ši 5 "ÍT' -?-. i i i;»; ^ * i' tsí li « iti:;i: !9f : 2 ii::#::!t!::4:;iii:; ;:ii! i : I i a_ šr 'i I i = 1 i ^ ii:: ;:m

•^

TI

=e

i •

ši 5

•

"ÍT'

-?-.

ar

ÍT

=K I

!

2S

i

5e

i

i; »;

li

«i

^

tSÍ

*

i'

iTi:;i: !9f

:

2

ii::#::!T!::4:;iii:;|;:ii!

F

!

2r

i

i

=

i

I

i

a_

—

šr

i

ap

i

i

i

3r

:

=

rr I

re

•

=?

:

'iI i

i

i

Š

i

ss

=1

i

•

^

ii::|;:m

^

y

KARLA HYNKA

Dfl

IttACHY.

první.

^€^5=5.^ v P

r a z

Nákladem knihkupectví:

1862.

e. I.

L.

Kober.

dUL Tisk Jaroši. Pospíšila.

I

^. #^

M mm

—<«>e>^#^=^e—

Dalck.i cesta mn

Mini

vnlani

V Praze. Tiskem knížecí arcibiskupské kmJuiskainy

1845.

.'

I

V.

iVK-rak až

pHjHe šery

slunce pikryje jasné,

a

A/ noc v roucho šedé zahalí svty pou C fle dosahna chodec, dokoDam, hrobové ;

laat^^

tmou priste

:

v

nepamf

ivotó snad

tu nit*

pozemskou, tu

temno

tvou snad neupadnu

více povsti nenajdeš.

!

ívod

povaliopisný. Od

Karla Sabiny.

A ovahy jednotlivc, o duševní spolukrajanú svých

pokrok zasloužilvch, dovolují nám nahlédnouti do mravu a

zpiVsob národu

i

vk.

Povahopis osobní, nemáli býti

jalovým jen životoj)isem, pouhým nepatruvch událostí,

truvcli a

celku

domácí

Jsou

národního života v\^ržený,

úzkém

v

stali

totiž

popisováním pa-

nichžto

pospolitý

život

pozstává, uesmi podán býti co ledajaký zlomek

vsedni z

z

a

ním

veejný

charaktery,

ejným málo

aby

spojení,

se

jichžto

stránek

píiny

anobrž

tímto

s

a následky,

doplovaly

a

z-

žiwot

i

vysvtlovaly.

zvláštnost pozorovatelíim oby-

poskytuje ku

porovnáni

pova-

s

hami, ježto svt i'j stiedninii nazvati uvykl, proto že je v obyejnou kolej ovšednlosti své nijakž vtsnati ne-

mže.

Postav

je,

kam

hlavami sprosáku co

chceš,

se pnouce. Neuznávajíce

šími ležel

vyrustají a vynikají nad

vrchové nad pahorky k všedních

zákon

oblakm

rídivaji se

vyš-

zámry, vznešenými úely. Mezi takoA osoby nái Karel Hynek Mácha, mladík plný výstedních my-

šlének a velikých

domácích

zámr,

neobmezující se na úzké okresy

kolejí.

Málo snad bude Cechoslovan, kteí by v žitostech literárních

jen trochu známosti

jméno básníka »Máje«,

a mezi nimi

bude

majíce, jich

zále-

neznali

opt

málo,

VUT kteí by bud ze

spisíi

jeho,

buct

také

z

rozliných po-

vsti o zláštnim, jak se pravi, romantickém živote, jakož

bolestn oželené smrti jeho se nebyli dovdli. zprávy, dílem z nevdomosti, dílem ze zlé dílem také z duševní zatemnlosti a obmezenosti

o brzké

i

Riizné vsak

vle,

jednotníkiiv povstalé neposk>i.ují jasný obraz, nýbrž stra-,

zohyzdnou podobiznu Máchovu

uou, nepravými barvami jelikož

mezi nejdtklivjší nehody naše

nevdk spolukmenovc

rázné

i

charaktery

naleží,

ta

asem

j

že

hyzdí

a kaceruje.

Nastaly doby hubených

let

nejen v literatue naší,

ve všem, cokoliv národnost, ducha i zapomenutou slávu naši osvdovati mlo. Devatenáctý vk, zavsiv se na churavý osmnáctý, slab pokulhával za dá^no zaale

i

šlou

skvlou

minulostí,

bvvalé literatue,

i

eské

mluvilo se zde

národnosti,

i

o

i

onde o

eské

eské

slávé.

Za-

blesklo se na západ^ jakýmsi zázrakem procitmdi jsme my, národní duch pohyboval krídloma svýma a vzkíi siv

se,

na vzdor opozdilcm

vdechnvd nový vstalo

mužv

žía

ot v jarý

uených,

i

všem nepriznivcum našim,

kmen echoslovanský.

zastávajících

hlas

mnohého

vila

obživnutí své plody rozmanitými.

poalo

svítati

vc

naší;

Po-

ozval se

volajícího na poušti, a literatura naše sla-

;

národ

zyka a djin našich,

i i

Nad Cechoslovany

uenci, dkladní skoumatelé javšickni pátelé opravy hledli

dobrou nadjí v doby píznivjší, oekávajíce jiskru z ducha dmyslného, která by plamenný ráz dodala obSem a tam se hledlo, ten a onen živlé literatue naší. sliboval, zde i onde se ukazoval jarý kvt na budoucí

s

IX pkný

plod,

nejvtší nadji zbudil Karel wMája byl skvlou jitenkou na

ze všech

ale

Hynek Mácha.

Jeho

obzoru literatury Ceskoslovanské) a obrátil neobyejnou u nás pozornost obecenstva na nového básníka. Byl on muž ješt mladý, rázného štíhlého zrstu, vysokého ela, temnomodrých oí, tmavých vlas, tváí duševn výraz-

ných a tah v oblieji ráz eský na sob nesoucích. Mnozí v Praze znali jej dle osoby, málo kdo však tušil, co v sob chová, aneb pochopil zámr a pud, jakýž mladíka zcela jinými, obyejným lidem neuvyklými a nepístupnými kolejemi vedl. Základ neobyejné povahy jeho pošel dílem

z

uvyklosti

dilem

psobily odporné jemu zpsoby kož on vše jen

z krve,

hlavn však

života pospolitého,

na jeli-

pozorovav vyplnní svých vznešených pání, svých dalekosáhlých nadjí a svého básnického tušení. On požadoval od života více, nežli tento na svém nízkém stupni poskytnouti muže on byl básníz

osobního stanovišt svého

a soudiv, nikde nenalézal úplného

5

kem

a svt, jaký jest, nosí prosaickou tvá.

Nebude snad od asu podotknouti prvotné vyvise našeho básníka a v minulém a v mladistvém rozkvítání jeho hledati stopu, k pozdjšímu zpsobu jeho nování

povahy vedoucí. Karel Hynek Mácha, narodil se roku 16. listopadu

zámožných.

1810 dne

v Praze na xMalé Stran z rodi nehrub Otec jeho dobromyslný šlechetný muž, ,

pravý ráz bodrého, cizotou neporušeného echa, emeslS svého mlyná, peživ manželku'

i syna Hynka, zemel te1843 prv roku dne 20. února náhlou smrtí, maje let 74.

Na dkaz vážnosti, jakouž tento zchuílv starec, jakožto otec dmyslného básníka našeho u ninohVch našinc yiožíval, budiž podotknuto, že jej mnoho \Iastencu mladších i

ku hrobu doprovázelo.

starších

vk

První let

desítiletí

nynjšílio

obanm

do druhého totiž Psobení krutých válek na ži-

vku.

naší vlasti,

než abychom více slov

vot pospolitý dosti jest známé, o

nm

zlých

I

šíili.

asu

H>iiku padl do

vvvinování-se našeho

obtížných všem

na rodicích Hynkových jevilo w»

skliující svou moc,

bím

tak že pisazujíce skro-

vné své jmní, úplného nedostatku a zejmé chudoby se uvarovali. Obtžující pomry tyto nebyly jim pekážkou.

H}nha k úastenství na prvních základech všeho pobídnouti, a do farní školy u sv. Petra co chlapec byl pln života,

stém ohledu

eni

i

dokazují.

školních

pohyblivý,

jej posílali.

skoumavý

pilný žák, jak to pozstalé školní

Ví

se o

nm,

že

návštv celou abecedu

již

vdni Jíž

a v ji-

vysvd-

v prvním týhodnu

dobe

z

pamti uml,

ku konci dridiého týdnu již vzorn slabikoval i etl. Pipomenouti ^ šak se musí, že nikdy nenáležel k onui tichým bledým školákm, kteí bez nadání a ohn, od uitelských nedoukv za mravné a pilné žáky držáni, a

nebývají jiného nic, aežli neduži^ é stroje svévolnosti sprostouitelské, a

oekávání o sob zbuzenému v pozdjších

letech nijakž zadost neinívají.

Zpsobem obyejným

uplynula

mu

doba školácká.

Po prvních základech odbyl normální školy u Piarist. Rodiové chtli jej na emeslo dáti. dle vle jeho však

mu

dovolili,

aby gymnasialní

studie

nastoupil;

nebof

XI Hynek k emeslu žádné mladíkova.

Již

i

sob uení

nikdy nezmnila

a

v gramatikálmch

školách

se obliba

liboval

povsti první místo z»HJímalv.

Tu

již

brousila

do ceny,

se

jalového

obrazivost jeho na šedých výtvorech básnictví, sice co

si

knh, mezi nimiž dobrodružu rytí-

T ctni rozmanitých ské

chuti nemaje, zalibil

po roce ubihal

a rok

vvsší,

psobením s^ým na nezkušenou mysl

ale

mladistvou mnohdykráte dležitého.

Pol3mrákota tma-

vých les, soumrané stny zboenin hradebních, velebné kobky staveb stedovkých, vysoké klenby a tajemné chodby, vše ty malebné obrazy a zsinalé památky dá-

vných

vk zašlých, vkv feudálních,

cliíFová,

Anglianka,

a

mnozi

jiní,

jakýmiž paní Rad-

mezi nimi zvlášt ve-

leznámý Spiess tenástvo byli obdaili, to byly pedjakéž Máchovu fantastinou mysl vábily. Zalíbení

mty, toto

pešlo

z

knh

do

v nižších školách asto

si

tak

života,

zatoužil

že

již

co

študent

po prostore^ a po oi-

tém pohledu na tyto krásy, jichž se byl v knihách doetl. I vyšel si asto na venek. kde u pozorováni a požíváni pírody již z mládí se s ni seznámil a spátebl.

mimo to zalíbení ml v divadelních pokusech. V této zábav spoívá zláštní a jinošškou mysl nevýslovnou mocí k sob vábící kouzlo. Zdali to kouzlo pvod svj má v tužbách vyšších aneb nižších, komuž lze bez stran-

Jiné

nosti posouditi

?

Mže

být,

že

lehkomyslná marnost mnohého

deluím

jevišti

Myšlénka, obrátí,

a

že

vystoupiti

zrak

pi tom

a i

pouhá soblibost z

a jakási

nás popudila, na diva-

ped mnohoetnou

spoleností.

sluch všech pítomných na nás se a snad nadje k vyznamenání-se ,

XII i

mnohem

•vému

ríce jiných

Z

vyraženi.

podobných cit hnalo nás k tako-

druhé strany však

i

toho byla

jiná

píina, ne sice u všech, ale u nkterjxh, mezi nimiž byl že s jakousi náruživou láskou po vystoupení i Hynek ^

na domácích divadlech

INadšená obraznost mla-

toužili.

distvá hledá prlivu, nemajíc ani síly ani píležitosti sa-

mostatn nadaný

se zjeviti.

Jinoch a zlášt jinoch vyššími dary

mimoádné

po všeliké

touží

povstmi

nadobyejnosti, se-

osobami ráznými známiv se s a znamenitými z dob minulých, a zahoev láskou k celému svtu, rád by si v opravdivém život zahrál na tu aneb onu osobu. Znal jsem mnohého, který naplnn byl a nadšen charakterem Schillerova Maxa neb Posy a že i síla mladíkova i duch jeho prosaická pospolitost ano asto za rozníceném pání zstal: radoval se, že alespo v kotumu se asem vyškytá, co v domácím odvu vya

bájemi,

s

;

nedá

vésti

se

po pak

optném

a

a tím na chvíli ukájel mladistvé touženi

,

vystoupení bažíval.

zláštní divadelní nadání,

vloha, která jej

všeho

nco

k tomu vede

nalezli.

Byl

U

mnohých bývá

to

enická a mimická u našeho Hynka jsme ze ctižádostivým, a asem

jakási ^

totiž

po vyšších vcech nežli život poskytuje, liboval v neobyejných charakterech. K tomu také nescházela mu jakási deklamatorská síla a vylíený afekt. Zalíbení toužívaje si

to neopustilo jej

dokázal,

po celý

takm

vystoupiv nkolikráte

život jeho,

na

eském

což

pozdji

divadle

co

ochotník.

Nastala

doba vyššího študování

obrazy naplnný do gj mnasialních škol

jinoch

rznými

;rstoupil.

Pestro-

j

XIII barevné kvítí obrazivosti jeho poalo se poádati. Není zde mista posuzovati, jak dalece školní naše tak nazvaná hu-

takovému manitní studia s to jsou, aby zadost uinilv mladíku, kten vvšši základ v krásného umní i tajemné zái

rodky pravé humanitv již dávno v sob byl pocítil. To však jisto, že mladík, jeli vyšším nadáním obdaen, alespo chuti dostane, cosi ouplnjšího v knihách sob vyhledati, nežli se bvl ve škole o vcech sob zamilovaných do-

vdl,

a tím

pedepsané

školní

zamstnání má tu \i-

hodu, že jinoch hledá, a nenasycen vždy více ítá, až

zásadám a náhledm, na nž ani ve snach nepomvslil, a od nichžto vždy dále pokrauje a vždy výše stoupá u vzdlávání sebe samého. To též u 3íd-

pijde k takovým

Nemohl se nasytiti tením i skoumáním se jevilo. vcech krasovdnich. Bav se s rozlinými klassikv,

chr o

etl bez výboru a s žíznivou dychtivostí, aby nalezl, co by mu za dost uinilo, co by nas^-lilo tužbu, co by ona jakéž v obrazivosti zanechalo poulié prázdno vyplnilo školní uení. Kdož by mu za zlé pokládal, že nejvíce romány a lyrické básn ítal, že dle špatného zpsobu našeho vychování, a po zlém zvyku našem na nmeckou literaturu se vrhnul, kde Lafontaíne a Klauren, Schilling Není a Van der Velde a jiní tmto podobní panovali. ,

pochvbnosti,

že se již

i

ve zláštním zalíbení

tch

i

onch

u vzdlávajících-se mladík duševní povaha jeví. O tom i náš básník. Zláštní láska ku pírod, poutajíc jej ku všemímému tvorstvu, popouzela jej vezdy nejvyšší krásu a nejvelebnjší myšlénky spatiti vtlené v roz-

svdí

manitých výjevech pírody, kterážto v

nm

nejvznešenjší

xiy vidiny budila.

Gothovych s

Tím

dá se též Tjsvtliti,

vice si liboval,

vtsim zalíbením

nežli

pro

ve spisech

v Schillerových, pro onoho mistra,

se kochal ve plodech

v plastické dokonalosti a v tich>'ch hlubinách dmyslných výtvor jeho, jejichžto pvab pod arovTQym pláštm smyslným spoívá, mnohem radji poblouzel, nežli aby se byl odvážil k nebezpenému záletu na perutích metafisického skoumání do nadhvzdných íší, do onoho ráje zvelebených mrav ku chrámu pvodního

pro

,

svtla.

Schiller se

mu

zdál, jak se

sám byl ijstn pro-

nadšením metafisiky své píliš filosofickým a vzdálen snažení našeho básníka. Gdthe byl jeho zamilovaným jevil,

spisovatelem

,

tohož mírný, tichý, všeprehledný a všepro-

vnikající do všeho, co ped ním v jakév jakémkoliv pomru se rozprostíralo, zbudil podivení i vábil k následování^ že však v tom obdivování nejvtšího podílu mla ona hluboká poesie, ona lidského života erpaná myšlénka z nejhlubších útrob nesouzvunosti zvyk pospolitých se zákony pirozenstva, jakováž se ve spisech Góthových zpsobem srdce i ducha jímajícím projevuje, o tom pochybovati nelze. Protož také nade všecky charaktery Máchu vábila ideální Mignon, i byl se tak zadumal v podivný tento ráz lovctví, ze po dlouhý as obrazivost jeho v koleji Mignony meIXáhodou stalo se, že jakýsi obraz, ideální podoškala. bizna Mignonina veejn vystavena byla v jednom skladu umleckém v Praze. Mácha ledva o ní zvdv, spchal ji uzíti, a po nkolik týdn každodenn nejmén pl hodiny ped obrazem tímto strávil, asto se vyjadujíc, že

hledný zrak,

koliv

barv

a

XV na zádumcívém jimiž

umlec

ji

Mi^ony

zhledu

malých perutech, duch jeho nej-

a na

ne bezpráv byl ozdobil,

spoívá. Tak se slila obrazivost i vzdlával se duch jeho v prostoru, na nmžto on sám svVm asem ráklidnji

zn

Sem však i náleží dležitá ona Mácha docela se byl od-

vystoupiti obmýšlel

jeho se vzdláni, kde

perioda hodlal

dráhu

uiniti

zadost

pobluzuje

v cizích

uvyknuv zvukm,

s

a

obtíží

nebo

j

kterj-

proaat, již od mladictvi

svého dílem vychováním, dílem zvykem

eského

mu

od mladictvi

vždy jen cizím dráhu eského písema

JMácha. nadán docela náro-

eským duchem

vzdaloval se tak píliš

zpurným

zde odporovati

kolejích,

nemalou

nictví nastoupiti hodlá

dní povahou,

povinnosti své, a nastoupiti

mu

mnohému jinému,

zvyklostem, jako

pouze

vyšší

Nebylo

národnosti.

rázu,

by

i

okolnostmi ne-

mu

bvlo odporné

Záhy seznámiv se s Hájkovou kronikou, na vzdor uvyklému školnímu vyuováni bývalo celistv se

oddati.

sob

nmeckému,

oblíbil

tomto vždy

dále a dále

sob

vdomi

klestil

stala se

predležitou, a

nejpravjší

uznal.

naše,

vyššího

již

s

i

ítáni

knh

eských,

pokraoval, tak

dráhu, která pro jižto

a

v okresu

že bez vyššího

celou budoucnost

on k dosaženi

cíle

svého za

Pozdji nahhdnuv v národni djiny stanovišt

pozoroval

vyvynování-se

eského ducha, piln ital asopisy naše, a ku vzdlání-se v

eském

jazyku se zláštní oblibou se zanášel spisy Rra-

meriusovými.

svém

si

To

byly prvni základy,

na nichž v srdci

vystavl zasvcený chrám vlastenectví.

Myšlénka vlastenectví nadchnula Máchu novv'm duchem, a srdce jeho zahoelo živjším plamenem. Ono

XVI tajemné soumraéné tušení,

ono nepokojné se-chýlení od zalétáni od svéta opravdivého ku svtu ideálnímu, a naopak, konen onen pružný své vlastní síly však nevdomý cit a prehybování-se k náruživému rozílení, nalezlo najednou vlastního prlivu, a vše to spojilo se v jednu myšlénku a v jeden

pedmtu

cit

k

pedmtu,

i

nestálé

horlivého vlastenectví.

V

dob

však

básnická

nm

žila již v v prvních tchto pokusech, ježto za pouhé cviení uznati musíme, jevil se pece docela zláštní, nad obyejnost vznešený zpsob. INosil již na sob onen ráz prvotního básnní, znak osobní povahy své i pozdjšího zpsobu a snaženi. Jakási zádumivost a tžkomyslnost nedá se ani v pokusech tchto zapíti. Duch mladíka bloud v polosvtle hledl kaleným zrakem na pospolité pomry; tichá noc kouzelnými úkazy svými vábila jej více, nežli každodenní život

té

osvdovala. Poal

se

se

veršovati

i

;

a již

svou ovšednlostí, více temný hrob nežli skvlá zem.

Citliv pilnul k matce pírod, odpovídati a ukonejšiti srdce

ona

mla mu

na otázky

znepokojené tužbami neSpoludruhové jeho, že vzdálení od toho svta, v nmž on nejradji pobluzoval, zstali vzdáleni též od srdce jeho. V jiných se potácejíce kolejích, jiná v sob chovajíce toužení, na jiných vcech potšeni hledajíce, a vbec jiný jej nevábící život vedouce zstali jemu povždy cizími, jakož on jim nepochopitelným. Mácha tedy v dobách, které pátelství bývají nejpístupnjší, v nichž se mysl mladistvá nejradji k mysli píbuzné chýlí, zstal v rozmanitých spolenostech pece samoten a bez jasnými.

xvn v

který by

pítele,

opravílivého

V

souzvuku obcoval.

cestování po

vyskytnula,

kém ase

vlasti,

bliže

tchto dobách vábilo

tak

kdykoliv

že,

neb dále,

se

s

mu

píležitost se

eské bvl

nimi seznámil.

zalíbení ve spolenosti

ním a nejvíce

na venek se pustiv, v krát-

skoro všecky ladnjší kraje

a velmi blízce

s

jej

t soucitu

byl

svých

Tím, a

druhu

básník náš vždv více a více ku

navštívil,

že

nenalézal,

pírod,

a

velkého

pilnul

konen

jen

tam pravého vyražení nalézal, kde samoten ve spojeni s pírodou vždy sob vrnou, vždv slinou, ukonejšujici zbouené city lovka se spoleenstvem lidu a s porarv" zalétati mohl ve svobodné jejich nespokojeného íše idealú. Jej vábil šumot stromu lesnich, hluk boue, zakaleny všemíru na nebesích zrak však i tiché noní hvzdy, a tichá v oblacích plavba lunina jej vábil pohled veerního slunce více, nežli veškeré kratochvíle pospolitého života. Jen co poetiného ve spolenosti lidské se jevilo, co zvláštním rázem vynikalo, byí by to i ne,

,

,

;

líené zpsoby sprosté luzy bývaly, pozornost jeho mocnji povzbudilo, nežli ono petváeni a vylíené jevení-se

mravu, znávati

jež

dráhu vedoucí k dokonalému poznáni jeho obmezil, na tom zakládala se ona strannost v pojí-

odchyloval

sob

jsme za zákon pospolitosti a vzájemnosti pouvykli. Ze však se od povšedního života

byli i

mání povah lidských, bez

dvodu

mu

otevel,

jižto

mu

mnozí pozdji ne zcela

pedhazovali.

Nastoupil studia

filosofická,

a

opt

nov^'"

svt

se

nové poznání zjevily se v jeho po vdomostech práhnoucím duchu. Dosáhnuv zralejšího vku, i

2

XVIII

šlénky

a ráznjsí

obraznosti,

nabvl živjši

pohulaly,

jí?ho

sími slalv, nebylo sice pouze vvsletlkem

jemuž

se

mén

ale

Ze

povahy.

se

my-

že se syst.ematinejšími a logidnej-

v tu dobu

se

pece

na

silné

zvláštní

ueni

pilností

psobilo.

školního,

byl oddal, nic-

Se zvláštní oblibou

pedmt

to, jenž každnuu jakémukoliv uení se podal, bv základem býti zajisté, by musí. Pednášení tehdejšího professora pana Lichtenfclsa, písnou strunosti se nad jiné vyznamenávající, ncmah) vábilo našeho Hynka, a tím mocnji jej poutalo, ím více

zanášel se

unmicí (logikou^,

s

poznával, že veškerá vzdlanost, nedostáAá-li se

spoádanosti,

statená

již

a

jest,

sama že

v

sob

lovk

ji

logické

nedokonalá a vbe<' nedo-

bez logiky, jakž se sám

bvl

Mácha vvjádil, jako vda bez soustavy vždy jen na poátku svého se vyvinování zfistjvá. INikdy ale na tom nepestal, ehož mu jeho uitel byl poskytnid, nýbrž hledl dde než školní uení dosahovalo, a hloubji nahhžel v tuto zcikladní vdu, kde mu kniha zadost neuinila, a

s

skoumánim

vlastním

nedostávalo.

jasnosti

Markovou

snažil

V

tu

kde zamstnával

doložiti

se

dobu

logikou, doufaje, že se

z

ni

,

nemu

se

mu

Sf

rád

j»iui,

nejen ohledem na vdu, nýbrž i na vdecký sloii a eskou terminologí. V tom samém smru i z podobnýcli píin vábila jej i v^všší matematika, ne však sama sebou, jen

nýbrž

co

hlavní

Láska k logice vedla tak,

nm

že

i

v

jej

postredek

k bystení

kloginosli,

i

obyejném hovoru všemožn

jejím co

nelogická, byla

se

snažil,

záko-

jakákoliv rozprávka

možná zadost uiniti mu odporná, každá nespoádaná 5

ostrovtipu.

y pospolitém život

e

se

mu

XIX protivila,

lovk

a

dmvslem

neb

Veliká tato

riníli.

kteí

lidi,

zvláštním rázem psohi! mu dlouhou vada pemnohých asto Y/.(iMarn'eh

z

,

na

pedmt

peskakujíce, lehce

provésti chtjí,

již

která jej ani neopustila, kdykoliv

tak že

se pustil,

vábila

jej

okVm

s

v delší hovor

více

a

ei,

uritost

s

od nepi-

Tím mocnji

lidských se vzdaloval.

strunost

byli za-

Mácliav.

ironii

každodenn duch jeho

mu zpsobu

huznvch

kam

nežli

vada pispla mnoho k oné

tato

ofi

docela se odchyluji,

k cela jinému pístavu dorážejí,

a tak

mili,

ale

jestli

i

pedmtu

myšlénkv,

hlavní

mluvící,

takto

se newznanienával

kterou

se

arci

u jiných zídka kdv [)otkával.

Podobným zpsobem nemohl ckých studií dosti

poku

nas^'tit.

co

duch lidský k poznaní jich

metatisi-

se povýšiti miiže,

tak

jej

a cokoliv do oboru

stupné

obrazy

mi

bylo.

uení toho

velebné pírody,

z

zasaliovalo

Praktický a plastický

duch

ochrailoval

jej

i

po-

chvtal,

mohl,

jemu pí-

jeho,

na{)lnn

ped

bludný-

zálety.

O

dusesloví vyjádil se

Mácha asto v smysl

nejlepší výsledky erpati se dají slabosti lidských.

z

ten,

že

pozorování života samého

Jakým zpsobem tWo nauky na jeho

psobily, vyjevilo se po/dji ješt dalo íci o pomru jeho doteným Adam, kdvby se to samo v pozdjších jeho

budoucuost

a

duševní

ráz

dosl^patrn. Mnoho by k

pozdji

mocn zanímati, že se všeho dychtiv pedmtem hlubokého rozjímání svého uinili

alo

a

se

Bádání o nejvyšších b^iostech

se

zpsobech zejmji nebylo

zjeA ilo, tak že

zde podotknouti nezbývá, nežli událostí

z

nám

nic jiného

jeho

již

f.

íidáž

XX se

puícího

dinv.

V

života.

duchu

jclio

vznikaly rozliné \i-

pipravoval se onen zvláštní

a

Ctním mnohVch

povahv.

dmyslnv

ráz jeho

krasouninvch a zábavných spis

obohacoval obrazivost svou vždy skvlejšími kvty, byslil zrak

svj k poznaní pravdy

hlédli

A

mínní.

a

pedmtem,

ku posouzení

a

kridka

nebvla

jeho

na-

cizích

zamiloA

anVm

pece úsudkv jeho o spisech a o lidech Toho asu seznámil se J)líže

bvly

docela zvláštní a nevšední. se spisy

Waltera Skotta. Piivabná pirozenost, jakož

storické

nž

na

základv,

tento

své co sochv nesmrtelnosti postavil,

boké

Ou

rozjímání.

i

hi-

dnmvslnv Anglik romány zbudili v

neetl, ale studoval

nm

hlu-

Skottovv ro-

mány, rozebíral charaklerv s oblibou umlce, a nasvco>al se vždy více dmyslnou subtilností, jakož i dkladnou ráznost

romantických

i

Více

vých.

básn, panna

Z

—

historických charakter Skotto-

však nežli romány psobily jczerní, a

pede vším jnse

tohoto posledního plodu

a jiná

si

vypsal

5

uml

na

Skottovy

posledního harda.

nkterá místa nazpamt i jiná poznamenání

ty výpisky jakož

dokazují, že dobré myšlénky jiných nepadly na neourod-

nou pdu, nýbrž

že

y

nm

nové a píbuzné budily.

Ze

eských vábil jej v tu dobu nejvíce Klicpera, obrazivost, pvabný rozmar, a opravdu eský ráz

spisovatel jehožto

na našeho básníka

i lával asto

mocn

psobily.

S velikým zahbcnim

So])slava více ale miloval Rlicperovy povídky. litoval,

že se spisovatel tento

na pole histor^.ého

románu neodvážil, kdeby si zajisté byl získal i chvály a zásluhy o literaturu eskou, jenž#tehdáž k jaejšímu

Tjkvtu

proniknouti se snažila.

Co toho asu

v

Nmcích

XXI z

oboru

mu

co lové

to ISTáchovi neušlo,

literatury tnórlou bylo,

pišlo

rukou

do

spokojen,

byl

a

kniljv,

newjímaje

.

pvodní myšlénkou

a

se

jestli

alespo

neb

s

mnohé

ani

ítal ja-

jedinou jenom

s

raznou

osobností

potkal.

