1-1 I{ A N I Č~ ;\. f{ I

„

JOSEP KOUDELAK

I

,„. i\

··,}!.~ ·· I,.

I' .

·1-1 I{ A N I

. '

Č~

;\·. f{· ·I

'\

J '

.

i j

.

•. • r.

.

'

J.

;

1934 '

.I .

.

~

Č. BERAN V OLOMOUCI

' :

.

,-.I JL:" - 1 . .:i ·· r ·. IJ Ct ffl O U C

111111 f

·

!l

I

265025029?

.

.i.

ADO-LFU /'\U BISOVI, řediteli Národ ní j ed11oly a red,1kloru Stráže M.or ally.

za hlubokou brázdu tvrdým hraničářským .1

úhorem

I

I

'

I

I l

I

'

I

' I

I. I.

':I

I I I I I I I I I 1·

"

Ta dědina byla rozhodně odřezána od svě­ ta. Kdo sem přišel, jako by na věčnost zapadl. Nikdy se v Doubravicích mnoho nen1luvilo. Otvíraly se grunty, vrata bouchala, vozil se hnůj a oraly se hluboké brázdy. Selo se, mandele se stavěly, nllátilo se, vzpurně se bilo do mlatů s jakýmsi cizím, nezvyklým přízvukem - a pak zas teklo tenkým praménkem hořké ticho . . . Doubravice seděly poměrně níže než ostatní dědiny. Nikdo je proto netušil. Vidět je nebylo. A nizounká vížka oprýskaného kostelíka se na obzoru už nadobro ztrácela. Doubravice vyrůstaly vždy náhle, úskoč­ ně. Podrazily ti nohy, abys věděl, že jsou. ležely jako kámen v jamce cesty, který nečekáš a o nějž zaklopýtneš. Byla to dědina na tenkých pavučinách pě­ šinek, jež jako· antena byly nataženy k horám. Ale to byly cestičky ticha, zamlklé, bez úsměvů, které nikdy mnoho nepřinášely. Hlavní komunikace. běžely notný kus odtud. A tak Doubravice ležely svinuty jako had v náručí sadt1, vyzývavě tiché, samy pr<;>

9

sebe. Za nimi, zrovna za zády trčel hrb dě­ diny - vrch Kříb. Stavení lehlo k stavení jako rameno člo­ věka k člověku a tak vyrostla zeď, pevná, vzdorující času. Nemluvná jako hradba lesů, číhajících nedaleko. Kostel klečel za vsí jako nahý žebrák, kterého odkopli. Ta jeho vížka, Bože na nebesích, to byly spíš dvě sepjaté ruce ubohé, třesoucí se bázní. Nedivte se, že se řeklo: Kostelík ke vsi ani nepatří! Fara přeběhla za cestu, sedla si jako chudobka před kostel, očima do hřbitova . .. Občané doubravičtí mnoho nevycházeli. To, když museli na trh, shánět krávu či kupovat koně. · Nedávali se nikde poznat. Nechtěli, aby se vědělo, že to jsou ti Němci, kteří pocházejí z českých n1atek, z obce, která nese české jméno. Doubravičtí se neznali k světu. Byli však poznáváni podle nejistého pohledu, placho· sti, trhané řeči, při níž bylo slyšet chrapot. To bylo jenom venku, ve světě. Doma zas řeč ztvrdla, zpevněla, jen chrapot se neustále ozýval. - I ruka víc přilehla k liden1, zvířeti. - Chomout se však zařezával hlouběji do sedláka než do koně . .. \

\,

10

1

, I

Každý Doubravičan, sedlák, chalupník či hofer, kdyži se postavil na sebemenší kousek půdy, nepohl se. Nikdo ho z kořenů nevyvrátil. - Stál na svém. Dávno už přelétla re~oluce, větry se pře­ hnaly - Doubravice stály, jako by o ničem nevěděly. Neznaly se. Mluvit se nesmělo. Čeští pacholci i děvečky na německých gruntech skákali, jak sedlák pískal. Do nejbližší - půl hodiny vzdálené české vesnice - se dostat nemohli. Ani k muzice ne! To němečtí sedláci jim vstupné zaplatili, zpropitné přidali, jen aby čeleď doma zůstala. V Doubravicích se česky nemluvilo. Aspoň ne na dědině. Běda, kdo by če~ké slovo pronesl. To klidná dříve dědina zbrunátněla, pěsti se sevřely. Prašivý český pse se volalo na toho, kdo se odvážit česky promluvit. Plilo se na něho, na deset zámků se dveře před ním zavíraly. Stalo se, že pro české slovo člověka, který n1etly po staveních prodával, psy za ves vyprovodili ... A přece byla tu provdána česká děvčata ze Skřípova, ze Zerotína, ze Zelechovic,Vdala se sem na Schichův grunt Anna Kovářová ze Šumvaldu, na Klen1entově statku hospo-

11

I ~

I

J

dařila Marie Vrbová ze Střeně a Lojzka Vitásková z Tří Dvorů si vzala Hlivitzkého. Byla tu M-atylda Sedlářová z Troubelic. Seděla

na

Duschkově chalupě.

Zavřely se za nimi dveře a už jimi české

I u

I I

slovo neproteklo . . . Kříž tu měl a trpělivě jej nesl Jan Mikuláš, do převratu jediný český sedlák. Pocházel z Loučan, odkud se sem přiženil. Byl jako chlapec na „handlu (( v Medlově u,strý~e Schenka, aby se naučil německ'J. Za valky Jako rekonvalescent se dostal do Šumperku. Odtud každou neděli docházel do Medlova na návštěvu. Tam se poznal s Ma- . . rií Bauerovou z Doubravic. Kamarádila s Janovou sestřenicí Elsou. Marie byla jedináček. Otce ztratila ve válce hned v r. 1915, proto matka vedla hospodářství sama. ' Marie si- Jana zamilovala. Ten však nic netušil, jsa až příliš zaměstnán válkou. Na všech frontách to vřelo, proto cítil, že jej pošlou do pole. ' Neděle, aby se mohl s dívkou rozloučit se Jan ani nedočkal. Ve dvou dnech se roz: bodlo ·a jel do. pole. V neděli seděl v zák0-pech na ruské frontě. Když mu tam přišel lístek od Marie, ležel

I

už zase ve špitále v Těšíně. S kulkou ve stehně.

Elsa s Marií přijely za ním. To už .Jan věděl, že jej Mici má ráda. Nezakrývala toho. Přinesla mu buchet, cigaret a láhev vína. Tentokrát si Mikuláš dlouho nepoležel. Do týdne mohl chodit. Kulku mu doktoři vyňali. Kosti zůstaly neporušeny ... Po operaci dostal· Jan týden dovolenou. Navštívil Doubravice, prohlédl si Bauerův statek a porozprávěl si s Mariinou matkou, která netajila, že by ráda viděla Marii vdanou, aby jí spadly starosti s beder. A když v Janovi poznala hospodáře, který se na gruntě bude umět obracet, řekla: Kdyby vá1n na tom záleželo, abyste už zůstal doma, vyreklamovala bych vás pro náš grunt. Mám bratra u dvora ... Marie se na Jana zavěsila prosícíma očima a do týdne bylo rozhodnuto. Jan narukoval, ale na frontu již nepřišel. Na jaře r. 1918 shodil vojenské šaty, aby je už nikdy neoblékl. Ještě do velikonoc byla svatba. Nehlučná, ale veselá, přesto, že radost byla škrcena zlými událostmi, které vyvolávaly zděšení. Na svatbě se mluvilo česky, i když· snad jen proto, aby ženichovi rodiče roz~ěli ...

13

12

To po prvé v Doubravicích. Něčeho po·

dobného nebylo pamětníka. · Za to dostaly Bauerová i dcera jn1éna že děvka by je neunesla. A celá dědina si ~d­ plivovala přede dveřmi hového sedláka ... Na trvalo tu ještě nezůstal! Odejel domů, aby se do Doubravic.nastě­ hoval. Manželka jela s ním. Vrátili se za několik dní ... Jan Mikuláš vjel do Doubravic, jak se sluší na synka z hanáckého gru11tu. Když mně zůstane grunt, se smíchem řekl s~arý Mikuláš, tak tě vybavún, jak se patří! Ja toho s matkou už mnoho nepotřebuji .. : A tak přijel do Doubravic Jan Mikuláš párou koní, již vezli fůru, s níž projet nemohli. Pacholek Francek vedl mladého býč­ ka, .Josef stelnou krávu a pantáta Coufal jalovičku. Starý Mikuláš jel ui nimi a vezl prasata a svini. ~.t vi~ Němci, že máme. Ty pěkné grunty J1m nic nepomohou, když jsou prázdné chlévy, nafukoval se Janův otec. O hlavním ještě nepromluvil. To nechával nakonec. Když byl dobytek r~zdělen po chlévech, pak teprve vešel starý sedlák do stavení. v~ apřed dobytek se musí zaopatřit, pak prtjde ostatní!

14

Za starým vešel do kuchyně syn a snacha. Bauerová už je zpozorovala, proto chystala svačinu. Ven nemohla, sužovala- ji rev.1 ma. Hřála se celé jaro u kamen ... Jedly se klobásy. Pilo se domácí pivo. Jsou poslední, přiznala se selka. Musela jse1n je hodně hluboko uschovat. Chlapi, kteří vedli dobytek, jedli jako vlci. Francek hltal, div se neudávil. Musel mu Coufal zabouchat do zad. · Stmívalo se. Starý Mikuláš vyskočil. Vjo, chlapci, pojedeme! Najednou si vzpomněl a začal k synovi: Ja, ~bych všecko vyřídil ... Nemohu tě dát do takového gruntu bez haléře! Necítil by ses tu doma! Tu máte, řekl starý a díval se na mladé manžely. Do rukou Mariiných vložil vkladní knížku. Byla v novinovém papíře, ně­ kolikrát převázaná motouzem. Je tu víc, jak jsme se domluvili, dodal Mikuláš víc k Bauerové, nežli k mladým. Buď vám to požehnáno! A nevrátí„li se Josef, dostanete ostatek. Komu bychom to dali! ... Vrátí se, tatíčku, tolik vojáků je nezvěst­ nýc_!J, těšil otce mladý sedlák. Zhavý proud slz však nezastavil. Na ty nestačila ani tvrdá ruka.

15

I j

I

l1 I~·

, 1.,,

I I I I I

Starý Mikuláš se proto rychle loučiL Vyprovázeli jej ke vratům, kde stařeček nasedl. Za riím na vůz vyskákali pacholci. Pozdravujte matičku a buďte zdrávi, volal za otcem Jan. Matička at. k nám brzy při­ jdou! Zdrávi vzkazovali, volal Mikuláš s kozlíku a popoháněl koně. Šero večera rozteklo se za vozem a Janovi bylo, jako by v něm povolovala struna za strunou. Snad i praskly některé ... Otočil s:. a tma jako had sjížděla za jeho ňadra ... Zenské už zmizely ve dvoře .. . Do propasti otevřených vrat se smálo kalné nebe . . . ; Nebylo toho večera hvězd ... Ráno se vzbouzel Mikuláš jako do tmy. Tak tu bylo vše nejisté, vrátké. S ničím tu dosud nesrostl, na ničem nebylo jeho doteků ... Ach, tu se musí všecko stavět. I domov. Co si tu postavíš, Jene Mikuláši? A mladý s~dlák vyskočil s postele, až zapraskala. Co máš? pískla žena německy. Á - to tak to ráno je mi nějak divné, odpověděl Jan. A aniž by uvažoval, též ně­

mecky.

16

Toho dne vtékal do statku špinavý proud dědiny od rána do večera ... Vytlučeme mu okna, řvali na pacholka. Děvečka přinesla: Bude-li hospodář chtít s Němci vyjít, musí dělat Němce! U nás prý se nesmí promluvit slovo české. I kdyby pán měl dvě stě n1ěřic a půl milionu! ... Druhého dne přinesl pacholek: Hospodář prý přijde o vše, rozeberou mu pole j dobytek. Němci vyhrají válku.·.. Děvečka stále nosila klepy a sedlák vycítil, že je navedena. I(dybychom byli trochu lidi, tak se u nás česky nepromluví, řekla jednou na dvoře tak, že to hospodář n1usel slyšet. Sedlák by měl být vděčný za to, že ho pustili z vojny .. . Mikuláš dlouho poslouchal, ale poslední narážky služčiny už nevydržel. Pevně a rozhodně - ún1yslnč pomalu - jí řekl: Dost už, Anna, chceš-li u nás být, nepřeji si ani jednu poznámh.ru. To si nechej do chléva! Podobně vedlo se pacholkovi. Do rána byl pryč. Do měsíce se přihlásil jiný. Čech. 1\1ikuláš udělal pořádek v.t1bcc, aby pro příště nebylo nedorozumění: Se ženou bude mluvit česky, s tchyní německy, když ji čeština zmáhá. S Němci venku bude hovořit německy, s Čechy česky.

17

rn

..

>

. l.

l

,

1

•

A bude-li po tnně chtít něco Ně1nec, který česky umí, inusí se mnou jednat jen česky! Jsem přece Hanák, doložil Mikuláš. Každý cítil, že na slově stojí .. . V Doubravicích se rekyírovalo. Starosta Schich s pány z uničovské radnice a četníky vpadl nejprve do Mikulášova statku. Máte prý hodně dobytka! zasmál se holohlavý pán a starosta se vztekle zubil, schovávaje se za zády vyžraného četníka. Víc ne jako starosta! vyhrkl Mikuláš, vida, že 111u chlapy poslal na krk on sám. Podívá1ne se! houkl obtloustlý četník. I M ars"'uk'azat .... Já ne! Pacholek vás provede! ... To vše se mluvilo ně1necky. Po náspi se táhl Lojzek s otýpkou slá111y. Lojzku, pojď sen1 ! volal jej sedlák. Copak? Provedeš tyto pány po chlévech! Tlustý četník do Lojzka strčil a páni se pohnuli ke stájím. Sedlák odešel do kuchyně . .. Do týdne 111usel odvésti dvě krávy ... Marie byla pokorná. První inračínka přešla a již se neukazovala. Matka rozumnč mlčela.

18

I

·-

·j

Jan běhal s pole na pole, zahradu refor1noval, chlévy přestavoval, komory zvedl. Výměnek, do něhož se dosud s'ypalo jen obilí, dal .opravit a vymalovat. Tchyně se po žních do něho odstěhuje. Spávala teď v kuchyni. V létě se dřelo, nebylo času na mluvení. Začalo to jarem a podzimkem to skončilo. Jan měl oči všude. Počínal si po svém a brzy viděl, jak si němečtí sousedé všímají jeho hospodaření, způsobu jeho práce. Nešel však k němu ani jeden! Kdepak k Čechovi! To bude dál dělat, jak dělal děd a otec. Mikuláš leccos dobrého viděl u svých ně­ meckých sousedů. Líbila se mu jednotnost mezd u čeledi, hospodářský spolek by mu prospěl, ale na to nebylo pomyšlení. Vzali by jej, což o to, ale diktovali by mu, aby dělal Němce! Tak sedlák zůstal raději samoten. Věren sobě a předkům. Ještě přede žněmi koupil Mikuláš v Prostějově motor a mlátičku. Na gruntě toho ne by lo. Bauerová by la ve spolku, mlátívala spolkovou mlátičkou . Letos ton1u bude jinak! . . . • Zně se vydařily. Obilí bylo vyzrálé, sypalo. Zvláště ječmen byl pěkný.

19

I

l1 I

I ~·

I I I I I

Červenec byl suchý, obilí měkkoučké, na padrť. Mikuláš mlátil přímo s pole. Němci nad tím krčili rameny, ale

Jan Mi-

· kuláš vedl svou. Stroj hltal mandele a v několika dnech byly sýpky plné. Mikuláš už naorával, když v německých gruntech teprve mlátili. Stroj putoval ze statku do statku a nebyly by bývaly vznikly hádky, kdyby srpen byl suchý. Začalo však lít jako z konve a obilí stálo v polích. Sedlák Nimrichter začal svádu. Chtěl mlátit v neděli, ale Hlivitzký nepovolil. Ještě v sobotu přetáhl mlátičln1 na dvůr, že bude mlátit on. Je na něho řada! Bylo boží dopuštění! Nimrichter vystupoval ze spolku a hrozil, že se spolčí s· Mikulášem. Na rychlo svolaná schůze mlátícího družstva uznala, že má mlátit Nimrichter, když loni nechal mlátit dříve Hlivitzkého. Hlivitzký však tvrdil a někteří dosvědčo­ vali, že Nimrichter tak učinil dobrovolně, aniž by si na letošek zajišťoval přednostní právo. Schůze byla bouřlivá. Hlivitzký nen1ínil povolit. Hne-li kdo mlátičkou z mého gruntu, ať nachystá záda!

20

I

I L::.,~

I

.

r

I

0

I

l

Stál rozkacen uprostřed místnosti s chutí S{' rvát. Mlátit nebudeš! udeřil na stůl Nimrichter. Na to bychom se podívali! A budu! - Mlátička stojí u mě! Parník však nedostaneš! - Ten je, brachu, zas na mém! vykřikl Nimrichter, strhl se stolu kalíšek a vchrstl jej do chřtánu. Sch11ze. b~ byla jistě .skončila pračkou, kdyby Nunnchter byl náhlejší. Ale tak syčel a sváděl Hlivitzký. Nimrichter od stolu ani nepovstal. Sous.e~é chtěli spor urovnat po dobrém, ale Hhv1tzký neustoupil. Buď budu mlátit já, nebo obilí buc;le hnít oběma!

Hospoda ještě řvala, Hlivitzký dosud stál na.d z~ichlými sousedy s pěnou u huby, když Ntmnchter vyjednával s Mikulášem půjč­ ku mlátičky. ~1luvilo se česky. Nimrichter nabízel Mikulášovi pomoc při mlatech .a sá1n si vymiňoval dva lidi pro sebe. . Půjčím vám mlátičku a, bude-li třeba, 1 motor. Pozdě navečer přetáhl Nimrichtrův pa-. cholek mlátičku.

-.ti.•

21

Roztřásla dědinu

Jen Hlivitzký o

I

l

I

l

:1 :1

\

Odtud chrstal sprostý smích ... Hlivitzký se probudil právě k o,bědu. Co je s mlatem? otevírá udiveně oči a blbě se táže. Zařídil jsi jej? ptá se ostře selka. - Jsi ty mně pěkný sedlák! Ostudu tropíš! Přece nenechám 1nlátit toho tam! mávne vztekle rukou Hlivitzký a ukáže k Nimrichtrově statku. Ten už mlátí! kousla žena. Právě domlátil ječmen! Má mlátičku toho Mikuláše! Do HJivitzkého jako by nůž vrazil! Roztřásl se a skácel ke stolu. Plakat se mu

jako zlý vítr. ničem nevěděl. Seděl

v hospodě přesto, že sousedé odešli a nebylo co pít. Třískal aspoň prázdnou sklínkou o rozvrzaný stůl. Pondělek byl 1nodrý. Nebe si vytřelo oči a skvělo se. Ale bláte1n, co dole zůstalo, hrály si Doubravice. Nejvíce stříkalo na Nimrichtrův grunt, kde od rána pronikavě hvízdal parník, že všem znělo v uších po celý týden. Jen Mikuláš a Nimrichter zůstali klidni. Dědina byla jako opařena, když český sedlák vešel k polednám sebevědomě na Nimrichtrův grunt. Podívat se, jak mlátička pracuje! V polední přestávku, sotva Bedřich Nimrichtrův ze vrat hlavu vystrčil, fičelo mu kamení kolem hlavy. Schováš se, ty žebráku, pištěl se silnice Hlivitzkých Tonek. Ty se budeš kuplovat s čechy - na nás chceš vyzrát? ._ .,.Bedřich ukázal výrostkům zadek a uháněl do stavení. Na vrata ·zazněla salva. Kamení šplíchalo na dvůr i do oken. Ninuichter se vyřítil s bičem, ale cháska byla už za rohem Schinzlova gruntu.

chtělo.

...

On mlátí! Ten chlap mlátí! Dědina se chichle, sedláci si jej dobírají. Děcka budou do sebe žduchat .. . Himl, tak to nenechám! Odpoledne mlátúne my! zvedá cosi sedláka, který je zkroucený jako paragraf. Sliny u úst. Kde je Janek ? - Tonku, sem! Přiběhl pacholek s botami od ~noje, rovnou z maštale. Z dědiny se přihnal Tonek a jazyk mu visel z úst jako psovi, který .v horku den nepil. ~ Koně a pro cla.mf_!_ Ve chvilce byli koně přistrojeni, zasvištěl bič. Tiché poledne se kladlo na cestu.

l

22

23

-

I I I I I I I

I

Janek ponášel brdečka, Tonek držel koně u huby. Nimrichtrovi měli vrata otevřena. Koně se hnali dovnitř. U 1nlátičky pustil Janek brdečka na zemi a obhlížel parník. Tonek se stočil do oken kuchyně a drze si odplivl. Vyšel hospodář. S býkovcem v ruce. Co chcete, chlapci? vyrazil navztekaně. Janek se otočil za Tonkem. Ten však už by1 ve vratech. ' Pro damf jsme přijeli. Pantáta nás poslal. Řekni pantátovi, že dnes mlátím já, zítra zase já a pozítří opět já! vzkazoval sedlák. Tak dlouho tu zůstane i parník. Hnout si jín1 nedám! Ml'.1~eš jít!· Více se tu však neukazuj! řekl Nimrichter a místo poslední věty zašvihal Jankovi býkovcem nad hlavou. Já za nic nemohu ... Tak ať už jsi venku! Janek i koně schlíplí odcházeli. S hlavou na hrudi . .. Hlivitzký mlátil až na třetí den. Ze stavení nevytáhl paty. Říkalo se, že plakal zlostí. Dědina však viděla jen slzy a tak bylo jen trochu smíchu! Po žních stihla Doubravice nová rekvisice . . Nejvíce jí byl postižen Nimrichter a Mikuláš . . .

