SVAZ MĚST A OBCÍ ČESKÉ REPUBLIKY ELEKTRONICKÁ PŘÍLOHA / PROSINEC 2006
NOVÝ STAVEBNÍ ZÁKON - ZJEDNODUŠENÍ NEBO KOMPLIKACE? Jak samotný nadpis napovídá, bude předmětem pojednání na následujících řádcích nový stavební zákon, který od 1. ledna 2007 zcela nahrazuje starý stavební zákon. Je opravdu oním slibovaným revolučním zákonem na úseku územního plánování a stavebního řádu? Přinášejí zkrácené procesy územního a stavebního řízení opravdu zjednodušení pro stavebníky a úředníky, nebo je to jen zbožné přání? Jak se vlastně dotkne obcí? Odpovědi na tyto a jiné otázky naleznete v článku a v rozhovorech s představiteli obcí a zástupcem předkladatele z ministerstva pro místní rozvoj.
Něco málo o novém stavebním zákoně Vláda v polovině roku 2001 schválila věcný záměr stavebního zákona a současně uložila ministru pro místní rozvoj zpracovat jeho návrh ve spolupráci s ministry životního prostředí a vnitra. Příprava návrhu nového stavebního zákona představovala rozsáhlý soubor prací. Bylo totiž nezbytné řešit vztah ke všem právním předpisům, kterých se změna stavebního práva dotkla. Vedle návrhu stavebního zákona tak byl zpracován návrh dalšího, samostatného zákona o změně některých zákonů souvisejících s vydáním stavebního zákona. Dále byl vytvořen samostatný zákon o vyvlastnění, který bude sloužit jako obecný právní předpis upravující vyvlastňovací řízení (v současnosti je část o vyvlastňování integrální součástí starého stavebního zákona). Nový stavební zákon se člení obdobně jako stávající stavební zákon vyjma části o vyvlastňování. Celkově má zákon 198 paragrafů a jednu přílohu. Rozsahem, ale i složitostí textu, tak bude zřejmě patřit k těm méně oblíbeným položkám četby před spaním. Ze sedmi části zákona jsou nejzajímavější pro obce Část třetí nazvaná „Územní plánování“ spolu s Částí pátou „Společná ustanovení“ a Část čtvrtá „Stavební řád“. Vzhledem k tomu, že jde o zcela novou právní úpravu, je třeba se seznámit i s Částí šestou „Přechodná a závěrečná ustanovení“. Zvláštně schizofrenní přístup obce k procesu územního plánování je i nadále zachován. Pořizování územně plánovací dokumentace je v rámci přenesené působnosti, ale jednotlivé mezikroky, které musí k jejímu pořízení učinit zastupitelstvo obce, jsou však v působnosti samostatné. Jedná se o usnesení o schválení pořízení územního či regulačního plánu, usnesení o schválení zadání územního či regulačního plánu, usnesení o schválení návrhu pokynů pro zpracování návrhu územního či regulačního plánu, usnesení o schválení vydání územního či regulačního plánu.
Územní řízení o vydání územních rozhodnutí (např. o umístění stavby) zůstává i nadále na pomezí mezi územním plánováním a stavebním řízením. Jde vlastně o neopominutelné řízení, protože musí být provedeno vždy, když má být v území připravována a realizována jakákoliv změna v území. Ve stavebním a na něj navazujících řízeních je zákonem upraveno několik nových zjednodušujících způsobů, které mají tato řízení urychlit. Nicméně jejich praktické využití bude v některých případech dosti problematické (např. autorizovaný inspektor). Mechanismus povolování provádění výstavby je i nadále zachován, tj. prostřednictvím ohlášení nebo stavebního povolení. Tyto klasické instrumenty stavebního práva byly rozšířeny zcela novým institutem, a to o územní souhlas, což je de facto spojené územní řízení se stavebním řízením pro jednoduché stavby v zastavěném území obce nebo v zastavitelné ploše. Všechny procesy - územní plánování, územní rozhodování, vydávání stavebních povolení, mají samozřejmě úzkou spojitost s ochranou zájmů v mnoha oblastech lidské činnosti upravované zvláštními právními předpisy. Jde například o předpisy k péči o životní prostředí chránící přírodu a krajinu, vody, lesy, zemědělský půdní fond atd., dále předpisy k ochraně kulturního dědictví (památkové péči), předpisy na úseku infrastruktury (pozemní komunikace, dráhy, telekomunikace, energetické sítě apod.), předpisy k bezpečnosti (předcházení požárům, bezpečnost práce, hygiena apod.) a mnoho dalších. Úskalím, daným stavebním zákonem a těmito zvláštními právními předpisy, je, že orgány vykonávající působnost v dané oblasti vydávají pro potřeby řízení vedených podle stavebního zákona závazná stanoviska podle správního řádu. Dříve dotčené orgány státní správy vydávaly rozhodnutí po provedení samostatného řízení, kdy bylo možno případné zamítavé rozhodnutí změnit v odvolacím řízení (popř. se na
něm dohodnout, tzv. autoremedura). Podle nového stavebního zákona, resp. správního řádu, bude-li závazné stanovisko negativní, pak musí stavební úřad řízení zastavit (§ 149 správního řádu).
Územní plánování a obce Předně lze říci, že územní plánování přímo ovlivňuje mnoho oblastí rozvoje obce, především dopravu, bydlení, podnikání, ale i sport, kulturu atd. Dobrý územní plán sice sám o sobě nezajistí rozkvět obce, ale minimálně je to výborný předpoklad pro jeho nastartování. Už jen z tohoto důvodu je třeba k územnímu plánování přistoupit velmi zodpovědně s odbornou pečlivostí. Vzhledem k tomu, že jde o velmi sofistikovanou činnost, jsou v tomto směru na obce, jakožto pořizovatele územně plánovací dokumentace, kladeny vysoké nároky (kvalifikovaní úředníci, dlouhodobost, maximální transparentnost aj.). Cílem územního plánování tak, i podle nového stavebního zákona, je především vytváření předpokladů pro výstavbu a udržitelný rozvoj území, s ohledem na veřejné zájmy. Těmi se v tomto případě rozumí ochrana a rozvoj přírodních, kulturních a civilizačních hodnot včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví. Prostřednictvím územního plánování obec určuje podmínky pro hospodárné využívání zastavěného území. Zajišťuje také ochranu území nezastavěného stejně jako nezastavitelných pozemků, tak aby byly naplňovány potřeby života občanů obce a nebyly současně ohroženy podmínky pro spokojený život generací budoucích. Samotná existence územního plánu je často nezbytnou podmínkou pro využití celé řady státních dotací a mezinárodních dotačních programů.
Stavební řád a obce Úsek stavebního řádu má velmi významnou vazbu k činnosti obcí a měst v okamžiku, kdy jejich obecní (městský) úřad je stavebním úřadem. Občané obce se stavebním úřadem a dalších spádových obcí často využívají jeho služeb: Je proto velmi dobře, že nový stavební zákon zachovává stavební úřady na obcích I. typu (§ 13 odst. 1 písm. g)). Ministerstvo pro místní rozvoj jako předkladatel zákona navrhovalo, aby stavebními úřady byly pouze pověřené obecní úřady, což by v důsledku znamenalo snížení počtu stavebních úřadů ze
Související právní předpisy: zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v textu uváděn jako „nový stavební zákon“ zákon č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění) zákon č. 186/2006 Sb., o změně některých zákonů souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, v textu uváděn jako „starý stavební zákon“ zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb., o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění zákona č. 138/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o veřejných zakázkách zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivu na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů informační servis č. 12/2006 strana 2
stávajících 712 na cca 400. Svaz svým aktivním přístupem v Poslanecké sněmovně zabránil tomu, aby se tato služba od občanů vzdálila. Činnost obcí, resp. obecních úřadů, kterým byla svěřena působnost stavebních úřadů, je nezastupitelná. Jedním z hlavních důvodů je, že úředníci stavebních úřadů znají místní podmínky v obci a jejím spádovém území, pro které vykonávají působnost, proto je pro občany důležitá snadná dostupnost těchto úřadů. Navíc žádný jiný orgán než stavební – obecní úřad není povolanější při realizaci územního plánu příslušné obce. Jen orgán obce může nejúčinnějším způsobem dbát zájmů na rozvoji obce v souladu s jejím územním plánem.
