INFOEXPRES. INFORMAČNÍ OBČASNÍK 7. PS BORAČ Ročník 11, číslo 1 prosinec 2006

INFOEXPRES INFORMAČNÍ OBČASNÍK 7. PS BORAČ Ročník 11, číslo 1

prosinec 2006

Všem čtenářům INFOEXPRESU a příznivcům 7. pionýrské skupiny BORAČ a 63. pionýrského tábornického oddílu PHOENIX přejeme pěkné prožití vánočních svátků a v novém roce hodně štěstí, zdraví a spokojenosti.

Skupinové mecheche u Rudolfa (16.12.2005) (Niki) (Jirio, Lenka, Libor, Míša, Marek, Dana, Dušan, Jája, Robin, Martina, Peloš, Irča, Pája, Ája, Luboš, Roman, Zdena, Oldřiška, Beta, Jana, Bříma, Rogi, Niki, Def) Toto by vlastně měl být vždy první zápis v Infoexpresu a nikdy tam snad ani nebylo… Tak teď bude. Naše každoroční předvánoční mecheche se letos konalo U Rudolfa. Začátek byl nahlášen na 19:00, ale v tu dobu tam nebyla ani noha. Letošní motivace, jejíž zavedení se loni uchytilo, bylo Japonsko. Měli jsme objednaný stůl úplně vzadu a postupně už se tam trousili lidi. Hůlky, čaje, hrnečky, šátky s červeným puntíkem, už to lítalo☺. Dostali jsme taky Infoexpresy a zase jednou nám bylo dobře. Já jsem odcházela brzo, protože jsem byla pozvaná na Vetřelcovu oslavu narozenin. Prakticky jsem se jen vyměnila s Defem, protože ten to bral naopak. Jakmile prý došel na mecheche, všem jim povyprávěl 3x stejnou historku ( hrozně se pak divil, že už ji znají☺ ) a odplul domů. Už teď jsem zvědavá na příští rok… Tulácký ples PTO (14.1.2006) (Rogi, Břich, Peťu, Patrik, Zuzka, Wlk, Lída, Kája, Lucka, Marek, Niki)

(Niki)

PéPéPé Znám pionýrské Lužánky, kde parkový je les, tam Dům dětí nám vévodí a konal se tam ples. Čtrnáctý, v tom okamžení leden, končí robota; než práce, spěch i pelešení, bouch, bác! Letí do kouta. Byl pozdní večer – snad ne máj, večerní ples byl tance čas, někoho zval ku tanci hlas. Snad všichni už to tady znaj´. Okolo baru, lidí lán, hoj, máme tady skvělý plán. Známou tvář najdem´, jako loni, vesele skleničky tu zvoní a nikdo tu sám a sám. O plese píši Vám – co mohu více? Co ještě mohu dodati?

Již další hoďka odbila, a tombola se losnula, a tombola tak nadchnula, jak cenami nás změnila.

Vyvalily se zprávy zdola, roznesly se v širá kola; tady už to každý znal, že přesunem se, zatleskal.

…dopadlo to výborně, jsem jen trochu v šoku, zpravil by to náprstek nějakého moku…

VSV - Kadůvek (20.-22.1.2006) (Rogi, Břich, Oldřiška, Guru, Moňa, Niki, Def, Zuzka N., Hanička) Protože jsem si to dobře domluvila, tak jsem se vezla s Břichem autem. Zajeli jsme ještě nakoupit a vyrazili směr Nové Město! Z města jsme pak jeli poloviční rychlostí, protože po takhle namrzlých silnicích se rychleji nadalo. Chvíli jsme přemýšleli, kde zaparkujeme, poněvadž k chatě se absolutně nedalo dostat díky ohromným závějím sněhu. Nakonec jsme to zapíchli dole u statku, nabrali si něco na hrb a vyrazili vzhůru. Po strastiplné cestě jsme v chatě zatopili, vybalili si a šli znova k autu pro jídlo, společenské hry a dřevo na topení. Do Kadova k Janečkům jsme to nakonec nezvládli, protože jsme z nošení všech těch věcí byli docela zmožení. Ostatní, kteří však jeli autobusem, se tam

(Niki, Rogi)

zastavili a do chaty dorazili až k půlnoci. V sobotu jsme si užívali sáňkování a hrátky ve sněhu. Nacvičovali jsme různé pády a salta. Na řadu pak přišla horská siesta dokonce i s opalováním. Zahráli jsme nějakou tu společenskou i deskovou hru a na večer vyrazili pro změnu do Fryšavy. Nedělní úklid proběhl celkem v klidu, zahráli jsme ještě Alhambru, rozdělili pák úkolů ohledně oddílu, vytlačili Břímovo auto ze závějí a pelášili sněhovou plání na autobus. Dračí smyčka (25.2.2006) (Rogi, Zuzka, Vetřa, Kája, Moňa, Niki, Def)

(Rogi)

Jako letošní druhá akce PTO přišla po dvou letech na řadu opět Dračí smyčka. Tato uzlovací soutěž se konala opět v únorovém termínu v Labyrintu – pobočce CVČ Lužánky v Bohunicích. Spolupořádaly ji 21. PTO Hády a 66. PTO Brabrouci Modřice. V Labyrintu od rána do našeho příchodu působil Def s Nikou coby stopkátoři. Na srazu se nám pak kromě doprovodu sešlo osm závodníků, což zdaleka nenaplnilo očekávání a povolenou kvótu 12. míst. I přesto však naši zástupci uzlovali co jim um dovolil a rozhodně se mezi ostatními vazači neztratili. Za vše mluví celková sedmá místa Tibora Keše v kategorii „Starší“ a Verči Zemanové v kategorii „Rádci“, Verčino druhé, Tiborovo třetí a Nikolino šesté místo ve štafetě. Prosadili jsme se také do rekordních tabulek, když Verča měla absolutně nejrychlejší „Ambulák“ ( za 2,89 ) a Filip Nováček „Škoťák“ ( za 1,76 ). Kromě výše zmíněných uzlů se vázal také „Loďák“, Dračí smyčka, Zkracovačka a „Rybařák“. Starším kategoriím přibyl také „Dřevařák“, Osmičkové poutko a štafeta. Navíc rádci vše absolvovali poslepu. V nesoutěžních prostorách přívětivého Labyrintu pak jako doprovodný program probíhalo „malování náčelníků“. Nebojte se nenechal jsem se zmalovat ani klackem, ani nějakými dívčími patladly. Byl jsem však několikráte dětmi zvěčněn na papír a vystaven spolu s náčelníky ostatních oddílů na nástěnce. Na závěrečném nástupu pak byli kromě nejlepších uzlařů vyhlášeni také nejlepší kreslíři. V Zelené lize jsme se s těmito výsledky jako oddíl posunuli ze čtrnáctého místa o jedno nahoru a už jsme upínali zraky k dubnovému Setonovu závodu, kde chceme zabojovat a posunout se nejméně do první desítky. Burza nápadů (5.3.2006) (Rogi, Břich, Niki, Def)

(Def)

Se zvědavostí sobě vlastní jsem se jako budoucí programový vedoucí těšil na akci, která se měla uskutečnit první březnovou neděli. Šlo o tzv. Burzu nápadů v Domě dětí a mládeže v Lužánkách. Hned u vchodu nás vybavili zápisníčky, tužkami a navíc každý z nás obdržel číslo do tomboly. Formality byly za námi a my se konečně mohli věnovat tomu, kvůli čemu jsme přišli - INSPIRACI! Začali jsme hltat fotky, táborové programy, promítaná videa z táborů, herní publikace i ústně předávané zkušenosti. Největší nával byl u hlavolamů a u stánku Domu dětí a mládeže Junior, kde představovali svůj vynález - jakousi modelovací hmotu, které přisuzovali snad až zázračné schopnosti; např. zdravotní nezávadnost, ekologický rozpad v přírodě, odolnost proti povětrnostním vlivům, neprůstřelnost zbraněmi malých ráží a v případě havárie jaderné elektrárny schopnost pohlcovat gama záření! Recept mám stále ještě u sebe. Pod vlivem těchto informací se začaly vést silné řeči, o tom, v jak obrovské míře bude tato hmota využita na táboře. Ze silných řečí se neuskutečnil ani prd. Zato u stánku nakladatelství Mravenec se nakupovalo jak o život. Při vyhlašování tomboly bylo taky pěkně rušno. Já jsem vyhrál parádní klíčenku, zatímco většina ostatních dostala pouze nepíšící propisku. Podívali jsme se taky na přednášku o bodování na táboře, a když už nebylo co vidět, tak jsme se šli občerstvit do Segedu. Nakonec zbývala nějaká debata o CVVZ nebo co to bylo a pak už jen cesta domů, abychom mohli vstřebat všechnu tu inspiraci…

Oddílový kolektiv (12.3.2006) (Rogi, Břich, Kiki, Elis, Vetřa, Kája, Moňa, Niki, Def, Hanička)

(Rogi)

Na rozdíl od minulých oddílových kolektivů, které jsme zahajovali na královopolském nádraží a vyráželi do Kuřimi na umělou stěnu, se tento bez lezeckého výcviku musel obejít. Sešli jsme se až na společný oběd u Rogiho, kde jsme měli výborný masový guláš. Musím říci, že účast byla snad až nad očekávání. Avšak na rozebrání veškerých úkolů spojených se správným fungováním našeho oddílu to nebylo až tak žhavé. A tak většina nezbytností padla na Nikolinu, Moninu a Defovu hlavu. Právě tito tři se totiž postarali o programy schůzek a výletů až do konce školního roku. ParlamentJmKRP a Oblastní porada se členy VV ČRP (18.3.2006) (Martina, Rogi)

(Rogi)

Obě tyto akce se konaly v jeden den a opět na základní škole Tuháčkova v Komárově. Na začátek jednání se volily mandátová (do té jsem byl zvolen) a návrhová komise, schválil se program jednání a předávala se vyznamenání. Poté následovala Oblastní porada s programem hostů. Hovořili kupříkladu předseda Pionýra Petr Halada, místopředseda Martin Bělohlávek a Olda Lindovský ze Severomoravské KOPky. Nejen z mého pohledu to byly dvě úplně zabité hodiny, ale co se dalo dělat, museli jsme si to všichni odsedět a vyslechnout. Ještě že jsme utvořili PTÓčkové kolečko a program hostů vtipně glosovali. Po obědě, ke kterému bylo kuře, zahájila jednání Krajská rada Pionýra. Souběžně probíhala porada hospodářů PS k dotacím, kde jsme byli zastoupeni Martinou. Na Radě byla delegátům jednotlivých PS předložena Zpráva o činnosti VV KRP, Účetní uzávěrka KRP za rok 2005, Návrh rozpočtu na rok 2006, Zpráva o činnosti revizní komise KRP, Zpráva o činnosti PVC Klubko, Výroční zpráva JmKOP, předneseny informace z ČRP, o činnosti JmRDM. Samostatnou kapitolou byla opět debata nad neustálým snižováním členské základny. Naše domovská PS tento pokles však nezaznamenala a dokonce jí přibyli dva členové. Bohužel však v kategorii dospělých. Naší prioritou by mělo být včasné omlazování. V současné době máme 50 členů, z toho 20 v 63. PTO Phoenix. Jsme 14. skupina (loni 20.) co do početnosti (ze 44) a zabíráme přesně dvě procenta ze všech registrovaných pionýrů v Jihomoravském kraji. V loňském roce jsme za každého registrovaného člena dostali na dotacích vyplaceno 580,47 Kč, celkově jsme obdrželi 27 862,50 Kč. Na závěr jednání jsme se rozdělili do pracovních skupin (Akce a soutěže, zapojení do republikových akcí; Členská základna – její růst; Podpora činnosti mimobrněnských skupin a Propagace – oddílů, skupin, akcí). Jako jediní jsme s Kulou šli podpořit Kačera do sekce Akce a soutěže. V tomto počtu byla naše diskuze velice neformální a ani jsme rozpravu neukončili s jasným závěrem jako jiné diskusní kroužky. Naopak skupina „Propagace“byla velice početná a plodná a pořád měla o čem hovořit, takže i díky ní se Parlament protáhl hodně přes 17. hodinu. Pro zpříjemnění více než osmihodinového zasedání bylo pro skupinové delegáty nachystáno občerstvení a stánek Mozaiky, kde jsem pořídil další deskovou hru Lovci a sběrači. Adamov (25.3.2006) (Rogi, Niki, Def) (Def) V sobotu ráno jsme měli sraz na královopolském nádraží, a jak se později ukázalo, skoro nikdo nebyl na tento výlet dostatečně připraven. Jako každý rok se oddíl Phoenix měl vydat na tradiční čištění studánky U Srnce poblíž Adamova. Byl jsem pověřen vytvořením programu na tuto akci. Mojí inspirací byla kniha Lovci orchidejí od Františka Flose. Z Králova Pole se celá výprava vydala autobusem do Útěchova, tam jsme vystoupili a dále jsme pokračovali pěšky. Cestou děti sbíraly orchideje a

(Def, Rogi)

trochu i poznávaly přírodu. A už tady bylo jasné, že boty většiny dětí i vedoucích nejsou uzpůsobeny na pochod po bílém podkladu, se kterým se nepočítalo. To byl ale jenom začátek cesty. Adamov jsme prošli bez zastavení a hned jsme vyrazili do prudkého kopce. Větší zastávka byla tradičně naplánovaná u jakési vodárenské boudy. Odtud je to ke studánce ještě nějaký kus cesty a jediný pohled prozradil, že ta cesta povede souvislou vrstvou sněhu. Nebyl čas čekat na to až sníh roztaje, a tak jsme vyrazili. Cesta, mírně řečeno, pro některé příjemná vůbec nebyla. Snad se dá říci, že pro některé byla tato cesta vyloženě nepříjemná. Nakonec jsme však všichni živí dorazili ke studánce, tam rozdělali oheň a zalezli do sena. Původně jsme měli v plánu opékat si jablka, ale někteří to asi špatně pochopili a začali opékat boty. Poté co jsme naše těla ohřáli na normální tělesnou teplotu, bylo možné vyrazit na cestu zpátky. Tu jsme si krátili ještě nějakými hrami. Věřím, že všichni si z tohoto výletu odnesli mnoho zážitků. A příště si nezapomeňte vzít jablko a boty na opékání! (Rogi) Jako již každý rok, tak i letos jsme kolem prvního jarního dne vyrazili na čištění naší studánky „U srnce“ do vrchů nad Adamovem tentokráte ve znamení Lovců orchidejí pod Defovým vedením. Z Anglie (královopolského nádraží), se naše devítičlenná výprava dopravila zaoceánskou lodí (Autobusem) do Střední Ameriky (Útěchova). Na Kanárských ostrovech (v Soběšicích) jsme nabrali zásoby a dalšího člena naší výpravy – DavidU. Cestou přes jižní Yucatan (Adamov), Quatemalu, Honduras a Kostariku jsme sbírali vzácné orchideje, překonávali jsme různé nástrahy deštného pralesa, rozbouřenou řeku, zažili dobrodružství s divokými šelmami i místními domorodými obyvateli. Co naši výpravu nejvíce překvapilo byl fakt, ze ke konci března je celá Střední Amerika ještě pod sněhem. Když jsme se doslova probrodili ke studánce, rozdělali jsme ohýnek a jali se sušit naše promočené boty. A jelikož sněhu bylo tolik, tak z veškerého čištění nakonec sešlo, jen Luboš se o něco pokoušel. A studánka stejně netekla. Veškerou naši energii jsme tudíž soustředili právě na udržování ohně. Po jakéms takéms usušení, snězení oběda a opékaných jablek, při neskutečné Moničině zábavné estrádě, jsme se opět spustili do Yucatanu (Adamova), odkud jsme vzácný náklad dopravili (vlakem) zpět do Anglie (Brna). Na závěr si nemůžu odpustit jednu krásnou Defovu poznámku při sušení: „Až budeme příště tvořit zvadlo na Adamov tak tam nesmíme zapomenout připsat že si s sebou mají vzít ….jablko a BOTY na opékání!