24

I

I

'

t· 11

~ t

' 1i

,. ť

I

,

o I

li. Na podzin1 přišel do Doubravic na dovolenou Josef Král. Na Schinzlův gtunt. Schinzla už na živu nezastihl. Ustlali mu na hřbitově brzy poté, kdy mu padl jediný syn. Grunt dostala přízeň po nebožce. Ta zhasla v prvnín1 roce války. Schinzel se své strany blízkých příbuzných neměl. Tak padl statek do českých rukou, neboť Schinzlová byla Češka, rodem z Troubelic. Tam hospodařil její bratr Fra.ntišek Král, který měl dva syny - Josefa a Bedřicha a dceru Andělku. Nejstaršímu Josefovi připadl pak statek v D oubravidch. Když jel Král na dovolenou, neměl potuchy, kam jej osud zavěje . A najednou! Tatík už vše pro něho zařizoval. Hospodařil již v Doubravicích několik neděl. Doma vedla statek selka, nebot Bedřichovi šlo teprv na sedmnáctý rok. Josef Král se v Troubelicích neohřál. Dovolená byla krátká. Odejel hned za otcem do Doubravic. Schinzlův grunt byl z největších v dědině. Stál v ohbí vsi, kudy silnice vybíhala ke Skří-

25

•I

povu. Štítem do návsi. Výstavný, s krásnými chlévy, velikým dvorem a zahradou. Ta byla velmi zanedbaná. Při gruntě byl i výn1ěnek. Kuchyně a jizba. Čeleď spala na komorách. Král, sotva syn dojel, měl ·pracovní program už přichystán. Synku, je to štěstí od Boha, važ si toho! začal. Spadlo nám zas jednou nebe do klína. - Nesmíš však zapomínat, že strýc už na vše nestačil. Jsou tu nedostatky, závady, které sám poznáš a pomalu budeš odstraňovat. To je práce na dva rok--y ... Ruce do klína tu nemůžeš dát! - Sklepy nejsou v pořád­ ku, zatéká do nich. A je podzim přede dveř­ mi. - Ve výměnku musí být nové dlážky, obili tam dávat nebudeš. Na ko1norách je místa dost! ... Hnojiště bude třeba vyzdít, po chvilce vzpomínání začal sedlák nanovo. Kolny jsou na spadnutí. Stodola má děra­ vou střechu. Na zahradě tě čeká velká dřina, sypal Král jako z rukávu. - A náhle uřezal: Dnes jdi spát, zítra tě provedu statkem a po polích se podíváme. Druhého dne se Josef dověděl více. Byl s otcem v polích celý den. Ani na jídlo chuů nebylo, neboť Josef nestačil brát štěstí se všeho, co bylo nyní jeho. , K e gruntu patřilo osmdesát mir pole a pět

26

T

měřic

luk. A to nyní naráz povstalo a procházelo Josefem, že se rozechvěl jako to ,sivé ráno... •·.~ ~ i Role byly celkem na dosah ruky. Jen dva kusy, které Schinzel přikoupil už za svého hospodařetú, byly odlehlé. Půl hodiny cesty. Polnosti nebyly tak zanedbány, hůře bylo u luk. · Starý Král, když viděl, jak se syn třese nedoakavostí, až se chopí práce, neměl obav. A Josef chtěl říci, jak to bude krásné, až vysvlékne vojenský kabát a postaví se do brázd vstříc slunci - na loktech srříbrně­ lesklé šupiny nebe! - Než nevyšlo slova! Tak inu ta připomínka sedla do hrdla, že ani nepípl. Jen ramena poklesla. Deset dní dovolené - ach, Bože, co to je, když vám práce roste za zády! Josef chytil tu, tam přiložil ruku, ve výměnku cosi kutil, v kolnách raboval, ve sklepě Štoural. Nic platno. Neděle přiběhla. Josef jel. Jen když to není do po 1 e, těšil otec. Nenadál se, že se Josef ještě do vánoc vrátí. V dědině byl pokoj. Všichni byli už zmoření válkou, bída lezla ze všech koutů. Už se zahnízdila i na gruntech. A válce konec není! Bude-li vůbec jaký! Doubravičtí občané se přestali už naful '·

"!:.

'

27

--

kovat, že Němci vyhrávají . . . Škoda řeči! Lumpárna je to! Nikoho nenadchlo, oslavovalo-li se ve škole nejisté vítězství, nikoho k radosti nedohv~a~o. Dědina se vyhýbala oslavám jako pras1vemu psu, když nic potěšujícího s nimi

''

nepřicházelo.

l

Než by nebalamutili! - Kocovina je to všecko. Švindl! Čekaly odvodní komise. Běhali četníci. Bylo dost udavačů! K tomu všemu se mělo zas rukovat! Říjen po111alu odtékal. Chlad dotíral do stavení. Náves byla prázdná. Lidé už na oči si nechtěli! Tak vítr jen skučel a volal po kalenicích a rozbíjel otevřená okna. Děti musely ven. S kozami. Aby byl aspoň hlt mléka. Trocha bramborů byla vždy uschována. Poslední říjnové dni byly vystlány tichen1. Louky se leskly zlatem, nebe bylo zdviženo n1odrými rameny výš nežli jindy. Na straně půlnoční se prohýbaly Jeseníky a šly tak blízko, stále blíž. Cosi nevýslovně křehkého třáslo se v hedvábí dnů . .. Dědina dýchala 'd o tohoto světa hulvátsky a mečení koz na pastviskách přelévalo se přes břehy Doubravic, přes blízké kopce. '• ' \ ~

28

~

Na vsi hořekovaly báby. Když kolem pře­ šel Josef Brosch, otevřela se ústa a bezzubé čelisti se zadrkotaly ... Už jedeš, Josefe? volal za ním Richard Heinisch. Na frontu, zajíkavě hlesl Josef a díval se do země. Neobrátil se. Zmizel za plotem a klopýtal na nádraží. Druhého dne vracel se z města všecek zakaboněn starosta Schich. Přiběhl uřícen, zvláště když za sebou ucítil Mikuláše. Ví, chtěl jej dohonit! Česky si s ním pro1nluvit. Tak trochu od srdce. Teď to bude muset být ... Do dědiny jako by spad l granát. Starosta nechal j eště před polednem obeslat členy obecní rady, aby se zařídili. Doubravice trnuly. Co bude? ... Vlastizrada! - Rakousko padlo. Němec­ ko kapitulovalo. Starosta chodil zsinalý. Chtělo se mu jít prosit. Ke komu? Mikulášovi ublížil, Nimrichtrovi. Udával kdekoho. Hrál si na neob1nezeného pána. Vojně unikl. Co bude teď? Pověsí jej. Tak máme republiku, pane starosto, pochvaloval si l(rál. To je novina! Už tři dni je prohlášena. Hned 28. října.

29

;\

'I

Ja, 1náme, drn1olil česky starosta. Co bude s ná1ni? Co se bude dít? T o, co se dělo s Čechy za Rakouska. Provazů je dost . . . A šibenice se stavějí. Starosta se ztratil jako sníh, na nějž dýchne jarní slunce ... Večer byl Král u Mikuláše. Ten měl čer­ stvé informace. Byl odpoledne v Litovli. Němci sestrkovali hlavy dohron1ady. Okna hořela dlouho do noci. Schich prochodil celou noc. Ani se nesvlékl. Ráno vlály v Doubravicích na dvou gruntech slavnostní prapory. Červené, modré a bílé pole. Roztékaly se ty barvy do celé vsi, ač byl nevlídný den listopadový. V polovici listopadu byla sloužena v kostele slavná mše svatá. Přifařené české obce přjšly v průvodu. Kostel byl nabit. Na varhany hrál řídící učitel Vlk ze Skřípova. Ně1nečtí učitelé zavírali ve škole otevřená okna, Němci se poschovávali nebo se dívali skulinami ve vratech. Do kostela nešli. Před mší svatou měl kázání mladý administrátor, kněz nedávno ze semináře vyšlý, Čech, který se tu v zněmčelé1n území stal ztracenou ovci. Jako zrnečko se ztrácel mezi věřícími.

)

\

30

Při

kázání slzel a nemohl s místa, když děkoval Bohu za svobodný stát. - Bože, jak Tě 1nusíme velebit, že jsme se dočkali ... Kněz nedopověděl. Nedořekl. Někdy je tak lépe. Věřící plakali. Kostel škytal radostným pláčem. Nebylo oka suchého ... Němci se z mrákot, jež jim 28. říjen 'při­ nesl, brzy vzpamatovali. Hlavy se počaly zvedat a řeči byly troufalejší. Dostal svůj díl i kněz za to, že se radoval z republiky. Celá dědina se postavila proti němu. To jsme se na něm dočkali pěkných věcí! Dávalo se méně na mše, více do hospody. Sedláci zakázali ženám nosit na faru. Ani by se v dědině nebývalo vědělo, že je vojna u konce, kdyby se se všech stran světa netrousili vojáci domů. Josef Král přijel mezi prvními. S ním se vracel Ludvík Klement. Na pohřeb. Otce ranila mrtvice. Teď aspoň bude moci matka prosadit svou, přiznával se Ludvík Královi. Tatínek byl Němec, ale matka se nezapřela. S ní jsme mluvili jen česky. - Školy nás ovšem od češtiny odvedly. Klementa vyprovodili ponejvíce Češi. Ze Skřípova a z Jestřabí. Vdova si přála pohřeb

31

I český,

I I I I I I

se se sousedem

Josef Král zakousl se dravě do dlouho odpíraného sousta. Nahluchlá Aneša, která tu dosud dělala hospodyni, na vaření nestačila. Práce ji už zmáhala. Budeš se muset poohlídnout po jiné hospodyni, Josefe, začal otec. Ožením se, tatínk-u, zasmál se Josef. Mám děvče. Známost z vojny. Je z Křelova. Ze statku. - Nějaké peníze též dostane! Tak se tedy ožeň. Roba tu být musí. Čím dřív, tím lépe.

·i

I I I I I L

Němci

ani nerozloučili. Klement byl neduživec, proto tak záhy sešel. Za války držel nucený pl'1st a to jej dralo. I<Jementová, Češka ze Střeně, s mužem vystála. Tloukl ji jako žito. Byla však trpělivá. Nesla svůj kříž. Již proto, že na statek nic nepřinesla. Co se naplakala. Ve chlévě, na schodech, na komorách. Kudy chodila, tudy naříkala. Před dětmi však slzy neuronila. Ludvík byl nejstarší. Dovršoval pětadva.cátý rok. Mladší sestra Amalie a nejmladší bratr Frantík chodili ještě do školy. Amalie šestý rok, Frantík třetí.

~

I.

proto n1nozí

„

,1'

;:;:;.

~

32 I J. {

. .ct.>~-

Ve čtrnácti dnech byly sjednány námluvy a do měsíce měl Schinzlův grunt, jak se mu dále říkalo, hosp odyni. Josefova ~ena byla kranatýr. Tak se o ní aspoň povídalo. Robustní selka, čerstvá jako vítr. Ve tvářích ohně, že bys od ní chytl. Josef se v jejích rukou točil jako Čamrda. Obskakoval ji, práci jí od rukou bral. Dřel jako kůň. A mladá selka táhla s ním. Bylo radostno dívat se na lidské spřežení, které místo líbánků bylo zapřaženo do zanedbaného statku. Josefovi se třáslo chřípí pýchou, když z okna viděl se točit Ludmilu po dvoře~ Kroku neudělala zbytečného. Aneša v prosincovou sobotu usedla na bryčku a odjela do Troubelic. Tady u vás by člověk ohluchl úplně, smála se s kozlíku ... Od Nového roku nastoupil ke Králům nový čeledín Hynek Sova. Pružný, vyčouhlý mladík, trochu lechtivý do práce. To se ukázalo ještě dřív, nežli nastoupila Cilka Hamplová. Čertovo děvče! Divoká do práce a posedlá za mužskými. Hynek nahněval hospodáře hned po Novém roce. Ještě se ani neohřál. Začalo to koňmi. V maštalích na zemi bylo natrouše3

„.

33

no, koně nepodestláni. 1-Inůj se pod nimi černal.

To sedlák vzkypěl. Postavil se hned s počátku. Aby byl pořádek Hynek se vyhnul padajícím slovům jako bitá kočka. Vystupoval po žebříku pro slámu klátě se, jako by se mu nechtělo. Nebo se dávil časem.

Hospodář čekal,

i ji

l.

kdy sleze. Trvalo to! - Když sedlák viděl loudat se pacholka i do stájí, vytrhl mu otýpku z rukou a mrštil jí do chléva. Míníš-li tak dělat, táhni, odkud jsi přišel, syčel sedlák a přirazil klacka ke zdi, div n·esedl na zadek. U nás vše půjde jak na drátkách. - Kdo má plné gatě, tam jsou dveře! - vyplácel Král, ukazuje na vrata. Až nastoupila službu Cilka, pohl se i' Hynek. Musel. Sedlák mu seděl v týle. Selka jej hnětla očima .. . V únoru byli· Královi za kmotry. Mikulášovým přinesli děvčátko. Dali mu po matce Marie. Tak se naučila Králová chodit k Mikulášům . I Mikuláška vběhla občas za kmotrou, zvláště když tato začala polehávat. Na to nebylo třeba doktora! Tu poradila každá

starší ženská, která vytřepala několik fa·l Mikulášová to měla už za sebou, mohla tedy sama poradit. Ale u Králové to bylo zlé. Hlava jí hořela, v uších znělo. Vnitř­ nosttni jako by oheň prosíval. Na to pozvala Mikulášová Klementovou. Ta měla už kopec dětí! Umí v tom chodit. Selky se slezly nejprve u Mikulášů a pak se vždy stahovaly ke Králům. Králová měla otázek! Mnohdy obě dvě jí nestačily . .. Na Mikulášův grunt chodila Klementová od pohřbu svého muže. Poradit se sedláka v hospodářských záležitostech. Mikuláš ji rád vyslechl, poradil i dohlédl, nebot viděl na Klementově gruntě obrat. Selka se začínala znát k svému českému pů­ vodu a netajilo se, že od smrti nebožtíka muže není na gruntě slyšet slova německé­ ho. I čeládka musela ve styku s rodinou hoo k anu.

vořit česky.

Toho za Klementova života nebylo. české slovo mu bylo trnem v oku. Když žena začala, odešel ... Tak vždycky, když se ozvala čeština. To bylo u Klementa příslovečné. Někdy žena i bití dostala. Vdově se proto po mužově smrti zvedala

34

35

I křídla. Nezastýskla si. Kříž, který nesla, zů­

I I n

I I ~ ,I

I I I I I

I

'

j

udělalo!

l

Večer před spaním nařídil, co se·bude nazítří dělat, a pak jen dbal, aby se to doslova

.

i I

I.

I I

t' •

il '

l

"\

vyplnilo. · Přes zimu bylo dost rachoty v kůlnách, stroje byly přezkoušeny, vozy a nářadí opravovápo. A sotva se tahle práce skončila, začala nová dřina s dřívím. · Hynek ·s Cilkou zle se o hospodáře otírali, ale před ním se ceknout báli. Na jaře, než se vyjelo na pole, dával se výměnek do pořádku.

36

f;

Měli ... ,... tu práci stolař, zámečník a mal'lf. M a IIr se zdržel nejdéle. čekalo jej líčení gtuntu zvenku. · Naposle~... čekala střecha stodoly. Na tu pnsel pokryvač ze Šumvaldu ...

stal stát u hrobu nebožtíkova ... V hospodářst\rí měla Klementová též úlevu. Ludvíkovi bylo dvacet pět let, ale zdál se ·starší. Vojna jej povytáhla a do tváří mu všlehala pevné rysy. Matce byl Ludvík pravou rukou. Zastával ji v poli, ve chlévech. Dělal hospodáře i pacholka. Klementová byla ráda, že se dostala ke Králůn1. Nenadála se však, že to bude tak brzy. Královi totiž nejevili o svět zájn1u. U nich se skákalo s postele do chlévů, z chlévů se šlo do polí, s polí ke stolu a na kutě. A sedlákovi se pořád zdálo, že se nic ne-

r

37

~

'

•I

l

'

I I

I

I

III. Zně přinesly sedlákůn1 tisícovek hnoje. Tak se to říkalo a sedláci se tím

I

I

jako sami

chlubili. Doubravičtí Němci lítali čovské Sparkasy. A rostlo

s penězi do unito! Mikuláš i Král ukládali v Rolnické záložně v Litovli. Hluku s penězi nedělali, ač tekly odevšad. Tržilo se za každou hrstku, zvláště ječ1nen se platil. Agenti si podávali dveře.

Král nečekal mnoho, neboť pole ne1nohla dát to, co dají, až si je sám vyzkouší. Přesto však s nich shrábl několik tisícovek. Mikuláš n1ěl výtěžek napřed zjištěn. Řekl ženě: Letos zůstane tolik a tolik. A zůstalo ! Tento sedlák četl v polích jen cifry. Pole pro něj nebyla jen láskou, ale spolutvůrcc111 jeho, bu
A proto sedlák na ně mohl naložit. Mikuláš pole dresíroval, až vydalo své. Dříve mu nedal pokoje. Jeho ječmeny zlobily Němce. To bylo

I.

38

r

zrno! Král si jej zamlouval na setí, když ještě stál. Němci se báli přijít. Ani Nimrichter necekl. Po mlatě přišel Ludvík Klement. A sedlák prodával, dokud bylo z čeho. Na ječmeni pracoval s otcem několik let. Tvořili j9j spolu. Starý by se pro něj byl bil. Tak rád jej 1něl ! Hrdý na něj byl .. . Do oranic leto~ pláskaly deště. A tak bylo po celý podzim. Mlha lezla po polích a hory se tuze ani neukázaly. V řepy nebylo lépe. V brázdách stálo vody až běda. Kam čmáchls, odtud vystřiklo! Ze1ně byla napitá jako houba. Nic však nepomohlo. Sedláci hnali čeleď ven, rozkřikovali se na nádeníky, když se jim nechtělo. Burda přece nesmí shnít! Metrák je za dvacet šest kaček! To byly ty doby, kdy osev nebyl ještě omezen a kdy se hrabalo v brázdách zlato. Mokly ženské se sukněmi na hlavách, pacholci se propadávali po kolena do blátivých cest a koně lezli po břiše. To se potrhalo postraňkt1 ! Praskala oje. V takovém nečase slehla Králová. Spadlo to na ni ráno, až sedlák vyjel na pole. A bab. ky v dědině nebylo. Tak hajdy pro Mik'Ulášku, ať ji třeba bolesti roztrhnou.

