INFOEXPRES INFORMAČNÍ OBČASNÍK 7. PS BORAČ Ročník 16, číslo 1
prosinec 2011
Všem čtenářům INFOEXPRESU a příznivcům 7. pionýrské skupiny BORAČ a 63. pionýrského tábornického oddílu PHOENIX přejeme pěkné prožití vánočních svátků a v novém roce hodně štěstí, zdraví a spokojenosti.
Předvánoční mecheche (18.12.2010) (Rogi) (Jirio, Lenka, Libor, Míša, Marek, Dana, Jája, Peloš, Irča, Ivana, Krtek, Beta, Jana, Renata, Pája, Andrejka, Robin, Martina, Bříma, Rogi, Petra S., Dadoš, Lucka S. a možná ještě někdo další, kdo není na fotkách…) V sobotu 18.12 roku 2010 jsme se společně s oddílovými vedoucími, táborovými vedoucími a všemi přáteli 7.PS Borač sešli opět v restauraci u Rudolfa na tradičním předvánočním skupinovém mecheche. Motivací mecheche byl Egypt – téma obou našich letošních turnusů. Bohužel mnoho tematicky oděných účastníků k vidění nebylo, ale to nevadilo, protože i tak jsme se skvěle bavili. Pro všechny pak bylo připraveno nové, v pořadí již patnácté číslo našeho ročníku INFOEXPRES. V něm bývají chronologicky zachyceny všechny akce skupiny i oddílu. Vánoční schůzka oddílu (22.12.2010) (Rogi, Eliška, Peťa, Otec, Kika)
(Eliška) Ve středu 22.12. jsme se sešli naposledy v tomto roce, abychom společně oslavili Vánoce. V klubovně nás čekala krásná výzdoba. Jen stromeček měl jednu vadu..., bylo jej potřeba zkrášlit. Tak tedy první společnou činností byla výroba ozdob. Ne v každé rodině se drží staré české zvyky, tak jsme je dětem chtěli připomenout. Proto jsme rozkrajovali jablíčka, pouštěli skořápkové lodičky a lili olovo. V průběhu schůzky jsme měli možnost na „švédském“ stole ochutnat vzájemně svoje cukrovíčko a zobat ovoce. Ke konci již přišel čas na zazpívání vánočních koled a rozdání dárečků. Na úplný závěr jsme se přesunuli před klubovnu, kde jsme společně odpočítali příchod nového roku, bouchli si Rychlé špunty a zapálili prskavky.
Pionýrský ples (8.1.2011) (za organizátory ze 34. PTO Tulák Bára Hejlová, úprava Rogi) (Rogi, Zuzka, Patrik, Eliška, Vojta, Peťa, Def, Vera, Bára, Iva, Tibe, Kobra, Market, Davida, Terka Č., Otec, Kika) Letos se sešlo něco kolem 160 - 170 účastníků, kteří měli možnost se bavit s kamarády a tančit za doprovodu kapely Nová tchýně opět v kulturním domě Rubín. Ples by ale nebyl plesem bez pořádné tomboly, tak ani letos jsme neudělali změnu a na půlnoc jsme zařadili velice bohatou tombolu. Největším lákadlem byla hlavní cena - LET BALÓNEM. Lístků se prodalo mnoho, různé druhy, ale jen jeden mohl být ten, co vyhraje první cenu. A kdože byl tedy nakonec tím šťastlivcem? Ano, tušíte správně, byl to Žokej! Takže mu ještě jednou gratulujeme! Doufáme, že jste si letošní ples užili a příští rok se setkáme ve stejném nebo lépe ve větším počtu a snad se právě na vás usměje štěstí v tombole a vyhrajete nějakou zajímavou cenu. Děkuji všem sponzorům, účastníkům a všem co se podíleli na tom, aby ples mohl být. Brigáda v klubovně (23.1.2011) (Rogi, Jana M., Eliška, Peťka, Lucka, Fýla, Martin)
(Fýla, úprava Rogi)
Po novém roce jsme se rozhodli dále zvelebit naše útočiště a zrealizovali jsme hned dvě brigády. Ty napomohly k dotvoření příjemnějšího prostředí, ve kterém trávíme s dětmi naše oddílové schůzky. Lednová brigáda přinesla vybudování první části nástěnek, o které se postarala Peťa, Elis a Lucka. Díky také patří Rendovi z 64. PTO Lorien, který dodal polystyren. Ten děvčata zahalila do vyžehleného látkového potahu ladícího k dřevěnému obložení. Fýla s Martinem se pak vrhli na zkrášlení WC a oškrábali visící kusy stěn, očistili zaprášené omítky a nachystali vše na sádrování a pozdější natírání, které nás teprve čeká. I tak byl pokrok na WC viditelný. No a Rogi? Rogi se flákal a vše dokumentoval a radil..., teda myslím :-)
Výpustek (4.2.2011) (Rogi)
(Rogi)
Pololetní prázdniny - toť jeden den volna pro děti školou povinné. Ale jak s ním z pohledu rodičů naložit? Zaměstnat babičky a dědečky? Ne, nejlepší je samozřejmě poslat děti s oddílem na výlet. Na této, nutno říci že na poslední chvíli zorganizované výpravě, jsme spolu se 176. PTO Vlčata navštívili Jeskyni výpustek a rozhlednu Alexandrovka. Oba oddíly, jak Vlčata, tak Phoenix, měly po devíti členech. Ze Staré Osady jsme se přesunuli autobusem do Křtin. Po nezbytné fotce na schodech k místnímu nádhernému baroknímu kostelu jsme se po červené značce vydali k jeskyni.
Prohlídka Výpustku – v minulosti domova pravěké zvěře, místa těžby fosfátových hlín, muničního skladu, továrny na letecké motory, utajovaného protiatomového vojenského krytu pro velení československé armády – trvala bezmála hodinu a půl. Paní průvodkyně měla s našimi ratolestmi svatou trpělivost a dokázala jim všechny zajímavosti tohoto neobyčejného komplexu poutavě přiblížit. S jediným, na co jsme z jeskyní většinou zvyklí – s krápníky, jsme se tu však skoro nesetkali. Krápníková výzdoba tu byla zničena již v dřívějších dobách, ale to na atraktivitě místa a labyrintu chodeb nikterak neubralo. Od Výpustku jsme si to pak namířili přes Babice na rozhlednu Alexandrovka, která se tyčí nad Adamovem ve výšce 496 metrů nad mořem. Po pětasedmdesáti schodech jsme ještě vystoupali dalších 15 metrů a naskytl se nám nádherně zasněžený pohled na Adamov a do údolí řeky Svitavy směrem k Brnu. I když počasí začátkem února bylo na nás přívětivé, avízované Alpy, ani Pálavu se nám spatřit nepodařilo. Z rozhledny jsme pak prudce sestoupili do Adamova. Čaj v nádražní hospůdce jsme už nezvládli a měli jsme s uondanými nožičkami co dělat, abychom stihli plánovaný vlak. Deseti kilometrovou trasu nakonec ušli i ti nejmenší, kteří nedávno dostali svoje první vysvědčení. Taneční podložky a Kosmův prostor(12.2.2011) (Rogi, Eliška, Fýla, Kobra, Monika D., Míša, Kikina) V sobotu 12.2.2011 proběhla druhá akce SPTO v tomto školním roce. Tentokrát se soutěžilo v tancování na tanečních podložkách. Naše výprava zdecimovaná řáděním chřipkové epidemie a současným konáním lyžařských kurzů nakonec čítala pouze osm soutěžících v dětských kategoriích. Poměrně početné zastoupení jsme měli v dospělácích - čtyři kousky. Od Semilassa, kde míváme vždy sraz, jsme to do základní školy na Antonínské ulici měli jen pár zastávek šalinou. Prezence byla stanovena na 8:30 a kvalifikace v jednotlivých kategoriích začala chvíli po deváté. Nevíce napěchovaná třída dětmi (kolem stovky) a tudíž nejdelší čekání na svá soutěžní vystoupení měla kategorie M (ročníky 1999 - 2001). Ostatní kategorie byly početně zhruba na polovině. V kvalifikaci se tancovalo na dvě písničky a podle součtu natancovaných bodů se závodníci rozřadili do pavouka. Zde již šlo o všechno. Pokud však někdo vypadl, měl ještě možnost spravit si chuť v opravném pavouku a dokonce i zvítězit. Naše naděje pohasly záhy u dospěláků, rádců i u starších, kde jsme skončili hned zpočátku. O to víc jsme se upínali k oběma mladším kategoriím. Anička v eMku se protancovala až do finálových kol, která se již za podpory veškerého publika konala v tělocvičně. Na medaili to však, bohužel, nestačilo.
(Rogi)
Něco senzačního se však podařilo v kategorii nejmenších. O postup do tříčlenného finále z opravného pavouka se strhl "sestrovražedný" souboj mezi Klárkou a Bárou, která nakonec skončila třetí. Zato Ála procházela soutěží jako nůž máslem a jedinou porážku utrpěla až velkém finále a skončila tak druhá. Na chodbách školy pak formou výstavy probíhal Kosmův prostor - soutěž oddílových kronik, pozvánek na akce a kluboven. Samostatnou kategorií byly pak internetové stránky, kde jsme zvítězili při hlasování veřejnosti. Brigáda v klubovně (13.2.2011) (Rogi, Eliška, Peťka, Lucka, Fýla, Prášek)
(Fýla, úprava Rogi)
Únorová brigáda přinesla dokončení nástěnek, opět díky Elis, Peťce a Lucce. Tentokrát se Fýla musel obejít bez Martina, který léčil virózu a tak za pomoci Práška (64. PTO Lorien) a Rogiho vyrazili zasádrovat díry na WC a nechali tak prostor už jen finálnímu vymalování. Eliška mezitím upravila umyvadlo na zmiňovaném záchodě. Nakonec se ještě s Rogim a Peťkou vrhli do vycídění zaneřáděných záchodových mís.
Určitě jsme udělali velký kus práce, za což patří velké poděkování zúčastněným a všem, kteří nám napomohli i materiálně. Brigáda, která by měla dát klubovně finální podobu, se již plánuje a tak nám nezbývá, než se na ni chystat :-) DEFkoky (18.2.2011) (Rogi, Lucka, Def, Vera, Fýla, Myška, Iva V., Tibe, Bára, Kobra, Iva M., Míša, Kika, Arnošt)
(Fýla)
V pátek 18.2.2011 se od sedmnácté hodiny konal třetí večer deskových her v klubovně na Srbské. Vedoucí a instruktoři se sešli nejen ke hře, ale také aby si společně poklábosili. Výběr her byl tak velký, že se ani všechny nestačily odehrát. U jednoho stolu se začínalo Jungle Jamem, který následovalo Ubongo, u druhého stolu se startovalo Sankt Petersburgem. A že hned od prvních tahů či hodů kostkou bylo veselo, se snad ani nemusíme zmiňovat.
Objevem večera se stala socialistická gameska Kamionem po Evropě. Dnešní koumáci by ale mohli přijít s jejím vylepšením a hrací dobu stáhnout třeba jen na hodinu nebo hodinu a půl. Po odchodu prvních odpadlíků (Bára, Ivča, Kobra, Hanka, Iva) v cca devět hodin se společně začaly hrát Aktivity. Atmosféra v klubovně byla perfektní a bylo škoda, že vymezený čas se chýlil ke konci. Krátce po desáté hodině všichni (DEF, Fýla, Rogi, Tibe, Myška, Míša, Arny, Kika, Vera, Lucka) odcházeli s dobrou náladou a informací o čtvrtém kole "DEF KOV - ek". Ty se uskuteční 18.3.2011 od 17:00 na stejném místě, tedy v klubovně našeho 63. PTO Phoenix.
