INFOEXPRES INFORMAČNÍ OBČASNÍK 7. PS BORAČ Ročník 10, číslo 1
prosinec 2005
Všem čtenářům INFOEXPRESU a příznivcům 7. pionýrské skupiny BORAČ a 63. pionýrského tábornického oddílu PHOENIX přejeme pěkné prožití vánočních svátků a v novém roce hodně štěstí, zdraví a spokojenosti.
Tulácký Ples (15.1.2005) (Rogi, Zuzka, Vetřa, Kája, Moňa, Niki, Def)
(Niki)
Puťákoidní pochody promrzlé praštící plískanicí proložíme plesem pořádaným Pionýrem. Partička Phoenixáků přichází přivítána příjemným personálem. Proměna překvapuje. Poblácené pohorky přecházejí po parfémy provoněné plesovou. Papír poznačující Phoenixovo posezení polit. Pech. Parket plný poskakujících Pionýrů pobízí pousmání. Pití postrádá potřebnou početnost. Podzemí, přehrávající pro pohyb pěstující příchozí pofidérní popové písničky, poskytuje postrádané přítmí. Pytlík pistácií proměňuje pomyšlení po papání přehlédnutelným. Ples předčil plané početné předsudky. Přídavek probíhal pouze pro pár podivínů pokračujících pomalu přes pondělí. Miniinstruktorák (21.-23.1.2005) (Rogi, Wlk, Vetřa, Kája, Adam, Moňa, Niki) Zas jednou jsme se domluvili a na výlet vyrazili. Autobusem do nového Města, až na rozcestí u Kadova končí naše cesta. Předal mapy a do tmy zmizel, tím Rogi přivodil nám pěknou svízel. S ukazatelem jakous hospodu jsme našli, Wlk si vzpomněl, že tam kdysi zašli. Do Kadova k Janečkům nás zavál vánek, každý si objednal hned jeden Kadovánek.
Malinká hra na paměť a vlastnosti proběhla a tak nám půlhodinka pěkně uběhla. Rogiho chata útočištěm se nám stala, při sněhových válkách kolbiště nahrazovala. Snowborďáky zkoukli jsme s úsměvem na rtu a při Bangu doufali všichni v dobrou kartu. První den šel spát, bude se vám o něm zdát. Ráno vzbudili nás brutálně, nasnídali jsme se betálně. Sněm PTO (1.2.2005) (Rogi, Niki)
(Niki) Běhací hra následuje, křížovka se vypisuje. Na oběd do Fryšavy jsme zašli, strom, na který Bříma ječel jsme našli. Pak skoky. Do sněhu sice, zato do závějí u silnice. Až navečer dorazili jsme na vlastní pěst, hudba a Bang jeli zas ostošest. Taky podívali jsme se na jeden horor, tím na dvě hoďky zamrzl veškerý hovor. Pak už pomalu lezli jsme do postelí, po jednom na záchod chodit jsme nechtěli. Druhý den šel spát, bude se nám o něm zdát. Probuzení ne moc časné, úklid čeká, to je jasné. Cesta domů přes Janečka, tak to bude krásná tečka. Autobusem cesta dlouhá a ospalá i chvíle všeobecného vytuhnutí nastala. Doma jsme se vyspali, diadiadá, každý ve své posteli,diadiadá.
(Niki)
1. února jsem se poprvé zúčastnila sněmu PTO. Konal se na Údolní 45 a byl tam taky ještě Rogi. Ten, jakmile jsme přišli, dostal od Madly papír a že bude vést sněm, protože tam nebyl ani Rum, ani Žokej, ani Mikin. Takže když jsem něčemu nerozuměla, tak jsem se ptala vedlesedícího Kuly. Řešil se Kačerův šplouch, Vlečka (máme už svou trasu u Babic), Sítňák a Sraz. Po sněmu svolali ještě štáb, takže jsem si tam ještě hoďku počkala. Aspoň jsem si popovídala s Amelií.