39

běžela domů. Začala vařit,

do Skřípova, Králová ale všecko jí padalo z rukou, třásly se jí. Nakonec ji bolesti povalily na lávku, a v lůně jako by se sekera ozývala. Babka se 'přihnala s kufříkem. Nebylo daleko do poledne. A půl hodiny nato radostně třepala chlapečkem .. . Toho dne se neobědvalo. Kamna byla studená, kuchyně vystydlá. V jizbě nahonem topila babka. Hospodář zůstal nad synáčkem němý. Zaražený. Nesklonil se ani k ženě, ani k děc­ ku. Všecek byl rozpačitý. To pro tu babku! - Však tu dlouho nebude! - - - Pak teprv přijde sedlák, vezme děcko do tvrdých rukou - udělá mu křížek. Na ženu pohledí, strhne ji k sobě. Po vlasech sjede mozoly rukou... První noc spala u matky babka. Sedlák byl strčen do světničky. Smál se tomu, ale sám cítil, že polyká pelyněk. Příští dny chodila už babka jen koupat. Ostatní připadlo matce Králové, která. při­ jela dceru n·avštívit. Král byl ze všeho nanic. Zena měla jen děcko a matku. Sedlák se tak trvale nastěhoval do světničky. · Mikulášová

I l

' ' ' 'I

tt

i 1· l

!'

j I• I

I'

j

40

I

r ~·

'

~

r

l

Na křtiny se sjela celá přízeň zdaleka široka. Kmotry byJi Mikulášovi. Synek dostal jméno Jan. Stálo tehdy kočárů a aut po celém dvoře jako o svatbě. A veselo bylo! Tatík Králův pil, jak málokdy před tím. Všichni měli v hlavě. I ženské si lízly. Bylo to znát v řeči. Pacholku Hynkovi se zrovna sypalo zprop.itné. Stál u koní. A sotva poslední opratě podal, už seděl v hospodě. Do rána neměl ani vindry a přišel tak 11.amazaný, že netrefil na komoru. Hodili jej na slámu do chléva .. . Dni se ukrčovaly, hned po poledni táhl večer. V některých staveních se svítilo i ve dne, jak bývalo tma. Mikuláše v těchto dnech nebývalo vidět. .r~ikdo netušil, co Mikulášem třese, v čem vězí po krk. Zprávy o růstu českých škol v pohraničí jej chytly za srdce. Tu nutno přece začít. Jsou tu děti. České děti ve zněm­ čelé obci. Jeho krev! Stačilo několik slov s Králem, slib podpory a Mikuláš se dravě do plánu zakousl. Bez řeči, tak klidně a jistě jako při orání. Dědina nevěděla nic. Divila se jen, co se

41

l

I

I

I

l

\ 1\

\

tak náhle Mikuláš rozjezdil. Co chystá za překvapení. Proč se courá po městech, když je v poli rachoty dost! Mikuláš hned odejel do Šternberku, tu jej potkali v Litovli nebo zahlédli v Uničově. Někdy s nún jel i Ludvík Klement. Na Mikuláše pršely i dopisy, ale nikdo ani netušil, od koho a jaké. l(rálová se snažila něčeho dopátrat, ale Mikulášová sama nic kloudného nevěděla. Z muže Králová slova nedostala. Odbýval ji, že nic neví. Až tu jednou! Mikuláš přišel do stavení, vzal Krále stranou a přes půlnoc se dohadovali, škrtali v papírech a dopisovali. Králová se o průběhu rozhovoru od tnuže zas nic nedověděla. Zavyčítala: Neporadíš se, cosi děláš o své hlavě! Nesvěříš se! Za co máš ženu? Až tě kdosi do čehosi vtáhne! Neláteř a počkej! odbyl Král Ludmilu. Neřekl nic ženě Mikuláš, nepovún já! Ča­ sem se všechno dovíte! Až bude pozdě! odsekla selka a hleděla si děcka, které se vrtělo na kolébce. Mikuláš zajel několikrát do Olomouce, prý i v Praze qyl, ale nikdo v dědině nevěděl nic určitého. Přešly vánoce a dědina usnula téměř docela. Za n1lýnem s břížku vozila se děvčata

-

a na rybníčku na želízkách bruslili hoši. Tam jedině se projevoval život. Do stavení lezlo ticho a sníh, tma. Stíny stály nehnutě. Zn1rzly. A pod hřebeny střech vyl vítr. Vzpurně . .. Točil se kolem komínů jako namočený provaz. Plácalo to, až šel strach. Pavelkovi div vichr mlýn nepřevrátil. Obskakoval mlýnici jako zlý pes, lehal k ní jako kotě ke kamnům. Pavelek měl starosti nad hlavu. Zasekal 1nlýn až až. Nemohl s místa. A přece si hlavy nelámal. Zanedbával mlýn víc nežli jindy. Před vánocemi vůbec nemlel. Zato chlastal v Uničově, v Šumperku stovky vyhazoval a sám sobě se chechtal. Šuškalo se v dědině, že chytil v kterémsi brlohu v Šumperku škaredou nemoc, pro niž se ani ženit nesmí. Proto před ním chasa utíkala. Děvčata se červenala a sousedé v hospodě od něho odsedovali. K Schmidtovi Pavelek beztak už málo chodil Vánoce proseděl s hospodyní. Mladíka, který mu vedl kancelář, propustil. Zaplatil inu však do krejcaru ... Mikuláš k Pavelkovi jednou vtrhl. Mlynář seděl právě u čerstvých klobás a zapíjel pivem, když sedlák vstoupil.

I

42

43

I

I

l I I J

\. I

'I

I I

Co. je? vyhrkl Pavelek. Mikuláš začal zdlouha. A čí1n déle mluvil, tím zřetelněji se ukazovalo, že jde na mlýn. Pochopil i Pavelek a zai.dálo se mu, že tady se nebude hledět na krejcar. Přistrčil hone1n sedlákovi židli a hovor se přiostřo­ val. Nakonec šlo jen o výši sumy. Plácli si. Mikuláš mlýn koupil. Za tři sta tisíc Pavelek se olizoval. Dostal o padesát tisíc víc, nežli nabízel Uničov. Němci Tady spadlo do klína padesát tisíc. Mikuláš však věděl všecko. Proto nadsadil. Chtěl mlýn urvat stŮj co s,tůj, neboť jen odtud viděl růst český živel. V několika dnech byl v Uničově projednán kup. Pavelek se odstěhoval v lednu. Nejprve do Uničova. Pak snad do Moravské Ostravy ... Doubravičtí sedláci zkoprněli, když padlo, že mlýn koupil Mikuláš. Chodili schlíplí. Jako by ji1n nohy podrazil. Ne nadlouho. Slezli se několikrát v hospodě a zas zvedali hlavy. To proto, že našli zas něco, jak kaz!t Mikulášovi plány. Ze mysleli na Mikuláše, vědělo se za pár

44

dní. Ve mlýně byla jednou do rána vytluče­ na všechna okna. 11ikuláš se smál a neudával ... Sotva zasvitl únor, měli hasiči ples. Klement byl před válkou hasičem a dosud nevystoupil. Zachtělo se mu jít. Českého plesu tu tak hned nebude! Svedl Mikuláše a Král přislíbil, že na chvíli půjde též. . Přišli. Sál se po nich točil. Němečtí předáci i starosta hleděli k zemi. Nikdo české sousedy nepřivítal. Vstupenky však dostali. Hospodský přes to, že viděl, že sedláci nemají kam usednout, nepohl se. Po~adatelé s otevřenými ústy čuměli do dveří a sn1l nepřistavili. Mikuláš přitáhl stl'1l z předsíně. Ludvík sháněl zatím židle. H udba hrála. Tančilo se. Mládež se bavila, ale staří byli zakaboněni . úkosem hleděli na tři vetřelce, jako by je vyhodit mínili. Stůl, za nímž Češi usedli, zůstal nepřikryt. Hospodský ani číšník se neukázali. Pivo při­ n:csl Král. Několik Němců zmizelo. S ryš.avým kolohnátem Kubitschkem vpředu. Než dozněl valčík, stáli ve dveřích s lotrovskou tváří. V pozadí se šklebil Vincek Knott.

45

Přestávka byla vydlážděna utrhačný1ni řečmi, posměšky a vyzývavými pohledy. Vincek cenil černé zuby jako divoká svině.

.,

Hořelo

mu slunce ve vlasech! V sále stálo ticho na teničkých nožičkách . Bylo jen venku, na povrchu. Ale zevnitř se cosi tlačilo, nadzvcdovalo klidný vrch a užuž hrozilo výbuchctn. Chlapi ze dveří to zřejmě podporovali. Vincek Knott, jako by klesal do kolen, přistupával, jen aby to prasklo. Vystřikl kouř a dým. Nedivte se, že n1u svrběly dlaně. Cítil lézti vši po celém těle. A kolohnát Kubitschek ! Pane, ten při prvních tónech kvapíka se rozkmital jako struna. To nakazilo ostatní. Už se tančilo. Dlážka sálu se prohýbala jako gumová. Páry ječely. Suroví mladíci lezli dívkám zrovna do klínů. Staří jen kouleli očima. Do sálu lezlo několik nových párů. Ach, to z města! Uničovští měšfané s paničkami. To bylo cítit podle vůně. Paničky se nechávaly svléci starostou. Chudák, měl kabátů plnou náruč, potil se rozpaky, červenal a věšáku nebylo. Ani sedadel! Kvapík se musel opakovat. Mládež řičela. Staří tleskali. Klacci bili pěstmi do stolů.

46

Mikuláš vyváděl Nimrichuovou. Ztratil se v kole Král. Ludvík se zvedl. Trucla Klimeschová mu však dala košem. Ludvík se zapotácel a spletená těla jej přirazila zády ke stěně. ! Se stolu, u něhož Češi seděli, zmizely naráz sklenice. . Ludvík už jen zahlédl vést starostu uničovské měšfany k jejich stolu. Protestoval: To je náš stůl. My jsme si jej, prosím, sami donesli! Nerozumíme! řekla jedna z dam a klesla jako otýpka na židli. Z kola vyběhl Mikuláš i Král. Nastal zmatek. Někteří tančili, jiní se zastavovali u stolů. Kapelník dal znamení. Hudba přestala hrát. Mluvil Mikuláš: Stůl je náš, vzácná společnosti. Poslední slova zaštípala ironickým přídechem. Brát nám jej nebude ani pan c . tarosta .' . .. .Sehih'S Schich zčervenal jako krocan. Koktal ně­ co, ale nikdo jej neposlouchal. Mikuláš usedl. Král neměl kam. Ludvík vyčkával.

Paničky

se od stolu ztrácely. Měšťanům se nechtělo. Tak se dát odbýt! Kterési pa-

47

,, I I

I !

ničce uklouzlo: Je to ale pakáž nevychovana, .I - H rub'' ian1. .I . . . Takoví jsme vždycky jako ti vaši hostite·1é, hodil do chumáče paniček Ludvík. Ta, které to patřilo, se otočila na kramflecích a pronesla posměšně nadzvedajíc špičatý nos: česky nerozumíme! . .. Však se ještě naučíte! pronesl tvrdě Mikuláš, aniž by se otočil. Paničky posedaly na lávku, rychle přista­ venou a za chvíli z nich teklo. Na plese si

)

vůbec nezatančily.

Starosta přestupoval. Pálilo jej pod nohama. Před půlnocí se vytratil. Uničovští za ním. Otráveni. Rozezleni. Paničky suntěly vztekem. Na tohle sem jeli! - Na takový candrbál ! „ . Dni po plese nebyl Klement ani Mi~Iáš večer doma. Lozili kdesi po vsi. Tma přikrý­ vala jejich spády. Zena Mikulášova pozorovala, že sedlák odnáší mouku, obilí nebo brambory. Mlčela však k tomu. Nebude-li to trvat dlouho! Bral, co se dalo i Ludvík, až mu to matka zarazila. Dával pak zas Král, ~č sám nic nesháněl. Ludvík se vždy vplížil do Králova gruntu zadem, humny a odnášel.

I ~I I

1· ~

I

r

Doubravičtí nic nepozorovali. Mohli něco říci deputátníci na I(rummerově, ~cholzov~, Kreizlově či Wilitschilově grunte, neboť Je l(lement a Mikuláš navštěvovali, ale ti drželi jazyk za zuby a brali, co se jim dáva}o. Prasklo to však přece. Někdy v breznu. Mikuláš navštívil tehdy nádeníka Lischku. Obýval ve dvoře Schwarzova. grunt~ nízko~1 světničku. Lischka byl odrodilec a zenu niel Češku. Na krku pět děcek Dřeli všichni u Schwarze. Za žvanec chleba a kvartýr. Mikuláš šel na Lischku zpříma. Dejte děcka do české školy! Pomůžeme vám. z bídy! I lepší byt dostanete! " Lischka ukázal Mikulášovi dveře a vse řekl Schwarzovi. To už byla podána žádost o čes~ou školu. Děti přihlásil Bartoněk, Dokoupil, P~tzak a Steiner. Dvě děti slíbila Klementova. , V dědině byl poprask. Schwarz lítal po dědině a vyzýval sedla; ky, aby se s hofery spořádali. Všechnť pr~ Češi koupili. Budou dávat děcka do ceske školy. „, „ „ , V Doubravicích bylo bozi dopusteni. Němci se večer sešli u starosty. Přišli i ně­ mečtí učitelé.

"":'.~-=---N>RS~

48

Starosta a německý nad učitel řvali tak, .že

'

~<;s<;;~

i

49

11 1

I

I

I

I

I

I I

ničce uklouzlo: Je to ale pakáž nevycho' vana,'. - H ru b'' tan1. .... Takoví jsme vždycky jako ti vaši hostite-lé, hodil do chumáče paniček Ludvík. Ta, které to patřilo, se otočila na kramflecích a pronesla posměšně nadzvedajíc špičatý nos : česky nerozumíme ! ... Však se ještě naučíte! pronesl tvrdě Mikuláš, aniž by se otočil. Paničky posedaly na lávku, rychle přista­ venou a za chvíli z nich teklo. Na plese si

'

vůbec nezatančily.

Starosta přestupoval. Pálilo jej pod nohama. Před půlnocí se vytratil. Uničovští za ním. Otráveni. Rozezleni. Paničky suntěly vztekem. Na tohle sem jeli! - Na takový candrbál! „ . Dni po plese nebyl Klement ani M~láš večer doma. Lozili kdesi po vsi. Tma přikrý­ vala jejich spády. Zena Mikulášova pozorovala, že sedlák odnáší mouku, obilí nebo brambory. Mlčela však k tomu. Nebude-li to trvat dlouho! Btal, co se dalo i Ludvík, až mu to matka zarazila. Dával pak zas Král, ač sám nic nesháněl. Ludvík se vždy vplížil do Králova gruntu zadetn, humny a odnášel.

-) 1·

I

r

'

v

"

,

mečtí učitelé.

";".~

48

Doubravičtí nic nepozorovali. Mohli něco říci deputátníci na I(run1ffierově, ~cholzov~, Kreizlově či \Vilitschilově grunte, neboť Je l(lement a Mikuláš navštěvovali, ale ti drželi jazyk za zuby a brali, co se jim dáv':lo. Prasklo to však přece. Někdy v breznu. Mikuláš navštívil tehdy nádeníka Lischku. Obýval ve dvoře Schwarzova. grunt"u nízko...u světničku. Lischka byl odrodilec a zenu n1el Češku. Na krku pět děcek. Dřeli všichni u Schwarze. Za žvanec chleba a kvartýr. Mikuláš šel na Lischku zpříma. Dejte děcka do české školy! Pomůžeme ván1. z bídy! I lepší byt dostanete! Lischka ukázal Mikulášovi dveře a vše řekl Schwarzovi. To už byla podána žádost o čes~ou školu. Děti přihlásil Bartoněk, Dokoupil, P~tzak a Steiner. Dvě děti slíbila Klementova. , V dědině byl poprask. Schwarz lítal po dědině a vyzýval sedlaky, aby se s hofery spořádali: Všechn~ pr~ Češi koupili. Budou dávat decka do ceske ..., školy. · V Doubravicích bylo bozi dopusteni. Němci se večer sešli u starosty. Přišli i ně­

Starosta a německý nadučitel řvali tak, že

~X..'i:i<;;!J

I

49

I I

li I

I

I

I I

'{. ~ :'/__ .:_ 1 11

11

li I

to na návsi slyšeli. Sedláci Krun11ner, Scholz, Kreizl a Wilitschil byli napadáni se všech stran. Sedlák musí vědět, co se děje ve statku. Kdo do něho leze! sváděl nad učitel. To jste Němci, když si necháte obracet své lidi naruby. Takhle vás obrátí všechny! - Ten Mikuláš se ale vyzná! - Kde 1ny 1náme takového? Leze do našeho kožichu jako veš! Mějte se před nún na pozoru! ... Nadučitel supěl jako uštvané zvíře. Oči se inu leskly jako nože ... Po něm začali jiní. Skákali si do řeči, hulákali na sebe, povyčítali si hříchy od Adama, než nakonec byli zas všichni zajedno aspoň v tom, že české rozpínavosti se· n1usí zlomit křídla. Musí se zastavit u Doubravic. Tady česká škola být nesmí, neboť bychom si jí na sebe upletli bič. A proto ven se všemi, kdo děti do české školy přihlásili! Cizopasníky na těle nepotřebujeme! Nadučiteli dostalo se za tato slova řva­ vého souhlasu. Na druhý den dostali nádeníci, kteří děti do české školy přihlásili, výpověď. Krutnmcr již časně zrána vyhodil Patzaka. Scholz se popil se Steinerem. Bartoněk plakal s děttni na dvoře Kreizlova gruntu. .c;o

I p

Nejlépe se dařilo ještě Dokoupilovi. · Wilitschil se jej bál, proto mu dal jen výpověď. Před polednem táhli hofeři s děttni a ženami k Mikulášovi. Němci se chechtali ze vrat a pacholci pouštěli psy na podivný průvod. Z kteréhosi statku vyhodili do houfce dětí starý plechový hrnec . .. Dědina čekala, co se bude dít. Jak se zachová Mikuláš . . . · Děcka posedala na náspí, ženské brečely v průjezdě a nádeníci vtrhli do kuchyně. Do pěkné bryndy jste nás zatáhl, pantáto, začal Steiner. Tuze jste nám nasliboval. Výpověď jste na nás upletl. Nemáme kam jít! I\1áte nás teď na krku, hrozivě vystupoval Patzak. Děcka nám musíte živit! Práci dát - pištěly ženské. Nachytal jste nás! Starejte ·se nyní! ' Lidé, jen zachovejte klid! začal sedlák. Steiner~, co se stalo? Povídejte! Jsme vyhozeni! vztekle odvětil Steiner. Za tu českou školu. - Servát jsem se pro ni. muse 11. .. . Kvartýrů nemáme! vyletělo z kouta. Však nám pantáta dá ! Výměnek má prázdný! - Král též jej n epotřeb uje. - Ve

51

mlýně také něco bude, rýpal Bartoněk. Na

dvoře n1ě, pantáto, přece nenecháte! ... Všecko se spraví, jen nekřičte všichni na-

'I

jednou, rozpaloval se Mikuláš. Nic se vám nestane! Hofeři se smáli. Pravda, hůř nám nebude, rozšklebili se chlapi. Js1ne už na hnoji . .. Bartoňkova rodina spala ve výměnku u Mikulášů. Ostatní tá~li do svých bytů. Ráno začal vyhazov nanovo. Sedláci zuřili. Na Steinera popadl Scholz vidle. Přímo z hnoje s nimi vyrazil ... A Steiner - to byste jej špatně znali, myslíte-li, že couvl - strhl se zdi sekeru a toporem drcl do Scholze tak, že div se na vidle nenapíchl. Wilitschilovi přiběhl na pomoc zet l(ruber, ře.zník. Když se Bartoněk vracel zpátky, stoupl' mu do cesty. Kam pak, starý? - Do kvartýru? ... Bartoněk zezelenal. Chlapík měl pracky jako lopaty a sražené čelo, které stupňovalo jeho divokost. Bartoněk chtěl proklouznout pod rukou, ale odletěl jako tříska. Víc sem, všiváku, nechoď! Parchanty neživíme!

52 ~ --

.J

Hofer stál na silnici nevěda kam. Svět se mu lámal pod nohama ... Teď vlezu na hřbet Mikulášovi, umiňoval si Bartoněk a šlapal do dvora . . Hospodář už byl pryč. Odjel nahonem do Šternberka. Němci se chytali za břicha, jak se jim to divadlo líbilo. Běhal Bartoněk, Dokoupil, Patzak seděl na dvoře, jen Steiner se zavrtal do pelechu a nenechal se vyhodit. Scholz inu himloval pod oknem kuchyně, ale Steiner nedbal. Nechal se sedláken1 líbat na zadek ... Před polednem prošel starosta dědinou. l'~avštívil Krummera, ICrcizla i Wilitschila, na Scholze si zašel a všude končil: Teď už chuť na českou školu navždy přešla~ Ta čes­ ká pakáž si víckrát troufat nebude! ... Aspoň ne v Doubravicích, ryze německé vsi, kde je starostou Schich! V poledne bylo na vsi ticho, jen v týrtách zvonily kapky. - Se střech ztával sníh. Už mohlo být po obědě, když do vsi vjelo auto. Ani nepísklo. Vběhlo přímo starostovi ' pod okna. Šofér vyskočil a otevřel dvířka. Z auta se vyhoupl vysoký elegán v krátkém kožíšku. Okvesní hejtman. Za ním se vysunuli dva starší páni a Mikuláš.

53

1'

li

I, I

Vtrhli ke starostovi. Hověl si právě na pohovce s čibuke1n v ústech. Rána šla za ranou. ~le~án se ,.P~e~stavil a poroučel, aby mu byh predvolant ti sedláci, kteří včera z bytů vyhodili české lidi. Le_dva je policajt obešel, už letěl nanovo. Svolavat obecní radu. Sed!~ci přišli a slova promluvit nemohli. Z Unicov~ ~a~ín1 přiběhli četníci. Před hejtmanen1 srazeli kramfleky. Šel z nich oheň a disciplina . .. . Do vc~cra budou vyhození nazpátek! naka~~l heJtman. Pane starosto, ručíte nlllě za poradek! Sedl~c~ tak že se z místností vypotáceli. Četn1c1 nalévali policajtovi benzin do brdeček. Než přece i tak se obecní rada těž­ kopá~n. .ě sc~ázela. Radní stáli pod okny. Dovn1tr se mkdo neodvažoval. Starosta musel pro ně. Každý, kdo přecházel práh, jako by zakopl. ~ Fzb„č bylo k zalknutí. Radní pokašlávali, skrabalo je v krku. Horko tlouklo do hlav, až se potoky lily. Je..,n ne Mikulášovi a hejtmanovi. Pánům se prece aspoň čelo zarosilo.

54

Hejtman, sotva se rada ustálila, prohlásil: V Doubravicích se otevře česká škola! Po· třebujeme pro ni místnost. - Uvažoval jste o to1n, pane starosto? Starostovi se rozjektaly zuby. Zůstal s otevřenou hubou před hejtmanem. Hejttnan se pousmál, zašeptal něco a čekal.