Parlament JmKOP a porada hospodářů PS (6.3.2011) (Rogi, Martina)
(Eva Petrášová – tajemnice JmKOP, úprava Rogi)
V neděli 6. 3. 2011 se konal první letošní Parlament Jihomoravské krajské rady Pionýra. Už kolem čtvrt na deset se na ZŠ Tuháčkova sešli pořadatelé parlamentu, aby nachystali zázemí pro naše celodenní jednání a psychicky a fyzicky se připravili na všechno, co je mělo ten den potkat. O půl desáté se pak začali scházet první delegáti a hospodáři, většina s úsměvem na rtech, plní optimismu a elánu k jednání. Během necelé půlhodinky se školní jídelna naplnila vůní kávy a neustávajícím hovorem. Mnozí delegáti a hospodáři se radostně vítali s jinými, které dlouhou dobu neviděli a vyměňovali si vzájemně důležité novinky. Něco málo po desáté hodině předseda JmKOP Milan Matyáš přivítal všechny přítomné a zahájil jednání. Dopolední blok byl započat schvalováním programu a volbou mandátové, návrhové a volební komise. Do nich zasedli: mandátová komise – Zdeněk Humpolík, Roman Valenta, Martin Hlavoň; návrhová komise – Kača Konečná, Lucie Špundová, Petra Stolařová; volební komise – Jan Kačer, Petr Dvořáček, David Pospíšil. Poté následovaly příspěvky, prezentovány předsedou Milanem, ekonomem Georgem a garantem PVC Kačerem – zpráva o činnosti VV KRP, schválení účetní uzávěrky KOP za r. 2010 a rozpočtu 2011, zpráva o činnosti Revizní komise KRP, zpráva o činnosti PVC Klubko a termíny na rok 2011, informace z jednání ČRP, volba Revizní komise JmKRP a delegáta do ČRP do 26 let. Do Revizní komise byli zvoleni: předsedkyně Hana Procházková a členové Jan Ondroušek, Veronika Neckařová a Ivan Novák. Delegát do České rady Pionýra do 26 let – Michal Kubeš. Těsně před koncem dopoledního bloku bylo slavnostně předáváno pionýrské vyznamenání: Rostislavu Boháčkovi (Lipový list bronzový), Lucii Boháčkové (Lipový list bronzový), Martině Doležalové (Lipový list bronzový) a Haně Mrázové (Diamantová léta věrnosti). Po ukončení dopoledního bloku se přítomní delegáti a hospodáři přesunuli k nedělnímu obědu. Letos se podávala bageta plněná pařížským salátem, šunkou a zeleninou. Po obědě mnozí přivítali další šálek kávy a chvíli odpočinku. Postupně ještě přicházeli hospodáři PS. Odpolední blok jednání byl zahájen s půlhodinovým předstihem již ve 12,30 hodin. Slovo si vzal opět předseda a krátce pohovořil o registracích za rok 2011 (7. PS Borač je, co do počtu členů, sedmá největší v Jihomoravském kraji), likvidacích a sloučeních PS. V jednu hodinu přišlo na řadu dlouho očekávané školení hospodářů a dotace 2011, kterého se obsáhle a fundovaně ujal ekonom KOP Jiří Mlaskač (George). Po něm následovaly příspěvky od předsedy a hostů – informace o činnosti JRDM (prezentovala předsedkyně VV JRDM Jana Kučerová), výroční zpráva JmKOP 2010, Kamínka 2011, terminář akcí, akce pro veřejnost (prezentovala Petra Stolařová). V 15:35 byl Parlament ukončen a předseda JmKOP Milan Matyáš všem popřál hezký zbytek nedělního odpoledne. Celkově bylo na parlamentu přítomno 33 delegátů a 28 hospodářů z 28 pionýrských skupin. DEFkoky (18.3.2011) (Rogi, Lucka, Def, Adama, Fýla, Tibe, Bára, Peťa B., Honza, Kobra, Iva M., Míša) V minulých letech jsme večer deskových her pro instruktory a vedoucí pořádali vždy v lednu. V letošním kalendářním roce jsme si však tyhle večery užily již dva a v plánu je i jejich další pokračování. Už to tak vypadá, že bychom mohli založit dokonce klub. Holt deskovky jsou jedním z fenoménů dnešní doby a člověk si vždy rád zahraje nějakou novou hru nebo se k některým opakovaně vrací. Toto byl tentokrát případ Krav (šestá bere) a Jungle Jamu. Největším osvěžením se stala „novinka“ Dixit a starý dobrý Švábí salát. Příště bude malá změna. Nesejdeme se v klubovně na Srbské, ale dubnový večer bude součástí velikonočního výjezdu v Buchlovicích.
(Rogi)
Vlečka aneb pionýři čistí Moravský Kras (26.3.2011) (Rogi, Peťka, Davida, Míša)
(Rogi)
Ač předpovědi počasí slibovaly na sobotu 26.3.2011 teploty lehce nad nulou a déšť, nakonec se díky bohu nevyplnily a my jsme mohli v klidu vyrazit na čištění Moravského Krasu spolu s dalšími pionýrskými tábornickými oddíly. Náš oddíl měl za úkol vyčistit na Vlečce, což je krycí název celé akce, asi čtyř a půl kilometrovou trasu, která vedla z Ochozu u Brna k jeskyni Pekárna a dále pak na rozcestí Říčky nad Ochozem. Z Říček jsme pokračovali do Bílovic nad Svitavou a Obřan už bez sbírání odpadků po našich neuvědomělých spoluobčanech. V první části naší cesty jsme potkali 48. PTO Stezka a 2. PTO Poutníci. I těmto oddílům, stejně jako nám, se nepodařilo vylákat mnoho svých členů pomoci přírodě. Ale podle toho, co jsme viděli, že s sebou v pytlích a igelitkách na odpad táhnou, můžeme tvrdit, že jsme s výběrem trasy měli štěstí. To, co my jsme nasbírali za celou dobu, jiní našli na velmi malém úseku.Cenu za nejkurióznější odpadek zřejmě nevyhrajeme, neb jsme na nic zvláštního nenarazili. Samozřejmě nám zbyl čas i na nějaké hry a občerstvení na zahrádce Bílovické sokolovny. Doufejme, že příroda nám naši snahu jí pomoci oplatí svou krásou a otevřenou náručí.
Velké pionýrské školení (1.-3.4.2011) (Pája Vojáček, Peťka, Lucka, Davida)
(Lucka)
O prvním dubnovém, pro některé z nás prodlouženém, víkendu jsme se zúčastnili školení. Intenzita závisela na dané specializaci. Pája Vojáček a DavidA se zúčastnili jednodenního školení na hospodáře LT, Peťa třídenního na HVLT a Lucka dvoudenního na skupinového vedoucího. Takže i když sluníčko svítilo na duben opravdu krásně, z nás se stali žáci sedmých tříd na ZŠ Tuháčkova a absolvovali jsme jeden učební blok za druhým. Ve třídě 7. B., ve které se vzdělávali budoucí skupináři a hospodáři, nás bylo 9. V pátek jsme se (opět) seznámili se statutem a právnickým pohledem na naši činnost. Nejdůležitější částí se ale stala přestávka, kdy jsme se shlukli do kuchyňky, abychom se posilnili. K čaji, kávě nebo nealku si každý vzal pár koleček sušenek. Jen kluci ze Zéesky mysleli, jak se patří kolektivně, a vzali celou krabičku, která pak během posledního učebního bloku mnohokrát oběhla třídu. V sobotu, v krutých 8:00, nás čekal nejdelší, tříhodinový blok – motivace, andragonika a ještě něco, co bylo v plánu, ale nestihlo se to. Některým nepomohla ani káva ani sušenky a část motivace „propřemýšleli“. Během tohoto dlouhého bloku jsme si zvolili přestávkáře, který měl za úkol libovolně vyhlašovat přestávky. K nespokojenosti většiny se ale tohoto úkolu zhostil pouze jednou. Ještě že to přednášející občas proložil nějakou drobničkou. Po tomto bloku nás dopoledne čekal už jen malý blok o dokumentaci a pak hurá na oběd! I když byl segedín ostřejší, padal do nás jako do bezedné studny. Během obědové přestávky jsme si ještě s Peťou, Davidou a návštěvníky Rogim a Eliškou vyměnili dojmy. Na dlouhé povídání nebyl ale čas, protože zazvonil zvonek, a my jsme se zase rozutekli do svých tříd. Jako první odpolední blok jsme měli přednášku o hospodaření a shodli jsme se, že hospodáři to mají ale fakt krutý! Nevím, kolik to z těch pěti zájemců odradilo! Dozvěděli jsme se ale spoustu užitečného. Potom už se od nás hospodáři trhli, šli procvičovat účetnictví, zatímco ta hrstka skupinářů zůstala, aby projela poslední bloky – organizaci a plánování. Po krátké přestávce přišel na řadu obávaný test, který jsme ale všichni zvládli. Dostali jsme krásná žlutá osvědčení, brožurku s pracemi od našich HVLT – kolegů a vyplnili jsme krátký dotazník o průběhu školení. Shodli jsme se, že to nebyl zas tak úplně promarněný víkend, a s vírou na brzké setkání jsme se rozloučili.