Ledová Praha (4.-6.2.2005) (Rogi, Zuzka, Wlk, Niki, Def)
(Rogi)
Co to vlastně je ta „Ledová“ Praha? Je to akce, kterou pořádá Nadace pro děti třetího tisíciletí ve spolupráci se Sdružením Pionýr, právě pro dětské kolektivy, třídy základních škol a pro děti z dětských domovů. Účastníci pak mají možnost navštívit řadu muzeí a atrakcí zdarma nebo za symbolické vstupné. V rámci této akce se koná též benefiční koncert v Paláci kultury za přítomnosti ministra školství. Jelikož jsem někde zašantročil Wlkův dozajista skvělý zápis, musím ho teď sesmolit sám. Nebude jistě tak vyčerpávající, neboť jsem do Prahy doputoval až v sobotu ráno. V pátek si ostatní stačili prohlédnout Pražský hrad a Václavské náměstí. Na nádraží už mne všichni naši čekali a rovnou jsme vyrazili do Náprstkova muzea s velmi exotickými expozicemi. Pak jsme se svezli pár zastávek TRAMVAJÍ a dvě lanovkou na Petřínskou rozhlednu a vyšlapali jsme jejích moc moc schodů. Samozřejmě jsme také nemohli minout tamní zrcadlové bludiště, které přímo vybízelo k blbnutí. Poté jsme sešli, teda spíše sklouzli na Malou Stranu. Tam jsme se v jednom malém bufíku naobědvali. Odtud jsme směřovali na Staroměstské náměstí s nezbytnou zastávkou na Karlově mostě. Cestou jsme se stavili ve dvou muzeích s voskovými figurínami. Pomalu se nám začínalo stmívat a tak byl čas zajet na proseckou bobovou dráhu. Tady se nám strašně líbilo, takže jsme tu zatvrdli a absolvovali více jízd, než na kolik jsme měli volných lístků. Kolem deváté večerní jsme se dopravili co nejblíže k žižkovské televizní věži a vzali ji útokem. Za 15 Kč jsme se nechali vyvézt výtahem nahoru a mohli jsme se kochat skvělým výhledem na noční „Ledovou“ Prahu. Pak nás čekala už jen cesta nočním metrem na Jižní město, kde jsme byli ubytováni v jedné z mnoha velkých sídlištních škol. Ráno jsme si vyslechli několik klavírních etud v podání dua WlkaDef, sbalili si, uklidili třídu, uschovali batožiny na nádraží a vydali se na Vyšehrad. Obhlédli jsme též Nuselský most a najednou se náš čas nachýlil a my se pomalu vraceli na nádraží, odkud jsme s dalšími brněnskými skupinkami zamířili ku domovu. KOVka (9.2.,16.2.,25.-27.2, 2.3.2005) (Elis, Peťka)
(Peťa)
V termínu od 9.2.-2.3.2005 jsme se s Eliškou zúčastnily akce zvané KOV. Všichni jistě víte, že pokud absolvujete tento kurz, stáváte se najednou z instruktora oddílákem. Celou akci vedl jistý Paul z PS Slunovrat. Ze začátku jsme chodili jen na přednášky, ale potom jsme vyrazili na třídenní výjezd. První den byl velmi náročný. Dorazili jsme vlakem do nějaké vesnice, odkud jsme podle slepé mapy došli do další vesnice, kde jsme zachránili účastníky autonehody a díky jejich discmanům jsme mohli pokračovat dále v cestě. Vůbec jsme netušili, kam jdeme. Byla tma, strašná zima a s batohy na zádech jsme se brodili po kolena ve sněhu. Fakt super! Když jsme po několika hodinách dorazili na místo našeho ubytování, zjistili jsme, že je to ubytovna pod zříceninou Mitrov, kterou většina z nás znala. Potom přišlo už jen ubytování a zamířili jsme do místní hospůdky. Druhý den jsme zdokonalovali své schopnosti, jak správně vést oddíl a hráli různé hry. Pro dobrovolníky bylo připraveno slaňování ze zříceniny a to se jedné z účastnic nevyplatilo. Nebudu blíže popisovat, co se stalo, ale skončila v nemocnici s rozbitou hlavou. Zbytek výjezdu jsme opět trávili různými přednáškami a hrami. Asi týden po návratu jsme všichni odevzdali vypracovanou práci na zadané téma a napsali si závěrečný test. Poté jsme obdrželi osvědčení a šli domů s dobrým pocitem, že máme další razítko. Když to všechno shrnu, tak jsme se tam nedozvěděli nijak extra moc nových věcí (skoro všechno jsme znali z instruktoráku). Jen jsme nebyli omezeni žádnou večerkou, zákazem kouření nebo pití alkoholu. Vždyť už jsme přece oddíláci!
Odpoledne deskových her na Lipce (11.2.2005) (Rogi)
(Rogi)
Stejně jako minulý rok jsme využili nabídky Domu ekologické výchovy Lipky a zúčastnili jsme se, byť ve velmi malém počtu, již tradičního Odpoledne deskových her. Všichni příchozí, povětšinou přímo z Lipkových kroužků, si mohli vyzkoušet širokou škálu těchto her, které snad nemá ani cenu vyjmenovávat. My jsme nejvíce zabředli samozřejmě u Bangu. Také se nám líbila „zelená verze Carcassonne. Kačerův Šplouch (19.2.2005) (Roman, Rogi, Patrik, Zuzka, Vetřelec, Kája, Niki, Def)
(Kája)
No, v únoru se náš oddíl zúčastnil plavecké soutěže, která, jak už název soutěže napovídá, se jmenuje Kačerův šplouch. Pořádal ji 17. PTO Vlci pod vedením Danky ve Šlapanicích v místní Základní škole. Mimo to, že nám soutěžilo pár dětí v různých kategoriích od nejmenších až po rádce, jsme přichystali doprovodný program a to PIŠKVORKY. Program se zalíbil a tak dětí, co si přišli zakřížit a zakolečkovat, bylo hodně. Hodiny ubíhaly, plavci doplavali, vedoucí dopovzbuzovali, výsledky byly zpracovány, začalo vyhlašování výsledků v plavání, a i my jsme vyhlašovali výsledky Piškvorkiády. Nejen v bazénu jsme ukořistili nejednu medaili a tak naši spokojení plavci unaveni nasedli na trolejbus, který nás odvezl domů. Burza nápadů (27.2.2005) (Jája, Rogi, Niki)