Tu 1830.

známé veliké promny po E^ropé roku

nastaly

Mnozí

teliJáž

se

Jomuivali,

že

se no^ é éry slo-

v blahém oekávání svém zklamali, pece se zapíti nedá, že prav v tchto dobách ona až posaváde jen v jazykozpvtných knihách a filo-

vanské doékajij akoliv se

tito

vdách zastávaná vzájemnost kmenu slovanských sieji se v život samém rozvinula. Jakého úastenství náš básník na tchto pohybech duševního života logickVch

míval ano míti musel,

nech každý

komu kdy

posoudí,

dopáno bylo, pozorovati v\^inování-se ducha výstedního a neobyejn nadaného. JMcha zaal se piln polsky uit, tak. ji

a seznámiv se

sob

polských, a více

srozumíval.

mu

n>T3Í

ten

a

a

s

pknou

s

již

Spojení jeho

takorka

druhým

onou knihou v duchu jeho

pesvdení

literaturou a íibec bylo

s

životem.

nabyl, jak pedešlé

byla by

nevdná

se

cizí

literatury

kvítky domácí;

bylo

Jak

mocn na

pe>raty tou jakVch novVch

jaké

staly,

mínní mnil,

to

zevrubn

du
práce,

an každý

tomP více mén podléhá. co Máchu osobn vyznaovalo. Pi všem pole

polskou,

že

onen spisovatel psobil,

neb

popsati,

literaturou

nové plody tehdejších básníku velikým roznícením ítal, a nimi se vždy více zamiloval,

mu pece

vlastenský

jazyk

i

jeho zaiétáni na

nejmilejší liteiatura

pstovati

eská byly

XXfl

vi

mu

pouhým

mu

útchou, peruti božskou, na niž se vyná.sel do^Júsi nedohledné bumatdoucnosti, na níž spoíval duch jeho, jako v in. Rukopis kralodA-^orský a ona purpurová jitenka nežli

vyražením,

byly

ln

.

nového

slovanského

básnictví

,

Kollárova

Slávy

dcera,

Polákova Vznešenost pírody, a zvlašté KamarA'tovy písné, bylv uiu nejmilejší zábavou,

útchou hledl

s

i

na sbírky

národních písní slovanských, zvláát éeskýchj jejichžto ráz

sob

piiosobiti hledl,

sám pro sebe

cvie

se v zjjúsobu

pozdji vyšinul

j

se

ale z

tomto

obyejné

našeho národního básnictví,

nkdy koleje

následovníkv diným a nejdmvslnj.šini vzorem básnictví našeho jest sbírka cho\aná v tak nazvaném rukopisu kralodvorském. jeho zalíbení v památkách .starých (^esty jeho hrad, navštvování krajin, djepisn dležitých, popuzovalv jej vždy více, aby se v djepisu samém ohlídnul, s kronikami eskými blíže seznámil, a odtu ku praíkaje, že je-

,

menu

národnosti naší

Ze však nastalv se

pohvbovala,

šelo ale

i

i

pímo

pedmty,

Evropa

celá

se zaná-

i

bystrý

lišné

takm

lovenstvo

jimiž

kvapn se stídaly- že nejen v politickém život, neobyv umleckém i vdeckém, zvláštní puení

ejné rozjaení panovalo, zeje,

postupoval.

živé doby, že

proud asu, tak že

brzy do

rozmanitosti

v úplné

z

života

mu

sob

vci

z

našeho básníka tento na

pedmt

zachá-

a

v pí-

Nastoupil

.íludia

se zamyslil,

liboval.

nastala doba, v níž se charakter jeho

zvláštnosti své vyvinoval,

individuálnost

i

pedmtu

brzv do jiné

té,

právnická. Nyní

uchvátil

doba, v niž

Máchova

okresu obyejník. ne jenom výstedností

XXIIl svou

pospolitém

A

a ..Kiilkaiiií.

živote,

ale

i

duševním jeho snažením

dosvditi mínil nadaní

jimiž

i

povolaní své,

patrné vynikala.

Pichvliv

znamVmi

se

se

luliioji

povaze

olícoval,

ml^

jiskrou

men

,

Pomneme

která bv

duševnínxi

néktenni dvérnéji a pri-

neobvcejného

a

nichžto

z

vaho-

jejiclíž

bud"

tušil,

ne nadáni onou božskou

jim bvla dopiala

u vnit bouící pla-

pece

plody jakéhokoliv druhu osvditi,

myšlénkou. Byli to rozervanci

duležitvch s poniérv života


bud

zde jen na ony, ježto chladná

kteí v skutku,

niij)íuéni bvdi vyssi

iu

k

i

spoleenství castji

však nejvíce jen osoby, v

ueo

a jednaní

krvje, a

ano

bvli to

v skutku nalézal.

zemé

ponkud ku

se opét

každv

a životopisce.

bvi

z

pri-

mla-

svého nespokojení,

bv zasluhoval zvlastniho po-

Bvli to charakter v vlastenské, jejich

však duše a srdce více k želu nad minulosti, nežli k na-

dji pro budoucnost se chVlilv. Jeden z nich jmenoval Pokorný; bvl to zvláštní lovk, nad míru dlouhé suché postavy. Dobry znatel tla lidského, byl by na první poliied v souchotináe poznal. Hlubokonivslný mlase

nm

hoel ohnm pro sválou vc naší vlasti, jsa pln vzncšeovch zámru. Rodie jeho, chudí venkované, páli si, aby po ukonenVch studiích stoupil do ehole adu dík ten

premonstrátského ; že však osud žene. i

než

kam on u

Pokorný zcela na odpor

svj zmnil.

obyejn lovka

vVletu svém byl

cílil,

zámvslura svých

stalo

jinam se,

rodi

že

stav

Ledva že první plletí uení filosofického;' navštvoval, byl odveden na vojnu, a pivtlen k tetímu oddleni pluku »Kuera«, tehdaž v Kolín ležícímu. Po-

XXIV korný nepinesl sebou do nového píbytku svého jiného nic, nežli nkolik knéh šetrné zachoAanVch. pro nž v po-

smch

upadl u lupVch sprosák, vojenskVch spoludruhú kteí jej mezi sebou úsméšné panem študentem

svých,

Knihy

nazývali.

bylv

tvto

Pxichmýrovv

sbírkv

dva

svazky, pak ruská grammatika od féhož, rukopisu kraloi básní KollárovVch pr^Tií vydání, básn Agnela Snaidra, slaré letopisy Trojanské a pak staré po-

dvorského, jakož

Thamovo

jednání

eském

o

bohatství Pokorného,

nn všem ostatním.

On

oval spoleník jeho; a

prikazo^\al

mle,

oným

ale s

vdomí

,

že

vci

prý rozliné

bylo veškeré

zakládal, tropil,

dosvd-

nebo

z

z

nižších

neho

pedstavených jeho káral,

jej

poslouchal

nám dodává vysoko nad písným

vnitrním opovržením, které

u vzdlanosti stojíme

kazatelem. Po nkolika nedlích vojenského života

dobe

a

Tohoto šlechetného mladíka znal 3Iáasto s ním obcoval. Vlastenectví bvlo to

pouto, kteréž tyto že

dv

duše spojovalo,

s

tím jen rozdílem,

Hynek ve zboureném moi rozmanitých cit

nek, v nestálosti a nesjednocenosti

zámrm,

manitVm elil šlénka

zemel

—

na souchotiny. clia

nežli

celý cas na žádného nepromluvil,

když desátník aneb nkterý

nco

To

asoslovu.

tom více sob

a na

se

potápl,

a myšléa

k roz-

an u Pokorného jedinká

vládla a celou duši jeho opanovala

:

my-

Vlastenectvi.

Vlastenectví bylo lilavním a jediným živlem bytosti jeho,

vše ostatní považoval za

vc

vedlejší,

Pokorného.

V

sledující slova

nepatrnou a mali-

zárodkem výstednosti jednom dopisu jeho k Hynkovi, teme ná-

chernou. Totéž vlastenectví bvlo

:

i

xxv^ Brate, srdce slovanské )»Tr

dnv obdržel jsem

ml

kdvž jsem

list

Bylo

zámrem, vykonati pou po drahv hlahol vlasteneckv jenž

J^

tvj práv v

ten as,

naši staroslavnou Prahu opustit,

otóiny se navrátiti

try,

!

vlasti

a

do

druhu mých

raVin a

ve krajinách, kde

se rozléhá, a navšti^iti bra-

stejnvm duchem a horlivosti rozdilavm

se

zpsobem blahu národnímu se oddávají, a drahé dotc sWch usilovn zachrániti se snaží Než nejen nehody povtrné zdrželv mne od pedsedictví

nvbrž

Yzetí, z

domu mi

jsem

se

znanjší choroba po

i

na vzdálenjší

pou

dlal, jak ses bavil? !^aé

teba ústa vzniklé dectví

tvá

o

Odpus

že

kdyby

stva

v zápalu podobala tob

že,

rum

se ve vlasti polovice jinoš,

zajisté

Nové opt nabýváme pesvdení, jest, i

mnoho

;

bv oživcnv sa-

se vznesl

myšlénka naše v množství kotvena

svsmle

chlubné

projeveném úinku tvé snahy

vvznávám,

z

odebrati.

jsi mvslil.

tuto

molet brzy

nemohl Což pak tys zajisté mi známo, slabostí

mi blahodatné zámvsly, v duši tvé

nezjevila

dávám

dva tvhodny

celé

pozdji pak

vvjiti bránila,

dusí

a

že

vlastenská

množství srdcí eskVch za-

nám neznámých

zoujímá.

probuzené národnosti naší zrstá a rozkvítá

Sím

nevdomky

XXVI po

a bez hluku,

odpadKij na dohrou

Kdož

Slovanské.

vlasti

šírc^

mt:nulého, zesnulélio mladíka

Kdož

?

a

kam

pivrdl,

cestu

znal za[)o-

muolio-li jin^ch

i,

jiskrv zalétly,

on kolem sehe pohazoval. Charakterv takové náležely mezi nejdležitjší v léchto dobách, nebo umirající a za-

jež

slunce

cházející

národnosti

naši

a

zkrísilo

vyjasnilo

pouze snažeiiim lakových pro svatou vec roznícených

slenc.

nám

Nelze

pochylío^ali,

tato

že

istá

se

"\la-

sk\rla

i

povaha vlastenecká na iMdchu patrné psobila, a v istém snažení národním jej sílila. Jiní spohulruhové Máchovi z tchto dob byli jakási Frank a Beues. Pr\néjsj

—

zrozen

sice

nmeckou

ml

v

Hynkovu ylastenskému

v.sak

ohledli

z

seném

cíli

loval

si

\

se co

vážil

si

ho.

lovk.

z

Hluboký

a

jsa mystik,

mystiky sahalo

a

spisy všech tohoto druhu

uichžto nklere

ne

nVbiž jen proto, že to

Podivnost myšlénky vabíhi

do oboru

bokým rozílením zvhisté básníku,

ale

podivný po novém, nad všednost

a

loužicí úkaz.

byl [)odí^ný

.->am

snažení,

úelíi jeho,

vyš."^icli

byl neobyejný

an

ale v nmecké krajin a docela nmeckém duchu vychován, nerozu-

v Cechách

reci a

si

ítal

/.nejej,

zamis

hlu-

spisovatel,

byl koupil, a co nej-

svj poklad choval. Mezi tmito knihami staly míst spisy Zachariase Wernera. Mácha se-

dražší

na prvním

známiv se i

život

s nira,

ped ve

tchto

hned v jiném svtle.

Xhaícé" jehož fraft«

a spisu

na tím.

Wanda

Machu

tak

Celá jeho

fantastickém jezeru

a ono

mocn

se dopídiv^ spatil

\Vernerc«'i w&ie

'5'CÍ)riC

svt

bé

povstné »5BcÍI/C cr Uripsobily, jakož málo co

obrazivost

byla,

jakoby zatojtena

tchto bájeplodú,

a

takm

jen

XXVIÍ jeho hladinou okívati se z
pof]

kdykoliv

uiénavé

i

záplavy v jasnost sv«Ha prohlednul, kdykoliv mezi raio-

zvuky

promna,

k níž

hluk povšedniho živola vždy jen jako v nejistiu

i

duchem jeho

mohutn

By la

jeho

I

o

stala; niyslika,

mysl básníkova Oblíbiv

obrazivost.

soumraní zamvšlenost, seznámil

a

Novalisa

geniálního

proslulého jeho

s

v tajném jen tušení

dumám

spis v

se

i

z

a

oj)anovala

sobe hluboké

a

to Ase a

jenž se nyní

od jakživa

se chvlila,

se

mu

a jako ve sporu poesie se všednosti.

pološeru,

vahiá

harnaonie

hásuické

této

zaslechl, jevilo se

,

románu Jindicha

pilné z

studoval

je

Osterdingen vý-

O hlubokých myšlénkách, kleré tam asto rád rozjímal a rad také hovoil. Frank mluvil málo, zídka kdy své mínni [>rojevil, a to vždv lak chladn, tak lhostejni', jakoby to, co jediné za pravé

pisky sobe délal. éital,

i

a i

pkné

za

ano

všecko

ve

vymyšleném za nic nepovažoval. Mladík ten nebvl dlouho živ,

nilelivostí a

velmi I

uzuiival,

ídkým

vk

sviij

v

trojlistu

s

to,

lovk

v

tom ase

Máchu

tom byl Beneš.

hlid)okomyslný, skoumavý,

nadobyejn vzdlaný,

vyššího básnictví,

nebyl

i

zemel záhy na venkov. On studoval práva, byl

tento

horlivý vlastenec, vid)ec

pro

však

oprav divém

projevením náhledu svých na

]Nej[)odi vnjší

piisobil.

svt

umní

a

náruživý

milovník

filosofického hloubání,

jen

že

aby v tom a neb onom oboru co tvrce byl

mohl vyniknouti. Povaha, úsudky, celý život jeho hvl pvodní, škoda že nebyl tvoícím dm\slníkem !

Nejvíce však vynikal svou rozervaností. IVelze lépe poznati, v

jakém

pomru

k Máchovi

stál,

nežli z

dopisu

;

XXVÍII Hynkova,

jejž

mu

Bylo to u pí-

lento na venek poslal.

nepatrného mezi nimi rozhoršení

ležitosti

divoké jakési tragikomedie, kdysi rozmaru nejpatrnji

již

obrazivosti své

vysvítá

jaké

,

byl

,

improvisovai,

živly v tu

píinou,

za

Mácha v

spustlém

a

nhož

z

dobu Máchou po-

hybovaly.

Odkud tato rozervanost ^ bude se mnohý ptáti píinou jinochovy nespokojenosti se svtem, se všemi pomry života ano s sebou samým ? Kde se zrodil co bylo

beznadjný jeho žal? Jeho

vlastní osobní

okolnosti,

po-

mry jeho života, povaha, zpsob vychování sebe samého, a konen choidostivá citlivost vtiskly duši jeho tento ráz nespokojenosti.

Byl

tehdáž mezi nkterými

uenými

v Praze

te-

k zakoupení všech náský lenové jenž se dstojnjších literárních cizokrajních asopisu v jistém vespoln ureném poádku ítaly. Student Beneš maje píležitost jich použiti, Máchovi veškeré tyto asospolek, jehož

se zavázali

,

teba jen k rychlému pehlédnuti, obyejn pes noc píijoval. Vidíme však z pozstalých denník Máchových, jak piln básník náš v pokroky povšechné literatury nahlížel a žádné píležitosti k vyššímu vzdlá vání-se nepisy,

V tch

opomíjel.

letech,

totiž

okolo roku 1832 a 1833

vbec

velmi mnoho. Nemalého by poskytnulo svtla k dokonalému poznání povahy jeho, kdyby místa stailo, podotknouti zde všech výtah, a poznamenáni jeho. Jeítal

dnotlivé pisné,

úsudky, náhledy

myšlénky,

obzvlášt

ale

obsáhlejších, jakož

i

z

jednotlivé

literární a

básnické intuice,

rozprav menších a

z

povahoz

knh

asopis vyaté,

^" XXIX ukazují nám,

jaká

místa pozornost jeho nejvíce na sebe

si získala aneb rázn na ducha nkterých knihách pronesl též -vlastní úsudek. Tak zní slova od msíce ledna roku 1833 o Slovance^ sbírce národních povstí. »Díl první obsahuje kvtomluvu, sebranou p. Karlem Amerlingem, mimo nkterá distycha od Klatovského (Štorcha). Nkteré povsti a sice z vtšího dílu jsou krásné, vmí.šené však básn jsou tam zbytené, a více pekážejí nežli aby k jakémusi úelu napomáhaly." Pozdji od 14. ledna uvádí, že etl spis wtíc bejauberte 9*Í0l"e« od Schidze po 4té. V nkterém ddu,

obracela

oblibu jeho

,

O

psobila.

—

praví, íci se

Podobným

muže, wbíe bejaubernte D^ofe."

zpiisobem vyjádil se o mnohých jiných spisech,

pi

jest, že

ítání

i

patrno

knh

vždy onen vznešený zámr, každucha ped oima míval, zbystiti

dého samoplodného totiž dvtip svj a všestrann

se vzdlávati,

aby dosaže-

ním vzdlanosti vku svého hodné, tím mocnji a všestrann ji na svj vlastní národ psobiti mohl. Protož zamiloval sob nadevšecko skoumání mrav národních, jich

zpsob,

výtah

z

knh

uvyklostí a

a zvláštností

asopis mravo-

i

,

jak

mnohých

ze

národopisní patrn

Ze pedevším národ Slovanský na srdci mu dokázal i tím, že si pedevzal vydávati zvláštní

vysvitá. ležel,

pokraující spis tohoto driUiu,

z

nhož

bohužel

I

obecen-

niehož více podati nemžeme, leda pedmhivu, kterouž jsme v rukopisech pozstalých našli. Obsah její

stvu

jest tento

:

XXX v

^

C^astka první* Vprovod, který ukazuje

výtahu z

úi-cl tolioto

poznametuini.

inýcli

Rozmilí vlastenci!

Vím, rako

že žáílného z Vás, nejdražší! tajno není. kte-

mnozí, a mezi nimi

již

-^

i

slovutní spisovatelé se o

nesnadnou práci pokusili, nkteí

nkteí

"vtším

s

s

tii

mt-n-

ším štstím, obvceje, zvvklosti, ])ovahy, mravy a zpíisobv lidu Slovanského

práce býti,

to.

vypsati

a optovati,

vati,

co Kuthen,

;

mn

zdá se

protož

co

již

Eneas

co Veleslavína

v

Sylvius ve

pedmluv

o

eském,

stou v

že všickni skoro

není,

(akoliv nkteí

ci-

nkterých místech pravdu mluví) pece Slovanský

národ,

a

zvlášt národ náš

aneb pespíliš

dém kroku k

tupí,

eský

bu

aneb že od vyknuti

putujícímu po

eské

vywšiijí

píliš :

pi

))Ze

kaž-

zemi zvolati mnžeme:

chodce, noha tvá šlape reka!«« až k potupujícínui

))))Stfij

jménu VlaskVch národu, kteí Slovana otrokem jmenují,

mnolio nepravého ve spisech jejich

ponvadž mnozí které

Gva-

Moravském, žádnému z Yas o

jiní

že

knize,

Gerle a mnozí

co Matouš Hosya Vysokomejtsky v

gnynové kronice o Ruském a tak i Polském národu vypravují; vím též,

nepovdomo

ta

své kronice,

eené

k

co Stránský, Brentano, Herder, a posléz jiní

marná

cím mnohé knihy prepHvají, zde opako-

z

z

obyvatel

nich na jediné

poznavše,

již

(sclave)

nalézáme,

cest po Cecluch celý

národ

n-

posuzovíiti

chtli, a tudy sami sebou zklamáni byli.

Prolož

já,

maje. na mysli

Vám

most uNfsti, a vda, že jeden každý

národ náš v znáz

Vás pilcžilosti

sám své krajany poznati, akoliv snkterVmi z nich podávám v tomto spisku nkteré píhody na mých cestách, z nichž mravy, povihv a zpusohv nrktervch obyvatehi zemé eské poznati se mohou, a douf;im že Vv tou samou dráhou za mnou kráeti hudele, a tudy ntrná,

obcuje,

i

nkdy

že

spis ten,

práce

ta v celek

sám o národu

jiného, než ahvste

mne

a

dá

!

s

následovali,

skoním,

tou

abv jedenkaždv cta jXežádám tedy nic

zroste,

,

souditi mohl.

samou ochotnosti tento

poal

jakou já dílo to jsem

s

spis, cftli

a

boh-

jakou trvám

a s

vždv Vás milující

H. M. málo bude spisovatel CeskVch, kteri by poznání národu svého tak se bvli stajako AI áchá jt^o asté cestováni, jeho pilné skouZajisté

o

bezpostrední

rali,

-^

mavé pozorování, jakož pojal,

co se

mu ped oi

i

básnicky

nvch postredk k psobeni

pi tom nestudoval pouze i

a

smvsl,

jímžto

mu

stavlo, podávalo

lid,

a

On

smru.

v tomto

víc

vi^emožv.-^ak

jeho pomérv, on studo\al

])írodu, jedinou príteikvni svou, nade všecko milovanou,

porovnával rozmanitý a bouilivV ži^ot lidsky

Mácha

jejím.

jmutí jevy a

a

se

podobal malíi

vyobrazeni

známky

bu

krajin,

života

životem je

po-

lidského jen jako stafáže figuruji,

v souzvuku

bu

rod,

zobrazuje

sníka.

Láska tato vyniká ve spisech

se

s

nhož

pírody hlavní vcí, kde však vý-

s obrazem mv>lénku umlcovu ráznji vyznaují.

které

u

nejjasnji

pvodní i

konlrastem svvm,

V jeho ráz

lásce k

našeho

v život

joJut.

píbá-

Pro-

^

XXXÍI tož také se nejradji

bavlval rozmýšlením

i

psanim pod

sírvm Tiebpm, a básnické obrazy jeho jsou nejvíce nástiny

opravdivvch

Jedno

ped

krajin, s plastickou

vrností pojaté

podané.

a

jeho zamilovanVch míst nedaleko Prahy byl »háj

z

po pravém

behu

Vltavy,

proti

Koste-

líku nad Chuchlí, « a ve spisech jeho jak k. p. ve

zlomku

Zbraslaví

nalézá se pipomenutí na tuto krajinu.

))Valdice«

ku p. Tvuatém

Kdož

nepozná krajinního malíe v obrazu následujícím z

jeho denníku

roku 1832,

1.

w Vyšli

srpna ráno ve

jsme

4 hodiny.

O

s

Hindlera

polednách

jsme bvli na Mlníku pod zámkem zrovna nad Labem,

kde sv.

se s

Vltavou spojuje; ve 2 hodiny jsme byli u kaple

Trojice

—

neb

sv.

Jana.

Jaká zde vyhlídka na hory

I

Bezdz! - V 6 hodin na Kokoín potom odtud šli jsme na Housku, zabloudÍAŠe však zstali jsme v nejvt;

ším dešti pod šírým nebem v údolí sv. Vojtšském as hodinu cestv od Kokoína. Byla velmi tmavá noc; potok

huel úzkou

Po pid noci bylo po druhé stran potoka slyšeti dusot kon, ale vidti nebylo nic, O skálu open ležel jsem na nkolika kamenech nad šplouchající vodou ani nepodímnuv. K ránu bylo vidti nkteré liA^zdy zvlášt dennici, ac dolinou,

zdaleka klepal mlýn.

,

;

velmi mdle.

Nežli jsme pišli do údolí, kráeli jsme hu-

—

—

k rozeznání dolu. s kopce Sem tam leželo velké kamení mechem porostlé a zamodralé muškv svítily po nm. Sešedše s kopce tlapali jsme hlubokVm rozmoklým pískem, po obou stranách píkré lesnaté strán, doleji chmelnice a nkolik chalup. Stali jsme ped potokem. Domnívajíce stým,

starVm lesem

stromoví nebylo

—

«

xxMir se,

že

Houska v právo od nás

ležeti

musí

obrátili

jsme

Houska ležela \ levo; kdvbv náui bvl potok nebránil, bylibvcbom pišli až pod Kokorin pazpt. Ráno budil njaký boch to\arv.še do pivovaru, á od tobo jsme se pra%ou cestu dozvdli. V noci se

jel

v

tu stranu, ale nešastné,

nkdo

po druhé stran. srpna 1832.

TSevyspali kráeli jsme nad miiu krásným údolím k Housce. Pískové skaliska sem tam jedlemi, smrky a jiným jeblicim porostlé stály nám po pravé ruce, po levé vzhiiru do kopce erné lesv, prostedkem buel jarý potok, sem tam vesnika. V údolí tom již od Rokorína panuje nmecká e, než sem tam 2.

ješt

slyšeti

knuti

z

potoku^ až kde

Tam

eský, jakby se zpouzel proti vytisTak jsme šli vzhru proti hluboko skalinou promlel svj prchod.

jazyk

tak krásného dolu.

jsme

si

okolo rohu v právo, do nopodobného údoli. Brzy však nás v levo vzhru vesnicí vedla píkrá stezka na Housku. Tam jsme leželi as '/^ hodiny. Ješt vysoko nad námi ležela Houska daleko za horami a lesy ležela silnice Litomická, ves Libšice a nad ní vrch Ki jak se zdalo vešli, obrátiv še se

vého pedešlému

z

cela

j

^

as 3 míle v zdálí.

Jak síslné jiné

si i

v kontrastech básník liboval, ukázal mim*) ne-

v následujícím poznamenání

Zelená ještrka

msíci

—

z

nízké

traviny

:

»Ha kde jsem

v onici nové vyvorané lebky lesknou se sva-

mušky místo nkdy tam živoucích oí — Ve hvzd ? ba vru, já jsem ve hvzd tojanské

!

v

msíci

?

zdvíhá hlavu k bledému

?

— —

Ne

—

ve

Hvzfl

jsem.

a

— — — —

sice

Snad v oné

3

A

XXXIV od

hoi.linu

vzílálen, ani iicvim zdali dol>n',

PrjiJiv

—

(>i

zly

genius mne sem vedl, ano práv každoron zde držána. Vidím lid spchati do Hvzdy; kolem jasno — po silnici smutné hlasy žebrák obvyklým zpsobem se mísících v hluné

duch

vsak

?

dnes byla

niuj

slavnost

radovánky onéch, jenžto nevidli utrpení vvtrhovali se

z

hlasité se baví a chechtají,

neslyšeli

sle|>Vch,

dmínek,

býváni ve svété. tieba žel)ráky

V tchto

kde

letech,

zvonkv nmVcIi

muže naplnném."

že jeité radostné

se

hostranným snažením cizího

a

býti

aby ne-

pe-

mysl jeho, povzbuzena mnoi

^lastenského života duše-

naplovala zámry velikými a krásnými, nabyla povaha jeho úplné své ráznosti psobením nkolika knéh ili vlastn nkolika individuálností v Evrop co uejvýá vního,

Pipomínáme zde na nesmrtelného básníka píbuzného jemu IMickvie. Od té chvíle co Mácha s Byronovým duchem biiže seznámil, vyjasnil

proslulých.

Byrona se

i

nebo poznal básníka, který v hlutmi samými zámr}', city i bolestmi byl za-

se jeho duše^ní zrak;

bokosti své

hoel. z

Zamiloval

pamti uml

vmvslil

,

že

,

si jej %.

tak, že

mnohá

místa

z

básní jeho

v obrazy a charaktery lak hluboko se

takm

náhledy o pírod, o

s

nimi a v nich

lovenstvu

a o

žil

,

svt

a veškeré

své

víibec náhle-

dm

Byronovým pipodobnil. Myšlénky jeho nabyly nové ne vsak jak nkteí zatemnlci u nás soudili, že Mácha byl jalovým následo\ nikem Byronovým nebo dávno pied seznámením se s Byronem chýlil se k té dráze, na níž pozdji slávy a zásluhy sob získati zamýšlel. Zde mžeme juiponienoutí na to, co v ísle 12. formy,

;

xxxv c\i.sopisu

chovi

Mácha

,

—

Karel Hynek

nej\vznam-

mezi

dosvduje

osobnosti, jakož

zpsob básnni

svta, a

bvlo.

pochybnosti

vší

Ma-

1840 o Byronisnui

roku

5I?ef«

beze

náležel

básnické

nrjsi

zor

Unb

))£)(í

pedhazovaném proneseno

ná-

zlásliií

pro novotu svou

v (]e-

píbuznost s plody cizimi a snad pro pílišnou potažlivost na osobu básníkovu, u veliké eásti slovanského obecenstva za afektovaný Bjronismus povachárh)

pro

i

Každý

však,

schopen

jest,

žovaný. a

vbec

ducha

i

pisvdi,

jelio,

valy, kteréž

kdo záhy zesnulého Máchu

nm

v

že

zahynuly samy sebou

Z módy

vyvinovati y)oeínaly.

zmocnivši

kojenost,

znal,

pochopili ráz a neobvejnou dráhu

se

Idoubji v obor svj

i

jej

nadobyejné

práv

tu,

síly

kde

se

spoí-

plodn

Byronská nespotohoto mladého echa, \ždv již

vy.šlá

vábila,

a

však

nebylo

se

co

Mácha sám se nad ni nebyl povznesl. Mlumnoho o následovnících Byronových v Evro[),

obávati, žehy vilo i

se

Puškin

a

Mickvi

všeho

práva.

zase v

temnu

za

takové považováni

INepovolaní

nhož

a

byli,

malicherní následovníci

beze brzo

píbuzní však B\Tonovi geniové, samí sebou zrození, jako oba tito práv juifnovani, bVti, žili,

zašli, z

musejí

Vk, jemuž

vedle

básníkové

mohou trudné

byli vystoupili;

velikého

Angliana postaveni

tito náleželi,

roznícení

i

pomry,

poesie 19. století omluviti u každého, kdožkoliv

výtvory jejich poznati a posoiulili. jisté s

vytrhla

všem zadost uiniti

i

I

Mácha

s to

jest,

byíby za-

kdyby jej nebyla smrt možná bylo žádoslcm nadji vyplniti, kterou svt v nadání

vedle nich místa

dráhy jeho

v nichž

tchto buditel a zastavatelú

naleznul,

díve,

nežli

XXWl jelio

Povolání

skládal.

mmi,

dosTédil

své

dilem již vydaposud nctistnými plody. veškeré své spisy vydá-

dílem pozstalými, až

Básni

Mácha

poeal

))Májt(

zpvem nebo vydáni druhého svazku spisu Máchových již smrt zamezila. Bídná kritika eská, nahrnujíc nékdy tolik smšné chvály vati,

ta byla

a

a jindy zase tolik

hodné

umní

labutím jeho

i

nedvodné

5

hanv, že zdravé, veku svého

ledva se prodrali muže,

hrubší slabosti u hanlivém posouzení sopisech

eských. Vidíme

vci od

kritika zcela jiné to

—

že

tu,

objevila sa é nej-

dmvslníka toho v a-

ducha prázdná a jalová

básníka požadovala, nežli

co je hla\Tiim zárodkem

a

duší

básnictví

5

práv kriti-

pedhazovali Máchovi skepticismus a ssáli jed kvtiny nejpvabnjší. Nkteí z kritikáru našich, zkou-

kárové z

šejice pitevnické

nalézti

umní

své na této básni, snažili se

marn

v Máji ledajakou kostru mravní aneb rozumové

sady jakožto

základní

ideu,

plodu toho vlastn lyricky

a

nepochopili,

zárodek

že

jest a epická forma jen jako

náhodou myšlénce té ozdobn pipojena. Básníkv názor svta jest duší, situace romantické ale tlem a formou, náhodn myšlénkám priosobenou atd. viz ))£!)|í Unt "iJisCjr'' na rok 1840, [)idoha k íslu 12.