Adamov – čištění studánek (9.4.2011) (Rogi, Eliška, Vojta, Otec)
(Rogi)
Vítr, vítr a zase vítr, tak to byl společný jmenovatel letošního oddílového čištění studánek. Dosti nám znepříjemňoval cestu, na kterou jsme se vydali z útěchovské konečné autobusu č. 43. Naštěstí nám ale přálo sluníčko a z Adamova ke studánce U srnce nás něžně hladilo svými paprsky. Jen co jsme k ní dorazili, vrhli jsme se ihned na její čištění. Nasadili jsme gumové rukavice a vytasili se s kartáči. Z nádržky jsme odstranili povlak zelených řas, z odtokového korýtka a okolí studánky nánosy spadaného listí a větví stromů. V neposlední řadě jsme též uklidili pár odpadků po turistech. Pak nastal čas oběda. Nasbírané dřevo jsme použili na oheň a na něm jsme si opekli špekáčky. Někomu se je povedlo spálit a někomu dokonce spadly přímo do ohně. Nikdo však hlady nebyl a dostalo se i na Flo – náš čtyřnohý doprovod. V průběhu cesty a u studánky jsme si zahráli pár her, ze kterých vypíchněme Kanystr. Tato hra děti bavila nejmíň hodinu. Před odchodem všichni absolvovali ještě botanickou stezku. Při návratu do Adamova jsme potkali další studánku - Bažantí. Samozřejmě jsme ji nenechali bez povšimnutí a postarali jsme se i o ni i její okolí. V Adamovské nádražní hospodě jsme si dali Kofolu, vyhodnotili bodování výletu a nasedli na vlak směr Brno. Brigáda v Borači (16.4.2011) (Jája, Dana, Rogi, Eliška, Peťka, Lucka, Otec, Renda z Lorienu)
(Eliška)
V sobotu 16.4. proběhla každoroční brigáda v Borači, místě pořádání našich letních táborů. Pro udržení dobrých vztahů s obcí a hlavně proto, aby nám bylo tábořiště zapůjčeno i letos, dali jsme se do náročného úkolu, který si pro nás v obci naplánovali. Když jsme poprvé zadání slyšeli, připadalo nám jeho provedení, vzhledem k obvyklé sestavě brigádníků, v podstatě nereálné. Naším úkolem bylo upravit cestu od kulturního domu podél řeky směrem k táborové louce tak, abychom traktorem a osobními auty nepřejížděli soukromou louku jako v minulých letech. V 8:45 jsme zaparkovali u obchodu a přepočítali se. Sestava pro letošní rok: Rogi, Martin O., Renda (externí pomoc z Lorienu) a potom už jen samé ženy: Jája, Lucka, Peťka a Eliška. Po snídani "na stojáka" a přivítání se s paní starostkou, nám bylo předáno kolečko s nářadím. Na to jsme se přesunuli na cestičku podél řeky. Na místě nás překvapilo, že na "projektu cesta" již někdo máknul. Malinko se nám ulevilo, ale i přesto jsme stále dokončení úkolu neviděli růžově. Jelikož se podél budoucí cesty nacházel val z dosti velkých kamenů, museli jsme promyslet, kolik jich budeme muset odvalit, aby tudy traktor vůbec projel. Rozdělili jsme se celkem na 3 pracovní skupinky. Děvčata (Jája, Lucka, Eliška) nejdříve poklidila břeh řeky od posekaného ostružiní a ostatního "šouší", chlapi (Renda s Rogim) se dali do odvalování kamenů a Peťka s Martinem se vrhli na likvidaci zarostlé hromady hlíny, kterou jsme měli použít na vyrovnání cesty. Dívčí pracovní skupinka se po úklidu břehů přeskupila ke zbývajícím dvěma. Práce nám i v tak malém počtu lidí šla od rukou docela dobře. Před polednem jsme si v obchodě vyzvedli "oběd" (buřty, pečivo a něco k pití). Ve 13 hod přijela na pomoc ještě Dana, která se rychle zapojila do vyrovnávání povrchu cesty. Dřeli jsme do 15 hod, kdy byla vyhlášena oficiální obědová pauza. V tuto chvíli bylo vytvořeno zhruba 35 m "nové cesty". Po jídle jsme rozvezli poslední zbytky hlíny, odvalili poslední potřebné kameny a povrch upěchovali. Na závěr dne jsme se zašli podívat na tábořiště. Na kuchyni jsme objevili nové malůvky od cizích návštěvníků a okolo zadního ohniště značný nepořádek. Jinak na nás prostor dýchl vůni kvetoucích stromů a omámil nás pohledem na všudypřítomné sasanky. Práce skončlia lehce před 17 hodinou a bylo hotovo zhruba 50 m cesty. Tímto výkonem jsme překvapili sami sebe i dozor z obce. Doporučuji prohlédnout fotogalerii!!! Cesta bude v létě využita pro průjezd traktoru s podsadami a osobních aut s programem. ŽÁDNÁ JINÁ OSOBNÍ AUTA NA TÁBOŘIŠTĚ NAJÍŽDĚT NEBUDOU! Bylo by vhodné, aby i ostatní členové skupiny vzali datum brigády za své a přijeli příští rok pomoci.
Hustilka (17.4.2011) (Rogi, Petra, Lucka, Adama a Žokej, Jenda, Adam z Vlčat)
(Lucka)
Ročník se s ročníkem sešel a nečekaně, již po půlroce jsme se opět sjeli na ZŠ Masarova, abychom se utkali o Zlatou hustilku. Letošního volejbalového turnaje pracovníků s dětmi a mládeží se zúčastnilo 12 týmů, které byly rozlosovány do čtyř skupin. Zástupci naší skupiny hráli ve dvou mužstvech. V již tradičním družstvu SPTO byl Rogi, Petra a Lucka (doplněni Jendou, Adamem a Žokejem z Vlčat) a v týmu s názvem Sebranka smečoval AdamA (za asistence ostatních volejbalistů z pondělka – Katkou, Peťkou, Opáčkem, Hankou a Pavlem). Sebranka byla v základní skupině D, ve které si vedla velmi dobře. Potrápila soupeře a postoupila do čtvrtfinále. Zde narazila na silnější SPTO a Spolek (Hády + Vinohrady), kterým jeden set sebrala a byla velmi blízko celkové výhře. Nakonec se Sebranka umístila na krásném 7.-8. místě. SPTO hrálo ve skupině C společně se Spolkem a Madness. První zápas se zbytečně trápilo, ale nakonec Spolek, a posléze i Madness, porazilo a postoupilo do čtvrtfinále. Zde se nejprve bezkonkurenčně střetlo se Sebrankou a pak, po řádném oroseném posilnění, i se Šestiblokem. V semifinále pak narazilo na Želvičky. A i když jej čekal delší zápas kvůli změně herního systému - už klasicky na dva vítězné sety do 25 bodů – neměli Želvičky šanci. Finále pak bylo přesunuto do vedlejší tělocvičny, kde již čekali obhájci loňského vítězství, Důchodci. Zápas byl důstojný turnajovému finále. Nádherné výměny a smeče bylo vidět na obou stranách, ale koncovky obou setů lépe zvládlo SPTO a letos zaslouženě vyhrálo. Kromě tradiční putovní ceny – Zlaté hustilky, kterou dostal letos do opatrování Jenda, byl výhrou i volejbalový míč, se kterým se může dále trénovat v plném počtu, protože se naštěstí letos nikdo nezranil. ZASE JSME JIM NATŘEPALI DUCHNY!!! Velikonoční výjezd – Buchlovice - děti (20.4.-23.4.2011) (Rogi, Eliška, Peťka, Lucka, Davida, Martin, Míša, Kika)
(Peťka)
Vzácné velikonoční vajíčko pro cara Alexandra III. nalezeno! Ruský car Alexandr III. nás požádal, zda bychom mu pomohli najít vzácné rodinné dědictví ve formě zlatého, drahokamy zdobeného, velikonočního vajíčka. A jelikož jsme zdatní lovci pokladů, tak jsme si takovou výzvu nemohli nechat ujít. Proto jsme se na carovo pozvání vydali v období od 20.4. do 23.4. na jeho letní sídlo v Buchlovicích u Uherského Hradiště. Aby si byl car naprosto jistý, že jsme hodni takového úkolu, nejprve si nás prověřil v různých zkouškách tábornického charakteru. Kromě těchto zkoušek, kterými nás mimo jiné chystal na blížící se Setonův závod, jsme byli lozit na nedaleké Karlově skále. Také jsme obhlédli hrad Buchlov, kapli sv. Barbory a navštívili jsme centrum Buchlovic a zámecký park. S blížícím se Velikonočním pondělím jsme samozřejmě nezapomněli nabarvit vajíčka, tentokrát voskovou technikou. Nakonec car usoudil, že jsme dostatečně připraveni pustit se do hledání samotného vejce, a tak nám poskytl menší indicii, která vedla k jeho snazšímu nalezení. Nezklamali jsme a vajíčko samozřejmě našli. Mise byla splněna. Velikonoční výjezd – Buchlovice - vedoucí (23.4.-25.4.2011) (Rogi, Eliška, Peťka, Davida, Martin, Míša)
(Peťka)
V sobotu nás opustily děti a tak jsme se mohli s vedoucími, kteří v Buchlovicích ještě zůstali, začít věnovat přípravě tábora. To ale samozřejmě nebyla veškerá náplň našeho času. Byli jsme ještě znovu lozit - tentokrát nejen na Karlově skále, ale i na dalším lezeckém terénu Zbojník. Někteří zde překonali svůj životní vrchol. Též jsme navštívili zříceninu hradu Cimburku. Chlapi pak podnikli výpravu pro proutky na pomlázky. V pondělí zrána nás pořádně vymrskali, abychom my, děvčata, nezůstaly prašivé. Prostě jsme si všichni celkově odpočinuli.
Instruktorák (27.4, 28.4.-1.5.2011) (Rogi, Rumova sekce)
(Rogi)
Pro jarní Instruktorský kurz „Rumové“ sekce jsme poprvé využili základnu JmKOP v Buchlovicích. Ne že by to tu nikdo z nás organizátorů neznal, ale stejně bylo potřeba si prostředí pořádně osahat. Velká změna to však oproti zaběhlému Jedovu na Třebíčsku zase nebyla. Seznámení jednadvacetičlenné omladiny proběhlo ještě v Brně, kde jsme měli ve středu nachystaný program v Lanovém centru. Odjezd do Buchlovic jsme naplánovali na čtvrteční odpoledne. Přednášky byly rozvrstveny zejména do pátku a soboty a vždy jsme je proložili nějakou aktivitou (hrou, rukodělkami, …). Sobotní večer byl zasvěcen velké noční terénní hře – Záchraně letadla, kterou jsme zkoušeli úplně poprvé. A povedla se. Účastníci i my jsme byli nadšení. V neděli se už od rána všichni chystali na závěrečný test s otázkami z prezentovaných oblastí (pedagogika, psychologie, zdravověda, oddílová činnost, propagace, dokumentace, statut, hygiena, bezpečnost….). Vypadá to, že ale není úplně snadné jej správně napsat neboť ne všichni v něm byli úspěšní. Květinový den (11.5.2011) (Peťka, Monika, Markéta, Míša, Kika, Jana F.)
(Peťka, Rogi)
Ve středu 11.5.2011 se uskutečnil již 15. ročník Českého dne proti rakovině. Za naši 7. PS Borač se zúčastnily 4 dvoučlenné skupinky, které byly rozmístěné po celém Brně. Počasí nám přálo, a tak už to prodávání šlo skoro samo. Celkem jsme prodali asi 1800 žlutých kytiček, které letos měly fialovou stužku. Jsme rádi, že jsme svojí pomocí mohli přispět k získání finančních prostředků na nádorovou prevenci, zlepšení kvality života onkologických pacientů a vybavení onkologických center. Takže nezapomeňte: Každý svého zdraví strůjcem!
Pro zajímavost můžeme uvést, že jsme vybrali celkem 41 259,- Kč. To znamená, že jedna skupinka utržila za květinky v průměru přes deset tisíc korun.
