•^
TI
=e
i •
ši 5
•
"ÍT'
-?-.
ar
ÍT
=K I
!
2S
i
5e
i
i; »;
li
«i
^
tSÍ
*
i'
iTi:;i: !9f
:
2
ii::#::!T!::4:;iii:;|;:ii!
F
!
2r
i
i
=
i
I
i
a_
—
šr
i
ap
i
i
i
3r
:
=
rr I
re
•
=?
:
'iI i
i
i
Š
i
ss
=1
i
•
^
ii::|;:m
^
y
KARLA HYNKA
Dfl
IttACHY.
první.
^€^5=5.^ v P
r a z
Nákladem knihkupectví:
1862.
e. I.
L.
Kober.
dUL Tisk Jaroši. Pospíšila.
I
^. #^
M mm
—<«>e>^#^=^e—
Dalck.i cesta mn
Mini
vnlani
V Praze. Tiskem knížecí arcibiskupské kmJuiskainy
1845.
.'
I
V.
iVK-rak až
pHjHe šery
slunce pikryje jasné,
a
A/ noc v roucho šedé zahalí svty pou C fle dosahna chodec, dokoDam, hrobové ;
laat^^
tmou priste
:
v
nepamf
ivotó snad
tu nit*
pozemskou, tu
temno
tvou snad neupadnu
více povsti nenajdeš.
!
ívod
povaliopisný. Od
Karla Sabiny.
A ovahy jednotlivc, o duševní spolukrajanú svých
pokrok zasloužilvch, dovolují nám nahlédnouti do mravu a
zpiVsob národu
i
vk.
Povahopis osobní, nemáli býti
jalovým jen životoj)isem, pouhým nepatruvch událostí,
truvcli a
celku
domácí
Jsou
národního života v\^ržený,
úzkém
v
stali
totiž
popisováním pa-
nichžto
pospolitý
život
pozstává, uesmi podán býti co ledajaký zlomek
vsedni z
z
a
ním
veejný
charaktery,
ejným málo
aby
spojení,
se
jichžto
stránek
píiny
anobrž
tímto
s
a následky,
doplovaly
a
z-
žiwot
i
vysvtlovaly.
zvláštnost pozorovatelíim oby-
poskytuje ku
porovnáni
pova-
s
hami, ježto svt i'j stiedninii nazvati uvykl, proto že je v obyejnou kolej ovšednlosti své nijakž vtsnati ne-
mže.
Postav
je,
kam
hlavami sprosáku co
chceš,
se pnouce. Neuznávajíce
šími ležel
vyrustají a vynikají nad
vrchové nad pahorky k všedních
zákon
oblakm
rídivaji se
vyš-
zámry, vznešenými úely. Mezi takoA osoby nái Karel Hynek Mácha, mladík plný výstedních my-
šlének a velikých
domácích
zámr,
neobmezující se na úzké okresy
kolejí.
Málo snad bude Cechoslovan, kteí by v žitostech literárních
jen trochu známosti
jméno básníka »Máje«,
a mezi nimi
bude
majíce, jich
zále-
neznali
opt
málo,
VUT kteí by bud ze
spisíi
jeho,
buct
také
z
rozliných po-
vsti o zláštnim, jak se pravi, romantickém živote, jakož
bolestn oželené smrti jeho se nebyli dovdli. zprávy, dílem z nevdomosti, dílem ze zlé dílem také z duševní zatemnlosti a obmezenosti
o brzké
i
Riizné vsak
vle,
jednotníkiiv povstalé neposk>i.ují jasný obraz, nýbrž stra-,
zohyzdnou podobiznu Máchovu
uou, nepravými barvami jelikož
mezi nejdtklivjší nehody naše
nevdk spolukmenovc
rázné
i
charaktery
naleží,
ta
asem
j
že
hyzdí
a kaceruje.
Nastaly doby hubených
let
nejen v literatue naší,
ve všem, cokoliv národnost, ducha i zapomenutou slávu naši osvdovati mlo. Devatenáctý vk, zavsiv se na churavý osmnáctý, slab pokulhával za dá^no zaale
i
šlou
skvlou
minulostí,
bvvalé literatue,
i
eské
mluvilo se zde
národnosti,
i
o
i
onde o
eské
eské
slávé.
Za-
blesklo se na západ^ jakýmsi zázrakem procitmdi jsme my, národní duch pohyboval krídloma svýma a vzkíi siv
se,
na vzdor opozdilcm
vdechnvd nový vstalo
mužv
žía
ot v jarý
uených,
i
všem nepriznivcum našim,
kmen echoslovanský.
zastávajících
hlas
mnohého
vila
obživnutí své plody rozmanitými.
poalo
svítati
vc
naší;
Po-
ozval se
volajícího na poušti, a literatura naše sla-
;
národ
zyka a djin našich,
i i
Nad Cechoslovany
uenci, dkladní skoumatelé javšickni pátelé opravy hledli
dobrou nadjí v doby píznivjší, oekávajíce jiskru z ducha dmyslného, která by plamenný ráz dodala obSem a tam se hledlo, ten a onen živlé literatue naší. sliboval, zde i onde se ukazoval jarý kvt na budoucí
s
IX pkný
plod,
nejvtší nadji zbudil Karel wMája byl skvlou jitenkou na
ze všech
ale
Hynek Mácha.
Jeho
obzoru literatury Ceskoslovanské) a obrátil neobyejnou u nás pozornost obecenstva na nového básníka. Byl on muž ješt mladý, rázného štíhlého zrstu, vysokého ela, temnomodrých oí, tmavých vlas, tváí duševn výraz-
ných a tah v oblieji ráz eský na sob nesoucích. Mnozí v Praze znali jej dle osoby, málo kdo však tušil, co v sob chová, aneb pochopil zámr a pud, jakýž mladíka zcela jinými, obyejným lidem neuvyklými a nepístupnými kolejemi vedl. Základ neobyejné povahy jeho pošel dílem
z
uvyklosti
dilem
psobily odporné jemu zpsoby kož on vše jen
z krve,
hlavn však
života pospolitého,
na jeli-
pozorovav vyplnní svých vznešených pání, svých dalekosáhlých nadjí a svého básnického tušení. On požadoval od života více, nežli tento na svém nízkém stupni poskytnouti muže on byl básníz
osobního stanovišt svého
a soudiv, nikde nenalézal úplného
5
kem
a svt, jaký jest, nosí prosaickou tvá.
Nebude snad od asu podotknouti prvotné vyvise našeho básníka a v minulém a v mladistvém rozkvítání jeho hledati stopu, k pozdjšímu zpsobu jeho nování
povahy vedoucí. Karel Hynek Mácha, narodil se roku 16. listopadu
zámožných.
1810 dne
v Praze na xMalé Stran z rodi nehrub Otec jeho dobromyslný šlechetný muž, ,
pravý ráz bodrého, cizotou neporušeného echa, emeslS svého mlyná, peživ manželku'
i syna Hynka, zemel te1843 prv roku dne 20. února náhlou smrtí, maje let 74.
Na dkaz vážnosti, jakouž tento zchuílv starec, jakožto otec dmyslného básníka našeho u ninohVch našinc yiožíval, budiž podotknuto, že jej mnoho \Iastencu mladších i
ku hrobu doprovázelo.
starších
vk
První let
desítiletí
nynjšílio
obanm
do druhého totiž Psobení krutých válek na ži-
vku.
naší vlasti,
než abychom více slov
vot pospolitý dosti jest známé, o
nm
zlých
I
šíili.
asu
H>iiku padl do
vvvinování-se našeho
obtížných všem
na rodicích Hynkových jevilo w»
skliující svou moc,
bím
tak že pisazujíce skro-
vné své jmní, úplného nedostatku a zejmé chudoby se uvarovali. Obtžující pomry tyto nebyly jim pekážkou.
H}nha k úastenství na prvních základech všeho pobídnouti, a do farní školy u sv. Petra co chlapec byl pln života,
stém ohledu
eni
i
dokazují.
školních
pohyblivý,
jej posílali.
skoumavý
pilný žák, jak to pozstalé školní
Ví
se o
nm,
že
návštv celou abecedu
již
vdni Jíž
a v ji-
vysvd-
v prvním týhodnu
dobe
z
pamti uml,
ku konci dridiého týdnu již vzorn slabikoval i etl. Pipomenouti ^ šak se musí, že nikdy nenáležel k onui tichým bledým školákm, kteí bez nadání a ohn, od uitelských nedoukv za mravné a pilné žáky držáni, a
nebývají jiného nic, aežli neduži^ é stroje svévolnosti sprostouitelské, a
oekávání o sob zbuzenému v pozdjších
letech nijakž zadost neinívají.
Zpsobem obyejným
uplynula
mu
doba školácká.
Po prvních základech odbyl normální školy u Piarist. Rodiové chtli jej na emeslo dáti. dle vle jeho však
mu
dovolili,
aby gymnasialní
studie
nastoupil;
nebof
XI Hynek k emeslu žádné mladíkova.
Již
i
sob uení
nikdy nezmnila
a
v gramatikálmch
školách
se obliba
liboval
povsti první místo z»HJímalv.
Tu
již
brousila
do ceny,
se
jalového
obrazivost jeho na šedých výtvorech básnictví, sice co
si
knh, mezi nimiž dobrodružu rytí-
T ctni rozmanitých ské
chuti nemaje, zalibil
po roce ubihal
a rok
vvsší,
psobením s^ým na nezkušenou mysl
ale
mladistvou mnohdykráte dležitého.
Pol3mrákota tma-
vých les, soumrané stny zboenin hradebních, velebné kobky staveb stedovkých, vysoké klenby a tajemné chodby, vše ty malebné obrazy a zsinalé památky dá-
vných
vk zašlých, vkv feudálních,
cliíFová,
Anglianka,
a
mnozi
jiní,
jakýmiž paní Rad-
mezi nimi zvlášt ve-
leznámý Spiess tenástvo byli obdaili, to byly pedjakéž Máchovu fantastinou mysl vábily. Zalíbení
mty, toto
pešlo
z
knh
do
v nižších školách asto
si
tak
života,
zatoužil
že
již
co
študent
po prostore^ a po oi-
tém pohledu na tyto krásy, jichž se byl v knihách doetl. I vyšel si asto na venek. kde u pozorováni a požíváni pírody již z mládí se s ni seznámil a spátebl.
mimo to zalíbení ml v divadelních pokusech. V této zábav spoívá zláštní a jinošškou mysl nevýslovnou mocí k sob vábící kouzlo. Zdali to kouzlo pvod svj má v tužbách vyšších aneb nižších, komuž lze bez stran-
Jiné
nosti posouditi
?
Mže
být,
že
lehkomyslná marnost mnohého
deluím
jevišti
Myšlénka, obrátí,
a
že
vystoupiti
zrak
pi tom
a i
pouhá soblibost z
a jakási
nás popudila, na diva-
ped mnohoetnou
spoleností.
sluch všech pítomných na nás se a snad nadje k vyznamenání-se ,
XII i
mnohem
•vému
ríce jiných
Z
vyraženi.
podobných cit hnalo nás k tako-
druhé strany však
i
toho byla
jiná
píina, ne sice u všech, ale u nkterjxh, mezi nimiž byl že s jakousi náruživou láskou po vystoupení i Hynek ^
na domácích divadlech
INadšená obraznost mla-
toužili.
distvá hledá prlivu, nemajíc ani síly ani píležitosti sa-
mostatn nadaný
se zjeviti.
Jinoch a zlášt jinoch vyššími dary
mimoádné
po všeliké
touží
povstmi
nadobyejnosti, se-
osobami ráznými známiv se s a znamenitými z dob minulých, a zahoev láskou k celému svtu, rád by si v opravdivém život zahrál na tu aneb onu osobu. Znal jsem mnohého, který naplnn byl a nadšen charakterem Schillerova Maxa neb Posy a že i síla mladíkova i duch jeho prosaická pospolitost ano asto za rozníceném pání zstal: radoval se, že alespo v kotumu se asem vyškytá, co v domácím odvu vya
bájemi,
s
;
nedá
vésti
se
po pak
optném
a
a tím na chvíli ukájel mladistvé touženi
,
vystoupení bažíval.
zláštní divadelní nadání,
vloha, která jej
všeho
nco
k tomu vede
nalezli.
Byl
U
mnohých bývá
to
enická a mimická u našeho Hynka jsme ze ctižádostivým, a asem
jakási ^
totiž
po vyšších vcech nežli život poskytuje, liboval v neobyejných charakterech. K tomu také nescházela mu jakási deklamatorská síla a vylíený afekt. Zalíbení toužívaje si
to neopustilo jej
dokázal,
po celý
takm
vystoupiv nkolikráte
život jeho,
na
eském
což
pozdji
divadle
co
ochotník.
Nastala
doba vyššího študování
obrazy naplnný do gj mnasialních škol
jinoch
rznými
;rstoupil.
Pestro-
j
XIII barevné kvítí obrazivosti jeho poalo se poádati. Není zde mista posuzovati, jak dalece školní naše tak nazvaná hu-
takovému manitní studia s to jsou, aby zadost uinilv mladíku, kten vvšši základ v krásného umní i tajemné zái
rodky pravé humanitv již dávno v sob byl pocítil. To však jisto, že mladík, jeli vyšším nadáním obdaen, alespo chuti dostane, cosi ouplnjšího v knihách sob vyhledati, nežli se bvl ve škole o vcech sob zamilovaných do-
vdl,
a tím
pedepsané
školní
zamstnání má tu \i-
hodu, že jinoch hledá, a nenasycen vždy více ítá, až
zásadám a náhledm, na nž ani ve snach nepomvslil, a od nichžto vždy dále pokrauje a vždy výše stoupá u vzdlávání sebe samého. To též u 3íd-
pijde k takovým
Nemohl se nasytiti tením i skoumáním se jevilo. vcech krasovdnich. Bav se s rozlinými klassikv,
chr o
etl bez výboru a s žíznivou dychtivostí, aby nalezl, co by mu za dost uinilo, co by nas^-lilo tužbu, co by ona jakéž v obrazivosti zanechalo poulié prázdno vyplnilo školní uení. Kdož by mu za zlé pokládal, že nejvíce romány a lyrické básn ítal, že dle špatného zpsobu našeho vychování, a po zlém zvyku našem na nmeckou literaturu se vrhnul, kde Lafontaíne a Klauren, Schilling Není a Van der Velde a jiní tmto podobní panovali. ,
pochvbnosti,
že se již
i
ve zláštním zalíbení
tch
i
onch
u vzdlávajících-se mladík duševní povaha jeví. O tom i náš básník. Zláštní láska ku pírod, poutajíc jej ku všemímému tvorstvu, popouzela jej vezdy nejvyšší krásu a nejvelebnjší myšlénky spatiti vtlené v roz-
svdí
manitých výjevech pírody, kterážto v
nm
nejvznešenjší
xiy vidiny budila.
Gothovych s
Tím
dá se též Tjsvtliti,
vice si liboval,
vtsim zalíbením
nežli
pro
ve spisech
v Schillerových, pro onoho mistra,
se kochal ve plodech
v plastické dokonalosti a v tich>'ch hlubinách dmyslných výtvor jeho, jejichžto pvab pod arovTQym pláštm smyslným spoívá, mnohem radji poblouzel, nežli aby se byl odvážil k nebezpenému záletu na perutích metafisického skoumání do nadhvzdných íší, do onoho ráje zvelebených mrav ku chrámu pvodního
pro
,
svtla.
Schiller se
mu
zdál, jak se
sám byl ijstn pro-
nadšením metafisiky své píliš filosofickým a vzdálen snažení našeho básníka. Gdthe byl jeho zamilovaným jevil,
spisovatelem
,
tohož mírný, tichý, všeprehledný a všepro-
vnikající do všeho, co ped ním v jakév jakémkoliv pomru se rozprostíralo, zbudil podivení i vábil k následování^ že však v tom obdivování nejvtšího podílu mla ona hluboká poesie, ona lidského života erpaná myšlénka z nejhlubších útrob nesouzvunosti zvyk pospolitých se zákony pirozenstva, jakováž se ve spisech Góthových zpsobem srdce i ducha jímajícím projevuje, o tom pochybovati nelze. Protož také nade všecky charaktery Máchu vábila ideální Mignon, i byl se tak zadumal v podivný tento ráz lovctví, ze po dlouhý as obrazivost jeho v koleji Mignony meIXáhodou stalo se, že jakýsi obraz, ideální podoškala. bizna Mignonina veejn vystavena byla v jednom skladu umleckém v Praze. Mácha ledva o ní zvdv, spchal ji uzíti, a po nkolik týdn každodenn nejmén pl hodiny ped obrazem tímto strávil, asto se vyjadujíc, že
hledný zrak,
koliv
barv
a
XV na zádumcívém jimiž
umlec
ji
Mi^ony
zhledu
malých perutech, duch jeho nej-
a na
ne bezpráv byl ozdobil,
spoívá. Tak se slila obrazivost i vzdlával se duch jeho v prostoru, na nmžto on sám svVm asem ráklidnji
zn
Sem však i náleží dležitá ona Mácha docela se byl od-
vystoupiti obmýšlel
jeho se vzdláni, kde
perioda hodlal
dráhu
uiniti
zadost
pobluzuje
v cizích
uvyknuv zvukm,
s
a
obtíží
nebo
j
kterj-
proaat, již od mladictvi
svého dílem vychováním, dílem zvykem
eského
mu
od mladictvi
vždy jen cizím dráhu eského písema
JMácha. nadán docela náro-
eským duchem
vzdaloval se tak píliš
zpurným
zde odporovati
kolejích,
nemalou
nictví nastoupiti hodlá
dní povahou,
povinnosti své, a nastoupiti
mu
mnohému jinému,
zvyklostem, jako
pouze
vyšší
Nebylo
národnosti.
rázu,
by
i
okolnostmi ne-
mu
bvlo odporné
Záhy seznámiv se s Hájkovou kronikou, na vzdor uvyklému školnímu vyuováni bývalo celistv se
oddati.
sob
nmeckému,
oblíbil
tomto vždy
dále a dále
sob
vdomi
klestil
stala se
predležitou, a
nejpravjší
uznal.
naše,
vyššího
již
s
i
ítáni
knh
eských,
pokraoval, tak
dráhu, která pro jižto
a
v okresu
že bez vyššího
celou budoucnost
on k dosaženi
cíle
svého za
Pozdji nahhdnuv v národni djiny stanovišt
pozoroval
vyvynování-se
eského ducha, piln ital asopisy naše, a ku vzdlání-se v
eském
jazyku se zláštní oblibou se zanášel spisy Rra-
meriusovými.
svém
si
To
byly prvni základy,
na nichž v srdci
vystavl zasvcený chrám vlastenectví.
Myšlénka vlastenectví nadchnula Máchu novv'm duchem, a srdce jeho zahoelo živjším plamenem. Ono
XVI tajemné soumraéné tušení,
ono nepokojné se-chýlení od zalétáni od svéta opravdivého ku svtu ideálnímu, a naopak, konen onen pružný své vlastní síly však nevdomý cit a prehybování-se k náruživému rozílení, nalezlo najednou vlastního prlivu, a vše to spojilo se v jednu myšlénku a v jeden
pedmtu
cit
k
pedmtu,
i
nestálé
horlivého vlastenectví.
V
dob
však
básnická
nm
žila již v v prvních tchto pokusech, ježto za pouhé cviení uznati musíme, jevil se pece docela zláštní, nad obyejnost vznešený zpsob. INosil již na sob onen ráz prvotního básnní, znak osobní povahy své i pozdjšího zpsobu a snaženi. Jakási zádumivost a tžkomyslnost nedá se ani v pokusech tchto zapíti. Duch mladíka bloud v polosvtle hledl kaleným zrakem na pospolité pomry; tichá noc kouzelnými úkazy svými vábila jej více, nežli každodenní život
té
osvdovala. Poal
se
se
veršovati
i
;
a již
svou ovšednlostí, více temný hrob nežli skvlá zem.
Citliv pilnul k matce pírod, odpovídati a ukonejšiti srdce
ona
mla mu
na otázky
znepokojené tužbami neSpoludruhové jeho, že vzdálení od toho svta, v nmž on nejradji pobluzoval, zstali vzdáleni též od srdce jeho. V jiných se potácejíce kolejích, jiná v sob chovajíce toužení, na jiných vcech potšeni hledajíce, a vbec jiný jej nevábící život vedouce zstali jemu povždy cizími, jakož on jim nepochopitelným. Mácha tedy v dobách, které pátelství bývají nejpístupnjší, v nichž se mysl mladistvá nejradji k mysli píbuzné chýlí, zstal v rozmanitých spolenostech pece samoten a bez jasnými.
xvn v
který by
pítele,
opravílivého
V
souzvuku obcoval.
cestování po
vyskytnula,
kém ase
vlasti,
bliže
tchto dobách vábilo
tak
kdykoliv
že,
neb dále,
se
s
mu
píležitost se
eské bvl
nimi seznámil.
zalíbení ve spolenosti
ním a nejvíce
na venek se pustiv, v krát-
skoro všecky ladnjší kraje
a velmi blízce
s
jej
t soucitu
byl
svých
Tím, a
druhu
básník náš vždv více a více ku
navštívil,
že
nenalézal,
pírod,
a
velkého
pilnul
konen
jen
tam pravého vyražení nalézal, kde samoten ve spojeni s pírodou vždy sob vrnou, vždv slinou, ukonejšujici zbouené city lovka se spoleenstvem lidu a s porarv" zalétati mohl ve svobodné jejich nespokojeného íše idealú. Jej vábil šumot stromu lesnich, hluk boue, zakaleny všemíru na nebesích zrak však i tiché noní hvzdy, a tichá v oblacích plavba lunina jej vábil pohled veerního slunce více, nežli veškeré kratochvíle pospolitého života. Jen co poetiného ve spolenosti lidské se jevilo, co zvláštním rázem vynikalo, byí by to i ne,
,
,
;
líené zpsoby sprosté luzy bývaly, pozornost jeho mocnji povzbudilo, nežli ono petváeni a vylíené jevení-se
mravu, znávati
jež
dráhu vedoucí k dokonalému poznáni jeho obmezil, na tom zakládala se ona strannost v pojí-
odchyloval
sob
jsme za zákon pospolitosti a vzájemnosti pouvykli. Ze však se od povšedního života
byli i
mání povah lidských, bez
dvodu
mu
otevel,
jižto
mu
mnozí pozdji ne zcela
pedhazovali.
Nastoupil studia
filosofická,
a
opt
nov^'"
svt
se
nové poznání zjevily se v jeho po vdomostech práhnoucím duchu. Dosáhnuv zralejšího vku, i
2
XVIII
šlénky
a ráznjsí
obraznosti,
nabvl živjši
pohulaly,
jí?ho
sími slalv, nebylo sice pouze vvsletlkem
jemuž
se
mén
ale
Ze
povahy.
se
my-
že se syst.ematinejšími a logidnej-
v tu dobu
se
pece
na
silné
zvláštní
ueni
pilností
psobilo.
školního,
byl oddal, nic-
Se zvláštní oblibou
pedmt
to, jenž každnuu jakémukoliv uení se podal, bv základem býti zajisté, by musí. Pednášení tehdejšího professora pana Lichtenfclsa, písnou strunosti se nad jiné vyznamenávající, ncmah) vábilo našeho Hynka, a tím mocnji jej poutalo, ím více
zanášel se
unmicí (logikou^,
s
poznával, že veškerá vzdlanost, nedostáAá-li se
spoádanosti,
statená
již
a
jest,
sama že
v
sob
lovk
ji
logické
nedokonalá a vbe<' nedo-
bez logiky, jakž se sám
bvl
Mácha vvjádil, jako vda bez soustavy vždy jen na poátku svého se vyvinování zfistjvá. INikdy ale na tom nepestal, ehož mu jeho uitel byl poskytnid, nýbrž hledl dde než školní uení dosahovalo, a hloubji nahhžel v tuto zcikladní vdu, kde mu kniha zadost neuinila, a
s
skoumánim
vlastním
nedostávalo.
jasnosti
Markovou
snažil
V
tu
kde zamstnával
doložiti
se
dobu
logikou, doufaje, že se
z
ni
,
nemu
se
mu
Sf
rád
j»iui,
nejen ohledem na vdu, nýbrž i na vdecký sloii a eskou terminologí. V tom samém smru i z podobnýcli píin vábila jej i v^všší matematika, ne však sama sebou, jen
nýbrž
co
hlavní
Láska k logice vedla tak,
nm
že
i
v
jej
postredek
k bystení
kloginosli,
i
obyejném hovoru všemožn
jejím co
nelogická, byla
se
snažil,
záko-
jakákoliv rozprávka
možná zadost uiniti mu odporná, každá nespoádaná 5
ostrovtipu.
y pospolitém život
e
se
mu
XIX protivila,
lovk
a
dmvslem
neb
Veliká tato
riníli.
kteí
lidi,
zvláštním rázem psohi! mu dlouhou vada pemnohých asto Y/.(iMarn'eh
z
,
na
pedmt
peskakujíce, lehce
provésti chtjí,
již
která jej ani neopustila, kdykoliv
tak že
se pustil,
vábila
jej
okVm
s
v delší hovor
více
a
ei,
uritost
s
od nepi-
Tím mocnji
lidských se vzdaloval.
strunost
byli za-
Mácliav.
ironii
každodenn duch jeho
mu zpsobu
huznvch
kam
nežli
vada pispla mnoho k oné
tato
ofi
docela se odchyluji,
k cela jinému pístavu dorážejí,
a tak
mili,
ale
jestli
i
pedmtu
myšlénkv,
hlavní
mluvící,
takto
se newznanienával
kterou
se
arci
u jiných zídka kdv [)otkával.
Podobným zpsobem nemohl ckých studií dosti
poku
nas^'tit.
co
duch lidský k poznaní jich
metatisi-
se povýšiti miiže,
tak
jej
a cokoliv do oboru
stupné
obrazy
mi
bylo.
uení toho
velebné pírody,
z
zasaliovalo
Praktický a plastický
duch
ochrailoval
jej
i
po-
chvtal,
mohl,
jemu pí-
jeho,
na{)lnn
ped
bludný-
zálety.
O
dusesloví vyjádil se
Mácha asto v smysl
nejlepší výsledky erpati se dají slabosti lidských.
z
ten,
že
pozorování života samého
Jakým zpsobem tWo nauky na jeho
psobily, vyjevilo se po/dji ješt dalo íci o pomru jeho doteným Adam, kdvby se to samo v pozdjších jeho
budoucuost
a
duševní
ráz
dosl^patrn. Mnoho by k
pozdji
mocn zanímati, že se všeho dychtiv pedmtem hlubokého rozjímání svého uinili
alo
a
se
Bádání o nejvyšších b^iostech
se
zpsobech zejmji nebylo
zjeA ilo, tak že
zde podotknouti nezbývá, nežli událostí
z
nám
nic jiného
jeho
již
f.
íidáž
XX se
puícího
dinv.
V
života.
duchu
jclio
vznikaly rozliné \i-
pipravoval se onen zvláštní
a
Ctním mnohVch
povahv.
dmyslnv
ráz jeho
krasouninvch a zábavných spis
obohacoval obrazivost svou vždy skvlejšími kvty, byslil zrak
svj k poznaní pravdy
hlédli
A
mínní.
a
pedmtem,
ku posouzení
a
kridka
nebvla
jeho
na-
cizích
zamiloA
anVm
pece úsudkv jeho o spisech a o lidech Toho asu seznámil se J)líže
bvly
docela zvláštní a nevšední. se spisy
Waltera Skotta. Piivabná pirozenost, jakož
storické
nž
na
základv,
tento
své co sochv nesmrtelnosti postavil,
boké
Ou
rozjímání.
i
hi-
dnmvslnv Anglik romány zbudili v
neetl, ale studoval
nm
hlu-
Skottovv ro-
mány, rozebíral charaklerv s oblibou umlce, a nasvco>al se vždy více dmyslnou subtilností, jakož i dkladnou ráznost
romantických
i
Více
vých.
básn, panna
Z
—
historických charakter Skotto-
však nežli romány psobily jczerní, a
pede vším jnse
tohoto posledního plodu
a jiná
si
vypsal
5
uml
na
Skottovy
posledního harda.
nkterá místa nazpamt i jiná poznamenání
ty výpisky jakož
dokazují, že dobré myšlénky jiných nepadly na neourod-
nou pdu, nýbrž
že
y
nm
nové a píbuzné budily.
Ze
eských vábil jej v tu dobu nejvíce Klicpera, obrazivost, pvabný rozmar, a opravdu eský ráz
spisovatel jehožto
na našeho básníka
i lával asto
mocn
psobily.
S velikým zahbcnim
So])slava více ale miloval Rlicperovy povídky. litoval,
že se spisovatel tento
na pole histor^.ého
románu neodvážil, kdeby si zajisté byl získal i chvály a zásluhy o literaturu eskou, jenž#tehdáž k jaejšímu
Tjkvtu
proniknouti se snažila.
Co toho asu
v
Nmcích
XXI z
oboru
mu
co lové
to ISTáchovi neušlo,
literatury tnórlou bylo,
pišlo
rukou
do
spokojen,
byl
a
kniljv,
newjímaje
.
pvodní myšlénkou
a
se
jestli
alespo
neb
s
mnohé
ani
ítal ja-
jedinou jenom
s
raznou
osobností
potkal.
Tu 1830.
známé veliké promny po E^ropé roku
nastaly
Mnozí
teliJáž
se
Jomuivali,
že
se no^ é éry slo-
v blahém oekávání svém zklamali, pece se zapíti nedá, že prav v tchto dobách ona až posaváde jen v jazykozpvtných knihách a filo-
vanské doékajij akoliv se
tito
vdách zastávaná vzájemnost kmenu slovanských sieji se v život samém rozvinula. Jakého úastenství náš básník na tchto pohybech duševního života logickVch
míval ano míti musel,
nech každý
komu kdy
posoudí,
dopáno bylo, pozorovati v\^inování-se ducha výstedního a neobyejn nadaného. JMcha zaal se piln polsky uit, tak. ji
a seznámiv se
sob
polských, a více
srozumíval.
mu
n>T3Í
ten
a
a
s
pknou
s
již
Spojení jeho
takorka
druhým
onou knihou v duchu jeho
pesvdení
literaturou a íibec bylo
s
životem.
nabyl, jak pedešlé
byla by
nevdná
se
cizí
literatury
kvítky domácí;
bylo
Jak
mocn na
pe>raty tou jakVch novVch
jaké
staly,
mínní mnil,
to
zevrubn
du
práce,
an každý
tomP více mén podléhá. co Máchu osobn vyznaovalo. Pi všem pole
polskou,
že
onen spisovatel psobil,
neb
popsati,
literaturou
nové plody tehdejších básníku velikým roznícením ítal, a nimi se vždy více zamiloval,
mu pece
vlastenský
jazyk
i
jeho zaiétáni na
nejmilejší liteiatura
pstovati
eská byly
XXfl
vi
mu
pouhým
mu
útchou, peruti božskou, na niž se vyná.sel do^Júsi nedohledné bumatdoucnosti, na níž spoíval duch jeho, jako v in. Rukopis kralodA-^orský a ona purpurová jitenka nežli
vyražením,
byly
ln
.
nového
slovanského
básnictví
,
Kollárova
Slávy
dcera,
Polákova Vznešenost pírody, a zvlašté KamarA'tovy písné, bylv uiu nejmilejší zábavou,
útchou hledl
s
i
na sbírky
národních písní slovanských, zvláát éeskýchj jejichžto ráz
sob
piiosobiti hledl,
sám pro sebe
cvie
se v zjjúsobu
pozdji vyšinul
j
se
ale z
tomto
obyejné
našeho národního básnictví,
nkdy koleje
následovníkv diným a nejdmvslnj.šini vzorem básnictví našeho jest sbírka cho\aná v tak nazvaném rukopisu kralodvorském. jeho zalíbení v památkách .starých (^esty jeho hrad, navštvování krajin, djepisn dležitých, popuzovalv jej vždy více, aby se v djepisu samém ohlídnul, s kronikami eskými blíže seznámil, a odtu ku praíkaje, že je-
,
menu
národnosti naší
Ze však nastalv se
pohvbovala,
šelo ale
i
i
pímo
pedmty,
Evropa
celá
se zaná-
i
bystrý
lišné
takm
lovenstvo
jimiž
kvapn se stídaly- že nejen v politickém život, neobyv umleckém i vdeckém, zvláštní puení
ejné rozjaení panovalo, zeje,
postupoval.
živé doby, že
proud asu, tak že
brzy do
rozmanitosti
v úplné
z
života
mu
sob
vci
z
našeho básníka tento na
pedmt
zachá-
a
v pí-
Nastoupil
.íludia
se zamyslil,
liboval.
nastala doba, v níž se charakter jeho
zvláštnosti své vyvinoval,
individuálnost
i
pedmtu
brzv do jiné
té,
právnická. Nyní
uchvátil
doba, v niž
Máchova
okresu obyejník. ne jenom výstedností
XXIIl svou
pospolitém
A
a ..Kiilkaiiií.
živote,
ale
i
duševním jeho snažením
dosvditi mínil nadaní
jimiž
i
povolaní své,
patrné vynikala.
Pichvliv
znamVmi
se
se
luliioji
povaze
olícoval,
ml^
jiskrou
men
,
Pomneme
která bv
duševnínxi
néktenni dvérnéji a pri-
neobvcejného
a
nichžto
z
vaho-
jejiclíž
bud"
tušil,
ne nadáni onou božskou
jim bvla dopiala
u vnit bouící pla-
pece
plody jakéhokoliv druhu osvditi,
myšlénkou. Byli to rozervanci
duležitvch s poniérv života
bud
zde jen na ony, ježto chladná
kteí v skutku,
niij)íuéni bvdi vyssi
iu
k
i
spoleenství castji
však nejvíce jen osoby, v
ueo
a jednaní
krvje, a
ano
bvli to
v skutku nalézal.
zemé
ponkud ku
se opét
každv
a životopisce.
bvi
z
pri-
mla-
svého nespokojení,
bv zasluhoval zvlastniho po-
Bvli to charakter v vlastenské, jejich
však duše a srdce více k želu nad minulosti, nežli k na-
dji pro budoucnost se chVlilv. Jeden z nich jmenoval Pokorný; bvl to zvláštní lovk, nad míru dlouhé suché postavy. Dobry znatel tla lidského, byl by na první poliied v souchotináe poznal. Hlubokonivslný mlase
nm
hoel ohnm pro sválou vc naší vlasti, jsa pln vzncšeovch zámru. Rodie jeho, chudí venkované, páli si, aby po ukonenVch studiích stoupil do ehole adu dík ten
premonstrátského ; že však osud žene. i
než
kam on u
Pokorný zcela na odpor
svj zmnil.
obyejn lovka
vVletu svém byl
cílil,
zámvslura svých
stalo
jinam se,
rodi
že
stav
Ledva že první plletí uení filosofického;' navštvoval, byl odveden na vojnu, a pivtlen k tetímu oddleni pluku »Kuera«, tehdaž v Kolín ležícímu. Po-
XXIV korný nepinesl sebou do nového píbytku svého jiného nic, nežli nkolik knéh šetrné zachoAanVch. pro nž v po-
smch
upadl u lupVch sprosák, vojenskVch spoludruhú kteí jej mezi sebou úsméšné panem študentem
svých,
Knihy
nazývali.
bylv
tvto
Pxichmýrovv
sbírkv
dva
svazky, pak ruská grammatika od féhož, rukopisu kraloi básní KollárovVch pr^Tií vydání, básn Agnela Snaidra, slaré letopisy Trojanské a pak staré po-
dvorského, jakož
Thamovo
jednání
eském
o
bohatství Pokorného,
nn všem ostatním.
On
oval spoleník jeho; a
prikazo^\al
mle,
oným
ale s
vdomí
,
že
vci
prý rozliné
bylo veškeré
zakládal, tropil,
dosvd-
nebo
z
z
nižších
neho
pedstavených jeho káral,
jej
poslouchal
nám dodává vysoko nad písným
vnitrním opovržením, které
u vzdlanosti stojíme
kazatelem. Po nkolika nedlích vojenského života
dobe
a
Tohoto šlechetného mladíka znal 3Iáasto s ním obcoval. Vlastenectví bvlo to
pouto, kteréž tyto že
dv
duše spojovalo,
s
tím jen rozdílem,
Hynek ve zboureném moi rozmanitých cit
nek, v nestálosti a nesjednocenosti
zámrm,
manitVm elil šlénka
zemel
—
na souchotiny. clia
nežli
celý cas na žádného nepromluvil,
když desátník aneb nkterý
nco
To
asoslovu.
tom více sob
a na
se
potápl,
a myšléa
k roz-
an u Pokorného jedinká
vládla a celou duši jeho opanovala
:
my-
Vlastenectvi.
Vlastenectví bylo lilavním a jediným živlem bytosti jeho,
vše ostatní považoval za
vc
vedlejší,
Pokorného.
V
sledující slova
nepatrnou a mali-
zárodkem výstednosti jednom dopisu jeho k Hynkovi, teme ná-
chernou. Totéž vlastenectví bvlo
:
i
xxv^ Brate, srdce slovanské )»Tr
dnv obdržel jsem
ml
kdvž jsem
list
Bylo
zámrem, vykonati pou po drahv hlahol vlasteneckv jenž
J^
tvj práv v
ten as,
naši staroslavnou Prahu opustit,
otóiny se navrátiti
try,
!
vlasti
a
do
druhu mých
raVin a
ve krajinách, kde
se rozléhá, a navšti^iti bra-
stejnvm duchem a horlivosti rozdilavm
se
zpsobem blahu národnímu se oddávají, a drahé dotc sWch usilovn zachrániti se snaží Než nejen nehody povtrné zdrželv mne od pedsedictví
nvbrž
Yzetí, z
domu mi
jsem
se
znanjší choroba po
i
na vzdálenjší
pou
dlal, jak ses bavil? !^aé
teba ústa vzniklé dectví
tvá
o
Odpus
že
kdyby
stva
v zápalu podobala tob
že,
rum
se ve vlasti polovice jinoš,
zajisté
Nové opt nabýváme pesvdení, jest, i
mnoho
;
bv oživcnv sa-
se vznesl
myšlénka naše v množství kotvena
svsmle
chlubné
projeveném úinku tvé snahy
vvznávám,
z
odebrati.
jsi mvslil.
tuto
molet brzy
nemohl Což pak tys zajisté mi známo, slabostí
mi blahodatné zámvsly, v duši tvé
nezjevila
dávám
dva tvhodny
celé
pozdji pak
vvjiti bránila,
dusí
a
že
vlastenská
množství srdcí eskVch za-
nám neznámých
zoujímá.
probuzené národnosti naší zrstá a rozkvítá
Sím
nevdomky
XXVI po
a bez hluku,
odpadKij na dohrou
Kdož
Slovanské.
vlasti
šírc^
mt:nulého, zesnulélio mladíka
Kdož
?
a
kam
pivrdl,
cestu
znal za[)o-
muolio-li jin^ch
i,
jiskrv zalétly,
on kolem sehe pohazoval. Charakterv takové náležely mezi nejdležitjší v léchto dobách, nebo umirající a za-
jež
slunce
cházející
národnosti
naši
a
zkrísilo
vyjasnilo
pouze snažeiiim lakových pro svatou vec roznícených
slenc.
nám
Nelze
pochylío^ali,
tato
že
istá
se
"\la-
sk\rla
i
povaha vlastenecká na iMdchu patrné psobila, a v istém snažení národním jej sílila. Jiní spohulruhové Máchovi z tchto dob byli jakási Frank a Beues. Pr\néjsj
—
zrozen
sice
nmeckou
ml
v
Hynkovu ylastenskému
v.sak
ohledli
z
seném
cíli
loval
si
\
se co
vážil
si
ho.
lovk.
z
Hluboký
a
jsa mystik,
mystiky sahalo
a
spisy všech tohoto druhu
uichžto nklere
ne
nVbiž jen proto, že to
Podivnost myšlénky vabíhi
do oboru
bokým rozílením zvhisté básníku,
ale
podivný po novém, nad všednost
a
loužicí úkaz.
byl [)odí^ný
.->am
snažení,
úelíi jeho,
vyš."^icli
byl neobyejný
an
ale v nmecké krajin a docela nmeckém duchu vychován, nerozu-
v Cechách
reci a
si
ítal
/.nejej,
zamis
hlu-
spisovatel,
byl koupil, a co nej-
svj poklad choval. Mezi tmito knihami staly míst spisy Zachariase Wernera. Mácha se-
dražší
na prvním
známiv se i
život
s nira,
ped ve
tchto
hned v jiném svtle.
Xhaícé" jehož fraft«
a spisu
na tím.
Wanda
Machu
tak
Celá jeho
fantastickém jezeru
a ono
mocn
se dopídiv^ spatil
\Vernerc«'i w&ie
'5'CÍ)riC
svt
bé
povstné »5BcÍI/C cr Uripsobily, jakož málo co
obrazivost
byla,
jakoby zatojtena
tchto bájeplodú,
a
takm
jen
XXVIÍ jeho hladinou okívati se z
pof]
kdykoliv
uiénavé
i
záplavy v jasnost sv«Ha prohlednul, kdykoliv mezi raio-
zvuky
promna,
k níž
hluk povšedniho živola vždy jen jako v nejistiu
i
duchem jeho
mohutn
By la
jeho
I
o
stala; niyslika,
mysl básníkova Oblíbiv
obrazivost.
soumraní zamvšlenost, seznámil
a
Novalisa
geniálního
proslulého jeho
s
v tajném jen tušení
dumám
spis v
se
i
z
a
oj)anovala
sobe hluboké
a
to Ase a
jenž se nyní
od jakživa
se chvlila,
se
mu
a jako ve sporu poesie se všednosti.
pološeru,
vahiá
harnaonie
hásuické
této
zaslechl, jevilo se
,
románu Jindicha
pilné z
studoval
je
Osterdingen vý-
O hlubokých myšlénkách, kleré tam asto rád rozjímal a rad také hovoil. Frank mluvil málo, zídka kdy své mínni [>rojevil, a to vždv lak chladn, tak lhostejni', jakoby to, co jediné za pravé
pisky sobe délal. éital,
i
a i
pkné
za
ano
všecko
ve
vymyšleném za nic nepovažoval. Mladík ten nebvl dlouho živ,
nilelivostí a
velmi I
uzuiival,
ídkým
vk
sviij
v
trojlistu
s
to,
lovk
v
tom ase
Máchu
tom byl Beneš.
hlid)okomyslný, skoumavý,
nadobyejn vzdlaný,
vyššího básnictví,
nebyl
i
zemel záhy na venkov. On studoval práva, byl
tento
horlivý vlastenec, vid)ec
pro
však
oprav divém
projevením náhledu svých na
]Nej[)odi vnjší
piisobil.
svt
umní
a
náruživý
milovník
filosofického hloubání,
jen
že
aby v tom a neb onom oboru co tvrce byl
mohl vyniknouti. Povaha, úsudky, celý život jeho hvl pvodní, škoda že nebyl tvoícím dm\slníkem !
Nejvíce však vynikal svou rozervaností. IVelze lépe poznati, v
jakém
pomru
k Máchovi
stál,
nežli z
dopisu
;
XXVÍII Hynkova,
jejž
mu
Bylo to u pí-
lento na venek poslal.
nepatrného mezi nimi rozhoršení
ležitosti
divoké jakési tragikomedie, kdysi rozmaru nejpatrnji
již
obrazivosti své
vysvítá
jaké
,
byl
,
improvisovai,
živly v tu
píinou,
za
Mácha v
spustlém
a
nhož
z
dobu Máchou po-
hybovaly.
Odkud tato rozervanost ^ bude se mnohý ptáti píinou jinochovy nespokojenosti se svtem, se všemi pomry života ano s sebou samým ? Kde se zrodil co bylo
beznadjný jeho žal? Jeho
vlastní osobní
okolnosti,
po-
mry jeho života, povaha, zpsob vychování sebe samého, a konen choidostivá citlivost vtiskly duši jeho tento ráz nespokojenosti.
Byl
tehdáž mezi nkterými
uenými
v Praze
te-
k zakoupení všech náský lenové jenž se dstojnjších literárních cizokrajních asopisu v jistém vespoln ureném poádku ítaly. Student Beneš maje píležitost jich použiti, Máchovi veškeré tyto asospolek, jehož
se zavázali
,
teba jen k rychlému pehlédnuti, obyejn pes noc píijoval. Vidíme však z pozstalých denník Máchových, jak piln básník náš v pokroky povšechné literatury nahlížel a žádné píležitosti k vyššímu vzdlá vání-se nepisy,
V tch
opomíjel.
letech,
totiž
okolo roku 1832 a 1833
vbec
velmi mnoho. Nemalého by poskytnulo svtla k dokonalému poznání povahy jeho, kdyby místa stailo, podotknouti zde všech výtah, a poznamenáni jeho. Jeítal
dnotlivé pisné,
úsudky, náhledy
myšlénky,
obzvlášt
ale
obsáhlejších, jakož
i
z
jednotlivé
literární a
básnické intuice,
rozprav menších a
z
povahoz
knh
asopis vyaté,
^" XXIX ukazují nám,
jaká
místa pozornost jeho nejvíce na sebe
si získala aneb rázn na ducha nkterých knihách pronesl též -vlastní úsudek. Tak zní slova od msíce ledna roku 1833 o Slovance^ sbírce národních povstí. »Díl první obsahuje kvtomluvu, sebranou p. Karlem Amerlingem, mimo nkterá distycha od Klatovského (Štorcha). Nkteré povsti a sice z vtšího dílu jsou krásné, vmí.šené však básn jsou tam zbytené, a více pekážejí nežli aby k jakémusi úelu napomáhaly." Pozdji od 14. ledna uvádí, že etl spis wtíc bejauberte 9*Í0l"e« od Schidze po 4té. V nkterém ddu,
obracela
oblibu jeho
,
O
psobila.
—
praví, íci se
Podobným
muže, wbíe bejaubernte D^ofe."
zpiisobem vyjádil se o mnohých jiných spisech,
pi
jest, že
ítání
i
patrno
knh
vždy onen vznešený zámr, každucha ped oima míval, zbystiti
dého samoplodného totiž dvtip svj a všestrann
se vzdlávati,
aby dosaže-
ním vzdlanosti vku svého hodné, tím mocnji a všestrann ji na svj vlastní národ psobiti mohl. Protož zamiloval sob nadevšecko skoumání mrav národních, jich
zpsob,
výtah
z
knh
uvyklostí a
a zvláštností
asopis mravo-
i
,
jak
mnohých
ze
národopisní patrn
Ze pedevším národ Slovanský na srdci mu dokázal i tím, že si pedevzal vydávati zvláštní
vysvitá. ležel,
pokraující spis tohoto driUiu,
z
nhož
bohužel
I
obecen-
niehož více podati nemžeme, leda pedmhivu, kterouž jsme v rukopisech pozstalých našli. Obsah její
stvu
jest tento
:
XXX v
^
C^astka první* Vprovod, který ukazuje
výtahu z
úi-cl tolioto
poznametuini.
inýcli
Rozmilí vlastenci!
Vím, rako
že žáílného z Vás, nejdražší! tajno není. kte-
mnozí, a mezi nimi
již
-^
i
slovutní spisovatelé se o
nesnadnou práci pokusili, nkteí
nkteí
"vtším
s
s
tii
mt-n-
ším štstím, obvceje, zvvklosti, ])ovahy, mravy a zpíisobv lidu Slovanského
práce býti,
to.
vypsati
a optovati,
vati,
co Kuthen,
;
mn
zdá se
protož
co
již
Eneas
co Veleslavína
v
Sylvius ve
pedmluv
o
eském,
stou v
že všickni skoro
není,
(akoliv nkteí
ci-
nkterých místech pravdu mluví) pece Slovanský
národ,
a
zvlášt národ náš
aneb pespíliš
dém kroku k
tupí,
eský
bu
aneb že od vyknuti
putujícímu po
eské
vywšiijí
píliš :
pi
))Ze
kaž-
zemi zvolati mnžeme:
chodce, noha tvá šlape reka!«« až k potupujícínui
))))Stfij
jménu VlaskVch národu, kteí Slovana otrokem jmenují,
mnolio nepravého ve spisech jejich
ponvadž mnozí které
Gva-
Moravském, žádnému z Yas o
jiní
že
knize,
Gerle a mnozí
co Matouš Hosya Vysokomejtsky v
gnynové kronice o Ruském a tak i Polském národu vypravují; vím též,
nepovdomo
ta
své kronice,
eené
k
co Stránský, Brentano, Herder, a posléz jiní
marná
cím mnohé knihy prepHvají, zde opako-
z
z
obyvatel
nich na jediné
poznavše,
již
(sclave)
nalézáme,
cest po Cecluch celý
národ
n-
posuzovíiti
chtli, a tudy sami sebou zklamáni byli.
Prolož
já,
maje. na mysli
Vám
most uNfsti, a vda, že jeden každý
národ náš v znáz
Vás pilcžilosti
sám své krajany poznati, akoliv snkterVmi z nich podávám v tomto spisku nkteré píhody na mých cestách, z nichž mravy, povihv a zpusohv nrktervch obyvatehi zemé eské poznati se mohou, a douf;im že Vv tou samou dráhou za mnou kráeti hudele, a tudy ntrná,
obcuje,
i
nkdy
že
spis ten,
práce
ta v celek
sám o národu
jiného, než ahvste
mne
a
dá
!
s
následovali,
skoním,
tou
abv jedenkaždv cta jXežádám tedy nic
zroste,
,
souditi mohl.
samou ochotnosti tento
poal
jakou já dílo to jsem
s
spis, cftli
a
boh-
jakou trvám
a s
vždv Vás milující
H. M. málo bude spisovatel CeskVch, kteri by poznání národu svého tak se bvli stajako AI áchá jt^o asté cestováni, jeho pilné skouZajisté
o
bezpostrední
rali,
-^
mavé pozorování, jakož pojal,
co se
mu ped oi
i
básnicky
nvch postredk k psobeni
pi tom nestudoval pouze i
a
smvsl,
jímžto
mu
stavlo, podávalo
lid,
a
On
smru.
v tomto
víc
vi^emožv.-^ak
jeho pomérv, on studo\al
])írodu, jedinou príteikvni svou, nade všecko milovanou,
porovnával rozmanitý a bouilivV ži^ot lidsky
Mácha
jejím.
jmutí jevy a
a
se
podobal malíi
vyobrazeni
známky
bu
krajin,
života
životem je
po-
lidského jen jako stafáže figuruji,
v souzvuku
bu
rod,
zobrazuje
sníka.