Patnié jest piesvdení, že nespokojenost se

svtem

])ospolité

povstala

pomry

z

lidu

nedorozumní i

jeho vlastní

Máchova

a z nechuti,

jakouž

okolnosti a neoby-

ejný zpsob života v nm byly zbudily. »VIastn jest lovk,« praví sam v denníku svém, »i u prosted nejvtšího davu osamly, ponvadž vždy jen sob rozumí: co je mimo nj, vede ho jen k lomu, aby sám každý

—

XXXVIT sob' rozuml.!'

—

Též na jiném místo pia\

spje tím neb onVm myšlénku, že tím

hVti.^

Co

Každý rozumí

jsii^

í

)iCo

:

ti

jen

— Vidíme,

sob. «

Svt

jakou pevahu získala subjektivnost \ j^ho povaze.

mu

pro-

jiného pinese, než ta

lo

ti

ho sám pedstavoval, jen obrazy nadsmyslné a hluboké myšlénky píbuzných duchu smyslný

byl

takovj'',

psobily na jeho mysl. miluju svt,

pomry

si

Ryron o sobe

Pravili'

Takovému projevení citu odporoval On miloval pirodu a svt, a jen nízké

lidské se

mu

konen

on myslil,

oškJi^ilv;

svt, on

vc

vznešenou, pro svobodu Helenska.

lásce

vyknutí

jednal,

a celý

—

cítil

zhvne na vždy

^

že já

zeme miluju

nebude,

a

—

jeho

vlastni

—

hrobu.

—

Pravý život

cítí,

jeví

—

miloval druhého. nahlédnouti. «

Vidíme, jak myšlénky jeho zalétaly do hlubokosti

—

pon-

ponvadž

ba více než miluju

se

života

a psal

obtoAal pro Jak Mácha

dosvdí

koím Bohu. — Každý lovk bv kdyb^ mu rozuml, kdyby v nj mohl

já

se

»Já miluju kvtinu, že uvadne, zvíe

vadž pojde, lovka, že

i

k všemiru smýšlel, nech :

ne-

!«

život.

pro

o

wJá

:

on nemiluje mne, rozejdeme se ale co sle-

nepátelé

chcLni

pece jeho

jak

se jen

v

svta,

pírod,

a pece píroda je opravdu mrtva, jenom myšlénka lidská pvabu, významu

ona dýše, ona pekypuje božstvím a života ji

dodává.

5

Ona nemá vdomí

návisti, neví o minulosti a

sebe, lásky a ne-

budoucnosti své

:

ona

je veli-

vný

kým

hrobem, a v tom hrob panuje život! Protož také opanovaly hrobové myšlénky nejdmyslnjší basniky, protož oni \e smrt se asto zamýšleli. Slovo hrob íislf)

se

optovalo v myšlénkách

a ve slovech

Máchových,

1

XXXVIII ano

ranolivch

z

Snad

že

Kcliarakterm, jako lenrod i

nkteí

i

vje

hasni

jelio

új>luV

za|)ah hrohovy.

brzké zemení své, jakž se eastji projevil.

lusil

Mácha svou

je

u Byrona Lara, u iMickievicze rekové u Pu.skina,

básniéti

On

subjektivností.

Wal-

piblížil

se vmyslil

hlavn

se

jen

v LakoA"é charaktery, které bvly vlastni osoblivosti jeho píbuzné, a že to nebvli nevlídnící, projevil celvni, dosti rozervaným jich vvlícením. Castji projevil se 3/á-

a

cha sám o svém

nebo

zlou hlavu,

vrchol

divuý

maje se za dobré srdce

charakteru,

v skutku smv.slení jeho

i

ale

zvláštnosti

udlily povaze jeho Tele[)0básnickým charakterm sdílel. Práv

dosáhnuvše,

svévolí ráz, jejžto

on

i

dobré srdce

jeví se nepokojem, nespokojeností a želem nad osudem, ne jenom svým, ale i cizím. Nepokoj takový

vešken mír v povaze našeho básníka.

rušil

V

pozstalých poznamenáních jeho

teme

zlomkoviíý popis njaké osoby novoromantického který se zdá

hlavním utvoioA

vzorem

Patrno

i

kteréhož

dle

,

zamilované

básníka,

a

chaiaktery

al.

obrazivost,

ano

vrným výrazem samého

býti

jakýsi

druhu,

že výtvory

jest,

nýbrž

i

na sny jeho.

Byronské škol v, nejen na

na celou povahu 3Iáchovu psobily, se o

Projevil

tom

v

jednom dopisu

k píteli Hindlovi.

Podolknutý sen nalézá

zvem

))Pouf Krkonošská.

opisu konci

kráel jsem

se s

slovy:

horv,

usnu pod koeny

i

f(

V

se

wZavela in-uhní

rozlehlclin

pod náprvním pedsí pláe

ve sbírce

jednom, jak se

bolest

dubu.K

sí

i

této

se zdá,

srdce mého,

5

le

až

XXXIX Okres Byronové poesie byl mii po dlouiiV cas nejduch jeho nejradéji se potápl v hlu-

milejším stanem,

hokém

romantiky,

jezeru

jakož oko jeho v ružué

pod-

veerní záplav. Nebude snad nepríhodno podotknouti zde, že Rvrona nejradéji v pekladech Polských ítal, jakož vhcc, že se v Polském básnictví více znal, nežli kterýkoliv jiný

tahy

z

našinc.

Malczevského

z

,

Nalézáme v pamtníku jeho výGarcinského

,

Korsaka. SeverjTia

mnohých jiných, ano skoro ze všech znamenitjších básník Polských, aej\íce ale z náGozcinského, Záleského a

elníka že byl

vk

jejich z

Adama

z

Aíickievicze.

Nemysli však žádný,

Bvronismus v život monomanií Máchovou. Každý

tvoí

své

zláštní charaktery,

mu

jenž co náelníci jeho

Byron pjil jen poAaze vku svého i charakterm svého druhu výrazná slova, proež na Evropa jako na vdce onoho básnictví hleB"sronskou nazývala. dla, která se po mnoho pouhých, asto i jalových následo\ník poítal, pece každý, kdo vc tuto jiným, nežli otupeným zrakem ledazvláštního

rázu

dodávají.

A

nm

jakéhos

z

našich slaboduchých kritikái nalilídne, snadno

pozná, že ne Byron, ale duch oné doby 19. století v tomto

druhu roniantiuosti, v umní i v život vládne. Jak ale Byrona a vbec anglických básník si všímal, poznáme z uvedených slov z denníku jeho: ))V krátkém oase po sob zahasly na básnickém nebi tri h\ zdy j»rvní velikosti: Golhe dímá \ edle Schillera v knížecí hrobce — Ab]>otsí"ord slyšel dne 21. zái 1832 poslei

dní ství

vzdechnuti

V.

Dryburgského

Scotta

,

zavírají

a

skvostné

mrtvé

zíceniny

[>ozústatky

opat-

jeho

;

i

XL iiesastnV

Ryron zsniil

J>or«l

\/.«l
od

\lasli s\é, a hlu-

boko pocítí nyní jedenkaždV sloxa jelio v Larovi uží\ané: Vzdáleny od hrobky otcíi svých Lara spí.« Na veer toho dae, když tato slova byl napsal, ,,

jsme se spolu okolo

sesli

obyejn V^ltavou

na

kde

Vyisehrad.

sedlce,

stenských,

a

na

/.ápad

Nikdy jsem nemel v ducha i v srdce

pál.

již

o

tak hluboce nahlédnouti

jako tenkráte,

proudu myšlének

Slunce

se jakž

pímo nad pedmtech vla-

skály

hledice.

píležitosti,

jeho,

rozíleni, jakoby byl se sebe éistémii

pokraj

zvlášt o poesii jsme hovoili.

a

literárních,

hodiny, odebravše

9.

a

kde u zvláštním

pláš uzavenosti své citu volného

strhnul,

prchodu do-

na obzoru vyskytnuly se poslední

zašlo,

ervánky, i bylo mi obdivovali iMáchovu subtylnost u pozorování pírody, s níž tak byl seznámen, že ani nejnepatrnjší místní známky její mu neušly. Hf)Voili jsme o psobení pírodních vyjevil veerních na lidskou mysl, o pírod

vbec jevilo

vka

vk zvuk

i

o vzájemnosti

její s

minní Máchovo v

každý výjev pírody jinak vše jinak vidí

;

ve

Zde se »Na každého lopsobí, nebo každý lo-

životem básnickVm.

tento smysl

mn

:

ani zvonek

podveerní, ani

vzdálené hudbv tak nevýslovn žalostný pocit ne

zbudí, jako mladé žito ze

zem práv

na jaro vystupující

Ono pipomíná mi tyto zase ntivdomé sob ze zem se-vvvinování, života na dalekou nejasn vyznaenou pou života. « V tom pesvou a jako u vytržení hUnlj na soumrané trhl kopce za Smíchovem. ))P<>divno,« pravil po chvíli; "že každá krajina, ponkud-li jen njakého poetického rázu a vzdálené na kopcích strmící topoly.

e

«lo

sfhe má,

nám

v oblacích a

dolin

kouzlo índiviiUiainosli

ta|n(''

p. harvy

výpar Vltavy,

zde

^

vcskcié

lady ku

Jak zvláštní

této

proti

všt-rn

«•llo^a.

jinVm kraji-

zrcadlení-se posledního

jasná

svtla od skálv Vyšeliradské,

odraženi-se

na veer docela jiné barvitosti, a jak se zdá

Pvodní éerveno mní se ve jiného vzduchu dodává. fialové, pak v modré a konen v šedivé, nežli v noc pechází všecky ale tyto barvv jsou zde zcela jiné nežli kde jinde. Pozoroval jsem veery v tom samém poasu na Bezdzu, v Hir.šberku nad jezerem, a v Krkonoších, všady bylo jiné erveno i všady jiné barvy.« Pišli jsme na Gdthovo uení o barvách, a odtud vbec na Gothe. i

5

j)Cetl

jsem

lecos,<(

Mácha,

pravil

»ale vše to bvlo ledva

mne druhý

dil Gothova «Fautma po kraji rozložila. Šli jsme zpátky do msta, že však byl veer velekrasnv, nebe isté a h\zdnaté, i skvlý pídmsíc vábn se plavil po temnomodrém moi, nemli jsme chuti v komnat se usaditi, akoliv nás kniha dosti vábila, chodili

stínem proti tomu, jak na

sta,«

púsobil.a xMezi tím se

Hynek

jsme po d... trhu.

Mezi nimiž byla milejší,

jakož viibec, rád

zpv ohry, chovou.

On

miloval o

ze

ml

jejichžto zvláštnost

dební a nadání,

zpíval své zamilované písn.

mu romance

souzvuela

mol-tóny,

nmž

Zampy,

o Biance,

jednotlivé

melodie

nil

s

motivy

této

Má-

obrazivostí

dobrV

svdí,

nej-

z

huk za-

sluch

kteréž

si

milovaným písním, ano i k jednotlivým veršm složil. Zpíval drahou mu píse Mignony: » Zná šli ten kraj « atd. k niž

si

velmi

pkný nápv

ronova (^hilda Harolda

:

utvoil; též jeden verš

z

By-

-

XLII

^

Zirosené jitro jii se zbudilo, 1

hiil.saiii

1

sliani

dyše tvari ržovou.

úsnie\ein noc iiiraivou,

Jak na zemi by hrobu nebylo.

Nápv k tmto ctvrem iádkiim bude mi veué nezapomenutelným j^^'^^ S"^ iipl^^olika lónccli lakmér celá povalia MácJiova. Mluvili jsme o hudb. Zvláštnosti hudby francouzské byly mu nejvíce po chuti drahý mu byl Herold, ješt dražší však v nkterých zpsobech Mai"^'

^

;

erbeer.

nejobhJjeujsí

jMczÍ

wRde domov muj,« z daleka z modrých

pisu

eské

náležely však

:

a ona známá »Kdvž asto opakoval. wJedue ]>iSR,« pravil ke )iuevím zdali bych se kdv nasytil ;
mn

Již

;

hor,« kterou ;

byla desátá dávno odbila,

kterému

aniž

z

nas

domu jíti ku pedsevzatému ctní. Rozmluva nám dosti dležitá i dosti zábavná. Náhodou

zachtlo se naše byla

pedmty

jsme pišli na

opt

astronomické, a jak obvcejn,

na poesii a na romantiku.

jsme žíze

»Vim

:

já

lepšího

Bvlo

nám horko

místecká

i

mli

nežli ty prašné

Mabvsme však i pozdji píri tení žízeu Odbhna netrpli, postarám se hned o zdravou vodu.« rychle do blízkého douiova, pinesl žbánek a vedl do skalní kaple Svato-václavské v Podskalí, kde tenkráte uliccjU

ješt

pravil

mén

poesie bylo.

podivn jiným

j

;

—

nádhery

nežli nyní,

Sedli jsme tam

stídají

se

ale

že

dva

více

až dlouho po plnoci. wJak

kontrasty v mysli

»kdobv uvil,

pro nas

m

nyní,

naší,'f

an kolem

pravil

nás

mezi

pusto

a

«

»

XLIll

tomno,

nejpuvahnt^jší

stavuji. « si

Bylo

vyvolili

5

nejrozmanitjší obrazy

a

i

ped-

smutué místeko, kteréž jsme

to v skutku

nízká

si

uzka skalní kol>ka, že jsme ledva sami

dva na vlhkém sedadle pohodln se umístiti mohli v zadu v neprohlédne temnot hréel éerstvý pramen Sva-

;

to-václavský.

wZ kontrast vvpKvá souzvuk, živl

sestaven

— wwpoesie. pvodnjší

je

vešken svt,«

protivných sobe

z

jsem,

prohodil

)ja

—

pravá poesie,(c( skoéil mi on do recij »Mtim

svtem pohybuje,

a ráznjsí,

ím

kotrasty, v niehž se tajné píbuzenství jeví.

odpornjší

Ted mi pi-

padá na mysl Lalla Rookh, a východní barvitost diirayslného plodu toho pedstavuji si v posledním slunci. V skutku Tomáš Moore nepoteboval již ani péra omoiti, když napsal svj wRáj a Peri« nebo tím uinil dost pro ^S'\ou nesmrtelnost. ((« — Po dalším Iioa oru uhodila jedna. Hrnek vstal, a v jakémsi rozilení deklamoval drahé mu ^

verše Byronovy

z

Lary

:

Noc zachází: Se

•*^ íkal

))Pojd'me,(( )>je

:

mi

pravil,

tu již

obrátila se rozprávka

bavnjší

a

ji/ mliia

když

ouzko.«

bvl

v

as dvanácte

ádk

byl od-

Cestou do píbytku jeho

naše na pední^!

pvabnjší: na

Msíc

po výších

v hledech bIuiicc záících atd.

line

všech jiných zá-

lásku."

úplku

a rozsíval

skvlou zái svou

na Pražská msta. Rldcha se zabral do zpomínek na rozliní-

vábné obrazy, sjakvmiž

byly

to

obrazy živých

se byl

v

tváí z|»anilvrh

život svém setkal; (hvek.

Jakož

ve

XLÍV

9

všem, takž i v tch ho jen poesie vábila. Dmyslný vzliled temných oí, velebné elo, na nmž se hluboké myšlénky jevily, onen zádumivý ráz, jenž se nazvice bledou tvárnosti vyzrazuje,

jemnosti a oddanosti ženské povitaly

ráz

u krásného pohlaví nadevšecko

jej

nkteré z dívek, které na básnickým nadchnutím a

mu

neho

\šak

citlivou

a

nemohlo

oblažiti

byl

^

psobily,

Prcce se

rozileností.

bylo jeho,

pramenem nejpoeticpece nikdy skuten

dvry

to nedostatek

skou povahu, která, když nejkrásnji vykvítá

bnji

s

a nedostatek ten byl pí-

nedostávalo,

inou, že zamilování jeho, njsich dob duševního života jej

mi pravým

Popsal

ostatní.

aromocn

a

v žen-

nejpva-

pedstavuje blouznivému vzhledu milencovu, u hlubšini nahlédnutí v opravdivost její, nkdy jen co klam se

co pestrobarevný pvabný závoj, pod nímž obyejnost a všednost. Doba lásky jest tiej-dležitjší epocha v život básníka, v ni se rozvíjejí kvty

se vyzrazuje, se

ukryva

diímajicí v prsou jeho, sny v ní procitují k opravdivosti,

svt mní

a vešken vniterní

sny

i"aj.

nmž jen

Bohužel

že

!

tak

se,

jako jarní

zem

ve krá-

záhy pomíjí tento svt

,

po

rozházené trosky, pusté zíceniny zbožného jindy

chrámu v žalostných zpomínkách pozstávají.

—

Mácha

byl náruživým v lásce jako v život. Jeho rozilená mysl

hledala

On

za

hledal

oblíbenou tváí idealv

v

i

oblíbené myšlénky a

podobách ženských,

ženské v podobách ideálních,

city.

a že nalezl jen

to jej rmoutilo, to v

nm

vždy více upevovalo pesvdení, že tvá lovenstva je klamná, a že jen ony duševní vnady, jimiž píroda,

sama

vn

milostná,

obdaila miláky

své,

samy

v

sob

XLV pravdivé jsou, mysl však ženská že málokdv Ženské, kteréž

cituje.

pedmty,

poetickými

vložil, kteráž

zvukem

asto

krásy,

a že

ale

on sám poesii

že

tim v skutku

je ženská

v pospolitém

višt se oceniti dá

nimi sou-

s

mu vždy

byl zamiloval, byly

n

v

byl

ani jediným ohlasem, ani

že

nejevila,

zstal na tom, že

sob

,

je,

jediným souco on v ní tušil,

jenom výkvt smyslné klamné

život také jen

s

toho stano-

ba že nikdy uedostihne

poetické dokonalosti, jakouž

oné

výše

rozilená obrazivost a roz-

jí

Bylv to smutné, ale Mácha v ohledu tom naživotem a se svtem smíiti

toužená mvsl básníkova priosobuje.

oprardivé bvl,

zkušenosti, jichžto

místo co

a které

jej

s

mlv, mysl jeho vždy více a více od nich odvracovaly. Zde také byly zakotveny zárodky oné nevýslovné bolesti, která jej

po celý pozdjší jeho

vyslyšené tužby

^

outííi

i

život sežírala,

bolesti ne-

ml pvod

nenasycené náruživosti; zde

nepoznaný a srdcím jalovým nebásníka nad hrobem pochovaných vidin.

liluboký, a však

srozumitelný žal

Mácha neml mnoho zamilování jeho na

milenek,

sob

za

to

ale

mlo

prvnjší

znak idealnosti a po bližším na-

hlédnutí v klamy nadzemských tušení, pozdjší láska jeho

znak démonického rozilení.

Nebylo hy radno

ani

možno všechny

jednotlivé

obrazy jeho milenek pedvésti

však píležitostn neopomineme v upomínce se dotknouti té neb oné krásenky, kteréž jej zvlášt poutaly^, a jako

pvabné pízraky

duši jeho oblétaly, aneb srdce mladistvé

jako vichr

nen

noní probouzí zvuky

básník

náš

na

Irvanlivjší

eoliny, ,

a

mocn

zbouily,

pak kopovšednjší

až se

však

rajské

XLVI

^

———

Každé vyknutí jeho i mínni dosvdovalo, že cokoliv v ohledu tom v povaze jeho divného a neobyejného se jevilo, nebylo poidiou afektaci, plaovm odbleskem ciziho svtla, n^brž pravým afektem, že to bylo ásti jeho vlastního due^niho života.

známosti pozastavil.

o lásc, jakéž byl v oné noci na jevo dal,

Pozd

po pídnoci y Máchuif pvibytekseodebrav.se,

etli jsme ve spisech rozliných a trávili hodiny

jímáni o náhledech a

Macha

v roz

mínních tamo vyknutých. Pak

se

nkterých svých básnických zámrech. Pedilal nkteré básn, jež bvl práv dohotovil, z nichžlo zvlášt zlomky mnicha veškeru pozornost mou na sebe zmínil o

obrátily.

Na úsudek

miij,

že

všecky vnad}' poesie jeho.

í vni omannijící, a však z hrobu odpovdl ))Za to necli trudná Byl to v skulku píbytek pro bá-

jako kvtiny, barvami sice ^-vr^lStajíci

,

psobí

,

komnata odpovídá. « sníka

Máchova

rázu jako naschvál utvoený; sin, podlou^

Ida, úzká, tichá a

nezameškala

se

:

vždy soumraná

na stnách jejich,

podlahy na okamžik obraz Karlova Týna ;

dotknuvši.

se

a chladná,

zá

V

postel, stolek, d\

ele na stolice,

U

zdi visel

skínka na pítomnosti

knihy a kytara, to byl všecken nábytek. jeho mlo vše to vespolek s ním ráz zádumivosti. z

slunce

nízkým oknem ledva

Kdy

jasných a živých výletu svých na venek, v tuto soumra-

nou komnatu

se vrátil

,

tu

opt

ped ducha pvab jej roz-

vstouj)ily

jeho obrazy, jež byl spatil; krajiny, jejichž nítil,

a lidé které poznal, vše

to

pedstavilo se zraku jeho

v básnickém polosvtle, i poal rozjímati a vinulo se básnické tvoení.

z

rozjímání yy-

XLVII TepvY k ránu jsme

se rozešli^

ml

i

jsem dosíi látkv

k dalšímu rozjímání o básnické jeho povaze. Podivné smej-

nech dosvdi

slení jeho o lásce

zstalých

milostných dopisu

vstoupil jsem do svta, «

nekleré

)>S

:

"\

Vlahy

Hvnek^ wv nadji,

píše

po-

z

touhy plným srdcem že zlaté

nm

uskutenny naleznu, ale bda, záhy se byl bvch jej celý v náruéi obejmul opona_ strhla, a já spatil, že jsem zklamán Chtl jsem kvtinu utrhnouti na niv lunojasné, ale jako ledo— chladná slza skropila rosa noní žžoucí ruku mou sny prvního svého mladiství v

^

^

skloniv se z

k

krásu

obdÍA ují

ríiži

hrobu vykvilati; hledal jsem

mých

jevili,

a zocil

lidi,

její

spatil jsem

,

ji

jak se ve snách

lidi,

jsem prázdné larvy, bez srdce na mne

se usklebující, slovem,

chtje obejmouti

ráj,

pitisknul jsem

pouze chladnou zem na svá lásky plná, rozilená prsa. Oplakával jsem snv ztracené jen cervánkové veerního ^bbe,_ien stibrotoká Vltava, jen tmavé stíny vlastenských .

.

5

háj

souhlítsily se

mnou,

žal

mj

znajíce

j

lidé

wsak mne

Tak se svtem v rozepi, znieným srdcem, nepoznán od nikoho, samoten jsem

vytržencem nazývali

se žil

v hluku svta, nemilován od žádného a nic nemiluje jako vvhnanec, jenž na pustou se ukryl skálu,

nepro-

jejížto

hledná noc erný m závojem ho zahaluje ste

mi

vzešla

skými, a první

co dennice žžoucí nad tmavými valy

záe prodrala

živolnou noci. cely se

nazpt,

Tu Vy

se

mou temnou

INcjblažší sny mladictví s

láskou vroucí obejmul jsem

ideál svého života.

lesné skutenosti

Ve Vás

A

zocil

mo-

pustou bez-

mého

opt

vra-

nalezený

jsem vidinu svou v

nvni se opovažuji

Vám

t-

zjeviti.

;

XLVIII co

v

Vás

mém

každém dechu

hoují, a co ústa mikiji

!

tak

ma

optuje, cím zraky

se

ost\chají

vroucn

se

mé

za-

vyrkiKuiti

miluji, jakž

že

nikdo na

svt

ješt

nemiloval! INebo odvrácen od svta, jakož já jsem, jedin k Vám hledím, jedin Vás milovati mohu!« atd.

Ze láska marná byla, a

jak se

tato,

dalších dopisu vyrozumívá,

z

hvzda, nad životem básníkovým soucitn nedotknula osamlého srdce jeho, toho

vzešlá,

v jiném dopisu

že

se

hoce

))....Ledva vzešlá

želí:

nadál jsem

zacházíte?

se toho, a protož

již

jsem

i

opt mi v tuše-

ném blahu s^ ém vždy byl smutným vidl jsem, že jediná hvzda tato není moji hvzdou, a že jen proto mn na okamžení

zasvítila,

ješt bolestnji mne

Dvce,

aby bolestné touženi po zái

její

jen

rozcililo«

jehož se tato slova týkala, seznal básník na

—

taneních besedách pana Z ))Ale,« pravil jednou ke Mácha, »zda to není ženská tvá Byronského jlzu V skutku mla nco velmi zanímavého do sebe byla bledá, ale jevila výraz duševní. Promluviv s ní, poznal jsem však dvce jen obyejné. To náleží mezi denní zku.

^

mn

^

šenosti.

Jiné

též

nevýslovn

jej

dvce, tva

poutající

v skutku ideální ochvívaná tmavými kadeemi, pod nimiž z bíle a

však bledé tváe

žilo

v Mladé

dol

na zem stoupivši,

BcleslaA'^i.

poznati vedle blaha

smyslného láska z

i

dv Tetí,

dala

oi

tmavožžoucí poslední

básníku

planuly,

výše ideální

s

našemu píležitost

trpkosti lásky, která z okresu nad-

záhy v obor

smyslný pekroila.

poutala ho jako osud, v

nhož mu, nech dobry nebo

nmž zly,

se

nelze

Tato

lovk se

tetí

potácí

vyvinouti,

XLIX a

hned zise Cely román truchlivého ukon-

který, jestli na chvilku zdá se jej o[)oustt'li,

mocnji jej obejímá. eni bv se z historie této tim

lásky vypsati dal

—

k

emuž

zde místa neni.

Dveti tomu vren zstal až do své smrti; že v>iak asto bvl na tom, s ni se rozlouiti, dokazuje mnohý lístek i mnohé poznamenání v denníku jeho zachované. Tak zní

jeden dopis:

nežli

jsem myslil,

Pocestuju pece,

» tak.

že

a sice diive

mi asu nezbude k rozloueni.

Nebvlo by toho také potebí, nebo jsem Vám již v nedli dal s Bohem, na vždy a iním to tímto listem také písemn. Bucte zdráva. Pesvddea jsem, že mne snadno pohešíte i že budete vdt jak se v\Tážet. Cestuju ven, daleko, daleko na venek k svVm známým, blíže k onomu místu, kde pritel mj (Beneš) ve vném snu odpoívá žel muj se mnou cítiti nemže. Chci navštívili hrob jeho, jest mi svatý proež chci oištn, bez nenávisti odpuste mi k nmu pikroiti. Budte tedy zdráva, v srdci svém, jestli jsem Vám kdv ublížil, jakož i já odpouštím Vám, co jste mi uinila. Snad se na hrob jeho nauím Vás nemilovati, zapomenouti na Vás i povrhnouti svtem jenž mi vše odfxal, i každou radost mou žnii], díve nežli jsem jí bvl užil. Snad na hrob jeho se nauím pokojn umtiti a s ním ve chladném lunu zem sníti o ztracených rájích, o nichž jsme snívali spolu, doufajíce, že na zemi takových nalezneme. Budte zdráva. Já Vás vroucn miloval, a bda mn, že Vás ješt miluju.ff O prázdninách roku 1834 pedevzal si konen spolen s Dr. Ant. Strobachem dávno zamenou cestu

—

i

;

i

4

«

Ilalie

clo

Dennik jeho

vvkoDali,

zlomkovilV,

[tatrno

a

že

té

z

ilobv

je

slovv jednotlivými

jen

velmi si

pro

upamato\ání zaznamenal vci, na kteréž zvlásle pomníti sobe byl prcdev/.al. a jež \ blav nosil s pedsevzetím

asem sv^m

odvážiti se

Dne k.

na obšírný popis léto ceslv své.

1834

srpna

4.

v vsel

z

Prahy,

pres

Jíloví

Ze toto msto s okolím zvlášt zanímalo, dokázal poznamenáním v denníku: Výhled

fíiboru a Krumlovu.

jej

>»

msto a krajinu od západu k východu, Vltava. Na kolmém behu piléhající Nzhiiru ke skále domky, na hrad,

krásny, zachovaný

skále starý,

most

skalinv,

Posléze za rekovi

kostely.

na pilíích

—

—

balkon

výklenek

most

—

stíška

lat
okna

—

vysoká

mezi nimi

^ž;

v

— loubi

stavení

starý díl

hradu

uhlu nade

opt

podobizny.

bílé

dvojitá okna

plnoci na pevné INové

—

sochy

skálou kaple: nový zámek;

k

hrad.

dil

na

—

poloku-

starého hradu, kulatá, velmi

Stará

#

hodiny na ct^Ty stranv,

;

pak soch v. Park od západu na skále na zad hory, nejvýš na Semingru, v levo v d.dce modré vysoké hory.

vž

Msto blalo se. Chze po horách. Od taintud se dali pres Rožemherk po horách. ských hor.

kovit

Zdá

12.

Skoda

že

sestavil, že uel/.e

se,

nám

podati

že na horách velmi mnoho

dojem Alp

a

že

V

Tyrolsku vábila

railiauuv s

hoe

do Lovenfeldu došli AlpH}nek denník svj jen tak zlomv Solnohradu a brzo

bvli již

na jej

psobících

jej

v celku veejnosti.

pvabného zajisté

postava Ond. Holera

pozoroval,

všední

rozlinými vvóbrazeními v mramoru.

Brenner

eené,

jakž denník

dosvduje

nebyl.

hrob Maxi-

;

•

Byl na

Li Ráno ve 4 liodinv jsmt^ vstali a lev.Ii Ze zaátku ustaviné lesem. Pak jsme se Já lezl pod hebenem. Hora se snhem. Slunce

))18.

srpna.

na Brenner. rozdlili.

vycházelo. iMlhy se honily. Ohlaky krylv horu. se slezli.

Šli

jsme dále,

Snhové

Oblaky pode mnou. VA'še

lezl

Na

tmou.

Ozvna. Zvonky.

blizko na

špici

dolejší

hoe

hory.

Vitr rachotil

—

Opt

ztratili

jsme

jsme

se.

Oblaky u mne. Já tma. Houkal jsem.

kostlivci,

snášel žebra a

kameni. Skalina jako strašidlo. Nikde živé duše. Oblaky se valily

temnji. Kameni padalo. Si

hebene. Svtlo. druhé.

zeme

Visel

Opt

——

nade mnou na tma. Lezli jsme na vrcholek. Po-

jsem potl vrcholkem.

Noha

se tásla.

Le-

dolú.rt

do první vlaské hospody. \^ denníku wUdoh u Longaronu. Hrad bylo jen jednou vidti. Vlach v malém vozíku. Slováci. Korutan. Krásné údob. Pohled na od Santa 20. srpna pišli

Dne

22. srpna píše

Croce. Frazione di Fara

:

atvl.