Setonův závod (14.5.2011) (Rogi) (Jana, Bříma, Rogi, Petra BS, Eliška, Peťka, Jana F., Lucka, Fýla, Martin O., Davida, Míša, Kika, Míša H., Honza P., Saša) Sobotní ráno 14.5.2011 nebylo zrovna přívětivé. Ledoví muži vystrčili své drápy a div, že hned od rána nepršelo. I ALADIN (předpovědní model počasí) sliboval ze pár kapek. Ani se tedy nechtělo věřit, že se nás u Semilassa sejde takový počet. Ale Setonův závod je jen jednou do roka a jedním z vyústění naší celoroční oddílové činnosti. Je to závod, na který se s dětmi připravujeme v průběhu celého roku. Na srazu jsme napočítali 15 dětí, 7 rádců, čtyři členy doprovodu a jedno mimino. Start a cíl letošního Sítňáku byl v Zamilovaném hájku a přestože to ze Semilassa není daleko, posunuli jsme se autobusem do Řečkovic a pěšky jsme šli až odtud. Cestou jsme děti a instruktory seskládali do sedmi tříčlenných družstev napříč spektrem kategorií a ještě je lehce zkoušeli, co umí s mapou, s buzolu, s uzlovákem, s jízdním řádem, jestli dokážou ošetřit raněného, postavit stan a znají-li zvířátka a rostlinky. Po prezenci a vyfasování startovních čísel jsme zkontrolovali všem hlídkám jejich vybavení, vyslali je na trať a doufali, že ti nejmenší, ale také ti největší, se zase někde neztratí. O půl jedenácté bylo v prostoru startu a cíle mrtvo, takové ticho před bouří a to skoro doslova. Poslední hlídka z devadesátičlenného startovního pole odběhla a žádná ještě nepřiběhla. Kolem půl jedné to ale začalo a hned mezi prvními se objevily naše nejmenší holky a to v časovém traťovém rekordu. Body z trati sice nebyly to, co jsme si představovali, ale na průběžné 1. místo to s přehledem stačilo a to právě hlavně díky času. Obdobně se vedlo i dalším našim přiběhnuvším hlídkám, když se usazovaly na čelních pozicích. S přibývajícím časem se začalo kazit počasí a poslední družstva, dobíhající těsně před koncem závodu, už byla celá promáčená. To se přihodilo i našim dvěma skupinkám ve starších a rádcích. Co se však moc nekazilo, bylo to, že jsme pořád průběžně drželi medailová místa. Dlouhé chvíle mezi doběhem a vyhlášením výsledků si děcka krátila míčovými hrami a dalším běháním po louce (jako by toho běhání ze závodu neměla dost), nešlo je zastavit ani při dešti a navléci na ně pláštěnky byl nadlidský výkon. Také všichni netrpělivě kontrolovali průběžné výsledky. Kolem páté hodiny odpolední, v pauze mezi přeháňkami, se nakonec rozhodlo o zahájení nástupu (jinak by byl kvůli dešti odložen na Sraz PTO) a mohlo se vyhlašovat. Určitě se ptáte, jak to dopadlo. A my musíme říci, že výborně, přímo nad očekávání. Začneme od nejhoršího výsledku, který však také zaslouží ocenění, neboť dva členové rádcovské skupiny ve složení Honza, Míša H., a Saša běželi závod úplně poprvé a skončili osmí. Čtvrtým místem se může pochlubit Kamča, Lukáš a Marek. A teď už můžeme začít výčet pěti medailí. Třetím místem překvapili v kategorii nejmladší dívky Viki, Dališ a Terka, ve stejné kategorii máme i místo druhé a to zásluhou Báry, Ály a Míši. Druhá místa obsadily naše hlídky v kategorii mladších a to jak v dívkách (Anička, Petra, Honza), tak v hoších (Denča, Milda, Alex). Nejzářivějším úspěchem jsme se ale blýskli v nejprestižnější rádcovské kategorii dívek. Zde Davida, Míša a Kika nechali všechnu konkurenci za sebou a zaslouženě vyhráli. A jako absolutní vítězové (společné hodnocení kategorie dívek i chlapců) si odnesli nečekanou výhru – poukázku na let balónem a také putovní cenu. Těmito výsledky jsme předčili všechny ostatní oddíly a Setonův závod bezkonkurenčně ovládli. Na paty nám pak lehce šlapali Brabrouci z Modřic a také Hády – tedy oddíly, které bojovali o vítězství v celé Zelené lize. Na závěr je třeba poděkovat i našim dospělákům (Peťka, Lucka, Bříma s Peťou a Jana), kteří připravili a pomáhali na stanovišti „Mapa a buzola“. Dík patří i všem, co se na schůzkách a výletech podíleli na kvalitní přípravě našich soutěžících. Bez nich by se takový senzační výsledek nemohl povést. A pak také samozřejmě všem závodníkům a jejich rodičům.
Vendelín (15.5.2011) (Borač: Peloš, Rogi, Petra P., Hůlka, Franta, Lucka, Adama) (Fýla a spol: Fýla) (Lanáč: Davida) (Poutníci: Peťka)
(Peťka)
Jak už je každoročním zvykem, tak se i letos konal Zlatý Vendelín. Jedná se o republikový volejbalový turnaj mezi pionýry a letos jeho konání připadlo na neděli 15. května. Zúčastnilo se jej 12 družstev z různých pionýrských skupin a oddílů. Jednou z podmínek účasti v turnaji bylo, že v každém týmu musí být alespoň 2 ženy. To všichni splnili na jedničku, takže se týmy mohly rozlosovat do 4 základních skupin.V každé základní skupině se odehrály zápasy "každý s každým". Vítězové pak postoupili do nadstavbové skupiny o 1. - 4. místo, druzí do skupiny o 5. - 8. a posledním zbylo hrát o 9. - 12. místo. Favoritem byla již několikátý rok 7. PS Borač. Všichni jsme byli zvědaví, jestli svůj titul opět obhájí. Naše skupina měla zastoupení i v ostatních týmech. Za "Lanáč" hrál Davida, za "Fýlu a spol." kdo jiný než Fýla a za Poutníky Peťka. V průběhu dne se odehrálo mnoho zajímavých setů a jako zlatý hřeb na závěr přišla právě bitva o první místo. Ta proběhla mezi již zmiňovanou Boračí a Vlčaty. K naší spokojenosti Boračáci opět ukázali, že volejbal hrát umí (a to velmi dobře) a potvrdili kuloární drby, že na Zlatém Vendelínu se hraje pouze o druhé místo. Takže blahopřejeme vítězům, jmenovitě Lucce, Petře, Hůlkovi, Pelošovi, Adamovi, Frantovi a v neposlední řadě taky Rogimu. Udržte si fyzičku do dalšího roku a vy ostatní nezapomeňte příště přijít fandit. Školení k dotacím JmK (18.5.2011) (Martina, Rogi)
(Rogi)
V budově Krajského úřadu na Cejlu se uskutečnil v polovině května seminář k dotačnímu programu na rok 2010 a to v oblastech: 1) Podpora rozvoje aktivit místních nestátních neziskových organizací pracujících v oblasti mimoškolních zájmových aktivit dětí a mládeže a 2) Rozvoj materiálně technické základny mimoškolních zájmových aktivit dětí a mládeže. Martinu a Rogiho zajímala především oblast druhá, ve které jsme za naši skupinu podali úspěšný projekt Nákup materiálu na opravu dřevěné umývárny a koupelny, opravu dřevěných postelí a nákup stanů na putovní výlet. Na realizaci tohoto projektu jsme od JmK dostali částku 20 000,-.
EXIT (27.5.2011) (Rogi, Lucka, Peťka)
(Rogi)
I když akce Exit - městská týmová hra s využitím internetu - nemá mnoho společného ani se skupinou, ani s oddílem, přesto bychom se s vámi ostatními chtěli podělit o pár zážitků v týmu "Babřik Kačoty". Ten byl právě z poloviny sestaven z členů našeho oddílu a to jmenovitě z Rogiho, Peťky a Lucky. Dalším známým hráčem byl Tom z 86. PTO Kondoři. Zbytek týmu pak tvořili naši spolupracovníci, se kterými připravujeme šifrovací hru Za psem. A právě kvůli chystanému dalšímu ročníku hry pro oddíly SPTO jsme byli u konkurence načerpat inspiraci. Naše účast na EXITU byla také trochu podmíněna tím, že jsme díky hlášené slabé účasti na víkendovém (27.-29.5.) Srazu Pionýrských tábornických oddílů tento výlet pro děti oficiálně zrušili. Letošní desátý ročník EXITU byl motivován Hvězdnými válkami, konkrétně Epizodami IV, V a VI. Ještě před startem jsme si kladli otázky, které byly nasnadě: Zachráníme galaxii? Jak těžké je naklonovat klony? Máme dost midichlorianů? Jakou barvu má náš světelný meč? Provází nás síla? Jak dobře snášíme hibernaci? Umíme více jazyků než 3CPO? Co je potřeba k sestavení droida? Co si to zas R2D2 brouká? Kde Yoda skrývá se? A dokážeme zničit Hvězdu smrti? Jednotliví lidé v týmu pak představovali filmové postavy a museli se tak i obléci. Rogi hrál Hana Sola, Peťka Chewbaccu a Lucka 3CPO. Ostatní se převlékli za Luka Skywalkera, princeznu Leiu a Obi-wana Kenobiho. Hra měla tři části. V první byl nutný počítač s připojením na internet. Na stránkách http://exit.gdi.cz/ pak byly v hodinových intervalech zveřejňovány tři sady nejen šifrovaných úkolů, ale i úkolů terénních. Při nich bylo nutno doběhnout třeba na Náměstí svobody, Zelný trh nebo na Moravák. Za splněný úkol jsme vždy obdrželi kód. Ten se pak naklapal do počítače a hned se nám přičetly herní body. V této části hry se tým mohl dělit. Naopak druhá část byla týmová. Zde jsme již společně obcházeli další stanoviště s dalšími úkoly (Intergalaktický večírek, Závod kluzáků, Pulzní dělo, Yodova skrýš, Vesmírné umění, Černý trh, Deaktivace štítu planety Andor). Asi největší nervy jsme měli se Stíhačkou v bažině. Ano, stalo se to i nám. Chytli jsme boční vítr a náš stroj se i přes veškerou snahu a naše vyhlášené letecké umění ocitl čumákem přímo uprostřed té nejhlubší bažiny široko daleko. Museli jsme použít naši (týmovou) sílu, abychom ji z bažiny vytáhli. Bažinu totiž představovalo pískoviště ohraničené ze všech stran klecí. Mezi mřížemi byly nachystány až pro tři současně hrající týmy tři "drapáky". Drapák byl tvořen 2m dlouhou trubkou, na jejímž konci umístěném nad bažinou byly kleště, které se ovládaly (svíraly a roztahovaly) pomocí provázků trčících z trubky na jejím opačném konci. Úkolem celého týmu bylo "stíhačku" vyzdvihnout z bažiny (v průběhu Epizody V. se pískoviště skutečně místy měnilo v bažinu) a dopravit ji do "depa" visícího ve vzduchu uprostřed klece. Celou věc ztěžovalo několik handicapů. Vždy pouze jeden z týmu viděl a mohl komunikovat pouze s jedním až dvěma jinými členy týmu, a to navíc ne hlasem. V první i druhé části nás neustále provázel déšť a i ve třetí, která začínala ve 22:00 na cvičném hřišti za Lužánkami to vypadalo obdobně. Celí promočení, ale s dobrou náladou jsme se vrhli na poslední úkol spolu s ostatními týmy a to na zničení obávané Hvězdy smrti. Hromadný útok se nakonec zdařil a galaxie byla zachráněna. Exit prověřil zejména naše schopnosti dobré týmové spolupráce a komunikace. A kromě toho samozřejmě též schopnost orientace po Brně, bystrost myšlení, rychlost nohou, fair-play, ... EXIT byl 8 hodin našeho života, které sice utekly zatraceně rychle, ale na které budeme dlouho vzpomínat. Příště třeba i s vámi! Sraz PTO – Výrovice (27.5.2011) (Rogi, Peťka, Davida, Honza K., Míša, Kika) A je konec. Poslední akce SPTO v tomto školním roce je za námi. Jednalo se samozřejmě o Sraz PTO. Letos se konal v kempu Výr u vesnice Výrovice a připravila jej pro nás "Zéeska" (Zeměpisná společnost "Po cestách vlasti". Počasí bylo přímo hrozné, ale i tak to většinu oddílů neodradilo a v pátek odpoledne se vydaly na nádraží, aby se mohli přesunout do již zmíněného kempu. Co se týče Phoenixu, tak ten na Srazu samozřejmě nemohl chybět. Vzhledem k tomu, že už ale začalo období škol v přírodě, tak se nám nahlásily pouze dvě děti (Klárka a Milan). Proto jsme se rozhodli, že tuto akci pro děti zrušíme a pojedeme pouze vedoucí. Část nás měla jet v pátek a část v sobotu, neboť se někteří
