I. Psaní čárky v souvětí 1 Souřadné spojení vět spojkami a, i, ani, nebo, či

I. Psaní čárky v souvětí 1 Souřadné spojení vět spojkami a, i, ani, nebo, či Čárkou neoddělujeme spojení vět hlavních nebo spojení vět vedlejších spojkami a, i, ani, nebo, či v poměru slučovacím. Jsou-li však věty spojeny v jiném významu než prostě slučovacím, oddělujeme je čárkou. Podrobněji viz Psaní čárky před spojkami a, i, ani, Psaní čárky před spojkami nebo, či.

2 Spojení vět dvojitými nebo souvztažnými spojovacími výrazy (ani – ani, buď – nebo apod.) O psaní čárky před ani – ani nebo při vícenásobném užití spojky ani viz samostatný výklad v sekci Psaní čárky před spojkami a, i, ani. Spojovací výraz může být také zdvojen nebo být souvztažný, tzn. svým významem odkazuje k prvnímu spojovacímu výrazu z příslušné dvojice. V takovém případě se vždy před druhým spojovacím výrazem v pořadí píše čárka. Příklady zdvojených či souvztažných spojovacích výrazů: ať – ať, ať – či, ať (už) – nebo, buď – (a)nebo, jednak – jednak, nejenže – ale (i) / ale ani / ba dokonce / nýbrž i, na jedné straně – na druhé straně apod. Ať už si člověk vybere jakoukoli cestu, ať třeba lituje svých rozhodnutí, je třeba projít životem se ctí. Ať už přijde osobně, nebo vyšle svého právního zástupce, smlouvu se nám dnes jistě podaří právoplatně uzavřít. Buď je náčelník opravdu tak hodný, nebo jen vyčkává a promýšlí další postup. Vichřice v tom okamžiku už jednak ztrácela na síle, jednak se vzdalovala. O předmětech z jejich chicagského bytu nejenže nevěděl, ale i zapomněl, že je kdy měli. Cítil se na jedné straně zoufale, na druhé straně si však své zoufalství užíval.

3 Podřadicí spojení vět – podřadicí spojky (že, aby, kdyby apod.) Čárkami oddělujeme spojení vět hlavních a vedlejších. Vedlejší věty mohou být uvozeny např. podřadicími spojkami aby, ač, ačkoli, ať, až, byť, jelikož, jestliže, jako, kdežto, kdyby, když, leč, leda(že), li, pokud, poněvadž, pročež, protože, přestože, sotva, takže, třebaže, zdali (nikoli zda-li), že apod. Pokáceli statnou borovici, aby získali materiál na stavbu domu. Špatná dopravní situace pouští do měst miliony aut, ačkoli se jich tam vejde jen hrstka. Čekal jsem, až zhasne. Muselo jít o velice vážnou věc, jestliže její význam neupadl ani po letech. Mluvili jistě o mně, poněvadž mě sledovali očima. Čárkou oddělujeme též spojení dvou vedlejších vět, které jsou spojeny podřadně, tj. jsou na sobě obsahově závislé. Rád bych věděl, zdali budoucí hrdinové budou vytesáni v džípech, když těm minulým se stavěly jezdecké sochy na koních. Pamatuješ si toho řečníka, který nevěděl, jak začít, když vystoupil na tribunu? Život je snazší, pokud bojuješ, abys žil.

4 Podřadicí spojení vět – vztažná zájmena (kdo, který apod.) Vedlejší větu lze k hlavní větě připojit též vztažnými zájmeny kdo, co, který, jaký, jenž. Takové vedlejší věty oddělujeme čárkou. V dílnách se už dlouho předtím rozhoduje, kdo si bude moci vzít volno. Chci se zmínit o jednom případu, který si dobře pamatuji. Nelíbil se nám konfrontační postoj, jejž tajemník zaujal. Pokud je vztažný výraz uveden ve spojení s předložkou, klademe čárku před předložku: Poznejte kino, do kterého se budete rádi vracet.

5 Podřadicí spojení vět – příslovce (jak, kam apod.) I příslovce mohou plnit funkci spojovacího výrazu, častá jsou např. tzv. zájmenná příslovce jak(koli), kam(koli), kde(koli), kdy(koli), ale i jiná příslovce, např. proč, dokud atd. Snažil se zachovat trpělivost a zájem, jakkoli se tím jeho postavení spíše komplikovalo. Kamkoli přišel, přinesl s sebou smích a radost. Zůstanu u tebe, dokud se nebudeme moci vzít.

6 Vložené vedlejší věty Čárkou oddělujeme z obou stran vedlejší věty: - vložené do hlavní věty: Někteří ze svědků, kteří byli předvedeni na stanici, si ornament náramku nevybavili přesně. Přece už včera, když jsem s tebou šla domů, sis musel všimnout toho vysokého pána s větrovkou a holí s bodcem. Je-li vztažné zájmeno připojující vedlejší větu užito ve spojení s předložkou, klademe čárku před předložku: Krabice, do kterých ukládáme zimní šatstvo, jsou uloženy v horních policích. - vložené mezi dvě hlavní věty: Bylo to v revíru, který patří jednomu známému, a všichni si na to dodnes dobře pamatujeme. Vypráví se, že starý Loukota bojoval až v Itálii, a málokdo pochybuje. - v pozici mezi vedlejší větou a hlavní větou: Když zjistíme, kam odešel, možná se vše vysvětlí. Přestože všichni věděli, jak je talentovaný, nepřičítali jeho úspěch jen šťastné náhodě.

7 Dva spojovací výrazy vedle sebe (že když, který když apod.) Setkají-li se vedle sebe dva výrazy, z nichž každý patří k jiné větě, píšeme čárku jen před prvním z nich: Vždy věděl, že kdyby se cokoli přihodilo, může se na ni spolehnout. (= věděl, že se na ni může spolehnout, kdyby se cokoli přihodilo) Je to šelma, která když bude na svobodě, bude nemilosrdně zabíjet. (= šelma, která bude zabíjet, když bude na svobodě) Věděl, že když půjde zpátky do hlavní haly, nebude se už chtít vrátit. (= věděl, že se nebude chtít vrátit, když půjde zpátky do hlavní haly) Uvědomte si, že přestože záběr vidíte prostorově, na fotografii je převeden jen do dvou rozměrů. (= uvědomte si, že na fotografii je záběr převeden do dvou rozměrů, přestože vy jej vidíte prostorově)

8 Věty závislé na výrazu s oslabenou větnou platností (samozřejmě, hlavně apod.) Čárkou zpravidla neoddělujeme vedlejší věty, které závisejí na příslovečném výrazu s oslabenou větnou platností. Hlavně že jsme vyhráli a smazali nepovedený zápas v Příbrami. Možná že o mně slyšel. Přirozeně že zrakové schopnosti se u různých plemen liší. Samozřejmě že jsem se snažil ukázat v nejlepším světle. Věty závislé na výrazu s oslabenou větnou platností jsou přechodovým jevem mezi jednoduchou větou a souvětím. Proto jim věnujeme samostatné výklady zde i v oddílu Psaní čárky ve větě jednoduché.

9 Výrazy pociťované jako výpustka (Nevěděl, co s tím) V některých případech lze určitou část věty vypustit, aniž by sdělení ztratilo svůj smysl. Často dochází např. k vypuštění určitého slovesa. I při vypuštění slovesa však zbylý celek obvykle považujeme za větu, jestliže je zachován příslušný spojovací výraz, a oddělujeme ji čárkou. Čárka se také píše, je-li celek po vypuštění slovesa více rozvit. Psaní čárky však v těchto případech kolísá a ani řešení bez čárky není chybné. Nevěděl, jak z toho ven. (= nevěděl, jak se z toho dostat ven) Však my víme, jak na to. Volič chce vědět, co a jak. V příručce najdete 15 rad, jak na elektřinu. Vychovatelky jsou zvyklé neptat se, proč a nač. (= neptat se na důvody) Ocitne-li se na konci celku samotný spojovací výraz „vypuštěné“ věty, čárkou ho zpravidla neoddělujeme. Rád by se pustil do práce, ale nevěděl jak. (= nevěděl, jak by měl postupovat) Vyměním svou knihu rád, jen řekni za co. (= řekni, za co ji vyměníš) Všichni se na něj mračili, málokdo s ním prohodil slovo, ale nikdo mu neřekl proč. (= proč se na něj všichni mračí a proč s ním málokdo prohodí slovo)

Domluvil si prázdninovou práci na univerzitě, ale nevzpomněl si s kým. (= nevzpomněl si, s kým práci domluvil) Obzvlášť v mluvené řeči se často setkáváme s větami typu Sedneme si ke stolu s někým důležitým. Víš s kým? Zapisujeme-li takovou konstrukci, např. v beletrii, je nepsaní čárky navíc podpořeno tím, že v řeči není pauza mezi víš a s kým. Věty s výpustkou (elipsou) jsou přechodovým jevem mezi větou jednoduchou a souvětím, proto jim věnujeme samostatné výklady zde i v oddílu Psaní čárky ve větě jednoduché.

10 Teprve, jen, zvláště apod. + spojovací výraz Jsou-li spojovací výrazy zdůrazněny pomocí teprve, jen, zvláště, pouze apod., píše se obvykle čárka už před zdůrazňovacími výrazy. Děvče se dalo přesvědčit, teprve když jí ukázali ten dopis. Zkoušel se odreagovat a úlevu nacházel, jen když sedal za klavír. Působilo mu radost na takovou otázku odpovědět, zvláště když odpověď byla určena soukromé osobě. Hodlám vydat knihu, jen co odejdu do výslužby. Někdy se setkáváme i s případy, v nichž je spojovací výraz zdůrazněn dvěma částicemi. Čárku je třeba psát už před první částici v pořadí: Požádejte svého lékaře, třeba právě když Vás bude očkovat. Trávník má své kouzlo, právě jen když je udržovaný.

11 Vedlejší věty závislé na příslovečném výrazu (předtím než..., pokaždé když...) Čárkou obvykle neoddělujeme vedlejší věty časové závislé na příslovečném výrazu. Pokaždé když přišel, silně zaklepal na zadní dveře a halasně pozdravil. Předtím než zvoláme vítězný pokřik, musíme výrobek řádně otestovat.

12 Věty s tak(,) jak V typu spojení s tak jak pisatelé někdy váhají, zda čárka náleží před tak nebo mezi tak a jak. Před tak se čárka píše v případě, že celé spojení je k předchozímu celku připojeno spíše volně. Nebyla tam žádná jména, tak jak říkala. Byli bychom úplně sami, tak jak to máme nejraději. V církvi, tak jak ji zná laik, je toho mnoho nezměnitelného. Mezi tak a jak klademe čárku zejména v případě, že výraz tak rozvíjí přísudek věty coby příslovečné určení: Věci prostě přijímám tak, jak přicházejí. Dozorce se rozhlédl tak, jak to vždycky dělal. Přece se nemůžu setkat s inspektorem tak, jak vypadám. Sonda provedla průzkum planety tak, jak to vyžadují předpisy. Umístění čárky někdy může změnit význam věty:

Zařízení pracovalo přesně tak, jak jsem předpovídal. (= zařízení pracovalo přesně podle mé předpovědi) Zařízení pracovalo přesně, tak jak jsem předpovídal. (= zařízení pracovalo přesně, bez odchylek, což jsem předpokládal) Chtěl bych žít tak, jak se má. (= chci žít podle obecně přijímaných zásad) Chtěl bych žít, tak jak se má. (= chci žít, protože žít se má)