Jezero modré, zelené, žluté.

Oblaky po kopci. Zhúru msteka. Serravalle. Udoli pod námi úzké, ješt více nazad sestupovaly dv hor v, osre se dole prohybovaly, a za nimi co prhledem v peklo strašlivá boue huela. Silnice, vozíky. Nesmírný — déš bioval jezero a nás.« 24. srpna došli do Benátek, 26. vjeli na more Mácha pestál moskou nemoc, 27. ,

;

piplouli k Terstu.

Pak do krajinu okolo

V pipíjeli

Krajinská

Lublan

Štýrském Hradci

sob

na zdar

putovav,

libuje

si

v denníku

co nejkrásnjší na celé cest. navštívili

Slovan

!

tamjší

vlastence,

i

Lil

.

Pišed do Vidn, na vse pozornost svou obracel, cokoliv tam pamélného se nalézá. Nade vse jiné bavila jej zbrojnice pani
v jednu jedinou poetickou, jnk ve všem, cokoliv ped oci se mu stavlo, nalézal pedmt k hlubokému, asto i ve-

lelrudnému slova

z

rozjímáni

denníku ))16.

,

nech dosvduje

zái

1835,

V

odpoledních

jsem po kopcích nad novomstským je

a

odtu

tam

vlastni

jeho

:

vvhlidka na Prahu

západu slunce

skvjí

j

hodinách chodil

hbitovem.

obzvlášt

Krásná

pi východu

Prahu obkliující hory v

se

te-

ržových barvách. V dálce k plnoci Milešov a Košál. Snad to odlehlost jejich, snad vyvýšenost jejich na ržovém nebi, co touhu moji budí -pi patení na né j touhu do dálky, i touhu do vý.se. Pozdji etl

mnomodrých

a

—

jsem na hbitov ruský nápis na náhrobku pnievny, který necítí s


námi, a

zem

pozdji

si

zem nkdy

snad myšlénka, že

r.i/.inci

pece smutno lovku

obdrží

prach náš

;

Eleny Tele-

pomysliti, že

zaznamenám.

P^hiie

ze

,

prachu našeho obdrží posilu, toho je píinou.

(f

Nade hrobem jinocha 18tiletého jméno jsem zapomenul, n co jest jméno po smrti lovka pouhý zvuk, zaletlé svtlo, vyhaslé hvzdy, nevyknuta »17. zái 1835.

—

myilénka umírajícího, koist

zapomenuti

—

nic^

—

nade

hrobem bezejmeného pro mne jinocha vidli jsme obraz; idea jeho velmi smutná výborn je vyjádena. Na osa-

Lili nielém, zelen porostlém

luob malého hihiloAa leži divka, odaá objímajíc mo-

bosá^ prostovlasá, velmi chudobné

hylu obliej

;

zecT hbitova osamlou, pustou kra-

na zad je vidti dalekou, tichou,

Na obzoru

jinu.

jejím

pahorek

vysoký

Pres

v trávu jeji skrVvá.

sviij

malá

druhé

s

skalina

zclenV ne-

jedné,

s

úzkou bránu na

strany tvoi

ržovém nebi, po západu slunce. Ode zdi liibitovní až k této brán táhne se zelenými luinami a pustVmi strokolo d\ou

ni.štrai

—

p.sina

krajin

—

daleko

—

žádný

osamlVch hruškových stromu dlouhá daleko. Zadný po ni nekrácí, v celé

snad matka pozustavsi,

V

svt

jakobv v sirém

osamlou

jediná dívina

cestou

putovati

i

mla.

celém obraze není ani jediného bvtu lidského, ani je-

diného zviete

—

žádná známka života.

'(

záí 1835. Veer po západu slunce byli jsme na kopci nad svatým polem Nového Msta. H«íjna vlaštoví chystala se k odchodu. Po 9. hodin šel jsem dom20.

mu.

Cctl jsem

ku

)j25.

Po.

od

))Devereux«

Bulvera,

až

jsem sví-

zhasnul, (f

.

.

;

výborn bou,

že

záí 1835.

on o

mn

Ráno jsme

soudí: wže

mám

maluju, ale v prácech z

nich

nevysvitá

se sešli

mých

jakási

s

výbornou

p.

Pa.. u

fantasii a že

že jest hlavni chy-

nutnost

idey.«

Já

mu

nerozumím nebo mám za to, že práv v každé mé hasni idea je co možná nejvíce provedena. Vlastn bych ale soudil,

že on jest

básník

nmecký,

v básních, jakožto nejnutnjší

vc

;

a že hledá filosofii to

u pr. není v pí-

pece jest v nich poesie. P. Cle udlal dlouhou báse; je tam sbor starc, muž, jinoch sních národních, a

LIV a

Smál jsem

chla]>ríi.

—

ecclesia

Jakož i

že jest v jeho

se,

ponvadž tam

jako

iu

denníku, tak živé se znaí povaha Hynkova

z

pátelm. Patrno

v dopisech jeho k rozliným

bezna

z

nich, že

básnickým duchem proniknuta.

celá bytnost jeho byla 28.

hasni

také platí; wmuiier taceat.((

1833.

Píšete mi,« odepsal

»

pí-

Hindlovi v KJástee (blíže Hradišt), »že jste zí-

teli

kdo íci raiiže: já jsem zíceninou, musel jindy pevným hradem bývati. Já jsem pevná Zda-li vž, ale bda mi opét beze všeho svtla. Dnes bude o svátcích zeleno ? Ja toužím po krajích. mám velkou chu opsati Vám zn^lky, které jsem jako na dobrou noc jedné dívce napsal. » Vzešel miíj,« pak »Ješt jednou v mladosti mé kraje« atd. nynjší » V hloubi citu kde mám slova vzíti....) život je velmi smutný Vizte nco z umleckého žiceninou; to je

lež,

—

—

—

— —

:

Mj

!

vota Pražského.

((

»As

dvacítiletý

malí

K— š

denu, a

tam odtu

piíjde

do

byl volán

íma.

—

do Viesba-

Škoda, že ode-

nepochybn se pamatujete na jeho komposice, které ped temi lety ve výstav bylv, totiž »£)l^eron« a ))(IrIf6nig.« Po odchodu jeho vidl jsem pozstalý šel

:

obraz v

as

barvách

3 ,

ten rozpraví

k,

všecko

'/^

stevíce

vysoký a 3 stevíce široký, Obraz s Vyšehradu.

pedstavujíce skok

esky; oblek osob, — všecko je eské

krajina, stavba, tváe, z

9tého

století.

Bda

dokonán; ješt ped dohotovením utekl mladý umlec na kvap. Na památku jsem obdržel pérem od že není

nho

rejsovaný

—

výborný obraz. Však ho uvidíle.a

LV Malíská anekdota. A.nek«lolu luto o lualii F... v jedné kaijíru u [)itoamo.sti vypravoval malir V. mnohých jinVcli osob.) Jistý malí véi v duchy hvz)j

.

.

dní, a celý jeho život jest dle viry té zízen. Predevzal si

a

denn

jednou, že nepotebuje

více nežli 15 kr. v. .,

dle toho také nepracoval za cely den více, než cím

15 kr.

.

v,

A

Takovy'm hospodástvím to tak ve všech svých prácích musí néco

vdélal.

daleko pivedl, že co se

míti,

))bizarrné

karikatura<(

a

obraz

nemíiže a nesmí bez

rukou

vyjiti,

známé

Vám

—

u p. obrazy

mu H

jeho

eské,

a mezi témi také

—

Avar, « jednoho

žádn\ z

nkterými jinými

z historie

chlapi, a zadní cast

jmenuje takového

s

Rejsoval také

:

tuším wVypuzení

obliej nastínna.

neho

pedu

\

rvou dva

se

nich je v karikatue co

z

— Ustrnuvše

se

nad jeho chudobou

do Svtozoru »St[)ánský chrám ve Vídni,« a on tam namaloval oblaku, jakoby chlap dali

chod

é rejsovati

po nebi

lovati

:

z

dlouhé

wjVilpíerd,(( a

slova Faustova

bou netvoe:

z

dýmky kouil

^

dali

mu ma-

on ustavin v duchu prežvvkuje

Gothe, kde mluví ku pivedené

mt

wv^r úe)t faft

maloval místo Nilpferd

—

aby

nco

narejsoval

suje

nic.

!Xema groše, a

be/,

Mefista.

takové

—

s

etn 'Jtiíferc aué,«

Prosi-li

karikatury

jestli

nho

kdo u

kdo,

lio

—

se-

w-

nerej-

prací

zamluví a zaplatí, a pak vymalovanou karikaturu da vyijraviti

nize a a

on

si

mrazu

—

—

vezme pece

trpí hlad.

uminil, v

že

jeho bytu

sviij

Proto

ume

mu

obraz zpt, navrátí

hladem.

nejsou

j)e-

tedy žádný nedal práci L«.-žel

v

nejvtším

žádné kamna; na postely

:

již

a z

o hladu, za posltdni peníze nakoupil papír

iliiy

tri

pehnuty

postele

rejsovai na papíru na zemi

po-

loženém samé postavy, jaké

vídáváme v horených Dohotovil jsem román wCikánia, a doufám jej po Máji vydati. ...Tu ty dny jsem etl od Bulvera Falklanda len chlapík jist nás oba znnl; skoro bvch se byl ve tení do nebo do sebe. Beneš bez tolio Vás zamiloval

—

snách.

Jak se

Vám

líbí

•*

\

zemel

!«

Po

—

—

Máje nalézá se jedno žádného komentáru nepotebuje vyjití

Milý Eduarde

ervna

psaní, jehož obsah

!

S hrozným smíchem jsme etli, ne sice že bychom se byli Va.semu pádu smáli, ale Vašemu toho pádu vyobrazení. Pravíte že jste smutný atd. Eduarde! kdyby jste l)yl v Praze, a já Vám mohl vypravovat, co se v krátkém ase se mnou dalo Vv byste se zbláznil. — Palec od levé nohy bych za to dal, kdybych mohl s Vámi mluvit; neb to nésti, co ja nesu, a nemoci to žádnému svit, sám v sobe to žrát. Eduarde! kdyby jste bvl zde! Jak chladný jsem, budiž Vám toto píkladem. P. Tomiek posuzoval múj ))Máj,« mne nazval »rvraotepcem,« mou báse »skvá)>8.

že jste na

1836.

Kosti

spadl

;

-

—

.

!

rou,((

a

mnohém

horií vci,

zasmál ani nerozhnval,

.

—

a ja

—

ani jsem se ne-

etl jsem to všecko, jakoby

neznámv byl neznámou mne báse napsal posuzoval. Vsak jen až Vás uvidím, vsak V^ám zledovatí Vaše i

LVU velá krev, jako moje Nemvslete, že moje zasmušilost

Vám te

vná, jako

pro ostatní lid

Z

nezapomínal,

boj

inila

nebo

i

—

lehký

i

\

Praze lak zje-

pro Vás,

je to jen

smích

—

Co jsem Vám

jen

nm

hluboký

psal, neví

mu

ta

byla

postedkem

k

s

na

ve Vídni a

národnost

pokroky, jaké

na.se

úelem

ostatní

a vše

dosažení

cíle

nad

vznešeného.

že

zámry

vlastenské

v Budjovicích,

pátelé své

a

z li-

i

pozstalých vysvítá,

osobních

ochotn seznamoval

jinde

jest

ostatních rozmanitých dopisu jeho, jakož

tchto dobách

jeho

a Bene.se!!

^

nás dva, a od Vás se to žádný nedozví.u

rozliných krajin po

stu z

v

mimo

Na tvái

:

Vás jen

atd

žádný

v Kláštere

snažení

Qsobnost si

fM

i

Osud, jenž lidmi podivn vládne, také našeho básníka ze všech starších okolnos*^- vytrhmd a k jiným pojej pipoutal. Dostal se totiž po vykonaných studiích do Litomic i predevzal sob milenku svou za

mrm

manželku pojmouti. Jakž ale od tch dob se

dlo, nech

až k blízké smrti jeho

vlastních dopisii se projeví,

z

stené vvatky zde podáváme.

9.

z

snim

nichž

á-

íjna 1836 psal Hin-

dlovi v Kláštee.

Milý Eduarde! )>Já

jsem v Litomicích

zde nkolik

let.

a

dá Búh

—

zstanu

spol praktiv Litomicích je

Dá. Bvt mj nejpknjších, klére znám. Celé prvui poschodi, dva

kant u p. prdvni/io z

—

Jsem co amanuensis a .

.

«

Kvin vedle biskupské

zroMia

>^>okoje,

na kopci,

residence,

prav nad Labem. Z jednoho okna

a

idlm k východu

ece k Mehiíku na kolik mil. pies pevnost atd. Ze tech oken hledim od pevnosti kolem pies Boušovicc, Doksany, Bndí, Libochovice, Tebcnice, Koáál, proti

Mlikojedv až k Radobvhi, a Hanži)urek

—

Hanžburek mi kouká všemi okny až do

postele,

uaš svaty

nech

erný Košál na obzoru plamenného nebe pri západu slunce, a ty modré hory a ty ly skupiny strom po ni a ta rovina vinice kolem, v nich ty bílé domky — a to Labe Eduarde to musíte a Hanžljurek pode mnou vidt, to se nedá popsat. Z pátého okna koukám do zahrádky na západ, a posledním oknem vidím na plnoc do Litomických hor k Ouši — ergo — na

ji

kamkoliv postavím,

a ten

—

—

—

—

všecky strany. i)T'ento teli,H

mn

byt

psal jsem St...,

wNavštívte

m

zrodil

srazit,

neb kdybyste ho

se

te

a

:

Ješt vice ^ mam nepotebuju hla\u

v Litomicích!

syna,

Mácha, teba

popáli co svénui ctito s radostí opakuju

hofiové hor

se

jste

prvníiio

t<*

íjna,

eknete

vidl,

nevdl,

a

mám

že

:

to je mlatlý

Narodil

syna.

prvního o pul noci k druhému dnu ijna a tetího

Litomic Kdyby bvl zahynul, co bych byl uinil sáhnte v adra svá, a zvíte to. — Již jsem Varn pinesl mi bratr zprávu tu do

Je zdráv.

dnou nu« to

dít již oblieje, Kduarde

psal, co to 7.

hhibokV

smutek

nenese

5

—

žádné

to

je

tak

m

iniij <'iillé

— je-

ale hledí

—

lak

srdce,

lt;e

syn

«

LIX mého

srflre

zrozeni

VidM

svna.

da

a

jsem

isem se do Litomic,

te a

mn

Vv Eduarde

druhV den na to

doufám, že

—

(flio

vrátil

zde u

brzo

jej

tu si brzo vezmu.

piirodalíc

a

miij

))Syn

a

Dívku

sebe budu míti.

ho ctvitV den pu

jsoni

kitíti,

lio

Heslo

mé

Laská ma, ty oba -

nejbližší."

z domu do svta, abvch se starodiové moji dali mi beze strachu, a já jsem sel do svta, maje obrátil jsem se k Litomricnm a aj bez doufáni Vystavme duchové horní mne uslyšeli a já volám

ral

))27.

zarí

sám

o sebe

jsem

.sel

—

;

5

—

i

:

Tob

zde ti stanv,

jeden

nešovi

5

neb

sebe zapomenul a

))Eduarde,

^

mém

))Maji,«

nejmén

mému

jeden,

já

píste

sám

sebe

mi brzo

od Vás

ji

až

a

bv

ti

jtdcii -

I

a

Be-

Petr na

více neznám.

—

nesmírnou recensi o

posu oekávám —

tak dlouhá jako jedna v

»Unfcr 'Planet/í a neb

synu

dobe

zde

jest

a

je

asopisu nazvaném:

není kratší než

ta,

co o

nm

psána jest v asopisu nazvaném: );^J}ÍDr^eníCltt/< a a není taková abv chválila hanou a hanla chválou Pište brzo, Eduarde! jako ve Kvtech a ve Vele. ,

—

a

nebo ješt díve pijte ke mn.ff

Hynek Mácha. Toto bylo poslední psaní, které pítel jeho obdržel.

Ze

ml

pe>uv úmysl

se oženiti a již

i

den svého

zasnoubení ustanovil, též zvláštních dopis jeho

z\lašl

však

na

to

psobila chuiaNost

dítte

>

ys\ íta

^

Ludvika

•LX

nmž mu

jmenovaného o

na venek beznadjné

zprávy

se donesly. 18. íjna 1836.

»Hned jak

toto psaní dostanete, odepiste mi, jak se

hbitov nebo ml

chlapci vede^ j^-h mrtev, musí na VoLšanském zvlá.stní

on

mým V

hrob míti,

nejkrásnjší

jediným díttem dopisu od 21. íjna

tma s

za

býti.cc

1836

V

»

Radobylu,

pravím,

*

:

nedli veer

ležel

jsem na

na velkém vrchu za Litomicemi, bylo

Litomicích ohe. Vidl jsem to Bžel jsem do Litomic^ pirazím asi hodiny, a jsem pece jeden z nejprvnjších u

v tom vy.šel v

5

toho vrchu. ^/^

ohn. Byl

to ale

ohe

5

jedenáct stodol, plných

obili,

hoelo najednou, a vítr do toho foukal až hrza takovou ja.snost a horkost jsem jak živ nevidl. Hoely stodoly po obou stranách silnice a vítr hnal plamen pes ni, žádný nechtl pebhnout a pece tam vzadu

—

žádného svlíkl

neb^^lo.

tyi

z

nás

odvážili.

Já

kabát a odhodil klobouk, jeden mi polil hlavu

vodou, aby vlasy nechytily;

po každé stran hoících muži. Byl

práv

nejvtší

bžel jsem okolo tech

stodol, cas.

a

Mezi

je krátká zídka, a v té jsou vrata

ela

tedy

se

5

a druha ne; ale vrata mezi

5

za

mnou ješt ti

dvma

stodolama

jedna stodola ho-

níma již stály v plamenu kdyby byly dohoely až na druhý konec, bylaby od nich ta druhá stodola se chytila. Pelezu tedy s kominíkem ty boicí vrata, které zaveny byly, roz;

«

LXI tluku závory, abv se onv na silnici zvrátit tlaly, leza pak na stodolu až k hebenu, sedl jsem si jako na kon, a druzi mi podávali vodu. Já jsem ustavin ale sotva jsem tam aby nechytila vtrem vždy než jsem vodu vylil, obliej natít a napit se. Tak jsme tu

stechu

poli val,

vydržel

horkem

musil jsem

si

^

a

;

adu

stodolu a celou tu

kon dív

Potom

za ní zachránili.

ohe

prva pišli stíkaky, když

již

te-

byl, proto

slabší

plamen neprePan bhli. Dnes v pondlí je.šl poád tam hoí. právní jel pry, a v jeho dom není žádného mužžehy jim

byli po silnici pro

—

ského krom mne^ což kdvby se to neštstí dnes bylo stalo INení to od nás aui sto kroku, zrovna za I

—

mstem, jaký

nastal by zmatek. Papíry, a všecko je budu Když jsem pišel ve sklep, mít co rovnat. domu se podívat, kdvž již hoet pestávalo, byl jsem ceK mokrý povídal mi, že mám díve pamatovat na

—

;

nj

a naše papíry, než

stal,

protože pro oheíí

V

zrovna pišel.

tomicích

jíti

hasit

pozd

;

ale

veei

veeelo

se

nedli po všech Svatých

odpovdi, proto kdyby bylo dobe, byste mi již byli psali

he,

a

zas budete plakat,

když

se o

))26.

íjna

18.36. Jestli

mí píše hned

;

se

nebo

jestli již

nm

jsem se

že vím, že

se

vede-li se

k tomu

je tu v Li-

Na Ludvíka

posvíceni

ani nechtl ptát, bojím

bojím,

jsem do-

a já

pak

se

není živ,

že

^

a

zmíním.

mi ješt nepsalo, tak a se tomu asu, od toho

což nebylo ješt k

dne, co jsem odešel?

—

Každou nedli,

jsera povídal,

«

LVU aby

se

mi psalo,

bych

ílostal

v.seokv pozdraMiju, p. St

plaTou

lod

oken

snad vezou uhlí

;

.

.

.

kažcly outerek psaní.

Že

Práv

Tro...

a oba p.

okolo, praporecky jejich se tepetají okolo ;

a

mn je

skoro zima.

— Ješt

jednou že všecky líbám. 28. Hjna 18 36.

Rozmilí rodíce! a ty Lori! a ty brate! »

Zapísahám Vás, nebem

pro mí

mám

—

nepíšete?

a

vším

Vám

nejsvtjšíin.

JMáte to za žert? Jestli zde ne

Vám co nejsnadnji ped 8. hodinou, již

v outery psaní, tedy se

zním

I

ležely

—

Je

te

v pátek

zblá-

jsem

nejsem v stavu vvdržct; jdou na mne ustavin

takové ouzkosti, že jsem musel wskoit. nahv, sotA

a

že

Což

zimou péro držjm.

Píšu polo-

je to žert, tak

dlouho zde bvti sám a sám, nic nedlat, kam a co molni mvslit, než jak se v Praze máte ? a že ne všickiii

dobe,

to bez toho

mrtev; a si

já

tu

to nejhorší, a do

nevdí moji

vím

mám

!

Lori nemocna, Ludvik snad

sedt, a myslit

Prahy nemoci,

si

a

pedstavovat

a psaní nedostávat.

kdyby musili od jak sním jak v Praze nechtl strašit, Vás Já je? t nieho lito, jakoby mi nebvlo daí, dlal jsem se, mi se šetil jsem Vás, a prosil jenom, abych mj do nedle Ci

rodíce, jakbv jim bylo,

umírajícího syna odejít, a celý týden

psaní;

pl,

—

a

te

již

druhá,

nebo

a bvideli tietí

nkoho

z

pres-

Prahy ne-

svj rozum nestojím. — Což jste nevidli, mnoho mi na tom /.aleži, vdt co dláte ? Jednou

uvidím, tu za jak

skoro tu

a já psaní neobdržím, a

nevdt,

LX[ll listu etl. že je zle, a již

ledva jsem v v noci

—

Prahy.

clo

(Ji jste

jsem bžel skoro

zapomenuli

to již

Kdy-

?

bych byl neml proto mrzutost, b^xh byl opt bžel, mám nohu podvrtnutou a bolesti dost veliké. Což by byl nemohl Michal pijít, já vim, že nedlá, a nco Jestli je Lori nemocna, penz na cestu že také ma. a já Jeslli je nemocna pro se mi to nepise ? ouinvím jak nespat, celé noci neb vim, že je kuje, a míti pri tom takové starosti - já vim Jestli je tedy nemocna, a se jí to psaní ani nete, jen a se jí ekne, že jsem psal a že mám starost. Ješt jednou tedy zapísahám Vás, abyste mi hned psali, hned

—

a

—

—

.

—

— sice

zde v outerý není psaní nebo

jestli

—

Já jsem mnou zle písli na mne njaké platy, je se

!

dnes jsem zítra a

a já

te mám

nesnídal a neveerel,

již

nkdo, tedy

již dlouho nespal.

—

zrovna....

obdvat budu moci

v nedlí; a v pondlí snad ani to ne

5

a jestli v

terý na prvního nedostanu od p. právního peníze, o

pochybuju, neb je svátek v

pondlí nebudu

dv ty v

krát

nom tch

!

mu

syn žert

•*

tedy hlady umru; neb že

bych si z toho nedlal; jekaždou noc, kdybych se Vy nemáte lítosti! Což je Vám umínic

mám

Nevdt,

odlehíno, budsi

již

trápí-li se ješt,

to

na jakýkoliv

Jen jistota chci mit, nejistota neJAÍce trápí!

radji Lori

vydržím jel;

a

;

Ijyla

—

zde v Litomicích

ten, s

led jsem

ou-

emž

míti co do úst dát, to je jako dva-

— A

ouzkosti, co

zbavit mohl! rající

—

Zas

nímžto jsem

sám

a sam, se

;

sám

nkdy

anebo zdali

zpsob?

—

— O kdyby tu déh' ne-

mluvíval, otle-

žádným nemluvím, na

LXIV žadnébo mi divu,

se

nepodívám^

jestli to

Tenhle

list

a

te

nepekonám

a se mi

ješt tv

starosti, což je

?

schová, až pijdu do Prahy

Váš

Hrnek Mácha.a ]Na to

v

drželi,

ješt

nmž

si

3. listopadu

stav

svj

rodie jeho

list

jeden ob-

velmi liboval, a jakousi spoko-

jenost na jevo dával. Mili

rodie

Nepochybn pijdu do Prahy

»

v

brate!

a

pondli

(7. list.).

V outerV asn

již

ráno budou oda^ ky

a sice u sv. Stepána

«

K. H. Mácha,

Tato jsou jeho vlastní slova

z

posledního dopisu

vyatá. Jak

nadjného

m

ale se vše jinak

života,

dlo, jak smrt petrhla pásmo

dopisem bratra jeho

poslaným nejlépe

se

Dne Alilí

1836.

9. listopadu

a

»

míním,

listopadu rodi-

rodiové!

vina Vas více nepoleká. pobyli

9.

vysvtlí.

Vám

zasílám

doufám

Ponvadž

moje no-

že

zde ješt 2 dny

prozatím tento

list,

též

smutné zprávy od domácího pána.« »Jak dostavník

k

Litomricm

z

pevnosti

vyjiždl,

Teresinské

nepokojem trápen,

po a

silnici

po

ji-

«

LXV stol na

rlychtiv,

domek,

z

malého okénka u vozu dival jsem

kde bratr

okna

nejsou-li

])i-el)vval,

se

ote-

Teprv když jsme bliže pijeli, spatil jsem u prostedního okna jednu polovici otevenou všecka pochybnost o tak kvapné smrti zmizela.a wPised do domu, bžel jsem, ani se u domácího neohlásiv, nahoru k |)okojm bratrovVm bylo kJíni dírkou jsem nemohl niehož vyzamknuto pátrati, co by mne bylo aspo dost málo upokojilo. Šel jsem dol k domácím, z jejichž nekoneného žvastáni bych se byl snad nieho nedozvdl kdybv jakýsi starý, ale ješt silný, šedými dlouhými vlasy od nkolik nedl vousami zarostlý, jednooký muž tu otázkou nebyl petrhl: »Tento pán jest bratr ze-

veny.

^

j

^

,

i

e

melého

?«

—

»Tato otázka mne zalekla; se

ho

na

podivav se

))»Tedy skutené mrtev ?««

:

A

wAno.

já

ptám jsem

hroba; picházím vašeho p. bratra oblíknout, a do rakve položit.(f ))))Není obleen? Kdy bude poheb ?«« »)Za hodinu, tra

jsme

dvr

prav a

oblekli,

na máry snesli

sousedství

se

jsme nahoru, brado rakve na pedsíni vložili, na a pikrovem pikryli. — Lid ze

se vvzvání.« Šli

zaal scházet

též

,

i

nkteí

bratiovi

známi, pak pišlo 12 mistru rozliných emesel. » Neohlížejte se

šané mu že

to,

pro

tu službu prokázali.

u nktei-ých

mrtvole dali, kteí, že

na

a

pi tom

byl ji

a

je

ne známi,

nobrž

m-

Domácí mi vypravoval, by est bratrov

prosil,

na hbitov

krili rameny

doprovodili; ,

to

ale

ho omrzelo. 5

nPo-

«

«

LXVI žádal

tedy nkolik svých

rádi pislíbili.

mne

I

soused

,

kteí

mu

lo mile-

to více tsilo.«

knz, zpváci, a množství mstského lidu. Po vykonaných obadech vedl knz prvod až na pl cesty k hbitovu vtší díl lidu však šel až na hbitov. — Hbitov biskupského okresku jest hned mstvedle mstského, ale líši se znan od sebe náhrobkami jako ve Volšanech jest zde a ský hbitov krizemi celý posázen, a biskupskA' hbitov má jen asi ctyry kamenné náhrobky, které k východní stran v rohu Ostatn je skorém stojí a velmi staré se býti zdají. prázdný. Hbitov je od východní k západní stran podlouhlý, a vchod k nmu od polední strany. Bratrv hrob je blízko zdi u prosted na plnoní stran. ))Pak pisel

5

5

))Po slyšel,

pohbu jsem šel k domácímu pánu, abych co mi chtl ped pohbem vypravovat.

»V nedli minulo trnáct ))Co

dobylu,

odku

U ohn

se dával

er

ohe

zde nesmírný

dní,«

pravil

doiuácí,

Bratr váš byl na Ra-

celý unavený pibhl. vodou polívat, a po ohni pozd vecelý mokrý a v studeném pokoji se

vida že hoi,

dom

pišel

vyšel.

položil spát.a

»Ze by si

mu

duh na sob z

po tom ohni bvlo co scházelo, nikdy

nestžovaly až vína vait,

vaily

písáhl,

že

každý den jsem

mimo

v pátek

si

njaký ne-

listopadu se piznal, že

1.

cití^

to si

ale

mu

dal polívku

sám ješt koení

nápoj tak

pinsášel, a

/ošklivil,

do smrti víc takového

nco

pit

že se za-

nebude.

V sobotu

brzoli

zor,

nemohl rána

doclíat,

d\éi.

a šel ze

^

ani nezamknul,

dolu jesle svleený a

že jen dával

dvée zamykat.

uslyší u nás

o lékae a hojice

bou

hodin pisel

ránu po 6té

a ekl, že se

okamžité se

Však dvée a

vrátil,

po-

Žádal hned za se-

pro

prosil

nám nejsvtjšího. abvchom si popílili lékae pivedli, že mu je velmi zle. Na to

vše, co

a sami odešel.

Moje žena na pólo obleknuta, bžela hned pro lékae a hojie^ a když již po námstí šli, potkali bratra na cest k p. právnímu. Pravil že se chce omluvit, že nkolik dní do pisárny nepjde. Léka a hojic ^idouce na nm, jak velmi bídn vyhlíží, vzali jej iined :

s

sebou zpátkv. K.dvž

dom

jsme uiu pe-

pišli, dali

depsané líky k užíváni pro poceni

a také se

mu

muselo zatopit; však co neštstí nechtlo, dvée jsme museli otevít, aby se kouem nezadusil." M Stžoval

na

hroznou

palivost

na

hned i

prsech.

mu

okna Já

chtl k posluhování nkoho zjednat ale žádný nechtl jíti, obávaje se, že ma choleru, a že by se nakazil tedy moje žena se té služb musela sama podrobit. On však jiné služby nežádal, krom vody k pili té tolik vvpil, že ji sotva nosit sta-

jsem

;

;

j

ila,

pece ho

kdykoliv

a

mu

se

ptali

:

jen

»Má-li

vdl:

?)»Ano,

já

lené, a

naped

to

již

i

v zádech

tím více a vice

mu

ji

teplá

tak

od studn pinesla, Když jsme se pílišnou palcivost ?« odpozrovna

bVti

zdála.

musím mit

plíce

nemusí míti co

zaíná. «« tratil hlas,

—

již

pálit,

Každvm

na uhel spá-

ponvadž to vyknu-

slova

a sice tak siln, že

od pul

.

dne

mení dával.

radil,

je,

jiného žádal, jen zna-

f(

veeru opt pišel

j)K

hne

nco

když vodu neb

již,

liojic,

mu knz

ahy

mu

kdvž vidl, že

a

byl piveden.