Vlečka – aneb Pionýr čistí Moravský Kras (1.4.2006) (Rogi)

(Niki)

Jakmile jsem se dozvěděla, že termín Vlečky připadá na 1. dubna ( = apríl ), trochu jsem se zhrozila a doufala jsem, že naše děti ani jejich rodiče toto datum nebudou považovat za vtip a letošní pionýrské čištění Moravského Krasu proběhne s hojnou účastí. Srazili jsme se u Semálu a Filip mě ihned ovlažil břitkým vtipem se spadenými kapesníky… to bude zase den, celý strávený s Filipem☺ Alespoň nám po třech letech vyšlo počasí. Ze Staré osady jsme jeli busem do Hostěnic, tam se mrkli na zatopené propadání, nasadili jsme azimut a napojili se na červenou. Šli jsme přes Hádek, Nový Dvůr a do Ochoze. Nic moc zajímavého jsme nenašli, jen snad pár kanad, záchodovou mísu a narazili jsme na popelnici plnou Toníků. Z Ochozu jsme se dvě zastávky svezli autobusem a došli na sraz s ostatními oddíly, kde jsme si vyslechli vlahé slovo pana ředitele CHKO. Podařilo se mi ukořistit Vlčecí vlajku, ale moc daleko jsem s ní neutekla☺ Doma jsem si udělala horkou lázeň na nožičky a už mi bylo fajn, k čemuž mi napomohl i pocit dobře vykonané práce. Po tomto výletě si určitě všichni uvědomili, jak je pro nás příroda důležitá. Asi až na Filipa, na kterého jsou všechny výchovné dopady krátké. Skotský ples (1.4.2006) (Niki)

(Niki)

Na Skotský ples mě pozval sám náčelník Pegasu☺ Konal se ve společenském centru Sýpka, v Medlánkách a pořádal ho volnočasový klub Skotský Pes a The Whisky Shop Brno. Protože se konal po Vlečce, musela jsem ze sebe udělat člověka rychleji než obvykle. Cestou tam jsem potkala Žabárnu a Efíčku z Vlků a ty mě tam bohudík dovedly. Chviličku mě ještě pobolívaly nožky, ale brzo to přešlo. Hned jsme dostali v rámci vstupenky slíbenou whisky ( nějaká 69 ) a usadili se ke stolku. U toho jsme moc často nepobývaly, skotské tance nám učarovaly a jali jsme se je učit. Nejlepší na je nich ta neustálá a neuspořádaná změna partnerů☺ Doufám, že už příští rok nepůjdu sama… Školení zdravotníků zotavovacích akcí (24.-26.3., 7.-9.4.2006) (Elis, Kája, Moňa)

(Elis)

Tak tahle naučná sešlost nám zabrala celý víkend, včetně čtvrtku a pátku ( to už by podle mého bratra bylo asi moc a ne tak akorát ☺ ). Účastnila jsem se tedy já, Kája a Moňa. Čtvrteční odpoledne bylo rychlé, v podstatě spíše seznamovací, ale začátku nějakého probírání lidského těla jsme se nevyhnuli To byla trošku pruda, ale přežít jsme to museli, měli pro nás nachystanou velice pěknou prezentaci ( myslím, že DVD ) o lidském těle – zhruba středoškolská biologie člověka. Ale zachránili to malou večeří, která nás probrala ☺ Další den byly v plánu myslím nějaké ty kecičky o povinnostech zdravotníka na táboře, obecně o bezpečnosti na táborech, první pomoc, záchrana tonoucího a pak nás čekala perlička celého dne… návštěva bazénu na Rašínově ulici i s pány od záchranářů ☺ Tam jsme se zlehka rozplavali, pak se naučili, co znamená „záchranářský kraul“ = kraul nekraul s hlavou nad vodou ☺, pak následovaly techniky záchrany oběti - to zabralo nejvíce času, po dvojičkách jsme se navzájem zachraňovali. Hlavně nás sami záchranáři upozorňovali, ať se při zachraňování nepřeceňujeme, to bylo pozitivní, že nejeden záchranář se utopil díky topícímu se chudákovi. V sobotu to bylo i se dvěma svačinkami, obědem a večeří, velice příjemné. I když už nás k večeru pěkně bolely zadky ☺ Pokračovalo se v první pomoci a přešli jsme i k praxi, přesněji ke stabilizované poloze a transportu raněného. Také nám promítli další DVDčko, tentokrát s konkrétními úrazy a jak se v těchto chvílích zachovat. Bohužel to pro mě nebyla novinka, protože stejné DVD jsme si pouštěli na gymplu v biologii Takže vidět znovu chlapa, jak se pořeže cirgulou, pak sraženého cyklistu, chlapa spadeného na zem z lešení, úraz elektrickým proudem a svářeče s poškozenými oky ☺ mě fakt nudilo. Neděle už byla odpočinkovější, všichni jsme toho měli dost, tak nás čekala obvazová technika a dýchání do Andule ☺ Pak jsme se museli přihlásit na závěrečnou zkoušku, která probíhala v týdnu. Z materiálů, které jsme dostali jsme měli možnost se připravit, ale někteří z nás ( třeba jako já ) jsme materiály viděli až v šalině po cestě na zkoušku ☺ Prvně nás čekal písemný test, který jsme zvládla a pak jsem si zopakovala chvilku jako při maturitě, když jsem si losovala otázku z povinností zdravotníka na táboře, naštěstí jsem si vylosovala otázku: Zdravotník a kuchyně, takže díky okoukaným zkušenostem jsem to zvládla. Při losování další otázky u paní záchranářky jsem si vylosovala téma „cukrovka“, což byla náhoda, zrovna já, která s diabetiky trávím 2 týdny ročně na táborech ☺ Takže jsem to zvládla na výbornou a dostala další štempl do pionýrského deníčku ☺ Kája a Moňa také vše zvládly, čili jsou na skupině celkem 3 nové zdravotnice ☺

Brigáda v Borači (8.4.2006) (Martina, Barunka, Dejvik, Bříma, Rogi, Šárka, Wlk, Guru, Niki, Friška, Hugo, Martina)

(Rogi)

O jedné neskutečně pěkné sobotě jsme vyrazili, jak jinak než auty, do Borače na brigádu. V kvelbu jsme na obecní náklady nakoupili nějaký ten špekáček, pečivo a pití a vyrazili jsme do kopců nad Boračí. Některým členům ( nechci jmenovat, ale byla to Barunka ) se moc nechtělo a tak se nechala nést. Zcela vyčerpaní jsme na místě klesli do podrostu a s hrůzou v očích přehlédli holinu, kterou jsme měli zbavit nežádoucího náletu a ořezaných větví. Tento živý odpad jsme pak měli seskládat do pásů asi pět metrů od sebe vzdálených. Začínat měly od cesty a pokračovat směrem vzhůru. Po krátkém odpočinku jsme na to vtrhli a do obědové pauzy byla více než polovina zdolána. U táboráčku, kde jsme si opekli již zmíněné buřtíky, jsme se ale trošičku rozseděli a do druhé části jsme se museli přemlouvat. V tu chvíli se z lesa vynořila tříčlenná posila s chlebíčky a hned se elán do práce našel. Nicméně jsme si hlídali hodinky, abychom to s tou prací zase moc nepřeháněli a aby nám ještě než otevřou hospodu zbyl čas na kontrolu tábořiště. To bylo na můj vkus ve velmi neutěšeném stavu. Bylo zde totiž mnoho stop po velké vodě a zejména pak vyplavené pískoviště a plovoucí torzo druhého mostku. Kuchyň i plechárna byly naštěstí v pořádku a v rybníčku se nám proháněly kačeny. Na čas jsme došli do osvěžovány ke Kadlům a sedli na zahrádku. Pod krásně hřejícím Sluncem jsme si pak dali zasloužené pivko. Drnholec (14.-17.4.2006) (Rogi, Hanička) (Oldřiška, Dejvik, Bříma, Rogi, Wlk, Lída, Moňa, Niki, Def, Hanička, Zuzka, Nikola, Verča, Tibi) (Kumprechti, Krutilovi, Míša, Libor, Martina, Robin, Roman, Eliška, Guru, Očenášovi) Nastal čas Velikonoc a nás zase čekal jistě zajímavý výlet v doprovodu skvělých her. Zase jsme byli ubytovaní v naší oblíbené základní škole v Drnholci. Tak tohoto výletu se účastnili: Oldřiška, Dejvik, Bříma, Rogi, Wlk, Lída, Moňa, Niki, Def, Hanička, Zuzka, Nikola, Verča, Tibi. No byl to zase jeden z mnoha výborných výletů, tentokrát pod názven „Velikonoce jsou za dveřmi“. Výborný byl díky skvělému programu, ale i díky perfektnímu vaření naší Olči☺ Takže v první hře jsme samozřejmě museli otevřít a zavřít několikrát dveře, abychom zjistili, jestli jsou ty Velikonoce opravdu za dveřmi. No sice jsme je málem zničili, a párkrát jimi prolítli, ale jinak to bylo fajn a dobře jsme se u toho bavili. Takových her jsme ještě před sebou měli hodně. Třeba jsme jak blázni lítali po tělocvičně a hledali jedno jediný přáníčko, který mělo bejt jiný než všechna ostatní, no a na všech bylo napsaný samozřejmě Veselé Velikonoce a jen na jednom Veselé Vánoce. Jako kdybych to neříkala☺ Kdyby nás někdo u toho hledání sledoval, tak to muselo vypadat zajímavě…lítali jsme tam a zpátky a ne a ne ho najít, až mě se podařilo být tím jediným šťastlivcem☺ A takovýmto způsobem to pokračovalo dál, takže to se nám samo sebou moc všem líbilo! Chodili jsme také často ven, jelikož právě začínalo krásné jarní počasí a příroda se probouzela. Velice zajímavý byl výlet, kdy byla první skupinka odvezena někam autem a od tam měli dojít dál na stanovené místo. Další skupinka šla na začátku pěšky a byla zavezena blíž ke stanovenému místu setkání. No a poslední skupinka, která ušla největší část cesty na začátku, byla zavezena až na stanovené místo. Ale co se nestalo, jelikož jsme nikdo neměli mapu… No, každý jsme došli na jiný kopec - nečekaně! Takže jsme se museli postupně obvolávat (ať žijou mobilní telefony) a domluvit si, kde se sejdeme. Naší skupince se tento boj přes telefony podařilo vyhrát a všichni se museli vyšplhat na „náš“ kopec, zatím co my jsme se krásně slunili na vrcholu☺ Ale bylo tam krááásně! A taky jsme si samozřejmě museli přečíst ve škole všechny problémy v kuchyni, napsané na velkých papírech na nástěnce od dětí, co navštěvují tuto školu. Teda opravdu by mě někdy zajímalo kolik těm dětem je. Mají zajímavý názor na život. Ale aspoň jsme se zasmáli.

Všechno, bohužel, jednou skončí, takže i náš výlet. Ale už se moc těšíme na příští rok a doufám že se tam sejdeme ještě ve větším počtu a bude to ještě lepší a ještě pestřejší! Opravdu to všem vřele doporučuji. Kromě programu pro adolescenty s nádherným výletem po Pálavě se v neděli konal také skupinový kolektiv, který byl svolán na devátou hodinu. Časový harmonogram se nám samozřejmě dodržet nepodařilo a začali jsme s nejméně hodinovým zpožděním. Po kolektivu skupinovém se celé osazenstvo rozdělilo na dva tábory a to doslova. Byla chvíle, kdy nás programáci obou turnusů seznamovali s motivací a postupně rozdávali dílčí úkoly. Když bylo vše hotovo, začali chlapci okupovat míčovou tělocvičnu a trápili svá těla kopanou, muži vyrazili na každoroční košt vín do sálu místního kina a děvčata s dětmi a kočárky obkroužila Drnholec. Pánské osazenstvo také samozřejmě neopomnělo přípravu mrskaček.

