
hodnocení zřetel
na
jednotlivých
koncepcí synkretizovaných do tzv. paradigmatického souboru. Otevřenost - „paradigmatický soubor“ je možné rozšiřovat či zužovat o jednotlivá relevantní kriteria. Šířka záběru - umožňující širokou aplikovatelnost této metody ve
smyslu
možnosti
„vyhodnotit“
seberozmanitější
aspekty
jednotlivých fenoménů vztahujících se k předmětu informační vědy. Indikativnost vyčlenit
a
-
umožňující
zkoumat
různé
informační vědy.
40
v rámci
aplikace
„průniky“
této
relevantních
metody polí
POZNÁMKY: 1
Shera, H.J. - Cleveland, D.B.: History and Foundation of Information Science, Annual Review of Inf. Sci. and Technology, ASIS (12), 1977, str. 249 - 217 2
Indikativní příklad této „změny zájmu“ lze spatřit na WWW stránkách někdejších předních „účastníků“ toho „maratónu“ - Belkina, Saračeviće, Wersiga, Medowa a jiných, v nichž není téměř ani zmínka o jejich výzkumech na poli teoretických základů informační vědy. 3
Tudjman, 59
M.: Teorija informacijske znanosti. Informator, Zagreb 1991, str.
4
Ještě v roce 1975 v textu Pragmatic Observation on Theoretical Research in Information Science, JASIS 26 (6), str. 318-320 V. Slamecka tvrdí, že cíle informační vědy musejí být v korelaci s cíli národního rozvoje ve smyslu řízení lidských znalostí/vědění jako společenského, resp. národního potenciálu. 5
podle Tudjman, M., ibid, str. 64
6
Brookes, B. C.: Foundations of Information Science - Part IV. Journal of Information Science, 3 (1981), str. 11 7
Brookes, ibid.
8
viz rejstřík odborných termínů
9
Kuhn, T.: Struktura naučnih revolucija. Nolit, Beograd, 1974
10
Tudjman, ibid., str. 59
11
Cejpek, J.: Co je informační věda?. I’93, 35, č. 3, 61-65
12
Saračević, T. - Wood, J. B.: Consolidation of Information. A handbook on evaluation, restructuring and repacking of scientific and technical information. Paris, Unesco 1981, PGI-81/WS/16 13
viz odstavec 3.4
14
Brookes, B. C.: A New Paradigm for Information Science. The Information Scientist, 10 (3), Sept. 1976, str. 103-111 15
Buckland, M. K.: Information as Thing. JASIS, 42 (5), 1991, str. 351
16
Převzaté z Gull, C. D.: Information Science and Technology: From Coordinate Indexing to the Global Brain. JASIS, 38 (5), 1987, str. 361-362 17
McLuhan, M - Fiore, Q.: The Medium is the Message. New York, Bantam, 1967, str. 26 18
Eco, U.: Kultura, informacija, komunikacija. Nolit, Beograd, 1973
41
19
Brookes, B. C.: Foundations of information science - Part I. Journal of Information Science, 2 (1980), str. 128 20
Popper, Karl R.: Objective Knowledge: An Evolutionary Approach. Oxford at the Clarendon Press, 1981 21
Viz např. Rudd, D.: Do we really need World III? Information science with or without Popper. Journal of Information Science, (7), 1983, str. 99-105, nebo Tudjman, M.: Popperova epistemiologija i informacijska znanost (T.I.Z., str. 143-150) 22
Viz Höschl, C.: Tři světy Karla Poppera. Nová přítomnost, č. 10, sv. 1, 1995, str. 14
42
2. MEDIÁLNÍ ASPEKT FENOMÉNU DOKUMENT „Na jedné straně, nic se nemění. Dokumenty, jak je známe, nezmizely; a je dokonce patrné jejích rozrůstání, jak z aspektu různorodosti, tak z aspektu množství. Nejsme schopni plně integrovat informace vyskytující se ve všech dostupných mediálních formátech a nikdy asi nebudeme schopni všechny je digitalizovat. Budeme i nadále potřebovat různé standardy a metody ukládání, vyhledávání a výměny informací. Na straně druhé se mění všechno. Všichni zainteresovaní budou muset vynalézat a rozvíjet nové znalosti a dovednosti, což neznamená, že se tyto znalosti a dovednosti budou nutně muset vztahovat k elektronickým technologiím či k dokumentům jako takovým. Je zapotřebí vytvořit novou úroveň literárnosti - tzv. ‘kyberliterárnost’ - obsahující holistické a praktické porozumění tomu, jak používat elektronické (a neelektronické) technologie za účelem řízení informací k jejich efektivnímu používání. Žhavou výzvou pro nás může být naučit se překonávat některé mediální kategorizace. Rozlišování mediálních forem je natolik zakořeněné, že se například někteří lidé ptají, zda koncepce ‘digitální knihovny’ může (nebo zda by měla) zahrnovat jakýkoli jiný formát mimo digitální.“ Linda Schamber ( Schamber, Linda: What is a Document? Rethinking the Concept in Uneasy Times. JASIS, 47 (9): 669-671, 1996
2.1 Co je „dokument“? Zaznamenanost informací v nějaké hmatatelné podobě, která jím zajišťuje relativní stálost je, jak zdůrazňuje M. Tudjman (Teorija informacijske znanosti. Zagreb, Informator 1990, str. 10), základním předpokladem pro jakoukoliv „fyzickou“ manipulaci s informacemi. Odtud pochází i základní vymezení pojmu dokument jako „hmatatelného“ ZÁZNAMU určitého poznatku1. Tradičně se vznik dokumentu dává do souvislosti se vznikem písma
ve
MacLuhan písma,
smyslu
utilitárního
však
zrod
dokumentu
resp.
jím
vyvolaným
mnemotechnického
spojuje
se
„vznikem
prostředku.
vznikem
fonetického
lineárních
struktur
racionálního života“ (McLuhan: Jak rozumět médiím. Praha, Odeon 1991 str. 88). Oba
tyto
momenty
jsou
pro
předmět
této
studie
velmi
zajímavé. První z toho důvodu, že ukazuje na artefaktický aspekt „dokumentem
zaznamenaného
poznatku“. 43
Druhý
je
zajímavý
kvůli
faktu,
že
dokumentu,
poukazuje která
na
„je
„lineárně výsledkem
formalizovanou“ náhlého
strukturu
oddělení
sluchové
zkušenosti člověka od vizuální“ (McLuhan, ib. str.87). Vynález knihtisku a jeho civilizační konsekvence zdůraznily tyto
dvě
průmyslové
klíčové
vlastnosti
revoluce
se
fenoménu
dokument
dokument.
stal
Během
utilitárním
tzv.
„médiem“
zejména vědeckotechnické a administrativní komunikace. Jedním z důsledků „vědeckotechnické revoluce“ byl i vznik nové disciplíny -
dokumentalistiky,
zpracování, dokumentů2.
která
uchovávání, Pokrok
se
specializovala
vyhledávání,
informačních
a
na
problematiku
zprostředkovávání
technologií
v
druhé
polovině
dvacátého století umožnil vznik tzv. elektronických dokumentů a tím se naskytla možnost tvorby a manipulace se zaznamenanými poznatky „nehmatatelné relativní stálosti“. Následně se zkoumání formálních vztahů na ose věda - vědění - informace - jazyk dokument - publikace - komunikace stalo středem pozornosti a základním výzkumným předmětem nového oboru - informační vědy. Informační věda, která vystřídala dokumentalistiku (do značné míry
jako
její
nadřazená
kategorie),
převzala
a
stále
ještě
přebírá a využívá její tradiční kategoriální a metodický aparát. Zároveň však převzala i rozpory a antinomie dokumentalistiky v chápání a definování pojmu dokument.
2.2 „Vědecké“ vědění a „narativní“ vědění Chápání „vědění“ či tzv. informačního obsahu jako „fyzikální substance“,
resp.
jako
symbolické
entity
ztělesněné
publikací/dokumentem, informační věda „zdědila“ po knihovnictví a
dokumentalistice.
„informačnímu nerozlišuje
Tradiční
obsahu“
vědění
od
epistemologie
nepřiznává poznávacího
však
„objektivní subjektu.
„vědění“ status“,
Navíc
či tj.
aplikování
metod dokumentalistiky, operujících s formalizovaným, dokumentem
44
zaznamenaným
věděním
(které
se
v
komunikačním
procesu
může
„realizovat“ pouze a jedině jako individuální psycho-kognitivní akt)
má
nutně
za
následek
to,
že
se
„informační
hodnota“
dokumentů vždy jeví jako svého druhu metakategorie, resp. je nepostižitelná jakoukoliv „fyzickou manipulací“. Pro zkoumání „mediálních aspektů“ fenoménu dokument je proto příhodný
teoretický
komunikačního vědeckého“
hlediska a
chápe
onen
kompatibilitou používání
Praha, „s
FÚ
druh
F.
proti
sobě
AV
Jako
ČR,
1993). který
sběru,
diskurz
vědecké
je
z
„vědění
Lyotard:
O
vědění
charakterizován
klasifikace, vychází
který
kategorií
(J-F.
diskurzu,
Tento
Lyotarda,
narativního“
operacemi
vědění“.
J.
klade
„vědění
postmodernismu. Lyotard
přístup
využívání
právě
z
a
požadavku
vědecké komunikace, tj. jde o „poznatek, který je možno převést v informační kvanta, což ho činí operativním“3. Klíčový problém vědeckého
vědění
legitimizace. takový
a
je
Znamená
takový
epistemologické to,
soubor
vědecká“4, kde jsou
že
povahy;
„určitá
podmínek,
aby
je
výpověď byla
to
musí
problém splňovat
akceptována
jako
tyto podmínky určeny formálními zákonitostmi
samotného „vědeckého diskurzu“. Narativní vědění na druhé straně charakterizuje „kompetence, jejichž kritéria příběh prezentuje nebo aplikuje, jsou tu tedy navzájem smíšeny v hustou tkáň, která
je
právě
tkání
příběhu,
a
jsou
uspořádány
z
hlediska
celkové perspektivy, která charakterizuje tento druh vědění“5. Narativní
vědění
„neklade
otázku
své
vlastní
legitimizace,
nabývá potřebného kreditu samo od sebe v důsledku pragmatiky řídící jeho předávání, aniž se musí uchylovat k argumentaci a k podávání důkazů“6. Lyotard
tedy
zmíněné
druhy
vědění
staví
do
opozice
z
hlediska diskurzu. Informační hodnota vědeckého diskurzu spočívá v jeho „denotativnosti“7, tj. v tom, že se vyjadřuje v doméně „argumentačních funkcích jazyka“8. Vědecké vědění se projevuje 45
„fixováno“
ve
formě
vědeckého
představuje
informační
jednoznačné
jednotky
proces
(údaj,
textu
-
dokumentu,
„rozložitelný“
data,
fakt),
na
čímž
který
sémanticky
se
zajišťuje
vysoký stupeň konzistentnosti a konstantnosti informačních forem ve
funkci
hodnoty
„transferu
vědeckého
adresáta
diskurzu
nějaké
předchozích
významu“9.
vědecké
výpovědí
Klíčovým
kritériem
informační
„relevantnost“10,
je
resp.
výpovědi
se
předpokládá
vztahujících
se
k
„u
znalost
jejímu
referens
(bibliografie) a že předpokládá výpověď o téže věci jen tehdy, pokud se od těchto předchozích výpovědí odlišuje. (...) Tato diachronie
předpokládající
ukládání
straně,
„deskriptivní
narativní
funkce
diskurz
jazyka“,
paměti
a
vyhledávání
kumulativní proces. (...)“11 Na
nového vyznačuje v zásadě určitý druhé
v
„figuruje“
která
neobsahuje
v
doméně
argumentaci
z
hlediska vědecké správnosti12. V „reálných“ podmínkách komunikace je
„narativní
určitého
forma
metra
modifikujícího informační
podřízena
členícího délku
proces
nebo je
čas
jistému
v
rytmu,
pravidelné
amplitudu narativní
je
periody
některých diskurz
z
syntézou a
akcentu 13
nich“ .
Jako
rozložitelný
na
lingvistické jednotky (řečové akty, větné archetypy...14), které umožňují funkci
vysoký
stupeň
„transferu
konzistentnosti
smyslu“15.
Význam
informačních
narativního
forem
diskurzu
ve „se
přikládá metrickému opakování vyprávění a nikoli rozdílu akcentů u jednotlivých vyprávěcích úkonů“16. Z tohoto hlediska lze do narativních
forem
vědění
zahrnout
také
„poetické
myšlení
a
umělecká díla“17, protože jejich informační hodnota není založena na
konzistentnosti
významu
informačních
jednotek,
z
nichž
sestávají (jež je charakteristická pro vědecký diskurz), nýbrž se
odvozuje
z
konzistentnosti
smyslu,
který
je
realizován
v
rytmické (či „dramatické“) organizaci příslušných jednotek. Aby narativní formy (projev, vyprávění, folklór apod.) transponovány do
vědeckého
diskurzu
(do
formy 46
dokumentu)
mohly
být
„legitimizovány“,
musí
tyto
formy
nejprve
nabýt
formálních
atributů vědeckého vědění, což jejich „význam“ podstatně mění (zatímco
by
„smysl“
měl
zůstat
nedotčený).
Totéž
platí
i
v
opačném směru. Např. vědecká teorie vyprávěná (či přednášená) musí nabýt kompetenci příběhu, tj. musí se sama „epistemologicky podložit“
ve
smyslu
naplnění
celkové
rytmické
konstrukce
a
konzistence narativního diskurzu. Ze sémiotického aspektu je kód vědeckého diskurzu stanoven konvencí (vědeckým paradigmatem), zatímco u narativního diskurzu (stejně
jako
řečovým
či
v
jeho
uměleckého)
dílech)
aktem18.
tvůrčím
charakterizuje (včetně
uměleckých
se
Kód
vědecké
„kumulativnost“, diskurzu
je
kód
stanoví
samotným
komunikace
zatímco
tedy
kód
narativního
„nekumulativního“
charakteru:
„Psané slovo vyjadřuje sekvenčně to, co mluvené slovo vyjadřuje rychle a implicitně.“19 Kompetence vědeckého diskurzu se vztahují k
omezenému
poli
vědecké
komunikace,
zatímco
se
kompetence
narativního diskurzu vztahují k nejširšímu spektru komunikačních situací. Z hlediska Lyotardovy „diskurzívní kategorizace“ vědění je patrné,
proč
informační
vědy
konfigurace, projevuje totiž
není
v
možno
adekvátně
jejichž
konfiguracemi,
resp.
se
Informační
vědecko-diskurzívními
„zabývá
musí rozčlenit korpus vědění
všechny
hodnota
procesech.
s tzv.
metodickým
postihnout
informační
komunikačních
výhradně
stávajícím
se
vztahy
mezi
aparátem informační
„objektivně“ věda
operuje
informačními
informacemi,
tj.
na jednotky, které mají význam, a
analyzovat existující a možné vztahy mezi těmito jednotkami“20.
2.3 Dokument digitální
textový,
dokument
mediální
a
dokument
Lyotardova analýza názorně osvětluje důvody přetrvávající pragmatické
orientace
metodického 47
záběru
informační
vědy
na
lineárně-sekvenční konfigurace. podstatě
Lze
a
statické
dokonce
„lingvistická“
procesu
výměny
založeno
na
jazyka“21)
říci,
že
orientace
vědění/znalostí
určitém
je
vědecko-diskurzívní takováto
informační
v
pozvednuta
na
nebo
úroveň
metodická
vědy
informační
explicitním
informační v
(„Tlumočení
vědě
je
implicitním
jakéhosi
-
nutně chápání
metodologického
dogmatu, což v současnosti „znemožňuje operovat s otázkami, jako jsou: Mohou odkázané části několika dokumentů tvořit jednotlivý dokument?
Je
sada
intelektuální
vlastnictví
hypertextových Ohlédneme-li
se
do
„konvergenční
médií
masové tohoto
či
blízké
sady
vyvolaná patrně
dogmatu,
dokument? navzájem
ale
můžeme
vznikem
nevedla vedla
k
k
Čí
je
propojených dokumentu?“22.
kooperativního
minulosti,
vlna“
komunikace
zpráv
obsahu
dokumentů
první změnám
E-mailových
konstatovat, a
vzestupem
žádným ještě
že
tzv.
podstatným radikálnější
„pragmatické“ specializaci metodického záběru informační vědy na tzv.
vědecko-diskurzívní,
konfigurace. zasaženy
Médii
masové
resp.
„denotativní“
komunikace
„narativně-diskurzívní“
byly
informační
totiž
především
konfigurace,
přičemž
rozhraničení mezi nimi a vědecko-diskurzívními konfiguracemi lze považovat, jak jsme si již ukázali, za určující kritériem pro vymezení stávajících „kompetenčních hranic“ metodického záběru informační vědy. Na
„mediální“
dokumentem aplikací
rozdíly23
textovým moderních
jasně
mezi
tzv.
ukazují
technologií
dokumentem právě
v
mediálním
odlišné
oblastech
a
výsledky narativně-
diskurzívních a vědecko-diskurzívních informačních konfigurací. Než přistoupíme k rozboru těchto rozdílů v rovině sémiotické, vyčleňme
si
nejprve
čtyři
základní
druhy
informačních
forem,
vyskytujících se v komunikačních procesech. Jsou to prostorové a plastické, auditivní, vizuální a textové formy (případně jejich kombinace). Atributy jejich znakových prvků M. Tudjman dokládá 48
na základě tří kritérií (ibid. str. 101): a) kritérium trvalosti či okamžitosti (aktuálnosti) signata, b)
kritérium
replikovatelnosti
či
nereplikovatelnosti
signantu, c)
kritérium
diskrétnosti
(digitálnosti)
či
analogovosti
obsahu. Prostorové signata,
formy
jsou
nereplikabilností
tedy
charakterizovány
signantu
a
trvalostí
analogovostí
obsahu.
Auditivní pak okamžitostí signata, replikabilností signantu a analogovostí signata,
obsahu.
Vizuální
nereplikabilností
formy
signantu
jsou a
určeny
trvalostí
diskrétností
obsahu.
Textové objekty jsou pak trvalé, replikabilní a diskrétní. 2.3.1
Textový dokument
Textové
formy
či
„textové
informace“
vyskytující
se
ve
formalizovaných informačních procesech jsou v rámci informační vědy zkoumány na ose jazyk - publikace.
M. Tudjman (ibid., str.
111) konstatuje: „Z popisu textových objektů je totiž patrné, že tato informační forma je výsledkem znakového systému, s jehož pomocí se tytéž formy mohou přeměnit, rozložit a nově uspořádat bez použití nějakého metajazyka, což neplatí v případě jiných informačních
forem.
ocitnout
informačním
metajazyk,
v
odlišný
Aby od
se
tyto
jiné
procesu, jazyka
je
daných
informační
formy
mohly
nutno
vytvořit
určitý
forem.
Jestli
takové
metajazyky někdy i byly vytvořeny, jen zřídka se v informačních procesech
osvědčovaly.“
zapotřebí
popsat
V praxi
netextové
nastávají
formy
a
problémy,
objekty
když
je
integrované
do
struktury „textového dokumentu“. K výše uvedené konstataci je nutno dodat, že právě textové formy ve funkci bibliografických deskriptorů pro nelineární - např. hypermediální či virtuální 49
informační konfigurace se v praxi jeví jako zvlášť redundantní „metajazyk“. Nebo, jak - odvolávaje se na Derridu - poznamenává G. P. Landow: „Derrida si povšiml, že ‘rozvoj praktických metod vyhledávání
informací
nesmírně
rozšířil
možnosti
sdělování
a
dnes jsme v situaci, kdy sdělení už nemusí být pouhým formálním překladem jazyka ve smyslu transformace označovaného, ale může v něm být zachována jeho původní
celistvost’. Derrida lépe než
kterýkoli jiný teoretik chápe elektronická počítačová média a jiné
proměny,
(publikace,
které
erodují
dokumentu
-
sílu
pozn.
lineárního S.
S.)
modelu
jako
a
knihy
dominantního
kulturního paradigmatu.“24 2.3.2
Mediální dokument
„Mediální
dokument“
v základních diskurzívní
rysech obsah
či
artefakt
představuje
„ztvárněný“
sdělovacích
určitý
příslušnou
prostředků
tzv.
narativně-
kombinací
textových,
auditivních a vizuálních znakových forem. Jeho základní funkcí je „informování“ mediálnost
či
-
a tomuto účelu je podřízena veškerá jeho
„multimediálnost“,
resp.
to
podstatné,
co
charakterizuje mediální dokument se ne odvozuje z jeho znakové struktury, nýbrž z možnosti realizace „struktur přímého přenosu“ - jak si toho povšiml Umberto Eco. Až z tohoto aspektu lze relevantně
posuzovat
jeho
komunikační,
resp.
informační
vlastnosti. Noviny, resp. žurnalistický dokument jako primárně textová forma trpí všemi „diskurzívními“ omezeními (lineární „sekvenční“ strukturou,
polysemií
atd.),
překážejícími
mu
v
naplnění
poslání „přímého sdělovacího prostředku“. Na rozdíl od vědeckodiskurzívních systemizace jednotlivých kontextové
forem, pro
neexistuje
určování
výroků. -
zde
tedy
Toto
žádná
„pravdivosti“ určování
se
předem
či
50
„nepravdivosti“
odehrává
narativně-diskurzívní.
stanovená
K
v
rovině „podpoře
objektivnosti“
určitého
výroku
žurnalistického
textového
dokumentu mohou sloužit vizuální formy (např. fotografie), jež mají
tutéž
funkci
jako
grafikony,
diagramy
a
další
vizuální
objekty doplňující „textové dokumenty“. Rozhlas, auditivní
resp.
-
sice
rozhlasový může
dokument
být,
a
-
občas
i
par
excellence
bývá,
přečteným
žurnalistickým dokumentem, ale přece jen je podstatním způsoben „definován“
svými
technickými
specifikami,
jež
na
rozdíl
od
novin umožňují realizovat struktury přímého přenosu. „Jazyk se zde,“
poznamenává
T.
Kulenović
(Umetnost
i
komunikacija.
Sarajevo, V. Masleša, 1983, str. 176) „nejeví jako podstatný faktor
transponování
události,
nebo
jeho
skutečnosti, součástí.
V
nýbrž tomto
je
buď
případě
komentářem
je
objektivní
v takové míře, v jaké je ‘přímo přenesen’.“ Televize,
resp.
televizní
dokument
je
komplexní
audiovizuální formou, což ve srovnání s rozhlasem ještě více potlačuje
roli
jazyka
jako
„prostředníka
mezi
realitou
a
médiem“. (T. Kulenović, ibid., str. 177). Řečeno s McLuhanem: „Televize
je
přenos
resp.televizní
dokument
omezující
faktor
nemožnost
realizace
plnohodnotné
člověka však
hromadných
zpětné
úplného vazby
na
dálku.“
nedokázal
sdělovacích tomtéž
televize,
překonat
prostředků,
komunikačního na
Ani
kruhu
ve
komunikačním
zásadní jímž
je
smyslu kanálu.
Komunikační situace televize je v podstatě centralizovaně řízená s nízkou mírou přímé interaktivity. 2.3.3
Digitální dokument
Digitální dokument v komunikačních procesech charakterizují určité
vlastnosti,
které
zvýrazňují
tištěných dokumentů. K nejpatrnějším patří
jejich
odlišnost
od
například:
· „Snadná manipulovatelnost. Obsah lze skládat a rozkládat (revidovat), vyjmout a vložit, modelovat a otáčet. Některé 51
prvky, jako např. dynamické obsahy, je možné zužitkovávat a přizpůsobovat. · Možnost
vnitřního
mediální
a
formáty
vnějšího
(text,
propojování.
obrázky,
audio
Různorodé
a
video)
lze
propojovat a přepojovat jak v rámci jednoho dokumentu, tak mezi více dokumenty. · Snadná transformovatelnost. Formáty pro ukládání (disk, páska,
tiskovina)
a
prohlížení
lze
měnit
a
střídat,
počínaje ukládáním a přenosem až po používání. Ukládání vyžaduje prostor na disku, nikoliv sklady. · Možnost
inherentního
dokumentu,
vyhledávání.
‘natural-language
Logické
processing’
struktury
a
expertní
systémy usnadňují přístup k obsahu a jeho interpretaci. · Možnost
přímého
přenášení.
Informace
lze
okamžitě (nebo: pro pedanty - v sekundách či jakékoliv
geografické
lokace.
přenášet rychleji) do
Distribuce
vyžaduje
elektronickou síť, nikoli nákladní auta. · Možnost vytváření nekonečného množství kopií. Distribuce skutečně
představuje
replikaci;
originál
zůstává
na
zdroji. Počet kopií není technicky omezen. Masová výroba či
kopírování
neovlivňuje
kvalitu
kopií
(ani
originálu).“25 Digitální
dokument
elektronickou
konfiguraci
virtuálně-prostorových textových
znakových
prezentující
tedy
-
jak
tvořenou
(„3-D“),
forem
představuje
multimediální
příslušnou
auditivních,
reprezentující
-
„vědecko-diskurzívní“,
ale tak
kombinací
vizuálních také
i
a
přímo
i
„narativně-
či
„mediální
diskurzívní“ obsahy. Z
hlediska
způsobu
konkretizace
strukturalizace“ skutečnosti se digitální dokumenty v porovnání s
mediálními
dokumenty
sdělovacích 52
prostředků
vyznačují
podstatnými
odlišnostmi.
ve více
méně
čí
Zatímco
dokumenty
konzistentních
zprostředkovávají,
resp.
masové
strukturách
přenášejí
„obraz
komunikace
přímého
reality“,
přenosu digitální
dokumenty mohou „konfigurovat“ nový, paralelní druh „mediální skutečnosti“ - tzv. VIRTUÁLNÍ REALITU26. (V tom se multimediální digitální dokumenty velmi podobají artefaktům uměleckým - avšak „virtuální realita jako produkt konvergence médií, jako MÉDIUM VŠECH
MÉDIÍ, je - slovy J. Baudrillarda - jakožto nekonečná
vnitřní diferenciace jednoho a téhož subjektu ROZTŘÍŠTĚNÍM DO IDENTIČNA.“/Petříček, rukopis, 1995, str. 5/) Další specifická vlastnost digitálního dokumentu se odvozuje z možnosti jeho sdílení na GLOBÁLNÍ POČÍTAČOVÉ SÍTI (WWW), čímž se digitální dokument stává „DOKUMENTEM HYPERMEDIÁLNÍM“. Jednou z
nejpodstatnějších
možnost
vlastností
„reprezentace
vědění,
dokumentu ve
kterém
hypermediálního je
vědění
je
veskrze
distribuováno v síti, přičemž není umístěno v jednom zvláštním magnetickém
paměťovém
sektoru
ani
v
poloze
mikropřepínačů.
Reprezentace vědění (...) je sdílena na síti na základě spojů (hypertextových odkazů) mezi jednotkami.“27 V textu What is a Document? Rethinking the Concept in Uneasy Times si Linda Schamber klade následující otázku: „Jak můžeme modifikovat tento koncept za účelem lepšího pochopení současné reality, zvláště v otázkách zpřístupňování dokumentů?“ (ibid., str. 670) K této otázce nabízí následující alternativy pojmu dokument: · „Homogenní
jednotka.
Tradičně
je
dokument
chápán
jako
samostatná fyzická entita, vytvořená jedním či více autory a
obsahující
obsahu. podle
konečné
Heterogenní
předmětu
odkázána
na
či
množství
kolekce média,
kreativní
je
statického,
dokumentů
je
uspořádána
schopnosti
lineárního
často tak,
uživatele
řazena
aby
byla
prohlížet,
vyhledávat a popřípadě i syntetizovat odlišné obsahy. V 53
digitálním
prostředí
je
rozložení
fyzických
mediálních
heterogenní
jednotky.
Informační
prvků diskutabilní. · Propojené
(provázané)
střediska
tradičně
poskytují
přístup
prostřednictvím
katalogu a indexačních systémů, které uživatelům umožňují vyhledávat sady jednotlivých dokumentů provázané jistými běžnými atributy. Vyhledanou sadu jednotek tedy lze chápat jako jednotný, účelově sjednocený metadokument. V současné době často mají informační střediska zvláštní katalogy a indexy pro různé skupiny předmětových hesel, pro různá média
a
účely.
heterogenním
V
ideálním
jednotkám
případě
může
elektronickým
být
přístup k
systémem
úplně
integrován. V prostředí interaktivních počítačových sítí by
popis
zahrnovat
provázaných navigační
jednotek,
cesty
k
resp.
místům
dokumentů
určení
měl
jednotlivých
jednotek. · Kontextová
expozice
propojených
(odkázaných)
jednotek.
Sofistikované elektronické systémy dokáží vyhledávat sady dokumentů řazených podle úrovně podobnosti předmětových hesel.
Kreativní
obrazovky
tvůrci
(kláštery,
rozvíjejí
pokoje,
třídimenzionální
pyramidy),
aby
napomohli
vizualizaci řazených sad. V tomto případě lze říci, že celá obrazovka
tvoří jakýsi metadokument, postihující ve
smyslu kompaktnosti určité aspekty fyzické entity. Takto chápaný dokument může usnadnit prohlížení do té míry, do jaké to vůbec přímé vyhledávání umožňuje. · Homogenní jednotka utvářená uživatelem. V hypertextovém prostředí uživatel propojuje a manipuluje s dokumenty či částmi
dokumentů
vztahujícího
okruhu
v
rámci idejí,
k což
určitému může
být
předmětu
se
považováno
za
dokument. Dokument zůstává ‘kujný’; lze ho bezpočtukrát přestavovat
podle
toho,
jak 54
si
uživatel
všímá
nových
možných relací. V tomto dynamickém konceptu dokumentu je obsah plně pod kontrolou uživatele. Dokument je unikátní a nestálý a musí být určitým způsobem popsán v termínech dynamického
propojení
a
kolísající
úrovní
jeho
‘zrnitosti’.“ (L. Schamber, ibid., pokračování, str. 670671)
2.4 Dokument WWW Nejkomplexnějším
a
nejutilitárnějším
v
současnosti
se
vyskytujícím druhem hypermediálního dokumentu je tzv. DOKUMENT WWW. Z množství existujících popisů jeho základních vlastností zde
bude
vyložena
koncepce
„syntézy
tří
idejí“
[Heylighen,
1994]28: „i) ‘Hypertextovost‘ poukazuje na fakt, že dokumenty WWW jsou navzájem propojené odkazy, jež představují vyznačené sekce nebo fráze
v
textu
obsahující
podrobnější
informace
o
příslušné
frázi, které si uživatel může vybrat při prohlížení příslušného dokumentu. resp.
Odkazující
‘pavučinu’,
dokumenty
podobnou
(‘uzly’)
tvoří
asociativní
síť
paměti,
asociací která
je
charakteristická pro mozek. ii)
‚Multimediálost‘
informace kresby,
v
jakékoliv
zvuky,
jakoukoliv nejvhodnější
znamená, modalitě
fotografie,
jejich formy
kombinaci. pro
že
dokumenty
či
formátu:
filmy, Z
sdílení
toho
mohou
obsahovat
formátovaný
trojrozměrné vyplývá
intuitivního
text,
scény
možnost záměru
či
volby obsahu
dokumentu. iii) ‚Distribuovanost‘ umožňující, aby odkázané dokumenty mohly být uloženy na různých počítačích, spravovaných různými lidmi v různých částech světa. V případě dobrého síťového spojení, čas potřebný pro přenos dokumentu mezi různými zeměmi a kontinenty se výrazně neliší od času, který vyžaduje přenos dokumentu mezi
55
dvěma sousedními místnostmi. Díky tomu je možná transparentní integrace informací v globálním měřítku.“ Plná
„uživatelská
konfigurace“
WWW
v
režimu
tzv.
terminálového připojení zahrnuje možnost tvorby, vystavování a prohlížení
(tzv.
„protokolární
browsing)
konfigurace“
hypertextových
(v
současné
dokumentů.
době
běžná),
Plná
zahrnuje
možnost tvorby, vystavování a prohlížení tzv. hypermediálních dokumentů.
„Vyšší“
klientovské
konfigurace
WWW
mohou
být
rozšířeny o různé `plug-in` prvky a CGI rozhrání, umožňující integraci databázových, třídimenzionálních, zvukových či videokonfigurací do struktury dokumentu WWW. Další
specifikum
možnosti realizovat
dokumentů
WWW
spočívá
v
technologické
interaktivní struktury přímého přenosu ve
smyslu „realizace úplného komunikačního kruhu“29 čili plné zpětné vazby
na
stejném
centralizovaného komunikační interaktvní
komunikačním
televizního
procedury a
Na
komunikačního
přímého
„uzlově“
kanálu.
přenosu
distribuovány
rozdíl
modelu
v prostředí
(např.
od mohou
WWW
být
video-konference,
„WWW telefonování“, MOO apod.). Zároveň (jak už bylo zmíněno) může
dokument
„virtuální“
WWW
způsob
jako
VIRTUÁLNÍ
transponování
ARTEFAKT
představovat
skutečnosti
citovaného výroku M. Petříčka, že
-
ve
nový
smyslu
už
„virtuální realita je sama
realita jakožto médium“.
2.4.1 Sémiotický aspekt dokumentu WWW Textové
znakové
formy
vyskytující
se
v
dokumentech
WWW
mohou být „klasické“, tj. lineární či „denotativní“. Diferentia specifica
dokumentů
WWW
je
však
jejich
„hypertextovost“,
tj.
„přístup ke správě informací, přičemž data jsou uložena v síti uzlů,
navzájem
provázaných“30
v
56
nelineárních,
resp.
tzv.
skokových
„hyperstrukturách“.