Já tedy

knze, prose ho, aby nemocného díve napijda brzy na to, vešel do pokoje a tázal vštívil. » Já jsem duchovní a slyšel jsem, že zde nkdo se ho to?« Na to se váš bratr obrátil, je nemocen, jste š-el

pro

I

:

w

ani slova nepromluviv.

Mabvch vás

s

Bohem

))Zádáte-li,« mluvil

smíil,

pijdu

knz

dále,

se svátostí olláni

a zaopatím vás ?« Ale ráš bratr nedal žádné odpovdi. Knz odešel. »Dríve však se sám nkolikrát za ten den vyjádnl: Já vím, já to cítím, že musím umít, že mi tenkráte žádné pomoci není !« )>Bylo již k desáté hodin, když na mou žádost

duchovni a

knz

opt

pišel;

však to ani 5 minut netrvalo,

Váš dobe pipraven

bratr, jak z toho patrno,

zase odešel.

sel býti

mu-

spoádán. Moje žena na

i

to

opt žádal, aby ostatním známým vyídila, a že pozdravení rodinm žádá, abv syn jeho zkrácen nebyl. Pitom prosil, abvvešla do pokoje

;

a tu

váš

ji

bratr

i

chme schvahiího

posla do Prahv objednali

nou, že je nemocen, a aby

pišel; kdyby

ale

nkdo

z

díve zemel,

nich

nežli

s p.

s

vyíze-

Dr. Q.

.

bychom nedozvdli. posla

objednali, tu aby se v Praze o jeho smrti Ztišil

se,

žena moje u

žádajíc ho,

T pamti po

nho

aby co ona ní opakoval.

sedíc modlila se na hlas,

se modlí,

Pohodln

on

potichmo neb

a lehce se posadiv

«

«

# na pravou síranu se od

dla moje

LXIX As

odvrátil.

ni

žena, jak levou rukou,

hodinu vi-

ta

na boku

již

ležet

mel, tikráte svrchní peinnou pohnul.

»Zena

ješt

se

nahnula, dívajíc

mlu^it

—

on

—

on

poád

se,

modlila; až posléze se

neodpovídal, ona skoumá, zdali dVchá

ji

Bez pochybv že

mrtev.

ale bvl

rukou bylo znamením jeho skonáni. Tak skonal, jakž

si

Vic

dolil.

to

tiše,

jeden každý skonati jen práti

wPesvdeua, pri-šla

knmu nmu

zdali bdi nebo spij zaala k

že jist se

mrtev

hAhani

tak lehce

mže.«

zamkla pokoj

je,

žádny nahoru ani nepodíval,

a

a tak

samé postav v jaké skonal, i na toniž míst jsle jej nalezl. « Tím dokonil svou, );Rdyž jsem s hrobnikem k obléknuti bratra do pokoje vstoupil, ležel v peinách. Pistoupiv k nmu, odkryju svrchnici a vidím od žeber až dol cele tlo zmodralé i zazelenalé; on ležel na pravém boku, pravou nxku podle sebe nataženou, a levou v lokte ohnuv

té

e

mu

—

ob

siln zaaté

ml, na

Ostatn ležel celý rovný. »V jeho kabát, který jak domácí praví,

pri ohni

tak že

tou,

prsou

ml, zaný,

pst, které

ležela.

a na

kterém to dosaváde

našel jsem

nepochybn

»

uma-

jak byl

je znát,

zlomek básn

Cesta

z

Cech,«

již

Radobylu na jeho poslední prohocházce složiti chtl (ponvadž je tužkou psaná dn zmakaná, bezpochyby píinou toho ohn. atd. na

,

;,

Michal

F.

Macha.

Ke ktiouti

cti

Alasleiu-v

musiiii jesle potiot-

Pražských

Jak mile se rozhlásila povést o Machovu

:

vsikni vlastencové bolestného úastenství a slavné za

losti té,

dne

17. listopadu

nj

1836,

bylo držano i

Requiem u Hav

pkná

iimrli,

na udá-

sv. Ij^náíc

—

v dcnni

umístil

zprávu,

vlastenec náš

kronice eských Kvetu o úmrtí Máchov uvádje mezi jinými: ))Smrtí jeho

brali

literatura naše ztrátu trpí, jakouž

Cokoduchu jeho za vadu namítalo aliv se i básnickému sem bylo by se vyro"\nalo a uhladilo, až bv se jen byl v pánu zesnulý z dosavadního SAta mladických snu v živote skuteném obeznal. Nyní jiného nic nezbývá, nežli v rudle zapoatého již rokování vrných phjtel kopisu pozstalé, jakož i veškeré sem tam roztrouš<jné plodv sebrati, srovnati a doplniti, a takž jménu jeho po všech koninách v pízni echoslovanuv onu památku zstaviti, kterouž by si bvl vlastenským snažením a pracemi svýníi asem sám vítzn vydobyl atd.« Lze podotknouti zde, že i žalozpvy na smrt Má-

ji

tak snadno jiný ze spisovatelv našich nenahradí.

—

m

—

chovu

—

složené

jakožto

dkazy

vážnosti

vlastenských spoludruh svých,

,

jíž

požíval

u

v asopisech se ozvaly,

od K. Sabiny. L. Riegera, J. Vlka a K.. Ruzmányho. Nadjné pásmo se petrhlo, doufáni i mnohé oekávaní veliké ástky našeho obecenstva i spisovatelstva

mžikem

v nivec

v tomto

smutném osudu jednotlivcovu

bylo

obráceno

nalezli se

;

naioduí a literární oželo\aii, an se

vanm

tak

málo hlav výtených

a

i

totiž

mnozí, J6nž

osud naší vci

nám

Cechoslo-

dmyslnosti básnickou

LXXl

^ zrozuje

nadaiiAch

jNaleza

ucližuje.

a

dobrých

nam

se

poesie

j

literárním

i

mnoho

vlastenc,

lovk

koleje

s

i

ue-

vytrvalosti

jiném snažení, ale

a

cestou každodenní,

na povšedni

památní

a

Mam

nedostává.

vyskytne-ii se

stupující ale

své

povésti

nejlepší

svém vdeckém, sliúku

u nás

razných, solidných, A^zdclaných. ano

lidí,

muž

ných

se

Máme mnoho

dobré vle, ale málo podstaty.

mnoho verš

ve

dmymálo

a

povolání, nepo-

vyššího

hledí-li s geniální

úsmchem, povržením

výše

aneb

útrpným citem, zjeví-li se básník, jehož srdce a mvsl soupírodou, s mínním sprosák se však sjednotiti nemohouc tu jako vosy vyítí se naií nedosplí a krátkozrací strážníci literární sprostoty", tupými žahadly svými na dorážejíce ^ tu chybika jazycuí stane se píinou krutého pronásledování, tu myšlénka jim nelibá aneb jimi nepochopená na praný se vystaví a básník co šílenec, co nedouk, co lovk nerozumný atd. se prohlásí. Nepo-

hlasí s

:

nm

mýšlejí oni, je-li v žení,

jedna chyba,

že jejich celé sna-

vzdlání, psobení a velení, jejich celá bytnost

rární jedinou hlav,

a tím

pokroila!

jest

— A

on povolán byl v letopisech

myšlénku

mnn

chybou velikou,

že se jim

postedku nedostává, aby

naší

on,

vc

lite-

osvícených naše rázem

on celým srdcem zahoel pro vc,

psobiti na národ, jména mladistvé

literatury,

v duších ospalých, a za to

sob

získati

on chtl zbuditi

— byl nevdn

od veškeré naší kritiky! Praví Schiller pravdiv: „NešCastiiíci Jsou, jenž se snažejt

Jiskry Bo^»ké z prachu vylouditi!^

od-

Lxxn

%

Jestli jsme mli právo oí-ekavati od Máchy nro neobyejného, na to neoh spisy jeho samy odpovídají. Veliká jich óást ješt nikdy uveejnna nebyla a mnohý

snad

neobyejném nadání básnickém

pochybující o jelio

nyní dukladnj-sím nahlédnutím ve spisy tyto lepšího na-

bude pesvdení. První snažení bratra koliv zapoato,

vých

se

aneb

nalezlo

j

již

Máchova livlo, sebrati vse, coukoneno v rukopisech Hynko-

poštstilo

i

se

mu

sebrati

tolik

,

že

Jsme však pesvdeni, že nkteré zlomky jist se ztratily, a sice bezpochyby u nkterého z pán opisova, jimž vydavatel spisy ku pehlédnutí a spoádání brzo po smrtí Hynkov byl svil. tuto sbírku

í vinou

uspoádati mohl.

se to stalo, ten

vdomím

nech

se tresce, že ode-

jmul myšlénku celému národu! Pozorujem-li

po které básník náá ku

cestu,

žení

samot

toužícího, více

života,

více

cího;

m

cíli

prvopoátení jeho snavyzrazovalo ducha nevšedního, ale zádumivého, po

literárnímu kráel, uzíme, že

již

pírody

hrobu

již

nežli besed, více smrti nežli

spoleností lidských

nežli

nejprvnjši jeho veršovní pokusy,

chlapeckých

let jeho, to

zstalých zlomkách básn

dosvdují

z té

;

z

si

hledí-

prvních tak-

nalézáme v po-

periody, které

již

v duchu

podotknutém jsou psány. Uvádíme je zde na piklad, ponvadž by on sám nebyl pivolil, aby se kvty tyto mezi plody

zralejší vpletly.

,

LWIII

Kía.

tibitov.

Smutné zvonek volá A hrobu den. Rolník z pole k malé chjzi

Mdlým

krokem ke

se

vsi blíži j

Celou zem jiz kryje sen.

Hroby stíbi bledé luny svit, Vtýrek kol hrobu vje. Slavíek tam

libé péje,

f^ adrech budí mutný

Nade mnou na

cit.

kííi Kristus pní,

Kol obzáen svtlem luny

j

f^tík v moji harfy struny f^je, ony samy zni. Osvícená vlnka lunou hrá

V potku, jeni Kolem hbitova

V jeho

v luhy stinné se vine,

oUích holub lká.

Na tch hrobách já P^íikol

bledé stojí stíny

Píse, moji Ostatky,

jen sedím sám,

m.rtvé

te pju


Líny

vám.

:

LWIV^

Pvec.

Jej casUt touha pudí,

Pi

nidléui kdy z svtle luny

Staviha zpév jej zbudí,

Své harfy pstit struny.

Ped

dvée malé

chýše

f^ystoupna dlouho sedí,

An vkol vše Na hrobky Tu Líno

An

spi tiše

tyto hledí.

myslí tebe,

Svou harfu da

A

t kreje ped sebe

chladná zem

v její struny

pje.

II.

Sotva ze kvítko vnadné

Jen

se

ukáže svtu:

Tu bou jej zbaví kvtu, A opt bídn zvadne. Sotva

se

pone

smáti

Den, slunce jasn

svítí

y

I.XVV V-šuk brzce zas se

trnití

Pociiia, noc se vrátí.

Tak tcz i v našem žití Ohlédneme se v svte, Pijde smrt v prudkém Hrob opt nás má

Tak

tez

i

kry

let.

ti.

Lino tebe

1^ pekratkém

opt ase

f^ prach obrátilo zase,

K O

sob dej

volalo nebe,

a

s

Línou mojí,

Jak nkdy v tomto svt, Radost néim opt kvete,

Al hrob nos opt

Veejné [)isu:

-Vác/irt

spojí.

co básník ponejprv vystoupil v caso-

wVecerní Vvra/ení.f(

Byla

to

podivná íloba literatury

když tento asopis vycliázeL byl to boj o život, o bytnost, o budoucnost Clecboslovanskélio snaženi literarníbo. Aí ladicí; studujíci sice jesle na nižiích školách, na stupni nasi,

zárodkové teprv

vzdlanosti cviili se v asopisu tomto.

"Veerní Vvraženif bvlo tehdáž

rejdisteni

na

literaturu si

hrajících jinochu. Jak vrtkavé a nestálé bvlo tehdejší snaženi,

dokázala jeho netrvanlivost

;

Veerní Vyražení

LXWI žahlo brzo a

Kvty eské

staly

zahradou

se

mladí

kile

.

prvoMny skládali. Pi lom vycházeli rozliné spisy podobného rázu ; Langer vydával Cechnslavn ve svazcích, jenž pozdji pod jinými nápisy, Cech. V nkterVch Sámo atd. njaký as po sob vycházely. tchto svazcích nalézají se pkné písn Alácfiovy; a již spisovatelé své

—

tenkráte

nebylo

pochybnosti

nepomni na krásnou: jiné tamo umístné ,

wProc a

o

jeho

eko

Vltavo

nepísvdi

,

K
povoláni.

divá,«

a

na

ve svazkách

že

tch

nic lepsiho nevyskytnulo se v oboru básnickém nad

tyto

plody.

Zivji však

si

poínalo asopisectví naše ve »RvK. Tyl obratn vedl, tak že v krátce

tech Ceských« jež J. po všech krajích našich zaslouženého oblíbení a uznáni sob získaly. Hynek Mácha nebyl posledním z tch, jenž k tomu byli pispli. Jestli že písn jeho v duchu národním pozornost zbudily o nadání básníka našeho, tu prosaický pokus jeho Kivoklad již i na vyšší nadje obe-

censtvo naše

ním

zvolal:

poukázal, a více nežli jeden hlas

wMáme

i

romanopisce !«

s

utše-

—

Kivoklad je vlastn jen ást velikého románu, jejž M. pod názvem nKata dohotoviti a vydati zamýšlel. totiž román tento ve tyry ástky rozdlen býti, z nichž

Ml

jedna y,Kivoklad«. a tvrtá n Karlv že z

románu toho

—

— tetí

druhá ^yValdeku

Týna

—

^i

f^jsehrada

nadepsána býti mla. Bohužel

nic jiného

mimo podo-

nás nedošlo,

tknutý Kivoklad a zlomkovitý, tak struný plán ku Val-

nho

docela

to totiž

pouze

deku, Vyšehradu a Karlovu Týnu, že se dle nic o

obsahu

a

vyvedeni soudili nedá

;

jsou

LXXV^ll ástek povídky

nadpisy jednotlivV ch

zvláštnost zde slaviuie, cteuár

uam

té,

kteréž že

pro

odpustí.

Plán k Valdeku.

^

Snem

mšanu

Kopeckého - hutník a uhlí umdlen tam, a hyl, když otce doma nehylo. od Anežky vítán - král Václav jat y Beroun - král od pan jat na honb, když byl drive ušel pomocí Zuzany z Pražského vzení - KopeckV otec spolu s Píbramským otcem byl od ValdeckVcii pepadnut, cestujíce lesem Valdeckym, a po mnohém bránni -se oba chvceni a vsazeni byli na Valdeku do vzení - jeden ze služebník vyváznuv zvstoval Pribramskému toto pepasmrt obou otc - KopeckV dozAdv se dnuti a z omylu tuto novinu od Píbramského, jde v odvu poutníka na na cest pemýšlí o hrad vyskoiiniati osud otce svého kde KopeckV jako poutník pijde na hrad svém životu VdldeckV, pedstíraje, že putuje k pann Marii do Píbrami na sv. horu - KopeckV s Pražany táhl k Valdeku ku pomst, kdež i Píbramského se svými nalezl - ztekli hrad a zapáliti jej nemohouce jej dobyli - otcové jak teskni v žalái - pak slyší hmot a vidí zái skrze míže - kdvž vyjíždí z les ValdeckVch; ^ úkol byl král jat na honb tma a ticho - éerveny požár vycházející z plamenu hutí Komarovskych tvoi paprslek nad erným lesem, hutník a mladý Píbramský stojí ped stavením spolu rozmlou*

- život

uhhr jda okolo Valdeku,

stavil se jsa

i

^

•

^

pozná jej co syna Valdeckého, a hledí vždy chrániti - pi dobytí hradu Valdeckého, kde Píbramský stelí po Valdeckém, pispíší a vajíce, a zde hutník

od toho

asu

jej

Lxxvin volá:

))]\e.strílejtel

chle sebe

i

Bože

smrtelné ranén, a

šipem

v tom sesula se véž, pi

v Praze videi a sebou

vzíti.

ji

sob

oba otcové k zasy-

Kopecký Anežku,

dozvdli

mrtvoly jejich

emž

zamiloval;

Po krátkém

ustoupiti, a tu se nalezli

— VaMecky

pozd.«

jest

s ni v propast pod Valod Píbramského v prsa upustiv dceru na hradbách v propast se

byl

páni pišli - zde poznal

s

již

dceru usmrtiti, a se

dekem uvrhnouti, svalil -

—

potýkáni o smrti

- za ten

as

byl drive

již

cht však

ji

do Prahy

musel Píbramsky

svých

otc

- kopajíce

bvl Václav vysvobo/en

od rybáe a sejde se s Píbramským, hutníkem a žebrákem pod Vorlíkera, a král vypravuje, jak byl v žalái ve Vídni - pišel do Prahy a zmocnil se Vyšehradu - dal stlnati

konšely Pražské

i

na ten

as

ustanoveného hejt-

mana Vyšehradu - snm páu a mšanu v Praze - kral slyšel o tom snmu, ušel pes Zbraslav na Karlv Týn Kopecký vyjevil svou lásku Anežce a od ni po dlouhém ase, v kterémž ona pro otce svého truchlila, též vyznání lásky dosáhl, pozdji však sní porozmlu^ iv bratrem jejiuí se býti domníval -než odejel na Karluv Týn loui se s ui, pak poslán s ezníkem na Karlv Týn, byli tam stínáni po tom král ujel na Toník - hutník však yda o smrti Valdeckého i Kopeckého nalezl Píbramského, jenž byl v komonstvu královu - vyjevil, že Kopecký je syn Valdeckého, kteréhož on, jsa zbrojnošem, na prosbu matky jako novorozené dít z Valdeku, by se nestal podobným otci svému unesl, pro vtši však jistotu v Píbrami jej, "vezma novorozené pachole kupcovo v Praze Kopeckému co syna z Valdek k vychováni, kdež mladý Kopecký, i

LXXIX to jrst

syn kupce Piihramsti-ho Anežku uvidl a do

zamiloval 7.

Valdekii

-

Piihramsky od krále

byl

tu

pána

syn

co

rytistvo pasován, a do Prahy pro

na

šehrad se nasrátil

-

Anežka dozvdla

svou

as

na Vy-

se o smrti

miláka

prošen na ten

sestru jel - král pak od píinu

ni se

a poznajíc bratra svého do kláštera odešla.

Plán k Vyšehradu.

Hádaní

-

snm

mšan

na Smerhofu

odpoví-

- tri

Hus v radnici - Repauský - poprava ald. - Interdikt - Hus na Krakovci - Václav na honl) epanský - Berounka - Tejrov - Kat na Krakovci - Václav na Toníku - Václav na Zebráce - Zížka - Hus jel do Kostnice - prvodní list - pánové u sv. Jakidía - hrniot dací - odpovídání -

tení psaní Husova - Repansky tená - Václav pány na Toníku - Václav v Praze na Vyšehrad Zižka v schzce - Zižka pied králem - lid se dozvdl, že Hus v žalái - list - tení - bez Repanského - list /.adržený - pánové opt u sv. Jakuba - veuku hmot lidu noc - lidu pibývalo - lid na námstí - dav lidu - pochodn - svtla na vžích - epanský bláznivý zvstuje smrt Husovu - lid se rozešel v strašlivém tichu - epanský - odveden do blázince a ukován - Václav na Vyšehrad - návštva kata u Repanského - mrtvý epanský visel v okovech - jitro - hluk- lidu - sházení konšel lidu s

král

na Vyšehrad

sebe nepohnutý,

na hradbách

-

pna

zpráva - scéna vzteku -

na vousích -

slojí

bez

snirt krále - kat stoji

popis Prahy - zhasínající svtla - ticho -

slabji - zvonek

-

ticho

-

usmání, pak praví

:

wOpt

-

LXXX prázdny Pemysloven lidu

na

pak popis

-

trunfc -

prkn pi msíci

pak zdola hluk zbourenélio

jak vyhlížel

krále,

j)o

snnti v

komnat

pro strach by tlo jeho od Pra-

- a

žanu nebylo zneuctno bez všeho prvodu z Vyšehradu od rybáe, jenž byl ve Vídni krále vysvobodil a s ním do Prahy se navrátil, po Vltav na Zbraslav v noci odvezen - kdež jemu on a naped jdoucí Píbramský a hutník hrob podle jeho manželky Johany pipravili.

Plán ku Karlovu Týnu.

Úvod kání se

-

výjezd Viasila

katem

s

- jejich

popis kláštera - mnich klášterní -

hrobky

-

mlynáe

popis

vkolní

-

a jeho

vika

šan

ei

- slib

píchod Hedvika

wOte náš, Karlv Týn

:

-

otvírající -

- cesta

na Zbraslav

-

jeho vystup na ohrady

- popis vyhlížení kata

chod kata a Hedvika

píse

popis Vyšehradu - set-

vchod do kostela - popis kostela - vstup do popis hrobky - jednání kata - vystoupení -

mlýn Jakubv jina

-

rozmluvy

jeho

Pane,«

- popis

vdcem

-

žena jeho

- zaražení

- chystaní-se

milý

ve svtle ohnicka

-

mlýnu

k výkladu

-

-

-

kra-

od-

písma

-

rozmluvy kata a Hedvdce od

m-

jitra - volení

píchod Viasila životopis Viasila - ležení ped týnem a outoky - pímí Viasíl a jiní v Týn - popis Týna - vyznání lásky od Jo-

-

Hedvik

-

-

rozchod

odchod Viasila - vstup do - kat - Hedvik u oh^^^" útk z hradu kaple hašení ohn - odchod onch ska - Johanna v potoku Viasil ped klášterem - Bohdana - šíp Johannia - odchod hannv

-

chování Johanny

-

Viasila - nalezení

-

-

mlyná

Bohdany

-

životopis Johannin - návrat

LXXXI

^ jeji

-

návrat Viasiluv - outok

jeho spoutání

jeho smrt

-

veer

-

poínáni kata

-

zajmuti Hetlvika -

-

hoící chatr

-

-

Bohdany - mnich - návrat Viasiluv skoneni obleženi - Výhled Viasiluv ze hi-bitova - chování Johany v hrad - ukonení obleženi - prak Johanin - pozváni na Týn - odchod Korybuta chování kata - zajetí kata - vyrení smrti Viasilovy - hody kvas - hudba - chováni Johany - popis její a krajiny - poheb Viasila - popis sine soudní - soud - ortel nad kaViasila - smrt

odchod

za jitra - rokováni -

tem pronesen - smrt jeho Johany - rozchod mšanu

-

zahrabán v kout - pohieb mlyná doma - žena jeho -

uzavení. I

v neuritých tchto tazích se nedá zapíti

Máchfw.

Motto k povidce

vybrané

té

zpsob

z » Jeremiáše

pro-

roka,« zni v tento smysl:

wNeplatež mrtvého, aniž jej litujte, plate píinou toho, kterýž odchází, neb

ale

ustavin

se

nenavrátí

Když vykamž jej zasthují, tam v tom míst zeme, a zem této neuzí více.« _ Duch novelístický, vjakémž se Mácha pokusil, na-

více,

jde

aby pohledl na zemi, v

z vlasti,

jakož vše literární jeho

lezl,

velých

i

hým

bez výmínky

nelze zrakem to,

nenáležejíce

obyejným

horlivých odpor-

snažení,

My

zastavatelú.

níkíi

posouditi

níž se narodil.

nenavrátí se více^ ale

ani

k

jen

pozorovati,

jednm na tom a

ani

k dru-

trváme, že

mluvou sprostou

co v hlubokosti ducha rozervaného se zro-

dilo. Jest to cosi zvláštního

5

pozorujeme-li

vc

tu ze sta-

novišt musíme vyznati, že novelistické pokusy jako wMaiinkaf ))Obrazv ze života mého« atd., mají kritiky,

—

6

é"

^

LXXXII vlaslnnsii

i

preílnosti.

marné bychom

stiky

svého zápalu podal

;

Vidime, že vse

hhulali.

Mucha

nehol"

—

krví svého rozniceného srdce.

v

eské Vele

z

té

o povídkách

byl

hlnhoka

z

Ivrikem

]Na protivný

a

psal

hlas,

jenž

Máchových podivn,

a nárn,

sírany alespo nepochopitelné se projevil, nelze

pomenouti, se

plodn naší noveli-

jjjkž u jiných

nebo jsme pesvdeni,

neprav

za


že p. referent

dávno svou chvhu

dfímínku pomstiti,

když Máchovi pro vynechané

uznal,

nadáni odepel.

Jestliže,

picht

básnické

í A'e.škcré

jak se hlasy ozV^aly

—

básník

nás látky své bral ze sprostého života, to spíše ku chvále

mu piísti

sluší,

an život

zrakem poelickým v néj sník Goethe o živote: ti

— A sada

CJTilUtlff

cokoliv ISIácha

a

svítala,

tické

)>5isO

i()r

tato je svatou

psal,

jevila

všady jeho ztemnlý

jeho^

pravé

z

eé faiBt,

t>a

pravdou!

pevaha

se

pojav

jeho

ei'

ífí

—

xwttx-'

Ve všem,

lyrické

povahy

všady záduméivost pro-

cit,

nikde zejnieji se ne|)rojevila.

jako

v

roman-

jeho básní •>iMáj,n jižto roku 1836 co první svazek

veškerých poslední

1)

spis svých vydal. (Bohužel že Zanímavé byly úsudky o tomto

udaní naše bylo úplné, zlomky J.

pravil

stránky

Nepravil velmistr bá-

nahližel.

K. Tyl ve

z

Kvtech na

také

to byl

spisu,

i

aby

nich zde podáme.

rok

183C v pbíloze 35.

:

))

Takového nco, jako

Maj,

rovnž v

báse

tato

jest

Máchv

(tak reéený)

nemáme, i nevím jestli ješt vtšího pohnutí mezi námi neuinila než literatue

naší

,

Klac. ody, akoliv na ni až dosavad jen jediný recensent se odvážil.

Y*.

Mácha

jest básiiik

—

to

mu

nikdo odpírati

LXXXITI

^ nesmí; každý

Jl-Ho ver.š jesti

po\ želech

—

bin rozbolené, rozjitrcné duse

zvukv harfv

temné

jfho

jinak

z nejtijnej.^ích

hlu-

vsak prere bvch rád

a

—

zvueti

slyšel

jinak,

aspo za veku našeho ne tak neí-esky. Poesie p. Máchova Jest kouzelný automat. Srdce moje prahne po lásce. Aj, tut"

me k dive uvedou;

pri

pohledu

pují a ze

kdvž

;

rt

ji

ale

rozohnnou duší k

s

vroucím políbením odlevu

studený, železný stroj nacházím, se a

s

ránou

v srdci

oi k

abych

a

zíosynu, jakož jest

slzv žalu

s

"v

život vstu-

srdci pivinouti

ssáti clici: bezživotný,

hrzou

jest

mi zachvti

prchnouti.

Smáti se vždycky ale

vnadou arovnou;

skvi se ona

všecky moje krásné sny

jfjini

napoád nemžeme »les

nebo touhy vyléval

?

;

protoliž

obraceti musím,

pan,rt

Neniliž nic

poteb-

njšího ve sta^u, nic pvabnjšího v dležitjšího v život, než vrahovo rozbírání neznámého nic pknjšího v íši ideál, címby se neníliž Mnic« v p. Máchovu srdci byl mohl zpv vzejmouti, aby wvšemi vliistmia pohýbal? Když francouští básníkové sloupy vetchými zatásti se pokusili, na nicližto jích národní básnictví až dosavád spoívalo, pustili se ovšem do boje nového, smlého i tžkého, a musíme jim prominouti, když veškeré hrzy a hnusnosti života lidského perývali a zobraziti se snažili, jen aby svtu nco nového podali, století

—

nebo

z

i

boje tohoto

vítzoslavn

pece jednou pravého

se vyvine;

hez míru, bez víry a hatý,

7,

našem, nic

rozkoší života

míti stav básnictví a

když Bvron

s

básnictví genius

duší rozvrácenou,

nadje zoufání své pl, nemusel bovybedly lord svdomit na zi-eleli obanských pomr vlasti své, a tálo

^

LXXXIV nebvla

stránka básni jeho

i

pvodem

slávy jeho

ale

;

pro u nás, kdežto se nám v znameních nejpíznivjších krásné písti usmívá, kdež potebí, na všech cestách a kde pévci otevren celý svt k národu mluviti

—

!

—

nás, prosím, muži mladému duchem bohat nadanému, s kolem a popravou se obírati ? Zde není místa k dolícení, že u nás poteba vtší, než kde jinde, aby kdvž si ale té poesie vznikající rázu národního nabyla bohv dcerv nejnovjší zasvcence na mysl uvedu, když

pro u

j

S...., St..., T povážím že tu p. Jl/úcha, S T... a jiní pracovati mohou na roli ddiné: pak zapleše srdce v krásné nadji, pak musím zvolati. Jinak k bratím mluviti musíme, \ život se dívati, a jinak ,

i

nežli hráti si jen

líené se svou osobou „Nynjší

mého

Jinošství

—

je,

ale

—

as skal;

lehký smích, hluboký v srdci

jinak než, takto hráti

si

a stýskati

—

jakobv pro ztracenou budoucnost,

leti,

:

co tato báse, máj.

Veerní jako máj ve lní pustých

Na tvái

a stýskati

žal."

a

zúmysln kvíby i útrpná

až

hrdlika jméno naše volala se jménem mudrujícího loupežníka a híšné samovražednice!«

—

V eské Vele »

máj a

doby veerní

za

))o

lásce

šeptal

jezera slinou

který

na rok 1836, íslo 22,

svého, Viléma,

181.

obrazy první

a krajinu, wkde borový

zavánl háj«

mech,« staví

tichý

dvu

v oblieji

str.

pknými

Vyli iv básník »Máje« velmi

(Jarmilu),

maje

a

pvabný

oekává.

O

nám ped oi

však andla

blíže

to padlého,

žel a smutrk, milence Vilému tomto dovídáme se

LXXXV

w na

str.