Nejvýraznější změny pro obce na úseku územního plánování Opatření obecné povahy Proces územního plánování je popsán podstatně rozsáhleji než ve starém stavebním zákoně. Zvláštností a novotou je přidání čtvrté fáze pořízení územního plánu (kromě zadání, fakultativního konceptu a návrhu), tzv. řízení o územním plánu. Toto správní řízení má být ukončeno zvláštním správním aktem schvalovaným a vydávaným zastupitelstvem obce ve formě tzv. opatření obecné povahy podle správního řádu v samostatné působnosti. Tento akt je na pomezí mezi klasickým správním rozhodnutím a obecným právním předpisem (obecně závaznou vyhláškou obce). Při jeho zpracovávání a následném vydávání je třeba vycházet kromě ustanovení v novém stavebním zákoně i z ustanovení § 171 a násl. správního řádu. Základní specifikou je, že tento akt není napadnutelný opravnými prostředky ve správním řízení (odvolání), jde tak o vybočení ze zásady dvouinstančnosti správního řízení. Možnost přezkumu tu je dána prostřednictvím Nejvyššího správního soudu, což může proces územního plánování zkomplikovat (viz dále). Pro doplnění je třeba říci, že závazné části územních plánů vydávané formou obecně závazné vyhlášky obce jsou přezkoumatelné na návrh ministerstva vnitra Ústavním soudem. Územně analytické podklady Dalším, nově konstruovaným institutem, je pořizování územně analytických údajů (§ 25 a násl. nového stavebního zákona). Jde o každé dva roky zcela aktualizovaný soubor informací o stavu území, limitech jeho vyu-
žití a o možnostech jeho budoucího rozvoje v souladu s principy udržitelného rozvoje. Předmětem územně analytických podkladů by tak měly být informace o umístění technické a dopravní infrastruktury, vymezení pásem ochrany dle zvláštních právních předpisů, problematické části území, které je potřeba územně plánovací dokumentací řešit. Jejich pořizovatelem (a také udržovatelem jejich aktuálnosti) jsou pro svá správní území ze zákona obecní úřady obcí s rozšířenou působností (dle dikce zákona „úřady územního plánování“). Otázkou ovšem zůstává, jak budou tyto podklady vlastně zpracovávány. Prováděcí právní předpis, který určuje jejich obsah, totiž nebyl ke dni 24. listopadu 2006 dosud vydán. Tato skutečnost může značně ztížit obcím s rozšířenou působností plnění této povinnosti, protože dle § 185 odst. 3 nového stavebního zákona mají být tyto podklady zpracovány do 24 měsíců od nabytí účinnosti zákona - tedy do 31. prosince 2008. V případě jejich nepořízení bude každý proces pořizování územního plánu pro obec ve správním obvodu obce s rozšířenou působností časově a finančně náročnější. Prodlouží se o dobu zpracování průzkumů a rozborů řešeného území v rozsahu odpovídajícím územně analytickým podkladům (§ 185 odst. 3 nového stavebního zákona). Úřad územního plánování ukládá územně analytické podklady a jejich aktualizace a poskytuje je stavebním úřadům v rozsahu potřebném pro výkon jejich působnosti a na základě žádosti i jiným orgánům veřejné správy, a to bezplatně. Taktéž je povinen zveřejnit územně analytické podklady a jejich aktualizace v rozsahu a způsobem umožňujícím dálkový přístup (§ 166 odst. 3 nového stavebního zákona). Úřady územního plánování Zásadní koncepční změnou na úseku územního plánování je vytvoření soustavy tzv. úřadů územního plánování. Těmito úřady jsou obecní úřady obcí s rozšířenou působností a hlavní náplní jejich činnosti je, kromě již zmíněného pořizování a aktualizace územně analytických podkladů, pořizování územně plánovací dokumentace nejen pro vlastní potřeby ale i pro potřeby obcí v jejich správním území. Dosud byla pořizovatelem územně plánovací dokumentace pro svůj správní obvod každá obec. Záleželo jen na obci, jakým způsobem tuto činnost zajistí, zda vlastními úředníky, nebo najmutím odborného
pracovníka nebo firmy jen pro tuto činnost nebo zda požádá obecní úřad obce s rozšířenou působností (§ 13 a § 14 odst. 1 starého stavebního zákona). V zákoně je sice dána obcím možnost být pořizovateli územního a regulačního plánu pro svůj obvod, ale samozřejmě až po splnění kvalifikačních předpokladů (§ 6 odst. 2, § 24, § 189 odst. 3 a § 195 nového stavebního zákona). Ty dle zákona splňuje úředník, který vykonával přede dnem nabytí účinnosti zákona územně plánovací činnost na ministerstvu pro místní rozvoj, krajském úřadu nebo na obecním úřadu (tedy jakémkoliv obecním úřadu) a má příslušné osvědčení zvláštní odborné způsobilosti dle zvláštních předpisů. Kvalifikační požadavky splňují samozřejmě i osoby s vysokoškolsk ým v z d ě lání m v oboru územní plánování či jemu příbuzném s 3letou praxí. Je zajímavé, že krajské úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností (úřady územního plánování) mohou vykonávat územně plánovací činnost pouze prostřednictvím vlastních úředníků, jinou možnost zákon neumožňuje. Jiné obce, které budou chtít vykonávat pořizovatelskou činnost musí splnit pouze kvalifikační předpoklady, a to jedním z výše uvedených způsobů (tedy prostřednictvím vlastních kvalifikovaných úředníků nebo najmutím kvalifikované fyzické či právnické osoby). Oproti stávajícímu stavu tak obce přicházejí o možnost ovlivňovat přímo chod pořizovacího procesu, v některých momentech tak může mezi obcí s rozšířenou působností jako pořizovatelem a obcí, pro níž je pořizován územní plán, nastat skrytý střet zájmů. Zákon dává obci možnost, aby pro ni územně plánovací dokumentaci pořídila obec z téhož správního obvodu obce s rozšířenou působností. Podmínkou je, že tyto obce musí uzavřít veřejnoprávní smlouvu a obec, která bude pořizovatelem, musí zajistit splnění kvalifikačních předpokladů (viz výše). Vzhledem k tomu, že pořizování územně plánovací dokumentace je vykonáváno v rámci přenesené působnosti, je mož-
né, aby stát uplatnil přímý vliv na proces pořizování územního plánu určité obce. Při výkonu přenesené působnosti se totiž obecní úřad musí řídit nejen zákonnými a podzákonnými právními normami, ale i usneseními vlády, směrnicemi ústředních správních úřadů a také návrhy opatření nebo rozhodnutími, které učiní krajský úřad v rámci výkonu kontroly přenesené působnosti. Schvalování a vydávání územně plánovací dokumentace je výkonem samostatné působnosti prováděné zastupitelstvem příslušné obce, pro kterou je územní plán vydáván. Zde je ona výše nastíněná schizofrennost procesů územního plánování. Dovršením této obojetnosti je posouzení zpracovaného návrhu územního plánu krajským úřadem, bez jehož souhlasu není možné územní plán vydat. Případné rozpory mezi krajským úřadem a pořizovatelem (nemusí jím být nutně obecní úřad obce, pro niž je územně plánovací dokumentace pořizována viz výše) mohou být řešeny až na úrovni vlády (§ 51 nového stavebního zákona a § 136 odst. 6 správního řádu). Rada obcí pro udržitelný rozvoj území Tento fakultativní zvláštní orgán zřizuje starosta obce s rozšířenou působností (je zároveň jejím předsedou) pro její správní obvod se souhlasem všech obcí v tomto správním obvodu. Rada obcí má v náplni projednávat a vyjadřovat se k územně analytickým podkladům, zejména k rozboru udržitelného rozvoje území. Dále vyhodnocuje vlivy územních plánů jednotlivých obcí na udržitelný rozvoj správního území obce s rozšířenou působností. Dává také příslušnému pořizovateli, jimiž budou ve většině případů obce s rozšířenou působností, k těmto plánům stanovisko, popř. vyjádření. V případě, že úřad územního plánování nesouhlasí se stanoviskem Rady obcí k rozboru udržitelného rozvoje území, posoudí rozpor krajský úřad. Ten je v takových případech oprávněn vydat úřadu územního plánování pokyn k jejich případné úpravě.
zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů. Působnost obcí od 1. ledna 2007: obecní úřady obcí s rozšířenou působností:
na úseku územního plánování vykonávají působnost jako úřady územního plánování do 31. prosince 2008 musí pořídit územně analytické podklady pro své správní území a uchovávají je pořizují územně plánovací dokumentaci pro obce ve svém správním obvodu a každé čtyři roky sestavují hodnotící zprávu o jejím uplatňování podávají návrhy krajskému úřadu na vložení dat do evidence územně plánovací činnosti za svůj správní obvod poskytují územně plánovací informace starosta obce s rozšířenou působností může pro její správní obvod zřídit Radu obcí pro udržitelný rozvoj území a je zároveň jejím předsedou na úseku stavebního řádu vykonávají působnost jako obecné stavební úřady pověřené obecní úřady:
poskytují územně plánovací informace mohou se stát pořizovateli územně plánovací dokumentace pro svou obec po splnění kvalifi kačních předpokladů na úseku stavebního řádu vykonávají působnost jako obecné stavební úřady obecní úřady vykonávající přenesenou působnost v základním rozsahu:
poskytují územně plánovací informace mohou se stát pořizovateli územně plánovací dokumentace pro svou obec po splnění kvalifi kačních předpokladů na úseku stavebního řádu vykonávají působnost jako obecné stavební úřady, pokud tuto působnost vykonávaly ke dni 31. prosince 2006 určí-li tak kraj svým nařízením, mohou vykonávat působnost stavebního úřadu, pokud jsou způsobilé vykonávat agendu
informační servis č. 12/2006 strana 3
Územně plánovací dokumentace a) Politika územního rozvoje Nový stavební zákon zavádí inovovanou hierarchii územně plánovacích dokumentů. Na nejvyšším stupni se nachází politika územní rozvoje (§ 31 a násl. nového stavebního zákona). Již z názvu dokumentu je patrné, že by mělo jít spíše o koncepční dokument. Tento dokument stanovuje republikové priority územního plánování, vymezuje oblasti s aktivitami přesahující hranice republiky i krajů (tzv. rozvojové oblasti a osy), vymezuje plochy a koridory dopravní a technické infrastruktury mezinárodního a republikového významu a také stanovuje ve vymezených oblastech, plochách a koridorech kritéria a podmínky pro rozhodování o možných variantách nebo alternativách změn v území a pro jejich posuzování. Přestože politika územního rozvoje není zákonem jmenována výslovně mezi územně plánovací dokumentací, de facto jí tento dokument je. Především to je proto, že je závazná pro všechny územně plánovací dokumenty nižších řádů, tj. pro zásady územního rozvoje kraje, územní a regulační plán obce a také pro rozhodování v území. Návrh politiky pořizuje ministerstvo pro místní rozvoj ve spolupráci s ostatními ministerstvy, jinými ústředními správními úřady a kraji. Politiku schvaluje vláda, včetně zprávy o jejím uplatňování vypracovávanou každé 4 roky, jako usnesení. b) Zásady územního rozvoje Dalším velmi významným dokumentem jsou zásady územního rozvoje kraje (§ 36 a násl. nového stavebního zákona). Obsahují základní požadavky na účelné a hospodárné využití území kraje, vymezení ploch a koridorů nadmístního významu a stanovují požadavky na jejich využití zejména plochy a koridory pro veřejně prospěšné stavby a opatření. Zásady mohou mít významný vliv na území obce, pokud ve vybraných plochách nebo koridorech uloží pořízení a vydání regulačního plánu, ale pouze po dohodě s dotčenými obcemi. Vzhledem k tomu, že regulační plán může nahradit v řešené ploše územní rozhodnutí a je závazný pro rozhodování v území, dochází tak k prolomení principu, kdy obec rozhoduje přímo o nakládání se svým územím. Zásady územního rozvoje vydává zastupitelstvo kraje formou opatření obecné informační servis č. 12/2006 strana 4
povahy v samostatné působnosti. Návrh je posouzen ministerstvem pro místní rozvoj a veřejně projednán s obcemi, dotčenými orgány státní správy a sousedními kraji. Obce mohou podat nejpozději při veřejném projednání námitky proti návrhu zásad. Rozhodnutí o nich včetně odůvodnění je součástí odůvodnění vydaného opatření obecné povahy. Každé dva roky by měl krajský úřad ve spolupráci s obcemi a dotčenými orgány státní správy vypracovat a předložit zastupitelstvu kraje zprávu o uplatňování zásad a dle vyjádření zastupitelstva je zaktualizovat. c) Územní plán obce Tento dokument zůstává i nadále nejvýznamnějším výsledkem územně plánovací činnosti. Územní plán (§ 43 a násl. nového stavebního zákona) je závazný pro pořízení a vydání regulačního plánu zastupitelstvem obce a pro rozhodování v celém území obce, zejména pro vydávání územních rozhodnutí. Účel územního plánu je jednoznačný - stanovuje základní koncepci rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot, jeho plošného a prostorového uspořádání, uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury. Vymezuje zastavěné území, plochy a koridory, zejména zastavitelné plochy a plochy vymezené ke změně stávající zástavby, k obnově nebo opětovnému využití znehodnoceného území, územní rezervy i veřejně prospěšné stavby a opatření. Pro jejich realizaci může být využito i vyvlastnění potřebných pozemků dle vyvlastňovacího zákona. Územní plán také stanovuje podmínky a opatření pro využití výše zmíněných ploch a koridorů obce. Územní plán může ve vybraných plochách a koridorech uložit prověření změn jejich využití územní studií. Může také uložit pořízení regulačního plánu jako podmínku pro rozhodování o změnách v území. V tomto případě stanovuje podmínky pro jeho pořízení a pro jeho vydání, které jsou zadáním podrobnějšího regulačního plánu. O pořízení územního plánu rozhoduje vždy zastupitelstvo, lhostejno zda z vlastního nebo jiného podnětu. Z uvedeného tedy vyplývá, že mít svůj územní plán je právem obce, ne její povinn ostí (§ 44 nové ho stavebního zákona).
Proces pořizování, schvalování a vydání územního plánu byl převzat ze stávajícího stavebního zákona, jen byl rozšířen o čtvrtou fázi – tzv. řízení o územním plánu. Toto řízení je vlastně veřejné projednání ve formě zvláštního správního řízení. Jeho výsledkem je vydání územního plánu pro celé území obce zastupitelstvem obce formou opatření obecné povahy v samostatné působnosti. Zjednodušeně se dá říci, že opatření obecné povahy představuje rozhodnutí hromadného typu. Je tomu tak proto, že územní a regulační plány obcí závazným způsobem určují rozvoj a využití území a vlastníkům dotčených nemovitostí určují způsob a možnosti nakládání s předmětnými nemovitostmi. Dostane-li se návrh územního plánu po společném projednání s dotčenými orgány (§ 50 nového stavebního zákona) do fáze řízení o územním plánu (§ 52 a násl. nového stavebního zákona), je třeba se v této části procesu pořizování územně plánovací dokumentace striktně držet ustanovení nového stavebního zákona. Chybí-li v některých případech zvláštní úprava daná stavebním zákonem, je třeba jít do správního řádu, jakožto obecného právního předpisu upravující správní řízení (§ 192 nového stavebního zákona). Nejpozději při veřejném projednání v řízení o územním plánu mohou vlastníci dotčených nemovitostí podat písemné námitky. I zde je, obdobně jako u připomínek veřejnosti, uplatňována zásada koncentrace námitek. S podanými námitkami je pořizovatel povinen se vypořádat, rozhodnutí o nich včetně odůvodnění je součást odůvodnění vydaného opatření obecné povahy. Proti rozhodnutí o námitkách stejně jako proti vydanému opatření obecné povahy se nelze odvolat ani podat rozklad. Soulad opatření obecné povahy s právními předpisy lze posoudit v nenárokovém přezkumném řízení, které lze zahájit usnesením do 3 let od účinnosti opatření (§ 174 odst. 2 a § 94 správního řádu). Veřejnost může podávat připomínky k návrhu územního plánu, které jsou řešeny neformální cestou (viz poslední věta § 172 odst. 4 správního řádu „… správní orgán je povinen se podanými připomínkami zabývat jako podkladem pro opatření obecné povahy a vypořádat