Hypertextovost
není
jen
„kvantitativní“ transformací znakové struktury dokumentu, nýbrž představuje jiný způsob „diskurzívní konkretizace skutečnosti“. Hypertextovost
nás
přibližuje
k
McLuhanovu
ideálu
překonání
„lineárních struktur racionálního života, které jsou výsledkem fonetické
literárnosti
zapadajícího
souboru
a
které
nás
souvislostí
vtáhly
(...)
do
Například
vzájemně vědomí
je
považováno za znak racionální bytosti, a přesto na totálním poli vědomí,
které
lineárního
existuje
ani
v
každém
sekvenčního.
vědomém
Vědomí
není
okamžiku,
není
nic
verbálním
procesem.
Avšak v průběhu všech těch staletí fonetické literárnosti jsme jakožto kritériu logiky a rozumu dávali přednost odvozovacímu řetězci.“31 Přes skutečnost, že je „strukturálně“ analogická s tzv.
narativně-vědeckými
odvozuje
z
kompatibilitou
formami,
komunikačních „s
operacemi
hypertextovost formem
sběru,
se
především
charakterizovaných
klasifikace,
využívání
a
používání vědění vycházejícím z požadavku vědecké komunikace“, tj.
jde
o
„formalizaci
poznatku,
kterou
je
možno
převést
v
informační kvanta, což tento poznatek činí operativním“32. Tím nabývají
hypertextové
dokumenty
plné
„legitimnosti“
vědeckých
dokumentů, z čehož vyplývá, že by měla existovat i určitá předem stanovená
systemizace
hypertextových takových
pro
dokumentů
souborů
ve
tzv.
paradigmatickou
smyslu
předpokladů,
„splňování které
verifikaci takových
podmiňují
a
její
akceptovatelnost ve smyslu vědeckého dokumentu“ (Lyotard, ibid., str. 105). Vizuální objekty obsažené ve dokumentech WWW sice mohou (ale jejich primární funkcí to v žádném případě není) „podporovat objektivnost“ textových znakových forem. Jsou to (či mohou být) plnohodnotné
„vizuální
informace“,
jevící
se
v
rozmanitých
formách (nikoliv nutně „podřízených“ tzv. textovým informacím) 57
ve škále od ikon, fotografií, kreseb, grafikonů atp., až po hyperaktivní objekty“
mapy,
jsou
animace
(či
a
mohou
video.
Navíc
být)
tyto
„vizuální
„hyperaktivní“.
Jejich
„virtuálnost“ však relativizuje jednu z základních sémiotických vlastností existuje
vizuálních
možnost
znakových
„digitální
forem:
ne-replikabilnost.
replikace“
vizuálního
Zde
objektu
za
účelem vyjádření určitého nového obsahu, resp. „vizuální znakové formy
ve
hodnotami nemusíme
WWW
jednoho Těchto
vyplývajících
jako
diskrétní
vlastností
vizuálních
estetici.
či
prostoru,
expresivních
„neentropických a
nejsou
fixního
percipovat
procesu.“33
umělci
dokumentech
nemusí z
čehož
možností
Obecně
však
si
diskrétními
vyplývá,
hodnoty
dokumentů
objektů“
být v
je
komunikačním
WWW
a
z
modelování mezi
že
prvními
nich tzv.
povšimli
„replikabilnost“,
resp.
„virtuálnost“ vizuálních znakových forem představuje jednu ze základních sémiotických specifik dokumentů WWW. Auditivní znakové formy se ve dokumentech WWW vyskytují ve dvou modalitách: buď jako autonomní „zvukové objekty“ (zvukové soubory,
digitální
telefonování“),
anebo
rozhlasové jako
vysílání součásti
či
„webovské
„multimediálních“
konfigurací. Jak v prvním, tak v druhém případě mají lineární („sekvenční“) povahu: „Probíhají pouze v čase, a jejich povaha je čistě časová - a) představují určitou prostorovost; b) tato prostorovost je měřitelná pouze v jedné - lineární dimenzi.“ (Saussure, F. de: Opšta lingvistika. Nolit, Beograd, 1969, str. 88.)Přítomnost specifickou
auditivních
semiotickou
forem
vlastnost
zdůrazňuje dokumentů
ještě WWW
-
jednu jejich
temporálnosti, resp. „procesuálnosti“. „Virtuální“ prostorové a plastické znakové formy jsou další (pro některé teoretiky dokonce tou nejpodstatnější) specifikou 58
dokumentů WWW. Takzvané „vrml“ (Virtual Reality Mackup Language) či
„3-D“
aspektu
(trojrozměrné)
nejparadoxnější
objekty
představují
znakovou
formu
ze
vůbec.
sémiotického Když
srovnáme
korelaci jejich sémiotických vlastností s tou, kterou jsme v úvodu popsali jako korelaci sémiotických vlastností „fyzických“ prostorových povšimnout,
a že
plastických tzv.
znakových
virtuální
tvarů,
prostorové
a
můžeme
plastické
si
tvary
charakterizují diametrálně odlišné vlastnosti: a) okamžitost signata, b) replikabilnost signantu, c) diskrétnost (digitálnost) obsahu. Pokud schopnost přímého modelům,
k
paradoxním
dokumentů přenosu, jimiž
knihovny,
sémiotickým
vlastnostem
realizovat
interaktivní
WWW
dostáváme
jsou
např.
sdílené
se
k
prazvláštním
interaktivní
virtuální
připočteme struktury
komunikačním
virtuální
galerie
chirurgické
či
zákroky,
interkontinentální vojenské manévry, „paralelní“ virtuální města a podobně. Tyto „skutečnost napodobující konfigurace“ nejenže relativizují
konzistentnost
tradičního
chápání
používaných k transponování či ke konkretizaci ale
zpochybňují
skutečnosti“ konfigurace
vůbec.
struktur
„skutečnosti“,
rovněž konzistenci našeho chápání „fyzické Podstatným
opomenout
v
důvodem,
informační
proč
vědě,
není
je
možné
fakt,
že
tyto tzv.
„virtuální“ informační konfigurace mohou velmi efektivně nejen re-prezentovat, ale také přímo prezentovat či znázorňovat tzv. objektivní obsahy v „pozitivně-vědeckém“ slova smyslu.
2.4.2 Dokumenty WWW v metodickém záběru informační vědy a knihovnictví „Tak,
jak
technologie
pokračují
59
ve
zdokonalování
interaktivních
možností
uchovávání
a
integrování
informací,
nehledě na jejich mediální formát, i koncepce dokumentu začíná být
stále
obtížněji
vyjádřitelná.
Zdá
se,
že
elektronické
dokumenty existují v tradičním slova smyslu jen tehdy, když je jednotlivci
používají
artefaktické
informace.
pro
přenos
Konečně,
v
nebo
pro
případě,
uložení kdy
je
nějaké
informace
definována ve smyslu faktů, které získávají význam či relevanci v procesu individuálního poznání, dokument neexistuje vůbec.“34 Metodika
tzv.
elektronického
knihovnictví
či
„elektronické
dokumentalistiky“ - jak jsme v předchozích kapitolách nazvali „předinternetovské dokumentům
období“
informační
přistupovala
výhradně
vědy
jako
k
k
elektronickým
nosičům
určité
artefaktické informace, resp. jako k elektronicky zaznamenaným klasickým („lineárním“) dokumentům. Též jsme konstatovali, že takovýmto
přetrvávajícím
metodickým
konfigurace
vyskytující
informační
aparátem na
nelze
Internetu
dynamické adekvátně
postihnout. L. Shamberová se v tomto smyslu zamýšlí nad posláním informační
vědy
v
současnosti:
„Cílem
již
není
jednoduché
poskytování artefaktů, nýbrž poskytování přístupu k informacím užitečným pro uživatele, nebo k informacím, které přispívají k uživatelově práci. To sugeruje procesuálně orientované označení dokumentu.“
(Shamber,
ibid.
str.
671)
Dokumenty
WWW
jsou
nejčastější a nejpoužívanější formu dokumentů v kybernetickém prostoru.
Byť
bychom
z
dosahu
kategoriálního
a
metodického
aparátu informační vědy vyjmuli celý korpus tzv. „nevědeckých“ dokumentů WWW, onen relevantní „zbytek“ je natolik rozsáhlý a zároveň „použitelný“, že ho v žádném případě nelze přehlédnout ani opominout. „Jak je však možné“, ptá se L. Shamberová (ibid. str. 671), „přiměřeně redefinovat dokument tak, aby nová definice obsáhla elektronické
dokumenty
v
celé
škále
jejích
různorodých
vlasností? Nejspíš tak, že bychom vycházeli z předpokladu, že 60
každý
dokument
jakousi
představuje
reprezentaci
určitou
informace,
jednotku,
mající
která
potenciální
obsahuje význam
a
použití. Tehdy lze uvažovat o definici dokumentu jako jednotky.“ Dokument definovat
lze
tedy
jako
nelineárního
podle
„konzistenci
obsahu,
informačních
Shamberové
jednotek
za
určitých
dynamického,
reprezentovaného uložených
na
flexibilního,
sadou
jednom
či
podmínek
propojených
více
fyzických
nosičích nebo síťových uzlech, tvořenou a používanou jedním nebo více
jednotlivci
za
účelem
usnadňování
určitého
(např.
poznávacího - pozn. S. S.) procesu nebo projektu.“ (ibid. str. 671) Abychom mohli takovéto chápání dokumentu uplatnit v praxi formálního spracování, vychledávání, tvorby a zpřostředkovávání dokumentů WWW, nejprve se musíme vyvarovat hrozby „metodckých rozporů“. Jisté, v praxi již osvědčené, knihovnicko-informační procedury by však v tomto smyslu a za určitých modifikací mohly být aplikovatelné i pro formální zpracovávání hypermediálních dokumentů.
Základním
předpokladem
je,
aby
se
informační
a
knihovničtí odborníci „razantnějším“, „hlubším“ a „odvážnějším“ způsobem
než
globálního
dosud
„přihlásili“
komunikačního
k
výzvě
paradigmatu.
nově
se
rýsujícího
Výsledky
takového
„intelektuálního tažení“ informačních a knihovnických odborníků, které by se osvědčily jako racionální a použitelné by mohly zaujmout „obec kybernetického prostoru“ ve smyslu, že by např. tvůrci,
správci
dobrovolně či
„duchovní
opatřovali
bibliografickými („html“
či
prvky,
„vrml“)
vlastnici“
odpovídajícími které
by
struktury
dokumentů
tyto
standardizovanými
zabudovávali
dokumentu
WWW
(při
do
zdrojové
explicitním
prohlížení neviditelné). Samozřejmě, že takové „přidané hodnoty“ - tzv. METADATA - by musely „postihovat“ co nejvíce formálních a komunikačně-mediálních specifik dokumentů WWW a ti, kdo by jimi dobrovolně opatřovali své dokumenty, by na tom museli mít zřejmý 61
zájem
ve
smyslu
vyhledavatelnosti
a
podstatného
zvýšení
využivatelnosti
přístupnosti,
vlastních
dokumentů.
Že
aktivity informačních odborníků a knihovníků na tomto poli mohou být
směrodatné
patřičných
svědčí
i
standardů,
již
existující
definujících
snahy
o
minimum
vytvoření základních
bibliografických „meta-prvků“ pro deskripci dokumentů WWW(např. OCLC
podporující
metadatové
sady
Core“35 či
„Dublin
„Warvick
Framework“).
2.7
Problematika tvorby a správy dokumentů WWW Zpracování,
jedním
z
resp.
etablovaných
Strukturalizace potenciální denotací, umožňující
příprava
citací a
metodických
příslušných
„vědecký“ a
tzv.
usnadňující
okruhů
znakových
obsah
dalších
vědeckých
je
vědy.
reprezentujících
vytváření
referenčních „správu“
informační
forem
dokumentu,
dokumentů
prvků
dokumentu
a
používání
jsou
procedury
jak
ve
smyslu
vyhledávacím, tak ve smyslu jeho používání vůbec. Touto cestou se do relevantního pole informační vědy dostává i problematika přípravy, resp. tvorby a správy dokumentů WWW. Základní problém však
spočívá
v tom,
že
neexistuje
žádná
předem
stanovená
systemizace pro tvorbu či přípravu „vědeckých“ dokumentů WWW ve smyslu už citovaného Lyotardova postřehu, že „určitá výpověď (v tomto
případě
takový
a
určitý
takový
dokument
soubor
-
podmínek,
pozn. aby
S.
S.)
byla
musí
splňovat
akceptována
jako
vědecká.“ Přestože se v informační vědě nezpochybňuje fakt, že dokumenty
WWW
mohou
re-prezentovat
či
prezentovat
jisté
„objektivní“ (tedy „vědecké“) obsahy, otázka formálních kritérií pro
„vědeckou
akceptovatelnost“
dokumentů
WWW
doposud
není
systematicky projednána. Na informačních a knihovnických školách se běžně pořádají kurzy
používání
HTML
(Hypertext
62
Markup
Language)
-
standardizovaného
jazyka
pro
organizaci
znakových
forem
dokumentů WWW. HTML jako „diskrétní“ kódový systém však není „jazykem pro tvorbu dokumentů WWW“, jak se to o něm často mezi laiky
traduje.
Příslušné
textové,
vizuální,
zvukové,
a
trojrozměrné „virtuální“ znakové formy tvořící potenciální obsah dokumentu WWW totiž musí být předem zhotoveny a teprve poté lze přistoupit
k
jejich
„hyperstruktury“ úroveň
„integraci“,
dokumentu
ovládání
WWW.
příslušných
resp.
To
vše
technik,
„konceptualizaci“
do
vyžaduje
nadprůměrnou
programů
a
popř.
i
programovacích jazyků. Rovněž vystavovat a spravovat dokumenty na
serveru
WWW
předpokládá
značné
zkušenosti
v
používání
výpočetní techniky. Je proto logické, že je většina zmíněných kurzů „tvorby dokumentů WWW“ zaměřena převážně na tento „týlový“ aspekt jejich tvorby a správy. Při tom všem je nutno vzít v úvahu, že problematika tvorby a správy
dokumentů
knihovníky
být
WWW
začíná
relevantní
pro až
informační po
odborníky
zvládnutí
a
nezbytných
„technických dovedností“. Je to hlavní důvod, proč se informační odborníci a knihovníci touto problematikou nezabývají v širších souvislostech.
Pokud
přece
ano,
pak
především
na
úrovni
hypertextových vlastností dokumentů WWW. Hypertext, konstatováno, dokumentů
WWW.
resp. jedním
„hypermediálnost“ z
Porozumění
nejpodstatnějších základním
je,
už
bylo
specifických
rysů
možnostem,
jak
specifikům
a
konfiguracím hypertextu (versus lineární textové struktury) je prvním krokem k porozumění fenoménu WWW vůbec. Ovšem zaměření se na „hypertextovost“ jako jedinou pro informační a knihovnické odborníky
relevantní
dimenzi
dokumentů
WWW
je
chybné,
a
představuje značnou bariéru pro hlubší a širší průnik nejen do problematiky podstaty dokumentů WWW, ale také i do problematiky kybernetického prostoru jako nově
se rýsujícího komunikačního
paradigmatu. Preferování hypertextu vychází z jísté „gopherové 63
setrvačnosti“ jako
informační
centrálně
„monomediální“ radikální
a
vědy
a
knihovnictví,
spravovaná,
stromově
hypertextová „méně
přechod
Gopher
strukturovaná
konfigurace
bolestivý“
jelikož
představuje
k
novým
a méně
komunikačním
modelům a informačním konfiguracím. Příklady k problematice
stále
přetrvávajícího
přípravy,
resp.
neadekvátního
tvorby
a
správy
přístupů
dokumentů
WWW
v rámci informační vědy a knihovnictví jsou velmi četné. Typické jsou např. „některé často se opakující prohřešky autorů WWW“ J. Nielsena36,
zahrnuté
hyperaktivitě
do
série
autora
textů
V.
Hypertext
Sklenáka,
-
půlstoletí
jež
k
představuje
nejsystematičtější studii zaměřenou na problematiku hypertextu v české
knihovnické
a
informační
literatuře.
Takže:
J.
Nielsen
upozorňuje autory WWW stránek (I’96, 38, č. 6, str. 144),
aby
se mimo jiné „vyvarovali“: · Užívání rámců - rozdělení dokumentu (stránky) na rámce je pro uživatele matoucí, protože narušuje základní uživatelský model. Je to způsobeno i často neočekávanými cíli hypertextových odkazů. · Bezdůvodného užívání módních technologií autoři dokumentů by neměli podléhat ‘posledním výkřikům’ a zahrnovat do svých dokumentů za každou cenu např. zvukové efekty, trojrozměrné prvky s využitím VRML apod. Pokud tyto technologie neodpovídají obsahovému zaměření dokumentu, pak není vůbec jejich užití na místě. · Rolujících textů, permanentních animací - tyto líbivé prvky, které mají zaujmout, mohou naopak mít na uživatele opačný efekt, když neustále ‘zaměstnávají’ lidské periferní vidění. · Nestandarního barevného značení vazeb - vazby na dosud nečtené dokumenty jsou vyznačeny modře, vazby na již otevřené dokumenty bývají označeny červenou barvou. Toto rozlišování je jednou ze základních navigačních pomůcek, a proto by mělo být konzistentní. · Absence navigační podpory - každý dokument by měl uživateli nabízet vazby do svého nejbližšího informačního okolí (dáno strukturou daného WWW serveru).
64
Užívání
rámců
nejenže
nemusí
být
matoucí,
ale
může
usnadňovat jak „horizontální“, tak „vertikální“ orientaci, resp. „hyperorientaci“ v struktuře dokumentu WWW. Tou nejpodstatnější výhodou rámců je možnost „konceptualizace dokumentu“ ve smyslu integrace
navazujících
se
referenčních
dokumentů
v kompaktní
grafické a navigační struktuře daného dokumentu. Námitka
týkající
technologií“
je
se
založena
„bezdůvodního
na
mílných
užívání
módních
předpokladech,
že
se
„obsahový záměr“ dokumentu WWW výhradně odvozuje z textových, ba hypertextových
prvků
dokumentu
WWW.
Na
naší
„sémiotické
procházce“ dokumentem WWW jsme si povšimli, že zvuk, video či VRML objekty mohou autonomně a přitom efektivně prezentovat, reprezentovat či znázorňovat tzv. objektivní vědecké obsahy. Rolující text a permanentní animace patří, jak jsme se už zmiňovali, ke specifickým WWW prostředkům pro prezentaci, reprezentaci či znázorňování obsahu dokumentu WWW. Neudržitelnost námitky, týkající se zatěžování „periferního lidského vidění“ lze
srovnat
divadelního
např.
s
případnou
představení,
že
námitkou
kostýmy
či
režisérovi scénografií
moderního zatěžuje
periferní divácké vidění a tím odpoutává jejich pozornost od mluvené řeči. Takže: DOKUMENT WWW ze sémiotického a mediálního aspektu NENÍ JEN ELEKTRONICKÝM „NOSIČEM“ TEXTOVÝCH INFORMACÍ, tak jako DIVADLO NENÍ JEN DEKLAMACÍ DIVADELNÍ LITERATURY! Nestandardní
barevné
značení
vazeb
-
tato
námitka
představuje flagrantní ignorování faktu, že dokumenty WWW jsou v první
řadě
„hypermediální“,
nikoliv
jen
„hypertextové“
konfigurace.. Absence navigační podpory - jsou-li výše uvedené námitky ignorantské a vycházejí z nechápání jak hypertextu samotného, tak základních mediálních vlastností WWW - tvrzení, že „každý dokument by měl uživateli nabízet vazby informačního
okolí
(dáno
strukturou 65
do svého nejbližšího
daného
WWW
serveru)“
je
přímo neseriózní. Základní vlastností dokumentů WWW je možnost odpoutat
se
od
„fyzicky
nejbližšího“
informačního
okolí
a
vytvářet nelineární „hyperlogické“ komunikační struktury. Tento i řada dalších příkladů názorně ukazují, jak naléhavá je potřeba v rámci informační vědy přehodnotit dosavadní přístup k této problematice.
66
POZNÁMKY: 1
viz definice dokumentu , záznamu a dalších kategorií v normě ČSN ISO 512, (FÚNM, Březen 1993) 2
V roce 1895 byl v Bruselu založen Institut international de bibliographie. Od konce čtyřicátých let 20. století se o dokumentalistice začalo uvažovat jako o vědním oboru. 3
Lyotard, J-F.: O postmodernismu. Praha, FÚ AV ČR, 1993, str..101
4
Lyotard, J-F , ibid., str. 105
5
Lyotard, J-F , ibid., str. 121
6
Lyotard, J-F , ibid., str. 130
7
Lyotard, J-F , ibid., str. 107 (Lyotard definuje denotativní výpověď jako výpověď, která určuje pozici svého adresanta, svého adresáta a svého referens.) 8
Popper, K. R.: Objective Knowledge. London, Oxford University Press (Revised Edition), 1978, str. 119-122 (V klasifikaci jazykových funkcí Popper uvádí, že svět objektivního vědění vyjadřují vyšší deskriptivní a argumentační funkce jazyka. Argumentační funkce vyjádřuje vědecké a deskriptivní umělecké a literární vědění.) 9
„První důkladnou analýzu a důsledné rozlišování mezi významem a smyslem udělal Gottlob Frege ještě v roce 1892 (Űber Sinn und Bedeutung. Zeitschrift für Philosophie und philosophische Kritik, 1982, str. 25-50) (...) Podle Fregea: ‘Správná vazba mezi znakem, jeho smyslem a jeho nominátem je taková, že určitému znaku odpovídá určitý smysl a tomuto smyslu pak určité nominatum, zatímco nominátu (nějakému předmětu) neodpovída pouze jeden znak. Jeden a ten samý smysl v odlišných jazycích , dokonce i v rámci jednoho jazyka, má odlišné označitele.’ (následuje citace zdroje v chorvatském překladu - pozn. S. S.). Frege tlumočí význam a smysl na sémantické úrovni; význam je to, co určitý výraz označuje a smysl tohoto výrazu je pro Fregea svého druhu ‘způsob existence označovaného’. (...) Ačkoliv Fregea zajímala především logická dimenze smyslu a významu znaku, byl prvním, kdo upozornil, že význam znaku (to, co daný znak označuje) a smysl znaku existují dvojím způsobem: zatímco v přímé řeči se zabýváme nejprve významem znaku, v nepřímé řeči se ‘slova toho, kdo mluví v prvé řadě vztahují k slovům toho druhého, a teprve tato slova mají obvyklé nominatum. V tomto případě máme znaky znaků’. Proto je, podle Fregea, zapotřebí všímat si rozdílu mezi relaci obvyklé nominatum - přímé nominatum (význam) a relací obvyklé nominatum - přímý smysl. Jínými slovy, už Frege rozlišoval dvojí (vzájemně odlišné) tlumočení smyslu a významu: význam a smysl v poznávacím procesu a význam a smysl v procesu sdělování. Z hlediska informační vědy je jeho koncepce stále velmi aktuální, ačkoliv závěry odvozené z této koncepce vycházejí ze zkoumání logických, nikoliv komunikačních problémů znaku. Zatímco rozdíl mezi smyslem a významem byla předmětem filozofických pojednání (B. Russell, L. Wittgenstein), v lingvistice neexistuje důsledné rozlišování smyslu a významu. V lingvistice se termíny smysl a význam ztotožňují a používají se jako synonyma.“ - M. Tudjman, ibid., str. 122.
67
10
Saračević, T.: Relevance: A Review of and a Framework for Thinking on the Notion in Information Science. J. of ASIS, 26 /6/, 1975, str. 321-343 (T. S. označuje relevantnost za klíčový pojem informační vědy. "Relevantnost je mírou účinnosti mezi zdrojem a místem určení v komunikačním procesu.“ Lze ji definovat z různých hledisek: z hlediska systému, z hlediska místa určení, z hlediska předmětové literatury, předmětového vědění, pertinence a z logického a pragmatického aspektu.) 11 12 13 14 15 16
Lyotard, J-F., ibid. str. 129 Popper, K. R., ibid., str. 120-121 Lyotard, J-F., ibid., str. 123 Searl, J. H. : (In: J-F. Lyotard,
ibid., str. 182)
viz poznámku 9 Lyotard, J-F., ibid., str. 124
17
Popper, K. R., ibid. , str. 121
18
Eco, U.: Kultura, informacija, komunikacija. Beograd, Nolit, 1973, str. 65
19
McLuhan, M., ibid. str. 82
20
Tudjman, M., ibid. str. 153
21
Tudjman, M.: Teorija informacijske znanosti. Zagreb, Informator. 1990. str. 153 22
Schamber, Linda: What is a Document? Rethinking the Concept in Uneasy Times. JASIS, 47 (9): 669-671, 1996 23
Film například není technologizované divadlo, zatímco kniha na mikrofilmu nebo na CD-ROM je „technologizovanou“ knihou. Televizní zprávy nepředstavují „oživené“ denní (papírové) noviny, zatím co OPAC je „oživená“ resp. „interaktivní“ podoba klasického knihovního katalogu. Přímý televizní či rozhlasový přenos „přivádí svět“ k nám, do našeho pokoje, on-line připojení naopak „přivádí nás“ k vzdálené knihovně či informačnímu středisku. Média masové komunikace mají DOKUMENTARISTICKÉ vlastnosti, kategoriální záběr informační vědy je DOKUMENTALISTICKÝ atd. 24
Landow, G. P.: Hypertext: The Convergence of Conteporary Critical Theory and Technology. The Johns Hopkins University Press, London, 1993, str. 29 25
Schamber, ibid, str. 669
26
viz citované výroky M. Petříčka v oddíle 1.5 „Médium“ jako podnět pro paradigma informační vědy 27
Pagels, Heinz: The Dreams of Reason: The Computer and the Rise of the Science of Complexity. New York, Bantam, 1989, str. 126 (Zdroj G. P. Landow: Ibid, str. 26) 28
zdroj: Heylighen, Francis - Bollen, Johan: The World-Wide Web as a 68
Super-Brain: from metaphor to model.
29
Kulenovič, Tvrtko: Umetnost i komunikacija, Sarajevo. V. Masleša, 1983, str. 182 30
Smith, J. - Weiss S.: An Overview of Hypertext. Communications of the ACM, 1988, č. 7 (zdroj V. Sklenák, I’96, (4), str. 86) 31
McLuhan, ibid. str. 88
32
Lyotard, J-F., ibid., str. 101
33
parafráze -Tudjman, M.
34
ibid. str. 109
Schamber, ibid, str. 671
35
viz např. The Dublin Core metadata Element Set Home Page 36
Top Ten Mistakes in Web Design
69
3.1 INFORMAČNÍ VĚDA A ORGANIZAČNĚ-PROCEDURÁLNÍ MODELY INFORMAČNÍCH TOKŮ 3.1 Fenomén institucionalizace knihovnických a informačních struktur Prudký
rozvoj
informačních
a
komunikačních
technologií
v druhé polovině tohoto století způsobil, že se o knihovnách a dokumentačních střediscích začalo uvažovat jako o komplexních informačních procedurami
institucích. a
Jejich
dostupnými
novým
úkolem
technickými
bylo
prostředky
moderními
analyzovat,
zpracovávat, uchovávat a zpřístupňovat nejen tradičně chápané publikace, resp. „dokumenty na papíře“, ale informační zdroje v nejširším slova změnily
samotnou
způsoby
jeho
knihovnické
smyslu. Aplikace nových technologií výrazně podstatu
fenoménu
zpracovávání a
a
dokument
a
zpřístupňování.
dokumentační
služby
byly
také
tradiční
Některé
klasické
ve
značné
míře
zautomatizovány a zároveň vznikla řada nových. Na poli mikro- a makroorganizačních
struktur
se
rovněž
udály
podstatné
změny.
Kategoriální a metodický aparát knihovnictví a dokumentalistiky již
nestačil
na
řešení
problémů
spojených
s
nově
vzniklou
situací a toto poznání se stalo impulsem pro zrod informační vědy
jakožto
vědy
znalostí/vědění
a
zaměřené odkázané
na na
optimalizaci používání
procesů
nových
výměny
informačních
technologií a prostředků. Zároveň
s
globálním
trendem
„institucionalizace
informačního fenoménu“1 v sedmdesátých letech, kdy se informace stávají strategickým „zbožím“ ovlivňujícím a určujícím všeobecné civilizační knihovnických odborná,
tendence, a
národní
proběhl
informačních a
proces
struktur.
mezinárodní 70
institucionalizace Začala
knihovnická
se a
utvářet
informační
střediska. Informační zdroje a prostředky byly soustřeďovány do velkých
hierarchizovaných
UNISIST
a
další).
„infostruktur“
Hlavním
knihovnicko-informačních standardizace, zdrojů
a
sdílené
zároveň
knihovnických
a
institucí zpracovávání
jejich
a
úkolem
(např.
posláním
bylo a
kontrola
informačních
VINITI,
ISI,
takových
shromažďování,
používání
informačních
v
jednotlivých
rámci
seskupení.
Zmíněné
institucionalizované „infostruktury“ ovšem nevycházely jenom z tehdejší
úrovně
rozvoje
informačních
a
komunikačních
technologií, ale byly též podmíněny politickými, strategickými a ekonomickými budovány
faktory2.
V socialistických
hierarchizované
státní
státech
informační
tedy
instituce
byly a
na
„západě“ spíše odborné či komerční. Komercializace informačních technologií v osmdesátých letech se také výrazně projevila v knihovnách.
Osobní
počítače
se
dostávají
do
téměř
všech
knihovnických procesů. Rozvoj sítí, resp. síťových technologií umožnil vznik tzv. integrovaných automatizovaných informačních systémů
(AIS),
což
podstatným
způsobem
ovlivnilo
metody,
techniky a mechanizmy řízení knihovnicko-informačních procedur. Rovněž dochází ke zdokonalování a zlevňování reprografických a digitalizačních
technologií.
Nástup
Internetu,
resp.
jeho
„terminálových“ protokolů a aplikací na přelomu osmdesátých a devadesátých východiska
let
pro
(Telnet,
organizaci
E-mail,
WAIS...)
sdílení
knihovnicko-informačních
a
nabídl
nová
činností a služeb. OPAC se stal základním nástrojem - branou pro vstup do moderních knihovnických a informačních soustav. Přesto se už v polovině osmdesátých let začaly ozývat hlasy, že
je
nutno
přizpůsobit
přehodnotit je
globálním
stávající
organizační
společenským
struktury
trendům,
které
a
byly
charakterizovány jednak jako „kontinuální rozvoj technologií“, jednak
jako
„radikální
pokrok
v 71
organizačních
strukturách
a
jejich filozofii“3. Tradiční začaly
jevit
jako
institucionalizované struktury se
„nedostačující
pro
výzvu
vytvořit
nové
integrační organizační prostředí“. Dále R. E. Lucier a J. F. Dooley upozorňují, že „experimenty jsou podstatné, improvizace nevyhnutelné“,
a
účast
na
řešení
této
problematiky
je
„profesionálním a organizačním imperativem“4. Tuto tendenci A. Toffler v
Třetí vlně
označil jako přechod z
průmyslového
do
informačního věku.
I
Industrial Age
Information Age
Standardisation
Interactivity
Specialisation
Mobility
Synchronisation
Convertibility
Concentration
Connectivity
Maximisation
Ubiquity
Centralisation
Globalisation
OBJEKT 1: Toffler’s industrial and information age principles5
3.2 Kybernetický prostor jako komunikační paradigma O fenoménu „kybernetického prostoru“ se v rámci informační vědy
a
knihovnictví
většinou
uvažuje
jako
o
nekonečné
„informační studni“ či jako o novém prostředku pro prezentaci a sdílení knihovnicko-informačních procedur a služeb. Přehlíží se však
skutečnost,
globální ovlivňuje
že
se
komunikační mnohem
jedná
především
paradigma,
širší
které
rozpětí
o
nově
vznikající
„zasahuje“,
komunikačních
a
resp. vůbec
civilizačních struktur a procesů, než je komunita „jezdců“ po informačních superdálnicích. O problematice kybernetického prostoru se v širším kontextu dnes převážně uvažuje v trojím smyslu:
72
kybernetický prostor jako systém komunikačních nástrojů, kybernetický prostor jako nové mediální prostředí a kybernetický prostor jako sebeutvářející se konfigurace. „Odvážnější“
přístupy
chápou
kybernetický
prostor
jako
„globální síťovou, na počítačích založenou, počítači přístupnou a
počítači
‘virtuální’
generovanou, realitu“
multidimenzionální,
(viz.
Benedikt,
M.:
umělou
Cyberspace:
či First
Steps. Cambridge, MIT Press, 1991 ). Zdá se však být pravdou, že se kybernetický prostor, jak ho známe
dnes,
ostrovů“.
spíše
Jedním
skládá
nebo
z možných
vyrůstá
znázornění
z více
tohoto
„virtuálních
fenoménu
je
i
přiložená „taxonomie kybernetického prostoru“:
OBJEKT 1: Taxonomy of CyberSpace Zdroj:
MAULDIN,
Michael.
L.:
Measuring
the
Web
73
with
Lycos.