13 Věty s poté(,) co Spojovací výraz poté co je v současné češtině poměrně nový, ale hojně užívaný. Vztažné zájmeno co na první pohled jednoznačně signalizuje počátek vedlejší věty, na niž odkazuje výraz poté. Je tedy nasnadě psát před co čárku. Prosazuje se však i chápání spojovacího výrazu poté co jako jednočlenného a snaha klást čárku už před jeho první člen. Ani takové řešení neodmítáme, avšak psaní čárky ve spojovacím výrazu poté co nelze vyřešit jen jednoduchou poučkou o chápání výrazu jako jedno- či dvojčlenného. Toto chápání, a tedy i psaní s čárkou či bez ní, totiž do značné míry závisí na kontextu a na pozici spojovacího výrazu ve větě – viz níže oddíly 1–3. Je možné, že vývoj časem dospěje k úplnému splynutí obou složek výrazu poté co, ale zatím nelze říci, že by psaní potéco bylo už dnes běžné a ustálené. V současné době doporučujeme zůstat u psaní odděleně. 1) Stojí-li poté co na začátku větného celku, zpravidla v praxi převažuje psaní čárky mezi oběma jeho složkami. Psaní bez čárky je zde však zcela rovnocennou variantou: Poté(,) co se přihlásíte do systému, zobrazí se váš seznam předmětů. Poté(,) co sportovec ohlásil návrat do německého klubu, se výčet jeho úspěchů v domácí lize povážlivě ztenčil. 2) Jestliže spojovacímu výrazu předchází časové určení vymezující časový úsek, který uplynul mezi dějem hlavní a vedlejší věty, nelze klást čárku už před poté, protože poté plní v hlavní větě funkci příslovečného určení času, tzn. je jejím větným členem. Dominik se narodil týden poté, co se nám konečně podařilo vyměnit malý byt za větší. (= Narodil se týden po výměně bytu. Nelze psát: Dominik se narodil týden, poté co se nám konečně podařilo vyměnit malý byt za větší.) Richarda poznala až dlouho poté, co už se sžila s prostředím léčebny. (= Sžila se s prostředím léčebny a dlouho potom poznala Richarda. Nelze psát: Richarda poznala až dlouho, poté co už se pomalu začala sžívat s prostředím.) Je však možné psát čárku před poté v případě, že věta bez poté co je sama o sobě mluvnicky úplná (mohla by sama o sobě končit tečkou). Celek s poté co pouze přináší dodatečnou informaci navíc. Čárka mezi oběma členy spojovacího výrazu poté co je možná, psaní bez čárky je však výhodnější – nepřetěžuje text interpunkcí. Časové určení před poté co v daném případě nevymezuje časový úsek mezi ději obou větných celků. Vztahuje se jen k ději věty hlavní: Dominik se narodil před týdnem, poté(,) co se nám konečně podařilo vyměnit malý byt za větší. (= Narodil se před týdnem a to už jsme bydleli ve větším bytě. Není známo, kdy k výměně bytu došlo a jak dlouho po ní se Dominik narodil.) Richarda poznala poměrně pozdě, poté(,) co už se sžila s prostředím léčebny. (= Richarda poznala pozdě. Bylo to ve chvíli, kdy už byla smířena s prostředím léčebny. Není známo, kdy se sžila a jak dlouho potom poznala Richarda.) 3) Je-li celek s poté co do věty vložen, máme více možností řešení:

a) Chápeme jej jako volně vložený – je nutno psát čárku na začátku vložené konstrukce (před poté) a na konci vložené konstrukce, čárka uvnitř výrazu poté co je volitelná: Kaarti Polamöke, poté(,) co se z rodného Finska vydal pracovat do thajské pobočky firmy, zakotvil nakonec v Česku na pozici generálního ředitele. b) Chápeme jej jako nedílnou součást věty (poté je větným členem hlavní věty, celek s co nabývá platnosti vedlejší věty časové) – nepíšeme čárku před poté, čárkami oddělíme vloženou vedlejší větu časovou: Kaarti Polamöke poté, co se z rodného Finska vydal pracovat do thajské pobočky firmy, zakotvil nakonec v Česku na pozici generálního ředitele.

14 Citoslovce a částice (Haló, počkejte! Copak je to vůbec možné? Inu, to ani já nepamatuju.) Částice a citoslovce se v našich mluvnicích chápou značně nejednotně. Z hlediska interpunkčního je důležité zejména to, že citoslovce jsou na rozdíl od částic významově a obsahově samostatnostnější, a proto zpravidla tvoří samostatné neslovesné výpovědi (ve školské terminologii takové výpovědi nazýváme větné ekvivalenty), z hlediska mluvnického tedy jde o jev na pomezí jednoduché věty a souvětí. Citoslovečné výpovědi zpravidla oddělujeme čárkou. Některé výrazy mohou navíc ve větě vystupovat ve funkci částice i citoslovce, srov. Což už není žádné odvolání? (část.) Má to někdo štěstí, což? (cit.) Rozdělení na citoslovce a částice v tomto výkladu je proto třeba chápat spíše jako orientační. Spoléháme spíše na interpunkčně vyhraněnější příklady. Věty s částicemi: Přišlo jich asi čtyřicet. Petr se na náš příjezd bezesporu těšil. Co(ž)pak je to vůbec možné? To prší! Ať se vám vše do puntíku splní. Snad se jim nic nestalo. Půjdete rovnou za nosem. Je tu pan ředitel? Bohužel (tu) není. Ale: Ale co(ž), však se mohly stát i horší věci. Není tady, bohužel. Uzdraví se, snad. Citoslovce: Citoslovce se čárkou neodděluje v případě, že je spojeno s jiným důrazným zvolacím výrazem: Ó kéž bych měl takovou sílu! Neoodělujeme také citoslovce, které je větným členem: Psy dívenka miluje, dříve než „máma“ a „táta“ říkala „haf“. (předmět) Dneska jde všechno hop hop. (příslovečné určení způsobu) Jen jsem se otočil a míč frnk a byl pryč. (sloveso) Věty s citoslovci v platnosti samostatné výpovědi:

Haló, počkejte! Cink, cink, ozvalo se nedaleko. Inu, to ani já nepamatuju. Sakra, nemůžeš dát pozor? Co se tady motáš, probůh? Jak jsi se sem, propánajána, dostal? Jé, dej mi taky jeden bonbon. Částice a citoslovce s kontaktovou funkcí: Povedlo se mi to, co(ž)? Přespíte u náš, že ano? Položím to napříč, dobře?

II. Psaní čárky ve větě jednoduché 1 Čárka ve spojení několikanásobných větných členů: spojení souřadné, bezespoječné, slučovací poměr (tatínek, maminka, dědeček a strýček) Jsou-li jednotlivé výrazy tvořící několikanásobný větný člen jen prostě řazeny za sebou bez přítomnosti spojovacího výrazu, oddělujeme je čárkou. Marie, Jana, Petr a Ctibor dostanou zaslouženou odměnu. (několikanásobný podmět) Živé duše nepotkáte. Všude byly jen pralesy, skály, spousta bažin, jezera, potoky a zase pralesy. (několikanásobný podmět) Chudák Karel kýchal, kašlal a smrkal. (několikanásobný přísudek) Na případ tohoto typu jsou v české mluvnické tradici rozdílné názory. Někdy se uvedený typ považuje za samostatné věty. Z interpunkčního hlediska však není spojení dvou sloves problematické – slovesa budou vždy oddělena čárkou. Dopis rozešlete krajským a městským úřadům, všem ministerstvům, správě sociálního zabezpečení a krajským hejtmanům. (několikanásobný nepřímý předmět) Potkal jsem Karla, Marii, Jiřího a Jana. (několikanásobný přímý předmět) Tu znenadání promluvil jemný, lahodný hlas. (několikanásobný přívlastek) Za války působil v městečku jako učitel, správce úřadu, úředník a pošťák. (několikanásobný doplněk) Michal je milý, tichý, klidný a melancholický člověk. (několikanásobné přísudkové jméno) Mluvil klidně, vyrovnaně, s rozvahou. (několikanásobné příslovečné určení)

2 Souřadné spojení několikanásobných větných členů v různém významovém poměru (mělo by stačit 50, a ne/nikoliv 60 bodů; obsáhlá, a proto poučná výstava) Mezi souřadně spojenými větnými členy může být různý významový poměr. Nejběžnější je prostě slučovací spojení spojkami a, i, ani, nebo, či apod. Viz samostatné výklady: Psaní čárky před spojkami a, i, ani Psaní čárky před spojkami nebo, či Psaní čárky před spojkami anebo, aneb, čili, neboli. Slučovací poměr však lze vyjádřit i jinými spojovacími výrazy, např. tatínek, maminka, jakož i Rampepurda na něho dupají. Jde-li o spojení větných členů v jiném než slučovacím poměru, pak platí, že před daným spojovacím výrazem píšeme čárku. Viz příklady: - poměr odporovací: loajální mohou být jen lidé, a nikoliv strany; tu záležitost si vyřídíme v soukromí, a ne na chodbě; dcera bydlí v apartmánovém domě, a ne v obyčejném činžáku; malý, ale hezký domek; krásná, ale náročná žena; takové střetnutí bylo možné, ač snad ještě vzdálené; kratičký, leč osudový okamžik; byla to rozlehlá místnost, nikoli však vkusně zařízená; nerozuměl tomu ani odborník, natož laik; byl zdravý, avšak slabý; - poměr příčinný/důsledkový: obsáhlá, a proto poučná výstava; lhal si sám sobě, a tudíž i jiným; nalezl šifrovací mřížku pro přepis písmen, a tedy i slov; - poměr stupňovací: nemáme dost kanceláří, ba dokonce ani dost stolů; druhé řešení bylo jednodušší, a dokonce i vkusné; položil mu vlídně, až blahosklonně ruku na rameno; pozornost poutá potápěčské náčiní,

a hlavně puška s harpunou; přijel na kolej sám, a ke všemu v takovém autě; strýček je advokát s velkou agendou, a nadto boháč.

3 Větné členy spojené dvojitými či souvztažnými spojovacími výrazy (ani – ani, buď – nebo, jednak – jednak apod.) O psaní čárky před ani – ani nebo při vícenásobném užití spojky ani viz samostatný výklad v sekci Psaní čárky před spojkami a, i, ani. Jsou-li větné členy spojeny dvojitými či souvztažnými spojovacími výrazy, oddělujeme obě části spojení čárkou. Dvojité či souvztažné výrazy jsou např. ani tak – jako spíš, ať – ať, ať – či, ať – nebo, buď – (a)nebo, dílem – dílem, jak – tak, jednak – jednak, nejen – ale i/nýbrž i, na jedné straně – na druhé straně apod. Hodnotit dílo této osobnosti jen na základě cestopisů by nebylo ani tak odvážné, jako spíš neuvážené. V EU je důležité umět jak francouzsky, tak italsky. Nejen léto, ale i podzim budou zanedlouho pouhou vzpomínkou. Služební cestu ministerstvo nejen povolilo, nýbrž i zaplatilo. Jednak strach, jednak špatné svědomí byly příčinou jejích obav. Vše potřebné obstarám buď já sám, nebo můj syn. Ať mladí, ať staří, všichni ho chválili. Vítali ho jen ti, kteří ho milovali, ať muži, nebo ženy. Ať už cestuješ vnitrozemím, či/nebo po moři, náš výrobek ti vždy přijde vhod. (ale: ať tak či onak – ustálené spojení)

4 Přívlastek volný a těsný Přívlastek je větný člen rozvíjející podstatné jméno. Z pravopisného hlediska nás jako pisatele zajímá, zda jde o přívlastek volný neboli nerestriktivní, či těsný, tedy restriktivní.

4.1 Volný přívlastek  Volný (nerestriktivní) přívlastek není vzhledem ke kontextu nebo situaci pro větu nezbytný; nezužuje významový rozsah podstatného jména, k němuž se vztahuje. Lze jej proto vynechat, aniž se tím poruší smysl sdělení. V psaném textu se odděluje čárkami, je-li vložen, odděluje se z obou stran: Karlův most, založený Karlem IV. roku 1357, je turisticky atraktivní. Prašná brána, upravená architektem Mockerem, stojí poblíž Obecního domu. K výstavě, otevřené denně od 10 do 19 hodin, byl vydán zajímavý katalog. Tento film, natočený těsně po návratu z Nepálu, patří k jeho nejlepším. Výraznou dominantou obce je barokní kostel, přebudovaný do nynější podoby v letech 1862–1864. Lidové noviny jsou nejstarší český deník, založený roku 1893. Svaz je dobrovolnou, nepolitickou a nevládní organizací, založenou jako zájmové sdružení.