V pondělí pak původní osazenstvo nechalo volný průběh velikonočním zvykům a úklidu tělocvičen. Při cestě domů jsme se pak ještě zastavili v prosluněném Mikulově v jedné z místních cukráren. Brněnské Bloudění pro dospělé (21.4.2006) (Rogi, Elis)

(Elis)

Tak na tuhle akcičku jsem se vydala s Rogim jedno páteční, ještě myslím, celkem teplé odpoledne ☺ Sraz jsme měli za kostelem u Jakuba. Už když jsme přicházeli, bylo vidět, že to nebude soukromá akce, naštěstí ☺ Přeci jen když má člověk s kým soupeřit… ☺ Na plácku u květináčů jsme se pozdravili se spoustou známých lidí, teda já ani ne, ale Rogi, však ho znáte, zná se s každým ☺ Pak následovalo přivítání od pořadatelů …????... a pak pokyny k samotnému bloudění, tedy fotografie památných desek a zajímavých domů. Teda myslím, už je to taky nějakej ten pátek ☺ Proč si člověk

nedělá poznámky hned po akci, když tuší, že po něm někdo za půl roku bude tyto informace chtít?:-) No a tak jsme vyrazili na cestu. Je neuvěřitelné kolika věcí si člověk nevšimne, když jen tak, s hlavou sklopenou, koukajíc se před sebe, aby do něčeho nešlápnul, prochází městem třeba cestou ze školy či z práce. A jsou to mnohokrát zajímavé věci ☺ No tak jsme si tak bloudili centrem města, párkrát už skoro nevěděli, kde hledat, ale nakonec jsme statečně dorazili do cíle, kterým byla malá hospůdka na Kounicově. Tam už čekala velká většina osazenstva (no nejrychlejší jsme rozhodně nebyli☺), ale i tak si myslím, že to bylo fajn, a že jsme si to užili! Na úplný závěr nás čekala kofola a pifko☺ Tak příště nás snad půjde víc:o) Setonův závod (22.4.2006) (Rogi, Kiki, Elis, Vetřelec, Lída, Niki, Def, AdamA, Hanička)

(Rogi)

Setonův závod - to je typická tábornická soutěž, kterou pořádá Sdružení pionýrských tábornických oddílů každoročně. 13. ročník byl situován, nám královopolákům, do velmi známého Zamilovaného hájku. Starší ročníky si jistě vzpomenou, jak tu běhaly ještě Partizánské samopaly. Vše probíhalo pod patronátem 10. PTO Severky. O občerstvení se starala ovšem Severka 32. Na start jsme po nemalých zmatcích a taktických přeskupeních jednotlivých členů nakonec postavili čtyři skupinky. Letos totiž začalo platit nové pravidlo o zařazení družinek do kategorií – holky x kluci. Dříve když se ve tříčlenném týmu objevil jeden klučina, tak automaticky startoval v kategorii hochů. Letos o zařazení rozhodovala pohlavní většina. Toto nové pravidlo jsme se tedy prozřetelně rozhodli beze zbytku využít. Ani jedna naše hlídka tedy nebyla čistá. Slibovali jsme si od toho, že dívka vždy do klučičích řad vnese potřebnou rozvahu a nadhled, zatímco hoch se bude starat především o dravost a orientaci v terénu.

A to že na stanovištích Azimutu, Botanice, Hodu na cíl, Pozorování přírody, Finské stezce, Jízdním řádu, Signalizaci, Plánku, Práci s mapou a buzolou, Zdravovědě, Stavbě stanu, Uzlování a Zoologie naše družinky

řádně zabojovali svědčí především jejich umístění. „Nejhorší“ ( musím zdůraznit ty uvozovky ) vybojovali v jednadvacetičlenném poli Kristýna Kamerová, Luboš Fukan a Veronika Neubauerová startující v kategorii „mladší dívky“. Ostatní pozice pak už byly medailové. O dva bodíky uniklo prvenství nakonec třetím Tiboru Keše, Davidu Auermullerovi a Saše Kuklové v kategorii „starších hochů“. Největší radost a učiněnou senzaci zplodily hlídky v obou rádcovských kategoriích, když se našemu oddílu podařilo získat double. Nikola Kristenová, Filip Nováček a Veronika Zemanová vyhráli kategorii „rádkyň a David Mrva, Adam Auermuller a Hana Vlčková kategorii „rádců“. O obou prvních místech se však rozhodovalo až v úplném závěru, neboť jsme na trať vybíhali jako poslední a tudíž jsme se také jako poslední vraceli. Vše už bylo nachystáno k závěrečnému nástupu a naši rádci stále nikde. Kusé zprávy z trati napovídaly, že budeme bojovat o čelní pozice a tak jsem netrpělivě přešlapoval v cílovém prostoru a hnal jsem naše závodníky alespoň v mysli. Po jejich doběhu jsem se pln netrpělivosti musel vetřít do štábního stanu a kontrolovat rozhodčí, zda při součtech bodů či čekacích časů neudělají někde chybu. Když jsem zjistil, že máme obě první místa, s ledovým klidem jsem vyšel na nástup a s patřičnou hrdostí si počkal na vyhlášení. V celkovém hodnocení Setonova závodu jsme skončili za úspěšnější 10. PTO Severkou, která získala o jedno první a o jedno třetí místo více. V Zelené Lize jsme poskočili na konečné 6.místo. Pochvalu zaslouží nejen naši soutěžící, kteří se postarali o historický úspěch, ale také pomocníci na kontrole Azimut, kterou jsme již pojali za vlastní. Školení Instruktor vodní turistiky (29.-30.4, 1.5.2006) (Rogi )

(Rogi)

Řeknu vám, že bych nikomu nepřál zažít školení Instruktora vodní turistiky v takovém nekřesťanském počasí jako jsme měli na samém začátku května. V řece Svratce tou dobou snad poplavávaly utržené ledy z brněnské přehrady a vytrvalý déšť neustále skrápěl naše helmy. A tak jsme byli rádi, když jsme se mohli alespoň ze začátku schovat do Kluboven na Káčatech, kde nás školili Jirka Šťastný a Tomáš Telecký z Vodák Sportu. Na vodu jsme se pak samozřejmě dostali až po důkladném seznámení se všemi nebezpečími, co nás mohou při plavbě potkat. Probrali jsme typy lodí, pádel ( a jak se to vlastně drží ), samotné pádlování a chování lodí, dále vybavení, funkci lidí na palubách a ve skupině lodí, obtížnosti vod, charakteristiku splavů a jezů atd. Praktická část obsahovala čtyři části ( pytlík, kajak, kanoi a raft ). Těsně před nasednutím do plavidel jsme nacvičili házení záchranného pytlíku a už šup na vodu. Poněvadž skoro nikdo z přítomných pionýrů v kajaku neseděl ( s dětmi se většinou jezdí v kanoích ), byl na nás při soukání do lodí docela humorný pohled. S kanoemi to šlo o poznání lépe. Nikdo se sice „neudělal“, ale mokří jsme díky počasí byli stejně až dost.

Druhý den jsme byli seznámeni s historií vodáctví, s vodáckým časopisy, weby a akcemi. Probrali jsme zdravovědu a nakonec jsme sjížděli „divokou vodu“. Za divokou vodu byl označen krátký úsek pod jezem u Hvězdy v Komíně. Díky povětrnostním podmínkám jsme se, bohužel, nedočkali četného šikmookého obecenstva zběsile mačkající spouště svých fotoaparátů na visutém mostě, tak jak to bývá na Jelení lávce v Krumlově. V poslední sváteční den jsme měli odevzdat seminární práci, jejíž tématem bylo vypracování fiktivního návrhu putovního tábora na vodě. Měl obsahovat všechny náležitosti jako při přípravě tábora klasického s přihlédnutím na „vodní“ specifika. Skládali jsme písemný test a podrobili se praktické zkoušce na „divoké“ vodě v kajaku. V kanoi jsme si dokonale rozuměli s Šudanem z Vlků a jako jedni z prvních jsme měli vše hotovo a šli se převléci do suchého a čekat na výsledy v teplíčku u kamen. Ač obě části zkoušky dle mého názoru nebyly přehnaně náročné, našli se i tací, kterým ta či ona část způsobila problémy a osvědčení o školení pod záštitou Olomoucké univerzity, za podpory svazu kanoistiky, jim vydáno nebylo. Instruktorák (4.5, 5.-8.5.2006) (Rogi, Moňa, Hanička, Verča)

(Vera)

Tento rádoby výlet se konal od pátku 5.5. do pondělí 8.5.2006. Byl určen pro všechny uchazeče o instruktorský post ( to jest já - Verunka a Hanička ). Akce se nekonala tradičně jen přes prodloužený víkend, ale už ve čtvrtek jsme měli sraz v Lanovém centru a tam se všichni začali seznamovat. S mou schopností pamatovat si jména to šlo pomalu, ale přece. Nejdříve jsme se tedy více méně poseznamovali, řekli si pár slov k Instruktoráku a šli lozit. Já vesele mávala na ty bláhové lidi v 7 metrové výšce, kteří si mysleli že je my jističi máme až tak rádi, no a pak jsme se zase rozešli do tepla našich domovů.

Další den odpoledne jsme měli už na vážno sraz na Insrtuktorák. Byl na Zvonařče a udivená Vaňkovka, přes kterou jsme šli, se na nás s krosnami koukala lehce překvapeně. Na Zvonařce jsme byli rozděleni do dvou skupin a bláhově si mysleli, že jen ladně nastoupíme do autobusu a necháme se odvést pod vedením velících vedoucích neznámo kam. Ale ouha, i náš směr cesty jsme si museli tvrdě vybojovat. Měli jsme najít nějakou ženštinu v růžovém tričku ( proč polovina Zvonařky nosí růžová trička?!? ). Přišli jsme, viděli jsme, no sice jsme nebyli první, ale to nám nevadí, a dozvěděli jsme se, že naše přístřeší bude Základní škola v Drnholci, nám Phoenixákům tak dobře známá z velikonočních výletů. Cesta proběhla celkem bez problémů, pokud se nepočítá asi 5-ti kilometrová chůze po vlastních, která byla dopřána výsostně, jak jinak, než naší skupince ( dopravnímu podniku děkujeme za tak duchaplnou nenávaznost původně návazných spojů ). Ve škole jsme hned po vybalení měli první přednášku. Tu následovala druhá a v sobotu a v neděli se k nim přidal ještě nespočet dalších. Celkem jsme se učili zdravovědu ( raději bych ale své dovednosti nikde nepraktikovala ), psychologii ( poznám týrané dítě, heč! ), plánování výletů a zajištění bezpečnosti dětí. Celá sobota byla vlastně nabitá koloběhem studia a nekonečného sezení. Večer jsme si to zato vynahradili až moc brutálně. Dvěma slovy - noční hra. Ještě lépe třemi slovy - akční noční hra. Zavázali nám oči... no tak jo. Po slepu ( jinak to ani se zavázanýma očima nešlo ) jsme si vybrali svoje boty, tedy šťastlivci měli svoje. Dvě hodiny jsme běhali ruku v ruce po okolí. Občas to hodně bolelo. Myslím, že Rogi ještě někde schovává moje grimasy po neúspěšném pokusu o skolení dvou železných týčí ( ale ony si začaly! Jak já mohla vědět, že je tam někdo tak nešikovně zarazil do země! ). Dále jsme lehce zabloudili k bažině. Návrat vrátit se po svých stopách byl kvůli nedostatku aktivity zamítnut. Začali jsme tedy brodit. Prvně jsme měli ponořit botu do vody. Poté dvě boty. Ještě víc poté chodit ve vodě. Zlatý hřeb večera byl výrok: Klekněte si teď

hned do vody. A byl určitě kvůli nepřízni osudu nebo alespoň vedoucích pravdivý. Pokud se v této oblasti právě vyskytoval nějaký zbloudilý človíček, tak mohl mít asi též dobrý zážitek. Po určitě nekonečné době ( alespoň mně to teda tak připadalo), se vedoucí skupinek rozhodli pro come back. Návrat do rodného spacáku byl jásavý, vítaný a opravdu jen máááálo promočený.

Nedělní večer byl ve znamení Paridova soudu. Vytvořili jsme čtyři skupiny. Paridovu, Afroditinu i Héřinu. My s Haničkou jsme byly v družině Pallas Athény. A já jsem dokonce představovala samotnou Athénu. Parida se mi nakonec přesvědčit nepodařilo a dopadlo to stejně jako v bájných pověstech ( zatracená Afrodita, takovou chuť jsem měla na to jablko ). V pondělí jsme konečně měli dokázat, jestli jsme připraveni zvládat naše milé dětské živelné pohromy. Jak jinak, než pomocí testu. Byl docela těžký, ale s trochou fantazie se zhruba dal zvládnout. Ještě to dopoledne nám řekli vedoucovští výsledky a s hrdostí vám oznamujeme, že všichni ( to jest obě ) Phoenixačky jsou dnes už velkými (obrazně řečeno) instruktorkami. Cesta domů byla unavená a já už si pamatuji jen svou krásnou postel ( vše je krásné po třech nocích strávených na zemi).

Tento kurz pořádaný jihomoravským pionýrským vzdělávacím centrem Klubko naše skupina podpořila účastí našich členů v lektorském týmu i technickém zázemí.

Poselství (5.-8.5.2006) (Niki)

(Niki)

Už asi dva týdny před očekávaným pátým květnem mi přišel první dopis s instrukcemi. Časem i druhý. Pár úkolů, pár věcí, co si máme vzít sebou a hlavně kupka papírů na čtení. Na nich bylo nastíněno několik problémů a námětů k řešení. Na cestu jsem se domluvila s Adamem a Radóškem a protože vlaky jely pekelně nevhodně, tak jsme vyrazili žlutým autobusem. Jeli jsme ve čtyři, bohužel jen posilou (nebyla žlutá). Jen taktak nám ještě před odjezdem stihl Petr Dvořáček přinést dataprojektor (nechápu, že v Praze nemají svůj ☺). Cesta proběhla v duchu útěku našeho před žlutým autobusem. Dojeli jsme na Florenc, odkud jsme pokračovali metrem na Kobylisy a dále pěšky na ulici Glowatského, kde se nacházela „naše škola“. Z Brňáků jsme přijeli první, hodili jsme si věci do třídy a šli se trochu rozhlédnout po okolí. Tam jsme se seznámili s královéhradeckými pionýry. Po návratu jsme se šli mrknout do kinokavárny, kde byl promítán i náš Borač. Dali jsme se dohromady s Aleškem, Tomem a Verčou a odtrajdali na Rituál slévání vod. A na konec tohoto dne, po trošku přetáhnuté večerce, skáčem do kanafasu. Ráno jsme se horko těžko lámali z vyhřátých spacáčků, omyli proloupnuté oko a nasnídali se (škoda, že snídaně byly každý den stejné). Dopoledne začalo úvodním setkáním, kde jsme se rámcově seznámili s programem. Během dopolední panelové diskuze jsme spotřebovávali hromady takových těch fosforeskujících pololepících papírků na napsání a následné přepsání názorů na daná témata (lidé(A,B), činnost(A,B), organizace(A,B), Pionýr(A,B)). Nakonec bylo ještě rozdělení do sekcí, ve kterých budeme následující den diskutovat. Po večeři jsme se rozprchli do volitelných dílen. Já jsem si na hlavolamech složila dva ptáčky v jednom a třeba Verča se rozplývala nad molitanovými králíčky, kteří se jí rozmnožovali v ruce. Během oběda jsme měli možnost vyzdobit si baterky a teď se měly využít během barevné show. Ta vyvrcholila takovým malým bodypaintingem. Večer skončil romantickým máváním vlajkami na stříšce nad vchodem. Zase jsme o chlup přetáhli večerku, ale nevadí. Další ráno stejná nechuť k vylézání ze spacáků, stejná hygiena, stejná snídaně. Celé dopoledne byli všichni rozděleni do sekcí, ve kterých diskutovali na daná témata. Během různých přestávek se stalo Atrium ve škole místem, kde nás bylo možno zaručeně najít (byla to kuřárna). Odpoledne se konaly projektové ochutnávky, to byly semináře, kde se poskytovaly rady jak napsat projekt, oáza … Po těchto jsme se zase všichni sešli v jídelně (ještě že byla na patře) a každá sekce přednesla co řešila, na co přišla a jak si představuje, co by se s tím mohlo a mělo dělat (už teď se těším na čestné vyznamenání ostravského regionu „Fajny Pionýr“ ☺). Nakonec jsme byli vyzváni, abychom se po večeři v další nepředstavitelně nezapamatovatelný čas sešli před školou a že se půjde do Bohnic (cca 10 minut cesty). Tak jsme se převlékli do doporučeného cowboyského oblečení a vyrazili. Přestože jsem nic moc neočekávala, tak tento večer dalece předčil mé představy. Zatančili jsme si (sice country není moje „parketa“, ale co), pobavili se a konečně se s námi začali pořádně bavit i Pražáci. Pár si nás udělalo menší výlet po okolí a už mám tedy i zkušenost s přelézáním plotu z Bohnic, později i do Bohnic (třeba se to bude někdy hodit). Tento večer končil i malým úspěchem. Nepřetáhli jsme večerku! Možná to bude tím, že žádná nebyla vyhlášena. Proběhlo standardní ráno, jen z Adama a Radóška se staly tak trochu Šípkové Růženky. Dopoledne bylo mimořádné zasedání ČRP. Bylo to tam super, zábavné, akční, prostě perfektní. Dobrá, kecám. Protože jsem tam nemusela být celou dobu, tak jsem se asi v půlce zvedla a šla si sbalit. Poté nastal příjemnější čas, tlačení papáníčka do bříška. Po něm jsme se dobalili, rozloučili a definitivně opustili školu. K metru jsme dojeli autobusem, k autobusu metrem. Nakoupili opět tři jízdenky na žlutej, jednu vyměnili a šli si sednout na jedno. Cesta nebyla zrovna akční, za okny nebyla vidět žádná zvířena . Do Brna jsme dojeli kolem šesté a byli rádi, že jsme se dostali do pořádného města ☺. Moc jsem nerozebírala jaké byly závěry diskusí jednotlivých sekcí, protože by to bylo pekelně dlouhé. Jen zmíním asi nejdůležitější bod, na kterém jsme se všichni shodli (až na Olinku), že bychom rádi změnili znak Pionýra z „hořící knihy“ na „duhu s vlaštovkou“ ( asi proto, že těch jsme tady jen my vytvořili neuvěřitelné množství ☺). PS: Během slévání vod první večer byla objevena tekutina pro pionýry. Tak zvaná Pionýrská Voda = PiVo. pozn. redakce: vyšlo i v celorepublikovém informačním zpravodaji Pionýra – Mozaice a Aktualitách