Láska tato vyniká ve spisech
se
s
nhož
pírody hlavní vcí, kde však vý-
s obrazem mv>lénku umlcovu ráznji vyznaují.
které
u
nejjasnji
pvodní i
konlrastem svvm,
V jeho ráz
lásce k
našeho
v život
joJut.
píbá-
Pro-
^
XXXÍI tož také se nejradji
bavlval rozmýšlením
i
psanim pod
sírvm Tiebpm, a básnické obrazy jeho jsou nejvíce nástiny
opravdivvch
Jedno
ped
krajin, s plastickou
vrností pojaté
podané.
a
jeho zamilovanVch míst nedaleko Prahy byl »háj
z
po pravém
behu
Vltavy,
proti
Koste-
líku nad Chuchlí, « a ve spisech jeho jak k. p. ve
zlomku
Zbraslaví
nalézá se pipomenutí na tuto krajinu.
))Valdice«
ku p. Tvuatém
Kdož
nepozná krajinního malíe v obrazu následujícím z
jeho denníku
roku 1832,
1.
w Vyšli
srpna ráno ve
jsme
4 hodiny.
O
s
Hindlera
polednách
jsme bvli na Mlníku pod zámkem zrovna nad Labem,
kde sv.
se s
Vltavou spojuje; ve 2 hodiny jsme byli u kaple
Trojice
—
neb
sv.
Jana.
Jaká zde vyhlídka na hory
I
Bezdz! - V 6 hodin na Kokoín potom odtud šli jsme na Housku, zabloudÍAŠe však zstali jsme v nejvt;
ším dešti pod šírým nebem v údolí sv. Vojtšském as hodinu cestv od Kokoína. Byla velmi tmavá noc; potok
huel úzkou
Po pid noci bylo po druhé stran potoka slyšeti dusot kon, ale vidti nebylo nic, O skálu open ležel jsem na nkolika kamenech nad šplouchající vodou ani nepodímnuv. K ránu bylo vidti nkteré liA^zdy zvlášt dennici, ac dolinou,
zdaleka klepal mlýn.
,
;
velmi mdle.
Nežli jsme pišli do údolí, kráeli jsme hu-
—
—
k rozeznání dolu. s kopce Sem tam leželo velké kamení mechem porostlé a zamodralé muškv svítily po nm. Sešedše s kopce tlapali jsme hlubokVm rozmoklým pískem, po obou stranách píkré lesnaté strán, doleji chmelnice a nkolik chalup. Stali jsme ped potokem. Domnívajíce stým,
starVm lesem
stromoví nebylo
—
«
xxMir se,
že
Houska v právo od nás
ležeti
musí
obrátili
jsme
Houska ležela \ levo; kdvbv náui bvl potok nebránil, bylibvcbom pišli až pod Kokorin pazpt. Ráno budil njaký boch to\arv.še do pivovaru, á od tobo jsme se pra%ou cestu dozvdli. V noci se
jel
v
tu stranu, ale nešastné,
nkdo
po druhé stran. srpna 1832.
TSevyspali kráeli jsme nad miiu krásným údolím k Housce. Pískové skaliska sem tam jedlemi, smrky a jiným jeblicim porostlé stály nám po pravé ruce, po levé vzhiiru do kopce erné lesv, prostedkem buel jarý potok, sem tam vesnika. V údolí tom již od Rokorína panuje nmecká e, než sem tam 2.
ješt
slyšeti
knuti
z
potoku^ až kde
Tam
eský, jakby se zpouzel proti vytisTak jsme šli vzhru proti hluboko skalinou promlel svj prchod.
jazyk
tak krásného dolu.
jsme
si
okolo rohu v právo, do nopodobného údoli. Brzy však nás v levo vzhru vesnicí vedla píkrá stezka na Housku. Tam jsme leželi as '/^ hodiny. Ješt vysoko nad námi ležela Houska daleko za horami a lesy ležela silnice Litomická, ves Libšice a nad ní vrch Ki jak se zdalo vešli, obrátiv še se
vého pedešlému
z
cela
j
^
as 3 míle v zdálí.
Jak síslné jiné
si i
v kontrastech básník liboval, ukázal mim*) ne-
v následujícím poznamenání
Zelená ještrka
msíci
—
z
nízké
traviny
:
»Ha kde jsem
v onici nové vyvorané lebky lesknou se sva-
mušky místo nkdy tam živoucích oí — Ve hvzd ? ba vru, já jsem ve hvzd tojanské
!
v
msíci
?
zdvíhá hlavu k bledému
?
— —
Ne
—
ve
Hvzfl
jsem.
a
— — — —
sice
Snad v oné
3
A
XXXIV od
hoi.linu
vzílálen, ani iicvim zdali dol>n',
PrjiJiv
—
(>i
zly
genius mne sem vedl, ano práv každoron zde držána. Vidím lid spchati do Hvzdy; kolem jasno — po silnici smutné hlasy žebrák obvyklým zpsobem se mísících v hluné
duch
vsak
?
dnes byla
niuj
slavnost
radovánky onéch, jenžto nevidli utrpení vvtrhovali se
z
hlasité se baví a chechtají,
neslyšeli
sle|>Vch,
dmínek,
býváni ve svété. tieba žel)ráky
V tchto
kde
letech,
zvonkv nmVcIi
muže naplnném."
že jeité radostné
se
hostranným snažením cizího
a
býti
aby ne-
pe-
mysl jeho, povzbuzena mnoi
^lastenského života duše-
naplovala zámry velikými a krásnými, nabyla povaha jeho úplné své ráznosti psobením nkolika knéh ili vlastn nkolika individuálností v Evrop co uejvýá vního,
Pipomínáme zde na nesmrtelného básníka píbuzného jemu IMickvie. Od té chvíle co Mácha s Byronovým duchem biiže seznámil, vyjasnil
proslulých.
Byrona se
i
nebo poznal básníka, který v hlutmi samými zámr}', city i bolestmi byl za-
se jeho duše^ní zrak;
bokosti své
hoel. z
Zamiloval
pamti uml
vmvslil
,
že
,
si jej %.
tak, že
mnohá
místa
z
básní jeho
v obrazy a charaktery lak hluboko se
takm
náhledy o pírod, o
s
nimi a v nich
lovenstvu
a o
žil
,
svt
a veškeré
své
víibec náhle-
dm
Byronovým pipodobnil. Myšlénky jeho nabyly nové ne vsak jak nkteí zatemnlci u nás soudili, že Mácha byl jalovým následo\ nikem Byronovým nebo dávno pied seznámením se s Byronem chýlil se k té dráze, na níž pozdji slávy a zásluhy sob získati zamýšlel. Zde mžeme juiponienoutí na to, co v ísle 12. formy,
;
xxxv c\i.sopisu
chovi
Mácha
,
—
Karel Hynek
nej\vznam-
mezi
dosvduje
osobnosti, jakož
zpsob básnni
svta, a
bvlo.
pochybnosti
vší
Ma-
1840 o Byronisnui
roku
5I?ef«
beze
náležel
básnické
nrjsi
zor
Unb
))£)(í
pedhazovaném proneseno
ná-
zlásliií
pro novotu svou
v (]e-
píbuznost s plody cizimi a snad pro pílišnou potažlivost na osobu básníkovu, u veliké eásti slovanského obecenstva za afektovaný Bjronismus povachárh)
pro
i
Každý
však,
schopen
jest,
žovaný. a
vbec
ducha
i
pisvdi,
jelio,
valy, kteréž
kdo záhy zesnulého Máchu
nm
v
že
zahynuly samy sebou
Z módy
vyvinovati y)oeínaly.
zmocnivši
kojenost,
znal,
pochopili ráz a neobvejnou dráhu
se
Idoubji v obor svj
i
jej
nadobyejné
práv
tu,
síly
kde
se
spoí-
plodn
Byronská nespotohoto mladého echa, \ždv již
vy.šlá
vábila,
a
však
nebylo
se
co
Mácha sám se nad ni nebyl povznesl. Mlumnoho o následovnících Byronových v Evro[),
obávati, žehy vilo i
se
Puškin
a
Mickvi
všeho
práva.
zase v
temnu
za
takové považováni
INepovolaní
nhož
a
byli,
malicherní následovníci
beze brzo
píbuzní však B\Tonovi geniové, samí sebou zrození, jako oba tito práv juifnovani, bVti, žili,
zašli, z
musejí
Vk, jemuž
vedle
básníkové
mohou trudné
byli vystoupili;
velikého
Angliana postaveni
tito náleželi,
roznícení
i
pomry,
poesie 19. století omluviti u každého, kdožkoliv
výtvory jejich poznati a posoiulili. jisté s
vytrhla
všem zadost uiniti
i
I
Mácha
s to
jest,
byíby za-
kdyby jej nebyla smrt možná bylo žádoslcm nadji vyplniti, kterou svt v nadání
vedle nich místa
dráhy jeho
v nichž
tchto buditel a zastavatelú
naleznul,
díve,
nežli
XXWl jelio
Povolání
skládal.
mmi,
dosTédil
své
dilem již vydaposud nctistnými plody. veškeré své spisy vydá-
dílem pozstalými, až
Básni
Mácha
poeal
))Májt(
zpvem nebo vydáni druhého svazku spisu Máchových již smrt zamezila. Bídná kritika eská, nahrnujíc nékdy tolik smšné chvály vati,
ta byla
a
a jindy zase tolik
hodné
umní
labutím jeho
i
nedvodné
5
hanv, že zdravé, veku svého
ledva se prodrali muže,
hrubší slabosti u hanlivém posouzení sopisech
eských. Vidíme
vci od
kritika zcela jiné to
—
že
tu,
objevila sa é nej-
dmvslníka toho v a-
ducha prázdná a jalová
básníka požadovala, nežli
co je hla\Tiim zárodkem
a
duší
básnictví
5
práv kriti-
pedhazovali Máchovi skepticismus a ssáli jed kvtiny nejpvabnjší. Nkteí z kritikáru našich, zkou-
kárové z
šejice pitevnické
nalézti
umní
své na této básni, snažili se
marn
v Máji ledajakou kostru mravní aneb rozumové
sady jakožto
základní
ideu,
plodu toho vlastn lyricky
a
nepochopili,
zárodek
že
jest a epická forma jen jako
náhodou myšlénce té ozdobn pipojena. Básníkv názor svta jest duší, situace romantické ale tlem a formou, náhodn myšlénkám priosobenou atd. viz ))£!)|í Unt "iJisCjr'' na rok 1840, [)idoha k íslu 12.
Patnié jest piesvdení, že nespokojenost se
svtem
])ospolité
povstala
pomry
z
lidu
nedorozumní i
jeho vlastní
Máchova
a z nechuti,
jakouž
okolnosti a neoby-
ejný zpsob života v nm byly zbudily. »VIastn jest lovk,« praví sam v denníku svém, »i u prosted nejvtšího davu osamly, ponvadž vždy jen sob rozumí: co je mimo nj, vede ho jen k lomu, aby sám každý
—
XXXVIT sob' rozuml.!'
—
Též na jiném místo pia\
spje tím neb onVm myšlénku, že tím
hVti.^
Co
Každý rozumí
jsii^
í
)iCo
:
ti
jen
— Vidíme,
sob. «
Svt
jakou pevahu získala subjektivnost \ j^ho povaze.
mu
pro-
jiného pinese, než ta
lo
ti
ho sám pedstavoval, jen obrazy nadsmyslné a hluboké myšlénky píbuzných duchu smyslný
byl
takovj'',
psobily na jeho mysl. miluju svt,
pomry
si
Ryron o sobe
Pravili'
Takovému projevení citu odporoval On miloval pirodu a svt, a jen nízké
lidské se
mu
konen
on myslil,
oškJi^ilv;
svt, on
vc
vznešenou, pro svobodu Helenska.
lásce
vyknutí
jednal,
a celý
—
cítil
zhvne na vždy
^
že já
zeme miluju
nebude,
a
—
jeho
vlastni
—
hrobu.
—
Pravý život
cítí,
jeví
—
miloval druhého. nahlédnouti. «
Vidíme, jak myšlénky jeho zalétaly do hlubokosti
—
pon-
ponvadž
ba více než miluju
se
života
a psal
obtoAal pro Jak Mácha
dosvdí
koím Bohu. — Každý lovk bv kdyb^ mu rozuml, kdyby v nj mohl
já
se
»Já miluju kvtinu, že uvadne, zvíe
vadž pojde, lovka, že
i
k všemiru smýšlel, nech :
ne-
!«
život.
pro
o
wJá
:
on nemiluje mne, rozejdeme se ale co sle-
nepátelé
chcLni
pece jeho
jak
se jen
v
svta,
pírod,
a pece píroda je opravdu mrtva, jenom myšlénka lidská pvabu, významu
ona dýše, ona pekypuje božstvím a života ji
dodává.
5
Ona nemá vdomí
návisti, neví o minulosti a
sebe, lásky a ne-
budoucnosti své
:
ona
je veli-
vný
kým
hrobem, a v tom hrob panuje život! Protož také opanovaly hrobové myšlénky nejdmyslnjší basniky, protož oni \e smrt se asto zamýšleli. Slovo hrob íislf)
se
optovalo v myšlénkách
a ve slovech
Máchových,
1
XXXVIII ano
ranolivch
z
Snad
že
Kcliarakterm, jako lenrod i
nkteí
i
vje
hasni
jelio
új>luV
za|)ah hrohovy.
brzké zemení své, jakž se eastji projevil.
lusil
Mácha svou
je
u Byrona Lara, u iMickievicze rekové u Pu.skina,
básniéti
On
subjektivností.
Wal-
piblížil
se vmyslil
hlavn
se
jen
v LakoA"é charaktery, které bvly vlastni osoblivosti jeho píbuzné, a že to nebvli nevlídnící, projevil celvni, dosti rozervaným jich vvlícením. Castji projevil se 3/á-
a
cha sám o svém
nebo
zlou hlavu,
vrchol
divuý
maje se za dobré srdce
charakteru,
v skutku smv.slení jeho
i
ale
zvláštnosti
udlily povaze jeho Tele[)0básnickým charakterm sdílel. Práv
dosáhnuvše,
svévolí ráz, jejžto
on
i
dobré srdce
jeví se nepokojem, nespokojeností a želem nad osudem, ne jenom svým, ale i cizím. Nepokoj takový
vešken mír v povaze našeho básníka.
rušil
V
pozstalých poznamenáních jeho
teme
zlomkoviíý popis njaké osoby novoromantického který se zdá
hlavním utvoioA
vzorem
Patrno
i
kteréhož
dle
,
zamilované
básníka,
a
chaiaktery
al.
obrazivost,
ano
vrným výrazem samého
býti
jakýsi
druhu,
že výtvory
jest,
nýbrž
i
na sny jeho.
Byronské škol v, nejen na
na celou povahu 3Iáchovu psobily, se o
Projevil
tom
v
jednom dopisu
k píteli Hindlovi.
Podolknutý sen nalézá
zvem
))Pouf Krkonošská.
opisu konci
kráel jsem
se s
slovy:
horv,
usnu pod koeny
i
f(
V
se
wZavela in-uhní
rozlehlclin
pod náprvním pedsí pláe
ve sbírce
jednom, jak se
bolest
dubu.K
sí
i
této
se zdá,
srdce mého,
5
le
až
XXXIX Okres Byronové poesie byl mii po dlouiiV cas nejduch jeho nejradéji se potápl v hlu-
milejším stanem,
hokém
romantiky,
jezeru
jakož oko jeho v ružué
pod-
veerní záplav. Nebude snad nepríhodno podotknouti zde, že Rvrona nejradéji v pekladech Polských ítal, jakož vhcc, že se v Polském básnictví více znal, nežli kterýkoliv jiný
tahy
z
našinc.
Malczevského
z
,
Nalézáme v pamtníku jeho výGarcinského
,
Korsaka. SeverjTia
mnohých jiných, ano skoro ze všech znamenitjších básník Polských, aej\íce ale z náGozcinského, Záleského a
elníka že byl
vk
jejich z
Adama
z
Aíickievicze.
Nemysli však žádný,
Bvronismus v život monomanií Máchovou. Každý
tvoí
své
zláštní charaktery,
mu
jenž co náelníci jeho
Byron pjil jen poAaze vku svého i charakterm svého druhu výrazná slova, proež na Evropa jako na vdce onoho básnictví hleB"sronskou nazývala. dla, která se po mnoho pouhých, asto i jalových následo\ník poítal, pece každý, kdo vc tuto jiným, nežli otupeným zrakem ledazvláštního
rázu
dodávají.
A
nm
jakéhos
z
našich slaboduchých kritikái nalilídne, snadno
pozná, že ne Byron, ale duch oné doby 19. století v tomto
druhu roniantiuosti, v umní i v život vládne. Jak ale Byrona a vbec anglických básník si všímal, poznáme z uvedených slov z denníku jeho: ))V krátkém oase po sob zahasly na básnickém nebi tri h\ zdy j»rvní velikosti: Golhe dímá \ edle Schillera v knížecí hrobce — Ab]>otsí"ord slyšel dne 21. zái 1832 poslei
dní ství
vzdechnuti
V.
Dryburgského
Scotta
,
zavírají
a
skvostné
mrtvé
zíceniny
[>ozústatky
opat-
jeho
;
i
XL iiesastnV
Ryron zsniil
J>or«l
\/.«l
od
\lasli s\é, a hlu-
boko pocítí nyní jedenkaždV sloxa jelio v Larovi uží\ané: Vzdáleny od hrobky otcíi svých Lara spí.« Na veer toho dae, když tato slova byl napsal, ,,
jsme se spolu okolo
sesli
obyejn V^ltavou
na
kde
Vyisehrad.
sedlce,
stenských,
a
na
/.ápad
Nikdy jsem nemel v ducha i v srdce
pál.
již
o
tak hluboce nahlédnouti
jako tenkráte,
proudu myšlének
Slunce
se jakž
pímo nad pedmtech vla-
skály
hledice.
píležitosti,
jeho,
rozíleni, jakoby byl se sebe éistémii
pokraj
zvlášt o poesii jsme hovoili.
a
literárních,
hodiny, odebravše
9.
a
kde u zvláštním
pláš uzavenosti své citu volného
strhnul,
prchodu do-
na obzoru vyskytnuly se poslední
zašlo,
ervánky, i bylo mi obdivovali iMáchovu subtylnost u pozorování pírody, s níž tak byl seznámen, že ani nejnepatrnjší místní známky její mu neušly. Hf)Voili jsme o psobení pírodních vyjevil veerních na lidskou mysl, o pírod
vbec jevilo
vka
vk zvuk
i
o vzájemnosti
její s
minní Máchovo v
každý výjev pírody jinak vše jinak vidí
;
ve
Zde se »Na každého lopsobí, nebo každý lo-
životem básnickVm.
tento smysl
mn
:
ani zvonek
podveerní, ani
vzdálené hudbv tak nevýslovn žalostný pocit ne
zbudí, jako mladé žito ze
zem práv
na jaro vystupující
Ono pipomíná mi tyto zase ntivdomé sob ze zem se-vvvinování, života na dalekou nejasn vyznaenou pou života. « V tom pesvou a jako u vytržení hUnlj na soumrané trhl kopce za Smíchovem. ))P<>divno,« pravil po chvíli; "že každá krajina, ponkud-li jen njakého poetického rázu a vzdálené na kopcích strmící topoly.
e
«lo
sfhe má,
nám
v oblacích a
dolin
kouzlo índiviiUiainosli
ta|n(''
p. harvy
výpar Vltavy,
zde
^
vcskcié
lady ku
Jak zvláštní
této
proti
všt-rn
«•llo^a.
jinVm kraji-
zrcadlení-se posledního
jasná
svtla od skálv Vyšeliradské,
odraženi-se
na veer docela jiné barvitosti, a jak se zdá
Pvodní éerveno mní se ve jiného vzduchu dodává. fialové, pak v modré a konen v šedivé, nežli v noc pechází všecky ale tyto barvv jsou zde zcela jiné nežli kde jinde. Pozoroval jsem veery v tom samém poasu na Bezdzu, v Hir.šberku nad jezerem, a v Krkonoších, všady bylo jiné erveno i všady jiné barvy.« Pišli jsme na Gdthovo uení o barvách, a odtud vbec na Gothe. i
5
j)Cetl
jsem
lecos,<(
Mácha,
pravil
»ale vše to bvlo ledva
mne druhý
dil Gothova «Fautma po kraji rozložila. Šli jsme zpátky do msta, že však byl veer velekrasnv, nebe isté a h\zdnaté, i skvlý pídmsíc vábn se plavil po temnomodrém moi, nemli jsme chuti v komnat se usaditi, akoliv nás kniha dosti vábila, chodili
stínem proti tomu, jak na
sta,«
púsobil.a xMezi tím se
Hynek
jsme po d... trhu.
Mezi nimiž byla milejší,
jakož viibec, rád
zpv ohry, chovou.
On
miloval o
ze
ml
jejichžto zvláštnost
dební a nadání,
zpíval své zamilované písn.
mu romance
souzvuela
mol-tóny,
nmž
Zampy,
o Biance,
jednotlivé
melodie
nil
s
motivy
této
Má-
obrazivostí
dobrV
svdí,
nej-
z
huk za-
sluch
kteréž
si
milovaným písním, ano i k jednotlivým veršm složil. Zpíval drahou mu píse Mignony: » Zná šli ten kraj « atd. k niž
si
velmi
pkný nápv
ronova (^hilda Harolda
:
utvoil; též jeden verš
z
By-
-
XLII
^
Zirosené jitro jii se zbudilo, 1
hiil.saiii
1
sliani
dyše tvari ržovou.
úsnie\ein noc iiiraivou,
Jak na zemi by hrobu nebylo.
Nápv k tmto ctvrem iádkiim bude mi veué nezapomenutelným j^^'^^ S"^ iipl^^olika lónccli lakmér celá povalia MácJiova. Mluvili jsme o hudb. Zvláštnosti hudby francouzské byly mu nejvíce po chuti drahý mu byl Herold, ješt dražší však v nkterých zpsobech Mai"^'
^
;
erbeer.
nejobhJjeujsí
jMczÍ
wRde domov muj,« z daleka z modrých
pisu
eské
náležely však
:
a ona známá »Kdvž asto opakoval. wJedue ]>iSR,« pravil ke )iuevím zdali bych se kdv nasytil ;
mn
Již
;
hor,« kterou ;
byla desátá dávno odbila,
kterému
aniž
z
nas
domu jíti ku pedsevzatému ctní. Rozmluva nám dosti dležitá i dosti zábavná. Náhodou
zachtlo se naše byla
pedmty
jsme pišli na
opt
astronomické, a jak obvcejn,
na poesii a na romantiku.
jsme žíze
»Vim
:
já
lepšího
Bvlo
nám horko
místecká
i
mli
nežli ty prašné
Mabvsme však i pozdji píri tení žízeu Odbhna netrpli, postarám se hned o zdravou vodu.« rychle do blízkého douiova, pinesl žbánek a vedl do skalní kaple Svato-václavské v Podskalí, kde tenkráte uliccjU
ješt
pravil
mén
poesie bylo.
podivn jiným
j
;
—
nádhery
nežli nyní,
Sedli jsme tam
stídají
se
ale
že
dva
více
až dlouho po plnoci. wJak
kontrasty v mysli
»kdobv uvil,
pro nas
m
nyní,
naší,'f
an kolem
pravil
nás
mezi
pusto
a
«
»
XLIll
tomno,
nejpuvahnt^jší
stavuji. « si
Bylo
vyvolili
5
nejrozmanitjší obrazy
a
i
ped-
smutué místeko, kteréž jsme
to v skutku
nízká
si
uzka skalní kol>ka, že jsme ledva sami
dva na vlhkém sedadle pohodln se umístiti mohli v zadu v neprohlédne temnot hréel éerstvý pramen Sva-
;
to-václavský.
wZ kontrast vvpKvá souzvuk, živl
sestaven
— wwpoesie. pvodnjší
je
vešken svt,«
protivných sobe
z
jsem,
prohodil
)ja
—
pravá poesie,(c( skoéil mi on do recij »Mtim
svtem pohybuje,
a ráznjsí,
ím
kotrasty, v niehž se tajné píbuzenství jeví.
odpornjší
Ted mi pi-
padá na mysl Lalla Rookh, a východní barvitost diirayslného plodu toho pedstavuji si v posledním slunci. V skutku Tomáš Moore nepoteboval již ani péra omoiti, když napsal svj wRáj a Peri« nebo tím uinil dost pro ^S'\ou nesmrtelnost. ((« — Po dalším Iioa oru uhodila jedna. Hrnek vstal, a v jakémsi rozilení deklamoval drahé mu ^
verše Byronovy
z
Lary
:
Noc zachází: Se
•*^ íkal
))Pojd'me,(( )>je
:
mi
pravil,
tu již
obrátila se rozprávka
bavnjší
a
ji/ mliia
když
ouzko.«
bvl
v
as dvanácte
ádk
byl od-
Cestou do píbytku jeho
naše na pední^!
pvabnjší: na
Msíc
po výších
v hledech bIuiicc záících atd.
line
všech jiných zá-
lásku."
úplku
a rozsíval
skvlou zái svou
na Pražská msta. Rldcha se zabral do zpomínek na rozliní-
vábné obrazy, sjakvmiž
byly
to
obrazy živých
se byl
v
tváí z|»anilvrh
život svém setkal; (hvek.
Jakož
ve
XLÍV
9
všem, takž i v tch ho jen poesie vábila. Dmyslný vzliled temných oí, velebné elo, na nmž se hluboké myšlénky jevily, onen zádumivý ráz, jenž se nazvice bledou tvárnosti vyzrazuje,
jemnosti a oddanosti ženské povitaly
ráz
u krásného pohlaví nadevšecko
jej
nkteré z dívek, které na básnickým nadchnutím a
mu
neho
\šak
citlivou
a
nemohlo
oblažiti
byl
^
psobily,
Prcce se
rozileností.
bylo jeho,
pramenem nejpoeticpece nikdy skuten
dvry
to nedostatek
skou povahu, která, když nejkrásnji vykvítá
bnji
s
a nedostatek ten byl pí-
nedostávalo,
inou, že zamilování jeho, njsich dob duševního života jej
mi pravým
Popsal
ostatní.
aromocn
a
v žen-
nejpva-
pedstavuje blouznivému vzhledu milencovu, u hlubšini nahlédnutí v opravdivost její, nkdy jen co klam se
co pestrobarevný pvabný závoj, pod nímž obyejnost a všednost. Doba lásky jest tiej-dležitjší epocha v život básníka, v ni se rozvíjejí kvty
se vyzrazuje, se
ukryva
diímajicí v prsou jeho, sny v ní procitují k opravdivosti,
svt mní
a vešken vniterní
sny
i"aj.
nmž jen
Bohužel
že
!
tak
se,
jako jarní
zem
ve krá-
záhy pomíjí tento svt
,
po
rozházené trosky, pusté zíceniny zbožného jindy
chrámu v žalostných zpomínkách pozstávají.
—
Mácha
byl náruživým v lásce jako v život. Jeho rozilená mysl
hledala
On
za
hledal
oblíbenou tváí idealv
v
i
oblíbené myšlénky a
podobách ženských,
ženské v podobách ideálních,
city.
a že nalezl jen
to jej rmoutilo, to v
nm
vždy více upevovalo pesvdení, že tvá lovenstva je klamná, a že jen ony duševní vnady, jimiž píroda,
sama
vn
milostná,
obdaila miláky
své,
samy
v
sob
XLV pravdivé jsou, mysl však ženská že málokdv Ženské, kteréž
cituje.
pedmty,
poetickými
vložil, kteráž
zvukem
asto
krásy,
a že
ale
on sám poesii
že
tim v skutku
je ženská
v pospolitém
višt se oceniti dá
nimi sou-
s
mu vždy
byl zamiloval, byly
n
v
byl
ani jediným ohlasem, ani
že
nejevila,
zstal na tom, že
sob
,
je,
jediným souco on v ní tušil,
jenom výkvt smyslné klamné
život také jen
s
toho stano-
ba že nikdy uedostihne
poetické dokonalosti, jakouž
oné
výše
rozilená obrazivost a roz-
jí
Bylv to smutné, ale Mácha v ohledu tom naživotem a se svtem smíiti
toužená mvsl básníkova priosobuje.
oprardivé bvl,
zkušenosti, jichžto
místo co
a které
jej
s
mlv, mysl jeho vždy více a více od nich odvracovaly. Zde také byly zakotveny zárodky oné nevýslovné bolesti, která jej
po celý pozdjší jeho
vyslyšené tužby
^
outííi
i
život sežírala,
bolesti ne-
ml pvod
nenasycené náruživosti; zde
nepoznaný a srdcím jalovým nebásníka nad hrobem pochovaných vidin.
liluboký, a však
srozumitelný žal
Mácha neml mnoho zamilování jeho na
milenek,
sob
za
to
ale
mlo
prvnjší
znak idealnosti a po bližším na-
hlédnutí v klamy nadzemských tušení, pozdjší láska jeho
znak démonického rozilení.
Nebylo hy radno
ani
možno všechny
jednotlivé
obrazy jeho milenek pedvésti
však píležitostn neopomineme v upomínce se dotknouti té neb oné krásenky, kteréž jej zvlášt poutaly^, a jako
pvabné pízraky
duši jeho oblétaly, aneb srdce mladistvé
jako vichr
nen
noní probouzí zvuky
básník
náš
na
Irvanlivjší
eoliny, ,
a
mocn
zbouily,
pak kopovšednjší
až se
však
rajské
XLVI
^
———
Každé vyknutí jeho i mínni dosvdovalo, že cokoliv v ohledu tom v povaze jeho divného a neobyejného se jevilo, nebylo poidiou afektaci, plaovm odbleskem ciziho svtla, n^brž pravým afektem, že to bylo ásti jeho vlastního due^niho života.
známosti pozastavil.
o lásc, jakéž byl v oné noci na jevo dal,
Pozd
po pídnoci y Máchuif pvibytekseodebrav.se,
etli jsme ve spisech rozliných a trávili hodiny
jímáni o náhledech a
Macha
v roz
mínních tamo vyknutých. Pak
se
nkterých svých básnických zámrech. Pedilal nkteré básn, jež bvl práv dohotovil, z nichžlo zvlášt zlomky mnicha veškeru pozornost mou na sebe zmínil o
obrátily.
Na úsudek
miij,
že
všecky vnad}' poesie jeho.
í vni omannijící, a však z hrobu odpovdl ))Za to necli trudná Byl to v skulku píbytek pro bá-
jako kvtiny, barvami sice ^-vr^lStajíci
,
psobí
,
komnata odpovídá. « sníka
Máchova
rázu jako naschvál utvoený; sin, podlou^
Ida, úzká, tichá a
nezameškala
se
:
vždy soumraná
na stnách jejich,
podlahy na okamžik obraz Karlova Týna ;
dotknuvši.
se
a chladná,
zá
V
postel, stolek, d\
ele na stolice,
U
zdi visel
skínka na pítomnosti
knihy a kytara, to byl všecken nábytek. jeho mlo vše to vespolek s ním ráz zádumivosti. z
slunce
nízkým oknem ledva
Kdy
jasných a živých výletu svých na venek, v tuto soumra-
nou komnatu
se vrátil
,
tu
opt
ped ducha pvab jej roz-
vstouj)ily
jeho obrazy, jež byl spatil; krajiny, jejichž nítil,
a lidé které poznal, vše
to
pedstavilo se zraku jeho
v básnickém polosvtle, i poal rozjímati a vinulo se básnické tvoení.
z
rozjímání yy-
XLVII TepvY k ránu jsme
se rozešli^
ml
i
jsem dosíi látkv
k dalšímu rozjímání o básnické jeho povaze. Podivné smej-
nech dosvdi
slení jeho o lásce
zstalých
milostných dopisu
vstoupil jsem do svta, «
nekleré
)>S
:
"\
Vlahy
Hvnek^ wv nadji,
píše
po-
z
touhy plným srdcem že zlaté
nm
uskutenny naleznu, ale bda, záhy se byl bvch jej celý v náruéi obejmul opona_ strhla, a já spatil, že jsem zklamán Chtl jsem kvtinu utrhnouti na niv lunojasné, ale jako ledo— chladná slza skropila rosa noní žžoucí ruku mou sny prvního svého mladiství v
^
^
skloniv se z
k
krásu
obdÍA ují
ríiži
hrobu vykvilati; hledal jsem
mých
jevili,
a zocil
lidi,
její
spatil jsem
,
ji
jak se ve snách
lidi,
jsem prázdné larvy, bez srdce na mne
se usklebující, slovem,
chtje obejmouti
ráj,
pitisknul jsem
pouze chladnou zem na svá lásky plná, rozilená prsa. Oplakával jsem snv ztracené jen cervánkové veerního ^bbe,_ien stibrotoká Vltava, jen tmavé stíny vlastenských .
.
5
háj
souhlítsily se
mnou,
žal
mj
znajíce
j
lidé
wsak mne
Tak se svtem v rozepi, znieným srdcem, nepoznán od nikoho, samoten jsem
vytržencem nazývali
se žil
v hluku svta, nemilován od žádného a nic nemiluje jako vvhnanec, jenž na pustou se ukryl skálu,
nepro-
jejížto
hledná noc erný m závojem ho zahaluje ste
mi
vzešla
skými, a první
co dennice žžoucí nad tmavými valy
záe prodrala
živolnou noci. cely se
nazpt,
Tu Vy
se
mou temnou
INcjblažší sny mladictví s
láskou vroucí obejmul jsem
ideál svého života.
lesné skutenosti
Ve Vás
A
zocil
mo-
pustou bez-
mého
opt
vra-
nalezený
jsem vidinu svou v
nvni se opovažuji
Vám
t-
zjeviti.
;
XLVIII co
v
Vás
mém
každém dechu
hoují, a co ústa mikiji
!
tak
ma
optuje, cím zraky
se
ost\chají
vroucn
se
mé
za-
vyrkiKuiti
miluji, jakž
že
nikdo na
svt
ješt
nemiloval! INebo odvrácen od svta, jakož já jsem, jedin k Vám hledím, jedin Vás milovati mohu!« atd.
Ze láska marná byla, a
jak se
tato,
dalších dopisu vyrozumívá,
z
hvzda, nad životem básníkovým soucitn nedotknula osamlého srdce jeho, toho
vzešlá,
v jiném dopisu
že
se
hoce
))....Ledva vzešlá
želí:
nadál jsem
zacházíte?
se toho, a protož
již
jsem
i
opt mi v tuše-
ném blahu s^ ém vždy byl smutným vidl jsem, že jediná hvzda tato není moji hvzdou, a že jen proto mn na okamžení
zasvítila,
ješt bolestnji mne
Dvce,
aby bolestné touženi po zái
její
jen
rozcililo«
jehož se tato slova týkala, seznal básník na
—
taneních besedách pana Z ))Ale,« pravil jednou ke Mácha, »zda to není ženská tvá Byronského jlzu V skutku mla nco velmi zanímavého do sebe byla bledá, ale jevila výraz duševní. Promluviv s ní, poznal jsem však dvce jen obyejné. To náleží mezi denní zku.
^
mn
^
šenosti.
Jiné
též
nevýslovn
jej
dvce, tva
poutající
v skutku ideální ochvívaná tmavými kadeemi, pod nimiž z bíle a
však bledé tváe
žilo
v Mladé
dol
na zem stoupivši,
BcleslaA'^i.
poznati vedle blaha
smyslného láska z
i
dv Tetí,
dala
oi
tmavožžoucí poslední
básníku
planuly,
výše ideální
s
našemu píležitost
trpkosti lásky, která z okresu nad-
záhy v obor
smyslný pekroila.
poutala ho jako osud, v
nhož mu, nech dobry nebo
nmž zly,
se
nelze
Tato
lovk se
tetí
potácí
vyvinouti,
XLIX a
hned zise Cely román truchlivého ukon-
který, jestli na chvilku zdá se jej o[)oustt'li,
mocnji jej obejímá. eni bv se z historie této tim
lásky vypsati dal
—
k
emuž
zde místa neni.
Dveti tomu vren zstal až do své smrti; že v>iak asto bvl na tom, s ni se rozlouiti, dokazuje mnohý lístek i mnohé poznamenání v denníku jeho zachované. Tak zní
jeden dopis:
nežli
jsem myslil,
Pocestuju pece,
» tak.
že
a sice diive
mi asu nezbude k rozloueni.
Nebvlo by toho také potebí, nebo jsem Vám již v nedli dal s Bohem, na vždy a iním to tímto listem také písemn. Bucte zdráva. Pesvddea jsem, že mne snadno pohešíte i že budete vdt jak se v\Tážet. Cestuju ven, daleko, daleko na venek k svVm známým, blíže k onomu místu, kde pritel mj (Beneš) ve vném snu odpoívá žel muj se mnou cítiti nemže. Chci navštívili hrob jeho, jest mi svatý proež chci oištn, bez nenávisti odpuste mi k nmu pikroiti. Budte tedy zdráva, v srdci svém, jestli jsem Vám kdv ublížil, jakož i já odpouštím Vám, co jste mi uinila. Snad se na hrob jeho nauím Vás nemilovati, zapomenouti na Vás i povrhnouti svtem jenž mi vše odfxal, i každou radost mou žnii], díve nežli jsem jí bvl užil. Snad na hrob jeho se nauím pokojn umtiti a s ním ve chladném lunu zem sníti o ztracených rájích, o nichž jsme snívali spolu, doufajíce, že na zemi takových nalezneme. Budte zdráva. Já Vás vroucn miloval, a bda mn, že Vás ješt miluju.ff O prázdninách roku 1834 pedevzal si konen spolen s Dr. Ant. Strobachem dávno zamenou cestu
—
i
;
i
4
«
Ilalie
clo
Dennik jeho
vvkoDali,
zlomkovilV,
[tatrno
a
že
té
z
ilobv
je
slovv jednotlivými
jen
velmi si
pro
upamato\ání zaznamenal vci, na kteréž zvlásle pomníti sobe byl prcdev/.al. a jež \ blav nosil s pedsevzetím
asem sv^m
odvážiti se
Dne k.
na obšírný popis léto ceslv své.
1834
srpna
4.
v vsel
z
Prahy,
pres
Jíloví
Ze toto msto s okolím zvlášt zanímalo, dokázal poznamenáním v denníku: Výhled
fíiboru a Krumlovu.
jej
>»
msto a krajinu od západu k východu, Vltava. Na kolmém behu piléhající Nzhiiru ke skále domky, na hrad,
krásny, zachovaný
skále starý,
most
skalinv,
Posléze za rekovi
kostely.
na pilíích
—
—
balkon
výklenek
most
—
stíška
lat
okna
—
vysoká
mezi nimi
^ž;
v
— loubi
stavení
starý díl
hradu
uhlu nade
opt
podobizny.
bílé
dvojitá okna
plnoci na pevné INové
—
sochy
skálou kaple: nový zámek;
k
hrad.
dil
na
—
poloku-
starého hradu, kulatá, velmi
Stará
#
hodiny na ct^Ty stranv,
;
pak soch v. Park od západu na skále na zad hory, nejvýš na Semingru, v levo v d.dce modré vysoké hory.
vž
Msto blalo se. Chze po horách. Od taintud se dali pres Rožemherk po horách. ských hor.
kovit
Zdá
12.
Skoda
že
sestavil, že uel/.e
se,
nám
podati
že na horách velmi mnoho
dojem Alp
a
že
V
Tyrolsku vábila
railiauuv s
hoe
do Lovenfeldu došli AlpH}nek denník svj jen tak zlomv Solnohradu a brzo
bvli již
na jej
psobících
jej
v celku veejnosti.
pvabného zajisté
postava Ond. Holera
pozoroval,
všední
rozlinými vvóbrazeními v mramoru.
Brenner
eené,
jakž denník
dosvduje
nebyl.
hrob Maxi-
;
•
Byl na
Li Ráno ve 4 liodinv jsmt^ vstali a lev.Ii Ze zaátku ustaviné lesem. Pak jsme se Já lezl pod hebenem. Hora se snhem. Slunce
))18.
srpna.
na Brenner. rozdlili.
vycházelo. iMlhy se honily. Ohlaky krylv horu. se slezli.
Šli
jsme dále,
Snhové
Oblaky pode mnou. VA'še
lezl
Na
tmou.
Ozvna. Zvonky.
blizko na
špici
dolejší
hoe
hory.
Vitr rachotil
—
Opt
ztratili
jsme
jsme
se.
Oblaky u mne. Já tma. Houkal jsem.
kostlivci,
snášel žebra a
kameni. Skalina jako strašidlo. Nikde živé duše. Oblaky se valily
temnji. Kameni padalo. Si
hebene. Svtlo. druhé.
zeme
Visel
Opt
——
nade mnou na tma. Lezli jsme na vrcholek. Po-
jsem potl vrcholkem.
Noha
se tásla.
Le-
dolú.rt
do první vlaské hospody. \^ denníku wUdoh u Longaronu. Hrad bylo jen jednou vidti. Vlach v malém vozíku. Slováci. Korutan. Krásné údob. Pohled na od Santa 20. srpna pišli
Dne
22. srpna píše
Croce. Frazione di Fara
:
atvl.
Jezero modré, zelené, žluté.
Oblaky po kopci. Zhúru msteka. Serravalle. Udoli pod námi úzké, ješt více nazad sestupovaly dv hor v, osre se dole prohybovaly, a za nimi co prhledem v peklo strašlivá boue huela. Silnice, vozíky. Nesmírný — déš bioval jezero a nás.« 24. srpna došli do Benátek, 26. vjeli na more Mácha pestál moskou nemoc, 27. ,
;
piplouli k Terstu.
Pak do krajinu okolo
V pipíjeli
Krajinská
Lublan
Štýrském Hradci
sob
na zdar
putovav,
libuje
si
v denníku
co nejkrásnjší na celé cest. navštívili
Slovan
!
tamjší
vlastence,
i
Lil
.
Pišed do Vidn, na vse pozornost svou obracel, cokoliv tam pamélného se nalézá. Nade vse jiné bavila jej zbrojnice pani
v jednu jedinou poetickou, jnk ve všem, cokoliv ped oci se mu stavlo, nalézal pedmt k hlubokému, asto i ve-
lelrudnému slova
z
rozjímáni
denníku ))16.
,
nech dosvduje
zái
1835,
V
odpoledních
jsem po kopcích nad novomstským je
a
odtu
tam
vlastni
jeho
:
vvhlidka na Prahu
západu slunce
skvjí
j
hodinách chodil
hbitovem.
obzvlášt
Krásná
pi východu
Prahu obkliující hory v
se
te-
ržových barvách. V dálce k plnoci Milešov a Košál. Snad to odlehlost jejich, snad vyvýšenost jejich na ržovém nebi, co touhu moji budí -pi patení na né j touhu do dálky, i touhu do vý.se. Pozdji etl
mnomodrých
a
—
jsem na hbitov ruský nápis na náhrobku pnievny, který necítí s
námi, a
zem
pozdji
si
zem nkdy
snad myšlénka, že
r.i/.inci
pece smutno lovku
obdrží
prach náš
;
Eleny Tele-
pomysliti, že
zaznamenám.
P^hiie
ze
,
prachu našeho obdrží posilu, toho je píinou.
(f
Nade hrobem jinocha 18tiletého jméno jsem zapomenul, n co jest jméno po smrti lovka pouhý zvuk, zaletlé svtlo, vyhaslé hvzdy, nevyknuta »17. zái 1835.
—
myilénka umírajícího, koist
zapomenuti
—
nic^
—
nade
hrobem bezejmeného pro mne jinocha vidli jsme obraz; idea jeho velmi smutná výborn je vyjádena. Na osa-
Lili nielém, zelen porostlém
luob malého hihiloAa leži divka, odaá objímajíc mo-
bosá^ prostovlasá, velmi chudobné
hylu obliej
;
zecT hbitova osamlou, pustou kra-
na zad je vidti dalekou, tichou,
Na obzoru
jinu.
jejím
pahorek
vysoký
Pres
v trávu jeji skrVvá.
sviij
malá
druhé
s
skalina
zclenV ne-
jedné,
s
úzkou bránu na
strany tvoi
ržovém nebi, po západu slunce. Ode zdi liibitovní až k této brán táhne se zelenými luinami a pustVmi strokolo d\ou
ni.štrai
—
p.sina
krajin
—
daleko
—
žádný
osamlVch hruškových stromu dlouhá daleko. Zadný po ni nekrácí, v celé
snad matka pozustavsi,
V
svt
jakobv v sirém
osamlou
jediná dívina
cestou
putovati
i
mla.
celém obraze není ani jediného bvtu lidského, ani je-
diného zviete
—
žádná známka života.
'(
záí 1835. Veer po západu slunce byli jsme na kopci nad svatým polem Nového Msta. H«íjna vlaštoví chystala se k odchodu. Po 9. hodin šel jsem dom20.
mu.
Cctl jsem
ku
)j25.
Po.
od
))Devereux«
Bulvera,
až
jsem sví-
zhasnul, (f
.
.
;
výborn bou,
že
záí 1835.
on o
mn
Ráno jsme
soudí: wže
mám
maluju, ale v prácech z
nich
nevysvitá
se sešli
mých
jakási
s
výbornou
p.
Pa.. u
fantasii a že
že jest hlavni chy-
nutnost
idey.«
Já
mu
nerozumím nebo mám za to, že práv v každé mé hasni idea je co možná nejvíce provedena. Vlastn bych ale soudil,
že on jest
básník
nmecký,
v básních, jakožto nejnutnjší
vc
;
a že hledá filosofii to
u pr. není v pí-
pece jest v nich poesie. P. Cle udlal dlouhou báse; je tam sbor starc, muž, jinoch sních národních, a
LIV a
Smál jsem
chla]>ríi.
—
ecclesia
Jakož i
že jest v jeho
se,
ponvadž tam
jako
iu
denníku, tak živé se znaí povaha Hynkova
z
pátelm. Patrno
v dopisech jeho k rozliným
bezna
z
nich, že
básnickým duchem proniknuta.
celá bytnost jeho byla 28.
hasni
také platí; wmuiier taceat.((
1833.
Píšete mi,« odepsal
»
pí-
Hindlovi v KJástee (blíže Hradišt), »že jste zí-
teli
kdo íci raiiže: já jsem zíceninou, musel jindy pevným hradem bývati. Já jsem pevná Zda-li vž, ale bda mi opét beze všeho svtla. Dnes bude o svátcích zeleno ? Ja toužím po krajích. mám velkou chu opsati Vám zn^lky, které jsem jako na dobrou noc jedné dívce napsal. » Vzešel miíj,« pak »Ješt jednou v mladosti mé kraje« atd. nynjší » V hloubi citu kde mám slova vzíti....) život je velmi smutný Vizte nco z umleckého žiceninou; to je
lež,
—
—
—
— —
:
Mj
!
vota Pražského.
((
»As
dvacítiletý
malí
K— š
denu, a
tam odtu
piíjde
do
byl volán
íma.
—
do Viesba-
Škoda, že ode-
nepochybn se pamatujete na jeho komposice, které ped temi lety ve výstav bylv, totiž »£)l^eron« a ))(IrIf6nig.« Po odchodu jeho vidl jsem pozstalý šel
:
obraz v
as
barvách
3 ,
ten rozpraví
k,
všecko
'/^
stevíce
vysoký a 3 stevíce široký, Obraz s Vyšehradu.
pedstavujíce skok
esky; oblek osob, — všecko je eské
krajina, stavba, tváe, z
9tého
století.
Bda
dokonán; ješt ped dohotovením utekl mladý umlec na kvap. Na památku jsem obdržel pérem od že není
nho
rejsovaný
—
výborný obraz. Však ho uvidíle.a
LV Malíská anekdota. A.nek«lolu luto o lualii F... v jedné kaijíru u [)itoamo.sti vypravoval malir V. mnohých jinVcli osob.) Jistý malí véi v duchy hvz)j
.
.
dní, a celý jeho život jest dle viry té zízen. Predevzal si
a
denn
jednou, že nepotebuje
více nežli 15 kr. v. .,
dle toho také nepracoval za cely den více, než cím
15 kr.
.
v,
A
Takovy'm hospodástvím to tak ve všech svých prácích musí néco
vdélal.
daleko pivedl, že co se
míti,
))bizarrné
karikatura<(
a
obraz
nemíiže a nesmí bez
rukou
vyjiti,
známé
Vám
—
u p. obrazy
mu H
jeho
eské,
a mezi témi také
—
Avar, « jednoho
žádn\ z
nkterými jinými
z historie
chlapi, a zadní cast
jmenuje takového
s
Rejsoval také
:
tuším wVypuzení
obliej nastínna.
neho
pedu
\
rvou dva
se
nich je v karikatue co
z
— Ustrnuvše
se
nad jeho chudobou
do Svtozoru »St[)ánský chrám ve Vídni,« a on tam namaloval oblaku, jakoby chlap dali
chod
é rejsovati
po nebi
lovati
:
z
dlouhé
wjVilpíerd,(( a
slova Faustova
bou netvoe:
z
dýmky kouil
^
dali
mu ma-
on ustavin v duchu prežvvkuje
Gothe, kde mluví ku pivedené
mt
wv^r úe)t faft
maloval místo Nilpferd
—
aby
nco
narejsoval
suje
nic.
!Xema groše, a
be/,
Mefista.
takové
—
s
etn 'Jtiíferc aué,«
Prosi-li
karikatury
jestli
nho
kdo u
kdo,
lio
—
se-
w-
nerej-
prací
zamluví a zaplatí, a pak vymalovanou karikaturu da vyijraviti
nize a a
on
si
mrazu
—
—
vezme pece
trpí hlad.
uminil, v
že
jeho bytu
sviij
Proto
ume
mu
obraz zpt, navrátí
hladem.
nejsou
j)e-
tedy žádný nedal práci L«.-žel
v
nejvtším
žádné kamna; na postely
:
již
a z
o hladu, za posltdni peníze nakoupil papír
iliiy
tri
pehnuty
postele
rejsovai na papíru na zemi
po-
loženém samé postavy, jaké
vídáváme v horených Dohotovil jsem román wCikánia, a doufám jej po Máji vydati. ...Tu ty dny jsem etl od Bulvera Falklanda len chlapík jist nás oba znnl; skoro bvch se byl ve tení do nebo do sebe. Beneš bez tolio Vás zamiloval
—
snách.
Jak se
Vám
líbí
•*
\
zemel
!«
Po
—
—
Máje nalézá se jedno žádného komentáru nepotebuje vyjití
Milý Eduarde
ervna
psaní, jehož obsah
!
S hrozným smíchem jsme etli, ne sice že bychom se byli Va.semu pádu smáli, ale Vašemu toho pádu vyobrazení. Pravíte že jste smutný atd. Eduarde! kdyby jste l)yl v Praze, a já Vám mohl vypravovat, co se v krátkém ase se mnou dalo Vv byste se zbláznil. — Palec od levé nohy bych za to dal, kdybych mohl s Vámi mluvit; neb to nésti, co ja nesu, a nemoci to žádnému svit, sám v sobe to žrát. Eduarde! kdyby jste bvl zde! Jak chladný jsem, budiž Vám toto píkladem. P. Tomiek posuzoval múj ))Máj,« mne nazval »rvraotepcem,« mou báse »skvá)>8.