(Jája)
27.2. jsme prezentovali naši celotáborovou hru Z pohádky do pohádky na „Burze“ nápadů, která se konala na ZŠ Tuháčkova. Bohužel nám chyběla hlavní rekvizita, televize, v které pouštěl Rumburak každý večer své vtipné verze známých pohádek, ale i tak jsme to zvládli dobře. Prezentaci vedli Jája a Niki, později se k nim připojil i Rogi. Bylo to fajn. Výroční zasedání Jihomoravské krajské organizace Pionýra, Volební Parlament Jihomoravské Krajké Rady Pionýra (5.3.2005) (Rogi)
(Rogi)
Obě tyto akce se konaly v jeden den a opět v základní škole Tuháčkova v Komárově. Na výročním zasedání se především hodnotila činnost KOP za volební období let 2002 -2005 a to v oblastech komunikace a spolupráce uvnitř kraje, ve vzdělávání s novým garantem „Klubka“, ve snížení administrativy, ve financování (dotace) a ve spolupráci s ostatními organizacemi. Samostatnou kapitolou byla debata nad neustálým snižováním členské základny. Naše domovská PS tento pokles také zaznamenala a to o 4 členy. Daleko více by nás však mělo zajímat její včasné omlazování. V současné době máme 48 členů, z toho 23 v 63. PTO Phoenix. Jsme 20 skupina co do početnosti (ze 48) a zabíráme necelá dvě procenta ze všech registrovaných pionýrů v Jihomoravském kraji. Dalším bodem VZ byla pouze drobná kosmetická změna Jednacího řádu a hlavně vložení bodu o zastupitelnosti pověřeného delegáta jakýmkoliv ostatním funkcionářem PS. Posledním bodem VZ bylo předání ocenění zasloužilým členům. Na Parlamentu JmKRP nám byla přednesena zpráva o činnosti Výkonného výboru KRP od září 2004 (situace vzhledem k ukončení civilní služby, zajištění účasti na V. Výročním zasedání Pionýra, vyhodnocení vzdělávacích akcí, podávání projektů, inventarizace, rozpočet na r. 2005, vyznamenání, registrace PS, Money S3, nový tisk Aktualit, propagace na Bambiriádě), zpráva o činnosti Revizní komise KRP, zpráva o činnosti PVC Klubko a jeho plán na rok 2004. Schválili jsme účetní uzávěrku KRP za rok 2004, a rozpočet na rok 2005. Dále jsme vyslechli informace o průběhu a výsledcích registrace 2004 a informace z jednání ČRP i JmRDM. Proběhly také volby do Výkonného výboru JmKRP, kde se předsedou stal Milan Matyáš a volby do revizní komise, kde též předsedou zůstává Radovan Mrkva.
Jako každým rokem tak i letos jsme zde přivítali významného hosta z Prahy – nově zvoleného předsedu ČRP – Petra Haladu. Pro zpříjemnění více než pětihodinového zasedání bylo pro skupinové delegáty nachystáno občerstvení a stánek Mozaiky. VSV – Kuřim (horostěna), oddílový kolektiv s kachnou (6.3.2005) (Roman, Bříma, Rogi, Patrik, Zuzka, Vetřa, Kája, Moňa, Niki, Def, Oldřiška)
(Rogi)
Na začátku března byl svolán kolektiv 63. PTO Phoenix, jemuž dopoledne předcházelo VSVéčko při lezení v Kuřimi na námi již několikráte otestované lezecké stěně, které bylo přístupno i tzv. externistům. Tentokrát jsme však byli lehce i příjemně překvapeni drobnými změnami v novém uspořádání lezeckých chytů. Po návratu do KrPole nám Zuzka u Rogiho připravila výborný oběd v podobě dvou kačen. S plnými žaludky jsme se teprve vrhli do rokování ohledně chodu nejen našeho oddílu. Na pořadu dne byla kontrola úkolů z minula, členské příspěvky, zápisy do Infoexpresu, volejbal, tábory, zhodnocení účasti na „Burze“ nápadů, Instruktorák, MROŽ; z oddílových záležitostí pak hlavně příprava schůzek, vedení oddílového deníku, zpěvníčky, příprava Setontaháku, zpracování EH Orient Expres, nákup nových deskových her a dalšího drobného materiálu, kronika, oddílová vlajka a v neposlední řadě též příprava výletů Vlečka, Adamov a hlavně Velikonoc v Drnholci. Kolektiv se nám lehce protáhl a po úklidu všech věcí a umytí nádobí od fantastického oběda jsme se obtěžkáni různými úkoly rozcházeli kolem 21. hodiny. Velikonoční výjezd Drnholec – děti - INDIANA JONES (23.-26.3.2005) (Rogi, Patrik, Zuzka, Vetřa, Lída, Kája, Moňa, Niki, Def)
(Lída)
Dostala jsem za úkol napsat o této akci, která proběhla o Velikonočních prázdninách. Ty věci, že to byl bezvadný výjezd ani snad psát nemusím i přesto však doufám ve spokojenost všech těch, jež se ho zúčastnili. Již v minulých letech se podobné nebo stejné akce konaly, avšak jelikož jsem nebyla jejich účastníkem jako letos, nemohu posoudit, jak se to tento rok povedlo, jestli méně nebo více. Drnholci, pokud to půjde, zůstaneme věrni i nadále... Teď už ale o samotném výletě. Trval od středy do soboty, instruktoři a vedoucí tam byli ale až do pondělí, abychom se domluvili na plánech ohledně tábora, na který, jak doufáme, pojedou i ti, kteří byli na Drnholci. Od rána jsme hráli s dětmi nejrůznější hry na motivaci INDIANA JONES – Dobyvatelé ztracené archy a když jsme uložili večer je, tak o několik máááááááááálo hodin později jsme šli spát i my. Takže reálná představa o tom, jak ráno čile vstáváme je dosti nereálná, alespoň pro některé z nás byla. Na pátek byl naplánovaný výlet do Znojma, kde měla být ukryta "ARCHA", jež byla v zápětí i úspěšně nalezena. Věřím, že v sobotu se nikomu moc nechtělo domů, ale zase mohou říci, že byli u rotundy sv.Kateřiny.