2fi.

vyhnán,

,

od

byl

že

se vinlcni loupežník, a

znám

otce za mládi

.sv«*ho

loupežnickém sboru vyrostl

že v

a

pod jménem

Toho asu poznal Jarmilu,

byl.

zvadlé rži roznítí nejvýš pomstu

—

jejího, zavraždí jej

as po

jflio,

Jo svta pozdji stal

již

j

wstra.sny

les pán«

a láska k této již a

poznav svdce

Njaký

svého to otce neznaneho.

spáchání tohoto cínu pipluje loka, a plavec

oznamuje

pi-

Vilém do pout dán jest a zílra odpravcn bude Jarmila pochovala se ve vlnách jezera, a Vilém došel druhého dne trestu svého. A však dlužno samu báse cístí, aby se poznalo, jak bohatou obrazivostí, jak živými barvami a skvlými kvtinami básník dj tento obsvpal a vylíil. Kdvž pak duchové a ži^ly o Vilémv poheb se radí, zahaluje on ve vzení duši svou ve mrana, myšlénka umírá myšlénkou. Patí-li do minulosti, zdá se mu, že nikdo pro nho netruchlí, že jest to jenom pouhý sen, nebo ddina jeho, noní rouškou nvní pikrytá, vzplane opt vesele a jasn, jako v jeho první den. Zahije na to, že bvl otcem vvvržen a vyvaben do sn života jen proto, aby potrestal vinu otcovu, a lakto-li proti stoupiv k Jarmile

ii

jezera cekající,

ji,

že

j

vli

své jednal,

pro

popraží budoucích

kém pemítání bývá

a to

,

co

nvní

vk,

vidí, že

se

asn

i

vn hyue

rozjímá o vnosti,

?

Stoje na

a

po krát-

stín, kde tma pePo odprav sejdou se

ona jest pustý

nazývá

wnic.cí

Vilémovi soudruhové na popravíš ti, a tichý šepot zavznl, že vdce zliynul. Tato jest hlavní osnova básn.

Re

konci vyjevil

mezi ním

a

— a

nám

basnik

ne skutky a

,

že jakási analogie panuje

iny

VilémovVnii, ale mezi

LXXXVI jeho

j^*

živoli-iii

Jak Vilcimiv

viil>(!c.

ži\()l

|>o|).sal,

tuk lii

svj živoL; i jelio ^k dliuslvi byl sen, a jesl wzbortné hary tón, umelé hvzdy svit, mrtvé milenkv zapomenuly hrob, vnosti skleslý byt, vyhaslého cit, ohn kou, slitélio zvonu hlas, mrtvé labut zpv, ztrabásník

i

ceny lidsta

—

ríij.«

Vk

jeho jinošství

veerní jako máj \c

Um

lehký smích, hluboký v srdci

žal.«

máj

))

co jeho báse,

jest,

pustých skal, na tvái

A

pronesev

konea

výrok o svém budoucím život, ptá se, »kdo srdci lakovému Vitchy jaké dá?« ISemuže se nám zde nejlepší

abychom

ukládati,

ním

dek pronesli o básni, a

žádnému utšenému

v

lom ohledu nepišli jsme k

mnoho spoeji udav hlavní nám osobu tu po strana popraží nového vku, ana roza o

ze života hlavní osoby, staví

šlivém

živobytí jejím

mýšlí o vykonané a nastávající své dráze,

loupežník a vrah, v

emž

podává.

leží

více o tom,

ale

co

mén

V

obou píípadnostech vyskytuje nastávající

i

wvném

píinou svj idcal

tou

tolik

a

»nic«

nic((

jes,

životem

nam

se hlavní idea,

onen jednatel duševní, ná-

život,

v obor sn, spaní, nieho.

by teba o

jakožto

vbec

život

básník jakousi obdobu se svým

i

minulý

že

ni-

Popsav nam básník trochu

konci.

obšírnji místo události,

doby

chtíce úsu-

básníka potšovali,

Básník

cítiv

ale

živ, že

dlouho pti nemohl, snesl za

rozmanitých kvtin,

vyšoil

tak

vnc

mistrn,

že

a to

obraz, musíme

jakž Takto -li básník o bytosti života pl, bv zpíval o své vlastni hasni? Chtl-li by spravedlivVm bytí, musila by hlaholiti struna jeho: wTo ohlas tónu zbortné harfy, odblesk svtla umielé hvzdy, stín zapo-

obdivovati.

i

LWXVIÍ Pochvbujeme,

nicimtclio lirobu" ald.

tonu zljortué a

v

slvšeli

nic

liaríV

bv

že

njaký zvuk uslyseL

tlo básni

kdíj

V pkném odvu

?

viru

.

píisobicicb mocnosti a

lovk

se

ve

sob

proti

a

vném

a v tomto-li

sil,

vcné

mrtvé

Není ov.šem nic [)odivného, zamotá-li vnosti zachvácen-li smsici stejn

!

ohlasu

z

jsme vidli

a co

labyrintu

nenaznamená si ten neb onen pyli, dle kterého by se to ale jest nco podivného, že ten a mohl spravovati ^

lovk

takový por

že

ten,

a

tudy též

chtíce

všeliký život snášejí

zvuí žádný cil,

basnik »Májef( nepozoruje od-

lidem uiniti

»nic'(

vystavuji

žadnv

život,

a

pístupné,

tu šeptají kA tinky. tu mluví ptáci,

;

u nich

hory, mluví luna, živ jest

konen tomu

i

svoje

za

cil

cíl,

všecko pusto, nic!

podobnému Hegelianismu

všecko jedno jest;

pece

cely mír, a

konec všech tch mocí

a

že na

,

—

Odpo; vijeme

vnosti žádný stavíce

sebe

to nemvsleji, že oni a jejich

spo-

takovito

mimo vnost, hrub na také již ve vnosti

lutvorstvo

filosofové

žijí,

kdež patrno

že

jest,

akoli životem všecko nadchnuto, pece tento duševní život do tch nejrozmanitjších forem se vlévá, vice mén sebe svdom jest, a svdomosti té neustále vice nabývá i

form,

která jisté

filosofové z

pírody nabývati musí. Pišedše

dle zákonu

podivný

cíle.

I

k jedné

dokonalosti dosáhla, tu vynášejí oni rozsutlek

že

,

formv své vyjda, do oceánu

všeho

ale

letí

jakVž mají pnjto

každý

jednotlivec

ten

beze všeho tvaru, beze

dvod,

ješto

píroda v

té

básník

samé vnosti práv wMájeíf asi podobnou myšlénku básuickým rouchem pioditi se snažil, nalézá se na té samé bkidné cest. Piodiv uao|)ak to okazuje?

Jelikož

L XXX VITÍ se

•

pcrestVmi

anebo

a

raíli

raame

vém meteoru,

zalíbeni,

který

nikoli

vvniK-Ié

Ve ale

rozervaných

z

f^ tomto /lenaíezítme nic krásného, ckého

do

se

hásen jest škvára, která

jelio

:

vyhozená mezí kvtiny padla.

sopk-}'

žeme

uvrhnul

kvrtin;imi,

snail lépe

sopky,

vymelé

z

kv»''lin.'ich

m-

v chladném mrt-

útrob

v^-^ržen

byi.

oživuj iciho, nic básni-

Dj tento mohl kdyby byl básník chtl

Y piisném toho slova smyslu.

*

v skutku

básnické nabyti ceny,

ernou oponu, kterou spustila jeho obrazivost každou radostnjší výhlídkou. Když totiž Vilém,

roztrhnouti

pied

zniiv svazek se vsím životem, na popravisti se nalézal, praví

nám

básník na stran

v modlitb

omyl

tiché

tisku,

takto znjí

:

Bohem pokoen nam toho prohlásiti za

»že ])red

50.,

Nelze

stál.«

akoli poslední slova Vilémova na

(obláky) kolébku mou i v ddictví mi dai nevíme, jak to všecko vypadá 5

))Pozdravujte

Nyní opravdu

—

obrátíme se ale k lepší stránce, že

smlouvu

s

navrátil.

I

vnou pro

53.

hrob

muj, matku mou, vlast jedinou nou. «

str.

smrti a ke

nám

nevylíil

totiž

zdroji

Vilém

vného

opt

zrušil

života

se

básník tento výjev svou

obrazoplodnou mocí místo hnusného popisování odpravy a

kolem lámání tla Vilémova? Pak by na svém míst

bývalo, že wvešken plesal tvor« a wslunce veselo v mrtvý" zrak saté hlavy se smálo. «

na svém míst

trastech,

Básník ale liboval

dstojným, jménem básníka, a tepci.**

**

abv j^n

I

slyšit

!

,

protože

si

v kon-

nejsoucích, on radji povrhnul

sam

snížil

se

k bídnému rymo-

nic jiného ^evidi

,

okázal

LXXXIX ernou, vÍBOU prostoru svoji sc/chl' útroby. A vsak. ku [»rospehu básníkovu inmc lo všecko posud jen za smsici myšlének a cil, ve které se duch jeho kolotá, té jsouce nadje, že z toho ze všeho ústrojný život konené se utvoí. Opakujeme, že jednotlivá popsáni, obrazy n.im

a

vbec

básnicky celý apparat, vyjímajíc poslední

odd-

za

mrzuté opakování rýmu, pkný bohatý jest spiso»Maje« musí ale pisvditi k pravd té, že kabát lovka niiti v obor chátry náleží. Chtl-li-by nám

p.

Mácha v druhém svazku svých

leni a

5

vatel

spisií

podati

opt

druhé vydání svých sn, svého spaní,

muže býti ubez* spali jsme dv fjee/i, ze mocn ho probouzeli budeme^ st let, on nesmí nás dutým hlasem své zbortné haríy do nového snní konejšiti. Bylo by k pání, aby se tak otrocky nevázal,

prav k té nejšpatnjší stránce nám básn pravé ceny, na

bardd, ale podával

anglického

odiv stavl

kvetoucí obrazivost, ze které však pramen života, božský

To mli jsme za potebné podotknouti naneml-li by se tím srovnávati, dji, že uzná aspo tu nejsvtjší povinuost, že každý má beze všeho obalu druha svého pozorným initi na smr jeho jednání, na vezdejší pou života, a že druli opt za svou bude míti vc nestrann skouniati náhledy ty a pravdy se pidržeti. Myslíme, že poátek jsme uinili. nektar vyplývá.

mam

o jeho básni;

—

Slav. Tomícek.a

* Ktio'^

V\f

ubo%i?'.

— —

:

V Musijniku ))Mi

|).

ua rok 1830, 9ló oddl.,

H/itch)-

nedici posuzovati

j

báse ješt pro

hritiha

ale

^

iiedospéla tato

5

pricíny

té

z

na ni poukázati, proto že ze všeho, cožkoli

svém Máji podal, poesie tenkráte o ležitost

uráží

k

M.

tomu podá.

Jeho

—

3Iáj

a angela

krásných

nasázel,

kvétiii

podrulié

—

totiž

tak

nepoclicky pa-

Tieba p. Mácha dokola pkných obraz v pozlacenvch

nechutí oci obracím.

s

pece dlužno p. Mácha ve

nám pknjší píaspo run píliš

sieji promluvíme, až

nebo od obšence

\

dlého

p.

Až

vysvitá.

382.

str.

i

rámech navšel pece viiné jeho kvtin a lesk jeho obraz, puch a vyzáblost lotra se klátícího, nezahrnou, a hnusné kolo a šibenice našemu oku nezakryjí, ncchbv se i v pozadí sám básník dostavil. A pak co nám do By^— rona ? Péj podruhé p. M.ácha, jak se moc vyšší v jeho ;

ádrách

ozývá,

a

neohívej své srdce a nerozplamenávej

svou obrazivost ua nepirozených lorda

sebou vždv bojujícího

s

zazní jeho lyia k potšení našemu.

sám na

jak on

str.

výtvorech anglického

o

;

že jemnéji

Tak

a

éistejí

jest ale jeho

Máj^

33 zpívá

„ToC co se

nic

nazývá."

Jos. Chnielenský.a

Tu maiue

Dobe

se

zrcadb> uaší kritiky Cechoslovanské

!

—

pamatujeme, že mnohé nepatrné škváry veliké

clnalv došiv u recensent, a jyiácha tako7vé odménv* nalézal

I

—

Mam

o jeden

dkaz

se uzná, a že výsitulnost, tt;ba

pochopnost nkterých

našich

více, že jen prostrednosí i

geniální

kritiku

!

bvla, p(!sahuje

Jsou

oni

caslo

LXLI tak

ž,

z])07.(]ilí,

kflyž se jim clovek nelibí, po.soudéji ile

—

basuíkaj a když basnik

Co od|Jo\diti na

—

lo\t^ka.

posudky nasincii ? ]Nech véc od|>ovídá. sama za sebe P. Tyl pojal báse tuto jen poví cbue, jelio vlastní mírná povaha a plastinost nadání lyto

jeho nesrovnávala se se zásadami

kéž v

»

rozervanými, ja-

citv

a

Ostatn

se projevuji.

'l/
posudek

nepiriznivý

jiho nikoliv zlou vli a pedsevzaté tupeni neprozrazuje.

soud

P. Chmclcnského

plodu Jlfáchoua na jevo ve )jVelej«^

báse

nebo

.dal.

tento

jest

podepsaný tamo

p.

referent

a básníku jejím jest; tak

Tomuhúv

jest

z

i

A

hluboké

—

Kdyby dlouho

chválil,

dobrého na básni

dvry sob

naši kritiky,

;

—

I

jest

u nas

zí-

Posudek

ironie,

p.

veškerou

pouze potupou nad-

anobrž snižování

všeho,

v posudku tom se jeví nerozum, jeneni v devatenáctém

Takového odsouzení Skotských

pre
se ani

Anglických

i

Areopagem ubohý náš Mácha, jenž

Praze

byl

hluboká tvoHciho diímvslného ducha kdy po-

pátel svých v

báse

básníka ^Máchy,

muž snad rovnébo ;

wper absurdum,« že

u nás vvšlvch.

vdách krasoumných

hanbou

vstalo a povstane

Byron

to

literaturu naší snižující, není

reené básn cožkoliv

Jinak

bvli rozmýšleli, zda v skutku co

skal p. referent ve

pknou

neporozumní stojí s posudkem

vuIi ale

dkaz

vvtecnj.sí jezt jinVch

ta

bychme

dobrou

též

»

veku.

bvl

od

—

Ubohý

nedokal, jakému bvl pipadl

eské Velyw

I

za Byronistu provolán, za ja-

lového následovníka, anglického nespokojence, cestu odkázán

—

u ouhlavních ne-

wp.

recensenta^

lého Máje jen ono [)ouhé Nic pojal,

jenž

—

na lepší

který

z

ce-

velevtipu jeho

a

:

LXLII nepochybujeme, mys] jeho od jakži\a j)atrn naplovalo A vsak liohdá ly oasy již ncjhliže stálo, a

jjilvž

—

I

kde soud lecjakvs platnosti ml na jevišti literatury kde osobni niemnosti panovaly v oboru našeho snaženi, kde každá dusevni obraezenost, dobre-li jen po esku se pedstaviti umla, svého estného místa u nás nalézala i své ozvny, bohužel asto až píliš hluné zašly,

naší,

!

Vlídnji a

i

rozumnji

soukmcno\ci

nežli

soudili

Lipský asopis: »bcr básni pojednal, takž í)latt«

').Mcinct« i

asopis

ješt velmi pochvaln o

Takž

p.

lodvorského,

vých a kritik

j.

Aug. Bielovski,

,

'"JílOV^tn--

se zmínili.

na slovo vzatý spisovaetl

nkterých

výborný znatel

písní

Rukopisu Krá-

i

historický v

obzvláštní

,

^RozTrtanitostecJm velmi

se projevil o 3Iáchovi

;

i

Kuzmány ve ^Hroncea

chvalou na I\Jáchu

eské

literatury

})Tj'hodnífiu Petrohradskétua

diný p.

nm

Soudu Libušina, mnohých znlek Kollaro-

básnický

chvaln v

))£)|rerreiC^Ífcí}Cé

:

a jiní

polský, pekladatel Igora,

spoluvlastenci jeho

a

Máchovu Máji. Takž velmi zevrubn o 3/áchov o

cizinci

i

hlas jeho

j.,

dílu

a

z I.,

po-

optován byl

Cechoslovanu jesvazek

3.,

s

po-

pomnl Máj.

Báse

prevýbomé dary jevící, v duchu romantickém posud v literatue naší.

jetlina

wSpisy Karla

Hrnka Máchy^

to

Pak

v dílu n.,

svazek

1.,

díl první:

strana 88. roku 1837.

LXLIII

Slovo k Panu

Dr. Jos. Chmelenshému a jemu podobným

eským

recensentm, od vydavatele.

Bhem

tohoto doslv nás dva Moravy, druhý pak skrze Peš z Cech, obsahující obranu spisuv Máchových, atd., proti kivému, mlkvému a nevlídnému posouzení v Musejníku lonjším bychom je do Hronkv umístili, a že »

pftlleti

dopisy obšírné a ostré, jeden

z

5

Hronka není líteraturním spisem, žádosti seli

jsme.

Slíbili

len nyní plníme

s

*

jsme vsak

nco

té

odepíti mu-

sami promluviti a

slib

atd.«

Ze se v De Carro-vu Almanachu Karlovarském nepíznivou rozhorleností o Máchovu Máji promluvilo,

ani nás nepekvapilo, ani nepohoršilo

odkud' vítr vje. vyjel

a

referent

P.

pesvdil

©ás

i

si

proti

vešken

;

nebo jsme vdli, veškeré romantice

svt.

že

zbhly m

jsa

v mnohých vcech, a muž dobrých zásad, romantice pece pranic nerozumí. Nema pro ni smyslu; neslyše o hudb, oslepen o barvách soudí

I

Ti pánové ješt nevdli, fíova,

co to je volnost

svoboda osobnosti ducha plné

mrou

a

bohaté.

—

básní-

Pro

kvtv, jenž kouzlem svým arovným by pohybovali srdcemí lidskými? Vždy na nelze

jím stejnou

rozsívati

jedné hrajíce strun, nedostává se jim Paganiniho smyce.

Když

oni básnjí podle svých klasických

vzor, vynakla-

* Akoliv viak p K. o Máchových spisech déle nepromluvil, pece z dalších slov jeho. mineDÍ pející dnchu a žií'Olu Máchovu zejmí se projevilo. .

LXLíV dají

prá"v tolik

poetní

stovali je

dokonalé

—

obrazivofsti

a

rilii

ale poesie ani za

Kivým úsudkm tmto Kdo

na né se horšiti

nad obmezeností naší

Co prý chlivá

s

Ku

úel

hlavní

kdož pak lítost

clitel ?

nira, vse

se míiže diviti ?

projet

že u nás

i

ptali se

velká

je,

dosažení

z

nám možná

iti

—

Tru-

lileratii

jesle

mnozí.

cUt

májovou pírody krásu

slaviti

úelu

vlastnosti

dobám

tichá,

májové pírody

dobám v íslech této nesmí se co

toho v

báse

^

wBásn k snad-

hlavní {)ijato,

Tak u pí-

života lidského.

vážná atd. láska v

lovka

podobným Povst tedy

proti

ostatních.

vc

:

tohoto postavena je doba májová

proti rozdílným

prvním

podáme zde zlom-

srozumní

denníku Máchova o »Máji«

proti divoké vášnivé nezízené lásce

dje

i

kritiky!

vsak

bližšímu

kladu v ísle

z

rvm

mák!

nebyla pokroila, aby tak zpozdilé otázky se

kovilé poznamenání

njšímu pírody

tomu. jakoby ro/lu-

mohla.

zprostiti

té

Jen

?

tou liásní

zkušenost,

to

lak daleko

k

Lil)oz\uk, prízviik,

iloliu.

^

pírod

tak též jiné

života lidského

ili

dj básn

považovati, jelikož jen tolik

pokud k dosažení úelu

Dj

hla-

koná u msta Hiršbergu mezi horami, na nichž se hrady Bezdz, Pernštejn, Houska a v dálce Roli, k východu, západu, poledni a ])ul-

vního nevyhnuteln

noci i

okazují.

sententiii

—

Co

moralis

Blíže nežli

teba.

z

se

se

ostatních

úelu dotVe,

jakož

celého snadnji se vyrozumí.«

v Máji byl by

zajisté

Mácha

k pravému

romantickému básnictví ve svém J//h'c/ízí (postoupil), z nhož bohužel pouhé zlomky, beze všeho udání jich spo-

LXLV nám dostaly. Jistotn víme,

jení, a hc/ pl.inii relt' lé b;í.snp se

žf

v

prvf>tni

myšlénka

sepsati román, jenž

byla,

Aííicftova

ele každé ástky báse

nesl

uznav pozdji vyssí své

,

báse romantickou sepsati zamýšlel. IVech zlomku posoudí, sec Mácha byl.

povoláni úplnou

leuá

ze

Báse urena,

že

jevil se

ckého,

píchod

^)Na

:

vsak

básník

z

krále,",

byla za piležitostni

pii

k tisku nepišla, pro-

podivných

sam, že

ji

co

ást vtšího plodu baseu

v epicko-romatickou

básni-

Lucembwskj-yU

t^Jan

:

vetká.

Co

Máclia \ydati romantický obraz: té

spis

veškerých

svazek

druliý

svých hodlal

}>Ciká?u.a

— Co

se déje

každému napadne, kdokoliv ji pozornížto v té samé koleji se potácí, postupoval, a jakož tam tak i zde zvláštní po-

povídky týká,

nji ísti ))Máj«

pisy

bude,

krajin,

cích osob

pisech

\-

rozjímaní

mnohem

krajinných

pokládati

že

nesmí,

\ice, nežli si

nad míru

tak pilné pozoroval pírodu,

ítaje ve spisech

sám

jeho

?

Krajina

v

za

,

po-

se uiu

tak vroucné miloval a

jako on

pojmouti,

jednají-

Ze vadu

dej vabéjí.

liboval

nebo málo kdo

byl rozmanité krásy její

charakter

vylíení

a

;

však

že

i

schopen

kdož by pochyboval tedy

nejpvabnjší bliže hradu Ko-

je

ást ))Cikán,« a kdo zná údolí a okolí koína, bez rozmýšlení pozná djišt podotknuté povídky. Mimo »Cik>iní« chtl ješt jeden Atši román sepsati z

nhož

jen nákres a zlomek se k

Nezstal však iMáchu na

nám

Iv^rickém a

dostal.

romantickém

v oboru dramatickém. nech Jak dalece by také zde byl osvdil povolání své poli

státi,

a

hodlal

vystoupiti

i

,

LXLVI rozumnV ctenár a vzcIManv posuzovatel rozhodne pehlem zlomku pozslaivch.

dnuti

Mimo zlomkv spism schranVm pidané

,

nalezli

jsme ješt jednu kostru drámy Bralrovrah, aneh Václav a Boleslav, ohsahu následujícího :

:

Poznamenáni k dramatické hasni

:

Bratrovrah aneb

a

Václav

Boleslav.

Jednání

I.

Písaha.

—

Háj Svantovita.

knze nad

Skalina

Svantovita, jehož socha

ní se spojujícími.

jeného kopím a

vzadu pod kterou bvt

dvma

mezi

duby

stojí,

Socha vypodobuje jinocha ozbro-

meem.

Boleslav k Drahomie Pro vždy více a více dráváše mou, pro boui, která v prsou mých atd. — :

ždíš

Kiiz,

—

Boleslav pisahá

zde

bohm,

že

chce zavraž-

diti bratra.

Bol.

Zeno Která

I

matko! l)ratra

já

to cítím, že ta rána

zbaví života,

Zbaví míru, a že rukou

Zavraždím Nelze však (^Boj

mne

též

tou, jenž bratra

mír svj ztroskotám^

i

pec

touliu udusiti.

dobrého se zlem.)

—

:

LXLVII Jednání Boj vidy

tuisi,

II.

—

%lé %vite%i.

Poddav Boleslavovi vypra\'uje o vnosti a Kainu, ml krvavé znameni na ele.

který po zabiti bratra Bol. Jestli to

Smrt

je

zlé,

pro

porouejí sami bohové

to

?

životem zárove dána, a kdyby smrt bvla co

s

zlého, nebyl f^dc.

by i život nic dobrého. Žádný lovk si sám k píjemnému

živobvti

nedostauje, všecky jsme jedním kolem spojeni. Boleslav

kde víno žádá.

:

Jednání

III.

Cin.

Když zdaleka sují

—

hmí

noc.

Poddav modlí,

se

dva vrahavé

ped

Elborovu

—

smrtí Václava popi-

—

Prv. vrah. raší,

je slyšeti harfu

Kosti tam

umrlc ph kaplice

z

ha-

v boui, jakby atd.

Dru, vrah. leslav

mranu

Od východu

vstává msíc, od západu

Zdaliž není Václav podoben msíci, Bo-

erné mrano.

atd.

Jednání IV. Sásledeh.

Boleslav na lžku, a probudí

—

pa

mee

:

Když jsem ješt

j^l^o

pachole byl,

Nelekal jsem se ni-eho a

Táže

spadnutí

se hradního, kolik je hodin

o

jak

as

ten raíin

Což chce noc

ta

tecT atd.

?

—

krokem

vn

pak praví

jde,

trvati?

se lekne

LXLVIII Mluví sám

matka polovic i bohy viní, to strašlivá

že to žádali

—

noc byla

— stráíni

by vzala

chce,

samému

viny na sebe, jemu

té

—

—

vnosti

sebou o

s

téžká

ze

vypravujou, jaká

si

druhému, jak spa-

a jeden praví

lžku ze spaní mluvícího a jak strašn vyhlížel: Tak jako erná mrana nebe kryjí, a blesk zasvitne, a posléze hromové rány vkol báze a leknutí psobí taktéž ze zaátku jeho elo se zamrailo, pak til Boleslava na

5

z

jeho oka ohnivý vzhled vysteli,

kým

hlasem, až vše

—

vkol.

vkol

zave divo-

a posléz

se zatese

na to hluboké ticho

5

Boleslav chopí strážného za prsa, a táže se ho,

má co na ele psáno — Podivín táže se Boleslava, má bratra, on ale hledí ped sebe do zem, až po zvolání wBratrovrahu !« pijde k sob — Drahomíra ve zdali

kde

:

man-

spaní: Cosi se mi zdálo, že jsem zavraždila matku, žela, bratr že zavraždil

Oh

!

—

—

—

víno

víno chutná jako^krev! ukazujíc na

elo

hích,

tresce poklesky,

ji

slav vstane, pedstírá

mrtvoly posetém že

mrtvé vstávají

a za

vichr se žene

hrza

mu a

utíkati

on chce

mže, nohy

;

mn

ješt

—

sám

—

se

nemá

—

mu

vždy zdá

hlasu,

jiskra

prý

5

—

pálí,

z

našich

odejde.

Bole-

poli'

se hrnou, a proti

pak jak

klesají.

atd.

a zdá

živý,

a blíž a blíže

a

jakás

To

jed.

lehko

volno,

Na

v uštech.

lpí

nalila

kára

ta nás

své sny.

si

nim

Jazyk drive

pošetilost

leží

kiet

mu

m

Tu svdomí,

jmenujou

nj.

—

—

žhavá,

nedá

kam Ted je

pij*^;

—

syna otrávila!

a já že

sny atd.

hrozné

byly

to

Hle tu íše

bratra,

se

krvavém mu, že

nmu

a ty

co valný

ta hluza, a strach :

že jde

vrah na

on chce utéci

Hlas strážného

—

a ne-

pibhne,

LXLIX

—

vypravuje smrt Drahomíry lézti,

jenž byli

•

pi veerním

po druhém, :

Boleslav

sám

kvasu.«

Miroše

»Jdi, hledej

vás trest«

wTedy

:

nemohl nikoho na-

a že

Boleslav

wJdi svolej vládyky.

:

Strážný. MwVšickni, jeden

hradu v hluboké

odjeli z

(zaražen)

To

—

kdo hy pomohl

odjeli ?

!«

dsí

Strážný pijde

atd.

—

—

noci.««

Boleslav

Strážný odejde

—

se bratrovraha

?

—

wPro

Boleslav

:

atd.

Slráíný Miroš ?« »Byl tam u tla Václavova ním všecka vaše ele pravil jsem, že má pijíti a on nechtl, volal jsem služebníky, ty pravili, že vám nechti více sloužiti. « Boleslav po chvíli: wJsem tecT kníže !« Zdola slyšeti zpv wHospodine pomiluj ny.fc A pres zdi je vidti požár od pochodni. Boleslav sám, vkol tma mimo zaervenalé svtlo pochodn. nejde

:

—

a s

—

—

:

k

Jednání V.

pijmouti kest, však zpomene si, v níž hledá ulehení, slibuje nesmrtel-

Boleslav chce že ta

samá

víra,

nost, a toho

se leká.

Hledá pomoc; a kde myslí, že ji podobá na moi

najde, tam hloubji klesá a praví- že se

tonoucímu, který se který ale

nco, co

i

se

stébla cliytá.

Dává

volat harfeníka,

na vraždu vztahuje, zpívá.

Ješt nám zbývá podotknouti satyrické zlomky. Že však se jen vlastní jeho obrany týkají a na známé osoby mocn a štiplav dorážejí, nelze nám zamleti. Takž napsal následující,

z

nížto nás však bohužel jen

zlomky došly.

«

c

I.

Rec (jakou na

eské Vely mel Karel

uvítání

Hynek"),

opsaná a s mnohými fskráceními (která se všecka proti

vli spisovatelov Motto

1

stala) vytištná roku bžícího.

»Podte jestestrvo cztoneha Kiedy gfupstweni okrywa gtebokie

marzenia.tt

Jidiusz Stowacki.

Motto

2.

vci na

))Jsou

svt

(na zemij, od kterých nic

nesní naše filosofie.

Hamlet.

(PoznameDání k M. 2. Rukopis, v kterém jsem peložení nadepsaných slov Hamletových etl, byl tak porušen, že mi nelzelo rozezn'ati, zdali tam »o kterých neb

» od kterých«

psáno bylo;

mn

se

zdálo

»od kte-

Mohlby se nkdo tázati wpro ?« odpovídám ponvadž se to v tom smyslu lépe tomu a obrátiti a lépe íci dá: ))Jsou mnohé vci na svt, které nic nesndly od naší filosofie,« nežli aby se eklo: mJsou mnohé vci na zemi, o kterých se nic nesnilo naší filosofii,« a pro toho zde stj odpovd, že jsem se urit ídil dle rukopisu predemnou ležícího.) rých« lepší

zpsob

míti.