že jste na
1836.
Kosti
spadl
;
-
—
.
!
rou,((
a
mnohém
horií vci,
zasmál ani nerozhnval,
.
—
a ja
—
ani jsem se ne-
etl jsem to všecko, jakoby
neznámv byl neznámou mne báse napsal posuzoval. Vsak jen až Vás uvidím, vsak V^ám zledovatí Vaše i
LVU velá krev, jako moje Nemvslete, že moje zasmušilost
Vám te
vná, jako
pro ostatní lid
Z
nezapomínal,
boj
inila
nebo
i
—
lehký
i
\
Praze lak zje-
pro Vás,
je to jen
smích
—
Co jsem Vám
jen
nm
hluboký
psal, neví
mu
ta
byla
postedkem
k
s
na
ve Vídni a
národnost
pokroky, jaké
na.se
úelem
ostatní
a vše
dosažení
cíle
nad
vznešeného.
že
zámry
vlastenské
v Budjovicích,
pátelé své
a
z li-
i
pozstalých vysvítá,
osobních
ochotn seznamoval
jinde
jest
ostatních rozmanitých dopisu jeho, jakož
tchto dobách
jeho
a Bene.se!!
^
nás dva, a od Vás se to žádný nedozví.u
rozliných krajin po
stu z
v
mimo
Na tvái
:
Vás jen
atd
žádný
v Kláštere
snažení
Qsobnost si
fM
i
Osud, jenž lidmi podivn vládne, také našeho básníka ze všech starších okolnos*^- vytrhmd a k jiným pojej pipoutal. Dostal se totiž po vykonaných studiích do Litomic i predevzal sob milenku svou za
mrm
manželku pojmouti. Jakž ale od tch dob se
dlo, nech
až k blízké smrti jeho
vlastních dopisii se projeví,
z
stené vvatky zde podáváme.
9.
z
snim
nichž
á-
íjna 1836 psal Hin-
dlovi v Kláštee.
Milý Eduarde! )>Já
jsem v Litomicích
zde nkolik
let.
a
dá Búh
—
zstanu
spol praktiv Litomicích je
Dá. Bvt mj nejpknjších, klére znám. Celé prvui poschodi, dva
kant u p. prdvni/io z
—
Jsem co amanuensis a .
.
«
Kvin vedle biskupské
zroMia
>^>okoje,
na kopci,
residence,
prav nad Labem. Z jednoho okna
a
idlm k východu
ece k Mehiíku na kolik mil. pies pevnost atd. Ze tech oken hledim od pevnosti kolem pies Boušovicc, Doksany, Bndí, Libochovice, Tebcnice, Koáál, proti
Mlikojedv až k Radobvhi, a Hanži)urek
—
Hanžburek mi kouká všemi okny až do
postele,
uaš svaty
nech
erný Košál na obzoru plamenného nebe pri západu slunce, a ty modré hory a ty ly skupiny strom po ni a ta rovina vinice kolem, v nich ty bílé domky — a to Labe Eduarde to musíte a Hanžljurek pode mnou vidt, to se nedá popsat. Z pátého okna koukám do zahrádky na západ, a posledním oknem vidím na plnoc do Litomických hor k Ouši — ergo — na
ji
kamkoliv postavím,
a ten
—
—
—
—
všecky strany. i)T'ento teli,H
mn
byt
psal jsem St...,
wNavštívte
m
zrodil
srazit,
neb kdybyste ho
se
te
a
:
Ješt vice ^ mam nepotebuju hla\u
v Litomicích!
syna,
Mácha, teba
popáli co svénui ctito s radostí opakuju
hofiové hor
se
jste
prvníiio
t<*
íjna,
eknete
vidl,
nevdl,
a
mám
že
:
to je mlatlý
Narodil
syna.
prvního o pul noci k druhému dnu ijna a tetího
Litomic Kdyby bvl zahynul, co bych byl uinil sáhnte v adra svá, a zvíte to. — Již jsem Varn pinesl mi bratr zprávu tu do
Je zdráv.
dnou nu« to
dít již oblieje, Kduarde
psal, co to 7.
hhibokV
smutek
nenese
5
—
žádné
to
je
tak
m
iniij <'iillé
— je-
ale hledí
—
lak
srdce,
lt;e
syn
«
LIX mého
srflre
zrozeni
VidM
svna.
da
a
jsem
isem se do Litomic,
te a
mn
Vv Eduarde
druhV den na to
doufám, že
—
(flio
vrátil
zde u
brzo
jej
tu si brzo vezmu.
piirodalíc
a
miij
))Syn
a
Dívku
sebe budu míti.
ho ctvitV den pu
jsoni
kitíti,
lio
Heslo
mé
Laská ma, ty oba -
nejbližší."
z domu do svta, abvch se starodiové moji dali mi beze strachu, a já jsem sel do svta, maje obrátil jsem se k Litomricnm a aj bez doufáni Vystavme duchové horní mne uslyšeli a já volám
ral
))27.
zarí
sám
o sebe
jsem
.sel
—
;
5
—
i
:
Tob
zde ti stanv,
jeden
nešovi
5
neb
sebe zapomenul a
))Eduarde,
^
mém
))Maji,«
nejmén
mému
jeden,
já
píste
sám
sebe
mi brzo
od Vás
ji
až
a
bv
ti
jtdcii -
I
a
Be-
Petr na
více neznám.
—
nesmírnou recensi o
posu oekávám —
tak dlouhá jako jedna v
»Unfcr 'Planet/í a neb
synu
dobe
zde
jest
a
je
asopisu nazvaném:
není kratší než
ta,
co o
nm
psána jest v asopisu nazvaném: );^J}ÍDr^eníCltt/< a a není taková abv chválila hanou a hanla chválou Pište brzo, Eduarde! jako ve Kvtech a ve Vele. ,
—
a
nebo ješt díve pijte ke mn.ff
Hynek Mácha. Toto bylo poslední psaní, které pítel jeho obdržel.
Ze
ml
pe>uv úmysl
se oženiti a již
i
den svého
zasnoubení ustanovil, též zvláštních dopis jeho
z\lašl
však
na
to
psobila chuiaNost
dítte
>
ys\ íta
^
Ludvika
•LX
nmž mu
jmenovaného o
na venek beznadjné
zprávy
se donesly. 18. íjna 1836.
»Hned jak
toto psaní dostanete, odepiste mi, jak se
hbitov nebo ml
chlapci vede^ j^-h mrtev, musí na VoLšanském zvlá.stní
on
mým V
hrob míti,
nejkrásnjší
jediným díttem dopisu od 21. íjna
tma s
za
býti.cc
1836
V
»
Radobylu,
pravím,
*
:
nedli veer
ležel
jsem na
na velkém vrchu za Litomicemi, bylo
Litomicích ohe. Vidl jsem to Bžel jsem do Litomic^ pirazím asi hodiny, a jsem pece jeden z nejprvnjších u
v tom vy.šel v
5
toho vrchu. ^/^
ohn. Byl
to ale
ohe
5
jedenáct stodol, plných
obili,
hoelo najednou, a vítr do toho foukal až hrza takovou ja.snost a horkost jsem jak živ nevidl. Hoely stodoly po obou stranách silnice a vítr hnal plamen pes ni, žádný nechtl pebhnout a pece tam vzadu
—
žádného svlíkl
neb^^lo.
tyi
z
nás
odvážili.
Já
kabát a odhodil klobouk, jeden mi polil hlavu
vodou, aby vlasy nechytily;
po každé stran hoících muži. Byl
práv
nejvtší
bžel jsem okolo tech
stodol, cas.
a
Mezi
je krátká zídka, a v té jsou vrata
ela
tedy
se
5
a druha ne; ale vrata mezi
5
za
mnou ješt ti
dvma
stodolama
jedna stodola ho-
níma již stály v plamenu kdyby byly dohoely až na druhý konec, bylaby od nich ta druhá stodola se chytila. Pelezu tedy s kominíkem ty boicí vrata, které zaveny byly, roz;
«
LXI tluku závory, abv se onv na silnici zvrátit tlaly, leza pak na stodolu až k hebenu, sedl jsem si jako na kon, a druzi mi podávali vodu. Já jsem ustavin ale sotva jsem tam aby nechytila vtrem vždy než jsem vodu vylil, obliej natít a napit se. Tak jsme tu
stechu
poli val,
vydržel
horkem
musil jsem
si
^
a
;
adu
stodolu a celou tu
kon dív
Potom
za ní zachránili.
ohe
prva pišli stíkaky, když
již
te-
byl, proto
slabší
plamen neprePan bhli. Dnes v pondlí je.šl poád tam hoí. právní jel pry, a v jeho dom není žádného mužžehy jim
byli po silnici pro
—
ského krom mne^ což kdvby se to neštstí dnes bylo stalo INení to od nás aui sto kroku, zrovna za I
—
mstem, jaký
nastal by zmatek. Papíry, a všecko je budu Když jsem pišel ve sklep, mít co rovnat. domu se podívat, kdvž již hoet pestávalo, byl jsem ceK mokrý povídal mi, že mám díve pamatovat na
—
;
nj
a naše papíry, než
stal,
protože pro oheíí
V
zrovna pišel.
tomicích
jíti
hasit
pozd
;
ale
veei
veeelo
se
nedli po všech Svatých
odpovdi, proto kdyby bylo dobe, byste mi již byli psali
he,
a
zas budete plakat,
když
se o
))26.
íjna
18.36. Jestli
mí píše hned
;
se
nebo
jestli již
nm
jsem se
že vím, že
se
vede-li se
k tomu
je tu v Li-
Na Ludvíka
posvíceni
ani nechtl ptát, bojím
bojím,
jsem do-
a já
pak
se
není živ,
že
^
a
zmíním.
mi ješt nepsalo, tak a se tomu asu, od toho
což nebylo ješt k
dne, co jsem odešel?
—
Každou nedli,
jsera povídal,
«
LVU aby
se
mi psalo,
bych
ílostal
v.seokv pozdraMiju, p. St
plaTou
lod
oken
snad vezou uhlí
;
.
.
.
kažcly outerek psaní.
Že
Práv
Tro...
a oba p.
okolo, praporecky jejich se tepetají okolo ;
a
mn je
skoro zima.
— Ješt
jednou že všecky líbám. 28. Hjna 18 36.
Rozmilí rodíce! a ty Lori! a ty brate! »
Zapísahám Vás, nebem
pro mí
mám
—
nepíšete?
a
vším
Vám
nejsvtjšíin.
JMáte to za žert? Jestli zde ne
Vám co nejsnadnji ped 8. hodinou, již
v outery psaní, tedy se
zním
I
ležely
—
Je
te
v pátek
zblá-
jsem
nejsem v stavu vvdržct; jdou na mne ustavin
takové ouzkosti, že jsem musel wskoit. nahv, sotA
a
že
Což
zimou péro držjm.
Píšu polo-
je to žert, tak
dlouho zde bvti sám a sám, nic nedlat, kam a co molni mvslit, než jak se v Praze máte ? a že ne všickiii
dobe,
to bez toho
mrtev; a si
já
tu
to nejhorší, a do
nevdí moji
vím
mám
!
Lori nemocna, Ludvik snad
sedt, a myslit
Prahy nemoci,
si
a
pedstavovat
a psaní nedostávat.
kdyby musili od jak sním jak v Praze nechtl strašit, Vás Já je? t nieho lito, jakoby mi nebvlo daí, dlal jsem se, mi se šetil jsem Vás, a prosil jenom, abych mj do nedle Ci
rodíce, jakbv jim bylo,
umírajícího syna odejít, a celý týden
psaní;
pl,
—
a
te
již
druhá,
nebo
a bvideli tietí
nkoho
z
pres-
Prahy ne-
svj rozum nestojím. — Což jste nevidli, mnoho mi na tom /.aleži, vdt co dláte ? Jednou
uvidím, tu za jak
skoro tu
a já psaní neobdržím, a
nevdt,
LX[ll listu etl. že je zle, a již
ledva jsem v v noci
—
Prahy.
clo
(Ji jste
jsem bžel skoro
zapomenuli
to již
Kdy-
?
bych byl neml proto mrzutost, b^xh byl opt bžel, mám nohu podvrtnutou a bolesti dost veliké. Což by byl nemohl Michal pijít, já vim, že nedlá, a nco Jestli je Lori nemocna, penz na cestu že také ma. a já Jeslli je nemocna pro se mi to nepise ? ouinvím jak nespat, celé noci neb vim, že je kuje, a míti pri tom takové starosti - já vim Jestli je tedy nemocna, a se jí to psaní ani nete, jen a se jí ekne, že jsem psal a že mám starost. Ješt jednou tedy zapísahám Vás, abyste mi hned psali, hned
—
a
—
—
.
—
— sice
zde v outerý není psaní nebo
jestli
—
Já jsem mnou zle písli na mne njaké platy, je se
!
dnes jsem zítra a
a já
te mám
nesnídal a neveerel,
již
nkdo, tedy
již dlouho nespal.
—
zrovna....
obdvat budu moci
v nedlí; a v pondlí snad ani to ne
5
a jestli v
terý na prvního nedostanu od p. právního peníze, o
pochybuju, neb je svátek v
pondlí nebudu
dv ty v
krát
nom tch
!
mu
syn žert
•*
tedy hlady umru; neb že
bych si z toho nedlal; jekaždou noc, kdybych se Vy nemáte lítosti! Což je Vám umínic
mám
Nevdt,
odlehíno, budsi
již
trápí-li se ješt,
to
na jakýkoliv
Jen jistota chci mit, nejistota neJAÍce trápí!
radji Lori
vydržím jel;
a
;
Ijyla
—
zde v Litomicích
ten, s
led jsem
ou-
emž
míti co do úst dát, to je jako dva-
— A
ouzkosti, co
zbavit mohl! rající
—
Zas
nímžto jsem
sám
a sam, se
;
sám
nkdy
anebo zdali
zpsob?
—
— O kdyby tu déh' ne-
mluvíval, otle-
žádným nemluvím, na
LXIV žadnébo mi divu,
se
nepodívám^
jestli to
Tenhle
list
a
te
nepekonám
a se mi
ješt tv
starosti, což je
?
schová, až pijdu do Prahy
Váš
Hrnek Mácha.a ]Na to
v
drželi,
ješt
nmž
si
3. listopadu
stav
svj
rodie jeho
list
jeden ob-
velmi liboval, a jakousi spoko-
jenost na jevo dával. Mili
rodie
Nepochybn pijdu do Prahy
»
v
brate!
a
pondli
(7. list.).
V outerV asn
již
ráno budou oda^ ky
a sice u sv. Stepána
«
K. H. Mácha,
Tato jsou jeho vlastní slova
z
posledního dopisu
vyatá. Jak
nadjného
m
ale se vše jinak
života,
dlo, jak smrt petrhla pásmo
dopisem bratra jeho
poslaným nejlépe
se
Dne Alilí
1836.
9. listopadu
a
»
míním,
listopadu rodi-
rodiové!
vina Vas více nepoleká. pobyli
9.
vysvtlí.
Vám
zasílám
doufám
Ponvadž
moje no-
že
zde ješt 2 dny
prozatím tento
list,
též
smutné zprávy od domácího pána.« »Jak dostavník
k
Litomricm
z
pevnosti
vyjiždl,
Teresinské
nepokojem trápen,
po a
silnici
po
ji-
«
LXV stol na
rlychtiv,
domek,
z
malého okénka u vozu dival jsem
kde bratr
okna
nejsou-li
])i-el)vval,
se
ote-
Teprv když jsme bliže pijeli, spatil jsem u prostedního okna jednu polovici otevenou všecka pochybnost o tak kvapné smrti zmizela.a wPised do domu, bžel jsem, ani se u domácího neohlásiv, nahoru k |)okojm bratrovVm bylo kJíni dírkou jsem nemohl niehož vyzamknuto pátrati, co by mne bylo aspo dost málo upokojilo. Šel jsem dol k domácím, z jejichž nekoneného žvastáni bych se byl snad nieho nedozvdl kdybv jakýsi starý, ale ješt silný, šedými dlouhými vlasy od nkolik nedl vousami zarostlý, jednooký muž tu otázkou nebyl petrhl: »Tento pán jest bratr ze-
veny.
^
j
^
,
i
e
melého
?«
—
»Tato otázka mne zalekla; se
ho
na
podivav se
))»Tedy skutené mrtev ?««
:
A
wAno.
já
ptám jsem
hroba; picházím vašeho p. bratra oblíknout, a do rakve položit.(f ))))Není obleen? Kdy bude poheb ?«« »)Za hodinu, tra
jsme
dvr
prav a
oblekli,
na máry snesli
sousedství
se
jsme nahoru, brado rakve na pedsíni vložili, na a pikrovem pikryli. — Lid ze
se vvzvání.« Šli
zaal scházet
též
,
i
nkteí
bratiovi
známi, pak pišlo 12 mistru rozliných emesel. » Neohlížejte se
šané mu že
to,
pro
tu službu prokázali.
u nktei-ých
mrtvole dali, kteí, že
na
a
pi tom
byl ji
a
je
ne známi,
nobrž
m-
Domácí mi vypravoval, by est bratrov
prosil,
na hbitov
krili rameny
doprovodili; ,
to
ale
ho omrzelo. 5
nPo-
«
«
LXVI žádal
tedy nkolik svých
rádi pislíbili.
mne
I
soused
,
kteí
mu
lo mile-
to více tsilo.«
knz, zpváci, a množství mstského lidu. Po vykonaných obadech vedl knz prvod až na pl cesty k hbitovu vtší díl lidu však šel až na hbitov. — Hbitov biskupského okresku jest hned mstvedle mstského, ale líši se znan od sebe náhrobkami jako ve Volšanech jest zde a ský hbitov krizemi celý posázen, a biskupskA' hbitov má jen asi ctyry kamenné náhrobky, které k východní stran v rohu Ostatn je skorém stojí a velmi staré se býti zdají. prázdný. Hbitov je od východní k západní stran podlouhlý, a vchod k nmu od polední strany. Bratrv hrob je blízko zdi u prosted na plnoní stran. ))Pak pisel
5
5
))Po slyšel,
pohbu jsem šel k domácímu pánu, abych co mi chtl ped pohbem vypravovat.
»V nedli minulo trnáct ))Co
dobylu,
odku
U ohn
se dával
er
ohe
zde nesmírný
dní,«
pravil
doiuácí,
Bratr váš byl na Ra-
celý unavený pibhl. vodou polívat, a po ohni pozd vecelý mokrý a v studeném pokoji se
vida že hoi,
dom
pišel
vyšel.
položil spát.a
»Ze by si
mu
duh na sob z
po tom ohni bvlo co scházelo, nikdy
nestžovaly až vína vait,
vaily
písáhl,
že
každý den jsem
mimo
v pátek
si
njaký ne-
listopadu se piznal, že
1.
cití^
to si
ale
mu
dal polívku
sám ješt koení
nápoj tak
pinsášel, a
/ošklivil,
do smrti víc takového
nco
pit
že se za-
nebude.
V sobotu
brzoli
zor,
nemohl rána
doclíat,
d\éi.
a šel ze
^
ani nezamknul,
dolu jesle svleený a
že jen dával
dvée zamykat.
uslyší u nás
o lékae a hojice
bou
hodin pisel
ránu po 6té
a ekl, že se
okamžité se
Však dvée a
vrátil,
po-
Žádal hned za se-
pro
prosil
nám nejsvtjšího. abvchom si popílili lékae pivedli, že mu je velmi zle. Na to
vše, co
a sami odešel.
Moje žena na pólo obleknuta, bžela hned pro lékae a hojie^ a když již po námstí šli, potkali bratra na cest k p. právnímu. Pravil že se chce omluvit, že nkolik dní do pisárny nepjde. Léka a hojic ^idouce na nm, jak velmi bídn vyhlíží, vzali jej iined :
s
sebou zpátkv. K.dvž
dom
jsme uiu pe-
pišli, dali
depsané líky k užíváni pro poceni
a také se
mu
muselo zatopit; však co neštstí nechtlo, dvée jsme museli otevít, aby se kouem nezadusil." M Stžoval
na
hroznou
palivost
na
hned i
prsech.
mu
okna Já
chtl k posluhování nkoho zjednat ale žádný nechtl jíti, obávaje se, že ma choleru, a že by se nakazil tedy moje žena se té služb musela sama podrobit. On však jiné služby nežádal, krom vody k pili té tolik vvpil, že ji sotva nosit sta-
jsem
;
;
j
ila,
pece ho
kdykoliv
a
mu
se
ptali
:
jen
»Má-li
vdl:
?)»Ano,
já
lené, a
naped
to
již
i
v zádech
tím více a vice
mu
ji
teplá
tak
od studn pinesla, Když jsme se pílišnou palcivost ?« odpozrovna
bVti
zdála.
musím mit
plíce
nemusí míti co
zaíná. «« tratil hlas,
—
již
pálit,
Každvm
na uhel spá-
ponvadž to vyknu-
slova
a sice tak siln, že
od pul
.
dne
mení dával.
radil,
je,
jiného žádal, jen zna-
f(
veeru opt pišel
j)K
hne
nco
když vodu neb
již,
liojic,
mu knz
ahy
mu
kdvž vidl, že
a
byl piveden.
Já tedy
knze, prose ho, aby nemocného díve napijda brzy na to, vešel do pokoje a tázal vštívil. » Já jsem duchovní a slyšel jsem, že zde nkdo se ho to?« Na to se váš bratr obrátil, je nemocen, jste š-el
pro
I
:
w
ani slova nepromluviv.
Mabvch vás
s
Bohem
))Zádáte-li,« mluvil
smíil,
pijdu
knz
dále,
se svátostí olláni
a zaopatím vás ?« Ale ráš bratr nedal žádné odpovdi. Knz odešel. »Dríve však se sám nkolikrát za ten den vyjádnl: Já vím, já to cítím, že musím umít, že mi tenkráte žádné pomoci není !« )>Bylo již k desáté hodin, když na mou žádost
duchovni a
knz
opt
pišel;
však to ani 5 minut netrvalo,
Váš dobe pipraven
bratr, jak z toho patrno,
zase odešel.
sel býti
mu-
spoádán. Moje žena na
i
to
opt žádal, aby ostatním známým vyídila, a že pozdravení rodinm žádá, abv syn jeho zkrácen nebyl. Pitom prosil, abvvešla do pokoje
;
a tu
váš
ji
bratr
i
chme schvahiího
posla do Prahv objednali
nou, že je nemocen, a aby
pišel; kdyby
ale
nkdo
z
díve zemel,
nich
nežli
s p.
s
vyíze-
Dr. Q.
.
bychom nedozvdli. posla
objednali, tu aby se v Praze o jeho smrti Ztišil
se,
žena moje u
žádajíc ho,
T pamti po
nho
aby co ona ní opakoval.
sedíc modlila se na hlas,
se modlí,
Pohodln
on
potichmo neb
a lehce se posadiv
«
«
# na pravou síranu se od
dla moje
LXIX As
odvrátil.
ni
žena, jak levou rukou,
hodinu vi-
ta
na boku
již
ležet
mel, tikráte svrchní peinnou pohnul.
»Zena
ješt
se
nahnula, dívajíc
mlu^it
—
on
—
on
poád
se,
modlila; až posléze se
neodpovídal, ona skoumá, zdali dVchá
ji
Bez pochybv že
mrtev.
ale bvl
rukou bylo znamením jeho skonáni. Tak skonal, jakž
si
Vic
dolil.
to
tiše,
jeden každý skonati jen práti
wPesvdeua, pri-šla
knmu nmu
zdali bdi nebo spij zaala k
že jist se
mrtev
hAhani
tak lehce
mže.«
zamkla pokoj
je,
žádny nahoru ani nepodíval,
a
a tak
samé postav v jaké skonal, i na toniž míst jsle jej nalezl. « Tím dokonil svou, );Rdyž jsem s hrobnikem k obléknuti bratra do pokoje vstoupil, ležel v peinách. Pistoupiv k nmu, odkryju svrchnici a vidím od žeber až dol cele tlo zmodralé i zazelenalé; on ležel na pravém boku, pravou nxku podle sebe nataženou, a levou v lokte ohnuv
té
e
mu
—
ob
siln zaaté
ml, na
Ostatn ležel celý rovný. »V jeho kabát, který jak domácí praví,
pri ohni
tak že
tou,
prsou
ml, zaný,
pst, které
ležela.
a na
kterém to dosaváde
našel jsem
nepochybn
»
uma-
jak byl
je znát,
zlomek básn
Cesta
z
Cech,«
již
Radobylu na jeho poslední prohocházce složiti chtl (ponvadž je tužkou psaná dn zmakaná, bezpochyby píinou toho ohn. atd. na
,
;,
Michal
F.
Macha.
Ke ktiouti
cti
Alasleiu-v
musiiii jesle potiot-
Pražských
Jak mile se rozhlásila povést o Machovu
:
vsikni vlastencové bolestného úastenství a slavné za
losti té,
dne
17. listopadu
nj
1836,
bylo držano i
Requiem u Hav
pkná
iimrli,
na udá-
sv. Ij^náíc
—
v dcnni
umístil
zprávu,
vlastenec náš
kronice eských Kvetu o úmrtí Máchov uvádje mezi jinými: ))Smrtí jeho
brali
literatura naše ztrátu trpí, jakouž
Cokoduchu jeho za vadu namítalo aliv se i básnickému sem bylo by se vyro"\nalo a uhladilo, až bv se jen byl v pánu zesnulý z dosavadního SAta mladických snu v živote skuteném obeznal. Nyní jiného nic nezbývá, nežli v rudle zapoatého již rokování vrných phjtel kopisu pozstalé, jakož i veškeré sem tam roztrouš<jné plodv sebrati, srovnati a doplniti, a takž jménu jeho po všech koninách v pízni echoslovanuv onu památku zstaviti, kterouž by si bvl vlastenským snažením a pracemi svýníi asem sám vítzn vydobyl atd.« Lze podotknouti zde, že i žalozpvy na smrt Má-
ji
tak snadno jiný ze spisovatelv našich nenahradí.
—
m
—
chovu
—
složené
jakožto
dkazy
vážnosti
vlastenských spoludruh svých,
,
jíž
požíval
u
v asopisech se ozvaly,
od K. Sabiny. L. Riegera, J. Vlka a K.. Ruzmányho. Nadjné pásmo se petrhlo, doufáni i mnohé oekávaní veliké ástky našeho obecenstva i spisovatelstva
mžikem
v nivec
v tomto
smutném osudu jednotlivcovu
bylo
obráceno
nalezli se
;
naioduí a literární oželo\aii, an se
vanm
tak
málo hlav výtených
a
i
totiž
mnozí, J6nž
osud naší vci
nám
Cechoslo-
dmyslnosti básnickou
LXXl
^ zrozuje
nadaiiAch
jNaleza
ucližuje.
a
dobrých
nam
se
poesie
j
literárním
i
mnoho
vlastenc,
lovk
koleje
s
i
ue-
vytrvalosti
jiném snažení, ale
a
cestou každodenní,
na povšedni
památní
a
Mam
nedostává.
vyskytne-ii se
stupující ale
své
povésti
nejlepší
svém vdeckém, sliúku
u nás
razných, solidných, A^zdclaných. ano
lidí,
muž
ných
se
Máme mnoho
dobré vle, ale málo podstaty.
mnoho verš
ve
dmymálo
a
povolání, nepo-
vyššího
hledí-li s geniální
úsmchem, povržením
výše
aneb
útrpným citem, zjeví-li se básník, jehož srdce a mvsl soupírodou, s mínním sprosák se však sjednotiti nemohouc tu jako vosy vyítí se naií nedosplí a krátkozrací strážníci literární sprostoty", tupými žahadly svými na dorážejíce ^ tu chybika jazycuí stane se píinou krutého pronásledování, tu myšlénka jim nelibá aneb jimi nepochopená na praný se vystaví a básník co šílenec, co nedouk, co lovk nerozumný atd. se prohlásí. Nepo-
hlasí s
:
nm
mýšlejí oni, je-li v žení,
jedna chyba,
že jejich celé sna-
vzdlání, psobení a velení, jejich celá bytnost
rární jedinou hlav,
a tím
pokroila!
jest
— A
on povolán byl v letopisech
myšlénku
mnn
chybou velikou,
že se jim
postedku nedostává, aby
naší
on,
vc
lite-
osvícených naše rázem
on celým srdcem zahoel pro vc,
psobiti na národ, jména mladistvé
literatury,
v duších ospalých, a za to
sob
získati
on chtl zbuditi
— byl nevdn
od veškeré naší kritiky! Praví Schiller pravdiv: „NešCastiiíci Jsou, jenž se snažejt
Jiskry Bo^»ké z prachu vylouditi!^
od-
Lxxn
%
Jestli jsme mli právo oí-ekavati od Máchy nro neobyejného, na to neoh spisy jeho samy odpovídají. Veliká jich óást ješt nikdy uveejnna nebyla a mnohý
snad
neobyejném nadání básnickém
pochybující o jelio
nyní dukladnj-sím nahlédnutím ve spisy tyto lepšího na-
bude pesvdení. První snažení bratra koliv zapoato,
vých
se
aneb
nalezlo
j
již
Máchova livlo, sebrati vse, coukoneno v rukopisech Hynko-
poštstilo
i
se
mu
sebrati
tolik
,
že
Jsme však pesvdeni, že nkteré zlomky jist se ztratily, a sice bezpochyby u nkterého z pán opisova, jimž vydavatel spisy ku pehlédnutí a spoádání brzo po smrtí Hynkov byl svil. tuto sbírku
í vinou
uspoádati mohl.
se to stalo, ten
vdomím
nech
se tresce, že ode-
jmul myšlénku celému národu! Pozorujem-li
po které básník náá ku
cestu,
žení
samot
toužícího, více
života,
více
cího;
m
cíli
prvopoátení jeho snavyzrazovalo ducha nevšedního, ale zádumivého, po
literárnímu kráel, uzíme, že
již
pírody
hrobu
již
nežli besed, více smrti nežli
spoleností lidských
nežli
nejprvnjši jeho veršovní pokusy,
chlapeckých
let jeho, to
zstalých zlomkách básn
dosvdují
z té
;
z
si
hledí-
prvních tak-
nalézáme v po-
periody, které
již
v duchu
podotknutém jsou psány. Uvádíme je zde na piklad, ponvadž by on sám nebyl pivolil, aby se kvty tyto mezi plody
zralejší vpletly.
,
LWIII
Kía.
tibitov.
Smutné zvonek volá A hrobu den. Rolník z pole k malé chjzi
Mdlým
krokem ke
se
vsi blíži j
Celou zem jiz kryje sen.
Hroby stíbi bledé luny svit, Vtýrek kol hrobu vje. Slavíek tam
libé péje,
f^ adrech budí mutný
Nade mnou na
cit.
kííi Kristus pní,
Kol obzáen svtlem luny
j
f^tík v moji harfy struny f^je, ony samy zni. Osvícená vlnka lunou hrá
V potku, jeni Kolem hbitova
V jeho
v luhy stinné se vine,
oUích holub lká.
Na tch hrobách já P^íikol
bledé stojí stíny
Píse, moji Ostatky,
jen sedím sám,
m.rtvé
te pju
Líny
vám.
:
LWIV^
Pvec.
Jej casUt touha pudí,
Pi
nidléui kdy z svtle luny
Staviha zpév jej zbudí,
Své harfy pstit struny.
Ped
dvée malé
chýše
f^ystoupna dlouho sedí,
An vkol vše Na hrobky Tu Líno
An
spi tiše
tyto hledí.
myslí tebe,
Svou harfu da
A
t kreje ped sebe
chladná zem
v její struny
pje.
II.
Sotva ze kvítko vnadné
Jen
se
ukáže svtu:
Tu bou jej zbaví kvtu, A opt bídn zvadne. Sotva
se
pone
smáti
Den, slunce jasn
svítí
y
I.XVV V-šuk brzce zas se
trnití
Pociiia, noc se vrátí.
Tak tcz i v našem žití Ohlédneme se v svte, Pijde smrt v prudkém Hrob opt nás má
Tak
tez
i
kry
let.
ti.
Lino tebe
1^ pekratkém
opt ase
f^ prach obrátilo zase,
K O
sob dej
volalo nebe,
a
s
Línou mojí,
Jak nkdy v tomto svt, Radost néim opt kvete,
Al hrob nos opt
Veejné [)isu:
-Vác/irt
spojí.
co básník ponejprv vystoupil v caso-
wVecerní Vvra/ení.f(
Byla
to
podivná íloba literatury
když tento asopis vycliázeL byl to boj o život, o bytnost, o budoucnost Clecboslovanskélio snaženi literarníbo. Aí ladicí; studujíci sice jesle na nižiích školách, na stupni nasi,
zárodkové teprv
vzdlanosti cviili se v asopisu tomto.
"Veerní Vvraženif bvlo tehdáž
rejdisteni
na
literaturu si
hrajících jinochu. Jak vrtkavé a nestálé bvlo tehdejší snaženi,
dokázala jeho netrvanlivost
;
Veerní Vyražení
LXWI žahlo brzo a
Kvty eské
staly
zahradou
se
mladí
kile
.
prvoMny skládali. Pi lom vycházeli rozliné spisy podobného rázu ; Langer vydával Cechnslavn ve svazcích, jenž pozdji pod jinými nápisy, Cech. V nkterVch Sámo atd. njaký as po sob vycházely. tchto svazcích nalézají se pkné písn Alácfiovy; a již spisovatelé své
—
tenkráte
nebylo
pochybnosti
nepomni na krásnou: jiné tamo umístné ,
wProc a
o
jeho
eko
Vltavo
nepísvdi
,
K
povoláni.
divá,«
a
na
ve svazkách
že
tch
nic lepsiho nevyskytnulo se v oboru básnickém nad
tyto
plody.
Zivji však
si
poínalo asopisectví naše ve »RvK. Tyl obratn vedl, tak že v krátce
tech Ceských« jež J. po všech krajích našich zaslouženého oblíbení a uznáni sob získaly. Hynek Mácha nebyl posledním z tch, jenž k tomu byli pispli. Jestli že písn jeho v duchu národním pozornost zbudily o nadání básníka našeho, tu prosaický pokus jeho Kivoklad již i na vyšší nadje obe-
censtvo naše
ním
zvolal:
poukázal, a více nežli jeden hlas
wMáme
i
romanopisce !«
s
utše-
—
Kivoklad je vlastn jen ást velikého románu, jejž M. pod názvem nKata dohotoviti a vydati zamýšlel. totiž román tento ve tyry ástky rozdlen býti, z nichž
Ml
jedna y,Kivoklad«. a tvrtá n Karlv že z
románu toho
—
— tetí
druhá ^yValdeku
Týna
—
^i
f^jsehrada
nadepsána býti mla. Bohužel
nic jiného
mimo podo-
nás nedošlo,
tknutý Kivoklad a zlomkovitý, tak struný plán ku Val-
nho
docela
to totiž
pouze
deku, Vyšehradu a Karlovu Týnu, že se dle nic o
obsahu
a
vyvedeni soudili nedá
;
jsou
LXXV^ll ástek povídky
nadpisy jednotlivV ch
zvláštnost zde slaviuie, cteuár
uam
té,
kteréž že
pro
odpustí.
Plán k Valdeku.
^
Snem
mšanu
Kopeckého - hutník a uhlí umdlen tam, a hyl, když otce doma nehylo. od Anežky vítán - král Václav jat y Beroun - král od pan jat na honb, když byl drive ušel pomocí Zuzany z Pražského vzení - KopeckV otec spolu s Píbramským otcem byl od ValdeckVcii pepadnut, cestujíce lesem Valdeckym, a po mnohém bránni -se oba chvceni a vsazeni byli na Valdeku do vzení - jeden ze služebník vyváznuv zvstoval Pribramskému toto pepasmrt obou otc - KopeckV dozAdv se dnuti a z omylu tuto novinu od Píbramského, jde v odvu poutníka na na cest pemýšlí o hrad vyskoiiniati osud otce svého kde KopeckV jako poutník pijde na hrad svém životu VdldeckV, pedstíraje, že putuje k pann Marii do Píbrami na sv. horu - KopeckV s Pražany táhl k Valdeku ku pomst, kdež i Píbramského se svými nalezl - ztekli hrad a zapáliti jej nemohouce jej dobyli - otcové jak teskni v žalái - pak slyší hmot a vidí zái skrze míže - kdvž vyjíždí z les ValdeckVch; ^ úkol byl král jat na honb tma a ticho - éerveny požár vycházející z plamenu hutí Komarovskych tvoi paprslek nad erným lesem, hutník a mladý Píbramský stojí ped stavením spolu rozmlou*
- život
uhhr jda okolo Valdeku,
stavil se jsa
i
^
•
^
pozná jej co syna Valdeckého, a hledí vždy chrániti - pi dobytí hradu Valdeckého, kde Píbramský stelí po Valdeckém, pispíší a vajíce, a zde hutník
od toho
asu
jej
Lxxvin volá:
))]\e.strílejtel
chle sebe
i
Bože
smrtelné ranén, a
šipem
v tom sesula se véž, pi
v Praze videi a sebou
vzíti.
ji
sob
oba otcové k zasy-
Kopecký Anežku,
dozvdli
mrtvoly jejich
emž
zamiloval;
Po krátkém
ustoupiti, a tu se nalezli
— VaMecky
pozd.«
jest
s ni v propast pod Valod Píbramského v prsa upustiv dceru na hradbách v propast se
byl
páni pišli - zde poznal
s
již
dceru usmrtiti, a se
dekem uvrhnouti, svalil -
—
potýkáni o smrti
- za ten
as
byl drive
již
cht však
ji
do Prahy
musel Píbramsky
svých
otc
- kopajíce
bvl Václav vysvobo/en
od rybáe a sejde se s Píbramským, hutníkem a žebrákem pod Vorlíkera, a král vypravuje, jak byl v žalái ve Vídni - pišel do Prahy a zmocnil se Vyšehradu - dal stlnati
konšely Pražské
i
na ten
as
ustanoveného hejt-
mana Vyšehradu - snm páu a mšanu v Praze - kral slyšel o tom snmu, ušel pes Zbraslav na Karlv Týn Kopecký vyjevil svou lásku Anežce a od ni po dlouhém ase, v kterémž ona pro otce svého truchlila, též vyznání lásky dosáhl, pozdji však sní porozmlu^ iv bratrem jejiuí se býti domníval -než odejel na Karluv Týn loui se s ui, pak poslán s ezníkem na Karlv Týn, byli tam stínáni po tom král ujel na Toník - hutník však yda o smrti Valdeckého i Kopeckého nalezl Píbramského, jenž byl v komonstvu královu - vyjevil, že Kopecký je syn Valdeckého, kteréhož on, jsa zbrojnošem, na prosbu matky jako novorozené dít z Valdeku, by se nestal podobným otci svému unesl, pro vtši však jistotu v Píbrami jej, "vezma novorozené pachole kupcovo v Praze Kopeckému co syna z Valdek k vychováni, kdež mladý Kopecký, i
LXXIX to jrst
syn kupce Piihramsti-ho Anežku uvidl a do
zamiloval 7.
Valdekii
-
Piihramsky od krále
byl
tu
pána
syn
co
rytistvo pasován, a do Prahy pro
na
šehrad se nasrátil
-
Anežka dozvdla
svou
as
na Vy-
se o smrti
miláka
prošen na ten
sestru jel - král pak od píinu
ni se
a poznajíc bratra svého do kláštera odešla.
Plán k Vyšehradu.
Hádaní
-
snm
mšan
na Smerhofu
odpoví-
- tri
Hus v radnici - Repauský - poprava ald. - Interdikt - Hus na Krakovci - Václav na honl) epanský - Berounka - Tejrov - Kat na Krakovci - Václav na Toníku - Václav na Zebráce - Zížka - Hus jel do Kostnice - prvodní list - pánové u sv. Jakidía - hrniot dací - odpovídání -
tení psaní Husova - Repansky tená - Václav pány na Toníku - Václav v Praze na Vyšehrad Zižka v schzce - Zižka pied králem - lid se dozvdl, že Hus v žalái - list - tení - bez Repanského - list /.adržený - pánové opt u sv. Jakuba - veuku hmot lidu noc - lidu pibývalo - lid na námstí - dav lidu - pochodn - svtla na vžích - epanský bláznivý zvstuje smrt Husovu - lid se rozešel v strašlivém tichu - epanský - odveden do blázince a ukován - Václav na Vyšehrad - návštva kata u Repanského - mrtvý epanský visel v okovech - jitro - hluk- lidu - sházení konšel lidu s
král
na Vyšehrad
sebe nepohnutý,
na hradbách
-
pna
zpráva - scéna vzteku -
na vousích -
slojí
bez
snirt krále - kat stoji
popis Prahy - zhasínající svtla - ticho -
slabji - zvonek
-
ticho
-
usmání, pak praví
:
wOpt
-
LXXX prázdny Pemysloven lidu
na
pak popis
-
trunfc -
prkn pi msíci
pak zdola hluk zbourenélio
jak vyhlížel
krále,
j)o
snnti v
komnat
pro strach by tlo jeho od Pra-
- a
žanu nebylo zneuctno bez všeho prvodu z Vyšehradu od rybáe, jenž byl ve Vídni krále vysvobodil a s ním do Prahy se navrátil, po Vltav na Zbraslav v noci odvezen - kdež jemu on a naped jdoucí Píbramský a hutník hrob podle jeho manželky Johany pipravili.
Plán ku Karlovu Týnu.
Úvod kání se
-
výjezd Viasila
katem
s
- jejich
popis kláštera - mnich klášterní -
hrobky
-
mlynáe
popis
vkolní
-
a jeho
vika
šan
ei
- slib
píchod Hedvika
wOte náš, Karlv Týn
:
-
otvírající -
- cesta
na Zbraslav
-
jeho vystup na ohrady
- popis vyhlížení kata
chod kata a Hedvika
píse
popis Vyšehradu - set-
vchod do kostela - popis kostela - vstup do popis hrobky - jednání kata - vystoupení -
mlýn Jakubv jina
-
rozmluvy
jeho
Pane,«
- popis
vdcem
-
žena jeho
- zaražení
- chystaní-se
milý
ve svtle ohnicka
-
mlýnu
k výkladu
-
-
-
kra-
od-
písma
-
rozmluvy kata a Hedvdce od
m-
jitra - volení
píchod Viasila životopis Viasila - ležení ped týnem a outoky - pímí Viasíl a jiní v Týn - popis Týna - vyznání lásky od Jo-
-
Hedvik
-
-
rozchod
odchod Viasila - vstup do - kat - Hedvik u oh^^^" útk z hradu kaple hašení ohn - odchod onch ska - Johanna v potoku Viasil ped klášterem - Bohdana - šíp Johannia - odchod hannv
-
chování Johanny
-
Viasila - nalezení
-
-
mlyná
Bohdany
-
životopis Johannin - návrat
LXXXI
^ jeji
-
návrat Viasiluv - outok
jeho spoutání
jeho smrt
-
veer
-
poínáni kata
-
zajmuti Hetlvika -
-
hoící chatr
-
-
Bohdany - mnich - návrat Viasiluv skoneni obleženi - Výhled Viasiluv ze hi-bitova - chování Johany v hrad - ukonení obleženi - prak Johanin - pozváni na Týn - odchod Korybuta chování kata - zajetí kata - vyrení smrti Viasilovy - hody kvas - hudba - chováni Johany - popis její a krajiny - poheb Viasila - popis sine soudní - soud - ortel nad kaViasila - smrt
odchod
za jitra - rokováni -
tem pronesen - smrt jeho Johany - rozchod mšanu
-
zahrabán v kout - pohieb mlyná doma - žena jeho -
uzavení. I
v neuritých tchto tazích se nedá zapíti
Máchfw.
Motto k povidce
vybrané
té
zpsob
z » Jeremiáše
pro-
roka,« zni v tento smysl:
wNeplatež mrtvého, aniž jej litujte, plate píinou toho, kterýž odchází, neb
ale
ustavin
se
nenavrátí
Když vykamž jej zasthují, tam v tom míst zeme, a zem této neuzí více.« _ Duch novelístický, vjakémž se Mácha pokusil, na-
více,
jde
aby pohledl na zemi, v
z vlasti,
jakož vše literární jeho
lezl,
velých
i
hým
bez výmínky
nelze zrakem to,
nenáležejíce
obyejným
horlivých odpor-
snažení,
My
zastavatelú.
níkíi
posouditi
níž se narodil.
nenavrátí se více^ ale
ani
k
jen
pozorovati,
jednm na tom a
ani
k dru-
trváme, že
mluvou sprostou
co v hlubokosti ducha rozervaného se zro-
dilo. Jest to cosi zvláštního
5
pozorujeme-li
vc
tu ze sta-
novišt musíme vyznati, že novelistické pokusy jako wMaiinkaf ))Obrazv ze života mého« atd., mají kritiky,
—
6
é"
^
LXXXII vlaslnnsii
i
preílnosti.
marné bychom
stiky
svého zápalu podal
;
Vidime, že vse
hhulali.
Mucha
nehol"
—
krví svého rozniceného srdce.
v
eské Vele
z
té
o povídkách
byl
hlnhoka
z
Ivrikem
]Na protivný
a
psal
hlas,
jenž
Máchových podivn,
a nárn,
sírany alespo nepochopitelné se projevil, nelze
pomenouti, se
plodn naší noveli-
jjjkž u jiných
nebo jsme pesvdeni,
neprav
za
že p. referent
dávno svou chvhu
dfímínku pomstiti,
když Máchovi pro vynechané
uznal,
nadáni odepel.
Jestliže,
picht
básnické
í A'e.škcré
jak se hlasy ozV^aly
—
básník
nás látky své bral ze sprostého života, to spíše ku chvále
mu piísti
sluší,
an život
zrakem poelickým v néj sník Goethe o živote: ti
— A sada
CJTilUtlff
cokoliv ISIácha
a
svítala,
tické
)>5isO
i()r
tato je svatou
psal,
jevila
všady jeho ztemnlý
jeho^
pravé
z
eé faiBt,
t>a
pravdou!
pevaha
se
pojav
jeho
ei'
ífí
—
xwttx-'
Ve všem,
lyrické
povahy
všady záduméivost pro-
cit,
nikde zejnieji se ne|)rojevila.
jako
v
roman-
jeho básní •>iMáj,n jižto roku 1836 co první svazek
veškerých poslední
1)
spis svých vydal. (Bohužel že Zanímavé byly úsudky o tomto
udaní naše bylo úplné, zlomky J.
pravil
stránky
Nepravil velmistr bá-
nahližel.
K. Tyl ve
z
Kvtech na
také
to byl
spisu,
i
aby
nich zde podáme.
rok
183C v pbíloze 35.
:
))
Takového nco, jako
Maj,
rovnž v
báse
tato
jest
Máchv
(tak reéený)
nemáme, i nevím jestli ješt vtšího pohnutí mezi námi neuinila než literatue
naší
,
Klac. ody, akoliv na ni až dosavad jen jediný recensent se odvážil.
Y*.
Mácha
jest básiiik
—
to
mu
nikdo odpírati
LXXXITI
^ nesmí; každý
Jl-Ho ver.š jesti
po\ želech
—
bin rozbolené, rozjitrcné duse
zvukv harfv
temné
jfho
jinak
z nejtijnej.^ích
hlu-
vsak prere bvch rád
a
—
zvueti
slyšel
jinak,
aspo za veku našeho ne tak neí-esky. Poesie p. Máchova Jest kouzelný automat. Srdce moje prahne po lásce. Aj, tut"
me k dive uvedou;
pri
pohledu
pují a ze
kdvž
;
rt
ji
ale
rozohnnou duší k
s
vroucím políbením odlevu
studený, železný stroj nacházím, se a
s
ránou
v srdci
oi k
abych
a
zíosynu, jakož jest
slzv žalu
s
"v
život vstu-
srdci pivinouti
ssáti clici: bezživotný,
hrzou
jest
mi zachvti
prchnouti.
Smáti se vždycky ale
vnadou arovnou;
skvi se ona
všecky moje krásné sny
jfjini
napoád nemžeme »les
nebo touhy vyléval
?
;
protoliž
obraceti musím,
pan,rt
Neniliž nic
poteb-
njšího ve sta^u, nic pvabnjšího v dležitjšího v život, než vrahovo rozbírání neznámého nic pknjšího v íši ideál, címby se neníliž Mnic« v p. Máchovu srdci byl mohl zpv vzejmouti, aby wvšemi vliistmia pohýbal? Když francouští básníkové sloupy vetchými zatásti se pokusili, na nicližto jích národní básnictví až dosavád spoívalo, pustili se ovšem do boje nového, smlého i tžkého, a musíme jim prominouti, když veškeré hrzy a hnusnosti života lidského perývali a zobraziti se snažili, jen aby svtu nco nového podali, století
—
nebo
z
i
boje tohoto
vítzoslavn
pece jednou pravého
se vyvine;
hez míru, bez víry a hatý,
7,
našem, nic
rozkoší života
míti stav básnictví a
když Bvron
s
básnictví genius
duší rozvrácenou,
nadje zoufání své pl, nemusel bovybedly lord svdomit na zi-eleli obanských pomr vlasti své, a tálo
^
LXXXIV nebvla
stránka básni jeho
i
pvodem
slávy jeho
ale
;
pro u nás, kdežto se nám v znameních nejpíznivjších krásné písti usmívá, kdež potebí, na všech cestách a kde pévci otevren celý svt k národu mluviti
—
!
—
nás, prosím, muži mladému duchem bohat nadanému, s kolem a popravou se obírati ? Zde není místa k dolícení, že u nás poteba vtší, než kde jinde, aby kdvž si ale té poesie vznikající rázu národního nabyla bohv dcerv nejnovjší zasvcence na mysl uvedu, když
pro u
j
S...., St..., T povážím že tu p. Jl/úcha, S T... a jiní pracovati mohou na roli ddiné: pak zapleše srdce v krásné nadji, pak musím zvolati. Jinak k bratím mluviti musíme, \ život se dívati, a jinak ,
i
nežli hráti si jen
líené se svou osobou „Nynjší
mého
Jinošství
—
je,
ale
—
as skal;
lehký smích, hluboký v srdci
jinak než, takto hráti
si
a stýskati
—
jakobv pro ztracenou budoucnost,
leti,
:
co tato báse, máj.