4.2 Těsný přívlastek  Těsný (restriktivní) přívlastek vyjadřuje skutečnost podstatnou, v dané situaci a kontextu nezbytnou pro jednoznačné porozumění výpovědi. Zužuje rozsah řídícího substantiva – při vypuštění přívlastku by se porušil základní smysl celého sdělení. Neznamená to, že by vynecháním vždy vznikla nesmyslná věta, ale mohla by mít jiný význam. Těsný přívlastek se čárkami neodděluje:

Galerie získala první van Eyckův obraz namalovaný technikou olejomalby. (= Jde o první van Eyckovu olejomalbu, nikoli o jeho první obraz vůbec.) Studenti uvedení v tomto seznamu mohou odejít. (= Odejít mohou jen ti zapsaní, nikoli všichni.) Úpravy Prašné brány navržené architektem Mockerem se realizovaly v letech 1875–1886. (= Prašná brána byla přestavována i v jiných letech.) Výrobky určené na export bývají kvalitnější než zboží pro domácí trh. Doba určená k vysvětlení látky se neplánovaně protáhla. S těsným přívlastkem se často setkáváme v úředním stylu; jednoznačně vymezuje/určuje/identifikuje příslušné podstatné jméno. K jejich žádosti adresované předsedovi Poslanecké sněmovny se připojili i další starostové obcí. Dopis zaslaný na adresu obžalovaného pošta vrátila zpět. Ve výčtu uvedeném v prvním odstavci je řečeno... Ke zprávě týkající se životního prostředí mám tyto poznámky... Zakázka provedená Vaší firmou nás přesvědčila... Zápis ze schůze rady konané dne 12. 12. 2007... Sněm konaný v Plzni 8. dubna zvolil do vedení organizace... Dárci prohlašují, že jsou vlastníky pozemku p. č. 2811 a pozemku p. č. 2960 zapsaných na listech vlastnictví č. 632 a 2279. Cebia je největší organizací v ČR zabývající se problematikou identifikací automobilů, prověřováním původu a původnosti identifikátorů vozidel.

4.3 Přechodové případy   Hranice mezi volným a těsným přívlastkem není však vždy ostrá. Mnohdy záleží na pisateli, zda sdělení v přívlastku považuje za okrajové doplnění, dokreslení výpovědi, nebo zda jde o informaci v daném kontextu podstatnou. Hvězdy(,) zářící jako diamanty(,) nás ohromovaly. Fotografoval kamzíky(,) balancující nad propastí. Výstava(,) konaná v rámci dnů maďarské kultury(,) potrvá do začátku prosince. Nevšední příhody E. Hrubeše z jízdy na kole doplní gejzír kuriozit(,) zachycených kameramany z celého světa. Potraviny(,) koupené v obchodním domě(,) jsem uložil do ledničky. Pavlovy poznámky(,) čišící samolibostí(,) nám vadily.

4.4 Přívlastkové konstrukce typu zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve  znění pozdějších předpisů  Jako samostatný typ vyčleňujeme přívlastkové konstrukce, v jejichž základu stojí podstatné jméno a které lze podle významu rovněž začlenit do věty jako volné či těsné přívlastky. Do této skupiny patří konstrukce udávající obsah zákona (typ o dani z přidané hodnoty, o veřejném zdravotním pojištění apod.) a spojení ve znění pozdějších předpisů užívané rovněž ve specifikaci zákonů. Každý zákon je jednoznačně určen („pojmenován“) číselným označením, proto spojení typu o dani z přidané hodnoty jsou z významového hlediska volné přívlastky a oddělujeme je čárkami z obou stran: aktuální znění zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, najdete na naší webové adrese. Ačkoliv se v praxi spojení ve znění pozdějších předpisů velmi často odděluje čárkami, z mluvnického a významového hlediska má charakter těsného přívlastku, bez něj by mělo označení zákona jiný význam, srov. zákon č. 235/2004 (znění z roku 2004) a zákon č. 235/2004 ve znění pozdějších předpisů (znění zahrnující všechny dosavadní novelizace a úpravy). Proto doporučujeme spojení ve znění pozdějších předpisů čárkami neoddělovat: tuto povinnost ukládá uživateli zákon č. 114/1992 ve znění pozdějších

předpisů v části...; podle zákona č. 337/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů je občan povinen...; zákon, kterým se mění zákon č. 182/2006 ve znění pozdějších předpisů a ostatní související zákony; zákoník práce ve znění pozdějších předpisů tento vztah neupravuje. V praxi se obě konstrukce nejčastěji vyskytují bezprostředně po sobě, tj. spojení o ... oddělené čárkami z obou stran  a spojení ve znění pozdějších předpisů, za nímž čárka nenásleduje: zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění  pozdějších předpisů konkretizuje právo na zaměstnání.   

5 Přívlastek několikanásobný a postupně rozvíjející Ve spojení včerejší dostihový závod je podstatné jméno rozvito přívlastkem dostihový a vzniklé spojení je dále rozvito přívlastkem včerejší. Takto vzniká přívlastek postupně rozvíjející. Jediné substantivum může být rozvito větším počtem přídavných jmen: Čistý horský vzduch Původní americký kovbojský oblek Krásný dřevěný altán Počáteční vývojová fáze Druhý mezinárodní filmový festival Třinácté zimní olympijské hry Přídavnými jmény v přívlastku můžeme také vyjádřit, že uvedené vlastnosti podstatného jména jsou ve vztahu souřadnosti. Potom se jedná o přívlastek několikanásobný a jeho jednotlivé složky je třeba oddělit čárkou: Počáteční vývojová fáze (jedna z vývojových fází, např. proti koncová/závěrečná vývojová fáze) Počáteční, vývojová fáze (= počáteční, a to/tedy/rozuměj vývojová fáze); závěrečná, výrobní fáze (= závěrečná, a to/tedy/rozuměj výrobní fáze) Druhý mezinárodní filmový festival (= proběhly dva ročníky, oba byly mezinárodní); druhý, mezinárodní filmový festival (= druhý, tentokrát mezinárodní festival; první ročník nebyl mezinárodní) Druhý člen několikanásobného přívlastku neoddělujeme z druhé strany čárkou: Stará, dřevěná okna po čase ztrouchnivěla. Nová, plastová okna nám vydrží léta. NIKOLI Stará, dřevěná, okna; nová, plastová, okna.

6 Výrazy pozbyvší větné platnosti 6.1 Ustálená spojení (ať chce nebo nechce, ber kde ber apod.)  Podle PČP se obvykle čárkou neoddělují členy ustálených (často frazologických spojení). Mezi ustálená spojení zde řadíme i případy spojení vzniklých z vedlejších vět, které automatizací pozbyly větné platnosti (např. ať dělá co dělá). Bez čárky tedy píšeme např.: ať chce nebo nechce ať dělá co dělá ať je jak je ať se dělo co se dělo

ať tak či onak dělej co dělej ber kde ber sněz co sníš rukama nohama křížem krážem hlava nehlava zuby nehty Do konce zbývaly maximálně dvě tři vteřiny.

6.2 Výrazy pociťované jako výpustka (řekni mi proč; já nevím proč; nevěděl(,) jak na to  apod.)  Čárkou se také neoddělují výrazy, které jsou svým původem elipsy. Důvodem pro nepsaní čárky u níže uvedených příkladů tak není ustálenost, ale jejich eliptická povaha. Tyto výrazy chápeme spíše jako holý větný člen, např.: Řekni mi proč. Ale to já nevím proč. Tady přece nejde o to jak. Jak to, že nevíš kdy. Prodala dům a nechce říct komu. Míra „pozbývání větné platnosti“ se však liší od případu k případu a rovněž míra ustálenosti je často pociťována subjektivně, proto psaní či nepsaní čárky nemůže být formulováno jako striktní pravidlo. Pokud pisatel ještě pociťuje větnou platnost vedlejší věty, čárku je možno napsat. Napíšeme-li např.: Volič chce vědět, co a jak, pravopisnou chybu neuděláme. Další příklady: Nevěděl(,) jak na to. Ptám se(,) co vy na to. Hovořila s ním? Řekni(,) kdy a o čem. Čárku zde tedy psát můžeme i nemusíme. Např. spojení jak na to je chápáno buď jako výraz se značně oslabenou větnou platností, či jako výraz, který větnou platnost zcela pozbyl, a proto je na pomezí věty a větného členu. Lze ho chápat obojím způsobem. Proto bychom připustili obě možnosti – čárku lze psát i nepsat (Zaplaťte a řekneme vám(,) jak na to.). Věty s výpustkou (elipsou) jsou přechodovým jevem mezi větou jednoduchou a souvětím, proto jim věnujeme samostatné výklady zde i v oddílu Psaní čárky v souvětí.

7 Typ stejně jako, podobně jako Výrazy stejně jako a podobně jako se užívají ve dvou rozdílných funkcích. 1. Vyjadřují příslovečné určení způsobu přirovnáním („stejným, podobným způsobem jako…“). Příklady užití ve větách jednoduchých: Candáty lovíme podobně jako lososy. Stát by měl v budoucnu účtovat podobně jako soukromé firmy. Svou budoucnost si představuji stejně jako většina lidí mé generace. Ostatní žáci postupovali stejně jako Pavel.

2. Vyjadřují slučovací poměr mezi větnými členy. Samy nejsou větnými členy a čárku před nimi píšeme. Od vět, v nichž mají výrazy stejně/podobně jako funkci příslovečného určení (viz bod 1), se tento typ zpravidla liší též zvukově, tzn. čárce odpovídá pauza v řeči: Petr na provozního vedoucího zapůsobil, stejně/podobně jako na vedoucího směny. (= Petr udělal dobrý dojem na provozního vedoucího i na vedoucího směny) V jezeře byly kdysi prohlubně, stejně/podobně jako na mořském dně. (= prohlubně byly v jezeře i na mořském dně) Tatínek z toho byl celý pryč, stejně/podobně jako já. (= tatínek z toho byl celý pryč a já také) Stejnou funkci má konstrukce se stejně/podobně jako, je-li do věty vložena, čárka by se tedy za nimi psát neměla, stejně jako se nepíše v jiných slučovacích spojeních: Vítek a Martin, stejně jako jejich sestra vynikali v technických předmětech. = Vítek, Martin a jejich sestra vynikali v technických předmětech. V praxi je však velmi hojné též chápání takových konstrukcí jako volně vložených, často se tedy setkáváme s psaním: Vítek a Martin, stejně jako jejich sestra, vynikali v technických předmětech. Ani takové řešení nepovažujeme za chybné. Psi a kočky, podobně jako křečci a papoušci(,) bývají oblíbenými domácími mazlíčky. Kosmetika a parfémy, stejně jako knihy, hudební a filmové nosiče(,) jsou stálicemi vánočních překvapení. Duchovní, podobně jako doktoři(,) se v průzkumu umístili na předních pozicích. Jeho přítel, stejně jako Imro(,) měl v žilách trochu maďarské krve. 3. Mezi oběma typy není vždy ostrá hranice a často právě jen přítomnost, anebo nepřítomnost interpunkční čárky signalizuje, kterou z obou funkcí má pisatel na mysli: Náš registrační formulář byl vyplněn stejně jako formulář paní Šimáčkové. (= byl vyplněn stejným způsobem, tj. v určitých kolonkách ano a v určitých ne/vytištěný z počítače/psaný modrým inkoustem/propisovací tužkou atd.) Náš registrační formulář byl vyplněn, stejně jako formulář paní Šimáčkové. (= náš formulář byl vyplněn a formulář paní Šimáčkové byl rovněž vyplněn 4. Stojí-li konstrukce stejně jako / podobně jako na začátku věty, jsou nejčastěji vyjádřením slučovacího poměru a druhý člen slučovacího spojení je v převážné většině případů uvozen výrazy i, ani (při záporu), také, popř. tak i. Je-li druhý člen spojení uvozen souřadicími spojovacími výrazy i a ani, jsou tyto výrazy patrně příčinou toho, že se v praxi dává zpravidla přednost psaní bez čárky. Psaní bez čárky v pozici na začátku věty a v kombinaci se souřadicími spojovacími výrazy považujeme za základní. Stejně jako u Kotvy i tady se zaměřujeme na správné míry čepovaných nápojů. (= kontrolujeme je u Kotvy i tady) Stejně jako před týdnem ani v noci na včerejšek požár nevznikl sám od sebe. (požár nevznikl sám ani včera v noci ani před týdnem) Podobně jako další knihy má i tato otevřený konec. (= tato kniha i ostatní knihy mají otevřený konec) Podobně jako v jiných městech nejsou ani v Hořovicích spokojeni s návštěvností koncertů vážné hudby. (= v Hořovicích ani v jiných městech nejsou spokojeni s návštěvností) Je-li druhý člen uvozen výrazy příslovečné povahy (také, tak i), uplatňuje se i v tomto případě jejich vliv, proto vedle základního a většinového psaní bez čárky připouštíme též psaní s čárkou. Stejně jako člověk(,) také virus bojuje o svou identitu. Stejně jako Dlouhá ulice(,) tak i křižovatka ulic Vězeňská, Široká a V Kolkovně dozná změn. Podobně jako zelenina(,) také ovoce se prodává ve zmražené podobě. Podobně jako hollywoodské hvězdy(,) tak i podnikatelé dostávají svá ocenění. Poznámka: ojediněle se vyskytují i spojení s druhým členem uvozeným kombinací výrazů také i. Tuto kombinaci nepovažujeme za vhodnou, protože se v ní duplikuje navazovací a připojovací funkce.