(Peťka)
ještě účastnili pátečního Exitu - brněnské šifrovací hry. Jelikož však počasí bylo takové, jaké bylo (lilo jak z konve), tak jsme nakonec všichni vyrazili až v sobotu. Během sobotního dopoledne se měla uskutečnit velká bojová hra, ale pro déšť byla zrušena. Po poledni se konala porada náčelníků, pak nástup a během odpoledne probíhaly oddílové dílničky. Ačkoliv jsme neměli žádné svoje děti, nachystali jsme aktivitu pro ostatní. Letošní motivací celého Srazu byl western a proto náš oddíl připravil "dojení krav". Celou tuto hru měly na starosti Kika s Míšou a zvládly ji naprosto bravurně. Dětem se zavázaly oči a ony měly po sluchu najít dvě krávy, které zvonily svými zvony, jak chodily po louce a pásly se. Jakmile se jich dotkli, mohli si sundat šátek a krávu podojit do hrníčku. Aktivita měla velký úspěch a pobavily se při ní jak děti, tak přihlížející vedoucí. Však se podívejte na krásné obrázky ve fotogalerii na našich webových stránkách. Kolem šesté hodiny konečně přestalo pršet a tak mohla začít výuka country tanců, které nás přijel učit zkušený lektor. Celkem jsme tancovali asi hodinu a půl. Potom už se oddíly odebraly ke svým stanům, uvařily si večeři, některé rozdělaly oheň a postupně začaly své nejmenší děti posílat spát. Většina vedoucích se pak večer věnovala udržování dobrých vztahů s ostatními oddíly a protože jsou tyto vztahy velmi důležité, trvalo to v některých případech až do brzkých ranních hodin. Na nedělní dopoledne byl svolán slavnostní nástup, kde se předaly diplomy jak z Tanečních podložek, tak ze Setonova závodu. Představili se nám nově jmenovaní náčelníci, poznali jsme další bandu čerstvých instruktorů a samozřejmě nesmělo chybět celkové vyhlášení Zelené ligy, ve kterém jsme letos obsadili 3. místo. Velkou událostí byl také křest Sborníčku SPTO za roky 2006 - 2010. Překvapením pro všechny pak bylo ocenění Luboška a Rogiho Lipovým listem bronzovým za dlouholetý a aktivní přínos pro SPTO. Po nástupu už začalo velké balení. Na rozdíl od pátku a soboty bylo v neděli počasí přímo letní a proto se ještě někteří šli před odjezdem honem vykoupat do přehrady. Většina oddílů odjela objednanými autobusy v 13:15. Náš oddíl pak odjel se "Zéeskou" v 15:15. I přes nepřízeň počasí se akce vydařila a určitě si ji všichni užili. Organizátorům patří velký dík. Sněm SPTO (7.6.2011) (Rogi, Peťka)
(Rogi)
Sedmdesátý šestý Sněm náčelníků SPTO se konal na terase SVČ Lužánky. Na tuto závěrečnou akci pro uplynulý školní rok jsou zváni nejen oddíloví náčelníci, ale také ostatní vedoucí a instruktoři, kteří se zde mohou vidět asi naposledy, než se rozjedou po táborech a jiných prázdninových akcích. I my - 63. PTO Phoenix – jsme zde měli také jednou hojnější zastoupení a to rovnou dvojnásobné. Kromě Rogiho přišla i Peťka. Sněm náčelníků vzal na vědomí nové složení Štábu SPTO, zhodnotil (pro nás tak úspěšný) Setonův závod i Sraz PTO, stanovil koeficienty ZL pro následující rok a důkladně se věnoval sestavení termináře akcí. Samostatnou kapitolou pak bylo losování stanovišť pro Republikové finále Pionýrské stezky. Celé jednání bylo poměrně rychlé, a tak se všichni mohli brzy věnovat občerstvení a hlavně steakům, které pro nás grilovali hoši ze Zeměpisné společnosti po cestách vlasti. Lanové centrum (8.6.2011) (Rogi, Eliška, Fýla)
(Rogi)
Po třech letech jsme znovu zavítali s dětmi do Lanového centra na Lesné. Dvouhodinovým programem, místo klasické středeční schůzky, nás tentokrát provázel Fýla. Ten totiž nedávno úspěšně absolvoval kurz Instruktor lanových aktivit a v Lanovém centru je teď jako doma. Málem jsme však objednaný program museli zrušit, neboť proti byl déšť. Už jsme si mysleli, že se nám ho podařilo přesvědčit, že si to pršení nechá opravdu až na večer, ale on ne a od „nízkých“ aktivit nás hodně rychle vyhnal. Asi půlhodinku jsme tedy na zastřešené terase hráli terénní Bang, Městečko Palermo a Na Kevina. A najednou z ničeho nic se začalo mezi mraky klubat sluníčko. Navlékli jsme tedy sedáky a hurá na trenažér (nácvik jištění). Pak už následovalo lezení na lanech v cca desetimetrové výšce. Někdo se bál víc, někdo míň. Ale všem se to moc líbilo a tak bylo velkou škodou, že nás déšť okradl o drahocenný čas strávený ve výškách. Tak snad příště si užijeme víc.
Doškolení ZZA (9.6.2011) (Bára)
(Rogi)
Začátkem června proběhl doškolovací (obnovovací) kurz Zdravotníků zotavovacích akcí. Školení pořádalo Klubko – Pionýrské vzdělávací centrum v Jihomoravského kraje. Za naši PS se účastnila Bára, jež si osvěžila svoje znalosti a zejména různé (hygienické) předpisy charakteristické pro pobytové akce dětí, se kterými se při svém studiu medicíny nedostane do styku. Závěrečná schůzka (22.6.2011) (Jana, Beta, Rogi, Eliška, Martin)
(Eliška)
A je tu konec dalšího školního roku. :-( Ten ale utekl!!! Letošní poslední schůzka nám vyšla na datum 22.6. Společně jsme ukončili velké téma "Lovci pokladů". Dětem byla za všechny jejich získané poklady nabídnuta náležitá odměna. K té se však museli nejprve dostat. Tři skupinky dětí se z klubovny po šipkách přemístily do "Kadetky" (parku poblíž vlakového nádraží v Králově Poli). Cestou splnily několik jednoduchých úkolů a na konci dostaly sladkou odměnu. Vyměřený čas této schůzky se však začal naplňovat rychleji než jsme čekali a to jsme potřebovali stihnout ještě jedno, poslední, překvapení v klubovně. Rychle jsme se tam tedy přesunuli. Čekalo nás tu vyhodnocení celoročního bodování a rozdání pamětních listin. Cenu za první místo si odnesla Anička Auermulerová. Sladkou tečkou a tedy závěrečným překvápkem byly věnečky se jménem, na kterých jsme si všichni moc pochutnali. Moc za ně děkujeme Coudymu z cukrárny Pusinka. :-) Na tuto závěrečnou schůzku přišly všechny oddílové děti, což bylo úplně úžasné! Kéž bychom se takhle scházeli i celý nadcházející školní rok a také na víkendových i jednodenních výletech. Stavba tábora (30.6.-3.7.2011)
(Rogi)
Než začneme s popisy jednotlivých turnusů, nemůžeme si odpustit zmínit se o spoustě dění, jež jim předcházelo. Nejzásadnější změna oproti loňským pořádkům měla být asi v tom, že před našimi dvěma čtrnáctidenními tábory měl proběhnout ještě jeden týdenní (4.-10.7) a to pod hlavičkou jazykové školy Hello a měla ho mít na starosti Peťa Břínková - Sochová. Tento se však z důvodu malého počtu dětí nakonec neuskutečnil. Ještě dříve, než se zrušil, byla domluvena samotná stavba tábora (30.6.-3.7) a další etapa obnovy táborové základny (26.-30.6). V rámci údržby táborového materiálu jsme letos opatřili novým nátěrem dětské stany, které se tak dočkaly prvního zásahu od roku 1995, kdy byly pořízeny. Během posledního červnového a prvního červencového týdne jsme pak z dalšího vybavení zmodernizovali programový stan, mycí pulty u kuchyně a marodkovou latrínu, čímž jsme začali naplňovat novelizovanou Vyhlášku Ministerstva zdravotnictví o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti. Stále však spousta i námi samotnými naplánovaných věcí chybí (přestavba zeleninového stanu, vytvoření umývárek u latrín, poliček do stanů, ...) a v příštích letech tedy nemůžeme zahálet. Za nové věci vděčíme zejména tvořivému Robinovi, poděkovat se ale sluší i všem, kteří přiložili ruku k dílu při natírání, samotné stavbě tábora nebo jen při jeho hlídání. Na stavbě také proběhla inventarizace táborového majetku pro potřeby předání funkce skupinového vedoucího.
I. turnus – Cesta do srdce Afriky (11.7.-24.7.2011)
(Rogi)
První turnus, letos možná naposledy pořádaný ve spolupráci se SVČ Lužánky, se odehrával v duchu objevitelských cest Davida Livingstonea a Emila Holuba po černém kontinentu. Po stopách těchto cestovatelů se vydalo čtvero expedic, které vyslal Mezinárodní institut pro vyhledávání nových rostlinných druhů. Úkolem expedic pod vedením Fýly a Honzy, Denisy Trefilové a Martina O., Petra Suchomela a Kiky a také Miška a Míši bylo nalézt bájnou rostlinu, z jejíhož květu když uvaříte a vypijete odvar, zůstanete navždy mladí. V prvních dnech tábora jsme se chystali na cestu a posléze vypluli lodí z Evropy až k mysu Dobré naděje. Zde jsme se vylodili a vydali se vstříc africkým dobrodružstvím. Prošli jsme pouští Kalahari, kde nás mátly fata morgany. Překonali jsme i bažiny Okawanga. Tu na nás zas číhali hladoví krokodýli. Dále jsme směřovali k Viktoriiným vodopádům. Navštívili jsme též budoucí národní park Serengenti. Nejdůležitější byla samozřejmě setkání s domorodci, od kterých jsme získávali spoustu užitečných rad při našem putování. A že bylo úspěšné, tak na to vezměte jed! Rostlinu jsme objevili přímo v srdci Afriky. Byla nádherná... Všechna ta krásná dobrodružství pro nás připravili dva "programáci" - Petra s Davidou. O naše plné žaludky se staraly zkušené kuchařky Heda s Andreou. Letos se jim při vaření obzvláště vedlo a všichni jsme odjížděli s pocitem, že ani doma to nemůže být lepší. Funkci zdravotníka vykonávala Bára, které Eliška předala veškeré své dosavadní zkušenosti. Naštěstí jsme nemuseli řešit žádné velké zdravotní případy a tak nejvážnějšími případy bylo pobodání od vos. Nesmíme zapomenout také na Kobru. Ten, když mu to povinnosti dovolily, hned spěchal na Borač pomáhat hlavně s vožením vody. Na celý chod tábora pak dohlížel Rogi, který zároveň plnil i roli hospodáře. A jestli se ptáte na počasí, tak si vlastně ani moc stěžovat nemůžeme. Nedovolilo nám se sice na jednodenním výletě do Bystřice nad Pernštejnem vykoupat na koupališti, ale zase jsme neměli taková obrovská vedra, při kterých nejde s dětmi vůbec nic dělat. Puťák jsme absolvovali také bez deště, ale i přesto jsme poprvé použili náš nový maxi stan. Postavila ho výprava "Maláčů" na Zubštejně. "Střeďáci" zavítali dále na Vysočinu až za Nové Město na Moravě a "velkáči" (bez technické podpory) se toulali také kolem Vírské přehrady. Po návratu z putovního výletu na nás však počasí už tak hodné nebylo, ale i průtrže mračen, rozbahněné cestičky, gumáky a pláštěnky nějak k tomu táborovému koloritu též patří. V nabitém programu se našlo místo i na mezioddílové souboje v různých sportech a zápoleních, noční hry, oddílové ohníčky s opékáním buřtů, Setonův hrnec, Den naruby i závěrečný slavnostní oheň, kde všichni převzali zasloužená ocenění. Čtrnáct dní najednou uteklo jako voda a někteří z nás se ani nestačili nadát a byl tu konec tábora - tábora, na něž, jak věřím, se drtivá většina všech vedoucích znovu za rok vrátí, aby si společně s dětmi mohli odnést spoustu nových krásných zážitků.