Velikonoční výjezd Drnholec – táborový kolektiv, oddílový výjezd vedoucích (26.-28.3.2005) (Lída) (JiriO, Lenka, Marek, Dana, Libor, Míša, Robin, Martina, Dušan, Jája, Peloš, Roman, Rogi, Patrik, Zuzka, Vetřa, Lída, Moňa, Niki, Def, Michal, Lucka) (Roman, Rogi, Patrik, Zuzka, Michal, Lucka, Vetřa, Lída, Moňa, Niki) Všichni odjeli a my tam zůstali sami.Vedoucí a instruktoři. Nastal večer. Co jiného se dá v takové vesničce dělat, než že se půjdeme seznámit s tamními obyvateli do blízké občerstvovny a tam probereme zážitky posledních pár dní. V neděli jsme museli však vstát časně, akorát na svačinu podávanou v 10:00 hod. Když přijeli i další vedoucí, kteří se budou účastnit tábora, sešli jsme se na zemi a probírali témata a rozdělení povinností na již řečený tábor. Den nám takto uběhl jako voda a večer se opakoval podobně jako předchozí. Jelikož už bylo pondělí, s Drnholcem jsme se museli rozloučit i my. Cesta domů vlakem byla také zajímavá a zábavná, ale zmiňovat se o ní nebudu, protože kdo tam nebyl, nepochopil by. V závěru tedy všechno shrnu:"Byl to bezvadný výjezd a už teď se těším na příští Velikonoce, ale nejen na ně, samozřejmě i na další výlety a výjezdy, které se budou pořádat a u kterých můžu s určitostí říct, že budou stát za to!!!" Brigáda v Borači (2.4.2005) (Dušan, Jája, Roman, Patrik, Zuzka, Vetřa, Moňa, Niki)
(Jája, Niki)
2.4. jsme se po dlouhé době zase sešli na brigádě v Borači. Účast nebyla valná a tak jsme si před starostou 2 členy přimysleli / prý za námi dojdou později /. I tak se udělal kus práce, i když se jednalo o vyžínání stromků. Starosta nezapomněl na malé občerstvení a tak jsme odjížděli „příjemně“ unaveni prací a s plnými žaludky. Sraz byl asi v 9:00 v Borači u pálenice. Došli jsme ke starostovi, kde jsme trochu zakecali, že je nás víc a vydali se i s proviantem na cestu vzhůru. Dostali jsme za úkol osekávání mladých stromků. Postupem času se začala věta „a sakra, to byl smrček,“ objevovat častěji a častěji. Jája s Dušanem odjeli dříve, zbytek až potom☺. Zabrousili jsme ještě na chvilku k Dudáčkovi a na podkovu a pak už jsme valili dom. Sněm PTO (5.4.2005) (Moňa, Niki)
(Moňa)
Sněmu jsem se zúčastnila s Niki, protože Rogi nemohl. Niki se ujala povinnosti zapisovat všechno, co se rozebíralo a tak jsem tam seděla a poslouchala. Na rozdíl od našeho oddílového kolektivu, kterého jsem se sice jako Sněmu účastnila pouze jednou, věci vyřešili rychle a bylo jich hodně… Můj osobní zážitek je prosezený čas a dělání společnosti Niki. Vlečka (9.4.2005) (Rogi, Vetřa, Kája, Moňa, Niki, Def)
(Kája)
Jelikož si sem byla požádána, abych s roční odmlkou napsala tuto akci PTO Vlečka aneb Pionýr čistí Moravský Kras (moje chyba to nebyla☺), tak si toho moc nepamatuji. Ale jedině vím, že výlet proběhl a že jsme s ostatními oddíly dokonce sbírali nějaké papírky, petlahve a vše, co nám leželo před očima a do přírody to nepatřilo… Naše trasa byla ze Křtin do Ochozu, tudíž krátká, ale náročná, protože začalo pršet. Díky těmto podmínkám a taky velké části kvůli tomu, že nám nejel autobus, jsme si po zdolání trasy šli dát teplej bodnoucí šálek čaje. V hospůdce jsme si čekání na příjezd autobusu zpestřili Jukeboxem, kterej Jirka při odchodu vytrhl ze zásuvky a utekl. Taaakže čaj dopit, Jukebox zničen a my padíme na autobus, ten kupodivu stíháme a svezem se na Starou Osadu. Tam se naše cesty rozcházejí a každý si jde vlastní…