Veerní jako máj ve lní pustých
Na tvái
a stýskati
žal."
a
zúmysln kvíby i útrpná
až
hrdlika jméno naše volala se jménem mudrujícího loupežníka a híšné samovražednice!«
—
V eské Vele »
máj a
doby veerní
za
))o
lásce
šeptal
jezera slinou
který
na rok 1836, íslo 22,
svého, Viléma,
181.
obrazy první
a krajinu, wkde borový
zavánl háj«
mech,« staví
tichý
dvu
v oblieji
str.
pknými
Vyli iv básník »Máje« velmi
(Jarmilu),
maje
a
pvabný
oekává.
O
nám ped oi
však andla
blíže
to padlého,
žel a smutrk, milence Vilému tomto dovídáme se
LXXXV
w na
str.
2fi.
vyhnán,
,
od
byl
že
se vinlcni loupežník, a
znám
otce za mládi
.sv«*ho
loupežnickém sboru vyrostl
že v
a
pod jménem
Toho asu poznal Jarmilu,
byl.
zvadlé rži roznítí nejvýš pomstu
—
jejího, zavraždí jej
as po
jflio,
Jo svta pozdji stal
již
j
wstra.sny
les pán«
a láska k této již a
poznav svdce
Njaký
svého to otce neznaneho.
spáchání tohoto cínu pipluje loka, a plavec
oznamuje
pi-
Vilém do pout dán jest a zílra odpravcn bude Jarmila pochovala se ve vlnách jezera, a Vilém došel druhého dne trestu svého. A však dlužno samu báse cístí, aby se poznalo, jak bohatou obrazivostí, jak živými barvami a skvlými kvtinami básník dj tento obsvpal a vylíil. Kdvž pak duchové a ži^ly o Vilémv poheb se radí, zahaluje on ve vzení duši svou ve mrana, myšlénka umírá myšlénkou. Patí-li do minulosti, zdá se mu, že nikdo pro nho netruchlí, že jest to jenom pouhý sen, nebo ddina jeho, noní rouškou nvní pikrytá, vzplane opt vesele a jasn, jako v jeho první den. Zahije na to, že bvl otcem vvvržen a vyvaben do sn života jen proto, aby potrestal vinu otcovu, a lakto-li proti stoupiv k Jarmile
ii
jezera cekající,
ji,
že
j
vli
své jednal,
pro
popraží budoucích
kém pemítání bývá
a to
,
co
nvní
vk,
vidí, že
se
asn
i
vn hyue
rozjímá o vnosti,
?
Stoje na
a
po krát-
stín, kde tma pePo odprav sejdou se
ona jest pustý
nazývá
wnic.cí
Vilémovi soudruhové na popravíš ti, a tichý šepot zavznl, že vdce zliynul. Tato jest hlavní osnova básn.
Re
konci vyjevil
mezi ním
a
— a
nám
basnik
ne skutky a
,
že jakási analogie panuje
iny
VilémovVnii, ale mezi
LXXXVI jeho
j^*
živoli-iii
Jak Vilcimiv
viil>(!c.
ži\()l
|>o|).sal,
tuk lii
svj živoL; i jelio ^k dliuslvi byl sen, a jesl wzbortné hary tón, umelé hvzdy svit, mrtvé milenkv zapomenuly hrob, vnosti skleslý byt, vyhaslého cit, ohn kou, slitélio zvonu hlas, mrtvé labut zpv, ztrabásník
i
ceny lidsta
—
ríij.«
Vk
jeho jinošství
veerní jako máj \c
Um
lehký smích, hluboký v srdci
žal.«
máj
))
co jeho báse,
jest,
pustých skal, na tvái
A
pronesev
konea
výrok o svém budoucím život, ptá se, »kdo srdci lakovému Vitchy jaké dá?« ISemuže se nám zde nejlepší
abychom
ukládati,
ním
dek pronesli o básni, a
žádnému utšenému
v
lom ohledu nepišli jsme k
mnoho spoeji udav hlavní nám osobu tu po strana popraží nového vku, ana roza o
ze života hlavní osoby, staví
šlivém
živobytí jejím
mýšlí o vykonané a nastávající své dráze,
loupežník a vrah, v
emž
podává.
leží
více o tom,
ale
co
mén
V
obou píípadnostech vyskytuje nastávající
i
wvném
píinou svj idcal
tou
tolik
a
»nic«
nic((
jes,
životem
nam
se hlavní idea,
onen jednatel duševní, ná-
život,
v obor sn, spaní, nieho.
by teba o
jakožto
vbec
život
básník jakousi obdobu se svým
i
minulý
že
ni-
Popsav nam básník trochu
konci.
obšírnji místo události,
doby
chtíce úsu-
básníka potšovali,
Básník
cítiv
ale
živ, že
dlouho pti nemohl, snesl za
rozmanitých kvtin,
vyšoil
tak
vnc
mistrn,
že
a to
obraz, musíme
jakž Takto -li básník o bytosti života pl, bv zpíval o své vlastni hasni? Chtl-li by spravedlivVm bytí, musila by hlaholiti struna jeho: wTo ohlas tónu zbortné harfy, odblesk svtla umielé hvzdy, stín zapo-
obdivovati.
i
LWXVIÍ Pochvbujeme,
nicimtclio lirobu" ald.
tonu zljortué a
v
slvšeli
nic
liaríV
bv
že
njaký zvuk uslyseL
tlo básni
kdíj
V pkném odvu
?
viru
.
píisobicicb mocnosti a
lovk
se
ve
sob
proti
a
vném
a v tomto-li
sil,
vcné
mrtvé
Není ov.šem nic [)odivného, zamotá-li vnosti zachvácen-li smsici stejn
!
ohlasu
z
jsme vidli
a co
labyrintu
nenaznamená si ten neb onen pyli, dle kterého by se to ale jest nco podivného, že ten a mohl spravovati ^
lovk
takový por
že
ten,
a
tudy též
chtíce
všeliký život snášejí
zvuí žádný cil,
basnik »Májef( nepozoruje od-
lidem uiniti
»nic'(
vystavuji
žadnv
život,
a
pístupné,
tu šeptají kA tinky. tu mluví ptáci,
;
u nich
hory, mluví luna, živ jest
konen tomu
i
svoje
za
cil
cíl,
všecko pusto, nic!
podobnému Hegelianismu
všecko jedno jest;
pece
cely mír, a
konec všech tch mocí
a
že na
,
—
Odpo; vijeme
vnosti žádný stavíce
sebe
to nemvsleji, že oni a jejich
spo-
takovito
mimo vnost, hrub na také již ve vnosti
lutvorstvo
filosofové
žijí,
kdež patrno
že
jest,
akoli životem všecko nadchnuto, pece tento duševní život do tch nejrozmanitjších forem se vlévá, vice mén sebe svdom jest, a svdomosti té neustále vice nabývá i
form,
která jisté
filosofové z
pírody nabývati musí. Pišedše
dle zákonu
podivný
cíle.
I
k jedné
dokonalosti dosáhla, tu vynášejí oni rozsutlek
že
,
formv své vyjda, do oceánu
všeho
ale
letí
jakVž mají pnjto
každý
jednotlivec
ten
beze všeho tvaru, beze
dvod,
ješto
píroda v
té
básník
samé vnosti práv wMájeíf asi podobnou myšlénku básuickým rouchem pioditi se snažil, nalézá se na té samé bkidné cest. Piodiv uao|)ak to okazuje?
Jelikož
L XXX VITÍ se
•
pcrestVmi
anebo
a
raíli
raame
vém meteoru,
zalíbeni,
který
nikoli
vvniK-Ié
Ve ale
rozervaných
z
f^ tomto /lenaíezítme nic krásného, ckého
do
se
hásen jest škvára, která
jelio
:
vyhozená mezí kvtiny padla.
sopk-}'
žeme
uvrhnul
kvrtin;imi,
snail lépe
sopky,
vymelé
z
kv»''lin.'ich
m-
v chladném mrt-
útrob
v^-^ržen
byi.
oživuj iciho, nic básni-
Dj tento mohl kdyby byl básník chtl
Y piisném toho slova smyslu.
*
v skutku
básnické nabyti ceny,
ernou oponu, kterou spustila jeho obrazivost každou radostnjší výhlídkou. Když totiž Vilém,
roztrhnouti
pied
zniiv svazek se vsím životem, na popravisti se nalézal, praví
nám
básník na stran
v modlitb
omyl
tiché
tisku,
takto znjí
:
Bohem pokoen nam toho prohlásiti za
»že ])red
50.,
Nelze
stál.«
akoli poslední slova Vilémova na
(obláky) kolébku mou i v ddictví mi dai nevíme, jak to všecko vypadá 5
))Pozdravujte
Nyní opravdu
—
obrátíme se ale k lepší stránce, že
smlouvu
s
navrátil.
I
vnou pro
53.
hrob
muj, matku mou, vlast jedinou nou. «
str.
smrti a ke
nám
nevylíil
totiž
zdroji
Vilém
vného
opt
zrušil
života
se
básník tento výjev svou
obrazoplodnou mocí místo hnusného popisování odpravy a
kolem lámání tla Vilémova? Pak by na svém míst
bývalo, že wvešken plesal tvor« a wslunce veselo v mrtvý" zrak saté hlavy se smálo. «
na svém míst
trastech,
Básník ale liboval
dstojným, jménem básníka, a tepci.**
**
abv j^n
I
slyšit
!
,
protože
si
v kon-
nejsoucích, on radji povrhnul
sam
snížil
se
k bídnému rymo-
nic jiného ^evidi
,
okázal
LXXXIX ernou, vÍBOU prostoru svoji sc/chl' útroby. A vsak. ku [»rospehu básníkovu inmc lo všecko posud jen za smsici myšlének a cil, ve které se duch jeho kolotá, té jsouce nadje, že z toho ze všeho ústrojný život konené se utvoí. Opakujeme, že jednotlivá popsáni, obrazy n.im
a
vbec
básnicky celý apparat, vyjímajíc poslední
odd-
za
mrzuté opakování rýmu, pkný bohatý jest spiso»Maje« musí ale pisvditi k pravd té, že kabát lovka niiti v obor chátry náleží. Chtl-li-by nám
p.
Mácha v druhém svazku svých
leni a
5
vatel
spisií
podati
opt
druhé vydání svých sn, svého spaní,
muže býti ubez* spali jsme dv fjee/i, ze mocn ho probouzeli budeme^ st let, on nesmí nás dutým hlasem své zbortné haríy do nového snní konejšiti. Bylo by k pání, aby se tak otrocky nevázal,
prav k té nejšpatnjší stránce nám básn pravé ceny, na
bardd, ale podával
anglického
odiv stavl
kvetoucí obrazivost, ze které však pramen života, božský
To mli jsme za potebné podotknouti naneml-li by se tím srovnávati, dji, že uzná aspo tu nejsvtjší povinuost, že každý má beze všeho obalu druha svého pozorným initi na smr jeho jednání, na vezdejší pou života, a že druli opt za svou bude míti vc nestrann skouniati náhledy ty a pravdy se pidržeti. Myslíme, že poátek jsme uinili. nektar vyplývá.
mam
o jeho básni;
—
Slav. Tomícek.a
* Ktio'^
V\f
ubo%i?'.
— —
:
V Musijniku ))Mi
|).
ua rok 1830, 9ló oddl.,
H/itch)-
nedici posuzovati
j
báse ješt pro
hritiha
ale
^
iiedospéla tato
5
pricíny
té
z
na ni poukázati, proto že ze všeho, cožkoli
svém Máji podal, poesie tenkráte o ležitost
uráží
k
M.
tomu podá.
Jeho
—
3Iáj
a angela
krásných
nasázel,
kvétiii
podrulié
—
totiž
tak
nepoclicky pa-
Tieba p. Mácha dokola pkných obraz v pozlacenvch
nechutí oci obracím.
s
pece dlužno p. Mácha ve
nám pknjší píaspo run píliš
sieji promluvíme, až
nebo od obšence
\
dlého
p.
Až
vysvitá.
382.
str.
i
rámech navšel pece viiné jeho kvtin a lesk jeho obraz, puch a vyzáblost lotra se klátícího, nezahrnou, a hnusné kolo a šibenice našemu oku nezakryjí, ncchbv se i v pozadí sám básník dostavil. A pak co nám do By^— rona ? Péj podruhé p. M.ácha, jak se moc vyšší v jeho ;
ádrách
ozývá,
a
neohívej své srdce a nerozplamenávej
svou obrazivost ua nepirozených lorda
sebou vždv bojujícího
s
zazní jeho lyia k potšení našemu.
sám na
jak on
str.
výtvorech anglického
o
;
že jemnéji
Tak
a
éistejí
jest ale jeho
Máj^
33 zpívá
„ToC co se
nic
nazývá."
Jos. Chnielenský.a
Tu maiue
Dobe
se
zrcadb> uaší kritiky Cechoslovanské
!
—
pamatujeme, že mnohé nepatrné škváry veliké
clnalv došiv u recensent, a jyiácha tako7vé odménv* nalézal
I
—
Mam
o jeden
dkaz
se uzná, a že výsitulnost, tt;ba
pochopnost nkterých
našich
více, že jen prostrednosí i
geniální
kritiku
!
bvla, p(!sahuje
Jsou
oni
caslo
LXLI tak
ž,
z])07.(]ilí,
kflyž se jim clovek nelibí, po.soudéji ile
—
basuíkaj a když basnik
Co od|Jo\diti na
—
lo\t^ka.
posudky nasincii ? ]Nech véc od|>ovídá. sama za sebe P. Tyl pojal báse tuto jen poví cbue, jelio vlastní mírná povaha a plastinost nadání lyto
jeho nesrovnávala se se zásadami
kéž v
»
rozervanými, ja-
citv
a
Ostatn
se projevuji.
'l/
posudek
nepiriznivý
jiho nikoliv zlou vli a pedsevzaté tupeni neprozrazuje.
soud
P. Chmclcnského
plodu Jlfáchoua na jevo ve )jVelej«^
báse
nebo
.dal.
tento
jest
podepsaný tamo
p.
referent
a básníku jejím jest; tak
Tomuhúv
jest
z
i
A
hluboké
—
Kdyby dlouho
chválil,
dobrého na básni
dvry sob
naši kritiky,
;
—
I
jest
u nas
zí-
Posudek
ironie,
p.
veškerou
pouze potupou nad-
anobrž snižování
všeho,
v posudku tom se jeví nerozum, jeneni v devatenáctém
Takového odsouzení Skotských
pre
se ani
Anglických
i
Areopagem ubohý náš Mácha, jenž
Praze
byl
hluboká tvoHciho diímvslného ducha kdy po-
pátel svých v
báse
básníka ^Máchy,
muž snad rovnébo ;
wper absurdum,« že
u nás vvšlvch.
vdách krasoumných
hanbou
vstalo a povstane
Byron
to
literaturu naší snižující, není
reené básn cožkoliv
Jinak
bvli rozmýšleli, zda v skutku co
skal p. referent ve
pknou
neporozumní stojí s posudkem
vuIi ale
dkaz
vvtecnj.sí jezt jinVch
ta
bychme
dobrou
též
»
veku.
bvl
od
—
Ubohý
nedokal, jakému bvl pipadl
eské Velyw
I
za Byronistu provolán, za ja-
lového následovníka, anglického nespokojence, cestu odkázán
—
u ouhlavních ne-
wp.
recensenta^
lého Máje jen ono [)ouhé Nic pojal,
jenž
—
na lepší
který
z
ce-
velevtipu jeho
a
:
LXLII nepochybujeme, mys] jeho od jakži\a j)atrn naplovalo A vsak liohdá ly oasy již ncjhliže stálo, a
jjilvž
—
I
kde soud lecjakvs platnosti ml na jevišti literatury kde osobni niemnosti panovaly v oboru našeho snaženi, kde každá dusevni obraezenost, dobre-li jen po esku se pedstaviti umla, svého estného místa u nás nalézala i své ozvny, bohužel asto až píliš hluné zašly,
naší,
!
Vlídnji a
i
rozumnji
soukmcno\ci
nežli
soudili
Lipský asopis: »bcr básni pojednal, takž í)latt«
').Mcinct« i
asopis
ješt velmi pochvaln o
Takž
p.
lodvorského,
vých a kritik
j.
Aug. Bielovski,
,
'"JílOV^tn--
se zmínili.
na slovo vzatý spisovaetl
nkterých
výborný znatel
písní
Rukopisu Krá-
i
historický v
obzvláštní
,
^RozTrtanitostecJm velmi
se projevil o 3Iáchovi
;
i
Kuzmány ve ^Hroncea
chvalou na I\Jáchu
eské
literatury
})Tj'hodnífiu Petrohradskétua
diný p.
nm
Soudu Libušina, mnohých znlek Kollaro-
básnický
chvaln v
))£)|rerreiC^Ífcí}Cé
:
a jiní
polský, pekladatel Igora,
spoluvlastenci jeho
a
Máchovu Máji. Takž velmi zevrubn o 3/áchov o
cizinci
i
hlas jeho
j.,
dílu
a
z I.,
po-
optován byl
Cechoslovanu jesvazek
3.,
s
po-
pomnl Máj.
Báse
prevýbomé dary jevící, v duchu romantickém posud v literatue naší.
jetlina
wSpisy Karla
Hrnka Máchy^
to
Pak
v dílu n.,
svazek
1.,
díl první:
strana 88. roku 1837.
LXLIII
Slovo k Panu
Dr. Jos. Chmelenshému a jemu podobným
eským
recensentm, od vydavatele.
Bhem
tohoto doslv nás dva Moravy, druhý pak skrze Peš z Cech, obsahující obranu spisuv Máchových, atd., proti kivému, mlkvému a nevlídnému posouzení v Musejníku lonjším bychom je do Hronkv umístili, a že »
pftlleti
dopisy obšírné a ostré, jeden
z
5
Hronka není líteraturním spisem, žádosti seli
jsme.
Slíbili
len nyní plníme
s
*
jsme vsak
nco
té
odepíti mu-
sami promluviti a
slib
atd.«
Ze se v De Carro-vu Almanachu Karlovarském nepíznivou rozhorleností o Máchovu Máji promluvilo,
ani nás nepekvapilo, ani nepohoršilo
odkud' vítr vje. vyjel
a
referent
P.
pesvdil
©ás
i
si
proti
vešken
;
nebo jsme vdli, veškeré romantice
svt.
že
zbhly m
jsa
v mnohých vcech, a muž dobrých zásad, romantice pece pranic nerozumí. Nema pro ni smyslu; neslyše o hudb, oslepen o barvách soudí
I
Ti pánové ješt nevdli, fíova,
co to je volnost
svoboda osobnosti ducha plné
mrou
a
bohaté.
—
básní-
Pro
kvtv, jenž kouzlem svým arovným by pohybovali srdcemí lidskými? Vždy na nelze
jím stejnou
rozsívati
jedné hrajíce strun, nedostává se jim Paganiniho smyce.
Když
oni básnjí podle svých klasických
vzor, vynakla-
* Akoliv viak p K. o Máchových spisech déle nepromluvil, pece z dalších slov jeho. mineDÍ pející dnchu a žií'Olu Máchovu zejmí se projevilo. .
LXLíV dají
prá"v tolik
poetní
stovali je
dokonalé
—
obrazivofsti
a
rilii
ale poesie ani za
Kivým úsudkm tmto Kdo
na né se horšiti
nad obmezeností naší
Co prý chlivá
s
Ku
úel
hlavní
kdož pak lítost
clitel ?
nira, vse
se míiže diviti ?
projet
že u nás
i
ptali se
velká
je,
dosažení
z
nám možná
iti
—
Tru-
lileratii
jesle
mnozí.
cUt
májovou pírody krásu
slaviti
úelu
vlastnosti
dobám
tichá,
májové pírody
dobám v íslech této nesmí se co
toho v
báse
^
wBásn k snad-
hlavní {)ijato,
Tak u pí-
života lidského.
vážná atd. láska v
lovka
podobným Povst tedy
proti
ostatních.
vc
:
tohoto postavena je doba májová
proti rozdílným
prvním
podáme zde zlom-
srozumní
denníku Máchova o »Máji«
proti divoké vášnivé nezízené lásce
dje
i
kritiky!
vsak
bližšímu
kladu v ísle
z
rvm
mák!
nebyla pokroila, aby tak zpozdilé otázky se
kovilé poznamenání
njšímu pírody
tomu. jakoby ro/lu-
mohla.
zprostiti
té
Jen
?
tou liásní
zkušenost,
to
lak daleko
k
Lil)oz\uk, prízviik,
iloliu.
^
pírod
tak též jiné
života lidského
ili
dj básn
považovati, jelikož jen tolik
pokud k dosažení úelu
Dj
hla-
koná u msta Hiršbergu mezi horami, na nichž se hrady Bezdz, Pernštejn, Houska a v dálce Roli, k východu, západu, poledni a ])ul-
vního nevyhnuteln
noci i
okazují.
sententiii
—
Co
moralis
Blíže nežli
teba.
z
se
se
ostatních
úelu dotVe,
jakož
celého snadnji se vyrozumí.«
v Máji byl by
zajisté
Mácha
k pravému
romantickému básnictví ve svém J//h'c/ízí (postoupil), z nhož bohužel pouhé zlomky, beze všeho udání jich spo-
LXLV nám dostaly. Jistotn víme,
jení, a hc/ pl.inii relt' lé b;í.snp se
žf
v
prvf>tni
myšlénka
sepsati román, jenž
byla,
Aííicftova
ele každé ástky báse
nesl
uznav pozdji vyssí své
,
báse romantickou sepsati zamýšlel. IVech zlomku posoudí, sec Mácha byl.
povoláni úplnou
leuá
ze
Báse urena,
že
jevil se
ckého,
píchod
^)Na
:
vsak
básník
z
krále,",
byla za piležitostni
pii
k tisku nepišla, pro-
podivných
sam, že
ji
co
ást vtšího plodu baseu
v epicko-romatickou
básni-
Lucembwskj-yU
t^Jan
:
vetká.
Co
Máclia \ydati romantický obraz: té
spis
veškerých
svazek
druliý
svých hodlal
}>Ciká?u.a
— Co
se déje
každému napadne, kdokoliv ji pozornížto v té samé koleji se potácí, postupoval, a jakož tam tak i zde zvláštní po-
povídky týká,
nji ísti ))Máj«
pisy
bude,
krajin,
cích osob
pisech
\-
rozjímaní
mnohem
krajinných
pokládati
že
nesmí,
\ice, nežli si
nad míru
tak pilné pozoroval pírodu,
ítaje ve spisech
sám
jeho
?
Krajina
v
za
,
po-
se uiu
tak vroucné miloval a
jako on
pojmouti,
jednají-
Ze vadu
dej vabéjí.
liboval
nebo málo kdo
byl rozmanité krásy její
charakter
vylíení
a
;
však
že
i
schopen
kdož by pochyboval tedy
nejpvabnjší bliže hradu Ko-
je
ást ))Cikán,« a kdo zná údolí a okolí koína, bez rozmýšlení pozná djišt podotknuté povídky. Mimo »Cik>iní« chtl ješt jeden Atši román sepsati z
nhož
jen nákres a zlomek se k
Nezstal však iMáchu na
nám
Iv^rickém a
dostal.
romantickém
v oboru dramatickém. nech Jak dalece by také zde byl osvdil povolání své poli
státi,
a
hodlal
vystoupiti
i
,
LXLVI rozumnV ctenár a vzcIManv posuzovatel rozhodne pehlem zlomku pozslaivch.
dnuti
Mimo zlomkv spism schranVm pidané
,
nalezli
jsme ješt jednu kostru drámy Bralrovrah, aneh Václav a Boleslav, ohsahu následujícího :
:
Poznamenáni k dramatické hasni
:
Bratrovrah aneb
a
Václav
Boleslav.
Jednání
I.
Písaha.
—
Háj Svantovita.
knze nad
Skalina
Svantovita, jehož socha
ní se spojujícími.
jeného kopím a
vzadu pod kterou bvt
dvma
mezi
duby
stojí,
Socha vypodobuje jinocha ozbro-
meem.
Boleslav k Drahomie Pro vždy více a více dráváše mou, pro boui, která v prsou mých atd. — :
ždíš
Kiiz,
—
Boleslav pisahá
zde
bohm,
že
chce zavraž-
diti bratra.
Bol.
Zeno Která
I
matko! l)ratra
já
to cítím, že ta rána
zbaví života,
Zbaví míru, a že rukou
Zavraždím Nelze však (^Boj
mne
též
tou, jenž bratra
mír svj ztroskotám^
i
pec
touliu udusiti.
dobrého se zlem.)
—
:
LXLVII Jednání Boj vidy
tuisi,
II.
—
%lé %vite%i.
Poddav Boleslavovi vypra\'uje o vnosti a Kainu, ml krvavé znameni na ele.
který po zabiti bratra Bol. Jestli to
Smrt
je
zlé,
pro
porouejí sami bohové
to
?
životem zárove dána, a kdyby smrt bvla co
s
zlého, nebyl f^dc.
by i život nic dobrého. Žádný lovk si sám k píjemnému
živobvti
nedostauje, všecky jsme jedním kolem spojeni. Boleslav
kde víno žádá.
:
Jednání
III.
Cin.
Když zdaleka sují
—
hmí
noc.
Poddav modlí,
se
dva vrahavé
ped
Elborovu
—
smrtí Václava popi-
—
Prv. vrah. raší,
je slyšeti harfu
Kosti tam
umrlc ph kaplice
z
ha-
v boui, jakby atd.
Dru, vrah. leslav
mranu
Od východu
vstává msíc, od západu
Zdaliž není Václav podoben msíci, Bo-
erné mrano.
atd.
Jednání IV. Sásledeh.
Boleslav na lžku, a probudí
—
pa
mee
:
Když jsem ješt
j^l^o
pachole byl,
Nelekal jsem se ni-eho a
Táže
spadnutí
se hradního, kolik je hodin
o
jak
as
ten raíin
Což chce noc
ta
tecT atd.
?
—
krokem
vn
pak praví
jde,
trvati?
se lekne
LXLVIII Mluví sám
matka polovic i bohy viní, to strašlivá
že to žádali
—
noc byla
— stráíni
by vzala
chce,
samému
viny na sebe, jemu
té
—
—
vnosti
sebou o
s
téžká
ze
vypravujou, jaká
si
druhému, jak spa-
a jeden praví
lžku ze spaní mluvícího a jak strašn vyhlížel: Tak jako erná mrana nebe kryjí, a blesk zasvitne, a posléze hromové rány vkol báze a leknutí psobí taktéž ze zaátku jeho elo se zamrailo, pak til Boleslava na
5
z
jeho oka ohnivý vzhled vysteli,
kým
hlasem, až vše
—
vkol.
vkol
zave divo-
a posléz
se zatese
na to hluboké ticho
5
Boleslav chopí strážného za prsa, a táže se ho,
má co na ele psáno — Podivín táže se Boleslava, má bratra, on ale hledí ped sebe do zem, až po zvolání wBratrovrahu !« pijde k sob — Drahomíra ve zdali
kde
:
man-
spaní: Cosi se mi zdálo, že jsem zavraždila matku, žela, bratr že zavraždil
Oh
!
—
—
—
víno
víno chutná jako^krev! ukazujíc na
elo
hích,
tresce poklesky,
ji
slav vstane, pedstírá
mrtvoly posetém že
mrtvé vstávají
a za
vichr se žene
hrza
mu a
utíkati
on chce
mže, nohy
;
mn
ješt
—
sám
—
se
nemá
—
mu
vždy zdá
hlasu,
jiskra
prý
5
—
pálí,
z
našich
odejde.
Bole-
poli'
se hrnou, a proti
pak jak
klesají.
atd.
a zdá
živý,
a blíž a blíže
a
jakás
To
jed.
lehko
volno,
Na
v uštech.
lpí
nalila
kára
ta nás
své sny.
si
nim
Jazyk drive
pošetilost
leží
kiet
mu
m
Tu svdomí,
jmenujou
nj.
—
—
žhavá,
nedá
kam Ted je
pij*^;
—
syna otrávila!
a já že
sny atd.
hrozné
byly
to
Hle tu íše
bratra,
se
krvavém mu, že
nmu
a ty
co valný
ta hluza, a strach :
že jde
vrah na
on chce utéci
Hlas strážného
—
a ne-
pibhne,
LXLIX
—
vypravuje smrt Drahomíry lézti,
jenž byli
•
pi veerním
po druhém, :
Boleslav
sám
kvasu.«
Miroše
»Jdi, hledej
vás trest«
wTedy
:
nemohl nikoho na-
a že
Boleslav
wJdi svolej vládyky.
:
Strážný. MwVšickni, jeden
hradu v hluboké
odjeli z
(zaražen)
To
—
kdo hy pomohl
odjeli ?
!«
dsí
Strážný pijde
atd.
—
—
noci.««
Boleslav
Strážný odejde
—
se bratrovraha
?
—
wPro
Boleslav
:
atd.
Slráíný Miroš ?« »Byl tam u tla Václavova ním všecka vaše ele pravil jsem, že má pijíti a on nechtl, volal jsem služebníky, ty pravili, že vám nechti více sloužiti. « Boleslav po chvíli: wJsem tecT kníže !« Zdola slyšeti zpv wHospodine pomiluj ny.fc A pres zdi je vidti požár od pochodni. Boleslav sám, vkol tma mimo zaervenalé svtlo pochodn. nejde
:
—
a s
—
—
:
k
Jednání V.
pijmouti kest, však zpomene si, v níž hledá ulehení, slibuje nesmrtel-
Boleslav chce že ta
samá
víra,
nost, a toho
se leká.
Hledá pomoc; a kde myslí, že ji podobá na moi
najde, tam hloubji klesá a praví- že se
tonoucímu, který se který ale
nco, co
i
se
stébla cliytá.
Dává
volat harfeníka,
na vraždu vztahuje, zpívá.
Ješt nám zbývá podotknouti satyrické zlomky. Že však se jen vlastní jeho obrany týkají a na známé osoby mocn a štiplav dorážejí, nelze nám zamleti. Takž napsal následující,
z
nížto nás však bohužel jen
zlomky došly.
«
c
I.
Rec (jakou na
eské Vely mel Karel
uvítání
Hynek"),
opsaná a s mnohými fskráceními (která se všecka proti
vli spisovatelov Motto
1
stala) vytištná roku bžícího.
»Podte jestestrvo cztoneha Kiedy gfupstweni okrywa gtebokie
marzenia.tt
Jidiusz Stowacki.
Motto
2.
vci na
))Jsou
svt
(na zemij, od kterých nic
nesní naše filosofie.
Hamlet.
(PoznameDání k M. 2. Rukopis, v kterém jsem peložení nadepsaných slov Hamletových etl, byl tak porušen, že mi nelzelo rozezn'ati, zdali tam »o kterých neb
» od kterých«
psáno bylo;
mn
se
zdálo
»od kte-
Mohlby se nkdo tázati wpro ?« odpovídám ponvadž se to v tom smyslu lépe tomu a obrátiti a lépe íci dá: ))Jsou mnohé vci na svt, které nic nesndly od naší filosofie,« nežli aby se eklo: mJsou mnohé vci na zemi, o kterých se nic nesnilo naší filosofii,« a pro toho zde stj odpovd, že jsem se urit ídil dle rukopisu predemnou ležícího.) rých« lepší
zpsob
míti.
;
e
žno,
tu vypisovati Díve však nežli ponu je sluabych oznámil, jak jsem k držení jejímu pipraven
a ozbrojen byl,
a pak
i
nco
,
o posluchaích svých po-
CI dotknul. Co se mne tye, já stál v ervený kabátek odn, maje na hlav hlyskavou žlutou epiku s rolnikami a zvonky a dlouhým erveným perem ozdobenou, které na jako plamínek z ni šlehalo, a nade mnou plápolalo ;
ele ml jsem napsaných nkolik ádek z poátku pán KoUárovy pedmluvy k poznamenáním ku Slávy dcei, Vsak literou a písmem tak drobounkým, že opodál a hloubji pode mnou stojící posluchaové jen ernou skvrnou to býti soudili; Stole, za
tak tedy ozdoben stál jsem na širokém
klekádkem
"Mže
býti,
j
všecko to bylo
že se
nkdo nad
zdržovali; (nebude však se
ern
posteno.
mým
oblekem
nad ním zdržovati
tak,
bude
jakoby
nad nim byl a nad nj se byl vznesl, a nad ním na se chtl udržeti), ten zajisté pravím Vám, ten, nic o tom nevda, v takovémto obleku vzí a sice tak hluboko, že mu jen uši vynívají, IVa tom tehdy lešení ili povýšeni já ponížený stoje, ohlížel jsem se po posluchaích, a co jsem spatil, vrn Vám chci popsati, jak daleko
již
hoe
síla
péra
mého
nemálo hrubé stné,
ctné
i
staí, které (per parenthesin budiž
jest.
tené,
eeno)
Shromáždní bylo etné, dílem
nebo ml, práv
jak se to
i
e-
pi veej-
ných v^"ch v Paíži stává, každý svobodný pístup a každý ta samá práva, jaké má populus et plebs Paížská pi tamnjších sezeních. Celé shromáždní dlilo se ve tídy a sice ve ti. Naped sedli ti honoratiores. První
ml
nos dirkama dolu a na tom nose brejle, pod ním hubu v té hub zuby a mezi zuby trubiku hlinné dýmky.
(To má býti sloh národní.) Vedle prvního sedl druhý rovn takový, jen že neml dýmku a brejle, a že byl
cil o
nco
menší.
ješt jak
Vedle druhého sedl tetí,
živ nevidl.
Za
a toho jsem
tímto collegium (neb tes faci-
unt collegium) stálo hejno študent neznámých; jen jediného znal jsem mezi nimi, a ten byl malý. Za tmito se rojilo smíšené množství drvoštp, vozejkárú, trakarník, flašinetlár, rohlikáek, nosiek, drbenic, zelenáek atd. Mohl bych Vám je popisovati, ale Byli to
z
vtšího dílu tenáové a
tenáky
posledního
roního bhu asopisu wJindy a Nyní,rt který ted! co zemelé dít leží v úzké truhlici, pokrj^ý všelikými kvty a obrázky. (Tak se, bohužel, skoro každému teprv po smrti dostane, co se mu [teba u veejném oznámení], již za živobytí slibovalo). Však již k ei. Švihna šnipku povtím, zaal jsem jak následuje.
——
II.
Dudá k. Není neobyejno v Cechách vidti na silnici muže, opic a opiek, asem i nedvda na etzu za veda, sebou od vesnice k vesnici, z msteka do msteka an
zbo
putuje,
kde pro obveselení k vejronímu trhu
hlého lidu,
tito
se
zb-
jeho tvernozí komedianti dle píšaly jeho
Muž však jehož Vám, a provozují. tenái, hodlám pedvedsti, není sice mén známý, však jist mén obyejný jelikož jeho opice i nedvd jeho cadrnatý netancují po návsi neb na nerovném dlážení njakého msteka; njbrž oni v hlavním a to sice skonou provádí
,
raLli
;
Clít v
mst
Pražském,
bu
v starém
bu
novém, ano oni
v
kdy on dudáckého jest mchu. Tak též i já, pišed za jakousi píinou do Prahy a man ^gfc vstoupiv v kafírnu P...ovu, oitým jsem se toho stal v kafirn tancuji
písaly jeho
podle
vd
^
tenkráte,
zvuk
pitoraen neni a neslýchán
svdkem
i
velikou pozoruje nelibostí, jak opice
s
ned-
a
dudákova nápvu skácí a se pitvoí pro posmch shromáždných hostu. — Vidoucímu takovéto se petvaování jich, tanulo mi i hned na mvsli, že jsem mnohou v zpsobu tom, kde zvíátka mluvila, etl scénu, a i hned jsem umínil napsali podobnou do Kvt; (do pravím, dobe vda, že by ji ani do Vely eské ani do dle
—
Musejniku, a to sice
z
patrných píin, nepijali
Kvt
—
)
a vy-
mládencm i pannám. (Mládencm píiu, ne bez píiny, ujištn jsa, že mnohému ženatému nebude pro potšení ani pro ob-
dati
ji
jesle
roku tohoto pro obveselení
—
veselení.)
Zde
jest.
Hlavní osoba dudák (nesmírný
mch
makaje pod
levým páždím; co zatím trubice, skrze kterou mch nadýmal, z ust A-ypuštna pod nosem se mu tepetala) táhl co vojanský vdce v ele opiího pluku, a huatý na jednu nohu napadající nedvd šel v zadu, nesa v erbu nco kídlatého s ohromným žíhadlem, pod nímž devisa »Ju:
magisti, «
rare in verba
koliv
nkdo
sboru tomu,
zlatou
literou se
a zvlášt
erbu
skvla.
Kdy-
nedvdem
ne-
šenémn bhže hledl pistoupiti (Nmec íká »naí) tVC: tcn«;, pohrozil mu dudák dtkami, které nepochybn na svj sbor ml nastražené. Tak tedy ten dudák, dudy :
i
dtkv
nosil.
.
!
CIV
U
prosted kafírnv
zasta%-ili.
Duilih.
Hop
íjr
hejsa
—
I
ršudy
Z.iiaine
jsou. znanié jsou
Z
Strakonic dudy.
Ojmi "*
kudr
Fiituji.
Hej dudy
sbor.
—
JVedvd Z
dudy 'solo).
Strakonic dudv.
lorka
Pozorovavše postupoviini
básníka, jeho
a
5 životem, s odporuikv patrmmi a nepatrnými, s sebou samým, s uvyklostmi a náruživostmi , doufáme že jsme práci marnou a jalovou na se nevzalL Snadže tím
boje
mnohý
nahlídne za záclony národního
našeho se ryvi-
nování a jiný zase hloubji pohlédne v rozvtvení nada-
ného ducha básnického. šeho pozorováni
máme
snažící se a toužící
skytovala, a
muž
Ci jej posouditi
po néera vyšším,
p. J. R.
zpráv uvádíme
1840
(z
on
konci na-
bvl lovéh, a sice nežli
svt ale
mu zemé
mnoho.
psal
krvi
Tvla pedhazovalo.
K
zde vyiíatek dopisu p.
Jsou, svého
Kláštera bliž Hradišté
doplnní našich Hindla od roku
:
jNedavno sešel jsem se ptal
po-
Život jeho že bvl podivnv, ješt po smrti se
srdce!
od
mv ku
i
On
lakových není na
kteí pišou a pracuji pro vlast;
mu
?
se
v svazku
m, 3.
zdaliž
jsem
nRozcrvcuicea
etl ve Vlastimilu, že Mácha v
nm
s
Q
dílu
.
.
.
III.,
popsaný
•:
cv Já že ne
tedy mi tento svazek Vlastimila, v
;
noveletka »Rozervanec od dychtivostí a velkou
s
t.
nmž
stojí
K. Tyla,« poslal. etl jsem
pozorností
i
,
musím
se
stranu
ti
—
toho ponkud' projeviti. »noveletku,«
J.
INemíním posuzovat tuto p. T. strany vyvedení a slohu, nýbrž toliko
j.
týe vystínni povahy našeho Máchy v posledních jeho dobách le mním, že mimo ty, kteí Máchu osobn neb dle ^'J'tvo^ ducha jeho znali a nkolik jiných, kteí v Rozervanci ledacos jim samým podobného co se
\
,
,
upamatování zbudí — »létavc« nejmenší ástka tená zde zábavy dojde že pi spisech sice nezáleží na tom, mnohým -li, nýbrž a v kterých to všeliké
naleznou,
—
a
kterým
se líbí.
—
Však k vci.
zervanec od Tyla, já bych
i
I
kdyby
mimo
sloh na jiného sotva
byl hádal, akoliv se stává, že proti písloví: vrána
oi i
neklube
—
zde.
Já
ei naší
p.
Tyla osobn,
t.
si j.
jeho povah týe, neznám,
osobnosti, a
mnohé rádyby by
,
milovník
povinnován
—
mu
Ro-
nestálo, že
je
co a
vrán Tak
vyMubaly. se
jeho
vnitní
každý literatury
pro jeho zásluhy uctivostí a láskou
astých vyznáních Máchovj^ch se soky (zde mním jen v básnictví) považovali, a ím dále tím více byli by museli soky se státi a noveletka )jRozervanec« od Máchova soka psána Však již nkolik let nvéje vítr, chladný vitra od pamatuji na
toliko
to,
z
že se za
—
!
—
Litomických hor pes Máchv hrob lev ducha a cit jeho pozstalé po
—
—
a vtší díl vý-
nm
písemnosti
k nmu do hrobu uložily on v Rozervanci tak tmavými barvami je vystínn s
též
jakoby se byly
— ?
na
Pry
myšlénkou, žeby uznáni, kterého »Máj,(( a zemelý jeho
CVI píinou, jako soka záš, pekoná»Hyneka vRozervanci Mácliovi není cele lo jeho karikatura! Podivný, neobyejný
tTÚrce došli, toho byl
—
hrob!
vající
—
nepodoben
je
byl spisovatel Krivokladu a Máje, však což divno, an i život. Cti a chvály i neobyejná byla duševní jeho síla
—
proež i lehce ovšem nikdy však urážel sám bu bud sám byl uražen nebyl takový poteštnec, neirkuli tejratel, jako v Rozervanci H} nek ; tot zamilovaný Mefisto ! Podivný byl
byl
—
v lásce, (bláznovský? kolik asi v lásce
v náruživosti pravi, že
Mácha v
i
mudrc?
hlubokomyslný Rochefoucauld
již
lovk
zamilovati
se sice
nešastný
takému
muže jako
málo
poesií
)>zklafnánat
má
láska
—
útchy dá. « Však jakoby pála básníkm ducha Byro-
samému
Byronovi
býti
—
—
— —
tak
lásky
jak
zdá se
Kde
I
však nikoliv jako hloupý lovk.) Podivný byl lásce
srdci
bohyn
!
moudrý
i
—
blázen
nova
smýšlení,
—
Mácha
kdo
a hrdého
žádostiv,
!
—
na nejvyšším
Ovšem
poesie
tato
ona nemiluje
stupni,
nejen roviny života, nejen paliorky a návrší, kde lojejí Pegasus dychtí vznésti vku je volno dýchali
—
nm
se vysoko nad vrchy pozemské, kde ubohému na hlava motá — a nešastník lehce jezdci duch se tísní
—
do propasti
klesá.
asem mnohý
Mácha
duševní
i
nebyl
tlesní
nikdy
šastný,
pokrm dobe
a
si
chutnati
an duch jeho ustavin se re vyšších ideálvznášel, nemilovav žádnou života lidského oborech ních avšak všednost , sotva by byl kdy spokojen býval ; dal,
a on,
—
který
lovk
jesti to
Mácha dílem
stále?
rozervanec
—
—
Ano, dám tomu,
nkdy sám
s
že byl
sebou nespo-
«
CVII
—
kojený
sám sebe
nkde
etl
mj.cc
—
»Chybil jsem
:
Mácha
však sem náleží, jak jsem
tejrajici,
byl
—
pi
YŠak
i
pozstalých spis jako v zapomenutí
sloTy íci musí
—
hvzda
nm
:
)>
hvzda
sklesla
Jest skvlost jeho
«
zstane blud
se
naší krásné literatmy, an se nyní,
nm
mn
hvzda na obloze kde tch nkolik po
by tpytící
tlí
nebes
s
— o nm jeho výše
—
mrtvá
nim v hrob, nechme
s
te úsudek o »Máji,« nežli nad ním yynesl ctihodné pamti nebožtík Chmelenský v musejním asopise, kde ))Máj« samého Máje slovy v
i
jeho stín! Jiný panuje
))o co se nic nazývám,
za posouzený držel.
—
jako zase jinde stálo nn€stvúra<( Jestit
Máj jiskra neobyejného
On
již
nenij
—
»ryTnované škváry
básnického ducha, zablou-
—
osamotnlá sice pece ale skvlá, nehasnoucí jesti Kiyoklad milý plod básnického ducha, pro tedy takové básníka zlehování jako v dotené noveletce ? I pichází mi to, jakoby byl p. T. Rozervance s mrtvým Máchou ješt soe více sob k vli a hbosti než z jiného úelu psal i musí se strany Rozervance o Máchovi íci nNikde pokoj ani v tichém hrob, a X)(lé ífl tClé 200é Že v rozervaném Hynku se žáfccé ^C^bncn auf ^rten dný jiný než Mácha nepopisuje to aby každv poznal, dobe se p. T. o to postaral, k tomu je i bývalá tohoto dilá
,
j
,
,
:
5
—
!
—
rozervaného
Hynka milenka
M
p.
T.
na poslední
stránce
písmenkou sama nápomocna. Tot ve vystínní povahy nechvalitebná licentia poetica od p. T., a veliké prohešení se proti starému »de mortuis nil nisi bene.'!* * O mrtvých le dobe
I
CVllI Doufáme,
nám
záleží
nebo vc
šich,
hlavy se
kdyby
ji
naše pokroiti
ujmOu, a celé hejna
dmyslník
v literatue
—«
nám jednoho
nMypme
genia
,•
a
se každý
je,
nebo
mocpoznáme jen po jeho
neplatí to a ono, nýbrž duch, snažení,
dmyslu,
plodech.
nedosadi
že
na-
mže, jen když nadané utrha a slabých duch
stokráte na prsa se tloukly pokikujíce:
sloupy vlasti nost
že obecenstvo Cechoslovanské uzná,
na zachování dobrého jména
Máj.
I.
Byl pozdní veer— první máj byl lásky as. Veerní máj Hrdliin zval ku lásce hlas,
—
—
Kde borový zavánl
O
lásce šeptal tichý
háj.
mech;
Kvetoucí strom lhal lásky žel, Svou lásku slavík rži pl,
Ržinu
jevil
vonný vzdech.
Jezero hladké v kovích stinných
Zvuelo temn
Beh
A
tajný bol,
je objímal kol a kol;
slunce jasná
svt
jiných
Bloudila blankytnými pásky,
Planoucí tam co slzy lásky. skoucí I svty jich v oblohu
Go ve chrám
Až
se
—
vné
milostí
lásky vzešly,
k sob vroucí
'"V
8
Zmnivše
se v jiskry hasnoucí
—
Bloudící co milenci sešly.
— jasn milenka hledá —
Ouplné luny krásná tvá
Tak bled
jasná,
Jak milence
bledá,
Ve ržovou vzplanula zá; Na vodách obrazy své zela, A sama k sob láskou mela. Dál blyštl bledý dvor stín, Jenž k sob šly vždy blíž a blíž, Jak v
by
objetí
níž a níž
Se vinuly v soumraku
Až posléz S nimi se Nejzáze
klín,
šerem v jedno splynou. stromy k
stíní
stromm
vinou.
šero hor,
Tam bíza
k boru, k bíze bor Vlna za vlnou
Se kloní. Potokem spchá.
V
as
lásky
Ve
— láskou
plnou
—
každý
Za ržového veera Pod dubem sliná dva Se skály v behu jezera
sedí,
tvor.
9
;
9 Daleko pes jezero
Tu
se
jí
hledí.
modro k nohoum
vine,
Dále zelen zakvítá,
Vždy zelenji prosvítá, Až v dálce v bledé jasno Po širošíré hladin
splyne.
Umdlelý dívka zrak upírá
Po
hladin
širošíré
Nic mimo promyk
hvzd
Dívina krásná, angel Co amaranth na jae
V ubledlých
lících
Hodina, jenž
Ta v
žal
i
padlý, švadly,
krásy spjí.
všecko vzala,
ústa, zraky,
Pvabný Tak
jí
nezírá.
elo
její
smutek psala.
—
zašel dnes dvacátý den,
V krajinu
tichou
Poslední požár I nebe, jenž
se
kráí
kvapn
sen.
hasne,
ržojasné
Nad modrými horami míhá. „On nejde! již se nevrátí!
—
Svedenou
žal tu zachvátí!"
—
10
Hluboký vzdech
jí
adra
Bolestný srdcem bije
A
zdvíhá,
cit,
ve tajemné vod stenání
plá a lkáni. zhlíží hvzdný svit,
Mísí se dívky
V slzách Jenž po
Velé
se
lících
ty jiskry
co jiskry plynou.
tváe chladné
hvzdy hynou; Kam zapadnou, tam kvt uvadne. Co
padající
Viz, mihla se u skály kraje;
Daleko pes
Vtíek
ni
nahnuté
bílým šatem
Oko má v dálku
Te
vlaje.
napnuté.
—
slzy rychle utírá.
Rukou
si
zraky zastírá
Upírajíc je v dálné kraje.
Kde
jezero se v hory kloní.
Po vlnách jiskra Po vod hvzda
jiskru honí. s
hvzdou
hraje.
Jak holoubátko snhobílé
Pod erným mranem pelétá,
11 Lilie vodní
zakvétá
Nad temné modro tak se Kde jezero se v hory níží :
ile
—
—
Po temných vlnách cosi blíží, Rychle se blíží. Malá chvíle,
A
co
již
Ne
již
ápa
vážný
holoub i
let,
lilie
kvt.
Bílá se plachta
vtrem
Štíhlé se veslo
v modru koupá,
A
houpá.
dlouhé pruhy kolem tvoí.
Tm
zlaté
rže, jenž pi doubí
Tam na horách po nebi hoí. Ržovým zlatem ela hroubí. „Rychlý
To
to
lunek!
on, to on!
Ta
blíž
a blíže!
péra, kvítí,
Klobouk, oko, jenž pod ním
Ten pláš !"
Vzhru
Již
svítí,
lun pod skalou
víže.
po skále lehký krok
Uzounkou stezkou plavce vede. Dívce se zardí tváe bledé;
— Vstíc mu bží. — — dlouhý skok — Zaplesá bží Za dub
je skryta.
— 12
na prsou
Již plavci, již
„Ha Jí
!
bda
známou
Hrzou
mi
V tom
!"
luny
v žilách
jí
mj
„Kde Vilém
— zá
tvá;
osvítila
se krev
leží
staví.
?"
„Viz," plavec k ní
Tichými slovy šepce praví,
„Tam pi jezeru vížka ní Nad strom noc; její bílý
stín
Hlubokot stopen v jezera klín;
Však hloubji ješt u vodu
vryt
Je z malá okénka lampy svit;
Tam Vilém
myšlenkou
Ze píští den
jej
žití
se baví,
zbaví.
On hanu svou, on tvoji vinu Se dovdl; on svdce tvého Vražd zavraždil otce svého. Msta v patách kráí jeho inu. Poklid mu dán, Hanebn zeme.
—
Až
tváe, jenž co
rže
kvetou,
Zbledlé nad kolem obdrží stan,
Až
štíhlé
oudy v kolo vpletou.
,
:
13
—
Tak skoná strašný les pán! Za hanu jeho, za vinu svou
Mj
mj
hanu svta,
Obrátí
se.
—
kletbu mou!"
Utichl hlas
skále slezl za krátký
Po
Pi
lun svj
skále
Ten
rychle
letí,
as,
najde.
ápa
co
Menší a menší, až co Mezi horami po
—
vod
let,
lilie
kvt
zajde.