se s nimi v odůvodnění.“). Správní orgán je buď může zcela akceptovat, popř. jen zčásti, nebo je odmítne jako neodůvodněné. Žádné rozhodnutí o vypořádání připomínek není vyhotovováno, mohou být řešeny dohodou mezi stěžovatelem a správním orgánem (pořizovatelem). Nutnost uzavření dohody ale není nikde stanovena, připomínky jsou pouze podkladem pro opatření obecné povahy. Vzhledem k výše uvedenému je možné, že proces územního plánování bude velmi zdlouhavý, správní orgán je totiž povinen se s případnými připomínkami proti návrhu opatření obecné povahy, které může podat kdokoliv, pokud by mohl být přímo dotčen jeho vydáním na svých právech (§ 172 odst. 4 správního řádu), vypořádat. Správní orgán je povinen uvést způsob vypořádání v odůvodnění opatření obecné povahy. O námitkách vlastníků dotčených nemovitostí pořizovatel rozhodne a toto rozhodnutí je součástí odůvodnění opatření obecné povahy (§ 172 odst. 5 správního řádu). Vzhledem k tomu, že územní plán se vydává pro celou obec, bude dotčeným vlastníkem nemovitosti téměř každá osoba na území obce. Správní orgány se tak budou v budoucnu muset vypořádat se spoustou připomínek a námitek. V praxi se mohou vyskytnout případy, kdy vlastník dotčené nemovitosti podá námitku už v řízení o vydání územního plánu, která nebude akceptována. Tento vlastník proto námitku obmění a uplatní znovu v územním řízení nebo při vydávání regulačního plánu. Nejvyšší správní soud bude posuzovat soulad opatření obecné povahy se zákonem. Zejména posoudí, zda ten, kdo je vydal, postupoval v mezích své působnosti a pravomoci a zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem stanoveným způsobem (§ 101a a násl. soudního řádu správního v souvislosti s § 184 stavebního zákona). Soud tak nebude moci fakticky ovlivnit rozložení, kde budou v území vymezeny zastavěné, nezastavěné a zastavitelné plochy. Posoudí pouze, zda byla naplněna procesní pravidla při vydávání opatření obecné povahy a zda je vydal oprávněný orgán. Obsah je věcně nepřezkoumatelný, soud tedy nemůže obci určit, které plochy lze zastavět. Šlo by totiž o popření smyslu dělby moci a s ní spojené odpovědnosti v demokratickém právním státě. Individuální věcnost, resp. přiměřenost, tj. zda bylo porušeno ústavně zaručené základní právo nebo svoboda konkrétního vlastníka bez zohlednění jeho zájmů (v tomto případě vlastnické
právo dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod), bude moci být posouzena i nadále před Ústavním soudem na základě ústavní stížnosti. Důvodem pro toto složité a časově zatěžující řešení byla zřejmě snaha účinně ochránit vlastnická práva vlastníků dotčených při schvalování územního plánu obce veřejně prospěšnými stavbami, opatřeními a zařízeními. Veřejný zájem může být totiž důvodem pro případné omezení vlastnických práv (např. nová pozemní komunikace, vybudování plynovodu, elektrického vedení atd.). Bez podrobnějšího vymezení veřejně prospěšné stavby v územním plánu by ovšem obec nemohla realizovat mnoho veřejně prospěšných záměrů. Vymezení takového záměru v územně plánovací dokumentaci není vlastním vyvlastňovacím aktem. Rozhodnutí o vyvlastnění musí být vydáno ve správním řízením, kde jsou zkoumány podmínky nutnosti a potřebnosti omezení, popř. odnětí vlastnického práva ke konkrétnímu pozemku nebo stavbě. V případě nesouhlasu dotčeného vlastníka je rozhodnutí přezkoumatelné v odvolacím řízení, popř. ve správním soudnictví. Územní plán ve formě opatření obecné povahy tak v sobě obsahuje potenciální hrozbu, že obec nebude moci v mnoha případech určovat základní směry rozvoje svého území, protože její územní plán bude zčásti, popř. celý, napadán ve správním soudnictví. Změní-li se podstatně podmínky v území nebo dojde ke změně územně plánovací dokumentace vyššího řádu (politika územního rozvoje, zásady územního rozvoje, regulační plán kraje), musí být pořízena příslušná změna územního plánu, popř. zcela nový územní plán (§ 54 a § 55 nového stavebního zákona). K zajištění aktuálnosti územního plánu je pořizovatel povinen předložit zastupitelstvu obce nejpozději do 4 let po vydání územního plánu a poté pravidelně vždy nejméně jednou za 4 roky zprávu o uplatňování územního plánu v uplynulém období. Návrh zprávy musí být před předložením zastupitelstvu obce ke schválení konzultován s dotčenými orgány a krajským úřadem. Pravidelné vyhodnocování naplňování územního plánu obcí ve správním obvodu obce s rozšířenou působností může představovat pro úřady územního plánování značnou administrativní zátěž. Na tomto místě je třeba upozornit na ustanovení § 187 a § 188 nového stavebního zákona, v němž je upravena platnost stávající územně plánovací dokumentace. Byla-
li dokumentace schválena přede dnem 1. července 1992, pozbývá platnosti nejpozději do 3 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Územně plánovací dokumentace sídelního útvaru nebo zóny schválená po 1. červenci 1992 nahradí obec do 5 let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona územním plánem nebo regulačním plánem. Ač zákon v tomto případě používá imperativ „obec nahradí“, z následujícího ustanovení vyplývá, že to není povinnost („Marným uplynutím stanovené lhůty pozbývá tato územně plánovací dokumentace platnosti.“). Územní a regulační plán obce schválený po 1. červenci 1998 lze do 5 let po dni nabytí účinnosti nového stavebního zákona upravit podle nového stavebního zákona, projednat v rozsahu provedené úpravy a vydat, jinak pozbývá platnosti. Územní plány obcí, regulační plány a jejich změny, u kterých bylo přede dnem nabytí účinnosti zákona zahájeno jejich pořizování, se podle něj upraví, projednají a vydají. Činnosti ukončené přede dnem nabytí účinnosti zákona se posuzují podle stávajících právních předpisů. Oproti stávající právní úpravě je v zákoně podrobnější ustanovení o úhradě nákladů na pořízení územního plánu (§ 45 nového stavebního zákona). Náklady na zpracování územního plánu projektantem hradí obec, která rozhodla o pořízení. Náklady spojené s projednáním územního plánu hradí pořizovatel. Tím může být samozřejmě i samotná obec, pro niž je pořizováno, v ostatních případech jím bude úřad územního plánování nebo u pořizování na základě veřejnoprávní smlouvy sjednaná pořizovatelská obec. Náklady na nezbytné mapové podklady uhradí obec, pro kterou pořizuje územní plán úřad územního plánování, pokud se obce nedohodnou jinak. Z principu bude toto ustanovení využitelné i pro pořizovatele z veřejnoprávní smlouvy. d) Regulační plán obce Regulační plán vydává z vlastního podnětu nebo na žádost zastupitelstvo obce formou opatření obecné povahy v samostatné působnosti pro vybrané území obce. V řešené ploše stanovuje podrobné podmínky pro využití pozemků, pro umístění a prostorové uspořádání staveb, pro ochranu hodnot a charakteru území a pro vytváření příznivého životního prostředí. Regulační plán vždy stanovuje podmínky pro vymezení a využití pozemků, pro umístění a prostoinformační servis č. 12/2006 strana 5
rové uspořádání staveb veřejné infrastruktury a vymezuje veřejně prospěšné stavby nebo opatření. Vydaný regulační plán tak závazným způsobem ve vybraném území řeší umístění konkrétních staveb, jejich charakter i vzhled a umístění nezbytné technické infrastruktury. Regulační plán nahrazuje v řešené ploše ve schváleném rozsahu územní rozhodnutí a je závazný pro rozhodování v území. Stavební úřad tedy nevydává žádné územní rozhodnutí, vydává přímo stavební povolení. Regulační plán nenahrazuje územní rozhodnutí v nezastavěném území a může nahradit plán společných zařízení komplexních pozemkových úprav podle zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 53/2004 Sb. Pomocí tohoto nástroje zastupitelstvo obce vykonává působnost na úseku územního rozhodování namísto stavebního úřadu pro regulačním plánem vybrané části území obce. Může tím být podstatně urychlen proces povolování staveb v souladu s vydaným regulačním plánem. Zpravidla se takto bude jednat o přípravu a zabezpečení investiční výstavby na volných plochách obce určených k zastavění určitým vhodným a požadovaným způsobem. Regulační plán obce lze vydat na žádost fyzické nebo právnické osoby, stanoví-li tak územní plán obce, a je-li jeho součástí zadání regulačního plánu. Na první pohled je zřejmé, že jde o nárokový požadavek fyzické nebo právnické osoby. Ovšem při pořizování regulačního plánu na žádost fyzické nebo právnické osoby může být jeho vydání podmíněno uzavřením smlouvy o spoluúčasti (včetně finanční) žadatele o vydání regulačního plánu na vybudování nové nebo na úpravách stávající veřejné dopravní a technické infrastruktury (tj. inženýrských sítí a cest). Děje se tak prostřednictvím uzavřené tzv. „plánovací smlouvy“ obce se žadatelem (§ 66 odst. 2 nového stavebního zákona). Pokud nebude smlouva uzavřena, je tím de facto žádost zamítnuta. informační servis č. 12/2006 strana 6
Regulační plán pořízený na žádost platí 3 roky ode dne nabytí jeho účinnosti, neníli v něm stanovena lhůta delší (stanovená zastupitelstvem obce). Regulační plán pořízený na žádost pozbývá platnosti, nebyla-li ve lhůtě jeho platnosti podána úplná žádost o stavební povolení, ohlášení nebo jiné rozhodnutí podle stavebního zákona nebo zvláštních právních předpisů. Platnosti pozbude, nebylo-li započato s využitím území pro stanovený účel, nebo bylo-li stavební nebo jiné povolovací řízení zastaveno nebo žádost zamítnuta po uplynutí lhůty jeho platnosti.
