INFOEXPRES INFORMAČNÍ OBČASNÍK 7. PS BORAČ Ročník 14, číslo 1
prosinec 2009
Všem čtenářům INFOEXPRESU a příznivcům 7. pionýrské skupiny BORAČ a 63. pionýrského tábornického oddílu PHOENIX přejeme pěkné prožití vánočních svátků a v novém roce hodně štěstí, zdraví a spokojenosti.
Předvánoční mecheche (20.12.2008) (Rogi) (Jirio, Lenka, Libor, Míša, Marek, Dana, Dušan, Jája, Pája, Ája, Peloš, Irča, Krtek, Beta, Jana, Bříma, Rogi, Petra S., Dadoš, Pat, Zuzka, Peťka, Ježeček, Niki, Def, Guru, Kejda, Bára, Peťa B.) ..a znovu po roce jsme se v předvánoční čas sešli v hospůdce u Rudolfa k posezení s přáteli a příznivci 7. PS Borač. Mezi bývalé i aktivní vedoucí a volejbalisty na chvíli zavítala i mladá instruktorská krev. Letošní (převlekovou) motivací byla stejně jako na vánočním výjezdu s dětmi antika. Mnoho převleků či doplňků však k vidění nebylo a jako snad jediní nezklamali opět Marek s Danou… Kromě příjemně prožitého večera s přáteli si všichni odnesli aktuální i loňské číslo našeho skupinového zpravodaje INFOEXPRESU.
Pionýrský ples (10.1.2009) (Mižu – převzato z webu Dobrého oddílu) (Rogi, Pat, Zuzka, Jarek, Hanička, Def, Vera, Fýla, Iva, Honza, Bára, Tibe, Peťa B., Monika D., rodiče Vlčkovi)
Na společenském plese se sešli vedoucí a instruktoři jihomoravských pionýrských oddílů spolu s bývalými členy a přáteli této dětské organizace. Pohorky a vybavení do přírody vyměnili za společenské šaty a obleky. Kulturní dům Rubín v Brně hostil v sobotu 10. ledna tradiční pionýrský ples. Tato kulturní akce probíhá každoročně a účastní se jí lidé, kteří pracují ve volném čase s dětmi. Hudební skupina Nová tchýně se výborně zhostila své role a hrála k tanci ty největší hity. Přátelskou atmosféru akce doplnila půlnoční tombola a skupinky vedoucích a instruktorů, kteří diskutovali o všem, nač na akcích s dětmi nezbyl čas. Ples je jedinou akcí, kde se vedoucí sešli bez dětí. Podle náčelníka Sdružení pionýrských tábornických oddílů Luboše Horkého se letošní ples velmi vydařil, o čemž svědčila také spokojenost většiny odcházejících účastníků. Ta zároveň dokládá fakt, že oddílový život nekončí s nástupem dospělosti, ale dává lidem přátele a ovlivňuje životní styl na celý život.
Defkofky (30.1.2009) (Rogi, Niki, Def, Fýla, Iva, Bára, Tibe, Peťa B., Zuzka, Tom, Tomáš, Dominika)
(Fýla, úpava z webu Rogi)
Píše se 24. 1. 2009 a po práci v klubovně (konečná fáze natírání regálu a úklid) jsme si já, Def a Rogi řekli, že si zahrajeme Osadníky. A tak jsme si zahráli a nějak nás to chytlo… A tak jsme vykoumali, že uděláme deskovky pro starší. Začal jsem tedy organizovat. Domluvili jsme se na 30. 1. 2009 a tehdy se to všechno semlelo. Dorazili jsme já, Def, Rogi, Nika, Tibe, Bára, Peťa Bug., Iva, Zuzka, Tomáš, Tomáš a Domča. Někteří včas, někteří později. Zahájili jsme to vše hrou BANG, která se mohla zahrát i víckrát, ale chtělo se zkoušet dál i něco jiného. Tak přišel na řadu „Freeman“, který se hraje s kostkami. Je to obdoba Macháčka, ale už to víckrát hrát nebudu!!! Poté přišly na řadu Aktivity. U toho jsme se také zasmáli. Když většina pomalu odcházela, sedli jsme si a chtěli si zahrát tuším BANG, ale nakonec nezahráli. Kvůli nadměrnému hluku jsme museli „první ročník“ Deskovek přerušit. Akce se povedla, poznali jsme nové lidi a zasmáli se. Deskovky co nejdříve zase zorganizuji. Dračí smyčka (7.2.2009) (Beta, Jana, Rogi, Eliška, Niki, Fýla, Kejda, Bára, Tibe, Monika Dr.)
(Rogi)
Na tuto druhou soutěž Zelené ligy pořádanou 32. PTO Severkou a 66. PTO Brabrouky jsme se opravdu zkoušeli poctivě připravit. Na každé schůzce od nového roku jsme aspoň chvilku věnovali právě uzlování. Ne všem dětem tato činnost voněla a tak snahy vedoucích více či méně sabotovaly. Nakonec se nám ale podařilo všechny potřebné uzly zvládnout (ano, i nejrebelovatějšímu Lukášovi, který prohlašoval, že vůbec závodit nebude). A tak jsme mohli 7.2.2009 vyrazit do Bohunic na SVČ Lány. Sraz byl samozřejmě u Semilassa a na sobotní dopoledne v poměrně lidskou hodinu – v deset. Na místo jsme dorazili kolem jedenácté a ještě jsme měli trochu času na poslední procvičení ambuláku, loďáku, dračáku, zkracovačky, škoťáku, rybařáku, dřevařáku, osmičkového očka a poutka, než jsme se vrhli do samotného soutěžního uzlování. Našich třináct závodníků mělo zastoupení ve všech „dětských“ kategoriích, kromě kategorie starších. Tam jsme měli kolonky prázdné. Po oduzlování jsme navštívili výstavu „Vodní svět“ v Moravském zemském muzeu. Interaktivní expozice, zachycující život od horního, přes střední, po dolní tok řeky, byla nesmírně zajímavá a nebýt velkého zájmu ostatních, dovedli bychom si tam s dětmi hrát až do aleluja. Spousta vycpaných i živých zvířat nás nesmírně nadchla. Ve městě jsme ještě vyšplhali do Petrovských věží a pokochali se pohledem na Brno. Poté jsme se již celí netrpěliví vrátili do Bohunic na vyhlášení výsledků. A jak jsme dopadli? Nejlepší byla v nejnabitější kategorii mladších Evča Malivánková, která obsadila sedmé místo. Ostatním se nepovedlo prouzlovat do první patnáctky a pohybovali se v průměru kolem středů výsledkových listin. Ještě možná stojí za zmínku druhé místo Rogiho v kategorii „old“ a Fýlův zápis do tabulky rekordů, když zvládl nejrychleji ze všech uvázat osmičkové poutko. Jako oddíl jsme se celkově umístili na šestém místě, stejné nám patří i v Zelené lize. V porovnání s ostatními to moc slavné nebylo, ale všechny naše zástupce musíme pochválit, stejně tak jako naše pomocníky – „stopkátory“, kteří (někdy i celý den) měřili na jednotlivých stanovištích časy závodníků, až jim z toho šla hlava kolem…
Ples 91. PS Hády (28.2.2009) (Robin, Martina, Rogi, Zuzka, Pat, Jarek, Hanička, Fýla, Vera, Peťa B., Tibe, Domča, Market… )
(Fýla)
28. 2. 2009 jsme se vydali prošoupat boty na plesový parket v radnici MČ Brno - Líšeň. Za poměrně hojné účasti lidí pohybujících se okolo 7.PS Borač jsme se vydali tímto směrem v 19:30 místního brněnského času. Po vstoupení do sálu jsme se nejprve rozkoukávali (navštívili místní bar a ochutnali, co že to tam dneska vůbec mají), ale během chvilky „naši lidi“ utáhli tkaničky na botách a vyrazili plesat. Někteří se do varu dostali až v době, kdy naše slečny odešly domů, ale my, pánové, my si vždy vystačíme sami. A taky že jo. Někteří pomalu odpadali a někteří vydrželi prakticky až do samého konce. A ten kdo zůstal NELITOVAL! Ples se všem líbil a určitě už se chystáme na příští rok.
Karneval na Košince (4.3.2009) (Beta, Jája, Robin, Martina, Jana, Rogi, Eliška, Niki, Fýla, Vera, Kejda, Peťa B., Davida)
(Rogi)
Ve středu 4. března se družina ZŠ Košinova zaplnila bezmála čtyřicítkou dětí v maskách. Od čtvrté hodiny odpolední jsme zde pořádali již třetí ročník karnevalu. Rej masek byl určen jak pro naše oddílové děti, tak pro děti z místní Základní školy. Drobotinu jsme rozdělili do tří družstev, která mezi sebou soupeřila v různých zábavných soutěžích. Vítězný tým vždy obdržel malou sladkou odměnu. Kromě soutěží bylo odpoledne naplněno tancem a v programu nechyběla ani tombola, ze které si každý něco odnesl. Na závěr dvouhodinového maratonu byly oceněny nejkrásnější masky. Porotci měli těžkou práci, protože vybrat tu nejhezčí ze všech těch princezen, vodníků, mušketýrů, čarodějnic, pirátů, kovbojů, víl a dalších nebyl vůbec lehký úkol.
Burza nápadů (8.3.2009) (Beta, Jája, Rogi, Niki, Fýla, Tibe)
(Fýla, úprava Rogi)
Burza nápadů se letos co se účasti týče moc nevyvedla. Z mého dojmu se jí zúčastnilo velice malé množství lidí. Ale i tak jsem si v klidu prošel vše, co zde bylo ke shlédnutí a vyzkoušení. Od rukodělek, kde jsme mohli vyrobit vlastní tričko či tašku, přes herní místnosti až po přehlídku kostýmů z různých tématických táborů. Akce to byla velice pohodová, nenáročná a myslím, že i inspirativní. Odnesl jsem si pár zajímavých nápadů. Naše skupina měla zastoupení nejen na poli běžných účastníků, ale snad poprvé jsme se ocitli i v pozici vystavovatelů. Svoji místnost jsme zaplnili programem, fotkami a rekvizitami z tábora maláčů na druhém turnuse. Jája s Betou se zhostily role moderátorek a zodpovídali všetečné dotazy ostatních účastníků. Naše expozice měla určitě úspěch.