3.3 Kybernetický prostor a metodicky záběr informační vědy Vznik a rychlý vzestup World Wide Webu zradikalizoval otázku nové
dimenze
struktur
a
poslání
tedy
i
knihovnicko-informačních
účelnosti,
resp.
subjektů
efektivity
a
stávajících
organizačních a procedurálních modelů. Přes fakt, že se World Wide Web běžně zavádí v knihovnách a že se téměř žádná současná jak teoretická, tak praktická činnost knihovníků a informačních odborníků
neobejde
bez
zmínky
o
Internetu
(„Pravděpodobně
neexistuje profese, ve které jde na úseku porozumění, využívání a
také
přispívání
knihovnictví“6), nepochopení
do
zdrojů
nezbývá
skutečného
kybernetický
prostor
Internetu
než
tolik,
konstatovat,
významu, s
o
rozsahu
sebou
přináší
a
že
dosahu do
jako
v
přetrvává změn,
oblasti
které
tvorby,
transferu a používání informačních zdrojů. Nové dynamické síťové konfigurace, jak jsme už v předchozích kapitolách konstatovaly, vytvářejí
úplně
nové
(interaktivní
sdílené
hypermediální
a
komunikační
procedury,
multimediální
modely
a
decentralizované struktury,
standardy a
otevřené
virtuální
realita
apod.), které se svou povahou podstatně liší od klasických, byť vysoce
automatizovaných
forem
a
modelů
vyskytujících
se
ve
formalizovaných knihovnicko-informačních procesech. V knihovnicko-informační
praxi
je
tato
antinomie
zvlášť
patrná ve dvou rovinách: i)
Jelikož
náš
metodický
aparát
operuje
s
formálními
informačními prvky a formami, které v komunikačních procesech „vystupují“ jako určité formální re-prezentanty znalostí/vědění, resp. jako ve fyzickém slova smyslu zaznamenané (data, údaje, fakta)
a
nastávají
stálé
či
problémy,
„statické“ jestliže
(dokumenty, se
74
do
publikace)
metodického
entity,
knihovnicko-
informačního
záběru
dostanou
hypermediální
informační
„fyzikálnost“
a
nestálé
(„dynamické“)
či
konfigurace.
Problematická
digitální
specifická
„dynamická
síťová
např.
konzistentnost“
takových konfigurací je stávajícím metodologickým aparátem velmi těžko postižitelná. ii)
Nové
komunikační
globální
(jak
prostředí
charakterizované
mikro-
vznikající
tak
i
makroorganizační)
v kybernetickém
otevřenými,
prostoru,
decentralizovanými
a
„detopologizovanými“ konfiguracemi, stejně jako flexibilními a interaktivně sdělitelnými komunikačními procedurami na „klientserver“ platformě, představuje přesný opak centralizovaných a institucionálně
řízených
knihovnicko-informačních
struktur
a
procesů. Výše uvedené skutečnosti poukazují na jisté metodologické, ale
také
koncepční
„zaostávání“
aktivit
informační
vědy
za
dynamikou současných změn a rovněž na nezbytnost přehodnocení stávajícího metodologického záběru. Tyto změny nabízejí slovy M. Petříčka Avšak
(Rukopis.
ty
lze
KATEGORIÁLNÍ
1995,
spatřit
RÁMCE;
str.70): jen
pokud
„...nové
tehdy, bychom
možnosti
PŘEKROČÍME-LI
např.
i
a
šance.
TRADIČNÍ
v této
situaci
pracovali modelem tradiční reflexivity, pak tyto možnosti patrně nezahlédneme. Éra reprezentace asi vskutku skončila, a to nejen v oblasti komunikace...“. Orientace knihovnicko-informační sféry na nové komunikační konfigurace
a
modely
se
v současnosti
deklaruje
na
všech
odborných úrovních. Nejčastěji se mluví o urychlení stávajících procedur, o rozšíření klasických informačních zdrojů o síťové a jiné
elektronické
dokumenty,
o
lepší
prezentaci
knihovnicko-
informačních subjektů a jejich služeb, o vytvoření pohodlnějšího 75
uživatelského prostředí, o vyšší operační úrovni meziknihovní spolupráce apod. - tedy o kvantitativním zlepšení, zrychlení či rozšíření stávajících procedur a služeb. L. Schamberová ve své reflexi na toto téma What is a Document? Rethinking the Concept in Uneasy Times (JASIS, 47 /9/ str. 670, 1996) však upozorňuje: „Všichni zainteresovaní budou muset vynalézat a rozvíjet nové znalosti a dovednosti, což neznamená, že se tyto znalosti a dovednosti
budou
nutně
muset
vztahovat
k
elektronickým
technologiím či k dokumentům jako takovým. Je zapotřebí vytvořit novou úroveň literárnosti - tzv. kyberliterárnost - obsahující holistické
a
elektronické
praktické
(a
porozumění
neelektronické)
tomu,
technologie
jak
za
používat
účelem
řízení
informací k jejich efektivnímu používání.“
3.4 Problematika plánování, budování a řízení veřejných knihovnicko-informačních struktur: INFORMAČNÍ DÁLNICE versus KYBERNETICKÝ PROSTOR Základní „koncepční“ otázkou oboru v současnosti je, jakým způsobem
mají
na řešení struktur
v
knihovníci
a
informační
odborníci
problematiky
veřejných
situaci,
knihovnicko-informační
kdy
participovat
knihovnicko-informačních struktury
už
nejsou jediným zprostředkovatelem relevantních a k uživatelově práci potenciálně užitečných informací. Informační k současné struktur
odborníci
problematice odůvodňují
svůj
zastávající veřejných postoj
institucionální
přístup
knihovnicko-informačních
faktem,
že
(použijme
slov
Rudolfa Vlasáka z textu Internet, knihovny a postmoderní svět, úvodní slovo k INFOMEDIA 96, http://www.cuni.cz/~skenders/ INFOMEDIA96/vlasak.htm): „Lidstvo si své hlavní komunikace, ať už
dopravní,
listovní
nebo
telefonní,
76
vytváří
zpravidla
organizovaně.
Je
tu
obvykle
nějaké
ministerstvo,
státní
či
místní správa, prostě jakási úřední a také ekonomická autorita, která to plánuje, staví a rozvíjí a zejména určuje dopravní pravidla.
(...)
Ministerstvo
obrany
USA
budovalo
svou
počítačovou síť ARPANET, na jejímž know how vznikla v roce 1986 pod
National
Science
Foundation
americká
páteřní
síť
dnešní
sítě“. Přehlížejí přitom skutečnost, že se Internet stal tím, čím je, PRÁVĚ TEHDY, když se „zbavil“ patronátu institucí, úřadů a
jejich
„dopravních
pravidel“.
Nebo,
jak
to
shrnuje
Louis
Rossetto (Late Show, 2, 10 May 1995: „Jsem toho názoru, že vláda již
není
jediným
odpovídajícím
činitelem
ve
snaze
ztělesnit
lidský či společenský záměr. To, o čem zde mluvíme, je fakt, že tento záměr nyní vytváří sám sebe, bez prostřednictví skupiny politiků a byrokratů. Podle mého názoru je tato situace mnohem demokratičtější, než-li dříve. Mám pocit, že se síť rozvíjí jako prostředí,
ve
kterém
vzniká
nová
forma
společnosti.
Toto
společenské seskupování se na síti je silné a skutečné a lidé, kteří nejsou na síti, jen obtížně dokážou pochopit jeho sílu. Domnívám se, že procházíme revolučním obdobím a také, že je zapotřebí,
abychom
přezkoumali
všechny
záležitosti,
které
pokládáme za samozřejmé. Je zapotřebí, abychom se podívali, čeho se snažíme dosáhnout s pomocí demokratických vlád, a uvědomit si, že je možné toho dosáhnout bez jakéhokoliv prostředkování. Jsem toho názoru, že si již začínáme uvědomovat, že existují i jiné způsoby, jak se vypořádat s neshodami ve společnosti, jiné možnosti
v
hledání
konsenzu,
jiné
způsoby
ovlivňování
a
modelování veřejného mínění, než je debatování v parlamentu ve Westminsteru či v Kongresu.“ V praxi souborných superdálnic
se
totiž
katalogů, či
gigantické virtuálních
„informačních
„konzorciální“ knihoven,
společností“
(které
projekty
informačních jsou
řízeny
stejně tak gigantickými organizacemi a komisemi) stále častěji 77
ukazují jako neadekvátní ve smyslu výhradní koncepce pro řešení problematiky zpřístupňování, transferu a používání informačních zdrojů
v situaci
nově
vznikajícího
globálního
komunikačního
paradigmatu otevřených a decentralizovaných struktur. Pro tuto situaci je například
příznačné, že OCLC vystupuje slovy svých
předních představitelů: „Někteří předvídají, že nástup Internetu způsobí konec knihoven. Nic nemůže být dále od pravdy: síť není knihovna. divokými, umění
Divoké ale
hranice
nedaleko
informačního
od
Internetu nich
bude
managementu
asi
vždycky
existovat
to
knihovníků,
zůstanou podstatné,
knihoven
a
knihovnických systémů. O tom není pochyb.“7 Je však zřejmé, že OCLC jde spíše o jeho výhradní postavení a o konkurenceschopnost vlastních programů a činností v novém integračním prostředí, než o
skutečnou
informačního
hrozbu
Internetem
managementu
způsobeného
knihovníků,
knihoven
zániku a
umění
knihovnických
systémů. Již dnes je totiž patrné, že se hranice Internetu jako nového
komunikačního
a
integračního
paradigmatu
rýsují
stále
zřetelněji, že jeho „divokost“ je důsledkem jeho podstaty a že se
ve
svém
rozvoji
také
neobejde
bez
„umění
informačního
managementu knihovníků, knihoven a knihovnických systémů“, neboť by se v opačném případě mohl zhroutit v informačním chaosu. Stejně tak je patrné, jaký konec čeká knihovny a knihovníky, zůstanou-li „za hranicemi“ Internetu. Nelze pochybovat o tom, že z
pozice
zastaralé
centralistické
„informačních
establishmentů“
univerzálního
knihovnického
není
koncepce možná
supersystému
a
stávajících
realizace
ve
smyslu
jakéhosi globálního
informačního paradigmatu. Pravda je, že OCLC není a že nikdy asi ani nebude univerzální knihovnický supersystém, nýbrž je jednou z komerčních
„svépomocných“
odborných
služeb
(byť
největší
a
nejvýznamnější), nabízející na otevřeném globálním knihovnickoinformačního „trhu idejí“ na jedné straně „zlepšení přístupu k celosvětovým informacím pro knihovny a jejich uživatele8“ a na 78
druhé straně „zvýšení efektivity knihoven a snížení nákladů9“. Tato situace se velmi podobá té, jež vládne na poli budování a rozvoje
globální
telekomunikační
struktury,
kde
se
telekomunikační giganty (a politické struktury s nimi spojené) snaží
zabránit
dostat
pod
používajíce
„divoké“
expanzi
„tarifní“, přitom
Internetu,
strategickou
téměř
stejné
či
argumentace
nebo
ho
jinou a
alespoň kontrolu,
téměř
stejného
slovníku jako představitelé OCLC v uvedeném příkladu. V tomto smyslu Terence K. Huwe poukazuje na nezbytnost změny dosavadního způsobu
uvažování
etablované,
o
organizačních
centralizované
korporativního dovedností,
prostředí
to
organizačních
vše
strukturách:
autority,
a
příslib
vyžaduje
strukturách.
nový
V
"Sesazení
výzva
sdíleného způsob
takovém
budování rozšiřování
uvažování
o
nehierarchizovaném
prostředí mohou knihovnické dovednosti nabídnout mnoho na trhu idejí."10 Nejrozšířenější (a mezi knihovníky a informačními odborníky „nejoblíbenější“) k této Tento
„personifikace“
problematice pojem
„informační
se
je
metafora
především
přípojky
institucionálního
každé
„informační
chápe
jako
školy,
Al
každé
přístupu
superdálnice“.
Goreova
veřejné
koncepce
knihovny
a
společenského centra do národní informační struktury před rokem 2000“ a z ní vyplývající a nebo jí „inspirované“ regionální, národní
a
nadnárodní
projekty,
záměry
a
iniciativy
(např.
KickStar Initiative v USA, EC Information Society Project atd), prosazované
politickými
a
ekonomickými
mocenskými
strukturami
západního světa. „Ve skutečnosti“, podle Baudrillarda11, „sen o utopických možnostech na jedné straně a hrozba bezprostředního nebezpečí informační katastrofy na straně druhé mají v podstatě tutéž funkci: funkci odstrašování. Sliby Ameriky, že poskytne svým občanům volný přístup ke světu informací, a hrozby světem, ve
kterém
jsou
informace
řízeny, 79
rozparcelovány
nebo
cenzurovány,
jsou
dvě
tváře
téže
strategie“.
Podobné
názory
zastávají i další významní představitelé tzv. kritické teorie (viz. např. Arthur Kroker and Michael A. Weinstein: Data Trash: The Theory of the Virtual Class. NY, St.Martin’s Press, 1994, str. 4-26 či na http://www.rochester.edu/College/FS/Publications/KrokerVirtual. html). Přímé
srovnání
superdálnice
a
protikladných
kybernetického
prostoru
vlastností uvádějí
A.
informační Toffler
a
kolektiv v Cyberspace and the American Dream: A Magna Carta for the Knowledge Adge : Information Superhighway
Cyberspace
Limited Matter
Unlimited Knowledge
Centralized
Decentralized
Moving on a grid
Moving in space
Government ownership
A vast array of ownership
Efficient but not hospitable
Empowerment
Withstand the Elements
Flow, float and fine-tune
Unions and contractors
Associations and volunteers
Libertation from First Wave
Liberation from Second Wave
Culmination of Second Wave
Riding the Third Wave
Objekt 3: Information „Superhighway“ v. „Cyberspace“
12
Zvláště dnes je proto aktuální varování Jana Patočky z roku 13
1974 : „Jedním ze zjevů, které jsou zdánlivě takřka nezbytně spojeny s masovou společností, její výrobou, její administrací, je
byrokratismus,
který
spolu
s
kvantitativním
růstem
úměrně
narůstá a má rovněž tím zhoubnější následky, čím větší počet individuí
i
sdružení
zasahuje.
Kořeny
byrokratismu,
i
když
nikoli celý tento zjev, tkví však v jednostranném, zdlouhavém a 80
zkresleném toku informací, který je v centralizované soustavě řízení nevyhnutelný. Byrokratismus a byrokratická libovůle čerpá z
tohoto
faktu
své
běžné
ospravedlnění.
Právě
tuto
zásadní
výmluvu může soustavné využití informatiky odstranit, může vést k
‘integrálnímu
provozu’,
v
němž
je
zaručena
nejen
dokonalá
cirkulace informací všemi směry, nýbrž rovněž optimální opatření reagující
bezprostředně
na
informační
data.
Návyk
této
objektivity v běžném provozu mohl by mít rovněž blahodárný vliv na celkový styl řízení a administrativy: objektivita všude tam, kde je objektivita možná, rozhodování nechť se soustředí do těch oblastí, kde jsou skutečné meze objektivity.“ (zdůraznil S. S) Z výše uvedené Tofflerovy srovnávací tabulky je patrné, že se východisko pro „‘integralní provoz’, v němž je zaručena nejen dokonalá cirkulace informace všemi směry, nýbrž rovněž optimální opatření
reagující
v doméně
bezprostředně
kybernetického
na
informační
prostoru,
nikoliv
data“ na
nachází
informační
superdálnici.
3.5 Tendence rozvoje knihovnicko-informačního prostředí v České republice Přístup k řešení problematiky budování a rozvoje moderní veřejné velké
knihovnicko-informační
části
veřejné řada
vychází
z
struktury
globálních
knihovnicko-informační
specifik.
Navzdory
České
rozměrů.
struktury
několika
v
republice
Současnou
však
radikálním
z
situaci
charakterizuje reformám,
jimiž
české a slovenské knihovnictví (spolu s navazujícím „veřejným informačním existuje veřejných
sektorem“)
dnes
v
České
knihoven
automatizace
a
v
procházelo
v
republice 14
Evropě ,
vybavení,
s
průběhu
jedna a
to
různými
z s
tohoto
století,
nejhustších různými profily,
sítí
úrovněmi kvalitou
uživatelských služeb a kompletností fondů. Veřejná knihovnicko81
informační sféra je financována rozpočtovými prostředky státu a samosprávy, které by měly mít zájem na vytvoření optimálního a zároveň
racionálního
modelu
jejího
financování
za
účelem
vytvoření odpovídající základny pro společenský rozvoj směrem k dosažení
vědecké,
kulturní
a
hospodářské
úrovně
vyspělých
států. Přitom je jak v laických, tak v odborných kruzích velmi frekventována
syntagma
„informační
superdálnice“
ve
smyslu
východiska pro řešení problematiky budování a rozvoje moderní veřejné knihovnicko-informační struktury. V roce 1991 se začal uskutečňovat projekt CASLIN (Czech and Slovak Library Information Network), jenž „měl naplnit ‘Společný záměr’
deklarovaný
řediteli
čtyř
největších
českých
a
slovenských knihoven: položit pevné základy celostátní knihovní sítě poskytující domácím i zahraničním uživatelům snadný, rychlý a
bezbariérový
přístup
k
informačních střediscích.“
informacím 15
uloženým
v
knihovnách
a
Projekt CASLIN vzápětí dostal grant
Mellonovy nadace na vybudování jednotné páteřní sítě „s plně kompatibilním programovým vybavením, s dostatečnou kapacitou pro sdílenou
katalogizaci,
se
společným
přístupem
k
bázím
dat
a
konečně i s koordinovanou akvizicí a jediným souborným katalogem ..., která by po ověření sloužila ostatním státním a vědeckým knihovnám
a
jakéhokoliv označeno
jednoho
dne
geografického
řešení
problémů
i
všem
individuálním
omezení.“16
Za
standardizace
zájemcům,
primární formátů
úkol
bez bylo
komunikačních
kanálů a bibliografických záznamů. Budování systému bylo původně plánováno
ve
čtyřech
fázích:
1)
výstavba
národních a zahraničních přírůstků,
souborného
katalogu
2) retrospektivní konverze
stávajících souborných katalogů zahraničních knih a periodik a generálních
katalogů
participujících
knihoven,
3)
budování
„souborného“ OPACu, 4) automatizace akvizice, řízení seriálů, výpůjčních subsystémů, MVS, MMVS a dalších subsystémů.
82
17
CASLIN tak od svého vzniku vystupuje ambivalentně: na jedné straně
působí
jako
odborný
koordinační
orgán
pro
otázky
automatizace, standardizace, optimalizace a sdílení knihovnickoinformačních procedur. Na druhé straně však CASLIN vystupuje (od roku 1995 i oficiálně) jako instituce usilující o „vytvoření a koordinaci řízena
činnosti
Národní
koordinačním standardů
konzorcia
knihovnou
ČR,
pracovištěm 18
a
norem “.
pro
knihoven“. která
je
instituce
„národním
jednotnou
„Projekt
Tato aplikaci
Caslin“,
slovy
je
centrem
a
příslušných
jednoho
z jeho
propagátoů Andrewa Lasse, „není pouhým projektem automatizace knihoven,
ale
je
projektem 19
využitím nové technologie.“ projekt
čtyř
deklarována
knihoven
nová
pokračování
nehierarchickým
a
organizace
(tzv.
s
skončil“.
Přitom
byla
„CASLIN
2“)
„neformálního“
která
se
přiklonila
projektu,
otevřeným
knihovnictví
Začátkem roku 1996 CASLIN jako
„formálně
koncepce
původního
změny
strukturám
na
základě
k
odborných,
profilových a ekonomických zájmů budoucích účastníků. Zároveň byla
vyjádřena
kompatibilního
ochota
systému
opustit
a
koncepci
orientovat
se
na
tzv.
jednotného
účelovou
kooperaci
„lokálních -
otevřených systémů“, komunikujících na platformě
univerzálních
a
všeobecně
platných
komunikačních
protokolů
a
dodržujících základní mezinárodní bibliografické formáty, normy a standardy.
20
Výsledky tříleté existence projektu CASLIN se projevily v „těchto
základních
oblastech:
automatizace
knihoven,
síťové
propojení knihoven, přijetí jednotných knihovnických standardů, retrospektivní konverze klasických katalogů, rozvoj mikrografie a rozběh celostátního souborného katalogu.“
21
Avšak „nepodařilo
se vytvořit konsorcium čtyř zakládajících knihoven CASLIN a ani aktivity oddělení pro CASLIN v NK ČR dodnes nebyly úspěšné a nevedly
k
vytvoření
konsorcia
knihoven
ČR.“22
Lze
tedy
konstatovat, že projekt CASLIN byl nepochybně přínosný ve smyslu 83
založení moderní
technických veřejné
a
procedurálních
knihovnicko-informační
základů
pro
struktury.
vybudování V
praxi
se
však koncepce CASLINu ve smyslu konzorcia knihoven kolem NK ČR, resp.
jednotného
„projektu
změny
organizace
knihovnictví
s
využitím nové technologie“ ukázala jako nevhodná, z čehož bylo vyvozeno,
že
„lokálních
-
je
nezbytné
otevřených
hledat
řešení
systémů“.
Vedle
v
účelové
kooperaci
navazujících
a
ze
stejných zdrojů financovaných projektů (tzv. „CASLIN +“), mezi které patří LINCA (Library Information Network of Czech Academy of
Sciences),
KOLIN
(Kosice
MOLIN
(Moravian
Library
and
Library
Informaton
Information Network),
Network)
se
a
v poslední
době začínají projevovat i jiné aktivity (např. SKAT - souborný katalog
Sdružení
uživatelů
knihovního
systému
LANius
či
nejnovější dění kolem Souborného katalogu ČR - viz dodatek 5.4), které
už
začínají
patrným
způsobem
přispívat
k
vytváření
pluralistického a otevřeného veřejného knihovnicko-informačního prostředí České republiky.
84
POZNÁMKY: 1
„Instituce se stala podnětem pro paradigma inf. vědy a implicitním předpokladem pro teoretické výzkumy v sedmdesátých letech... jinými slovy, establishment je jediným zodpovědným za diseminaci informací k jednotlivcům a skupinám.“ - Tudjman, M.: Teorija informacijske znanosti, Informator, Zagreb, 1990, str. 56-60. (Viz též ostrou kritiku institucionálních modelů v G. Wersigovi: Information Science Education for the 80s, Informatologia Yugoslavica Sep. Spec., (6), 1984, str.113-118). 2
Viz např. Meadow, Ch. T.: Inf. Science and Scientist in 2001, JASIS, (1), 1979, str. 217-222 3
Dooley, James F. - Lucier, Richard E.: Cosmology the Changing Role of Libraries: An Analogy and reflections, JASIS, 36 (1), 1985, str.45; 4
Dooley,
James F. - Lucier, Richard E, ibidem
5
Převzáto z McMurdo, G.: Networking for trust in Journal of Information Science, 22 (4), 1996, str. 304
tribal
organisations,
6
Citace: Matthews, Judith: Mining the Internet: A Librarian's Perspective, chapter 17; (V Wiggins, Richard W.:The Internet for Everyone: A Guide for Users and Providers, McGraw-Hill, 1995) 7
Smith, K. W. - Muccino, D. J.: Annual Review of OCLC Research for 1994, Lettrer on Introduction, (1995) str. V 8
Smith, K. W. - Muccino, D. J, ibid.
9
Smith, K. W. - Muccino, D. J, ibid.
10
Huwe, Terence K.: Knowledge Transfer in Cyberspace: Organizational Challenges. FID News Bulletin - Vol. 46 (1996), Iss. 1/2, str. 57 11
Zdroj: Nunes, Mark: Baudrillard in Cyberspace: Internet, Virtuality and Postmodernity, Style (29), 1995, str. 320 12
Zdroj: A. Tofler & col.: Cyberspace and the American Dream: A Magna Carta for the Knowledge Adge . 13
Patočka, J.: Filozofie a společenský problém informace. Rukopis. 1974, str.
15 14
Zdroj: Průzkum agentury Opinion Window pro Ministerstvo kultuty ČR (MF Dnes, 27. prosince 1996, str. 18) 15
Zdroj: Společný záměr ředitelů čtyř největších knihoven. (http://www.nkp.cz/caslin/zamer.html) 16
Lass, Andrew: CASLIN: Projekt pro (http://www.nkp.cz/caslin/projekt-c.html)
85
Andrew
českých W.
a
Mellon
slovenských Foundation.
17
Zdroj: Společný záměr ředitelů čtyř největších knihoven. (http://www.nkp.cz/caslin/zamer.html)
českých
a
slovenských
18
Zdroj: Krčmářová, Gabriela: Projekt CASLIN dnes, Informační bulletinu NK, č.12/97 (http://www.nkp.cz/caslin /texty/OC.html) 19
Zdroj: Krčmářová, Gabriela, ibid..
20
Zdroj: Zápis z jednání Rady ředitelů a manažerů CASLIN, které se konalo v Brně 2. Února 1996, str. 1 21
Zdroj: Gabriela Krčmářová, ibid.
22
Zdroj: Gabriela Krčmářová, ibidem
86
4. KONCEPCE INVIK - INTEGROVANÁ VIRTUÁLNÍ KNIHOVNA 4.0 ÚVOD Koncepce INVIK - integrovaná virtuální knihovna představuje na
jedné
straně
moderní
alternativní
knihovny
decentralizovaných procesů,
které
přístup
v
k otázce
role
podmínkách
a
otevřených
jsou
poznamenány
funkce
interaktivních,
komunikačních a
a
ovlivněny
struktur
a
mediálními
a
technickými vlastnostmi tzv. virtuálního světa World Wide Web. Na straně druhé představuje koncepce INVIK východisko pro vyšší úroveň
elektronizace
knihovnicko-informačních
kvalitativně novou etapu
přechodu
procedur,
resp.
od elektronizace „hmotných“
fondů a katalogů (a jiných sekundárních informačních pramenů) k elektronizaci služeb. Cílem
této
koncepce
je
vytvoření
podkladů
pro
funkční
koexistenci klasické knihovny s „virtuální knihovnou“ ve smyslu integrovaného
informačního
servisu
kombinujícího
elektronický
přístup k „hmotným“ i „virtuálním“ informačním zdrojům spolu s širokou nabídkou způsobů jejich
zprostředkování či doručení, v
níž se zároveň nabídka a kvalita poskytovaných služeb zakládá jak
na
schopnosti
implementace
nových
„síťových“
zdrojů,
technologií a kooperačních modelů do výstupů klasických služeb, tak
na
schopnosti
implementace
osvědčených
klasických
knihovnických metod a dovedností (know-how) v podmínkách nově se utvářejícího
globálního
komunikačního
prostředí.
Výsledkem
by
přitom mělo být „prolnutí“ všech vhodných procedurálních modelů a
technik,
umožnění
všech
dostupných
pohodlného
a
zdrojů
bezbariérového
informačním zdrojům.
87
a
prostředků přístupu
k
za
účelem
relevantním
4.1 VÝCHODISKA 4.1.1 INVIK a automatizovaný knihovnický systém Automatizovaný knihovnický systém představuje operační jádro automatizované knihovny, tj. knihovny, která používá výpočetní techniku k racionalizaci, optimalizaci a urychlení knihovnických procedur (akvizice, popisu, správy fondů a služeb, administrace atd.). Koncepce „vnějších“ vstupů a výstupů automatizované knihovny je
založena
na
principu
on-line:
směrem
k
uživateli
se
„zviditelňuje“ ve formě OPAC-u, směrem k partnerským knihovnám jako terminálová účastnická stanice pro sdílení dat a procedur. Na
lokální
úrovni
plně
integrovaný,
funkční
a
(k
Internetu)
otevřený automatizovaný knihovnický systém představuje základní technicko-operační informačního
podmínku
subjektu
komplexní,
plně
knihovnický
systém
pro
„plnou
v kybernetickém
integrovaný je
a
„týlovou“
účast“
prostoru.
flexibilní a
operační
knihovnickoJinými
slovy:
automatizovaný základnou
pro
existenci integrované virtuální knihovny INVIK. 4.1.2 INVIK a automatizované knihovnické služby Pod chápána
pojmem
automatizace
aplikace
v knihovnických
knihovnických
elektronických
procesech
za
služeb
je
většinou
procedur
a
vytvoření
pohodlnějšího
účelem
uživatelského prostředí. Například: uživatel navštíví
nástrojů „fyzicky“
či „po síti“ určitou knihovnu poskytující automatizované služby -
a
místo,
aby
se
o
určité
službě
informoval
u
příslušného
pracovníka, otevře terminál a informuje se sám, namísto, aby sám prohledával nebo
do
lístkové katalogy a registry, podívá se do OPAC-u
příslušné
báze
dat,
namísto,
aby
si
půjčoval
celý
dokument, nechá si pořídit kopií té jeho části, kterou právě
88
potřebuje,
namísto,
aby
sám
vyplňoval
žádanku
a
následně
výpůjční stvrzenku, udělá to za něj počítač. WWW
nabízí
nové
východisko
pro
poskytování
knihovnických
služeb. Nabízí totiž možnost využívat komplexního knihovnickoinformačního pracovního
servisu
stolu,
a
určité to
v
knihovny
přímo
interaktivním
od
režimu,
uživatelova teoreticky
z
každého bodu sítě - tedy i mimo „fyzický“ prostor a otevírací dobu knihovny. Dále WWW vytváří podmínky pro integrální přístup k různorodým,
„fyzicky
vzdáleným“
zdrojům,
které
bývají
zprostředkovány reálnými knihovnickými procedurami a virtuálně zpřístupněny výstupem
graficky
ve
formě
kompaktním
WWW
stránek.
a
uživatelsky
Tímto
se
utváří
pohodlným svého
druhu
SYMBIÓZA „virtuální síťové entity“ a reálných knihovnických a informačních procedur, což v nejzákladnějších rysech představuje popis integrované virtuální knihovny INVIK. Většina automatizovaných knihoven v současnosti toto nové východisko pro poskytování knihovnických služeb ignoruje a WWW používá převážně pro účely prezentace na síti, popř. k vystavení „WWW OPAC-u“. OPAC1 jako terminus technicus vznikl v době, kdy na světě
ještě
nebyl
WWW,
tzn.
kdy
ještě
neexistovala
možnost
tvorby, přenosu, vyhledávání a zpřístupňování multimediálních a hypermediálních informačních konfigurací po síti. „WWW OPAC“ a integrovaná
virtuální
knihovna
na
sebe
ve
„vývojovém“
slova
smyslu navazují.
4.1.3
Virtuální knihovna versus INVIK
Termín virtuální knihovna se běžně používá jako označení pro jakoukoliv elektronický,
„virtuální resp.
konfiguraci“
digitální
fond
a
zahrnující
určitý
elektronickou,
resp.
síťovou přístupovou cestu k němu. V knihovnickém slova smyslu (ačkoli
existují
i
opačné
názory 89
-
např.
koncepce
virtuální
knihovny jako „elektronicky simulované skutečné knihovny“2) lze za
virtuální
knihovnu
považovat
„soubor
informačních
zdrojů
dostupných z jedné nebo více počítačových sítí“3, resp. jakýkoliv druh
síťového
knihovny,
jako
plnotextových pod.
elektronického
rysem
určitých
smyslu
lze
WWW
OPAC, či
logických
virtuální
stránka
knihovny
přístupu
informačním
je
v
knihovny
tedy
vyhledávácích
reálném s tzv.
a
možnost (či
čase
kritérií.
srovnat
určité seznamy
k elektronickým
zdrojům,
knihovnu
výstupu
hypertextové
gopherová
virtuální
(síťového)
„elektronizovaným“) základě
např.
dokumentů,
Základním
vzdáleného
je
uživatelského
a
k na
V jistém virtuálním
obchodním domem na WWW, ve kterém má vzdálený zákazník možnost prohlédnout vybrané
si,
zboží
vybrat
anebo
si
z
služby,
něho, které
objednat mu
si
potom
a
zaplatit
bývají
doručeny
(doručovací službou, poštou nebo po síti) či vykonány (nebo si zákazník toto zboží či příslušnou službu sám „převezme“). Jenže knihovnické „zboží“ a knihovnické služby jsou poněkud specifické povahy
a
INTEGROVANÁ VIRTUÁLNÍ KNIHOVNA
je
mnohem
složitější
konfigurací než zmíněný virtuální obchodní dům. Úroveň,
resp.
kvalita
informačních
služeb
poskytovaných
integrovanou virtuální knihovnou INVIK je dána tím, do jaké míry je
dořešen
komplex
odborně-knihovnických,
technických
a
provozních procedurálních modelů a jejich výstupů. Omezujícím faktorem je však skutečnost, že největší část všech informačních zdrojů zpřístupňovaných nebo zprostředkovávaných knihovnami se stále nachází na papírových, resp. „hmotných“ nosičích. Z tohoto hlediska
dynamika
a
rozsah
„začlenění“
knihovny
do
kybernetického prostoru odpovídá příslušnému stupni virtualizace „hmotných“
fondů.
Knihovny
podle
hmotných fondů“ lze zařadit do
kritéria
„virtualizovanosti
třech kategorií:
90
knihovny s elektronickým přístupem k fyzickým fondům (knihovna vlastní pouze „hmotné“ fondy, ale přístup k nim je usnadněn pomocí elektronického katalogu - OPAC; knihovny fondy
vlastnící
nebo
i
„hmotné“
provádějící
i
virtuální
virtualizaci
(„elektronické“)
„hmotných“
fondů
a
zpřístupňující tak část svých fondů též v elektronické podobě; „čistě“ virtuální knihovny, vlastnící a zpřístupňující pouze elektronické dokumenty. V rámci této klasifikace se integrovaná virtuální knihovna INVIK řadí do druhé kategorie. INVIK uživatelům nezpřístupňuje pouze
OPAC
zdroje,
příslušné
nýbrž
knihovny,
tak
knihovnický
knihovny,
její
zprostředkovává
jak
„vzdáleným“
servis,
jehož
elektronické klasickým
uživatelům výstupem
komplexní je
a
klasické
návštěvníkům a
integrální
„informační
produkt“,
zpracovaný podle jejich požadavků a obecně užívaných standardů, a
to
buď
převedený
do
příslušného
elektronického
formátu
a
prostřednictvím WWW doručený přímo do uživatelova počítače, nebo zprostředkovaný některým z tradičních způsobů. Současné
tendence
„plošné
digitalizace“,
resp.
masového
převádění statických či „hmotných“ fondů do elektronické podoby za účelem jejich zpřístupňování po síti se však stále setkávají s řadou legislativních, koncepčních i jiných překážek.
4.2 Základní vlastnosti a principy integrované virtuální knihovny INVIK
fungování
Struktura integrované virtuální knihovny představuje svého druhu „paralelní strukturu“ určité „klasické“ knihovny. Ačkoliv se uživateli jeví jako sada stránek WWW, INVIK není jen sadou výstupů na WWW jednotlivých organizačních a funkčních modulů, subsystémů
a
služeb
knihovny.