II. turnus – Děti kpt. Granta (24.7.-6.8.2011)
(Rogi)
Jednoho červencového dne roku 1864 plula na vlnách řeky Svratky plnou parou nádherná jachta Duncan. Na zadním vratiráhnu se jí třepotala anglická vlajka. Pojednou spatřil hlídkující lodník v brázdě za jachtou prapodivnou rybu. Byl to žralok kladivoun, který zabloudil do těchto vod. Žralok byl uloven, vykuchán a v jeho střevech nalezena láhev se zprávou o ztroskotání lodi Britannia. Zachránil se jen kapitán, statečný Harry Grant, a dva námořníci. Zprávu bohužel poškodila mořská voda a informace byly neúplné. Věděli jsme jen, že trosečníci jsou někde na 37. stupni jižní šířky, údaj o zeměpisné délce byl nečitelný. Rozhodli jsme se, že se vypravíme spolu s lordem Glenarvanem, majitelem jachty Duncan, jeho mladou ženou lady Helenou, kapitánem Johnem Mangelsem, slavným zeměpiscem Jacquesem Paganelem, majorem McNabbsem a dětmi kapitána Granta Mary a Robertem trosečníky hledat. Tři týmy cestovatelů - Krevety, Šufani a Planktoňáci - si postavily vlastní plavidla a soupeřily, kdo první kapitána objeví. Informace ve zprávě byly poněkud zavádějící, proto jsme nejprve procestovali Jižní Ameriku. S vypětím sil jsme zdolali horský průsmyk Antuco, zvládli náročné vaření v řídkém vzduchu, přežili zemětřesení a zachránili zraněného Roberta ze spárů kondora. Pátrání však bylo neúspěšné, Harry Grant podle všeho v Jižní Americe nikdy nebyl. Další pevninou na 37. rovnoběžce byla Austrálie. Proč ne? zpráva v láhvi obsahovala slovo abor, které jsme si zřejmě chybně vyložili, vždyť přece může být částí výrazu Aboriginci, australští domorodci. Trosečníci nejspíše upadli do jejich zajetí. V Austrálii jsme poznali místní zvířenu, naučili se házet bumerangem, rýžovat zlato, vyzkoušeli si malby Aboriginců. Ubránili jsme se tlupě uprchlých trestanců a zajali jejich vůdce Ayrtona alias Bena Joyce. Jenže Granta jsme nenašli. Co Nový Zéland, nebezpečná země obývaná krutými Maory, ze které se většina cestovatelů nevrací? Je možné, aby kapitán a jeho přátelé přežili maorské zajetí? Brzy jsme si to ovšem vyzkoušeli na vlastní kůži. Jen díky statečnému Robertovi se nám podařilo z maorské osady uprchnout. Teď už bylo skoro zřejmé, že kapitánovi štěstí nepřálo. Vypadalo to, že se naše výprava vrátí domů s nepořízenou. Ubozí Grantovi sirotci. Posledním kousíčkem pevniny, který protíná 37. rovnoběžka, je ostrůvek Maria-Theresa v Tichém oceánu. Zde jsme chtěli zanechat zločince Ayrtona. Jak jsme se však blížili k ostrůvku, zdálo se nám, že slyšíme volání o pomoc. Je vůbec možné, aby někdo přežil na tomto skalisku, stranou všech lodních cest? Jako první uviděli trosečníky Planktoňáci. A pak už následovalo radostné shledání kapitána s jeho dětmi. Až dodatečně došlo slavnému zeměpisci Paganelovi, že na francouzských mapách je ostrůvek nazýván Tabor. Záchranná výprava byla úspěšná a domů jsme si odvezli nejen kapitána, ale také spoustu zážitků a vzpomínek. Ani to ne zrovna ideální počasí nám je nezkazilo.
Bourání tábora (6.8-8.8.2011)
(Rogi)
Letos se nám až neuvěřitelně rychle tábor podařilo zbourat a to i přesto, že skoro celou sobotu pršelo a práce spíše stála. V neděli se však částečně vyčasilo a tak jsme mohli sundat a složit suché celty ze stanů. Stany jsme pak rychle rozebrali a odvezli k uskladnění na pilu. Mezitím se zaskládávala kuchyň a plechárna. Hangár však uschnout nestačil a byli jsme nuceni jej rozprostřít na pile s tím, že do Borače budeme muset ještě minimálně jednou v týdnu. V podvečer, kolem šesté hodiny, se zdálo být „hotovo“ a poslední auta s materiálem odjížděla do Brna. Následující týden, ve středu 10. srpna, jsme vyrazili ještě na dodělávky a konečný úklid tábořiště. Kromě hangáru jsme odvezli také „tuny“ odpadků, které jsme nasbírali při bourání a při závěrečném úklidu. Díky deštivému počasí jsme louku opouštěli ve velmi zbídačeném stavu. Doufejme, že se do příštího roku dá do pořádku a bude připravena na nový nápor táborníků. Brigáda v Borači – mostky (10.9.2011) (Rogi, Eliška, Def, Davida)
(Rogi)
Už je to nějaký ten pátek od doby, co jsme znovu postavili na přístupové cestě k naší táborové základně dva dřevené mostky. Vzhledem k jejich vytíženosti a zejména povětrnostním vlivům, které na ně působí, nastala právě teď chvíle k jejich údržbě. Proto se v sobotu 10.9.2011 vydalo čtyřčlenné komando (Rogi, Eliška, Def, Davida) do Borače tuto údržbu provést. Nejprve se odstranily všechny hrubé nečistoty a pak se plochy obou mostků obrousily. To byla asi ta nejnepříjemnější a nejzdlouhavější práce. Pak přišla na řadu výměna ztrouchnivělých prken za nová a první vrstva fungicidního přípravku. Pauza mezi prvním a druhým nátěrem byla využita k cestě do Tišnova na oběd. Tradice velela navštívit Pěnu dní a objednat si Labužnický řízek. Po návratu bylo v součtu více jak 30m2 opatřeno druhou fungicidní vrstvou a mostky byly navíc zabezpečeny ohrazením proti nežádoucímu vstupu osob či vjezdu kol a motorek. Samotné vrstvy ochranného nátěru pak přišly na řadu v neděli a v pondělí. Doufejme tedy, že nám mostky vydrží zas nějaký ten rok a neskončíme díky jejich havarijnímu stavu, jako kdysi jedna nejmenovaná osoba až ve vodě. Zahajovací schůzka (14.9.2011) (Jana, Rogi, Eliška, Peťka, Otec) Nový školní rok se rozběhl a náš oddíl už má za sebou zahajovací schůzku plnou zábavy a soutěžení. Ta proběhla 14.9.2011v klubovně na Srbské ulici. Zúčastnilo se jí šestnáct dětí a z toho byli hned čtyři nováčci. Pro děti jsme připravili aktivity, které navodily atmosféru celoroční hry Zpátky v čase. Měly třeba sesbírat části obrázků, které symbolizovaly jednotlivé éry života lidské společnosti na Zemi a po vzájemné výměně mezi třemi týmy, do kterých byly rozděleny, je seskládat a vybarvit. Obrázky pak po vzájemné zajímavé diskuzi seřadily do chronologické řady. Dále jsme malovali zážitky z prázdnin a vyluštili jednoduchou šifru vztahující se také k naší cestě časem. Doufejme, že se schůzka líbila jak našim starým mazákům, tak nováčkům, kteří se co nevidět začlení do našich řad.
(Rogi)
Setkání PP (16.9.-18.9.2011) (Rogi)
(Rogi)
Letošní Setkání pionýrských pracovníků po jednoleté přestávce proběhlo opět na základně YMCA ve Veverské Bítýšce. Celá organizace tentokrát spočívala na bedrech Martina Hlavoně ze Zeměpisné společnosti. Páteční večer byl vyhrazen Sněmu SPTO. Náčelníci a zástupci jednotlivých oddílů se sešli již po sedmasedmdesáté a radili se zejména o nadcházejících akcích v začínajícím školním roce. Byli také představeni noví náčelníci. V sobotu se pak rozběhl kolotoč dílen, přednášek a seminářů s různými tématy. Pětaosmdesát účastníků si mohlo vyrobit mozaiku, plstěné korále a kuličky, vyzkoušet techniku vypalování do dřeva či vytvořit sochu z izolepy. Z Dolní Rožínky přicválali dva koně k pedagogicko - psychologickému ježdění i k obyčejným vyjížďkám do okolí. Dalšími pohybovými aktivitami byly Energizéry (drobné hry a cvičení, sloužící k naladění skupiny pro společnou práci, k rychlému odstranění únavy, k rozboření ledů a seznámení účastníků, k uvolnění atmosféry a na spoustu dalších situací), výuka egyptského tance Shaabi i tanečně-kondiční trénink PortDeBras. Naopak klidnější bloky Setkání měly vážnější témata a to například "Jak na ně?" (interaktivní přednáška o tom, co a jak dělat, když potřebujete zaujmout skupinu, něco jí vysvětlit, na něco ji naladit či pro něco získat), "Oddíl - social group" (Jakým způsobem vychovávat? Jsou důležité vztahy v oddíle? Jsou ve skupinách pravidla?) nebo "Odílový Marketing". Řada přišla i na fotografování. O jeho pravidlech přijel popovídat profesionální fotograf. Samostatnou kapitolou pak byla terénní hra Barevná strategie a večerně noční hra ve stylu "pašeráci vs. policajti". V rámci Setkání se uskutečnilo i nejdůležitější jednání pro chod celé Jihomoravské organizace Pionýra. Volební parlament JmKRP započal v 16:00 a po necelých třech hodinách byl zdárně zakončen zvolením staronového předsedy a desetičlenného Výkonného výboru. Je vidět, že je stále dost lidí v našem sdružení, kteří jsou ochotni věnovat se i méně příjemným věcem než je přímá práce s dětmi. Závěr dne pak při společenských hrách patřil nejen instruktorům, jak bylo avizováno, ale i všem ostatním. Příjemný večer byl naplněn grilováním a také klábosením o proběhlých táborech a dalších prázdninových akcích jednotlivých oddílů. Jen škoda, že se tohoto výborně připraveného ročníku Setkání, kde se dá načerpat spousta inspirace pro celoroční činnost, nezúčastnilo více našich členů. Pohodový rozjezdový víkend patřil jistě k nejvydařenějším. Nemalou měrou se na tom podílela strava, samotní lektoři a též skladba dílen, přednášek a seminářů. Tak snad třeba příští rok... Pár fotek organizátorů lze shlédnout na: http://www.facebook.com/media/set/?set=a.2089976893428.2105115.1365398523&l=dbc12555e6&type=1 Schůzka s ohněm (21.9.2011) (Jana, Rogi, Eliška, Peťka)
(Rogi)
I když nadpis může být trošku zavádějící, věřte, že na druhé oddílové schůzce v tomto školním roce jsme opravdu oheň měli. Ale nebojte, ve vnitrobloku domů, kde máme klubovnu, jsme na něm opékali špekáčky. Nejdříve jsme se ale sešli v klubovně, uvítali jsme další nové tváře a na zahradě jsme sehráli pár soutěživých her. Zatímco se v závěru schůzky sešli rodiče ke krátkému informačnímu sezení s vedením oddílu, ostatní vedoucí s dětmi u ohně hráli na kytaru a zpívali. Hlína (28.9.2011) (Rogi, Eliška, Otec)
(Rogi)
Na naší cestě Zpátky v čase jsme se na prvním oddílovém výletě zastavili v šedesátých letech minulého století. Stali jsme se adepty na kosmonauty a naším cílem bylo přistát na Měsíci a sesbírat na něm vzorky pro další bádání na Zemi. Jako řídící a výcvikové středisko jsme si vybrali město Ivančice, do kterého jsme přicestovali vlakem. Zde jsme testovali formou různých her fyzickou i psychickou připravenost našich adeptů. Všech třináct prošlo, a tak jsme se mohli vydat, teď už pěšky, na pomyslný mys Caneveral, který pro nás představoval vrch Hlína s rozhlednou Vladimíra Menšíka. Rozhledna nám posloužila, coby raketa, která nás dopravila na Měsíc. Trošku jsme se báli, jestli povětrnostní podmínky dovolí náš start, ale poté, co jsme spatřili na jihu majestátní Pálavu a dohlédli až do sousedního Rakouska, byly naše obavy ty tam. Přistání na Měsíci proběhlo hladce i sběr vzorků byl bez problémů a tak nám již nic nebránilo v návratu na Zemi. Jako nejvýhodnější lokalita k návratu byla zvolena plocha u obce Radostice. Přistávací manévr se však zcela nezdařil a dva členové osádky si nakonec ve vlaku museli foukat svoje boule a odřeniny, naštěstí s úsměvem. Ne vždy se všechno vyvede na jedničku s hvězdičkou, ale 12,5 kilometrová mise byla splněna a to bylo hlavní.