;

e

žno,

tu vypisovati Díve však nežli ponu je sluabych oznámil, jak jsem k držení jejímu pipraven

a ozbrojen byl,

a pak

i

nco

,

o posluchaích svých po-

CI dotknul. Co se mne tye, já stál v ervený kabátek odn, maje na hlav hlyskavou žlutou epiku s rolnikami a zvonky a dlouhým erveným perem ozdobenou, které na jako plamínek z ni šlehalo, a nade mnou plápolalo ;

ele ml jsem napsaných nkolik ádek z poátku pán KoUárovy pedmluvy k poznamenáním ku Slávy dcei, Vsak literou a písmem tak drobounkým, že opodál a hloubji pode mnou stojící posluchaové jen ernou skvrnou to býti soudili; Stole, za

tak tedy ozdoben stál jsem na širokém

klekádkem

"Mže

býti,

j

všecko to bylo

že se

nkdo nad

zdržovali; (nebude však se

ern

posteno.

mým

oblekem

nad ním zdržovati

tak,

bude

jakoby

nad nim byl a nad nj se byl vznesl, a nad ním na se chtl udržeti), ten zajisté pravím Vám, ten, nic o tom nevda, v takovémto obleku vzí a sice tak hluboko, že mu jen uši vynívají, IVa tom tehdy lešení ili povýšeni já ponížený stoje, ohlížel jsem se po posluchaích, a co jsem spatil, vrn Vám chci popsati, jak daleko

již

hoe

síla

péra

mého

nemálo hrubé stné,

ctné

i

staí, které (per parenthesin budiž

jest.

tené,

eeno)

Shromáždní bylo etné, dílem

nebo ml, práv

jak se to

i

e-

pi veej-

ných v^"ch v Paíži stává, každý svobodný pístup a každý ta samá práva, jaké má populus et plebs Paížská pi tamnjších sezeních. Celé shromáždní dlilo se ve tídy a sice ve ti. Naped sedli ti honoratiores. První

ml

nos dirkama dolu a na tom nose brejle, pod ním hubu v té hub zuby a mezi zuby trubiku hlinné dýmky.

(To má býti sloh národní.) Vedle prvního sedl druhý rovn takový, jen že neml dýmku a brejle, a že byl

cil o

nco

menší.

ješt jak

Vedle druhého sedl tetí,

živ nevidl.

Za

a toho jsem

tímto collegium (neb tes faci-

unt collegium) stálo hejno študent neznámých; jen jediného znal jsem mezi nimi, a ten byl malý. Za tmito se rojilo smíšené množství drvoštp, vozejkárú, trakarník, flašinetlár, rohlikáek, nosiek, drbenic, zelenáek atd. Mohl bych Vám je popisovati, ale Byli to

z

vtšího dílu tenáové a

tenáky

posledního

roního bhu asopisu wJindy a Nyní,rt který ted! co zemelé dít leží v úzké truhlici, pokrj^ý všelikými kvty a obrázky. (Tak se, bohužel, skoro každému teprv po smrti dostane, co se mu [teba u veejném oznámení], již za živobytí slibovalo). Však již k ei. Švihna šnipku povtím, zaal jsem jak následuje.

——

II.

Dudá k. Není neobyejno v Cechách vidti na silnici muže, opic a opiek, asem i nedvda na etzu za veda, sebou od vesnice k vesnici, z msteka do msteka an

zbo

putuje,

kde pro obveselení k vejronímu trhu

hlého lidu,

tito

se

zb-

jeho tvernozí komedianti dle píšaly jeho

Muž však jehož Vám, a provozují. tenái, hodlám pedvedsti, není sice mén známý, však jist mén obyejný jelikož jeho opice i nedvd jeho cadrnatý netancují po návsi neb na nerovném dlážení njakého msteka; njbrž oni v hlavním a to sice skonou provádí

,

raLli

;

Clít v

mst

Pražském,

bu

v starém

bu

novém, ano oni

v

kdy on dudáckého jest mchu. Tak též i já, pišed za jakousi píinou do Prahy a man ^gfc vstoupiv v kafírnu P...ovu, oitým jsem se toho stal v kafirn tancuji

písaly jeho

podle

vd

^

tenkráte,

zvuk

pitoraen neni a neslýchán

svdkem

i

velikou pozoruje nelibostí, jak opice

s

ned-

a

dudákova nápvu skácí a se pitvoí pro posmch shromáždných hostu. — Vidoucímu takovéto se petvaování jich, tanulo mi i hned na mvsli, že jsem mnohou v zpsobu tom, kde zvíátka mluvila, etl scénu, a i hned jsem umínil napsali podobnou do Kvt; (do pravím, dobe vda, že by ji ani do Vely eské ani do dle

—

Musejniku, a to sice

z

patrných píin, nepijali

Kvt

—

)

a vy-

mládencm i pannám. (Mládencm píiu, ne bez píiny, ujištn jsa, že mnohému ženatému nebude pro potšení ani pro ob-

dati

ji

jesle

roku tohoto pro obveselení

—

veselení.)

Zde

jest.

Hlavní osoba dudák (nesmírný

mch

makaje pod

levým páždím; co zatím trubice, skrze kterou mch nadýmal, z ust A-ypuštna pod nosem se mu tepetala) táhl co vojanský vdce v ele opiího pluku, a huatý na jednu nohu napadající nedvd šel v zadu, nesa v erbu nco kídlatého s ohromným žíhadlem, pod nímž devisa »Ju:

magisti, «

rare in verba

koliv

nkdo

sboru tomu,

zlatou

literou se

a zvlášt

erbu

skvla.

Kdy-

nedvdem

ne-

šenémn bhže hledl pistoupiti (Nmec íká »naí) tVC: tcn«;, pohrozil mu dudák dtkami, které nepochybn na svj sbor ml nastražené. Tak tedy ten dudák, dudy :

i

dtkv

nosil.

.

!

CIV

U

prosted kafírnv

zasta%-ili.

Duilih.

Hop

íjr

hejsa

—

I

ršudy

Z.iiaine

jsou. znanié jsou

Z

Strakonic dudy.

Ojmi "*

kudr

Fiituji.

Hej dudy

sbor.

—

JVedvd Z

dudy 'solo).

Strakonic dudv.

lorka

Pozorovavše postupoviini

básníka, jeho

a

5 životem, s odporuikv patrmmi a nepatrnými, s sebou samým, s uvyklostmi a náruživostmi , doufáme že jsme práci marnou a jalovou na se nevzalL Snadže tím

boje

mnohý

nahlídne za záclony národního

našeho se ryvi-

nování a jiný zase hloubji pohlédne v rozvtvení nada-

ného ducha básnického. šeho pozorováni

máme

snažící se a toužící

skytovala, a

muž

Ci jej posouditi

po néera vyšším,

p. J. R.

zpráv uvádíme

1840

(z

on

konci na-

bvl lovéh, a sice nežli

svt ale

mu zemé

mnoho.

psal

krvi

Tvla pedhazovalo.

K

zde vyiíatek dopisu p.

Jsou, svého

Kláštera bliž Hradišté

doplnní našich Hindla od roku

:

jNedavno sešel jsem se ptal

po-

Život jeho že bvl podivnv, ješt po smrti se

srdce!

od

mv ku

i

On

lakových není na

kteí pišou a pracuji pro vlast;

mu

?

se

v svazku

m, 3.

zdaliž

jsem

nRozcrvcuicea

etl ve Vlastimilu, že Mácha v

nm

s

Q

dílu

.

.

.

III.,

popsaný

•:

cv Já že ne

tedy mi tento svazek Vlastimila, v

;

noveletka »Rozervanec od dychtivostí a velkou

s

t.

nmž

stojí

K. Tyla,« poslal. etl jsem

pozorností

i

,

musím

se

stranu

ti

—

toho ponkud' projeviti. »noveletku,«

J.

INemíním posuzovat tuto p. T. strany vyvedení a slohu, nýbrž toliko

j.

týe vystínni povahy našeho Máchy v posledních jeho dobách le mním, že mimo ty, kteí Máchu osobn neb dle ^'J'tvo^ ducha jeho znali a nkolik jiných, kteí v Rozervanci ledacos jim samým podobného co se

\

,

,

upamatování zbudí — »létavc« nejmenší ástka tená zde zábavy dojde že pi spisech sice nezáleží na tom, mnohým -li, nýbrž a v kterých to všeliké

naleznou,

—

a

kterým

se líbí.

—

Však k vci.

zervanec od Tyla, já bych

i

I

kdyby

mimo

sloh na jiného sotva

byl hádal, akoliv se stává, že proti písloví: vrána

oi i

neklube

—

zde.

Já

ei naší

p.

Tyla osobn,

t.

si j.

jeho povah týe, neznám,

osobnosti, a

mnohé rádyby by

,

milovník

povinnován

—

mu

Ro-

nestálo, že

je

co a

vrán Tak

vyMubaly. se

jeho

vnitní

každý literatury

pro jeho zásluhy uctivostí a láskou

astých vyznáních Máchovj^ch se soky (zde mním jen v básnictví) považovali, a ím dále tím více byli by museli soky se státi a noveletka )jRozervanec« od Máchova soka psána Však již nkolik let nvéje vítr, chladný vitra od pamatuji na

toliko

to,

z

že se za

—

!

—

Litomických hor pes Máchv hrob lev ducha a cit jeho pozstalé po

—

—

a vtší díl vý-

nm

písemnosti

k nmu do hrobu uložily on v Rozervanci tak tmavými barvami je vystínn s

též

jakoby se byly

— ?

na

Pry

myšlénkou, žeby uznáni, kterého »Máj,(( a zemelý jeho

CVI píinou, jako soka záš, pekoná»Hyneka vRozervanci Mácliovi není cele lo jeho karikatura! Podivný, neobyejný

tTÚrce došli, toho byl

—

hrob!

vající

—

nepodoben

je

byl spisovatel Krivokladu a Máje, však což divno, an i život. Cti a chvály i neobyejná byla duševní jeho síla

—

proež i lehce ovšem nikdy však urážel sám bu bud sám byl uražen nebyl takový poteštnec, neirkuli tejratel, jako v Rozervanci H} nek ; tot zamilovaný Mefisto ! Podivný byl

byl

—

v lásce, (bláznovský? kolik asi v lásce

v náruživosti pravi, že

Mácha v

i

mudrc?

hlubokomyslný Rochefoucauld

již

lovk

zamilovati

se sice

nešastný

takému

muže jako

málo

poesií

)>zklafnánat

má

láska

—

útchy dá. « Však jakoby pála básníkm ducha Byro-

samému

Byronovi

býti

—

—

— —

tak

lásky

jak

zdá se

Kde

I

však nikoliv jako hloupý lovk.) Podivný byl lásce

srdci

bohyn

!

moudrý

i

—

blázen

nova

smýšlení,

—

Mácha

kdo

a hrdého

žádostiv,

!

—

na nejvyšším

Ovšem

poesie

tato

ona nemiluje

stupni,

nejen roviny života, nejen paliorky a návrší, kde lojejí Pegasus dychtí vznésti vku je volno dýchali

—

nm

se vysoko nad vrchy pozemské, kde ubohému na hlava motá — a nešastník lehce jezdci duch se tísní

—

do propasti

klesá.

asem mnohý

Mácha

duševní

i

nebyl

tlesní

nikdy

šastný,

pokrm dobe

a

si

chutnati

an duch jeho ustavin se re vyšších ideálvznášel, nemilovav žádnou života lidského oborech ních avšak všednost , sotva by byl kdy spokojen býval ; dal,

a on,

—

který

lovk

jesti to

Mácha dílem

stále?

rozervanec

—

—

Ano, dám tomu,

nkdy sám

s

že byl

sebou nespo-

«

CVII

—

kojený

sám sebe

nkde

etl

mj.cc

—

»Chybil jsem

:

Mácha

však sem náleží, jak jsem

tejrajici,

byl

—

pi

YŠak

i

pozstalých spis jako v zapomenutí

sloTy íci musí

—

hvzda

nm

:

)>

hvzda

sklesla

Jest skvlost jeho

«

zstane blud

se

naší krásné literatmy, an se nyní,

nm

mn

hvzda na obloze kde tch nkolik po

by tpytící

tlí

nebes

s

— o nm jeho výše

—

mrtvá

nim v hrob, nechme

s

te úsudek o »Máji,« nežli nad ním yynesl ctihodné pamti nebožtík Chmelenský v musejním asopise, kde ))Máj« samého Máje slovy v

i

jeho stín! Jiný panuje

))o co se nic nazývám,

za posouzený držel.

—

jako zase jinde stálo nn€stvúra<( Jestit

Máj jiskra neobyejného

On

již

nenij

—

»ryTnované škváry

básnického ducha, zablou-

—

osamotnlá sice pece ale skvlá, nehasnoucí jesti Kiyoklad milý plod básnického ducha, pro tedy takové básníka zlehování jako v dotené noveletce ? I pichází mi to, jakoby byl p. T. Rozervance s mrtvým Máchou ješt soe více sob k vli a hbosti než z jiného úelu psal i musí se strany Rozervance o Máchovi íci nNikde pokoj ani v tichém hrob, a X)(lé ífl tClé 200é Že v rozervaném Hynku se žáfccé ^C^bncn auf ^rten dný jiný než Mácha nepopisuje to aby každv poznal, dobe se p. T. o to postaral, k tomu je i bývalá tohoto dilá

,

j

,

,

:

5

—

!

—

rozervaného

Hynka milenka

M

p.

T.

na poslední

stránce

písmenkou sama nápomocna. Tot ve vystínní povahy nechvalitebná licentia poetica od p. T., a veliké prohešení se proti starému »de mortuis nil nisi bene.'!* * O mrtvých le dobe

I

CVllI Doufáme,

nám

záleží

nebo vc

šich,

hlavy se

kdyby

ji

naše pokroiti

ujmOu, a celé hejna

dmyslník

v literatue

—«

nám jednoho

nMypme

genia

,•

a

se každý

je,

nebo

mocpoznáme jen po jeho

neplatí to a ono, nýbrž duch, snažení,

dmyslu,

plodech.

nedosadi

že

na-

mže, jen když nadané utrha a slabých duch

stokráte na prsa se tloukly pokikujíce:

sloupy vlasti nost

že obecenstvo Cechoslovanské uzná,

na zachování dobrého jména

Máj.

I.

Byl pozdní veer— první máj byl lásky as. Veerní máj Hrdliin zval ku lásce hlas,

—

—

Kde borový zavánl

O

lásce šeptal tichý

háj.

mech;

Kvetoucí strom lhal lásky žel, Svou lásku slavík rži pl,

Ržinu

jevil

vonný vzdech.

Jezero hladké v kovích stinných

Zvuelo temn

Beh

A

tajný bol,

je objímal kol a kol;

slunce jasná

svt

jiných

Bloudila blankytnými pásky,

Planoucí tam co slzy lásky. skoucí I svty jich v oblohu

Go ve chrám

Až

se

—

vné

milostí

lásky vzešly,

k sob vroucí

'"V

8

Zmnivše

se v jiskry hasnoucí

—

Bloudící co milenci sešly.

— jasn milenka hledá —

Ouplné luny krásná tvá

Tak bled

jasná,

Jak milence

bledá,

Ve ržovou vzplanula zá; Na vodách obrazy své zela, A sama k sob láskou mela. Dál blyštl bledý dvor stín, Jenž k sob šly vždy blíž a blíž, Jak v

by

objetí

níž a níž

Se vinuly v soumraku

Až posléz S nimi se Nejzáze

klín,

šerem v jedno splynou. stromy k

stíní

stromm

vinou.

šero hor,

Tam bíza

k boru, k bíze bor Vlna za vlnou

Se kloní. Potokem spchá.

V

as

lásky

Ve

— láskou

plnou

—

každý

Za ržového veera Pod dubem sliná dva Se skály v behu jezera

sedí,

tvor.

9

;

9 Daleko pes jezero

Tu

se

jí

hledí.

modro k nohoum

vine,

Dále zelen zakvítá,

Vždy zelenji prosvítá, Až v dálce v bledé jasno Po širošíré hladin

splyne.

Umdlelý dívka zrak upírá

Po

hladin

širošíré

Nic mimo promyk

hvzd

Dívina krásná, angel Co amaranth na jae

V ubledlých

lících

Hodina, jenž

Ta v

žal

i

padlý, švadly,

krásy spjí.

všecko vzala,

ústa, zraky,

Pvabný Tak

jí

nezírá.

elo

její

smutek psala.

—

zašel dnes dvacátý den,

V krajinu

tichou

Poslední požár I nebe, jenž

se

kráí

kvapn

sen.

hasne,

ržojasné

Nad modrými horami míhá. „On nejde! již se nevrátí!

—

Svedenou

žal tu zachvátí!"

—

10

Hluboký vzdech

jí

adra

Bolestný srdcem bije

A

zdvíhá,

cit,

ve tajemné vod stenání

plá a lkáni. zhlíží hvzdný svit,

Mísí se dívky

V slzách Jenž po

Velé

se

lících

ty jiskry

co jiskry plynou.

tváe chladné

hvzdy hynou; Kam zapadnou, tam kvt uvadne. Co

padající

Viz, mihla se u skály kraje;

Daleko pes

Vtíek

ni

nahnuté

bílým šatem

Oko má v dálku

Te

vlaje.

napnuté.

—

slzy rychle utírá.

Rukou

si

zraky zastírá

Upírajíc je v dálné kraje.

Kde

jezero se v hory kloní.

Po vlnách jiskra Po vod hvzda

jiskru honí. s

hvzdou

hraje.

Jak holoubátko snhobílé

Pod erným mranem pelétá,

11 Lilie vodní

zakvétá

Nad temné modro tak se Kde jezero se v hory níží :

ile

—

—

Po temných vlnách cosi blíží, Rychle se blíží. Malá chvíle,

A

co

již

Ne

již

ápa

vážný

holoub i

let,

lilie

kvt.

Bílá se plachta

vtrem

Štíhlé se veslo

v modru koupá,

A

houpá.

dlouhé pruhy kolem tvoí.

Tm

zlaté

rže, jenž pi doubí

Tam na horách po nebi hoí. Ržovým zlatem ela hroubí. „Rychlý

To

to

lunek!

on, to on!

Ta

blíž

a blíže!

péra, kvítí,

Klobouk, oko, jenž pod ním

Ten pláš !"

Vzhru

Již

svítí,

lun pod skalou

víže.

po skále lehký krok

Uzounkou stezkou plavce vede. Dívce se zardí tváe bledé;

— Vstíc mu bží. — — dlouhý skok — Zaplesá bží Za dub

je skryta.

— 12

na prsou

Již plavci, již

„Ha Jí

!

bda

známou

Hrzou

mi

V tom

!"

luny

v žilách

jí

mj

„Kde Vilém

— zá

tvá;

osvítila

se krev

leží

staví.

?"

„Viz," plavec k ní

Tichými slovy šepce praví,

„Tam pi jezeru vížka ní Nad strom noc; její bílý

stín

Hlubokot stopen v jezera klín;

Však hloubji ješt u vodu

vryt

Je z malá okénka lampy svit;

Tam Vilém

myšlenkou

Ze píští den

jej

žití

se baví,

zbaví.

On hanu svou, on tvoji vinu Se dovdl; on svdce tvého Vražd zavraždil otce svého. Msta v patách kráí jeho inu. Poklid mu dán, Hanebn zeme.

—

Až

tváe, jenž co

rže

kvetou,

Zbledlé nad kolem obdrží stan,

Až

štíhlé

oudy v kolo vpletou.

,

:

13

—

Tak skoná strašný les pán! Za hanu jeho, za vinu svou

Mj

mj

hanu svta,

Obrátí

se.

—

kletbu mou!"

Utichl hlas

skále slezl za krátký

Po

Pi

lun svj

skále

Ten

rychle

letí,

as,

najde.

ápa

co

Menší a menší, až co Mezi horami po

—

vod

let,

lilie

kvt

zajde.

Tiché jsou vlny, temný vod

Vše lazurným

Nad vodou

A

se

klín.

pláštm krylo; bílých skví šat stín,

se

krajina kolem šepce: „Jarmilo!"

V hlubinách

vody

„Jarmilo

:

Je pozdní veer první máj

Jarmilo

!

—

—

je lásky as. Veerní máj Zve k lásky hrám hrdliin hlas

„Jarmilo

!

Jarmilo

!

!

Jarmilo

!" !

!

!" I

n. hvzda

Klesla

s

nebes výše,

Mrtvá hvzda, sinný

svit;

Padá v neskonené íše, v vný byt. Padá Její plá zní z hrobu všeho,

vn

Strašný jekot hrozný

kvil.

„Kdy dopadne konce svého?"

—

—

nikde žádný cíl. Nikdy Kol bílé vže vtry hrají,

Pi Na

níž

si

vlnky šepotají.

bílé zdi

stíbrnou

Rozlila bledá luny

zá

tvá;

Však hluboko u vži je temno pouhé; Neb jasná msíce svtlá noc Uzounkým oknem u sklepení dlouhé Proletši se

zmní v

pološerou moc.

Sloup sloupu kolem rameno

si

podává

!

;

15

Temnotou noní. Z venku vtru vání Pelétá zavraždných co lkáni,

vz

Vlasami

vzn

pohrává.

Ten na kamenný složen stl Hlavu Polou

o ruce opírá;

sed a klee pl

V hloub

myšlenek

se zabírá.

Po msíce tvái jak mrana jdou, duši svou Zahalil A-ze v

n

Myšlenka myšlenkou umírá.

„Hluboká noc!

Te A Ze

ty rouškou svou

pikrýváš ddinu mou,

ona

truchlí pro

truchlí ?

Ta dávno Sotva že

— pro

neví o zej tra

mne!

mne ?

— — pouhý

mn.

jasný den

Nad její lesy vstane, Já hanebn jsem odpraven,

A

ona

Vesele,

— jak jasn

v

mj

první den

vzplane."

—

sen

16

Umlknul; po sklepení

jen,

Jenž nad sloupy se zdvíhá, Dál, dál se hlas rozlíhá;

— jakby

Až Na

hrzou pimražen

—

konci sín dlouhé

Usne v temnot pouhé.

Hluboké

Zpt

ticho té temnosti

vábí

asy

pominulé,

A vze

ve snách dny mladosti

Zas

dávno uplynulé.

žije

To zpomnní mladistvých let Mladistvé sny vábilo zpt;

A vzn

oko slzy

lilo,

Srdce se v citech potopilo

Marná

Kde

V

to

—

touha v zašlý svt.

za jezerem hora horu

západní stíhá kraje,

Tam — zdá

se

Posledn dnes

Od

V

;

mu

—

si

v temném boru

co dítko hraje.

svého otce v

svt vyhnán

loupežnickém tam roste sboru.

;

17

vdcem

Pozdji

spolku zván

Dovede iny neslýchané, Všude jest jméno jeho znané,

Každému: „Strašný les pán!" Až posléz láska k rži švadle Nejvejš roznítí pomstu jeho,

A

poznav svdce dívky padlé

Zavraždí otce neznaného. Protož jest u vzení dán;

A

kolem

má

být odpraven

Již zejtra strašný

Jak první

les pán,

vyvstane den.

z hor

Ted na kamenný

složen

Hlavu

o ruce opírá,

Polou

sed

V

a

klee

stl

pl

hloub myšlenek se zabírá

Po msíce tvái jak mrana Zahalil

vze

v

n

jdou,

duši svou,

Myšlenka myšlenkou umírá.

—

otec mj! vrah— jeho „Sok On svdce dívky mojí !

Mácha

I.

—

2

syn,

"

18

Neznámý mn.

— Strašný

mj

in

Pronesl pomstu dvojí.

Pro

rukou jeho vyvržen

Stal jsem se

í í Ne

hrzou les?

vinu píští pomstí den?

vinou kletbu nesu? vinou svou!

—Y

života sen

Byl jsem já snad jen vyváben,

Bych

A

ztrestal jeho vinu?

že jsem

jestli

Nejednal tak,

asn asn

vn

i

pro

smrtí zlou

hynu?

—

vzn

hlas

vn? — vn — as —

i

Hrzou

vlí svou

umírá

Obražený od temných stn;

Hluboké noci nmý stín Daleké kobky zajme klín,

A

pam vzn

„Ach

—

ona,

nový

sen.

ona! Angel

mj!

Pro klesla dív, než jsem ji znal? Pro svdce tvj ? Pro otec mj ? Má kletba " Le hluboký žal

—

—

;

19

Umoí slova. Kvapn vstal; Nocí iní etz hmot,

A

malá okna

z

vzn

zrak

Zalétá ven za hluky vod.

—

Ouplný msíc pikryl mrak,

Než nade temný horní

stín

hvzdy v noci klín jezeru hvzdný svit

Vychází I

po

Co ztracené svtlo Zrak

A

vzn

se míhá.

tyto jiskry stíhá,

v srdce bolný vodí

cit.

„Jak krásnáf noc! Jak krásný svt! Jak svtlo

Ach

—

zejtra již

stín

se

mj

stídal

mrtvý hled

Nic více neuhlídá!

A

jako venku šedý mrak

Dál

— dál

Tak — "

etz U Již

se rozestírá:

Sklesl

vzen,

iní hmot,

sklesl zrak,

a pak

tichu vše nmírá.

od hor k horám mraku

Ohromná ptáka

stín

perut dlouhá

—

—

;

20 Daleké noci pikryl

klín,

A

je pouhá.

šírou dálkou

tma

Slyš! za horami sladký hlas

Pronikl nocí temnou,

Lesní to trouba v noní

as

Uvádí hudbu jemnou.

Vše uspal tento sladký zvuk, I noní dálka dímá. zapomnl vlastních muk. Tak hudba ucho jímá.

Vze

„Jak milý život sladký hlas

V

krajinu

Než

noní vdechne

zejtejší

— ach — mine

Tu ucho mé ach nikdy

Tch zvuk Zpt

sklesne

Kobkou Hluboké

zas

nedoslechne!"

vze —

se rozestirá ticho.

Se opt srdce

A

as.

želez hluk

;

— V hloubi

muk

svírá,

dálné trouby sladký zvuk

Co jemný plá umírá. „Budoucí as?! Zejtejší den?! dál, pouhý to sen, Co pes nj

—

21 Ci spaní je bez

snní?

Snad spaní

život ten,

Jenž

je

i

ted; a píští den

žiji

zmní?

Jen v jiný sen je Ci po

A

em

tady toužil jsem,

nemla

co

šírá

zem,

Zejtejší den mi zjeví?

Kdo

A

— Ach

ví?

opt

mleí.

žádný neví."

—

Tichá noc

Kol kolem vše pikrývá. Shasla msíce svtlá moc, I

hvzdný

a kol a kol

svit,

Je pouhé temno, šírý dol

Co hrob daleký Umlkl Usnul

A

vítr, i

vody hluk,

libý trouby zvuk,

u vzení

Je mrtvé

síni

ticho,

„Hluboká noc

Temnjší

Pry

zívá.

mn

myšlenko

dlouhé

temno pouhé.

— temná

je noc!

—

nastává !

!"

—A

Myšlenkou pekonává.

citu

moc

22 Hluboké

ticho.

— Z mokrých stn

Kapka za kapkou

A

jejich

splyne,

pádu dutý hlas

Dalekou kobkou rozložen,

Jakoby noní

mil

as.

Zní

— hyne —

zní a

hyne

—

Zní

—

zní a

hyne

zas.

hyne

—

„Jak dlouhá noc

Však

Pry

delší

mn

— jak

dlouhá noc

nastává.

— A hrzy moc pekonává. — — Kapky hlas

myšlenko!"

Myšlenku

Hluboké

ticho.

Svým pádem opt

mí

as.

Zde v noní

„Temnjší noc!

Ba Se

luny zá, ba

tam

stín,

svit,

Pouhá jen tma pebývá.

Tam

všecko jedno, žádný

Vše bez konce

klín

hvzdný kmit

— jen pustý žádný — žádný — žádný

vloudí

Tam

—

— tam

díl

—

není chvil,

^Nemine noc, nevstane den,

23

— — žádný

Tam asu neubývá. žádný Tam žádný

—

Bez konce dál

vnost

Se na mne

Tam

A

— bez

prázdno pouhé

kolem mne

ticho

Bez konce místo

To smrtelný

dívá.

— nade zívá.

— žádný —

mnou,

noc

i

— hlas

—

as

je mysli sen,

Tof, co se „nic" nazývá.

A V

než se píští skoní den, to pusté nic

Vze A

i

jsem uveden."

hlas omdlívá.

lehounce

si

vlnky hrají

Jezerní dálkou pode vží,

S

nimi

Vzn

si

vlnky šepotají,

uspávati se zdají,

Jenž v hlubokých mrákotách

leží.

Strážného zbudil strašný hmot, Jenž

etz

-

konce jen

pode mnou

i

Pouhé tam prázdno Bez konce

cíl

iní padání;

24 Se svtlem Nezbudil

Od

vstoupil.

vzn

— Lehký

chod

z strašných zdání.

sloupu k sloupu lampy svit

Dlouhou zaletá

síní,

Vždy

bledší její kmit,

bledší

Až vzadu

A

—

zmizí

moc,

její

pustopustá temná noc

Ostatní

Le

díl

zastíní.

nepohnutý

vzn

— mrak — zrak

Jakby jej ješt halil Zdá se, že nic nezírá. strážce lampy rudá zá

A

Ubledlou

A

tma

mu

již

polila

tvá,

prchla irá.

On na kamenný

stl

složen

Hlavu

o ruce opírá,

Polou

sed

a klee

pl

Znovu v mdlobách umírá;

A

jeví hlasu šepot mdlý.

Ze trapný jeho sen

—

i

zlý.

—

a duše má !" „Duch mj duch mj Tak slova mu jednotlivá

;

25

Ze sevených úst plynou. Než však dostihne ucho hlas, Tu slova strašná niím zas

—

Jakž byla vyšla

— hynou.

zá

Pistoupí strážce, a lampy

Ped

vzn vstoupí tvá. vzn — strašný zjev —

samou

Obliej

Oko spoívá

nehnuté.

Jak v neskonenost napnuté,

Po tvái

slzy

V ústech

spí

Tu k ústm

— pot a šepot —

vzn

krev

zpv

tichý

ucho své

Piklonil strážce bázlivé;

A

jakby lehký

Vze A

vtík

vál,

svou povst šepce

dál.

strážný vždy se níž a níž

— a Až ucho ústy vzn — a Ten šepce Až zmlkne — jakby pevn Ku vzni

kloní

blíž

blíž,

spojí.

s

tiše

tiš

tiš,

spal.

26

Le

Po tvái

Ve

nepohnut

strážný

mu

se

Až sebrav

On

slzy rojí,

—

srdci jeho strašný žal.

Dlouho tak

A

stojí,

stojí

sílu

primražen,

kvapn

vstal,

rychlým krokem spchá ven. sice

— dokud ješt

žil

Co slyšel nikdy nezjevil, Než na vždy bledá jeho Keusmála se nikdy více.

—

líce

Za strážným opt temný Zahalil dlouhé sín klín;

stín

kapky hlas Svým pádem opt mil as.