Základním 91
posláním
integrované
virtuální knihovny INVIK totiž není jen poskytování informací a odkazů
na
služby, jejích
vnitřní
ani
a
pouhá
služeb
vnější
informační
prezentace
na
síti.
zdroje,
příslušné
INVIK
prostředky
„fyzické“
představuje
knihovny
způsob
a a
„virtuální
existence“ určité „fyzické“ knihovny v kybernetickém prostoru. Vedle již popsaných „standardních“ funkcí webovských stránek INVIK (WWW OPAC, informace o službách a fondech, odkazy na další relevantní síťové zdroje atd.), nabízí INVIK uživatelům NAVÍC možnost
vzdáleného
elektronickým výstupům“ knihovna
informačním
klasických disponuje.
pořizování služeb,
interaktivního
„po
jako
jsou
zdrojům,
(„hmotných“) Dále
síti“
přístupu
nabízí
přímo
k
jak
k
„digitálním
zdrojů,
možnost
knihovnických
služby
síti
i
informačních INVIK
dalších
např.
tak
po
kterým
interaktivního a
informačních
zprostředkovávání
„vnějších“
informačních zdrojů (MVS, MMVS - s přímým „doručováním“ po síti tzv.
digitálních
výstupů
zprostředkovaných
dokumentů)
anebo
rešeršní služby, odborné (např. interaktivní pořizování ISSN, ISBN,
SIGLE,
CIP)
vyhledávání
služby,
sekundárních
služby informací
interaktivního ve
„souborného“
katalozích
WWW
jiných
a
dalším
knihoven, interaktivní desiderata a podobně. Za
INVIK
knihovnickým
stránkami
WWW
personálem
knihovnicko-informační
probíhají
řízené procedury,
či
knihovníky vykonávané
sloužící
k
„reálné“ uspokojení
uživatelských potřeb a požadavků. Integrovaná virtuální knihovna INVIK jako „virtuální entita“ těží ze specifických mediálních vlastností WWW a uživatelům se jeví
jako
prostředek,
kompaktní
a
integrálně
zprostředkovávající
na
ergonomický
virtuální
propojující
jednom
komunikačním
a
komunikační interaktivně
kanálu
různorodé
zdroje a služby, které jsou „ve fyzickém slova smyslu“ navzájem 92
prostorově
oddělené
procedury
v
či
reálných
časově
oddálené.
podmínkách
Jinými
vzájemně
slovy,
jde
nepropojitelné
o a
souběžně nesdělitelné na tomtéž komunikačním kanálu. Podstatnou výhodou integrované virtuální knihovny INVIK je její „schopnost“ obrátit se k uživateli vždy tou „tváří“, kterou uživatel právě potřebuje. Její základní vlastnost - „symbióza“ fyzických
knihovnicko-informačních
procedur
jejich
interaktivních virtuálních výstupů - umožňuje uživateli využívat všechny výhody, které takováto konfigurace nabízí. Uživatel má možnost služeb
využít
kteroukoliv
zprostředkovávaných
z v
klasických
kompaktním
či
nadstandardních
informačním
prostředí
stránek WWW - jak za fyzické přítomnosti v knihovně - tak za „virtuální přítomnosti“ v knihovně
(teoreticky odkudkoliv, kam
sahají buď telefonní dráty či příjem satelitního vysílače). Tím se
INVIK
stává
dostupným,
a
kompaktním
zprostředkovatelem
informací a služeb, pohodlným pro jeho uživatele v takové míře, v jaké to vůbec umožňují stav telekomunikační infrastruktury a kvalita a rychlost fyzických procedur, na kterých poskytování těchto služeb spočívá.
93
Objekt 1.: INVIK - funkční MODEL Příklad:
uživatel
má
určitý
informační
požadavek
a
kontaktuje INVIK - přímo prostřednictvím Internetu, z lokální knihovní sítě a nebo prostřednictvím pracovníka knihovny, který s
pomocí
vzápětí
INVIK
terminálu
„aktivuje“
vykonává
automatizovaný 94
uživatelské systém
služby.
knihovny,
INVIK resp.
příslušné
lokální
interaktivní relevantní chvíli
vyhledávácí
možnost
zdrojový
vytipovaný
zdrojový INVIK
určitý
dokument dokument
dokument
procedury
„autorizaci“
požadavek a
k
nachází
a
ověřit
zpřesnit,
si,
dispozici.
ve
fondech
uživatele
uživateli jestli
Pokud
dané
(aktivuje
nabízí vyhledat
je
se
v
této
příslušný
knihovny, heslem
provádí chráněné
uživatelské konto) a na základě autorizované objednávky aktivuje lokální
výpůjční
formát
zdrojového
vytipovaného
procedury
či
procedury
dokumentu
formátu
(služba
„publishing-on-demand“).
do
převádějící
příslušného,
uživatelem
„digitizing-on-demand“
Pořízený
dokument
původní
či
či
popř.
jeho
do
požadovaného formátu převedený „výstup“ je pak možné uživateli doručit
přímo
v
digitalizovaných elektronickém dokument
knihovně, výstupů)
formátu.
nenachází
v
V
poštou
po
také
v
odpovídajícím
síti,
případě,
„přímém
a že
se
dosahu“,
(v
případě
požadovaný
INVIK
nabízí
tzv.
vybraném zdrojový uživateli
možnost vyhledat a vytipovat si požadovaný zdrojový dokument ve fondech dalších knihoven participujících v řetězu mezinárodních a
meziknihovních
výměnných
a
výpůjčních
služeb
(popř.
využít
komerčních služeb DDS - Document Delivery Service4) či možnost přímého
hypertextového
„přesměrování“
na
relevantní
zdrojový
dokument vystavený na síti. K tomu účelu má uživatel k dispozici buď mechanizmus „decentralizovaného“ souborného vyhledávání ve WWW
OPAC-ích
„příbuzných“
dalších knihoven,
kooperujících nebo
službou)
zprostředkovaný
souborným
katalogům
a
přímý
přístup
dalším
či
tematickým
zaměřením
či
(příslušnou
knihovní
k
komerčním
centralizovaným, sekundárním
tzv.
zdrojům.
Uživateli pak INVIK nabízí možnost objednat si takto vytipovaný zdrojový dokument z fondu jiné knihovny (či „odjinud“) ve smyslu (uživatelským kontem) autorizovaného interaktivního požadavku na příslušnou „zprostředkující“ knihovní službu, včetně už zmíněné možnosti vybrat si odpovídající „výstup“ dokumentu a způsob jeho 95
doručení. Uživatel je přitom „definován“ příslušným knihovním řádem, resp.
autorizujícím
uživatelským
kontem,
zajišťujícím
legislativní podmínky používaní služeb INVIK z hlediska ochrany autorských práv a obecných právních norem a zároveň zahrnující finanční zálohu za manipulační poplatky. INVIK
je
pak
„definován“
jak
odpovídajícím
připojením
knihovny na Internet (vlastní server WWW), tak plně integrovaným automatizovaným
knihovním
systémem,
knihovnicko-informačními
procesy, procedurami a službami probíhajícími v dané knihovně a strukturou a modalitami „vnějšího“ a „kooperačního“ informačního a knihovnického prostředí.
4.3 STRUKTURA SLUŽEB VIRTUÁLNÍ KNIHOVNOU INVIK
POSKYTOVANÝCH
INTEGROVANOU
Základní forma, v níž se INVIK vyskytuje, je přehledná, ergonomicky uspořádaná a spravovaná struktura stránek WWW. Jejím prostřednictvím INVIK poskytuje: Všem návštěvníkům po síti: a)„WWW OPAC“, umožňující přístup k sekundárním informacím o vlastních informačních zdrojích (o „hmotných“ a „elektronických“ fondech).
WWW
maximálně
využívá
prostředí
a
v
bilaterálních nabízených
OPAC
integrované
možností rámci
dohod
s
hypertextového
dodržování jejich
bibliografických
virtuální a
INVIK
multimediálního
autorských
vlastníky, údajů
knihovny
usiluje
práv, o
resp.
doplnění
digitalizovanými
obsahy
„hmotných“ a elektronických dokumentů, grafickými a textovými ukázkami (abstrakty) a hypertextovými odkazy na případné síťové reference příslušných dokumentů. V případě, že určitá část fondů není
automaticky
zpracována
nebo
z
jiných
důvodů
není
prezentována OPAC-em, mohou být sekundární informace o těchto 96
částech
fondů
poskytovány
na
žádost
prostřednictvím
E-mail
formuláře. b)
Mechanizmus
informacím
o
struktuře
zdrojích
stránek
informační
hyperaktivního přizpůsobený
WWW,
subjekty
jimiž
přístupu koncepci
disponují
spolupracující
k
INVIK
další
na
sekundárním a
grafické
knihovnické
úrovni
sdílení
a a
vzájemného poskytování služeb, dokumentů a dat. c) Kompletní a podrobné informace o poskytovaných službách (včetně jejich ukázkových „demoverzí“) zahrnující informace o podmínkách, standardech a normách, bezpečnostních a autorskoprávních
opatřeních,
cenících
apod.,
umožňujících
a
usnadňujících jejich používání. d)
Hypertextové
odkazy
na
relevantní,
ověřené
a
„recenzované“ síťové zdroje, zařazené buď přímo do „WWW OPAC-u“ nebo uspořádané do průběžně aktualizovaných seznamů na základě určitých klasifikačních a logických kritérií. e) Přístup k pro
uživatele
poskytovaných
„provozním informacím“, potenciálně užitečným a
návštěvníky
službách,
knihovny
uživatelské
(např.
návody,
novinky
o
nakladatelské
informace spojené se službou desiderata, informace o technickém zázemí knihovny, informace o grantech a projektech, kterých se knihovna
zúčastňuje,
Ergonomická
inzerce
struktura
pracovních
stránek
WWW
příležitostí
umožňuje
všem
atd.). síťovým
návštěvníkům prostřednictvím tzv. interaktivních formulářů nebo prostřednictvím e-mailu navázat kontakt s jakýmkoliv bodem ve vnitřní struktuře knihovny, kde se nachází příslušný pracovník, odpovědný
k
podávání
relevantních
informací
týkajících
se
provozu knihovny či poskytování jednotlivých služeb. INVIK je rovněž prezentován nejméně dvojjazyčnou strukturou stránek WWW, kde obou
je
druhým
verzí
by
jazykem měla
zpravidla
být
co
angličtina.
nejvyrovnanější
Obsahová (v
hodnota
závislosti
na
„lokálnosti“ poskytovaných služeb) a rovněž by obě verze měly 97
být souběžně spravovány a technicky podporovány. f) INVIK také může příležitostně poskytovat i jisté „veřejné služby“
(např.
reprografie,
MVS)
v případě,
že
knihovna
plní
funkci veřejné knihovny. Vzdáleným uživatelům, resp. tomu, kdo si zřídí autorizované uživatelské konto na serveru WWW integrované virtuální knihovny -
a
tím
se
stane
„vzdáleným
uživatelem“
dané
„fyzické“
knihovny - nabízí INVIK možnost pořizování „digitálních výstupů“ zdrojů a služeb (např. digitální kopie dokumentů z vlastních fondů či digitální kopie dokumentů zprostředkovaných MVS a MMVS, výsledky
rešerší,
„vzdáleného
sdílení
uživatele“
po
síti
je
CD-ROM
obdobná
apod.).
kategorii
Kategorie „klasického
uživatele“ knihovny, která též předpokládá dodržování obecných a právních
norem
spojených
s používáním
informačních
služeb
a
ochranou autorských práv. Autorizovaná
osobní
konta
umožňují
vzdáleným
uživatelům
předplatit si většinu placených služeb, jakými jsou např. MMVS, reprografické a rešeršní služby. Autorizované osobní konto je chráněno: a)smlouvou mezi uživatelem a knihovnou, b)autorizujícími standardy přenosu a ochrany přístupových hesel na Internetu. Uživateli to umožňuje plnou kontrolu stavu svého konta a opravňuje
ho
k plné
dispozici
se
složenou
finanční
částkou;
knihovně je tím na druhé straně umožněno evidovat a „spravovat“ vzdálené
uživatele
v
rámci
automatizovaného
protokolu
„klasických„ čtenářů. Způsoby vyřizování a správy plateb stanoví příslušný
knihovní
řád
a
mohou
se
pohybovat
ve
škále
od
tradičních forem až po platební karty a nejmodernější standardy 98
finančních
transakcí
homebanking.
Formáty
poskytovaných
nebo
na
Internetu,
digitálních
jakou
výstupů
zprostředkovávaných
je
např.
zdrojů
a
integrovanou
tzv. služeb
virtuální
knihovnou INVIK mají být obecně známé a na síti běžně používané standardy (gif, jpeg, pdf) s možností, aby si uživatel vybral mezi
několika
nabízenými
možnostmi.
Totéž
platí
i
o
internetových protokolech pro transfer digitálních dokumentů po síti (FTP, MIMETYPE, HTTP - s tím, že HTTP je preferován). Klasickým návštěvníkům knihovny - může INVIK sloužit jako svého druhu průvodce službami a fondy
příslušné
knihovny
či
jako
„interaktivní
terminál“
k
objednávání služeb z lokální knihovní sítě. Uživatelům, kteří neovládají výpočetní techniku nebo ji nechtějí používat, slouží INVIK
zprostředkovně
-
jako
lokální
informační
zdroj
pro
pracovníky, kteří určité služby vyřizují (funkce INVIK ve smyslu „intranet“). Dalším knihovnickým a informačním subjektům - používajícím INVIK strukturu jiné knihovny k vyřizování služeb
vlastním
uživatelům
se
nabízejí
tytéž
možnosti
jako
ostatním „vzdáleným uživatelům“ s tím, že se jedná o právní, nikoliv
fyzickou
V rámci
kooperačních
spolupráce
je
osobu,
což
stanoví
projektů
možná
a
komunikace
příslušný
různých i
na
knihovní
řád.
druhů
meziknihovní
úrovni
jednotlivých
procedurálních modulů a jejich přímých vstupů a výstupů (sdílená katalogizace, výměna dat apod.).
4.4 PŘEDPOKLADY BUDOVÁNÍ A PROVOZU INVIK 4.4.1
Koncepční předpoklady
Ten,
kdo
se
rozhodne
budovat
a
provozovat
integrovanou
virtuální knihovnu INVIK, musí si nejprve ujasnit: a)
jakou
funkci
má
daná
99
knihovna
ve
stávajících
infostrukturách
prostřednictvím
integrované
virtuální
knihovny
INVIK plnit (stanovení výchozí pozice), b) koho chce „oslovit“ (definování cíle), c) jak, čím a v jakém rozsahu chce svůj záměr uskutečnit (určení strategie), d) jaké kroky má podniknout k naplnění svého záměru (výběr metodiky). Je
nutno
budování
též
INVIK
mají
podotknout, knihovny
že se
lepší
výchozí
pozicí
specializovanými
pro
profilem
a
tematickým zaměřením, které jim umožňují „přesněji“ se zaměřit a snáze soustředit potenciály i zajistit organizační, odborné a technické předpoklady budování a provoz integrované virtuální knihovny. 4.4.2
Technické předpoklady
Technická základna integrované virtuální knihovny zahrnuje funkční - na lokální úrovni plně integrovaný - automatizovaný systém knihovny s výstupem na Internet (vlastní server WWW) a odpovídající
síťové
(LAN
předpokládá
dodržování
a
WAN)
parametry.
univerzálních
přenosových standardů a formátů
Samozřejmě
se
bibliografických
a
(TCP/IP, HTTP, Z39.50, EDIFACT,
ISO 10 160/161, formát MARC nebibliografických záznamů a záznamů autorit, kódy znaků a další). 4.4.3 Odborné, personální, organizační, legislativní a finanční předpoklady Důležitou
podmínkou
pro
efektivní
fungování
integrované
virtuální knihovny je na jedné straně kvalitní, profesionální a vysoce druhé
odborná
činnost
schopnost
všech
vnitřních
knihovního
činitelů
managementu
a
na
straně
zorganizovat
a
optimalizovat lidské a technické potenciály knihovny směrem k nové dimenzi jejího působení. Nicméně 100
velmi důležitá je ochota
a
schopnost
provozu
managementu
integrované
například
zajišťovat
virtuální
flexibilita
„obecné“
knihovny.
knihovního
řádu,
K
předpoklady
takovým
nepřetržitá
patří péče
o
udržování a optimalizaci odpovídajících technických parametrů, neustálé jinými
rozšiřování
subjekty
a
prohlubování
spolupracujícími
na
kooperačních zvýšení
činností
kvality
a
s
obsahu
moderních uživatelských služeb, úsilí o vytváření optimálních právních, finančních a jiných podmínek pro fungování a rozvoj integrované virtuální knihovny INVIK. Podklady pro efektivní organizační změny umožňující vznik a optimální vyvozeny
provoz
integrované
z požadavků
neprobíhají
virtuální
Rosow-Hickeyových
nezávisle
na
stávajícím
knihovny
mohou
postulátů5:
„*
provozu
být Změny
organizace.
Organizace podnikající změny se podobá tryskovému letadlu, které musí za letu vyměnit motor. * Změny jsou trvajícím procesem a jsou hůře kontrolovatelné, než jiné řízené procesy. *
Je nutné
dávat si pozor, aby rozsah změn nezpůsobil totální neočekávanou restrukturalizaci organizace.
Těžko lze na začátku předvídat, k
jakým cílům a stavům bude proces řízen v pokročilém stadiu. * Nejvyšší řídící struktury musejí přikazovat změny a vzápětí se chovat podle svých vlastních příkazů. * Zastánci změn nemohou vnucovat změny, oni je jen podporují...“ Finanční náročnost integrované virtuální knihovny INVIK
je
spíše symbolického rázu a úplně zapadá do finančních prostředků běžně vyčleňovaných na rozvoj a údržbu automatizace „moderních knihoven“.
(V
určitých
případech
může
integrovaná
virtuální
knihovna dokonce prokazovat „mírnou ziskovost“.) Zvláštní nároky provozu integrované virtuální knihovny INVIK na lidské zdroje příslušné knihovny lze kompenzovat na organizační úrovni v rámci výše
zmíněného
„přirozeného“
přesunu
subsystémů do subsystémů služeb. 101
pracovníků
z
„týlových“
Nejdůležitějším
předpokladem
pro
optimální
provoz
integrované virtuální knihovny INVIK je její naprostá otevřenost novým
technologiím,
novým
korporativním
modelům
sdílení
činností, novým integračním strukturám a především požadavkům ze strany uživatelů.
4.5 METODICKÉ CELKY SPRÁVY VIRTUÁLNÍ KNIHOVNY INVIK Základní
metodické
celky
A
PROVOZU
integrované
INTEGROVANÉ
správy
a
provozu
integrované virtuální knihovny INVIK jsou: · modul pro tvorbu, správu a technickou údržbu výstupů na WWW a jejich propojení s automatizovaným knihovním systémem; · modul pro správu autorizovaných uživatelských kont; · modul
pro
koordinaci
činností
spojených
s
tvorbou
„digitálních výstupů“ informačních zdrojů a služeb; · modul
pro
koordinaci
činností
spojených
s
procedurami
spojených
s
procedurami
s
procedurami
zpřístupňování „vnitřních“ zdrojů; · modul
pro
koordinaci
činností
zprostředkovávání „vnějších“ zdrojů; · modul
pro
koordinaci
činností
spojených
poskytování speciálních služeb; · modul
pro
budování
a
správu
hypertextových
tezaurů
odkazujících na relevantní síťové zdroje; · modul
pro
koordinaci
činností
spojených
s
službou
zprostředkovávání elektronických CD-ROM a ON-LINE zdrojů; · modul obecných informačních a „public-relations“ služeb; · modul pro
legislativní otázky spojené s poskytováním služeb;
· modul pro řízení a koordinaci činnosti spojených s provozem a rozvojem INVIK jako celku.
102
V
takto
rozčleněných
metodických
celcích
probíhají
aktivity,
jejichž cílem je: 1.Implementace adekvátních prostředků i technologií a neustálé zlepšování
na
lokální
úrovni
kvality,
rychlosti
a
sdílení
stávajících knihovnicko-informačních procedur, na kterých je založen chod integrované virtuální knihovny jako specifického „virtuálního“
a
„interaktivního“
uživatelského
výstupu
dané
knihovny. 2.Vytváření nových a zlepšování stávajících vazeb na lokální a širší knihovnické a informační prostředí za účelem poskytování kompaktního knihovnického servisu. 3.Systematické
a
efektivní
zapojování
do
nabídky
služeb
integrované virtuální knihovny relevantních síťových a dalších digitálních
informačních
zdrojů
za
účelem
poskytování
otázek
spojených
integrálního informačního servisu. 4.Komplexní
řešení
legislativních
s poskytováním služeb integrovanou virtuální knihovnou INVIK. Ze základních cílů výše uvedené metodické organizace INVIK vycházejí následující dílčí činnosti spojené s zajištěním jeho provozu a řízení:
4.6 DÍLČÍ ČINNOSTI ZAJIŠŤUJÍCÍ VIRTUÁLNÍ KNIHOVNY INVIK
PROVOZ
4.6.1
optimalizaci
Činnosti
zajišťující
provoz
a
INTEGROVANÉ
vstupů
a
výstupů na WWW Tuto
metodickou
oblast,
zakládající
kvalitu
a
pohodlí
uživatelského prostředí INVIK, lze chápat na dvou úrovních: na technické a „úrovni webmastera“. Činnosti parametrů
technického knihovního
zajištění serveru 103
odpovídajících
WWW
(propustnost
technických a
rychlost
síťového
připojení,
optimalizace
Interface“)
rozhraní
spravovaných
případně
výstupů v
datových
formátech
zajištění
provozu
WWW
(„Common
automatizovaných
jiných
odlišných
CGI
operačních
atd.).
výstupů
Za
INVIK
Gateway procedur,
systémech
technickou by
mělo
či
v
úroveň
odpovídat
příslušné oddělení výpočetní techniky. „Úroveň
webmastera“
ergonomizace a
zahrnuje
činnosti
tvorby,
mediální
správy webovských stránek INVIK. Na této
metodické úrovni vzniká INVIK ve smyslu „virtuální“, resp. „WWW entity“. Činnosti na této úrovni jsou orientovány na „mediální optimalizaci vstupů a výstupů na WWW, resp. na tvorbu a správu plně interaktivní, přehledné, „průhledné“, kompaktní, logicky důsledně uspořádané a v uživatelském slova smyslu pohodlné (anglicky: „WWW SITE“), umožňující uživateli snadnou orientaci a co nejjednodušší a „nejkratší“ cestu k uspokojení jeho informačních požadavku na INVIK. „Výstupní konfiguraci“ na WWW, resp. „INVIK WEB SITE-m“ rovněž musí být odstraněna případná grafická či strukturální inkompatibilita stránek
WWW
jiných
knihovnických
a
informačních
subjektů,
jejichž služby a procedury INVIK zprostředkovává či používá. K tomuto účelu se usiluje o aplikaci nových technologií a protokolů návody,
(např.
manuály,
Z39.50) CGI
a
soustavně
rozhraní,
se
aplikují
doplňující
vlastní
tabulky,
okna,
rámečky a jiné prvky pro tvorbu dokumentů WWW, kterými jsou jednotlivé
stránky
„začleněny“
do
struktury
INVIK.
„Webmasterovská úroveň“ metodických činností, které zajišťují provoz optimalizaci vstupů a výstupů na WWW, přesahuje rámec standardního „popisu práce“ webmastera knihovny. 4.6.2 Činnosti spojené s koordinací a optimalizací vazeb s lokálními automatizovanými systémy, podsystémy a knihovnickoinformačními procedurami Tato metodická oblast může být označena jako souhrn činností 104
zajišťujících fungování logisticko-technického zázemí INVIK za účelem „integrace služeb
technické podpory, organizační struktury a
poskytujících
kompaktního otevřenost
relevantní
procesu.“6 systému
Na
a
této
informační metodické
směnitelnost
dat
zdroje
úrovni
ve
do
se
smyslu
jednoho
zajišťuje
„vnitřní“
a
„vnější“ kompatibility procedur umožňujících poskytování služeb integrovanou virtuální knihovnou s platnými komunikačními
standardy
oblasti
rovněž
se
integrovanou
správu
a
formáty.
zajišťují procedur
V
bibliografickými a
rámci
této
podmínky
pro
probíhajících
v
metodické
integraci rámci
a
dalších
metodických celků či „modulů INVIK“ (autorizovaná uživatelská konta,
tvorba
„digitálních
výstupů“,
procedury
zpřístupňování
„vnitřních“ a zprostředkovávání „vnějších“ zdrojů, poskytování speciálních
služeb,
odkazujících
na
elektronických vyspělost, úroveň
budování
relevantní CD-ROM
a
integrálnost,
lokálního
a
správa
síťové ON-LINE
zdroje, zdrojů
flexibilnost,
automatizovaného
hypertextových
tezaurů
zprostředkovávání atd.).
otevřenost
knihovního
Funkčnost, a
operační
systému
jsou
základními předpoklady existence INVIK vůbec. Je však nutno připomenout, že vysoce funkční, otevřený a kompatibilní
automatizovaný
knihovnický
systém
(s
plně
integrovaným čtenářským protokolem, resp. s funkčním výpůjčním modulem, který umožňuje vyřizování výpůjčních, reprografických a digitalizačních požadavků přímo z OPAC-u přístupného z Internetu a
navíc
zahrnuje
technické
předpoklady
integrované
správy
a
provozu „autorizovaných uživatelských kont“ a dalších procedur) představuje TECHNOLOGICKÉ,
resp. OPERAČNÍ ZÁZEMÍ pro fungování
integrované virtuální knihovny, nikoliv však jakousi zvláštní TECHNOLOGII
INVIK
(jako
je
např.
ARIEL
-
Research
Library
Group's Document Transmission Software Ariel). INVIK je, jak už bylo ve výše uvedených odstavcích zdůrazněno, NIKOLI TECHNOLOGIE (ve
smyslu
hardware
či
software), 105
ale
KONCEPCE
či
MYŠLENKA
KOMUNIKAČNÍHO PROSTŘEDKU nebo KOMUNIKAČNÍHO PROSTŘEDÍ, integrálně propojujícího
a
interaktivně
zprostředkovávajícího
na
jednom
komunikačním kanálu v mediálním prostředí WWW různorodé zdroje a služby,
které
prostorově
jsou
odděleny
„ve či
fyzickém
časově
slova
vzdáleny.
smyslu“
Jinými
navzájem
slovy,
jde
o
procedury V REÁLNÝCH PODMÍNKÁCH VZÁJEMNĚ NEPROPOJITELNÉ A SOUBĚŽNĚ NESDĚLITELNÉ NA TOMTÉŽ KOMUNIKAČNÍM KANÁLU. 4.6.3 Činností spojené s procedurami zpřístupňování „vnitřních“ zdrojů a služeb Přestože
je
samotná
správa
procedur
zpřístupňujících
uživatelům „vnitřní“ knihovní zdroje (jak v klasických, tak i v elektronických
formátech)
zautomatizována,
kvalita
prostřednictvím způsobem procedur
služby a
integrované
odvozeny
předpokladů,
a
z
resp.
zcela
rychlost
virtuální
organizačních
jsou
probíhajících
závislé v
nebo
určité
velké
vyřizování
knihovny a
na
z
části služeb
jsou
zásadním
odborně-personálních
efektivitě
„skutečné“
„fyzických“
knihovně.
Ani
sebelepší technologie (hardware a software) nezaručují realizaci a fungování integrované virtuální knihovny, pokud za ní to
podstatné:
knihovnických zůstávají
veškeré
přímo a
knihovny
integrovanou serveru
uživatele
a
atd.)
čím
knihovnou
WWW zázemí
jež jsou
„fyzické“
„výstupů“
v knihovně tvoří
technik,
některé
správa
stránek
managementu,
INVIK,
virtuální
služby,
probíhající
akviziční
aplikačních
kvalitu
digitalizační či
a
informačního
Přestože
ovlivňují
procedury
klasifikační,
pro
efektivnější.
zprostředkovávaných systému
metod
„skrytější“
a
reprografické
knihovnického
dovedností,
tím
dokonalejší procedury
umění
nestojí
služeb (např.
automatizovaného atd.),
fakticky
(katalogizační, pro
celkovou
efektivitu a uživatelské pohodlí INVIK. Interaktivní uživatelské „vstupy“ v podobě formulářů WWW či 106
e-mailových
hyperodkazů
příslušnému
pracovišti,
„diskrétně“ kde
probíhá
adresovaných
nebo
je
vždy
řízena
určitá
procedura (většina služeb poskytovaných integrovanou virtuální knihovnou spočívá na více procedurách, řízených či konaných na různých,
fyzicky
vzdálených
pracovištích),
zajišťuje
plnou
interaktivitu v tom smyslu, že je uživateli umožněno přímo u zdroje ovlivňovat kvalitu výstupu určité služby, aniž by se sám musel
seznamovat
s
různými
procedurálními
a
technickými
podrobnostmi nebo obcházet různá oddělení knihovny. 4.6.4 Činnosti spojené s procedurami zprostředkovávání „vnějších„ zdrojů a služeb Tyto činnosti představují souhrn organizačněadministrativních nezbytných
aktivit
k tomu,
aby
a
technických
integrovaná
a
odborných
virtuální
procedur
knihovna
INVIK
plnila roli otevřeného a integrálního knihovnicko-informačního servisu. Jde v první řadě o modifikaci služeb MVS a MMVS ve smyslu alternativního přístupu k tradičním procedurám a modelům transferu
informačních
makroknihovnických prostředků
a
pramenů
informačních
komunikačních
a
služeb
struktur
modelů
v
rámci
s použitím
WWW.
V tomto
mikro-
a
mediálních směru
jsou
inspirativní modely prověřované např. v rámci projektů NORINFO (viz http://www.hut.fi/NORDINFO/index.html). Jde o nejcitlivější -
časově, technicky, administrativně a finančně nejnáročnější
článek ve struktuře INVIK. Mezi činnosti spojené s procedurami zprostředkovávání „vnějších“ zdrojů a služeb patří optimalizace technických,
administrativně-finančních
a
právních
procedurálních modelů, na nichž je založeno objednávání, platba, přenos
a
přejímání
informačních
zdrojů
mezi
jednotlivými
knihovnami participujícími v síti MVS a MMVS - a to jak na bilaterální, organizační,
tak
na
odborné
obecné a
úrovni.
další
107
Dále
dílčí
jsou
to
činnosti
technické, zajišťování
předpokladů k optimálnímu provozu „virtuálního subsystému pro zprostředkovávání
‘vnějších’
zdrojů
a
služeb“
v
samotné
struktuře integrované virtuální knihovny. Tyto knihovny
činnosti v
zajišťuje
těsné
zajišťujícími
oddělení
koordinaci
činnosti
s
popsané
MVS
a
MMVS
metodickými
v odstavcích
příslušné subsystémy
4.6.1,
4.6.2
a
4.6.3, a to pod dohledem tzv. koordinačního orgánu INVIK, jehož činnosti jsou popsané v následujícím odstavci. 4.6.5 Činnosti spojené se správou, koordinací, rozvojem integrované virtuální knihovny jako celku
řízením
a
Těmito činnostmi se zajišťuje: A.fungování, podpora a rozvoj celkového systému INVIK a koordinace jeho jednotlivých subsystémů, B.koordinace systému INVIK s ostatními lokálními subsystémy knihovny, C.koordinace s „vnějším“ knihovnickým a informačním prostředím. Metodické odborné
a
celkového
činnosti
v
této
pracovní
skupiny.
systému
INVIK
oblasti
Za
a
obstarávají
fungování,
koordinaci
podporu jeho
příslušné a
rozvoj
jednotlivých
subsystémů přímo zodpovídá zvláštní expertní „tým INVIK“, který zároveň přímo řídí a koordinuje činnosti popsané v odstavcích 4.6.1
a
metody
4.6.2. a
Expertní
prostředky
a
tým dbá
vypracovává o
koncepci,
dodržování
časového
navrhuje rozvrhu
operačních úkolů, určuje strategii a dynamiku rozvoje vnitřní struktury poradce
integrované
pro
metodické
virtuální činností
knihovny popsané
a
vystupuje
v odstavcích
v roli 4.6.3
a
4.6.4. Za činnosti koordinace systému INVIK s lokálními subsystémy knihovny zodpovídá odborná či pracovní skupina, která se skládá z vedoucích pracovníků stávajících metodických oddělení, která mají „přímý podíl“ na fungování a provozu integrované virtuální 108
knihovny
(oddělení
automatizace
knihovnických
činností
a
procesů, oddělení výpočetní techniky a oddělení služeb - včetně MVS, MMVS, reprografických a rešeršních služeb). Činnosti
zajišťující
propojení
integrované
virtuální
knihovny s „vnějším“ knihovnickým a informačním prostředím jsou v kompetenci vedení knihovny.
4.7 NÁVAZNOST INTEGROVANÉ VIRTUÁLNÍ KNIHOVNY INVIK NA LOKÁLNÍ A ŠIRŠÍ KNIHOVNICKÉ A INFORMAČNÍ PROSTŘEDÍ Integrovaná
virtuální
v decentralizovaném,
knihovna
pluralistickém
INVIK a
působí
otevřeném
globálně
komunikačním
prostředí kybernetického prostoru, kde se „v případě kvalitního síťového spojení doba přenosu dokumentu mezi různými kontinenty výrazně neliší od času, který vyžaduje přenos dokumentu mezi sousedními
pracovišti.
Díky
tomu
je
možná
transparentní
integrace informací v globálním rámci.“7 Efektivita integrované virtuální knihovny jako integrálního a flexibilního knihovnickoinformačního technickém,
servisu
však
odborném
a
nezávisí
jen
organizačním
provozující INVIK, ale také na
na
informačním,
potenciálu
knihovny
optimálním propojení a sdílení
činností a zdrojů s lokálním i širším knihovnickým a informačním prostředím.