Není-li druhý člen spojení uvozen žádným výrazem, zpravidla stává za přísudkem a čárka se mezi oběma členy v příslušné větě nepíše. Stejně jako v předchozích měsících rostly v listopadu tržby tříprocentním tempem. Stejně jako v pátečním zápase v Mostě podlehl český tým v sobotním zápase družstvu Francie o tři góly. Podobně jako loni Teplice bude letos další severočeský tým napjatě čekat na výsledek z Plzně. Podobně jako němečtí touží i japonští představitelé po vojenské a politické změně.

8 Typ tak jako I v tomto typu může psaní či nepsaní čárky měnit význam věty. V následujících případech mají konstrukce s tak jako funkci příslovečného určení způsobu, jde tedy o větné členy jednoduché věty a čárku před nimi nepíšeme. Všechno bylo přesně tak jako jindy. Zvedl se tak jako jindy, a přesto ne docela. Každý řetěz je silný jen tak jako jeho nejslabší článek. Vypověděl jim to přesně tak jako předtím Lennymu. Konstrukce s tak jako umístěné na konci větného celku připojují další větný člen v poměru slučovacím, a proto v takovém případě náleží psát před tak jako čárku: Hmyz ji naplňoval odporem, tak jako cokoliv jiného plazícího se v trávě. (= hmyz a cokoli jiného, co se plazí v trávě, ji naplňovalo odporem) Brzy ho uniformovaní policisté ztratili z dohledu, tak jako tajní před nimi. (= uniformovaní policisté i tajní ho brzy ztratili z dohledu) Psaním či nepsaním čárky tedy lze větě dát různé významové odstíny: Možná přístroj nebudeš moci používat tak jako dřív. (= takovým způsobem, jaký byl pro tebe v minulosti běžný) Možná přístroj nebudeš moci používat, tak jako dřív. (= ani v dřívějších dobách jsi přístroj nemohl používat) Vypověděl jim to přesně tak jako předtím Lennymu. (= přesně tak, jak to předtím vylíčil Lennymu) Vypověděl jim to přesně, tak jako předtím Lennymu. (= vypověděl to přesně, tj. věrně, pravdivě, a Lennymu to předtím vypověděl zrovna tak přesně – věrně, pravdivě)

9 Spojovací výrazy jakož i, rovněž i Větné členy uvozené spojovacími výrazy příslovečného charakteru: jakož i, rovněž i atp. mají z významového hlediska ve větě podobnou funkci jako spojky slučovací (a, i). Jde o několikanásobný větný člen (viz níže uvedené příklady), před nímž se čárka píše, ale nikoli na jeho konci: Slevu mají studenti, jakož i senioři a vojáci. Zámecký pán, rovněž i jeho manželka, děti a jejich tajemník museli během hodiny opustit hlavní město.

10 Oslovení (5. pád) Oslovení se závazně odděluje od ostatního textu čárkami. Už jsme si to, Jano, vysvětlovali tisíckrát. Jestlipak, hoši, umíte násobilku?

Přátelé, prosím o chvilku pozornosti. Pokračujte, pane kolego. Psaní bez čárky je však přípustné ve spojení pozdravu a oslovení, protože jde o ustálené, rytmicky těsné spojení: ahoj(,) Ivano. Podrobněji viz kapitolu 17.

11 Citoslovce a částice (Haló, počkejte! Copak je to vůbec možné? Inu, to ani já nepamatuju.) Částice a citoslovce se v našich mluvnicích chápou značně nejednotně. Z hlediska interpunkčního je důležité zejména to, že citoslovce jsou na rozdíl od částic významově a obsahově samostatnostnější, a proto zpravidla tvoří samostatné neslovesné výpovědi (větné ekvivalenty), z hlediska mluvnického tedy jde o jev na pomezí jednoduché věty a souvětí. Citoslovečné výpovědi zpravidla oddělujeme čárkou. Některé výrazy mohou navíc ve větě vystupovat ve funkci částice i citoslovce, srov. Což už není žádné odvolání? (část.) Má to někdo štěstí, což? (cit.) Rozdělení na citoslovce a částice v tomto výkladu je proto třeba chápat spíše jako orientační. Spoléháme spíše na interpunkčně vyhraněnější příklady. Věty s částicemi: Přišlo jich asi čtyřicet. Petr se na náš příjezd bezesporu těšil. Co(ž)pak je to vůbec možné? To prší! Ať se vám vše do puntíku splní. Snad se jim nic nestalo. Půjdete rovnou za nosem. Je tu pan ředitel? Bohužel (tu) není. Ale: Ale co(ž), však se mohly stát i horší věci. Není tady, bohužel. Uzdraví se, snad. Citoslovce: Citoslovce se čárkou neodděluje v případě, že je spojeno s jiným důrazným zvolacím výrazem: Ó kéž bych měl takovou sílu! Neoodělujeme také citoslovce, které je větným členem: Psy dívenka miluje, dříve než „máma“ a „táta“ říkala „haf“. (předmět) Dneska jde všechno hop hop. (příslovečné určení způsobu) Jen jsem se otočil a míč frnk a byl pryč. (sloveso) Věty s citoslovci v platnosti samostatné výpovědi: Haló, počkejte! Cink, cink, ozvalo se nedaleko. Inu, to ani já nepamatuju. Sakra, nemůžeš dát pozor? Co se tady motáš, probůh?

Mělo mě to, propánajána, napadnout! Jé, dej mi taky jeden bonbon. Částice a citoslovce s kontaktovou funkcí: Povedlo se mi to, co(ž)?  Přespíte u náš, že ano?  Položím to napříč, dobře? 

12 Dodatkově připojený větný člen Dodatkově připojenými větnými členy se zpravidla rozumějí rozvíjející větné členy (tedy nikoli podmět a přísudek) připojené na konec věty, která je už sama o sobě mluvnicky úplná, tj. mohla by končit tečkou: Pracoval tu odjakživa, jako stavbyvedoucí. (Srov.: Pracoval tu odjakživa. Jako stavbyvedoucí.) Dodatkové připojení je motivováno různě – postradatelností dodatkově připojeného větného členu; tím, že zápis odpovídá mluvenému projevu, v němž mluvčí danou informaci vyslovil (dodal) až po částečném klesnutí hlasem apod. Čárka je v těchto případech věcí volby pisatele a její užití může textu dát různé významové, rytmické (je-li hlasitě čtený) a stylové odstíny, srov. utekla od něho už jednou kvůli jeho milenkám a utekla od něho už jednou, kvůli jeho milenkám. Další příklady: Metternich přijel, coby ministr zahraničí. Petr už přijel, asi autobusem. Koupil kytici květin, pro maminku.

13 Doplněk, volný doplněk Psaní čárky u doplňku závisí na míře rozvití. Je-li doplněk rozvit jen málo, čárku zpravidla nepíšeme. U složitějších konstrukcí je naopak obvyklé oddělovat doplněk čárkou. Pokračuje-li věta i za doplňkem, odděluje se doplněk z obou stran. Doplněk může být vyjádřen: - příčestím Zaujat slavnostní ceremonií(,) ani nepostřehl, kdo se do sálu vplížil zadním vchodem. Nostalgicky okouzlen koloniální minulostí své země(,) líčil hrdinské skutky svých předků. - přídavným jménem Nestarají se, bohorovní ve své pýše a bohatství, o problémy třetího světa. Šťastný a teď už také klidný(,) se ubíral k domovu. Každou sobotu, zmučena každodenní dřinou, prospala celé dopoledne. - přechodníkovou konstrukcí Sedě vzpřímeně a hrdě(,) odpovídal obžalovaný na palbu otázek. Celá léta jsem vytrvale naslouchal skřípotu svého nástroje(,) nedbaje nadávek mého nehudebního otce. Tzv. volný doplněk obvykle bývá vyjádřen podstatnými jmény ve 4. nebo v 1. pádě a vždy se odděluje čárkou: Zodpovídá její otázky, ruce v klíně, nohy v černých botách u sebe, kabelku u nohou.

14 Přístavek Přístavek je větný člen (nikoli věta), jehož základ tvoří podstatné jméno a který závisí na podstatném jménu. Na rozdíl od přívlastku (zelený strom, Karlův most, depo Hostivař) přístavek nespecifikuje podstatné jméno, na kterém závisí, ale jiným způsobem pojmenovává totéž. Jde o dvojí, záměnné pojmenování, např.: Jaroslav Seifert, náš jediný básník oceněný Nobelovou cenou, miloval Prahu. Školské pojetí se přístavku věnuje buď velmi okrajově, nebo vůbec ne. Některé typy přístavku jsou také v určitých případech chápány jako jeden komplexní člen, a to především přístavky, kde je přítomno vlastní jméno: sestřenice Běta, Jaroslav Novotný apod. Ostatní typy přístavků (starší pojetí o nich hovořilo jako o „přístavcích volných“) ve větě oddělujeme z obou stran čárkami: S tygrem, velmi nebezpečnou šelmou, se v našem klimatickém pásu setkáváme naštěstí jen v zoo. Pokud za přístavkem následuje závorka, je třeba zvážit, zda se text v závorce váže k přístavku, jenž mu předchází, a pak píšeme čárku až po závorce – Kráska v nesnázích, další film Jana Hřebejka (a zároveň jeden z nejzajímavějších filmů roku 2006), získal pozornost kritiky. V opačném případě musíme čárku napsat před závorkou: Do soutěže o nejlepší projekt se přihlásila Universal, s. r. o., (s projektem Správná volba), Gradgroup, a. s., (s projektem Necouvneme) a další. ABC Personal Management, a. s., (dále jen „ABC“) prohlašuje... Rozdíl mezi přístavkem a tzv. několikanásobným větným členem je následující: několikanásobné větné členy jsou spojeny přiřazováním (vztahem koordinace), nejde u nich o vztah totožnosti (nepojmenovávají touž skutečnost, viz výše). Několikanásobné mohou být všechny větné členy včetně přísudku. (Např. několikanásobný podmět: Otec a matka šli do lesa. Několikanásobný přísudek: Otec křičel a hřímal nad žákovskou knížkou.) Podle významu je možné přístavek dělit například na zařazující a hodnotící (náleží sem podtyp přístavek shrnující), dále přístavek konkretizující (náleží sem podtyp přístavek výčtový) a přístavek vysvětlující.

14.1 Zařazující a hodnotící přístavek  Tento typ přístavku jistým způsobem zařazuje předcházející jméno do určité třídy a dodává mu odstín hodnocení: Šér Chán, nejobávanější tvor džungle, Mauglího nenáviděl. (‚Šér Chán patřil mezi nejobávanější tvory.‘)

14.2 Shrnující přístavek (uvozený výrazy zkrátka, prostě, jednoduše apod.)  Je podtypem zařazujícího a hodnotícího přístavku a nezřídka bývá uvozen výrazy typu: zkrátka, prostě, jednoduše atd. – Tohoto tygra se báli medvědi, vlci, opice, zkrátka všechna zvířata. Na náměstí se přihnali muži, ženy, děti, prostě celé městečko. Koláč paní Miluše si oblíbili tlustí i hubení, všichni sousedé.

