Číslo 7. (listopad – prosinec 2006) www.svetlusky.derwen.info
ZAHAJOVACÍ VÝPRAVA DOCHÁZKA ZA ZÁŘÍ OBJEVY A VYNÁLEZY – ČOKOLÁDA KOMIX E-ROZHOVOR S… JESKY O VÝPRAVÁCH KLEPÁRNA SMÍCH LÉČÍ INDIÁNSKÁ LIGA
Svátky: – Jitka – 5.12.2006 – Svačí – 21.12.2006 www.teepek.cz
1. místo
Modrá
7 bodů
2. místo
Zelená
5 bodů
(Fialka) Dne 23.9.2006 se světlušky sešly na nádraží Modřany v 8:40 (některé dotyčné samozřejmě později, pro zachování identity nejmenujeme :-) ), odkud nám v 9:00 odjížděl vlak. Vedoucí jeli Sluníčko a Šikula, protože Níťa jet nemohla. Z nás světlušek jela Sojpi, Trpajzlík, Čertík a já a z našich nováčků se ukázaly Sára, Jitka a Natálka. Šikula nám ve vlaku řekl starou pověst z našeho cíle, ze Zbořeného Kostelce. Přečetl ji skoro celou, ale konec vynechal, na ten už jsme měly přijít a zahrát ho jako scénku v našich nových družinách. Jely jsme tím vlakem přibližně hodinu a kvůli výluce jsme potom přestoupily na autobus a tím jsme jely asi 45 minut. Vystoupily jsme v Týnci nad Sázavou a šly kousíček pěšky, na travnatém plácku jsme zahájily výpravu a rozdělily si družiny, naše nové platné tento rok. Vypadají takhle: Zelení: Šestník: Fialka Podšestník: Sojpi Trpajzlík Jitka Svačí Modří: Šestník: Žabka Podšestník: Čertík Mraveneček Sára Terezka Jitka byla pro dnešek zařazena do modrých, protože v naší družině jsme byly všechny a v družině Žabky byly jen dvě: Čertík a Sára. Šly jsme kousek do lesa a tam jsme si dali svačinu. Zem se prohýbala našimi dobrotami – řízky, housky, ovoce, zelenina, sladkosti – bylo toho spoustu. Během jídla jsme promýšlely i jak uděláme tu scénku. Seděly jsme takhle asi 20 minut a pak jsme šly do kopce, a hrály družinovou štafetu, ale bez telefonů. Nejdříve řekla Sluníčko Čertíkovi a mě přesné znění toho, co máme říkat a my jsme pak běhaly a říkaly to ostatním. Nakonec vyhráli modří a to o hodně, i když
běh jsme měli nastejno. Šly jsme dál a pár Náletů nám nijak neuškodilo (kdo neví jak se hrají Nálety, jejich ratolesti jim to zajisté s radostí vysvětlí.) Došly jsme pod Zbořený Kostelec a začaly se šplhat do toho prudkého kopce, a po chvilce jsme ten kopec dobyly. Na zřícenině jsme hrály tu scénku, protentokrát jsme vyhráli my, ale modří to měly taky dobré. Právě vítězná družina si mohla vybrat barvu a my si vybraly zelenou, ale ještě ne zvíře. Sluníčko nám ještě připravila jednu hru, ta byla taky super, i když trochu zapeklitá. Mezitím jsme většinou dojedly své zásoby. Tentokrát vyhrály modří. Pak už jsme šly cestou dolu k autobusu, který nás dovezl do Prahy, přesněji do Krče. Tudy jsme jely 205 na nádraží Modřany. Ještě nám zbýval čas a tak jsme si sedly k Vltavě a Sluníčko nám ukazovala, kde jsme to doopravdy byly a potom nám Šikula přečetl konec té pověsti, na kterou jsme si vymýšlely ty scénky a dopadlo to úplně jinak než jsme my zahrály, každá skupina. Potom jsme ještě hrály jednu hru s tenisákem, kterou jsme vyhrály my, tedy Zelení. Tak jsme měli za den 2 vítězství my a dvě modří. Potom jsme tradičně zakončily. Tahle výprava byla úplně úžasná!!!!!!!!!!!!!!!