Tiché jsou vlny, temný vod
Vše lazurným
Nad vodou
A
se
klín.
pláštm krylo; bílých skví šat stín,
se
krajina kolem šepce: „Jarmilo!"
V hlubinách
vody
„Jarmilo
:
Je pozdní veer první máj
Jarmilo
!
—
—
je lásky as. Veerní máj Zve k lásky hrám hrdliin hlas
„Jarmilo
!
Jarmilo
!
!
Jarmilo
!" !
!
!" I
n. hvzda
Klesla
s
nebes výše,
Mrtvá hvzda, sinný
svit;
Padá v neskonené íše, v vný byt. Padá Její plá zní z hrobu všeho,
vn
Strašný jekot hrozný
kvil.
„Kdy dopadne konce svého?"
—
—
nikde žádný cíl. Nikdy Kol bílé vže vtry hrají,
Pi Na
níž
si
vlnky šepotají.
bílé zdi
stíbrnou
Rozlila bledá luny
zá
tvá;
Však hluboko u vži je temno pouhé; Neb jasná msíce svtlá noc Uzounkým oknem u sklepení dlouhé Proletši se
zmní v
pološerou moc.
Sloup sloupu kolem rameno
si
podává
!
;
15
Temnotou noní. Z venku vtru vání Pelétá zavraždných co lkáni,
vz
Vlasami
vzn
pohrává.
Ten na kamenný složen stl Hlavu Polou
o ruce opírá;
sed a klee pl
V hloub
myšlenek
se zabírá.
Po msíce tvái jak mrana jdou, duši svou Zahalil A-ze v
n
Myšlenka myšlenkou umírá.
„Hluboká noc!
Te A Ze
ty rouškou svou
pikrýváš ddinu mou,
ona
truchlí pro
truchlí ?
Ta dávno Sotva že
— pro
neví o zej tra
mne!
mne ?
— — pouhý
mn.
jasný den
Nad její lesy vstane, Já hanebn jsem odpraven,
A
ona
Vesele,
— jak jasn
v
mj
první den
vzplane."
—
sen
16
Umlknul; po sklepení
jen,
Jenž nad sloupy se zdvíhá, Dál, dál se hlas rozlíhá;
— jakby
Až Na
hrzou pimražen
—
konci sín dlouhé
Usne v temnot pouhé.
Hluboké
Zpt
ticho té temnosti
vábí
asy
pominulé,
A vze
ve snách dny mladosti
Zas
dávno uplynulé.
žije
To zpomnní mladistvých let Mladistvé sny vábilo zpt;
A vzn
oko slzy
lilo,
Srdce se v citech potopilo
Marná
Kde
V
to
—
touha v zašlý svt.
za jezerem hora horu
západní stíhá kraje,
Tam — zdá
se
Posledn dnes
Od
V
;
mu
—
si
v temném boru
co dítko hraje.
svého otce v
svt vyhnán
loupežnickém tam roste sboru.
;
17
vdcem
Pozdji
spolku zván
Dovede iny neslýchané, Všude jest jméno jeho znané,
Každému: „Strašný les pán!" Až posléz láska k rži švadle Nejvejš roznítí pomstu jeho,
A
poznav svdce dívky padlé
Zavraždí otce neznaného. Protož jest u vzení dán;
A
kolem
má
být odpraven
Již zejtra strašný
Jak první
les pán,
vyvstane den.
z hor
Ted na kamenný
složen
Hlavu
o ruce opírá,
Polou
sed
V
a
klee
stl
pl
hloub myšlenek se zabírá
Po msíce tvái jak mrana Zahalil
vze
v
n
jdou,
duši svou,
Myšlenka myšlenkou umírá.
—
otec mj! vrah— jeho „Sok On svdce dívky mojí !
Mácha
I.
—
2
syn,
"
18
Neznámý mn.
— Strašný
mj
in
Pronesl pomstu dvojí.
Pro
rukou jeho vyvržen
Stal jsem se
í í Ne
hrzou les?
vinu píští pomstí den?
vinou kletbu nesu? vinou svou!
—Y
života sen
Byl jsem já snad jen vyváben,
Bych
A
ztrestal jeho vinu?
že jsem
jestli
Nejednal tak,
asn asn
vn
i
pro
smrtí zlou
hynu?
—
vzn
hlas
vn? — vn — as —
i
Hrzou
vlí svou
umírá
Obražený od temných stn;
Hluboké noci nmý stín Daleké kobky zajme klín,
A
pam vzn
„Ach
—
ona,
nový
sen.
ona! Angel
mj!
Pro klesla dív, než jsem ji znal? Pro svdce tvj ? Pro otec mj ? Má kletba " Le hluboký žal
—
—
;
19
Umoí slova. Kvapn vstal; Nocí iní etz hmot,
A
malá okna
z
vzn
zrak
Zalétá ven za hluky vod.
—
Ouplný msíc pikryl mrak,
Než nade temný horní
stín
hvzdy v noci klín jezeru hvzdný svit
Vychází I
po
Co ztracené svtlo Zrak
A
vzn
se míhá.
tyto jiskry stíhá,
v srdce bolný vodí
cit.
„Jak krásnáf noc! Jak krásný svt! Jak svtlo
Ach
—
zejtra již
stín
se
mj
stídal
mrtvý hled
Nic více neuhlídá!
A
jako venku šedý mrak
Dál
— dál
Tak — "
etz U Již
se rozestírá:
Sklesl
vzen,
iní hmot,
sklesl zrak,
a pak
tichu vše nmírá.
od hor k horám mraku
Ohromná ptáka
stín
perut dlouhá
—
—
;
20 Daleké noci pikryl
klín,
A
je pouhá.
šírou dálkou
tma
Slyš! za horami sladký hlas
Pronikl nocí temnou,
Lesní to trouba v noní
as
Uvádí hudbu jemnou.
Vše uspal tento sladký zvuk, I noní dálka dímá. zapomnl vlastních muk. Tak hudba ucho jímá.
Vze
„Jak milý život sladký hlas
V
krajinu
Než
noní vdechne
zejtejší
— ach — mine
Tu ucho mé ach nikdy
Tch zvuk Zpt
sklesne
Kobkou Hluboké
zas
nedoslechne!"
vze —
se rozestirá ticho.
Se opt srdce
A
as.
želez hluk
;
— V hloubi
muk
svírá,
dálné trouby sladký zvuk
Co jemný plá umírá. „Budoucí as?! Zejtejší den?! dál, pouhý to sen, Co pes nj
—
21 Ci spaní je bez
snní?
Snad spaní
život ten,
Jenž
je
i
ted; a píští den
žiji
zmní?
Jen v jiný sen je Ci po
A
em
tady toužil jsem,
nemla
co
šírá
zem,
Zejtejší den mi zjeví?
Kdo
A
— Ach
ví?
opt
mleí.
žádný neví."
—
Tichá noc
Kol kolem vše pikrývá. Shasla msíce svtlá moc, I
hvzdný
a kol a kol
svit,
Je pouhé temno, šírý dol
Co hrob daleký Umlkl Usnul
A
vítr, i
vody hluk,
libý trouby zvuk,
u vzení
Je mrtvé
síni
ticho,
„Hluboká noc
Temnjší
Pry
zívá.
mn
myšlenko
dlouhé
temno pouhé.
— temná
je noc!
—
nastává !
!"
—A
Myšlenkou pekonává.
citu
moc
22 Hluboké
ticho.
— Z mokrých stn
Kapka za kapkou
A
jejich
splyne,
pádu dutý hlas
Dalekou kobkou rozložen,
Jakoby noní
mil
as.
Zní
— hyne —
zní a
hyne
—
Zní
—
zní a
hyne
zas.
hyne
—
„Jak dlouhá noc
Však
Pry
delší
mn
— jak
dlouhá noc
nastává.
— A hrzy moc pekonává. — — Kapky hlas
myšlenko!"
Myšlenku
Hluboké
ticho.
Svým pádem opt
mí
as.
Zde v noní
„Temnjší noc!
Ba Se
luny zá, ba
tam
stín,
svit,
Pouhá jen tma pebývá.
Tam
všecko jedno, žádný
Vše bez konce
klín
hvzdný kmit
— jen pustý žádný — žádný — žádný
vloudí
Tam
—
— tam
díl
—
není chvil,
^Nemine noc, nevstane den,
23
— — žádný
Tam asu neubývá. žádný Tam žádný
—
Bez konce dál
vnost
Se na mne
Tam
A
— bez
prázdno pouhé
kolem mne
ticho
Bez konce místo
To smrtelný
dívá.
— nade zívá.
— žádný —
mnou,
noc
i
— hlas
—
as
je mysli sen,
Tof, co se „nic" nazývá.
A V
než se píští skoní den, to pusté nic
Vze A
i
jsem uveden."
hlas omdlívá.
lehounce
si
vlnky hrají
Jezerní dálkou pode vží,
S
nimi
Vzn
si
vlnky šepotají,
uspávati se zdají,
Jenž v hlubokých mrákotách
leží.
Strážného zbudil strašný hmot, Jenž
etz
-
konce jen
pode mnou
i
Pouhé tam prázdno Bez konce
cíl
iní padání;
24 Se svtlem Nezbudil
Od
vstoupil.
vzn
— Lehký
chod
z strašných zdání.
sloupu k sloupu lampy svit
Dlouhou zaletá
síní,
Vždy
bledší její kmit,
bledší
Až vzadu
A
—
zmizí
moc,
její
pustopustá temná noc
Ostatní
Le
díl
zastíní.
nepohnutý
vzn
— mrak — zrak
Jakby jej ješt halil Zdá se, že nic nezírá. strážce lampy rudá zá
A
Ubledlou
A
tma
mu
již
polila
tvá,
prchla irá.
On na kamenný
stl
složen
Hlavu
o ruce opírá,
Polou
sed
a klee
pl
Znovu v mdlobách umírá;
A
jeví hlasu šepot mdlý.
Ze trapný jeho sen
—
i
zlý.
—
a duše má !" „Duch mj duch mj Tak slova mu jednotlivá
;
25
Ze sevených úst plynou. Než však dostihne ucho hlas, Tu slova strašná niím zas
—
Jakž byla vyšla
— hynou.
zá
Pistoupí strážce, a lampy
Ped
vzn vstoupí tvá. vzn — strašný zjev —
samou
Obliej
Oko spoívá
nehnuté.
Jak v neskonenost napnuté,
Po tvái
slzy
V ústech
spí
Tu k ústm
— pot a šepot —
vzn
krev
zpv
tichý
ucho své
Piklonil strážce bázlivé;
A
jakby lehký
Vze A
vtík
vál,
svou povst šepce
dál.
strážný vždy se níž a níž
— a Až ucho ústy vzn — a Ten šepce Až zmlkne — jakby pevn Ku vzni
kloní
blíž
blíž,
spojí.
s
tiše
tiš
tiš,
spal.
26
Le
Po tvái
Ve
nepohnut
strážný
mu
se
Až sebrav
On
slzy rojí,
—
srdci jeho strašný žal.
Dlouho tak
A
stojí,
stojí
sílu
primražen,
kvapn
vstal,
rychlým krokem spchá ven. sice
— dokud ješt
žil
Co slyšel nikdy nezjevil, Než na vždy bledá jeho Keusmála se nikdy více.
—
líce
Za strážným opt temný Zahalil dlouhé sín klín;
stín
kapky hlas Svým pádem opt mil as.
Hlubokou
A vze Složený
nocí
na kamenný stl sedí pl. kleí
—
—
Obliej jeho
— strašný
Oko spoívá
nehnuté,
zjev
—
Jak v neskonenost napnuté,
—
—
a pot Po tvái slzy A ustavin kapky hlas
krev.
27
Svým pádem
dále
mí
as.
A kapky — vod vtr zpv Vzovi blízkv hlásá skon, i
Jenž myšlenkami omdlívá.
Z dálky
A
se
—
sova ozývá,
nad ním plnoc
bije
zvon.
;
Intermezzo první.
P
li
1
n o
c.
(Krajina.)
V
rozlehlých rovinách spí bledé luny svit.
Kolem hor temno
Nad
Na Nad
je,
v jezeru hvzdný kmit,
jezerem pahorek
nm
stoji.
se sloup, s tím kolo zdvíhá,
tím se bílá lebka míhá.
Kol kola
duch
dav
se rojí;
Hroznech to postav sbor Sbo7*
„V plnoních
se stíhá.
duch.
ticho je
dobách
Svtýlka bloudí po hrobách, A jejich modrá mrtvá zá
29 Svítí v dnes
pohbeného tvá,
Jenž na stráži
Poslední z
V zenithu na
pohbených zde stojí
nm
V ztrhaný 1
co druzí spí
—
kížek opený
vlastní
A
—
dlí.
šedý mrak,
msíc
složený
mrtvý strážce zrak,
v pootevené huby
Peskípené
svítí
zuby."
Jeden hlas.
—
pipravte „Ted pravý as Neb zej tra strašný les pán !
Mezi nás bude uveden."
Sbor
duch
(sundávaje lebku).
„Z mrtvého Nabudiž
Bu
— pijmi námi —
žití
mezi
Dlonho
kraje vystup ven,
jsi
hlas,
vítej
nám.
tady bydlel sám.
Jiný tvé místo zajme zas."
stan
!
30
Lebka (mezi nimi kolem se toíc).
,^aké
toužení,
oudii
to
Chtí
opt
Jaké
to strašné
Mj
býti jedno jen.
nový
sen.
hemžení,
— Mj
Jeden
zejtra
Vichr nás
phioc
opt
Pak mu bud
!"
hlas.
„Pipraven jesti jeho
Až
nový sen
stan.
nastane,
pivane.
slavný
poheb
dán."
Sbor duch.
„Pipraven jesti jeho
Až
zejtra
Vichr nás
Pak mu
plnoc
stan.
nastane,
opt pivane.
bu
slavný
Jeden „Rozlehlým polem
poheb
dán."
hlas. lef
mj
hlas;
Poheb v plnoní bude as Co k pohbu dá každý, mi zjev!"
31
ekan
s kolem.
rakví budu já."
„Mrtvému
Žáby
z bažiny.
„My odbudem pohební zpv." Vichr po jezeru.
^jPohební hudbu vichr má."
Msíc „Já
bílý
v zenithu.
píkrov k tomu dám."
Mlha po horách. „Já truchloroušky obstarám." Noc. ^,Já
erná roucha doruím." Hory v kolo
„Roucha
i
krajiny.
roušky dejte nám."
Padající rosa. ^,A já
vám
slzí
zapjím."
32 Suchopár.
„Pak
já rozduji vonný dým."
mrano.
Zapadajici
„Já rakev
deštm pokropím."
Padajici kvt.
„Já k tomu vnce
uviji."
Lehké vtry.
„My
na rakev
je
donesem."
Svatojanské mušky.
„My
drobné svíce ponesem."
Boue „Já
zvon
z hluboká.
dutý zbudím hlas."
Krtek pod zemi.
„Já zatím hrob
mu
vyryji."
Cas.
„Náhrobkem
já ho pikryji."
33
Pes msíc letící hejno noního ptactva. „My na pohební pijdem kvas." Jeden hlas. „Slavný
mu poheb
Ubledlý
msíc
pipraven.
umírá,
Jitena brány otvírá, Již je den! již je den!"
Sbor duch. „Již je den! již je den!" (Zmizí.)
Mácha
I.
III.
Nad temné
hory
rzný den
Vystav májový budí
Nad
lesy
dol,
ješt kol a kol
—
Lehká co mlha bloudí sen. Modravé páry z les temných
V I
ržové nebe
nad jezerem barev jemných
Modré
A I
vstoupají,
v
se
behu
mlhy houpají; jeho
šírým dolem
—
—v
— dál
stínu
hory
a dál
—
všude bílé dvory Za lesy co mocný král, Se skvjí, až Ohromný jako noci stín V ržový strm nebes klín
—
—
Nejzáz
vrch
nejvyšší stál.
— 35
Ledva
nad modré temno hor
že však
Brunátné slunce
Tu
rud
zasvitnulo,
náhle ze sna všecko procitnulo,
A vesel plesá vešken živý tvor. V jezeru zeleném bílý je pták sbor, A lehkých lunk bh rychlé veslování i
Modravé
stíny vln v rudé
Na behu
pruhy rozhání.
jezera borový šumí háj,
Z nhožto drozd slavný žalm
i
Mísí se ve hlasy dolem bloudících
Veškeren živý tvor mladistvý
A vtru
ranního
—
co
zpvu
pták zpv dv;
jiných
slaví máj.
—
libé vání
Tam Tam Tam
zase po horách mladistvé stromky sklání.
Le
výjev jediný tu krásu jitra zkalí.
v dolu zeleném roznáší
kvt,
bílý
ídí nad lesy divokých husí
let,
Kde v šíré jezero uzounký ostrov Z nhož msta malého, bílé vže Hlubokof stopený v zelený vody
Náramný kik
A
a
hmot mladým
valný zástup se
Zdaleka spchá
Vždy vtší
lid
— vtší
z
bran malá
stín
klín.
se jitrem
msta
— vždy vtší — vždy
jest
sahá,
zmáhá,
valí.
zástup ten
—
roste tento pluk;
:
36 Nesmírné množství
— vždy
již
Nešastný zloinec má
Te
z
malá
msta
vtší jeho hluk.
býti vyveden.
bran vojenský pluk vychází.
Povolným krokem on zloince doprovází, Jenž v stedu jeho jde jak jindy ozdoben. Utichl množství hluk
— le
znovu
A mnohý v hluku tom vynikne „To on, to on! Ta péra, kvítí, Klobouk, oko, jenž pod ním
Ten jeho pláš,
to
on,
pone
zas,
silný hlas
svítí!
to on!
To
strašnýC
les
pán!"
Tak lidem ode všech
voláno bylo stran;
A vtší vždy byl hluk — zbouených jako ím blíže zloince zdlouhavý vedl chod. nho zástup jde Z nho — co blesku
Kol
Voln Z msteka
jde nešastný
zvonku
— co svit
slunci
se
leskne
zbra. v zemi zrak.
Množství se modlí za.
Na behu jezera malý pahorek stojí. Na nm se dlouhý kl — na klu kolo Blíž strmý
—
nebem erný mrak,
—v
— upený hlas.
vod
kolmý vrch, na vrchu vrchol
zdvíhá. dvojí,
37
Na
U
vyšším vrcholí bílá se kaple míhá.
volném prvodu ku kapli pišel sbor;
Všickni
te
ustoupí
— zloinec
stojí
sám.
Posledn vyveden v pírody slavný chrám, By ješt popatil do lna temných hor, Kde druhdy veselý dtinství trávil vk; By ješt jedenkrát v ržový nebe klín
Na
horu vyveden,
ped
bílé kaple stín.
Nebe i svt všech pánovi svj vzdal vdk. Umlknul vešken hluk, nehnuty stojí lid,
A V
srdce každého zajímá vážný soucitu s
Slzící lidu
Kde
zrak obrácen v hory výš.
nyní zloinec, v pírody pate íš.
Ped Bohem pokoen Vyšlého slunce rudá
v modlitb tiché
zá
Zloince bledou barví tvá,
A
slzy s
Jenž
cit.
nešastným v hlubokém smutku
oka
stírá,
smutn v
dálku
zírá.
Hluboko pod ním krásný
Temné jej hory hroubí Les vnec objímá.
dol.
kol,
stál.
plál.
38
dímá
Jasné jezero
U
stedu kvetoucího dolu. Nejblíž se modro k behu
Dále zelen
Vždy
Až
vine,
zakvítá,
zelenji prosvitá,
posléz v bledé jasno splyne.
Bílé dvory u velkém kolu
Sem tam
jezera broubí
beh.
V jezeru bílých pták sbor A malých lunk rychlý bh, Až kde
jezero v temno hor
V modré
se dálce níží.
Loky
bílé
i
v
Vž — msto Pahorky
behu
dvory
—
— bílých pták rod v kolo — temné hory —
Vše stopeno ve lno vod, Jak v zrcadle se zhlíží.
Tam
v modré dálce skály lom
Kvetoucí
Na
beh
jezera
tíží,
skále rozlehlý je strom
Starý to dub
—
— tam — onen hrdliin —
Kde k
lásce zval
Nikdy
se nepiblíží.
as
hlas
•
-
:
:
39 Nejblíže pahorek se zdvíhá,
nm
Na
Po hoe
se
— na
Mladistvý
Nad
A
kl
huí
a kolo míhá. níž stojí
—
— smutný
háj
stesk
—
šírým dolem slunce lesk,
ranní rosa
— jitní
máj.
To vše zloinec ješt jednou zel, To vše, jenž nyní opustiti ml,
A
hluboký
mu
srdce žal uchvátí;
Hluboce vzdechne
—
—
slza slzu stíhá
—
—
Ješt jednou posledn vše probíhá. Pak slzavý v nebe svj zrak obrátí. Po modrém blankytu blavé páry hynou. Lehounký vtík s nimi hraje;
A
vysoko
— v daleké
kraje
obláky dálným nebem plynou, A smutný vze takto mluví k nim „Vy, jenž dalekosáhlým bhem svým Co ramenem tajemným zemi objímáte, Vy hvzdy rozplynulé, stíny modra nebe. Bílé
Vy
truchlivci, jenž rozsrautnivše sebe,
V tiché
se slzy celí rozplýváte
"
40
Vás
já jsem posly volil mezi všemi.
Kudy I
plynete v dlouhém dálném
bhu,
tam, kde svého naleznete behu,
Tam
na své pouti pozdravujte zemi.
Ach zemi krásnou, zemi milovanou. Kolébku mou i hrob mj, matku mou, Vlast jedinou
v ddictví mi danou.
i
Sírou tu zemi, zemi jedinou
A
bh
až
Kde
jezera
Umlkl
již,
Te
výše hory
s
—
váš onu skálu uhlídá,
behu
v
!
— tam
dívku uplakanou
—
slza s slzou se stídá. s
vznm
kráí pluk
Širokou stezkou v stedu mlada borku, Doleji
A
— dole —
znovu
ztichl síra
Pichystán
Spustiv
Obnažil
jsou na pahorku
—
množství hluk.
popravce
již
vze
Jedenkrát ješt Pohlédl
již
s
meem
stojí.
zdvihl zrak.
— povzdechl — pak smrti zas — k
vkolím jej
blízké se
vze
krk, obnažil
adra
strojí.
bílé,
Poklekl k zemi, kat odstoupí, strašná chvíle
Pak blýskne me,
V kolo
tne
me,
kat rychlý stoupne krok,
zloinci blýskne v
týle,
—
;
;
41 Upadla hlava I
tlo
ostatní
Ach v zemi
— skok — ješt i
ku zemi
te
jeden skok
—
se skloní.
krásnou, zemi milovanou,
V kolébku svou hrob svj, matku svou, V vlast jedinou v ddictví mu danou, V šírou tu zemi, zemi jedinou, V matku svou, v matku svou, krev syna i
i
po
Po udu lámán
U I
oud, až celé
kolo vpleteno nad
klem
vzn
tee ní.
tlo
v kole pnlo,
hlava nad kolem svj obdržela stan;
Tak skonil
Na mrtvé Na nj se
života dny strašný
tvái
mu
dívajíc
poslední
— po
les pán
dímá
celý dlouhý
sen.
den
Nesmírné množství v kol malá pahorku Tepr^^ až
k západu
schýlivši slunce
stálo
bh
Veselo v mrtvý zrak sfaté hlavy se smálo. Utichl jezera šírý
Nad
beh.
dálkou temných hor poslední požár plál;
V hluboké
ticho to
Stíbící hlavy I
— veerní msíce
té ubledlou
tichý pahorek, jenž v
vzešla zá,
mrtvou tvá
behu vody
stál.
:
42
Msta jsou vzdálená co bílý v modru Pes n v kraj daleký nesl se mrtvý
V kraj,
kde co
dít on
—
o,
mrak, zrak,
— krásný
krásný
vk!
vk
Daleko zanesl
onen
as
Dalekof jeho sen, umrlý jako
Obraz co bílých
Tak
mst
vztek, stín.
u vody stopen
klín,
jako zemelých myšlénka poslední,
Tak jako jméno jich, pradávných boj Dávná severní zá, vyhaslé svtlo s ní, Zbortné harfy
vku
Zašlého
tón, ztrhané struny zvuk.
dj, umelé hvzdy
svit.
Zašlé bludice pout, mrtvé milenky
cit,
Zapomenutý hrob, vnosti skleslý Vyhasla ohn kou, slitého zvonu
byt.
To
jestif
hluk,
hlas.
zemelých krásný dtinský as.
Je pozdní veer
—
— druhý
máj
—
je lásky as, Veerní máj Hrdliin zve ku lásce hlas
„Viléme! Viléme!! Viléme!!!"
Intermezzo druhé. Stojí hory proti
sob,
Z jedné k druhé mrak pepnutý Je, co
temný strop klenutý,
Jednu k druhé
pevn
víže.
Ouvalem tím v pozdní dob Ticho, temno jako v hrob. Za horami, kde pod mrakem
Ve
vzdálí se rozstupují
V temné
nco k sob
dálce,
—
níže
blíže Kolmé skály Než hory se sestupují. Tak že siným pod oblakem
Skály ouzkou bránu tvoí.
Za tou v dálce pode mrakem Temnorudý požár hoí, Dlouhý pruh v plamene zái Západní rozvinut stranou.
44
Po
jehožto rudé tvái
Noní
ptactvo kola vedší,
Jakoby plamenou branou Nyní v dálku
zaletalo.
—
Hasnul požár
Až
bledší
—
bledší,
se širošíré nebe
Noní
rosou rozplakalo,
Rozsmutnivši zem
V hlubokém
i
sebe.
ouvalu klín.
Ve stovkých dub
stín,
Sbor u velkém kole
sedí.
Zahaleni v plášt bílé
Jsou
to druzi
Každý ped Beze
noní
se v
chvíle.
zemi hledí
slova, bez pohnutí,
Jakby kvapnou hrzou jmutí
V
sochy byli
Veerních Tichý
promnni.
co krajin
šepot —
pní.
tiché lkáni
Nepohnutým kolem
—
plynul.
Tichý šepot bez pestání:
„Vdce
zhynul
!
— vdce
zhynul
!"
:
45
V kotoui
jak vítr skuí,
Nepohnutým kolem zvuí:
„Vdce
vdce
zhynul!
zhynuli"
—
Jako list šepotáni
Pode skalou pi ozvn,
Znlo kolem bez pestání, Jednozvun, nepromn:
„Vdce
zhynul
Zachvly Ozvaly
se
!
— vdce
zhynul
!"
—
se lesy dálné,
náky
„Pán náš zhynul
valné !
— zhynul — zhynul !
!
!
!
!"
—
IV. Krásný máj uplynul, pohynul jarní kvt, pak letní pešel as, A léto vzplanulo
— též — ;
Podzim i zima Až mnohá léta Byl
již
Hluboká na nj
Práv
A
to
kon
penesl
Dávno
let.
— S plnocí
V
vkolí pevný
slyšeti
kon
nový rok sen.
krok.
krok. — K mstu jsem
pišed k pahorku, na již
as
noc.
se poínal.
Jen blíže jezera
Mého
jaro vzešlo zas;
rok, poslední v roce den;
sedmý
asi
i
nmž
obdržel pestrašný
nocí jel;
byl tichý stan
les
pán.
Poprvé Viléma bledou jsem lebku zel.
Plnoní
krajinou,
kam
oko jen dosáhlo,
Po dole, po horách, lesy, jezerem, polem. Co píkrov daleký snhu se blmo táhlo, Co píkrov rozstený — nad lebkou i nad kolem.
;
;
47
V
hlubokých mrákotách bledý se msíc
asem
ploužil.
znl sovy plá, ba vtru smutné chvní,
A
vtrem na kole kostlivce rachocení, mého kon oužil. Že strach i adra má i
A
tam, kde
msta
stín,
v cval
konm,
s
I
jsem
zaletl
po kostlivci jsem hned druhý den se tázal;
Starý mi hospodský ku pahorku ukázal,
A — již
jsem díve psal
— smutnou
dal zprávu
nm.
o
m
Pak opt žití bh v sirý vedl svt. Mnohý bouný vír v hluboký smutek
schvátil
Le
zpt,
m
smutná zpráva
ta
vždy vábila
m
Až s mladým jarem jsem ku pahorku se S západem slunce jsem tam na pahorku kostlivec Nade mnou kolo kl
—
—
vrátil.
sedl,
—
lebka
bledá;
Smutným jsem okem v dál krajiny jarní hledl. Až tam kde po horách mlha plynula šedá. Byl
opt veer
—
— první
máj
—
Veerní máj byl lásky as Hrdliin zval ku lásce hlas,
;
48
Kde borový zavánl
haj.
lásce šeptal tichý mech,
Kvetoucí strom lhal lásky
Svou lásku
Ržiuu
slavík
jevil
žel,
rži pl,
vonný vzdech.
Jezero hladké v kovích stinných
Zvuelo temn
Beh Co
A Se
tajný bol,
objímal kol a kol.
je
sestru brat ve hrách dtinných.
kolem lebky pozdní vložila,
co
vnec
z
Kostlivou, bílou barví 1 s
pod bradu
Vítr
si
s
svislou
zá rží
tvá jí
kží.
dutou lebkou hrál,
Jakby se mrtvý z hloubi smál. Sem tam poletal dlouhý vlas, Jejž bílé lebce nechal
A
as,
rosné kapky spod se rdly,
Jakoby lebky zraky duté,
Veerní krásou máje
hnuté.
Se v žaluplných slzách skvly.
'^
;
49
Tak sedl jsem, až vzešlá luny zá I mou i lebky té bledší inila tvá,
A — jako Po
dole
asem
píkrovu
— po
— blost — po horách
její
lesích
rozsáhlá.
v dál se táhla.
se zdaleka žežulino volání
Ješt v
asem
dol rozléhá,
Z vkolních dvor
zní
V kol
je
suchopárem
ps
sova
již
vytí
koení
i
libá
stn
štkání.
vn.
Pahorkem panny jsou slziky zkvétající. Tajemné svtlo je v jezera dálném ln; A mušky svítivé co hvzdy létající Kol kola blysknavé u he si kola vedou. asem si nkterá zasedši v lebku bledou,
—
—
V brzku I
zas odletí co slza padající.
v smutném zraku
mém dv
velé
slzy stály.
mé si tvái hrály; Neb mj též krásný vk, dtinství mého Daleko odnesl divoký asu vztek. Co
jiskry v jezeru, po
Dalekof jeho sen, umrlý jako
Obraz
co bílých
mst
vk
stín.
u vody stopen kh'n,
Takt jako zemelých myšlénka poslední.
Tak jako jméno Mácha
I.
jich,
pradávných
boj 4
hluk,
50
Dávná severní zá, vyhaslé svtlo s ní, Zbortné harfy tón, ztrhané struny zvuk, Zašlého vku dj, umelé hvzdy svit. Zašlé bludice pou, mrtvé milenky
cit,
Zapomenutý hrob, vnosti skleslý Vyhasla ohn kou, slitého zvonu
byt,
Mrtvé labut zpv, ztracený
To dtinský Jinošství
mj
lidstva ráj.
vk.
mého —
Nynjší ale as co tato báse, máj.
je,
ln
Veerní jako máj ve
Na
hlas.
pustých skal;
tvái lehký smích, hluboký v srdci
Vidíš-li poutníka, an dlouhou
Spchá ku
cíli,
Tohoto poutníka
žal.
luinou
ervánky pohynou?
než již
zrak neuzí tvj.
Jak zajde za onou v obzoru skalinou. ach, nikdy To budoucí život mj. Nikdy Kdo srdci takému útchy jaké dá?
—
Bez konce láska
!
je
!
— Zklamána
láska má!
;
51 Je pozdní
veer
—
— pn^ní
máj
—
Veerní máj je lásky as zve ku lásce hlas: Hrdliin Viléme Jarmilo „Hynku !
—
I
!
—
!" ! !
Poznamenání. Intermezzo první.
„Jenž na Bylo
pozd na
pátel pítomen ník
byl
stráži,
co druzí spí" a
noc, kdy pfi
pohbu
t.
d.
jednoho z svých
jsem na hbitove Staromstském. Hrob-
spuštnou rakev zemi zasýpaje
nepivezou,^ pravil, „múze
státi
„Dnes
:
dnes
na
jií
stráži.'^
žádného
Na do-
tazování své obdržel jsem následující ponaueni. Jest
mezi
hbitov
státi
musí, a
stoupí.
zde
Tak
povra,
lidem
pohbený pes noc na
jistý
opt jiný
sprostým
že
to
sice
pohben
každou jest,
noc,
který
ze
stráži
po
poslední
celý ten
as, až
pak na jeho místo na-
žádný hbitov nikdy bez strážce není, a že
zpsobem na hbitov malé osady mrtvý po teba let na stráži stojí. tím
na
hbitova toho
kolik
Básn druhu rozmanitého.
Pf
1
v
s
e.
II
1.
Až zava eský
Na
lev
nepátely vstane,
Až prapor vzhru
Má
vzplane
jemu budiž krev.
Však pokud dímá hnv!
Vtík
Ve A
jen lehce vane,
srdce
mu
oddané
mu
jen
mj
zní
zpv!
2.
Z temna
lesa
žežulika
Zakukala, zaplakala
Pod Karlovým Týnem: „Karlv Týne, pevný hrade, Památníku reka Slávy
stíne,
spustlý,
slávy hrobko,
Zašlá hvzdo, shaslé slunce;
O
jak
stojíš
pustý, pustý!
—
Karlv Týne! Karlv Týne!"
3.
V šírém
poli
dubec
stojí,
Pod ním dínek zakvtá,
Nad ním
za vzdálené hory
Sivý holub zaletá.
Hledá
háj,
kde pokoj bydlí,
Nezní dravých
pták
hluk,
Jaro kde panuje na vždy.
Nehrozí myslivce luk.
Tak
i
jinoch pokoj hledá,
Prchá vln zbouených chest,
Domnívá
se,
v šírém
Nkde pec
svt
že pokoj jest.
Však on darmo, darmo hledá. Všude s ním jest trýze zlá;
Píinu
V
on nepokoje
srdci vlastním s sebou
má.
58 Pokoj v žádné není dob,
Svtem
zhoubný hrozí
Pravý pokoj
V Bohu
jest jen
vír;
v hrob,
jen jest pravý mír.
4.
Ani labut ani lana Oblaky neoe;
Le
to bílá kaple stojí
Na
Na
vysoké hoe.
tu horu za svitání
Dívka putovala,
Na práh klekla, ruce Smutn zaplakala.
spjala,
Pro mne ach dívina krásná, Pro mne Dej
jí,
se nesouží,
Panno,
Po kom ona
hvzdo touží.
istá,
5.
Nesbírá v háje stínu
Má dva
tamo u vody
Z rána ervené jahody
Do
bílého
si
klínu;
Le rže to vykvítá, Le že tam u borovice Bílá v kolo holubice
S deva na devo
lítá.
dvu neobjímá, Na nálesí, na rovin
Háj
Ustlali
Tam
v lžko dívin,
ona ješt dímá.
!
6.
Zalká jinoch v erno lesa:
Temnáf noc bez
svitu luny,
kvt,
Smutnéf jaro bez všech
—
Pnstýf život bez milenky!
V šírém svt
jedna
Jedna jenom
Zašlo slunce — erná noc — chce
—
jedna
-
mj
—
dobe
se
sklesla noc,
V šírém
poli
se
dubec
mi
spáti.
stojí,
Zelený pod dubem palouk
Žlutým obilím prohlídá.
Pijdou
Na
ženci, žito sežnou,
palouku odpoinou,
odpoi si, Poshov sob na mém
I ty
tamo
hrob.
Vylítne skivánek pozdní.
Zazpívá v rozmarném pní: „Již ho není
—
již
ho není!"
7.
„Celý kraj Písecký
Holé
trní rodí,
Ze moje milenka
S jinými
Mj
se vodí.
dobe,
se tady
Ty vraný I
koníku,
vy sokolové, I ty
Oba
vrný
psíku.
sokolové
Od
rána do rána
Svobodn
lítejte
Prosti svého pána.
Do les zabhni,
Mj
vraný koníku.
Ty však
nyní hledej,
Povždy vrný psíku,
;
63
Z rána do veera, Veera siného,
Od
dvoru ke dvoru
Pána
si
jiného.
Já zajdu daleko Do šírého svta, Nevrátím
Po Po
se
nazpt
celá ti léta.
celá ti léta,
Ba
v svém živobytí
Nechci já krajinu
Tuto víc uzíti." Zaslechla to
dva,
Zaplakala tuze Ohlédl se jinoch,
Nezpomnl
té
chze.
;
8.
Na Iniu Pasou
husy pasou,
tam pkné panny;
je
Letí sokol
—
rozlétly se
Sivé liusy na vše strany.
Jedna husa, sivá husa
Vzhru Jedna
letí
panen na
z
Za husou „Ht^*'^?
pod oblaky
luin
své zdvíhá zraky.
huso, sivá huso,
Ohlédni se na vše strany, Ohlédni se po táboru,
Co hoch dlá milovaný." „2sa palouku bílý kámen, Pii
Na
kamen
nm
roští,
voda bží; a v tom roští
Milý tvj ubitý leží!"
;
9.
Z rána na úsvit Od mne nešastného Ulétla hrdlika
Do
pole šírého.
Dívko, z tvých
Ona
pramen
se napila,
Tys rozstela sít,
Ty
jsi ji
lapila.
Tvá hrdlika zvává, Ta ji pivolala I lahdka zrádná
V
síti
„Nemám
zamotala.
pramen. Ni lahdky zrádné, já
Ni hrdliky zvavé.
Ani sít žádné." Mácha
I.
66 Tvoje modré oi Jsou ty pramenové,
Lahdka
ta zrádná
Malinoví rtové.
A
hrdlika zvoucí
Stíbrné tvé hlasy, Síti lapající
Tvé
jsou zlaté vlasy.
10.
Letly korotve plaché
Pes
jalovec nízký;
Hlásala stelená rána,
Mj
milý že blízký.
Zaplašená po nálesí Utíkala srnka,
Dívina kde jalovcová Stásala
sob
Uleknutá
Ruku
si
zrnka.
tuze
poranila,
Zabolelo to až v srdci,
Slza
ji
V jednom
polila.
roce jalovcová
Koví kvty
V
mají,
druhém roce zrnka vzejdou,
V
tetím zrnka
zrají.
68
Až
ta zrnka zralá budou,
Všecka
opadají,
Jedno zrnko pehluboko
V zemi
zasýpají.
Slzy dívky pak zrosejí Jalovec,
kdy vzejde;
Nebo více na S milým se
nálesí
nesejde.
11 Neroztál sníh ješt
skalnatém ele?
Ve
Sníh
Le
již
—
dávno splynul;
že to labut,
Jsou labut
bílé,
Spoívají tamo
Na
vysoké skále
V zeleném
osení,
Jenž lib zavání
Veerní krajinou. Zkud, labut bílé, Semo jste pitáhly?
Od
—
východní strany
Po ržovém
nebi
Zlatoskvoucí branou?
i
tam od západu
Šly jste proti slunci?
—
70 „Ne,
my
od plnoci
Z chladných táhnem Táhnem na poledne
V
kraj
Jemuž
V
vného
krajin,
máje,
není roven
svt
šírém
Nejkrásnjší
Vykvtá
kvítí
I"
bílé.
Vy zstate Nade všecky
kraje
jest naše;
Nade všecko Milenka
— tady; —
jen tamo
Vy, labut
Ddina
žádný;
kvítí
jest moje.
12.
Hasly zatmlé hvzdiky,
Zamkly uplakané oiky Z jitra, kdy zoe zaplálo. To smutný den, o to smutný den, Slunce nevyjde kdy z mrak ven;
Dve
se
nikdy nesmálo.
Zašlo slunéko za hory,
S ním Vraf
milý miaj
mn
šel
milý
mj,
a poj.
se,
Sel doly, šel stezkou po
Daleko, daleko za
na vzdory;
hoe;
moe
Odnesla rychlá ho lo. Jist žebysi se nazpt
dal,
Kdybysi lásku mou k sob
znal.
Vdl, jak srdce mne bolí. — eknte vy mu tam, hvzdiky. Ze po mezích kvetou slziky,
A
zraje zítko že v poli.
—
13.
Modínové, mladí modínové,
Pro smutn „Huí boue
stojíte ?
—
horou, dolem.
Hvozd, který nás druhdy
Nyní
leží
Boue
láme vtve naše,
Vítr
hory je zanáší,
s
chránil,
posekaný;
Píval zemi s koen odrývá." Chladnou nocí svítí luna. Blají
se
malé dvory;
Mezi dvory palouk velký, V sted palouku pahoreek.
Na
pahorku planá hruška.
Pod hruškou dva brati Mladší
dímá
sedí.
bratru v klín,
Podle malá harfka
leží.
Starší prstem pejel struny,
73
Pak
si
vzdechne nocí tichou:
„Tžko
ptactvu vzdal od hnízda,
Smutno
žežulce bez
Smutnj dtem Tížej
bez
vzdáleným od
matky;
rodi, vlasti."
14.
jablo v šírém poli Noním mrazem zpražená;
Stojí
O
jak
Ta
mne mé že
srdce bolí,
jablo zkažená!
Darmo pláe
v tichém lkáni
Jasné slzy bílý
kvt;
Hluché všemu naíkání Xevrátí se jaro zpt.
Dívko bledá, v jejím ti
radost víc;
splef
rozmarýnu,
Nevzejde
U vnec
stínu
S hrobem satek
ekajíc.
Nevinnosti! blesku tvého
Za sebou Tebe, slunce
ji
táhne moc;
žití
svého.
Ztopila kdys v temnou noc.
70 Vzešla luna Slzami
S
ní
i
jí
— jak
se svítí,
rumnec;
všecko pláe kvítí
Rozervaný pro vnec.
15.
Pod starým hradem v veerní dob, v
Zežulka vola: „Kuku!" na buku. „Podej,
mj
milý, statnou
mi ruku,
Podej mi ruku, podej mi
Snad
Le
že již více
ob;
nepijdem k sob.
až žežulka smutné
si
kuku
Zavolá sama v rozlehlém buku,
V rozlehlém
buku na našem hrob."
Chladný olšinou
vtík
zachvívá.
Kde pi potku slavíek pje. S kon na dívku jinoch se smje. Smutn se smje, smutn se dívá, Slza I koni
mu
jasná
líce
polívá.
v oku slza se skvje,
Jenž bujnou nohou v zem kyprou reje;
Smutn
i
slavík s olšiny zpívá.
:;
77'
„Nepla, dívinko, že v Pro
vlast, pro
Pro
n
krále
boj se strojí
Zdenk
nešetí života svého.
Nech
s
dobrého;
—
zemí šírou stela mne
spojí,
Pevná nadje srdce mé kojí Míra pláe pro Zdenka mrtvého,
V lkáni
Však hrob
Msíek
V hrob
mu
Smutné
s
smrt jeho
dívinou mne nerozdvojí!"
hasne, blízkoC svítání
;
—
ustlala kalená stela,
S ním Míra Nad
lesm
žaluje
leží
z
jejich
hor
hrob jak chtla. huí vtíku vání,
v
hrobem
již les
se sklání.
Když krásná Bla v lesíku bdla, Cviená Mírou jí povdla Sivá holoubka jich milování.
16.
Vje
vítr,
Pes Nosí
chladný vítr
strništ pusté,
listí,
Pes
svadlé
listí
bukoví husté.
Žežulika v tmavém
Smutn
lese
zakukala;
Smutnji však na luin Dívka zaplakala.
„Vnec
s
hlavy jsem ztratila;
Kde mám Zavál
jiný vzíti?
vítr bílé
Jiný nelze „Ajta, na
Ješt
Tam
já
Sob
mé
vlají
rže,
víti."
sestry
hrob
stíny;
pjdu, vnec z
—
rozmarýny."
spletu
;
17. Umlkni, potoku hluný,
kolmých skal Usta, usta, háji zvuný, Pro mj znova budíš žal? Padající
s
—
V dálce vlna tvá umírá, V rovinách tvj usne hlas, Cit, jenž srdce
moje
svírá,
Neumrtví žádný
as. —
O em
O
mluvíš?
jen o ní!
Kde jest ona? Rci, kde V lno její jen se kloní Rychlý
bh
Pro mne Tváí
tvj?
K
touha po
jejích
dlí?
ní jen, ní
k ní?
moí?
—
nevidl jsem,
Hlas jejích neslyšel jsem, Pec mé srdce láskou hoí.
O em Rci,
mluvíš? o jen o
pro pláeš?—
ní!
o jen pro ni!
•#
18.
Pod okénkem mé milenky Bílá rže zakvítá, Pod ní vonná fialinka Y tmavém mechu zakrytá.
Až
Na
pkn
rže
ta
mj
hrob
ji
Ale nechC
Pece
Smutn
ji
vsadjí,
ji
Bledá luna, jasné Slzami
zkvte,
hvzdy
zrosejí.
zalévají,
svadne, opadá,
nad
ní
Mílka pláe,
Slunéko kdy zapadá. Milko, Milko, darmo lkáni
Veerním Mrtvý
z
Rže
tu tichem zní;
hrobu nepovstane, svadlá nevykvte,
Ni nevinnost ztracená.
19. O, harfo dávnovká,
Sladkých kolébko zvuk, Uspalá nyní dímáš
V kobkách Po
A
hor temnostinných
vlasti rozložené.
dávno hlasy strun tvých
Doznly slávu otc; asto mne v strnu haju Po oudolích po hluných Mnohozvuké Vltavy Samotného pekvapí Temnota ernorouchá; Kolem šumoty noní.
—
Ržoví
Na
nesou snové
peruti lehounké
Se nade hlavy
Tu Mácha
I.
vzcházej'
lidské.
hvzdy
jasné
6
;
!
82
Ve
duté noci lno,
Na
nichžto slavných
otc
Pebývají duchové Udá se mi slyšeti
Zemelé zvuky tvoje, Ty harfo zašlých vk,
A
dávno hlasy strun tvých
Doznly
slávu
otc
;
!
li
ove c k
A.
Hurá Tak vesele jasný uvítán bu den, Jenž modrém se na nebi zdvíhá,
Ven
ze dvoru temna, u prostoe jen
Tam
veselo
A
hluno
nám;
jen ze dvoru ven,
a zpv
By hluboký pírody Hurá
I
hurá
!
se rozlíhá, zaplašil sen
hurá
!
—
I
Hluboký mrtvého lovce je sen, Jej nezbudí k honb již veselý den
Te
živi,
te
k honb,
te
veselo jenl
Hurá! hurá! hurá! Viz, zelený jak se na lovce
Tak vábn Již
1
zpvem
tam bor
a radostn dívá;
každý
se probudil tvor,
ozvna hlasn od dalekých hor Co daleký
zpv
se
ozývá;
84 Ji probudil ze sna náš lovecký sbor.
Hurá! hurá! hurá!
Ba
milý je život a milý je bor,
uhonný
tvor;
my k honb, my
lovci
Je nerad opouští
My
živi,
jsme hor.
Hurá! hurá! hurá! Již v prostoe
Náš sbor Viz
Zv A
A
;
v dálce za námi je ves,
se již lesem prodírá.
jelen! tu rána
prchá,
na ránu, a
le rannu
ples,
dohonil pes,
lapený jelen umírá,
vesele
hlun
se rozléhá les:
Hurá! hurá! hurá! Již padl a neslyší
vrah
Víc nikdy svj rodný
Nám
koist,
nám
honba,
Hurá! hurá! hurá!
Hurá!
již
svých ples.
neuzí
nám
les.
veselo dnes:
—
Znlky. 1.
Tichý
tis
Mezi
nad rží
stíny sklání
hrob ovnené
Sladké zvuky
-a
kíže.
jen blíže! blíže!!
Slavíka snad libé klokotání? l^ání*. Ach tak sladce nezní jeho ^
pjde touha k rži
hlas ten uslyší,
Kdo Neb
jej
žel
i
stíže,
víže
Bez nadje jako milování! Bolesti,
i
V ržovém
slast
mé
blankytu
Ty ržemi ovnená
srdce jímá?
hvzdy luno,
rcete,
— — —
rže dímá? i spí Ona, a jen rže kvte? „Rže kvte!" rže jen?— Iduno!
Zdaž
to
Ona, a jen
2.
V hloubi
citu
kde
mám
slova vzíti,
— —
Bych pronesl prosbu dosti jemnou? Temnost za mnou, temnost predemnou, i
Bledý den chce
Jak
mn
v brzku
se stádo labutí chce
Plynou oblaky
ped
Darmo
se
!
Jakás ruka
ped
!
zsta
se
mnou!!
mé
ho neuprosí.
—
umdlelý zrak
— — mok ústa mi sype mrak a mrak! —
staví zoufalství jen íši.
Sáhnu po ní V duši tma
O—
krýti,
mnou, neb chce veer býti!!!"
— lkáni
Vždy mi
!
nocí temnou.
„Pane, pane! panel!
Zsta
zajíti
;
ten
zrosí,
jak chladno v noci pusté íši!!
:
3.
A má
síla
neoslabla v boji
Proti
tob
Pece
bolest v hloubi srdce vrytá
ješt,
boue
lítá,
asem budí mutnou touhu dvojí: Pedn, v nov zkvtlém jaru svojí Aby vnadou rže trnokrytá, Ne již více v elo mé uvitá, Zdobila
le
tichou rakev moji.
Druhá žádost
jest to
samé pání
By nového jasná slza máje, Až provodí slavíka volání. Bledou lunu v tichou noní dobu
S sborem hvzdným nad Zrosila
le mech
jen
vlastenské háje,
mého
hrobu.
4.
Zašlo slunce za modravé hory, Poslední v oblacích požár plane,
Lehký vtík temným lesem vane, Pernaté sen v
náru jímá
Vzdálené se v soumrak
sbory.
tratí
dvory,
Zdá se svt, že v temnu pozstane; Však jen zdá se, v brzku luna vstane, Svtlem svým osvítí všecky tvory. Vzešly
hvzdy v
rouchu jasném, zlatém,
Na vysokém
z tmélých nebes
Pedcházejíc
knžnu
trnu,
noci, lunu.
Spatily mne na zarostlém hrob
;
—
v
Žaly kryji ve srdci rozatém.
Touhou
plál
jsem po minulé dob!
;
o
IV
Temná
Ob Temná
c.
noci! jasná noci!
k žalu mne noc
Jasná noc
Temné
budíte.
mne v hloubi tiskne. mne zhru vábí
hlubiny se hrozím,
Ach! a k svtlu nelze
Vy hvzdy
K vám
jasné, vy
já toužím
Ach, a jen
lovkem Ve
své
!
hvzdy
ve výši!
tam svtla ve íši
zem
je
má!
lovk pohyne. zem pivine,
jsem; než
m lno
jíti.
zas
Zajme, promní a v postav jiné
Matka má, zem,
Vy hvzdy
K vám
zas
jasné, vy
budu
Ach, a jen
m
vydá!
hvzdy
toužiti
svtla ve
zem
bude má!
ve výši! íši.