14.3 Konkretizující přístavek (Jiří Petránek, ředitel; PhDr. Naděžda Nová, CSc.; firma  Alfa, a. s.; názvy kapitol apod.)  Jako konkretizující přístavek (který oddělíme čárkou z obou stran) chápeme především: a) zpřesňující spojení následující po podstatném jménu b) funkce, tituly c) právnické osoby

d) názvy kapitol e) ostatní – zvláštní případy a) Konkretizující přístavek upřesňuje předcházející spojení; na rozdíl od prvního typu přístavku (tj. zařazujícího a hodnotícího) nemá odstín hodnocení: Mauglího největší výhra, porážka Šér Chána, ulehčila život nejen zvířatům, ale i vesničanům. (‚Mauglího výhra byla porážka Šér Chána.‘) Přístavkem je tedy konkretizující (zpřesňující) spojení, které následuje za vlastním jménem: Karel Lesný, výherce nového automobilu, nemá řidičský průkaz. Ve zvláštních případech jsou však možné oba způsoby psaní, např.: Moje děti(,) Jindřich a Eva Bartáčkovi(,) jsou nejhodnější z celé školy (viz níže). b) V případě přístavků označujících určité funkce nebo akademické tituly jsou pravidla pro interpunkci stejná jako v bodě a). Jestliže za jménem následuje upřesnění funkce dotyčné osoby (pořadí jméno – funkce), čárku píšeme z obou stran: Fridrich Haller, nový předseda dozorčí rady, oznámil, že nikomu plat nezvýší. Jestliže u konkretizujícího přístavku funkce předchází před jménem (pořadí funkce – jméno), čárku zpravidla nepíšeme: Generální ředitel Kryšpín Urbánek podepsal smlouvu. Hlavní redaktor nového týdeníku Ignác Vovesný na tuto skutečnost upozornil. Spojení titulu a jména, které po něm následuje, je chápáno jako těsné, čárku mezi nimi nepíšeme (MUDr. Karel Oravec, Ing. Josef Mrtvý), titul psaný za jménem však oddělujeme čárkou z obou stran – Ing. Petr Novák, MBA, dosáhl v naší firmě mnoha úspěchů. PhDr. Uršula Rečková, CSc., vstoupila do probíhající diskuse s neobvyklou poznámkou. Další výklad k akademickým titulům, vědecko-pedagogickým hodnostem najdete zde: Pořadí titulů. c) Tzv. právnické osoby, jako jsou plná označení nebo zkratky: s. r. o., spol. s r. o. (společnost s ručením omezeným), o. p. s. (obecně prospěšná společnost), a. s. (akciová společnost), v. o. s. (veřejně prospěšná společnost), také chápeme jako přístavková spojení, proto je ve větě oddělujeme čárkou z obou stran. Linie, a. s., vás zbaví nadbytečných kilogramů. (viz též Zkratky čistě grafické (p., mil., s. r. o., tzn., pí)) Je-li však daná společnost v obchodním rejstříku zapsaná chybně (např. Alfa a. s.), pak se v praxi zpravidla vyžaduje, aby byl chybný zápis dodržen v dokumentech, které jsou nějak administrativně či právně závazné. Chybný zápis *závazek přebírá Alfa a. s. spolu s firmou... (zdůrazněme, že za a. s. čárka také nepatří, není-li v OR čárka před a. s.) je tedy podle právních (nikoli jazykových) výkladů nevyhnutelný na různých smlouvách, zřizovacích listinách apod. d) Rovněž názvy kapitol chápeme jako přístavky: Viz oddíl 6.5, „Technické údaje“, kde naleznete podrobné informace. e) Zvláštním případem konkretizujícího přívlastku těsného je spojení typu my děti. Pokud napíšeme My děti jsme tam chodívaly, chápeme v tomto spojení obě složky jako stejně závažné. Pokud napíšeme: My, děti, jsme je přemluvily, v mluvené řeči bude tento způsob navíc podpořen pauzou, jedná se o přístavek (děti), který čárkou oddělujeme z obou stran. Další příklad, na který platí stejné pravidlo: My(,) níže podepsaní účastníci(,) protestujeme proti výsledku schůze.

14.4 Výčtový přístavek (uvozen výrazy například, zejména, mimo jiné, tedy, tj. apod.)  Je podtypem přístavku konkretizujícího: Všechna zvířata, opice, vlci i medvědi, tančila té noci s Mauglím tanec vítězství. Do tohoto typu přístavku patří výčty příkladů, složek atp. Přístavky dokládající příklady jsou uvozeny výrazy: například, jako, zvláště, zejména, mimo jiné, tj., tedy. Např.: Některé knihy, například Kniha džunglí, Dobrodružství Toma Sawyera aj., jež jsme v mládí četli, se nám líbí dodnes. Čárku před spojkou

uvozující výčet však nepíšeme v případě, pokud jsou spojkou (např. jako) uvedeny nevětné příklady a nelze je vynechat, aniž by zároveň význam věty zůstal stejný – jde o nezbytnou součást sdělení, bez ní by věta dávala jiný smysl. Např.: Filmy jako Rambo, Terminátor, Vetřelec v malých dětech budí strach (= filmy takového typu, jaké byly jmenovány). Kdybychom spojení po spojce jako vypustili, věta by zněla Filmy v malých dětech budí strach a to by znamenalo něco jiného (= všechny filmy).

14.5 Vysvětlující přístavek (uvozen výrazy tj., tzv., totiž, tedy, a to apod.)  Vysvětlující přístavek podává upřesňující informace, vysvětluje důležité okolnosti: Mauglí nedosáhl vítězství nad Šér Chánem jen tak, bez boje. Případně tento typ přístavku udává přesný či jiný název předcházejícího jména: Otokar Zach prodává dvě své největší firmy, tj. Omeko a Jox, svému bývalému konkurentovi. Tyto přístavky jsou často uvozeny spojeními: tj. (to jest), tzv. (tak zvaný), totiž, tedy, a to: Maska čarodějnice, totiž babiččino negližé, přinesla Karolínce první cenu v soutěži masek. Nebo nemusí být uvozeny vůbec: Vzala si ho bez lásky, z hamižnosti.

15 Vsuvka Pojem vsuvka je široký a mnohoznačný, zahrnuje velké množství typů syntaktických konstrukcí. Vsuvkou obvykle chápeme celek, který s danou větou významově souvisí jen velmi volně, není začleněn do gramatické stavby věty, do níž je vložen (není jejím větným členem), a proto je zpravidla oddělen čárkami z obou stran: Manželství je, to mi věř, choulostivá záležitost. Prostě mu to, jak se říká, vyšlo. A taková úleva, řekl bych, stojí i za nějakou tu modřinu. Náš generál si s tím, tuším, neláme hlavu. Ekonomické důsledky vyplývají, stručně/krátce řečeno, ze špatné obchodní strategie. Nezapomněla jsi, doufám, nic? Rozhodnutí Krajského soudu v Praze je, podotýkám, zcela bezprecedentní. To je, na mou duši, první lež, kterou jsem od tebe slyšel. Vzal si s sebou, já nevím, dva tři kousky a dost. (v mluveném projevu) Z příkladů je zřejmé, že vsuvky mohou být v různé míře ustálené a že rovněž různě ovlivňují rytmické členění věty, proto ani pravidlo o oddělování čárkou nelze chápat jako striktní, u některých typů lze od psaní čárky upustit. Patrně bychom volili spíše psaní s čárkou např. u vsuvky já nevím, která si zřetelně zachovává větnou povahu a od zbytku věty bude i v řeči rytmicky oddělena, ale u ustálenějšího jednoslovného tuším bude zřejmě vyšší tolerance k psaní s čárkami i bez nich (viz též níže bod 16).

16 Výrazy s oslabenou větnou platností (prosím, mimochodem, bohužel, naštěstí, naneštěstí, samozřejmě, upřímně řečeno apod.) Některé výrazy mají větnou platnost značně oslabenou, proto je podle PČP můžeme oddělit čárkou v případě, chápeme-li informaci, kterou ony výrazy nesou, pouze jako doplňující či volně související. Zároveň tím naznačujeme důraz nebo pauzu. Varianta bez čárky však v mnoha případech rozhodně není chybná (viz níže). Jde například o některé vsuvky a modální částice. Tyto vsuvky (prosím, celkem vzato, upřímně řečeno apod.) si sice uchovávají větnou platnost, ale není třeba je od okolního textu oddělovat čárkou: Pošlete nám(,) prosím(,) všechny potřebné údaje. Je to(,) celkem vzato(,) věc nemilá.

Nepůjdu tam(,) upřímně řečeno(,) ani za milion. Ve vašem případě(,) naštěstí(,) není kam spěchat. Stejným případem jsou i výrazy jako mimochodem, bohužel atp., proto je na začátku věty můžeme oddělit čárkou, uprostřed věty napíšeme čárku z obou stran. Např.: Mimochodem(,) měli zavřeno. Ač je mi to velmi líto, zítra odpoledne(,)bohužel(,) přijít nemohu. Taková situace nastává také v případě dalších modálních částic, jako jsou: samozřejmě, hlavně, jistě, možná, škoda. Vedlejší věta je zde závislá na výrazu s oslabenou větnou platností, psaní čárky je možné, obvykle však čárku nepíšeme: Možná že přijde. Hlavně že se neukázal. Jistě že ano. Ovšem že tam šel. Hlavně když to víš. Samozřejmě že je nutné být doma. Samozřejmě že ne. Škoda že se to nedověděl dřív. Věty závislé na výrazu s oslabenou větnou platností jsou přechodovým jevem mezi jednoduchou větou a souvětím. Proto jim věnujeme samostatné výklady zde i v oddílu Psaní čárky v souvětí. Jiný případ však je, stojí-li podobná modální částice na začátku věty a po ní následuje tzv. příklonka. (Stručně řečeno je příklonka jednoslabičný výraz, který se váže do jednoho přízvučného taktu se slovem předcházejícím, jde tedy např. o krátké tvary zájmen: mě, mi, tě, ti apod. či pomocné tvary slovesa být: jsem, bys apod.) V takových případech se čárka po modální částici nepíše. Např.: Bohužel jsem neměl čas. Možná jsi to nevěděl. Samozřejmě mu to dal.

17 Typ Ahoj(,) Vítku; dobrý den, paní Opatrná Je-li pozdrav bezprostředně spojen s oslovením, tvoří spolu velmi těsný významový i rytmický celek. Proto není bezpodmínečně nutné pozdrav a oslovení oddělit čárkou: Ahoj(,) Vítku, už jsi o sobě dlouho nedal vědět. U víceslovných pozdravů je rytmický celek méně těsný, proto pozdrav a oslovení čárkou oddělujeme, je však třeba zvážit vhodnost takových pozdravů. V současné době proniká i do oficiální e-mailové komunikace nepříliš vhodné oslovení typu dobrý den, paní Opatrná, ... a vytlačuje zažité, zdvořilejší a vhodnější vážená paní Opatrná nebo vážený pane Opatrný. Oslovení typu dobrý den, paní Opatrná má však své opodstatnění např. v mluvených dialozích v beletrii: „Dobrý den, paní Opatrná,“ zahlaholil pan Nováček, když odemkl dveře svého bytu. Dobrý den, Jano, pojďte dál. Viz též Oslovení a závěrečný pozdrav v dopise.