Adamov (10.4.2005) (Rogi)
(Rogi)
Nejen nepřízeň počasí, ale asi též únava z předchozího dne při úklidu Moravského Krasu na akci Vlečka nepřilákala mnoho účastníků. U Semilassa se Rogi dočkal pouze dvou dětí. I s těmi však vyrazil na každoroční čištění „oddílové“ studánky u Srnce nedaleko Adamova. Autobusem vyrazili do Útěchova a po modré značce se spustili do Adamova k řece Svitavě. Odtud zase vystoupali po neznačené, roky prochozené, cestě na protější kopec. Studánku našli v pohodě a hned se vrhli do jejího zkulturnění. Sesbírali v okolí všechny větvičky a napadané listí a papírky po nezbedných turistech, pročistili korýtko i samotou studánku. Po té se ohřáli u ohýnku, procvičili pár uzlů, zahráli pár drobniček, prolezli seník a vydali se zpět do Adamova. Než jim jel vlak, zašli ještě do nádražní hospody na čaj. Třídní schůzky (14.4.2005) (Rogi, Zuzka, Niki)
(Moňa)
Sraz byl u Zuzky a šli jsme na gymnázium v Řečkovicích. Já, Rogi a Zuzka jsme si oblíkli oddílová trička a já si musela sundat obojek z krku… prý je to nevhodný nebo co… Potom jsme chodili po třídách, když zrovna byly třídní schůzky a Rogi se Zuzkou povídali o táboře. Jak to tam vypadá, kdo tam jezdí a tak. Já osobně jsem držela papíry s přihláškami a na tabuli jsem vždy napsala internetovou adresu, kde je pár informací o táboře, oddíle a fotky. Byla jsem zde užitečná asi jako na Sněmu. Setonův závod (23.4.2005) (Rogi) (Marek, Kruťa, Beta, Jana M., Peťa M., Rogi, Patrik, Zuzka, Peťka, Lída, Kája, Moňa, Niki, Def, AdamA) Na start letošního Setonova závodu jsme postavili pět skupinek ve třech kategoriích. Další – šestou - skupinku jsme poskládali z dětí od Kumprechtů, Malivánků a Chaloupků. Pod vedením Marka se vydali na čtyřkilometrovou trať sice mimo soutěž, ale myslím, že jim to vůbec nevadilo. Alespoň nasbírali zkušenosti do příštích let. Letošní podnik se konal opět po letech v Mariánském údolí a pro SPTO ho uspořádala Zeměpisná společnost po cestách vlasti. My jsme se na organizaci podíleli stejně jako v minulých letech tím, že jsme pro soutěžící nachystali kontrolu Azimut, kterou obsluhovali Zuzka, Patrik a Peťa. Doufejme, že i příští rok si nějací dospěláci udělají chvíli volného času a tím přispějí ke zdárnému průběhu závodu. A co výsledky? Za zmínku stojí 6. místo v kategorii mladší hoši. O další umístění na malém pódiu o místo výše se postarala hlídka v kategorii rádkyň. Největší úspěch jsme však zaznamenali ve starších hoších, když jsme tuto kategorii vyhráli. Poděkování patří především Tiboru Keše, Verče Zemanové a Zuzaně Němečkové.
Kvalifikace zdravotníka zotavovacích akcí (29.4.–1.5., 13.–15.5.2005) (Zuzka)
(Rogi)
Jelikož první turnus tábora v Borači hledal někoho, kdo by se ujal funkce zdravotníka, nechali jsme ve výše vedených termínech proškolit Zuzku. A jelikož studuje školu, zaobírající se právě také touto tématikou, neměla tudíž nejmenší problém se závěrečnými testy. Zlatý Vendelín (7.5.2005) (Dušan, Peloš, Jana, Rogi, Honza, Dadoš, Dagmara, Moňa, Niki)
(Rogi)
I tento ročník volejbalového klání o Zlatého Vendelína byl pro nás vcelku jednoznačnou záležitostí. Ani jedno z družstev hrajících proti nám nekladlo větší odpor. Snad nejvíce si věřila 30. PS Mládí, se kterou jsme se utkali v zahajovacím zápase. Vvmlouvali se sice na nerozehranost, přesto na nás uhráli nejvíce bodů.