Adamov – čištění studánek (14.3.2009) (Rogi, Fýla, Kejda)
(Rogi – převzato z webu Dobrého oddílu)
V sobotu 14.3. jsme podnikli tradiční jarní výlet – Čištění studánek. Studánka U Srnce, kterou náš oddíl čistí již třináctým rokem leží v kopcích nad Adamovem na žluté turistické značce. Cesta k ní začíná v ranních hodinách u Semilassa, odkud jedeme autobusem do Útěchova. Dál už vyrážíme po svých - dolů do Adamova a poté zase nahoru do kopce ke studánce. V lese u starého vodárenského objektu nás čeká svačina a samozřejmě i drobné hry, aby pak cesta do kopce rychleji ubíhala. Konečně jsme u studánky. Teď rychle vybalit rejžáky a jde se na to. Během půlhodinky se kamenné korýtko leskne jako nové, odtoková strouha do malého jezírka je zbavena nečistot, stejně jako blízké okolí je vysbíráno od napadaných větví, zetlelého listí a všudypřítomných obalů od sušenek. Komu už mrznou ruce, jde se ohřát k ohni, na kterém se už zanedlouho budou k obědu opékat špekáčky, chleby, jablka a – věřte nebo ne – třeba i banány. Vedoucí mezi tím nachystali okruh pro azimutový závod a botanickou stezku. Děti po jednom vybíhají a ti šťastnější se po chvíli vracejí. Méně šťastní pak bloudí v hlubokém, naštěstí ještě neolistěném, lese, sedají na bobek a pláčí. Po nalezení zabloudivších hasíme oheň, loučíme se s krásným paloukem, seníkem, jezírkem a s krásně zurčící průzračnou voděnkou prýštící z vypulírované studánky. Pak už zbývá jen stihnout vlak domů.
Hustilka (15.3.2009) (Rogi, Lucka, Vera, Fýla, Kejda, Bára, Tibe, Markéta, Davida)
(Vera)
Tato veliká událost se stala dne 15. 3. 2009. Bylo to volejbalové utkání mezi těmi nejostřílenějšími teamy z celého Pionýrstva i Skautstva. Pro ten nejpodstatnější z teamů, PTO Phoenix junioři, vše začalo už v brzkých ranních hodinách o čtvrt (půl) na 8 na Husitské. Na tomto místě v tuto hodinu však nikdo z hvězdného teamu nebyl a tak po menších záchvatech paniky jsme se sešli na Semilasse o tři čtvrtě na 8 v hojném počtu 7 lidí - já, Bára, Tibe, Fýla, Kejda, Markét, Davida + jedna roztleskávačka Blesk a jeden odborný řidič a hráč za SPTO Rogi. Všichni byli natěšeni a někteří možná i vzrušeni z tak vyzývavého turnaje, jakým Hustilka je. Po dojetí na místo (někteří šalinou a looseři autem:)) jsme konečně stanuli v šatně a začali se hojně převlékat do frajerských oblečků a nákolenek. Celý systém zápasů byl rozdělen do dvou skupin podle výkonnosti. My jsme byli samozřejmě v té méně výkonné:). Ale tím jistě rozdělovatel nechtěl nic říci, neboť kvality našeho teamu se jistě nedají zpochybňovat ni zneucťovat. Náš první zápas jsme, bohužel, prohráli, ale těsně. Zato náš druhý zápas jsme také, bohužel, prohráli, ale těstě. Naopak náš třetí zápas jsme vyhráli. Málem. Ve čtvrtém zápase jsme podcenili kulatost balónu a jak to vyjádřit… No, prohráli jsme. V pátém předposledním zápase jsme se hecli, ale zase prohráli. Tentokrát ale se ctí. Poté už jsme odkráčeli domů. Našemu teamu jest útěchou, že jsme neskončili na úplně posledním místě, ale dělíme se o něj s dalším teamem, který se na poslední zápas už nedostavil. Zato našemu spřátelenému teamu SPTO v čele s Rogim se velice dařilo a celou prestižní Hustilku vyhráli. Trapně už po třetí v řadě:). Respekt, čest a veliké UMÍÍÍ.
Vlečka (28.3.2009) (Rogi, Fýla)
(Fýla, úprava Rogi)
Po dvou letech bylo na čase opět zjistit, kolik vleček odpadů dokážeme nalézt v chráněném území Moravského krasu. Proto jsme se i s dalšími oddíly ze Sdružení SPTO vydali na akci Vlečka. Po srazu u Semilassa jsme se ve složení Rogi, Fýla a čtyři děti přesunuli na Hlavní vlakové nádraží. Odtud jsme odjeli vlakem směr Blansko. Z Blanska jsme se vydali směrem na Klepačov. Hned ze začátku cesty jsme potkali stádo koz a ovcí v čele s pěkným kozlem, který měl krásně zahnuté, obrovské rohy. Děti ho hned nakrmili trávou, kterou otrhali v blízkosti. Po menší zástavce na svačinku, asi v půlce cesty jsme se vydali dále do lesa po červené turistické značce, kde nás čekal ten největší nepořádek. Ale i s tím si naše děti poradily a nakonec jsme se z lesa dostali s dvěma plnými pytli. Cestou jsme narazili i na spoustu památníků, u kterých jsme se samozřejmě nafotili. No, ale to už jsme přicházeli na jižní okraj Olomučan, kde jsme nechali pytle s odpadem. Tady jsme se potkali s oddílem Lorien a spolu s nimi se vydali přes Máchův památník a „naši“ studánku U srnce na vlak do Adamova. Na nádraží jsme ani dlouho nečekali, vlak přijel a za chvíli jsme byli v Brně. Promrzlí, ale spokojení, že jsme ulehčili od nepořádku lesům v Moravském krasu jsme dorazili domů. I přes slabou účast našich dětí a instruktorů jsme vysbírali velké množství odpadků a musíme naše děti pochválit za pracovitost… Oblastní porada Pionýra v Jihomoravském kraji a Parlament Jihomoravské krajské rady Pionýra (29.3.2009) (Jiřka Falková – převzato z Krajského webu a upraveno) (Martina, Rogi) Reportáž - Jak jsme se sešli na Parlamentu Deštivá neděle 29. března, komu by se chtělo vstávat ráno? Alespoň 45 přihlášených zástupců pionýrských skupin a mnoho dalších, kteří se dopředu neozvali a doufali, že se na ně i tak dostane porce oběda, se od půl deváté trousilo do jídelny ZŠ Tuháčkova v Brně-Komárově. Za účasti nejvyššího vedení Pionýra a domácí „krajské rady“ se konala Oblastní porada Jihomoravské krajské organizace Pionýra (JmKOP) a Parlament Jihomoravské krajské rady Pionýra (JmKRP). Z anket se neskládají vlaštovky! Na dopoledním bloku bylo nejzajímavější vyplňování anket, které „Pražáci“ neustále vyžadovali. Na začátku totiž každý kromě podpisů na všechny prezenční listiny obdržel taky pěknou barevnou složku, kde jich byl úplný štos. Hurá, zábava! Martin Bělohlávek v roli hostesky potom pobíhal po jídelně a naše názory sbíral. Průběžně jsme se dozvídali informace o akcích a aktivitách sdružení, které ovšem pozorný čtenář zaregistroval v informačních tocích už několikrát – kampaň Opravdu dobrý tábor, Bambiriáda, Český den proti rakovině, Poselství krále Jiřího, projekt Parťáci, soutěže a další. Zajímavé byly vstupy Jirky Leta (Letíka), který mluvil o připravovaných mezinárodních táborech 2009 i 2010 a táboře s médii 2009 pro mladé vedoucí.
Alespoň u poloviny zmiňovaných akcí jde o charitativní či sociální spolupráci, což je moc fajn. Letík se ptal, zda by byl zájem o pionýrská trička ve „fair trade“ kvalitě, která by ovšem byla dražší. Na druhou stranu by pomohla živit chudé dělníky na bavlníkových plantážích. Petr Halada zase vyzval ke sbírce „starých brýlí pro Afriku“, protože Afričané mnohdy musí za jedny brýle utratit svůj celoroční plat. O projektu Parťáci už toho bylo taky popsáno hodně. Nejméně záživná byla „přednáška“ o grafickém manuálu, který všichni přítomní dostali na CD, ale nikdo jej ještě nečetl. Škoda. Je totiž ostuda, když jediné jednotně vypadající vlaštovky většiny členů tohoto o.s. jsou ty, které poskládali z nevyplněných anketních letáků… Naopak zajímavé informace (s následnou debatou okořeněnou dotazy vedoucí PS Lesná) zazněly od Kateřiny Brejchové. Byli jsme upozorněni, že každá PS musí evidovat svůj majetek, a také že se připravuje nový Občanský zákoník týkající se i občanských sdružení a máme si dát do pořádku papíry o řádném zaevidování PS po roce 1989. Kolik z nás je horko těžko bude hledat? Oběd a šlofík? Ne, ne, ne! V pauze určené na oběd, o který se postarala děvčata z PS Vinohrady, si ještě mohli všichni vybrat a nakoupit zboží u Letíka ve stánku Mozaiky. Nevím, proč všichni brali letáčky, diplomy a jiné papírky, když tam byla úplně luxusní trička (nejluxusnější je ovšem hnědé s béžovým znakem!) a parádní barevné nové ručníky a osušky. „Až je budete na Kraji mít na záchodech, tak nám zavolej a my si dojdem umýt ruce!“ Nelze jmenovat pionýrskou skupinu, která se takto vynalézavě chtěla obohatit, ale jako by je Milan Matyáš slyšel, za chvíli opravdu dva balíky koupil. Nicméně vás musím zklamat, kolegové. Dokud máme ty staré zelené (a protože jsou kvalitní, tak budou sloužit ještě dlouho), musíte sem chodit jenom s čestnými úmysly…! O půl druhé se chtě nechtě zase začalo jednat, tentokrát už na vlastním jihomoravském písečku. Přítomno bylo 32 delegátů (plus mnoho dalších hospodářů, vedoucích, hostů…) s celkem 80 mandáty. Konečně došlo i na hlasování! Mandátová komise – Kačer, Valenta, Stoudek – schváleno! Návrhová komise – Humpolík, Procházková, Skřepková – schváleno! Bez připomínek byla přijata i zpráva o činnosti VV od Milana Matyáše a účetní uzávěrka KOP 2008 od George. Ach jo, to je o ničem! Jdu skládat vlaštovky… Jenže George vzápětí začal motat hlavy hospodářům novými pravidly dotací. Kdo tam nebyl, má smůlu a může peníze hledat v lese. I když se z počátku zdálo, že chápeme všichni, na konci tohoto bloku se už po sérii dotazů z fóra neorientoval snad nikdo. Byl čas na další kafe! Nějaké dotazy? Během přestávky se ztratili tři delegáti, protože od 15.45 hodin se pokračovalo už jen v počtu 29 osob. Na úvod jsme se dozvěděli, že předseda revizní komise Pavel Zdráhal nejen že se nedostavil, ale také nedodal zprávu o činnosti. Bez připomínek byla přijata zpráva PVC Klubko Honzy Kačera. Poté dostal slovo opět Milan Matyáš, který okomentoval tabulku s počty registrovaných členů, jak se vyvíjely v jednotlivých skupinách od roku 2002. Aktuálně máme registrováno 2223 členů a znovu jsme (ač velmi těsně) obhájili pozici největší krajské organizace v ČR. Předseda JmKOP mluvil ještě dlouho – informoval o likvidaci PS Tasovice, o termínech krajských akcí (viz. www.jmpionyr.cz - Akce), táborech a především o informačním toku. Znovu byla otevřena otázka Aktualit, které vycházely od nového roku pouze jako elektronický dokument. Nyní v poměru hlasů 68 – 0 – 3 zasedání schválilo podobu newsletteru, který bude rozesílán opět cestou e-mailovou. „Prakticky to bude fungovat tak, že se jednou za měsíc shromáždí články, které za tu dobu byly vloženy na různé weby a odkazy na ně se rozešlou,“ vysvětlil Milan Matyáš. Jedná se o rozumný kompromis mezi dublováním (články z webů se skládaly do grafické podoby časopisu a znovu v elektronické podobě rozesílaly) a požadavkem pionýrských skupin na informace podávané „v balíku“. V počtu 65 hlasů potom byla schválena také výroční zpráva JmKOP 2008, grafickou úpravu tentokráte svěříme Petru Hlouškovi, bude-li ochoten splnit svůj slib ze Setkání. Protože stále nedorazil Pavel Zdráhal, který měl promluvit rovněž o činnosti Jihomoravské rady dětí a mládeže (JmRDM), dostali slovo další členové výkonného výboru – Petra Stolařová vyzvala oddíly k účasti na Bambiriádě 2009 a Honza Kačer navrhl vytvoření společné e-mailové adresy k rozesílání informací formou konference. Tento návrh nebyl přijat v poměru hlasů 28 – 15 – 28. Po tradičních dotazech zejména ohledně ekonomiky bylo jednání Parlamentu ukončeno v 17.02 hodin. Nejeden ze stálých účastníků této akce se podivoval nad vysokou účastí, takže doufejme, že na podzim se sejdeme ve Veverské Bítýšce v ještě hojnějším počtu!