18 Čárka ve spojeních s až Výraz až může vystupovat ve funkcích čtyř různých slovních druhů:

1. Vystupuje-li jako příslovce, čárkou jej neoddělujeme: pracoval denně dvanáct až patnáct hodin, vlasy jí sahají až na ramena, milující manžel přinesl Janě snídani až do postele. 2. Až může být také předložka s významem ‚kromě‘. Předložkové spojení s až lze do věty včlenit těsně a psát bez čárky: Až na jednoho přišli všichni, nebo i volněji a volit též psaní s čárkou. Volnější připojení členu s až je zpravidla signalizováno postavením za větným členem, z nějž se činí výjimka: Přišli všichni(,) až na Šárku; všichni(,) až na Vedrala(,) se novým podmínkám přizpůsobili dokonale. 3. Ve funkci zdůrazňovací částice se až také neodděluje čárkou: Takový střízlík a unese až padesát kilo; teď se napili a kávu budou chtít až bůhvíkdy. Čárku však lze psát, vyjadřuje-li spojení s až účinek děje: křičel(,) až do ochraptění; nepolevil(,) až do úplného vyčerpání. Čárka se zpravidla píše, má-li částice až význam stupňovací: Byl bledý, až sinalý; jeho nejistý, až mátožný krok dodnes nemohu zapomenout. 4. Ve funkci spojky připojující vedlejší větu příslovečnou časovou se čárka píše: Budu již smířen s osudem, až přijde můj čas. Čárkou oddělujeme spojení s až také v případě, že je připojeno jako dodatečný větný člen: dlouho mě nepotkalo nic nepříjemného, až v květnu roku 1984; žádost byla schválena mnohem později, až v únoru 1962.

19 Čárka ve spojeních s od ... přes ... (až) do/k/po Spojení větných členů předložkami od ... přes ... (až) do/k/po naznačuje určitou logickou souvislost či posloupnost větných členů, které spojuje. Tato souvislost či posloupnost může být založena na mnoha různých faktorech, např. na prostorových vztazích ‚směřování odněkud někam‘: Kráčel s těžkým křížem od fary přes celou vesnici až k božím mukám, na prosté časové následnosti: Pro Evropu tato historie představuje cestu od Versailles přes Mnichov k Jaltě, Postupimi a k Helsinkám; dusno v pondělí vydrželo od rána přes oběd až do pozdního odpoledne, na společenské hierarchii: Potravinové dary byly přidělovány v hierarchické linii od nomenklatury přes revoluční gardy k uvědomělému členstvu strany apod. Uvedená spojení chápeme jako postupně rozvíjející, proto mezi jednotlivými členy nepíšeme čárky. Existuje i významový okruh, v němž jednotlivé členy spojení s od ... přes ... (až) do/k/po nejsou vázány nějakým logickým vztahem, ale mají spíše charakter výčtu. Ani zde však není náležité psát čárku mezi jednotlivými členy spojení, protože jsou „propojeny“ právě významem předložek od, přes a po, např.: Musíme dnes čelit řadě problémů(,) od těch politických přes ekonomické až po sociální (= čelíme politickým, ekonomickým a sociálním problémům) Jeho zájmy se rozbíhaly mnoha směry(,) od historie přes práva až k umění a filozofii (= jeho zájmy zahrnovaly historii, právo, umění, filozofii aj.) Po revizi už s textem všichni souhlasili(,) od Ovsíka přes Kolenatého po Vrbatu a Malesického (= po revizi už s textem všichni souhlasili – Ovsík, Kolenatý, Vrbata i Malesický) Členské země OECD leží na různých místech světa(,) od Evropy přes země za Atlantikem až do Asie a Austrálie. (= např. v Evropě...) Podle Maslowovy teorie jsou potřeby hierarchicky uspořádány(,) od fyziologických přes potřeby bezpečí a sociální sounáležitosti až k potřebám ocenění. (= např. fyziologické, potřeby bezpečí...) Jak vyplývá i z výše uvedených příkladů, čárkou lze oddělit celé spojení s od ... přes ... (až) do/k/po, jestliže je chápeme jen jako volně vložené nebo dodtkově připojené. Podmínkou volného vložení či dodatkového připojení je, že i bez spojení s od ... přes ... (až) do/k/po musí být věta mluvnicky úplná, tzn. že by mohla stát i sama o sobě. Je-li spojení do věty vloženo, oddělujeme je zpravidla čárkami z obou stran, zřetelněji se tím naznačí větná stavba. Samozřejmě i pití, od mléka přes džusy až po víno a destiláty, byl dostatek. (= např. mléko, džusy, víno...) Do krásných sálů, od Rudolfina přes klášter sv. Anežky České po Španělský sál Pražského hradu, jsou situovány všechny koncerty. (= např. do Rudolfina, kláštera sv. Anežky...)

20 Čárka a číselný odkaz na poznámku pod čarou Pořadí interpunkčního znaménka a značky poznámky pod čarou doporučujeme řešit podle toho, zda se poznámka pod čarou vztahuje pouze k jedinému slovu (pak by byl horní index hned za tímto slovem), nebo zda k celému větnému celku (pak by byl horní index za interpunkčním znaménkem).

III. Psaní čárky v infinitivních konstrukcích 1 Čárku píšeme 1.1 Infinitiv zastupující vedlejší větu  V případech, v nichž infinitivní konstrukce zastupuje vedlejší větu. Nejčastěji předmětnou (Maminka hledala, co snést nemocnému Pavlíkovi nejlepšího) a přívlastkovou (Poraďte mi spolehlivý způsob, jak zapůsobit na vlažné publikum), vyskytují se však i jiné typy. Platnost vedlejší věty v těchto případech obvykle poznáme podle níže uvedených výrazů a jejich zapojení do věty: 1.1.1 Podřadicí spojovací výraz (kromě než) 

Nevěděl, kam dřív skočit. (VV předmětná) Rochlický byl v rozpacích a přemýšlel, jak začít. (VV předmětná) Dosud se nám nepodařilo najít způsob, jak spolehlivě diagnostikovat toto onemocnění. (VV přívlastková) Řešili otázku, zda změnit strategii. (VV přívlastková) Nevím, jestli s tím vůbec začít. (VV předmětná) Když upravit, tak se vším všudy. (VV podmínková) Problém je, kde sehnat materiál. (VV podmětná) Je-li však infinitiv závislý na slovesech být a mít, tvoří s nimi těsnou významovou a zvukovou jednotku, čárku u něj zpravidla nepíšeme: Není kam jít. Nemá oč se opřít. 1.1.2 Zájmeno odkazující na infinitivní konstrukci v platnosti vedlejší věty 

Stejně jako lze zájmenem odkázat na vedlejší větu, může zájmeno odkazovat také na infinitivní konstrukci ve stejné platnosti, kterou by měla vedlejší věta. Pokud po sobě zájmeno a infinitivní konstrukce bezprostředně následují, hovoříme o tzv. kontaktní pozici. V takovém případě infinitivní konstrukci chápeme jako zástupek vedlejší věty, protože analogie s vedlejšími větami je zde silná, a oddělujeme ji čárkami: Jde o to, skutečně mu tím pomoct. (srov. s VV předmětnou: Jde o to, abychom mu tím pomohli.) Není nad to, nechat si vše špatné pro sebe. (srov. s VV předmětnou: Není nad to, když si necháme vše špatné pro sebe.) Na cestě za úspěchem už ti zbývá jen to, nebýt přehnaně pyšný na dobré výsledky. (srov. s VV podmětnou: Na cestě za úspěchem už ti zbývá jen to, abys nebyl přehnaně pyšný na dobré výsledky.) Zájmeno a infinitivní konstrukce však nemusí vždy stát bezprostředně po sobě. Přestože gramaticky jde o stejný typ, v praxi se častěji než u vět uvedených výše vyskytuje i psaní bez čárky, které rovněž připouštíme: Jaké to je(,) vznášet se tam nahoře a dívat se na věci shora? Není-li infinitivní konstrukce uvozena zájmenem, platnost vedlejší věty se ztrácí a čárky v tomto případě nepíšeme. Infinitivní konstrukce se zde chápe jako větný člen (viz bod 2.1 níže): Na cestě za úspěchem už ti zbývá jen nebýt přehnaně pyšný na dobré výsledky. Chtěl poznat, jaké je vznášet se tam nahoře a dívat se na věci shora. Je-li infinitivní konstrukce málo rozvita a tvoří s odkazovacím zájmenem těsnou významovou a zvukovou jednotku, lze psát též bez čárky: Už ta jeho obdivuhodná houževnatost je důvodem k tomu(,) nevzdát se. Infinitiv může zájmenu též předcházet, např. ve zvolacích a vytýkacích větách:  

Já a nejít v neděli na výlet, to by se muselo stát něco strašného! Mít tak o čem vyprávět, to by bylo něco!

1.2 Jiné typy konstrukcí  1.2.1 Konstrukce s významem podmínkovým a možnostním 

V těchto případech je platnost vedlejší věty dána významově a není signalizována spojovacím výrazem ani odkazovacím zájmenem: Nebýt toho nedorozumění, byli bychom s Marií nadále alespoň přátelé. (= kdyby nebylo toho nedorozumění) Mít tak o několik prutů víc, upletl bych ti pomlázku jedna radost! (= kdybych měl více prutů) 1.2.2 Konstrukce s významem příčinným (účelovým) 

Infinitivní konstrukce vyjadřující příčinu (účel) děje zpravidla nebývají uvozeny žádnými spojovacími výrazy. Významový poměr vyplývá z obsahu větného celku a infinitivní konstrukce, čárku mezi nimi píšeme: My bychom vyrazili ven, projet se po parkovišti na minimotorce. (= abychom se projeli na minimotorce) 1.2.3 Konstrukce s měrovým významem 

Měrový význam infinitivu je zde obvykle zesílen zdůrazňující částicí jen: Tvář měl zrudlou, jen mu z ní vystříknout krev. Panáček byl jako živý, jen promluvit. 1.2.4 Věty s výpustkou určitého slovesa 

Za věty s výpustkou určitého slovesa považujeme především konstrukce, které nejsou uvozeny podřadicími spojovacími výrazy a u nichž lze dosadit sloveso v určitém tvaru tak, že vznikne hlavní věta (věta mluvnicky nezávislá): Už stojí tiší, napjatí, touhy noci jsou zapomenuty, teď už [zbývá] jen přežít a zůstat mužem. Hlavně [je důležité] nezpanikařit, říkala si.

2 Čárku nepíšeme 2.1 Infinitiv jako větný člen 

Podmět: Pana Brycha vždy naplňovalo vdechovat starým věcem nový život. Číst pozorně neznamená rozumět obsahu. Na cestě za úspěchem už ti zbývá jen nebýt přehnaně pyšný na dobré výsledky. Předmět: Dvořit se kamarádce považoval za nečestné. Chtěl poznat, jaké je vznášet se tam nahoře a dívat se na věci shora. -

Přívlastek: Věřil v její schopnost unést pravdu.

I u přívlastku vyjádřeného infinitivem platí, že ho autor textu může chápat jako těsný nebo volný. V takovém případě oddělujeme volný přívlastek čárkou: Těchto peněz je možno použít na velmi prospěšnou věc, zakoupit několik vozíčků pro tělesně postižené. Doplněk: Pavel viděl otce usnout. 2.2 Infinitiv a slovesa být a mít Je-li infinitiv závislý na slovesu být a mít a tvoří s ním těsnou významovou a zvukovou jednotku, čárkou ho neoddělujeme: Není kam jít. Nemá oč se opřít. Nebylo se s kým poradit. 2.3 Infinitiv a spojka než 

Obecné doporučení pro psaní čárky po spojce než radí čárku psát pouze v případě, že po než následuje vedlejší věta, ne pouze větný člen (Petr to zkoušel poměrně dlouho, než byl nakonec přijat ke studiu. / Dnes je mi už lépe než včera.). Následuje-li po než infinitivní konstrukce, obvykle ji chápeme jako větný člen a čárku nepíšeme. Nezbylo nám než dojet zbytek závodu jen s nutnou rezervou pitné vody. S financemi je možno naložit i jinak než jen střádat 5 Kč do prasátka. Je to lepší než přelívat moře naběračkou. Nevidím jiné východisko než jednat i s ním. Zodpovědná vláda nemůže jinak než se celou záležitostí zabývat. Bylo to lepší než přesvědčovat všechny o něčem, co stejně pochopí až po vlastní realizaci. Cokoli bylo v té chvíli lepší než snažit se za každou cenu vlichotit do ministrovy přízně.