Po skončení turnaje jsme nastoupili ještě k jednomu zápasu s výběrem nejlepších volejbalistů z ostatních družstev posíleným o profi odpočatého hráče. Tentokrát jsme se však před soupeřem museli sklonit. Oba sety jsme prohráli v koncovce o dva body. Ani přítomnost naší omladiny coby boračského kotle nám nepomohla. Ve „skvělé“ atmosféře, více méně namířené proti nám, si tak snad všichni přišli na své. 7.PS BORAČ byla konečně PORAŽENA. Instruktorák (11.,12, 13. - 15.5.2005) (Rogi, Lída, Moňa, Niki, Def)
(Def)
Začalo to jednoho krásného dne ve škole. Byl pěkný den a slunce svítilo, jelikož moje škola leží v hloubi města, nebylo slyšet žádná hospodářská zvířata. A pak to přišlo! Nečekaný telefonát od Lídy. Oznámila mi, že na instruktorák jede taky, ač původně jsem byl já jediný zástupce, který měl na tuto akci jet. Byl jsem překvapen, protože odjezd byl už za pár hodin. Narychlo jsem jí vše vysvětlil a byl jsem rád, že tam nebudu jediný phoenixčák. Potom šlo vše podle očekávání. Sešli jsme se na hl. nádr. v Brně, dostali instrukce, nějaký peníz a mohli vyrazit. Cestou jsme se zdrželi v Tišnově, protože nedostatečně kvalifikovaný průvodčí nás špatně informoval, a tak jsme něco přes hodinu poznávali krásy Tišnova. Když jsme konečně dorazili na místo (Pohledec u Nového Města na Moravě), čekalo mě další překvapení, v kuchyni něco kuchtily Moňa s Nikolou. Hmmmmm... ještě dnes vzpomínám na lahodné ryzoto. Ale pryč s nostalgií. Hned po seznámení se s prostředím se osazenstvo ubytovalo, zahrála se docela dobrá seznamovací hra a to je asi pro první, příjezdový, den vše.
Další den nás vzbudili samozřejmě strašně brzo nějakou hroznou písničkou, následovala rozcvička a možná i nějaká ta hra. Pak přišli trochu nudnější části programu - přednášky, ale dalo se to přetrpět. Poobědvali jsme již výše zmíněné ryzoto a až na tu rozcvičku byl odpolední program stejný jak dopoledne (pokud jsme zrovna nesurfovali na vidláckým internetu). Večer se zahrála tradiční noční hra a šlo se spát. Poslední , odjezdový den byl ve znamení závěrečného testu. Atmosféra byla hustá, že se dala krájet. Někteří si jen opakovali, jiní se museli učit od základů, byli i tací kteří se neúčastnili předchozích odpoledních přednášek (třeba Lída) a ti se museli učit o to víc. Nakonec se ukázalo, že jsme byli nejblbější ročník instruktoráku vůbec. Byla to super akce a budu na ni dlouho vzpomínat. Sraz PTO (20. - 22.5.2005) (Rogi, Vetřa, Kája, Moňa, Niki, Def)
(Rogi)
Jako každým rokem tak i letos bylo vyvrcholením činnosti Sdružení Pionýrských Tábornických Oddílů setkání většiny jeho členů a hostů na zelené louce na Srazu PTO. Tentokráte jsme se sešli v hlubokých hvozdech na vybavením skromném tábořišti Krkatá baba nedaleko Újezdu u Černé Hory. Jako většina oddílů při cestě na místo jsme využili doporučený způsob dopravy. Nejdříve jsme jeli vlakem z KrPole do Tišnova, odtud autobusovým pendlem do Hlubokých Dvorů a dál 2 km pěšky s plnou polní do údolí říčky Lubě. Na konci na nás čekala vysekaná louka, která pojala 240 lidiček ze 17 oddílů. Místo srazu bylo tentokráte záměrně zvoleno tak, aby každý oddíl ukázal jak moc je tábornický. Aby to bylo více o táboření, stanech, o krásných loukách, čistém potoku, ale třeba i o suchých záchodech. Na louce bylo pod podmínkou zahlazení možno dělat ohniště takřka všude a dřeva bylo v lesích taky dost, takže vedle grilu a plynových vařičů jsme mohli mít i vlastní oheň. V sobotu ráno nás probudil hlas polnice a my se začali chystat na bitvu. Nejdříve bylo třeba se přidat k té správné armádě – rakouské či francouzské, vylézt do strmého kopce a pak si ještě vylosovat tu správnou hodnost pro hru Maršál a špion. Třeba i třikrát za sebou Minu. Nakonec zvítězila rakouská armáda s generálem Kopcem, ale Francouzi v čele s Rogim jim dali zabrat. Odpolední zápolení
nachystaná jednotlivými oddíly byla ve znamení pařícího slunce, takže největší úspěch měla ta ve stínu, u kterých se nemuselo hýbat. Většina dětí se tak zdržovala u potoka nebo přímo v něm. Náš oddíl měl jako tradičně nachystán Karimatkomlat. Jinak jsme asi nejvíce ulítávali na Gorodkách a Ringobalu. V neděli nás pak čekal slavnostní nástup s vyhodnocením Zelené ligy. Stejně jako loni jsme obsadili krásné sedmé místo. Zvítězil oddíl Vlčata Bystrc před Casiopeou a 32. Severkou. Dvaceti čerstvým instruktorům bylo též předáno osvědčení. Byl mezi nimi i náš Def. Celý sraz proběhl v pohodě, nikomu se nic nestalo (teda kromě Zuzky N.), takže jsme se všichni živí, i když rudí od sluníčka, mohli vydat na cestu domů. Zůstala po nás jen sešlapaná louka, na kterou se prý hned po našem odchodu snesl černý čáp. Bambiriáda (27. - 29.5.2005) (Rogi, Vetřa, Kája, Niki, Def)
(Rogi) Tři dny trvala v brněnském parku Lužánky Bambiriáda - největší tuzemská prezentační akce dětských a mládežnických sdružení a center volného času - pořádaná Českou radou dětí a mládeže (ČRDM). Stejně jako v předchozích letech jsme se ani letos aktivně nepodíleli na zdaru této velkolepé akce, přišli jsme však alespoň podpořit naše spřátelené oddíly (Vlčata, Pegas, Černý Delfín, Pavučina, Casiopea, Bílá peřej, Zeměpisná společnost, … ze Sdružení Pionýr. Nabídka aktivit pro děti byla veliká, že snad ani nejdou vyjmenovat.
