8 2014 Informační příloha MO ČR a AČR 8 20 2014 014 14
Dva noví jaguáři
Připraveno redakcí
78 Odstřelovači Hradní stráže cvičili ve vojenském výcvikovém prostoru Hradiště s novými odstřelovacími puškami CZ 750 SNIPER I
KDYŽ JE STŘELBA jako jízda s mercedesem Všichni přítomní upírali několik minut zrak na porost před sebou. Nepodařilo se jim ale odhalit cokoliv podezřelého, sebemenší pohyb, anebo alespoň věc, která by nepatřila do této krajiny. Nakonec musel zavelet velitel: „Odstřelovači vztyk!“ Až na tento pokyn se objevili před námi dva perfektně zamaskovaní vojáci. Právě maskování, taktika, střelba a řada dalších disciplín patřily k výcviku osmnácti odstřelovačů Hradní stráže, který se uskutečnil v závěru dubna ve vojenském výcvikovém prostoru Hradiště. Od předcházejících výcviků se lišil především tím, že namísto z pušek sovětské provenience SVD Dragunov se střílelo ze zbraní české výroby CZ 750 SNIPER I.
Nejen ochrana, ale i obrana „Měli jste možnost vidět výcvik družstva odstřelovačů z 1. praporu Hradní stráže. Je to jednotka, která se nově seznamuje s výzbrojí, kterou jsme obdrželi zhruba před dvěma měsíci. Zaměřujeme se na to, aby se vojáci naučili dokonale ovládat tuto novou zbraň. Jsou zde celkem tři pracoviště. Na prvním jste se mohli seznámit s jednotlivými součástmi nové výzbroje. Na dalším jsme procvičovali skryté přiblížení
odstřelovačů v terénu. Na třetím pracovišti jsme trénovali střelbu na cíl na vzdálenost 650 metrů,“ vysvětluje velitel Hradní stráže plukovník Radim Studený. „Hradní stráž má ve výzbroji odstřelovací pušky již hodně dlouho. Proto mne překvapily některé názory, že by tomu mělo být jinak. Úkol Hradní stráže je jednoznačný, zabezpečit ochranu a obranu sídla prezidenta republiky. Hradní stráž má mimo jiné charakter pěší jednotky. A právě to, že dostala do výzbroje pušku s účinným dostřelem do 800 metrů, jednoznačně zapadá do koncepce ochrany sídla prezidenta republiky. S odstřelovací puškou Dragunov je tato nová zbraň naprosto nesrovnatelná. Je to vývojový posun minimálně o třicet let. Nespornou výhodou samozřejmě je, že všechny ruční střelné zbraně Hradní stráže jsou od tuzemského výrobce, České zbrojovky Uherský Brod. Kromě odstřelovaček se jedná o útočné pušky CZ 805 BREN,
krátké samopaly CZ Scorpion EVO3 A1 a pistole CZ 75 SP-01 Phantom. To samozřejmě usnadňuje zásobování náhradními díly a celkovou logistiku. Přínosná v tomto případě je rovněž kompatibilita s Armádou České republiky, která také přechází na tento typ výzbroje.
Druhá specializace Hradní stráž měla odstřelovací pušky ve výzbroji i v minulosti. Pouze je vyměnila za podstatně modernější a přesnější typy. Příslušníci Hradní stráže se shodovali v tom, že toto přezbrojení je stejné, jako kdyby přesedli z trabantů do mercedesů. Nedá se ani říci, že by Hradní stráž umocňovala svou palebnou sílu. Před časem totiž vyřadila ze své výzbroje bez jakékoliv náhrady kulomety UK-59. Hradní stráž má v současné době tabulkově 610 míst pro vojáky a 43 pro občanské zaměstnance. Naplněnost je zhruba devadesát osm procent. Kromě velitelství, štábu, osobního štábu a logistiky ji tvoří dva strážní prapory, Hudba Hradní stráže a rota zabezpečení. Každý ze strážních praporů má 232 vojáků a člení se dále na tři roty, z nich každá má tři čety. První dvě čety jsou strážní a třetí je palebné podpory (do nich jsou zařazeni například
8 2014
pancéřovníci s protitankovými granátomety RPG-7). V každém z družstev čety palebné podpory je zařazen vždy jeden odstřelovač a jeden pozorovatel. Ten odstřelovači poskytuje veškerou podporu. Celkově se tedy jedná o osmnáct odstřelovačů a osmnáct pozorovatelů. V žádném případě to ale neznamená, že tito vojáci se věnují výhradně odstřelovačské profesi. Prioritně, podobně jako všichni ostatní, si plní strážní úkoly spojené s ochranou Pražského hradu a zámku v Lánech. Profese odstřelovače je jejich další specializací.