Zdravotník zotavovacích akcí (3.-5.4, 17.-19.4.2009) (Vera, Bára)
(Vera)
Certifikát zdravotníka zotavovacích akcí jsem skládala letos na jaře spolu s Barčou. Celý kurz byl rozdělen do dvou víkendových seminářů. Tyto se nekonaly formou výjezdu, ale pouze jsme docházeli na základnu na Údolní a tam měli přednášky. Nejednalo se jen o první pomoc, ale také o hygienu na zotavovacích akcích a o důležitém předcházení úrazům. Celý kurz vedly dvě vyškolené pracovnice, obě dvě s letitou praxí v oboru, což bylo přínosné kvůli zážitkům z praxe. Chtěla bych uvést příklad: „Ono je velice hezké, když vám v příručce napíší najděte trubičku o poloměru 2 až 3 centimetry a nacpěte ji raněnému do krku, ale uprostřed louky jich zrovna moc neroste...“ Po přednáškách jsme samozřejmě museli dokázat, co umíme a složit zkoušku. Byla rozdělená do tří fází. První byla test, druhá praktická část na první pomoc a třetí hygiena. Když člověk nepodcenil přípravu, tak vše šlo lehce zvládnout, takže s hrdostí mohu konstatovat, že já i Barča jsme se staly nositelkami certifikátu. Jsem na nás tak hrdá, že náš úspěch musím i zbásniti: Když jsem ho ještě neměla, jako bych vůbec nebyla, chtěla jsem věci, které bez jeho pomoci, dělati jsem nemohla, či spíše neuměla. Od dob, co ho mám, první pomoc už znám, já všechny duše obšťastním, já všechny nemoci vyléčím, radostně jen s ním, i když bdím či sním. Je tu stále, je tu se mnou, při styku s ním mé údy vlhnou, Bez jeho pomoci, kdepak bych byla? Nic vyléčiti bych neuměla,
on zpět nic nežádal, všechny znalosti mi dal. Jak jsem přišla k miláčkovi? Toť Pionýr přived mě k čumáčkovi, zdravotnický kurz stačilo navštíviti, rázem mohu všechno vyléčiti, složila jsem zkoušku, nepodváděla ni trošku. S jednou ženou, Bára jí říkali, o miláčka my bojovaly. Obě jsme získaly tu cennost největší, s ním je hned život tisíckrát krásnější, já konečně ho mám a jiného už nikdy nechci, můj milášek - certifikát zdravotníka zotavovacích akcí.
Brigáda v Borači (5.4.2009) (Fýla, úprava Rogi) (Jirio, Robin, Jája, Dana, Martina, Rogi, Lucka, Fýla, Kejda, Market, Peťa B., Lída Š., Davča, Barča, Bříma, Petra S.)
Jak je již tradicí a zvykem, tak i letos jsme jeli pomáhat do Boračských lesů. Pro dubnovou brigádu v Borači bylo v plánu sázet stromky a tímto vytvořit ten nejhezčí les ze všech nejhezčích lesů. V docela hojném počtu (viz výše) jsme u Boračské pálenice pobrali motyky a hrábě, vydali se do Boračských kopců. Sazenice stromků se stejně jako proviant vezly na vlečce traktoru. Po krátké instruktáži jsme se do toho ve dvoučlenných týmech pustili. Každý tým dostal vytyčenu jednu lajnu do svahu a jel… Nakonec jsem skončil v pracovní dvojici s Markét, což znamenalo, že jsem kopal díry pro stromky a Markét je sázela. Ubíhalo to poměrně rychle, teda alespoň rychleji, než jsem čekal. A tak z ničeho nic byl podvečer, opekli jsme buřtíky, chleby a spokojeně, leč utahaně se vydali se na cestu zpět do Brna. Každá naše dvojice zasadila něco mezi 150 – 200 sazenicemi a celkem spolu s místními jsme jich vysázeli na 3000.
Drnholec (8.4.-(11.4.)13.4.2009) (Rogi, Eliška, Lucka, Def, Vera, Fýla, Kejda, Tibe, Market, Peťa B., Monika, Davida ) (Rogi, Def, Vera, Fýla, Kejda, Tibe, Peťa B., Monika, Davida, Míša J.)
(Fýla)
Je tomu několik hodin, co jsem se vrátil z Drnholce. Jasně, z Drnholce s naším oddílem. Byla to jedna z klasických super akcí. K programu se pustila již z loňska ověřená dvojice Fýla a Tibe a k oddílům pak Lucka, Kejda, Markét a Eliška. Do kuchyně jsme postavili pro nás zatím neostřílenou dvojici Vera a Pěťa Bug. a nakonec jsme zjistili, že jsme špatně neudělali. Dále nám vypomohl Rogi, Def a Monika. Všem tedy touto cestou děkuji. Děti nás obohatily o dalších dvanáct kousků.
Do Drnholce jsme se vydali ve středu 8.4. po srazu u Semilassa, následně přesunem a druhým srazem na Zvonařce a nakonec odjezdem v 16:40 ze Zvonařky. Jak probíhala cesta v autobuse ovšem nevím, neb jsem jel autem spolu s Tibem a odborně odborným řidičem na červené pekelné auto, Rogim. Nicméně po příjezdu do Drnholce, kdy se děti ubytovaly a zvykly si na časový posun a podnebí, jsme si pěkně vyplnili volná místa v žaludku skvělou polívkou a vrhli jsme se na první část programu, který začal scénkou, ve které pan Vokurka poprosil stavitelskou dvojici Bořek a Týna o postavení domu. Bořek slíbil, že se svým týmem pomocníků vše postaví coby dup. A ejhle. Vyskytl se problémek. Veškerý materiál pro stavbu domu nám ukradl strašák Hugo, který rád dělá naschvály. A tak jsme rozdělili děti na stavitelské týmy, které si vzápětí vymysleli své názvy (Domostavitelé a Lego). A vrhli jsme se společně na hraní, vyvádění a získávání surovin ke stavbě. Děti se pro tento výlet staly stroji, které jsou Bořkovo a Týny věrní pomocníci. Jak již každý od malinka ví, stroje musí mít dostatek paliva k tomu, aby mohli pracovat. Naše stroje nebyly výjimkou. Tak se palivo doplnilo a šlo se na kutě. Druhý den jsme zahájili opět po výtečné snídani poklidným malováním, kde si stavitelské firmy navrhly, jak jejich dům pro pana Vokurku bude vypadat. Zrodily se dva krásné a nápadité obrázky. Někteří vedoucí si připadali jako by si je děti spletly s papírem a proto byli celí pomalovaní. Další ze škály her bylo získávání cihel. Cílem bylo přenést co nejvíce cihel z místa, kde je má Hugo schované do místa, kde už Hugo nemůže cihly získat zpět. Ale nebylo to tak lehké. V prostoru kudy děti měly běhat byl Hugo se svými dvěma pomocníky a společně bránili dětem v jejich přenášení. Po této hře jsme si vyzkoušeli pár malých aktivitek před obědem a následně poobědvali. Po obědě přišel všem vhod polední klídeček, který byl naplněn přiučováním se dovednostem na blížící se Setonův závod. Ve chvíli, kdy se zdálo vše, co bylo v dané chvíli nutné potrénovat, potrénované, jsme se vydali na další hru. Tentokrát se jednalo o menší oddílovky i hry pro jednotlivce. Konkrétně kanystr, Kočka a myš a další... Na večer byla nachystaná netradiční diskotéka. Při ní jsme si společně s dětmi zahráli i hry, do domu zavedli elektřinu a poté se opět nachystali na lehárko. Tak proběhla již podruhé na výletě hygiena a šlo se snít o dalším dni.
Páteční den jsme odstartovali snídaní v podobě rohlíků s medem. Po snídani jsme si nachystali věci k odchodu na jednodenní výlet do Znojma. Kuchyně nám mezitím všem přichystala vydatné svačiny do pytlíku a dali jsme se na cestu. Vlak nám jel z Jevišovky, kam je asi 4 - 5 kilometrů dlouhá cesta. Ta ubíhala poměrně rychle na to, jaké bylo počasí a najednou jsme seděli na zastávce. Poté, co si všichni zblajzli oplatek přijel vlak, jakoby to bylo domluvený, že dojede až posvačíme. A tak jsme se rozjeli. Po necelé hodince jsme dorazili na nádraží do Znojma, odkud jsme se vydali k informačnímu centru, kde jsme zjišťovali cestu k podzemí a také cestu k Rotundě sv. Kateřiny. Vše potřebné jsme zjistili a tak jsme se šli podívat na již avizované Znojemské podzemí. Zde jsme navštívili všechna patra, až na to nejspodnější, které je zatopené. Zhruba hodinová prohlídka s průvodcem po podzemí, která opravdu stála za shlédnutí, skončila opět na ulici, kde vše začalo. Plni dojmů jsme nabrali směr rotunda. U rotundy jsme udělali společné foto, posvačili, zablbli si a nakonec jsme rozdali skupinkám úkol, zjistit co nejvíce o Znojmu (založení pivovaru Hostan, kdo je starosta, počet obyvatel.......) a nakonec i po městě směnit pomeranč za znojemskou okurku. Až na to směnění se oběma oddílům povedlo úkol splnit a tak jsme po kratičké občerstvovací pauze nasedli na vlak zpátky. Z Jevišovky jsme opět dohopsali do Drnholce, tentokráte s hrou "kartičky". Na závěr perného dne jsme pro děti přichystali večerní hru, která měla za úkol naučit pracovat děti s mapou a buzolou a na jejím konci rozdělat oheň. I to proběhlo jak mělo a tak jsme se již s třetí a zároveň poslední ukolébavkou rozloučili s pátečním, zážitkovým dnem.