Světluška se ptá své vůdkyně: „Šmudlo, jak funguje mozek?“ „Ticho, mám teď v hlavě něco docela jiného!“ Anča volá na maminku: „Mami, už umím psát!“ „Ano? A co jsi napsala?“ „Nevím, ještě neumím číst,“ „Chtěla bych koupit dceři boty.“ Říká paní v obchodě k prodavačce „Na kolik let?“ „Na kolik let?! Ta je roztrhá za několik týdnů!“
Čokoláda
(web) (web) Když Kryštof Kolombus objevil Ameriku, nejen že netušil, že objevil nový kontinent, ale také netušil, že tím také vytvořil předpoklad k objevu "čokoládového světa". Dějiny čokolády začaly až 15. března 1519, kdy dobyvatel Hernando Cortéz přistál u mexických břehů. Když se Cortéz zmocnil kvetoucí říše Aztéků, nalezli španělští vojáci v paláci císaře Montezumy velké zásoby kakaových jader. Z nich byl pro císaře a jeho dvůr připravován nápoj a placky chocolatl. Tuto drahocennou potravinu připravovali tak, že boby sušili na slunci, pak pražili, odstranili z nich slupky a drtili mezi kameny. Vzniklou hmotu mísili s vanilkou a jiným kořením a sladili medem. I když tento hustý nápoj zdaleka nebyl tak lahodný jako kakao které pijeme dnes, byl to nápoj velmi vzácný a pít ho mohli jen vyvolení. Také samotné boby - získávané z kakaovníku (ty původně rostly jen v pralesích Jižní Ameriky) - byly velmi drahé a sloužily i jako platidlo: za 10 bobů byla dobrá večeře, za 100 statný otrok. I když byl tento nápoj, míchaný podle indiánské receptury, americkými objeviteli vychvalován a doporučován pro své povzbuzující účinky, u Evropanů se obliby nedočkal. Teprve, když v polovině 16. stol. misionářky v Mexiku vymyslely nový recept a do kakaové hmoty přidaly cukr, vznikl tak nápoj nejen výživný ale také chutný. Netrvalo dlouho a tento nápoj se rozšířil po všech šlechtických sídlech v celém Španělsku. Byl výsadou vyšších vrstev, které byly ochotny náležitě zaplatit: např. v polovině 17. stol. se za jeden kilogram bobů platilo až 3/4 kg zlata. Od Indiánů byly totiž dobře známy silně povzbuzující
účinky tohoto nápoje. “Spotřebitele” zajímaly i jeho afrodiziakální účinky: v 18. stol. francouzské šlechtičny hojně napájely nejen sebe ale i své milence. První továrna na čokoládu, firma van Houten, Houten, byla založena až v roce 1815 v Holandsku. Roku 1828 si také Holanďané nechali patentovat výrobu kakaového prášku z kakaových bobů, zbavených asi dvou třetin tuku. Tak se poprvé objevil na trhu výrobek známý dodnes: kakao v prášku. Brzy se našlo uplatnění i pro odlisovaný tuk z bobů, pro kakaové máslo. Míchalo se s kakaem a jemně mletým cukrem, a tak vznikla první dnešní čokoláda. Výroba čokolády je dnes prakticky plně mechanizována. Vše začíná na kakaových plantážích. Zajímavé je, že plody kakaovníku nerostou na větvích, nýbrž obrůstají kmen. Uvnitř plodu bývá 15 – 40 bobů . Ty se před zpracováním vylupují a suší. Sušené kakaové boby se praží, pak se zchladí, drtí a vzduchem zbavují slupek. Pak následuje mletí a jádra se mění v řídkou kaši. To proto, že kakaová jádra mají velké množství kakaového másla. V dalším procesu se lisováním odděluje toto máslo žluté barvy od zbylé hmoty, která se zpracovává na hnědý kakaový prášek. V hnětacím stroji se kakaová hmota znovu smísí s kakaovým máslem, přidá se cukr a další přísady a vznikne čokoládová hmota. Tato hmota se pak dále zušlechťuje a provzdušňuje. Tady nastává ten pravý okamžik, kdy se z čokoládového těsta může stát čokoládový bonbón. Nejdříve se hmota ohřeje na vhodnou teplotu a pak přechází na formovací linku s formičkami. Stroj do nich nalije čokoládu, poté se formičky obrátí, aby z nich vytekl vnitřek, který nestačil ztuhnout. Následně se znovu obrátí a napustí se do nich náplň. Nakonec se formičky zalijí (uzavřou) čokoládou. Bílá tabulková čokoláda se vyrábí z čistého kakaového másla, cukru a dalších přísad. Vše se zdá jednoduché, známé. Avšak kvalita čokolády je závislá zejména na podrobném receptu. A právě tyto přesné recepty dělají čokolády různých značek a proto jsou výrobci přísně střeženy. Naší největší čokoládovnou byla a je “Orionka”. Založil ji v roce 1896 František Maršner, Maršner, který v Praze na Vinohradech vyráběl turecký med. Měl obrovský úspěch a tak netrvalo dlouho a Orion se stal nejslavnější čokoládovnou v Čechách.