Minimálně dvě stě výstřelů Součástí nových odstřelovacích pušek CZ 750 jsou i velice kvalitní doplňky. Samotná zbraň je vybavena puškohledem Leupold MARK 4. Je možné na ni namontovat úsťovou brzdu či přídavné nožičky. Velkou výhodou při střelbě v noci je noční vidění MNV X6. K dispozici jsou i laserové dálkoměry Leupold RX 1000, které jsou vybaveny malým počítačem, jenž je schopen spočítat vzdálenost i při střelbě pod určitým úhlem. Dále je k dispozici meteostanice Kestrel 4500 NV. Ta pomáhá odstřelovači správně vyhodnotit takové faktory, jako je rychlost větru, teplota, tlak, nadmořská
výška a poloha. Přihlíží se při tom k druhu střeliva a délce hlavně, ze které se střílí. Bez těchto parametrů se skutečně kvalitní profesionální odstřelovač neobejde. „Osobně jsem měl možnost střílet s finskými odstřelovačkami Sako TRG 22, které jsou zavedeny v některých jednotkách Armády České republiky. Jsem přesvědčen, že naše pušky jsou plně srovnatelné. Samozřejmě jsou nové, a tak musíme ještě některé záležitosti vychytat. Každá nová puška potřebuje minimálně dvě stě výstřelů, než se správně naladí. Musí se ustálit hlaveň, opotřebit technické a dílenské zpracování. Nyní tedy procházíme fází, kdy se učíme s touto zbraní zacházet. Teprve pak budeme výcvik precizovat a zaměříme se na přesnost zásahů. Musíme si také například v praxi vyzkoušet, za jakých podmínek je lepší střílet s úsťovou brzdou, a kdy naopak bez ní,“ upozorňuje odstřelovač K. J. „Následně se budeme muset rovněž zaměřit na metodiku a taktiku využívání takto výkonných odstřelovačských pušek v podmínkách Hradní stráže. V tomto směru bychom chtěli spolupracovat s odstřelovači Policie České republiky, kteří slouží přímo na Pražském hradě.“ Vladimír Marek
79
80
České dopravní letectvo je platným partnerem Evropské transportní flotily Své schopnosti taktického transportního letectva prověřili příslušníci 24. základny dopravního letectva Praha-Kbely ve dnech 15.–27. června na 3. ročníku mezinárodního cvičení European Air Transport Training (EATT), jež je primárně určené pro posádky dopravního letectva členských států NATO, které jsou zároveň členskými státy tzv. Evropské transportní flotily (EATF – European Air Transport Fleet).
Celkem deset mezinárodních posádek cvičilo v bulharském Plovdivu zavedené standardizované postupy při společném plnění transportních úkolů, a rozšířilo si tak své zkušenosti o široké spektrum taktických úkolů. Cvičení, které se poprvé konalo před dvěma lety na španělské letecké základně Zaragoza z iniciativy Evropské obranné agentury (EDA – European Defence Agency), se uskutečnilo pod odborným vedením EATC – European Air Transport Command. Český tým tvořilo celkem 17 příslušníků z kbelské 24. základny dopravního letectva, kteří spolu se španělskými kolegy participovali s letouny CASA C-295M, dále dva příslušníci 601. skupiny speciálních sil z Prostějova, kteří na cvičení působili jako předsunutí letečtí návodčí v prostorech výsadkových ploch, a jeden zástupce Velitelství vzdušných sil AČR. Další posádky z Belgie, Bulharska, Francie, Itálie, Německa, Nizozemska, Norska a Švédska se účastnily s letouny Hercules C-130, Spartan C-27 a Transall C-160. Roli stíhacího letectva jakožto „protivníka“, ale také podpůrné síly ve společných leteckých operacích (COMAO – Composite Air Operations)
zajišťovaly bulharské letouny MiG-29 z blízké základny Graf Ignatiev a letouny F-16 řeckého vojenského letectva. Zatímco první týden cvičení byl zaměřen především na základní úkoly v rámci