Závěrečný turnaj BSVL (4.6.2005) (Peloš, Jana, Rogi, Dadoš, Dagmara)
(Rogi)
Z celého V. ročníku BSVL se uskutečnil pouze zahajovací a závěrečný turnaj a samotná liga se v průběhu roku vůbec nehrála. Naše družstvo se zúčastnilo jen klání závěrečného a nevedlo si věru zle. Turnaj měl být rozdělen na dvě části – boje ve dvou základních skupinách a finálovou fázi o konečné umístění. V základní skupině, za vydatné podpory dvou Vlčat, jsme sehráli čtyři zápasy a jen jeden jsme ve třech setech prohráli. Postupovali jsme z 1.-2. místa do finálové části s jednou prohrou a jednou výhrou. Zde jsme měli sehrát další tři utkání, ale jelikož začalo vydatně pršet a nezdálo se , že brzy přestane, turnaj byl ukončen již po odehrání základních skupin. Pořadatelům tedy nezbylo nic jiného, než vyhlásit v konečném pořadí vždy po dvou prvních, druhých, …. místech. My jsme po důsledném přepočítání všech pomocných bodů obsadili spolu s týmem Žabin obě první místa.
TÁBOR I. turnus (14.-30.7.2005)
(Roman)
Protože jsem byl osloven, abych napsal něco málo o letošním táboře, dovoluji si napsat alespoň těchto pár slov. Nejdůležitější události se letos točily kolem obnovy táborové základny. Vzhledem k obdrženým dotacím, finančnímu daru a sponzorskému příspěvku jsme zhodnotili náš majetek o minimálně sto tisíc korun. I přes drobné problémy s dodacími lhůtami jsme nakoupili všechny celty pro dětské stany, nové podsady pro instruktory, dále jsme byli obdarováni novými pavouky pro stany, pořídili jsme elektrocentrálu, a to s minimálními náklady z vlastních zdrojů. Doufám, že vložené náklady jsou zárukou toho, že na tábor se bude ještě několik let jezdit a pořízený majetek náležitě zničíme dlouholetým používáním. Musím jen podotknout, že shánění peněz pro „všechny“ je mnohem horší než je shánět pro sebe a navíc je to nevděčná práce. Proto bych chtěl poděkovat všem, kteří se na letošním omlazení boračské základny podíleli. No a nyní k táboru samotnému. Letos se povedlo už podruhé za sebou uspořádat dva turnusy. Navázali jsme tím na to, že dříve se do Borače jezdilo na celé léto, ale pro nedostatek lidí, jsme museli na čas vysadit. Je o mnoho příjemnější, když se sejde víc lidí na stavbu a na bouračku, i když, řekněme si to na rovinu, s bouračkou je to rok od roku stejný – ta zájmem o účast nikdy příliš neoplývala. Původně společný program pro oba turnusy se nakonec rozdělil (trochu se neshodoval s mojí představou) a stejná zůstala jenom motivace (indiáni). Ale tématicky je to téměř legendární motivace, na které se dá stavět. Proto budu nadále psát jen o prvním turnusu. Ve vedení se sešla již osvědčená sestava (Roman-HV, Luboš-HO, Zuzka – ZDR a kuchyně bez Járy by taky nebyla to pravé ořechové). Pevný pilíř u oddílu zajišťoval Rogi, Petra, Kiki a Šárka. Docela mě po počátečním váhání překvapilo, že jsme poskládali čtyři oddíly. Kdybych měl říct, že všechno fungovalo jak bych si představoval, tak by se mi muselo prášit od pusy (klávesnice), ale vzhledem k tomu, že na turnuse byl rekordní počet začínajících pracovníků, tak tomu dávám tak tři hvězdičky (***) z pěti, což je docela ucházející. Černým puntíkem se letos staly dva nepříjemné úrazy, které oba skončily na operačním sále (Mirek Veselý měl pořezané šlachy a Verča Zemanová zase frakturu ramene), ale vzhledem k okamžité a kvalifikované pomoci se domnívám, že oba skončily bez následků. Zlobila nás i klíšťata a to tak, že jsme v průběhu prvního turnusu museli přerušit oblíbenou hru našich dětí (Ulov si své klíště). Sportovní duch je sice dobrá věc, ale takto hazardovat s potenciální nákazou? Puťák byl také celkem vydařený, letos se šlo opět na tři skupinky (podle věku a schopností). Pro nás v táboře je to docela příjemný relax, ale na druhou stranu být s dětmi taky není zrovna špatný. Během dne jsem moc programu nestíhal, ale pokud můžu mluvit za večerní bloky, tak nebyly o nic horší než v roce předchozím. Určitou roli v tom sehrálo i zakoupení elektrického generátoru, byť zpočátku jsem se cítil osamělým běžcem. Aniž bych si chtěl ohřívat polívčičku, tak předpokládám, že většina účastníků přítomnost elektřiny přivítala a náklady s tím spojené se určitě v krátké době zúročí. Myslím, že se velice líbila diskotéka, promítání a i lacros děti docela zaujal. Sedmnáct dní uteklo jako voda a když nadešel odjezd a střídání turnusů, tak někomu se domů nechtělo a jiní si libovali, jak si ode mě nakonec odpočinou. Každopádně tábor skončil v pohodě a dokonce se podařilo získat nějaké peníze do skupinové kasičky. Věřím, že příští rok se většina z jeho účastníků do Borače opět vrátí.