!
!
90 Kvtinou-li mne životu navrátí, List
Však
mj
i
kvt
ach, jen
mj
zem
Svtla ve stany
Vy hvzdy
jasné
!
k svtlu zas,
jíti
tma
obrátí.
m
uchvátí,
nedá
— Vy
hvzdy
ve výši
;
Bndonei
mj, pro smuten
„Slyš, páže Slyš, páže
Snad
O
mj!
že se vlny
neboj
Slyš, páže
vlast.
— sem
moské
pevná
se,
mj
!
je
stojíš?
blíže
bojíš?
lo.
— Darmo
volání.
On neslyší. — Co znamená Ta touha tvá, to tvoje lkáni?" ,Tam za mlhami ,0 pat! o hle! co
V
z
moe
klínu
požár veerní vystoupá v mlhy stínu,
to
leží
Pl
to
chová vlna skoupá.
pane, hle! v poslední zái Jak zlat soumrakem to hrá,
Zajisté hledím vlasti v tvái,
O
—
vlast je má!'
Polou
O
poj!
jist! jist vlast to mál'
:
92
„O páže mj, nechtj tam zíti, Darmo radostný budíš cit! Co
pravíš vlastí svojí býti,
jenom luny chladný
Jest
svit;
Až vzhru se nad moe zvedne. Až poslední dne zhasne zá pak touhou zbledne. Jakou i tvoje zbledla tvá!"
Obliej
„Mj
jí
páže, slyš! kroky
Jsou daleko,
Pro
pešla noc.
rosí slza tvé zas líce?
Jakého žalu
Mé
pl
msíce
dít,
Sotva
t
zas moc.
moí?" — ,Hle, to
o pane!
oko rozezná,
Co v bledé zái luny plane, To jist, jist vlast je má!* „Cí jazyk uchu
Lže
eí
zrádnou
o vlasti, již hledá zrak?
Ty nemáš, chlape, Co tam zveš
vlast nižádnou;
vlastí, jest
jen mrak!
;:
93
A
proto slyš
—
o slyš,
poj
spáti,
Než líce tob zbarví den Snad že se ve snách budeš smáti Své vlasti vstíc sen jako sen!"
—
Poslechnul páže, odšel spáti;
Ješt nepešel noci
Pán
vloží,
pokoj
stín.
cht mu
dáti,
—
lžko chladné v moe veer zplane, nad ním jitro
Jej
v
—
A
Nezbarví však
On
vn,
vn
Ze hledal
již
jeho
líc,
nepovstane
vlast, není už víc!
klín.
Pomnnky
ZasázavsUé. 1.
Pro
Vltavo,
eko
divá,
Tmavou nocí v boui Ikáš? S mými své snad zdecliy pojíš?
Mé „U
snad zdechy také znáš?
Vorlíka skály krásné.
Pod nimi kvtnatý beh O, by k nim Vrátily
mé
svj
beh
—
vlny bystré
rychlý
bh!"
Darmo, eko, tvoje lkáni, Darmo tmavou nocí zní, Vlna tvoje v moe spje,
Onch
!
neuzí.
95
„Darmo
jsou
i
tvoje vzdechy,
Dnové, pro které zde Oni dnové
Ikáš,
dávno,
zašli
Více juž jich nepoznáš!"
Ano, zašly asy milé,
V nichž
jsem bloudil v mladý den,
Podle Želetinku háje
V
krátké noci
— krásný
sen.
2.
Želetinky háje
Modré stíny Modrými tam
plodí,
stíny
Mnohá srnka Jedna srnka
chodí.
bílá
Nade všecky
jiné.
Které tamo mají
Své obydlí
stinné.
—
96 Stovžitou Prahu
Ode místa toho
Dlí eka bystrá, Dlí hor i mnoho.
Pedce noha moje Tmavou nocí spje, Své kde Zeletinka Tiché stíny
Vzešly
Luna
seje.
hvzdy
zlaté.
zasvitala,
Všecky srnka
bílá
Krásou pevýšila.
Srnko, bílá srnko, Uposlechni radu,
Opusf háje tmavé.
Poj
v
msto
do sadu.
97 Ubíhala ona
Dále ve kovinu; Miluje vždy srnka
Svobodnou Pro
ni
Oko
v noci tmavé slze lilo
Vzešlo slunce
Mne
Mácha
I.
krajinu.
z
;
—
rána
nepotšilo.
OpQŠtny. 1.
I
V
dlouhém
šumí
poli
vtr
Jablo, jež tam ržobíle Zlaté klasy, vše se
Vše
se kloní
Po bezovém V pedu háj Jeho
— ten
zkvítá,
ped mnou
mne
háji
vání,
sklání,
nic neu\itá.
vtry hrají, dub stovký
hlídá.
lístky cosi šepotají;
Poslouchám
—
nic pro
mne
Bublá potok stíbrnými Potok, jenž luh
kvtný
nepovídá.
hlasy,
obepíná,
Jakby dávné vypravoval asy;
Pejdu
— slyším — mn
nic nezpomíná.
99
Modrý blankyt nade mnou Po nm vtík s oblakami Dnes
je
hraje,
v plnoc, zejtra na jih žene,
V západ,
východ
— nikdy
Rozplašen
mj
Neznámý
;
pláem
Dvakrát
nic,
Vné
se klene.
dál
v moje kraje*
národ, bratr si
bratím
cestu krátím
;
vše jenom jednou spatím.
— nikdy
se nenavrátím.
2.
Jerusalem spustla,
Rozplašen
Kam
mj
by hlavu
ni místo
neznáno,
národ, potupa sklonil,
místa
mu mu
zlá.
nedáno.
Daleko prach otc, daleko vlast má.
Z nespatené vyhnán. Palmy na Jordánu, Kdežto vzchodem slunce hrdliky hlas zní; Tam vy pozdravujte ode mne neznánu, Rcete
jí,
že ješt
chovám lásku k
ní.
100
Láska má
—
po vysoké hoe, mnou Vyšší té hory, pes kterou jsem šel; pes hluboké moe, Pes moe jsem kráel Šla se
—
Hlubší toho
moe
penesl jsem
žel.
!
Cizinec. Cizinec bydlí na pusté skále,
Slunce
mu
sotva zasvítá!
Chlad a mlhy tam panují
Kvtina tam Studený vichr
stále
—
nevykvítá! s
kademi
pohrává,
Zmrtvlý kolem mu svt,
as
ubíhá
i
opadává
Mladosti cizincovy kvt.
Jakž možno
jen, že si nezoufá?
Jak zlomená kvtina vadne. Štstí pro, že v nic nedoufá
Než
Na
— v klidný
v zemi chladné
také by ekal více?
Vzdálen
O
rvek
jest
od svých srdcem
— myšlenkou
lásce sen byl jeho milenkou,
On sám
shaslá
— jen
doutnající svíce!
102
Zem
studená
lio
skryje,
— Zda hrob jeho komu znám? — Neoželen tam V hrob jak v život — jen sám! nebude, Plakat pro žádný Jakž u domácích bývá — Kde?
kdesi shnije
as
Cizinci jen vichr zahude
A nkdy
v noci sejek zazpívá!
Umirajici. Krásné
zlat zacházíš,
slunce,
Skvle pouf
denní svou dokonáváš,
Poslední blesky kol kolem házíš.
Zeleným
luhm
„dobrou noc!" dáváš.
Stromy a kvty v tvé zái se skvjí. Háje a louky v tvém dechu se chvjí. Nuž, dobrou noc
—
i
já
ti
poslední
neuzím svtla už Dávám Až prchne noc a se rozední,
Zá
A
zbarví tvá
— jen
za hory slunce až
Již luna o
mn
tvého,
kíž hrobu mého,
opt
zajde,
povsti nenajde!
Jako poutník z vlasti když se Ješt jednou kol se ohlédne,
Tžký Oko
bol
vlhne
mu
prsa svírá,
— tvá
mu
zbledne
ubírá,
—
104 Nebylof ve
vlasti
nikdy tak krásn
Nesvítilof nikdy slunce tak
Tak
— erný a
—
jasn!
hrob podemnou zívá
A zápach mi vane z hbitovních houští: V svt se má duše ouzkostn dívá A vlast pozemskou neáda opouští! Posledním strachem prsa se
ouží,
Duch ješt jednou po svt zatouží, Však už nadarmo, darmo se souží!
—
v chrám. Plnoní
vstal
A
msíce
msíc nade Pražský chrám, Smutný v pustém chrám já jen stojím sám; bledá
slzí
plný
s\dt.
Ve mých jenom adrech Ci ostatních?
— Ne! —
Nepronikne rakví
ni
trudný budí svit jeho
cit.
ili stín
hrobový klín!
Nezaplaší noc, a nezaplaší sen,
A
nezbudí bouní mrtvým srdcím den,
Jen po sochách hrobky barví mrtvá
zá
Korunu nevrnou i kamennou tvá, Míhá se po lících neprobuzených Co utichlý plá, ba co lehounký smích. Pi každého nohou kamenný spí lev
Co umdlelá
hnv. Slávy zašlé stín, ba plnoní i strach Obletuje otc mých zlehený prach. síla
i
ukrotlý
Nešastného syna však pravicef mdlá,
A
síla
úst jeho
skípní
jen má.
:
!!
Iduno
!
1
d a n
má
Iduno
Pro tebe vždy
a.
se soužím,
Ty jasná noci luno, Po svtle tvém jen
Tam
toužíni!
panoš lesem bloudí
V smutném vždy naíkání, V zvuky, jež z harfy loudí. vtr
Mísí se
Kde v
lese
V noc
šerou
Provívá
Zpv Iduno
v
listu
lkáni;
hrad pustém sova stn, šustem
jeho k plné
!
má
lun
Iduno
Pro tebe vždy se soužím,
Ty
jasná noci luno.
Po svtle tvém
jen toužím!
:
lOT Zdí krajem chestot zbran.
Nepátelé
se blíží.
n!"
„Panoši! tryskem na
Mnohý se s kon sníží. Pod nimi zem se tese; Však rykem panoš zpívá Tak pi potoku v lese
V bou
hleis
Iduno!
má
slavíka znívá
Iduno!
Pro tebe vždy
Ty
—
se
soužím;
jasná noci luno,
Po svtle tvém
jen toužím!
Jest bitva bojována,
Panoš
Pou
se s
oe
jeho dokonána,
Dímota zraky Již dubec
A
sníží;
na
tíží.
nm
stojí,
srny na tom hrob,
Kdy
den plnoc
Pasou
se
v tiché
dnem dob.
s
pojí,
108 Iduno!
má
Spojen
Ty
s
Iduno! tebou pebývá;
jasná noci luno,
V tvém
svtle se slunívá.
Veer. Zašlo slunce
již
za hory,
Poslední ervánek plane
Nade hvozdem, ptactva sbory Utichly, jen
Pohrávajíc
vtík
dub
vane,
s listem,
Bezebarvá vlnka hrá
Pede mnou Ve vtru Jak když
v
potku
zní harfa
istém,
má.
zašlo slunce jasné,
Noc když roucho
rozprostírá,
Poslední jak s^^t uhasne.
Neb nad lesem jak umírá; Ohlas zvonku poslední
Když u veer s vížky zní, Neb jak rže v háji zvadne: Tak tys klesla v lžko chladné.
110
A
nad skalou luna bledá
Oblaky šedými plyne,
A
co truchlorouška šedá
Kolem ní se mlha vine. A tou mhou zá hvzdy zlaté
Svtv
V
chrám Snad
je
vyjasuje chrám ticho
—
Bh
v
—
ticho svaté
nm
—
sám a sám?
Zastavetiíko. Spi, o dívko milovaná,
Tichý, libý dímej sen; Spi, až za bílého rána
t
Ržový NechC
Tob Též
i
zbudí den.
ve snách angel tvj
zaste osud
i
já
te
mj.
budu
—
spáti,
erné noci vzchází mrak; Pestanu nadarmo lkáti, Pevný sen mi sklízí zrak;
Dut
v ptactva jarní ples
„Dobrou noc!" mi huí
Luna
vodí
V jarní
hvzdy máje noci libý stín,
les.
112
Temn Mne
zvuí
šepot háje;
ach tichý pojme klín:
Neprosvitne luny moc
Mého lžka temnou
noc!
Dívko! dívko! dobrou noc!
!
!
Dobron noc! Dobrou
noc, o lásko
!
Naplnná smrtonosnou
zlatá íše, slastí
Tvoje krásná, klamuplná íše
Nebude
nikdy mojí
již
vlastí.
Miloval jsem na noc vzešlé svty
Jasné svty z jitra doplanuly. Miloval jsem z jara krásné
Bujné vtry
A
pry
kvty
— —
je zavanuly.
tak vše, co radosti mi neslo,
Láskou mojí v brzkou zkázu
kleslo
Ješt jednou v mladosti mé kraje Zpt mé vedlo mdlého slunce zlaté
Sn
mých
Kde jsem
íše, ony stíny svaté, bloudil, jako dítko hraje.
Mrtvo kolem
— pustota jen
pouhá.
„Vše mladosti mé uvadlo kvítí?" Bez slunce kvt nemá zniku, žití; Slunce zašlo a noc byla dlouhá. Mácha
I.
8
;
114
Plái hoce. „Pro, o slunce jasné! An t sotva mdlý mj zrak uhlídá,
záe
Již tvá
zase mi zahasne?!"
—
„Hasne! hasne!" ohlas odpovídá,
A
již
tma
se
Chtl jsem
kolem rozprostela.
kvítí
— noc jen
slzy
Te jsem
tichý, harfa bezestruná
Zavšena
v kobce
mla.
otc pešlých
Tichý jak v zásvitu
svt
vzešlých
Nade hroby noc je stíbroluná. Však co chová harfa v spustlém kh'n?
Kdo mi tajné její žaly poví? Kdo vyekne a kdo ustanoví, Co noc
Vtík
A
ta,
tichá v
bledém
tají
zdychne v harfy
a
již
—
stín?
lno
duté,
struny žádné nemá,
Zalká zvuky nezapomenuté!
Vzplanou noci zraky žalonosné, Sírou zemi kryje slza
Ci ne slza?
nmá!!
— snad jen
—
kapky rosné!
Sen o Praze. Duše nesmrtelná, která
V tle
mém,
Ustvoené
bydlíš
ve schránce smrtelné,
z hlíny!
ty,
Co lovka smyslm
jenž patíš nelze zíti,
Nelze pochopiti smrtelníku,
A
poddaným tob tlem vládneš:
Te
Den, v
Híchu Den, v
poslední,
pomine, smrti bratr,
hnusného, v kterém ty též.
vyšla,
nmž
mn
nazpt
se navrátíš.
slunce shasnou,
svty
zajdou,
tak jako bylo na poátku,
Díve Státi
A
nmž as
— syn
Odkuds
A
den
zpívati dej
nežli
Bh
byl stvoil zemi.
bude všecko prázdné, pusté
ty, jenž jsi
stvoiil
Který patíš minulost
I
ducha mého, i
nyní,
—
116 Jehož oko hledí do budoucna,
Nestvoený
i
neobmezený,
Jehož konce není a nebude
Podporou
bu
Temná noc Nebylo na
V
silnou
—
ducha mého.
pokryla šírou zemi, ní
živého tvoru,
celém kruhu svta smrt jen byla.
Na
nebesích jasný kíž
te
vyšel,
Jako slunce jasný lesk vydával. Rozléhal se kol zvuk smutný trouby,
Bud
tch, jenž dímali ve hrobech,
Rozlehlých po zemi
širošíré.
—
Promnné tlo v prach a popel Opt skleslo po skoneném soudu,
A
nebylo více; duše však se
Navrátily nazpt, odkud vyšly.
Svt stál co Na nebesích
v dnu tvrtém po stvoení.
sedl
Bh
v své sláv,
Nesíslní kol kolem duchové. Zpívali
ku sláv jeho písn;
Rozléhali hlasové se jejich
;
;
117
V
slavném zvuku, jako boue dálná,
Neb
co padajících vod
Souzvuk
svt
huení
v kruhu kolujících
Hrzoslavn písn
ty provázel.
„Sláva Bohu na nebesích, Jenž vévodí od vnosti;
Jehož slovem vstaly svty,
Jehož slovem nebe jest."
„Nezaatý, neskonený, Neobmezenou vždy vlí
Od Od
stvoení ídil nebe.
stvoení ídil svt."
„Milostivý, dobrotivý
Klade
cíl
te
lidské pouti,
Jeho slovem klesne nebe. Jeho slovem zajde svtí"
Byla tma nad svtem rozložená.
Jako
moe
kryje šírou zemi
Vyhoelá, tmavá byla
slunce.
118 Modrojasný Sirius
V letu,
i
zhasl,
v kruzích tmavých
huí svt.
Duše má, ped nadsmyslné zraky Své te uved vlast mou v ase tomto:
Vymelá
až státi bude Praha,
Ziveho až v
ni
nebude dechu,
lovk
ani
zvíe žádné.
Peruf svou
má
duše rozepíná,
Ani
S vysokého nebe dol k zemi Davem svt kolujících spje; Pede mnou za mnou po mých stranách, Pode mnou i nad mnou svt množství. Až se v dálce jako mlhy tratí. i
Složí duše
Na
má te peru
svoji,
šedivém oblaku spoívá;
Podemnou zem rozložená leží. Paprskem jsouc jasným oslunna,
Ped mé
zraky vstoupá vlast
Jako druhdy tmavé lesy
V
stojí,
dálce modrají se Krkonoše,
te
moje.
119
Kol po
rolích obilí se vlní,
Noví klasové potichmu
Kvtem
osypané
šepcí,
stromy;
stojí
Kvítí kryje pestré šíré luhy,
Vonná rže hlavu v vtru houpá, Fialka pelibou
Z
vni
lije
trávy husté, kde ukrytá
Hrí potkové
hájem hustým,
Olšiny se zhlížejí v
S Labem Vltava Nevstu stíbrný
Ve vod
leží.
potku,
vlast obejímá.
jako pásek.
však není ryby žádné,
Není ptáka v povtí jakého,
V
olšin nezní
zpv
již
Nelítá na kvítí
slavíka.
vela žádná,
Neskotaí brav na lukách Není lovk, který by ho
V
celé vlasti
lovk
Ani Jaké
To
v celé vlasti žádný.
jest to?
jest
pásl.
není zvíe žádné,
msto ped
Praha
bílý.
Praha?
zrak
Praha?
O
jak
mj te vlasti
vstoupá?
hlava?
zmnna
jest!
120 Slavný Vyšehrad zde druhdy
Tamo hrad Jiný most
A
královský
ped asy
stával,
pes Vltavu
;
vedl cestu,
obydlí všecka pustá stojí;
S šumotem kde druhdy dav Jest
Ani
te ticho, lovk ani
hrzoslavné
se vinul. ticho.
—
mst,
zvíe v
Pusto kolem, každé místo prázdné.
Jeden každý
dm
otevený.
jest
Nezavena jest každá svtnice; Náadí jak jindy všecko stojí, Jakby obyvatel práv odšel.
lovka však nikde, nikde není. Vže jako díve k nebi strmí. Ozdobeni všickni oltáové,
Jakby
te
byl
Jakby práv
knz
byli
dokonal obt,
te
odešli,
Jenž se druhdy modlívali v chrám.
Vymelé však
stojí
Jako pustá hrobka
Národu
celé leží
msto, Praha,
co celého hrob zdá se
Celá vlast poseta pestrým kvítím,
121
S Labem rychlým Mtava samotná
V souzvuk
temný, co rohové
lesní,
Pjí nad hrobem píse pohební.
Vzhru nazpt má
K
nebesm, kde
—
se duše nese
vný
Na vysokém oslunném
pán vévodí, stolci.
B oj
a
i 11.
Pod Bojara pevysokým hradem, To Bojara, mládce Bojarína, Švadla rže kouzlící svým vnadem Holým trním roste rozmarýna.
V
—
rozlehlého nad ní dubu stínu,
Na vtvi se houpá malé ptáe; Smutn hledí na tu rozmarýnu. Švadlou rži v
zpvu temném
pláe.
Tmavým, hustým erným lesem Prostovlasá dívka bloudí;
Tmavým, hustým erným lesem Smutný plá a lkáni zní. Bosá hustým trním kráí,
Z rozervaných
bílých rukou
123
Krev po šat bílém kape,
A
usvadlý dávno šípek,
Jakby opt znova
kvetl.
Smutné dívky zdobí krev;
Kudy kráí noha
její
Rozervaná, zkrvavlá,
erven
se všecko skví.
Luna v mrak
se zahalila šedý,
Není po nebi
ni
Nad
A Na
i
hvzdy
jasné,
lesem jen míhá svit se bledý, ten po chvíli malé hasne;
vysoké proti hradu stráni
Houpají se kovin stíny husté,
asem asem
zazní z
erná
lesa lkáni,
kol panuje ticho pusté.
Na cimbuí Zasmušen
hradu svého
co
erná
noc.
Jako luna v mraky šedé Zahalen v pláš široký,
Nad propastí nad Okem plamenným
bezednou,
v
ní
hled.
124 Stojí mládec, Bojar jest to,
Bojar, statný Bojarín.
pláe tmavým lesem? zas to pláe Již to mlí opt pláe Opt mlí Vzhru! sedlo mi na oe, „Slyš, co
— —
—
Vzhru,
rychle!
Hoj,
letí
již
Jako blesk
Tak on
letí
Na cimbuí
—
— Rychle!
—
Vzhru!"
v tmavou noc, se
mihne mrakem,
v tmavou noc.
hradu jeho
Stojí panoš, hledí v noc.
Kolem hled, smutn pláe. Ceká do jasného jitra. Ceká pes den zamraený.
Ceká pes noc opt
celou;
Nevrátí se Bojar více,
Statný Bojar Bojarín.
V lese
s
Houští
vkol obklopena
dubem
jedle kde se pojí. stinnou,
125
Kamenný na
nho
kopci kížek
stojí,
dubu vtve vinou. Rozmarýna v podzimních tam dobách Kol
Vzhru
A
se
pne
se
mezi holé trny,
na dvou porostlých mechem hrobách
Pásají se v sboru plaché srny.
#
;
Dva
zákeiiici.
Rozprostela chladná noc
Nad
lesy
bezhvzdné roucho
Studený vál
Po
listí
vítr lesem,
se starých
dub
Skvly
tiché slzy noci.
Skryla
zv
se do svých doupat,
Spalo ptactvo v teple hnízda,
Jen dvé ješt dravých
Bdlo Po
pták
v stínu erné jedle,
koisti íhajíce.
Pokraj lesa pode skalou Stálo dvé zlých
Po
zákeník.
loupeži dychtivých.
Jeden jinoch, staec druhý.
„Co „Co
se
blá," vece jinoch,
se
blá na
vrch hory?"
—
127 jSnad
Ve
to
luna pobluzuje
vrcholí ch tma^^ých jedlí;
Nebo labuf asn vstává. Snad dokonce z dálné vlasti Dnih jde tebe navštíviti,
A
neb milka k
tob
spje.'
Zachvje se jinoch jarý, Odhovoí jemu tiše:
„Ba
jest to jen
Dávno
Labut
zašla bledá luna. již
pry
Vlasti neznám,
Mé
nový sníh;
odtáhly,
nemám
ach milkv není
di^uha,
více.
ti
Vlastí mou ted tmavý les, Druhem me mj ocelivý A mou milkou erná noc."
-
- 'c-e.<ss>-»<3—
e ch.
Na
palouce lesem obklopeném,
Jenž se výš a výš po
hoe
táhl,
Dohoíval malý ohníek;
Kolem nho
šest leželo
muž,
Unavených bitvou bojovanou; Výše sedl sedmý, šedý staec,
V stínu
jarem rozkvetlého šípku;
Hlavu svou o harfu
Nmá
jenž ležela v rukouch jeho.
Rozstelo se nad
A
podepíral,
n
ticho
noní,
kde díve bitva burácela,
Zbledlých
tiše leželo
nepátel,
Co na nebes báni vysoké Ztuhlých nocí míhalo se hvzd.
Z
dálky znlo jenom vytí
vlk
Hladových, jenž blízké znali hody;
129
V
temn
hlasy jejich mísilo se
Duté
Vltavyných
lkáni
vln,
Za horou
jenž oužiabinou skalní
Valila se
hlun
„Kdo
v pustý hvozd.
jsou oni, jenž tam kolem ohne
Unaveni bitvou spoívají? Podle nich se leskne jasná zbra.
Kdo
ten
sedmý
—
výše, staec šedý,
.X
Jenž tam v stínu rozkvetlého šípku
Hlavu svou Šest to
o harfu podepírá?"
vladyk
jest,
Vypudili nepátele
Novou sob
z
pišlých
s
Cechem;
zem.
vydobili vlast;
X
Spoívají unaveni bitvou,
Bojovanou
vítzn
Sedmý onen?
Pvec
v den parný.
starý jest to Bohdan,
šedý jest to
vdce echa.
Táže se Blodín, mládec
silný:
pro onmla
harfa,
„Bohdane,
Zvun
druhdy bitvu slavící?"
Odpovídá Bohdan, šedý pvec: Mácha
I.
9
130 „Dvacetkráte vyšlo jasné slunce,
Co jsme Posledn
opustili starou vlast;
—
znla harfa, Tesoucími rozechvná prsty Smutn struna dala vlasti: s Bohem! tenkráte
Ouplná až nad Pozdraví
má
les
vyjde luna,
harfa nové vlasti,
vítznou zbraní;
Dobyté
naší
Zalká
nad hrobem skleslých bratr,
i
Smrt opláe mládce Bodromíra, I
Krasony, dívky modrooké,
Nebot obou, jenž
zdobili luhy
Jako kvítky jasné, není více!"
Z jednch jakby
bylo vyšlo úst,
Jednohlasn volá vladyk Šest: „Vypravuj smrt mládce Bodromíra, I
Krasony, dívky modrooké,
Vypravuj nám bitvu bojovanou!"
Mlí
chvíli
Bohdan, starý pvec,
Odloží svou harfu a pak pone:
131 „Burácí po jasném nebi hrom? Vešli v boj živlové? Rozstoupá
Nebenosná skála
se
ve výši
Nad tesoucím v dolin
se
dvorem ?
Ani skála neláme temena, Ani v boj nevešli
živlové,
Neburácí hrom po jasném nebi;
Le
—
ryk bitvy optují skály,
Statný Cech v boj vede vojska svá.
Hlasným zvukem vzbuzuje vojín. Kouilo se z zápal obtních. Kolem nich se žen a dítek sbor V posvátném hluboce koil zpvu. Proti
sob stála ob vojska. mraen na ztemnlém
Co dvé
Zbran, Proti
též
sob
i
nebi;
zraku zapálených
sypaly se blesky.
V prudkém bhu
srazila se vojska.
Co dva lvové v temných pustinách. Zaznl ryk, zaznl i teskot zbran. Vystoupilo slunce na poledne,
Posud válka nerozhodnuta.
Ani semo
ani
tamo není
132 Posud ješt ustoupeno v bitv.
K
západu
Vítzem lile
sklánlo se slunce,
již
až posud nebyl žádný.
vdce
tu
Ranný
nepátel se
co stelou rychlou levhard.
Zpnné
se
erné
vlasy vinou
Širokých kolem ramen
Tžký
ítí,
i
prsou.
mlat se v psti silné leskne,
Chestí plný pes ramena Stojí Jarmil proti
Nepátelský
na
Bojují, prach
toul.
jako sklála,
se
vdce
kolem nich
vrže, se vine.
Ranný
pak sklesne Jarmil k zemi, Zarachotí nad ním luk i toul. Blíže skály stojí Bodromír,
K nmu
nyní obrací se vdce.
Staví kroky Srší
na
— oba
se blesky z
na
se hledí,
zrak
svých.
Piblíží se jeden k druhému.
vdcv
Zaleskne se
vzhru
Padne
Bodromír
rána,
Bodromírv
skví se
mlat,
se vyhne.
vzhru
mlat.
—
;
133
Vrhne
na vdce, rána chybí
se
Rychle po
nm
poznovu tne vdce.
Skoí nazpt mžikem Bodromír;
kMoranl"
„Lkej
Huí vtrem tžký
silným hlasem volá, jeho mlat
Jako boue, skoí stranou vdce; Chybí mlat, a padne borovice.
Po
nm
vdce, padne Bodromír,
Zarachotí nad nim luk
hlun
Sirý nad ním
Ustupují naši
!
i
toul,
zalká
— Vítzí — Hle,
Nepátelské sbory.
V nejhustší
les.
tu Cech,
se bije jejich tlup.
—
ped ním; pevn opt stojí.
Ustoupají nepátelé
Naše vojska Proti
Na
nmu se
vyine
ech
obrátí.
Stojí proti nepíteli
Kolem nho
se
vdce, Co
Bh
války
svému;
skví se brnní.
Vlasy zlatá pílbice pikrývá,
Na ramen Jasn
stíbrný se
štít
skví co luna ouplná,
Knzem
kovaný v posvátném
háji,
134
V temné
noci v svtle
Požár rudý nad
oh
svatých.
les vstupující
Zvstoval nám štstí v každém boji, V nmž se skvíti bude tento Štít.
Vrhne
se
na
vdce
nepátel.
Jednou ranou zdvojí jeho Zdvojí brnní
i
štít,
prsy jeho,
Padne vdce mezi mrtvoly; Zarachotí nad ním brnní,
Posypaný vlastními jest šípy. Ryk ve vojšt zazní vítzný, Prchají
již
sbory nepátelské
Jako srny plaché temnem lesním, Neb co hejno živých holub. Rozražené rychlým sokolem. Naši však, co vely kolem oulu, echa kol a kol se shromažujíce, Velebí ve
zpvu hlasném
bohy.**
msíek. Aj, libý vtérku,
Co spješ tak nxhle Pes kvtnatá luka, 1
Pro
skláníš
kvítek
Peestých hlavinky?
Pro pníš potka Stíbrolesklé vlnky?
Pro
modrého háje
Mladé stromky
loupíš,
Listí zanášeje
Jím cestiky kryješ??Odpoví vtérek: „Spjif já pes luka,
Pes kvtnatá
luka
Rychlorychlým letem,
Bych setel slziky,
136
msíc
Ježto v noci
Naplakal na kvítky,
V
teranotemné noci
Bleounký msíek. Kvítkíim hlavy skláním,
Hlavinky peesté,
Hledám, zda v kalíškách Nebydlí pekrásná
Milenka msíce,
Bledého
msíka.
Kolkolem
Hledám
ji
ji
hledám.
po hájích.
Hájích jasnomodrých.
Hledám
ji
po
lesích,
Lesích tmavoerných.
Však jí nenalézám. Hledám ji v potku. Zdaž
ji
Vlnky
nechovají stíbrolesklé.
v
asto
V
v boui
zmnn,
pestrašlivou boui.
Hledám
ji
po moi.
137
V
nejhlubších hlubinách.
Celé Celé Jí
moe moe
projdu,
zdvihnu,
však nenalézám.
Všude, všude hledám,
Kam
oko msíce,
Bledého msíce
Nikdy nedohlídne. Ach, však nikde ona."
Každé
noci
msíc.
Bleounký msíek
Nad horami
vyjde.
Horami šedými.
Nadje vždy nová Skví se pi východu
V
oblieji jemu;
Než
ím
výše vstoupá
Nenalézaje
Tím
jí.
více vždy bledne
Tichou nocí lkaje
Na
kvítky peesté
Jasné slzy pláe.
—
-
138
A
tak od stvoení
Veškerého svta
Po
oblacích bloudí,
Stíbrných oblákách Hledaje milenku;
Kolem nho plynou Jasniké hvzdiky, Každou nocí kvítka, Kvíteka peestá Slzami porosí. Slzami jasnými.
Kdy však
Nkdy
se
ho velká
bolest zmocní.
Zaste si svou tvái Tmavošedou rouškou.
Tu také noc tmavá, Noc to ernoerná Celý svt pikryje;
A pak vše s msíkem, Msíkem bleounkým Po
celou noc truchlí.
Kdy
V
však svou milenku
noci nenalezne,
139
Tu se asn z rána Za modrým lesíkem Daleko, daleko
Do moe
A
potápí.
tak musí bloudit
Bleounký msíek Od poátku svta,
Svta veškerého Až ku konci svta. Svta veškerého, Milenku však krásnou
Nikdy nenalezne.
; ;
z p Strom
stojí
a kol
kol
ptactvo obletuje,
V zpívání
peradustném
Se kráse obdivuje.
On
Kvt
vn
jej
kvtu
po s
—
asn,
vykvetl však
Mráz pekvapí I
e.
v krásném kvtu,
vni
Rozsílá Jej
v e
z jitra,
opadne,
kvtem
mizí
List po listu opadne, I
krása
Samoten
s listem stojí
mizí,
uschlý strom.
—
Sbor ptactva oplakává Uschlého stromu krásu
Uprchlou v sadu zkvtlém.
—
141
Nad rybníkem na
Na
skále,
skále na vysoké,
Pošmournou ernou
Ohe
jasn vzhru pne
se
— plamen
Plamínek
Na
nocí
hvozdy
—
svítí
širošíré,
Požár se vzhru nese.
Obloha I
též se rudí.
rybník skví se v zái,
A
vlnky zlatolesklé
Vesele Již
ohe
Plamen
šeptají.
si
dohoívá.
—
plamínek
svítí,
Jiskí se
— doutná — zhasne.
Obklopí
šíré
hvozdy noc.
Obloha opt zerná;
V rybníku záe A tmavé vlnky
zhasne, šepcí
Jako pohební píse.
Slavíek polétával Rozkvetlým nade sadem,
;
142 Houpával
se ve
Zblelé na
kvtu
jabloni.
Létával on nad lesem,
Nad hájem
rozepínal
—
Kidélka rychlorychlá. A kudy polétával, Znl hlasn jeho jemný zpv, Rozkvetlý sad se
ztišil,
Umlkl
šírý les
Vtík
svá kídla
i
háj.
V zeleném zdiml V vysoké borovici Poslouchal potok
Dojemný zpv
složil,
háji
tiše
slavíka.
Pozdiml i slavíek, Spánek mu oka sklížil,
S
rozkvetlé sklesl vtve.
Pne vzhru mech se nad ním. Umlkly zpvy jeho, A nad jeho hrobekem Pesmutn šírý huí les. I
vtíkové
rychlí
;
143
V
ouplném svtle luny
Smrt jeho
oplakávají.
Chodíval jinoch po horách,
Rovinách
Zvunou
šíré vlasti, si
harfu nosil.
Vítaným býval hostem, Umlou kdy on rukou
Rozechvl zvuné
struny.
Mnohé tu dívce smutné, Jak pochmuí se hvzdy, Zastely slzy jasný zrak
A
jak za
jitra rosa
Skví se na
lístku
rzném.
Tak na rozkvetlých lících slza skvla se. asto nad hájem zaznl K ouplné lun jeho zpv.
Díviných
Není jinocha více;
V
dímá hrob, Neb na perutech zpvu chladném on
Odlétla duše jeho.
A
jako
s
kvtem
vn,
144
S ohnm Jak zpv Tak Jeho
i
s
požár zmizí.
i
s
jinochem dobrým
zalétly
I harfa
slavíkem zmlkne,
písn,
onmla.
:
!
Dit. Strašnou boni oblak hrozí,
Jak
to úpí
Aj, ta dít v
!
se vozí.
vraf se zpátky
!
!
neustále
Clunek plyne dál a
Pro
?
malém lune,
Sem tam po vlnách Dít dít
— Neslyší; — jen
ln
moe
v
dále.
tak plyneš v neustání.
Nehrozíš se
boue valné?
Aj, tu dít oko kalné
Zdvihne, mluví v tichém lkáni
„Pro
Yždy Otec Mácha
I.
bych hrozil já se moe, pak pedce v hloubi této
spí již tetí léto.
10
!
146
Nezdá
se
tam
spáti,
tiše
Neb kdy v tomto plynu lune, Slýchám v temném moe ln
asto
tajn, tajn lkáti;
Snad
se
mu tam
po
—
mn
Rád bych chtl tam k nmu By mne mohl opt zíti. Neznám
ale cestu
stýská? jíti,
dol."
te boue skuí, Zbouené již moe huí, Strašliv
Dít
plyne v
nmém
Vlna za vlnou
bolu.
se valí,
Podobná vysoké hoe; Polkne lun ten .... zalká moe.
P Pedouc dívka Žal
e
sedí
d
1
k
a.
pod rozkvetlou máji.
v srdce volá žežulika v
ji
háji.
tvrtý rok pod máji zde na mezi
Od
hor Krkonošských
Z rána
i
její již
Starostí ubledlá
Ze
Kol rozkvetlé máje to,
Milvoji,
líce,
snad nevrátí
více.
stehlík polétává,
smutn
Nese vraný havran zprávu
V krutém
obrací,
se z boje vrací.
ervená prv
se Milvoj z boje
Ty-li
k Praze hledí.
oka tam
u veer
Zdaliž Milvoj
dol
sedí.
provolává.
o Milvoji,
že on zstal proti
Turkm
boji.
148 Zalká dívka
smutn
:
„O vy
hory snžné,
Pro
nezasypete dívky srdce
Ped
dívkou veliký hle Krakonoš
Dívina
se leká,
„Nestrachuj
se,
dívina
stojí,
se bojí.
pelko," Krakonoš
„Však
t
A
promodrává kvítko
hle,
nžné!"
jí
praví,
mocnost moje všeho žalu zbaví."
se
pod máji;
Žal žežulka volá v každé srdce v
háji.
Zlomky z romantické básné
m
11
i
eh.
1.
Na
Bernardu klášter dímá,
Pusté ticho
Mnichové
dvr
spí
objímá;
pevný
sen,
Jeden ze všech nespí jen. Jeho kroj cizince
—
jeví,
Odkud pišel nikdo
neví;
Pi
sedí,
okénku nízkém
Stuhlým okem v dálku
hledí.
Zimní noci roucho kryje
Snžné
Dol
hory Helvecie;
horou, vzhr' po hoe,
Všude
bílo
— snžné
moe
—
150
Nad snhy
se s
tváí bledou
Míhá luna mlhou šedou; Šero, pusto, mrtvo kolem,
Psi jen bloudí horem dolem.
Každou noc cizinec sedí, Stuhlým okem v dálku hledí Stíní
mhy mu ducha
—
husté,
Jako venku hory pusté;
Oko
Pro
jeho
hrzu
jeví.
—
tak sedí nikdo neví.
Znova noc pláš rozste erný, Mnichové spí pevný sen;
Rytí Góra
nespí jen.
—
i panoš vrný; Nízkým oknem tamo hledí,
Nespí však
Sám
kde rytí jeho
sedí.
—
Zimní noci roucho kryje,
Snžné
Dol
hory Helvecie.
horou,
Všude
bílo
Nad snhy
vzhr' po hoe.
— snžné se s
moe
—
tváí bledou
Míhá luna mlhou šedou;
%
;
151 Šero, pusto mrtvo kolem, Psi jen bloudí horou dolem.
Víc a víc
se luna níží,
Strašnji noc zemi
— psové plnoc — zvony
Zvonky znjí Sklesla
—
vyjí
bijí.
jak strašné vykiknutí
Slyš
!
Jak
jej
hrza
z
Klášterem
Bez sebe že
Vrný
ticho všude.
co to
—
bude?
bží.
svtlo mihá.
se
Po chodbách
I
hrdla nutí
— — — panoš mniši
Ješt jednou Binklo okno Volá
—
tíží.
—
—
kik rozlíhá. Góra leží. se
panoš k rytíovi spje,
Nad nímž mdloba
peruf rozprostírá;
Zmrtvlého panoš podepírá,
Velé
slzy po ruce
Studený
mu
s
mu
ela pot
leje,
utírá,
tvá schladlou slzami mu heje; Rytí ztmlé oi otevírá, Po celém se tle hrzou chvje, I
;
152
Mdlé se oko pod brvami skvje, Jakby temnost kolem byla irá; Znova klesá a znova umírá;
A
zas znova
opt
Panoš pláe, panoš
Kdy na
A
tvá
pookeje. se
i
smje,
obživlého pána zírá, svoji
v lno jeho
kreje.
2.
S hradních vží dut zvony znjí, Mutn tichým hradem mniši pjí; Smutek, jako oblak hrad objímá.
Rona, paní hradu, v rakvi dímá.
„Dobrou noc jí." Však jest první den, Co ukonil žaly její sen;
Neb
kdykoli nad porostlou strání
Vzešel
msíc
—
slýchal její lkáni
A
kdykoli z jitra slunce plálo
A
vše v
ržové
Ješt oko Jí ni
její
se
zái smálo.
slzy lilo;
slunce zrak neosušilo.
;
153
V
kobce
ern
tiché,
obestené,
Jakoby v
ní rozestel se mrak,
Dlela ona
;
Na
— uplakaný
zrak
obraze dcery své milené
Upený Jakby
po celý den je mla,
vn
Uplynula jsou
Co
to
dve
Krásné jako
jen zíti chtla.
ji
již
mnohá
léta.
v mladosti ržené. jitro
uzardné,
Z hradu
ušlo do širého svta,
Hnvem
otce,
Pak
V
i
praví
puzené;
otec ujel z hradu svého,
odjel.
Aniž zdá
—
se
—
žeby pišel více;
Protož Rónin žal víc neuleví,
Le
až zblednou v smrti
Te již
zbledla
;
její
líce.
ztichlot lkáni její,
Mutn
jenom hradem mniši pjí Pozstalých plá zní smutn jen,
Rony
žaly tichý skonil sen.
Pode hradní
—
svdomí zlého. Kam? To nikdo neví,
dálku zahnán od
Góra
lid,
kaplí, ve
tm
pouhé
; ;
154 Leží místo tiché, bez jitra svitám,
Kde
ve zdání,
snad beze zdání
ci
—
Spí pánové hradu v noci dlouhé.
Sedm sloup do pl
kola
Kol a kolem železná
je
V
obejmutí
Nahoe
V
vném
stedu dol
Na
ní
sob
k
rám
je vlastní visí
zas
vize
pojí
—
sponka dlouhá,
lampa, svtlo v
ní nejasné,
— plápolá hasne rouhá doutná; — jemu jen
Div že hoí I
stojí,
míže
i
se
Círá tma, jenž se v kol hrobky vije;
asem
prchnouc, v polou odekryje
Všecky hrzy místa tak pustého,
asem
vše zas do roucha hustého
— až — tma
Šerých nocí seve
Kdy
pomyslí, ta
se srdce leká.
že
Mezi sloupy uprosted Hledí Kristus
s
Truchlorouškou
eká.
míže
vysokého kíže, jestiC
Svtlem mdlým jen v A pi sloup každém Stojí socha zde
té
na
co zastený.
polou ozáený.
ozbrojená
zemelých pán.
155
S
meem
Tla
v psti, jakoby ta
chtla schránu.
hlídati tu
Skuí vtík
zdná
stny Pustopusté hrobky mrtvým šerem, Jako zemelých dech zatajený Dlouhým po pílbicích hraje s perem, By se prodral slunce blesk tam zlatý, skulinami
Ozáiti chtje krásnou mocí
Rakví lno; v hrzy
tyto spjatý
Stane se jen pustou zase
nocí.
Svtlem bledým lampy ozáená Stojí rakev, v které Rona sní, Mnichem šedým prosba pronesená Srdené co lkáni hrobkou zní: „Pane,
Pane,
dej,
a
navždy nezahynu.
promi v soudu svém mou
vinu;
Dej af v brzku hrozná noc mi pejde, Jitro zlaté
„Pane, Pane,
dej,
nade hroby vzejde!"
navždy nezahynu.
af
promi
—
v soudu
svém mou
vinu,
Dej af v brzku hrozná noc mi pejde. Jitro zlaté
nade hroby vzejde!"
Za ním v sboru
všickni mniši pjí.
—
: ;
156 Hlasy
lkám znjí,
jejich jako
Než zvuk tento v kol o rakve duté, Rozhostné v hrobce vyklenuté,
V
nichž ni prach již není obsažený,
Zachechtá
se co
— Slyš!
Ticho opt. I
smích zatajený.
kon
v tom
—
ržání
podkovy hlasné klopotání
Pes nádvoí
mnich
v uši
zazvuí hlas radostný v „Pán „Pán se vrátil!"
I
—
Zasmušen na oi Góra
Kolem nho všecko se
mu
tiše
Okna hradu
snad tak
na
lkáni a£ žije!!"
sedí.
Nepromluviv kolem sebe
Všecko
bije,
stálo.
hledí. cizí
co zraky
zdálo?
zely
Umrtvené, jakby se ho chtly
sám tak dlouho bloudil? Stíny strom tajemn se chvly, Jakby každý nad píchozím soudil. A on stojí mlí v kol se dívá, Nádra se mu v tajném zdvihnou stesku, Neb se bledá divn tvá usmívá Zeptati, kde
—
—
;
—
157
Ztmlé zraky v Skoí s kon
strašném mihnou blesku.
— kolo
Vstoupí; ptá
se,
užasnuté
ráí?
co as rytí
Ten pak sklopiv oko nepohnuté, Vrhne uzdu a v hrad zpustlý kráí.
3.
Splynula tichá noc, podletní
vítr vál,
Velebný Vyšehrad v paprsku luny
Od
zdí od sesutých
i
od skal kolmých
Stopil se hluboko v Vltavy
Dvanáctá
stál,
temný
odbila, poslední mroucí
stín
klín.
zvuk
Se vmísil v jeící stíbrné vlny hluk I z blízké hospody v znjící hlasn smích.
V bílý plᚣ
zahalen pod skalou
Velebná postava.
Tak I
vlas
pes
jeho zmrtvlý
kryje jizlivý zdoutnalé
mnich;
tvá
zá;
Strašnjší inila sinavá luny
Šedý
stojí
— Vybledlou jeho visí
zrak,
hvzdy mrak
strašn po skále jakkoli vichr
lkal,
Ticho, však strašnji šedivý mnich se
smáL
158
V I
tom temnou nocí zvuk stíbrný harfy znl, smutný dívky hlas mutnou „Vítr, chladný vítr
Peze Svadlé
Na
si
píseu
vje
hvozdy husté,
hust
listí
seje
strništ pusté.
Smutn k posledu Kukaka kukala,
kovin
v
Smutnji však na rovin Dívka zaplakala.
Vnec krásný Bez nho jak Boue mže Nelze jiný
jsem
ztratila,
býti?
odšatila, víti.
tam na mé sestry hrob Ješt vlají stíny, Aj,
Tamo pjdu,
Vnec
z
spletu
rozmarýny."
sob
pl:
;
:
159
— harfy
Umlkla;
zvuk
mutn
krajinou hrál,
Strašný jak nešastné osud by dívky lkal
S ním
spolu utichnul v
Mnohem však „Není
hlasný smích,
strašnji šedivý smál se mnich
pláe
již
hospod
dost po celý jasný den,
lkáni to zaplaší noní sen, Ješt I tam tch plaší smích, jenž tak i
jest
ídký
host,
Z hrdla jej vynutí jediná zoufalost; Neb lovk, nejvtší jestli ho tiskne hích, Z vlastního trápení ješt si tropí smích." V tom harfa zazvuí, slyšeti tžký pád. Zvuela posledn, nezazní vícekrát;
—
Vlna
se urovná,
Harfu
nenechá žádných stop.
hlas skryje jediný
i
Plaící luna se stopila v I
stmla
širou
mokiý hrob.
mrak
klín,
zem oblak hustých moc.
Odcházel šedý mnich po skále v pustou noc.
Co v hrobku
s
plnocí bére
I vzešel jasný den, I
znova
I
dutý
s
zašel zlatý den,
plnocí trudný
eky
Šedivý též
i
hluk i
i
se hrozný stín.
vichr
se vrátil sen,
opt
lkal.
mnich pod skalou v noc
se smál.
;
:
160 I
každou pišel noc;
Na
tvái
dlí
mu
— až jednou
smích
než
v ranní v hrdle
as žá-
dný hlas; 1
byl to hrozný smích, pimrzlý v tvái smích,
Jakoby smrti smál
se
ješt mrtvý mnich.
Krásný veer splynul nad Vltavu, Svaté ticho kol se rozprostelo, Paprslek, v
Vnil
nmž rzn
vše se skvlo,
ješt Vyšehradu hlavu.
Tichá eko, stíbrné tvé lkáni
V
májový mne uvábilo sen
Ani noc
to
ani jasný den,
Co mne chová vkol vše jen zdání Aniž vím, co mne v tvé lno táhne, Tuším, tam že najdu co mi schází. ;
Ucho mé tvj
A pede
e
hlas slýchati prahne,
tvá cizí mi pichází.
—
Aniž tvj že jsem, že lásku mocí dusím? Nikoli
!
vždy jinam zela touha má.
Nestailaf láska, krása tvá!
;
!
161
Jsem
sic
tvj, však proto jen že musím.
O, bych lehkou vzlétnout mohl perutí
Tam, kam touha žádá hoíc ve mn! Nebylot by tady mého pobytí. Tvj bych nebyl, ba ni celé zem Však ten zásvit ržojasných lící Jest jen promyk hvzdy padající; A jak klesá v erné noci zdroje, „Dobrou noc !" Mstitelem
mým
mj
v krátce bude
Zniit krásu tvou
Mácha
I.
volá za ním hlas
i
as
pouta moje!
•
11
—
Básn
píležitostné.
Na píchod Slunce zapadlo u
Na
V
krále.
vnosti moe;
jeho mohylách žertvy se pálí
ržovém
ohni od hory ku hoe.
Hluboká noc
se za
sluncem pivalí,
Hlubší než hrob jeho, hluboké
moe.
Ješt papršlek poslední vysvítá Z blankytu modra to temno zahání; Poslední vzdech to nad námi zakvítá, Slunce to poslední je požehnání.
—
—
Hasne i hasne, uhasne umírá Hrob nade sluncem své brány zavírá.
;
;
163 TruchlÍA'á noc své
Od vže
te
roucho rozvine.
k vži nad Prahou rozvší;
Siré se nebe ve slzy rozplyne,
V
zármutku veškero
žití
pohyne,
Slunce jen! slunce zas Prahu potší!
Pusta
jsi,
Praho, jak smutno je tob!
Hluboká mlha tvé
Nad
tebou
—
hvzdy
V
co
iiádra
te
tíží;
—
lampy ve hrob,
králov hrob, a v temnu se plíží Temn a mdle zvonu hlas, plá a lkáni: „Slunce, o slunce! slyš Prahy volání!"