jednotlivých letů, v druhém týdnu se postupně zvyšovala náročnost úkolů až po lety v bojových formacích. „Procvičovaly se výsadkové lety osob i shozů materiálu, pokročilé transportní lety, nízké lety v horském terénu, bojová přiblížení a přistání na nezpevněné plochy pro účely rychlého dozásobení, čelilo se vzdušným i pozemním hrozbám. V rámci cvičení proběhl také nácvik vzdušného zdravotnického odsunu, tzv. Aeromedical Evacuation,“ popisuje první týden cvičení major Michal Javůrek, starší národní představitel české delegace na cvičení. Mezi dalšími úkoly bylo také přistání na nezpevněné plochy ve spolupráci
8 2014 s tzv. pathfindery, kteří vedle funkce předsunutých návodčích prověřovali měřicím zařízením únosnost plochy pro plánované přistání. V podřízenosti nizozemských pathfinderů působili i naši dva přesunutí návodčí (CCT – Combat Controllers Team) z 601. skupiny speciálních sil. „Čeští předsunutí návodčí, kteří zde zúročili své bohaté zkušenosti a vysoký standard vycvičenosti na mezinárodním uskupení, byli svými bulharskými kolegy velmi vysoce hodnoceni,“ uvádí major Javůrek. Cvičení bylo velmi přínosné také pro pozemní personál, který si vyzkoušel na cizím letišti vypravit a přijmout po letu nejen vlastní, ale také cizí letoun v rámci programu spolupráce technického personálu. Tyto zkušenosti jsou nezbytné pro případ nasazení do zahraničních operací. „Cross-servicing je nutnou součástí výcviku pozemního personálu v rámci působení v podmínkách NATO. Během cvičení mám jedinečnou možnost nabýt zkušenosti s obsluhou a údržbou letadel jiných armád NATO a zemí EU a vyzkoušet si spolupráci uvnitř mnohonárodního týmu v anglicky mluvícím prostředí. Zvyšuje to naši kvalifikaci pro působení v zahraničních operacích,“ uvádí nadrotmistr Pavel Kotera, příslušník technického personálu a člen cross-service teamu. Také příslušníci inženýrské skupiny kbelské základny měli příležitost zkusit si činnost a spolupráci multinárodní skupiny v tzv. Operačním centru údržby (MOC – Maintenance Operational Center). Ve dvou směnách řídili a koordinovali všechen pozemní technický personál coby obsluhu jak zabezpečující, tak především letecké techniky při jejím vypravování a příjmu. V druhém týdnu bylo do každého letu zakomponováno několik procvičených úkolů z předchozího týdne a jejich plnění probíhalo ve skupině s letouny kooperujících států. V závěru cvičení proběhl tzv. let COMAO ve spolupráci se stíhacími letouny MiG-29
a F-16, které působily jak v roli ochrany transportní skupiny, tak při simulaci hrozby na straně „protivníka“. V rámci COMAO si všechny posádky vyzkoušely velmi důležitou spolupráci s letounem včasné výstrahy a řízení (AWACS – Airborne Warning and Control System), který vedle širokého průzkumu převzal velení a řízení celé skupiny letounů. Velmi náročným úkolem posádek letounů bylo především důkladné plánování zamýšleného taktického transportního letu, které samo o sobě zabralo poměrně hodně času a muselo být provedeno do posledního detailu. Postupně se plánování stávalo náročnější s ohledem na lety ve skupinách, na přílety na čas pro přesný shoz či výsadek a na komplexní plánování misí COMAO. Let předem naplánovaly nejzkušenější posádky z Francie a Belgie a dále byly v početné skupině posádek všech států připomínkovány a dolaďovány jednotlivé fáze operace. Cvičící státy se také střídaly v řízení letových akcí. Určený air boss vyčleněný z řad velitelů jednotlivých národních uskupení musel dobře znát nejen společně přijaté postupy, ale také terminologii a předpisy. „Funkci air boss jsem si vyzkoušel ve skupině složené