Orientační běh PTO (8.10.2011) (Jára Krutil, Rogi, Bára, Davida, Míša, Fanda)
(Rogi)
Vstávání jako do školy museli v sobotu 8.10.2011 podstoupit závodníci, kteří mířili na první soutěž SPTO v tomto kalendářním roce. Ale i přesto, že Sluníčko nesvítilo a letní teploty, které ještě ve čtvrtek dovolovaly vyrazit ven v kraťasech a krátkém tričku, byly ty tam, tak se do čtvrtého ročníku závodů v Orientačním běhu od Semilassa vydala poměrně početná výprava běžců i doprovodu. Teploměr ukazoval ráno méně než deset stupňů a vypadalo to, že dokonce každou chvíli začne i pršet.
Trasy pěti věkových kategorií byly vytýčeny v Žebětínských lesích nedaleko Grand Prix a dohromady je absolvovaly na dvě stovky holek a kluků. Za náš oddíl se na start postavilo sedmnáct závodníků, kteří se rozhodně neztratili a vybojovali dvě třetí (Míša Kadlečková a David Auermüller), jedno druhé (Anička Auermüllerová) a tři první (Bára Medková, Dalibor Kolář a Evča Malivánková) místa. Nejvíce účastníků mívají vždy kategorie nejmladších, proto velký obdiv patří zejména Báře a Daliborovi i když měli oproti větším dětem trasu značenou fáborky. Soutěžící ve vyšších kategoriích se už museli s mapou, během (u některých spíš chůzí) a kontrolami v terénu prát o trochu více. A že to není žádná sranda, jsme se mohli přesvědčit, když vedoucí jiného oddílu vyzvedával jednoho svého "milovníka rychlých" kol na bráně Masarykova okruhu. Proto nejen k medailistům, ale i ke všem ostatním, kteří v poměrně nepěkném sychravém počasí reprezentovali 63. PTO Phoenix, míří velká pochvala a gratulace. Snad naše nasazení vydrží a pozici nejlepšího oddílu obhájíme i na únorové Dračí smyčce a dubnovém Setonově závodu. Lanové centrum (12.10.2011) (Rogi, Fýla, Otec)
(Rogi)
Ve středu 12. října jsme s dětmi navštívili Lanové centrum na Lesné. Stejně jako v červnu, tak i tentokrát nám byl k dispozici Instruktor lanových aktivit Fýla. A stejně jako v červnu, tak i tentokrát pršelo. Tedy alespoň ze začátku. Ne že by pak přímo vysvitlo Slunce, ale pláštěnky jsme v klidu odložili a mohli absolvovat celý naplánovaný program.
Některé z jedenácti dětí, které se této netradiční schůzky účastnily, tu nebyly poprvé a už se zkušeně oblékly do úvazků a celé netrpělivé vyčkávaly na chvíli, kdy se budou moci vrhnout na zdolávání vysokých lanových překážek. To se však nedá tak hrrr a je potřeba nacvičit jištění na trenažéru a vůbec si překážky vyzkoušet ještě v nízké výšce. Po těchto procedurách pak nic nebrání tomu do výšek se vydat. První odvážlivci si vybrali překážky Most Indiana Jonese, Ráhna nebo Šalinu. Ostatní tyto lezce jistili a sami v duchu přemítali, která překážka by pro ně byla nejzajímavější. A tak plynul čas, děti lezly nahoru a dolů, zdolávaly výzvy a překonávaly nejen překážky, ale někdy také i samy sebe tak dlouho, až se začalo stmívat. To byl signál k tomu, že jsme se pomalu začínali připravovat na cestu domů. Ještě jsme zdlábli nachystané svačinky a už jsme seděli v autobusu směr Semilasso. Dětem se v Lanovém centru moc líbilo a hned po odchodu se ptali, kdyže sem znovu zavítáme. Školení školitelů (14.10.-16.10.2011) (Rogi)
(Rogi)
O víkendu 14.-16.října proběhlo již druhé školení školitelů pionýrského vzdělávacího centra Jihomoravské organizace Pionýra - KLUBKA. Školení bylo určeno nejen pro stávající lektory jednotlivých kurzů, ale i pro nováčky na poli vzdělávání. Z naší PS se kurzu účastnil Rogi. Ten je součástí týmu, který připravuje tzv. Instruktorák (Kvalifikace instruktora). Ubytování, strava a školící prostory byly zajištěny v penzionu u Němců v Domašově. Kurz vedla osvědčená manažersko-lektorská dvojice Rum a Žokej ze Střediska volného času Lužánky. Letos byla podstatná část školení věnována schopnostem prezentovat dané téma určitému okruhu lidí. Za pomoci výpočetní techniky účastníci ve dvojicích vypracovávali projekty a následně je prezentovali ostatním. Nechyběly ani sehrávky různých druhů her s následnou reflexí. Oživením sobotního dne byla skutečnost, že v jinak poklidném Domašově právě slavili Babské hody a stavěli máju. Poděkování za příjemně a smysluplně strávené tři dny pak kromě vedoucím lektorům patří Kačerovi - garantovi jihomoravského vzdělávacího centra, který celou akci zorganizoval. Drakiáda (19.10.2011) (Jana, Rogi, Peťka, Otec)
(Rogi)
Medlánecký kopec byl i letos dějištěm naší oddílové drakiády. K pouštění draků jsme stejně jako minule zvolili den s úplným bezvětřím. Na místě srazu - u vysokoškolských kolejí Pod Palackého vrchem - byla pro nás příjemným zpestřením reklamní akce jedné nejmenované outdoorové firmy. Pro kolemjdoucí, zejména pro vysokoškoláky, byly připraveny drobné soutěže a hry. Naše drobotina si tato soutěžení samozřejmě nemohla nechat ujít a někteří v nich dokonce získali hodnotné ceny a sladkosti. Po vydovádění se před Podnikatelskou fakultou VUT jsme konečně vyšlápli na Medlaňák a vybalili draky rozličných barev a tvarů. I přesto, že si s námi vítr hrál na schovávanou, jsme draky do vzduchu nakonec dostali. Uspořádali jsme také soutěž o nejrychlejší dvojici (pilot + drak). Děti měly uběhnout určitou vzdálenost tak, aniž by se jejich drak dotknul země. Souboje byly velice těsné a vyhrát si zasloužil opravdu každý. I přes absenci větru si drakiádu všichni užili a domů nás vyhnalo až rychlé stmívání. KOV – kvalifikace oddílového vedoucího (21.10.-23.10.2011) (Davida, Honza Kozák)
(Davida)
Tento rok na podzim opět proběhl vzdělávací kurz, který má za účel vyškolit nové oddílové vedoucí. Letos jsem byl za 7.PS Borač vyslán já - Davida s Honzou Kozákem. Kurz se skládal z několika částí, konkrétně ze tří seminářů, výjezdu a zkoušky. Na seminářích se řešily témata jako příprava her, první pomoc, hygienické minimum, pedagogika a psychologie, právní minimum a jiné. Největším přínosem pro nás pak byly poznatky zkušenějších vedoucích a školitelů a dále také zážitky i nové nápady spolu s motivací. Výjezd se konal 21.-23.10.2011 a nesl se v duchu večerníčku Broučci, takže jsme si všichni mile zavzpomínali. Jednotlivé přednášky na výjezdu byly proloženy různými aktivitami vevnitř i venku, ze kterých jsme načerpali energii pro příjem dalších informací. Celý kurz zakončila zkouška, která se skládala z popisu organizace oddílové výpravy a písemného testu. Všichni v této zkoušce uspěli. Zábavná forma tohoto školení, mnoho nových přátel a veselé zážitky vedou k tomu, že na „KOVku“ 2011 budeme rádi vzpomínat.
Koníkov (27.10.-30.10.2011) (uvod Rogi, Aneta Jakubíková, Martina Drásalová) (Robin, Jája, Martina, Lucka, Rogi, Vera, Tibe, Kobra, Martina Drápalová, Aneta, Davida, Míša, Kika) Níže si můžete přečíst reportáž z prodlouženého víkendu o podzimních prázdninách, který nachystalo vedení PS pro skupinu "16+". Konečně se nám zde, alespoň částečně, podařilo více propojit mladé osazenstvo, které jezdí na oba turnusy našeho tábora v Borači. Článek napsala Aneta Jakubíková ve spolupráci s Martinou Drásalovou. Jednoho krásného podzimního dne jsme se vydali na cestu do neznáma. I když ne tak docela. Měli jsme k dispozici přesné souřadnice, avšak žádný z osmi "účastníků zájezdu" neměl navigaci. To by se mohlo jevit jako drobná nepříjemnost, ne však pro naši silnou sestavu. Značení cesty k sanatoriu dr. Chocholouška bylo natolik kvalitní, že jsme zvládli cestu neznámou noční krajinou za svitu jediné čelovky. Uvítal nás pacient pan Háček (kpt. Hook) svým pravidelným výstupem, v němž večer co večer prožívá boj o holý život. S tímto trápením mu pomáhá lékařský personál v čele se zkušenou dr. Janou Chocholoušek, neméně profesionálními doktory Robinem Wodkou, Martinou Šílenou a Lucií Vostrou s podporou sestry Romany Práškové. Již po pěti minutách nám bylo jasné, že jsme na správném místě a hospitalizace bude nezbytná, jak odhalila vstupní prohlídka. Ráno, hned po vizitě se nám zastesklo a vypravili jsme se do lesa hledat telefon. Strhl se lítý boj o možnost spojení s maminkou. Naše prosby nebyly vyslyšeny a s plnou vervou jsme se tedy pustili do záložního plánu - ÚTĚK.