zákona) bez předchozího územního rozhodnutí nebo územního souhlasu. Informace se podává po předložení žádosti, která obsahuje konkrétní požadavky na informaci v souvislosti se svým záměrem na změnu v území. Žádost také musí obsahovat konkrétní údaje o záměru žadatele, zejména účel a technické provedení stavby nebo jiného opatření v území. V podstatě se dá říci, že to bude náčrt projektové dokumentace. Platnost informace je 1 rok od jejího vydání, nesdělí-li vydávající orgán, že došlo ke změně podmínek, za kterých byla vydána (např. z důvodů aktualizace územně plánovací dokumentace nebo územně analytických podkladů).
Nejvýraznější změny pro obce na úseku územního řízení a stavebního řádu Stavební komise
K zajištění aktuálnosti regulačního plánu je obec povinna uvést regulační plán do souladu s následně vydanou územně plánovací dokumentací kraje (zásady územního rozvoje a regulační plán kraje) nebo následně vydaným územním plánem anebo jeho změnou vymezující veřejně prospěšné stavby nebo opatření. Pokud se tak nestane, nelze do doby provedení změny podle jeho dotčených částí postupovat (§ 71 odst. 3 nového stavebního zákona). Na pořízení změny územního plánu není právní nárok a žádosti o jejich pořízení mohou být zastupitelstvem obce odmítnuty i bez udání důvodu. Územně plánovací informace Úřady územního plánování, obecní úřady pověřené pro výkon činnosti pořizovatele a stavební úřady poskytují v rámci své působnosti jako předběžné informace územně plánovací informace (§ 21 nového stavebního zákona a § 139 správního řádu). Jejich předmětem by měly být informace o podmínkách využívání území a změn jeho využití. Tyto informace budou vycházet zejména z územně plánovacích podkladů a územně plánovací dokumentace. Dále úřady územního plánování a stavební úřady informují o podmínkách vydání regulačního plánu, územního rozhodnutí (včetně seznamu dotčených orgánů), o podmínkách vydání územního souhlasu v případech, kdy je možno jím nahradit územní rozhodnutí (včetně seznamu dotčených orgánů) a o podmínkách provedení jednoduchých staveb (§ 104 odst. 1 nového stavebního
Velmi výraznou změnou pro obce I. typu je od 1. ledna 2007 zrušení možnosti výkonu některých pravomocí stavebního úřadu prostřednictvím stavebních komisí rady obce (např. přijímání ohlášení). Vzhledem k tomu, že i návrh na zrušení stávajících stavebních úřadů na „jedničkových“ obcích byl odvrácen na poslední chvíli pozměňovacím návrhem v Poslanecké sněmovně, je zřejmé, že požadavek na zachování výkonu některých pravomocí stavebního úřadu stavebními komisemi by byl zcela neprosaditelný. Agendu těchto komisí tak převezmou stavební úřady, pod jejichž správní obvod spadá příslušná obec se stavební komisí. To se bude týkat i nedokončených řízení vedených podle starého stavebního zákona (§ 190 nového stavebního zákona). Územní řízení a) Zjednodušené územní řízení Proces územního rozhodování jako přípravné fáze pro faktickou realizaci záměrů v území obce zůstává principiálně zachován. Jde o klasické správní řízení zakončené vydáním územního rozhodnutí, např. o umístění stavby. Pro jeho průběh je možné využít několik možností zjednodušujících způsobů vedení tohoto řízení. Předně podle § 95 nového stavebního zákona může sám stavební úřad po zvážení rozhodnout, že se povede zjednodušené územní řízení. Stane se tak v případech, kdy jsou podmínky v území jednoznačné. To je splněno, kdy záměr je v zastavitelné nebo zastavěné ploše, nevyžaduje posou-
zení vlivů na životní prostředí, je doložen všemi stanovisky dotčených orgánů státní správy včetně jejich souhlasu a souhlasu dalších účastníků řízení se zjednodušeným územním řízením. Zjednodušené územní řízení je ukončeno vydáním územního rozhodnutí s platností na dva roky, není-li stanovena lhůta delší (§ 93 nového stavebního zákona). b) Územní souhlas Zřejmě v praxi hojně využívaným způsobem vedení řízení bude tzv. územní souhlas (§ 96 nového stavebního zákona). Toto řízení obsahuje skloubení prvků zjednodušeného územního řízení s prvky stavebního řízení. Uplatní se u staveb, pro které není povinností mít stavební povolení ani ohlášení. Bude se také týkat staveb ohlašovaných a dalších jednoduchých a bezkonfliktních staveb (zejm. stavby dle § 103 nového stavebního zákona, např. stavby chovatelských zařízení, zimní zahrady, bazény, stožáry a antény apod.). Územní souhlas platí po dobu 12 měsíců a nelze ji prodloužit. Po jeho vydání je možné započít ihned s realizací záměru. c) Specifická sloučená řízení Pod tuto kategorii lze zařadit 3 řízení upravená v různých ustanoveních nového stavebního zákona. Jejich společným rysem je, že jde o sloučení řízení územního rozhodování s řízením ze stavebního řádu. Podle § 78 odst. 1 nového stavebního zákona je možné, aby stavební úřad spojil územní a stavební řízení. Může k tomu dojít v případech, kdy jsou podmínky v území jednoznačné, zejména je-li pro území schválen územní plán nebo regulační plán. Stavební úřad může v územním rozhodnutí u jednoduchých staveb, terénních úprav a zařízení uvedených v § 104 odst. 2 písm. d) až m) nového stavebního zákona na žádost stanovit, že k jejich provedení nebude vyžadovat ohlášení anebo stavební povolení. Toto zjednodušení je možné, pokud to nevylučuje povaha věci, ochrana veřejných zájmů podle zvláštních právních předpisů nebo ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků řízení (§ 78 odst. 2 nového stavebního zákona).