Jesky členka 162. oddílu Kdo mě zná, ten mě zná a kdo mě nezná, ten mě podle popisu nepozná! Ahoj, mohla by jsi nám prozradit jak jsi vlastně začala skautovat? No, mamka mě nejdřív odkládala k bráchovi do 75. oddílu a tam mě to nějak zaujalo, a tak jsem si zjistila (máma zjistila) kontakt na nějakej skautskej oddíl, kde by měli i holky a tak jsme se dostala do 162. kde jsem až do dneška :-) V 75. mě asi zaujalo to, že se tam dovedla docela velká parta děcek dohodnout na nějaké společné aktivitě, a že s nimi vedoucí nejednali nijak povýšeně a tak. Ostatně, vedoucí tam byli fajn :-) A jak je to se 162.?? Myslím, že tam je všechno, co se mi líbilo úplně na začátku a díky tomu, že to není pouze chlapecký oddíl (což 75. kdysi, když jsem tam byla já, byl) se mi tam líbí ještě mnohem víc a rozhodně tam hodlám ještě dlouhou dobu zůstat :-)
Oba oddíly jsou ze stejného střediska, znáš ještě ostatní oddíly z něj? Dokonce i znám :-) Ještě je tam 90. a 265. Jak by jsi hodnotila Indiánskou ligu?
letošní
Rozhodně se mi líbila 8). Lepší než loni na ní podle mě bylo to, že se soutěžilo ve dvojicích, jen je škoda, že nás tam bylo vcelku málo účastníků obvykle bývá větší účast. A nejvíc se mi na ní asi líbila jízda na lodičkách bylo to málem lepší než kolotoč... člověk se tam taky pořád jenom točil a točil :)) Věděla by jsi, jaké jsou další střediskové akce? Wau, složitá otázka :-) Tak první je Liga - ta je rozhodně fajn a skvělá Druhá je Bláznivá výprava - na tý jsem v životě nebyla, nepovažuju se za až tak velkýho blázna, ale letos tam několik lidiček od nás pojede, tak budu mít info o tom, co se tam děje :)) Třetí je Mikulášská hra - ta je úúúplně skvělá, vždycky u ní aspoň poznáme nějaký město nebo jeho část :)
Čtvrtá je Dračí vytí - to je best...sice se zásadně připravujeme až tak dva měsíce před jeho začátkem a scénku doděláváme ještě v den soutěže, ale mě osobně baví úplně nejvíc a myslím, že nejsme sama 8) Pátá je Bronzová sekera - naše velmi oblíbená soutěž družin - letos ji vyhrajem, však uvidíte :D A nakonec šestá je Invaze - na tu jsem taky nikdy nejela a ani se tam nikdy nechystám - je spíš pro ty, co se chtěj vyházet šiškama a zabojovat si a to mě osobně moc nebere Pojedeš na mikulášskou hru i letos, když bude v zahraničí a bude potřeba pas? Já nemít pas, tak už otravuju s jeho pořizováním. Pokud se lidem ta akce líbí, tak si kvůli ní pas udělaj... Ostatně, pas se hodí vždycky :-) Mě se rozhodně ta myšlenka, že to bude cizí město moc líbí... aspoň bude mnohem zábavnější ptát se na něco obyvatel :-D. Máš nějakou veselou příhodu ze skauta? No, tak to je teda pěkně těžký :-) Zvlášť, když to mám popsat tak, aby to každej pochopil :)) Ale tak, sice ta příhoda nebude nejzábavnější a má spíše význam pro náš oddíl než pro někoho jinýho, ale je ještě čerstvá a tak si ji pamatuju :) To jsme totiž takhle jendou jely z Ligy a pomalu usínaly ve vlaku, když tu se ozvala Klíště:,,Holký, otextujem zas něco!",,A co?" odpověděli jsme jí rozespale..,,No, já nevím, třebas Prší, prší nebo Pec nám spadla..." a tak jsme