Sobota byla o poznání pohodovější. Už jen proto, že si děti pomalu sbalily věci a poklidily si svá nocležnická místa. Po tomto nenáročném úkolu jsme si opět nachystali pár Setonovských aktivit a také kanystr s dalšími drobnými hrami. Po vydatném obědě a chvilince klídečku jsme si ještě naposledy vyzkoušeli stavbu stanu a zahráli dekomlat, ale to už bylo vše, co jsme na tomto výletě spolu s dětmi absolvovali. Pak už jen doklízení, dobalování, loučení a odjíždění do Pasohlávek a odtud pak autobusem do Brna. Instruktoři, společně s vedoucími zůstali až do pondělí. Probrali pár organizačních věcí k dalším akcím 63.PTO Phoenix, zahráli si volejbal, baseball, který byl alespoň pro mě nezapomenutelný i přesto, že jsem si způsobil bebíno na kolínku, dále plno deskových her, v neděli podnikli výlet na Pálavu, vyšplhali tam na skálu a krásně se prošli a nakonec v pondělí i pomlázkama oprášili zadky našim holkám. Akce to byla z mého pohledu velice vydařená, jak ze strany vedoucích, tak i ze strany dětí, které byly k nezaplacení. A k programu? Myslím, že se nám také povedl, ale rozhodně mohl být i promakanější. Takže všem opět děkuji za účast a těším se na vás na schůzkách a věřím, že 25.4.2009 v sobotu půjdeme všichni společně na sraz k Semilassu s cílem zvítězit na Setonově závodě.
Setonův závod (25.4.2009) (Jája, Jana, Rogi, Eliška, Niki, Def, Vera, Fýla, Kejda, Bára, Tibe, Davida)
(Fýla, Rogi)
Stanoviště práce s buzolou Jako každý rok, tak i letos jsme měli před sebou soutěž do Zelené ligy, která nese název Setonův závod. Náš oddíl měl na starosti letos dvě stanoviště a to Přišívání knoflíku (Jája, Jana) a Práci s mapou a buzolou. Na této kontrole jsme vše sledovali a chystali spolu s Nikou a Verou. První hlídka dorazila chvíli po tom, co jsme přišli my, tudíž jsme ještě moc nebyli ani nachystaní a tak vše bylo hektické. Nicméně vše se s časem zdokonalovalo, až dospělo k tomu, že jsme každý dělali něco a vše pěkně odsýpalo. Na našem stanovišti se vyskytl pouze jeden problémek a ten způsobil Fýla svým nepřesným měřením k jednomu z mnoha stromů. Sekl se zhruba o jeden metr… Nicméně na tento nedostatek ho děti hned upozornily a tak měl možnost nápravy. Tu zvládl a tak byly všechny mouchy vychytány. Po ne příliš náročném dni jsme se zhruba kolem páté hodiny odpolední odebírali do startovních míst, kde jsme netrpělivě očekávali vyhlášení výsledků.
Letošní Setonův závod pořádala Zeměpisná společnost po cestách vlasti v lesích kolem hradu Veveří. Poprvé v historii byl Sítňák motivován a to filmem Poklad na stříbrném jezeře. Na jednotlivých stanovištích vždy působil jeden z indiánských kmenů a rozhodčí na nich byli dle toho také oděni. V prostoru startu a cíle pak stálo týpíčko s kovbojem vydávajícím občerstvení. Do závodu odstartovalo něco málo přes 100 hlídek v osmi kategoriích. Za Phoenix jich soutěžilo šet. Z méně výrazných umístění oproti minulým letům můžeme vypíchnout rádce v kategorii hochů (Tibe, Bára, Davida), jež skončili na krásném druhém místě a také naše nejmladší děvčata (Anička, Petra, Ála), jenž celou kategorii vyhrála a zajistila opětovné obdržení putovní ceny. Obě zmiňované hlídky si vybojovaly postup na Republikové finále „Nové“ stezky na Slapské přehradě. V celkovém hodnocení oddílů jsme skončili na pátém místě, stejně tak jako v konečném zúčtování Zelené ligy. Instruktorák (30.4.-3.5.2009) (Rogi, Davida)
(DavidA)
Jako každoročně se i letos na přelomu dubna a května konal instruktorský kurz Rumové sekce. Každopádně tento rok jsem se ho zúčastnil i já, jakožto jediný zástupce Phoenixu. První část kurzu se konala v lanovém centru na Lesné, kde jsme se vzájemně představili, zahráli několik rozcvičovacích her a zdolali pár lanových překážek. Nakonec jsme dostali bližší informace k odjezdu na druhou část kurzu. Od absolventů z minulých let jsem slyšel jaký je to výborný zážitek, tudíž jsem se nemohl dočkat. Proto jsem ve čtvrtek po škole vyrazil na kole s batohem směr Hlavní nádraží v Brně, určené místo srazu. Když jsem tam dojel zamířil jsem přímo ke skupince s koly a batohy. Se všemi jsem se pozdravil a zjistil, že jsme od vedoucích dostali v obálce pokyny jak se dostat na místo pobytu. Měli jsme za úkol jet vlakem do Tišnova a pak dál na kolech až do vesnice Brumov.
Poté co jsme se spočítali a ujistili se, že jsme všichni, vydali jsme se na cestu. Cesta vlakem proběhla bez problémů, zato jakmile jsme v Tišnově sedli na kola, už jsme jeli špatně. Naštěstí jsme si to včas uvědomili a zamířili správným směrem. Cesta byla dlouhá a hodně jsme bloudili, proto už byla tma když jsme vyčerpaní konečně dosáhli cíle. Čekali na nás vedoucí spolu s paní kuchařkou. Ještě večer po jídle jsme hráli hru, ve které jsme měli za úkol vymyslet v týmech jinou hru za pomoci určitých předmětů.
Další den jsme měli po snídani první přednášku. Dozvěděli jsme se plno informací o dělení a fungování Pionýra. Následovaly další přednášky jako například o poskytnutí první pomoci, práci s dětmi nebo hospodaření v oddíle. Ve volném čase jsme hráli spoustu zajímavých her. V neděli ráno jsme měli poslední přednášku před testem. Všichni byli nervózní a na poslední chvíli opakovali co se dá. Nakonec však všichni uspěli. Byl čas jet domů a proto jsme se rozloučili, nasedli na kola a odjeli. V průběhu těchto nezapomenutelných čtyř dní, kdy se ze mne stal instruktor, jsem prožil nespočet nádherných chvil se spoustou nových přátel. Květinový den (13.5.2009) (Martina, Vera, Bára, Fýla, Monika, Kejda, Market, Peťa B., Iva)
(Vera)
Jako každým rokem i letos jsme se my, instruktoři z Phoenixu zúčastnili Květinového dne (Český den proti rakovině). Jedná se o prodej květinek v minimální hodnotě 20 Kč. Celý zisk jde na boj proti rakovině – letos na zakoupení přístrojů, výzkum a prevenci rakoviny tlustého střeva. Ráno raníčko dne 13. května 2009 zazvonila u mého prahu Barča - můj již tradiční parťák na Květinový den a vyrazily jsme do ulic. Oslovit, zaujmout, prodat za co nejvíc peněz a co nejvíc kytiček. Za Phoenix jsme měli celkem 4 skupinky: Já a Bára (stanoviště Husitská), Fýla a Kejda (dětská nemocnice), Peťa a Iva (město), Markéta a Monika (Zemská knihovna). Každá družinka obdržela od Martiny 600 kytiček a všichni jsme tento počet prodali (možná kromě těch pár rozbitých). Kolem páté hodiny odpolední jsme všichni už měli doprodáno a sedli si do Valašky na zhodnocení celého dne. Za tuto práci jsme samozřejmě zaplaceno nedostali, ale rozhodně nás obohatila po duševní stránce. Myslím, že každý má s rakovinou ve své vlastní rodině či u přátel nějaké zkušenosti. I v našem oddíle máme člověka, který už tuto zákeřnost porazil a od kterého toho víme spousty a spousty jsme toho s ním prožili a právě tato práce nám dala možnost pomoci nejen jemu. Jakákoliv a hlavně finanční pomoc při boji s rakovinou je velmi ceněná a podle toho, co nám během dne i sami lidé o svých osobních zkušenostech s touto chorobou vyprávěli, jsme si mohli utvořit velmi reálný pohled na tuto smrtelnou nemoc.
Zlatý Vendelín (17.5.2009) (Luba, Peloš, Rogi, Petra P., Hůlka, Sošin, Lucka) (Vera, Fýla, Kejda, Iva, Bára, Tibe, Davida) (Bříma, Peťa S., Cartmen, …)
(Rogi)
I letos vyrazil A – tým 7. PS Borač obhajovat vítězství ve volejbalovém turnaji brněnských pionýrských skupin a instruktoři postoupit alespoň do vyřazovacích bojů. Po pěti družstvech ve dvou tělocvičnách bojovalo každé s každým. Hokejovým systémem playof se pak hrálo o postup do semifinále a finále. Tým našich mladých nadějí, oděn do žlutých triček z právě proběhlého Květinového dne, se dostal na práh play-of, ale na prvního soupeře už nestačil. A-tým (skoro veteránů a kriplů) měl o poznání těžší skupinu. Zejména Hády 1, Vinohrady A a PS Mládí sebrali hodně sil. Ty pak možná chyběly ve finále proti Vlčatům. Ani dvě kopřivnické posily nestačily odvrátit nejtěsnější prohru v koncovkách obou setů. Po letech jsme tak museli předat Zlatého Vendelína do „cizích rukou“. Už se však chystáme na příští rok, kde se ho budeme snažit získat zpět. RFPS (22.-24.5.2009) (Martina, Rogi)
(Peťka, Rogi – převzato z webu Dobrého oddílu, Rogi)
12. ročník akce Republikové setkání pionýrských oddílů hostil i závod Pionýrské stezky. Dobré oddíly z Brna přijely reprezentovat SPTO a ukázaly své kvality. V rámci tradičního setkání pionýrských oddílů z celé republiky (22.-24.5.2009), jehož letošní ročník na Slapské přehradě hostil přes 850 účastníků, proběhlo i republikové finále Pionýrské stezky. SPTO Brno vyslalo nejlepší hlídky z nedávného Setonova závodu, aby reprezentovaly nejen sebe, ale i své oddíly, celé Sdružení PTO i JmKOP. Dvanáct tříčlenných hlídek v doprovodu svých vedoucích dorazilo pátečního večera do kempu Nová Rabyně na Slapské přehradě, kde se celé setkání konalo. Za zvuku hudby z blízkého traileru táborníci rychle postavili stany, shlédli ohňostroj a pak se raději schovali před sílícím deštěm. Vedoucí následně řešili problémy se zajištěním provozu stanovišť závodu, kdy nakonec neobsadili plánovaná tři stanoviště, ale rovnou dvojnásobek, zatímco podobně staří lidé z jiných oddílů vesele soutěžili v nejstarší věkové kategorii. Odkojeni krajským Setonovým závodem pak účastníci hravě zvládli jednoduchou trasu závodu i se všemi kontrolami, ač se později dozvěděli, že soutěžení bylo náročné. Při večerním vyhlašování výsledků Brno nejvíce bodovalo. Hlídky obsadily v nejmladší kategorii první, třetí a čtvrté místo, zatímco mladší dosáhli prvních dvou míst. Starší zabrali rovnou celé stupně vítězů i se čtvrtým místem, což se nepovedlo zopakovat instruktorům jen proto, že z Brna startovaly pouhé dvě hlídky. To vše v tvrdé konkurenci celkem osmapadesáti soutěžících skupin. Celé setkání doprovázela řada dalších aktivit, většina brněnských účastníků se však shodla, že se více těší na táborničtější setkání brněnských PTO pořádané o dalším víkendu. Jiný kraj, jiný mrav, člověk si pak aspoň více váží toho, co má doma. Při vzpomínce na republikové setkání nám však bude stále v uších znít vítězný pokřik „SPTO Brno!“
A jistě se ptáte jak vlastně dopadly přímo hlídky našeho oddílu, že? Samozřejmě se neztratily. Lucka Kolářová, Anežka Přibylová s Honzou Kadlečkem v kategorii mladších byli pátí a Petra Vlachová, Anička Auermullerová s Álou Malivánkovou dokonce celou kategorii nejmladších vyhrály. Tímto se nesmazatelným písmem zapsali do oddílové historie, když se jim podařilo zvítězit jak na Setonově závodě, tak potvrdit svoje kvality na Republikovém finále. Jen škoda, že se kvůli školním povinnostem nemohli předvést i naši rádci. Na zpáteční cestě brněnský autobus zastavil v Jihlavě, kde jsme pak za odměnu navštívili místní ZOO.