Hrátky – aneb Dobytí Sněžky (5.-8.5.2006) (Def)

(Def)

Bylo tomu v pátek 5.5.2006 večer, kdy sem se já (Def) vypravil jako jediný zástupce 7.PS Borač na nebezpečnou výpravu s názvem „Dobytí Sněžky 2006“. Sraz byl naplánován na osmou hodinu večerní ve „Špindlerově Mlýně“, což byly ve skutečnosti Rozdrojovice u Brna. Po krátké době čekání byly přítomni: Já, Jirka z Poutníků, Martina a Katy z Vlků. Tento ročník byl na účast velice slabý. Sotva jsme se stačili seznámit, už byla na místě plně obsazená dodávka vedoucích v čele s Dankou. Tato dodávka si převzala naše batohy výměnou za mapu a jakousi dřevěnou kouli. Instrukce zněly - rozdělit se do smíšených dvojic a dostat se do „Pece pod Sněžkou“ ( Lelekovice ) a po vzoru indiánů si cestou kopat s míčem ( dřevěnou koulí ). Koule byla tvrdá a cesta dlouhá. Navíc nám stála v cestě ještě další nezanedbatelná okolnost - tma! Kdo šel někdy neznámou cestou lesem úplně po tmě, za svitu chabé baterky a ještě u toho musel kopat do nějaké dřevěné koule, dá mi za pravdu, že existují i příjemnější způsoby jak strávit večer s hezkou ženou ( mimochodem šel sem s Martinkou ). Určitě si dovedete představit jak radostně jsme přivítali první světýlko civilizace. A toto světýlko bylo předzvěstí úspěšného dokončení našeho pochodu. Došli jsme do Pece ke škole a tam, až po našem signálu pomocí mobilního telefonu, jsme se setkali s organizátory celé akce. Během okamžiku byla škola otevřená a nám nic nebránilo se provizorně ubytovat. Možná vás zajímá jak probíhala cesta Jirky a Katy. To ví jenom oni dva, my už se to nedozvíme, v každém případě přišli asi o hodinu a půl po nás… Já se během této doby stihl seznámit s ostatními za pomoci hry Aktivity. Jediné,co se ještě dá napsat k tomuto dnu je, že jsme šli spát. Na začátek druhého dne jsme vstali. Byla nám vysvětlena nová průběžná hra Blechy. Každý měl na začátku 5 kolíků a měl za úkol se jich specifickým způsobem zbavit. Hra končila až poslední den, tak nebylo kam spěchat. Abychom nezaháleli, tak jsme se ve dříve rozdělených dvojicích vydali do „Harachova“ ( Útěchova ) hledat zprávu. Ve zprávě znělo, že si máme ve dvojicích kompletně vyměnit oblečení kromě spodního prádla, ponožek a bot. Jelikož se zatím ještě stále hlásím k heterosexuální orientaci, mne cesta zpět velice ponižovala. Po návratu a obědu jsme běhali po Lelekovicích ve hře 14 osmitisícových vrcholů. Večer bylo na programu vymýšlení Krakonošských pohádek, které se zvrtlo ve film s erotickou tematikou. Třetí den začal podobně jako ten předchozí a to tím, že jsme vstali. Ale hned po ránu nás vedoucí zasypali hromadou otázek v nějakém testu. Pak jsme se vydali do Kuřimi na stěnu trénovat výstup na Sněžku. Poté, co jsme pořádně natrénovali, jsme se stejnou trasou vydali zpět do Pece. To už jsme se ale začali pomalu chystat na vrchol celé výpravy. Na vrchol Sněžky (Babí Lom)! Bylo nutno si s rozmyslem zabalit, protože na vrcholu se měl postavit tábor. Navíc v našem batohu nemohla chybět povinná horolezecká výprava: lana, vařič, cepíny, atd. Po dlouhé cestě k Lelkovadlu postihla všechny členy, kromě mě, sněžná slepota a já je musel vést až na hřeben. Na vrcholu jsme chtěli postavit stan, ale kvůli nejistému počasí byla zvolena varianta přespání v rozhledně, v místnosti, ve které údajně straší ( já tam strávil noc a výskyt duchů nemohu potvrdit ). Spalo se nám dobře. Probudili jsme se do krásného rána, požvýkali pár kousků sojového masa a vyrazili na cestu do základního tábora. Tam nás s napětím čekalo osazenstvo starších, kteří se nemohli dočkat našich zážitků. Jediné co zbývalo bylo vyhodnocení a odjezd. Tato akce byla určitě povedená, jak organizačně, tak co do zážitků. Škoda, že účast nebyla větší…. Zlatý Vendelín (14.5.2006) (Rogi, Wanbli, Kiki, Lucka, Béďa, Móňa, Niki, Def, AdamA, Jenda, Radóšek, Huli)

(Rogi)

Vendelín. Když se v brněnském Pionýru řekne Zlatý Vendelín, hned to každého asociuje s pionýrskou skupinou Borač a ani ne snad přímo s volejbalem. A netvrdím, že je to pro všechny neboračáky asociace zrovna příjemná. V tomto turnaji brněnských pionýrských skupin ve volejbale totiž od jejího prvního ročníku neznáme jiné něž nejlepší umístění. Takže se na nás léta konají hony jak na čarodějnice. Tak dost camrání a pojďme se věnovat právě proběhlému devátému ročníku, který byl i pro nás neobvyklý. To, že naše skupina organizuje nejen pro naše členy pondělní a úterní tréninky na ZŠ Košinova, asi víte. Víte též, že pondělí je určeno pro instruktory a úterý pro výběr. Ve čtvrtek pak u vojáků na tř. Generála Píky hraje střední proud. A protože po letech nám bylo pořadatelem umožněno postavit za jednu PS i více družstev, hned nám svitla naděje na obsazení celých stupňů vítězů. Bohužel však střední proud nereflektoval na těžce vykuloárovanou výhodu a družstvo neposkládal vůbec. Ani „starší“ výběr se do turnaje moc nehrnul s tím, že pozici vydobýt si místo na slunci přepustí mladší generaci. Ta do turnaje nastoupila pod hlavičkou PS Borač – Úterý. Druhé družstvo PS Borač – Pondělí jsme poskládali z instruktorů SPTO. Ti ani pod Rogiho trenérskou taktovkou nedokázali vyhrát jediné utkání a skončili na posledním místě. Zaplatili tak nováčkovskou daň, ale věřme, že se jim v následujícím ročníku povede o poznání lépe. Pět úterňáků si pak v systému každý s každým poradilo opravdu s každým. Silnější odpor kladlo pouze, nakonec druhé, družstvo pořádající PS Vinohrady.

Sraz PTO Horní Libochová (19.-21.5.2006) (Rogi, Vetřa, Moňa, Niki, Hanička)

(Rogi, Žížala – 64. PTO Lorien)

Letošní sraz se konal v Horní Libochové nedaleko Křižanova na táborové základně Černého Delfína z ČTU. Počet lidiček na srazu se rok od roku snižuje a i letos tomu nebylo jinak, přijelo celkem 265 lidiček z 15 oddílů, kteří se nebáli nepěkného počasí a chtěli se pobavit. V pátek bylo na tábořišti rušno, po celé odpoledne přijížděly oddíly a zaplňovaly louku svými stany. Večer se náčelníci slezli na poradě a potom „se šlo spát“. Už od sobotního rána to v táboře začalo žít velkou bojovou hrou „Dobro proti Zlu“. Dva rytíři, převlečení za Dobro a Zlo, verbovali dobrovolníky do svých vojsk na bitvu s papírovými koulemi a štíty, které si měly oddíly vyrobit ještě před srazem. Bojovka proběhla v sobotu dopoledne a všem zúčastněným se moc líbila. Zejména používání propracovaných štítů dávalo hře patřičný náboj. Úkolem „Dobra“ bylo ubránit tři pevnosti s kouzelnými artefakty a „Zlo“ je mělo naopak získat. Poprvé „Zlo“ vyhrálo a role se obrátily. I tentokrát „Zlo“ opět zvítězilo. Do tábora jsme se nakonec vrátili asi po dvou hodinách uřícení, ale spokojení. Po obědě měl každý oddíl připravenou hru pro ostatní a tak se všichni rozprchli po různých stanovištích. Objevil se zde např. Gumicuk, kdy byly děti připevněny na gumolaně a snažily se dostat co nejdál, nebo náš klasický Dekomlat a spousta jiných her a soutěží. Na sobotní večer bylo pro táborníky připraveno překvapení, které se na srazu ještě nikdy neobjevilo. Dorazila country kapela Paradox, která potom hrála až do brzké půlnoci. Druhé připravené překvapení,byly tanečnice se psy, což mělo veliký úspěch zejména u menších pionýrů. Během večera se uskutečnilo pár dalších soutěží ( tanec s balónky, přesun na kládách,… ), kde mohli odvážlivci vyhrát grilované kuřátko. V neděli proběhl slavnostní nástup, Rum představil nové instruktory ( byla mezi nimi i naše Hanička ) a Mižu spolu se mnou zase nové náčelníky. Bylo též vyhlášeno pořadí Zelené ligy za rok 2005/2006. Od loňska jsme si o jedno místo polepšili a osadili šesté místo. Zvítězil oddíl Brabrouci před Hády a 10. Severkou. Po ceremoniálu se všichni odebrali ke svým tábořištím, uklízeli, balili a obědvali…. Po druhé hodině už v tábořišti zbyli jen organizátoři a majitelé tábořiště.

Bambiriáda (26.-28.5.2006) (Rogi, Vetřa, Niki, Def)

(Niki)

Tak letos se konala pravděpodobně poslední Bambiriáda v Brně. Lužky už ji příští rok organizovat nebudou. Snad bude jiná akce. A já jsem tam letos byla poprvé. Teda poprvé oficiálně a na furt. Domluvila jsem se se ZéeSkou a přidružila se k nim. V pátek byl sraz v 17:00 na Pionýrské louce. Stavěly se hangáry. Přesněji šest půlek a jeden malej. Vytvořila se z nich taková ulička. Večer byl volný, jen na noc jsme byli Madlou vyexpedováni jinam, do jiného hangáru, že prý je potřeba, aby tam někdo spal. Ráno jsme byli vyhozeni znova, tentokrát slečnou ve vojenském. Tak jsme se sbalily, odnesly si věci do uličky, skákly si pro snídani a pro fotky a už jen čekaly na děti. V rámci Pionýra se posílaly psaníčka (mě to nedovolili, že prý je málo hélia), kreslilo se na obličej ( z Defa byl krásný Zorro ), luštila se šifra, luštilo se su-doku ( vyhrála jsem pionýrské lízátko ), dělaly se bubliny, prezentovaly se tábory, barvily se šátky a ztráceli jsme děti v Mínotaurově bludišti. Na jídlo jsme chodili na základku na Úvozu ( že? ) a řeknu vám, bylo výborný. Večer bylo tradiční grilování, já ho dokonce měla dvakrát, protože jsem „musela“ jít ještě „zkontrolovat“ spolužáky. A protože nám to zase krásně vyšlo, šli jsme hromadně na ohňostroj. Sešla se nás hromada na tradičním kopci za Santonem. V našem malém odloučeném hangáru se zapálila vodárnička a zase jsme to tam pěkně provoněli. Ráno jsme si před snídaní s Eliškou ( z Vlčat ) vyslechly dopis, který se odesílá do Prahy ohledně Bambošky ( ne ) konající se příští rok. Desátá hodina, kdy zrovna nepršelo, rozhodla o dalším pokračování akce. Tady jsem si poprvé vyzkoušela, jaké to je v psovi ( Pionýrském psovi, Rogi!!! ) a nezávidím tomu, kdo v něm byl na sítňáku. Fungovalo se cca do tří, kdy se začaly skládat první hangáry. Šlo to dost blbě, protože se musely poodnést kousek od rozbahněné cestičky uprostřed uličky. Ke konci jsem ještě byla přiřazena k Mikinově uklízecí četě… no, alespoň jsem se povozila na vlečce. Po skončení tohoto úkolu jsem ještě nemohla najít batoh, po chvilce hledání a obvolávání se ale našel a já jsem odcházela ( sama, zmožená a unavená ) domů. A nepřála bych vám vidět moje boty… PS: Jeden vedoucí si tam hrál perfektní hru. Možná se vám ale nebude líbit. Jmenuje se to „Na kokoty“. Spočívá to v tom, že si vezmete firemní tričko a jdete o víkendu do práce☺. Schůzka pro rodiče (5.6.2006) (Roman, Martina, Jája, Rogi)