se do toho daly (co bychom pro Klíště taky neudělaly, že...). Prší, prší se nám vůbec nelíbilo a neměly jsme k němu žádnou inspiraci a tak jsme se rozhodly pro Pec nám spadla...po dlouhém uvažování nás napadlo, že bychom to mohly změnit na Týpko spadlo, týpko spadlo kdopak nám ho postaví (jakožto reakci na takovej "malinkej větřík" co nám v létě shodil půlku tábora) starý Lachtan není doma a Pepa to neumí. (což nebylo úplně příhodné, protože Lachtánek sice odjel chvíli potom větříku, ale Pepa stavět týpka umí a dokonce nám s tím trochu pomohl) Zavoláme na Bédeho ten má velký kladivo (jo, Béde má rozhodně cokoli... sice spíš nosí nůž, mačetu, pistoli a lžíci než kladivo ale tak co...) dá do toho čtyři rány a už je to hotovo ( čtyřmi ránami teda spíše týpka Béde sundavá, ale proč by je jimi nemohl i stavět, že?) Co na to povědi naši silní a odvážní chlapci, až tuhle písničku uslyší, jsme doopravdy zvědaví.... Ale snad nám nic neudělají a nepokoušou nás (a že toho schopní jsou) :) Vzkázala by jsi něco světluškám? Že jim přeju aby si to v oddíle užily a ještě tam dlóóóho vydržely. A taky aby byly hodný na svoje vůdce :-D
To je moje nejoblíbenější místo (nebo spíš jeho část) a je tam vidět náš letní tábor na Střele.
(Šikula) V měsících listopadu a prosinci nás čekají hned čtyři výpravy, výpravy, které jsou v programu uvedeny pod názvy Výprava s rodiči, rodiči, Bláznivka, Bláznivka, Mikulášská hra a Nadílka. Nadílka. Každá z nich je něčím výjimečná a každá si zasluhuje pozornost. O žádné z nich se nedá říct, že by byla podobná jiné. Všechny však spojuje skutečnost, že jsou zcela jedinečné! Jsou zde dvě výpravy světlušek, jedna středisková a jedna oddílová. Nyní již však nechme úvod úvodem a pojďme se na ně podívat podrobněji. V následujících odstavcích se pokusím co nejpřesněji popsat každou z těchto výprav Nejbližší z nich je Výprava s rodiči, rodiči, což je výprava zcela nová a doufejme že do budoucna i tradiční. Jak již název sám napovídá, jde o výpravu, které se zúčastníte, nebo spíše můžete zúčastnit, společně se svými rodiči! rodiči! Cíl této výpravy nechám utajený, ale mohu prozradit, že je doopravdy na co se těšit. K večeru dne sobotního se rozloučíme s rodiči a půjdeme se vyspat do naší nádherné klubovničky. klubovničky. A co bude následovat ráno? Inu, pokračování výpravy :-) nyní již bez rodičů, se kterými jsme se již v sobotu rozloučili a všichni již doufám vědí, že je na co se těšit, jako vždy ;-). Další výpravou je Bláznivka, tedy opět výprava, která má předpoklady stát se tradiční. tradiční. Již druhým rokem pořádaná jednodenní výprava do nádherného kraje v okolí obce Klínec. Klínec. A co že je na ní vlastně tak bláznivého? Vše, co může v listopadu být! Od počasí a přírody, přes soutěže