Sraz PTO (29.-31.5.2009) (Martina, Rogi, Eliška, Vera, Peťa B., Monika, Davida, Kika)
(Rogi)
Letošní Sraz PTO pořádal 10. PTO Severka na tábořišti ve starém známem Březníku. Přese všecko plánování se jim nepodařilo objednat obstojné počasí a tak pátek a polovinu soboty doslova prolilo. Některé oddíly na počasí rezignovaly a v sobotních dopoledních hodinách odtransportovaly svoje děti do Brna. Náš oddíl projevil houževnatost a vydržel s hlavou nahoře až do příchodu prvních slunečních paprsků. Ty začaly vysoušet stany a mokré věci po sobotním obědě. Díky tomu se mohla uskutečnit společná velká bojová hra. Oddíly byly rozděleny do pěti podobně velkých kmenů – Lidí, Vrků, Elfů a Trpaslíků. Kmeny mezi sebou mohli vytvářet spojenectví a navzájem si pomáhat. Po západu slunce a nějakém tom deštíku proběhla ještě noční hra pro větší a celý den byly k dispozici taneční podložky.
V neděli jsme tak akorát stihli sbalit stany a batohy a závěrečný nástup s vyhodnocením srazových her, Kosmova prostou a Zelené ligy. Byli představeni i noví instruktoři, ke kterým patří i náš DavidA. Kosmův prostor je soutěž oddílových kronik, webů a upomínkových předmětů. Za sadu cancátek a kroniku jsme byli ohodnoceni dvěma třetími místy. V zelené lize jsme obsadili místo páté a setrvali tak po loňském vítězství v elitní sedmičce pionýrských tábornických oddílů. Závěrečný Sněm SPTO (2.6.2009) (Jája, Martina, Rogi)
(Rogi)
Zakončit pionýrský rok i ve sdružení SPTO se s Rogim vydala i Jája s Martinou a jejich robátka na takzvaný grilovací Sněm. Jednání Sněmu a následně i Štábu SPTO byla poměrně dlouhá a tak zdálo, že voňavého masa tří druhů už na nejvyšší orgány SPTO ani nezbude. Nakonec vše potřebné dořešili a konečně se také mohli oddat jídlu, zábavě a pokecu s kamarády. Svou přítomností nás poctila i Krajská delegace v čele s předsedou Milanem Matyášem, ekonomen Jirkou Mlaskačem alias Georgem a pracovnicí kanceláře JmKOP Jiřkou Falkovou. Závěrečná schůzka (11.6.2009) (Bříma, Rogi, Eliška)
(Elis)
Po celoročním úsilí dětí při sbírání bodů na schůzkách si také zasloužili nějako odměnu. Na poslední schůzce jsme proto pro ně přichystali stopovanou s pokladem. Trasa s drobnými úkoly vedla od ZŠ Košinova přes Kociánku až ke královopolskému hřbitovu. Nedaleko za ním pak byl ukryt poklad. Obsah jednotlivých balíčků byl přímo úměrný počtu bodů získaných na schůzkách a výletech. Největší a nejsladší balíček měla letos Anička Auermullerová následována Petrou Vlachou a Milanem Tomečkem. BHCO (12.-14.6.2009) (Rogi)
(Rogi)
Přesně si pamatuju, jak po Sněmu SPTO, kde Renda představoval vize Branné hry cestou odhodláním přišel Žokej (náčelník 176. PTO Vlčata) s myšlenkou, že bychom do toho mohli jít co by vedoucí a že tentokrát na děcka hodíme bobek. Nedalo nám mnoho přemlouvání a připojil se Rum (bývalý náčelník 21. PTO Casiopea), Tukan (náčelník 34. PTO Tulák) i samotný náčelník SPTO Lubošek. Jak je vidět, samé kapacity. Jen nám chyběly osoby druhého pohlaví. Na plánovaný počet sedmi lidí jsme se sice nedostali, ale doplnila nás Kráťa (z 21. PTO Hády).
Jak již sám název napovídá, hra je opravdu náročná a je potřeba se na ni pořádně připravit. Nejen po stránce fyzické, ale i vědomostní. BHCO je trochu podobná našemu Setonovu závodu. Na trase závodu, kterou si každý tým volil dle svého, se nacházelo 16 stanovišť. Přes klasickou botaniku, zoologii, signalizaci, zdravovědu, uzly, práci s mapou a buzolou na nás čekala stanoviště zeměpis ČR, stopy, souhvězdí, ohně a adrenalinové stanoviště připravené hasiči. Ale i výše jmenované kontroly a azimut, lanové překážky, střelba i hod na cíl nebyly přesně tak, jak je známe. Bylo pro jejich plnění třeba zapojit i trochu více vlastní invence. Na start do Drnovic jsme se dopravili autobusem, který Rum málem nestihl, ale pak vše probíhalo docela v pohodě. Po obdržení startovní karty a dalších pokynů jsme se posilnili a vyrazili do lesů hraničících s vojenským prostorem. První na řadu přišly stopy a za tmy už mapa a buzola a zdravověda, vše za plný počet bodů. Nevyhnulo se nám malé kufrování, ale nakonec jsme se našli a pokračovali vytýčeným směrem k botanice a naplánovanému místu přespání. Nocleh jsme si našli v krásném lesíku a spočinuli celé čtyři hodinky. Zatím jsme ušli 20 kilometrů. Ráno jsme vyrazili na další cestu s o poznání většími handicapy než v pátek (dvě bolavá kolena, tlačící bota a plno puchýřů). Teď šlo hlavně o to odhodlání. Cestou necestou jsme zdolávali další stanoviště a občas kroutili hlavou nad jejich náplní. Například u stromů a keřů jsme na to čučeli jak právě vyorané myši. Ještě že jsme měli s sebou Luboška, bez něj bychom byli v botanice a zoologii úplně marní. Rum se blýskl třeba u zdravovědy, Žokej u stop, Kráťa u Hvězd a Zeměpisu, Tukan u ohňů. Na mě zbyla mapa a buzola a uzly. Po celodenním zápřahu v plné polní jsme již mířili ke konci. Bohužel jsme v časovém limitu nestihli poslední kontrolu střelby a docela nás to mrzelo. V deset hodin jsme vítězoslavně dorazili do cílového stanoviště v Račickém kempu, navečeřeli se vydali se probrat vše s ostatními soutěžícími a pořadateli. Závod se letos poprvé konal na jižní Moravě a na jeho zdárném průběhu se podíleli zejména 64. PTO Lorien a 66. PTO Brabrouci a malým dílem i 63. PTO Phoenix. Náš tým měl na padesátikilometrové trase veliké ambice, ale absence poslední kontroly nás pravděpodobně připravila o prvenství. Z toho se radoval kolektiv vedoucích Výrů ze Stáže pod Ralskem. LC (17.6.2009) (Rogi, Eliška, Davida)
(Rogi)
Na závěr školního roku jsme s dětmi v rámci schůzky navštívili Lanové centrum na Lesné. Většina dětí byla na něčem takovém poprvé v životě a bylo vidět, že mají před lany zavěšenými v osmi metrech veliký respekt. Samozřejmě jsme nezačali hned nahoře, ale napřed jsme si vyzkoušeli nízké lanové aktivity se záchranou a jištění na laně. Až jsme tyto úkony všichni zvládli, mohli jsme se vydat směrem vzhůru do lanoví. Málokomu se sice podařilo úspěšně překonat nějakou překážku, ale zážitky to v nás nechalo opravdu velké. Uvidíme jak budeme zvládat za rok.
T1 (13.7.-26.7.2009) Prison Break - tábor 2009 I.turnus (Fýla) (Rogi, Eliška, Smrčanda, Peťa B., Heda, Andrea, Def, Vera, Fýla, Kejda, Bára, Market, Monika, Davida, Miško, Kobra) Letošní první turnus tábora, který byl na téma Prison break (Útěk z vězení) se uskutečnil od 13. do 26. 7. 2009, jako každý rok v tábořišti v Borači. Letošní dětská účast byla poměrně vysoká a to 40 dětí, které byly rozděleny do čtyř desetičlenných vězeňských bloků. Každý tento blok měl své dva bachaře. Pro blok "A" Bára a Miško, blok "B" Markét a Kejda, v bloku "C" Verča a DavidA, blok "D" Fýla a Monika. O program se letos postarala dvojice něžného pohlaví a to Peťa Smrčková s Peťou Buganskou. Hospodářskou činnost zastal Rogi spolu s Defem a ředitel věznice byl Rogi. Ve skvělé vězeňské kuchyni se o nás starala dvojice Heda s Andreou. Co se týče našeho zdraví a zdraví vězňů, bylo vše jak má a dohlížela na to Eliška. Poté co vězni dorazili do věznice, jejich bachaři si je rozebrali, naskládali do cel a připravili hned na první aktivity. První den neobsahoval nijak zvlášť dlouhé hry, spíše jen na seznámení se navzájem mezi těmi, které ještě neznáme. Po hygieně a vyřízení formalit jako záchod, převlečení se do spacího a následného uložení, se zakončil první den tradiční ukolébavkou, která nás doprovázela každý večer. Následující dny byly plné her, na které děti jen tak nezapomenou. Myslím tím jak hry v lese, tak na podkově, na opičárně či na hřišti nebo dokonce v řece. Nejvíce si myslím, že zaujala hra Bränball, která se odehrávala na hřišti a dá se říct, že to je taková vzdálená příbuzná od baseballu. V průběhu prvního týdne se uskutečnil jednodenní výlet, který vedl tak, že se nakonec všechny skupinky sešli na koupališti v Bystřici nad Pernštejnem. Nevím jak u ostatních skupinek, ale v té mé skupince velikánů, proběhlo vše v pořádku, až na pár „loudalů“, kteří nakonec také zabrali a i my jsme se vyčvachtali. A co se týče ostatních, tak z toho co jsem slyšel, prý vše bylo také tak, jak bylo původně naplánováno. Tak tedy proběhl i první sanitární den.