Cílem
takového
propojování
je
kombinování
všech
dostupných zdrojů, technik, prostředků a dovedností za účelem uspokojení informačního požadavku uživatele - co nejpohodlněji, co nejrychleji a co nejlevněji. Přiložená virtuální
mapa
knihovny
(objekt
2)
znázorňuje
INVIK
v
nově
místo
integrované
vznikajícím
globálním
knihovnickém a informačním prostředí - v „integrální infosféře“ a
zároveň
ukazuje
centralizovaných jediného
zastaralost
a
nevhodnost
knihovnicko-informačních
východiska
pro
přístup 109
k
řešení
struktur
koncepce ve
současné
smyslu globální
informační
problematiky.
centralizovaných v jeho
centru
instituce,
Základním
nedostatkem
knihovnicko-informačních vždy
zatímco
nutně pevné
nacházejí centrum
struktur
všech
je,
že
se
knihovnicko-informační
kybernetického
prostoru
neexistuje a bývá nahrazováno „variabilními centry“ - jimiž se stávají
jednotliví
uživatelé
ve
chvíli,
když
kladou
svůj
informační požadavek. V tomto smyslu zní i postřeh M. Schragea a H.
Rheingolda:
vztahy’“8,
„Souběžně
resp.:
s
‘řízením
„internetovská
nejlepším příkladem spolupráce.“
informací’
kultura
je
9
Objekt 2: INTEGRÁLNÍ INFOSFÉRA
110
musíme pro
‘řídit
knihovníky
„Homogenní“ centralizované knihovnicko-informační struktury a
jimi
stanovené
superdálnice“,
kooperační
souborné
procedury
a
a
globální
modely
(„informační
katalogy,
souborná
digitalizace fyzické infrastruktury a fondů apod.), mohou být přínosnými ve smyslu zlepšení logistické základny integrované virtuální jedinou
knihovny,
možností
nejsou
pro
však
efektivní
jediným
kooperaci
východiskem, a
sdílení
resp.
činností
s knihovnickým a informačním prostředím. Kvalitní připojení na síť lze totiž také pořídit na trhu telekomunikačních služeb, souborné
katalogy
lze
decentralizovaného relevantních
značné
souborného
knihoven
přejímacích
do či
míry
nahradit
vyhledávání
aplikací
technologiemi
ve
nových
WWW
OPAC-ích
vyhledávácích
a
protokolů jako je Z39.50, drahé a pomalé procesy
„souborné digitalizace“ hmotných fondů lze nahradit lokálními „digitizing-on-demand“
(„digitalizace
na
objednávku“)
procedurami atd. INVIK je však otevřen všem formám a způsobům účelové
spolupráce
knihovnickými organizacemi. takového
a
s lokálními, informačními
Koncepce
INVIK
otevřeného,
decentralizovaného
má
mezinárodními institucemi, za
cíl
pluralistického, kooperačního
i
globálními
strukturami
přispět
k
a
vytvoření
flexibilního
a
knihovnicko-informačního
prostředí, v němž by kvalita uživatelských služeb poskytovaných každou
ze
zúčastněných
nejvýkonnějších
knihoven
procedur
byla
založena
probíhajících
knihovnách.
111
v
na
kombinaci jednotlivých
POZNÁMKY:
1
Angl.: On-line Public Access Catalogue
2
viz. např. Oppenheim, Charles: The virtual library. - In:Managing Information. - n.1, 1994. - str.. 26) 3
Stearns, Susan:Virtual Public Libraries, Computers In Libraries Conference, Washington D.C., 1996 4
Inspirativní je např. model KOBIB - Kooperacný systém Bielefeld Bratislava, kterým Univerzitna kniznica v Bratislave zprostředkovávaon-line služby JASONWWW - Journal Articles Send On DemaNd. 5
Rosow, J. - Hickey, J: Strategic Partners for High Performance, Part III: How Change Agents Transform the Enterprise. Scarsdale, NY: Work in America Institute, 1995. (Zdroj: Terence K. Huwe: Knowledge Transfer in Cyberspace: Organizational Challenges. FID News Bulletin - Vol. 46 (1996), Iss. 1/2, str. 59) 6
Bauwens, Michel: Knowledge Transfer in Cyberspace: A Model for Future Business Practices. FID News Bulletin - Vol. 46 (1996), Iss. 1/2, str. 53 7
Zdroj: Heylighen, Francis - Bollen, Johan: The World-Wide Web as a SuperBrain: from metaphor to model. 8
Scharge, Michael: The Healing Power of High Tech. (Sunday, Nov 18, 1990), str. D9 9
Los Angeles Times, v. 109
Rheingold, H - podle Huwe, Terence K.: Knowledge Transfer in Cyberspace: Organizational Challenges. FID News Bulletin - Vol. 46 (1996), Iss. 1/2, str. 58
112
5.0 DODATKY Příloha 5.1
Státní technická knihovna Mariánské nám. 5, pošt. přihr. 206, 110 01 Praha 1
PROJEKT INVIK - integrovaná virtuální knihovna (etapa 1997) Rozvoj informační sítě veřejných knihoven Tematický okruh 2 - Tvorba a zpřístupňování dat v síti Praha březen 1997
113
Obsah
Popis projektu
str. 3
Zdůvodnění žádosti
str. 6
Rozpočet projektu
str. 8
Přílohy:
Příloha č. 1 Žádost o poskytnutí dotace z rozpočtu odboru umění a knižní kultury MK ČR pro projekty z oblasti Rozvoje informační sítě veřejných knihoven pro rok 1997 Příloha č. 2
Příloha č. 3 Úředně ověřená kopie dokladu o právní subjektivitě Příloha č. 4 Fotokopie smlouvy o založení účtu žadatele Příloha č. 5 Adresa finančního úřadu
114
Popis projektu INVIK - etapa 1997
INVIK - Integrovaná virtuální knihovna představuje vyšší úroveň elektronizace knihovnicko-informačních procesů. Základní rozdíl spočívá v přechodu od elektronizace katalogů a jiných sekundárních informačních pramenů k elektronizaci služeb. Základní ideou je umožnit vzdálenému uživateli kvalitní a rychlý přístup k informačním zdrojům a službám knihovny bez nutnosti její fyzické návštěvy. Základními předpoklady jsou: knihovna disponuje sekundárními elektronickými zdroji vlastními i zprostředkovanými přes Internet knihovna má automatizovaný výpůjční systém plně funkční a schopný obsloužit jak fyzicky přítomné, tak i vzdálené uživatele knihovna disponuje nástroji pro zpřístupňování elektronických informačních fondů i vzdáleným uživatelům za podmínek daných knihovním řádem respektujícím platné právní normy knihovna dodržuje podmínky autorskoprávní ochrany dat, dokumentů a uživatelů knihovna vyřešila problém založení a vedení tzv. uživatelských kont pro služby poskytované za úhradu STK začala komplex těchto úloh řešit v roce 1996 v rámci plánu svých hlavních úkolů. První výsledky projektu INVIK jsou v podobě webovské prezentace Státní technické knihovny přístupny na WWW serveru STK od 7.3.1997 (http://www.stk.cz). Předkládaný projekt vychází ze současného stavu projektu INVIK STK. Současný stav projektu INVIK STK je možno definovat jako východisko, protože kromě použití WWW formulářů jako prostředků pro komunikaci, kromě výpůjčního systému a e-mailových služeb nebylo dosud možno zpřístupnit další z plánovaných či testovaných služeb poskytovaných resp. poskytovatelných prostřednictvím sítě Internet, a to zejména z důvodů dosud nejednoznačného výkladu příslušných právních norem. Cílem projektu INVIK STK je funkční koexistence klasické fyzické knihovny s virtuální knihovnou ve smyslu virtuální knihovny tzv. druhé úrovně - tj. knihovny vlastnící / zpřístupňující fyzické i virtuální fondy nebo provádějící virtualizaci fyzických fondů a současně knihovny poskytující kvalitní knihovnicko-informační služby jak v klasické, tak v elektronické podobě, přičemž výsledkem by mělo být “prolnutí” všech forem v podobě bezbariérového přístupu k informacím. 115
STK přihlašuje projekt INVIK do Programu rozvoje informační sítě veřejných knihoven s důrazem na vybrané části projektu. Základní předpoklady fungování INVIK STK jsou v STK v podstatě vyřešeny (OPAC knih, časopisů, automatizovaný výpůjční systém, nástroje / podmínky pro pořizování digitálních kopií, koncepce vedení uživatelských kont). Všechny tyto složky mají jak lokální verzi, tak verzi umožňující přístup vzdáleným uživatelům, přičemž se v této druhé verzi jeví jako integrovaný komplex prostřednictvím WWW. WWW přitom umožňuje otevření přístupu k využití ostatních služeb Internetu, např. telnet, e-mail, ftp, atd.). V procesu přípravy, testování a realizace funkcí a služeb se samozřejmě objevují problémy přesahující rámec STK, jejichž vyřešení vyžaduje nejen pohled z hlediska obecných principů, ale bude zajímavé a inspirující i pro další knihovny a informační pracoviště. Složky (části) INVIK STK jsou tyto:
knihovnické: OPAC AVS MVS a MMVS digitální/reprografické služby bibliografické, referenční a rešeršní služby,
technologické: přístup ke knihovnickým složkám tradičním způsobem přístup ke knihovnickým složkám prostřednictvím služeb Internetu (WWW, telnet, e-mail ....) přístup k digitalizovaným dokumentům . Uživatelem INVIK STK je kromě tradičního uživatele (fyzické nebo právnické osoby využívající přímých služeb knihovny na základě uživatelského průkazu a služeb meziknihovních podle příslušných národních či mezinárodních pravidel, nebo požadujícího nadstandardní služby příslušnou objednávkou) je nově zaváděná kategorie "elektronického / virtuálního" uživatele, oprávněného požadovat od knihovny služby nabízené prostřednictvím INVIK, avšak vázané na zřízení uživatelského konta.
Uživatelským kontem se míní Heslem chráněný prostor (adresář) na WWW serveru, zřízený na základě smlouvy mezi knihovnou a uživatelem, za účelem autorsko-právní ochrany dokumentů a ochrany uživatele při zpřístupnění výsledků/služeb provedených podle uživatelova požadavku, dostupný pouze po zadání přístupového hesla uživatele. Uživatelem složená finanční hotovost, určená k úhradě zpoplatněných služeb. Informační stránka uživatelského konta je WWW stránka dostupná pouze přes přístupové heslo, obsahující informaci o aktuálním stavu finančního konta včetně přehledu dosud poskytnutých služeb a jejich vyúčtování.
Programovou základnou knihovnické části INVIK STK je integrovaný knihovnický systém ALEPH a databázový systém DataFlex, aplikovaný tam, kde systém ALEPH nemá dosud z
116
hlediska INVIK dostatečné nástroje pro parametrizaci úloh. Přitom propojení ALEPHu a DataFlexu je pro uživatele transparentní, tj. uživateli se jevící jako ALEPH. Výpočetní technika STK je na uspokojivé úrovni. V současnosti je LAN STK vybavena vysokorychlostní páteří v podobě ethernetovského switche LatiSwitch 2815, k němuž jsou FastEthernetovými spoji (100 Mbps) připojeny servery a dále switche, které do sítě připojují jednotlivé stanice (10 Mbps). Vzhledem k rychlému rozvoji elektronických služeb STK je však již nyní přetěžována linka, připojující STK k Internetu. Z tohoto důvedu je nezbytné zvýšení její průchodnosti na dvojnásobek.
Předpokladem dalšího rozvoje INVIK STK je zejména vyřešení legislativního rámce služeb, od tohoto rámce se odvíjející zavedení uživatelských kont, zlepšení propustnosti sítě, zpřístupnění INVIK mezinárodní uživatelské veřejnosti. Jednou z nejdůležitějších částí projektu je právní expertiza, která objasní problematiku aspektů autorskoprávní ochrany dokumentů a ochrany uživatele z hlediska odpovědnosti knihovny a z hlediska ochrany "spotřebitele", legislativních aspektů elektronických služeb poskytovaných prostřednictvím sítě Internet, resp. WWW, převodu dokumentů do strojem čitelné podoby a jejich zpřístupnění na Internetu, uživatelských kont, ochrany dat a platebních podmínek v rámci elektronického platebního styku, legislativních předpisů EU spojených s poskytováním elektronických služeb, určování rozhodného práva při poskytování elektronických služeb.
Splněním těchto požadavků postoupí INVIK STK do 2. etapy svého vývoje. Úkoly této 2. etapy jsou předmětem projektu v r. 1997 a tedy i podstatou návrhu projektu INVIK v rámci Programu rozvoje informační sítě veřejných knihoven. Rozvoj dalších složek INVIK STK bude - tak jako dosud - pokračovat v rámci plánu hlavních úkolů knihovny, v části OPAC časopisů s podporou programu INFRA v projektu Retrokonverze generálního katalogu časopisů STK, jehož ukončení je plánováno na rok 1997. Výsledkem takto pojatého projektu bude:
INVIK STK rozšířený o nové služby, se zlepšenou propustností sítě expertiza autorskoprávních předpisů vymezujících podmínky, které musí knihovny dodržovat při kopírování/digitalizaci dokumentů chráněných autorským zákonem zpřístupňování elektronických dokumentů, modulární metodická příručka obsahující zobecnění podmínek autorskoprávní ochrany dokumentů a vedení uživatelských kont, typový knihovní řád a typové smlouvy anglická verze WWW stránek INVIK STK.
117
Zdůvodnění žádosti STK je v současné době ve stadiu vysoké míry automatizace knihovnicko-informačních procesů. Data, technika, existence Internetu a především WWW, odborný potenciál a bohaté zkušenosti umožňují řešit problém koexistence klasické fyzické knihovny s její paralelní virtuální formou ve smyslu prolnutí obou forem. Tento fakt vedl v STK v roce 1996 k záměru a posléze zahájení realizace projektu INVIK STK. Řešitelský kolektiv projektu INVIK STK dospěl do stupně poznání, který umožňuje pojetí tohoto programu jako pilotního projektu, jehož výsledky jsou využitelné ve všech typech knihovnicko-informačních institucí jak v budování vlastních virtuálních knihoven, tak především při využívání služeb globálního knihovnickoinformačního prostoru. Projekt INVIK STK je projektem, jehož řešení a souběžná realizace dílčích výsledků byly zahájeny v rámci hlavních úkolů Státní technické knihovny. Současně tento projekt, který nese znaky rozvojového programu instituce, navazuje na výsledky dosažené s podporou grantů programů INFRA resortu školství, mládeže a tělovýchovy (zejména Retrokonverze generálního katalogu časopisů STK a Zajištění dostupnosti informací v knihovnách z hlediska věcného přístupu prostřednictvím polytematického strukturovaného slovníku (tezauru). Část INVIK, která se uchází o podporu programu "Rozvoj informační sítě veřejných knihoven" je z hlediska INVIK STK projektem dílčím, avšak obsahujícím problematiku, která je vysoce aktuální a kterou je současně nutno řešit na takové úrovni obecnosti a právní závaznosti, že výsledek bude aplikovatelný i v dalších knihovnách, které se rozhodnou přistoupit k programu "virtualizace" svých fondů a služeb. Projekt INVIK je plně kompatibilní s platnými standardy a stávajícím směrem vývoje. V oblasti neziskové sféry jako jeden z prvních v rámci ČR zavádí a testuje podmínky poskytování elektronických knihovnicko-informační služeb vzdáleným uživatelům.
Knihovnické standardy:
AACR2 - česká interpretace: Od přijetí AACR2 dochází v STK k průběžným transformacím databází za účelem komplexní implementace těchto katalogizačních pravidel. Rozsah záznamu: Rozsah záznamu odpovídá požadavkům Národní knihovny ČR na rozsah záznamu pro Souborný katalog CASLIN. Jediným vážnějším problémem, který je intenzivně řešen, je tzv. korporativní autorství. Bibliografický popis: V STK jsou používány kromě mezinárodní normy ISBD(G) Všeobecný mezinárodní standardní bibliografický popis - také normy ISBD(M) 118
Monografie, ISBD(S) - Seriály a ISBD(CF) - Počítačové soubory (popis podle CF je dosud ve fázi testování). Formát záznamu: STK běžně používá mezinárodní formát UNIMARC. V oblasti strukturalizace záznamu časopisů podle formátu UNIMARC byla STK podle dostupných informací první knihovnou, která se touto otázkou zabývala v rozsahu daném projektem Retrospektivní konverze generálního katalogu periodik STK a dosažené výsledky byly oponentní radou ohodnoceny jako výsledky přesahující hranice STK i resortu Ministerstva školství. Struktura záznamu podle ISO 2709: Vzhledem k tomu, že v STK je v provozu několik databázových systémů, mezi kterými probíhá častá výměna dat, disponujeme prostředky pro export a import dat v několika formátech vč. ISO 2709 Autority: Souběžně s probíhající retrospektivní konverzí katalogů do strojem čitelné podoby STK řeší i problém tvorby a údržby souborů autorit. Jako doporučený normativ je používána příručka UNIMARC/Autority - přeložený a vydaný Národní knihovnou ČR v r. 1995. Technické standardy:
TCP/IP, telnet, http: STK zpřístupnila OPAC prostřednictvím protokolu telnet v r. 1995, od února 1996 STK zpřístupnila OPAC i protokolem http (jako první veřejně přístupná knihovna v ČR), Z39.50: Ve verzi ALEPHu v současné době v STK implementované je již obsažena testovací verze Z39.50 serveru, ve vyšších verzích ALEPHu by již měl být Z39.50 server plně funční ISO 10 160/161: tato norma byla publikována v r. 1996 a dosud není dostatečně rozšířena, v případě potřeby jsme schopni ji implementovat
Cílem přihlašovaného projektu je vytvořit platformu pro poskytování knihovnickoinformačních služeb prostřednictvím sítě Internet, resp. WWW (pro bezbariérový přístup k informacím v prostředí rozsáhlých počítačových sítí). Ve třech základních částech projektu - koncepční, legislativně-právní a technologické - budou vyřešeny a realizovány základní předpoklady pro plnohodnotnou funkci knihovny respektující nové knihovnické paradigma spočívající v důrazu na služby uživatelů a jejich nově vznikající informační potřeby.
119
Rozpočet projektu Rozpočet projektu se skládá z nákladů krytých rozpočtem STK a z nákladů, jejichž krytí je navrhováno z prostředků programu Rozvoj informační sítě veřejných knihoven:
položka
částka z z prostředků STK
částka z prostředků celkem Programu
NEINVESTIČNÍ VÝDAJE mzdové náklady mzdy (z toho odměny řešitelům) sociální pojištění zdravotní pojištění ostatní práce a služby Neinvestiční výdaje celkem
572.000,(80.000,-)
-
572.000,(80.000,-)
51.480,148.720,337.460,-
110.000,-
51.480,148.720,447.460,-
1,109.660,-
110.000,-
1,219.660,-
-
90.000,86.000,-
90.000,86.000,-
-
176.000,-
176.000,-
INVESTIČNÍ VÝDAJE modemy + rozhraní pevné disky Investiční výdaje celkem
INVESTIČNÍ a NEINVESTIČNÍ VÝDAJE CELKEM
1,109.660,- 286.000,-
120
1,395.660,-
Zdůvodnění rozpočtu Neinvestiční výdaje Neinvestiční výdaje z rozpočtu STK zahrnují mzdové prostředky na přepočtený stav řešitelů (3,4 pracovníka, z toho 2,2 ve tř. 11, 1,2 ve tř. 10) vč. odměn, z toho odvozené odvody do fondů zdravotního a sociálního pojištění, ostatní práce a služby zahrnují podíl z poplatku za připojení STK k CESNET (tj. 277 tis. Kč) a náklady na pořízení SW pro scanování, zpracování a tisk grafických předloh a program pro převod textových a grafických předloh do úsporného formátu (cca 70,25 tis. Kč). Neinvestiční výdaje požadované z prostředků programu budou využity pro úhradu nákladů na zpracování potřebných expertiz (předpokládá se zadání autorizovaným firmám) ve výši cca 80 tis. Kč. Náklady na překlad WWW stránek do angličtiny vycházejí z odhadu překladu odborného textu cca 100 stránek (cca 30 tis. Kč). Investiční výdaje Investiční výdaje požadované z prostředků programu budou použity: a) pro posílení stávající linky prostřednictvím modemů s větší šířkou přenosového pásma (špp). V současné době je spojení realizováno modemem Javelin s špp 64 kbps, potřebné modemy NOKIA BB 128 mají špp dvojnásobnou. Náklady na pořízení 2 modemů (pro oba konce pevného okruhu) budou činit cca 80 tis. Kč. Dále je třeba zabezpečit rozhraní, které umožní na straně STK propojení s routerem CISCO (cena cca 10 tis. Kč). b) získání diskové kapacity pro dočasnou archivaci digitalizovaných zdrojů. Náklady na rozšíření diskové kapacity budou činit cca 86 tis. Kč. (4 pevné disky zn. Seagate typ ST32151W kapacita 1 HDD 2GB).
121
Příloha č. 1
ŽÁDOST o poskytnutí dotace z rozpočtu odboru umění a knižní kultury MK ČR pro projekty z oblasti Rozvoje informační sítě veřejných knihoven pro rok 1997* Název a adresa žadatele:
Státní technická knihovna Mariánské nám. 5 pošt. přihr. 206 110 01 Praha 1
Tel.: Fax: E-mail: IČO: Bankovní spojení:
21663402, 24220608 242292224 [email protected] 61387142 ČNB Praha, č.ú. 8032-031/0710
Název projektu Číslo tematického okruhu:
INVIK - integrovaná virtuální knihovna (etapa 1997) 2 - Tvorba a zpřístupňování dat v síti
Termín uskutečnění: Místo uskutečnění:
prosinec 1997 Státní technická knihovna Praha
Požadovaná výše dotace:
NIV IV Celkem
Osoba odpovídající za projekt:
PhDr. Jan Bayer, CSc.
Další doplňující odůvodnění nebo vysvětlení žádosti:
Návrh projektu vychází z dlouhodobé koncepce STK a zahrnuje dílčí etapu r. 1997. Celkový obraz projektu INVIK viz Příloha č. 2.
110.000,- Kč 176.000,- Kč 286.000,- Kč
V Praze dne 14. března 1997 ........................................... PhDr. Jan Bayer, CSc. statutární zástupce ředitele STK * Na základě smlouvy č. 3628/97 mezi MK ČR a STK Praha byli požadovany prostředky přiděleny v plném rozsahu 122
Příloha č. 2 Článek pro Zpravodaj ČSVTS (Č. 6, březen 1977, str.6-8)
Internet a elektronické služby poskytované Státní technickou knihovnou Koncepce INVIK STK - Integrovaná virtuální knihovna Zuzana Švastová, Václav Heicl, Saša Skenderija
Internet nezadržitelně vstupuje do našeho života. Jako nové informační médium má zásadní vliv na organizace poskytující informační služby, jakými jsou i knihovny. V současné knihovnicko-informační praxi se Internet většinou chápe jako nový technický a komunikační prostředek * k sdílení, operacionalizaci a optimalizaci knihovnických činností * k prezentaci knihovnicko-informačních subjektů a jejich fondů a služeb * k doplňování vlastních fondů o elektronické zdroje dostupné v síti. V tomto smyslu jsou aktivity knihoven většinou orientované k problematice budování virtuální knihovnicko-informační infrastruktury včetně virtualizace (elektronizace) klasických fondů a zdrojů, k problematice standardizace a normalizace technických parametrů, bibliografických formátů a řešení právních otázek spojených s legálností zpřístupňování a užívání nekomerčních i komerčních produktů či bází dat, a konečně k problematice metodiky a strategie začleňování internetovských zdrojů do knihovnicko-informačního prostředí. Kvalita informačních služeb poskytovaných virtuálními knihovnami je odvozena z úrovně dořešenosti komplexu zmíněných problémů, vychází však především z faktu, že přes 90 procent všech informačních zdrojů se stále nachází na papírových nosičích. Stupeň virtualizace knihoven lze podle úrovně virtualizace fyzických fondů popsat třemi typy: knihovny s elektronickým přístupem k fyzickým fondům (knihovna vlastní pouze fyzické fondy, ale přístup k nim je usnadněn pomocí elektronického katalogu - OPAC, On-line Public Access Catalogue) knihovny vlastnící fyzické i virtuální fondy nebo provádějící virtualizaci fyzických fondů a zpřístupňující tak část svých fondů též v elektronické podobě čistě virtuální knihovny, vlastnící a zpřístupňující pouze elektronické dokumenty Základní formou, kterou se elektronické zdroje a služby poskytované Státní technickou knihovnou budou prezentovat uživatelům, je INVIK - Integrovaná virtuální knihovna. Na rozdíl od všeobecného pojetí virtuální knihovny jako knihovny elektronických informací zdrojů, INVIK STK představuje nejen knihovnu elektronických zdrojů, ale především platformu pro knihovnicko-informační služby, poskytované prostřednictvím sítě Internet, resp. World Wide Web. Následující text charakterizuje základní předpoklady pro existenci INVIK jako odpovědi STK na novou dimenzi informačních potřeb a požadavků uživatelů knihovny.
123
Na dnešní dobu lze z hlediska knihoven pohlížet jako na etapu charakterizovanou intenzivními snahami o převod katalogů a dalších sekundárních zdrojů informací do strojem čitelné podoby, protože bez nich nelze úspěšně provozovat automatizovaný výpůjční systém (AVS). Od toho se také odvíjí charakteristika poskytovaných služeb: na jedné straně jsou to tradiční služby od klasických výpůjček, rezervací, kopírování atd. po meziknihovní a mezinárodní meziknihovní výpůjční služby (dále jen MVS a MMVS), na straně druhé však jednak nepřehlédnutelný posun k automatizaci činností a služeb souvisejících s výpůjčkami, jednak stále častější výskyt multimediálních primárních pramenů informací a služeb s nimi spojených.8 INVIK STK se uživateli jeví jako soubor webovských stránek s příslušnými mediálními, komunikačními a technickými vlastnostmi. Touto formou STK poskytuje všem "síťovým návštěvníkům" standardní WWW prezentaci služeb knihovny (včetně OPAC a odkazů na další sekundární informace - jak z vlastních, tak z internetovských zdrojů). Prostřednictvím INVIK může STK též poskytovat určité „jednorázové veřejné služby“ (reprografie, MVS...), vyplývající z její funkce veřejné knihovny. Dále INVIK STK poskytuje svým síťovým čtenářům resp. tomu, kdo si zřídí autorizované konto a tím se stane „virtuálním čtenářem STK“9, digitalizované výstupy standardních služeb (digitální kopie vlastních fondů či digitální kopie fondů zprostředkovaných MVS a MMVS a podob.). Klasickým („fyzickým“) návštěvníkům však INVIK může sloužit jako svého druhu průvodce a „terminál“ k objednávání služeb z lokální sítě STK a nebo také jako lokální informační zdroj pracovníkům, kteří služby vyřizují (funkce INVIK ve smyslu Intranet). Mezi základní klasické služby poskytované knihovnami patří zejména: výpůjční služby včetně zprostředkování dokumentu přes MVS a MMVS rešeršní služby spojené s nabídkou bází dat na CD-ROM, příp. přístupu do bází dat zpřístupněných na Internetu reprografické služby Jak by měla vypadat inovovaná podoba těchto zcela klasických služeb:
výpůjční služby včetně zprostředkování dokumentu přes MVS a MMVS
Výpůjční služby představují základ služeb každé reálné knihovny. Většina knihoven podniká rozsáhlé kroky pro elektronizaci těchto služeb, jejichž základním předpokladem jsou především elektronické verze knihovních katalogů, a to nejen v podobě bibliografických informací, ale obsahující především údaje o exemplářích.. Mají-li být takovéto katalogy nejen plnohodnotnou náhradou lístkových katalogů, ale mají-li oproti lístkovému katalogu umožňovat různé kombinace přístupových hledisek k záznamům, je zapotřebí do nich převést v rozumné míře i 8 Dalším charakteristickým rysem této doby je zásadní nedostatek finančních prostředků, mající vliv nejen na skladbu fondů a služeb, ale velmi často také na skladbu pracovníků knihovny, kdy zejména lidé s nejpotřebnější specializací odcházejí na lukrativnější místa.
9 Kategorie „virtuálního síťového čtenáře“ (specifikovaná v Knihovním řádu) je obdobná kategorii „klasického čtenáře“, která též předpokládá dodržování obecných právních norem a knihovnické a internetovské etiky. Zmíněné autorizované osobní konto je chráněno a) smlouvou mezi uživatelem a knihovnou, b) internetovskými autorizujícími standardy přenosu a ochrany přístupových hesel. Uživateli to umožňuje plnou kontrolu a přehled nad stavem svého konta a plnou dispozici nad ním, knihovně plnou a usnadněnou správu síťových klientů v rámci vlastního čtenářského protokolu. Tato autorizovaná osobní konta umožňují síťovým čtenářům předplatit si většinu placených služeb, jakými jsou např. MMVS, reprografické a rešeršní služby. INVIK preferuje digitální služby a digitální výstupy jiných služeb, které plně zapadají do jeho WWW koncepce a struktury.
124
starší knihovní fond, evidovaný doposud pouze na katalogizačních lístcích. U knihoven s dlouholetou tradicí představuje tento proces nemalý problém, jehož analýza však není předmětem tohoto článku. Omezme se tedy na konstatování, že v STK probíhají intenzivní práce na retrospektivní konverzi lístkových katalogů. V katalogu knih je dosud zpracována vrstva fondu od r. 1978, katalog časopisů je již převeden do elektronické verze celý, v současné době probíhá jeho úprava do struktury odpovídající současným knihovnickým standardům. Elektronický katalog je nutnou podmínkou pro provozování automatizovaného výpůjčního systému. V současné době již řada českých knihoven zpřístupňuje svůj knihovní katalog na Internetu, každý uživatel sítě má možnost zjistit, v které z knihoven se nachází jím hledaný dokument, ale nezjistí již, zda je tento dokument momentálně k dispozici nebo je půjčen. Ani objednávání výpůjček po síti většinou není umožněno. Funkční AVS je založen především na neomezeném přístupu čtenářů k automatizovanému katalogu, uvnitř i vně (přes Internet) knihovny. Čtenář musí mít možnost kdykoliv se do katalogu připojit a přes odpovídající vyhledávací systém se dostat k dokumentu, který splňuje jeho požadavky. Znamená to, že záznam musí obsahovat údaje o exempláři včetně informace o tom, zda je exemplář „na skladě", příp. do kdy je vypůjčen. Systém musí dále umožňovat pořízení záznamu o rezervaci, pokud je kniha vypůjčena; vhodné je také propojení na reprografické služby. Státní technická knihovna je z hlediska možností přístupu svých čtenářů k Internetu ve specifickém postavení. Většinu jejích čtenářů tvoří studující vysokých škol technických oborů, kteří mají na svých školách k Internetu volný přístup a o automatizaci různých typů služeb mají velký zájem. Proto je rozšiřování nabídky síťových služeb jedním ze základních úkolů knihovny. STK zpřístupnila svůj katalog na Internetu resp. ve WWW počátkem roku 1996, nejprve pouze katalog knih, později byl doplněn i katalog časopisů. Automatizovaný výpůjční systém je v experimentálním provozu od listopadu 1996, od ledna 1997 mají všichni registrovaní čtenáři možnost si přímo v katalogu knih objednat výpůjčku požadované publikace. Ihned po uvedení této služby začala knihovna registrovat několik stovek takovýchto on-line objednávek denně a vzhledem k zájmu ze strany čtenářů předpokládáme další zvýšení počtu požadavků. STK prostřednictvím INVIK usiluje o plnou „elektronickou“ integraci služeb MVS a MMVS tím, že je do sebe „transparentně začleňuje“. Aplikace internetovských protokolů (v této fázi především e-mailu a WWW interaktivních formulářů) umožňuje na jedné straně pohodlnější přístup ke zmíněným službám a na druhé straně zkrátit dobu pro její vyřízení. rešeršní služby spojené s nabídkou bází dat na CD-ROM, příp. přístupu do bází dat na Internetu Mezi klasické služby poskytované většinou knihoven patří rešeršní služby. Jsou to na rozdíl od ostatních základních služeb knihoven placené služby, avšak i přesto jsou často využívány. Nástup elektronických verzí nejrůznějších bází dat na CD-ROM, příp. volný či zpoplatněný přístup do bází dat na Internetu, umožňuje v kombinaci s klasickými zdroji zpracování velmi kvalitních rešerší podchycujících většinu dokumentů k zadanému tématu. Vedle této služby má čtenář možnost rešeršovat si báze dat na CD-ROM sám, příp. s pomocí pracovníka knihovny; některé knihovny také umožňují přístup do volně přístupných bází na Internetu, takže se dá konstatovat, že v této oblasti je o potřeby čtenáře kvalitně postaráno.