Starosta nejprve pokrčil rameny a když jej kterýsi radní, nejspíše Heinisch, rýpl do žeber, řekl: Pane hejtmane, u nás místnosti nebude ... Podíváme se, pane starosto! Pane Miku· láši, půjden1e k Duschkovi ! Duschek uváděl hejtmana a oba pány komise, stavebního radu, lékaře a četníky nahoru do světnice. Byla prázdná. V koutě leželo pohozeno několik měchů a smetí a na hřebících visely nějaké šaty. Vy tu místnost nepotřebujete? tázal se hejtman a upřel jasné oči na Du~chka. Spávají tu v létě služky, namítal hospodář. Obilí tu pěkně schne! Stavitel a lékař se do hovoru nepletli. Měřili a sem tam procedili k sobě vždy ně· kolik slov. Komise odešla, aniž by se rozhodla.

55

~1ikulá~ ji vedl na sál. Přiskákal pachtýř

1 I

~

.f l

Schmidt a žebral, aby mu nebrali kšeft. Hejt· man jej jemně odstrčil Stavební rada přiložil metť ke zdem, k oknům a usmíval se. Lékař v duchu cosi počítal. Mlel pysky ... Starosta se sousedy trnul u dveří. Věděl, že jsou páté kolo u vozu. Přestupoval rozpačitě, jako by šlapal zelí. Zezadu strkal do děr ·mezi radními hlavu Schmidt. Stačilo, aby stavební rada a lékař prohlásili, že sál je výhodnější pro učírnu než , Duschkova komora, a už to bylo! Pane starosto, tady bude česká škola! Jménem zákona ji zabírám, prohlásil hejtman. Radním padala studená voda po zádech. Pak ·ale nemáme sálu pro kulturní podniky - vytlačil ze sebe Schich. Dejte tedy jinou, stejně vhodnou místnost! Nemáme. Ale tu Mikuláš!~ nukl vztekle Schich. Tak budete na kulturní podniky chodit do Uničova! rozhodně řekl hejtman. Protokol o zabránj sálu podepsal jediný starosta. Ostatní odepřeli. Stejně jim to . nic nepomůže, usmál se hejtman a sbíral papíry.

56

Auto

,,. I\ lI i

několikráte zavrnělo,

páni usedli, četníci se přimáčkli k šoférovi a na návsi zůstal jen Mikuláš. Nedíval se napravo ani nalevo. Vykročil jistě ke statku V Doubravicích by lo zle. Zlost se sypala jako rozbité sklo na hlavu Mikulášovu. Tu se však nemohlo nic začít. Má známosti Vztek se přenesl na Schicha. Začal to Heinisch, pak Duschek. - A příval rostl .. Takového starostu ani hodinu déle! Mrkva! Sotvaže se zpráva o české škole rozstřikla po dědině, vytáhli chlapi na starostu. To ležel už v dědině černý večer. Před starostovým ječel dav. Výrostci pišstěli, děti se rvaly a staří vyzývavě hleděli do oken---· Přitáhl Heřman Pitter s holí, švec Rupler s potěhem a největší kořala ze vsi Langer. Tak tu čumte, hňupi, zalykal se hněvem Pitter. Za mnou! Napřel se do vrat, trhl klikou, ale dovnitř se nedostal. Zatloukl bolí. J(dosi třískl do okna. Sklo se sypalo. V okně se ukázala Schichová. Takže uskočila. Zezadu některý výrostek mrštil po ní kamenem. Chlapi se opřeli do vrat. Nemohli kupředu!

51-

•

I

~·

1.:

I I

i'

I I

I

Vysaďte je! ·radil někdo.

'I

I

I '

Zadek smečky křičel hej ruk a vrata pad-· la do dvora. Škola bude u Schicha, řvalo se, chlap si to sám nadrobil. Sál nedáme. - Tančit se bude dál, školu vrazíme Schichovi do chléva! vřeštěli výrostci. Dav se roztekl po gruntě. Lezlo se všady. Chuďasi hodně láli, aby jim nebylo vidět na prsty, ženským rostla nápadně ňadra. Mnohé jistě steklo rozbité vejce do klína .. Dveře kuchyně byly zastrčeny. Do nich bušily pevné pěsti a Pittrova hůl. Pusťte! řvali dva, tři klacci. - Jde k omis ! Pane starostóó, komis jde! Bude se otvírat česká škola! - Za vraty cosi šustlo, ze sadu se zablyštělo! Četníci! Četníci jdou! zavyl Ďuschek a natáhl se jako špalek. Křičelo se. Strach pumpoval z těla krev. Dav se roztrhl jako bleskem mračno. Kus ubíhal vraty, praménky běžely do sadu. Lidské částečky dřevěněly Iekem - - Ví čert, kolik těch četníků tu trčelo! Bodáky se třely o tmu a svítily jako svíčky. V několika vteřinách dvůr zpustl. -

četníci sebrali Pittra, zatkli Duschka a

I

<:>

Heinische a odtáhli - - Ráno tu byli zas. Mikuláš měl stavení zalíčeno lejny a okna vytřískána , . ..,,. , Starosta tak nevyšel z nepn1emnostr . . ·

lr I. I

I I

..,p

58 59

IV. ~Sál _byl přeměněn na třídu. Kdyby nebylo

. l

~e~olika, ob~tavých lidí, žáci by byli přišli

Jl~te k :hvkum piva, láhvím rumu a stopkam pachnoucím slivovicí. - _ _ Tak aspoň Královy a Mikulášovy služky podla~u vy?r?ly a stěny zabílily. ·Lavice slíbily Lukavice. Tabule dovezl Klement z Jezer. Třída čekala ... Česká škola. Holé modrobílé stěny, nikde obrázku. Ani kříže. - Drsná ·Šalanda s hlubokými kouty a nálevnou . . . · Ještě před velikonocemi navštívil Dou~rav,ice insp.ektor. Učinil ještě některá opa: tren1, poradil a povzbudil. Na Zelený čtvrtek přivezl Mikuláš lavice. Odřené, bez zeleně. Vynesl je s Králen1 na sál. Aby učitel nepřišel jako do chléva! _ neutekl ještě zavčas! - - _ , V úterý po svátcích zastavil se v Doubrav~cích ~~ návsi štíhlý j~och s· pomněnko­ vyma ocima a rozevlátou kšticí. Právě před hospodou. Přehazoval nejistě kufřík z ruky do ruky,

A

60

po vlasech se hladil, v kapsách hledal a pot si stíral s čela. Přestupoval chvíli .na prahu, ,~ežli"' veše~. Vracel se však velmi brzy. Tvar mel zalitou čerstvou krví. - A snad i slzy v očích. Dekret v kapse začal těžknout. Jan Vevera -však pohodil hlavou, usmál se do vonícího větru a rozběhl se dědi­ nou ... U Nimrichtrova statku pekla děvčátka dolečky. jana to rozesmálo. Sklo?il se ~.dě­ tem a dával jím z kapsy svrchn1ku pec1vo, které mu n1atička na cestu nachystala. Děvčátka se plaše podívala, hleděla na sebe udiveně a pak pelášila do dvora. Marně Jan za nimi volal, kde byd~~, 1\1i~~láš. Přešel d ědinu a byla mu cize1s1 nezlt prve. Na silnici shraboval cestář kobylince. Pantáto, kde tu bydlí sedlák Mikuláš? měkce se tázal učitel. Cestář smetal dál, jako by neslyšel. Vevera se otázal znovu. Tu se chlapík narovnal, přikročil s lopatkou i metlou k učitelovi a německy odsekl: Nerozumím! - Zdvihl koš, hodil do něho lopatku trusu a shraboval dál. , .., . .., Janu Veverovi začí~a!o bft ",teto. d:d1n~ úzko. Náves byla vybita. Buhv1 koltkrat uz

61

IV. ..,Sál .byl př:.tněněn na třídu. Kdyby nebylo ~e~olika ,ob;tavých lidí, žáci by byli přišli Jl~te k ~ltvkum piva, láhvím rumu a stopkam pachnoucím slivovicí. _ _ _ . Tak aspoň Královy a Mikulášovy služky podla~u vy?r?Jy a stěny zabílily. ·Lavice slíbily Lukavice. Tabule dovezl Klement z Jezer. Třída čekala ... Česká škola. Holé modrobílé stěny, nikde obrázku. Ani kříže. - Drsná -Šafanda s hlubokými kouty a nálevnou . . . Ještě před velikonocemi navštívil Dou~ra':ice insp.ektor. Učinil ještě některá opa~ tfen1, poradil a povzbudil. Na Zelený čtvrtek přivezl Mikuláš lavice. Odřené, bez zeleně. Vynesl je s Králen1 na sál. Aby učitel nepřišel jako do chléva! _ neutekl ještě zavčas! - _ _ , V úterý po svátcích zastavil se v Doubrav~cích 1:~ návsi štíhlý j~och s· pomněnko­ vyma ocrma a rozevlátou kšticí. Právě před hospodou. Přehazoval nejistě kufřík z ruky do ruky,

A

60

po vlasech se hladil, v kapsách hledal a pot · si stíral s čela. Přestupoval chvíli na prahu, „~ežliv veše~ . Vracel se však velmi brzy. Tvar mel zalitou čerstvou krví. - A snad i slzy v očích. Dekret v kapse začal těžknout. Jan Vevera -však pohodil hlavou, usmál se do vonícího větru a roiběhl se dědinou . . . U Nimrichtrova statku pekla děvčátka dolečky. jana to rozesmálo. Sklonil se k dě­ tem a dával _íim z kapsy svrchníku pečivo, které mu matička na cestu nachystala. Děvčátka se plaše podívala, hleděla na sebe udiveně a pak pelášila do dvora. Marně Jan za nimi volal, kde bydlí ~1ik"Uláš. Přešel dědinu a byla mu cizejší nežli prve. Na silnici shraboval cestář kobylince. Pantáto, kde tu bydlí sedlák Mikuláš? měkce se tázal učitel. Cestář smetal dál, jako by neslyšel. evera se otázal znovu. Tu se chlapík narovnal, přikročil s lopatkou i metlou k učitelovi a německy odsekl: Nerozumím! - Zdvihl koš, hodil do něho lopatku trusu a shraboval dál. Janu Veverovi začínalo být v této dědině úzko. Náves byla vybitá. Bůhví kolikrát už

Y

61

učitel dědinu přešel, když mu do cesty z jed-

I '1

I

'•

I

1)

.

I

Peřiny

máte? ptal se sedlák. Učitel byl v rozpacích. . .,, .,, Dáme vám svoje! - A co byste tu Jesce

noho stavení vběhlo děvčisko Jan Vevera ji pohledem strhl k sobě. I rukama by si ji byl podal ... Děvče neuteklo. Otočilo po Janově otázce. Mikuláš? ťukla se dívka prstem do čela. - Ten zelený statek tamhle! Vevera místo poděkování drhl do klobouku, přeřízl silnici a chystal se do gruntu. Mikuláš neby1 do1na. Selka nic o bytě nevěděla. Hleděla si děcka, proto se učitel zabýval sá1n sebou. Mikuláš přijel v poledne. Tak to jste vy, nový náš pan učitel! Vítám vás! začal sedlák. Právě jsem vám dovezl z města tabuli na školu a tady zábradlí na schody. Musí to být, inspektor to na..,.,dil r

I1

chtěl?

Srůl, židli, mísu na u1nrváni - skromně vypočítával mladík. A něco na .šaty - dodal Mikuláš. To by ani nemusilo být. - M~m zatím jedny, vytlačil ze sebe Vevera. No to sem něco dáme! - Odpoledne ' děvečka umyje a pacholek obstara~ vátn tu ostatní. Kde bych se tu mohl stravovat, pane Mikuláši? pospíšil si Vevera, když sedlák už držel ruku na klice. Dole před selkou by tuto otázku stěži pronesl. Nebojte se, pane učiteli, nevezn1e-li vás nikdo, budete jíst s námi. Extravuřty však nevaříme. - Do Skřípova nebo Jestřabí, to jsou české vesnice vedle, vás na oběd nepoženeme. - Dnes jíte u nás! Vevera pozvání přijal. K obědu byla hovězí polévka, koprová omáčka a buchty. Selka jen a jen ~čitele pobízela. Dva talíře omáčky snědl. ~ Odpoledne zavedl Mikuláš českého učitele do jeho třídy. . , Chodit n1usíte vraty, upozorňoval sedlak.

• -

Vevera chtěl rovnou do školy. Na byt se ptal. O stravování n1ěl strach. Nazatajoval,. že v hospodě špatně pochodil. Odřekli mu. Na bytě budete u mně. - Mám nahoře světnici. Do večera ji budete mít připrave­ nou. S jídlem to ještě do1nluvíme. Hladem vás tu však umřít nenecháme! Světnice byla prostorná, hodně světlá. Měla dvě široká okna. Postel tu už stála. Bez peřin. Jinak nic. Zdi byly holé.

62

. I

63

l l

I

I však se přece rozohnil a pomněnkové oči tekly po sále. Za české občanstvo uvítal učitele Mikuláš. Mluvila z něho chuť rvát se o každou

Dveřmi

vás nemusejí pustit. Děti též budou chodit tudyto. Dbejte na pořádek, aby vám hostinský nemohl nic vytknout. Stěžoval by si! Třída se dusila prázdnotou. Stěny se šklebily stíny a přítmí dávalo místnosti potvorný výraz. Tu noc spal Vevera jako dřevo. Ráno přibil s Ludvíkem Klementem a Mikulášem tabuli na hospodu.

1·

Česká

Navečer

'.

píď.

Toho dne bylo ve škole devatenáct dětí. Jen Steiner neposlal. 'Hospodský byl pro psa udán. Platil pokutu. Na čas to pomohlo. Mikuláš měl učitele v hrsti. Hnětl jej lehce jako hroudu másla. Učitel to tlikterak nepociťoval. Mikuláš měl zdravé názory, nemluvil na piano. Dřel, zatím co jiní rozumovali. Vevera by se byl pro něho bil s celým „ svetem. Jaro vtáhlo do Doubravic trochu ruchu. Mik-uláš našel na mlýn kupce, člověka, který se nebál riskovat. Přiběhl s hor, čenichal, šťoural, spekuloval, vyptával se. Dva dni byl u Mikuláše hostem. Mlýn koupil. Nejdříve poběhal všechny dědiny na okrese, s obchodníky sjednával smlouvy, rolníky připoutával.

státní obecná škola.

obcházel

Klementův

chlapec rodiče, kteří přihlásili děti do české školy. Steiner prohlásil, že na sál děti nepošle. To nechá1n děcka raději doma u prasat! Chut přešla i Patzaka ... Prvý den vyučování začal podivně. Pes pokousal Bartoňkovo dítě. Učitel byl z toho zelený. Němci to děcku přáli. Děti na přivítanou přinesly, učiteli k-víti, přišli i jejich rodiče, _Král, Klement a Mikuláš. Učitel byl nes':'ůj, rozpak]' koktal. Neště­ . stí se psem ho pomátlo úplně. ·Nakonec

„

64 r-

5

65

i I

r. , f

Na třetí den se podrbal za uchem a řekl: Nerad do toho lezu, je to sbořenisko, ale k vi'1li m e n š i n ě - - Chlapík - Krištof Vodička - věděl, proč to říká. Mikuláš pochopil, až se mlynář zmínil o subvencích. Slíbil pomoc a Krištof Vodička rozrýval zemi kolem sebe jako krtek. Ještě v březnu se začalo s opravami ve mlýně. Zedníci smetli starý mlýn do základů. Téměř týden se bouralo a pak se hnaly zdi do výšky. Mlynář chtěl po žních 1nlít, proto stavitele honil. Na stavbě bylo za1něstnáno dvacet až třicet lidí. Nádeničil tu Bartoněk, Patzak a Dokoupil, zedníci z Rybníčku, hraničáři z újezda a Medlova, denně sem jezdili řemeslníci z Litovle, Příkaz a Senice podávat nabídky, he1nžilo se to tu jako na mraveništi - - ~ Bartoňkovi vypověděl už sedlák i pole, Dokoupilovi je Wilitschil odňal bez řeči a obsel. Patzakovi zakázal Krummer mít na dvoře dříví a ve chlívku kozy. Steiner by1 umlčen třemi měřičkami Scholzova pole. Pachtova! mu je rád, sám je přišel nabízet. A jak! Div neprosil, aby si je vzal! '

I

I I

66

l

Steinera tak opil. Koupil jej lacino za to, že ohnul před ní1n selský hřbet, před hoferem, kterého nedávno vyhazoval. Nejlepší pole Steiner dostal! Zrovna u nosa. At to vidí ti nenažraní č.eši ... Bartoněk chodil jako mátoha. Bodejť by ne ! Vařila se česnečka a ani zemáků k ní nebylo. Selka Bartoňkovou vyhnala, když chtěla koupit košík zemáků. Jdi si k Čechům! Stokrát za den se otvíraly dveře u Mikulášů. Chodilo se k němu jako do kostela. Tomu se dala trocha mouky, ten odnášel pecen chleba, onen vlekl koš zemáků. Bartoněk se stával drzým. Lezl jako veš. Odbýt se nenechal. Chci dnes set, pane Mikuláši, začal. Kdy pojedeme? Sedlák div jej nezliskal za tu drzost. Ale 1 m Ice. · „ • Odpoledne nechal setí na své1n a jel na V

I

,~. ~~

:,.J~'!_ , -1 .

· '

Bartoňkovo.

Patzak nebyl ani o chlup lepší. Vzal mně - chachar - pole, Mikuláši! přiběhl. Dostanu vaše! - Víte za ty děti!

67

I , Mlýn rozkymácel dědinu. Bartoněk, Dokoupil i Patzak se k práci přissáli jako pijavice. První menšináři ! Nebáli se děti dát do české školy! Vyhodit se nenechali! Na stavbě se takto hodně mluvilo. Hlavní, že mlýn se zvedal ... Učitel měl s dětn1i dřinu. Neznaly česky. Jen Klementovy uměly. Bartoňkovy děti, tři děvčata a chlapec, mluvily jakýmsi podhor.áckým nářečím, míšeným německými vě­ tami. Ostatní žáci znali česky pramálo. U Dokoupilů a Patzaků se stále j eště mluvilo německy. Dokoupil měl Němku a Patzak byl Němec. Žena jeho byla však

l

l

,_

Češka.

•

Vevera snažil se nejprve děti získat. Vyučoval hrou, v úsměvech podával každé české slovo, písně1ni dusno prohřával. Osnov se držet nemohl. Musel nejprve zlomit neohebný jazyk dětí - - Práce ve škole byla úmorná, vysilovala. Vevera však dřel jako kůň. Lidé jej přepa­ dali, kde mohli. Ráno v posteli, v poledne u oběda, večer u stolu. Prosby, žádosti paclaly na něho jako kamení v lomech. V dědině nebylo české knihy. Malou

68

knihovnu mčl jen Mikuláš. Král četl jen noviny. Vevera potřeboval pomoc. Knihovnu pro lidi. I Podal žádost o podporu na ministerstvo. Současně by lo žádáno o dřevo v Lukavicich, na zemský výbor se posílala žádost o spravedlivé rozdělování obecních pozemků , sháněly se pachty ve Skřípově. Čeští lidé doráželi na Mikuláše, Krále i učitele, aby jim obstarali nouzový příděl pole z říkovského velkostatku. Mínili pak pustiti pacht Němct1m. V květnu byla svolána schůze českých lidí do bytu učitelova. Vevera udeřil bez velkých okolki'1. Chceme-li snadněji prorážet, více získávat, musíme se organisovat! Sami jsme holá hrstka. V organisaci je síla. Jako spolek se . přimkneme k velkému řetězu jednot, které společně už něco zmohou. Politickou organisaci nechceme! Národní, v které by mohl každý z nás být! Po celé severní Moravě, tu kolem nás, bojují a tvoří Národní jednoty. Připojn1e se k nim! Útočme s nimi! Budujme jako ony! Národní jednota nás posílí, podpoří.

I \

Q-.

69

r .

Nebudeme už sa1ni ! Bude se za nás bojovat, i kd~ my budeme nuceni být tiši, bude se na nás pamatovat, i když nebudeme snad natahovat ruce! Návrh, aby byla utvořena Národní jednota, byl nadšeně přijat. Zapsalo se hned dvacet šest členů. Předsedo u byl zvolen Jan Mikuláš, místopředsedou I<:rál, jednatelem Vevera a pokladníkem Krištof Vodička. Po schůzi !'e Češi nerozešli. Dobře se jim tak dýchalo. Cosi svazovalo jednoho s druhým. Nikdo by to byl nevyslovil, ale mělo to pevnost a ohebnost kaleného prutu ... Najednou však břink! Tabulka skla se rozstříkla do noci. Pod okny zvedla se píseň Wacht am Rhein .. . Kamení se sypalo i do ostatních oken. Země šustěla deštěm skla. Mikuláš bez světla sletěl dolů a za nún ostatní. V kuchyni zmateně pobíhala podě­ šená selka s naříkajícítn děckem v náručí. Za vraty seděla noc a podrážela nohy. Bouchala vrata, ale nebylo stínu. Noc zaclonila i hvězdy .. . Na stavbě 1nlýna tekly peníze. Vydělali zedníci, brali nádeníci. Nakrojil se už čer­ ven, ale ve inlýně trval ruch, jako by se s prací teprve začínalo.