a závody až k lidem, lidem, a právě o to přeci jde. Dokázat světu, že jsem skutečně blázen! Navléknout na sebe něco doopravdy bláznivého a vylézt v tom ven! Dokázat všem, že umím být sám sebou, že chci vyniknout, být první a jediný! Bláznivka je jedinečnou možností. Přijď na ní v tom nejbláznivějším obleku, obleku, jaký si vůbec dokážeš představit a šokuj okolí! Kdy jindy můžeš jít ven v čemkoliv chceš? chceš? Hned na začátku prosince pojedeme s celým střediskem na Mikulášskou hru, hru, jedná se o akci tradiční téměř od založení střediska. Celé středisko, téměř stovka lidí, lidí, se sejde v jednom městě a na jednou místě, aby se záhy na to rozdělilo na mnoho zcela odlišných táborů, vzájemně spolupracujících i bojujících. Započne se nitka za nitkou skládat a splétat příběh tak spletitý, spletitý, že jej již nikdo nedokáže rozplést, která nitka a kdy dorazí až na jeho konec? Která bude
navždy ztracena ve spleti ostatních? Co vše se může v neznámém městě stát? Pochopili jste správně, vyzvědači, vyzvědači, nazýval tuto hru Jaroslav Foglar - Jestřáb ve svých románech. Letošní ročník je však výjimečným, bude se totiž poprvé konat za hranicemi naší vlasti, vlasti, což je dokonalá příležitost zahrát si nádhernou hru v doopravdy neznámém městě! Přináší to však s sebou i jistá úskalí a tím hlavním a největším je nutnost mít cestovní pas a já se jen a jen přikláním k názoru Jesky napsaném o několik stránek dříve „Já „Já nemít pas, tak už otravuju s jeho pořizováním.“, pořizováním.“, protože účast na Mikulášské hře za to doopravdy stojí! Poslední jedinečnou výpravou roku 2006 bude oddílová vánoční Nadílka. Nadílka. Jedná se snad o nejoblíbenější oddílovou výpravu vůbec, výpravu na které se každoročně sejdou v doopravdy hojném počtu současní i minulí členové oddílu, aby si společně vychutnali alespoň kousek té skvělé vánoční atmosféry. atmosféry. Vychutnali myslím doslovně, o již tradičně vynikající chuť ryby s bramborovým salátem k večeři se již tradičně stará Bahňák a letošek již tradičně nebude výjimkou. A co teprve když ze stolů zmizejí poslední zbytky jídla a celý oddíl se přesune ke stromku! Jediný vánoční stromek, třináct svíček, desítky šťastných úsměvů, stovky dárků pro radost, tisíce, tisíce, statisíce a miliony sněhových vloček poletujících za okny fary v Horní Blatné, Blatné, kde se celá nadílka koná. Avšak celá tato nádhera nemůže být zadarmo, na nadílku nesmí každý jen proto, že chce. Nadílku si každý musí zasloužit. Jak? Není nic jednoduššího, než se účastnit i ostatních akcí a získávat za to Derweny! Ano, je to tak na nadílku smí jet jen a pouze ten, kdo dokázal získat 50 Derwenů. Derwenů. Někteří tuto částku již mají, někteří ji budou mít již brzo, ale v oddíle je i pár takových, kteří se musí doopravdy snažit, aby tohoto obnosu dosáhly. Nikdo, komu není jeho činnost v oddíle lhostejná nemusí mít strach, že by potřebný obnos nezískal!