125
Pro knihovnu a její čtenáře by bylo ideální možností přístupu k datům sdílení CD-ROM na Internetu prostřednictvím CD-ROM serveru. V dnešní době by knihovna byla po technické stránce schopna zpřístupňovat báze i na Internetu (např. za podmínky, že je zpřístupní pouze svým zaregistrovaným čtenářům - prostřednictvím tzv. uživatelských kont, viz text níže), avšak většina kupních smluv velmi přísně stanovuje licenční podmínky zpřístupnění těchto bází, kdy je využití báze omezeno pouze na „fyzické“ prostory knihovny. V současné době nelze než doufat, že budoucí novela autorského zákona zohlední potřeby knihoven, a to zejména v této oblasti.
reprografické služby
Pro většinu veřejných knihoven bez odborného zaměření je pravděpodobně automatizovaný výpůjční systém konečným cílem jejich snah o elektronizaci. U beletrie si lze jen těžko představit další virtualizaci jejího zpřístupňování, zde reálně nelze fyzickou knihu nahradit její elektronickou verzí, resp. reálně lze, avšak virtualizace beletrie je z dnešního pohledu „omluvitelná" snad jen tehdy, má-li za cíl zajistit uchování veškeré literární tvorby pro budoucí generace. Pro odborné knihovny však práce tímto stupněm nekončí. Nemalou část svých fondů zpřístupňují tyto knihovny již nyní i svým vzdáleným uživatelům poštou ve formě kopií (především článků z odborných časopisů, statí ze sborníků a pod.). Tady nabízí Internet a zejména WWW možnost rozšířit spektrum nabízených služeb, a to ať již v oblasti rozšíření informací o titulech nebo v oblasti reprografických služeb, rozšířených o digitální reprografické služby. Rozšíření informace o titulu není uvažováno pouze z hlediska kvalitnějšího a detailnějšího především věcného popisu dokumentů, ale např. vystavení záznamu publikace doplněného o elektronickou kopii obsahu, aby potenciální čtenář této publikace měl možnost zjistit, zda publikace odpovídá jeho představě, a ihned se rozhodnout, zda publikaci potřebuje celou nebo pouze její část (a v tom případě mu plně postačuje kopie této části). Klasická verze reprografických služeb pro vzdálené uživatele vypadá přibližně takto: uživatel vypíše objednávku, odešle ji poštou (klasickou nebo elektronickou) knihovně, ta zhotoví požadované kopie, vystaví fakturu a odešle zpět uživateli. To vše trvá odhadem minimálně týden, navíc uživatel hradí nejen kopie, ale též poštovné a bankovní poplatky za fakturu. Naproti tomu u digitálních reprografických služeb připravovaných v STK předpokládáme zpřístupnění pořízené digitální kopie uživateli nejpozději následující pracovní den, u objednávek podaných ráno mohou být kopie k dispozici již odpoledne tentýž den, navíc pro uživatele odpadají další poplatky poště a bance. Pokud dokument, z něhož mají být kopie pořízeny, není momentálně k dispozici, je o tom uživatel ihned informován a má možnost se rozhodnout, po jakou dobu má o zhotovení kopií zájem. Pro lepší představu uvádíme, jak se poskytování digitálních reprografických služeb jeví jejich uživateli ve verzi testované v STK: Každý uživatel, který chce využívat těchto služeb, si musí předem zajistit zřízení uživatelského konta, sestávajícího ze zvláštního heslem chráněného prostoru na WWW serveru STK, odkud uživatel odesílá své objednávky a kde jsou mu následně zpřístupněny pořízené digitální kopie, a z osobního finančního konta, kam při zřízení konta složí potřebnou částku, z které se pak tyto služby hradí. Zřízením takovéhoto uživatelského konta je dosaženo ochrany uživatele před zneužitím svých financí a vzhledem k tomu, že pořízené kopie budou zpřístupněny jen tomu, kdo si je objednal, nedojde ke konfliktu s autorským zákonem. 126
Digitální kopie jsou hrazeny z prostředků uživatelem předem složených, žádné další finanční náklady uživateli nevznikají. Je zřejmé, že tato služba vychází uživatelům vstříc nejen z finančního hlediska, ale zejména ve značné úspoře času, protože nevyžaduje jejich přítomnost při zadávání či vyzvednutí zakázky. Je sice pravda, že knihovny dnes často přijímají objednávky elektronickou poštou, avšak činnosti spojené s platbou a převzetím zakázky již nelze u takto klasicky pojaté služby nikterak časově minimalizovat. Ve svém chráněném prostoru na WWW serveru čtenář nalezne formulář pro objednávání kopií, dále přehled dosavadního čerpání z finančního konta, a především hlavně jsou zde soubory obsahující digitální kopie jednotlivých stran dokumentu. Tyto soubory si uživatel zkopíruje na svůj počítač, kde si je pak může vytisknout na tiskárně, čímž získá původní verzi dokumentu, nebo může dokument dále zpracovávat elektronicky. Připravujeme několik možných formátů digitálních kopií, z nichž si může uživatel zvolit takový, který mu nejvíce vyhovuje s ohledem na požadovanou kvalitu kopií. Všechny připravované formáty jsou nezávislé na hardwarové platformě uživatele a lze je použít ve všech běžných operačních systémech. Dva základní formáty - černobílý a barevný GIF - lze dokonce zobrazit a tisknout přímo WWW prohlížečem, u dalšího plánovaného formátu PDF je to možné, pokud má uživatel nainstalováno rozšíření prohlížeče, které je bezplatně k dispozici na WWW serveru STK. Podle našich předběžných poznatků lze očekávat, že by o tuto službu mohl být značný zájem. Současný INVIK, jak se jej STK snaží vybudovat, je v určitém slova smyslu „virtuální nadstavba" knihovny. Je to virtuální knihovna druhého typu „kombinující elektronický přístup k „hmotným“ i virtuálním dokumentům s širokou nabídkou různých způsobů jejich doručení či zprostředkování"; a v níž se zároveň nabídka a kvalita poskytovaných služeb zakládá jak na schopnosti implementace nových technologií do klasických služeb, tak na tomto základě vyvíjených kvalitativně (dimenzionálně) nových typů služeb (které se vyvíjejí často ještě dříve, než vlastní uživatel této služby pocítí potřebu existence takovéto služby). Lze konstatovat, že Internet a jeho prostřednictvím zejména WWW dal možnost vzniku určité koexistence klasické „fyzické" knihovny s její paralelní virtuální „podobou či tváří"... a je pouze na uživateli, pro kterou z těchto „tváří" či jejich kombinací se rozhodne.
127
Příloha 5.2 Integrovaná virtuální knihovna STK (Příspěvek ke konferenci INFOMEDIA´97) Saša Skenderija, STK Praha, ÚISK FFUK Zuzana Švastová, STK Praha Václav Heicl, STK Praha "Sesazení etablované, centralizované autority, výzva budování korporativního prostředí a příslib sdíleného distribuování dovedností, to vše vyžaduje nový způsob uvažování o organizačních strukturách. V takovém nehierarchizovaném prostředí mohou knihovnické dovednosti nabídnout mnoho na trhu idejí." Terence K. Huwe: Knowledge Transfer in Cyberspace: Organizational Challenges. FID News Bulletin - Vol. 46 (1996), Iss. 1/2
ÚVOD Na Internetu jsou dnes již knihovny a jejich katalogy zcela běžným jevem. V současnosti probíhají intenzivní aktivity na vytvoření a aplikaci formátů pro bibliografický popis síťových dokumentů a standardů pro sdílení knihovnických a administrativních procedur internetovskými protokoly, projednávají se legislativně-právní otázky spojené s publikováním a distribucí digitálních dokumentů, budují se národní a nadnárodní tzv. "superdálniční" knihovnické infrastruktury, virtuální knihovny a pod. Základní problémy, které se těmito aktivitami snažíme vyřešit, lze zahrnout do dvou tříd. Jak podchytit nové informační konfigurace stávajícími, v praxi osvědčenými modely zpracování, uchovávání, vyhledávaní, zpřístupňování a zprostředkování klasických, resp. "statických" informačních potenciálů? Jak aktivovat v novém globálním komunikačním prostředí stávající centralizované knihovnicko-informační procedury a struktury a jimi zprostředkovávané statické znalostní/informační potenciály za účelem poskytování adekvátních a relevantních informačních služeb uživatelům? Na první pohled se zdá, že jsme jako obor v samém jádru soudobých změn a že pevně s nimi držíme krok. Skutečnost je však poněkud jiná. Fenomén kyberprostoru totiž nelze chápat pouze jako nový prostředek ("informační superdálnice") pro řízení a sdílení knihovnicko-informačních procedur nebo jako nekonečnou informační studnu. Jde v prvé řadě o nově vznikající globální komunikační paradigma, které "zasahuje" resp. ovlivňuje mnohem širší rozpětí komunikačních a vůbec civilizačních struktur a procesů, než je "komunita jezdců" po informačních superdálnicích. (Podobně jako Gutenbergův vynález knihtisku nepostihl jen svět gramotných či tzv. "počítačová revoluce" svět "hackerů".) Nové dynamické sítové konfigurace utvářejí úplně nové komunikační modely a standardy (interaktivní sdílené procedury, decentralizované a otevřené hypermediální a multimediální struktury, virtuální realita a pod.), které se svou povahou podstatně liší od 128
klasických, byť vysoce automatizovaných modelů a forem vyskytujících se v klasických knihovnicko-informačních procesech. V praxi je tato antinomie zvlášť patrná ve dvou úrovních: i) Jelikož náš metodologický aparát operuje s formálními informačními prvky a formami, které v komunikačních procesech "vystupují" jako určité formální re-prezentanty znalostí/vědění, resp. jako ve fyzickém slova smyslu zaznamenané (data, údaje, fakty) a stálé či "statické" (dokumenty, publikace) entity, problémy vznikají tehdy, když se do metodologického knihovnickoinformačního záběru dostanou nestálé, hypermediální nebo například "virtuální" informační konfigurace. Problematická digitální "fyzikálnost" a jakási dynamická síťová konzistentnost takových konfigurací je stávajícím metodologickým aparátem velmi těžko postižitelná. Stejně tak tyto konfigurace za určitých podmínek mohou nejen re-prezentovat, ale také i přímo prezentovat či dokonce "virtuálně zhmotňovat" jisté tzv."objektivní" obsahy (např. virtuální chirurgický zákrok, různé druhy interaktivních simulátorů, architektonické konstrukce atp.). ii) Nové globální či makroorganizační komunikační prostředí vznikající v Kyberprostoru, které charakterizují otevřené, decentralizované a "detopologizované" konfigurace, stejně jako flexibilní, interaktivně sdělitelné komunikační procedury na "klient-server" platformě, představují přesný opak centralizovaných a institucionálně řízených knihovnicko-informačních procedur a procesů. Tyto skutečnosti poukazují na jisté metodologické, ale také koncepční "zaostávání" některých našich aktivit za dynamikou současných změn a rovněž na nezbytnost přehodnocení stávajícího metodologického záběru. Co je tedy cílem všeobecně proklamované orientace knihovnicko-informační sféry k novým komunikačním konfiguracím? Nejčastěji se mluví o zrychlení stávajících procedur, o rozšíření statických informačních potenciálů o síťové a jiné elektronické dokumenty, o lepších prezentacích knihovnicko-informačních subjektů, o vytvoření pohodlnějšího uživatelského prostředí, o vyšší operační úrovni meziknihovní spolupráce atp. - tedy o kvantitativním zlepšení, zrychlení či rozšíření stávajících procedur a služeb. L. Schamberová ve své znamenité reflexi na toto téma What is a Document? Rethinking the Concept in Uneasy Times (JASIS, 47 (9): 670, 1996) však upozorňuje, že: "Cílem už není jednoduché poskytování artefaktů, nýbrž poskytování přístupu k informacím užitečným pro uživatele, nebo k informacím, které přispívají k uživatelově práci." Základní otázkou je, jakou roli by měly plnit knihovnici a informační specialisté v situaci, kdy knihovny už nejsou jediným zprostředkovatelem relevantních a k uživatelově práci užitečných informací. Je běžné, že uživatel od nás ze zvyku očekává služby tradičně spojované s knihovnami, tedy s transferem klasických artefaktických informací resp. statických ("papírových") dokumentů. Knihovnické servery a stránky coby průvodce či pomůcky pro vyhledávání internetovských zdrojů a dokumentů jsou uživateli jen symbolicky používány v srovnání s jinými komerčními a nekomerčními vyhledávacími službami na síti.
129
Abychom mohli rozšířit nabídku informačních služeb, forem a zdrojů o všechny dnes dostupné zdroje a způsoby pořizování užitečných informací, je zapotřebí především vytvořit novou platformu pro poskytování informačních služeb. Tato platforma by měla být v dostupnosti, rychlosti vyřizování požadavků, rozmanitosti nabídky, v uživatelském komfortu a designu výstupů srovnatelná s jinými interaktivními službami na Internetu, avšak o umění knihovnického managementu lepší než stavající internetovské služby. Nebo jak to reflektuje L. Schamberová: "Všichni zainteresovaní budou muset vynalézat a rozvíjet nové znalosti a dovednosti, což neznamená, že se ty znalosti a dovednosti budou nutně muset vztahovat k elektronickým technologiím či k dokumentům jako takovým. Je zapotřebí vytvořit novou úroveň literárnosti kyberliterárnost - obsahující holistické a praktické porozumění tomu, jak používat elektronické (a neelektronické) technologie za účelem řízení informací k jejich efektivnímu používání. Žhavou výzvou pro nás může být naučit se překonávat některé mediální kategorizace. Rozlišování mediálních forem jsou natolik zakořeněná, že se například někteří lidé ptají, zda koncepce 'digitální knihovny' může (nebo zda-li by měla) zahrnovat jakýkoliv jiný formát mimo digitální."
VÝCHODISKA 1. Státní technická knihovna v Praze je ve specifickém postavení jak z hlediska její specializace a tematického zaměření fondů, tak z hlediska možností přístupu svých čtenářů k Internetu. Většinu jejích čtenářů totiž tvoří studující technických a přírodovědných oborů vysokých škol, kteří mají na svých školách k Internetu volný přístup. 2. V současnosti lze konstatovat, že úroveň procedur a služeb naši knihovny je v podstatě srovnatelná s úrovní podobných knihoven v zahraničí. 3. Dosažená úroveň automatizace STK integruje v současnosti všechny základní moduly knihovny, včetně odpovídajících internetovských výstupů, ke kterým samozřejmě patří OPAC v klasické telnetovské i WWW podobě, propojený s automatizovaným výpůjčním systémem s možností přímého objednávání výpůjček. Ve zkušebním provozu je rovněž služba poskytovaní digitálních kopii. Průběžně se usiluje o automatizaci a implementaci internetovských technologií v dalších službách a procedurách, jako jsou MVS, MMVS, rešeršní služby, sdílení CD-ROM po Internetu atd. Přitom všem se zvlášť dbá na flexibilnost a otevřenost k novým modalitám a strukturám vycházejícím z možností internetovských technologií, které umožňují plnohodnotnou integrací různorodých informačních zdrojů, činností a procesů v kompaktním a uživatelsky pohodlném prostředí. 4. STK vychází z poznatku, že dynamika změn a rozvoje nových komunikačních konfigurací a z toho odvozené změny uživatelského prostředí, potřeb a způsobů používání informačních potenciálů předčí před dynamikou současného rozvoje knihovnickoinformačních informačních mikro- a makro struktur, které jsou poznamenané přetrvávájícími neflexibilními centralistickými modely. Proto jsme se rozhodli, že nebudeme čekat na celoplošné řešení, ale že se pokusíme vybudovat novou platformu pro integraci knihovnických procedur a služeb, abychom mohli poskytovat co nejkvalitnější informační služby. Přitom jsme snažili kriticky zhodnotit světové trendy a zkušenosti v této oblasti a 130
rovněž sami prozkoumat nové možnosti působení knihovny v současných podmínkách, teď a tady. Z toho nám vyplynul INVIK STK, ne jako pouhá WWW prezentace, nadstavba či náhrada stávajících modelů, ale především jako nová platforma založená na " holistickém a praktickém porozumění tomu, jak používat elektronické (a neelektronické) technologie za účelem řízení informací k jejich efektivnímu používání" (Schamberová, ibid.).
INVIK STK A JEHO ZÁKLADNÍ CÍLE INVIK tedy představuje "vykročení" STK do virtuálního světa Internetu především ve smyslu jejího "skutečného působení" v mediálním prostoru WWW. Cílem našeho projektu je funkční koexistence klasické fyzické knihovny s virtuální knihovnou ve smyslu integrovaného informačního servisu "kombinujícího elektronický přístup k "hmotným" i virtuálním dokumentům s širokou nabídkou různých způsobů jejich doručení či zprostředkování"; v níž se zároveň nabídka a kvalita poskytovaných služeb zakládá jak na schopnosti implementace nových technologií do klasických služeb, tak na schopnosti implementace osvědčených klasických knihovnických metod a dovedností (know-how) v podmínkách nově se utvářejícího globálního komunikačního prostředí. Přitom by výsledkem mělo být "prolnutí” všech forem v podobě pohodlného a bezbariérového přístupu k informacím. Konkrétně, v českém prostředí se snažíme vybudovat účinný a užitečný knihovnicko-informační uzel na WWW, otevřen a přístupný ve všech směrech, každému potenciálnímu uživateli či partneru.
PRINCIPY FUNGOVÁNÍ INTEGROVANÉ VIRTUÁLNÍ KNIHOVNY STK JAKO KOMPLEXNÍHO KNIHOVNICKO-INFORMAČNÍHO SERVISU Aby mohl INVIK fungovat jako komplexní knihovnicko-informační servis, je třeba pro to zajistit určité výchozí podmínky. Státní technická knihovna dnes nabízí plně funkční a přes WWW zpřístupněný výpůjční protokol, v kterém se prostřednictvím Internetu už vyřizuje více než 50 % všech uživatelských požadavků, je dořešena a do AIS STK plně zaintegrována služba uživatelských kont, prostřednictvím které, zatím v testovacím režimu, poskytujeme digitální kopie klasických dokumentů z vlastních fondů, je po technické a procedurální stránce dořešena platforma pro poskytování vzdáleného (terminálového) přístupu k fondům na CD-ROM nosičích, je vypracována koncepce pro integraci dalších služeb, v prvé řadě meziknihovních a mezinárodních meziknihovních výpůjčních služeb. Toto vše jsou základní výchozí podmínky technického rázu. Nejdůležitější podmínkou pro kvalitní INVIK je však podmínka naprosté otevřenosti INVIKu novým technologiím, novým korporativním modelům sdílení činnosti, novým strukturám a především požadavkům ze strany našich uživatelů. Podstatnou výhodou INVIKu je jeho "schopnost" obrátit se k uživateli vždy tou "tváří", kterou uživatel právě potřebuje. Jeho základní vlastnost - koexistence fyzické i virtuální podoby umožňuje uživateli využívat všechny výhody, které tato symbióza nabízí. Uživatel má možnost využít kteroukoliv z klasických či nadstandardních služeb zabudovaných do kompaktního 131
informačního prostředí INVIKu - jak za fyzické přítomnosti v knihovně - tak za virtuální přítomnosti v knihovně - a to odkudkoliv (s trochou nadsázky lze říci, že úplně odkudkoliv, kam sahají buď telefonní dráty či příjem satelitního vysílače a pokud umíte česky - tento drobný defekt hodláme odstranit v létě vytvořením kompletní anglické verze INVIKu). Tím se knihovna stává dostupným zdrojem informací a služeb, pohodlným pro její uživatele v takové míře, v jaké to vůbec umožňuje kvalita telekomunikační infrastruktury. Domníváme se, že díky tomuto novému typu služby uživatel teprve docení kvalitu služeb knihovny danou kompaktním uživatelským prostředím. Jeden příklad za všechny - objednávka kopie dokumentu. Tím, že si podá objednávku prostřednictvím internetu resp. WWW formuláře, nejen že uživatel nemusí do knihovny přijít, ale navíc odpadají všechny činnosti spojené s dosažením požadované kopie. Znamená to, že uživatel si nemusí dokument objednávat klasickou cestou (což i při komplexní automatizaci znamená nejméně 30-60 minut, než se k němu knížka dostane), nemusí na nějaký lístek vyplňovat údaje o stránkách, které chce zkopírovat, nemusí čekat na zhotovení kopií a nemusí posléze dokument zase vrátit, aby mohl s kopiemi odkráčet domů. To vše by mu zabralo zhruba 1 hodinu, do které jsme však nezapočítali cestu do a z knihovny. Díky tomuto typu služeb uživateli odpadá buď nutnost "dojet do Prahy" nebo minimálně 1 týden čekat, než objednaná služba dorazí klasickou poštou. A to vše za předpokladu, že dokument byl v daném okamžiku na regále. Navíc, tímto způsobem dokážeme ve vlastním kompaktním virtálním prostředí uživateli přímo zpřístupňovat fondy jiných knihoven prostrednictvím INVIKovských výstupů MVS či MMVS. Tímto se de facto INVIK stává svého druhu alternatívou tzv. globální knihovny. Je tedy zřejmé, že za INVIK stránkami stojí knihovníci s reálnými procedurami, sloužícími k uspokojení čtenářských potřeb a požadavků. Z výše uvedeného vyplývají 3 základní kategorie uživatelů INVIKu: 1. INVIK STK se "obyčejnému internetovskému" uživateli jeví jako soubor webovských stránek s příslušnými mediálními, komunikačními a technickými vlastnostmi. Touto formou STK poskytuje všem "síťovým návštěvníkům" standardní WWW prezentaci služeb knihovny (včetně OPAC a odkazů na další sekundární informace - jak z vlastních, tak z internetovských zdrojů). Prostřednictvím INVIK může STK též poskytovat určité "jednorázové veřejné služby" (reprografie, MVS...), vyplývající z její funkce veřejné knihovny. 2. Klasickým ("fyzickým") návštěvníkům však INVIK může sloužit jako svého druhu průvodce a "terminál" k objednávání služeb z lokální sítě STK a nebo také jako lokální informační zdroj pracovníkům, kteří služby vyřizují (funkce INVIK ve smyslu Intranet). 3. Dále však - a to je jeho podstata - INVIK poskytuje svým síťovým čtenářům resp. komunitě těch, kteří si nechali zřídit autorizované konto a tím se stali "virtuálními čtenáři
132
STK", digitalizované výstupy standardních služeb (digitální kopie vlastních fondů či digitální kopie fondů zprostředkovaných MVS a MMVS a podob.). Kategorie "virtuálního síťového čtenáře" (která bude specifikovaná v Knihovním řádu) je obdobná kategorii "klasického čtenáře", která také předpokládá dodržování obecných právních norem a knihovnické a internetovské etiky. Zmíněné autorizované osobní konto je po právní stránce chráněno smlouvou mezi uživatelem a knihovnou a dále internetovskými autorizujícími standardy přenosu a ochrany přístupových hesel. Uživateli to umožňuje plnou kontrolu a přehled nad stavem svého konta, knihovně plnou a usnadněnou správu síťových klientů v rámci vlastního čtenářského protokolu. Tato autorizovaná osobní konta tak umožňují síťovým čtenářům předplatit si většinu placených služeb, jakými jsou např. MMVS, reprografické a rešeršní služby. INVIK coby internetovský výstup preferuje digitální služby a digitální výstupy jiných služeb, které plně zapadají do jeho WWW koncepce a struktury. Uživatelé jsou "členy INVIKu" jsou pochopitelně za určitých podmínek, zajišťujících především autorskoprávní ochranu dokumentů, ochranu uživatele jako spotřebitele a samozřejmě také ochranu knihovny. Lze tedy konstatovat, že INVIK je jakási symbióza všech procesů a procedur, probíhajících v knihovně, Internetu resp. World Wide Webu, počítačů a zejména knihovníků, stojících nejen za WWW stránkami, které čtenář vidí na svém počítači, ale především za službami, které jsou touto i klasickou cestou čtenářům poskytovány. PŘEDPOKLADY DALŠÍHO ROZVOJE A FUNKCIONALIZACE INVIK STK 1. Prvým předpokladem je pokračování ve zvyšování kvality, rychlosti a sdílení stávajících a implementací nových automatizovaných knihovnicko-informačních procedur, na kterých je založen chod INVIKu jako specifického uživatelského výstupu STK. 2. Vytváření nových a zlepšení stávajících vazeb na mikro- a makroknihovnické prostředí na platformě uzlů inspirovaných World Wide Webem za účelem poskytování komplexního knihovnického servisu. 3. Systematické a efektivní zapojení relevantních síťových a dalších digitálních informačních zdrojů a jejích zprostředkovávání INVIKem STK za účelem poskytování komplexního informačního servisu. 4. Komplexní vyřešení legislativních otázek spojených s příslušnými službami. O našich aktivitách v této oblasti Vás budeme i nadále informovat, jednak prostřednictvím odborného tisku a jednak na našich webovských stránkách. Kontaktní adresa: [email protected]
133
Příloha 5.3
MGR. ZUZANA ŠVASTOVÁ MGR. VÁCLAV HEICL MGR. SAŠA SKENDERIJA
UŽIVATELSKÁ KONTA INVIK STK
STÁTNÍ TECHNICKÁ KNIHOVNA PRAHA 1997
134
OBSAH
1. Úvod 1.1 Základní
nabídka služeb INVIK STK
1.2 Uživatel
INVIK STK
2. Základní informace 2.1 Co je uživatelské konto 2.11 Založení konta 2.12 Čerpání finanční hotovosti 2.2
Služby poskytované prostřednictvím uživatelských kont
2.3 Poskytování
digitálních kopií prostřednictvím uživatelského
konta 2.3.1 Základní nabídka standardizovaných formátů digitálních kopií 2.3.2 Základní technické zázemí 2.3.3 Ceník testovaných služeb 3. Právní aspekty uživatelských kont 3.1 Základní body Smlouvy o zřízení uživatelského konta 4. Závěr Obrazová příloha
135
1. ÚVOD INVIK STK - Integrovaná virtuální knihovna STK představuje vyšší úroveň elektronizace knihovnicko-informačních procesů. Jde o kvalitativně novou etapu přechodu od elektronizace katalogů a jiných sekundárních informačních pramenů k elektronizaci služeb. Základní ideou INVIK STK je umožnit uživateli kvalitní a rychlý přístup k různorodým informačním zdrojům integrovaným a zpřístupněným v prostředí WWW. INVIK STK se uživateli jeví jako soubor WWW stránek s příslušnými mediálními, komunikačními a technickými parametry. Touto formou STK poskytuje všem “síťovým uživatelům“ standardní WWW prezentaci služeb knihovny včetně přístupu do elektronického katalogu a odkazů na další sekundární informace jak z vlastních, tak z internetovských zdrojů. Prostřednictvím INVIK STK může uživatel objednávat standardní reprografické a meziknihovní výpůjční služby. INVIK STK však kromě tohoto standardu nabízí navíc možnost stát se “elektronickým / virtuálním” uživatelem STK a využívat tak standardních i nadstandardních služeb knihovny v netradiční - virtuální / digitalizované podobě.
1.1 ZÁKLADNÍ NABÍDKA SLUŽEB INVIK STK Automatizovaný výpůjční systém (AVS), založený na neomezeném síťovém přístupu k elektronickému katalogu knihovny. Záznam publikace obsahuje mj. údaje o jednotlivých exemplářích včetně informace, zda je exemplář “na skladě”, příp. do kdy bude vypůjčen. Systém bude dále umožňovat rezervace a propojení na reprografické služby. Rešeršní služby využívají přístupu do bází dat na Internetu, což v kombinaci s objednávkou rešerší z lokálních bází dat na CD-ROM umožňuje zpracování velmi kvalitních rešerší podchycujících většinu dokumentů k zadanému tématu. Meziknihovní a reprografické služby umožňují okamžitou objednávku meziknihovní výpůjčky nebo reprografické kopie z fondu STK nebo z fondů jiných knihoven na území ČR, a dále objednávku výpůjčky či kopie z fondů zahraničních knihoven a institucí. V rámci nabídky reprografických služeb STK zavádí první typ elektronických digitálních služeb - digitální kopie zhotovené na žádost “elektronického” uživatele z dokumentů z fondu STK a zpřístupněné ve formě uživatelem definovaného grafického souboru na jeho uživatelském kontě. 1.2 UŽIVATEL INVIK STK Vedle běžného uživatele (fyzické nebo právnické osoby využívající služeb knihovny na základě průkazu uživatele resp. na základě požadavku) zavádí STK novou kategorii “elektronického / virtuálního” uživatele, oprávněného využívat služeb nabízených prostřednictvím INVIK STK. Toto využití je vázáno na zřízení uživatelského konta, které bychom Vám rádi touto cestou představili. 136
2. ZÁKLADNÍ INFORMACE 2.1 CO JE UŽIVATELSKÉ KONTO Uživatelským kontem se míní heslem chráněný prostor (adresář) na WWW serveru, zřízený na základě smlouvy mezi knihovnou a uživatelem (mj. za účelem autorsko-právní ochrany dokumentů a ochrany uživatele při zpřístupnění výsledků / služeb provedených podle uživatelova požadavku). Tento adresář je dostupný pouze po zadání přístupového hesla konkrétního uživatele (viz obr. příloha, obr. č. 1). Hlavní stránka uživatelského konta (na obr. č. 2) obsahuje informace o aktuálním stavu finančního konta, odkaz na přehled dosud poskytnutých služeb (obr. č. 3) jejich vyúčtování. Nedílnou součástí uživatelského konta je finanční hotovost složená uživatelem a určená k úhradě poskytnutých služeb (formou předplatného).
2.11 ZALOŽENÍ KONTA Pracovníci STK založí konto na základě předložení 2 vyplněných a podepsaných (v případě právnické osoby též orazítkovaných) exemplářů Smlouvy o zřízení uživatelského konta. Tuto smlouvu zájemci obdrží buď přímo v knihovně u Informační služby nebo je možné stáhnout si ji jako soubor přímo z INVIK STK. Přesná adresu souboru se smlouvou na INVIK bude včas oznámena, jednak na stránce Novinky a v sekci Služby na INVIK STK, jednak spolu s oznámením o zahájení provozní etapy nové služby v konferenci KNIHOVNA. Po založení konta v STK je uživateli vrácen 1 exemplář smlouvy (potvrzený Státní technickou knihovnou) a uživatel dále obdrží identifikační číslo konta, přístupové jméno a heslo. Hlavní zásady smlouvy jsou uvedeny v kap. 3 Právní aspekty uživatelských kont. Uživatel dále obdrží při podpisu smlouvy též výtah z knihovního řádu a pokyny pro majitele uživatelského konta.) Pokud si konto uživatel zařizuje poštou, jsou mu informace o zřízení konta zaslány poštovní zásilkou do vlastních rukou, ve které jsou tyto informace včetně jeho exempláře smlouvy. Finanční hotovost lze na konto složit různými způsoby: buď osobně v knihovně platbou v hotovosti nebo poštovní poukázkou na adresu STK, poštovní poukázkou na běžný účet STK a nebo bankovním převodem na běžný účet STK, nebo fakturou na konkrétní částku vystavenou na žádost klienta v STK. Pokud uživatel dá přednost fakturaci, je třeba, aby při zaslání smlouvy uvedl i výši částky, na kterou bude první faktura (poštovní poukázka) vystavena. Jakmile STK přijme finanční hotovost nebo dostane příslušné oznámení z banky, bude přijatá částka připsána na příslušné uživatelské konto a od tohoto okamžiku uživatel může používat placené služby prostřednictvím konta. 2.12 ČERPÁNÍ FINANČNÍ HOTOVOSTI
137
Jakmile STK provede na základě objednávky určitou službu (např. u objednávky digitálních kopií vystaví požadované soubory), je automaticky z finančního konta odečtena částka fakturovaná za tuto službu. Kompletní informaci o provedené službě uživatel vidí na hlavní stránce svého konta. Je třeba, aby uživatelé sledovali výši zůstatku na svém kontě, aby se jim nestalo, že budou naléhavě potřebovat službu realizovanou prostřednictvím konta a nebudou mít dostatek finančních prostředků. V případě vyčerpání nebo přečerpání finanční částky na uživatelském kontě se automaticky zastavuje další poskytování služeb z tohoto konta do doby, než uživatel zašle další finanční hotovost. Je třeba vzít v úvahu, že doba než se zaslaná finanční hotovost objeví na účtu STK může činit 2-3 týdny.
2.2 SLUŽBY POSKYTOVANÉ PROSTŘEDNICTVÍM UŽIVATELSKÝCH KONT Služby nabízené v INVIK STK (prozatím v testovacím režimu) se objednávají interaktivním WWW formulářem, který je součástí nabídky jednotlivých služeb. Tento způsob objednávky (WWW formulář) se používá převážně u reprografických služeb, avšak dosud pouze s klasickou fakturací. První / úvodní službou, u níž je i platba realizována prostřednictvím uživatelského konta, je poskytování digitálních kopií (viz kap. 2.3 a následující). Zavedení dalších služeb objednávaných i hrazených prostřednictvím uživatelského konta se postupně připravuje - jako příklad lze uvést služby MVS a MMVS.