70

Na

dvoře stavěli

pekárnu. Dohlížel u ní Vodičkův syn Viktor. První červnový týden nikdo by nebyl řekl, že se tu v červenci začne mlít. Zedníci pře­ hazovali na dvoře písek, dělala se malta, nádeníc.i vozili kamení a cihly a pásmo vozů ke 111lýnu se nepřetrhlo. Dru4ý týden se stavěly stroje. Nákladní auta lezla do dvora se všech stran. Řvalo se, pot se lil, _.šlachy se napína,ly. Montéři jen poroučeli. Nebylo větší dřiny! Chlapi trnuli, že dostanou kýly. Za těch několik neděl byli vytahaní, že se jim už nic nen1ohlo stát. B3:Ito· něk kterýsi večer nemohl dostat na kliku. Montéři dobře jedli, spali do osmi a pak teprve začínali. Obědvali u Klementové. Synek v poledne neměl větší práce nežli lítat pro pivo. To třeba třikrát jej hnali. Za korunu to šlo. Kluk by si byl paty uběhal. Montérům

se z Doubravic nechtělo. Protáhli pobyt na týden. Mikeš přetáhl o den. Vyspal se ještě se Schlauchovou děvečkou. V druhé polovině června nastěhoval se do Doubravic stárek Rys. Začali tnu říkat jen stárek, tak jeho jméno později mnohý ani nevěděl.

71

I

I I I

I I I

Nastěhoval Přitáhl

s sebou tři děti. Mládek, pekař Chytil a děvečky obsadili dvě světničky nahoře ve mlýně. Mlynář se stěhoval naposled. Mlynářka . točila hlavou jako krocan a stále rudla. Rodiče přivezl na nové Pragovce Viktor. Přišel však ještě někdo. Účetní _,ž ouželka. Strčili jej k mládkovi a pekařovi . Účetní spal první noc s mládkem. Druhou noc však k němu už nechtěl. Spal s pekařem Chytilem. Třetí noc dostal vyhazov od obou. Dali tedy Zouželkovi na podlahu slamník postavili postel. a ráno Pak by byli všichni raději tento pelech nev1'd e"li . . ..

mu

72 . I '.

se do Mikulášovy výměny.

v. Němci Čechům, u nich bydlícím, nedali

pokoje. Přímo se s nimi rvali. Když šly české děti po prázdninách do školy, zavřeli jim vrata Učitel přijel radostně. Doufal, že vše už ptljde klidně. Hned první den však byly nepříjemnosti . I-lospodský nechtěl vydat klíčů od školy. Vevera šel na starostu. Kroutil se, vyn1louval se a pořádek nezjednal. Nemohlo se učit. Učitel odejel do Šternberka žádat o zakročení. Nakomandováni byli dva četníci z Uničova. Přiběhli jako střely přímo ke starostovi. Musel s nin1i k hospodskému. Klíče byly ihned vydány. V ton1to školním roce se počet dětí zvýšil. Přišly dvě děti stárka Ryse. Od ministerstva došla podpora na knihovnu a učitel začal s jejím zařizováním . Pl'.1jčovalo se však až v listopadu. V bytě učitelově . Tam byly knihy narovnány na několik sbitých prken. V polovici září byla dědina zase na nohou. \ sobotu, sotva učitel odešel ze školy,

73

I'

I. I

[

'I

I

vtrhli do sálu rekruti. Vyházeli lavice, třídu odstrojili, presidentův obraz vyhodili a při­ pravovali sál na tancovačku. Dědina se napjala jako struna. Učitel běžel do Uničova. Na četnic­ kou stanici. Na stanici byl četník Něinec. O skandál ncjeviJ zájmu. Odkázal učitele na vrchního. Je někde v hospodě . .. Vevera proběhal všechny hostince než jej našel. Hrál u Junga taroky. Ani vrchní nevyšel učiteli vstříc. Teprve když Vevera prohlásil, že se obrátí o pomoc do Litovle, zvedl se a vyslal do Doubravic dya čettúky. Něn1ce. Než do dědiny dorazili, v sále se už tančilo. Hudba vřískala. Četníci zapadli ke starostovi. Do sálu se jim nechtělo ... Zatím se u Mikuláše srocovali Češi. Četníci večeřeli a nahýbali si ze sklenek. Starosta naléval .. . Mikuláš, Král, Vodička a učitel na nč vtrhli. Mikuláš vyzval četníky, aby konali svou povinnost. Starosta se s nimi odebral do hostince. Hudba ráze1n musela přestat hrát, četníci na oko sjednali pořádek a odešli. Starosta je vyprovodil a vrátil se na sál.

74

Mikuláš i ostatní syčeli vztekem ... Tančilo se do rána. . V noci byla s hostince stržena vývěsní tabule české školy. Mikuláš s Vodičkou jeli ráno autem do Šternberka na hejtmanství. Po · poledni vtrhli do vesnice četníci. Ostří jako břitva. Se starostou si nehráli. Dostal co proto! Tančil mezi bodáky jako kozel. Ve dvou hodinách byl školní nábytek na sále. Pak nastal výslech. Nikdo nechtěl nic vědět. Všechno však vyzradila Králova děvečka. Vyslechla ráno rekruty za vraty. Četníci zatkli Bedřicha Schinzla a Heř­ mana Krumn1era. Odvedli je v řetízcích. S pondělka na úterek n~mohly Doubravice usnout ... Zavřením odvedenců se nálada 1nezi občany přiostřila. - Tabule na školu se však nenašla. Vyplavala z Oskavy někdy na jaře. Chlapci se na ní navozili .. ! Hospodský, kde 1nohl, vyučování ztěžo­ val. Jednou neotevřel vrátka, jindy zamčcl dveře do síně. Školnice naříkala, nemohla topit. Tu teprve uměl Schmidt českou školu roztancovat! Meitnerová nevěděla, koho má poslouchat! Křičel Schnůdt, poroučel V cvera. To~

75

ho to jednou dohřálo. Zastihl Meitnerovou při zametání dvoru. Hospodský jí to naporučil! Nadělala prý smetí při nošení dříví. A co prachu z uhlí je ve staveni! Schmidt lezl zrovna do dvora. Chtěl se schovat, ale bylo už pozdě. Učitel jej shlédl. Dělal však, jako by jej na světě nebylo. Paní Meitnerová, jděte ihned nahoru! poroučel. Tady nemusíte zametat! Na to jsou sI~l~y. -, A po druhé budete dělat jen to, co Ja vam naporučím ! Nejste pro žádnou hospodskou posluhu! Školnice se rozpakovala, ale učitel ji popohnal. · Jen hned jděte! - Bát se nikoho nemusíte! Schmidt se ošíval. Vevera jej přešel beze slova ... Jednou v úterý byl ve škole poprask. V poledne přiběhli hoši za učitelem, že na sále hoří. Mikuláš i učitel nechali jídla a hajdy do hospody. Sál byl v kouři. U kamen šlehaly plaménky. Žáci valili vztaženýma rukama nad hlavami mlhu hrůzy. Děvčata lezla pod lavice. V minutě tu by li hasiči. Starosta a Schmidt lítali jako hladní psi a sváděli.

76

Zpropadená škola! Jen neštěstí nese! Vyházíme to jednou navždy. Dlouho nám to krev pít nebude. Oheň byl v půl hodině udušen. Hořela prohnilá dlážka u kamen, kamž spadl uhel. Pod kamny zůstala díra jako dvě pěsti. Na starostův rozkaz museli dva hasiči stát nad dírou do večera. Učitel teprve po hašení začal vyu čovat. Za asistence ... V nejbližších dnech, kdy už bylo přesně zjištěno, kolik dětí chodí do německé školy, poslána byla do Brna žádost o zredukování německé dvojtřídky na jednotřídku : K žádosti bylo uvedeno: Na německé dvojtřídní škole v Doubravicích je ve školním roce 1920-21 pouze 36 dětí něn1ecké národnosti. Kromě toho ji navštěvuje 1 7 dítek z národnostně smíšených rodin. Tyto děti jsou povinny navštěvovati českou školu. Letos navštěvuie . tuto školu asi 13 dětí . z cizích obvodů školních, které byly přibrány jen proto, aby posílily a umělým způso­ bem udržely německou dvojtřídku. '.žádost podepsal Mikuláš, Král, Vodička a Kle1nentová. Češi se chtěli se školou dostat do budovy německé školy.

77

Tam to bude výhodnější a německá posice se značně oslabí. Mikuláš postupoval rázně. Razil cestu a s ním se dral kupředu správce školy a Vodička.

Tomu ostatně šla voda na mlýn z těchto cest. České dědiny vůkol, hraničáři na dvě hodiny cesty vozili mletí do Doubravic. A pekař byl by se strhal. Nestačil péci. Auta s chlebem trčela celý den ve světě. A Vodička neustal. Jezdil, jen písknout! Každá cesta s Mikulášem byla ziskem. Ve mlýně ruce každého byly řečištěn1 peněz. Dostávali nádeníci, prášek, mládek i stárek. Jen pekař toho mnoho nesebral. Zato prodával pod rukou. Hodně z mlýna odtahali nádeníci. Bída hasla. Vyhnali ji Bartoňkovi, Patzakovi i Dokoupil. Tí1n víc však rostla chuť brát. Patzak drmolil už jenom česky, Dokoupil podle potřeby. Ve mlýně česky (to musel), v dě­ dině německy. Děti však se chytaly víc češ­ tiny a tak rnatka němčení nechala. Podzim přinesl hodně zlata. Po zemi tekly potoky bronzu. Vítr cinkal na cokoliv ... Říjen byl suchý, teplý, nebe do fialova.

78

I

f

l

Na Kříbě, těsně u vsi, kam se rozutíkalo několik nahnutých chaloupek, pouštěly děti draky. Kozy se pásly opodál. Kříb byl jimi polit jako mlékem. Sedláci byli v polích, pouštěli se už do řep.

V tu dobu někdy to bylo. Správce Gablasova velkostatku oznámil Mikulášovi, že chudým rodinám pronajme dvacet měřic pole. . Netahali se už tuze o pacht. Čekali oa jiné sousto. Ale pole se přece rozebralo. Proto, že to byl výhodný nájem a dobré pole. Čtyři sta z měřice! - Jinak se platilo o ne"'"'' vice ... . hd . Cesta k poli tím však uzavřena nebyla. Doubravičtí Češi dostali příděl od říkov­ ského dvora, který se parceloval. Třicet mě..... f I r1c. To bylo sousto s medem. To chtěl každý žvýkat. Nezavonělo jenom Bartoňkovi a Patzakovi! Přitáhl i Steiner. Přímo na Mikuláše. Za tu drzost to stálo, když se nabízí měřice za osm set korun. Jinde je za pět, šest tisk! Steiner se téměř dusil myšlenkou, když cítil, že z tohoto něco může být.

79

ti

čert

vem pachty! Vlastní role je vlastní! Mikuláš Steinerovi pole slíbil. Musí však písemně prohlásit, že dá děti do české školy. Jinak nedostane ani hroudu. Scholz si na Steinera vyjel. Ten však byl hned hotov. Vaše tři mírky si strčte do řiti, já budu mít své pole! Byl konec. Scholz více trumfů neměl. Z~ osm set přece měřici takovému spratkovi nedá! Kclo ví, nepřeběhne-li kdysi přece! Chlap je stále jako kompas. Ukazuje k severu i jihu současně! Na pole se vrhli všichni jako vlčata na kus m~sa. Div se jím nepřecpali. Na placení však nikdo nemyslil. Mikuláš měl už návrh na rozdělení pole hotov, když k němu vtrhl zedník H~ala. Přišel rovnou z práce. Pracoval u stavitele ·v Olomouci a bydlel dosud na Jezerách. Začal bez okolků. Má pět dětí. Tři by chodily hned do školy. Rád by d~stal v~1:s pole a postavil si tu domek. .Na nadraz1 Je kousek. Mikulášovi zčista jasna napadla myšlenka - s t a v ě t. Rukou dáním se Halalovi zavázal, že pole dostane. S dělenún byl kříž. Každý chtěl urvat co nejvíce. 1

80

L ...

Halala dostal deset měřic, protože hned platil. Bartoňkovi dali čtyři měřice, Dokoupilovi pět, Steiner utrhl čtyři. Patzakovi při­ padlo sedm měřic ... Na jaře začali doubravičtí pole obdělá­ vat a osévat. Patzak sedmi n1ěřicím nepo·· stačil. Nestačili jiní a měli méně. Obdě­ lání třiceti měřic pole čekalo na volné chvíle u Krále, Mikuláše nebo u Klementové. Nejvíce pomohl Mikuláš. Měl tři koně. Půjčoval i kravský potah. Zlé bylo, že všichni hartusili, jeden předstihoval druhého. Kdo s koho! V setí ukázalo se několik pěkných dní. Chlapi z kůže vyletovali. Mikuláš byl zoufalý. Přiletěl Dokoupil, že si vymohl ·volné půldne. Chce set! Včera však sedlák slíbil, že zaseje Patzakovi! V poledne se střetli oba u Mikuláše. Pohádali se a sel Patzak. Dokoupil šel do mlýna. Druhého dne pršelo. Dokoupil by se byl zliskal. Patzak mu nesměl dva dni na oči. Až měl Dokoupil zaseto. Steinerovi a Halalovi obdělával pole Král. Bartoněk se držel u Klementů. Halala byl v Doubravicích denně. Shá6

81

I •

'

něl pozen1ek na stavění. Mikuláš to zkoušel s Nětnci po dobré111. Kus louky pod

-

Kříbem patřil

I I

• I '

I

I

I

I

Nimrichtrovi. Zaplatí-li se inu dobře, prodá i gatě! Nitnrichtcr louku prodal. Nevěděl ovšem; že na stavbu. Mikuláš neřekl. To zvěděl, až čeští sedláci jezdili z Mladče s kamením. Tehdy dostaly Doubravice ránu do hlavy. Začal se útok, na který se nepočítalo.

Na staveništi bylo rušno od jitra do noci. Sedláci z Tří Dvorů, z Jezer a Skřípova vozili cihly a ka111ení. Zedníci v týdnu vykopali základy a pak už se hnaly zdi do výše. Halala se na stavbě prohýbal jako pes pod pohlazením a za den téměř slova nepromluvil. Ani se v zádech nenarovnal! Ostatní zedníci klnuli, neboť mu nemohli stačit.

Na domku pracovala celá dědina. Češi jej zvedali rukama, Němci bourali vztekem zalitýma očima. Starosta přes l(říb ani do polí nejezdil. Byla by inu praskla žluč. Na svátek sv. Cyrila a Metoděje se Ha·1ala do domku nastěhoval. Po jeho oknech teklo stále slunce a všen1 se zdálo, že tato chaloupka je tu jenom proto, aby k ní postu pně narostly jiné ...

82

Psal se rok 1922. Pro Němce nezačínal dobře ... Zato Češi postupovali. V lednu byla německá dvojtřídka zredukována na jednotřídku. Už v únoru učilo se ve třídě jedné. Byt svobodného učitele zabrali Němd pro raiffeisenku a do prázdné třídy nastěhovali obecní kancelář. Český místní školní výbor podal na ministerstvo žádost, aby byla pro českou školu zabrána volná třída školy německé. Na Mikuláše a učitele lítal Bartoněk a Patzak, aby ji1n bylo sehnáno stavební místo. Chtěli stavět i jiní, ale báli se toho. Halalu stál barák čtyřicet tisíc. A tolik práce se podělalo zdarma. Je třeba uvažovat zkouset se, nežli se takové břímě uvalí na bedrfl. Aby práce šla rychleji, bylo utvořeno stavební družstvo ke zbudování české čtvrti. Na práci bylo několik hlav, několik párl'1 rukou, tak to šlo ! U učitele, v kanceláři ve mlýně se psalo celé večery. Vevera psal rukou, Zouželka na stroji. v

'

„

83

~~ko~a o ~tavebnín1 ruchu. Němci za něj

Ještě v lednu dostala obec žádost o prodání pozemku na Kříbě.

zadali neslychané sumy. Pak podali rekurs do Brna. Zen1ská správa politická rekurs zamítla. Do Doubravic byla vyslána komise, která pozemek ocenila. Za 1 1n 2 byla navržena

Po celém okolí byly konány sbírky na stavbu domků. Zádosti se rozlévaly do všech měst republiky. Byli bombardováni poslanci, senátoři, kněžská hierarchie, kluby, spolky a obecní rady, továrny a banky, jezdilo se prosit do všech úhlů světa ... Tenkrát bylo dostatek ohně a pochopení pro národní věci - menšinám teklo odevšad. Doubravicín1 se nabízely bohaté hanácké dědiny za ochranitelky. Loučany, Senice a

1 Kč. „ Stavební komise pozemek zaplatila a za-

Náměšť.

Litovel, kde češství nabylo vrchu, podávala ruku. Olomouc přála . . . Doubravice šly skoro denně vzhůru . Mikuláš měl vypracovaný přesný program práce a pevnou vůli jej v několika letech uskutečniti!

Ve Vodičkově autě se jezdilo ve všech záležitostech menšiny. Třeba pětkrát denně. Na úřad, na nádraží, do záložny ... Utíkal únor a březen nádherně vystoupil. Čechům zklaplo. Místo stavěni - zklamání. Obec nechtěla pozemek postoupiti. Úsilí Čechů se přeneslo do Šternberka. Politická správa pozemek vyvlastnila podle

84 „

I

f'

I I

· calo se hned s přípravami ke stavbě. Kámen na stavbu základů byl dovážen z M}a.dče ~~ jezerské nádraží. Odtud jej ~edlac1 v?zd1 na staveniště. Cihly se dová~ zely z Litovle. Za vsí na Mikulášově pozemku se dělaly vepřovice. Počátkem března přijela do Doubravic komise stran přenústění české školy. Přijel inspektor Hrabal z Olomouce komisař Chytil ze Šternberka, stavitel ing: Vaně~~· Za český školní výbor byl vyslán Mikulas a, V~vera. Němc} byli zastoupeni starostou Schichem a spravcem německé školy Seidlem. l(omise prohlédla učirnu v hostinci a ?dešla do německé školy. Třída v německé ~kol~ byla ?es~orně výhodnější, proto byla z~bra...na. ~emc1 protestovali a obhajovali se ttn1, ze n11stnosti používají jako obecní kanceláře. ·

85

~1

I' I

:

I

r . .

!

r1 \

nařízení,

kde mohl. Teprve po měsících se ve stavbě pokračovalo. Obci přišlo nařízení, aby buď dala vše na vlastní náklad přesta­ vět nebo se soudně zavázala, že vše přesta­ ví, půjde-li průplav místy staveniště. Starosta s Čechy nic nevyjednával, Ně1nci najednou ztratili řeč a do1nky rostly- Vevera ztrávil skoro celé prázdniny v Doubravicích. Potnáhal na stavbě, psal ve mlýně v kanceláři nebo jezdil s Mikulášem. Darů na stavbu přibývalo. Od ledna do července se sešlo dvacet tisíc korun. Mikuláš nařídil, aby se mnoho o výši darů nemluvilo, neboť peněz bude ještě potřeba - Začalo se znovu mluvit o parcelování ří­ kovského velkostatku. Dosud však nebylo rozhodnuto. - - Do Doubravic se hlásilo několik domkářů. Chtěli se dostat lacino k poli. Z Velehoře se tu chtěl usadit Prucek. Měl čtyři děti. Ze Šumvaldu. se do Doubravic cpal řezník Čapka. Podávali si dveře lidé zcela neznámí, poctivých tváří i prohnaní taškáři, mladí manželé i otcové početných rodin. Všichni chtěli riskovat životy za kousek hroudy, neboť ta je jistější než s111rt. Laciné pole bývalého šlechtického velko-

Nic nepomohlo. Ministerstvo školství učírnu zabralo. česká škola dostala k společ­ nén1u používá1ú i dvůr, na němž se ještě do prázdnin postavila kolna na uhlí a dříví. Na staveništi bylo jako v úle. Dřelo tu sta rukou. Kopány byly základy třem domkům najednou. Doubravičtí sedláci nestačili dovážet materiál. Pon1ohly obec české. Vozili rolníci ze Skřípova, z Jestřabí, Zelechovic, Jezer, ba až z Nasobůrek a Chořelic. Poslední vozili cihly, první ka111ení. Ně111ci neustali do práce rýpat. Nevěděli, jak práci překazit. Až tu najednou, když zdi už strměly ... Přišel na staveniště starosta a pokračování staveb zarazil. Místy, kde se staví, půjde průplav! Stavba musela být načas zastavena. Zdi se vzpínaly, ale nerostly - - - Nedostavě­ né domky se zdály být památkou na oheň . Vypadaly ze vsi, jako by jitn střecha spadla. Němci byli diví. Posn1ěšky si tropili. Na Kříb se prstem ukazovalo, sotva Čech ze stavení vylezl. Nenadálý zákrok vyvolal zděšení. Umírali majitelé, sklíčen byl Mikuláš. Trnul, že přijde o peníze, které do stavby strčil. Mikuláš činil zákroky proti starostově

86

f

87

statku, půda nevykořistěná, byla pramenem pro chtivce, pro bezzemky, kteří krváceli pachty - - V srpnu se Češi stěhovali z hospody. Pro D oubravice to byla laciná atrakce. Dělaly se vtipy, pokřikovalo se: Komedianti! Škola na kolečkách. Kluci bili do tabulí ze vrat kan1ením. Německá škola byla zamčena. Odemknout nešlo. Zevnitř trčel klíč. Nábytek n1usel být postaven před školu. Vevera znovu zatloukl. Nikdo nevyšel. Ani se neukázal. Před školou se shlukli Němci.