(Sluníčko) Máte pocit, že našemu časopisu stále něco chybí? Ano, je to tak. Lampyris je přece světlušácký časopis a holky jsou od přírody zvědavé. Světlušky samozřejmě nejsou žádnou výjimkou a byly by nejradši, kdyby jim neunikl ani jedna fáma, drb, klep nebo dokonce pravda, která by profrčela oddílem. Proto se vám představuje nová rubrika „Klepárna“, kterou budete vídat v každém čísle Lampyrisu. Redakce vás ale prosí o pomoc! Tak náročnou práci, jako je sehnat všechno, co se šustne v oddíle, nemůže zastávat jen jedna hlava. Tady mnohonásobně platí, že víc hlav nejen víc ví, ale také hlavně víc vymyslí J Proto prosím dodávejte své žhavé drby Sluníčku, ona už si s nimi poradí. Fialce to nejvíc sluší s úsměvem od ucha k uchu, to mi asi potvrdí každý. Takže jedna rada pro vás.. Jakmile bude mít Fialka na hlavě klobouček, neváhejte, seberte ji ho a ladným pohybem ho hoďte na nejbližší strom. Nevěříte? Tak to zkuste… Doslova tajemně působí poslední dobou Trpajzlík. Pokud se ji zeptáte na její soukromý život (konkrétně tedy na jejího ctitele), s úsměvem kroutí hlavou: „Ne, ne, ten taky ne.“ Ostatním světluškám tedy nezbývá nic jiného než spekulovat. Že by to byl Kulík, Dulík, Stoupa, Windy nebo Bazilišek? A co takhle Bivoj, Čapka nebo snad Snílek?? Nejvíce „hlasů“ ovšem dostal jakýsi Dan, který se zdá stejně záhadný jako Trpajzlik. Nastanou zlé časy!! Vybuchne jaderná elektrárna, převalí se přes nás obrovská vlna tsunami? Těžko říct, ale něco se dít musí.. Mraveneček si neustále nosí nějaký materiál z lesa domů. Jednou jsou to klacky, podruhé kameny. Proč by se s tím asi tahala, kdyby se nic nechystalo. Vždyť kvůli tomu všemu přírodnímu harampádí nemá v baťohu dostatek místa pro tak životně důležité věci jako jídlo a pití! Nebo je to je snad pouze mravenčí pracovitost?
Máte pocit, že jste si na výpravu zabalili vidličku a doma při vybalování ji nemůžete najít? Je to jasný, ukradl vám ji Šikula!! Šikula!! Blízcí Šikulovi přátelé nevěřili vlastním očím, když se jejich kamarád dokonce objevil v pořadu Na stopě. Od okamžiku, kdy Šikula ukradl první vidličku Qaki, uběhlo už několik měsíců. Pachatele se ale stále nepodařilo vypátrat. A proto dávejte si pozor na své vidličky, ať se také nestanou nebohými oběťmi Šikulovy sbírky. A na závěr pozvánka do kina… Do kin přichází oscarový snímek Tábor veder 2006, 2006, který si ocenění rozhodně zaslouží. Oscary dostal hned tři, za kameru, hudbu a režii. Záhadou ovšem zůstává, proč se nadšený divák z titulků nedozví, kdo tento strhující snímek natočil. Redakci Lampyrisu se podařilo zjistit šokující zprávu. Režisérem je samotný šéfredaktor Lampyrisu – Šikula!! Šikula!! A my se ptáme, proč nás tedy nepozval na předávání Oscarů až za velkou louži?
Pokud jste něco půjčili Sojpi, Sojpi, omluvte ji, že vám to dlouho nevrací, stěhuje se a všechno má v pytlích! Na jubilejním 1000. sjezdu mistrů uzlování měla hlavní slovo Sára, Sára, která tento sjezd zahájila velmi zajímavou přednáškou „Jak se za 10 vteřin! naučit každý uzel“! Pozor Čertíkovi už rostou vlasy! Škoda, měla jsem pocit, že přísloví „dlouhé vlasy, krátký rozum“ na ni má fantastické účinky. Natálka má novou přezdívku!! „Svačí “, chápete to?? „Svačí“, Jitka se přihlásila do Tour de France! Kdo byl na cyklorokli, nemůže neuvěřit! Copyright © 2006 JEDNA PANÍ POVÍDALA, spol. b.z.
JEDNA PANÍ POVÍDALA, Klepárna, Klepárna logo, Letem oddílem a Letem oddílem logo jsou registrované obchodní značky svých vlastníků a jejich použití se řídí autorským zákonem. Všechna práva vyhrazena, neoprávněné použití je trestným činem a může být trestáno až pětiletým vězením a peněžitou pokutou ve výši až 5 000 000 korun!