2.3 POSKYTOVÁNÍ
DIGITÁLNÍCH KOPIÍ PROSTŘEDNICTVÍM UŽIVATELSKÉHO
KONTA
Nová služba, která je nabízena zatím v testovacím režimu, je v podstatě reprografická služba založená na tzv. “digitizing-on-demand“ principu. Tato služba v našem provedení umožňuje pořídit si na základě objednávky podané prostřednictvím interaktivního WWW formuláře digitální kopie „statických“ resp. papírových dokumentů, které jsou v přímém či „nepřímém“ dosahu Státní technické knihovny (zprostředkovaných např. přes mezinárodní meziknihovní výpůjční služby) za podmínky dodržení příslušných předpisů a pravidel. Vzhledem k tomu, že převážnou část fondů, které STK vlastní nebo které zprostředkovává, tvoří tzv. odborné dokumenty, formálně uspořádané převážně do struktur jednotlivých publikací (vědeckých časopisů, sborníků, separátů, referátů, výročních zprav, příruček, manuálů a podob.), očekáváme, že nově nabízená možnost pořizování digitálních kopií bude pro uživatele opravdu užitečným a pohodlným nástrojem pro kvalitní a rychlé vyřizování široké škály jejich požadavků. Nová služba je plně začleněna do struktury INVIK a na rozdíl od klasických reprografických služeb se uživateli nejeví jako zvláštní, fyzicky oddělené pracoviště, kam si uživatel musí zajít s dokumentem, který si předtím vyhledal, objednal a vypůjčil. INVIK např. umožňuje vyhledat si požadovaný dokument v našem WWW katalogu, zjistit, zda je v této chvíle k dispozici a kromě možnosti objednat si jej interaktivně přímo ze záznamu příslušného dokumentu (a posléze si jej vyzvednout / vypůjčit - uživatel se bohužel pořád ještě musí pro objednaný dokument do knihovny osobně dostavit), se uživateli naskýtá nová možnost objednat si digitální kopii některé části příslušného dokumentu. Takto pořízenou digitální kopii si pak uživatel může běžným webovským prohlížečem přímo stáhnout z jeho chráněného konta na WWW serveru STK jako soubor v odpovídajícím vybraném formátu (JPEG, GIF či PDF), aniž by vůbec do knihovny 138
musel chodit. Je pak již zcela na něm, zda tyto soubory bude číst přímo ve svém browseru, uloží si je na svůj lokální disk nebo je vytiskne na tiskárně a získá tím opět „původní“ papírovou verzi dokumentu. Je třeba zdůraznit, že uživatel může využívat data pouze pro vlastní potřebu - v souladu s autorským zákonem (Toto je zvlášť zdůrazněno ve Smlouvě, v kap. Práva a povinnosti uživatele. Stejná zásada se vztahuje i na případy, kdy kopie zprostředkovává uživateli knihovna). Toto jsou hlavní principy nové služby, kterou bychom rádi společně s uživateli začali intenzivně testovat. Domníváme se, že její výhody zvláště docení mimopražští uživatelé, a to nejen ti, kdo mají přímý přístup na Internet, ale zároveň i ti, kterým tuto službu bude zprostředkovávat jejich knihovna v místě bydliště. 2.3.1 ZÁKLADNÍ NABÍDKA STANDARDIZOVANÝCH FORMÁTŮ DIGITÁLNÍCH KOPIÍ GIF Black&White 300 dpi JPEG Grayscale 100 dpi 150 dpi 300 dpi JPEG TrueColor 100 dpi 150 dpi 300 dpi PDF
Adobe Acrobat
Každý ze zmíněných formátů především charakterizuje specifický způsob, kterým je obsah komprimován a ze kterého vycházejí grafické vlastnosti digitální kopie. Pro větší přehlednost se připravuje na INVIK STK nabídka jednotlivých formátů včetně ukázek a podrobnějších informací technického rázu. 2.3.2 ZÁKLADNÍ TECHNICKÉ ZÁZEMÍ Pro kvalitní využívání nabízených služeb doporučujeme následující technické vybavení: dostatečně výkonný počítač schopný bez problémů pracovat s náročnější grafikou (v případě PC min. 486DX4, nejlépe Pentium, min. 16 MB RAM) kvalitní, rychlé připojení k Internetu (nutno přenášet velký objem dat - každá strana představuje soubor o velikosti v rozmezí od 100 KB do 1.5 MB podle zvoleného fomátu a požadovaného rozlišení), problémy nastávají především u uživatelů, jejichž poskytovatelé připojení k Internetu dosud neprovádějí lokální peering s CESNETem - poskytovatelem STK WWW browser schopný přenášet data v kódovaném tvaru protokolem https (doporučujeme Netscape 3.0 a vyšší, lze použít i Microsoft Internet Explorer 3.0 a vyšší) pro kopie formátu PDF Adobe Acrobat Reader 2.1 a vyšší (Acrobat Reader 3.0 je zdarma k dispozici na WWW serveru STK) pro případné další zpracování kopií ve formátech GIF a JPG vhodný program pro práci s grafikou (např. shareware L-View Pro) 2.3.3 CENÍK TESTOVANÝCH SLUŽEB
139
Zřízení uživatelského konta Ceny digitálních kopií
20,00 Kč
GIF - Black&White JPEG Grayscale JPEG Grayscale JPEG Grayscale JPEG TrueColor JPEG TrueColor JPEG TrueColor PDF Adobe Acrobat
300 dpi 2,00 Kč/str. 100 dpi 2,00 Kč/str. 150 dpi 2,00 Kč/str. 300 dpi 3,00 Kč/str. 100 dpi 2,00 Kč/str. 150 dpi 2,00 Kč/str. 300 dpi 4,00 Kč/str. 2,00 Kč/str.
Kompletní ceník je k dispozici v INVIK - sekce Informace.
3. PRÁVNÍ ASPEKTY UŽIVATELSKÝCH KONT Mezi nejdůležitější právní aspekty, které STK začala řešit v souvislosti s projektem INVIK Integrovaná virtuální knihovna a které mají zásadní vliv na poskytování elektronických služeb, patří zejména: aspekty autorskoprávní ochrany dokumentů a ochrany uživatele z hlediska odpovědnosti knihovny a z hlediska ochrany "spotřebitele", právní aspekty elektronických služeb poskytovaných prostřednictvím sítě Internet, resp. WWW, převod dokumentů do strojem čitelné podoby a jejich zpřístupnění na Internetu, aspekty uživatelských kont, ochrany dat a platebních podmínek v rámci elektronického platebního styku, právní předpisy EU spojené s poskytováním elektronických služeb, určování rozhodného práva při poskytování elektronických služeb. 3.1 ZÁKLADNÍ BODY SMLOUVY O ZŘÍZENÍ UŽIVATELSKÉHO KONTA vymezení základních pojmů zpřístupnění konta a základní podmínky přístupu ke kontu práva a povinnosti smluvních stran autorskoprávní ochrana dokumentů ochrana před zneužitím konta podmínky vzájemné komunikace omezení odpovědnosti účinnost smlouvy Doprovodný materiál, který uživatel obdrží při uzavření smlouvy výtah z Knihovního řádu STK ceník služeb základní pravidla komunikace mezi STK a uživatelem doporučené technické zázemí
140
4. ZÁVĚR Současná úroveň INVIK STK jako virtuální nadstavba knihovny v prostředí WWW kombinuje elektronický přístup k hmotným i virtuálním dokumentům s nabídkou různých způsobů jejich doručení uživateli. Nabídka a kvalita poskytovaných služeb vychází ze současných možností implementace nových technologií do tradičních služeb STK a směřuje k postupnému zavádění služeb nových. Tyto nové služby v nynějším zkušebním provozu dosud nezahrnují všechny prvky, které se STK snaží zaintegrovat do kompaktního a komplexního informačního servisu INVIK STK. Některé z problémů, které se v této testovací fázi provozu snažíme dořešit, jsou: dořešení provozu nové služby a zpřesnění právních aspektů, optimalizace procedur, na kterých je založena efektivita této služby a které probíhají jak v rámci naší knihovny, tak na poli meziknihovní spolupráce včetně obecných administrativních procedur, jako jsou např. způsoby plateb, optimalizace technických parametrů hledání optimální úrovně uživatelského komfortu. Výsledkem tohoto snažení by měla být provozní verze, do které budou postupně začleňovány další prvky zvyšující kvalitu a komfort základní nabídky tohoto typu služby (příslušné obsahy primárních dokumentů, optimální nabídka formátů, optimální kvalita a rychlost vyřizování objednávek, co nejjednodušší způsob finančních transakcí týkající se předplatného, optimální ochrana uživatele a autorských práv apod.). Navíc budou postupně do základní nabídky zařazovány služby MVS a MMVS, které ve spolupráci s dalšími knihovnami budou nabízet možnost přímého interaktivního objednávání digitálních kopií zprostředkovaných dokumentů, které se nenacházejí ve fondech STK. Doufáme, že nové služby připravované STK tak v maximální možné míře vyjdou vstříc potřebám a požadavkům současných i potenciálních uživatelů Státní technické knihovny.
141
OBRAZOVÁ PŘÍLOHA
OBR. Č. 1 ZADÁNÍ IDENTIFIKAČNÍHO ČÍSLA, JMÉNA A HESLA
OBR. Č. 2 HLAVNÍ STRÁNKA UŽIVATELSKÉHO KONTA
142
OBR. Č. 3 PŘEHLED OBJEDNÁVEK HRAZENÝCH Z KONTA
OBR. Č. 4 OBJEDNÁVKA DIGITÁLNÍCH REPROGRAFICKÝCH SLUŽEB
143
Příloha 5.4
Návrh STK na aktivní účast při zpřístupňování Souborného katalogu ČR v prostředí World Wide Webu STK nabízí v rámci projektu budování SK ČR svoji aktivní účast na budování souborného katalogu tím, že zpřístupní na svém World Wide Web serveru databáze zahraničních dokumentů. STK je schopna zpřístupnit tyto báze a s nimi související Adresář knihoven do 1 týdne od poskytnutí dat. STK v rámci zpřístupnění těchto bází otestuje možnosti propojení sigly účastníka přímo s adresou z databáze Adresář.
STK nabízí jako alternativu souborného katalogu na WWW vlastní technologii, která je založena na decentralizovaném (distribuovaném) modelu přístupu k datům / k bázím. (Viz příloha)
Problematika přebírání záznamů - STK vyvíjí technologii, která toto umožňuje a která bude testována v rámci WWW OPAC STK i databází zpracovávaných v NK ČR. Za STK předložila na 1. jednání Rady pro SK ČR mgr. Zuzana Švastová. Závěr Rady pro SK ČR: Rada pro SK ČR doporučuje vedení Národní knihovny ČR přijmout výše uvedenou nabídku Státní technické knihovny a poskytnout STK v nejbližším možném termínu potřebná data.
Za Radu pro SK ČR PhDr. Gabriela Krčmařová. Praha, 26.6.1997
144
Příloha
Centralizovaný model Souborný katalog ČR
Decentralizovaný (distribuovaný) model Utilita vyvinutá v STK
Výhody: (pokud funguje), obsahuje záznamy všech zastupuje centralizovaný model v případě jeho knihoven - i těch, které nevystavují svoje nefunkčnosti a umožňuje cílené (např. oborově katalogy na Internetu zaměřené) vyhledávání v konkrétních katalozích konkrétních knihoven při přejímání záznamů (pokud je po technické při vyhledávání se uživatel pohybuje přímo v stránce umožněno) zájemce vyhledává a katalozích jednotlivých knihoven - od přejímá záznamy z jedné centrální databáze vyhledávání až po informaci, zda je titul v daném okamžiku k dispozici nebo do kdy je vypůjčený (možnost přímé objednávky) sdílená katalogizace upřesňování dotazu v jedné bázi
maximální aktuálnost záznamů (tak, jak jsou aktuální jednotlivé katalogy)
Nevýhody: není aktuální vyhledávat lze pouze v knihovnách připojených k Internetu (a vystavujících své katalogy na záleží na knihovnách, jak často budou Internetu) - a navíc v katalozích v daném posílat své záznamy do SK ČR okamžiku funkčních záleží na Národní knihovně ČR, jak rychle bude tyto záznamy importovat do báze SK z báze SK ČR nelze zjistit bližší údaje o přejímání záznamů je závislé na tom, zda je v dostupnosti jednotlivých exemplářů, popř. si je jednotlivých knihovnách technicky umožněno přímo objednat první formulace dotazu společná, další upřesnění v každé bázi samostatně
23.6.97 Zuzana Švastová, V. Heicl - STK
145
5.5 INVIK STK - stránky WWW
Obrázek 1
Obrázek 2
146
Obrázek 3
Obrázek 4 147
Obrázek 5
Obrázek 6 148
Obrázek 7
Obrázek 8
149
Obrázek 9
Obrázek 10
150
Obrázek 11
Obrázek 12
151
Obrázek 13
Obrázek 14
152
5.6 MED - stránky WWW
Obrázek 1
Obrázek 2 153
6. ZÁVĚR 6.1 Aplikační náhled Některé
z
výsledků
výzkumů
prezentovaných
touto
práci
se
už
aplikují: Koncepce INVIK - integrovaná virtuální knihovna je koncepčním a metodologickým podkladem pro INVIK STK (Integrovanou virtuální knihovnu Státní technické knihovny v Praze). Projekt INVIK STK byl
dosud
několikrát
prezentován
v odborném
tisku
i
na
odborných konferencích. Projekt rovněž dostal grant z projektu RISK MK ČR ve výši 286 000 KČ. Viz dodatky 5.1, 5.2, 5.3 a 5.5. V této práci vyložená problematika organizačně-procedurálních modelů
informačních
toku
je
metodologickým
a
koncepčním
východiskem pro účast Státní technické knihovny na provozu a rozvoji souborného katalogu ČR. Viz dodatek 5.3. Některé
teoretické
a
metodologické
modely
prezentované
v kapitole 1 - Informační věda teoretická a zejména v kapitole 2 - Mediální aspekt fenoménu dokument autor používá ve své pedagogické a výzkumné činnosti v Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK. Viz např. MED - Skupina pro mediální výzkum internetu při ÚISK FF UK či dodatek 5.5. Autor
se
rovněž
popsaných
touto
„mediální
koncepci“
připravuje
práci
na
pro
prezentovat
mezinárodní přístup 154
odborné
výsledky
výzkumů
úrovní,
zejména
k problematice
informačních
konfigurací
a
komunikačních
v kybernetickém
prostoru
a
modelů
koncepci
vyskytujících
integrované
se
virtuální
knihovny INVIK.
6.2 Rekapitulace Výchozí okruh otázek pojednávaných v této práci se vztahuje k problematice
komunikačně-informačních
modelů
kybernetickém
prostoru.
Z hlediska
metodického
kybernetický
prostor
informační
vědy
se
pojmem
a
procesů
v
aparátu
rozumí
„pole
průniku“ digitálních síťových technologií do soudobých modelů a procesů
společenské
komunikace.
Z hlediska
kategoriálního
aparátu informační vědy lze o fenoménu kybernetického prostoru uvažovat
jako
o
nově
vznikajícím
(globálním)
komunikačním
paradigmatu. Práce se skládá ze čtyř základních tematických částí: I
INFORMAČNÍ VĚDA TEORETICKÁ
II MEDIÁLNÍ ASPEKT FENOMÉNU DOKUMENT III
INFORMAČNÍ
VĚDA
A
ORGANIZAČNĚ-PROCEDURÁLNÍ
MODELY INFORMAČNÍCH TOKŮ IV KONCEPCE INVIK - INTEGROVANÁ VIRTUÁLNÍ KNIHOVNA I)
V úvodní
autor
tematické
zaměřuje
předpokladů informačních
na
INFORMAČNÍ
vyhodnocení
přístupu modelů
části k
a
základních
problematice procesů
VĚDA
v
nových
TEORETICKÁ
se
teoretických komunikačně-
kybernetickém
prostoru.
„Informační věda“, slovy M. Tudjmana10, „se zabývá teoretickými problémy přenosu, kumulování, uchovávání a reprodukování vědění;
10 Tudjman, M.: Teorija informacijske znanosti, Zagreb, Informator, 1990, str. 76. 155
informační věda se nezabývá žádným aspektem poznávacích procesů, vztahujícím Takovéto
se
k
vymezení
tradiční
emisi
či
„předmětu“
epistemologie
epistemologie
percepci
komunikovaného
informační
vědy
neudržitelné,
nepřiznává
vědění
vědění“
je
z hlediska
jelikož
tradiční
objektivní
status,
tj.
neodlišuje vědění od poznávacího subjektu. To je také důvodem, proč
někteří
věda
stále
přední není
odborníci
vědou,
zastávají
nýbrž
pouze
názor,
že
informační
technologií.
Jak
však
upozorňuje Karl Popper: „Tzv. vědecký předmět je pouze uměle vymezeným konglomerátem problémů a jejich vyzkoušených řešení. To,
co
skutečně
existuje,
jsou
problémy,
řešení
a
vědecká
tradice.“11 V tomto smyslu se „informační věda teoretická“ zabývá „pragmatickými uchovávání
a
a
utilitárními“ reprodukování
metodologického
modelu
problémy
„přenosu,
vědění“
na
„vědeckého
kumulování,
pozadí
paradigmatu“
jako
Khunova „souhrnu
univerzálně akceptovaných vědeckých vymožeností, který určitému společenství praktiků na dobu určitou poskytuje model problémů a jejich řešení“ Autor
.
12
přistupuje k srovnávací
analýze
jednotlivých
paradigmatických východisek informační vědy: sociálního paradigmatu, scientického paradigmatu, fyzického paradigmatu, biologického či psychologicko-kognitivního paradigmatu, technologického paradigmatu, ekonomického paradigmatu, filozofického paradigmatu
11 9. teze logiky společenských věd
(Popper, K.: 27 tezí logiky společenských věd. Úvodní řeč k Sympoziu v T bingenu, 1961 - zdroj: Vujič, A.: Problem utemeljivanja znanosti u filozofiji Karla Poppera, doktorska disertacija. Zagreb, Filozofski fakultet Sveučilišta u Zagrebu, 1984, str. 182-191)
12
Kuhn, Th.: Struktura naučnih revolucija. Nolit, Beograd, 1974, str. 54
156
-
a
navrhuje
alternativní
„mediální
koncepci“
jako
metodologické východisko pro přístup k problematice informačněkomunikačních modelů a procesů v kybernetickém prostoru. Dynamické síťové konfigurace, především globální počítačová síť
Internet,
vytvářejí
totiž
v
současnosti
úplně
nové
komunikační modely a formy („interaktivně“ sdílené procedury, decentralizované „hypermediální“ struktury, „virtuální realita“ apod.), které se svou „mediální povahou“ výrazně liší nejen od klasických,
ale
vyskytujících
i
se
vysoce v
automatizovaných
tradičních
modelů
a
forem,
formalizovaných informačních
procesech. Jelikož metodický aparát informační vědy operuje s informačními
formami,
které
v
komunikačních
procesech
„vystupují“ jako určité formální reprezentanty znalostí/vědění, tj. jako (ve „fyzickém“ slova smyslu) zaznamenaná data, údaje, fakty
apod.,
orientovaného“
nastávají
problémy,
metodického
pokud
záběru
se
do
informační
„pragmaticky
vědy
dostanou
nestálé, „hypermediální“ nebo například „virtuální“ informační konfigurace. Problematická digitální „fyzikálnost“ a „dynamická síťová
konzistentnost“
takových
konfigurací
je
stávajícím
metodickým aparátem informační vědy velmi těžko postižitelná. Stejně
tak
tyto
mohou
nejen
„virtuální“
konfigurace
re-prezentovat,
ale
také
(„znázorňovat“) jisté tzv. objektivní Dle
autorova
komunikačních
názoru
fenoménů,
má
které
i
určitých přímo
podmínek
prezentovat
obsahy.
správné se
za
pochopení
vyskytují
v
podstaty
kybernetickém
prostoru, pro informační vědu zásadní význam. Cílem je najít adekvátní komunikace.
způsoby „Avšak
využití ty
lze
nově
se
spatřit
naskytujících
jen
tehdy,
možností
PŘEKROČÍME-LI
TRADIČNÍ KATEGORIÁLNÍ RÁMCE; pokud bychom např. i v této situaci pracovali modelem tradiční reflexivity, pak tyto možnosti patrně nezahlédneme. Éra reprezentace asi vskutku skončila, a to nejen v oblasti komunikace...“, upozorňuje M. Petříček (Rukopis, 1995, 157
str. 7). V tomto smyslu „mediální koncepce“ jako podklad pro paradigma
informační
metodický
postup
vědy,
stejně
„synkretizace
jako
autorem
paradigmatických
navržený
východisek“
(umožňující aplikaci Popperovy metody „imunizace hypotéz“ při hodnocení jednotlivých teoretických, metodických a aplikačních úkonů
informační
vědy)
představují
pokus
o
„překročení
tradičního kategoriálního rámce“. II)
V tematické části MEDIÁLNÍ ASPEKT FENOMÉNU DOKUMENT se autor
pokusil řadě
o
vytvoření
metodologického
„pragmatických“
problémů,
informačně-komunikačním na
jejichž
odkázáni.
řešení
Mezi
ně
bibliografického
rámce
patří popisu
se
v kybernetickém
informační např.
přístup
vztahujících
konfiguracím
jsou
pro
odborníci
problematika
dokumentů
WWW
a
a
tvorby,
k celé k novým
prostoru, knihovníci správy
jiných
a
síťových
dokumentů, problematika zpřístupňování, formálního uspořádání a vyhledávání síťových informačních zdrojů atd. Tradiční chápání dokumentu jako „fyzického“ záznamu určité artefaktické informace nelze použít jako východisko pro řešení výše
zmíněných
V metodickém
„utilitárních“
záběru
informační
úkolů vědy
informační totiž
vědy.
„elektronické
dokumenty existují jen tehdy, pokud je jednotlivci používají pro přenos nebo uložení nějaké artefaktické informace. A konečně v případě,
kdy
je
informace
definována
ve
smyslu
faktů,
které
získávají význam či relevanci v procesu individuálního poznání, dokument neexistuje vůbec.“13 Autor proto přistoupil ke srovnávací analýze sémiotických a „mediálních“
vlastností
čtyř
textového,
dokumentu
sdělovacích
digitálního
a
dokumentu
kategorií
síťového.
dokumentu:
prostředků, V rovině
dokumentu dokumentu
sémiotické
13 Schamber, Linda: What is a Document? Rethinking the Concept in Uneasy Times. JASIS, 47 (9), 1996, str. 671 158
autor
srovnával dokumentů
znakové
formy
konstituující
příslušné
na
základě:
a)
kritéria
trvalosti
(aktuálnosti)
signata;
b)
kritéria
replikovatelnosti
replikovatelnosti
signantu;
c)
či
kategorie okamžitosti
kritéria
či
ne-
diskrétnosti
(digitálnosti) či analogovosti obsahu. V rovině „mediální“ pak autor srovnával modality, kterým jednotlivé kategorie dokumentů transponují či „ztvárňují“ mediální obraz skutečnosti. Zároveň analyzoval,
do
jaké
míry
a
jakým
způsobem
dané
kategorie
dokumentů realizují „struktury přímého přenosu“ ve smyslu úplné zpáteční vazby v realném čase na stejném komunikačním kanálu. Tato srovnávací analýza ukázala, že přistoupit k „procesuálně orientovanému adekvátního
chápání
dokumentu“14
„uvedení“
je
nezbytným
hypermediálních,
předpokladem
interaktivních
a
virtuálních 3-D informačních konfigurací do metodického záběru informační
vědy.
„paradoxní“)
Tyto
(z hlediska
informační
sémiotického
konfigurace
či
umožňují
mediálního
transparentní
prezentaci, nikoliv jen reprezentaci určitých „obsahů“. Neboli, jak
si
toho
vyhledávání
povšiml
informací
Derrida:
nesmírně
„Rozvoj
rozšířil
praktických
možnosti
metod
sdělování
a
dnes jsme v situaci, kdy sdělení už nemusí být pouhým formálním překladem jazyka ve smyslu transformace označovaného, ale může v něm být zachována jeho původní Autor
se
zvlášť
celistvost.“15
soustřeďuje
na
dokumenty
WWW,jež
jsou
nejčastější a nejpoužívanější formu dokumentů v kybernetickém prostoru. aparátu
Byť
bychom
informační
z
vědy
dosahu vyňali
kategoriálního celý
korpus
a
metodického
tzv.
nevědeckých
dokumentů WWW, onen relevantní „zbytek“ je natolik rozsáhlý a zároveň „použitelný“, že ho v žádném případě nelze přehlédnout ani
opominout.
Přitom
je
však
nutné
vyvarovat
se
nebezpečí
14 Schamber, Linda, bid. str. 671 15 Citace převzáta z Landow, G. P.: Hypertext: The Convergence of Conteporary Critical Theory and Technology. The Johns Hopkins University Press, London, 1993, str. 29 159
vzniku „metodických rozporů“, které tzv. procesuálně orientované chápaní
dokumentu
„aktualizované“ směrodatné, odborníků
s sebou
tradiční
svědčí
o
i
nese.
metody
tom,
mohou
viditelné
vytvoření
O
na
výsledky
odpovídajících
že
tomto
některé poli
být
snah
informačních
standardů,
definujících
minimum základních bibliografických „meta-prvků“ či tzv. metadat pro formální deskripci dokumentů WWW. III) V třetí tematické části INFORMAČNÍ MODELY
INFORMAČNÍCH
autor
TOKŮ
„institucionálního“ budování
a
řízení
poukazuje
přístupu veřejných
VĚDA A ORGANIZAČNĚ-PROCEDURÁLNÍ
na
nevhodnost
informační informačních
vědy
tradičního
k problematice
struktur
v současné
situaci, kdy se kybernetický prostor stává svého druhu globálním komunikačním paradigmatem. Nové komunikační prostředí vznikající v kybernetickém prostoru, které je charakterizováno otevřenými, decentralizovanými jako
interaktivně
představuje
totiž
a
flexibilními
„hyperstrukturami“,
sdělitelnými přesný
opak
komunikačními
tradičních
stejně
procedurami,
centralizovaných
a
institucionálně řízených knihovnických a informačních struktur a procesů. Základní „koncepční“ otázkou oboru je, jak mají informační odborníci
participovat
knihovnicko-informačního
na řešení prostředí
problematiky v současné
veřejného
situaci,
kdy
knihovnicko-informační struktury už nejsou jediným a výhradním zprostředkovatelem informací.
Je
problematice
(pro
příznačné,
uživatele že
většinou
se
potenciálně
informační
hlásí
užitečných)
odborníci
z pozic
k této
zastaralých
„institucionálních koncepcí“. Zastánci
institucionálního
„informační superdálnice“.
přístupu
prosazují
koncepci
Tímto pojmem se především rozumí Al
Goreova koncepce „informační přípojky každé školy, každé veřejné knihovny a společenského centra do národní informační struktury 160
před rokem 2000“16 a z ní vyplývající anebo jí „inspirované“ regionální, národní a nadnárodní projekty, záměry a iniciativy (např. KickStar Initiative v USA, EC Information Society Project atd),
prosazované
politickými
a
ekonomickými
mocenskými
strukturami západního světa. Protikladem je fenomén otevřeného, flexibilního, decentralizovaného a „volontérského“ informačního prostředí vznikajícího v kybernetickém prostoru. Ve
srovnávací
analýze
autor
poukazuje
na
tyto
a
další
rozdíly mezi populární koncepcí tzv. informační superdálnice a fenomém kybernetického prostoru,
odvolávaje se na dnes velmi
aktuální varování Jana Patočky z roku 1974: „Jedním ze zjevů, které jsou zdánlivě takřka nezbytně spojeny s masovou společností, její výrobou, její
administrací,
je
byrokratismus,
který
spolu
s
kvantitativním
růstem
úměrně narůstá a má rovněž tím zhoubnější následky, čím větší počet individuí i sdružení zasahuje. Kořeny byrokratismu, i když nikoli celý tento zjev, tkví však v jednostranném, zdlouhavém a zkresleném toku informací, který je v centralizované
soustavě
řízení
nevyhnutelný.
Byrokratismus
a
byrokratická
libovůle čerpá z tohoto faktu své běžné ospravedlnění. Právě tuto zásadní výmluvu
může
soustavné
využití
informatiky
odstranit,
může
vést
k
‘integrálnímu provozu’, v němž je zaručena nejen dokonalá cirkulace informací všemi
směry,
nýbrž
rovněž
optimální
opatření
reagující
bezprostředně
na
informační data. Návyk této objektivity v běžném provozu mohl by mít rovněž blahodárný vliv na celkový styl řízení a administrativy: objektivita všude tam,
kde
je
objektivita
možná,
rozhodování
oblastí, kde jsou skutečné meze objektivity.“
že
„‘integralní
provoz’,
v
němž
je
nechť
se
soustředí
do
těch
. Z toho autor vyvozuje,
17
zaručena
nejen
dokonalá
cirkulace informace všemi směry, nýbrž rovněž optimální opatření reagující bezprostředně na informační data“ je uskutečnitelný spíše
v kybernetickém
superdálnicích.
V praxi
prostoru se
však
než
na
ukazuje,
informačních že
určité
16 zdroj: Bearman, Toni Carbo: United States Policy on The National and Global Informatin Infrastructures. FID News Bulletin, 46 (1/2) 1996, str. 38 17 Patočka, J.: Filozofie a společenský problém informace. Rukopis. 1974, str. 15
161
centralizovaně,
resp.
institucionálně
řízené
procedury
(především tzv. sdilená katalogizace, souborné katalogy apod.) jsou
v současnosti
nenahraditelné,
jednak
z procedurálních
a
ekonomických důvodů, jednak z technických důvodů. Východiskem je tedy kombinování všech adekvátních dostupných modelů, metod, technik, prostředků a dovedností: hlavním cílem je uspokojit informační požadavek uživatele - co nejpohodlněji, co nejrychleji a co nejkvalitněji. IV) studii
Ve čtvrté
tematické
integrované
virtuální
alternativní v
přístup
podmínkách
komunikačních
části
k otázce
knihovny role
interaktivních, struktur
a
autor -
a
předkládá INVIK,
funkce
představující
moderní
decentralizovaných
procesů,
které
metodickou
jsou
a
knihovny
otevřených
poznamenány
a
ovlivněny mediálními a technickými vlastnostmi tzv. virtuálního světa World Wide Webu. Autor zároveň navrhuje nové východisko pro
vyšší
úroveň
procedur,
resp.
elektronizace
kvalitativně
knihovnicko-informačních
novou
etapu
přechodu
od
elektronizace „hmotných“ fondů a katalogů (a jiných sekundárních informačních pramenů) k elektronizaci služeb. Cílem
této
koncepce
bylo
vytvoření
podkladů
pro
funkční
koexistenci klasické knihovny s „virtuální knihovnou“ ve smyslu integrovaného
informačního
přístup
k
„hmotným“
širokou
nabídkou
i
způsobů
servisu,
kombinujícího
„virtuálním“ jejich
elektronický
informačním
zprostředkování
zdrojům či
se
doručení.
Přitom se nabídka a kvalita poskytovaných služeb zakládá jak na schopnosti implementace nových „síťových“ zdrojů, technologií a kooperačních schopnosti
modelů
do
implementace
výstupů
klasických
osvědčených
služeb,
klasických
tak
na
knihovnických
metod a dovedností (know-how) v podmínkách nově se utvářejícího globálního
komunikačního
prostředí.
Výsledkem
by
mělo
být
„prolnutí“ všech vhodných procedurálních modelů a technik, všech 162
dostupných zdrojů a prostředků, které by umožnilo pohodlný a bezbariérový přístup k relevantním informačním zdrojům. Integrovaná virtuální knihovna INVIK představuje koncepci či myšlenku komunikačního prostředku (tedy nikoli technologii ve smyslu
hardware
či
software),
integrálně
propojujícího
a
interaktivně zprostředkovávajícího na jednom komunikačním kanálu v mediálním prostředí WWW různorodé zdroje a služby, které jsou „ve
fyzickém
časově
slova
vzdáleny.
smyslu“
Jinými
navzájem
slovy
jde
prostorově o
odděleny
procedury
či
v reálných
podmínkách vzájemně nepropojitelné a souběžně nesdělitelné na stejném komunikačním kanálu. Koncepce koncepčním
a
Integrovaná Praze18.
INVIK
-
integrovaná
metodologickým virtuální
Autor
základem
knihovna
v rámci
této
virtuální projektu
163
INVIK
Státní
technické
práce
předkládá
dokumentaci projektu INVIK STK, na níž se podílel.
18 viz http://www.stk.cz
knihovna
je
STK
-
knihovny
v
příslušnou
6.3 Recapitulation
FACULTY OF PHILOSOPHY AND ARTS, CHARLES UNIVERSITY PRAGUE ACADEMIC YEAR 1996/97 GRADUATE PROGRAM IN INFORMATION SCIENCE SUPERVISOR: PROF. DR. JIRI CEJPEK, CSC. Ph.D. CANDIDATE: SASA SKENDERIJA, M.A.
INFORMATION SCIENCE AND CYBERSPACE - COMMUNICATION-INFORMATION MODELS AND PROCESSES IN CYBERSPACE FROM THE POINT OF VIEW OF THE METHODOLOGICAL AND CATEGORIAL APPARATUS OF INFORMATION SCIENCE Doctoral Dissertation Thesis Summary The concern
principal
questions
dealt
communicational-informational
cyberspace.
From
the
point
of
with
in
models
view
of
this and the
dissertation processes
in
methodological
apparatus of information science, cyberspace can be defined as a ”field
of
penetration”
of
client/server
network
technologies
into the present models and processes of social communication. From
the
point
of
view
of
the
categorial
apparatus
of
information science, the cyberspace phenomenon can be understood as an evolving new (global) communicational paradigm. The dissertation consists of four main thematic chapters: 1. THEORETICAL INFORMATION SCIENCE 2. THE MEDIA ASPECT OF THE PHENOMENON OF THE DOCUMENT 3. INFORMATION SCIENCE AND THE ORGANIZATIONAL/PROCEDURAL MODELS OF FLOWS OF INFORMATION 164
4. THE CONCEPT OF ”INVIK” – INTEGRATED VIRTUAL LIBRARY I. CHAPTER The
introductory
part,
THEORETICAL
INFORMATION
SCIENCE
deals with drawing basic theoretical aspects of the approach towards
the
new
communicational-informational
models
and
processes in cyberspace. According to M. Tudjman, ”Information science deals with theoretical problems of transfer, cumulating, preservation and reproduction of knowledge; information science does not deal with any aspect of cognitive processes related to emission
or
perception
of
communicated
knowledge.”
(Teorija
informacijske znanosti. Zagreb, Informator, 1990, p. 76.). Such definition of the subject of information science is untenable from
the
point
traditional
of
view
of
epistemology
traditional
does
not
epistemology,
credit
since
knowledge
with
objective status, i.e. it does not differentiate knowledge and cognitive
subject.
This
is
also
the
reason
why
some
distinguished scholars still hold the opinion that information science is not a scholarly discipline but merely a technology. However, as Karl Popper points out: ”The so-called scholarly subject problems
is
merely
and
their
an
artificially
tested
defined
solutions.
What
conglomerate
really
exists
of are
problems, solutions and scholarly tradition.” (Source: Vujic, A.: Problem utemeljivania znanosti u filozofiji Karla Poppera, doktorska disertacija. Zagreb, Filozofski fakultet Sveucilista u Zagrebu,
1984,
information
p.