(Rogi)

Letos, když jsme se s našimi tábory účastnily pionýrské kampaně ODT ( opravdu dobrý tábor ), jsme si nemohli nedovolit uspořádat schůzku pro rodiče. Ta je totiž jedním ze stěžejních bodů této informační kampaně. Opět se konala na Základní škole Košinova pod Romanovou taktovkou. Tímto bychom ( jak já, tak i určitě Martina coby hlavní vedoucí jednotlivých turnusů ) chtěli našemu skupinovému revizorovi poděkovat. Díky patří též Jáje, která se starala o pozornost přeplněné třídy se svou zdravotnickou částí . Grilování rozšířený štáb PTO aneb „PrasáTkO“ (6.6.2006) (Bříma, Rogi, Moňa, Niki)

(Mižu, Rogi)

Tak si říkám, jestli nebudem s Myšákem a Ďoubalíkem v lanáči sami. Je pod mrakem, pěkná kosa a vypadá to na déšť. Komu se asi bude chtít jít ven? Po projití branou lanovýho centra mě tydle myšlenky rychle opustily. Na lanech se tu houpalo přes třicet lidiček a přicházeli další. Samý známý tváře, který člověk rád vidí. Po sedmý hodině zasedli náčelníci ke Sněmu, dojednali akce pro příští rok, prodiskutovali Sraz PTO a další věci. Ostatní mezi tím spadli z lan, družili se v hloučcích, dlabali stejky a všemožně se kulturnili. Zkrátka, bylo to fajn. Mižu Již nějaký ten pátek, chci říct spíš tedy rok, se poslední Štáb PTO v končícím školním roce nese v trochu neoficiálním duchu. Zvykli jsme si, a to velice snadno, na tzv. grilování. To vždy zajistí Myšák, coby člen 32. Severky, jejíž zástupci tak trochu účast na oficiálních štábech flinkají. Je to pro ostatní zástupce oddílů taková malá satisfakce. Loni se nám k tomu ještě osvědčilo uspořádat toto grilování přímo v Lanovém centru ( opět pod Myšákovým palcem ) a tak letos k zopakování celé akcičky nechybělo snad nic než Myšákův souhlas. Po mírném nátlaku sličných děv nám vše odkýval. Kromě náčelníků a zástupců jednotlivých oddílů SPTO byli pozváni předseda i členové Výkonného výboru JmKRP. Všichni si kromě pochutnání na bohaté tabuli mohli vyzkoušet svoje lezecké umění v nízkém i vysokém lanoví. V průběhu nevázané zábavy se nakonec nenápadně stačil sejít dokonce velký Sněm PTO.

Minimum PP (9.-10.6.2006) (Guru)

(Guru)

Nejdříve bych řekl délku tohohle ,,kurzu,,. Trvalo to akorát, tudíž to znamená, že to trvalo přes víkend. Celá tahle akce měla asi tento průběh: První den probíhaly seznamovací hry + otázky zdali pak jsme někdy byli na táboře a co jsme tam dělali. Samozřejmě nechybělo obecné poučení o bezpečnosti atd. Obecně proto, že jsme to do detailů probírali až druhý den, (pozn. red. celý den ☺). Během toho druhého dne jsme ale také dělali různé výrobky, třeba padáček, který mě osobně celkem zaujal. K podrobnému poučení o bezpečnosti na táboře patřila samozřejmě i první pomoc a např. dýchání z úst do úst a stabilizovaná poloha, mimochodem u toho jsem se celkem nasmál. Na konci nás čekal závěrečný test, který pojednával o tom, jak se máme chovat v té a té situaci. No a když si odpovídal/la správně, tak jsi na konci dostal/la ,,lejstro“, že máš splněno pionýrské minimum a tudíž můžeš vykonávat funkci vedoucího. Jinak musím konstatovat, že jsem na téhle akci poznal fajn lidi, ale hlavně fajn holky☺ Ale tak to už ke mně patří….. TO by bylo asi vše. Nejsem žádný spisovatel a tudíž to přátelé delší určitě nebude☺ Závěrečný turnaj BSVL (10.6.2006) (Rogi, Hůlka, Sošin, Jenda, Jana Med., Hanka, Zuzka L., Petra Soch.)

(Rogi)

Po dlouhé přestávce jsme se rozhodli opět zúčastnit volejbalového turnaje BSVL v salesiánském centru v Žabovřeskách. Chtěli jsme využít zejména kopřivnických posil a zastrašit tak soupeře výškovou převahou. Bohužel, spoléhat jen na zastrašovací taktiku se nám nevyplatilo a tak ze základní skupiny jsme si odnesli snad jen jedno vítězství a byli jsme odsouzeni hrát až o střed výsledkové listiny. Poté se nám vedlo taktéž místy oblačně a tak konečné 8. místo je pro náš tým, zvyklý se na turnajích umísťovat v na čelních pozicích, spíše malou ostudou. Letošní ročník BSVL ( Brněnské salesiánské volejbalové ligy ) se uskutečnil formou čtyř turnajů ( zahajovací, zimní, květnový a závěrečný ). Do našeho termináře se vešel pouze ten závěrečný a tak v celkovém pořadí BSVL na nás zbylo místo až na chvostu druhé desítky. BHCO (16.-18.6.2006) (Rogi, Elis, Moňa, Niki, Def)

(Rogi, Niki)

Po dlouhých úvahách nad Rendovou nabídkou z Lorienu, jsme se rozhodli, že se zúčastníme celorepublikové pionýrské „Branné Hry – Cestou Odhodlání. Její 31. ročník pořádala 1. PS Táborník Mladá Boleslav pod názvem „Po stopách Stráže obrany státu“ ve vojenském prostoru Mladá a v okolí Máchova jezera. Kromě Lorienu naše výprava pojala také Brabrouky z Modřic. Oba jmenované oddíly měli zastoupení v soutěži, zejména v dětských kategoriích. Jejich vedoucí se pak poskládali do družiny dospěláků. My jsme měli zastoupení jen v této kategorii. Vyjeli jsme v pátek ráno z Králova Pole směrem Máchovo jezero. Asi po pěti hodinách a čtyřech přestupech jsme se najednou ocitli v naší cílové stanici Staré Splavy. Tam si nás neodchytil borec, který měl, takže jsme místo startu přešli asi o dva kilometry a celé jezero málem obešli. Ještě že jsme měli ve výpravě implantovaného jednoho skoromístního člena, jehož tatínek nás správně nadirigoval. Už celkem v podvečer jsme se zapsali u prezence, vyslali děti vstříc dobrodružství a sami šli do nedalekého občerstvení. Mezitím se spustil obrovský liják a my čekali až přestane. S plnou polní jsme vyrazili kouřící silnicí ochuzeni o výchozí dobové stanoviště, které spláchl déšť a kde jsme měli být seznámeni s motivací celé soutěže. Tou bylo již dříve zmíněné heslo „Po stopách SOS“. Záhy po startu jsme však málem zabloudili, protože organizátoři nás nasměrovali na odbočku, která neměla být víc jak 200 metrů. Těch metrů bylo nakonec nejméně osm set. Postupně jsme prošli stanoviště topoznačky, střelba ze vzduchovky, zdolali jsme prudké stoupání k uzlům, foukali jsme z foukačky, morseovčili jsme, poznávali jsme kulturní památky, národní parky a CHKOčka a jednou jsme se schválně ztratili v romantické krajině plné borůvčí. Vyběhli jsme si ještě na takový brdek, odkud jsme doufali, že bude uchvancancující pohled, leč šero ba přímo snad už tma nám toho shlédnout moc nedovolila. V hluboké noci jsme pak došli do nějaké vesnice, kde nás poslala ona zmatená spojka ze začátku (co vůbec netušila, že jde o pionýrskou hru) 5x ne víc jak 200 metrů do tábořiště. Zkontrolovali nám ještě KPZ a pak jsme si postavili přístřešek. V noci nám vydatně zapršelo, takže bivak prošel i zatěžkávací zkouškou a to tak, že jako téměř jediní jsme zůstali na suchu.

Ráno nám byl zhodnocen přístřešek, sbalili jsme se, nasedli na autobus a poodjeli dál do vojenského prostoru Mladá. Ještě jsme kousek popošli a zastříleli si z luku, postavili si ohniště a vydali se hledat v jízdních řádech. U řádů jsme si v rybníce umyli nohy. Musel to být těžký kalibr, neboť po chvíli se na hladině objevily mrtvé ryby. Pak jsme narazili na občerstvovací zařízení. Dále jsme stříleli z airsoftových zbraní, přepálili provázek, šli jsme 8 km rovně, u zdravovědy jsme posbírali bandu malých zoufalých zubožených holčiček, které jejich vedoucí nechali napospas přírodě. Poznávali jsme vojenské zbraně Armády ČR, postavili si stan a sežrali každý asi tak pět koblížků. A bohužel jsme odbočili od vyhlédnuté trasy směr bufet. Rogi byl teď ve svém živlu, protože jsme se měli jakýmkoli způsobem dostat na zříceninu hradu Křída, která byla na šíleném kopci. Došli jsme tam z opačné strany než všichni ostatní a světe, div se, ani jsme nemuseli zdolat ten kopec a k tomu jsme spoustu skupinek předběhli. Nahoře jsme si hodili petanque a zapřemýšleli si o jakési historii ( SOS Stráž obrany státu ). Slezli jsme si krpál jak blázen ( ještě že jsme ho nešli nahoru ) a zakempili u stanoviště šifra. Tu s ledovým klidem vyluštila Moňa. Kdyby se jí to nepovedlo, museli bychom do toho krpálu znovu. Pak nebylo dlouho nic, až jsme potkali stopy – no – spíš osm černých fleků a poznej, co to je. Dále byly takové hodně pseudokytičky a finská stezka, kde nám dali najíst. Vylezli jsme kopec, rozhlédli se, chytili signál, zavolali domů, určili dva azimuty a už po tmě jsme slezli ještě horší kopec, nebo spíš sjeli. Dole nás čekal přejezd na raftu a pak už jen příchod do tábora (cíle). V době, kdy jsme, zdaleka ne jako poslední, (i když jsme jako poslední ten den vyráželi) došli do cíle (kolem 22. hodiny), tak na nás však organizátoři nečekali s poslední kontrolou řezání dřeva s odůvodněním, že jdeme pozdě. Přičemž dle pravidel jsme byli ještě těžce v limitu. Renda z Lorienu tam pak ztropil takový povyk, že se musel (značně neochotně) sejít direktoriát závodu a vzniklou situaci řešit. Ředitel závodu nám pak od piva sdělil, že se ta kontrola teda zruší úplně, abychom nebyli škodní. Hubu nám pak zaplácli gulášem. Zazpívali jsme si chvíli u táboráku a šli spát do vyparáděného přístřešku roztaženého mezi sloupy travnatého volejbalového hřiště. Ráno jsme se zase sbalili a pro nás samotné na vyhlášení vcelku záhadně přebrali vítězný pohár pro nejlepší hlídku dospělých. Záhadným proto, že jsme celou cestu spolupracovali s druhým brněnským týmem a porovnávali body, především z dovednostních stanovišť. V cíli jsme na ně podle našich vzájemných propočtů ztráceli asi dva body. Brněnský úspěch pak podtrhlo vítězství Lorienu v dětské kategorii. I přes naše vítězství si však závěrem nemohu odpustit, abych zde nepronesl velkou kritiku na adresu pořadatelů. Myslím, že výbornou myšlenku závodu nedokázali organizačně ani věcně rozvinout na takové úrovni, která by slušela celorepublikové akci Pionýra. Vezměte si, že nefungovaly spojky a když fungovaly, tak ani nevěděly, kam nás posílají. Jejich odhad se vždy zúžil na tvrzení že to nebude víc jak 200 metrů. A navíc ani vůbec netušili, že jde o pionýrskou akci. Jednotlivé kontroly zajišťovali „nekvalifikovaní“ lidé. Jako příklad mohu uvést situaci na kontrole Turistické a pochodové značky, kde si asi vyhotovitel se zadavatelem splet dojmy s pojmy a nachystal značky topografické. Navíc jsme obdrželi plný počet bodů se slovy, vždyť vy to znáte přece lépe než já (to jsem se neudržel a pronesl: „to si teda piš!!!“). U vzduchovky jsme zase zabodovali jen díky tomu, že před námi vystříleli všechny diabolky. U signalizace jsme vysílali jen pět znaků a k plnému počtu bodů stačily snad jen tři správně. U kulturních památek a CHKOček nás soudili dle toho, co si zapamatovali od předchozích družinek. A to se ani radši nebudu vyjadřovat k jízdním řádům. U orientace po nás na plný počet chtěli s jejich rozhrkanou buzolou a při blíže nespecifikovaném výchozím místě určit směr s přesností na dva stupně!!! U první pomoci jsme se doslova pohádali o správných zdravotnických postupech. Byli jsme na koni, neb jsme ve svém středu měli dvě čerstvě proškolené zdravotnice. A například pro stanoviště stanů vybrali místo, kde jediná vhodná plocha na jejich stavbu byla silnice. Kolíky by se pak vcelku bez problému daly zabodnout do rozteklého asfaltu. Nemohu také zapomenout na stopy, tedy spíš pár černých fleků rozměru asi tak palce, kde otisk stopy veverky byl nepoměrně vetší než jelena, tedy pardon srnce. Na některé kontroly jsme nakonec ani nenarazili neboť, se je pořadatelům na posledních chvíli nepodařilo obsadit. Ale abych pořád nekritizoval, musím pochválit kontroly foukačku, luk, airsoft, ohniště, tématické stanoviště, co víš o jednotkách SOS a překonání vodního toku na raftu. Pokud jste nabyli dojmu, že nás tyto skutečnosti odradily, věřte, že se tomu tak nestalo a s největší pravděpodobností, pojedeme příští rok obhajovat. Doufáme totiž, že se pořadatelé napřesrok poučí, budou prozíravější a podchytí většinu problémů v zárodku. Soutěž se nám líbila především proto, že byla rozvrstvena do dvou dnů s přespáním v přírodě, ale s naším Setoňákem se to nedá organizačně nedá vůbec srovnávat.