Stavební úřad může také vydání územního souhlasu sloučit s vydáním souhlasu s provedením ohlášené stavby, přitom postupuje přiměřeně podle ustanovení § 105 až 107 nového stavebního zákona (§ 79 odst. 2 nového stavebního zákona). d) Veřejnoprávní smlouva s žadatelem V souladu se změnou koncepce přístupu k adresátům výkonu veřejné správy, kdy se čistě vrchnostenské postavení správního orgánu mění na postavení rovnocenného partnera žadateli, je i možnost využití institutu veřejnoprávní smlouvy (§ 78 odst. 3 a § 116 nového stavebního zákona). Stavební úřad se souhlasem dotčeného orgánu může uzavřít se žadatelem veřejnoprávní smlouvu o umístění stavby, o změně využití území a o změně vlivu stavby na využití území. Tato smlouva nahradí územní rozhodnutí. Stavební úřad může taktéž uzavřít veřejnoprávní smlouvu o provedení stavby nebo terénních úprav, která nahradí stavební povolení, a to v souladu s ustanoveními § 161 až 168 správního řádu (vyjma ustanovení § 167 odst. 3 správního řádu). Podmínkou pro uzavření takové smlouvy samozřejmě je skutečnost, že s tím souhlasí potenciální účastníci řízení a žádné ze stanovisek dotčeného orgánu není zamítavé. Stavební řízení Na úseku stavebního řádu dochází k několika změnám, které se mohou dotknout činnosti obcí, resp. stavebních úřadů. Především může být stavební úřad zastoupen na základě smlouvy mezi stavebníkem a autorizovaným inspektorem. Inspektor je zvlášť odborně způsobilá fyzická nebo právnická osoba (§ 143 a násl. nového stavebního zákona), která v tzv. „zkráceném stavebním řízení“ vydává certifikát o potvrzení projektové dokumentace v souladu s podmínkami stanovenými stavebním zákonem (§ 117 nového stavebního zákona). Takovou stavbu potom stavebník stavebnímu úřadu může pouze oznámit s připojením projektové dokumentace. Samozřejmostí jsou souhlasná stanoviska dotčených orgánů a kladná vyjádření potenciálních účastníků stavebního řízení. Další výraznou změnou je zavedení pravidelných kontrolních prohlídek dle předem stanoveného plánu při provádění stavby vykonávaných stavebním
úřadem (§ 110 a § 115 nového stavebního zákona). V praxi bude toto ustanovení značně komplikovaně realizovatelné. Úředníků stavebních úřadů totiž není mnoho a vzhledem k poslednímu trendu nárůstu bytové a průmyslové výstavby, nebude zřejmě moci být plně naplňováno. V potaz je třeba také vzít fakt, že posuzování souladu prováděných staveb s projektovou dokumentací je vysoce odborná technicky zaměřená činnost. V té plně obstojí speciálně vzdělaní úředníci, např. absolvent vysokoškolského studia s technickým zaměřením. Navzdory tomuto ustanovení odpadla ze zákona povinnost obcí, které nejsou stavebním úřadem, aby sledovaly veškerou stavební činnost v obci, dozíraly na stav staveb a zda se provádění staveb neděje bez řádného povolení nebo v rozporu se zákonem či územně plánovací dokumentací (§ 122 starého stavebního zákona). Tato povinnost byla v praxi těžko proveditelná, jelikož úředníci obcí bez stavebních úřadů nedisponovali oprávněním vstupovat na staveniště a nahlížet do projektové dokumentace, příp. kontrolovat jiné doklady. Je zřejmé, že veškerá výše uvedená zjednodušená a zkrácena řízení představují mechanismy, jak urychlit novou výstavbu. Tato zjednodušená řízení jsou konstruována principiálně jako nesporná, tj. pokud žádný z účastníků řízení nebo dotčených orgánů nevyjádří negativní postoj, může být zkrácené řízení provedeno. V opačném případě je stavební úřad povinen provést standardní územní nebo stavební řízení. Při množství zájmů, které musí být zohledněny při realizaci stavebních záměrů, je vysoce pravděpodobné, že nebudou zjednodušená řízení tak často využívána, protože nebude vždy všem vyhověno.
Předkupní právo obce (§ 101 nového stavebního zákona) Chce-li obec zajistit výstavbu veřejně prospěšných staveb, opatření nebo zařízení, dává jí nový stavební zákon možnost, jak již v počátku (tedy v procesu územního plánování) může dát závazně najevo, že hodlá taková opatření v budoucnu realizovat. Může se jednat např. o výstavbu školy, ústavu sociální péče, autobusových zastávek, apod. K pozemku určenému územním plánem nebo regulačním plánem pro veřejně prospěšnou stavbu, opatření nebo prostranství, má obec předkupní právo. Z tohoto vyplývá pro vlastníka předmětného poinformační servis č. 12/2006 strana 7
zemku jednoznačná povinnost nabídnout tento pozemek v případě zamýšleného převodu obci ke koupi za cenu obvyklou zjištěnou posudkem znalce podle zákona o oceňování majetku.
i před uplynutím uvedené lhůty. Takové rozhodnutí by však nekorespondovalo s rozhodnutím obce ve vydané územně plánovací dokumentaci, kde vymezuje pozemek pro veřejně prospěšné účely.
V případě, že vlastník pozemku zašle nabídku na koupi obci, může být předkupní právo uplatněno do 6 měsíců ode dne doručení nabídky. Uplynutím této lhůty předkupní právo zaniká. Oprávněná obec se může předkupního práva výslovně vzdát
Vlastník pozemku může nabídnout pozemek určený územním plánem nebo regulačním plánem pro veřejně prospěšné účely obci ke koupi za výše uvedených podmínek. V případě neuzavření kupní smlouvy na základě této nabídky do 6 mě-
síců ode dne jejího doručení předkupní právo obce zanikne. Je zřejmé, že výše uvedený mechanismus předkupního práva ve prospěch obce má v budoucnu zabránit spekulativnímu jednání některých vlastníků nemovitostí, jejichž snahou bylo navýšit cenu pozemku, který obec zamýšlela koupit pro realizaci veřejně prospěšného záměru. zpracoval Mgr. Pavel Drahovzal legislativně právní odd. Kanceláře Svazu
ZEPTALI JSME SE PRAKTIKŮ JUDr. Luboš Průša byl v letech 1998-2006 starostou města Písku. Od r. 2001 se podílel na připomínkování stavebního zákona jako člen a předseda legislativní komise Svazu. Jaké změny přináší nový stavební zákona pro vaše město a kterou z nich považujete za nejzásadnější? Zákon přináší pro stavební úřad našeho města dvě velké změny. První by mělo být zjednodušení povolovacích řízení o vydání stavebního povolení u některých jednodušších staveb a druhá znamená, že náš úřad se stává pořizovatelem a objednatelem územně plánovací dokumentace pro všech 49 obcí, které jsou ve správním obvodu naší obce s rozšířenou působností (ORP). Domníváte se, že je vaše město schopno zajistit nové kompetence, zejména zpracování územně analytických podkladů? MÚ v Písku je schopen nové kompetence zajistit. Zatím se rada města a tajemník domnívají, že se to obejde bez navýšení počtu pracovníků, neboť uvolnění pracovníci z agendy stavebních povolení budou po přeškolení schopni plnit nové analytické úkoly i úkoly vyplývající z pořizovatelské role pro obce v obvodu ORP. Já osobně nejsem takový optimista a myslím, že se věc opět bez nárůstu pracovníků neobejde. Svědčí o tom i nárůst počtu pracovníků krajských úřadů z titulu zavedení nového stavebního řádu v průměru o 5 na každém z úřadů. Domníváte se, že zjednodušující a spojené procesy v územním a stavebním řízení představují takový přínos, jak bylo prezentováno předkladatelem zákona a médii? Se zjednodušením procesů to nebude tak, jak média uvádějí. Na první pohled sice pro většinu staveb stačí je jen ohlásit, ale mnoho povinností je jen přeneseno do územního řízení. Zjednodušení navíc platí
jen pro nespornou stavbu,tj. takovou, kterou nikdo ze sousedů nebo dalších účastníků nenapadá. Pokud takový případ nastane, vzniká ve spojení nového stavebního řádu se soudním řádem správním z roku 2002 kombinace, která při troše šikovnosti odvolatelů a stěžovatelů může znamenat mnohem delší průtahy (několikaleté), než předchozí stav. Stejně tak na první pohled zrychlující institut autorizovaných projektantů, jejichž razítko činí projektovou dokumentaci úředně správnou, kterou už není třeba zkoumat, se může ukázat problematickým v případě, že tato dokumentace správná nebude a dojde ke škodám. Odpovědnost za ně je potom velmi sporná. Další problémy mohou vyplynout z toho, že mnoho menších obcí nebude pořizovateli a zadavateli svého územního plánu a mohou nastat spory mezi takovými obcemi a příslušným úřadem ORP např. o to, kdo bude určen jako zhotovitel územního plánu obce. V zákoně přes připomínky SMO ČR pak není řešena povinnost, aby každý stavebník byl nucen dohodnout se před vydáním územního rozhodnutí s obcí o tom, kdo a na čí náklady má vybudovat inženýrské sítě k budoucím stavbám (tzv. plánovací souhlas obce). A tak zřejmě bude pokračovat růst tzv. suburbánní kaše bez kvalitní veřejné infrastruktury a dohady obcí a stavebníků po dokončení staveb o tom, kdo k nim měl postavit a zaplatit komunikaci atd. Nebude, vzhledem k poměrně krátké době platnosti nového stavebního zákona a krátké době na seznámení se s prováděcími předpisy k němu, působit aplikace zákona od 1. ledna 2007 vážnější problémy? Domníváte se, že jsou úředníci dostatečně připraveni a proškoleni používat nový stavební zákon? Myslím, že krátká legisvakanční lhůta není vážný problém. Úředníci proškoleni budou a budou úřadovat. Druhá věc je, kdy se jejich úřadování ve věcech stavebního řádu sjednotí a stane předvídatelným. Zde bych to odhadoval nejméně na 10-20 let, než jejich rozhodování sjednotí Nejvyšší správní soud. Tedy pokud zase někoho nenapadne zákon zásadně měnit. Děkujeme za rozhovor.