pouze ze zahraničních posádek. Mým úkolem bylo mít přehled o stavu jednotlivých posádek v rámci ‚mé vlny‘, dohlížet na průběh všech fází přípravy a briefingů a případně rozhodovat o provedení letů s ohledem na dekonflikci a problematické vlivy, zejména počasí,“ popisuje major Javůrek. „Akce naplnila všechna očekávání cvičících a český tým měl šanci opustit komfortní zónu klasického transportního létání a cvičit na samotné hranici svých schopností a využitelných vlastností letounu,“ uvedl major Javůrek a dodává: „Naše posádky mimo jiné prověřily operační manuál taktického létání s letounem CASA C-295M
a odnesly si poznatky, které by mohly tento manuál optimalizovat, případně rozšířit.“ „Prokázali jsme, že jsme platným partnerem EATF,“ dodává celkové hodnocení českého přispění na cvičení major Javůrek. V září a říjnu letošního roku by měl proběhnout ve španělské Zaragoze evaluační kurz taktického transportního létání (EAATTC – Evaluation Advanced Air Tactical Transport Course), kam by měl opět vyrazit i tým 24. základny dopravního letectva, tentokrát však za účelem ověření a doladění výcvikových osnov a programu pro následující kurzy. Tyto kurzy by do budoucna měly sloužit jako nástroj pro výcvik posádek pro taktické nasazení transportního letectva. Připravili: mjr. Magdalena Dvořáková, odd. KsV GŠ AČR, s přispěním mjr. Michala Javůrka, zástupce velitele 242. tslt 24. zDL Kbely – velitele české delegace na cvičení EATT – a npor. Jiřího Červeného, staršího pilota 242. tslt 24. zDL Kbely Foto: cvičení EATT
81
82
Dva noví jaguáři Déšť, voda a vlhkost. To byly hlavní průvodci dvou příslušníků Univerzity obrany, kteří se v dubnu připojili ke studentům vojenské školy v Saint-Cyru. Společně se pak na dvanáct dnů ponořili do hlubin džungle v největším departementu země galského kohouta, v jihoamerické Francouzské Guyaně. Svůj úkol splnili a za úspěšné absolvování kurzu získali prestižní odznak se zobrazením jaguára. Četaři Lukáš Grmolec a Robert Pacík prožili jeden z vrcholů studia na Univerzitě obrany. Díky svému instruktorskému působení ve skupině Commandos dostali možnost zúčastnit se výcviku probíhajícího na základně 3. regimentu Francouzské cizinecké legie. Na počátku dubna se po krátké zastávce v Paříži a v Saint-Cyru vydali společně se stovkou studentů tamní vojenské školy na mnohahodinový let do pobřežního města Kourou, odkud pak vyrazili do legionářské základny uprostřed džungle. Jejich vybavení se pro pobyt v extrémních podmínkách rozrostlo o devět nových nezbytných doplňků, mimo jiné o mačetu a velkou celtu. „Ten okamžik byl zcela zřetelný,“ zpětně hodnotí Robert Pacík chvíli, kdy instruktoři naostro zahájili vlastní kurz. „Bylo to hodně tvrdé, ale věděl jsem, že mám ještě rezervu.“ Dva brněnští studenti byli letos jedinými externími účastníky kurzu ze zahraničí. Prožili ho odděleně, každý v jiné ze čtyř čet o pětadvaceti mužích. Noci trávili zavěšení v hamakách, aby se tak ochránili před nebezpečnou tropickou faunou. Četař Pacík se na první přenocování v hamace v neobvyklém prostředí podle svých slov velice těšil: „Nakonec mě ale překvapilo, že mi to připadalo úplně normální, jako bych tam patřil,“ popisuje s odstupem své pocity. Denní program začínal budíčkem ve čtyři hodiny ráno. Po ranní hygieně, jídle a sbalení věcí následoval v šest hodin nástup a vztyčení vlajky a po něm taktické zaměstnání. Jeho součástí bylo plnění nejrůznějších úkolů spojených s pobytem v exotickém prostředí deštného pralesa. Jedním z takových úkolů bylo například vyrobit obrovská dřevěná kladiva.