Mikuláš navrhl vtrhnout do školy dvorem. Vysadila se dvířka z plotu a Češi se vyhrnuli na dvůr. Dveře od dvora byly též zamčeny.

Bez četníků se dovnitř nedostaneme ! usoudil Král. Viktor Vodička přehoupl plot a pádil pro auto. Pojede pro četníky. Když se Mikuláš vracel ze dvora před budovu s nepořízenou, Němci spustili randál. Mladý Scholz zařval, aby to Češi slyšeli: Tam patří lidé a ne české s vině!­ Ukazoval při tom na školu. Slyšel Mikuláš, všiml si Král. Zaslechl Vevera. Mrkli významně na sebe. a mlčeli.

88 „

Děti se odvažovaly

až k tabulím. Čmáraly

na ně ka.inením. Kterýsi výrostek třískl cihlou do lavoru ... Za zády houklo auto. Vyřítili se četníci. 11ikuláš skočil po Scholzovi. S tebou se, chlapečku, vypořádáme! Mladík zezelenal a byl by padl do příko­ pu, kdyby jej Mikuláš nebyl držel za límec. Četníci jej zatkli. A pak začal útok na školu. Zpředu to nešlo, nikdo neotevřel. Ze dvora byly vysazeny dveře. Pak to šlo ráz na ráz! češi obsadili budovu! Vevera s Klementem přibili hned na školu vývěsní tabuli, z.r ovna nad nápis Volksschule. Jiní vtrhli nahoru do třídy s nábytkem ... Četníci se zatím dole počítali s německým sp1·ávcem školy. Nebylo s ním řeči. Mluvil jako děcko. Nerozumně .. . Bouchání neslyšel. l{líč do dveří schválně nezastrčil. Holil se ... Starého četníka tak jen dopálil. Dejte si vys tříkat z uší, abyste po druhé slyšel! Seidl zakoktal, zamžikal a ztichl. Nechtěl odejít pod bodákem jako jeho odchovanec Scholz ... 1. září přišly děti do budovy německé

89

, školy. Mnohé z nich tu chodily ještě nedávno. Jenže do školy německé. Z oken české třídy zavlál po prvé červenobílý prapor. Tento den byl skvělý. Obloha vysoko. Hory byly na dosah ruky ... Modré jako čekanky.

Vevera k nim otevřel okna . . .

·· ~

--

VII. Teprve jaro nastěhovalo tnenšináře do novostaveb. Mnoho práce to nedalo. Jednu, dvě postele, alinaru, stůl židli nebo lavici - to odnese jeden po trošce na zádech. Tak byl Bartoněk nastěhován za dvě hodiny. Starý odtahal postele a židle, Bartoň­ ka odvezla na trakaři almaru a stůl. Děcka nakonec přitáhla za obojek kozu a v náručí dvě slípky a bylo po stěhování Bartoněk obsadil domek vedle Halaly, nad ním se usadil Patzak, do polí strčili Dokoupila. Ostatně všechny tři domh.J1 jak tu pokorně stály - byly, jako by si z oka vypadly. Sousedé si aspoň nemohli závidět.

Chlívky byly nevelké, tak pro prase a kozu. Kozu měl každý. Prasata dotáhly don1kářky v n1ěchu z Uničova. Zahrádky před staveními iněly jen ploty, bílé, nenatřené. Rýč se tu země dosud netkl. Dvorky byly zanešvařeny. Zavápeněny, sám písek a drolící se štěrk. Na ně se vrhli domkáři nejprve. Práce lezla z každého koutu . .. Domkáři si práce hleděli. Všechny rodiny

I~

90

91

I

i I I I I

' I f 1: • I

byly v důvěrném styku s každou, maličkostí. Ke všemu musí člověk najít cestu! Dřívější hofeři těžko přerůstali na dom: káře. Najednou se stali pány dvora, mohli volně vkročit do chlévů, zahrádku si otevřít, bouchnout dveřmi, do okna se rozlož_it. Snad by toto rázem dovedl Steiner! Al.e Bartoněk vždy ukrčený, Patzak a Dokoupil to najednou nezmohli. Prostě proto, že toho na ně bylo mnoho. Sotva se nastěhovali, cítili, že jsou jaksi malí. Nemohli se rozrůst do všech těch zdí. Síň, kuchyně, jizba, komora, půda, venku dřevník, zděný záchodek, chlívky - to všecko jedlo člověka, volalo po něm: My tě tu chce1ne - Dej nám kus teplé dlaně - Zasa
Staří chodili zaraženi. První čas byli ne-

~

~

v

I.

92 Ir. !~

tnluvní ... Bože, bude tu také tak prohřátý vzduch a teplo u kamen jako tan1 v d~dině? ... Tam byli všichni v klubk'U, dědina se navzáje1n zbříva la, teplo prostupovalo stavením. Tu vítr kvílí jako šakal, obchází domek jako smrt a zdi studí člověka i uvnitř .... Domkáři srazili zuby, brvou nepohli. Vrtali v chajdách jako krtci. Probíjeli se ke všemu ... I ta hnusná cesta, kde po nápravy klesaly vozy, přirostla k domkům. Stokrát ba tisíckrát klouzala pod očima, lísala se k srdci, až se s ní smířilo . .. Kdo sem musel z dědiny (nikdo sem nerad šel), cestu obrblal. Ale ze čtyř domků na Kříbě křivého slova nevyšlo - . Což bucleme pořád házet před okna hnůj? nakvašeně řekl jednou Dokoupil ... Čí1n více se šlo do kopce, tím houževnatěji chalupy pracovaly. Nebylo času přes plot zavolat. Chlapům, sotva ze mlýna přišli, byla chvilka tak vzácnou, že se na záchod dostati nemohli. Neřekl nic Patzak, Dokoupil se na nic nezeptal. Šukal a sháněl něco Bartoněk, ale sousedé otázky z úst nepustili.

I

I

I

I

~

!

'.l

~

I

I

l. 93 '

l

Zato ženské sísaly z dlouhé chvíle přes ploty, jedna druhé by byla do huby vlezla. že do hrnců, je san1ozřejmé. Dnes vaří Dokoupilka paradajskou máč­ ku, šuškala si Halalka s Patzakovou. Ta bude zas zatřena! Znáte ji přece! rýpla sousedka loktem Patzačku. Víte, pustila prsty do vzduchu Halalka, dávajíc slovům důraz - já bych k té bryndě nečuchla ! Příští den na papučích vyběhla Dokoupilka. Mrskla sebou okolo plotu a již civěla Patzačce na plotnu. Co vaříte, sousedko? Zelí! - U nás je na denním pořádku. Ale bez masa! Jděte, jděte !

Bez masa, opakovala Patzačka. Není kde brát. Co se tu seká, to je ze sdplin. - Však vidíte taky, jaké potvory řezník vodí Recht máte, Patzačko, Dokoupilka nato. To jsou n1á slova. Ten c?lap, by s~ ...mělv?o­ věsit ! rozjela se Dokoupilova. A use pnsolila: A ta vedle (myslela Halalku) by se pro něho bila! To snad ne! Věřte tomu. Tahá s masem vuřt, játra a bůhví, co j eště. Však ona se umí lepit!

94

Sotva se mužové ukázali ve vratech dě­ diny (šli ze 1nlýna) , ženské se stáčely k plotnán1. Do okna se bály postavit! To bývalo v poledne, pak navečer. Domkářky tu chvíli vždy vyčenichaly ... Halalce se dařilo nejlépe. 1'1už skoro ráno odcházel do práce a vracel se pozdě večer. A tak to šlo jako kyvadlo u hodin. Do toho se nesmělo chytit. ~ěkdy v dubnu přinesly děti ze školy novinu. Pan učitel bude rukovat! Včera ho odvedli Děvčata to říkala plačtivě, chlapci si se zprávou jen hráli. Pro ně je to prudčí hrač­ ka nežli ostatní, proto je rozproudila. Do noci by byly děti povídaly - slovo drželi kluci -- kdyby n1atky nenutily ke spaní. Děti na ně někdy ani nedaly. Tu pomáhal otcův řemen .. .. Děti se rozkládávaly před Halalovo nebo ~okoupilovo. -:i:am byl trávníček jako pennky. Tu se nejlépe poslouchaly zvony Na Křib běhávaly i děti ze vsi . .. Jan Vevera byl odveden ve třetí třídě. Nechtělo se tnu už proto rukovat! Na jaře se na vojnu těžko myslí, když kvetou pěšin­ ky okolo Skřípova. • 1

95

I

I I I f

I I I I l I

Miluška Strouhalová má vyplakané oči, Jene Vevero! ... Učitel má děvčete plnou hlavu. Miluška je na školní tabuli, ve vodě v umyvadle, ve snách - Svět je skrápěn jejíma očima. Jan Vevera už nesvítívá do půlnoci. Proto Němci neobcházejí Mikulášův grunt s ka1nením v ruce. Netříská se do oken, když nejsou rozsvěcena. Vevera sedí na lávce v Strouhalově sadě a děvče mu u nohou. Rozpuštěný vlas se přelévá v míse Janova klína. Měsíc vlasy prošívá zlatými nitěmi. Nahýbá se nebe a hvězdy sjíždějí po průsvitných pažích do chudých dlaní ... Jan je s Miluškou daleko od Doubravic, od hraničářů, daleko Skřípova. Jsou ve svém - b e z h r a n i c. T a d y s e n ep r on aj m e ani píď půdy, tu nemá práva nikdo vyvlastňovat .. ~ Ráno vzbouzel učitele Steiner. Má ten chlap klepeta! Div že stavení neshoří! Vevera stojí bez košile u umyvadla, ale v o l n o volá. Steiner strčí do dveří napřed hlavu a prosypává se ... To jsem vás zastihl téměř v posteli, začal ,Steiner jako na omluvu. Avšak utečete a kdo mi pak napíše žádost? zčista jasna

padl hrom. Pane učiteli, vy jste tu měl zů­ stat! Cítíte s chudým lidem_ Jakou máte žádost? udeřil Vevera. Nechtěl ztrácet čas. Bylo už půl osmé. A snídaní čekalo. Chtěl bych stavět, pološeptem začal Steiner. M~c toho ?emám, ale snad by to šlo! - Mne se mus1 pomoci! - Však víte tři děti d~v~ko,ly ! -:-;- Steiner se vypjal. ' Nap1s1 vam zadost, pane Steinere. Přijď­ te až večer! Steiner se s místa nehýbal. Řeč mu tekla. Podes.d~l slovy učiteli cestu až do školy. A tu JeJ musela o s in á odřezat . . . ~če: s: Steiner přihnal jako na koni. Štesu, ze s1 hlavu ve tmě nerozbil. Narazil na schodech do zdi. Ze st?d?í kapsy kabátu natahal papírů a rozlozd Je ..,~o stole. Pak významně pozvedl hlavu, s1balsky se usmál a začal. Učitel se jej nechal vymluvit. Ve Steinerovi však toho leželo tolik, že se zdálo: Dnes se nevypoví! - Ale naráz to v něm prasklo. Bylo vidět, že všecko odteklo .. . Steiner chtěl stavět. Na hotovosti má šest tisíc. Chce prodat dvě měřice pole. Platí se teď z~ mír~ 5 tisíc. Krmníka prodá, to je puldruheho tisíce - A teď půjčka! _

y

r r·

0

7

96

97

,• ;( •I

•I

I

~I I

I

-

,

I

I

Učitel rozvažuje. Pobíhá po pokoji. Zastavuje se. Dívá se - neví kam. Až najednou procitá, oči otevírá. Hlavu na okne Zdola se valí tn1a, stoupá Správce školy Jan Vevera se odhodlává bít se za tohoto tu! Ukazuje se 1nu cesta, jako by ji náhle reflektor našel. Stoupá. Plná světla ... Ten domek vás přijde asi na čtyřicet tisíc počítá Vevera. To se na stavbu můžete odvážit! Půjčku vá1n obstaráme. avazete se nám však, že v případě prodeje prodáte domek j e n n á 1n ! - Musíte být pevný v přesvědčení! Měl jste přece českou matku! Steiner se povypjal a přiložil si ukazováček výmluvně na prsa ... Na stavbu se vyvlastnil pozemek za ces2 tou. Obec dobrovolně neprodala ani cm • Steiner načínal druhou frontu domů na Kříbě. Nezůstalo však jen při domku Steinerově. Ví čert, jaký měl Mikuláš plán. Domky vyháněl tři. Dva nad Steineretn dvojdomek - vyrůstaly a nikdo si k nim neupravoval cestu. Domky zrály v tichosti jako klasy za jejich zády. Steiner byl na staveništi pořád. Říkalo se, že tu i spává. Uměl se starat. Před svítáním

'

f

I

r ,

I

98

z ,..,

vstával a poslední ulehal. Konečně, jak mnoho spánku potřebu je zdravý člověk? Steiner se ráno protáhl jako kočka, vyšplouhal se ve škopku a už pelášil k baráku. Tady čekával na zedníky . .. Dvojdomek rostl jako neduživé dítě. Nevěděli, jak by na něn1 ušetřili. A z Mikulášovy kapsy to nejde! - Na to prasknou subvence ... Dvojdomek se dostavoval v čas žní. Steiner už byl ve svém nastěhován. Mikuláš neměl na dozor času, učitel prázdninoval a tak kdo tu byl, aby viděl lidem na prsty? Zedníci ani nádeníci cihel nepočítali. Ležely tu fošny, klády, tašky, tyčky k plotu. Kamení na sto fůr tu sedláci složili. Domkáři vylézali v nocích z pelechů krást. Jako kočky. Přistihovali se. Steiner kradl jako straka. Nic mu nesmělo padnout do oka. Na něho byli ostatní krátcí. Ani jednou nebyl .přistižen. Nejhůře bylo s Bartoňkem. Odtahal si jen několik fošen a Patzak jej viděl: Stál v okně v košili a na zloděje klepal ... ' Dokoupil též v tom neuměl chodit. Chytil jej Steiner. Na Halalu se slovo říci nemohlo. Nelezl, kde se mohl spálit ...

99

Sousedé ~lčeli. Je nejlépe žhavé nechat zchládnout. A pak, proč teď začínat pro nic za nic. Na takové věci se nikdo neptá. Nemá o ně zájmu ... To o volbách se zvedalo více řeči! Pane, ty roztočí dědinu! Bylo-li v Doubravicích o obecních volbách vždy klidno, nebude letos. Mohlo se to vycítit. Sotva práce na polích přestaly, už to začalo. Schůze za schůzí. Schich se stával menším a menším. Ohýbal hřbet před každým. Sedláci se mu smáli. Ani hofeři se nenechali koupit, byt Schich ze sebe dělal ještě většího Kašpara! Oheň voleb dráždí. Zene. Mikuláš se však nedal mást. Nesháněl schůzí. Byl jist, že průlom nastane bez hluku. Na to není třeba sekery. Tolik však bylo jisto, že Němci jdou do voleb jako německá národní strana. Češi podali po prvé svou kandidátku, Zmocněn­ cem české skupiny byl Mikuláš. Členy volební komise byli jmenováni Král a Vevera, zástupcem politického dohlédacího úřadu Vodička.

Na žádost

české

strany bude se volit podle poměrného zastoupení! ... Až se octly kandidátní listiny v rukou

100

vo ličů, plamen voleb vzrůstal. Čím více se den jejich blížil, tím prudčí byly útoky Němců.

Je třeba uhájit, že Doubravice jsou r e in d e u t s c h e G e m e i n d e ! Na to Němci přisahávali, dušovali se, tím se chlubili. Agitátoři se odvážili i do českých domků. Získávali Patzaka, Steinera. Ženy kupovali. Několik dní před ·volbami obešel Mikuláš voliče. Zabralo mu to několik večerů, ale ať mu teď někdo volební zeď rozhlodá! Česká strana musí získat 38 hlasů! . .. Kroutilo se nedlivěřivě hlavami, čekaly se podfuky ... Jen Mikulášův soud ležel jako kámen . .. Volební neděle byla roztomilá. Člověk by to zářijové ráno nejraději v sadě prochodil. A tak vše běželo k urnám ... Němci spouštěli obálky s lístky okázale, povýšeně. Tuze nesli ramena vysoko Češi se s lístkem polaskali a pak jej vložili do obálky. Dívali se, jak jistě padá. Tak jako ten zlatý dešé s větví u okna ... Steiner se u voleb ošíval. Mikuláš s něho oka nespouštěl. Ani Patzak nebyl ve své kůži. Měl jej na očích Schich a Mikuláš jej hlídal ... Prliběh voleb byl klidný. Teprve po vol-

101

'

J

j

I

I

'I I I I

Sousedé mlčeli . Je nejlépe žhavé nechat zchládnout. A pak, proč teď začínat pro nic za nic. Na takové věci se nikdo neptá. Nema o ne za1mu ... To o volbách se zvedalo více řeči! Pane, ty roztočí dědinu! Bylo-li v Doubravicích o obecních volbách vždy klidno, nebude letos. Mohlo se to vycítit. Sotva práce na polích přestaly, už to začalo. Schůze za schůzí. Schich se stával menším a n1enším. Ohýbal hřbet před každým. Sedláci se mu smáli. Ani hofeři se nenechali koupit, byť Schich ze sebe dělal ještě většího Kašpara! Oheň voleb dráždí. Zene. Mikuláš se však nedal mást. Nesháněl schůzí. Byl jist, že průlom nastane bez hluku. Na to není třeba sekery. Tolik však bylo jisto, že Němci jdou do voleb jako německá národní strana. Češi podali po prvé svou kandidátku, Zmocněn­ cem české skupiny byl Mikuláš. Členy volební komise byli jmenováni Král a V evera, zástupcem politického dohlédacího úřadu ,

v

,

•

Vodička.

Na žádost české strany bude se volit podle poměrného zastoupení! .. , Až se octly kandidátní listiny v rukou

100

voličů, plamen voleb vzrůstal. Čím více se den jejich blížil, tím prudčí byly útoky v

O

N emcu. Je třeba uhájit, že Doubravice jsou r e in d e u t s c h e G e m e i n d e ! Na to Němci přisahávali, dušovali se, tím se chlubili. Agitátoři se odvážili i do českých domků. Získávali Patzaka, Steinera. Ženy kupovali. Několik dní před volbami obešel Mikuláš voliče. Zabralo n1u to n ěkolik večerů, ale ať n1u teď někdo volební zeď rozhlodá! Česká strana musí získat 38 hlasů! .. . Kroutilo se nedt1věřivě hlavami, čekaly se podfuky ... Jen Mikulášův soud ležel jako kámen ... Volební neděle byla roztomilá. Člověk by to zářijové ráno nejraději v sadě prochodil. A tak vše běželo k urnán1 ... Němci spouštěli obálky s lístky okázale, povýšeně. Tuze nesli tamena vysoko Češi se s lístkem polaskali a pak jej vložili do obálky. Dívali se, jak jistě padá. Tak jako ten zlatý dešť s větví u okna .. . Steiner se u voleb ošíval. Mikuláš s něho oka nespouštěl. Ani Patzak nebyl ve své kůži. Měl jej na očích Schich a Mikuláš jej hlídal . .. Prl'1běh voleb byl klidný. Teprve po vol-

101

I

1'

I

.I

i 1,

I I

l

'

.. i

~I I

'

I

bách se zvedl příboj, když se rozlétlo, že Češi získali dva n1andáty. Něn1ecké straně připadlo n1andátů deset. Dědina se třásla. Němci se škaredili. Odpoledne se v hospodě neukázal ani jeden. Rein dcutsche Gen1cinde ... Mikuláš si téhož večera dal zavolat Bartoňku a Dokoupilku. Obě dostaly co proto. Volily Němce. To si každý vypočítal na prstech, že to ony. . Domkářky se začaly ohražovat, ale ~11ku­ Iáš řekl tvrdě: Chcete-li naši věc zrazovat za ně1necké sádlo a zen1áky, můžete jít, odkud jste přišly. - Domky ještě nejsou vaše! - A vaši mužové nemusejí ve 1nlýně ..,, umnt. . Grunt se třásl, jak Mikuláš sváděl. Ženské se rozkvičely. Bartoňka tněla pořád sukni na očích. Věděli manželé o něčetn? houkl Mikuláš. NePromluvím si s nimi, aby vám napravili hlavy, sliboval Mikuláš. Zenské změkly na tvaroh. Daly se ohýbat jako lískový prut. Tolik nářku Mikuláš ještě neslyšel ... Jako psa spráskal ženu Dokoupil. Bartoněk dorážel, ale k ráně se nedostal. Byl na

'

I I '

ženu krátký. Zato skřípal zuby celý den. To Bartoňkové za výprask stačilo, neboť tento zlozvyk vystát nemohla. Co dělat, musela tentokrát držet hubu! A tak uběhl září. Nad dědinou se rozkročil plesnivý den. Poslední v měsíci. Stoupl si k Mikulášovu gruntu a zabušil ránem na vrata. Do oken zavolal. A již tu byl Vevera. Táhl s sebou kufr. Bylo to náhlé. Hraničářům jeho odchod stáhl hrdlo. Nikdo neměl slov. Ústa byla vysušená jako pec. Ani Mikuláš nemohl s místa. A však přece utrousil několik vět. Školní děti . přiběhly s kyticemi. Tlačily se k učiteli, ale do očí se mu podívat nemohly . Ze mlýna vyběhlo auto. Vodička je Veverovi poslal. Houklo několikrát za sebou a učitel si sedl. Přitáhl kufr a již jízda krájela dědinu. Na dvě části jako jeho srdce Děti za autem mávaly šátky a kynuly rukama. Chlapci to dlouho nevydrželi. Rukávem přeµeli si oči a utíkali ke mlýnu. Měli zas plnou hlavu nového učitele .... To strhlo i dívky a rozjasnilo jim tváře. Usedly na válec a mudrovaly. To už po klu. cích ne bylo dechu . . .