TÁBOR v Borači I. Turnus (15.7.-29.7.2006)

(Rogi)

Ještě na březnovém kolektivu jsem nebyl zcela přesvědčen, zda se nám podaří poskládat vedení na první turnus tábora v Borači, ale nepodléhal jsem panice. Navíc má představa o složení vedoucích u oddílů se také rýsovala velmi pozvolna a definitivní podobu získala teprve na začátku prázdnin. Tím jsem samozřejmě naboural plány našim programákům. Prvně se totiž počítalo s oddíly třemi, nakonec však vedoucí a instruktoři vyšli dokonale ke čtyřem. Díky propagaci tábora v pionýrské kampani „Opravdu dobrý tábor“ jsme o děti letos nouzi neměli a dokonce jsme museli zájemce odmítat. Oproti loňsku na všech táborových postech proběhla velká „štakulata hejbejte se“ a nezůstal kámen na kameni. Roman coby tradiční HV prvního turnusu přenechal místo mě (Rogimu, též HLT) a přestěhoval se na druhý turnus. Program obstarávali Bříma, Sošin a Def. Zdravotníka vzala na svá bedra Petra Sochová, což byla doslova naše záchrana. O výborné jídlo se starala Oldřiška, které nejprve vypomáhal David Vašica a posléze Nikola Hlavičková. Jediným stabilním článkem ve vedení z předchozích let zůstal zástupce hlavního vedoucího a nezastupitelný zásobovač Luboš. U oddílů pak bylo poměrně mlado. Nejzkušenější Eliška měla k ruce Haničku, Wlk si rozdělil pravomoci s Moňou, Guru s Kájou a Vetřelec se výborně doplňoval s Béďou (Janou Medkovou). Letošní motivací byl „Rodinný podnik“ a rodiny (oddíly) soupeřily v tom, která na konci tábora získá největší vliv nad městem Borač D.C. Velký Kmotr už si bohužel nepamatuje, kteří bossové dovedli který mafiánský klan k vítězství, ale soupeření mezi rodinami bylo přímo nevraživé a nic si nezadalo s atmosférou 30. let. Déšť a vážné úrazy se nám letos úspěšně vyhýbaly. Horší to však bylo s klíšťaty a táborovou virózou, která řádila zejména mezi vedocími. Podle osvědčeného modelu jsme i letos rozdělili děti na puťák do tří výkonnostních skupin. Malí prošli Krkatku, Rašov a Zhoř, Střední Mitrov, Trenkárnu, Skryje a Tišnov a velcí Trenkárnu, Mitrov, Šiklův mlýn a Bystřici. Malí se mohli celou dobu těšit ze zánovních stanů od firmy Hannah. Podle očekávání dorazila kontrola z hygienické stanice v Brně. Děti tou dobou byly naštěstí právě na puťáku. Při takřka hodinové prohlídce nebyly shledány závažnější nedostatky. Jako voda uplynulo patnáct dní, ve kterých si děti užily koupání v řece i na koupališti, různých her jak na hřišti, tak i přímo v táboře i vaření v Setonově hrnci. Uspořádali jsme pro ně diskotéku, promítání a poseděli jsme i u klasického táboráku. Věřím, že příští rok si zase většina dětí i vedoucích najde cestu do Borače a prostě neodolá čtrnácti dnům strávených ve stanu. PS: Ať žije PELÍŠEK!!!

TÁBOR v Borači II. Turnus (29.7.-11.8.2006)

(Martina)

Druhý turnus letos zvolil vesmírnou motivaci. Na začátku ztroskotala nad naším táborem vesmírná loď a na naší planetě zůstal mimozemšťan. Svolali jsme proto mezigalaktický senát, aby nám pomohl vycvičit naše astronauty na let do vesmíru a my se potom pokusili vrátit mimozemšťana na jeho domovskou planetu. Nejvíce jsme se pobavili hlavně my vedoucí, když jsme první večer jako agenti FBI vyběhli z auta a hledali trosky lodi. Stejně jako vloni nám ale počasí trochu překazilo plány. Jelikož už dlouho bylo hezky, čekali jsme, že se to někdy zlomí, bohužel, zrovna na druhém turnuse. Po pár pěkných dnech v začátku přišlo období dešťů – velkých dešťů. Byli jsme nuceni rozpustit oddíl nejmenších dětí, což nás mrzelo hodně i kvůli Betě, která pro ně měla nádherně připravený program O Rákosníčkovi. Ostatní trávili čas hrami v hangáru, běháním v pláštěnkách.. Vyšla nám vstříc i obec, která nám zapůjčila kulturní dům. Naučili jsme se rozlišovat několik variant deště: někdy lilo, někdy už „jen“ pršelo, a když poprchávalo, tak jsme vybíhali vesele ven, jakoby svítilo sluníčko. Vedoucí si náladu vylepšovali sloganem „jsi úžasný“, po kterém následoval polibek na tvář – a to se potom nejedna tvář rozjasnila, i když zrovna lilo jako z konve ( autorství připisujeme Liborovi Chaloupkovi ). Zrušili jsme i puťák a místo něj děti přestěhovaly do kulturáku. Jenže aby toho nebylo málo, začaly nám děti postupně trpět střevními problémy. A jelikož trávily většinu času pohromadě a nakonec i společně spaly, přenášel se tento neduh takovou rychlostí, že jsme se rozhodli druhý turnus předčasně ukončit a poslat děti domů o tři dny dříve. Rozhodnutí bylo tak rychlé, že jsme nestačili ani pořádně vyhodnotit celotáborovou hru a mimozemšťan zůstal na naší planetě. Ale i přes všechnu nepřízeň si každý z nás určitě odnesl kousek něčeho nezapomenutelného, např. savování triček, panelák z amarounů, Olivera v roli prince, šťastný výraz Ivany Mužíkové po doběhu Kasina nebo našeho kamaráda ježka Karla. Nezbývá než doufat, že příští rok se počasí umoudří a i nad druhým turnusem zasvítí slunce.. Setkání (15.-17.9.2006) (Rogi, Niki)

(Rogi)

Jako každým rokem tak i letos se konala akcička, která má za úkol nastartovat oddílové vedoucí, instruktory a další skupinové i krajské funkcionáře pro další činnost, především s dětmi v novém školním roce. Letos se jejího uspořádání chopila 14.PS Zeměpisná společnost „Po cestách vlasti“ a situovala ji na táborovou základnu YMCA ve Veverské Bítýšce. V pátek proběhl Sněm PTO, kde jsme si především ujasnili termíny akcí PTO a jejich organizátory. Jinak se večer nesl v duchu setkávání přátel nad vůní grilovaného masa a sdělování zážitků z právě skončených letních prázdnin a hlavně našich táborů. V sobotním programu byly vypsány semináře, diskuse či dílny: Praktická zkouška zdravovědy, Spolupráce s úřady, Jak psát články, Diskuse s předsedou Pionýra, Lodě a vodní turistika, Zahraniční výměny, Star-trek (celoroční hra), Bubnování, Akce poselství a její závěry. Já, jakožto „sekretářka“ Sdružení PTO, jsem měl přímo povinnost se zúčastnit diskusí o Historii a zvykovém právu v PTO a Současností PTO. Odreagovat jsem se byl ( sice pouze jako mrtvý cíl ) na Paintballu, kde bojovali snad všichni náčelníci jednotlivých oddílů PTO. Posléze jsem zaplul jen zdánlivě do klidnějších vod strategické hry Investice pod Mikinovým a Žokejovým vedením. Spolu s Muflonkou z Brabrouků jsme nedokázali zhodnotit výhodu největšího věkového průměru a tím i životních zkušeností ( mimo organizátorů ) a po protaktizovaném začátku jsme obsadili mezi osmi dvojicemi až 3.místo. Večer se hrál fotbálek, volejbal a nachystal se táborák, u kterého se hrálo do brzkých ranních hodin a tvořily se různé debatní kroužky. Po snídani a ranním úklidu jsme se spolu s Brabrouky, Lorienem a Pegasem vydali na přes osvěžovnu v Bítýšce na parník. Nádhernou projížďku lodí Bratislava jsme zakončili v přístavišti na burčáku.

MROŽ 2006 (19.-26.8.2006)

(Niki, Rogi)

Tak jsem doufala, že tentokrát na letní putovně poznávací - orvávací akci PO STOPÁCH MROŽE 2006 nepojedu z našeho oddílu sama a zase nic. Moňa, bohužel, odřekla. Již druhý ročník konající se 19.-26.8.2006 pořádalo opět neformální sdružení MROŽ+. To je tvořeno čtyřmi pionýrskými vedoucími (Myšák, Rum, ROgi, Žokej) oddílů brněnského SPTO a Ivou. A právě pro instruktory oddílů SPTO byla tato akce určena především. Tušili jsme, že to oproti loňsku bude něco neobvyklého, neboť již v prvotních informacích bylo uvedeno, že bude potřeba pas.

Průvodcem letošního Mrože se stal profesor Walrus v Rumově skvělém podání. A právě pro tohoto podivínského profesora naše vždy náhodně sestavené týmy měli získávat jednotlivé sošky velkého pokladu. V sobotu 19.8. jsme se v 17:00 srazili před Lužkami (brněnské středisko volného času). Sešlo se nás 21 účastníků a pět organizátorů. Nějakou dobu jsme se tam „mrcasili“ než jsme byli odvedeni na terasu. Tam proběhla kontrola, zda všichni všechno mají (jako že neměli). Poté jsme zavřeli oči a jali jsme se se hledat (navzájem). Jakmile jsme byli v řadě, všem nám svázali ruce a se slovy: „Dostaňte se do Lanového centra na Lesnou“, nás opustili. V MHD jsme vyvolali pár zmatků, měli jsme taky ještě trochu problémy s chůzí, chvílemi jsme šli i pozadu. V „Lanáči“ jsme si měli za úkol „vylozit“ indicie, které nám měli napovědět, kam se zítra budeme přesouvat. Já jsem „vyhaluzila“ skupinu a jméno města jsme tipli hned po druhé získané indicii. Tímto vítězstvím každý z našeho týmu získal po jedné sošce z pokladu. No a pak jsme si lezli jen tak pro zábavu. Přespali jsme v nedalekém Bezbariérovém CVČ na Milénove. Ráno jsme museli vstávat celkem brzy. Bylo potřeba stihnout vlak na Vsetín. V něm jsme si zabrali asi čtyři „kupéčka“ a uspořádali „kalbu z mlíka“. Ve Vsetíně jsme zjistili, že nám ujel autobus do Semetína. Po chvíli rozhodování jsme se rozdělili. Polovina pěšky, polovina taxíkem. Tak jsme se dostali až na přesné místo určení – do komfortně zařízené – nově zrekonstruované Hájenky ALCEDO. Tam mi přestalo být volno, tak jsem dostala Paralen a šla se vyspat. V jídelně zatím probíhala módní přehlídka a začaly se tvořit týmové projekty. Měli jsme za úkol napsat projekt „MROŽ 2007“ za nestátní neziskovou organizaci na MŠMT. Ráno jsem prospala ještě takovou běhačku dvojic a pak už jsem „f tom byla v pohodě“. Začali jsme také první část dalšího úkolu. Ztloukli jsme rám obrazu a natáhli na něj plátno. Odpoledne jsme si zase zajeli na Vsetín, kde jsme obkreslovali hodící se SPZ do textu: „Mrož je zmrzka pro lidi co maj dobrej vkus“. Večer jsme si měli zahrát pakobal, ale po Myšákově výkopu se to zvrhlo na vodní pólo. To jsem radši vynechala a vrhla se s ostatními antivodomily zase na projekty. Stejně nakonec po důkladné očistě od bahna museli všichni. Další dopoledne jsme malovali dle předlohy na vyrobená plátna. Moje skupinka si vybrala Avignonské slečny od Picassa. Ostatní měli na výběr díla: Výkřik od Muncha, Monu Lisu od Leonarda da Vinciho, Ležící akt od Modilianiho a Svatého Petra od kohosi, ale tento obraz zůstal nevybrán. Ještě jsme si museli stihnout sbalit a nabatikovat trička. Před obědem jsme si zahráli drobničku se zavázanýma očima. Pak prý, že se s těma zavázanýma očima naobědváme. Nakonec jsme s tímto handicapem však jeli autobusem, šli Vsetínem, jeli vlakem a šli asi 10 km horským terénem. V každé skupince, která měla samozřejmě vlastní trasu, byl jeden vidoucí (vedoucí), ale ten zase nemohl mluvit. Když jsme se po více jak sedmi hodinách vyškrábali na Malý Javorník na československé hranici, byla tam „kosa“, ale aspoň jsme už mohli koukat do opravdické tmy bez šátku. Zde jsme zabivakovali a další den jsme se vydali na Slovensko.

Po cestě do nejbližší slovenské vesnice jsme celkem „férově“ zmokli. Když jsme se dozvěděli, že nás první autobus nevezme, zašli jsme na čaj a čekali na druhý. Tím jsme odjeli do Povážské Bystrice, kde jsme přestoupili na vlak do Žiliny. Tam jsme se naobědvali v restauraci a dostali jsme zadání dalšího úkolu: „za hodinu prodat vlastnoručně zhotovený obraz.“ Dva se nám podařilo zpeněžit za 500 Sk a jeden za 250 Kč. Ještě jsme zašli na bazén odmočit zaschlou špínu. Pak jsme se opět autobusem dopravili do vesnice, odkud jsme po červené hřebenovce došli do kempu v Sulovských skalách. Ke konci již nočního přesunu jsme slezli „férovej“ kopeček (někdo se spíš skutálel). Omylem jsme se ocitli v JZD mezi samými ovečkami. Do kempu jsme nakonec trefili a to především díky obrovskému, do dáli zářícímu pátry stanu, který nám skrýval večeři. Někdo si postavil stany, zbytek zakempil pod pártošem a spinuškali jsme. Bohudík náš čekal odpočinkový den. Prezentovali jsme projety, stavěli mosty, luxusně jsme si zazevlili, zahráli si fotbal a vymysleli nápis MROŽ 2006 na batikovaná trička. Večer „se říkalo“, že když nás nechali celý den nic nedělat, tak že bude nějaká hard core night game. Nebyla. Zato nás vzbudili v šest ráno a byla day game. Celý den jsme běhali po kopcích, ve skupinkách, s krosnama a nosili vodu v pytlích, jedli na stromech, přemýšleli nad dveřmama, slaňovali, zapalovali oheň, vyvařovali vodu, přenášeli raněného, vylézali vodopád, přelézali „protrženou přehradu“, a nakonec za tmy jsme se vyškrábali na Šarkaniu dieru – jeskyni, kde se prý férově rozléhalo Myšákovo chrápání. Tam profesor Walrus poděkoval za nasbírané poklady, vyhlásil a zhodnotil hru Po stopách MROŽE a rozdal nám sladkou odměnu. V našem „paneláku“ (párty stanu) se pro nás mezitím opět chystala večeře. Napapali jsme se a večer pokračoval za rytmů kytar a bublání vodárny. Ráno jsme zase byli vzbuzeni, ne úplně nejpozději, sbalili jsme stany, sbalili jsme si věci do batohů a pak jsme se sbalili a šli jsme. Jeli jsme autobusem do Bytče, druhým do Žilny a od tam vlakem. Pak ještě druhým a možná třetím. V Brně na nádraží jsme vyplnili dotazník „Jak se vám to líbilo“, a „je Rum opravdu debil“ a valili jsme domů. Doma jsem se ani neohřála a potiskovali jsme Mroží trička, ty jsme donesli nečekaně do 14., kde jsme se sešli kvůli ohlédnutí se ke dnům minulým. Rozdali jsme si trička, za utržené peníze z obrazů si dali přípitek a skysli tam do dvou. Taková Mroží after párty.