—
Vyšehrad spal v modrém
jitra
stín
Pod ním ekou rzné svtlo hrálo, Nad ním nebe ržové se smálo. Za ním Praha modrým horám v klín. Slavn jitrem huí v horách lesy, Huí ekou slavn vlny zdmuté. Sírou vlastí
zvon zvuky
duté.
Sírou vlastí slavn zvuí plesy.
Jenom Praha
Na behu
— Praha ješt
dímá.
viz bystré té Vltavy,
:
164 Tré tam postav slavný sen objímá.
vkobytné hlavy bezového kee vonném chladu,
Sklonivše své
V
Spí tak tiše;
eka
je kolíbá,
Ranní vtík, rosa
líce
líbá
Pod skalami modra Vyšehradu.
Kdo
i
jsou ony? pravdivost
Sérem
zdání?
k rozeznání.
jitra není
První se papršlek v modru koupá;
Plamene
se perly
zhru
ítí,
Jiskra vedle jiskry lesem
svítí,
Jasné slunce nad hory vystoupá.
Nade Prahou v blobledé tvái Slavná hradu, oken
Rudým svtlem Celý kraj v
ržové
Jenom Praha Však hle!
Zvon
míhá
se
jiskra jiskru stíhá,
plane zái.
— Praha ješt
v
stínu.
poslyš tam ve tichu svatém
hlas to
Slavný
—
ad
zpv
—
zvuí z Prahy klínu. to zaznl jitním zlatem
echm! slunce jim vychází. Pokoj echm! jasný den vyvstává,
„Sláva
:
165
Cechm!
Blaho
Radost
echm!
Slunce
Cech
Cech
král je
Probudí se
z
smutek, žal skonává, král jich k
nám
pichází.
nikdy neuhasne!
Cech
slunce jasné."
hlubokého snní
behu Vltavy;
Tré
to
postav na
Tré
to
korun zdobí starc hlavy,
Nad
nimi se vznáší Prahy pní.
Vstane první
— velkou na postavu — staec v
Vshlédne slunce
jaré
síle
—
Zlatý pás pepíná roucho bílé,
Zlatý vínek bílou zdobí hlavu,
K
nohoum dlouhou šedivou má bradu,
Oi
brvami šedými skryté;
Jest to strážce pevná Vyšehradu,
Starý strážce Prahy stovžité.
„Sláva
Dám
echm! já základ
Pevnjší
k uvítání krále
trnu
té skály, jíž
ryzé zlato,
odato!
Dám co vzato Vyšehradu skále! Ryzé zlato zlato skvlobleské !
Lásku
— vrnost —
lidu
zem
eské !"
: ;
166
— v rzném
Povstal druhý
jitra zlat.
Bílé k zemi splývající vlasy,
Bílá brada dávné znaly asy.
Byl
Z
staec v lazurovém šat.
to
vínek
perlí
Z
svítil
perlí pás se
kolem žatu
nho
Sátu, jenž z
jeho hlavy,
s
co
vinul.
eka
plynul.
Jest to strážný duch Vltavy.
Promluvil, a hlasy stíbrozvuné
vtr
Mísily se v ranních
vání
Umlkly Vltavy vlny hluné,
eky
Jeho hlas byl tiché
„Blaho
Na Z
Cechm!
lkáni:
krále k uvítání
ozdobu slavnému ku plesu
hloubi
Jasnjší
to
eky
drahé perly nesu,
perly
nad
svítání,
Jasnjší nad
hvzdy
Jsou
národu radosti."
to
slzy
Povstal tetí
— rudé
ervenji v
u výsosti
roucho plálo
slunce žhavé zái,
Šedá brada kryla starce tvái, Blo vlas kolem nho válo.
167
Blo vlas
v rudém roucha stínu,
rží vnec vinul, V levé ruce k Praze palmou kynul, V pravé vncem z rží a vavín. Stíbrný pás bedra mu ovíval, Roucho rudé pás sepínal erný; Kol hlavy
Bílý lev
Byl Tázali
mu
to
u nobou spoíval.
eské
zem
strážce
vrný.
hluboko ku chvále
se,
Strážce
se z
zem
uklonivše hlavy,
Strážce Prahy se strážcem Vltavy:
„Co by on
On však
dal
k
zdvihl
uvítání krále?"
vnec
s
palmou koucí
„Tyto prosby národu horoucí
!" !
Vzešla výše slunce tváe. Šírá Praha plála v zlat.
Kolem hory v modrém šat, Stedem eky ržozáe. Zvon tóny zpvy zvuné
Znly v eky
hlasy hluné.
;
168
A
—
Vyšehrad hrdý sedl
Co na
trn
— na
své skále
dol hledl. msta neustále
Král na syny
Z
klínu
—
Rozléhalo se volání;
Hora od
hor,
strá od
strání
Nesly prosby vroucí dále,
Nesly dále vroucí pání:
„Bože!
slyš naše volání!
Bože! zachovej
nám
krále!!"
JÍT
Pipiš k Máji panu H. K. echové
jsou národ dobrý!
Nešastný, jenž v nouzi
lká,
Nech se k echovi obrátí, Ten mu i7chlou pomoc dá; Byf i echa nepítelem, Nešetí
ech
jeho vin.
echové jsou národ A Ty ech vrný
dobrý,
syn!
Sbor.
Vrný
syn
Dobré
ech
i
bratr náš. srdce máš.
echové jsou národ statný, Nepemožen eský voj.
Nech Proti
se s
vítzstvím rozlouí,
nmuž eský
boj.
^
!
170 Cech kde Tamf,
stojí,
krutá bitva
mnohý slavný in.
i
Cechové jsou národ statný,
A Ty Cech vrný
syn!
Sbor.
Vrný
syn
Statné
ech
echové Vrnost i
srdce máš!
jsou národ vrný.
est;
jejich první
Vlasti své
ech
bratr náš,
i
svému
i
v smrti
Bh mj — Poslední je
králi
vrný
jest.
král mj —
echa
vlasti
moje
vzdech.
echové jsou národ vrný, A Ty syn jich vrný ech!
—
Sbor.
Vrný ech Vrné ech
i
bratr náš. srdce máš!
!
171
Vrný Vrný
syn
bratr
Jazyk eský
Otc
Cech
jsi
kmene,
bratím svým; je
Tob
i
drahým ddictvím.
eské eské
hory luhy
Sirá vlast
Nejmilejši
— eské — eský
— ta
doly háj
—
—
eská zem
Tob
ráj.
Sbor.
Vrný ech Protož
Kvt
jsi
vdný
Ti vije
— u
vlastenec,
vnec
echa
máj
vdnosti.
City
(Bývalému
uiteli.)
t.
Jak v souhlasu
stroje
hudebního
Jedna vezdy struna
Tak v mém
srdci
Jednoho se
citu
zvunj
mezi
všemi
záe skvla Nade všecky.
Ty, jenž zrozen k sláv
K
city
znla,
msta
svého,
štstí's vedl vlast tu rozmilou;
Otcem msta byl jsi, dnové jeho Tebou obdrželi blahu svou. — Za to celé msto Tebe, pane, Štítem svojím býti vždy uznává,
Za
to celé
msto
Ti oddané
Neuhaslé na vždy díky vzdává.
173
Však
co já
Nejvtší
mám jsi
íci? jako synu
dobré
mn
prokázal!
Ty jsi radou svojí Kde já s pochybností „kam ?" se tázal. Tys mne vedl na života dráze, Kde já opuštný neznal co poíti; zmizely nesnáze, Tys mne vedl A já opt mohl dále jíti. vedl k inu,
—
Co
mám
íci? Jaké díky vzdáti.
Jenž by dostaily skutku
Tvému?
O, bys mohl city srdce znáti, Slova nejsou dostatená jemu!
Bez Tebe
co
bych byl poal sob,
Celé štstí své, své živobytí,
Vše já dkuji, o pane! Tob, Vše ím jsem, i ím mám ješt
býti.
2.
Kdyby
bylo
harf mojí dáno,
Pindarova jako lyra
zníti
—
Pak, co srdce nejvnitrnji
Mnou by mohlo Však ach není Žádnému to
Od
Mže Neb
býti
mn
cítí.
zvstováno. to
páno,
nelze vysloviti!
toho jen, který v naše zíti srdce, jestif to poznáno.
co otec po života dráze
Tys nás vedl v
nám
Ukázals
Nikdy
si
naší mladosti,
cestu ke ctnosti,
nepatil na nesnáze
Stavu Tvého. Protož taky kanou
Nám
po
lících
vdné, vdky vné
vezdy slzy
Proto v srdci našem
Jenom Tob, ote, vezdy planou!
;
Do památního
dv rže
Viz,
V Pak
listu.
malou jenom
stíbrotoku
ínéra
je vír rozlouí,
chvíli
spolu plynou
k rozdílnému
Putujíce vzdal od sebe hynou: Jestli
tak nks osud zlý rozdvojí,
Nech
af toto
upamatování
Vzdálené od sebe opt
spojí.
cíli
Proslov. Sklesla tma. Utichly lesní bory,
S sluncem jasným Opanoval všecky
Zem
i
zlatý zašel den,
zem
tvoiy,
šírou tichý pikryl sen.
Utichlo slavíka klokotání,
Ohlas písní
pi
Po vrchách
se honí
Noní Zlatí
porostlé stráni.
mlhy
—
šedé,
šepot opanuje sad,
jenom záe luny bledé
Hrdosmlý nkdy Vyšehrad,
A
jak on tam, Vltava kde bží.
Pustý tichem svatým krytý
Tak
i
leží:
za rok celý ticho svaté
Krvlo tento Thaliin zde chrám;
;
177
Však aj, znova zazní Nová radost v nm
struny zlaté, hle
!
nám
vzešla
Jako slunce nad hory kdy vstává, Radost novou tento den nám dává.
A
jaký
hle,
S
cíl
zde spojen bývá
radostí, jíž toto místo dá.
Jaký zisk?
— a komu
zde vyplývá,
Nejlépe zajisté každý zná!
O, by hlas
„Toto
mj
slouží
znl co boue vání: chudým k pispívání."
Nemocného tradná
souží
muka,
Nouzí stlaen smutný bolno lká;
pomže mu štdrá ruka, Potchy mu vaše ruka dá;
Vaše
Srdce vaše nouzí takou hnuté
Skoní v brzku
U
žaly jeho kruté.
prosted etné rodiny chudé
—
Šedý otec na své dítky zí „Jaký osud náš as zejtra bude?"
Taký Mácha
I.
stesk z uslablých
rt mu 12
zní.
178
Však lile, volná jemu bez nadání Vaše ruka jest k podporování.
Mé
vám vdky chudých jménem,
af jsou
Pijmte
co z hloubí srdce dám,
mst ctném. bu vám onen sám,
Dobrodmci ctní v Odplatou však
Který praví: „Co
Nejmenšímu,
mn
jste udlili jste uinili."
;
Pann
!
co Preciose ve
Rošrové he téhož názvu.
Jako kvítko ptactvem zanesené, Vyšlé z perozkošných luin klínu. Nov kvte v houšti opuštné, I zavání v starých
dub
stínu
Šetí dívka krásná cit jemných,
rodi
Oddálená od
Ode
vlasti
;
v sboru
svých, lidí
zlých
— pedstavila —
Pochována v lno les temných. Tuto dívku
Ba
pravím
co
Preciosou
Ped !
Ty
nám
— pedstavila jen jsi
samou
?
byla,
zraky jak noc by vyvábila
v arokrásný sen. kdo by se s Tebou nebyl soužil.
Obraz
O
jsi
její
Po rodiích kdy
jsi
zatesknila?
—
!
180
Po
vlasti
kdoby byl
Pro ztracenou kdy
nezatoužil, slzy lila?
jsi
Mnohé oko skrze slzy zelo, „Do Valencie!!" když z rt Tvých znlo, Dve lásku pemoci když chtlo
A
jak zraky v krásném ohni plály,
Líce Tvé když spanilé se smály.
Ranní jako na východu zá; V náru když jsi matky milé spla, Svého kdys milence sob mla. Patila své
vlasti svatou
tvá!
—
Pijmi díky, dve pespanilé. Vlastenc jež jménem podávám; Nebo kouzlo hry Tvé ušlechtilé Sladký veer zpsobilo nám. Kráej pevn v dráze nastoupené. Hra Tvá asto zbudí bol i slast,
—
Chovej lásku k
U cíle, Ovní
vlasti
drahocenné,
po cest dokonené.
T
naše
eská
vlast.
!
Básn
bez
nápis a zlomky.
1.
pvcv
Jest
Kamkoliv
osud
svtem
dojde, vlast nalézá svou.
Všech po nivách zí rže Jimiž
Marn
putovati,
ovní
vykvítati,
harfu zvuivou.
svt ho sužovati! Skutkové jeho z Boha záe jsou Seslány na zem tmu osvtlovati! se snaží
Tajemství
svtv,
V souzvuku
srdcí ples
i
ladném jeho vstí
hnv zpv
Takž na své pouti já tou zpvu mocí Odkrývám bylý i budoucí as,
A Na
v
srdcí hluboké co
dímá
svtlo vyluzuje harfy
noci.
hlas.
;
Aniž kite, že vám stavbu boím, Jenž by sama v krátkém padla ase
Neb kdy Celý
základ krysy rozlézají,
dm
se
vtrem
kolébá,
již
Jehož krov se k zemi
skoup
shýbá,
Jakou schránu stechy jeho dají?
A
kde nové stavení
Zdaž
má
Na základ onom
stavbu jinou.
Jenž byl pádu pedešle
bu
i
Nový základ
Na
nm
nový
Jehož stechy I
ped
státi.
radno zas do výše hnáti
je
Protož
—
již
vinou?
základ vyvržený, vložte v zemi plodnou;
dm bu
založený.
pede bouí škodnou
parnem denním vás uchrání.
Kdyby však ped
stavby
Konec vzala stavba
s
ukonením
mojím bdním
—
:
183 (Spaní
lovk
mdlý
se neubrání)
Pak na místo mistra zesnulého Nkterý z uenc jeho vstane, Ti pikroí v dráze znamenané
K
ukonení
stavení nového.
;
3.
V
svt jsem
Moje vzejdou
vstoupil,
mn
slibovali snové,
svt
ráj.
brzo, píliš brzo pešli,
V tmavošedé V
dnové
máj
zlatý jako
Jaký mladosti Takový že najdu v
Než ach
doufaje, že
noci
lno
vešli
!
—
svtlo luny kvítko zdvíhá vnadnou
Radostn, zdá se, že hlavu svou; Sehnu se, ach! a co slzou chladnou, Rosou noní skropí ruku mou. Zkvtlá rže v kraje své mne víže Carnou mocí, touhy prolétá Cit
mé
Spatím,
srdce; pistoupiv však blíže. ach, že z hrobu
Lilie, jejíž
jsem za svitám
Obdivoval snhobílou zá.
vykvtá.
185
V noc korunu K vlhké zemi, Hledám
lidi,
v
stríbrobledou sklání i
uvadlou tvá.
mém
jak ve snu
žili;
—
Bez srdce však larvy najdu jen; snové Snové moji, bda byli, !
—
—
Jestoty je všecky zniil den.
V šírý
svt po
Rám
moje rozestíral jsem
Po
ráji
—a
ráji
touhou mroucí
—
na prsa horoucí
Pouhou, lásky prázdnou tisknu zem.
;
4.
Pes hvozd tmavý erné mrano Tichý déš kol na osení Zrosen slzou nebes
Krásná
Nebe
zem
s ní
co
kvt
nevsta
spje,
leje:
se skví; stojí,
se v obejmutí spojí
Zlaté slunce z
mrak
na
ni zí.
Pejdou mrana, vtík lehký vje,
V
olšin zas lib slavík pje,
erný
les
jen zasmušený dlí;
Kolem nho mha se vine šedá. Nad ním záe jen se míhá bledá,
A
skrz houští
vtr
lkáni zní.
:
o.
Zelených na lukách tmavého
Pi
potoku rychlém krásná
Nad
z jitra
když slunce jasné
Rže
rže
lesa,
stála,
ní truchlovrba klenula své stíny.
Dennice když I
blíž
nade hvozdem již
plála,
za lesem zašlo
krásná dechy vonné k lesu vála.
6.
Msíc stojí s zesinalou tváí Nad zroseným mrtvotichým
hájem,
Mdle se mladé jedle lesknou v jeho Pookálé nov vzešlým májem;
Nad modrými
lesy visí
mlhy
zái-i,
šedé,
Jako truchloroušky v mrtvých kobce,
S tmi mhami
Hvzdy
V
tihnou stíny bledé,
tuhnou, co svtlušky v hrobce.
temnotách se shluklých chodec brodí,
Kolem
sebe stuhlou rukou sahá,
Tu jej víra silná mocn v právo vodí, Nadje tam pevná v levo tahá. Strach a ouzkost teskn jemu prsa zdvíhá,
Spchá
Tam Již
se
více, hle,
snad tam
již
cíl
svj
najde.
záe jakás semo tamo míhá.
tam došel
—
nic,
tu
—
sklesne, zajde!
;
189
V
brzkém
jitru najdeš
snad
již,
temná
noci,
Se mnou v tmavém hrob lžko jedno Nad mnou pak bdi svatá moci,
vn
Až mne v chladnou náru
smrti pojme ledno
!
;
7.
V
pírod
jak vše se jindy smálo,
Radosti vše do se
V
kvtu kolem
Mj
Te
oudolí
kdy podle reky
znak
kdy
stálo,
bloudil zrak:
však slzy v zraky moje loudí
Píroda,
S ekou Svt
i
hvzdný nebe
kvílím, se
Kolem
strop,
tam kdy oko
bloudí,
zdá mi býti štstí hrob.
Pede kdy nad Do
mlo
níž
lesem na skále sedím,
veerní mlha hrá.
zmodralé dálky smutný hledím,
Tento svt jak krásný se Celou zem v svou
V veerní
náru
zdá!
jmouti toužím,
se ztopiti chci
Citem tímto darmo však
mn
-
zá;
se soužím,
Neb kam vzhlédnu, tam
mn
schází
— tvá.
:
8.
Hoj, byla noc! zelené svtlo luny
Padalo promykem v zlaté
A
tichou
I stál
tu zpívaje vítr vál.
rovina, zelené jako
já jsem samoten
I bil
jsem v horu
„Hoj, ote, ote
nad tímto
tu,
mj
i
I
Hoj, já jsem zšílenec, I bil
jsem v horu
též.
moe,
moem
stál.
znlo mé volání neslyšíš matky lkáni?
pro vchod se neotvírá?" Plnoní pešel as.
— Blanik je — a nad otec neslyší — a matka mi
Ta hora?
„Mj
struny,
jsem zšílenec na osamlé hoe,
Podemnou
A
hudbu
hvzdiek
ní
pláe
hlas:
umírá!"
;
9.
Ladný zjeve porozvitých rží, Ty jen slzy budíš touhy velé Ze ztmlého modra zrak mých
Na mé
ranním žalem zbledlé tvái!
Jako jiskry
ped východem
slunce
Za horami tam za vysokými Chladné jiskry ítjí
Výš Tak mé
a výš, až
se
vzhru
v nebes modru shasnou
slzy linou s
tváí mých
Chladnji vždy na ustydlou ruku, S ruky studené co perly pak
Pimražené usnou na uchadlém
Kvtu
srdce v hluboké korunce.
;
10. Zašlo slunce za modravé hory, Poslední v oblacích požár plane
Lehký vtík temným lesem vane, Pernaté sen v
Vzdálené
se
náru jímá
v soumrak
sbory.
tratí
dvory,
Zdá se, svt že v temnu pozstane, Však jen zdá se, v brzku luna vstane, Svtlem svým osvítí všecky tvory.
hvzdy v rouchu jasném zlatém Na vysokém ztmlých nebes trónu, Pedcházejíc knžnu noci, lunu,
Vzešly
Spatily mne na zarostlém
Mácha
I.
hrob
13
!
11. Plná luna nad porostlou Dennice nad
moský
strání,
vyšla klín,
Slunce, kdy se mezi hory sklání,
Krásy tvé jsou
stínu
jenom
stín
peisté radosti. Pevné kdy já u víe jsem stál.
Milí dnové, v
Krásná víra
s
mou
Bez života zstal
zašla mladostí, ideál.
Pede se touhou k nmu srdce souží, K sob vábí mrtvý obraz ten; Jako jinoch po milence
Zemelá kdy dímá Píroda však
vný
sen!
víc se neusmívá.
První zvíe zdá se
V
touží,
lovk
jen,
právo v levo, všude hrob ten zívá;
Nesmrtedlnost májový jen sen!
—
12.
Za horami vzdáleno
jest
Zlaté slunce, lampa
svtv;
Sérem pes
moskou
hladinu
Lkaly zvony smutným tónem
Touhu
Rže
zem
po slunéku.
klonila hlavinku
Umírajíc, nejsladší
Vni Po
zahradou vydechši.
jezeru tichotiše
Ploula labuf, bílá labu.
Bílým táhlým hrdlem jejím
Na
peruti
noních dech
Vznášela se píse
V
její
dálky, v dálky neskonené,
Poslední labutí píse!
Nad
jezerem na balkón
196
V
tichou tajuplnou noc
Lkala Jaroslavna pláem eky, Vinoucí se rozkvetlými luhy.
Blejším nad labutino hrdlem, Nade rže rtoma krásnjšíma, Nejkrásnjší linula myšlénka:
„O, jak touží srdce
mé
Vzhru k svtlu, které Že pak lovk jest tak Od
slunce, jež vzešlo
se vznésti svití
svtu!
vzdáleným
na Golgat,
Jehož jiskrou ztracenou jest svt.
Výš a výše postupovati, Podobnjším vezdy býti jemu
A
posléze v jedno splynouti
S zidlém!"
13. Zelených na lukách
Pi potku Nad
tmavého
rychlém krásná
lesa
rže
stála,
ní truchlá vrba klenula své stíny.
Zjitra I
blíž
když dennice nade hvozdem
když slunce jasné
již
plála,
za lesem zašlo,
Krásná rže vonné dechy k
lesu vála.
14.
Má dva
ješt dímá;
Tam, kde Kde pes Chladný
Na
její
Pod
Na
ji
se v jitru kostel rdí,
ze kížk
mnoho
zí,
hrob objímá.
hrob lípou
si
zajdu,
tamo stinnou
tichém jejím
hrob
Chci lkáti v noní dob,
Až mraky
hrobní
mne
ovinou.
;
15.
Jako Trosky v svtle bledém Vyhledají mlhy sedem,
Temná noc kdy nad n pišla, Tak myšlénko nevyzírej :
Nermuf jiným blaha
Vra se v Tam si Však
zdroje!
hloubi, z kterés vyšla.
moje srdce jen
sžírej
moje — moje — moje.
16.
Noní kolem Na pahrbku Lebka, jež
rozprostel se klid, vybledlá se míhá
se
nade kolem zdvíhá;
Bledé luny oblévá
ji
svit.
Krajina kol pustá, holá, tichá,
V
dálce les jen v tajemných snech vzdychá.
Otevírá
plnoc hrob
klín,
—
Kol a kolem temné šepotání. Nad svým hrobem mnohý bloudí stín Ci ni v chladné zemi nemá stání? Hle,
zá
luny
tiše
Mladá krev kde
dol
svítí.
rozlitá se tpytí.
—
17.
Však
co
darmo
Slzami, jež
Co
Bh
svoje
hust
se
smáím mi
líce
roní,
jednou ustanovil,
Nezmní
se;
Angelský
jejž vychvaluje sbor,
vli nic neskloní Pána nebes, pána pemocného,
Musím
tiše
nésti
Neb, on pán
jest,
vli
jeho.
já jen jeho tvor!
18. Otec zpomene rodin:
„Kde dnes Pomyslí, že
Jen
Tak
z
nho
letí
as jest?" však s tží již
kusy
leží.
stíštn
Od do On dol, my skal,
v hlubin
o skálu,
skal,
ku skále;
však pomalu
Lezeme vzhru
dále.
:
19.
Kde k nebesm modiým vysoko pne vzhru
se
skála,
Že bystré oko jen krajinu dohlídne
Kde
s
jekotem strašným
se
valí
dolejší;
divoká
v
eka
duli,
Strašn huí, zdaleka jako když strašný
rachotí
hrom,
A zpnné Tam
vlny
vzhru
vysoké na skále
metá, stíbíc stojí
ke
i
skálu
Lubor arokrásný.
Cernokadeavou hlavu erná pílbice kryje, Cemý též i kruný se jemu pne kol hrudi mužné,
erný S
šat všecken jeho, jestif
pílbice jen bílý chochol ve
Au
nohou jeho erný chrt v
i
mlat jeho erný,
vtru pohrává, tichosti
spoívá.
—
20. Hle, co v zeleném hájíku,
V
stínu
Snad
Má
kovím
se
blá?
tam v háji dívina pod dubem co jindy
Sbírá u vody jahody
Bílým chvívajícím šátkem?
21.
„Ješt
ten pejdete les.
—
Slunce k veeru se sklání
A
—
než zá, jež zdobí ves,
vžních bání, Pekroíte eskou mez." Sejde
Te
s
se vrátil, jenž nás
My
—
ve.
laky skoky, Neb jak spchá asu let. však jako
Zrychlili
jsme svoje kroky,
Cestou jdouce k lesu v ped.
Luhem, vtíku, mi vj, Ovlaž moje
Zái
jasnou v
Ješt v Tak!
líce
tvá
zaté
mn
—
lej
vlasti slunce zlaté
— Te
vlast se
;
—
dobe mj.
206 meze pekroena,
Již jest
Za mnou
V
eská zem.
—
zíceniny rozvalen,
Tamo
V
leží
leží
hrad ten starý!
modré roucho zahalen,
Pod ním
stojí
erná vž ní
z
lesík jarý,
nho
jen.
—
Taký hrad to vlast je tvá! Hrdé stavby sešlé rumy.
Pohle na Snad
tvé žalující
Z tuhého
*) Poslední
ni zdaleka,
ji
dumy
zbudí sna *) !
báse Máchova, tužkou
nártek ješt nevypilovaný.
psaná,
patrn
Prvotiny. Svatý Vojtch. 1.
Jarou mladost následuje stáí,
Šedé stáí ržovou to mladost; Jasný den noc tmavá následuje,
Však noc tmavou vždy pemže den. Nad zem eskou den i noc tak vzchází; Za den celý svítí zlaté slunce,
V šeré tyicet
noci stíbrná zas luna. již
dn
ni zlaté slunce
Nepochmuilo se, ani luna. Ani hvzdy, zlaté zraky noci. Nezrosila luna zemi širou.
Ani nebe slzami jasnými.
:
208
Smutn
kloní stromoví své hlavy,
Hlavy poukryté
listím svadlým.
Dávno v prach již kleslo všecko Dohueli potkové jaí;
—
kvítí,
Nenapojená buejí stáda,
K
zemi sklonnou
Jaký
trest to tíží
Což pak provinila
lid
nese hlavu.
zemi eskou? proti
Pánu?
Z mezí svých že vyhnala Vojtcha, Vojtcha svatého, svého otce,
Svým by mohla
koiti se
bohm.
Nekáraná slovy jsouce jeho Proto tyiicet
již
dn
ni slunce
Xepochmuilo se, ani luna. Ani hvzdy, zlaté zraky noci. Proto zem tu nezrosila luna. Ani nebe slzami jasnými.
2.
Hle, co k hvozdu
V
tmavému tam spje?
dálce víc a více se to tratí
—
209 Hle
A
již
opt
dle toho, jako stín
Víc a více
Zdaž
se to
by tmavý,
opt erná. k
to labuf s orlem
Labu
blá,
více se to
bílá v spolku
lesu letí?
neslýchaném,
S orlem erným ku tmavému
lesu?
Labu
bílá ani orel
Nýbrž
Haso jaiý na svém broni, nho na vraném to oi
A
dle
Starý Hora k lesu
erný,
zhru
Odesláni jsout lidem
By
prosili
Vojtcha
—
eským.
biskupa Vojtcha,
svatého, otce vlasti eské,
By
se vrátil
K
otiny své
Mocného by
Aby
spje.
nazpt do své vlasti, horám, ekám, hájm; prosil
trest odvrátil
Boha, Pána, od nich tžký,
Dadouc zemi vyprosené vláhy, S vlahou tou i ourody dal vlasti. Proto oba rychle k lesu ženou ;
pdu
Jarý broft
již
Za ním v
houšti vraný
Nad Mácha
I.
tepe
—
lesa.
o
pospíchá;
nimi se lesa oblouk klene,
14
210
Za nimi Zmizeli
se lesa stín rozkládá;
oba v tmavém houští.
již
3.
Radostná jde povst po
vší vlasti,
eka Z tad, kde Vltava Až kde Snžka k nebesm se
V
stedu hor
to
hrdých,
rodí,
se tyí,
Krkonoš,
Všude hlas se rozléhá radosti, Ze se Vojtch opt k vlasti vrací, Vojtch svatý, zem eské otec.
Nad
zelenou horou slunce
stojí.
Kolem hory množství lidu eká, Po obloze celé ani mráku. Aj, tu velebný sem muž se blíží,
Vzhru na Žínným je
zelenou horu vstoupá;
Kroky jeho
šatem piodný.
Vystoupiv
V prach
silná
te
hl
podpírá.
na zelenou horu,
tu klesna, k zemi hlavu kloní,
;
211 Vlasti své tu
pudu milou
Vroucn k Bohu, k Pánu
Od Boue
líbá,
se tu modlí,
modlitby vstana zemi žehná.
mdle tu zdaleka
již
huí,
Mrak za mrakem nad hory se vznáší, O hbet hory oblak se rozráží; Zakrývá
Huí
se již
vítr;
Co nevsta Sirá
zem
za mraky slunce.
mrak již
se
se níže nese; s
nebem
v vlhkém obejmutí
Hustý déšf
se kol a
Nad horou
jen
kolem
rozevou
Zelená jen hora v slunci Ostatní je
zem deštm
Na
lid
V
kolena
pojí
tu
se
leje;
mrana.
stojí.
skryta.
kolem klesua
udivení volá: „Svatý
Vojtch!"
:
Svatý Ivan. Vysoká kde hrd skála Ve hvzdnatou strmí Jejíž vrchol
Na svém
íš,
mechovitý
hbet
nese kíž,
Jenž vyhlídá z tmavé houšti Bydlí svatý Ivan v poušti.
Sedesátkrát
již
se vrátil
Blahorodný k zemi máj,
Pikryl luka pestrým kvítím. Listem novým Co, kde
šatil háj,
svaté ticho sídlí,
Ivan svatý v poušti bydlí.
Lžkem
byl
mu
tvrdý kámen,
Každodenní Bohu
da
:
213
Na nmž
v modlitb odvádl;
Jeho pítel byla la; Líce jeho touhou bledé
Kolem
kryly vousy šedé.
Nade mrtvotichým hájem Bledý
Na
msíek
když
stál,
skály a hvozdy husté
Stíbro svoje vyléval, Slyšel Ivan v sladkém
snní
Seraíín sboropní.
A
hle,
oteve
Zlatá z
Na
se nebe,
nho
plyne zá,
Ivana jasn
Ržen mu
svítí,
barví tvá.
oi zvedne, Angela u lžka zhledne,
On
procitna,
Který takto k
nmu
„Šedesát
tomu
již
Co pebýváš v Cos
opustil
mluví let,
poušti této,
mrzký svt;
;
;;
214
K odmn Povolá
v veerní
Bh
dnes
t
dob k sob."
Domluvil a v letu rychlém
K Tu
nebesm
se vznes;
se otevelo
A
nebe
radostný zaznl ples
Jasný plápol hvozdy
Až
zlatil,
se angel v dálce ztratil.
Opt
svaté ticho všude,
Tmavá
Na
noc v dolin
skále však
V Ivan
ranní zái s
lžka
dlí,
kížek
již
jasn
skví
se
se tu zdvihne.
Na
skálu ku kíži tihne.
A
tam trvá na modlení,
V rozjímání
tráví den
Oekává, v chladnou náru
Až
jej
pojme dlouhý
Blíž a blíže k
svému
sen.
cíli
Již se zlaté slunce chýlí.
-
215 Ohnivé
co
moe
plane
Obloha, a poslední Paprslek
Na
sesílá slunce,
Ivana ješt zí,
Který od modlení vstává,
Zemi eské požehnává.
A
pak
sklesne, s sluncem zajde,.
Jako dozvuk poslední
Zvonku nad lesem umírá, U veer kdy s vížky zní. Jak kdy v bledém svtle luny Doznívají harfy struny;
Sklesne mezi pestré kvítky,
Které z mechu hlavu svou
Vzhru kolem hlavy jeho. Vzhru kolem nohy pnou;
Vtík
hrá
s
kadeí šedou,
Líbá jeho ruku bledou.
cr
;
Královic. „Dlouho-li krýti, temná noc, Perutí
ernou budeš zem?
Zem, která
Však
vlastí
sluje vlastí
mou ach
mou.
není
!
— není
—
Zde vzejde slunce chladné jest; Vyvstane kvítí svadlý kvt
—
;
!
-
—
—
Zazní-li hlas, tu hlaholem
Uráží cizím ucho mé!
Kdež zem, která mi otinou?
Tam
za tmavými horami
Rudí
se v jitru obloha
Tam
odtud libé hlasy
zní,
Co pes hvozd roh lesních zvuk. Zda vný hvzd to souzvuk jest Ci otiny
mé
hlas to zní?
—
!
217
O
jist, jist
má
tam
"vlast!
Však tmavá noc k
ní
Tak temnou
vtrem
Na
s
zem
té
níž bydlí:
královic,
v dálce jeho vlast
Neznámá jemu, neznámý
V
lká
pusté skále královic;
Však ne
V
nocí
stezku kryje."
ní
kraluje otec prý jeho
Syn nezná
ho,
—
ba nezná sebe sám
ím
víc se za
Tím
více roste touha jeho;
A
dálky jakby rohu zvuk
z
horami
pes hvozdy
Jej
Tak Kde
jej
zval v dalekost,
mocí pudí v ped,
to
tuší,
dní,
vlast že jeho jest.
spchá rychlým krokem tam-, Však nezná stezky ped sebou. Nad šírou zemí erná noc Bezhvzdé roucho rozestela.
Již
On
A
bloudí v levo, bloudí v právo, hledí
v
Noc kolem
ped
a patí v zad.
— kolkol
temnota
!
218 Zalká
pláem
holubiným,
Úpí hlasem vlašfovice.
Toužn
hledí v
erné
nebe,
Prosba jeho zhru zní; Žádost jeho vyslyšena,
Za horami
víc se dní;
Ajta nové v jitním zlat
Vzejde slunce na Golgat!!!
;
Zoufalec.
Bute
zdrávy, vlasti modré hory!
bu
Vltavo,
Ty ddino,
zdráva v stínech svých!
temné hory
jejíž
—
Šumly v mj dtský plá smích! smích mj, pravím? Ten kdy uslyšely?— i
V
—
mj
Vesele
zídka planul zrak
asn
vždy uzavel jich žalu mrak!
mi zpustl
jsi
—
jasn zely
Dtství-li kdy mého
Brány — na
!
sn
mých
ráji.
Prázdný mládci zstaviv jen svt! Jednou
lze jen
vnce
Jednou vzplane, a
To
jest,
To To
co
mi
sliboval
jest,
po
Krásná
o
žití
víti
již
vlasti!
nikdy, kvt.
se snilo?
dtinský
em
v máji
—
mj vk?
oko slzy touhy tys jediný
—
lilo?
vdk.
—
!
220
Což pak truchlím ?
—
že nevzešlo kvítí,
—
Jaké arný pedvodil mi sen. Jaké ve snách kvetlo živobytí,
—
Také jestoty neuzí den! „Oti zraky!" vešken lid mi
— Mníš, sn? — Ne! —
„Vidíš hroby?
Beze
Znova
svt
je baví;
oni jitro svoje sní!"
— Ti —
žijí ?
Ci nucené Proti
že mrtví spí
Jiný
Tiší mrtví?
Znova
praví,
že znova žijí?
Vlastní
—
— — zas jdou? — vlí svou ?
žíly jejich bijí?
vli v nové sny
mám
Tehdy znova
svou mladost sníti? -
Aby znova její prchl stín? — Radji má na vždy hrob mne krýti!
Vné
nic
!
!
—
v tvj vrhu já se klín
!
!
;
Na
úmrti eského básníka.
Smutné vydej zvuky
mi, vary to,
Hlásati bych mohl žaly naše
Nelíenými
i
ne cizími slovy,
Jako Záboj ode srdce k
srdci.
Pi4šla bolest v naše jará srdce.
Bolest
zlá,
i
Vzejde slunce; Rozední
se
v adra naše.
žalost aj,
zardí se
nade zemí eskou,
Prchne noní temno
V V
eských
Snžka,
s
luh eských
srdcích žaly nepominou,
srdce naše bolest na vždy vešla.
Nepláeme pro však pláem moe, Ani lkaním zdmuté Vltavy;
Le pro
pláem šeptem háj eských. Velká bolest náku nemá. Bez
nho
pust
stojí
Jako král kolébka
Kliin chrám, i
hrobka.
;
222 Slavný druhdy
leží
Jako shaslá hvzda Pustý
stojí
zem
Karlv
svatý
nám
Tíebudou
Vyšehrad; naše,
Týn.
více ústa jeho
slavn vrnost eská Projevila se, kdy s slepým králem Padesáte padlo rek eských
Hlásati, jak
Ani
více,
Vítzný
jako Jaroslav
tatarskou potel sílu:
Proto však
na
nezapomeneme,
Nikdy, nikdy, le až
V
chladném
Isebof
Jak
Obt Tak
známa
jest
Vždy
Láska
v smrti
všecko zapomenem;
jesti láska
pevná k
Cech,
uitelm svým;
pak eši svému mistru Janu pálili
i
loži
nkdy
dvacítiletou.
naše láska nepomine; naše, jako žel náš,
vná.
Vorlik.
Nade hvozdem tmavým hustým
Jaso
A
stojí
zlatovlasý,
tmavém erném mechem krytá,
v tom hvozdu v Stojí skála
A
tam kde skála Skály tvrdší
nejvyšší,
stojí
Hrabo,
Zhoubce krajiny vukolní,
Na Pod
skalou
Až
Na
vše zírá smuten strany.
eka
rozléhá se les kolem;
skále lká
Až
siln lká.
Hrabo
mocný,
rozléhá se les kolem;
Silným volá hlasem pes
„Yraf zpt
se,
les:
dít rozmilél"
Nade hvozdem tmavvm hustvm Stíbrolesklá
stojí
luna;
;
;
224
Lká on na
Pes
skále nejvyšší,
silném volá hlasem:
les
„Vraf zpt
Darmo
dít,
se,
však,
vra
se
darmo on
zpt!"
volá.
Rozsílá v kraje vkolní
Pacholk svých mnohé sbory; Sám pak hvozdem tmavým hustým Ztraceného hledá syna.
V luny Až Slyší
darmo hledá svtle
jitro
vzejde nad lesem,
na skále na píkré
Temný plá svého
dítte.
Rychle skálu zleze píkrou,
A
hle
V hnízd Kolem
dít
vidí milé
orla leží tiše. orlii
mladých sedm.
Lovecké hned hlasem trouby
Pacholk svých svolá sbory; Založí zde pepevný hrad, Vorlík do dneška nazvaný.
;
Ivan.
Z jitra jasné vzhru vzešlo slunce, S sluncem jasným host pišlo množství ísa týn slavný knížete Jarvora.
Havran
co hejno nade
hvozdem
Za šedého veera
se vznáší,
K
spchajíc
blízkému
Že
se
bojišti.
mrak zdá zakrývati blankyt: host mnohoetné sbory
Tak i Z tud, kde
Ku
z tud
—
vstává
i
kde lehá
slunce,
Jarv^orovu se týnu blíží.
Aj tu hluno v knížecím jest týn Dlouhou síní harfy znjí duté. Pvci k harf písn pjí zvuné.
vysokém trn Jarvor sedí, Sivý orel na vysoké skále;
;Na
Podle Mácha
I.
nho
krásná chof Blina.
1^
226 Jako msíc
V
modra kol na stráni ouplku kdy vzejde na veerním z
Tak
i
Vše
se klaní kráse zde
ona na vše množství
Založené ruce, o sloup
Na
i
hledí.
moci.
podepený
sín stojí Ivan; Mladý Ivan knžic to chorvatský; Okem plamenným ke trnu patí, konec
té
Bolest jakás, nikdy necítná,
Boln jemu adra mladá svírá. Milost je to ku knžn Blin,
A Až
tak
stojí
a ke
trnu
roh dvr a
zavznjí zvuky
Zovou ku
he
v
patí, hlasných, potýkání.
nebi,
Poutnik. Chodec mdlý
Za hory
se
otin
náru snu
se
k zemi
tichého klesá
Nivy, háje dímota už
On však žádný
Ped
tíží
blíží.
níží, lid.
—
nenalézá klid;
sebe v noc hledí neustále,
Krokem rychlým spchá
Nad
své
se uki^l slunce svit,
Víc a více noc
V
k
dál a dále.
lesy vystoupí luna bledá,
Truchlící
by utšila svt,
—
Zabrauje však jí mlha šedá. Mdlý tu chodec patí v ped a zpt. Kolem sebe známých míst zde hledá. Kolem vysílá toužebný hled
—
Tu
V
ped ním otina se zdvíhá, šeru mlh však temn jen se mihá. aj
!
228
— takž mn
Jako chodci
i
dje!
se
Obraz jakýs ped mj vstoupá zrak, Však jen mdle se barva jeho skvje; Krásy, zdá
A
i
touhou srdce
Nezím
ho v
Ukrývá
A
že ho zdobí znak,
se,
se
chvje,
kráse — šedý
mrak
píšera co bledá
jej
v
jej
té
mé
pravd
Djin vštkyn,
poznati mi nedá.
dej slunci vzjíti!
Zaplaš mlhy, jež je kryjí tmou,
By
lze bylo
Na svt
v jasnot
celý
Pochode,
jež
je zíti
nad ním povznes svou
svty vše
osvítí!
Ukoj touhu v srdci chovanou.
By ve Nadjí Hle,
vné
zapomenutí nekleslo
živoucích skryté veslo!
má
prosba zdá se vyslyšena.
Touha velá bude splnna! Kynutím bohyn vyvýšená Slunce budí, prchá mlha zlá. Žalu
boue v
prsou utišena;
229
K
svtlu procitá
Slunce vzchází
s
duše má,
i
jasnoskvlou tváí,
Obraz pálá v ržožžavé zái!
Z
kdy
jitra
se
východ zapaluje,
Nejprv hory jen se v dálce
skví,
Ranní vichr mlhy odvaluje, Doliny však ješt ve tmách spí;
Víc
se svítá
Až pak
— vž
už vystupuje.
plné slunce
s
oblak zí,
Aj, tu ves se
ped oima blá.
Zraku krajina
se zjeví celá!
Tak ped zraky mými se vyrojí Pízrakem sms vzešlých obraz Zponenáhle
Vždy
V
celé
díl
se
k
až
blíž,
pede mnou
Vštkyn! pej arovnou By mé harf zjevit bylo By
co
sám zím,
již
dílu pojí,
živji postupují
pravd
—a
stojí
!
—
tu íš,
dáno.
též od jiných bylo znáno!
Abelard Heloize. Zvíetnice za hory se sklání, Ubledlá
s ní
mizne denní zá;
Za rybníkem nad
porostlou strání
Plné luny bledá vzchází tvá; Tichost kol svou
peru
Zvonku zvuk jen nad
rozprostírá, lesy umírá.
te pi
okénku sedím,
Živou lásky k
tob cít moc,
Samoten
Zasmutnlý v dálné hory Jak
hledím,
se víc a více tratí v noc;
Tak mé štstí prchá dál a dále, Až mne obste hrobu temno stále. Heloizo
!
by
Spatiti
t
mn
bylo dáno
ješt jednou
jen,
;
231 Nežli v
lžko bude mi
V kterém vný By, jež tebe
Oko mé v
stíní,
ustláno,
spáti,
budu sen;
prcWy mraky.
tvé stopilo se zraky:
To má touha, z tmavého kdy lesa, Kolem nhož louka zakvétá, Vraný havran nad hvozdy se vznesa Rychlým kídlem v hory zalétá; Neb kdy tam, kde lípy stín se vlaje. Holub
s
družkou ve vtvích
S oblaky nad zem Rychlý
s
si
hraje.
se vznésti toužím,
nimi konati chci let;
Však ach darmo, darmo jen se soužím, S svobodou mn zašel mou i svt; Slunce shaslo, a noc sklesla erná Mezi mnou a tebou, dívko vrná.
Oba
nás zavírá temná chýže,
Zed klášterní od všech brání Písaha nás oba stejná víže. Mezi námi bouí oceán;
stran
-
232
Zem
i
Lásku
moe
nám
proti
zem
naši
S Bohem bu!
i
—
moe již
Dál nemohu
Myšlénka
ta
mi v
Strašlivý Slyš,
Bolest
v tom
má
adra
se zdvihá, stíhá!
—
víc se
neshledáme
bolestí
jsem zmdlel,
bolno láme,
srdci budí žel
;
zni slavíka klokotání,
tu rozplyne se v lkáni.
—
Srdci
mému. erný
Tichost svatá kryje Tiše
Na
dímá,
svt
Tvj
jen
Usni
t
již,
jest tichý sen,
každý tvor
lovk
již
náek ješt hlasn tiskne, srdce
tiše,
hledá.
spí.
zní;
mé, tak boln?
srdce, tiše jen,
Pod pahrbkem
Tam
— tam
jest pokoj, jejž zde
Celý
Co
svítí bledá.
též, srdce, tiše jen,
Pod pahrbkem
Tam
celá ves,
jasn luna
niž
Usni ty
tiše
les,
— tam
jest pokoj,
jest tichý sen.
tam
ti
bude voln.
Po hrobech pro vždy jen touha tvá? „Ach, tam tiše dímá radost má. To mne vždy tak bolestn zde souží!"
234
K
západu
i
tvj
se sklonil den,
Protož, srdce, usni tiše jen,
Tam Usni
nalezne, po
tiše,
Nezbudí
Nad
zde kdo touží.
srdce, tiše jen,
Pod pahrbkem
Tam
em
— tam
jest tichý sen,
dosáhneš pokoje svatého;
t
k žalu slunce tvá.
lesem až zajde ranní zá,
Zbarví jenom kížek hrobu tvého.
;
!
Vzor krásy. Pro, má
harfo, zpívati
Krásy vzor
V
pojmu, rokotáš
pro struna se tak chvje? zpvu mého znáš?
rukou mých? Odvážlivost
A
t
kdy chtje
pede duch
V orlií Nech
se
vzhru
jeu se strojí,
se odváží on let
ruka tese, nech
Hluboko Již jej
mj
již
patím
pod ním
leží
— krásný
se bojí,
svt.
obraz
její
má; „Sláva!" nervy v souzvuk s svtem znjí, Již jej vidí duše, duše
Touha, hrza, láska srdcem hrá.
S nadhvzdného sestup stolce blíže! Však co žádám ? bleskem zahynu
—
236
Vždyt mne k zemi tlo ješt
víže;
Sestoupí-li, v nic se rozplynu.
Tlesnému oku noc ji kryje, S rozednním shasne oka svit;
U
vzezení duše jenom
žije,
A
najde
tam temný jen
Tlesným
ty
ji
cit.
okem nespatená.
Duše jen t temn tuší vzhled. S Bohem, v Bohu bydlíš nestvoená, V prvním dnu s ním založilas svt.
Hrobka král a knížat eských. Krajinu noc tichá kryje;
Dvanáctá hodina Tiše
mlí
Hrozn
s
bije,
starý chrám.
vže sejek
skuí,
Mezi hroby vichr fuí:
Já pak v chrám stojím sám.
Oknem
luna zí sem bledá.
Oko moje hrobku
hledá,
eští králové kde
Luna
s
bledou na ni tváí
Hledí; hrobka v
její
Jako snžný vrch Jaký
spí;
cit
to
ve
mn
zái se
skví.
budí?
Co mne mocn blíže pudí? Co mne nutí dol jít?
238
Co má
prsa nyní ouží?
Pro mé
oko snažn touží
Vás, vy mocní lvové, zít?
Smutn
V
nyní v hrobku vkroím,
prosted ernou rakev zoím,
Krásný jinoch
V
O
ní,
roucho obleený.
bílé
Zdá
v
leží
se,
ovnený
jinoch
své že milence
sní.
Ješt ruka drží mee, On však zapomnl na see Kruté, nezná boj ni strast.
Mrtvé oko otevené
Vzhru k
nebi jest opené,
Jakby hledal tam svou
vlast.
Celá hrobka, všecky stny
ern
stojí
erný
Stojím, slza
na
dme
závoj
Ticho pusté
A
obesteny.
— lpí
srdci
se kol;
já jen v
stedu
na hledu,
— vný
bol.
;
Na hrob sestin. Nad hroby klidn peru
rozprostela noc tmavo-
erná,
V
klínu jejich
hlubokém
mír a tichost
pa-
nuje,
Pohížení v sladkém snu kolem
spí
brati-i
kojn
V
po;
sen zde klesne chodec, svou tady pout do-
koná,
Spí ve tichu hlubokém, oekávaje jitra zlatého
;
Jich prsa již žádná více netiskne bolest.
Tak
ty
i,
sestro, nyní v
chladném
spíš
lžku pokojn,
Zem t
Vtíkem
co
matka milá v nárui pevn
tesení
stromové na
hrob
ti
drží.
sypou
kvt
V vnci
se
rže
vinou
kížku malého kolem.
;
240
V
ozdobu hrob jimiž
bratrská pikryla láska,
ti
Jež se kolem v krásném
Mutné si v kovin Vkolních rvk
Ty však
vn
blízké
boue
Již jako
poup
By
ervenají
pje písn
slavíek,
kvtiny;
jejich libé již více necítíš,
že
se,
te kvtu
sladce voní
Více slavíka ni hlas
Zdá
.
litá
již
t
tebe neprobudí;
záhub vné,
zchvátila
malé od kee oddlila,
v život ach nikdy z hrobu
již
si
nepovstala více:
Však ne nadarmo
Nad hroby
slunce
hledí
na hroby záe ranní;
zlaté též
vzejde
snad v
ase
brzkém, Jež, co
hvzda
Pak svj byt
ranní, zvstuje
písma
slovo.
chladný v dne nového svtle opustíš,
Kde
plyne, vejdeš v stan,
zdroj
blaha nepebraný.
;
Noc. Slunce zhasne;
— šerá
noc zahalí svty.
pes hbitova zed
Slyš!
s
Hlásá zvon krajinám
Vkolním
K
cíli
V ouzkém Tíží
S
hl
svoji
svých sete nohou;
s
pro
mechem
odloží,
pou dokonána
pak zraky umdlelé. teskno bylo,
pro
slzely zraky,
Haslo když zoe, a zvon
Když zaznl
krajinou tichou?