103

I Ach, ten zítřek je daleký. Snad ani nepřijde ... Kdyby tak ten nový učitel tu byl hned! toužila děvčátka. Bude-li pak mít tak dobré oči jako Vevera? ptala se Jiřinka Halalová. Panečku, ten uměl hladit po vlasech, uklouzlo Mařence Bartoňkové. Mě též hla,J~val, hlásila se hned Málka IGen1entová. A n1ě ne? skočila do proudu Lojzička Dokoupilov(t. Děcka, kterou pak nový učitel první pohladí? vážné pronesla Bětka Rysová. Děvčátka by la otázkou popletena. Zavrtala se do hlavičky, že usnout nedala ... Jos. Zouhar, nový učitel, nastoupil 1. října. Byl to mladík nevelký a jako proutek, pohyblivý. l+Huvka. Tvář měl vyďubanou jako smrž. Od neštovic. Oči malé, potmě­ šilé, trochu zakalené. Děti ve škole cítily, že jimi píchá. Špendlíky se jich dotýkaly celé vyučování. Dětí si učitel nezískal. Ale ani ne dospělých. Zouhar vyrostl v bídě a v hádkách. Otce neznal. Matka si chlapce uhnala na službě. Mladík byl vyžle. Uměl se prodřít, kdyby se měl z kůže vysvléci.

104

7 l'

"•1 ·~

l

V Doubravicích zprotivil se hned každému. Do všeho strkal nos, všemu chtěl rozu1nět. S Mikulášem se chytl hned v prvních dnech. Josef Zouhar nen1ohl slyšet chválu na Veveru. Po několik dní ji nevrle vyslechl, ale když se mu zdálo, že sedlák v něho nevěří. a Veverova odchodu želí, vybuchl. Oči se mu při ton1 zakalily ještě více . Nemyslím, Žf.• by si byl kolega tak tuze chvály zasloužil. Ve škole to není nijak vidět. Děti jsou zanedbané. Česky mluvit ne„., I u.meJl. Mikuláš však Vevery nedal: Pane učitel, nemluvte! - Vevera dostal děcka, která neuměla českého slova! To vy máte snazší práci! - Jen počkejte s úsudkem, až jakých vy docílíte výsledkl1 ... Zouhara bydlení u Mikuláše neuspoko· jovalo. Nerad si nechával hledět zblízka do tváře.

? t

A tady mu le1li do bytu jako 1nyši. Zouhar se don1a nezdržoval. Tak že k obědu přišel. Do kuchyně však nechodil. Děvečka mu nosila jídlo nahoru. I boty mu musela cídit. Selka se zlobiia. Hrá si na milostpána, obsluhovat se ne-

105

„

, J

·~

chá a člověk má práce nad hlavu! Dost je toho s děcke1n ! Zouhar byl u Mikulášů jako na trní. Netajil, že chce zdrhnout ... V prosinci napadlo sněhu, udeřily 1nrazy. Zouhar se nemohl pohnout. Zavíral se v bytě. Proležel celé večery na rozestlané1n baráku a kouřil zoru za zorou. Menšináři k Zouharovi nešli. Ani o radu, ani prosit, aby jim něco vyřídil. Šlo by to jaksi proti srsti! A tento není Vevera, bude dělat se vším cavyky. Na to lidé z Doubravic by nezvykli. Všichni lezli opět k Mikulášovi. Pomohl sice Zouželka, ale byl teď sá1n dost zapřa­ žen. Mikuláš se už na Zouhara chystal, ale nechtěl se unáhlit. Začít rozbroje. Útok inusel uzrát. Zatí1n však nebylo třeba vypadnout! . .. Běžely vánoce ... Děti se těšily na nadílku. Stromeček si rozžíhaly v hlavičkách již od sv. Mikuláše. Ve škole se však učitel sloven1 nezn1ínil. A slyšet n1usel. Vždyť to Frantík Halalů vykřikl dost nahlas! Vevera sháníval dárky už první dny v prosinci, aby děti dostaly co nejvke. Při-

106

cházely sice dary - dávalo ústředí Národní jednoty, ochranitelky, soukromé osoby ale Vevera ještě sháněl, obchodníky obcházel, jen aby děti bohatě podělil. Zouhar dělal vše podle svého. Na nic se neptal. At si to dělal Vevera, jak chtěl! Peníze na nadílku přišly, ale učitel se po nich neptal. Ležely u pokladníka. Ve škole Zouhar též nic nepřipravoval. Děti si stě­ žovaly. Vzpomínaly na Veveru ... To se Mikuláš už neudržel. Vtrhl ·do uči­ telova bytu. Zouhar ležel na posteli a hulil. Ve světnici bylo jako v udírně. Pane učiteli, došly nám peníze na nadílku, začal. Musíme něco připravit! Dělali jsme to každý rok ... Kupte dárky! Já je dětem rozdán1, lhostejně řekl učitel.

Besídka u stromku letos nebude? nakvašeně zeptal se sedlák. Škoda peněz na hlouposti! - Kupte raději něco ~užitečného. Na besídku není po1nyšlení. Záci mají s učením dost práce! Tak? divil se Mikuláš. To říkáte vy učitel! Což je to tak těžké nacvičit několik básniček? Tanečků . .. Těžké netěžké, já vím, co dělám! odsekl učitel. Dárky, které koupíte, rozdá1n ...

107

Rodiče dětí

·1

I '

I •

na nadílku nepozvete? Je tu zvyk zvát všechny k žákovským produkcím. Žádná produkce nebude! - Až si děti vycepuji, pak rodiče pozvu, klidně řekl Zouhar. Tak ale štvete proti sobě! Nebudou vás tu mít rádi! - Už teď jsou proti vám! při­ pomínal Mikuláš. Udělejte nadílku, at . je pokoj! Nadílka bude, ale bez ceremonií a bez rodičů. Dárky rozdám před Štědrým dnem .. . Dělejte, jak chcete. Ale bude· kus pekla. Rodiče se postaví proti vá1n ! upozorňoval sedlák na následky. A není toho třeba. Víte, co dalo práce dát hrstku těch lidi dohromady! S nimi se n1usí pěkně - jen po dobrém. Jak vy to začínáte, tak to nepůjde! varovně pronesl Mikuláš. Nebudu přece tančit, jak se mi bude pískat, bouřil se Zouhar. To snad dělal tak n1ůj předchůdce. Já to dělat nebudu! Rozeštvávat lidi nám však taky nebudete! Chceme tu klid, rozkřikl se Mikuláš. A nebudete-li k němu pracovat, pak - Mikuláš povstal - se lučte s Doubravicemi ! Zouhar pohrdlivě pozvedl nos a očima zatěkal ... Mikuláš se otočil a vyběhl z pokoje ...

108 I

•

J • I

., I

r I

•

Stromek ve škole nebyl a rodiče k nadílce se nepozvali. Dárky, které Mikuláš do školy poslal, Zouhar rozdělil a na Štědrý den odejel z Doubravic ... Před svátky ještě sháněl nový byt. Vzali jej l:lalalovi do podkrovní světničky. Halalka se uvolila učiteli i vařit. Stěhování si nechal Zouhar až na leden. Odstěhoval se hned první dny. Tak se český tábor rozkrojil na dvě části. Zatím to nebylo zjevné, ale ukázalo se to již při volbách Národní jednoty. Zouhar strhl s sebou všechny domkáře na Kříbě. Tlačil dopředu Halalu. Domkáři musejí mít ve výboru silnější zastoupení, chudina potřebuje se také dostat ke slovu. Ne jen sedláci! - Mikuláš se už dost narozkřikoval ! . .. V nových volbách byl zvolen předsedou Vodička, místopředsedou Halala. Pokladnictví dostal Zouhar, funkci jednatele pře­ vzal Zouželka. Do výboru se dostal Bartoněk a Patzak. Mikuláše však nevyšoupli ... Pro tentokrát, ale dojde na to! prohlásil Zouhar. Jaro bylo v Doubravicích rušné. Parcela-

109

.

ce

'

"

I

•

I,

I

II, I I

I

''

I

!1

:I

říkovského

velkostatku byla provedena. Doubravičtí dostali čtyři příděly po třiceti měřicích. Zouhar vysedával ve mlýně, s I-Ialalou se radil. Laciné pole a nové obydlí hnalo do Doubravic desítky zájemců. Měřice už nebyla za osm set jako ponejprv, ale za· tisíc se vždycky ještě vyplatila. Do1nkáři se už na pole neodvážili. Tížily je dluhy. Jen Steiner si troufal. Jako vždy. Ale vyhlídek neměl. Na jeho chut do koupě se nedalo. Velebořský Prucek útočil na příděl se všech stran. Šumvaldský Čapka, řezník, dobýval si jednoho po druhém. Bartoněk a Patzak byli hned na jeho straně. Vědělo se, proč.

Zouhar ~ Vodičkou se rozhodovali pomalu. Netřeba spěchat .. . Prucek i Čapka měli už pole slíbeno, když se do Doubravic prodírali noví kupci. Sedláček ze Slavětína a Smékal z Laškova. Nemluvní horáci s tvá~emi větrem oprýskanými. Dobráci od kosti. Oba si 1nohli troufat na stavbu. Získali už pro sebe V odičku i Zouhara si dobyli a bylo rozhodnuto! Prucek se stěhoval první. Brzy po velikonocích.

110

Chlévy mu však nestačily, přistavoval kravín. Naplácal vepřovic a stodolu postavil. Téměř sám. Řezník Čapka poslal do domku napřed z:dníky a pak se nastěhoval. Bez porážky byt nemohl. A udírna tu též nebyla. Na stavbu domků pro Smékala a Sedláč­ ka obec pozemky prodala. To prosadil Mikuláš. Nový starosta Nimrichter se sice rozpakoval, ale povolil. Neprodáte-li, vyvlastní vám pozemek a dostanete za něj pár krejcarů, útočil Mikuláš. Tak aspoň prodáváte, určujete podmínky, nemáte nepříjemností. Ně1nci pochopili - ne všichni - ·a Češi pozemky na stavbu dostali. Čtverečný metr za 2 Kč. Zouhar vytýkal Mikulášovi, že jde s Něm­ ci, okrádá Čechy. Měl nechat pole vyvlastnit a přišel m 2 za 50 h. Taková kompromisní politika nebude zdravá! Slovo politika lezlo ze všech úst. Bartoněk si na něm mohl jazyk zlámat, ale ve své hubě je zkusit musel. Ostatním se převalo­ valo v ústech do omrzení. I slovo kompromis se líbilo. Bylo to slovo hranaté jako chlap, úder na zvon, ale konec jel jako břitva po tváři. Chlapi se při

111

I něm zakašlávali, zajíkali. - A pak to bylo slovo nebezpečné, ostré jako dýka, chytl-lis je shora a spodem přiložil! Zouhar těmi slovy stoupal. Lezl po nich jako po žebříku. A ti dole je žvýkali jako

I

ztrhanou jako koně, na kterého se hodně nakládá. Smékal byl trochu Šoukala. Tu se zastavil, tam trčel a fajfku z úst nikdy nevytáhl. Kdyby neměl ženu metr, bůhví, kam by byl spadl .. . Děti - v letech od čtyř do dvanácti byly po otci. Lechtivé do práce. Na staveništi jenom zavazely. Smékalka je nestačila honit metlou. Deště bily do staveb, ale nic platno. Stavělo se přesto dál. Listopad byl suchý. Řemeslníci si podávali ve staveních ruce. Napřed zámečník. Neudeřily ještě ani mrazy a chalupy kou-

tabák . .. Už se docela otevřeně mluvilo, že Zouhar začal jinou politiku. Mikulášova zkrachovala. Kdož by snesl tu pevnou ruku nad sebou! Pod ní se vše ohýbalo . . . Zouhar však zůstal svůj. Malinká očka v pobodané tváři byla jako kapky rtuti. Ulisané vlasy na pěšinku jej činily ještě od-

I

pornějším.

Na nové domky zažádala Národní jednota o podporu. Žebralo se u ministerstva sociální péče a veřejných prací ... Stavět se začalo až v srpnu. Smékal dřív neprodal chaloupku v Laškově a Sedláček měl ve Slavětíně stát obili. Na dvě strany se těžko hospodaří! To by se člověk musel rozkrájet ... Tato stavení se hnala kvapem. Sedláčko­ vo však rostlo rychleji. Zapřaženi byli hoši ještě školou povinní, šestnáctiletá dcera i dospělý syn. Sedláček byl dříč. Vyhublý, samá kost, ale udřít se nedal. Ženu měl

I I I

I I I

112 I Ji'

řily. „

Sedláček ještě

I

nahonem dal stavení zomítat. Smékal se už k tomu nedostal. Před vánoci přišla státní subvence. Smékal a Sedláček dostali po deseti tisísích. To rozbubnovalo lidská ústa daleko široko ...

r 113

VIII. I ,\

I' 1;

I

'

Subvence domkáře rozdivočily. Chlapi se zbytečně rozvztekali na Mikuláše. Někdo to začal a útok rozrostl až nebezpečně. Kdož ví, nepřišlo-li už tehdy něco, když první stavěli! - mluvilo se na Kříbě. Vždyť to bylo nějakého psaní! Mikuláš nemá čisté prsty! hádalo se. Proč se tak nechal odstavit? Zouhar je chlapák, jde se vším ven a nebojí se! Ať se Mikuláš prokáže! Mělo by se prolézt jeho hospodaření! Státní subvence byly kladivy. Když se o nich mluvilo, to doubravičtí zalézali do chalup. Nejvíce se jin1i bilo před ~liku­ lášem. Sedlák se v'š ak dobrácky usmíval. Nanejvýš pohodil rukou ... Škoda slov! Až bude potřeba, vylezu zas! Čekám, ka1n toto povede! Proč jsme se stavěním nepočkali? bil se do hlavy Bartoněk. Mohlo nám také do klí)pa spadnout deset m o d r ý c h ! - Tak nás škrtí dluhy. Dováděl i Patzak. Plácal se vzteky po kolenou, hubu otevíral a chlámal se jako opi-

114

lec. Tím více, čím větší počet lidí se shlukl. Starejte se, janci! Vysekejte se, když jsme v ton1 po krk! Není to krásné, když jsme si nechali nasadit na chrtán chomout? - T e n nám jej navlékl! Až se Patzak vyřičel , klel nanovo. Teď mamlas nepřijde! Ani sem nepáchne! - Dřete se, holomci! Však zkrotnete, až se vám zlomí vaz! Tu se vždy Patzak rozkročil, dlaně vzal do kolenou a rozchechtal se tak, že se děti ztrácely ve vrátkách. Doubravice se smály bezmocným v_ztekem. Dvacet tisíc leželo v atmosféře české čtvrti jako bomba. Naschvál se kolem ní chodilo neopatrně. Jednou ležela tam, jindy onde, ale výbuch hrozil vždycky. To mnozí chtěli. Zouhar především. Tak laciné pomoci se nenadál. Je proto třeba mít ji na očích, aby lidé neuhli. Musejí všichni do jednoho stáda, pod jeden bič! Zouhar jej pletl pomalu. Nemohl-li sám, nastrkoval Halalu. Zouhar to uměl! Točil chlapem jako cívkou, až se sám inusel smát, jak to jde. V Halalově chalupě se všecko peklo. Zouhar s Halalou zadělávali. A pak se to hodilo upéci. To každý už poleqo přiložil.

115

I'

I

I i I I I I I

'f1 t

Dveřmi nového Zouharova bytu tekl stále proud lidí. Tu správce školy přijúnal.

.l lI

pane, uměl dívat na dno! Zato musel lítat do hospody. Chlapík by se byl uběhal bylo-li to za chlastem. Jinak~s jej z tepla kravami nevytáhl. K učiteli se nastěhovali přes zimu všichni, kterým byla dlouhá chvíle. Denními hosty se stávali Steiner, Viktor, Čapka a Bartoněk. Opodál stál Prucek, věč­ ně zabraný do knih, Ludvík Klement a Král. Mikuláš čekal boketn s úmyslem vyrazit, až bude třeba. Vlastní dědina začínala být pro obyvatele Kříhu čímsi odlehlým, cizím a nepotřebnýn1. Chodilo se tam málo. Tak do obchodu ještě, nebo do trafiky! To jedině drželo Kříb se vsí ... V dědině bylo teď stále jako po válce. Prázdná náves, pozavírané grunty, chalupy i chajdy na spadnutí. Lidskou ruku necítils na ničem. Jen brázdy ve sněhu, které oral vítr ... Lidé s Kříhu se proplétali navzájem, ústa k ústům, ruka k ruce, rameno k rameni, chalupa k chalupě. · Hnízdo byl ten Kř'íb ! Ticho pro sebe, oheň pro sebe i pro druhé. Lavina se na Doubravice valila jen s Kříhu. A tak všecko .. . Lidé si viděli do huby, do hrnců i do

V. županu, s cigaretou v ústech . .. U Mikuláše nic! S ním nechtěl Zouhar prstem hnouti. Ale tu .. . ! Zouhar ukazoval denně, že není jelimánkem, za kterého ho zprvu měli. Vytřel oči Mikulášovi, vytře je Vodičkovi. Není dobré sedat hned na zadek, když se 1ni káže! - Máš-li tvrdou palici, nechej na ni zvonit. At se lidé děsí ! K Zouharovi lítal hrát karty Viktor, občas i Zouželka. Starý Vodička chodil k Halalům málo, ale nevyhýbal se. Zima držela hned před sv. Mi.k·ulášem tak pořádně, že se vylézti nemohlo. Zenské se slezly k peří, muži ke kartům U Zouhara se svítívalo přes půlnoc. I pití se sem začalo tahat. Nikdo nic net;ušil, muži byli jako němí a tak to šlo. Odíral Viktor a Zouhar. Na ně nestačil ani Čapka. Za několik večerů jej obrali o šest set. Steiner se bál hrát. Bartoněk se jen díval. Odvážil se jen Dokoupil a Halala. Prohráli skoro vždycky. Ale ne mnoho. Jak začalo hořet, třískli kartami o stůl ... Viktor vyhrané peníze dával na pití. Dost natahal z domu, ale to nestačilo. Steiner se, I

116

117

r

I

'

k~~s. Nevraživost rostla třeba pro lepší zasteru, pro kousek n1asa k obědu ... Na třetí prosincovou neděli chystal Zouhar nadílku. Letos ji bude dělat, protože chce sám! Loni chtěl Mikuláš! _ Peníze tekly Zouharovýma tukan1a a nikdo mu nehleděl na prsty. Nenapadlo nikomu něco takového. V dešti se hledí každý ukrýt a ne, aby počítal kapky nebo se obdivoval velikosti šedivého nebe. Zouharova ře__č, to,...býv~l ~~ekonečný liják. Sedávali po nem vs1chn1 tise, nehnutě ... Hlava to nemohla tak najednou unést! K nadílce se Zouhar rozpřáhl. Rozcinkal rodiče i děti jako rolničky. Zbon1bardoval celý s~ět. Obchodníci všech velkých měst republiky byli obtěžováni Zouharovými prosbami. . . A Z?uhar to mněl ! Taková prosba padla Jako kamen. Na tu se nemohlo jen pokrčit rameny. Zouharovy prosby pálily uvnitř působily bolest. , Čtrnáct dní bylo ticho. Ani punčochu nikdo neposílal. Ale poslední týden, skoro těsně před nadílkou, leželo na uničovské poště pro doubravickou školu denně něko­

I.

lt'i'

1

I,

,,

lik

'

.

baliků.

Steiner a Vítek Sedláčků dary s pošty od-

.

~I

118

L

I

nášeli. Učitelův byt stal se skladištěm krabic, beden a balíků. Steiner je skládal do koutu. Bylo . tu rukavic, punčoch, triček, košil, kapesníků, ukázaly se čepice, radionky, kravaty, přišlo se na kalhoty, svetry a zástěrky, odkudsi vypadly barevné papuče a vyskákala reklamní mýdla. Ležely tu krabice cukrovinek a různých čokolád, krabičky per, pastelek a tužky. Muži otvírali oči, rádi by se byli do krabic za vrtali hned, než bude pozdě. Nikdy neměli dost, kdyby jí1n celý svět do dlaní stekl. Zouhar byl netečný k lidské zvědavosti, k touze brát, kde jen něco bylo. Nechal krabice a balíky uložit, aniž by řekl: Rozbalte je! Podíváme se, co došlo! To hnětlo Steinera tak, že poslední den na poštu nešel. Vzkázal, že má rýmu ... Zouhar neřekl nic, sebral Patzaka a šli do Uničova nakoupit z došlých peněz dě­ te1n na nadílku. Vrátili se v noci. Patzak přebral. Blebtal celou ·cestu. Zouhar měl švand\l. Však to též natropil. Ni druhý den dopoledne Patzak ležel. :Žena si s .ním nevěděla rady. Ani odvar nepomohl ...