Základ výcviku tvořilo překonávání nejrůznějších překážkových drah – ať už v liánách, ve vodě či v bahně. A v něm také Lukáš Grmolec prožil nejkrušnější chvíle, když s kolegy ze své skupiny vlekli „zraněného spolubojovníka“, upoutaného k dlouhému kmeni. „Jak všem ubývaly síly, začala váznout komunikace a spolupráce. Ti vzadu tlačili břemeno stále dopředu, a tak jsme kolikrát měli co dělat, abychom tomu ‚zraněnému‘ vůbec udrželi hlavu nad vodou.“ Robert Pacík dnes již s nadhledem vzpomíná, jak se svým družstvem vedle voru překonával řeku. „Ve vodě se mi rozvázaly tkaničky a za chvíli je vzal proud. Takže jsem až ke břehu držel boty na nohou jen díky zaťatým prstům, což bylo dost vyčerpávající.“ Oba muži už z Brna věděli, že velký problém mohou způsobit byť jen drobné oděrky, které se pro infekci stávají vstupní branou do těla. Proto byli vybaveni zásobou dezinfekčních prostředků, jimiž se oděrky snažili čistit. „Ošetřil jsem si spoustu drobných zranění, ale všechna se hojila jen ztěžka, protože jsme mnoho času trávili ve vodě,“ popisuje svou péči o zdraví četař Pacík a dodává: „Když už se mi jako zázrakem podařilo jednu noc téměř uschnout, následující den nemohl začít náš program ničím jiným než zaměstnáním v řece!“ Při pohybu na překážkových drahách velice trpěly kotníky – studenti skákali z velkých výšek do kalné vody, a nikdo přitom netušil, co se skrývá pod hladinou. Lukáš Grmolec proto byl překvapen, že si vážnější zranění kotníku přivodil jen jeden muž, který tak byl vyřazen z dalšího průběhu kurzu. Vrcholem náročného kurzu však byla třídenní mise s hlavním cílem přežít. Přežití
Četař Lukáš Grmolec vzpomíná: Součástí našeho pobytu na základně cizinecké legie byla také třídenní zkouška přežití, během níž jsme měli uplatnit poznatky a dovednosti, které jsme získali v rámci tamního výcviku. První den jsme si ještě mohli udělat snídani, ale hned po ní následovalo velmi intenzivní a dlouhé cvičení, které nás mělo vyčerpat. Jak jsem se později dozvěděl od slovenského instruktora, cílem bylo simulovat útěk ze zajetí, při němž člověk nebývá zrovna odpočinutý… Po cvičení následovalo zabavení všech věcí, sebrali nám batohy, vesty, všechno z kapes a dokonce i trička.
8 2014
Francouzi navíc museli odevzdat tkaničky od bot, což nás minulo, protože nemáme na kanadách stahovací přezky. Aby bylo zcela zřejmé, že s sebou nebereme nic zakázaného, museli jsme se svléknout donaha. Zůstala nám jenom mačeta, buzola a píšťalka. Pak nás na lodích převezli z džungle do ještě hlubší džungle, kde nás vysadili a zadali nám spoustu úkolů. Měli jsme postavit přístřešky pro sebe a pro oheň a vybudovat uprostřed džungle místo pro celou četu. Mačetami jsme museli všechno vykácet, ale protože nás na místo přivezli až odpoledne, stihli jsme postavit jenom přístřešek na oheň. To znamenalo porušení pravidla nikdy nespat na zemi. Nezbylo nám než si pod sebe naházet palmové listy a na to si lehnout. Nebylo