RFTS (22.-24.9.2006) (Rogi, Niki, Def, AdamA, Hanička, Filip)

(Rogi)

Na letošním Republikovém Finále Tábornické Stezky se nám podařilo dosáhnout historického úspěchu. Po dvou prvních místech na oblastním kole – Setonově závodu, jsme pod hlavičkou Brněnské delegace vybojovali v kategorii rádců také první místo. Největší zásluhu na tom má Niki s Filipem a Víťa z 10. PTO Severky, který zaskakoval za naši zraněnou Verču. Druhá hlídka ve složení Def, AdamA a Hanička skončili na místě čtvrtém. I jim samozřejmě patří velká pochvala.

Na letošní RFTS, které se konalo v Kamýku nad Vltavou, jsme v pátek opět odjížděli z Lužánek „pionýrským autobusem“ a na místo jsme dorazili až za tmy. V místní základní škole už pro nás George měl nachystané dvě třídy. Po „bombastickém“ rozlosování startovních časů jsme se navečeřeli, mladší děti poslali do hajan, větší si ještě něco zopakovat na zítra a my vedoucí ( rozhodčí ) jsme se odebrali na poradu. Zde se naše brněnská delegace přímo zhrozila nad tím, jak amatérsky ( ve srovnání s naším Setonovým závodem ) to mají místní pořadatelé připravené. Za všechno mluví třeba jen to, že trasu procházeli teprve v pátek odpoledne. Všechny nešvary jsme se ale pokusili překousnout, někdy i přiložit ruku k vyřešení dílčích problémů a už se těšili na zítra a doufali, jak to ty naše brněnské děti natřou těm ostatním. V sobotu jsme my „rozhodčí“ vyrazili brzy ráno obhospodařovat na trať dlouhou jen 8 km sedmnáct stanovišť. Původně jsme měli mít na starosti pouze kontrolu „Stan“, ale nakonec nám k tomu přibyly ještě „Mapa a buzola“ a „Jízdní řády“. Před a po doběhu děti hráli různé míčové hry venku nebo v tělocvičně, měli možnost zhlédnout ukázku psovodů nebo navštívit místní vodní elektrárnu. Večer proběhlo velmi očekávané, ale zdlouhavé vyhlašování výsledků. Jak jsme dopadli my už víme a bohužel to naše první místo bylo v celé naší výpravě jediné. A tak v pořadí delegací Brno obsadilo druhé místo za Výry ze Stráže pod Ralskem. V neděli jsme zakončili program návštěvou největšího hornického muzea v ČR v Příbrami. Svezli jsme se důlním vláčkem Prokopskou štolou dolu Anna, prošli jsme vodním patrem a vodní štolou, svezli jsme se na skluzavce a viděli vodní kolo dolu Drkolnov a strojovnu dolu Vojtěch.

Balcarka (28.9.2006) (Marek, Peťa M., Robin, Martina, Rogi, Niki, Def, Hanička)

(Def)

Na 28.9.2006 byl naplánován výlet do jeskyně Balcarka. Sraz byl někdy ráno na Husitské. Účast byla díky přítomnosti „maláčů“ rekordní. Vyjmenovat všechny by trvalo dlouho, každopádně, kdo přišel neprohloupil. Z Husitské jsme se vydali jedničkou na Hlavní nádraží, z něho do Blanska a odtud autobusem, za hlasitého zpěvu přímo k jeskyni. Někteří hladoví ani nestačili dojíst svačinu a už jsme vyráželi s průvodkyní a párečkem postarších Němců do jeskyně. Vstup se vším všudy byl zadarmo, jako odměna za akci Vlečka, při které jsme čistili Moravský Kras. Prohlídka byla velice zajímavá a krápníková výzdoba v některých místech opravdu bohatá. V jeskyni byla docela zima, a tak byly někteří rádi, když jsme vyšli na slunný povrch. Po prohlídce se udělala menší pauza, při které se přemýšlelo co udělat se zbylým časem. Nakonec se stanovila trasa přes Macochu zpátky do Blanska. A tak se vyrazilo. Díky dobrému počasí cesta příjemně ubíhala. V závrtu, který Rogiho strašně fascinoval, jsme si zahrály hru, jejímž cílem bylo získat krabičku z kupky sena. Potom jsme celou cestu k Macoše hráli tradiční pochodovou hru Město, zvíře, věc. U Macochy byla udělána větší přestávka. Po ní se naše velká skupinka rozdělila na mladší a starší. Mladší využili nespíš služeb nějakého automobilového dopravce a my starší jsme se museli spoléhat jen na vlastní nohy. Cestou nás zastihl déšť, ale to nás vždy připravené pionýry, nemohlo zaskočit. Kdesi jsme se sešli s malým oddílem a vyrazili autobusem do Blanska. Tam bylo nutno počkat na vlak, a pak už jen HURÁ DOMŮ!

Parlament JmKRP (8.10.2006) (Martina, Rogi)

(Rogi)

Na neděli 8. 10. 2006 byl svolán Parlament Jihomoravské Krajské Rady Pionýra do sálu sídla KRP na Údolní 58a v Brně. Naše skupina byla zastoupen dvěma členy, kteří mohli při hlasování disponovat rovněž dvěmi hlasy. Na začátek jednání se volila mandátová ( do té jsem byl opět zvolen ) komise, schválil se program jednání. Dále delegáti vyslechli zprávu o činnosti Výkonného výboru KRP, informace o stavu finančního majetku, zprávu o činnosti revizní komise KRP, informaci o svolání VI. Výročního zasedání Pionýra, informace z porady předsedů KRP, informace z České rady Pionýra a o akci Poselství ( viz výše ). Schválila se výše členského příspěvku na rok 2007. Po přestávce na oběd, o který se postarala PS Vlast, nám byly předneseny informace o dotacích, informace o letní činnosti. Samostatným bodem k řešení pak bylo řešení komplexu problémů s roky zlikvidovanou PS Severka Tvrdonice a zejména s její bývalou táborovou základnou Buchlovice, která až letos přešla pod správu KRP. A právě někdejší členové PS Severka Tvrdonice ji doposud nezákonně užívali. Z jednání nakonec vyplynulo, že TZ se nabídne nejdříve základním článků JmKRP, poté do celého sdružení. Pakliže by v celém Pionýru o tuto TZ neměl nikdo zájem, jednalo by se o jejím prodeji vně sdružení. Poslední, nejzavrhovanější variantou se delegátům parlamentu jevil dlouhodobý pronájem dosavadnímu neoprávněnému uživateli p.Hubálkovi z dřívější PS Severka Tvrdonice, nyní o.s. Severka - Břeclav. Dle zatím neoficiálních ( listopadových ) kuloárních informací o spravování základny projevila zájem 43. PS Vinohrady. Poté následovalo jednání v sekcích. Martina diskutovala s externím moderátorem o zahraniční spolupráci. Bylo zde zejména poukazováno na zajímavosti zahraničních výměn a z toho plynoucích zajímavých finančních výhod. Já jsem s Kačerem přemýšlel v sekci – „Co místo Bambirády!. Možná už se k vám dostala informace, že CVČ Lužánky za současných „propražských“ podmínek do pořádání takovéhle monstrózní akce určitě nepůjdou. A Pionýr se právě pod křídla této velké organizace při Bambiriádě schovává. Dospěli jsme k závěru, že v Brně uspořádáme podobnou akci, a že to zvládneme i bez Pražáků, kteří by jinak schlamstli 90% republikového rozpočtu. Kačer co by člen přípravného výboru nově vznikající akce s pracovním názvem „Pozor děti“, od nás tedy dostal mandát jednat se všemi ostatními sdruženími dětí, mládeže i dospělých, kteří by se jinak pravděpodobně prezentovali právě na Bambiriádě. Na závěr ne zrovna krátkého zasedání jsme diskutovali v „různém“, vyslechli jsme závěry jednotlivých pracovních skupin a přijali usnesení. Z ústředí k nám opět zavítal Letík s jeho stánkem Mozaiky. U něj jsme pořídili dvě hry pro naši nově vzniklou družinku Ptáčat. Po celou dobu bylo pro skupinové delegáty nachystáno hojně využívané občerstvení. Expedice Karakoram (14.10.2006) (Libor Ch., Beta, Peťa M., Krťa, Martina, Rogi, Wlk, Vetřelec, Niki, Def, AdamA, Hanička, Vera)

(Rogi)

První soutěž v Zelené lize PTO se konala druhou říjnovou sobotu za nádherného počasí v Lanovém centru na Lesné. V Expedici proti sobě soutěžilo několik šestičlenných týmů, které se snažily získat v časovém limitu 60 minut co největší počet výškových bodů. Výškové body byly připočteny za správné a bezpečné zdolání překážky bez dopomoci jističů. Pořadí a překážky si týmy volily samy, důležité bylo, aby se v průběhu soutěže všichni vystřídali, byť na neúspěšné překážce. Každá překážka byla hodnocena různým počtem výškových bodů a to dle její obtížnosti. Výše hodnoceny byly především překážky týmové. Vypsány byly dvě věkové kategorie: mladší s věkovým limitem v součtu do 75. let a starší do 100. let. Někteří z naší mladší skupinky viděli Lanové centrum vůbec poprvé v životě a tak až jedenácté místo v této kategorii pro nás není vůbec ostudou. O něco lépe si vedlo družstvo starších, které v nabitém soutěžním poli obsadilo místo sedmé. Součtem umístění obou našich družinek nám potom v bodování ZL patří,prozatím, osmé místo, ze kterého, doufejme po Saních a Setonově závodě vystoupáme výše. Pro nejmenší, kteří by nám propadli sedáky, byl nachystán doprovodný program v nedalekém okolí LC – tzv. Minilana. Tyto drobné soutěže se, zvláště kvůli naší smůle, do bodování ZL nezapočítávali, protože naše Ptáčata pobrala skoro všechna čelní umístění. KOV (17.10., 20.-22.10., 24.10, 31.10., 7.11. 2006) (Vetřelec, Lucka S., Niki)

(Niki)

( 17.10.2006 ) Letos se podzimní kvalifikace oddílových vedoucích účastníme: já ( NIKA ) a Jiřík ( VETŘELEC ). Za naši PS je tam ještě napsaná Lucka s Hankou. Tento den se na Údolní konal první seminář, kde jsme se Sůvičkou probírali zdravovědu a dostali jsme informace o výjezdu. Já jsem si dávala s Jiříkem, Luckou, Hankou a ještě s Peťou sraz na čáře. Po příchodu na místo mě docela překvapilo, jak málo lidí tam znám. Pomalu jsem taky začala přicházet na to, že pionýři z Boskovic jsou asi divní všichni… ( 20.-22.10.2006 – výjezd ) Sraz byl na Hlavasu v 17:00 vpravo za rohem. Tam jsme dostali první Křemílkovský úkol - šifru. Našli jsme náš vlak, kde jsme ještě tak půl hodinky pobíhali a hledali růženky. Nejkrásnější bylo, jak se banda osmnáctiletých lidí dokázala hádat o tom, který je Křemílek a který je Vochomůrka. Vyluštili jsme další šifru, vystoupili z vlaku v Rosicích a šli Vochomůrkovi pro šípkový čaj. V lékárně nás lékárnice pěkně vypekla, když nám oznámila, že na javorový list, kterým jsme měli zaplatit, nemá nazpátek. Na čaji byla adresa DDM v Zastávce u Brna. Já s kamarádkou jsme se trhly a ještě stihly vlak. Když jsme se dopravili na místo, Lubošek se strašně divil. Zbytek došel tak během půl hodinky. Ubytovali jsme se a začali se seznamovacími hříčkami. Večer jsme se ještě dívali na dvě pohádky z Pařezové chaloupky a pak už byl volný program. My jsme si zahráli velký člověče a pak na těch puntících ještě Twistra. Ráno nás Filozof zapomněl vzbudit, tak jsme začali s mentální rozcvičkou trošku později. Zato všech pět správně. Na snídani byly buchtičky od maminky a pak začaly semináře. Psychologie, učení, motivace. Před obědem jsme byli střílet na Kazbundu ( hurárá!!!! ). Obídek, v poledním klidu jsme si trochu rukodělali, dělali jsme fotky, kokony, malovali na hrnečky a skládali velký origami. Odpoledne jsme si kreslili statut a hráli statutární hru ( která místo porady probíhala metodou pokusu a omylu ). Probírali jsme ještě hospodaření. Vyrazili jsme taky ven, kde jsme si vyzkoušeli lanovou aktivitu, lepící lano a Hanojské věže. Večer se zase hrály defkovky a někteří si dělali hrnečky. Někteří jedinci však neodolali a nutně museli odejít do hospody. My jsme se s Peťou šly osprchnout do klučičích sprch ( byli hezčí ) a zasmáli se Filozofovi za plný spacák balónků. Další den jsme už byli vzbuzeni včas. Dopoledne jsme ještě něco málo probrali a pak se jali balit a uklízet. A uklízet a uklízet a uklízet. Každý dostal nějaký úkol a jal se ho plnit. Já jsem měla sundávat prostěradla a v rámci

toho jsme strhli polštářovou bitvu ☺ Ten den jsme si hráli ještě na státy, ( chudák Jiřík, byl červenej ), abecedili jsme, pinkali jsme si, kreslili krokoně, hráli si na Batmana a ještě jsme si přidali nějaké dynamické hry. Na nádraží na nás koukali jako na blázny, po příjezdu jsme si zašli ještě do Hada a pak domů…

( 24.10.2006 ) Měli jsme být zase v 17:00 na Údolní. Postavili jsme si stoly dokolečka a už čekali na přednášejícího. Probírala se bezpečnost při práci s dětmi. Dostali jsme papírky a říkali, co by bylo nejlepší v dané situaci udělat. V polovině byla přestávka na kafíčko, čajíček, oříšky a pak jsme zase pokračovali. Skončili jsme asi v osm a šli se stavit za Jiříkem na stužkovák. ( 31.10 2006 ) Tento den nás čekalo sáhodlouhé a nepříliš zábavné vyprávění od Koba na téma práce v oddílu. Po přestávce na čaj a kalbu z mlíka, jsme pokračovali trestním právem. To je právě ta část výuky, po které má polovina posluchačů chuť s tím praštit. Byl nám také zdůrazněn krásny paragraf pustnutí dětí. A v pondělí jsem byla ještě zprdnuta, že jsem Jíříkovi ten seminář nepřipomněla. ( 7.10. 2006 ) A přišly zkoušky. Donesly jsme si s Peťou něco malého na zobání ( gumové medvídky a rozinky v čokoládě ). Test jako takový byl jednoduchá hledací společná práce. Prošli jsme všichni. Dostali jsme žlutý papír, fotky a vyrazili pryč od štábujících kolegů. VSV - Kadůvek (27.-29.11.2006) (Bříma, Rogi, Wlk, Vetřelec, Niki, Def, Hanička)

(Rogi) Stává se již tradicí, že když se na nějaký výlet či výjezd nesežene dostatek dětí, výlet či výjezd se nakonec uskuteční, ale jen jako VSV (vedoucovský sbližovací výlet). Ale pro tentokrát jsme již ani žádné děti nesháněli a rovnou jsme se domluvili na relaxační akci, opět v lůnu Českomoravské vysočiny – na Kadůvku. Hitem letošního VSVéčka bylo golfové klání, kterým jsme se bavili skoro celou pěknou sobotu. Odpoledne jsme vyrazili na výlet na Blatiny na koňácký ranč. Nabídku svezení na koni ani v kočáře přívětivou podzimní pohodou jsme však nevyužili. Neděle se nám počasím moc nevyvedla, tak jsme víceméně jen pouklízeli, zazimovali chatu a vyrazili do Brna.