119

I

I I I I I I I I I I

V neděli ráno se strojil stromek. Chlapci

,

I

I

.1

nosili do školy balíky. Stromek stál na podiu vrškem u stropu. Nastrojila jej Lidka Sedláčková a Frantík Halalů. Pro Lidku si Zouhar zvlášť poslal ... Na nadílce sešli se všichni hraničáři. Při­ túhl je oběžník, který sliboval. Zouhar nezklamal. Tančila děvčátka, cvičili hoši. Menší žač­ ky si hrály s panenkami, starší představo­ valy kuchařh.1'· Byly všecky v bílých zástěr­ kách s čepečky na hlavách, s vařečkami v ruce. Chlapci vyběhli s papírovými cylindry na hlavách, děvčata se stuhami. Naposled zazpívaly děti koledy. Maminky, které seděly v lavicích, slzely. Dětem hořely tvářičky. A co teprve bylo radosti, až se po rozžíhala světla! Děti v chůvkách i batolata, caparti, držící se suknic, všichni se rozvýskali a lezli do světel, aby jim zalila oči i tváře ... Rozhýbali se i staří, ale ke stromku se neodvážili. Zůstali stát stranou za dětmi . . . Zouhar rozdal už i dárky (dětem je nesly matky), ale ,nikdo neodcházel. Tak se tu chtělo zůstat - pod tím hořícím stromem. Doma nebyl již tak radostný. Měli jej ve všech domech.

120

,I I

t

Díval se z oken po celé svátky ... Když se Zouhar v lednu vrátil, padalo se stromků jehličí. Halalovi jej chtěli ukázat učiteli, až přijde, proto stromek zůstal nastrojen. Přece však Jiřinka olámala několik kousků. I Frantík kradl. Pepík nejvíc. Toho večera, kdy se učitel vrátil, stromeček vzal za své. Děti jej obraly a hodily ke kamnům. Jiřinka zanesla několik kousků se stromku nahoru Zouharovi. Man1ínka jí to našeptala. Frantík k učiteli nechtěl ... Leden byl .vzteklý. Větry sbíhaly s hor a bily do oken. Zouhar zmrzal. Okna nepři­ léhala. Vítr se jimi prodíral přímo do postele. l{amna byla žhavá, ale zdi jako led. Zouhar se proto doma nezdržel. Ani ze školy do bytu nechodil. Sedával ve mlýně v kanceláři nebo jezdil s Viktorem do měs­ ta. Někdy denně. Mlynářka na to hubovala, ale Viktor vedl svou. Účetní mnohdy měl chuť vypadnout s nimi, ale mlynář mu chuti zarazil. Zouželka nemohl vy~áhnout paty. Ani když Vodička nebyl doma. Sekýrovala jej mlynářka. I vodu jí musel nosit. Žouželka se vztekal, ale dělal učně dál. Noci zato byly jeho! Na ně mu nikdo nesměl sáhnout. Tu měl otevřenou cestu.

121 „

I

I•

I

I

Od pondělka do soboty mazával ferbla a v sobotu a v neděli jezdíval tančit. Na plesy se domlouval s Viktoren1 a Zouharem. To proklábosili celý týden, nežli se sřekli, kam pojedou. Hlavní slovo měl Viktor, nebot vozil. Zouhar navrhoval a Žouželka kýval. Sklonek ledna přitahoval rolnický ples v Litovli. Zouhar už hořel, nebot věděl, že na něj půjde Lída Trávníčková ze Skřípova. Tančil s ní v sokolovně poslední neděli. Viktorovi se však do Litovle nechtělo. Sváděl Žouželku na ples do Šumvaldu, na nějž půjde jeho láska. Žouželka sliboval oběma. Nakonec zůstal při Zouharovi. Viktor povolil. Zouhar se šlechtil celé odpoledne. Řezal a leštil si nehty, holil se. I obočí si zarovnával. Oblékání teprve dalo práce. Sháněl, spouzel, hledal, znovu se otíral, česal, ale dále než do košile se nedostal. A pak jej zdržely zatracené knoflíčky do manžet. Celý byt byl vzhůru nohama, stohy ponožek se válely po podlaze, stočené špinavé ručníky se rozvíjely a pletly pod nohy. Čisté prádlo z kufru se vysypalo, ale knoflíčků nebylo ...

122

r

Horko se· valilo učiteli do hlavy, že se zpotil jako myš. Vlající rukávy znavily jej tak, jako když ve mlýně pytle nosil ... Halalka běhala shora dolů, neustále klepajíc na dveře. Už zavoněla na stole vajíčka - Zouharova večeře - ale učitel nebyl dosud oblečen. Stál v kalhotech, nazut do papučů. Co sháníte, pane učiteli? osmělila se optat Halalka, když viděla, že Zouhar je s oblékáním na místě. Ale knoflíčky do n1anžet jsem kamsi strčil! Božínku, vždyt tamhle je n1áte - u lavoru, smála se Halalová. Jste dnes slepý! Marně Z,ouhar pospíchal. Ještě ani nedojedl, když pod okny houklo auto. Zouželka vyběhl za učitelem. Kruci, pojď už! Viktor je navztekaný. Chce ujet. do Šumvaldu ... Zouhar kousl ještě do chleba a vklouzl do zimníku. Popadl tvrďák a padal za Žouželkou se schodů . .. Auto se rozběhlo jako bosé děvče po světlé cestě . .. Záložna v Litovli měla rozžaté oči, chodby šustily hedvábím a ostří parfumů stékalo s běžících proudů.

123

I

i I

I I

Zrcadla podlah svítila, orchestr se roztékal jako modrý deštík pod duhou stropů ... Známí se hledali dychtivýma očima. Mužské oči lovily v zpívající řece těl . . . Děvčata z Chořelic, M yslichovic, Odrlic, Seničky, nezdá se vám, že za okny řehtá vraný kůň, že mládenec popouští uzdu, skáče a pod okénko běží? Zatím co za ním koruny šeptají na návsi a pole usínají ... A což vy, chlapci? Myslíš, že tě i;Jepoznávám, Jeníku Fišaro, ze Senice? T~m bouří hoši z N asobůrek, Cyril Krčků, tu si dávají nalít synci z Rozvadovic, Brtníčků Hynek, a tuhle zrovna, což nejsou to hoši z Dubčan: Rostislav Mikuláš, Jaroslav Šišma a I<:arel Dostál? Sál voní, v daleku s obzoru ržá bílé jitro a dole se koupá ve slunci panenská země ... Zouhar se krčí za vínem a škvírou víček hledá Lídu. Viktor odběhl s několika kumpány. Kdož ví, nepoveze-li je někam? Zouželka usrkuje po troše víno ze sklínky .. . Lídy Trávníčkové tu není, do sud tu není, opravuje se v duchu Zouhar. Nechce si přiznat, že se do něj napírá vichr, černý jako vztek. Dusá přede dveřmi srdce jako mladý kůň. ,.. . Žouželka pozoruje, pronáší úsudky,

124

l

l

chichle se, nebot jedna z tanečnic skáče při tanci jako koza. Ale Zouhar neslyší. I(ývá hlavou. Vztek vyvrací do něho dveře. Lída nepřišla. Ztratil se Viktor. Odejel autem. Garáž byla prázdná. Je tu však Žouželka, chlap od kosti dobrý. Na toho třeba pověsit chomout. Zouhar už na sál nechtěl. Marně je_j Žouželka vytahoval. Zapadl dolů do lokálu k lahvi vína. Žouželka nahoře na sále dlouho sám nevydržel. Sběhl brzy ke ka1narádovi. Zouhar si pořádně nahýbal ... Před půlnocí se Viktor vrátil. Jiskřil smíchem. Chlapci, jedeme do Šumvaldu! Zouželka povstal. Co ty? - obrátil se na Zouhara. Je nešťastný pro Lídu! píchl Viktor. Jdi mi, hochu! - Pojď, snad bys netruchlil? Zouhar zaplatil a vběhl do auta .. . V Šumvaldě se hýřilo do rána. Viktor tu měl Štěpánku Traplovu a tak se mu krev rozšuměla.

Zouželka se chytil její kamarádky, ale div tnu Šumvalďané nenatřískal i. Jakýsi řezník na to šel pít a pak se na Zouželku rozkročil. Ještě že tu byl Viktor.

l

125

Zouhar si poroučel víno za víne1n. Žouželka k ránu již též netančil. A tak se Zouhar ze sebe vy lil .. Víš, taková plundra a toto si na n111e dovolí! syčel učitel. Jako na pacholka! Že se ti chce o tom žvanit, vždyt z děv ­ čete nic nemáš, odbýval jej Žouželka. Mč také odlili a nepláču. Což já pláču? červenýma očima se nakvašeně zeptal Zouhar. Mě jen vzteká, že ta si na mě - fiks - -· Zouhar se přikrčil. Párky divočily. Nezatančil si za celou noc • .. Dni se navlékaly na šňůru času. Zouhar se v nich ze vzteku vyspal, ale o Lidce nechtěl slyšet. Fuchtlc jí přiřkl a to ji zů stalo . Příští sobota našla trojici - Zouhar, Viktor, Žouželka - hotovou k výpadu. Viktor zavezl kamarády do Moravičan. A v neděli se tančilo v Cholině. Žouželka chodil do kancel áře udřímaný. Pondělí vždyck1' proklí1nal. Viktor ve mlýně na spánek ani nepomyslil. Nebylo na něj chuti, táhlo odevšad. Hůře bylo se Zouhare1n. Už několikrát zaspal a přišel do školy pozdě. Vyučování se táhlo. Nebvlo tnu konce. Zouhar si aspoň odpoled~e zkracoval. To již nemohl

126

T

na nohou stát. Stalo se, že za stolem usnul. 5 hlavou ve dlaních. Žáci by si toho nebyli všimli, kdyby se Zouhar nebyl tak nápadně probouzel. Modrý po.Qdělek vládl ve škole i ve mlýně. V úterý bylo už dobře. A když se ukázala sobota, 1nládenci doma nevydrželi ... To se táhlo celým n1asopustem, všemi sobotami a nedělemi . Vyjížďky přestaly naráz, zrovna, když jich by lo po krk ... Nedlouho potom se potrhala zima a teplé dni běžely s hor. Nízký Jeseník promodrával. Nebe zčerstvělo a Oskava stoupala. Sníh slézal s hor tak, žes to mohl vidět. U dědin stál nejdříve ... Doubravice se budily. Najednou to začalo. Na návsi zafrkali koně, zahrčely vozy a kdo měl dobytek, vyj ížděl. Prucek s Kříhu vyrazil s kravou a koněm. I ostatní chtěli pole připravit, když se ukazovalo na časy. V dubnu bylo zaseto. To se už i domkáři usmívali a chodili se humny dívat na pole. Zouhar chodíval k Oskavě nebo se toulal lukami. Ve mlýně už nevydržel. V květnu navštívil školu inspektor Hrabal. Suchý člověk s aktovkou v ruce. Děti prohnal v počtech, mluvnici si pro-

127

zkoušel a na konec mu žáci zazpívali něko­ lik národních písní. Zpěv cvičte, ,jím ilejvíc děti probudíte, nadchnete, radil inspektor a modré oči mu radostně svítily. Vaše mimoškolní práce se mně líbí, pane správce, udělalo se tu hodně! chválil inspektor. A najednou, aniž by to Zouhar če­ kal, řekl: Tu v Doubravicích se můŽe dařit mateřské škole, nebude-li nám ovšem umístění -dělat potíže. Uvažoval jste o tom? Zouhar zakoktal něco, jakože ano. Kolik dětí by chodilo z Doubravic? uhodil Hrabal. Zouhar počítal, počítal, a nemohl se dopočítat. Nazdařbůh řekl: Tak osm! Z Doubravic osm, ze Skřípova deset, z Jestřabí šest! Dvacet čtyři - počítal inspektor. Zouhar pochopil. Neptal se. Čekal. Pošlete mi do týdne soupis dětí z těchto dědin .se žádostí o povolení mateřské školy. Zouhar obstaral inspektorovi auto. Mladý Vodička jej zavezl na nádraží. Ticho zvonilo po všem, sladký smír člo­ věka s věcmi, lidmi. Země voněla jako vykoupaná panna ... Zouharovi se chtělo vyletět s rozpjatýma

128

rukama, padat všemu do náručí. l Mikulášovi! A stačila jen vzpomínka na něho, aby mu všechna radost zhořkla. Mik.'Uláš stál pevně dál - s rozzářenýma očima. Zouharovi bylo najednou horko ze všeho, co proti němu podnikal. Pocítil, jako nikdy před tím, že tento sedlák tu bude vždycky za všech okolností a nikdo jím nehne. Učitel proto sedláka odsunul s mysli. Stále se vracel k inspekci, která jej pevně postavila na nohy. Byl by se rozdal ... · Zouhar nepotkal toho podvečera nikoho. Jen šustící stromy zdravil a u kříže se zastavil, aby si oddechl ... Když se vracel po útlé pěšince do bytu, dědina se modlila. Kostelíku krvavěly mě­ sícem okna. Rozhoupal se zvonek a dětskj­ jeho hlásek se rozezpíval do sítě večera ... Z lesů sjížděl vlak. Tečky rozžatých oken tančily zrovna nad Kříbem. V dálce skřípal vůz ...

9

129

L

·-

'1

I

IX. Mateřská škola byla povolena už kon-

lil : I

'I

[,

' I

I

cem června. Zouhar pro ni sháněl u1nístění. Nebyla to lehká věc. Nětnci se postavili rozhodně proti a nic nesvedli ani čeští zástupcové. Místností obec nedala. Zouhar byl ze všeho zoufalý. Na stavbu školy nebylo pomyšlení. To bylo odsunuto hodně daleko, neboť čekaly jiné hraničářské posice. Úpěnlivě se tenkrát volalo s mnoha míst severní a východní Moravy ... Pomoci mohl už jenom Král. Výměnek na jeho gruntě měl velkou jizbu a kuchyni. Zouhar na něho zaútočil. Denně jej pře­ mlouval, výhody mu ukazoval, vysoké nájemné sliboval. To konečně rozhodlo. A také okolnost, že Zouhar promluvil s Královou. Komise místnosti prohlédla a uznala za vhodné. Král slíbil, že výměnek dá vyklidit, ovšem až po žních ... Teď se na takové věci nechtělo myslet! Zně byly před vraty. Na Kříbě na dvorcích naklepávali domkáři kosy. Prucek, Sedláček a Smékal shlíželi se

130

v klasech téměř denně. Večer postávali před staveními a rokovali. S Prucke1n bylo hej! Měl humínko, i když nevelké. Stačilo však na tu trochu. Lamentoval Smékal a Sedláček. Neměli humen. Též s potahem byl kříž. Smékal dochoval právě jalovici, ale do žebřiňáku byla ještě slabá. Sedláček měl dvě kravky, ale jen jednu tahounku. Hospodáři se chmuřili, přestože první úroda plně uspokojovala. Rži se vydařily, žita neměla sněti. Prucek letos zkusil hanácký ječmen. Vydařil se. Jen Sedláček jej měl trochu chybný. Ale dvě měřice hospodáře neroztrpčovaly. Sedláček i Smékal zašli kulášovi. Třeba uvažovat

I I

1.

na poradu k Mi„ i o mlácení.

Mikuláš slíbil pomoc. Můžete mlátit první, hned s pole. Slámu dáte do stohů! Mikuláš vybídl sousedy k založení mlátidho družstva. Rolrúci návrhu přikyvovali, ale žádali čas na rozmyšlenou. Družstvo, než se šlo do polí, bylo utvořeno. Za členy přistoupili všichni čeští ze. měděki. Mikuláš zapůjčil spolku mlátičku i motor. Do té doby, než se spolek zmůže na vlasttií.

131

i

' \

Domkáři

se na pole vrhli. V týdnu mě li obilí v mandelích. Steiner pracoval u Krále, Steinerová u Klementa. Hospodářství už vedl Ludvík, který se zjara oženil. Klementová odešla s dětmi na výměnek. Bartoňková, Dokoupilová i Patzačka oddělávaly formanky buď u Mikuláše nebo ve mlýně. První svážel Sedláček. Šlo to bídně. Nemohl na kravku mnoho klásti, aby nevězel. Zapřáhl Prucek a fůr přibývalo. Několikrát Lajel Sedláčkovi i Mikulášův pacholek, aby se dostal k mlatu. Na prostranství před Halalovo dotáhli mlátičku a motor přistrkal Sedláček se ženou. Jinde se ani mlátit nemohlo, nyboť elektrická sít šla jen k prvnímu domku. Elektrickým proudem svítil jen Halala, ostatní se zlobili ještě s petrolejovkami. Sousedé s Kříhu si při mlácení vypomáhali. Obilí bylo vyschlé, proto mlátička snopy zrovna hltala. . Sedláček dopoledne mlat skončil. Svážel zas Smékal. Domkáři mlátili později. Za jeden den měli vymláceno všichni. Před Halalovým

132

Q

stály stohy slámy, ohrabky tu zůstaly a plevy metl vítr do oken. Halala se bál, aby někdo slámu nezapálil. To by stavení bylo v nebezpečí. Halalka hubovala na nepořádek před domkem, proto šly děti smetat. Ohrabků a plev nasmetaly několik ohrabečňáků. Až začali mlátit sedláci, chodily děti na slán1u. Zastaly leckde víc než dospělí. Navečer se dědina koupala. V olšoví za mlýnem. Chodili tam Němci i Češi. Děv­ čata i chlapci. Děvčata lezla do vody v zástěrách, hoši v plavkách nebo s kapesníkem uvázaným k tělu provázkem. O skava byla teplá. Ještě večer svítila sluncem. Češi šplíchali na Němce, ale kolikrát se stalo, že pacholci německých sedláků se vrhli na českou mládež a potápěli ji ... Tak mohli utopit Vítka Sedláčka! Děti proseděly u vody celé dny. Červe­ nec žhnul jako pec, žes ani v košili nevydržel. Chlapci chodili bez košilek, jen v trenýrkách. Osmahlí, horcí ... Ve stozích si udělali pelech, kam snášeli, co se dalo. Tu se i vyspali. Rodiče neměli potuchy, kam se chlapci ztrácejí. Propadli se do země zrovna před očima.

133

I

I

I

'

Frantík Halalů s Čapkou a Pruckem měli hnízdo v nejzazšim scohu. Ta111 nosili jablka a hrušky, na něž chodili k Schlauchovi. Čapků Lojzík nosil v kapsách salám, Ladík Pruck'Ů kradl doma buchty a chléb. Halalů chlapec splácel oběma cukrem. Nosil kostek vždy plnou kapsu. Nejvíce však chlapce přitahoval zapalovačem. Měl jej v kapse u gatí a scále na něm držel ruku. Za chlapci do pelechu lezl Halalův Brok. Zalézal dozadu a nezakňučel, kdyby po něm lezli všichni tři kluci .. . Lidé s Kříbu se v lopotných dnech o děci nestarali. Dost toho bylo s dobytkem a s polem. Frantík Halalů se měl nejlépe. Tatínek . byl ve dne v práci a matnince se chlapec ztratil třebas pod rukou. Než se matka otočila, už byl ze vrátek a za stohem. Maminka se mohla uvolat, synek se neozval. Zalezl do stohu a smál se s hochy . .. Času na dohled neměl ani řezník Čapka. Sekal už i v Jestřabí a ve Skřípově. Honil se stále ve světě za obchodem. Čapková, jíž ří­ kali řeznice, hlavu si dětmi též nelámala. Ve stavení bylo práce nad hlavu, chtěl-li člověk všemu dostát. Tak Pepík Čapkl'1 rostl jako stro1n v lese ...

134

Pevnou ruku nad sebou cítil Ladík Prucků. Tatík měl široký ře1nen a matka uměla vyplácet! To dalo práce, než se chlapec dostal ze stavení. To se nahleděl oknen1. Jakmile otec vyjel s kravkou a koněm do pole, kluk se točil před okny chvíli na patě a když se matka po synkovi rozhlédla, ne-bylo po něm slechu ani dechu. To se hoch jistě už cpal ke kamarádům do doupěte. Před neděli v sobotu odpoledne je hodně chystání. Halalová odjela s trakařem na 1nez na trávu a Frantík, aby ne1nusel s ní, někam zalezl. Tiché odpoledne se třese před domky a na mezích usedá. V ovzduší slyšíš, že kdosi přelévá mléko ... Chlapci sedí v příkopě a dívají se k horám. Za nimi hrozivě trčí ho1nole slámy. Ve vršku sedí slunce jako zlatá kvočna ... Hoši utíkají po polích k uničovským vě­ žúu. Město je jakoby vystřiženo z barevného papíru . .. Tam hoří! křičí Frantík. To jsou Paseky! Hoří tam - Hoši se skrčují do klubka a dívají se k horám. Frantík se třese ...

135