182-191).
science”
In
deals
with
this
respect,
pragmatic
“theoretical
and
utilitarian
questions of transfer, cumulating, preservation and reproduction of
knowledge
“scientific
against paradigm”
the as
background a
sum
of
of
Khun´s
universally
model
of
accepted
scientific achievements, which provides a certain community of
165
experts
with
a
model
of
problems
and
their
solutions
for
a
certain period of time. Further on, the author carries on a comparative analysis of the
respective
paradigmatic
starting
points
of
information
science: o
Sociological paradigm
o
Scientific paradigm
o
Physical paradigm
o
Biological or psycho-cognitive paradigm
o
Technological paradigm
o
Economic paradigm
o
Philosophical paradigm
- and as an alternative proposes a ”media conception” as a methodological
basis
for
approaching
informational-communicational
models
the
question
and
processes
of in
cyberspace. At present, dynamic network configurations, especially the global
computer
communicational procedures, reality,
models
Internet, and
decentralized
etc.),
considerably
network
not
which
forms their
from
the
completely
(interactively
”hypermedia”
(with
only
form
shared
structures,
”media
virtual
qualities”)
classical,
but
new
also
differ highly
automated models and forms occurring in traditional formalized informational processes. Since the methodological apparatus of information science works with information forms which "act” as certain formal representatives of knowledge in communicational processes, i.e. as (in the physical sense) recorded data, pieces of
information,
facts,
etc.,
problems
arise
if
unstable,
”hypermedia” or e.g. ”virtual” information configurations enter 166
the ”pragmatically oriented” methodological scope of information science.
Problematical
digital
”physicality”
and
the
dynamic
network consistency of such configurations are very difficult to be
grasped
by
the
present
methodological
apparatus
of
information science. These ”virtual” configurations can not only re-present, but also directly present (”show”) certain so-called objective contents. In the author’s opinion, the right understanding of the basis of communicational phenomena appearing in cyberspace is of vital importance for information science. The objective is to find adequate means to use the newly arising possibilities of communication. ”However, these can be seen only IF WE CROSS THE TRADITIONAL CATEGORIAL FRAMEWORKS; if we worked with the model of
traditional
reflexivity
even
in
this
situation,
we
would
hardly see these possibilities. The era of representation may be really over, not only in the sphere of communication …”, as Miroslav Petricek argues (Petricek, Miroslav: Osobni svedectvi o komunikacnich sitich a virtualni realite. Kavarna A.F.F.A. 1996, p. 25). In this sense, the ”media concept” as a base for the paradigm
of
information
science,
just
as
the
methodological
procedure of ”syncretization of paradigmatic premises” (enabling the
application
hypotheses”
when
methodological science)
of
and
Popper´s
evaluating
method the
applicational
represents
an
attempt
of
”immunization
respective operations
to
”cross
of
theoretical,
of
information
the
traditional
categorial framework”. II. CHAPTER In the chapter called THE MEDIA ASPECT OF THE PHENOMENON OF THE
DOCUMENT,
the
author
tried
to
create
a
methodological
framework in order to approach a whole range of ”pragmatic” 167
problems
related
to
the
new
informational-communicational
configurations in cyberspace that have to be solved by experts in information science and librarians. These are e.g. questions concerning
the
creation,
administration
and
bibliographical
description of WWW documents and other network documents as well as
those
concerning
accessibility,
formal
arrangement
and
looking up of the network informational sources, etc. The
traditional
understanding
of
the
document
as
a
”physical” record of a certain artifact can not be used as a starting
point
for
solving
the
above
mentioned
”utilitarian”
tasks of information science. ”Electronic documents exist within the methodological framework of information science only if the individuals use them for transfer or saving of some artifact information. And, finally, in case information is defined by facts
that
acquire
individual
meaning
knowledge,
the
or
relevance
document
does
in not
the
process
exist
at
of
all.”
(Schamber, Linda: What is a Document? Rethinking the Concept in Uneasy Times. JASIS, 47 (9), 1996, p. 671) Therefore, the author carried out the comparative analysis of the semiotic and ”media” qualities of the four categories of document: textual document, media document, digital document and network document. On the semiotic level, the author compared the sign
forms
documents immediacy
constituting
on
the
basis
(topicality)
the of: of
respective a)
the
categories
of
the
criterion
of
permanence
or
signans;
b)
criterion
of
replicability or non-replicability of the signans; c) criterion of
discretion
(digital
quality)
or
analogue
quality
of
the
contents. On the ”media” level, the author compared modalities, for which the respective categories of documents transpose or ”form” the media picture of reality. At the same time, he also
168
analyzed
to
what
extent
and
how
the
given
categories
of
documents realize the ”structures of direct transfer” in the sense
of
complete
feedback
in
real
time
on
the
same
communicational channel. This comparative analysis showed that the
”process
oriented
understanding
of
document”
(Schamber,
Linda, ibid. p. 671) is a necessary prerequisite of adequate ”introducing”
of
hypermedia,
interactive
and
virtual
3-D
informational configurations into the methodological scope of information science. These (from the semiotic or media point of view
”paradoxical”)
information
transparent
presentation,
”contents”.
Or,
practical
as
methods
not
Derrida of
configurations
only
put
representation
it,
"the
information
enable
of
development
retrieval
certain of
extends
the the
possibilities of the 'message' vastly, to the point where it is no
longer
the
'written'
translation
of
language,
the
transporting of a signified which could remain spoken in its integrity."
(Quoted
by
Landow,
G.P.
in
Hypertext:
The
Convergence of Contemporary Critical Theory and Technology. The Johns Hopkins University Press, London, 1993, p. 22) The author concentrates namely on WWW documents, which are the most frequent and most used form of cyberspace documents. Even if we took the whole corpus of so-called non-scientific WWW documents out of the reach of the categorial and methodological apparatus
of
information
science,
the
relevant
”rest”
is
so
large and, at the same time, ”usable” that it is impossible to overlook or dismiss it. However, it is necessary to beware the danger of ”methodic conflicts” brought about by the so-called process-oriented results
of
understanding
information
of
experts´
document. efforts
to
Even
the
create
visible
desirable
standards, defining the minimum of basic bibliographical ”metaelements” or so-called metadata for formal description of WWW 169
documents show that some ”updated” traditional methods can be authoritative in this field. III CHAPTER In
the
third
chapter,
INFORMATION
SCIENCE
AND
THE
ORGANIZATIONAL-PROCEDURAL MODELS OF THE FLOW OF INFORMATION, the author
points
out
”institutional” questions
of
the
unsuitability
approach
building
of
and
of
the
information
managing
of
traditional,
science
public
towards
informational
structures in the present situation, when cyberspace becomes a kind of global communicational paradigm. The new communicational environment, evolving in cyberspace and characterized by open, decentralized
and
interactively
transferable
complete
flexible
opposite
of
”hyperstructures” communicational
the
as
well
as
procedures,
traditional
is
centralized
by a and
institutionally managed library and informational structures and processes. The basic conceptual question of this field of study is how the experts in information science should participate in solving the problems of the public library-informational environment in the present situation, when the library-informational structures are not the only and exclusive mediator of (for the users of the potentially useful) information. The fundamental deficiency of all centralized library and information structures stems from the fact that inevitably they are centered around institutions. On the contrary, in cyberspace there is no fixed center. It is substituted
by
”variable
centers”
represented
by
individual
users at the moment of placing their information request. It is symptomatic approach
that
these
the
experts
questions
in
from
information
the
”institutional concepts”. 170
position
science of
the
usually outdated
The proponents of the institutional approach advocate the concept
of
the
”information
superhighway”.
This
term
usually
denotes Al Gore´s concept of the ”informational connection of every school, every public library and social centre to the national informational structure before the year 2000” (source: Bearman, Toni Carbo: United States Policy on The National and Global Information Infrastructures. FID News Bulletin, 46 (1/2) 1996,
p.
38)
and
the
regional,
national
and
supranational
projects, plans and initiatives resulting from it (e.g. KickStar Initiative, EC Information Society Project, etc.), promoted by political and economic power structures of the Western world. Its
opposite
decentralized
is and
a
phenomenon
of
”volunteer”
the
open,
informational
flexible, environment
originating in cyberspace. In
his
comparative
analysis,
the
author
points
out
the
above mentioned as well as other differences between the popular concept
of
the
so-called
information
superhighway
and
the
phenomenon of cyberspace and refers to the very topical warning of
Jan
Patocka
from
1974:
”One
of
the
phenomena,
which
are
seemingly almost necessarily connected with mass society, its production
and
administration
is
bureaucracy,
which
grows
proportionally with the quantitative growth and the bigger the number of individuals and associations which it affects, the more
pernicious
consequences
it
has.
However,
the
roots
of
bureaucracy, even if not the whole phenomenon, consists in the one-sided, protracted and distorted flow of information, which is
inevitable
in
the
centralized
system
of
management.
Bureaucracy and bureaucratic despotism draws its justification from this fact. This very fundamental excuse can be removed by the systematic use of information science, which can lead to 'integral traffic', which assures not only complete circulation 171
of
information
in
all
directions,
but
also
optimal
measures
reacting directly at informational data. If such objectivity was achieved and implemented, it could have positive effect on the entire style of management and administration: let objectivity be
everywhere
where
objectivity
is
possible,
decision
making
should be concentrated in the areas where the real borders of objectivity are.” (Patocka, Jan: Filozofie a spolecensky problém informace.
Rukopis.
1974,
p.
”´integral
traffic´
where
not
information
in
all
15)
directions
The
only is
author
complete
assured,
concludes
that
circulation
but
also
of
optimal
measures reacting directly at informational data” is more likely feasible in cyberspace than on information highways. In practice, it is apparent that some of the centralized or institutionally managed library and information procedures (e.g. shared cataloguing, co-ordinated acquisition, union catalogues, interlibrary
loan
services
etc.)
are
irreplaceable,
both
for
economic and procedural reasons. The solution is to combine all accessible
adequate
models,
methods,
techniques,
means
and
skills: the main objective is to satisfy the information needs of users – as comfortably, quickly and perfectly as possible. IV. CHAPTER The fourth chapter consists of a methodological study of the
integrated
virtual
library
–
INVIK,
which
represents
an
alternative approach to the question of the role and function of the
modern
library
in
the
conditions
of
interactive,
decentralized and open communicational structures and processes which are affected and influenced by the media and technical qualities of the WWW. The author also suggests a new solution for a higher level of electronization of library-informational procedures, i.e. a qualitatively new epoch in the transition 172
from electronization of ”material” holdings and catalogues (and other
secondary
information
sources)
to
electronization
of
services. The
INVIK
Concept
presents
an
alternative
approach
to
questions regarding the role and function of the modern library conditioned by interactive decentralised and open communication structures and processes which is marked and influenced by the media properties of cyberspace. This concept was aimed at the establishment of the fundamentals for functional co-existence of the traditional library with the ”virtual library” in the sense of an integrated information service which is able to combine electronic access to both ”material” and ”virtual” sources of information
with
a
wide
variety
of
methods
of
delivery
and
mediation. The scope and quality of services offered is based both
on
the
technologies
ability and
to
implement
co-operative
models
new
network
into
the
sources,
outputs
of
traditional services as well as on the ability to merge proven traditional
library
methods
and
techniques
(know-how)
in
conditions of the newly established global network environment. The
desired
result
is
an
amalgamation
of
all
appropriate
procedural models and techniques, of all accessible sources and means which would provide comfortable and barrier-free access to relevant information sources. INVIK presents a concept, an idea of a communication system (i.e. not only technology in the sense of hardware and software) integrating
various
sources
and
services
on
one
interactive
communication channel in the media environment of the WWW; i. e. the sources and services that are separated from each other in space and time.
173
The concept of INVIK is the conceptual and methodological basis for INVIK STK – Integrated Virtual Library of the State Technical
Library
in
Prague.
The
relevant
documentation
concerning INVIK STK, in which the author was a key contributor, is a part of the thesis.
174
7. BIBLIOGRAFIE
1. Backer, Joseph: An Information Scientist’s View on Evolving Information Technology. Journal of Information Science, 35 (3) 1984, str. 164 - 169 2. Backer, Thomas E.: Information Alchemy: Transforming Information through Knowledge Utilization. Journal of Information Science, 44 (4) 1993, str. 217 - 221 3. Bauwens, Michel: Knowledge Transfer in Cyberspace: A Model for Future Business Practices. FID News Bulletin - Vol. 46 (1996), Iss. 1/2 4. Baudrillard, J.: Simulacra and Simulation. The University of Michgan Press, 1994 5. Baudrillard, Jean: The Transparency of Evil. New York, Verso, 1993 6. Beard, David V.: Computer Human Interaction for Image Information Systems. Journal of Information Science, 42 (8) 1991, str. 600 - 608 7. Bearman, Toni Carbo: United States Policy on The National and Global Informatin Infrastructures. FID News Bulletin, 46 (1/2) 1996, str. 37 - 44 8. Beath, Cynthia Mathis - Straub, Detmar W.: Department Level Information Resource Managment: A Theoretical Argument for a Decentralized Approach. Journal ot Information Science, 42 (2) 1991, str. 124 - 127 9. Benedikt, M.: Cyberspace: First Steps. Cambridge, MIT Press, 1991 10.Besser, Howard: Imaging: Fine Arts. Journal of Information Science, 42 (8) 1991, str. 589 - 596 11.Borko, Harold: Trends in Library and Information Science. Journal of Information Science, 35 (3) 1984, str. 185 - 193 12.Brookes, B. C.: A New Paradigm for Information Science. The Information Scientist, 10 (3), Sept. 1976, str. 103-111 13.Brookes, B. C.: Measurement in Inf. Science: Objective and subjective Metrical Space, Journal of ASIS, 31 (4), 1980, str. 248255
175
14.Brookes, B. C.: Foundations of information science - Part I, Journal of Information Science. 2 (1980) 15.Brookes, B. C.: Foundations of information science - Part II, Journal of Information Science. 3 (1980) 16.Brookes, B. C.: Foundations of information science - Part III, Journal of Information Science. 4 (1980) 17.Brookes, B. C.: Foundations of information science - Part IV, Journal of Information Science. 5 (1981) 18.Brooks, Terrence A.: People, Words, and Perceptions: A phenomenological Investigation of Textuality. Journal of Information Science, 46 (2) 1995, str. 103 - 115 19.Buckland, M. K.: Information Retrieval of More Than Text. Journal of Information Science, 42 (8) 1991, str. 586 - 588 20.Buckland, M. K.: Information as Thing. JASIS, 42(5) 1991, str. 351360 21.Buckland, M. K.: Information Handling, Organizational Structure, and Power. Journal of Information Science, 40 (5) 1989, str. 329 333 22.Building a Catalog of Internet - Accessible Materials. 23.Burke, Colin: The Other Memex: The Tangled Career of Vannevar Bush’s Information Machine, The Rapid Selector. Journal of Information Science, 43 (10) 1992, str. 648 - 657 24.CASLIN - dokumenty 25.Cejpek, J.: Co je informační věda?. I’93, 35, č. 3, 61-65 26.Cercone, Nick - McCalla, Gordon: Artificial Intelligence: Underlying Assumptions and Basic Objectives. Journal of Information Science, 35 (5) 1984, str. 280 - 290 27.Chatman, Elfreda A.: Life in Small World: Applicability of Gratification Theory to Information - Seeking Behavior. Journal of Information Science, 42 (6) 1991, str. 438 - 449 28.Cole, Charles: Shannon Revisited: Information in Terms of Uncertainty. Journal of Information Science, 44 (4) 1993, str. 204 211
176
29.Collins, Rossan - Straub, Detmar: The Changing Information Environment. Journal of Information Science, 42 (2) 1991, str. 120 123 30.Cooke, Stephen - Kauppila, Andrea: Focus Feature: Public libraries, public Internet. The Electronic Library, 14 (2), April 1996, str. 127 - 128 31.Cooke, Stephen - Kauppila, Andrea: Focus Feature: Serving the Internet public: the Internet Public Library. The Electronic Library, 14 (2), April 1996, str. 122 - 126 32.Cooke, Stephen - Kauppila, Andrea: Focus Product Review: Tools for the Internet - channelling the information tidal wave. The Electronic Library, 14 (2), April 1996, str. 129 - 132 33.Covi, L. - Kling, R.: Organizational Dimensions of Effective Digital Library Use: Closed Rational and Open Natural Systems Models. JASIS, Vol. 47, N. 6, Sept. 1996 34.Cox, Richard J.: Educating Archivists: Speculations on the past, Present, and Future. Journal of Information Science, 39 (5) 1988, str. 340 - 343 35.Debons, A. - Horne, E. - Cronenweth, S.: Information Science: An Intergrated View. Boston, Hall, 1988 36.Doctor, Ronald D.: Information Technologies and Social Equity: Confronting the Revolution. Journal of Information Science, 42 (3) 1991, str. 216 - 228 37.Dokumentace a informace. Slovník. část 1: Základní pojmy. ČSN ISO 5127-1, FÚNM, Březen 1993 38.Eco, U.: Kultura, informacija, komunikacija. Nolit, Beograd, 1973 39.Fiala, J.: Kvalitativní analýza odborných informacía její aplikace v oboru zkušebnictví - doktorská dizertační práce. FFUK, 1996 40.Frege, G.: O smislu i nominatumu. Ideje 6 (1) 1975, str. 97-115 41.Garfield, Eugene: Response to the Panel on Evaluation of Scientific Information and the Impact of New Information Technology. Journal of Information Science, 41 (3) 1990, str. 229 - 230 42.Garret, John R. - Lyons, Patrice A.: Toward an Electronic Copyrigt Managment System. Journal of Information Science, 44 (8) 1993, str. 468 - 473 43.Garrison, Guy: The Future: Challenges to Information Science Education. Journal of Information Science, 39 (5) 1988, str. 362 366 177
44.Gates, Bill - Myhrvold, Nathan - Rinearson, Peter: Informační dálnice. Praha, Managment Press, 1996 45.Geelhoed, L. A.: En Route to an Information Socienty: Opening Address. FID News Bulletin, 46 (1/2) 1996, str. 6 - 8 46.Gore, Al.: Země na misce vah. Praha, 1994 47.Grant, F. L. - Main, R. G.: Curriculum 1984: Meeting the Needs of the Information Age. Journal of Information Science, 37 (1) 1986, str. 12 - 19 48.Grishman, Ralph: Natural Language Processing. Journal of Information Science, 35 (5) 1984, str. 291 - 296 49.Gull, C. D.: Information Science and Technology: From Coordinate Indexing to the Global Brain. JASIS, 38 (5) 1987, str.361-362 50.Harter, Stephen P.: Psychological Relevance and Information Science. Journal of Information Science, 43 (9) 1992, str. 602 - 615 51.Harter, Stephen P. - Hooten P. A.: Information Science and Scientists: JASIS, 1972 - 1990. Journal of Information Science, 43 (9) 1992, str. 583 - 593 52.Heilprin, Laurence B.: Information and Thermodynamics: Toward a Closer Unification of Information Science with Other Sciences. Journal of Information Science, 46 (8) 1995, str. 579 - 580 53.Heim, Michael: The Metaphysics of Virtual Reality. New York, Oxford University Press, 1993 54.Herner, Saul: Brief History of Information Science. Journal of Information Science, 35 (3) 1984, str. 157 - 163 55.Heylighen, Francis - Bollen, Johan: The World-Wide Web as a SuperBrain: from metaphor to model. 56.Hoel, I. A. L.: On the concept of knowledge and its relation to information science. Theory of Application of Information Research, Mansell, London, 1980, str. 19-29 57.Holt, Glen E.: On Becoming Essential: An Agenda for Quality in Twenty - First Century Public Libraries. Library Trends, 44 (3) 1996, str. 545 - 571 58.H schl, Cyril: Tři světy Karla Poppera. Nová přítomnost, č. 10, sv. 1, 1995 59.Huitema, C.: A bůh stvořil Internet.Praha, MF 1996
178
60.Huwe, Terence K.: Knowledge Transfer in Cyberspace: Organizational Challenges. FID News Bulletin - Vol. 46 (1996), Iss. 1/2 61.In Memoriam B. C. (Berite) Brookes, 1910 - 1991. Journal of Information Science, 43 (4) 1992, str. 273 - 275 62.Interfaces for Distributed Systems of Information Servers. Journal of Information Science, 44 (8) 1993, str. 453 - 467 63.Issues Relating to the Implementation and Management of an Integrated Information Center. Journal of Information Science, 42 (2) 1991, str. 147 - 151 64.Janes, J.: Serving the Internet public: the Internet Public Library. The Electronic Library, Vol. 14, No. 2, April 1996, str. 122 65.Jeng, Ling Hawey: Knowledge Representation of the Visual Image of a Title Page. Journal of Information Science, 42 (2) 1991, str. 99 109 66.Kiresuk, Thomas J.: The Evaluation of Knowledge Utilization: Placebo and Nonspecific Effects, Dynamical Systems, and Chaos Theory. Journal of Information Science, 44 (4) 1993, str. 235 - 241 67.Kochen, Manfred: Information Science Research: The Search for the Nature of Information. Journal of Information Science, 35 (3) 1984, str. 194 - 199 68.Kochen, Manfred: Technology and Communication in the Future. Journal of Information Science, March 1981, str. 149 - 157 69.Koenig, Michael E. D.: Entering Stage III.: The Convergence of the Stage Hypotheses. Journal of Information Science, 43 (3) 1992, str. 204 - 209 70.Kroker, Arthur - Wenstein, Michael A.: Chapter one of Data Trash: the theory of the virtual class. New York: St. Martin’s Press 1994 71.Kuhlthau, Carol C.: Inside the Search Process: Information Seeking from the User’s Perspective. Journal of Information Science, 42 (5) 1991, str. 361 - 371 72.Kuhn, T.: Struktura naučnih revolucija. Beograd, Nolit 1974 73.Kulenovič, Tvrtko: Rezime. Sarajevo, MCM, 1994 74.Kulenovič, Tvrtko: Umetnost i komunikacija. Sarajevo, V. Masleša, 1983
179
75.Landow, G. P.: Hypertext: The Convergence of Conteporary Critical Theory and Technology. The Johns Hopkins University Press, London, 1993 76.Langley, Pat - Carbonell, Jaime G.: Approaches to Machine Learning. Journal of Information Science, 35 (5) 1984, str. 306 - 316 77.Langlois, Richard N.: Systems Theory and the Meaning of Information. Journal of Information Science, November 1982, str. 395 - 399 78.Large, Andrew - Beheshti, Jamshid: Multimedia and Cimprehension: The Relationship among Text, Animation, and Captions. Journal of Information Science, 46 (5) 1995, str. 340 - 347 79.Launo, Ritva: The Electronic Superhighway: A New View of the World: Openintg Speech. FID News Bulletin, 46 (1/2) 1996, str. 4 - 5 80.Liedes, Jukka: New Developments in Copyright Protection: International Harmonization of Copyright Legislation and the Digital Agenda. FID News Bulletin, 46 (1/2) 1996, str. 15 - 22 81.Lucier, Richard E. - Dooley, James F.: Cosmology and the Changing Role of Libraries: An Analogy and reflections. JASIS, 36 (1), 44-47; 1985 82.Lunin, Lois F.: Perspectives on... : Digitral Libraries: Introduction and Overview. Journal of Information Science, 44 (8) 1993, str 441 - 445 83.Lunin, Lois F. - Salasin, Susan: Perspectives on...: Knowledge Utilization. Journal of Information Science, 44 (4) 1993, str. 215 - 216 84.Lynch, Clifford A.: The Technologies of Electronic Imaging. Journal of Information Science, 42 (8) 1991, str. 578 - 585 85.Lyotard, J-F.: O postmodernismu. Praha, FÚ AV ČR 1993 86.Lytle, Richard H.: The Fellow Travelers: Information Resource Management: Research, Education, and Practice. Journal of Information Science, 39 (5) 1988, str. 337 - 339 87.Mattessich, Richard: MajorJournals, Yearbooks, Proceedings, ets., on Systems Theory and Cybernetics. Journal of Information Science, November 1982, str. 407 - 4080 88.Mattessich, Richard: The Systems Approach: Its Variety of Aspects. Journal of Information Science, November 1982, str. 383 - 394 89.McLuhan, M.: Jak rozumět médiím. Praha, Odeon 1991
180
90.McLuhan, M.: The Medium is the Massage. (with Quentin Fiore), New York, Bantam, 1967 91.McMurdo, G.: Chaning conexts of communication. Journal of Information Science, 21 (2) 1995, str. 140 - 146 92.McMurdo, G.: Getting Wired for McLuhan’s cyberculture. Journal of Information Science, 21 (5) 1995, str. 371-380 93.McMurdo, G.: The Net by numbers. Journal of Information Science, 22 (5) 1996, str. 381 - 390 94.McMurdo, G.: Networking for trust in tribal organisations. Journal of Information Science, 22 (4), 1996, str. 299-314 95.McMurdo, G.: Stone Age babies in cyberspace. Journal of Information Science, 22 (1) 1996, str. 63 - 77 96.Meadow, Ch. T.: Inf. Science and Scientist in 2001. JASIS, (1), 217-222, 1979. 97.Menou, Michel J.: An Overview of Social Measures of Information. Journal of Information Science, 36 (3) 1985, str. 169 - 177 98.A Model Academic Integrated Information Center. Journal of Information Science, 42 (2) 1991, str. 143 - 146 99.Moll, Joy K. - Flood, Barbara J.: Information Science and Information - Realted Educational Programs: Their Diversity and Accreditation. Journal of Information Science, 39 (5) 1988, str. 318 - 322 100.Negroponte, Nicholas: Being digital. New York, Alfred A. Knopf 1995 101.Neil, S.D.: Dilemmas in the Study of Information: Exploring the Boundaries of Information Science. New York, Greenwood Press, 1992 102.Neil, S. D.: Mysteries of the Deep: Models of the Universe of Knowledge. Journal of Information Science, September 1980, str. 375 - 377 103.Nielsen: Top Ten Mistakes in Web Design. 104.Nugent, William R.: Virtual Reality: Advanced Imaging Special Effects Let You Roam in Cyberspace. Journal of Information Science, 42 (8) 1991, str. 609 - 617 105.Nunes, Mark: Baudrillard in Cyberspace: Internet, Virtuality and Postmodernity. Style (29), 1995, str. 314-327
181
106.Oen, Carol - Cooper, Marianne: Professional Identity and the Information Professional. Journal of Information Science, 39 (5) 1988, str. 355 - 357 107.Pagels, Heinz: The Dreams of Reason: The computer and the Rise of the Science of Complexity. New York, Bantam, 1989 108.Paisley, William: Knowledge Utilization: The Role of New Comunication Technologies. Journal of Information Science, 44 (4) 1993, str. 222 - 234 109.Patočka, Jan: Filozofie a společenský problém informace, 1974, rukopis 110.Petříček, M.: „Rukopis“ (1995) 111.Popper, Karl R.: Objective Knowledge: An Evolutionary Approach. Oxford at the Clarendon Press, 1981 112.Preschel, Barbara M.: Education of the Information Professional: What Employers Want. Journal of Information Science, 39 (5) 1988, str. 358 - 361 113.Rada, Juan F.: The metamorphosis of the world: Libraries with a future. FID News Bulletin, Volume 46, Isseus 1/2, January/February 1996, str. 25 - 29 114.Rawlins, Gregory J. E.: Publishing over the Hext Decade. Journal of Information Science, 44 (8) 1993, str. 474 - 479 115.Rees, Warren - Rohde, Nancy Freeman - Bolan, Richard: Legal Issues for an Integrated Information center. Journal of Information Science, 42 (2) 1991, str. 132 - 136 116.Repo, Aatto J.: The Value of Information: Approaches in Economics, Accounting, and Managment Science. Journal of Information Science, 40 (2) 1989, str. 68 - 85 117.The RightPagesTM Service: An Image - Based Electronic Library. Journal of Information Science, 44 (8) 1993, str. 446 - 452 118.Romkey, John: Whither Cyberspace?. Journal of Information Science, 42 (8) 1991, str. 618 - 620 119.Ruben, Brent D.: The Communication - Information Relationship in System - Theoretic Perspective. Journal of Information Science, 43 (1) 1992, str. 15 - 27 120.Rubey, Daniel: Meditating on the Library as Archive: From Alexandria to the Internet.
182
121.Rudd, D.: Do we really need World III? Information science with or without Popper. Journal of Information Science, (7) 1983, str. 99-105 122.Saračevič, T. - Braga, G. M. - Afolayan, M. A.: Issues in Information Science Education in Developing Countries. Journal of Information Science, 36 (3) 1984, str. 192 - 199 123.Saračevič, T.: Relevance: A Review of and a Framework for Thinking on the Notion in Information Science. of ASIS, 26 /6/, 1975, str. 321-343
J.
124.Saračevič, T. - Wood, J. B.: Consolidation of Information. A handbook on evaluation, restructuring and repacking of scientific and technical information. Paris, Unesco 1981, PGI-81/WS/16 125.Saussure, F. de: Opšta lingvistika. Nolit, Beograd, 1969 126.Schamber, Linda: What is a Document? Rethinking the Concept in Uneasy Times. JASIS, 47 (9): 669-671, 1996 127.Scharge, Michael: The Healing Power of High Tech. Los Angeles Times, v. 109 (Sunday, Nov 18, 1990), str. D9 128.Shapiro, Fred R.: Brief Comumunication: Coinage of the Term Information Science. Journal of Information Science, 46 (5) 1995, str. 384 - 385 129.Shera, H.J. - Clevland, D.B.: History and Foundation of Information Science, Annual Review of Inf. Sci. and Technology, ASIS (12), 1977, str. 249 - 217 130.Sklenák, V.: Hypertext - půl století k hyperaktivitě. Část I. I’96, 38, č. 4, str. ) 131.Sklenák, V.: Hypertext - půl století k hyperaktivitě. Část II. I’96, 38, č. 5, str. ) 132.Sklenák, V.: Hypertext - půl století k hyperaktivitě. Část III. I’96, 38, č. 6, str.) 133.Slamecka, V.: Pragmatic Observation on Theoretical Research in Information Science. JASIS 26 (6), str. 318-320 (1975) 134.Slouka, Mark: War of the Worlds. New York, BasicBooks, 1995 135.Smith, J. - Weiss, S.: An Overview of Hypertext. Communications of the ACM 1988, č. 7 136.Smith, K. W.- Muccino, Donald J.: Annual Review of OCLC Research for 1994. Lettrer on Introduction,(1995) str.V
183
137.Smith, Linda C.: Artificial Intelligence: A Selected Bibliography. Journal of Information Science, 35 (5) 1984, str. 317 - 319 138.Smith, Wayne K.: OCLC and the Global Community Of Research Libraries. 139.Stearns, Susan:Virtual Public Libraries. Washington D.C, Computers In Libraries Conference 1996 140.Stejskalova, J. - Vytlačilová, M: Výuka internetu ve studijních programech škol se zaměřením na informační studia, knihovnictví a informační mamagement. Sem. práce, 1996 141.Straub, Detmar W. - Beath, Cynthia Mathis: The Integrated Information Center Concept. Journal of Information Science, 42 (2) 1991, str. 128 - 131 142.Strong, Gray W.: Adaptive Systems: The Study of Information, Patterrn, and Behavior. Journal of Information Science, November 1982, str. 400 - 406 143.Svoboda, Martin: Knihovny budoucnosti - budoucnost knihoven. (Příspěvek ke konferenci Automatizace knihovnických procesů - VI, Ústí n. L., květen 1997, str. 6 - 16) 144.Three Schools with a New Twist: Information Science at Rutgers: Establiching New Interdisclipinary Connections. Journal of Information Science, 39 (5) 1988, str. 327 - 330 145.Tofler, A - Dyson, Esther - Gilder, G - Keyworth, G.: Cyberspace and the American Dream: A Magna Carta for the Knowledge Adge. Relase 1.2, August 1994 146.Toffler, A.: The Third Wave. Pan , London, 1980 147.Tudjman, M.: Teorija informacijske znanosti. Zagreb, Informator 1990 148.Users, User Interfaces, and Objects: Envision, a Digital Library. Journal of Information Science, 44 (8) 1993, str. 480 -491 149.Vlasak, R.: Internet, knihovny a postmoderní svět (úvodní slovo k INFOMEDIA ‘96). 150.Vujič, A.: Problem utemeljivanja znanosti u filozofiji Karla Poppera, doktorska disertacija. Zagreb, Filozofski fakultet Sveučilišta u Zagrebu, 1984
184
151.Wallace, Donny P.: The Use of Statistical Methods in Library and Information Science. Journal of Information Science, 36 (6) 1985, str. 402 - 410 152.Warner, Amy J.: Quantitative and Qualitative Assessments of the Impact of Linguistic Theory on Information Science. Journal of Information Science, 42 (1) 1991, str. 64 - 71 153.Weedman, Judith: Informal and Formal Channels in Boundary Spanning Communication. Journal of Information Science, 43 (3) 1992, str. 257 - 267 154.Wersig, G.: Information Science Education for the 80s. Informatologia Yugoslavica Sep. Spec., (6), str.113-118, 1984). 155.Wiener, N.: Kibernetika i društvo. Beograd, Nolit 1973 156.Wiggins, Richard W. : The Internet for Everyone: A Guide for Users and Providers. McGraw-Hill, 1995) 157.Wilson, Patrick: Communication Efficiency in Research and Development. Journal of Information Science, 44 (7) 1993, str. 376 382 158.Yaghmai, N. Shahla - Maxin, Jacqueline A.: Expert Systems: A Tutorial. Journal of Information Science, 35 (5) 1984, str. 297 305 159.Yee, Martha M.: System Desing and Cataloging Meet the User: User Interfaces to Online Public Access Catalogs. Journal of Information Science, 42 (2) 1991, str. 78 - 98 160.Ziman, J.: Public Knowledge: The Social Dimension of Science. Cambridge, University Press, 1974 161.Zurkowski, Paul G.: Integrating America’s Infostructure. Journal of Information Science, 35 (3) 1984, str. 170 - 178
i
ii iii iv v vi vii viii ix x
185
xi xii
xiii xiv xv xvi xvii xviii xix xx xxi xxii
186