to příjemné, protože první, co jsem na přežití viděl, byl obrovský pavouk a škorpion. Skoro celou dobu pršelo, což bylo nepříjemné hlavně v noci. K přikrytí jsme mohli použít zase jenom palmové listy. Když je člověk vyčerpaný, hladový a celou dobu mokrý, pak je v noci hodně velká zima. Teprve další den jsme postavili přístřešky na spaní, kde jsme museli udělat lůžka pro všechny alespoň půl metru nad zemí. Hlavní náplní akce ale bylo hledání jídla. Podařilo se nám to až druhý den. Kluci zabili nějakého leguána nebo co to bylo, prostě velkou ještěrku. Ale bylo nás tolik, že vyšlo jedno sousto pro každého. Potom jsme našli palmové dužiny, o kterých jsme se učili, a malé kraby, které jsme chytali u řeky. Následující
noc nebyla o moc lepší, i když jsme ji strávili pod přístřeškem. Opět vytrvale pršelo, byla zima a na dřevěné konstrukci, kterou jsme postavili, se člověk moc nevyspal. Dalším velkým úkolem bylo postavit vor. Při tom jsme využili znalosti o stromech, které jsme během předchozí přípravy získali, což platilo také během stavby přístřešku, při rozdělávání ohně a podobně. A následoval úkol poslední – s vorem přeplavat řeku. Trvalo to snad věčnost, ta řeka byla obrovská. Strávit tři až čtyři dny bez jídla není zase tak velký problém, ale výdej velkého množství energie je pak velmi vyčerpávající. Udělali jsme pár kroků nebo temp a byli jsme neuvěřitelně unavení. Byla to zkušenost. Přežili jsme…
83
84
v džungli předcházela příprava, kterou vedl domorodý indián jménem Narcis, jenž pracuje pro zdejší jednotku cizinecké legie. Vojákům ukázal, které plody se dají jíst a jak si je připravit. Jak si opatřit stravu lovem, jak zhotovovat vrše na ryby a pasti na zvěř. Výsledkem samostatného hledání potravy v reálu pak je, že vojáci během výcviku téměř nic nejedí a jejich těla potom logicky slábnou. Při tom musí plnit řadu úkolů, za které jsou hodnoceni. Brněnští studenti si díky své tělesné konstituci, síle a prokázaným schopnostem získali respekt kolegů. Jeho oprávněnost pak potvrdily i celkové výsledky, když četař Lukáš Grmolec obdržel za úspěšné plnění úkolů nejvyšší počet bodů ve své četě. „Já myslím, že by vyhrál i celkově, hodnotí jeho výsledky četař Robert Pacík. Také on byl úspěšný, v rámci své čety obsadil šesté místo. Oba studenti, jimž Univerzita obrany umožnila otestovat schopnosti v drsných podmínkách deštného pralesa, vidí za svým úspěchem pomoc a podporu mnoha lidí. Za všechny uvádějí docenta Zdeňka Flasara, který jim v rámci skupiny Commandos poskytl vynikající přípravu, a dále nadporučici Hanu Michálkovou, jež pomohla vyřešit řadu administrativních kroků, spojených s přípravou a průběhem kurzu. Viktor Sliva Foto: CMM 3ºREI
8 2014
VYHLAŠUJE
¾ <ŽŵƉůĞƚŶşǀljƌŽēŶşƚĢůĞƐŶĠ ƉƎĞnjŬŽƵƓĞŶşZ ¾ hƉůĂǀĂƚϯϬϬŵ ¾ WƎĞŬĄǎŬŽǀĠĚƌĄŚLJ ¾ ĢŚLJĂƉŽĐŚŽĚLJƐĞnjĄƚĢǎş ¾ WƐLJĐŚŽƚĞƐƚLJ jēĂƐƚŶşĐŝǀljďĢƌŽǀĠŚŽƎşnjĞŶşǀŽďŽƵ ŬĂƚĞŐŽƌŝşĐŚ;ͣƓƚĄď͞ĂͣďŽũŽǀĠũĞĚŶŽƚŬLJ͞Ϳ ŵƵƐşŵşƚƉƎĞĚƉŽŬůĂĚLJnjşƐŬĂƚůĠŬĂƎƐŬĠ ǀLJƐǀĢĚēĞŶşͲƐĐŚŽƉĞŶũĂŬŽǀljƐĂĚŬĄƎ
^ůƵǎďƵƵũĞĚŝŶĠŚŽǀljƐĂĚŬŽǀĠŚŽ ƉƌĂƉŽƌƵZǀŬŽůĞŬƚŝǀƵǀljƐĂĚŬĄƎƽ ŵŽƚŝǀŽǀĂŶljĐŚũĂŬŽƚLJ͘ ĂŚƌĂŶŝēŶşŶĂƐĂnjĞŶşǀŵşƐƚĞĐŚ ũĂŬŽĨŐŚĄŶŝƐƚĄŶĂDĂůŝ͘ ƚƌĂŬƚŝǀŶşǀljĐǀŝŬ͕ĂƚŽǀēĞƚŶĢ ǀljƐĂĚŬŽǀĠŚŽƐĞǀƓĞŵŝƉƎşƉůĂƚŬLJĂ ǀljŚŽĚĂŵŝƐŶşŵƐƉŽũĞŶljŵŝ͘ sƉƎşƉĂĚĢnjĄũŵƵnjĂƓůŝƉƎŝŚůĄƓŬƵ ĚŽϮϭ͘ƐƌƉŶĂŶĂƉĞƌƐŽŶĄůŶşŽĚĚĢůĞŶş ϰϯ͘ǀƉƌ͘ĂůƓşŝŶĨŽƌŵĂĐĞnjşƐŬĄƓŶĂ͗
ϵϳϯϮϰϴϮϭϳ ĞŵĂŝů͗ ŝŶĨŽΛϰϯǀƉƌ͘Đnj
ƚĞů͗
Připravila redakce časopisu A report – měsíčníku Ministerstva obrany ČR Adresa: Rooseveltova 23, 160 01 Praha 6 Kontakt: Jan Procházka (šéfredaktor) 973 215 553, 724 033 407, e-mail:
[email protected], www.army.cz Grafická úprava a zlom přílohy atm+: Andrea Bělohlávková (A report) 973 215 786 Titulní foto: CMM 3°REI
85