3 Čárka je možná, ne však nutná Je-li infinitivní konstrukce málo rozvita a tvoří s odkazovacím zájmenem těsnou významovou a zvukovou jednotku, lze psát též bez čárky: Tvůj život je důvodem k tomu(,) se smát. U přívlastku vyjádřeného infinitivem platí, že ho autor textu může chápat jako těsný nebo volný. V takovém případě oddělujeme volný přívlastek čárkou: Těchto peněz je možno použít na velmi prospěšnou věc, zakoupit několik vozíčků pro tělesně postižené.

IV. Psaní čárky před spojkami a, i, ani 1 Spojka a Základní pravidlo říká, že čárka před a se nepíše, jestliže jde o slučovací spojení. Jestliže jde o spojení v jiném než slučovacím poměru, čárku před a píšeme.

1.1 Poměr slučovací (a, a pak, a potom, a také; zkratky atd., atp., apod., aj.)  Spojuje-li spojka a dva větné členy, dvě hlavní věty nebo dvě vedlejší v poměru slučovacím, čárku před ní nepíšeme: Zlatou olympijskou medaili získala Štěpánka Hilgertová a Jan Železný. Do konce měsíce odevzdejte výrobní dokumentaci a podklady pro kalkulaci nákladů. Utábořili se na kopci a večer rozdělali oheň. Finanční úřad prověřuje podaná přiznání a rozhoduje o výši plnění. Neustále se objevují žebříčky, které hodnotí, jak jsme žili a jakých výsledků jsme dosáhli. Ministr uvedl, že reformy byly zavedeny do praxe a že se od nich očekává výrazné zlepšení státních financí. Přála si, aby se o ní psalo a aby byla slavná. Stav krajiny se zlepšil, protože bylo zastaveno odvodňování půdy a protože se konečně přikročilo k výsadbě přirozených biotopů. Často se pisatelé mylně domnívají, že je nutné psát čárku před a ve spojeních a pak, a potom, a také. Ve větách s těmito výrazy však jde o spojení, které vyjadřuje prostý výčet nebo prostou časovou následnost, a tudíž jde o spojení slučovací. Čárku zde tedy nepíšeme: Jako dědičný ministerský rada radil už ministrům jeho veličenstva a potom postupně všem ministrům následujících státních zřízení. Vložte kartu do štěrbiny v pravém horním rohu a potom zadejte kód PIN. Na okraji jsou obdělávaná pole, za nimi kus lesa a pak bažiny a rákosí. Podívejme se na věc v historických souvislostech a pak mnohé pochopíme. Žije tam pár milých lidí a také pár mimořádných protivů. Vítek si s úlevou všiml jeho úsměvu a také se trochu uvolnil. Čárku nepíšeme ani před zkratkami obsahujícími slučovací spojku a (atd., atp., apod., aj.): Ke kontrole předložte veškeré paragony, dodací listy, faktury atd. Ve skladu byla spousta stolečků, taburetů, etažérů, skříněk apod. Čárka se nepíše ani za těmito zkratkami, pokud za nimi věta pokračuje: Vedle formálních institucí sem patří také zvyky, vzorce chování, etické normy společnosti atp. a také pravidla a nástroje hospodářské politiky vlády. Na plátnech umělců jako Corot, Boudin, Monet, Picasso, Gauguin, Chagall, Vasarely aj. se návštěvník seznámí s vývojem moderního umění. Čárku před spojkou a píšeme, spojuje-li dvě věty nebo dva větné členy v jiném poměru než slučovacím, viz následující příklady.

1.2 Poměr odporovací (a ne, a nikoliv apod.)  Spojení v poměru odporovacím lze někdy rozpoznat podle toho, že se spojka a dá nahradit některou ze spojek odporovacích – ale, avšak, však:

Snažil se, a neuspěl. Občas drkotá zuby, a rýmu nedostane. Tahal jsem ho několik minut, a nakonec se mi utrhl. Dostal za svůj výkon padesát bodů, a ne/nikoliv šedesát.

1.3 Poměr stupňovací (a dokonce, a nadto, a k tomu, a navíc apod.)  Spojení a dokonce je v praxi obecně přijímáno jako základní signál stupňovacího poměru, tudíž i psaní čárky před a dokonce je v praxi považováno za noremní: Uspořádali jsme reklamní kampaň, a dokonce jsme se dostali do místních novin. Ostatní spojovací výrazy už však nejsou tak pevné coby signály stupňovacího spojení a v psaní čárek u nich existuje větší variantnost. V následujících případech bychom tedy připustili i psaní bez čárky. Už se stmívalo, a k tomu začalo pršet. Překlad našim účelům nevyhovoval. Byl ze začátku století, a nadto byl pořízen z jiného jazyka než z japonštiny. Neslyšel vůbec nic, a navíc měl oči zaslepené šátkem.

1.4 Poměr důsledkový (a proto, a tedy, a tak, a tudíž, a tím apod.)  Spojka a zde zpravidla stává ve spojeních a proto, a tedy, a tak, a tudíž apod.: Nedostali jsme zprávu včas, a proto jsme nemohli přijít. Tito nájemníci neplatí nájemné již několik let, a tak mají být vystěhováni. Dostatek tepla lze zajistit i poměrně malým, a tedy levným tepelným čerpadlem. Máte diplomatické pasy, a tedy můžete žádat zrušení prohlídky zavazadel. Žádná překážka mu nestála v cestě, a tudíž nepociťoval strach. Stojí-li spojka a ve spojení se zájmenem tím, zpravidla lze větu chápat i tak, že zájmeno pouze odkazuje na obsah předchozí věty, a zvolit i psaní bez čárky: Člověk přírodu přetváří(,) a tím ji přizpůsobuje svým potřebám. Spojení spojky a a zájmena tím není totiž tak ustáleno ve spojovací funkci jako výrazy a tedy, a proto, a tudíž. Podobně se spojovací funkce spojení a + proto, tak, tedy, tím, tudíž oslabuje, stojí-li výrazy proto, tak, tedy, tím a tudíž uvnitř věty. Psaní čárky v tomto případě není zcela závazné, hovoříme o slabém důsledkovém poměru a můžeme volit psaní s čárkou i bez čárky: investoval uváženě(,) a přišel si tak na slušný zisk; jednání s nájemcem jsem hned napoprvé pokazil(,) a rozhodl jsem se tedy, že to zkusím jinde.

1.5 Poměr vysvětlovací (a to)  Výrazy a to lze k větě připojit různé větné členy přinášející další informace. U zájmena to je v takovém případě oslabena jeho odkazovací funkce, hovoříme o spojení v poměru vysvětlovacím a píšeme před a to čárku: Zboží můžete reklamovat, a to do tří dnů. Odpovězte co nejrychleji, a to písemně. Je-li konstrukce s a to do věty vložena, oddělujeme ji čárkami z obou stran: Dostavil se do mé kanceláře, a to na minutu přesně, a energicky se posadil. Případy vysvětlovacího poměru je třeba lišit od vět, v nichž jsou věty spojeny spojkou a v poměru slučovacím a to je zájmenem odkazujícím na obsah předchozí věty nebo na některý z jejích členů:

Příliš dlouho váhal a to se mu nevyplatilo. (= a to váhání se mu nevyplatilo) Bylo jednou jedno černé kuře a to si jednoho dne vyšlo do světa. (= a to kuře)

1.6 Spojka a a vložené vedlejší věty    Čárku před spojkou a píšeme, uvozuje-li vedlejší větu vloženou mezi dvě věty hlavní: Šli jsme na výlet, a protože začalo pršet, vrátili jsme se domů. Uvozuje-li hlavní větu (část hlavní věty), která následuje za vloženou vedlejší větou: Komisař vysvětlil, jak významnou roli sehrává železnice v evropské dopravní síti, a vyslovil uspokojení s naším postupem.

2 Spojka i Základní pravidlo říká, že čárka před i se nepíše, jestliže jde o slučovací spojení. Jestliže jde o spojení v jiném spojení než slučovacím poměru, čárku před i píšeme.

2.1 Poměr slučovací   Spojuje-li spojka i dvě věty nebo dva větné členy v poměru slučovacím, čárku před ní nepíšeme. Častější je v tomto případě spojení větných členů než vět. Oznamuji, že přijedu ve čtvrtek i že se zdržím asi týden. Zvěře i ryb je tu dost. Rozesmáli se lidé ze všech koutů, mladí i staří. Viděl jsem Alexandra včera i dnes.

2.2 Jiné významové poměry   Jsou-li spojkou i spojeny dvě věty, obvykle jde o poměr stupňovací či přinejmenším zdůrazňovací. Jinými slovy lze též říci, že v daném případě rozšiřuje spojka i platnost tvrzení o další případ (Nikdo z osady takovou věc nikdy neviděl, i přespolní si marně lámali hlavu). Proto se před i píše čárka. Začal se zase stýkat se svými přáteli, i do hospůdky po čase zašel. Výbor přizval k jednání ministra zahraničí, i vysoký diplomat z ambasády byl přizván. Žraloci připlouvají až ke břehu, i do půlmetrové vody. Všichni s mým návrhem souhlasili, i otec. Čárka se však nepíše, nese-li spojení větných členů význam ‚také, ještě‘: To se týká i tebe. To ví i malé dítě. To lze říci i o jiných případech.

3 Spojka ani Základní pravidlo říká, že čárka před ani se nepíše, jestliže jde o slučovací spojení. Jestliže jde o spojení v jiném spojení než slučovacím poměru, čárku před ani píšeme.

3.1 Poměr slučovací  Ve slučovacích spojeních doporučujeme jednotlivé členy čárkou neoddělovat podle základního pravidla o nepsaní čárky před slučovacími spojkami a, i, ani, nebo: Nedokázala jsem si ho představit ani domyslet. Není mu rady ani pomoci. Je však třeba výslovně upozornit, že mezi psaním nedokázala jsem si ho představit ani domyslet (poměr slučovací) a nedokázala jsem si ho představit, ani domyslet (poměr stupňovací) nebo není mu rady ani pomoci (poměr slučovací) či není mu rady, ani pomoci (poměr stupňovací) není ostrá a objektivně stanovitelná hranice. Čárka je zde jediným prostředkem, jak může pisatel signalizovat význam, který hodlá danému spojení vtisknout. Volba významu, který má věta nést, není jednoznačně vyvoditelná z výrazů užitých ve větě, je věcí preference pisatele a kontextu.

3.2 Zdvojené ani – ani a vícenásobné užití ani (ani tatínek ani maminka /ani babička ani  dědeček.../)  Případy zdvojení či vícenásobného užití spojky ani jsou v praxi hojné. Za základní v tomto případě považujeme psaní bez čárky, protože vícečetná spojení s ani mají v zásadě charakter výčtu, tedy slučovacího spojení. Stavební úřad v této záležitosti nevydal ani rozhodnutí(,) ani povolení. Ve stanici nebyl ani výtah(,) ani personál, který by se zavazadly pomohl. Ani ptáček nezacvrlikal(,) ani stéblo se nepohnulo. Po tom všem se Jiřina ani neobjevila(,) ani neozvala! Jednání obžalovaného patří mezi taková jednání, která zákon ani nepovoluje(,) ani nezakazuje. Neměli jsme s sebou ani jídlo(,) ani stan(,) ani mapu. Petra nepronásledovaly ani výčitky(,) ani strach(,) ani lítost. Jednotlivé jazykové příručky se rozcházejí v doporučeních o psaní čárky před vícenásobně užitým ani a některé uplatňují čistě formální hledisko, tj. řadí spojení s ani – ani ke zdvojeným spojovacím výrazům a doporučují psát před opakovaně užité ani čárku. I takové řešení tedy lze přijmout a psát: Neměli jsme s sebou ani jídlo ani stan ani mapu, nebo také: Neměli jsme s sebou ani jídlo, ani stan, ani mapu apod. Čárku však píšeme už před prvním ani, jestliže je spojení s ani – ani připojeno jako dodatkový větný člen (viz samostatný výklad o dodatečně připojených větných členech v oddílu Psaní čárky ve větě jednoduché). Uvnitř spojení s ani – ani se v takovém případě čárka zpravidla nepíše: Učíte zajímavě, ani pomalu ani rychle (= Učíte zajímavě. Ani pomalu ani rychle.)

3.3 Poměr stupňovací  Snadno rozpoznatelné jsou případy stupňovacího spojení s dokonce ani: Filip nebyl filmová hvězda, dokonce ani filmový herec. Nijak se před případnými pozorovateli neskrývali, dokonce ani nezhasli stropní světlo ve voze.