Karel Šebek je původním povoláním technik, 6 let starosta města Neveklova a nově zvolený senátor za okres Benešov a Prahu–východ. K připravovanému novému stavebnímu zákonu se vyslovoval vždy kriticky a ve spolupráci se Svazem měst a obcí ČR a některými poslanci a senátory usiloval zejména o to, aby nedošlo k likvidaci malých stavebních úřadů.
Jaké výhody nebo nevýhody by mělo zrušení stavebních úřadů na obcích I. typu, jak bylo původně navrhováno? Výhody by nebyly žádné. Rozhodování ze vzdáleného centra by bylo anonymní, bez žádoucích lokálních vazeb, mám na mysli, že dobrý úředník v místě sdílí zdravý lokální patriotizmus, je dobře dosažitelný, jeho služební cesty jsou krátké a časté. Přesto, že samospráva a státní správa je oddělená, prakticky se vždy jedná o spojené nádoby – viz tvorba územního plánu.
Jaké změny přináší nový stavební zákon pro vaše město a kterou z nich považujete za nejzásadnější? Zcela určitě zvýšení administrativní zátěže, finanční i časové náklady na školení, dají se očekávat i konflikty z důvodu nejednotného výkladu nových paragrafů.
Domníváte se, že zjednodušující a spojené procesy v územním a stavebním řízení představují takový přínos, jak bylo prezentováno předkladatelem zákona a médii? Média o stavebním zákonu informovala povrchně a tendenčně. Oslavná stanoviska předkladatelů byla jedním slovem arogantní. Mám za
informační servis č. 12/2006 strana 8
to, že výhrady oponentů se po 1. lednu 2007 ukáží bohužel jako důvodné. Komplikace budou. Nebude, vzhledem k poměrně krátké době platnosti nového stavebního zákona a krátké době na seznámení se s prováděcími předpisy k němu,, působit aplikace zákona od 1. ledna 2007 vážnější problémy? Domníváte se, že jsou úředníci dostatečně připraveni a proškoleni používat nový stavební zákon? Tyto obavy se naplňují u všeho, co přináší „legislativní smršť“. Největ-
Ing. Pavel Drahovský po vystudování stavební fakulty VUT v Brně a po několikaleté praxi na stavbách jako stavbyvedoucí nastoupil v roce 1995 na stavební úřad Sokolnice. V roce 2002 byl jmenován jeho vedoucím. Po letošních komunálních volbách byl zvolen starostou obce Moutnice. Až do konce letošního roku je neuvolněným starostou - předává rozdělanou práci na stavebním úřadě (odchod ze stavebního úřadu na uvolněnou funkci starosty „ze dne na den“ nepovažoval vůči zaměstnavateli a kolegům korektní). Jaké změny přináší nový stavební zákon pro vaši obec a kterou z nich považujete za nejzásadnější? Vzhledem k tomu, že naše obec nemá stavební úřad, považuji za nejzásadnější změnu pro nás to, že již nebudeme moci vykonávat některé pravomoci v rozsahu § 124 stávajícího stavebního zákona. Jedná se zejména o přijímání ohlášení na drobné stavby, stavební úpravy a udržovací práce a vydávání stavebních povolení na některé stavební práce. Občané budou muset ohlášení a žádosti směřovat na příslušný stavební úřad mimo naši obec. Další změny zákona by se zásadním způsobem naší obce dotknout neměly, snad s výjimkou změn v územním plánování. Jedná se o nutnost pořízení nového územního plánu obce do 5 let po účinnosti nového stavebního zákona. Jaké výhody nebo nevýhody má zrušení možnosti výkonu některých pravomocí stavebního úřadu prostřednictvím stavebních komisí na obcích I. typu? Z vlastní zkušenosti vím, že členy stavebních komisí nejsou vždy samí stavaři se znalostí stavebního zákona a správního řádu. Při projednávání některých problematických staveb to je chyba, protože konečná rozhodnutí těchto komisí jsou pak velmi málo zákonná. Ale těchto případů je minimum. Daleko více se členové stavebních komisí zasloužili již v zárodku o vyřešení drobných, zejména sousedských neshod při projednávání a provádění staveb. A to tím, že stavebníky i jejich sousedy většinou osobně znají a mohou při jednání použít i jiné argumenty a jiná slova než pracovníci stavebních úřadů. Věřte mně, že tato jednání, při kterých si sousedé vyměňují názory na stavbu a nejen na ni, nejsou vůbec jednoduchá. Možná právě proto se tak obtížně hledají členové do stavebních komisí, neboť si nikdo z „místních“ nechce narušit sousedské vztahy. I přesto stavební komise svou činností nyní jednoznačně ulehčují přetíženým stavebním úřadům i soudům. Proto výhodou zrušení stavebních komisí může být snad jedině to, že o stavbách budou vždy rozhodovat státními zkouškami prověření odborníci. S odkazem na předchozí úvahu podloženou zkušenostmi však záměrně znovu říkám, může být. O nevýhodách jsem se již zmínil v předchozí odpovědi, jde tedy zejména o to, že se výkon státní správy vzdaluje občanům. Domnívám se, že jedním z důsledků bude ještě častější porušování stavebního zákona ze strany stavebníků. Dá se také předpokládat, že velká část následných řízení o odstranění staveb „doputuje“ na odvolací orgány a následně soudy. S tím je
ší profit z toho budou mít samotní autoři, vykladači zákona a na ně napojené školící agentury, později pak i soudní aparát. Prováděcí vyhlášky k zákonu dosud nevyšly ve Sbírce zákonů (ke dni 24. listopadu 2006 - pozn. redakce), výklad paragrafů je pouze hypotetický. Kdo umí paragrafy ohýbat, ten toho využije ve svůj prospěch a z úředníků budou fackovací panáci. Děkujeme za rozhovor.
samozřejmě spojena zvýšená administrativa na prvoinstančních stavebních úřadech a ostatních těchto institucích, a tedy větší finanční výdaje s tím spojené. Domníváte se, že zjednodušující a spojené procesy v územním a stavebním řízení představují takový přínos, jak bylo prezentováno předkladatelem zákona a médii? Mluvit o možných přínosech nového stavebního zákona je před jeho zavedením do praxe velmi těžké. Mrzí mne proto, jak velmi zjednodušeně jsou některá ustanovení nového stavebního zákona prezentována některými médii. Nedá se sice říct, že by tato média neříkala pravdu, ale zcela jistě neříkají pravdu celou. O to větší rozčarování nastane pro některé stavebníky, až zjistí, že i po 1. 1. 2007 musí mít na plánovanou stavbu projektovou dokumentaci a další vyjádření, dokonce i taková, která nyní nejsou třeba. A to, že předkladatel zákona bude svou práci chválit, je zřejmé, protože vlastní práci hodnotí každý co nejlépe. Osobně jsem od nového stavebního zákona (dále SZ) očekával mnohem více. Očekával jsem výrazné zjednodušení povolování některých staveb, ale současně mnohem tvrdší postihy za porušení těchto pravidel, zejména za tzv. „černé stavby“. To, že v novém SZ není jasně uvedeno, že stavební úřad nařídí odstranění „černé stavby“ bez možnosti výjimky, (tedy bez možnosti dodatečného povolení), pokládám za jeho největší systémovou chybu. (Pozn.: To jsem se teď ale pustil do problému, který je na několik článků a na který jste se neptali. Je to ale věc, která mne velmi trápí). Nebude, vzhledem k poměrně krátké době platnosti nového stavebního zákona a krátké době na seznámení se s prováděcími předpisy k němu, působit aplikace zákona od 1. ledna 2007 vážnější problémy? SZ byl, je a bude jedním ze zásadních zákonů naší republiky. Má velký vliv na správné „uložení“ a zhodnocení miliard korun vkládaných do investic nejen drobnými stavebníky, ale i velkými společnostmi. To, že ještě nejsou schváleny prováděcí předpisy k tomuto novému SZ, cca 1 měsíc před jeho účinností, je trestuhodné. Jak velké problémy způsobí tato skutečnost po 1. 1. 2007 zjistíme později. Očekávám, že bude dost takových, kteří budou kvůli tomu za nemalý peníz zbytečně upravovat projektovou dokumentaci, protože již teď se budoucí stavebníci na stavebních úřadech zajímají o podrobnosti k SZ a k prováděcím vyhláškám. Při přípravě stavby jsou to informace „ceny zlata“. Domníváte se, že jsou úředníci dostatečně připraveni a proškoleni používat nový stavební zákon? Školení na nový SZ probíhají již delší dobu, jsou to však školení bez vztahu na prováděcí předpisy, takže jsou „polovičatá“. Přednášející navíc poukazují na velmi problematická místa nového SZ. Domnívám se proto, že úředníci na stavebních úřadech budou připraveni jen zčásti, ale nebude to jejich vlastní vinou. Samotná praxe při aplikaci nového SZ přinese také nové problémy, které budou muset prvoinstanční úřady bezodkladně řešit, často se budou muset rozhodnout během několika minut. Těžko najdou ze začátku někoho, kdo jim zodpovědně poradí. Vůbec svým kolegům nezávidím. Děkujeme za rozhovor. informační servis č. 12/2006 strana 9