Po jednodeňáku jsme se opět dostali do věznice a jejího bezprostředního okolí a mohli se tak naplno věnovat meziblokovým soutěžím. V té době už bylo po období dešťů, které nám připravilo i spoustu starostí, mokrých ponožek a narušení programu, to pro nás znamenalo, že můžem zase naplno sportovat, bavit se venku na sluníčku a koupat se v řece. Když si ještě vzpomenu, tak déšť, který nás doprovázel několik dní, pomohl kolemtekoucí řece k tomu, aby se vylila ze svého koryta. Naštěstí pro nás se ale nestalo to nejhorší, že by nás vyhnala do tamního kulturního domu. A tak ve 3 hodiny ráno jsme si všichni spokojeně oddechli, že už řeka nestoupá. Dny pluly jako po vodě a byl tady očekávaný putovní výlet, zvaný puťák. Vyrazili jsme v pondělí ráno za doprovodu sluníčka. Opět jsme šli rozdělení do tří skupinek- malí -> střední -> velcí. A proto můžu pouze říct z doslechu od ostatních vedoucích, že skupinky malých a středních tento puťák absolvovali bez větších komplikací, až na přeřazení některých „loudalů“ do slabších skupinek. A velcí? Ti šli pod mým velením a až na pár špatných odboček, nějaký ten kilometr navíc a jednoho zvracejícího, proběhl i náš puťák v pohodě. To už nám zbývá pár posledních dní, které jsme zakončili turnajem v již zmiňovaném Bränballu, který nám sebral zbytek sil, které jsme šetřili celý tábor. Následný večerní, závěrečný táborák a příhoda s půlnočními vesnickými provokatéry, ukončila naši čtrnácti denní pouť věznicí Fox River. Z mého hlediska se první turnus povedl, stejně jako každý rok a jsem rád, že i letos jsem mohl být jeho součástí. Všem, kteří se starali o zábavu děkuji a těším se na další výlety, které jsou stejně zábavné jako tábor. Tak za rok na táboře se na vás opět těším a na některé (doufám, že většinu) se těším na výletech.
T2 (26.7.-8.8.2009) (Martina) (Martina, Robin, Renata, Radek, Ivana, Dana, Marek, Fanda, Pája V., Vašek, Lucka, Terka, Aneta, Honza, Beta, Jája) Letošní léto se náš druhý turnus tábora v Borači sešel v lehce pozměněné sestavě. Hlavas byla Martina, hospodář Robin, zdravotník Renata, v kuchyni byl náš první nováček Radek s Ivanou a program zajišťovali Dana, Marek a s nimi Fanda. O děti v oddíle se postarali Pája, Vašek, náš další nováček Lucka, Terka, Aneta a Honza. Malý oddíl, který k našemu druhému turnusu už neodmyslitelně patří, měla na starosti Beta s Jájou. Příjezd na tábor proběhl hladce. Sice jsme se museli prvních pár dní vyhýbat rozbahněným cestičkám, které nám tu zbyly po prvním turnuse, ale jelikož nám počasí letos přálo, za chvíli nebylo po blátě ani stopy a my si naopak několikrát užívali splavování na matračkách. A v jakém duchu letos tábor probíhal? To se děti dozvěděly při první scénce, kdy u ohniště na opičárně našli tlupu pralidí spoře oděných v kůžích, s dlouhými vlasy, křivými zuby a podivnými nástroji v ruce. Zde si oddíly vylosovaly své rodové názvy, takže po zbytek pobytu už jsme jen slyšeli, jak mezi sebou bojují Vrtorozi, Pratuři , Liškouni a malá Medvíďata. Ano, celá naše „Osada havranů“ se při hrách inspirovala příběhem Eduarda Štorcha. Ale ne vždy rody jen soupeřili mezi s sebou. Opracovali si také své rodové totemy nebo se učili vyrábět keramiku z hlíny z nedalekého jíloviště. Společnými silami šli vydobít zpět ukradená zvířata a nakonec zachránili raněného Havranpírka, který jim za odměnu předal pytle s pokladem. Jenže čas neúprosně letí a i našich 14 dní na táboře uběhlo jako voda a my všichni se museli vrátit do dnešního světa. A teď nám zbývá jen čekat, co pro nás připraví další léto….
Setkání PP, Parlament JmKRP (11.-13.9.2009) (Rogi)
(Podle zápisu Petry Stolařové zpracovala Jiřina Falková)
Podzimní Parlament jihomoravských Pionýrů byl i v letošním roce součástí větší víkendové akce s názvem Setkání PP (pionýrských pracovníků) ve Veverské Bitýšce. Pro asi stovku účastníků je na víkend 11.-13. září připravili Lubošek, Žokej a Šudan. Kromě „práce“ tak mohl každý navštívit i vzdělávací nebo zábavné dílny, setkat se u stejků s jinými vedoucími nebo zazpívat u kytary. Samotný Parlament se konal v sobotu 12. září od 16.15 do 18.30 hodin a zúčastnilo se sedmnáct delegátů ze skupin a hosté. Na úvod byly schváleny komise – mandátová ve složení Jan Kačer, Roman Valenta a Aleš Kodýs, volební komise se členy Petrem Dvořáčkem, Vladimírem Farským a Pavlem Buchtou. Návrhovou komisi pak tvořili Petra Stolařová, Petr Kolář a Luboš Ullman. Jednohlasně (padesáti hlasy) byl schválen program jednání. Zpráva o činnosti VV KRP byla rozdána zúčastněným písemně a Milan Matyáš jednotlivé body okomentoval. Stejným způsobem přednesl zprávu o finančním majetku KOP ekonom Jirka Mlaskač. Zdůraznil při tom informaci, že opravy dotací odevzdaly pouze tři skupiny a díky tomuto pravděpodobně dojde některým skupinám ještě něco málo peněz z dotací prvního kola. Ti, kteří nečerpali dotace na MTZ, mohou žádat ve druhém kole. Dvakrát byl na ČRP přednesen návrh na zrušení třetího kola dotací MTZ (tábory, málo peněz). ČRP nesouhlasí z důvodu, že bude ještě méně skupin, které předají dokumenty a výsledovky ze svých letních táborů. Vladimír Farský navrhuje další řešení pravidel při rozdávání dotací třetího kola, aby bylo více motivační (např. více peněz, podmínka pro jiné dotace apod.). Následovat měla zpráva revizní komise, ale Pavel Zdráhal, její dosavadní předseda, se nedostavil, proto plénum odhlasovalo s nevolí některých členů přesun na pozdější čas. I přesto se zprávy ani Pavla Zdráhala nedočkali. Milan Matyáš tak sdělil pouze jemu známé informace – proběhla revize PS Lesná a byly jí odblokovány dotace, stále probíhá revize PS Křídlovická a na vlastní žádost byla provedena revize PS TSP Zeměpisná společnost PCV. Novým předsedou RK se stala Hanča Procházková všemi padesáti hlasy. Ostatní členové byli vyzváni ke kandidatuře do revizní komise, zatím bez odezvy.
Důležitým bodem pro všechny Pionýry je jistě výše členského příspěvku na rok 2010. Výkonný výbor navrhl nezvyšovat ze stávajích 200 Kč za člena (110 Kč pro KOP, 90 Kč pro sdružení) a 600 Kč za subjekt (300 Kč pro KOP, 300 Kč pro sdružení), což Parlament vzal na vědomí. Informace z České rady Pionýra (ČRP) byly různorodé: chystá se velké oceňování v rámci 20. výročí fungování samostatného Pionýra, je již předjednáno s ministerstvem a jednotlivé KOP mají dodat návrhy na ocenění; v roce 2010 proběhne Výroční zasedání Pionýra a uskuteční se volba předsedy Pionýra, zatím se neprofiluje žádná výrazná osobnost, která by do této funkce kandidovala; v současnosti se řeší možnost pozice předsedy Pionýra jako placené funkce; probíhá soutěž Sami o sobě, na jaře vyšly propozice v Mozaice, bylo by dobré, kdyby se Jihomoravské oddíly zúčastnily v jakékoliv kategorii; problémy s novými dotacemi, předseda upozornil na častá úskalí, při příštím Parlamentu by mohla proběhnout dílna o novém zpracování dotací; dosavadní Garant PVC (Martin Bělohlávek) na podzim rezignoval, ze dvou kandidátů byl nově zvolen Peter Kubove (PS Pionýr Řečkovice); na sobotním (5. září) jednání se ČRP rozhodla odložit akci Poselství 2009 z důvodů nedostatečné připravenosti a absence důvěryhodného organizátora (nebyly téměř žádné podněty na jednání na Poselství, špatná komunikace a přihlašování z jednotlivých KOP). Rozhodnout o pozdějším termínu či zrušení akce má listopadové zasedání, Jihomoravané jsou pro konání akce společně s Výročním zasedáním Pionýra 2010. Milan Matyáš proto vyzval skupiny, aby ve svých kolektivech připravily návrhy na jednání na Poselství. Letní činnost byla v pořádku včetně provozu kanceláře na Údolní a kontrol na letních táborech. Stejně jako na jednání VV, i tady Milan Matyáš vytkl skupinám nedostatečnou identifikaci a symboliku Pionýra na táborech, jinak se mu líbily. Na rok 2010 se připravuje mezinárodní tábor, který by se měl na přelomu července a srpna konat týden v Rakousku a poté týden v kempu Jedovnice. Podle plánu by se mělo zúčastnit 1500 osob ze 14 zemí světa a jihomoravští pionýři by se měli podílet jako pořadatelé. Bližší informace u Pavla Zdráhala. Z různých bodů a diskuze: PS Mír a PS Kohoutek ohlásily ukončení činnosti, je zde možnost převodu nějakého majetku (běžný táborový inventář) na jiné skupiny ještě před ukončením činnosti PS Kohoutek; připomínka některých závěrů z Vizí – Projekt návštěvník, v létě proběhlo několik prvních výměn mezi 10. PTO Severka a 176. PTO Vlčata, předseda doporučuje se na výměnách domlouvat konkrétně oddíly mezi sebou, dotazy směrovat na Danku Kabelkovou, která projekt garantuje; J. Mlaskač upozorňuje oddíly PTO, aby daly na příští rok do rozpočtu včas požadavek na Sborníček PTO; požadavek Lenky Francové na školení práce s motorovou pilou, bohužel nemáme lektora. PS Boskovice nabízí zázemí. O dalším školení se jedná a bude snaha ho uskutečnit ještě tento rok; požadavek na vzorník nabídky stánku Mozaiky na JmKOP a lehčí sehnání nových pionýrských propagačních materiálů – nabídka začíná být mnohem širší než byla a není v našich možnostech mít vzory všeho. Bude snaha dostat katalog na Servis Pionýra v elektronické podobě; problémy s dodávkami od Mozaiky – nedostatek materiálu na skladě, dlouhé dodací lhůty, problémy v komunikací s Ústředím; připravuje se výstava k 20. výročí obnovení Pionýra, předseda se jménem Pavla Šimečka za organizátory obrací na skupiny s prosbou o archivní materiály; PTO informuje o své účasti na akci nová Pionýrská stezka v rámci celorepublikového Srazu a dopisové komunikaci po akci; Aleš Kodýs nabízí zimní ubytovní na základně v Uhelné za účelem lyžování, bruslení či koupání v krytém bazénu v nedalekých obcích; Milan Matyáš nabízí ubytování na základně v Ketkovicích na menší akce pro odolnější účastníky. . Malý Chlum (19.9.2009) (Rogi) (Rogi, Míša, Kika, Kikina N., Lída Š. ) Organizace jednoho z nejpohodovějších oddílových výletů za poslední dobu měla zajímavý vývoj. Zprvu byla na třetí zářijový víkend roku 2009 naplánována akce třídenní, leč pro nedostatek plnoletých vedoucích jsme na poslední chvíli vymysleli alternativu jednodenní. V sobotu 19.9.2009 jsme si dali sraz v osm hodin na Královopolském nádraží, odkud jsme autobusem vyrazili do Lysic (Rogi, Míša, Kika N., Kika, Lída, Milan, Ála). V Podlesí k nám pak měli přistoupit Kamča s Davčou Kumprechtovic. Netušíc, že autobusy jezdí ve dvojici však nastoupili právě do toho druhého, který (nejde mi do hlavy jak to udělal) ten první předjel. Instruováni z domu však nezmatkovali a v Lysicích jsme se všichni šťastně shledali. V městečku založeném ve 14. století jsme chtěli natrénovat na PTOB. Kvalita tisku místní mapy sice nestála za nic (toner došel v tu nepravou chvíli), ale i tak se dalo postřehnout, kdy překročíme její okraj. Ani jedné skupince se to i přes neustálé sledování postřehnout nepodařilo a tak jsme pak šli jen podle klasické „padesátky“. Cestou po červené jsme minuli most nedokončené dálnice Vídeň – Vratislav, kukuřičné pole a přeběhli jsme nebezpečnou silnici na Svitavy. Za ní jsme opustili červenou značku a přes pole zamířili k pískovcovým reliéfům Jana Husa, Jana Žiky a Prokopa Holého od St. Rolínka. Zde jsme narazili na zelenou a už se vydali k našemu hlavnímu cíli – rozhledně na Malém Chlumu. Dvoupatrovou dřevěnou věž jsme samozřejmě vzali útokem. I když bylo nádherné počasí skoro k opalování, viditelnost nebyla kdovíjaká. To nám však vůbec nevadilo. Nasbírali jsme dřevo a na malém ohništi rozdělali oheň a opekli buřtíky a napajtlované kukuřice. Po siestě jsme na krásné velké louce pod rozhlednou zahráli par
drobniček a válecích her. Trošku jsme při blbnutí zapomněli na čas a tak jsme rychle udělali poslední foto a už sbíhali z Malého Chlumu.