Pro spojení vět (větných členů) spojkou ani v poměru stupňovacím zpravidla svědčí, když věta (větný člen) s ani stojí na konci souvětí (věty) a přísudek věty s ani je na samém konci celku: Byla pořádná tma, ani měsíc nesvítil. (= dokonce ani měsíc nesvítil) Takový vývoj situace nikdo nečekal, ani já ne. (= dokonce ani já jsem takový vývoj nečekal) Nemohl dál po chodníku, ani po ulici. (= dokonce ani po ulici) Nenapadlo ho vůbec nic, ani jediná myšlenka. (= dokonce ani jedna jediná myšlenka) Mezi slučovacím a stupňovacím spojením však není ostrá hranice – viz upozornění ve výkladu o ani ve slučovacím spojení.

V. Psaní čárky před spojkami jako, než 1 Spojka jako Pokud tato spojka uvozuje celou větu, čárku píšeme: Zvládli jsme to stejně rychle, jako se to podařilo jemu. Evropské země, jako jsou Rakousko, Maďarsko, Česká republika, Slovensko, nemají moře. Uvozuje-li pouze větný člen při srovnávání, čárka se nepíše: Dosáhl stejného počtu bodů jako já. Spojkou jako se uvádějí i nevětné příklady. Čárka se píše tehdy, jestliže příklad jen sdělení doplňuje, lze jej vynechat, a význam věty přitom zůstává stejný, např. Některé klasické pohádky, jako Popelka, Princ Bajaja, Šípková Růženka, byly zfilmovány (= například jmenované pohádky). Čárku nepíšeme, jestliže příkladová část je nezbytnou součástí sdělení, bez ní by věta dávala jiný smysl, např. Pohádky jako Popelka, Princ Bajaja, Šípková Růženka byly zfilmovány (= pohádky takového typu, jaké byly jmenovány). Kdybychom spojení po spojce jako vypustili, věta by zněla Pohádky byly zfilmovány, a to by znamenalo zase něco jiného (= všechny pohádky). Psaní čárky v typu podobně jako, stejně jako, tak jako, jakož i a v dvojitých spojovacích výrazech (ani tak – jako spíš apod.) viz oddíly Psaní čárky ve větě jednoduché, Psaní čárky v souvětí.

2 Spojka než Pro kladení čárky před touto spojkou není rozhodující počet slov, který po ní následuje. Záleží na tom, zda tato slova tvoří celou větu, nebo nikoli. V prvním případě je čárka namístě: Touto činností se zabýval do té doby, než vstoupil do politiky. Starosta udělal pro tuto věc víc, než mu předpis ukládal. Následuje-li po spojce než pouze větný člen, a to jiný větný člen než přísudek (srov. níže typ víc ležel než seděl), tzn. že tato část věty neobsahuje určité sloveso, čárka před spojku nepatří: Má lepší auto než já. Příspěvek se zhodnotí mnohonásobně více než většina jiných finančních investic. Průměrnou mzdu mají tito pracovníci vyšší než jejich služebně starší kolegové nedosahující dnešních zpřísněných kvalifikačních standardů pro výkon práce v servisních střediscích. Věty, v nichž jsou spojkou než spojeny dva přísudky při stejném podmětu, lze chápat jako spojení složek několikanásobného přísudku a psát bez čárky: víc ležel než seděl nebo jako souvětné spojení dvou vět a psát s čárkou: víc ležel, než seděl.

VI. Psaní čárky před spojkami nebo, či 1 Spojka nebo Základní poučka zní: pokud je spojka nebo užita ve významu slučovacím, čárku před ní nepíšeme, pokud ve významu vylučovacím, čárku píšeme. Jenže ne vždy je lehké rozpoznat, o který význam jde. Typickými slučovacími spojkami jsou a, i: koupím jablka a (i) hrušky, tzn. obojí. Zvolíme-li však spojku nebo, o „čisté“ slučování nejde: nekoupíme oba druhy ovoce, ale pouze jedno z nich. Pomocí spojky nebo vyjadřujeme volbu mezi dvěma eventualitami. Podstatné je, že eventuality jsou libovolně zaměnitelné: Je lhostejno, která z nich bude platit, které dáme přednost (dokonce mohou nastat obě najednou). V takovýchto případech se čárka před nebo neklade: Podejte nám zprávu písemně nebo telefonicky. Za škodu na životě nebo na zdraví lidí náhrada nepřísluší, vznikla-li pracovním úrazem nebo při lovu živočicha, který tuto škodu způsobil. Jinak je tomu však ve spojeních: Pospěšte si, nebo vám vlak ujede. Přijedete dneska, nebo vás máme čekat až zítra? Jste opravdu spokojení, nebo se potýkáte s problémy? (Zde už nejde o libovolně zaměnitelné eventuality, ale o zřejmý protiklad, a čárka před nebo je proto namístě.) Obvyklé je též klást čárku, následují-li po spojce nebo výrazy spíše, vlastně, lépe: Uvádíte, že velmi zřídka, nebo vlastně nikdy se nespoléháte na jednoho dodavatele.

2 Spojka či Spojka či je spojce nebo v mnohém podobná. Také pomocí či spojujeme libovolně zaměnitelné eventuality, popř. výčet možností, a čárku nepíšeme: Rukavice na kolo či do posilovny. Okna mohou být zatemněna žaluziemi či roletami. Uvádíme přehled akcí, které klub pořádal či se na nich podílel. Čárku před či klademe, jestliže chceme naznačit, že uvedené alternativy považujeme za výrazně neslučitelné, např. v nadpisu výrazně polemického článku: Silniční zákon – 12 bodů k bezpečí, či k šílenství? Odsun, či vyhnání? Jiné příklady: Dlouho se rozhodovala, zda napsat, či nenapsat tento článek. Teprve soud stanoví, zda se dopustil zpronevěry, či zda šlo o podvod.

VII. Psaní čárky před spojkami anebo, aneb, čili, neboli 1 Spojka anebo Spojka anebo je podle Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost spojkou vylučovací, proto před ní píšeme čárku, jestliže uvádí alternativy, které se navzájem vylučují. Vylučovací vztah je často podpořen užitím buď u prvního členu spojení: Napíšu, anebo alespoň zavolám. Buď úkol splníš, anebo ztratíš důvěru všech. Je odpočinek právem, anebo povinností člověka? Na jejich přátelství není zřejmé, zda vychází ze známého „vrána k vráně sedá“, anebo „protiklady se přitahují“. Vyjádření se spojkou anebo také často poklesá k vyjádření pouhé eventuálnosti. V takovém případě čárku nepíšeme: Dědeček přijede dnes anebo zítra. Koupíme si na chalupu kočku anebo psa. Nové bydlení můžete financovat hypotékou anebo úvěrem ze stavebního spoření.

1.1 Varianta aneb  Spojka aneb je v současné češtině knižní, dnes je její užití omezeno na označení podtitulu uměleckého díla, článku apod. Složku za aneb můžeme chápat jako jinou variantu názvu i jako součást názvu, proto ji lze psát s velkým i s malým písmenem: Fidlovačka aneb Ž/žádný hněv a žádná rvačka; Krvavý soud aneb K/kutnohorští havíři; Drahomíra aneb K/krvavé křtiny; Desetkrát v ordinaci aneb K/kolik zaplatíte; Stop konzumu radikálně aneb P/problémy současné civilizace. V tomto významu se někdy užívá též spojek čili a neboli: Lesk a bída krajů čili/neboli/aneb M/mnoho psů – zajícova smrt.

2 Spojky neboli, čili Spojky neboli a čili vyjadřují totožnost, čárku před nimi nepíšeme: diabetes čili (neboli) cukrovka kaleidoskop čili (neboli) krasohled Spojka čili se někdy používá stejně jako aneb v podtitulech uměleckých děl, článků apod.: Umělohmotná skalka neboli/čili/aneb D/důkladný úklid

VIII. Psaní čárky před výrazy eventuálně, případně, respektive 1 Spojovací výrazy respektive, eventuálně, případně Příslovce eventuálně, případně, popřípadě a modální částice respektive uvozují dodatek týkající se dalších případů, které „bereme v úvahu“. Takováto spojení vyjadřují určitou eventualitu a je možno je chápat dvěma způsoby: a) jako několikanásobný větný člen (spojení jsou významově podobná vyjádřením se spojkou nebo – viz níže uvedené příklady); b) jako dodatečně zařazenou informaci, vsuvku. Proto před nimi vždy píšeme čárku: Nezapomeňte si zítra vzít deštník, eventuálně pláštěnku. Pokud mě zítra doma nezastihnete, nechte mi vzkaz ve schránce, případně u sousedky. Pokud věta za vsuvkou pokračuje, oddělíme vsuvku čárkou oboustranně. Není však vyloučeno řešení, kdy mluvčí/pisatel chápe spojení nikoli jako vsuvku nesoucí doplňující údaje, ale jako informaci pro sdělení nezbytnou, v takových případech je druhá čárka za větným členem uvozeným zmíněnými výrazy chápána jako potenciální: Helena, popřípadě Eva a Vašek(,) se určitě dříve či později na večírku objeví. Zelenou pláštěnku, eventuálně deštník a holínky(,) ti připravím ráno do předsíně. Vánoce, respektive nákupní horečka a stres s nimi spojené(,) začínají každý rok o něco dříve. Stojí-li před spojovacím výrazem vedlejší věty (např. před spojkou že) zesilující nebo vytýkací výrazy (tj. výrazy jako respektive, eventuálně apod.), klade se podle doporučení PČP čárka už před nimi, nikoli až před samotným spojovacím výrazem: Potvrdil, že navštíví místní úřad velmi brzy, respektive že se o to pokusí již zítra.

1.1 Respektive  Někteří mluvčí používají slůvka respektive i k naznačení, že to, co řekli předtím, neplatí, např. Byl jsem tam, respektive nebyl, ale řekli mi o tom. Chtěl jsem, respektive jsem musel, odjet už v sobotu. V mnoha případech nedokáže ani sám pisatel jednoznačně rozhodnout, zda výraz po respektive míní jako zpřesňující vsuvku uvádějící alternativu platnou za jiných okolností, anebo jako opravu: Dvacet let, respektive třicet pět let(,) v totalitarismu. Je to tedy slůvko nejednoznačné, proto bychom v textech, kde záleží na přesném vyjádření, zejména v těch s právními důsledky, jako je text zákona, závěť apod., měli raději zvolit jiné, jednoznačné vyjádření.

1.2 Případně  Ačkoli se při užívání příslovce případně již takřka nechybuje, připomeňme, že výraz případně užíváme především ve významu ‚popřípadě, eventuálně‘: Napiš, případně zatelefonuj. (Dříve bylo toto příslovce spojováno také s významem ‚vhodně, výstižně, přiměřeně‘ (případná poznámka – případně poznamenat, ‚výstižně‘)).

IX. Psaní čárky před včetně Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost zaznamenává včetně jednak jako příslovce, které se čárkou neodděluje (od 1. do 10. včetně), jednak jako předložku s druhým pádem. Výraz uvedený touto předložkou lze pokládat jak za pevnou součást věty, tak za volnou vsuvku. Lze jej tedy psát jak bez čárky (máme-li představu čtení v jednom proudu bez pauzy), tak s čárkou (představujeme-li si výraz jako dodatek oddělený pauzou – ať už ho chápeme jako zdůrazněný, nebo naopak jako nepodstatný a pouze doplňující). Obojí psaní zaznamenává i citovaný slovník: cena za chladničku včetně dopravy; všichni pracovníci, včetně vedoucích. Dodejme, že pokud za vsuvkou věta pokračuje, musí být oddělení oboustranné a místo čárek ji lze oddělit i závorkami nebo pomlčkami. Můžeme tedy psát: cena za chladničku včetně dopravy se letos vyšplhala na... cena za chladničku, včetně dopravy, se letos... cena za chladničku (včetně dopravy) se letos... cena za chladničku – včetně dopravy – se letos...

Zdroj: Internetová jazyková příručka, http://prirucka.ujc.cas.cz/