JUDr. Zdeňka Vobrátilová je ředitelkou odboru stavebního řádu na Ministerstvu pro místní rozvoj ČR a významnou měrou se podílela na přípravě nového stavebního zákona. Jak se nový stavební zákon dotkne obcí, jaké jsou jeho přínosy a rizika? Přínosy a rizika mohou zhodnotit obce podle mého názoru až po uplynutí určité doby, po kterou bude zákon aplikován v praxi. Nový stavební zákon se dotkne obcí jako stavebníků (investorů). Souhrnně stanoví povinnosti stavebníka § 152 stavebního zákona. Stavebník je povinen dbát na řádnou přípravu a provádění stavby, mít na zřeteli zejména ochranu života a zdraví osob nebo zvířat, ochranu životního prostředí a majetku, i šetrnost k sousedství. Tyto povinnosti má i u staveb a jejich změn nevyžadujících stavební povolení ani ohlášení nebo u jiného obdobného záměru, například zřízení reklamního zařízení. O zahájení prací na stavbách osvobozených od povolení je povinen v dostatečném předstihu informovat osoby těmito pracemi přímo dotčené. Stavebník je povinen pro účely projednání záměru podle tohoto zákona opatřit předepsanou dokumentaci. Pokud jde o vybranou činnost ve výstavbě, musí být projektová dokumentace zpracována projektantem, který má autorizaci podle zákona č. 360/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Důležitou novinku pro obce obsahuje odstavec 4 paragrafu 152, podle kterého u stavby financované z veřejného rozpočtu, kterou provádí stavební podnikatel jako zhotovitel, je stavebník povinen zajistit technický dozor stavebníka nad prováděním stavby. Pokud projektovou dokumentaci pro tuto stavbu může zpracovat jen osoba oprávněná podle zvláštního právního předpisu, zajistí stavebník autorský dozor projektanta, popřípadě hlavního projektanta nad souladem prováděné stavby s ověřenou projektovou dokumentací. Je třeba upozornit na to, že pro osobu, která bude vykonávat technický dozor stavebníka, zákon nestanoví žádné kvalifikační požadavky, ani nepředepisuje vzdělání nebo praxi takové osoby. Kterou změnu pro obce považujete za nejzásadnější? Pro obce, jejichž obecní úřad je obecným stavebním úřadem nedojde k zásadním změnám. Budou vykonávat působnost stavebního úřadu stanovenou stavebním, popřípadě dalšími zákony. Změnu pocítí tři města, která se stanou novými stavebními úřady, a to Třemošná, Kašperské Hory a Plánice. Významné změny nastanou v oblasti územního plánování. Obce, jejich zastupitelstva, mají podle nového stavebního zákona rozhodující úlohu při rozhodování o pořízení územně plánovací dokumentace pro území obce. Zastupitelstvo obce rozhoduje o pořízení územního plánu a regulačního plánu, schvaluje zadání a pokyny pro zpracování návrhu územního plánu a vydává územní plán a regulační plán jako opatření obecné povahy. Působnost orgánů obcí na úseku územního plánování je stanovena v § 6 nového stavebního zákona. Obecní úřad obce s rozšířenou působností je pro tyto účely „úřadem územního plánování“. Podle § 24 úřad územního plánování vykonává svoji činnost úředníky splňujícími zde stanovené kvalifikační požadavky. K obavám, že obecní úřady obcí s rozšířenou působností takto kvalifikované úředníky od 1. ledna 2007 nebudou mít, je nutné připomenout § 189 odst. 3 nového stavebního zákona. Ten stanovuje, že kvalifikační předpoklad pro výkon územně plánovací činnosti splňuje úředník, který vykonává ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona územně plánovací činnost na ministerstvu, krajském úřadu nebo obecním úřadu a má příslušné osvědčení zvláštní odborné způsobilosti podle zvláštního právního předpisu vydané přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Novinkou, která souvisí s pořizováním regulačního plánu na žádost fyzické nebo právnické osoby, která má zájem využít území obce pro své investiční záměry, je podle § 66 odst. 2 nového stavebního zákona informační servis č. 12/2006 strana 10 18
možnost obce podmínit vydání regulačního plánu uzavřením smlouvy o spoluúčasti žadatele na vybudování nové nebo na úpravách stávající veřejné infrastruktury. Tato smlouva je označena jako „plánovací smlouva“. Veřejnou infrastrukturou se podle nového stavebního zákona rozumí dopravní infrastruktura, technická infrastruktura (vodovody, kanalizace, čistírny odpadních vod) a další občanské vybavení (např. stavby pro vzdělání, sociální služby, zdravotní služby), nebo i veřejné prostranství. Na rozdíl od současné právní úpravy, nebude možné vydat o stavební uzávěře územní rozhodnutí nebo nařízení obce. Územní opatření o stavební uzávěře vydává v přenesené působnosti rada obce jako opatření obecné povahy podle správního řádu. Při rozhodování o vydání tohoto opatření musí mít rada obce na zřeteli, že podle § 102 odst. 1 stavebního zákona vlastníkovi pozemku nebo stavby, jehož práva by byla při užívání pozemku nebo stavby na základě územního opatření o stavební uzávěře omezena, náleží náhrada. Novinkou, kterou přináší § 101 stavebního zákona je, že k pozemku určenému územním plánem nebo regulačním plánem pro veřejně prospěšnou stavbu nebo pro veřejně prospěšné opatření má obec předkupní právo. Obec má předkupní právo také k pozemku určenému územním plánem nebo regulačním plánem pro veřejné prostranství. Jaké výhody a nevýhody má zrušení možnosti, aby stavební komise rady obce na obcích I. typu vykonávaly částečnou pravomoc stavebního úřadu (např. přijímání ohlášení)? Obce se základní působností, jejichž obecní úřady nejsou stavebním úřadem, nebudou vykonávat ani částečnou pravomoc stavebního úřadu jak dosud umožňuje § 124 stavebního zákona. Zřizovat a zrušovat podle potřeby své komise, včetně stavební, bude i nadále náležet radě obce. Jde zejména o to, že nový stavební zákon nezná již drobné stavby, kterými se komise zabývaly. Stavební úpravy, o nichž mohly „rozhodovat“ tyto obce, již nebudou vyžadovat ani ohlášení ani stavební povolení. Soustavný dozor nad zajišťováním veřejných zájmů a nad ochranou práv a oprávněných zájmů právnických a fyzických osob a nad plněním jejich povinností vyplývajících ze stavebního zákona se svěřuje pouze stavebním úřadům. V souladu s koncepcí nového stavebního zákona se stává rozhodující posouzení záměru z hlediska souladu s úkoly územního plánování. To je zajištěno na stavebních úřadech. Jak je finančně zajištěn výkon nových kompetencí obcí vyplývajících ze zákona? Podle informací, které mám k dispozici, byly zahrnuty do přípravy státního rozpočtu na rok 2007 i finanční dopady na příspěvek na výkon státní správy v souvislosti s přijetím nového stavebního zákona, které vycházejí z důvodové zprávy. Nebude, vzhledem k poměrně krátké době platnosti nového stavebního zákona a krátké době na seznámení se s prováděcími předpisy k zákonu, působit aplikace zákona od 1. ledna 2007 vážnější problémy? Jsou úředníci dostatečně připraveni a proškoleni používat nový stavební zákon? Jakou podporu je připraveno poskytnout MMR obcím? Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), byl publikován ve Sbírce 11. května 2006. Připravoval se několik let veřejně, před jeho přijetím se konala řada seminářů a konferencí, jeho koncepce a znění není absolutní novinka. MMR zorganizovalo v průběhu října a listopadu celkem 5 dvoudenních seminářů (Kolín, Plzeň, Ostrava, Brno, Praha), kterých se zúčastnilo více než 2 000 posluchačů. Texty vyhlášek byly k dispozici na webových stránkách MMR, takže bylo možné se s nimi seznámit. Věřím, že společným úsilím se podaří překonávat aplikační potíže, které samozřejmě u tak rozsáhlé právní úpravy nelze vyloučit. Děkujeme za rozhovor.