Mladý indián přijde k šamanovi s dotazem: „Pověz mi, šamane, proč mají běloši taková hezká jména – George, John, Bill – a my Indiáni taková ošklivá?“ „Naše jména se ti nezdají? Copak se ti nelíbí jméno Ranní Rosa?“ „Líbí.“ „A Divoký Bizon?“ „Taky.“ „Tak o co ti vlastně jde, Smrdutý Skunku?“ Vinnetou a Old Shatterhand jedou pouští a došla jim voda. „Vystřel do vzduchu,“ říká Old Shatterhand. „Třeba nám někdo pomůže.“ Uplynula hodina, ale nic se nestalo.„Vystřel do vzduchu,“ opakuje Old Shatterhand. „Třeba nám někdo pomůže.“Uplyne další hodina, oba mají pořád větší žízeň. „Vystřel ještě jednou,“ navrhuje Old Shatterhand. „Dobrá,“ odpovídá Vinnetou. „Ale je to můj poslední šíp.“ Kovboj jede vlakem a vypouští obláčky kouře. Indián sedící naproti němu najednou povídá: „Ještě jedno slovo a budeš litovat!“ U jaké výkladní skříně při návštěvě města postává indián nejdéle? U prodejny paruk. Jenda povídá učiteli: „Nechci vyhrožovat, ale otec řekl, že když dostanu ještě jednu poznámku, někomu nabančí.“ Koncem schůze přichází stonožka: „Proč jdete tak pozdě?“ „Nějaký chytrák napsal na dveře: Otřete si pořádně boty!“ Potkají se dva šneci. „Pročpak nemáš ulitu?“ ptá se jeden. „Ále, utekl jsem z domu.“ Turista se ptá rolníka: „Dobrý den, podaří se mi chytit vlak v 16:45, když půjdu přes vaši louku?“ „Jistě. A jestli potkáte mého býka, chytíte možná i ten v 16:10!“ Povídá buldok jezevčíkovi sedícímu v okně: „Pojď, budeme si hrát!“ „Nemůžu, zamkli mě tady!“ „Tak skoč dolů.“ „Ani mě nenapadne. Nechci mít čumák jako ty!“ Rozmlouvají dva rybáři: „Včera jsem chytil dvoumetrovou štiku.“ „A já zapálenou petrolejovou lampu.“ „Ale jdi! Lampa nemůže pod vodou hořet!“ „Zkrať štiku a já zhasnu lampu!“ „Dorotko, proč tvůj pes na mě tak divně kouká?“ „Kouká tak vždycky, když někdo jí z jeho misky.“
(Jitka) Sraz byl v 8:00 na zastávce v Modřanech, takže jsme se nikdo moc nevyspal. Prosím Šikulu ať si seřídí hodinky jdou mu o dvě minuty napřed. Sešli jsme se já, já, Sojpi, Sojpi, Fialka, Fialka, Čertík, Čertík, Natálka, Natálka, Trpajzlík, Trpajzlík, Mraveneček, Mraveneček, Sluníčko a Šikula. Šikula. Níťa s námi nejela. Směr byla Stará Huť. Ve vlaku jsme hráli hry. Ze Staré Hutě jsme šli na tábořiště Derwen. Indiánská liga byla ve znamení útěku z vězení. Soutěžili jsme ve dvojicích. Za soutěže tam bylo: triatlon, přenos raněného, kros, házení šišek do strážného, útěk s dekou. V triatlonu byl běh, cyklistika a plavba na lodi. Kros byla vlastně taková opičí dráha, při které se dvojice držela za ruce. Nakonec byl závěrečný oheň. Na louce se ještě pak hrálo freesbee a fotbal. Ve vlaku po nás Sluníčko chtěla, abychom vyzvěděly nějaké pravdivé drby. Na nádraží jsme se společně rozloučili. Tímto končím svůj zápis.
(Jitka) Sraz byl před klubovnou v 16:00. Zúčastnily se Čertík, Čertík, Trpajzlík, Trpajzlík, Natálka a já (Jitka ). Z vedoucích se zúčastnili: Níťa, (Jitka). Níťa, Sluníčko a Šikula. Šikula. Jeli jsme do Modřanské rokle. Na přehradě jsme dělali soutěže,a zkoušeli kola. Také jsme tam potkali koně.
Při tvorbě tohoto čísla spolupracovali: Fialka, Fialka, Jesky, Jesky, Jitka, Jitka, Sluníčko, Sluníčko, Šikula a www.skaut.cz
Sponzorem tisku je klubovna 75. skautského oddílu Derwen! Majitelem tohoto výtisku je