RF Volejbal – Ostrava (25.11.2006) (Hráči: Dušan, Peloš, Monika R., Petra P., Rogi, Honza, Dadoš, Jenda) (Fanoušci : Robin, Martina, Sošin, Petra S., Hůlka, Hanka, Markéta, Ivona)

(Rogi)

Na letošní republikové finále ve volejbale v Polance nad Odrou, které se konalo opět v místní přenádherné hale, nás v sobotu přijelo opravdu hodně – osm hráčů a osm fandů. Takže na hřišti bylo opravdu z čeho vybírat. Aklimatizace hráčů na místní podmínky však začala již páteční večer v místní pizzérii. Odtud jsme se přesunuli do jednoho baru, kde jsme připili na Petřiny narozeniny. Ubytováni jsme byli, jak jinak než s výpravou z Lanškrouna, v sídle Moravskoslezské KOP na Bajkalské v Ostravě - Porubě. Příště však budeme muset přehodnotit situaci společného nocování a některé hlučné členy týmu vyobcovat na mráz ( že, Dado!!! ). Turnaj samotný začal poměrně brzy ráno, neb již v devět hodin jsme měli odehrán první zápas proti nejslabšímu družstvu ze Šenova, při kterém jsme nestačili ani protočit dokola postavení. Hrálo se ve třech skupinách na třech hřištích. Ve skupinách nastoupilo po pěti týmech a hrál každý s každým na dva hrané sety do 25. bodů ( na konci setu nemusel být rozdíl dvou bodů ). Za stavu 1:1 o vítězi rozhodovalo skóre. Ze základních skupin postupovalo nejlepších osm družstev do play off. V základní skupině jsme si vcelku bez větších problémů poradili postupně s PS Kamenec, PS J.A. Komenského i s nepříjemnými Táborníky z Valašského Meziříčí a docela se rozehráli do vyřazovacích bojů. V čtvrtfinále jsme narazili na naše spolunocležníky Lanškrouna a odsoudili jsme je na boje o 5. - 8. místo. V boji o finále jsme potkali místní Těpéra, kteří dokonale prověřili naše kvality. Po soudržném výkonu podpořeném skandováním výše jmenovaných fanoušků jsme se bez ztráty setu probili do finále. Neuvěřitelně znaveni a oslabeni o zraněného Peloša s Dadošem jsme kolem páté hodiny večerní nastoupili na palubovku opět proti PS Táborníci, které jsme porazili v základní skupině. Že to nebude jednoduché utkání jsme tušili, ale že to bude takové drama… Vstup do prvního i druhého setu jsme sice zvládli, leč ve středních částech obou setů měl navrch soupeř. Dotáhnout nepříjemný náskok a zúročit herní pohodu se nám však povedlo jen v setu prvním. Ten jsme vyhráli o dva bodíky. Druhý jsme stejným poměrem prohráli. Co teď, rovnost setů, rovnost míčů co rozhodne o vítězi Pionýrského RF ve volejbale? Po krátké domluvě s hlavním rozhodčím zahráváme podání do třetího zkráceného setu hraného do patnácti. Při střídání stran vedeme 8:7 a v infarktovém závěru vítězíme nejtěsnějším rozdílem. Tvoříme vítězné poskakující kolečko. Teď zbývá už jen pozdravit soupeře, poděkovat fanouškům za podporu a hlavně náš pokřik: „ Nakopali jsme je všechny do ….“

Na závěrečném ceremoniálu přebíráme nový míč, šampáňo, pionýrský ručník a hlavně krásný keramický pohár za 1. místo, který zvedáme nad hlavu, tuším potřetí.

Vyškov - aquapark (25.11.2006) (Moňa, Niki, Def, Vera, Libor)

(Niki)

Srazili jsme se u Semilassa a bylo nás zase jednou málo. Pět vedoucích a tři děti. Už cestou do Vyškova jsme potkali Brabrouky, kteří jeli taky. Na vyškovském nádraží jsme si vyprosili klíčky a šli se podívat do malého železničního muzea. Tam jsme prohrabali a pomačkali snad všechno co se dalo. Když jsme odcházeli, Saša si zapomněla vevnitř batoh, tak jsme se museli vrátit ( ale jen kousek ). Při zamykání mi musel nějaký zřízenec pomoct, protože mi to nešlo. Vypustili jsme dvě dvojice dětí ( i s Verčou ) na náměstí, aby pozjišťovali několik faktů o Vyškově ( co se ve Vyškově ztratilo? ). V aquaparku jsme potkali další Brabrouky ( jeli na tři etapy ) a ještě Severku (32). Všichni jsme se tak nějak rozdělili na dvojice a po těch jsme se pohybovali po areálu. Moc oblíbeným se stal můj nafukovací tučňák. Jak jsme do Vyškova jeli s Brabrouky, tak z Vyškova jsme jeli se Severkou. Většina z nás jela do Kr. Pole, tak jsme se rozloučili až tam. Odchyt zajíců aneb Balcarka (26.11.2006) (Niki)

(Niki)

Nabídku spřáteleného 21. PTO Hády jet na výlet do Balcarky jsme přijaly jen dvě. Já s Jančou. Prvně se totiž mělo jet do Viničních Šumic na odchyt zajíců, ale protože se pánům myslivcům nějak nezdálo počasí ( že prej nějak málo mrzne ), zorganizoval Couďák výlet do Moravského Krasu. S Jančou jsme se srazily zase u Semilassa a odjely na Hlavas za Hádama. Těch bylo víc. Ve vlaku si za námi přisedl Coudy, kterého si Janča strašně oblíbila. Cestou do Blanska jsme napočítali asi osm tunelů. V Blansku se hráli hravé hry. Busem jsme odjeli do Balcarky, kde jsme se najedli a po chvíli šli okouknout jeskyni. Skoro všude viseli netopýři. Po výlezu z jeskyně byl čas na další hry. Janča vyhrála hru o prasátko ☺ Busem zpět, chytly jsme dřívější vlak, tak jsme se i dřív vrátily. Obě jsme z Kr. Pole, takže jsme jely spolu. Mikulášská schůzka (6.12.2006) (Beta, Jája, Jana, Martina, Rogi, Elis, Nika, Def, Vera)

(Rogi)

Tato schůzka byla výjimečná zejména pro družinku Ptáčat, protože místo klasické hodiny pro ně byl nachystán program na hodiny tři. Nejdříve přišel Mikuláš (v Defově podání) doprovázen čertem (Verou). Po klasických otázečkách typu „..a byla jsi hodná..“ se dětem rozdala mikulášská nadílka. Následoval soutěžní podvečer. Všichni vedoucí měli nachystanou nějakou drobničku a za její splnění dětem do jejich startovní kartičky vtiskli razítko a podarovali malou odměnou. Postupně se pak do programu zapojovali starší členové oddílu Phoenix.

Lomnice – vánoční havajský výjezd (8.-10.12.2006) (Robin, Martina, Jája, Jana, Rogi, Elis, Nika, Def, AdamA, Vera)

(AdamA, Rogi)

Tento výjezd možná bude zapsán zlatým písmem v kronice oddílu Phoenix, neboť v pátek 8.12.2006 se v podvečerních hodinách sešla ve vestibulu vlakového nádraží Brno - Královo Pole ohromně početná skupina pionýrů. Bylo nás přes třicet. Za takovouto účast jsme možná nevděčili počasí a asi ani případnému těšení se na dárky, ale spíš tomu, že tato akce byla plně hrazena skupinou. Musíme podotknout, že na tento vícedenní výlet jeli poprvé společně obě družinky rozrůstajícího se oddílu ( starší i mladší prcoši ). Ve vlaku se k nám pak přidala ještě čtyřčlenná výprava PTO Kondoři.

Výjezd byl zaměřen na téma: „Vánoce na Hawaii”. Program měla na starosti Vera, kterou podporoval Robin. Jana s Eliškou se musely neustále motat kolem neúnavných a hlavně neutahatelných prcošů. Já s Defem jsme měli mít na starosti ty větší. Jája, Martina a Rogi se motali kolem přípravy jídel ( hlavně výborné štědrovečerní večeře, ke které byl, jak jinak, řízek s bramborovým salátem). Po příjezdu do školy v Lomnici byly děti rozděleny do čtyř týmů ( severní (velký) kmen spolupracoval s východním (malým) kmenem a jižní (velký) kmen se západním (malým) kmenem), následně jsme se šli vyblbnout do školního bazénu. Po večeři si pak měl každý vyrobit sukýnku z pytlů na odpadky a natrénovat si týmový tanec, který předvede u snídaně. V sobotu se toho stihlo poměrně hodně: výlet do Borače, plavání, Štědrý večer ( dokonce přijel i Santa Claus a to, věřte nevěřte, na kanoi) s Hawaiskými vánočními dárky a zvyky ( ne že by nebyly podobné těm našim ), Silvestr s ohňostrojem a nezbytným šampáněm a nakonec i půlnoční návštěva židovského hřbitova. V neděli dopoledne jsme naposledy využili bazén. Těsně před obědem proběhla mírně chaotická závěrečná hra v tělocvičně. Po poledním klidu přišlo to, na co se určitě nikdo z nás netěšil. Balení, uklízení a odjezd. Do Brna jsme kupodivu dojeli bez větších problémů. Na nádraží už na nás čekali rodiče, smutní, že tři dny klidu a pohody jsou u konce. Naopak vedoucí se těšili na tu pohodu všedních dní, nemusíce myslet na rozjívený dav dětí všeho věku.

Tábor a prezentace v médiích Letos se o náš tábor shodou náhod zajímala média jak televizní, tak novinová. První akci zařídil Roman Skřepek, který na náš tábor poslal TV Prima. Ti chtěli vědět něco o tom, jak jsme připraveni na povodně, co v takovém případě děláme a jak se to odrazí na dětech. Ke slovu se dostal Roman Valenta a Eliška Husáková, kteří vystoupili v reportáži v hlavních zprávách. Další kontakt s médii nám zprostředkovala Jihomoravská krajská rada Pionýra. Tentokrát přijeli redaktoři deníku Rovnost a chtěli vědět, co musíme na táboře dodržovat vzhledem k hygienickým předpisům. Udělali pár fotek, zeptali se na pár věcí a s úsměvem na rtu odjeli. Nicméně článek, který vyšel druhý den v novinách, vyzněl dost nelichotivě ve prospěch našeho tábora. Psalo se v něm o tom, jak tábory špatně skladují potraviny, nedodržují předpisy a platí pokuty, přičemž jediný jmenovaný tábor byl ten náš v Borači. Přitom hygienická kontrola u nás v té době již proběhla a neshledala žádné závady. Není divu, že když se ozval do třetice další redaktor deníku Rovnost, tentokrát náš bývalý pionýr a účastník tábora Pavel Tomeš, váhali jsme, zda rozhovor poskytnout. Nakonec jsme se ale dohodli a k tématu, jak ovlivňují vytrvalé deště náš tábor, jsme se vyjádřili.

TERMINÁŘ 7. PS BORAČ A 63. PTO PHOENIX 3.1.2007 9.1.2007 10.1.2007 13.1.2007 31.1.2007 2.2-4.2.2007 6.2.2007 12.2.-16.2.2007 24.2.2007 28.2.2007 2.3.-4.3.2007 4.3.2007 6.3.2007 17.3.2007 24.3.2007 6.4-9.4.2007 8.4.2007 9.4.2007 10.4.2007 21.4.2007 květen 2007 květen 2007 12.5.2007 15.5.2007 19.5.2007 25.5.-27.5.2007 30.5.2007 5.6.2007 8.6.-10.6.2007 27.6.2007 12.7.-15.7.2007 16.7.-29.7.2007 29.7.-11.8.2007 11.8.-12.8.2007

první schůzka v novém roce Štáb PTO oddílové bruslení na Vodovce Ples PTO skupinový kolektiv Ledová Praha (pololetky) Sněm PTO jarní prázdniny Akce SPTO „Sáně“ skupinový kolektiv Velké pionýrské školení Burza nápadů Štáb PTO Parlament JmKRP oddílové čištění studánek – Adamov skupinový výjezd - Drnholec skupinový (táborový) kolektiv Velikonoční pondělí Sněm PTO SETONŮV závod Instruktorák Zlatý Vendelín akce „Vlečka“ Štáb PTO Akce „Pozor děti“ Sraz PTO skupinový kolektiv Štáb PTO – Prasátko BHCO závěrečná schůzka stavba tábora I. turnus II. turnus bouračka tábora

Neprošlo jazykovou úpravou. Obsah článků vyjadřuje názor přispívatele. 16.12.06 vydala agentura „Na koleně“.