TÁBOR II. turnus (30.7-14.8.2005)
(Martina)
Jelikož už uběhla delší doba mezi táborem a psaním tohoto článku, spoustu toho člověk už zapomněl a tak přemýšlí, o čem vlastně psát. A proto napíšu o tom, co mi nejvíce utkvělo v hlavě. Jako hlavní vedoucí bych měla mít přehled o všem, ale letos jsem to asi trošku vypustila. Na mé nejvychozenější trase od stanu k hangáru, k pískovišti a zpátky, kterou jsem díky malé Barči absolvovala nesčetněkrát, se toho moc nedělo. Takže to vezmu trošku ve zkratce. Velký šum při příjezdu – už aby všichni byli ve stanech včetně vedoucích. A vedro – honem do řeky na koupačku. Druhý den tábora splavujeme – to bude letos bezva. Od třetího dne zima jak v psírně, přes den 16°, v noci 6-8° – to přece není léto!!! Průběžně se koná spousta her a všeho možného – letošní celotáborovka jsou Indiáni – současně funguje oddíl malých dětí, velkou zásluhu má Beta. V půlce tábora si jedna dívenka udělala něco s kotníkem a dostala sádru – rodiče to těžce nesou ( dítko je mladá tenistka a má tak po sezoně ), Marek Kumprecht to těžce nese ( rodina tenistky je z Podlesí ). Před puťákem se nám podařilo postavit na opičárně teepee – hned jsme ho pokřtili zpíváním s Agim a jeho rodinou. Je to paráda, od teď v něm trávíme každý večer u ohýnku. A už je konec – velký šum při odjezdu – udělalo se zase vedro – proč až poslední den??? Tak by mě zajímalo, co si z toho letošního tábora pamatují ti ostatní……☺
MROŽ (20.-26.8.2005) (Rogi, Niki)
(Niki)
Srazilo se nás 17 MROŽíků v sobotu u Lužánek. Urobili zme prezenčku, dostali jsme čísla místenek na letadlo do Konga a na rozkaz velkých MROŽáků (Myšák, Runcaje, rOgi, Žokej, iva) jsme se srovnali do řady a vyfasovali obálky. Každá se měla otevřít jindy a jinde, byl v tom malinko guláš. Po otevření prvních jsme se vydali na hlavas, odkud jsme jeli do Prostějova.Tam jsme měli jen pár minutek na vystoupení, vybalení nože, deky a tří sirek, zanechání batohů a přestoupení do dalšího vlaku. Z toho jsme postupně tak po čtveřicích vystupovali. Vystoupili jsme, rozdělili jsme se, šli jsme, šli jsme, zase jsme se srazili, přerozdělili jsme se, šli jsme, šli jsme……doťapali jsme až do Plumlova a až do tmy jsme museli na nedorazivší čekat „U Žraloka“☺. Za tmy jsme taky šli kolem přehrady skoro k místu našeho spočinutí a když už jsme nevěděli kudy kam, objevil se Rogi a dovedl nás. Byla nachystaná perfektní hostina. Proběhlo pár fotek a už teď slogan UJÍŽDĚJ NA MROŽOVI vešel do dějin.
Protože se znám, vypíšu několik her a akciček, které stojí za zmínku. Na začátek pro pořádné seznámení jsme se po sobě malinko pováleli, házeli jsme si fešnou slepicí Máňou, ale museli jsme si i dávat pozor, abychom nevybouchli. Vybírali jsme si, jestli pojedem vlakem radši se slepým australským pianistou nebo s ukrajinským dělníkem. Na imigračním jsme se o sobě zase něco dozvěděli. Měli jsme taky přenášet ohně. Samozřejmě lilo jak z konve, tak některým hořel jen chameleón (kdo to asi mohl být☺). Jednu chvíli jsme měli problémy s teroristy, užili jsme si i posezení na záchodě s Myšákem a kamerou před rozcapenými dveřmi a některé názory z debaty co se zplastovatělými kočkami by se určitě ujaly. Vylezli jsme si dokonce na Kádvojku! Proběhly nějaké finanční čachry, ale nejvíce je vzpomínána naše HARDCORE NIGHT GAME. Za zmínku taky určitě stojí bodypainting (za velkou zmínku). Poslední noc byla čajíčková a vodárničková a nakonec pár lidí zůstalo spát venku. Před úplným odchodem jsme všechno umyli, sbalili, vypíglovali a jen horko těžko jsme pak stíhali bus do Prostějova. Tam jsme přestoupili na vlak a v Brně došli do Lužek. Zakončilo to posezení „na jedno“ u kurtů. Perfektní akcička hodná opakování. Tak teda čaj a !!!UJÍŽDĚJTE NA MROŽOVI!!!