I Ti nejmenší statečně šlapali. Na vlak do Doubravice nad Svitavou jsme dorazili s desetiminutovou rezervou. Při přestupování v Adamově jsme ještě stihli malou Kofču v naší staré známé nádražní hospodě a než jsme se nadáli, bylo tu Brno. Všichni účastníci se shodli, že byla škoda, že jsme nejeli na více dní, třeba i jen na dva. Louka pod rozhlednou a počasí ke stanování a dalším hrám přímo vybízelo. PTOB (10.10.2009) (Rogi, Eliška, Davida, Míša, Kika, Martin M.)
(Rogi)
V deštivém ránu se kupodivu u Semilassa sešli všichni naši nahlášení závodníci, kteří již byli natěšeni na první soutěž Zelené ligy v tomto školním roce – Orienťák. Ten probíhal stejně jako jeho minulý ročník v Kohoutovických lesích za ZŠ Pavlovská a jeho organizaci si vzal na starosti 176. PTO Vlčata Bystrc. Po přesunu autobusem do Pisárek a odtud trolejbusem do Kohoutovic jsme ve škole mezi ostatními oddíly rozbili naše ležení a začali dětem udávat poslední pokyny před startem, prostudovali mapu a vyzkoušeli označovače, které budou na trati u jednotlivých „lampiónů“. Před startem samotného závodu se počasí umoudřilo a přestalo pršet. Zůstalo však zataženo a vzduch byl přímo nasycen vodou. Do lesa a v odpoledních hodinách i na školní hřiště se pak snesla i mlha. Ani to však nezabránilo našim zástupcům vybojovat cenná umístění. Budeme-li konkrétní, tak nejmladší kategorii do 8 let jsme si podmanili celou. V dívkách byla první Ála Malivánková a v hoších Milda Tomeček. V kategorii do 10 let patří 2. místo Aničce Auemullerové. Další zlato získala Lucka Kolářová v kategorii do 12 let a David Auermuller v instruktorech. Bronzovou pozici vybojoval mezi stařešiny Rogi. Můžeme říct, že jsme to ostatním oddílům docela dobře natřeli, posbírali plný počet bodíků do Zelené ligy a navázali na úspěch z minulého ročníku. Všem našim závodníkům musíme pogratulovat, a pochválit je za to, jak se poprali s tratí a nástrahami počasí a že jsme nikoho nemuseli hledat!
Drakiáda (21.10.2009) (Beta, Rogi, Fýla)
(Fýla)
Při chladném středečním odpoledni jsme se sešli na zastávce autobusu č.53 Kolejní. Odtud jsme vyrazili na Medlánecký kopec, na kterém jsme se chystali pouštět draky. Vítr nám na rozdíl od tepla docela přál. Ale ani to naše děti neodradilo a tak vesele vytáhly draky a začalo se s jejich pouštěním. Přes prvotní vzletové potíže některých jedinců jsme se nakonec dostali na oblohu všichni se vším. A můžu říct, že to byl opravdu pěkný pohled. Na sovu mávající křídly, či Ferdu mravence a jeho přátele a nakonec i na děti, které byly velice spokojené. Po dvouhodinovém mrznutí zasloužili všichni teplo domova a vydali se zpět na autobus do Králova Pole. KOV (13.,20.,23.-25.,27.,10., 3.,10.11.2009) (Vera)
(Vera)
Za touto trojpísmennou zkratkou se skrývá název Kvalifikace oddílového vedoucího. Je určena pro všechny, kteří si chtějí vylepšit znalosti s vedením dětí, bezpečnosti při práci s dětmi a mnoho dalšího. Je rozdělena do několika seminářů, třídenního výletu a následné zkoušky. Já jsem se letos na KOVku přihlásila jako jediná z Phoenixu a rozhodně jsem neudělala chybu. Přednášky, které jsme měli v klubovně na Údolní, byly spíše nudné, oproti Instruktoráku rozhodně nepřerušovány žádnými hrami, ale třídenní výjezd stál za to. Tam jsme hráli hodně her, ale ne stylem „všichni se půjdeme dorvat“. Hry měly smysl a zároveň nás učily. Museli jsme u nich přemýšlet a provádět zpětné reflexe. Mezi nimi samozřejmě byly i nějaké ty přednášky, ale už odlehčenější formou a více poutavé. Ten víkend byl hodně náročný, přestože program končil o půlnoci. Pak jsme se samozřejmě museli jít prezentovat jako zástupci oddílu a navazovat drahocenné kontakty. V budově, kde jsme bydleli, byla k dispozici i sauna, takže po programu jsme se šli na znamení sbližování hromadně potit do sauny. Po všech těchto radovánkách ale musely přijít i nepříjemné věci ve formě zkoušky. Nakonec nebyla tak obtížná, všichni prošli, jako už pět let po sobě. Takže z celé naší skupinky čítající 23 lidí se stali noví oddíloví vedoucí. P.S: Fýla se už nemůže chlubit, že jenom on má KOVku, chachááááá…
Podzimky (30.10.-1.11.2009) (Fýla, úprava z webu Rogi) (Robin, Martina, Rogi, Smrčanda, Lucka, Def, Vera, Fýla, Tibor, Peťa B., Monika, Davida, Míša, Kika, Kikina N., Lída Š.) Srazili jsme se chladného pátečního rána v počtu šesti. Z toho tři (Fýla, Kikina, Lída) jeli z Hlavního vlakového nádraží, další tři (Tibe, Monča, Peťa) pak jeli z Králova Pole a čtyři osůbky (DavidA, Vera, Kiki, Míša) byly na místě již dříve. Šestice vyjíždějící z Brna v pátek dorazila do Blatin okolo oběda. Po příjezdu někteří něco málo nacpali do hlavy. Pak jsme otevřeli obálky a dle instrukcí a vyrazili za prvním dobrodrůžem. Nevím, kam kdo měl jít či neměl, ale vím, že nejvíc „imba“ skupinka šla na Čtyři palice (ve složení Fýla a Monča). Je pravda, že jsme to nenašli, ale vlastně našli. Prostě jen jsme si nebyli jistí, tak jsme to vzali zpět k cíli ještě dvoukilometrovým obloukem navíc. Přes odpoledne, až do příjezdu Rogiho, Lucky, Martiny, Robina a Petry, jsme se zabavili vlastními hrami a programem. Pak už však o program nouze nebyla. Mohli jsme procestovat svět a naučit se, jak že se to vlastně zdraví například na Havaji, v Grónsku, Japonsku a spoustě dalších zemí. Po pozdravech jsme se dali na točení videoklipu. Jedna skupinka ve složení DavidA, Vera, Míša, Monča a Tibe připravovali klip na muziku „Když se načančám…“, skupinka druhá, ve složení Fýla, Peťa, Kiki, Kikina a Lída šli do „Globálního oteplování…“. V době, kdy ručička u hodinek ukazovala něco po půl druhé ranní se odebíráme do spacáků.