Prvotní záměr oklamat hlídače nastražením figurín se nezdařil, stejně jako samotný útěk za výstřelů tarasnic a jiných zbraní. Naši milí ošetřovatelé nám odpustili a pro uvolnění atmosféry jsme si navečer zahráli Partičku. V sobotu dopoledne jsme s vypětím všech sil hráli barevnou strategii. Následovalo intelektuální odpoledne, které se protáhlo do pozdních večerních hodin debatou o životních hodnotách. Po příjemném probuzení se snídaní do postele jsme zjistili, že jediná možnost úniku je uvařit si lektvar s ozdravujícími účinky. Mělo to však háček. To, že jsme k dispozici měli vodu, lžičku, cukr, šálek, provázek a gumičku by nebylo zarážející, úkol byl však ztížený faktem, že šálek byl umístěn v kruhu, do kterého jsme nesměli vstoupit. Ale povedlo se! Pak následoval poslední čočkoběd a plně uzdraveni jsme se jali cestovat železným ořem zpět do civilizace.
Kuřim - aquapark (12.11.2011) (Rogi, Eliška, Peťka, Otec)
(Rogi)
Nádherné slunečné počasí panovalo při našem objevení Ameriky. Tři lodě se vydaly z domovského přístavu z nádraží v Králově Poli směrem do Vranova, kde začínal pomyslný nový kontinent. Deset námořníků bylo rozděleno do tří posádek, stejně jako na Kolumbově výpravě. Úkolem naší cesty bylo podrobně zmapovat nejen pobřeží, ale také vnitrozemí nové země. Proto jsme se vydali vstříc dobrodružstvím. Nejprve jsme v pralese sesbírali vzorky různých druhů dřevin a zajímavých plodin. Při jejich sběru jsme narazili na podivné ptáky, které jsme si pojmenovali jako Lelky. Také jsme zjistili, že nás pozorují domorodci. Ti však byli velice dobře maskovaní a zahlédnout alespoň jejich dlouhou kštici bylo velice obtížné. Cítili jsme je všude kolem a museli jsme být opatrní, protože člověk nikdy neví, co od nich může čekat. Při dalším průzkumu se nám do cesty postavil ostrý hřbet, porostlý jenom klečí, který vypadal jako kdyby tu dávno a dávno usnul nějaký obrovitánský drak. Na jeho konci jsme objevili dokonce dlouhý roh, ze kterého byl úžasný rozhled na doširoka se rozprostírající oceán i pevninu. Místo jsme pojmenovali Babí lom. Při pozorování krajiny z Babího lomu jsme si vyhlédli veliké jezero, ke kterému jsme se chtěli dostat. Z hřbetu jsme sestoupili na druhou stranu a narazili jsme na vylidněnou domorodou vesnicí, a protože byla pod lesem, dostala od nás příhodné jméno - prostě Podlesí.
Jezero bylo zajímavou hříčkou přírody. Mělo kaskádovité členění a několik nádrží, mezi kterými se průzračná voda přelévala. V některých bublaly teplé prameny, až to vřelo, a valila se z nich spousta páry. Místo nemohlo nést jiný název než Kuřim. Neodolali jsme a takového přírodního úkazu jsme museli hned využít ke koupeli. Moc se nám tu zalíbilo i díky tobogánu a vydrželi jsme se tu cachtat skoro tři hodiny. Den se však chýlil ke konci a tak jsme museli myslet na zpáteční cestu. K lodím jsme dorazili v pořádku a všechen nasbíraný materiál se do podpalubí pomalu ani nevešel. Budeme se sem muset ještě několikrát vrátit, protože jsme probádali jenom malý kousíček této nádherné nové země. S předsevzetím, že se příště seznámíme i s domorodci, jsme odpluli domů. Tak příště... Instruktorák (16, 17.11.-20.11.2011) (Rogi, Rumova sekce)
(Rogi)
Již podruhé uspořádala tzv. "Rumová" vzdělávací sekce (název není odvozen od alkoholu, ale od přezdívky) kromě tradičního jarního běhu Instruktoráku také podzimní. Čtyřiadvacet účastníků se sešlo 16.11.2011 v Lanovém centru na Lesné, kde pro ně byl nachystán zajímavý program. Atmosféra byla vskutku nezapomenutelná jednak z důvodu vtíravé zimy a za druhé také díky tomu, že byla již dávno tma a na zdolávání nízkých i vysokých překážek byl prostor lanového centra osvětlen pouze dvěma reflektory, což lezení dodávalo tajemný nádech. Následný výjezd do Základní školy ve Křtinách trval od čtvrtku (17.11.) do neděle (20.11.). Kandidáti na instruktory z různých brněnských oddílů zde absolvovali nejen velkou porci přednášek (pegagogika, psychologie, zdravověda, oddílová činnost, propagace, bezpečnost, ...), ale také spoustu her a zajímavých aktivit, které určitě obohatily jejich oddílový život. Naše skupina měla díky Rogimu opět zastoupení v devítičlenném lektorském týmu. Vlastní účastníky však dodáme nejspíše až pro jarní běh. O letošní náročnosti kurzu svědčí fakt, že celá pětina účastníků neuspěla u závěrečného testu a budou muset na opravný termín.
Mikulášská schůzka (7.12.2011) (Rogi, Eliška, Peťka, Vera, Fýla, Def)
(Rogi)
„Mikuláši, Mikuláši!" Tak volalo ve středu 7.12. patnáct dětí v naší klubovně na Srbské. Nejprve se však mezi dveřmi objevil čert a s blekotáním a řinčením řetězů oběhl krátké kolečko a postrašil všechny přítomné. Teprve potom vstoupil majestátně do místnosti Mikuláš s Andělem. S sebou nesli těžkou knihu hříchů, ale také dva koše plné dárkových balíčků. Při listování knihou jsme se nestačili divit, nejen co všechno ti malí nezbedové mají na svědomí, ale i co všechno už dokázali a umějí. A že toho umějí dost a dost, jsme se mohli přesvědčit zejména na vlastní uši. Všechny děti měly připravenu pro Mikuláše a jeho pomocníky básničku nebo písničku. Dokonce i flétna přišla na řadu. Krásné výkony bylo nutné ocenit a tak všichni dostali balíček se sladkostmi a ovocem. Při odchodu stačili Mikuláš s Andělem popřát ještě krásné vánoce a čert naposledy postrašit zlobivce. Lomnice (9.12.-11.12.2011) (Rogi, Eliška, Otec, Míša, Kika)
(Rogi, upravila Eliška)
Základní škola v Lomnici u Tišnova se pro nás o víkendu stala starým královským hradem. Na cestě zpátky časem jsme tentokrát přijeli pomoci zdejší paní - královně Evelíně při objasnění smrti jejího chotě. Dvě družiny pod vedením Jana - vojvody Lomštejnského a Anny - kněžny Lomštejnské dávaly dohromady střípky událostí okolo jasného mordu. Neprodleně po slyšení u královny se pustily do zajišťování stop na místě činu. Nejzajímavějším znamením byl otisk střevíce v hromádce mouky. Hned druhý den zrána se družiny vydaly do podhradí mezi lid zjišťovat, zda někdo ten osudový okamžik nezahlédl. A věru, hrůzný čin nezůstal beze svědků. Místní poddaní byli opatrní, aby se jim nepřihodilo něco obdobného a tak sdělovali své postřehy velice neochotně a skoro v hádankách. Pod čapkou jak réva vinná kadeře samá kudrlina. Kol očí plazí se jak hadi, toho muže nikdo nepohladí. Svědomí černé jako vlas, bílou čapku zdobí klas. Vlasy lehce pod uši, moc mu to však nesluší. Nos, toť symbol celé hlavy, tvar jak česnek, který pálí.
Pod černým srostlým obočím zory blízko sebe položené. Víčka napůl přikrčím, hnědou barvou proložené. Možná vypil hodně piva, že zamazal se práškem bílým, možná v práci brzy bývá, vy i já se snadno zmýlím. Ten prášek má jak na líci, tak na té jeho čepici. Ta podobná je dvěma horám, dole okraj nepostrádám. Na horách je sněhu plno, okraj silný jako Brno.
Jak vidíte, pátrání začínalo přinášet svá ovoce a už stačilo jen opravdu málo, aby byl královrah odhalen. Podle indicií se dal lehce sestavil vlastně nejen jeho portrét ...
Svědci také naznačili, že ona podezřelá osoba po činu prchla přes bažinu. Tu v našem případě představoval školní bazén. Při jejím důkladném prozkoumání družiny našly nějaké potrhané oblečení. Složením všech částí v jeden kus, byl sestaven bílý plášť umazaný od mouky - další důkaz. A pokud si také myslíte, že hledaný člověk je pekař, myslíte si přesně to, co naše dvě družiny. Všichni vyšetřovatelé chtěli pekaře usvědčit, a tak vyrazili na noční výpravu k jeho příbytku. Samozřejmě nebyl doma, ale nalezením zakrvavené pekařské chňapky nemohlo být už o jeho vině pochyb. Rychle pak s posledním nezvratným důkazem spěchali k veliteli vojáků, který zburcoval svoje muže. Ti zanedlouho pekaře, který se pod tíhou důkazů ke všemu doznal, dopadli v nedaleké krčmě. Smutná Evelína pak za pomoc v pátrání oběma družinám slíbila královskou odměnu. Cesta k ní ale také nebyla jednoduchá, poněvadž královští rádcové popis místa, kde je ukryta, zašifrovali. To už ale nebyl žádný velký problém, odměna byla za pár okamžiků nalezena a na pěší cestu domů přes panství v Borači, byli všichni obtěžkáni spoustou sladkostí. A co se stalo s pekařem, na to už se raději neptejme ... Bruslení (14.12.2011) (Rogi, Eliška, Otec)
(Rogi)
Předposlední schůzku v roce 2011 jsme se s dětmi vydali bruslit na kluziště ve Vodově ulici. Sraz jsme měli již v 16:00 před bránou do areálu. Bruslili jsme až do půl šesté, kdy se ledová plocha uzavírá. Na zbytek schůzky jsme se přesunuli do klubovny, kde jsme uzlovali a hráli deskovou hru Ubongo. Celostátní pionýrska fotosoutěž Clona a Fotosoutěž JmKOP
(Rogi)
Do krajské fotosoutěže jsme letos přihlásili maximální počet šestnácti fotek od tří autorů (Robin, Eliška, Rogi). Žádná z fotek v kategoriích „Děti na výletě“, „Děti na táboře“ a „Děti v klubovně“ se však hodnotitelům nelíbila natolik, aby obsadila čelní příčky. V soutěži Clona se nám dařilo o poznání lépe. Třetí místo v kategorii „Tábor“ patří Robinovi za fotku „Loďka“. Další Robinova fotka „Maor“ z kategorie „Portrét“ obsadila místo druhé. Vítězství v kategorii humor si pak odnesl Rogi za snímek „Kofola“.
_________________________________________________________________________________________________________________
_________________________________________________________________________________________________________________
Popis naší činnosti poskytují naše internetové stránky, kde je řada informací o skupině, oddílu i táborech.
www.7PSBorac.org. Neprošlo jazykovou úpravou. Obsah článků vyjadřuje názor přispívatele. 18.12.2010 vydala agentura „Na koleně“.