Blízké pedtušení snad to bylo smrti?
S jasným dnem k hrobu temnu? Tam že sklesnu opuštný?
—
—
zvon
Myšlénka, zvukové že mne zovou
I.
jest;
dímota lžku
sluncem den kdy zašel za zsinalé hoiy
Mácha
kryté
již
nocí tmavou.
pijda chodec
Prach
Mn
to
vížky
—
—
16
,
242
Darmo však se leká srdce ticha hrobu, Darmo strach zatají dech lovku v prsu, Spatí kdy smrti Stínem
obraz,
jest jen uleknutý.
Nechf jsem v hrobce
S sluncem
—
nejsem opuštný;
tiché,
zajde-li den, sklesne-li noc šerá:
Vzejdou hvzdy nebeské, Svítí luna
i
na hroby
!
—
Jen když den zahalen byl v šedivé mraky.
Pak erná panuje tma v svt; na hroby Pak ni hvzdy nebeské Nesvítí ani luny
zá!
—
;
;
Syn mlynáv.
U
Vltavy, tam mezi vrbami skalinou malý mlýnec leži;
Pod
Huí
divá
eka pod
S jekotem
Smutn
kolem skály bží;
jež
eky hluk, roh zvuk.
zní té
Jako lesních
Nad
kolami,
zroseným, mrtvotichým hájem
Stojí
msíc
s
zesinalou tváí
Pookálé nov vzešlým májem, Mdle se lesknou jedle v jeho
Smutn
záíi
vichr lesem zní
Jako píse pohební.
Tam
mlhy šedé, Jako truchloroušky v mrtvých kobce nad lesem
visí
;
;
244
S nimi
tihnou stíny Šerobledé,
Hvzdy
tuhnou co svtlušky v hrobce
Kol panuje tžký
Syn
O
mlynáv —
ten nespí Tiše, tiše
Lžko
sen. spí
ten
i
?
Milka jeho dímá,
!
dímá
v rakvi
erné;
ouzké tisové objímá
Mrtvol chladný díviny nevrné Sklesla noc,
jí
zašel den.
Dlouhý, dlouhý
Syn
U
spí
te
mlynáv pede mlýnem eky, kde
Skrze slzy na
sen.
sedí
se kol skály vine,
msíek
hledí,
Ouplný jenž hustou mlhou plyne.
Smutn
Jako lesních
Z
šedé mlhy
Te
eky hluk, roh zvuk.
zní té
msíek
vystoupá.
po dráze jasnobledé plyne;
;
;
245 Hle, lodika po vlnách se houpá, víry bez ourazu mine;
Proudné
erná
V
rakev strmí
níž sen
Syn mlynáv Po vod, v
K
hrobu
ji
z ní,
dlouhý Milka
s
spí.
Milkou k hrobu jede
niž luna lesk
svj
hází
jen v noci šerobledé
Luny svit pi pohbu doprovází; Vlnky jasné plynou s ní, Šepcí píse pohební.
Mlyná pede mlýnem smutn sedí. Ozáený svtlem luny jasné, Skrze slzy na
Až kdy z Temná Syn
že
msíek
jitra luny
hledí;
svtlo zhasne,
vlna hlasn s
zní,
Milkou v ece
spí.
Na hbitov. Smutn
zvonek volá k hrobu den,
Rolník z pole k malé chýži
Mdlým
se
Celou zem
krokem ke
již
vsi blíží;
kryje sen.
Hroby stíbí bledé luny
Vtérek
svit,
kol hrobu vje,
Slavíek tam lib pje,
V
adrech
budí mutný
cit.
Nade mnou na kíži Kristus pní. Kol obzáen svtlem luny;
Vtíek
v
mé
Vje, ony samy
harfy struny zní.
247 Osvícená vlnka lunou hra
V
potku,
jenž v luhy stinné
Kolem hbitova
V jeho
se vine,
olších holub lká.
Na tch Vkol Píse, Ostatky,
hrobech já jen sedím sám, bledé
mé
to
stojí stíny.
mrtvé Líny
te pju
vám.
Pvec. 1.
Jej
asto touha
Pi mdlém Slavíka zpv
pudí,
když svtle luny jej
zbudí,
Své harfy pstit
Ped dvée
struny.
malé chýše
Vystoupna dlouho
An vkol vše Na hrobky Tu Líno
An
sedí,
spí tiše
tyto hledí.
myslí tebe,
chladná zem
t
kreje;
Svou harfu dá ped sebe
A
v
její
struny pje.
249
2.
Sotva že kvítko vnadné Jen se ukáže svtu:
A
Tu bou jej opt bídn
Sotva
zbaví kvtu,
zvadne.
pone
se
smáti
Den, slunce jasn
Však
brzce zas se tmíti
Poíná, noc
Tak
též
svítí:
i
se vrátí.
v našem
Ohlédneme
se
v
žití
svt,
Pijde smrt v prudkém let,
Hrob opt nás má
Tak
též
i
krýti.
Líno tebe
V pekrátkém opt ase V prach obrátilo zase, K sob
volalo nebe.
250
O
dej
Jak
af s
Línou mojí,
nkdy
v tomto
svt.
Radost nám opt kvte,
Af hrob nás opt
spojí!
Straba.
Tam
kde v
lese
*)
na vysoké skále
Smutné stíbrozvuky pji stále, Ped asy stál pevysoký hrad,
Na nmž
bydlel rytí Milorad.
Miloval on slenu Blolinu,
asto býval asto jej Vraný
o
u
ní
na
Í^Iilínu,
skrz erný, hustý les
tam ku milence
Blolina, co
nes.
bohyn Lada
Sliná, oblíbila Milorada.
Dívce každý
libý,
sladký sen
Pedstavoval Milorada
*) Nejprvnéjsí pokus.
jen.
:
252
K
blankytu když
libé
ptactva plesy
Zdvíhaly se a skrz erné lesy
Vtíek Rytí
když jemný
rána
z
ku Milí nu
se již
vál,
bral.
Jednoho když asu v tmavé noci Vichr bouil se svou valnou mocí,
Zdaleka pak Odrážel se
silný
tam
Rytí práv jeda
zue hrom
o skály lom
s
honby
dom
Picválá až tam ke skály lomu, Poslouchá
— „Ha,
ršezní to
tam potebného hlas?"
Znova cválá
o
bh
Hle,
pro
?
jestif
potokem,
co ptáka let
—
rytí tak co stna zbled?
Stará žena tam pod skalou
Do
nyní zas,
tam silným krokem,
Již u skály jede za
Jeho
co to
jakéhos kotle
temn
sedí,
hledí,
Vstanouc pak: „Rytíi," zvolá, „stj!
Ješt
této
noci budeš
mj."
'J.OÓ
Obrát pak kon spšn cválá Rytí tam, kde nejvyšší jest skála; Pijede až tam, kde skály lom,
S nhož
Z hluboká „Milenka
jej
i
s
konm
jest hrozné slyšet hlasy: si
s
hlavy rve
Nikdy rytí nemž'
Neb
hrom.
srazí
te
vlasy,
býti tvj,
mj."
já Straba, a rytí jest
asn
Druhého pak dne když
z rána
Na hrad se otevela brána. Tu spatí milenka muž šest Mrtvého rytíe k hradu
Od
toho hned
asu
nést.
a více
víc
Vždy milenky vpadlá blednou líce. Když pak kvítí všecko vadlo již, Sejme smrt
Tu
uvíjej'
s ní
té
bolesti
tíž.
dívky z kvítí vnce,
Okrášlejí rakev též milence;
Na márách
jež leží v
Dívka obleená, zdá
erný
šat
se spát.
254 Dobrou noc
ti,
dívko, dívko zlatá,
Tichost tamo kde panuje svatá,
Budeš dlouho, dlouho sladce spát. Až t k soudu bude trouba zvát.
Tu
A
pi trub smutném zvuku pi^shromáždných lidí hluku z
Milína
Dívku bledou v rakvi vidt jest Od£mládenc dol k skále nést.
•^>S^3&-
Dramat ieké zlomky.
Rozvržení dramatických her:
Brati. Trochlohra v pti jednáních.
Hlavni neschopní,
idea.
Všickni
tisknou,
se
hub
ku vlád, jeden
Boleslav potlaiv otce svého,
k vlád
druhého.
Tak
dav vyklestiti Ja-
romíra a uvzniv Oldicha dojde vlády; než Ja-
piinním
návodem Vršovc zraku vlády zbaven jest. Tak Jaromír dosedne na i stolec eský, než návodem Vršovc Boleslavem romírovým
Polským
již
již
a
svrženého
vysvobodí
Oldich,
nabádáním a poštíváním Vršovc samovlády chtivého Oldicha uvzní Jaromír. Ten
kteréhož
však zprostiv
se
vazby,
zbaví Jaromíra
zraku
Tak mezi sebou se i hubícímu rodu Pemyslovc stojí rod Vršovc vlády, vyžene ho v bídu.
též vlády
Mácha
I.
chtivý
naproti,
a
co
zatím Betislav
17
258 vojsky
s
vítzn
stojí
proti
Vršovci Oldicha, posléz potrestav
sám
i
Nmcm,
Jaromíra, a Betislav
zloin tento na hrdle
jediný,
netouživ
zavraždí
po vlád,
Vršovc
dojde
vlády jsa nej-
hodnjší, panování nad zemí eskou, an Boleslav již
díve bídný
život
Tak vládne
byl dokonal.
Nemesis, nechavši nehodné vlády, aby sami mezi
vede nejhodnjšího vlády ku
sebou se pohubih,
vlád.
Jednání první.
Sí
na
Vyšehrad.
Scéna první.
Kochan a Herouš. Kochan,
vlády
i
msty chtivý, chladn
nejstrašli-
to
i
vjší rozpoítající a považující, rozncuje syna svého, vý-
borný
jsa
ní-se
k dosažení
znatel
povah Hdských, k cíle
svého.
pomst
Herouš,
obrazotvornosti, láskou ku vlasti hoící,
a k
co
Oldichv,
nepítel
ohnivé
jako ttina od
pedsevzetí k pedsevzetí se kloní. Posléz pijde posel
piin-
jinoch
Kochanv,
z
Hovora, ehož Vr-
šovci vyrozumí, že se Oldich jako vítz vrací,
a
roze-
jdou se po odchodu jeho, aby rozsívali nevli mezi bratry, bratra
na bratra štvouce.
!#-:
!
259 He7\
Ote
milý, zdá se,
Cíle svého
neml
jakby rod náš
dosáhnouti,
i
mužové
se pokusili
O
to,
jako ty
jsi,
K
samému
Byf
Již již
se piblížíme
vítzíme
Vše, jak z
mj
ote
jitra
—a
cíli,
zmizí
hle,
jasný prchá sen.
—
Nabádáním trojím povzbuzen. Sotva Jaromír dal
oslepiti
Bratra svého Boleslava v Polsku,
Císa
tenkrát držel u
vzení
Bratra druhého, Oldicha, v Nmcích, Polské kníže drželo
již
Prahu,
Jaromír co na outku bloudil
Po Cechách, svj povzbuzuje lid Darmo proti vítznému Polsku; Domnívali
jste se, že již
Pemyslovc hrdých
A
hle,
padne
brzo rod
—
osvobozen zázrakem!
Pijde Oldich, vypudí
lid
Na svj
Jaromír;
stolec vstoupí
V prachu Jako dub,
leží
polský,
vaše nadje
jejž blesky roztíštily.
260
Opt
zatim vaše nadje
Znovu se mnou rostla zárove, Bez ddice ješt eský stolec; Však hle, Oldich pojme dívku sprostou, Z uschlého, jak zdálo již se, kmene
Nový opt vzhru puí Na vzdor nám vykvete Vejde v
Hvzdou
siiatek s
prut.
Betislav,
císaovou dcerou.
nejjasnjší, krásnou Jitkou!
—
Jako slunce na obloze modré Svítí
Co
jasn Pemyslovc
rod,
rod náš jen v temnotách se
plíží.
Jako msíc za šerého jitra. Koch. Nevidl jsi ješt nikdy msíc,
Jak byl zastel Her,
Na
jak dlouho?
i
v den jasný slunce?
—a
kdy zastel
slunce,
Zkrvavlo, on však jako noc
erný
byl, jen celé
zemi k hrze.
Koch. Dokud slunce bylo, erný
Když
V
byl,
pak zašlo za zsinalé hory,
mokrý hrob kdy Krátký as co jen
stopilo se slunce.
byl uplynul,
Stál na nebi krásnjší, než ono.
—
261
K
by
musím,
cíli
i
zem
celá
V kn'avé se promnila moe A bych zernal jako hrozný
—
;
duch,
Strašlivjší nade noc byl tmavou:
Nad
sníh
zblím ozdobený
žezlem.
Her. Ote, ote! kdy byl vyšel msíc. Bloudil tichý nad porostlou strání,
Nezkalená byla jeho tvá.
Zdaž
i
nám
tak bude po skonaném
Snad
t
inu? Koch.
Díve
hryže svdomí.
nežli co jest
pro\ánno?
tob Pemyslovc líto? Zapomnl jsi již tak lehce hanu, Ci jest
Která stala našemu
se
rodu?
Vypravuj mi Jaromírv hon,
By
tvá krev se rozjaila v žilách.
Abych poznal, že jsi Vršovec! Her. Neteba mne upamatovati. Nezapomenu ach nikdy dne,
Le
až
nkdy zapomenu
všecko,
Jaromír kdy od nás vyzván na
Hustým lesem
bloudil dál a dál.
lov,
262
V pedtušení Radoval
vítzství blízkého
mnohoetný;
se rod náš
Uchopen již leží Jaromír, Pivázán již k stovkému dubu, Stely naše proti nmu hrozí; Zní luk
— stela
letí
vtrem
— chybí — roh —
— zazní hrnou na svých koních; Pražané Vysvobozen Jaromír; — náš rod Prozrazen — náš zámr zmaen
Každá stela
chybí
se
jest.
me
Mnohý
tenkrát pod
Potupa
se tenkrát stala hrozná
Vršovskému ten
—
mému mých krev má ve
rodu, rodu
Podnes ješt v
Na
sklonil hlavu,
as kdy pomní
!
žilách.
má; mém,
duše
Nový plamen hoí v srdci Každý oud se vzhru k pomst tyí Nejslabší jen blesk by nadje
K
pomst
zajiskil se hlavou mojí.
Já jej chopím, skuji z nho me, Kteiý shladí Pemyslovc rod! Koch. Pochybování tvé ustaviné
Všecku nadji snad
z srdce tvého
!
—
263 Vytisklo
již ?
— Nevíš,
Chrabrý, za ten
as
Stal se rozlehlého,
Jako
mrano
Zem
eské ?
stojí
—
Boleslav že
jenž králem Polska
s
vojskem velkým
na pomezí
Vím, a vím
Her. Proti Proti
nmu nmu
stojí
Oldich
s
i
více:
Cechy;
táhl Betislav.
Zvítzí-li Cechové, co pak?
— Posud ješt
Koch. Zvítzí-li?
leží
Nerozhodnut v klín osudu Tento
boj.
Vítzové
Cechové by vyšli
z boje, není
možno,
Tato hrstka lidu proti vojsku, Jež pivedl
Polska Boleslav.
z
Ber. Obdrží-li tu
i
pole Boleslav,
Pijde jako vítz, vezme Prahu:
Domníváte
se,
že postoupí on
Dobrovoln stolec eský vám? Že dá žezlo zlaté v ruce vaše? A nedá-li, zdaž jsme pišli k cíli? Koch. Nech ho jen pijíti, polovic Pak cesty naší jestif skoneno;
264
nám pomsta, druhé
První jest
Nech ho
pijít v
'
pevný Vyšehrad,
Necht on zleze zlatoskvlý
S nho svrhne
žezlo.
pravice
jej
stolec:
má.
—
Domníváš se, lid že miluje Kníže jemu dané zbran silou? Kde on padne, vystoupím pak já;
—
Jako
lidu vysvoboditele
Nemine mne
žezlo, vláda.
stolec,
Protož nepochybuj nikdy více,
Byt ne vždycky, jednou pede se zdaí, Nesnáze kdy rostou, roste síla.
Nkdy
Mí
nazpt, vždy
náš není
cíl,
Pistup k oknu a Krajinu, až kde
A
pak
Jestif
Her.
rci,
sebe hled,
eský stolec. obejmi okem než
hory broubí>
zdaž hodná práce naší
mzda, vládnouti nad tou zemí?
(u okna).
K
ji
ped
O
nebesm
jak krásná jak
jsi,
vzhru pnou
ty vlasti se hoiy.
Kolem lehká mlha rzn hrá; V koví v skále pernaté jak sbory Hlasn pjí! Temn ervená
—
—
má!
;
;
!
265 Vltavy se vlna luhy vine
Rozkvetlými; tamo houštím plyne,
Slavíek kde v mutné
Z zahrad stín
Nad
K
písni lká
!
—
vystupují dvory;
nimi se kostel
vzhru
nese,
strm krásnou vží svou Za nimi se vže vzhru pnou Krásné Prahy, co dev štíhlých v nebi
lese
Mojí práce ty máš býti mzdou,
Krásná
vlasti!?
Na Evropy
— Ty
kamene drahý.
srdci jenž spoíváš,
Pepásaný stíbrem bystrých ek Sepjatý u vínek
vrch
svých.
svých,
Jenž co prsten zlatý rdí se v blesku Slunce, které zachází
Mým Od
máš
te
býti? — zem
za
n,
svatosvatá!
pírody ohrazená pevn
Hradbami skalnými, V svatební svj den
mn t
snad dána!?
píroda
Vyvodila, ozdobujíc sebe!
V klín
tvém mých otc
leží
prach,
Z klína tvého vykvetl jsem já Každý strom mne, každý kámen zná
—
—
!
266 Vltava mísila svoje lkáni
V plesy
mé, v dtinské moje hráni
Po behu kvtnatém
Huel
;
v pláe mé, co
les bor dit kdy
Zbloudil jsem na pestrém nálesi;
Hor tvých ozvna optovala Plá i smich mj, se mnou v
A
te Mám
tvým
já vládcem
Vládcem tvým ?
—
soucitu!
mám?
býti
nad tebe
—
se vznésti?
Jako
orel
Vládnouti
S
jitní
nad krajinou
mám
šírou
— Nad
nad tebou?
záí vzplanouti ?
— Nad
Vyjíti co slunce zlatoskvoucí
tebou
?
Vyvstati co luna nocí šerou?
Boje tvé
mám
—
bojovati já?
A
kdy vítz v pevný Vyšehrad Zpt se vracím, na zápraži hradu
Jak
se
hemží lidu valné množství.
Vítající knížete milého
Mezi nimi knžna milovaná
Oekává mne
!
a sláva
má
—
tebe
!
267 Koch.
(vloze
Pouhý
mu
ruku na rameno).
tento sen v hrob
sklesne s tebou,
Nevzejde-li brzo slunce naše
Nad echami. Vzhru, ote! vzhru!
Eer.
Sebe vtší práci vykonám, Stolec eský mou-li bude mzdou! O, že krátké tak jest živobytí,
Jak bych výš a výše
Pod žezlem
až
Sklonila své
Ha!
co to?
Rozléhá
Kdo
mým
—
to jest!
S Betislavovým Jeho tvá
se
— veerním! — pijíždí?
— Co
skvje
sne! — Tak
nech
—
—
— Hrom
Koch. Ješt nemáš žádné
A
ten pináší?
radostí.
Mj
Krásný
zem
šírá
on táhl vojskem!
Snad již zvítzili ? To nemže býti! Her.
nesl,
!
pozd ješt
Koch. Hovora
by
vždy
vnobytné tém dusot koský v dvoe
se tichem
tak
se
se
a peklo
dobe,
krátký jen jistoty;
pijdou, ješt žiju
já.
jsi
byl.
268
Hovora Hov.
Kde
(rychle).
(pichází).
kníže?
jest
—
kde
jest Jaro-
mír? Koch. Co tak
pozd k
knížeti vás vede ?
S jakou zprávou jdete od vojska? Hov. Nebude vás hrub tšiti, Tím však více kníže Jaromíra! Protož zkrátka, kde jest Jaromír?
Koch.
V zahrad.
Že dal
Snad
že již
opt
pláe,
oslepiti Boleslava,
Bratra svého, by dosáhl vlády.
Hov.
(než onen domluví, rychle odejde).
Koch. Tedy zvítzili?
zvítzili?
ty šedá moje hlavo,
Nejsi
s to,
Abys
pochopila, jak to
možno?
—
Jest to ponejprv, co bez nadání
Zvítzili Oldich, Betislav
S vojskem eským? Jsem
ml
A mn
— O,
tak jist, jist
vypoteno, že tam zhynou,
na vzdor štstí pálo jim.
—
jedna stela Však co více Druhá cíl zasáhne.
chybí,
;
269 Milý ote,
Her.
te
Jakž
Na
lze jest
nejvyšší
dosáhnouti cíle?
stupe nadje
Vznesla mne obrazotvornost moje,
A
v tom samém,
Domnívám kde u
samém okamžení, cíle
se býti,
Zapomenu kde jistotu pro sen. Probudí mne naše nehoda. Koch. Co pomohou tvoji nám te snové? Zmužilé zde srdce jen a in Mže vésti k žádanému cíli. Ouzkostlivý jest vždy Jaromír,
By neztratil vlády, Oldichem Mzdy tak drahocenné zbavený, Pro
niž vlastní zrušil srdce pokoj,
Oslepiti dal
Proti
nmu
kdy bratra svého vlády chtivý Oldiích,
Nadchnutý vybojovanou slávou. Milenec
Co
sveného mu
vojska
;
—
jest leheji, než rozbroje
Mezi bratiy roztrousiti sím? Tedy vzhru, s novou opt silou
K
žádanému
cíli;
ted
nech pijdou.
;
;
270 Já jsem pipraven
Má
již
Vlastní silou
!
se vyhladiti jejich rod,
Bratra zlost broditi v bratra krvi. (Slyšeti hlas trouby.)
Slyš, již jdou;
—
tak brzo již jsou tady.
(U okna.)
— Plamen Celé vojsko radost jeho dlí! — Tak nebýval — Jaká zmna v tomto — Zamraený S ním V
ele vojska jede Oldich! Sype bystrý jeho v kolo zrak
stala
!
se
boji
Vracoval se druhdy
Zastené
co
?
z
každé bitvy,
bouí tmavou elo
Jevilo vždy zatajenou zlost,
Jakby íci chtl: „Ne pro mne dobyl Vítzství jsem, jiný vládne zemí.
Kterou jsem zastával; ovoce Prací svých já sladkého neužiji!"
Dnes však radost jeví, jakby vládl Sirým svtem. Tedy znáš svou práci, Rozbroj mezi bratry, heslo naše
—
Já
te pjdu
proti
Oldichovi. (Odejde.)
271 Her.
(u
V
okna).
ele
vojska
jede
Oldich !Stranou,
Jakby neúastnil
Pluk
se
v radosti
— vojvodského
zbrojných
otce
—
Jede sám jediný Betislav. Jeho pohled
jest celý tak vážný,
Jeho oko tak
Polou jakby ten v
s
vítzem.
pravd k
vládnutí jest zrozen;
Každý zdobí trn, na Jen ne eský; ten má
A
by
proti
Zapísáhla
hledí,
litovalo zbitých,
Polou tšilo se
O
mírn
si
mn celá
který sedne býti
—
mým,
se spiklo nebe.
zem
se.
Nepátel mých co na nebi hvzd, Protivník jako písku v moi: Neustanu, pokud krpj krve Barviti mi bude živé líce. Tisknouti se jimi k cíli svému. Hle, on patí vzhru k Vyšehradu; Jist hledá oko jeho
Krásnou
Jitku.
O
Jitku,
tak orla oko
Netouží po slunce svtle zlatém,
272
Co po tob každý
Na
nebi
zrak, ty
hvzdo
eském
Scéna druhá. (Zahrada na Vyšehrad.)
eho tak tžce opt by mohl ztratiti bra-
Jaroinir, bázlivý a strašliv jsa,
a draze vydobil,
trem
k
svým,
nmu
že
žádné innosti
pijda
jej
víc
nejeví,
až
a více proti
Kochan
Oldichovi
popouzí.
Scéna tetí. (U brány Vyšehradské.)
Oldicha a Betislava; mezi nimi Svojin^ muž sprostý, le lichotivý a chytrý. Lid jest více naklonn OldiLid oekává navracející
chovi, žehraje
na Jaromíra.
Svojm: ^Ziv
bu
se
Na
pijíždjícího volá
vojevoda Oldich!"
Oldich. Vojevoda? Kdybych jím byl!
(Hodí
mu váek zlata.) Tu, abys mlel a neprobudil, ješt v mých jen prsou dímá atd.
co
Scéna tvrtá. (Sí na Vyšehrad.)
Jaromír. Oldich. Kochan. Eerouš. Hovora.
Berkovský a jiných
pán
a vladyk.
Jaromír
273
Oldich nadchnutý
uvitá Oldicha;
dosaženým vítzstvím, proukáže který
jej
hrdosti
nad
se listem císae,
za spoluvládce nad zemí
eskou
usta-
Oldicha dá
novuje. Jaromír se zarazí a potupiv vsaditi do vzení.
jej
Scéna pátá. (Ped Vyšehradem.)
Herouš drží a lid o nehodném
e
na
zajetí
shromáždné
Oldicha;
lid
vojsko
se spikne
osvoboditi.
jej
Scéna
šestá.
(Kaple na Vyšehrad.)
Betislav dkuje Bohu za obdržené vítzství
a dosažení slávy
nárui své
i
pokoje,
pak
se ubírá do
Jitky.
Scéna sedmá. (Ped vzením Oldichovým.)
Oldich zuivý a vášnivý od pirozenosti, lidem vysvobozen, pisahá pomstu Jaromírovi, svrhne jej se stolce a do toho samého jej uvrhne vzení. Lid provolává Oldicha za vojevodu. Mezi lidem Svojín. Oldich odchází, by se dal dosaditi na
stolec vévodský.
Mácha
I.
18
274
Jednání druhé. Scéna první. (Sí
Oldich sám
jev i
s
on
se dosadí
pak
vlády chtivost;
poukazuje na
který, s
Jaromírem
bratrem,
emuž
na Vvšehrad.)
se
na trn,
nesmírnou
sejde s
Kochanem^
Boleslava,
jednal,
nabízí,
jej
jako
tento
Oldichy v nejvtším jsa vzte-
ku, pivolí.
Old,
mn
Tak
milý tento zlatý vínek,
Jež mi zdobí vojevodské elo.
Ze ho sevená nepustí ruka.
Le
až
nkdy sama
sebe smrti
Vstíc
se
Zrak
mroucích vele
Budou
lícím
Aby
podá; a
to
ješt
slzy
lichotiti
mojím ustydlým.
žal nevydul
V nž
na nich behy,
by stékaly
se potoky.
Které ješt mrtvý prolévati
Budu, že
aby
nakládal
již
v
cizí
ruku dán
jest.
:
2
Kde
mají
šestá. (Ve vži.)
býti
oi
vypáleny
jednou vyhlédnouti
žádá ješt
Jaromírovi,
okna.
z
Re
na
okolí.
Jednání tetí. Scéna tetí.
Jaromírv a Oldichc,
Boleslav, otec
smysl pijde Boleslav jen lítost
slepý se
se
staví
nad sebou,
(Skálv.)
a
skály
s
rozžatou
aby
bláznivým,
zstal
životem,
jist
bez
louí. zbudil
také
ped Jaromírem Bol.
Cím jsem Ze
byl,
tak daleko
již jest.
VÍC nevím, zdaž to jistotou
ili snem jen pešlé bylo
noci.
(Naež pachole vedoucí Jaromíra.) Pach. Nech, starce
Tento
t
A, bys
Nemá
i
ti
!
však není toho teba,
neprozradí lítost
eho
— nepozná —
také zbudil v dáti,
by
i
nm,
chtl.
Bol. Slepý — slepý? — slepý? vím, O — — Co slepým oslepeným již
býti jest
;
276
—
však Já jsem tím také byl O, jakoby ch vidl zraky tvé,
Jak namáhá
se zbledlá
Ješt nco chtíi
dávno!
již
—
zenice
zhlédnouti,
bolestech zatím žíla sebou
Co v
Trhá, kroutící umrlým okem tvým,
Jakbys v smíchu svoje zvracel zraky.
—
O, to strašný osud, býti slepým
Oslepeným
— na
krok vzdáleno (makaje okolo sebe)
Co od tebe, již není pro tebe. Tvj svt tak ouzký, tak malý Nepotebuje místa víc, než ty;
A
asem-li co
z dálky pochopíš
Uchem oteveným, To budí více, bys O, já a (Hrd.)
t.
jen touhu tvou to spatil též.
znám, tak jsem bloudil
i
já,
d.
Te
Ten
to
jest,
—
však jsem sám
žije
ve
mn — kdo
si
stvoil jiný svt.
mi vezme zrak.
Jímž na tento svj vlastní hledím svt? Jar. Nic než smrt!
Bol
Hal
— co
díš?
—a
pedce
?;
277
Smrt mne zbaví toho také zraku nic nic nic nespatím Tedy
—
— —
Nic než tmu, a ani tuto
již
—
;
více,
—
Však co více, ona také sluch Vezme mi, zbaví mne ichu, citu, Ani jeden smysl nezbude. Jenž by zbudil touhu po zraku
íše ta pustá bude noc. a smrt Až já zapadnu
—
a
t.
d.
Scéna pátá.
Ped vují, že
dva
lesem se sejdou
Oldich tak asto po
vyrazil, že to
lovci
vypra-
a
lesích honí,
by
se
však nic naplat. Scéna sedmá.
Jaromír a Boleslav mužnu. On
je
prosí
Oldi-icha
o
al-
dá dovésti na Vyšehrad.
Boleslavova
e,
kde
ponejprv
pijde na
Vyšehrad a od vci k vci jest veden. Zde umíraje, prorockým hlasem praví, že vše co padlého
od vlády
odmrštno bude,
a jen
híchem
nevinný dosáhne žezla a skleslou pozdvihne zem.
278
Dovdv pohnut
jest,
kde
se,
že již
se
vynachází,
díve stáím
i
tak siln
svou nemocí
oslaben, sklesne a dokonává.
Na v
otázku Jaromírovu
:
zná
Zdali
níž se vynachází, odpovídá:
Bol. Zdaliž
O, tu
Po
znám tu síii, se tážeš? sí já dobe znám!
klenutí
Zlaté
jasnomodrém
hvzdy v
kole plynou,
Jediný jež nese sloup!
Kol a kolem postav krásných Velké množství na mne
hledí,
Pivodíc památky nové Pominulých, milých
as
Dávno, dávno zašlých
dn
;
—
Jako pachole jsem bloudil Touto
síní,
Niehož,
neznaje
co z svatého
Mohlo by mne místa toho Vypuditi
S
;
jinoch jarý
toužebností jsem patíval
K zlatu Modrém
hvzd, jenž po
klenutí
plouly této sín;
tu
sí,
;
279 Tato sí patila iny, Jež co
muž jsem druhdy konal;
Patila
i
Pro njž
strašný in,
sín vyvržen.
z
Zbaven svtla jasných hvzd;
Za
trest dlouho
bloudil jsem
Hustou, irou, hroznou tmou.
O, jak asto
hoký plá
Rozléhal se hvozdem temným.
Kdy
já,
slzí
nemaje,
Hlasem velkým, lkaním trapným Onen in jsem oplakával! Jak jsem toužil v sí tu zpt. Hledal svtlo jasných
Darmo
hvzd;
— darmo. — Však
—
hle, staec,
Uslablý tak dlouhým pláem, Piblíživ se k hrobu temnu,
Uveden jsem opt v
sin
Jako druhdy nade mnou
Po
klenutí
jasnomodrém,
Jediný jež nese sloup. Zlaté
A
hvzdy
v kole plynou
po dlouhé, strastné
dob
;
—
:
280
Nová rozkoš adra
plní,
A kdy myšlénka, že vina Ješt tíží ducha mého, Zprzniti chce blaženost,
Zní to lib
síní
vný
Jakby souzvuk Hlásal, v sen
„Odpuštní (Sklesne
a
!
velkou,
mne
hvzd
kolébaje
— odpuštní
zdvihaje ruce, tak že jednu
Oldich
chopí,
!"
Jaromír, druhou
skoná.)
Jednání tvrté. Jitka u okna sama
;
pak
s
Heroušem,
jenž jest
v zahrad.
Jíl Zimní
vítr
eí
chladnou vlnu.
Studeným zjasnnou svitem Her.
Mn
o
závod
s
luny.
vtrem studeným
Barví plamen, který sem mne vodí. Líce, jež
Kdybys
by dávno byla ty nebyla.
zbledla.
281
O
by mohly ervené
moje
rty
Co dvé milujících poutník Snížiti se
k svaté
ku krásné
své,
Ruce tvojí, aby odhešily, Co provinil jazyk, bratr jejich, Proti jemnému tak uchu tvému Takou žalobou. Herouš opt v zahrad pod okny Oldichovými, kde
chce
jej
zasteliti,
odejde a
zas
se
k vražd, zasteného tmavou nocí nespatí Oldicha^ až jej Kochan pobídne, a on odchází, by Oldicha vrátí nkolikkráte, než se odhodlá
zavraždil.
Oldich
„Mrano nebeský
se
(oteve
okno
nese nízko
spojiti se
chtl
v noci
pi
ped
jakby
zemi,
zemí, a v
s
mranem
rozmakati. Mezi erným
svou smrtí).
oblouk
svém klín
ji
bílé skví se
pruhy, co na píkrov, hroznji vyvyšujíc hloubi
mraen. Všude tma,
jen za
ekou
se míhají
sv-
týlka z chudých, však spokojených chýšek; všu-
de pokoj,
v oblouk, u tolik
tolik
miriad
tles nebeských se vine
vném pokoji
obyvatel co
a míru, v
na naší
zemi,
každém snad a v každých
282 prsou mír a pokoj, v
mj
mír
žádný,
mém
ztracen
ztracen,
dut
jen srdci pokoj není
— ztracen. — dsn
(Jde pokojem.)
Jak
dlouhou
každé hnutí leká ducha mého
síní,
(Pistoupí k oknu.)
(Zvonek
volá
jej
sklesne, s
ela,
po chce
svíku, chce u
dveí
—v
tichý
pokojný
sen
—
vnost! Což kdyby mn vnost? a t. d. (Zvon umlkne.
—
piletl
se
chvíli
volati
ven
sklesne,
zdvihne,
pomoc,
o
o
volati
svtlo v
ume. Zvonek
znova
Oldicha.
raní
a
šíp
Temn Oldich a
atd.
(zaražen)
zaznl? Z nenadání
fcak
zvonku smutný zvuk opt zve
k hrobu
na
rozléhá krok
Vltava huí jako píse pohební.
Slyš,
zní.)
smrtelníka
se
stírá
hlas
pomoc,
pone
studený
nestaí;
vrávorá
temná
shasne,
chrapotu:
mu
si
Postelený
vezme
ke
dveím^
noc
kolem.
„Vnost!"
zníti,
pot
vysloví
opona spadne.)
283
Jednání páté. Kde v
hrobce všickni ti z vévod zabiti
pitáhne Betislav
Kde
se vrah
Vojevodské
Betislav
z
vítzného
domnívá býti mrtvoly
vychází
z
leží,
boje. nejjistjší, padne.
pistírají
hrobky;
píkrovem,
smutná
hudba
z venku.
Po chvíli knize eské l^''
slyšeti
lid:
„Af
žije
Betislav,
Král Fridri
eh.
Truchlohra v pti jednáních. Proslov. Háj.
Slunce vychází.
svou
pimenými
Pozornýma
Pvec, vyjda
harfou a
s
zvuky provázeje, mluví:
poslyšte ušima,
Z dávnovkosti co harfy mé Hlásati vám budou struny zvuné; bitvách, o 1 o
skvlé
krutém lásky
síle,
želu,
zašlé sláv.
Byla bitva strašná bojována
V oblieji Na
stovžaté Prahy,
temenu šírém Bílé hory;
Byla bitva hrozná, boj byl strašný, v
v
Cech tam
Oba
stál naproti
pro svého se
bili
bratru Cechu, krále,
ec
285
Potokem
se valila krev s hory.
Bílá hora co
Médea druhdy
Byla dítek svých zbarvená krví;
Binkot zbran Krkonošské hory Optovaly ze vzdálí strašný, Podnes ješt v bledém luny
svitu
Ohlašují hájové to eští;
A
kdy poutník v temné
Po temenu šírém Bílé S hrazou patí míhati
noci
kráí
hory, se stín
Nad svým hrobem temnou nocí zazní Brzo „Tábor!", asem zas „Maria!" Dvstkrát vyvstalo pestré kvítí ;
Na hlubokém bojovník hrob, Od tch as do dnešního dne. (Zdaleka jest slyšeti zvonku hlas.)
Vystavli kapli na temenu Bílé hory; hlásá zvonu hlas
Tichem jitním krajin vkolní
Ze sna probuzené, u oltáe V obti že knz bude vzdávati Bohu díky, kesanstvo že vítz Pispíváním jeho vyšlo
z boje.
—
(Odchází hájem.)
!
286
Jednání první. Hradišt.
Zámecká zahrada.
Scéna první.
Budova. Jesenský. Milada. Veloíl pináší psaní.
Vel. Posel z
Prahy zde pinesl zprávu;
Odevzdav ji pravil, zet má na spch, A již podkova vraníka jeho V rychlém skoku tepe cestu k Praze. Bud. (peta
psaní).
Vyvolen jsem za strážce koruny Královské,
i
požádán, by rychle
Odebral jsem na cestu se k Praze,
—
Nastoupiti svého ouadu.
Veloni I ty
A V
!
a
sob
sedlají
osedlej
mi oe, vraníka,
pak k Praze, v den noci
pak
závod
o
s
sluncem,
o závod s bledou lunou.
(Velo odejde.) Dcero má, bu s Bohem Vy, Jesenský !
287 Brzo synu
mj,
Poklad v dcei Jes.
Bute Že
mj
opatrujte
mé vám sveuýl ote
ujištný,
O mj
I
mn tak milý. jest mn vaŠe.
život není
Jako milá dcera Mil.
mj
ote,
pro
tak rychle od nás?
Posekejte den dnešní a pes noc; Není
jisto
v noci k Praze
Bud. Tys dtinská, že
mnou Povinnost mne
Veloii se
se o
jede, volá;
jeti.
mne
bojíš;
máme zbra musím
v as.
Poíti kdo co chce, rychle poni,
Cas neeká, jako Povinnost
bu
vítr letí;
rychle
plnna;
Zdlouha kdo co koná, polou koná.
též;
;
Boleslav. Truchlohra v jednom jednání.
Scéna prvni.
hrad Pražském.
Zahrada klášterní na (První jitro
ped
Milada
slunce východem.)
okna).
(u
—
Dnes již? dnes, div nežli slunce vyjde, Tebe znova pohešiti mám? Samodruhu, brate mj o strašn, Strašn tiskne hích tvj, Boleslave, Znova mám Syny tvé i dcery !
!
Louiti
se s tebou,
Víc, o víc než
Práv
—
brate
mj
brate!? — Jak
jako tenkrát, v slavný
mi smutno!
Rím
;
!
289
Kdy mne
vedla mnoholetá ponf,
Oplakávati kde otcv hích
Mla
jsem odlouená od
vlasti,
Uzavena ve zdech
klášterních,
Daleko
od tebe.
tak, daleko
—
Nelze bylo mi bez tebe býti;
Netšila obloha mne jasná Itálie
krásné;
vn
myrty
Nevábila k radosti, jen k žalu.
Opuštná
co
hrdlika v skalách
Plakala jsem sama, sama
!
—
sama
!
Nikdo nerozuml plái mému. Jako tvému druhdy, samodruhu!
Sami dva jen rozumíme sob.
Oba
rovný, stejný tiskne žal;
Vyvrženi co na ostrov pustý,
Vkroili jsme v bezradostný svt
—
— —
osamlí Bez sebe jsme sami Jak možno bez tebe tam býti? Lze-li lovku jest samotnému !
mn
Pebývati v pustinách rozlehlých? Sirá pouš, noc tmavá; každý strom I
luna bledá lkají sice
Mácha
I.
s
ním 19
-
290
Však ach
— nepoznají
Lkáni druha neuleví
pláe jeho;
žalu,
Jaký tiskne smutné srdce jeho,
Le
kdy jeho spolusmutný druh
Porozumv
žalu jeho pláe.
Polesný. Veselohra ve tech jednáních.
Jednáni první. Ped domem domu
Zahoanske'ho v
zahrada,
rovic a jedh.
hoe
Pi zemi v
lese,
pes
jest však
dom
kolem zadního
dílu
vrcholy bo-
ni vidti
byt Podhajského,
na-
v právo byt Sylviin, v levo Lidmihn.
Veer,
slunce
zachází.
Výstup první.
Z
Borotié
vleení
co
polesný
odcházejí
z
a
domu,
Václav je
Podhajský, Lidmila. Na
Zahoanský
co
doprovází
(k šlechticovi).
zad
peZahoanský,
myslivec
Jan.
Tedy
s
Bohem,
pane Dvorecký, a zstane pi tom, jak jsem
mla
má
slí-
bil.
Akoliv dnes
býti
panu Podhajskému, proto pece, abyste po-
již
dcera
zaslíbena
292 znal, že
dle
má
vás miluji,
i
žádosti
odloženo
vaší,
býti;
vám
se
sob
získati
—
a
hlavou,
jakoby chtla íci:
vrtí
podailo za ten
Podhajský od
manželkou
se
as
—
a kdyby
pak
láslíu
mé
dcery
po Podhajském
.Nikdy!.)
—a
pan
(Podhajský dává Lidmile
nestane)
to
léta,
ohlédne se
(Lidmila
ní upustil
k srozumní, že
pl
ješt na
to
— bude
dcera
má
vaší.
Z Borovíé.
vám dkuji, vzácný pane; a bute ubezpeen, že mé lásce k mnohovážené slen Lidmile nic, le neštstí mé, kdyby pro mne snad ztracena byla, se nevyrovná. Již za nadji
I
dávno bych vás o
pamtliv
jsa,
jsem
na
co
že ješt
sousedství
slena
nebylo,
jsem
si
to
Lidmila
a tudíž nad smlosti
pana
do vašeho
i
mn
mým
Borové,
z
mnohováženého
as ned-
ml, a mne dobe
poznati,
uiniti;
pak zpráva, že
panu
až
že
za
Podhajskému
štstím
dodalo,
shovení požádati.
léta neuplynulo,
šlechtice
pijíti štstí
vám možno
voval
pl
ani
panství
a tudy co polesný
však
ruku byl požádal;
její
vás
má o
ten
zaslíbena,
rozhodnuto býti,
pl
léta
asu
po-
293
Zahoanský. Což vám ode nme povoleno jest. A nyní mjte se dobe; doufám, že nás brzo zase návštvou poctíte. i
Z a
Mjte
Borové.
bute
vého povolení
dobe,
se
že co nejdíve
ujištn,
vzácný
vašeho
pane,
milosti-
použiji.
Zahoanský
do
(odchází
S Bohem
domu).
tedy! (Zajde.)
Výstup druhý.
FedešH
Z Borové
(k
bez
Zahoanského.
Podhajskému).
Mjte
i
vy
se
dobe, pane Podhajský, a doufám, že jako vždy
dobí zstaneme pátelé; nechtjte se na mne horšiti, že jiskra z tch samých oí, jež
jindy
lásku
vaši
rozohnila,
plamenem
srdce
as
zamezil
A
dává
mu
Z lostiv
cestu
panuj
jest,
že
i
mé
se ziialo.
Podhajský.
nicmén
píinou
jste
mému
a na
odpor
štstí na se
mu
njaký stavíte,
mezi námi staré pátelství. (Po-
ruku.)
Borové. Též odpustiti,
že
i
vy,
sleno
vda
se
mn
rate minemilovaným od !
294
pece
vás,
lásku
o vaši
chci ucházeti;
se
nešastný každého stébla
že
že jest
aby
s to,
jej
nad vodou
Však, pane
Lidinila.
že z
ale,
mne dvat,
Z
pro bych
milujete?
O
Borové.
jak
horšila,
bych jist
jste
nezdálo
nic
hnvem
vaším
než
víte,
snad
byla první
která by tak jednala!
sleno;
stivá
— To
snad
vtším dílem utone;
na vás
se
doufaje,
udrželo.
polesný,
že ten, který se stébla chytá,
nevím
se chytá,
víte,
vdti, a bych
obtížena se
pravdu mluvil, obával jsem v oích vašich toho
mn ulehila, milose mn hroznjšího,
se toho, mysle, že
Též
zasloužil.
tší, že pan Podhajský
o
mn
i
velice
jsem
mne
špatnji nemyslí,
než prve.
Podhajský.
vda,
že na
a pro
mne
vše
mn
vás
já
též tak
podnikl,
nenávidl,
bych byl uinil
akoliv,
mého píiny k
mrzí, že den
bude, než prve; více
sama
bych
vašem míst
Lidmilu
zapíral,
Pro
pro bych
štstí vzdálenjší
pohoršení slena
dává, nechtíc se ani dost málo zamrzeti,
že zaslíbení naše na
piil
léta jest odloženo.
!
295
nám
Lidmila. Pan Podhajský zapomnl, že
dívkám
nesluší,
nešastné
nešastnjšími
ješt
initi; tuším, žádá, bycli jen vezdy
„Miluji t,
:
mním po-
Podhajský," v ústech mla. Ostatn ale
vinna býti, abych v pítomnosti pana Podhajského
k jeho utšení a udobení opakovala, co
vám, pane Dvorecký, když
jste
nní
že
žádal, jsem oznámila
zcela vás uspokojiti leží
:
mže;
mne
mé
o
mé mí-
smýšlení o vás
má
láska
ale
onehdy
již
že ná-
panu Podhajskému. Podhajský
(políbí
Z Borové šastnjším;
(stíraje si slzu
že
jste pravila,
o
vlené rukuj.
nešastného
nechcete
kdybyste
Sleno, díve
oka).
s
vdla,
initi
ne-
jak já jsem ne-
šastný a mnoho-li nešastnjší vaším vyknutím Lidmila. Odpuste,
úmysl
múj
byl
dešlé zdraví navrátí,
Mjte
se
mne
jsem
se provinila;
domnívala jsem
dobrý,
se,
že
lékem asto nejdíve pe-
jako léka nejtrpším
jak jste
jestliže
i
mn
ujišoval,
takto se poštstí
jest
tento
dobe, zstate naším
kdy jindy; na lásku ke
mn
menouti. (Odejde do domu.)
lék
;
neb
nejtrpší.
pítelem jako
však hlete zapo-
!
296
Z
na
vás a
Mjte mou
Borové.
— nikdy
nikdy
se
lásku
dobe, sleno, však
zapomenouti
mn
iia
nelze,
Výstup teti.
Pedešlí
Z
O
Borové.
bez
Lidmí/y.
pane Podhajský, kdybyste
jen pedstaviti mohl, jakého to
abych
stálo,
všecka
má
namáhám mne
zapomenul,
Lidmilu
práce jest nadarmo. Není možno
bez ní býti,
mám
na
již
ani
pomysliti
si
nesmím, že
však
mn
navždy
odlouen býti. Až posud ješt láska mých byla prsou zavena; te není mn možno déle mleti, a vy, pane, který dle smýšlení svta byste snad poslední o tom vdti
má
ml,
od
jen
ní
v
po Lidmile, který o tom odemne
jste první
jest zpraven.
Podhajshý.
Pedstaviti
mohu
si
stav
váš,
uznávám dvrnost vaši ve mne, a snad k vašemu utšení mohu vám íci kdyby má ne-
i
:
mla
býti
jemuž i
moje
Lidmila, že vy
bych láska
ten
první byste byl,
dopál však jako vaše, tak bezkonená jest, a jak vám tak
jí
;
297 i
mn nemožno,
kdy
jindy,
láska k
bez Lidmily
a možno-li,
vám ješt
muže, jenž
zrostla;
rovnou
Neb kde
uinil.
též
cestou
jiný
by
Ctím vás jako
býti.
bych ekl, neb velice kráí,
což
potajmo
a všelikými ouskoky a nedovolenými
že
si i
vážím
vy
byl
má jste
jednal
prostedky
lásku naši byl hledl podkopati, tu vy co poctivý
muž
jste lásku svou zjevil; protož
be, a nebe hoden
jste.
vám pej (Podá
mu
Mácha
I.
tak
se dovelice
ruku.)
Z Borové (odvrácen, Mjte se dobe. Podhajský
mjte
štstí, jehož
tiskne
(odejde do
Podhajskému ruku).
domu).
20
Obsah. Strana
Máj
6
Básn
druliu rozmanitélio
53
Písn
55
Lovecká
83
Znlky
85
..89
Noc Budoucí
vlast
Pomnnky
Zasázavské
Opuštný
»
91
94 98
Cizinec
101
Umírající
103
V chrám
.
105
Iduna
106
Veer
109
Zastaveníko
111
Dobrou noc!
113
Sen o Praze
115
:
:
Strana
Bojarín
122
Dva zákeníci
126
ech Msíek
128
Zpvec
140
Dít Pedlka
145
135
147
Zlomky
Básn
básn Mnich
z romantické
149
píležitostné
Na píchod
162
krále
Pipiš k Máji panu H. City
K
169
vdnosti
Do památního
172 listu
175
.
176
Proslov
Pann Rošrové Básn bez nápisu
co Preciose ve a
zlomky
he
téhož názvu
179 181
Prvotiny
Svatý Vojtch
207
Svatý Ivan
212
Královic
216
Zoufalec
219
Na
úmrtí
eského básníka
221
Vorlík
223
Ivan
225
Strana
Poutník
227
Abelard Heloize
230
mému
Srdci
233 235
Vzor krásy
Hrobka král
a knížat
eských
237
Na hrob sestin
239
Noc
241
Syn
mlynáv
243
Na hbitov
246
Pvec
248
Straba
251
Dramatické zlomky
255
Bratí
257
Král Fridrich
284
Boleslav
286
Polesný
291
1
!
=
i..
-
vJi,
i
j
=
lir^ili
I
1
1"^"!
m i
"-•
I i
=
;..
r i
.
i
i
11
ii-'X
i
i
i
=
i.
§
i"
:
s
••!
š
•••
š :
E
x—
I
:
=
i
!
i
m 11.
r?
!
=
i
r
PLEASE
CARDS OR
SLIPS
UNIVERSITY
PG 503B
M28 1862 dil 1
DO NOT REMOVE FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY
^acha, Karel Hynek Spisy