A je tu sobota, krom ranního zaspání o pár minutek, řádově o tři desítky, jsme se hrnuli rozcvičkovat. Po pořádném promrznutí, ale hlavně po probuzení a rozhejbání jak končetin, tak buněk mozkových (u některých bohužel už jen jedné buňky), jsme se řádně nasnídali. První sobotní hra, Oltre Mare…. Opravdu zážitek s velkým Z. Taktika, běhání, zábava, přemýšlení a předhánění se o každý bod nakonec vedlo jen k těsným rozdílům a musím říct, že to je opravdu povedená hra!!! Další z aktivit, „Perlorodka“… plno lidí si představí vodu a lovení perel. Perly jsme sice lovili, ale ne ve vodě. Museli jsme se vyšplhat na stromy, uvázat lana a následně se spustit z těch lan nad plachtu a vytáhnout z ní perlu bez dotyku plachty. Opravdu náročná hra jak na psychiku, tak i na fyzičku a můžu říct, že po hodině na stromech jsem pak proklínal snad vše, co se na mě podívalo. S odstupem času jsem však rád, že jsem na tom stromě visel, fakt „pecka“. Když jsem si říkal, že už by fyzické zátěže pro tento den bylo akorát, přišlo na řadu Le Mans. Jak asi každý tuší, je to čtyřiadvaceti hodinový vytrvalostní závod na okruhu ve Francii. My jsme měli svůj okruh na Blatinách a místo hodin jsme měli minuty. To by ještě šlo, kdybychom nepředstavovali vozidla právě my. Dvojčlenná posádka, držící se za ruce, obíhala kolem do kruhu uzavřeného lana a samozřejmě platilo – kdo běhá, vyhrává. Každý se vydal až do dna svých sil, ale vyhrát mohl jen jeden. Zaslouženě vyhrála skupinka ve složení DavidA, Míša, Peťa, Verča. To už byl opravdu můj definitivní konec a jediné co jsem měl před očima, kromě mžitek a toho, že mi jedno oko ujíždělo doleva dolů a druhé doprava nahoru a navíc nemrkalo, byl spacák. V průběhu dne jsme vyzkoušeli i psychologické hry typu – je vás deset v balónu, balón padá a vy se tří zbavte – povedlo se… Monča, DavidA a Lída opustili balón, „dobrovolně“. Večer před spaním jsme ještě stihli vyřešit problém světa a domluvit se, zda u nás přivítáme neznámé vesmírné těleso, pokud žádá nouzové přistání…. Výsledek?. Může, máme však spoustu ALE… A to už byl pro dnešní den opravdu konec. Opět velice vydařený den, kdy jsem usínal s dobrým pocitem a úsměvem na rtech.
Neděle už byla méně náročná. Po ranní rozcvičce, dobré snídani jsme si promítli večer natočené videoklipy a začali si pomalu, ale jistě balit. Samozřejmě to nebyl den jen o balení, zahráli jsme i menší hry a nakonec, těsně před odjezdem jsme stihli „vytuněnou“ verzi volejbalu. A sice „dekolejbal“, či jak to nazvat. Místo rukou, jsme používali deky pro nahrání si, či dokonce pro mocné smeče. Ale to už bylo opravdu vše a tak jsme se vydali na bus. Po cestě se stavili ve zdejší hospůdce na čaj, kafe či minerálku a alou na zastávku. Najednou sedíme v buse, míříme do Brna a všichni sladce spíme… Myslím si, že se akce se povedla maximálně. Jsem víc než jen spokojen s programem, nadšen účastí jak nás „íček“, tak i organizátorů a pořádně vyřáděn. Jsem rád, že jsem i já nakonec jel, stejně jak všichni ostatní zúčastnění. Všem velké DÍKY!
Olomouc (21.11.2009) (Rogi, Lucka, Fýla, Ondra)
(Fýla, úprava z webu Rogi)
V sobotu 21.11.2009 jsme se sešli na Hlavním vlakovém nádraží v Brně k cestě do Olomouckého aquaparku. Na sraz se dostavilo pět dětí (Peťa a Lukáš V., Honza K., Anežka a Anička) a čtyři vedoucí (Rogi, Fýla, Lucka a Ondra). Vyrazili jsme vlakem v 8:02 s přestupem v Přerově do Olomouce. V 10 hodin, po příjezdu, jsme se vydali nejprve do aquaparku se pořádně unavit a vyřádit na tobogánech, skluzavkách, saunách a dalších atrakcích. Děti byly nejprve zaskočeny Space Bowlem, což je trychtýř s turboskluzavkou, avšak po jejich první jízdě se vše změnilo a poté už nebyl problém a jezdily co jim síly stačily… I tobogán, který z většiny vedl venkovním prostorem, byl stále okupován. Mimo tyto dvě atrakce jsme se stihli podívat i do venkovního bazénu, který měl krásně teplou vodu a bylo to tam velice zajímavé. Po třech hodinách čvachtání se a řádění ve vodě, jsme se nasvačili a vydali se prozkoumat krásy Olomouckého centra. Navštívili jsme Horní a Dolní náměstí, kde jsme si prohlédli Caesarovu, Herkulovu, Jupiterovu a Neptunovu kašnu, Sloup nejsvětější trojice, Orloj a další pěkná místa, která za shlédnutí rozhodně stála… Při návštěvě Dolního náměstí se nám už ovšem začalo šeřit a tak byl čas vyrazit zpět. Vlakem v 17:07 jsme vyrazili zpět do Brna, kde jsme byli zhruba o hodinu a půl později. Tím skončil tento povedený den v Olomouci. Výlet byl vydařený, děti byly spokojené a nadšené z návštěvy aquaparku, zaujaté návštěvou barokních kašen a vyčerpané celodenní aktivitou.
Brigáda v Borači (22.11.2009) (Jája, Bříma, Rogi, Tom – Kondor, Peťa S., Smrčanda, Jura V., Fýla, Peťa B., Kikina N. )
(Fýla, úprava Rogi)
Ve složení (viz výše) jsme se sešli v 9:00 u Pálenice v Borači. Odtud jsme se pod vedením místních přesunuli auty směrem k chatě po cestě na Śtěpánovice. U ní jsme auta zaparkovali a pokračovali jsme kousek pěšky do lesnatého kopce. Na místě se někteří okamžitě vrhli k občerstvení. Po malém posílení jsme se rozdělili do skupinek a každá zapálila oheň na kterém spalovala ořezané větve z vytěžených stromů. Samozřejmě, že skupinka, která byla vedena Fýlou, se tak trochu nemohla rozjet, ale na konec i oni oheň zapálili. Po této úspěšné události jsme už všichni pracovali jako včeličky. Po pár hodinách jsme si udělali malou obědovou přestávku a pořádně se najedli abychom mohli dokončovat naše díla. Když jsme měli vše potřebné hotové, tak jsme po sobě uklidili a rozloučili jsme se. Při vracení pracovních rukavic do plechárny jsme ještě zkontrolovali tábořiště a vydali se ku domovu. Myslím, že tato akce se velmi podařila a už se těším, až vyrazíme kolem dubna na další brigádu. Instruktorský pátek (27.11.2009) (Rogi, Lída, Vera, Bára, Peťa B.)
(Rogi)
Poslední listopadový pátek se uskutečnilo setkání absolventů z Instruktoráků „Rumové sekce“. Každý ví, že Název Rumová sekce není od toho že by se zde konzumovala tato tekutina, ale od zkratky přezdívky jejího hlavního lektora RUMcajse. Akce se uskutečnila v CVČ Louka na Vinohradech. Instruktoráky pod Rumovou taktovkou probíhají každoročně už od roku 2000. Chtěli jsme tímto oslavit desátý ročník. Byli jsme zejména zvědaví na to, kolik přijde lidiček z dřívějších let. Nejstarší účastník setkání byl z roku 2004 a nejmladší samozřejmě z posledního Instruktoráku 2009. Zavzpomínali jsme také, kde jsme všude byli – od Zastávky u Brna, Nesovic, přes Lomnici, Pohledec, Drnholec, až k Jedovu a Brumovu. Nejvíc „Istrů“ bylo z roku 2006 z Drnholce a z Brumova 2009. Nejpočetnější zastoupení měli absolventi z 66. PTO Brabrouci a také z našeho Phoenixu. Na programu setkání byly různé drobničky, test znalostí, Kufr a taneční podložky. Hodnotily se výsledky týmů poskládaných z jednotlivých ročníků. Pohár Superinstruktora vyhrál tým složený ze zástupců z Drnholce 2006. Takže pořádné UMÍ pro Drnholec.
Mikulášská schůka (2.12.2009) (Fýla, Lucka, Bříma, Jana, Beta, Jura Horníček)
(Fýla)
Je první středa v prosinci a v našem oddíle jako každý rok přivítáme Mikuláše s jeho pomocníky z nebe a pekla. Na schůzce, kde je docela hojná účast, se pomalu ale jistě chystají první hry, když v tom se otevřou dveře a právě tato vzácná návštěva vstupuje v čele s Mikulášem. Menší děti hned znejistí a rozmýšlejí, zda plakat, smát se a nebo dělat, že byly celý rok hodné. Ať zvolili jak zvolili, na Mikuláše si nepřišli, ten má vše díky Andělovi a Čertovi evidované. Každý, kdo splnil menší úkol, dostal od této trojice svou výslužku dle toho, jaký opravdu byl přes rok. Na každého se dostalo a každý byl po zásluze odměněn. S Mikulášem, Čertem a i Andělem, který měl ovšem zkrácenou pracovní dobu, si pak děti zahrály ještě spoustu zajímavých her. Schůzka se povedla na výbornou a tak nám nezbývá nic jiného, než se těšit zase za rok na tuto svatou návštěvu. Vánoční výjezd - Kopřivnice (11.-13.12.2009) (Robin, Jája, Martina, Bříma, Rogi, Sošin, Petra Soch., Cartmann, Def, Peťa, Míša, Kika)
(Rogi)
Po letech jsme se rozhodli změnit destinaci na vánoční výlet a místo do Lomnice u Tišnova jsme přijali pozvání z Kopřivnice. Zde jsme byli ubytovaní na místním domečku (DDM). Vánoční program chystala Peťa, Bříma a Sošin. O vaření bylo postaráno také místními a to jmenovitě Cartmannem.
Na místo jsme se v pátek nechali dovézt vlakem, který jel dvě a půl hodiny. Abychom se po cestě nenudili, hráli jsme v kupé, které bylo určeno jen pro nás, různé slovní hry. Po přestupu ve Studénce jsme děti rozdělili do tří skupin, které pak přímo v Kopřivnici hledali pomocí šifrovačky místo našeho ubytování. Šifrovačka nás provedla po zajímavých zákoutích města až nakonec do teplého domečku, kde nás čekala večeře.
Druhý den dopoledne jsme byli v tělocvičně na lezecké stěně, kde se děti vyřádili zejména v gymnastickém bazénu plném molitanu. Po obědě jsme se konečně vydali na putování za vánoční hvězdou. Ta se nakonec ukrývala v lesích nedaleko Štramberka. Byla zavěšena na vánočním stromečku, který měl pod sebou spoustu dárečků a který děti vlastnoručně nazdobili ovocem. Obdržené dárečky jsme rozbalili v nedaleké nádherné dřevěné chaloupkové hospůdce. Na zahřátí jsme si dali čaj, namalovali pár obrázků do místní soutěže a skrz Štramberskou Trúbu a nádherně osvícené náměstí jsme se vydali zpět do Kopřivnice. Tam nás čekala slavnostní štědrovečerní večeře. Za tu si Cartmann určitě zaslouží hodnocení 1A. Ještě po večeři jsme se vrhli na taneční podložky, od kterých jsme děti nemohli zahnat do pelechu. V neděli bylo na programu ještě pár drobniček venku, oběd, balení, úklid a odchod na vlak. Neprošlo jazykovou úpravou. Obsah článků vyjadřuje názor přispívatele. 19.12.2009 vydala agentura „Na koleně“.