Hlubokou

A vze Složený

nocí

na kamenný stl sedí pl. kleí

—

—

Obliej jeho

— strašný

Oko spoívá

nehnuté,

zjev

—

Jak v neskonenost napnuté,

—

—

a pot Po tvái slzy A ustavin kapky hlas

krev.

27

Svým pádem

dále

mí

as.

A kapky — vod vtr zpv Vzovi blízkv hlásá skon, i

Jenž myšlenkami omdlívá.

Z dálky

A

se

—

sova ozývá,

nad ním plnoc

bije

zvon.

;

Intermezzo první.

P

li

1

n o

c.

(Krajina.)

V

rozlehlých rovinách spí bledé luny svit.

Kolem hor temno

Nad

Na Nad

je,

v jezeru hvzdný kmit,

jezerem pahorek

nm

stoji.

se sloup, s tím kolo zdvíhá,

tím se bílá lebka míhá.

Kol kola

duch

dav

se rojí;

Hroznech to postav sbor Sbo7*

„V plnoních

se stíhá.

duch.

ticho je

dobách

Svtýlka bloudí po hrobách, A jejich modrá mrtvá zá

29 Svítí v dnes

pohbeného tvá,

Jenž na stráži

Poslední z

V zenithu na

pohbených zde stojí

nm

V ztrhaný 1

co druzí spí

—

kížek opený

vlastní

A

—

dlí.

šedý mrak,

msíc

složený

mrtvý strážce zrak,

v pootevené huby

Peskípené

svítí

zuby."

Jeden hlas.

—

pipravte „Ted pravý as Neb zej tra strašný les pán !

Mezi nás bude uveden."

Sbor

duch

(sundávaje lebku).

„Z mrtvého Nabudiž

Bu

— pijmi námi —

žití

mezi

Dlonho

kraje vystup ven,

jsi

hlas,

vítej

nám.

tady bydlel sám.

Jiný tvé místo zajme zas."

stan

!

30

Lebka (mezi nimi kolem se toíc).

,^aké

toužení,

oudii

to

Chtí

opt

Jaké

to strašné

Mj

býti jedno jen.

nový

sen.

hemžení,

— Mj

Jeden

zejtra

Vichr nás

phioc

opt

Pak mu bud

!"

hlas.

„Pipraven jesti jeho

Až

nový sen

stan.

nastane,

pivane.

slavný

poheb

dán."

Sbor duch.

„Pipraven jesti jeho

Až

zejtra

Vichr nás

Pak mu

plnoc

stan.

nastane,

opt pivane.

bu

slavný

Jeden „Rozlehlým polem

poheb

dán."

hlas. lef

mj

hlas;

Poheb v plnoní bude as Co k pohbu dá každý, mi zjev!"

31

ekan

s kolem.

rakví budu já."

„Mrtvému

Žáby

z bažiny.

„My odbudem pohební zpv." Vichr po jezeru.

^jPohební hudbu vichr má."

Msíc „Já

bílý

v zenithu.

píkrov k tomu dám."

Mlha po horách. „Já truchloroušky obstarám." Noc. ^,Já

erná roucha doruím." Hory v kolo

„Roucha

i

krajiny.

roušky dejte nám."

Padající rosa. ^,A já

vám

slzí

zapjím."

32 Suchopár.

„Pak

já rozduji vonný dým."

mrano.

Zapadajici

„Já rakev

deštm pokropím."

Padajici kvt.

„Já k tomu vnce

uviji."

Lehké vtry.

„My

na rakev

je

donesem."

Svatojanské mušky.

„My

drobné svíce ponesem."

Boue „Já

zvon

z hluboká.

dutý zbudím hlas."

Krtek pod zemi.

„Já zatím hrob

mu

vyryji."

Cas.

„Náhrobkem

já ho pikryji."

33

Pes msíc letící hejno noního ptactva. „My na pohební pijdem kvas." Jeden hlas. „Slavný

mu poheb

Ubledlý

msíc

pipraven.

umírá,

Jitena brány otvírá, Již je den! již je den!"

Sbor duch. „Již je den! již je den!" (Zmizí.)

Mácha

I.

III.

Nad temné

hory

rzný den

Vystav májový budí

Nad

lesy

dol,

ješt kol a kol

—

Lehká co mlha bloudí sen. Modravé páry z les temných

V I

ržové nebe

nad jezerem barev jemných

Modré

A I

vstoupají,

v

se

behu

mlhy houpají; jeho

šírým dolem

—

—v

— dál

stínu

hory

a dál

—

všude bílé dvory Za lesy co mocný král, Se skvjí, až Ohromný jako noci stín V ržový strm nebes klín

—

—

Nejzáz

vrch

nejvyšší stál.

— 35

Ledva

nad modré temno hor

že však

Brunátné slunce

Tu

rud

zasvitnulo,

náhle ze sna všecko procitnulo,

A vesel plesá vešken živý tvor. V jezeru zeleném bílý je pták sbor, A lehkých lunk bh rychlé veslování i

Modravé

stíny vln v rudé

Na behu

pruhy rozhání.

jezera borový šumí háj,

Z nhožto drozd slavný žalm

i

Mísí se ve hlasy dolem bloudících

Veškeren živý tvor mladistvý

A vtru

ranního

—

co

zpvu

pták zpv dv;

jiných

slaví máj.

—

libé vání

Tam Tam Tam

zase po horách mladistvé stromky sklání.

Le

výjev jediný tu krásu jitra zkalí.

v dolu zeleném roznáší

kvt,

bílý

ídí nad lesy divokých husí

let,

Kde v šíré jezero uzounký ostrov Z nhož msta malého, bílé vže Hlubokof stopený v zelený vody

Náramný kik

A

a

hmot mladým

valný zástup se

Zdaleka spchá

Vždy vtší

lid

— vtší

z

bran malá

stín

klín.

se jitrem

msta

— vždy vtší — vždy

jest

sahá,

zmáhá,

valí.

zástup ten

—

roste tento pluk;

:

36 Nesmírné množství

— vždy

již

Nešastný zloinec má

Te

z

malá

msta

vtší jeho hluk.

býti vyveden.

bran vojenský pluk vychází.

Povolným krokem on zloince doprovází, Jenž v stedu jeho jde jak jindy ozdoben. Utichl množství hluk

— le

znovu

A mnohý v hluku tom vynikne „To on, to on! Ta péra, kvítí, Klobouk, oko, jenž pod ním

Ten jeho pláš,

to

on,

pone

zas,

silný hlas

svítí!

to on!

To

strašnýC

les

pán!"

Tak lidem ode všech

voláno bylo stran;

A vtší vždy byl hluk — zbouených jako ím blíže zloince zdlouhavý vedl chod. nho zástup jde Z nho — co blesku

Kol

Voln Z msteka

jde nešastný

zvonku

— co svit

slunci

se

leskne

zbra. v zemi zrak.

Množství se modlí za.

Na behu jezera malý pahorek stojí. Na nm se dlouhý kl — na klu kolo Blíž strmý

—

nebem erný mrak,

—v

— upený hlas.

vod

kolmý vrch, na vrchu vrchol

zdvíhá. dvojí,

37

Na

U

vyšším vrcholí bílá se kaple míhá.

volném prvodu ku kapli pišel sbor;

Všickni

te

ustoupí

— zloinec

stojí

sám.

Posledn vyveden v pírody slavný chrám, By ješt popatil do lna temných hor, Kde druhdy veselý dtinství trávil vk; By ješt jedenkrát v ržový nebe klín

Na

horu vyveden,

ped

bílé kaple stín.

Nebe i svt všech pánovi svj vzdal vdk. Umlknul vešken hluk, nehnuty stojí lid,

A V

srdce každého zajímá vážný soucitu s

Slzící lidu

Kde

zrak obrácen v hory výš.

nyní zloinec, v pírody pate íš.

Ped Bohem pokoen Vyšlého slunce rudá

v modlitb tiché

zá

Zloince bledou barví tvá,

A

slzy s

Jenž

cit.

nešastným v hlubokém smutku

oka

stírá,

smutn v

dálku

zírá.

Hluboko pod ním krásný

Temné jej hory hroubí Les vnec objímá.

dol.

kol,

stál.

plál.

38

dímá

Jasné jezero

U

stedu kvetoucího dolu. Nejblíž se modro k behu

Dále zelen

Vždy

Až

vine,

zakvítá,

zelenji prosvitá,

posléz v bledé jasno splyne.

Bílé dvory u velkém kolu

Sem tam

jezera broubí

beh.

V jezeru bílých pták sbor A malých lunk rychlý bh, Až kde

jezero v temno hor

V modré

se dálce níží.

Loky

bílé

i

v

Vž — msto Pahorky

behu

dvory

—

— bílých pták rod v kolo — temné hory —

Vše stopeno ve lno vod, Jak v zrcadle se zhlíží.

Tam

v modré dálce skály lom

Kvetoucí

Na

beh

jezera

tíží,

skále rozlehlý je strom

Starý to dub

—

— tam — onen hrdliin —

Kde k

lásce zval

Nikdy

se nepiblíží.

as

hlas

•

-

:

:

39 Nejblíže pahorek se zdvíhá,

nm

Na

Po hoe

se

— na

Mladistvý

Nad

A

kl

huí

a kolo míhá. níž stojí

—

— smutný

háj

stesk

—

šírým dolem slunce lesk,

ranní rosa

— jitní

máj.

To vše zloinec ješt jednou zel, To vše, jenž nyní opustiti ml,

A

hluboký

mu

srdce žal uchvátí;

Hluboce vzdechne

—

—

slza slzu stíhá

—

—

Ješt jednou posledn vše probíhá. Pak slzavý v nebe svj zrak obrátí. Po modrém blankytu blavé páry hynou. Lehounký vtík s nimi hraje;

A

vysoko

— v daleké

kraje

obláky dálným nebem plynou, A smutný vze takto mluví k nim „Vy, jenž dalekosáhlým bhem svým Co ramenem tajemným zemi objímáte, Vy hvzdy rozplynulé, stíny modra nebe. Bílé

Vy

truchlivci, jenž rozsrautnivše sebe,

V tiché

se slzy celí rozplýváte

"

40

Vás

já jsem posly volil mezi všemi.

Kudy I

plynete v dlouhém dálném

bhu,

tam, kde svého naleznete behu,

Tam

na své pouti pozdravujte zemi.

Ach zemi krásnou, zemi milovanou. Kolébku mou i hrob mj, matku mou, Vlast jedinou

v ddictví mi danou.

i

Sírou tu zemi, zemi jedinou

A

bh

až

Kde

jezera

Umlkl

již,

Te

výše hory

s

—

váš onu skálu uhlídá,

behu

v

!

— tam

dívku uplakanou

—

slza s slzou se stídá. s

vznm

kráí pluk

Širokou stezkou v stedu mlada borku, Doleji

A

— dole —

znovu

ztichl síra

Pichystán

Spustiv

Obnažil

jsou na pahorku

—

množství hluk.

popravce

již

vze

Jedenkrát ješt Pohlédl

již

s

meem

stojí.

zdvihl zrak.

— povzdechl — pak smrti zas — k

vkolím jej

blízké se

vze

krk, obnažil

adra

strojí.

bílé,

Poklekl k zemi, kat odstoupí, strašná chvíle

Pak blýskne me,

V kolo

tne

me,

kat rychlý stoupne krok,

zloinci blýskne v

týle,

—

;

;

41 Upadla hlava I

tlo

ostatní

Ach v zemi

— skok — ješt i

ku zemi

te

jeden skok

—

se skloní.

krásnou, zemi milovanou,

V kolébku svou hrob svj, matku svou, V vlast jedinou v ddictví mu danou, V šírou tu zemi, zemi jedinou, V matku svou, v matku svou, krev syna i

i

po

Po udu lámán

U I

oud, až celé

kolo vpleteno nad

klem

vzn

tee ní.

tlo

v kole pnlo,

hlava nad kolem svj obdržela stan;

Tak skonil

Na mrtvé Na nj se

života dny strašný

tvái

mu

dívajíc

poslední

— po

les pán

dímá

celý dlouhý

sen.

den

Nesmírné množství v kol malá pahorku Tepr^^ až

k západu

schýlivši slunce

stálo

bh

Veselo v mrtvý zrak sfaté hlavy se smálo. Utichl jezera šírý

Nad

beh.

dálkou temných hor poslední požár plál;

V hluboké

ticho to

Stíbící hlavy I

— veerní msíce

té ubledlou

tichý pahorek, jenž v

vzešla zá,

mrtvou tvá

behu vody

stál.

:

42

Msta jsou vzdálená co bílý v modru Pes n v kraj daleký nesl se mrtvý

V kraj,

kde co

dít on

—

o,

mrak, zrak,

— krásný

krásný

vk!

vk

Daleko zanesl

onen

as

Dalekof jeho sen, umrlý jako

Obraz co bílých

Tak

mst

vztek, stín.

u vody stopen

klín,

jako zemelých myšlénka poslední,

Tak jako jméno jich, pradávných boj Dávná severní zá, vyhaslé svtlo s ní, Zbortné harfy

vku

Zašlého

tón, ztrhané struny zvuk.

dj, umelé hvzdy

svit.

Zašlé bludice pout, mrtvé milenky

cit,

Zapomenutý hrob, vnosti skleslý Vyhasla ohn kou, slitého zvonu

byt.

To

jestif

hluk,

hlas.

zemelých krásný dtinský as.

Je pozdní veer

—

— druhý

máj

—

je lásky as, Veerní máj Hrdliin zve ku lásce hlas

„Viléme! Viléme!! Viléme!!!"

Intermezzo druhé. Stojí hory proti

sob,

Z jedné k druhé mrak pepnutý Je, co

temný strop klenutý,

Jednu k druhé

pevn

víže.

Ouvalem tím v pozdní dob Ticho, temno jako v hrob. Za horami, kde pod mrakem

Ve

vzdálí se rozstupují

V temné

nco k sob

dálce,

—

níže

blíže Kolmé skály Než hory se sestupují. Tak že siným pod oblakem

Skály ouzkou bránu tvoí.

Za tou v dálce pode mrakem Temnorudý požár hoí, Dlouhý pruh v plamene zái Západní rozvinut stranou.

44

Po

jehožto rudé tvái

Noní

ptactvo kola vedší,

Jakoby plamenou branou Nyní v dálku

zaletalo.

—

Hasnul požár

Až

bledší

—

bledší,

se širošíré nebe

Noní

rosou rozplakalo,

Rozsmutnivši zem

V hlubokém

i

sebe.

ouvalu klín.

Ve stovkých dub

stín,

Sbor u velkém kole

sedí.

Zahaleni v plášt bílé

Jsou

to druzi

Každý ped Beze

noní

se v

chvíle.

zemi hledí

slova, bez pohnutí,

Jakby kvapnou hrzou jmutí

V

sochy byli

Veerních Tichý

promnni.

co krajin

šepot —

pní.

tiché lkáni

Nepohnutým kolem

—

plynul.

Tichý šepot bez pestání:

„Vdce

zhynul

!

— vdce

zhynul

!"

:

45

V kotoui

jak vítr skuí,

Nepohnutým kolem zvuí:

„Vdce

vdce

zhynul!

zhynuli"

—

Jako list šepotáni

Pode skalou pi ozvn,

Znlo kolem bez pestání, Jednozvun, nepromn:

„Vdce

zhynul

Zachvly Ozvaly

se

!

— vdce

zhynul

!"

—

se lesy dálné,

náky

„Pán náš zhynul

valné !

— zhynul — zhynul !

!

!

!

!"

—

IV. Krásný máj uplynul, pohynul jarní kvt, pak letní pešel as, A léto vzplanulo

— též — ;

Podzim i zima Až mnohá léta Byl

již

Hluboká na nj

Práv

A

to

kon

penesl

Dávno

let.

— S plnocí

V

vkolí pevný

slyšeti

kon

nový rok sen.

krok.

krok. — K mstu jsem

pišed k pahorku, na již

as

noc.

se poínal.

Jen blíže jezera

Mého

jaro vzešlo zas;

rok, poslední v roce den;

sedmý

asi

i

nmž

obdržel pestrašný

nocí jel;

byl tichý stan

les

pán.

Poprvé Viléma bledou jsem lebku zel.

Plnoní

krajinou,

kam

oko jen dosáhlo,

Po dole, po horách, lesy, jezerem, polem. Co píkrov daleký snhu se blmo táhlo, Co píkrov rozstený — nad lebkou i nad kolem.

;

;

47

V

hlubokých mrákotách bledý se msíc

asem

ploužil.

znl sovy plá, ba vtru smutné chvní,

A

vtrem na kole kostlivce rachocení, mého kon oužil. Že strach i adra má i

A

tam, kde

msta

stín,

v cval

konm,

s

I

jsem

zaletl

po kostlivci jsem hned druhý den se tázal;

Starý mi hospodský ku pahorku ukázal,

A — již

jsem díve psal

— smutnou

dal zprávu

nm.

o

m

Pak opt žití bh v sirý vedl svt. Mnohý bouný vír v hluboký smutek

schvátil

Le

zpt,

m

smutná zpráva

ta

vždy vábila

m

Až s mladým jarem jsem ku pahorku se S západem slunce jsem tam na pahorku kostlivec Nade mnou kolo kl

—

—

vrátil.

sedl,

—

lebka

bledá;

Smutným jsem okem v dál krajiny jarní hledl. Až tam kde po horách mlha plynula šedá. Byl

opt veer

—

— první

máj

—

Veerní máj byl lásky as Hrdliin zval ku lásce hlas,

;

48

Kde borový zavánl

haj.

lásce šeptal tichý mech,

Kvetoucí strom lhal lásky

Svou lásku

Ržiuu

slavík

jevil

žel,

rži pl,

vonný vzdech.

Jezero hladké v kovích stinných

Zvuelo temn

Beh Co

A Se

tajný bol,

objímal kol a kol.

je

sestru brat ve hrách dtinných.

kolem lebky pozdní vložila,

co

vnec

z

Kostlivou, bílou barví 1 s

pod bradu

Vítr

si

s

svislou

zá rží

tvá jí

kží.

dutou lebkou hrál,

Jakby se mrtvý z hloubi smál. Sem tam poletal dlouhý vlas, Jejž bílé lebce nechal

A

as,

rosné kapky spod se rdly,

Jakoby lebky zraky duté,

Veerní krásou máje

hnuté.

Se v žaluplných slzách skvly.

'^

;

49

Tak sedl jsem, až vzešlá luny zá I mou i lebky té bledší inila tvá,

A — jako Po

dole

asem

píkrovu

— po

— blost — po horách

její

lesích

rozsáhlá.

v dál se táhla.

se zdaleka žežulino volání

Ješt v

asem

dol rozléhá,

Z vkolních dvor

zní

V kol

je

suchopárem

ps

sova

již

vytí

koení

i

libá

stn

štkání.

vn.

Pahorkem panny jsou slziky zkvétající. Tajemné svtlo je v jezera dálném ln; A mušky svítivé co hvzdy létající Kol kola blysknavé u he si kola vedou. asem si nkterá zasedši v lebku bledou,

—

—

V brzku I

zas odletí co slza padající.

v smutném zraku

mém dv

velé

slzy stály.

mé si tvái hrály; Neb mj též krásný vk, dtinství mého Daleko odnesl divoký asu vztek. Co

jiskry v jezeru, po

Dalekof jeho sen, umrlý jako

Obraz

co bílých

mst

vk

stín.

u vody stopen kh'n,

Takt jako zemelých myšlénka poslední.

Tak jako jméno Mácha

I.

jich,

pradávných

boj 4

hluk,

50

Dávná severní zá, vyhaslé svtlo s ní, Zbortné harfy tón, ztrhané struny zvuk, Zašlého vku dj, umelé hvzdy svit. Zašlé bludice pou, mrtvé milenky

cit,

Zapomenutý hrob, vnosti skleslý Vyhasla ohn kou, slitého zvonu

byt,

Mrtvé labut zpv, ztracený

To dtinský Jinošství

mj

lidstva ráj.

vk.

mého —

Nynjší ale as co tato báse, máj.

je,

ln

Veerní jako máj ve

Na

hlas.

pustých skal;

tvái lehký smích, hluboký v srdci

Vidíš-li poutníka, an dlouhou

Spchá ku

cíli,

Tohoto poutníka

žal.

luinou

ervánky pohynou?

než již

zrak neuzí tvj.

Jak zajde za onou v obzoru skalinou. ach, nikdy To budoucí život mj. Nikdy Kdo srdci takému útchy jaké dá?

—

Bez konce láska

!

je

!

— Zklamána

láska má!

;

51 Je pozdní

veer

—

— pn^ní

máj

—

Veerní máj je lásky as zve ku lásce hlas: Hrdliin Viléme Jarmilo „Hynku !

—

I

!

—

!" ! !

Poznamenání. Intermezzo první.

„Jenž na Bylo

pozd na

pátel pítomen ník

byl

stráži,

co druzí spí" a

noc, kdy pfi

pohbu

t.

d.

jednoho z svých

jsem na hbitove Staromstském. Hrob-

spuštnou rakev zemi zasýpaje

nepivezou,^ pravil, „múze

státi

„Dnes

:

dnes

na

jií

stráži.'^

žádného

Na do-

tazování své obdržel jsem následující ponaueni. Jest

mezi

hbitov

státi

musí, a

stoupí.

zde

Tak

povra,

lidem

pohbený pes noc na

jistý

opt jiný

sprostým

že

to

sice

pohben

každou jest,

noc,

který

ze

stráži

po

poslední

celý ten

as, až

pak na jeho místo na-

žádný hbitov nikdy bez strážce není, a že

zpsobem na hbitov malé osady mrtvý po teba let na stráži stojí. tím

na

hbitova toho

kolik

Básn druhu rozmanitého.

Pf

1

v

s

e.

II

1.

Až zava eský

Na

lev

nepátely vstane,

Až prapor vzhru

Má

vzplane

jemu budiž krev.

Však pokud dímá hnv!

Vtík

Ve A

jen lehce vane,

srdce

mu

oddané

mu

jen

mj

zní

zpv!

2.

Z temna

lesa

žežulika

Zakukala, zaplakala

Pod Karlovým Týnem: „Karlv Týne, pevný hrade, Památníku reka Slávy

stíne,

spustlý,

slávy hrobko,

Zašlá hvzdo, shaslé slunce;

O

jak

stojíš

pustý, pustý!

—

Karlv Týne! Karlv Týne!"

3.

V šírém

poli

dubec

stojí,

Pod ním dínek zakvtá,

Nad ním

za vzdálené hory

Sivý holub zaletá.

Hledá

háj,

kde pokoj bydlí,

Nezní dravých

pták

hluk,

Jaro kde panuje na vždy.

Nehrozí myslivce luk.

Tak

i

jinoch pokoj hledá,

Prchá vln zbouených chest,

Domnívá

se,

v šírém

Nkde pec

svt

že pokoj jest.

Však on darmo, darmo hledá. Všude s ním jest trýze zlá;

Píinu

V

on nepokoje

srdci vlastním s sebou

má.

58 Pokoj v žádné není dob,

Svtem

zhoubný hrozí

Pravý pokoj

V Bohu

jest jen

vír;

v hrob,

jen jest pravý mír.

4.

Ani labut ani lana Oblaky neoe;

Le

to bílá kaple stojí

Na

Na

vysoké hoe.

tu horu za svitání

Dívka putovala,

Na práh klekla, ruce Smutn zaplakala.

spjala,

Pro mne ach dívina krásná, Pro mne Dej

jí,

se nesouží,

Panno,

Po kom ona

hvzdo touží.

istá,

5.

Nesbírá v háje stínu

Má dva

tamo u vody

Z rána ervené jahody

Do

bílého

si

klínu;

Le rže to vykvítá, Le že tam u borovice Bílá v kolo holubice

S deva na devo

lítá.

dvu neobjímá, Na nálesí, na rovin

Háj

Ustlali

Tam

v lžko dívin,

ona ješt dímá.

!

6.

Zalká jinoch v erno lesa:

Temnáf noc bez

svitu luny,

kvt,

Smutnéf jaro bez všech

—

Pnstýf život bez milenky!

V šírém svt

jedna

Jedna jenom

Zašlo slunce — erná noc — chce

—

jedna

-

mj

—

dobe

se

sklesla noc,

V šírém

poli

se

dubec

mi

spáti.

stojí,

Zelený pod dubem palouk

Žlutým obilím prohlídá.

Pijdou

Na

ženci, žito sežnou,

palouku odpoinou,

odpoi si, Poshov sob na mém

I ty

tamo

hrob.

Vylítne skivánek pozdní.

Zazpívá v rozmarném pní: „Již ho není

—

již

ho není!"

7.

„Celý kraj Písecký

Holé

trní rodí,

Ze moje milenka

S jinými

Mj

se vodí.

dobe,

se tady

Ty vraný I

koníku,

vy sokolové, I ty

Oba

vrný

psíku.

sokolové

Od

rána do rána

Svobodn

lítejte

Prosti svého pána.

Do les zabhni,

Mj

vraný koníku.

Ty však

nyní hledej,

Povždy vrný psíku,

;

63

Z rána do veera, Veera siného,

Od

dvoru ke dvoru

Pána

si

jiného.

Já zajdu daleko Do šírého svta, Nevrátím

Po Po

se

nazpt

celá ti léta.

celá ti léta,

Ba

v svém živobytí

Nechci já krajinu

Tuto víc uzíti." Zaslechla to

dva,

Zaplakala tuze Ohlédl se jinoch,

Nezpomnl

té

chze.

;

8.

Na Iniu Pasou

husy pasou,

tam pkné panny;

je

Letí sokol

—

rozlétly se

Sivé liusy na vše strany.

Jedna husa, sivá husa

Vzhru Jedna

letí

panen na

z

Za husou „Ht^*'^?

pod oblaky

luin

své zdvíhá zraky.

huso, sivá huso,

Ohlédni se na vše strany, Ohlédni se po táboru,

Co hoch dlá milovaný." „2sa palouku bílý kámen, Pii

Na

kamen

nm

roští,

voda bží; a v tom roští

Milý tvj ubitý leží!"

;

9.

Z rána na úsvit Od mne nešastného Ulétla hrdlika

Do

pole šírého.

Dívko, z tvých

Ona

pramen

se napila,

Tys rozstela sít,

Ty

jsi ji

lapila.

Tvá hrdlika zvává, Ta ji pivolala I lahdka zrádná

V

síti

„Nemám

zamotala.

pramen. Ni lahdky zrádné, já

Ni hrdliky zvavé.

Ani sít žádné." Mácha

I.

66 Tvoje modré oi Jsou ty pramenové,

Lahdka

ta zrádná

Malinoví rtové.

A

hrdlika zvoucí

Stíbrné tvé hlasy, Síti lapající

Tvé

jsou zlaté vlasy.

10.

Letly korotve plaché

Pes

jalovec nízký;

Hlásala stelená rána,

Mj

milý že blízký.

Zaplašená po nálesí Utíkala srnka,

Dívina kde jalovcová Stásala

sob

Uleknutá

Ruku

si

zrnka.

tuze

poranila,

Zabolelo to až v srdci,

Slza

ji

V jednom

polila.

roce jalovcová

Koví kvty

V

mají,

druhém roce zrnka vzejdou,

V

tetím zrnka

zrají.

68

Až

ta zrnka zralá budou,

Všecka

opadají,

Jedno zrnko pehluboko

V zemi

zasýpají.

Slzy dívky pak zrosejí Jalovec,

kdy vzejde;

Nebo více na S milým se

nálesí

nesejde.

11 Neroztál sníh ješt

skalnatém ele?

Ve

Sníh

Le

již

—

dávno splynul;

že to labut,

Jsou labut

bílé,

Spoívají tamo

Na

vysoké skále

V zeleném

osení,

Jenž lib zavání

Veerní krajinou. Zkud, labut bílé, Semo jste pitáhly?

Od

—

východní strany

Po ržovém

nebi

Zlatoskvoucí branou?

i

tam od západu

Šly jste proti slunci?

—

70 „Ne,

my

od plnoci

Z chladných táhnem Táhnem na poledne

V

kraj

Jemuž

V

vného

krajin,

máje,

není roven

svt

šírém

Nejkrásnjší

Vykvtá

kvítí

I"

bílé.

Vy zstate Nade všecky

kraje

jest naše;

Nade všecko Milenka

— tady; —

jen tamo

Vy, labut

Ddina

žádný;

kvítí

jest moje.

12.

Hasly zatmlé hvzdiky,

Zamkly uplakané oiky Z jitra, kdy zoe zaplálo. To smutný den, o to smutný den, Slunce nevyjde kdy z mrak ven;

Dve

se

nikdy nesmálo.

Zašlo slunéko za hory,

S ním Vraf

milý miaj

mn

šel

milý

mj,

a poj.

se,

Sel doly, šel stezkou po

Daleko, daleko za

na vzdory;

hoe;

moe

Odnesla rychlá ho lo. Jist žebysi se nazpt

dal,

Kdybysi lásku mou k sob

znal.

Vdl, jak srdce mne bolí. — eknte vy mu tam, hvzdiky. Ze po mezích kvetou slziky,

A

zraje zítko že v poli.

—

13.

Modínové, mladí modínové,

Pro smutn „Huí boue

stojíte ?

—

horou, dolem.

Hvozd, který nás druhdy

Nyní

leží

Boue

láme vtve naše,

Vítr

hory je zanáší,

s

chránil,

posekaný;

Píval zemi s koen odrývá." Chladnou nocí svítí luna. Blají

se

malé dvory;

Mezi dvory palouk velký, V sted palouku pahoreek.

Na

pahorku planá hruška.

Pod hruškou dva brati Mladší

dímá

sedí.

bratru v klín,

Podle malá harfka

leží.

Starší prstem pejel struny,

73

Pak

si

vzdechne nocí tichou:

„Tžko

ptactvu vzdal od hnízda,

Smutno

žežulce bez

Smutnj dtem Tížej

bez

vzdáleným od

matky;

rodi, vlasti."

14.

jablo v šírém poli Noním mrazem zpražená;

Stojí

O

jak

Ta

mne mé že

srdce bolí,

jablo zkažená!

Darmo pláe

v tichém lkáni

Jasné slzy bílý

kvt;

Hluché všemu naíkání Xevrátí se jaro zpt.

Dívko bledá, v jejím ti

radost víc;

splef

rozmarýnu,

Nevzejde

U vnec

stínu

S hrobem satek

ekajíc.

Nevinnosti! blesku tvého

Za sebou Tebe, slunce

ji

táhne moc;

žití

svého.

Ztopila kdys v temnou noc.

70 Vzešla luna Slzami

S

ní

i

jí

— jak

se svítí,

rumnec;

všecko pláe kvítí

Rozervaný pro vnec.

15.

Pod starým hradem v veerní dob, v

Zežulka vola: „Kuku!" na buku. „Podej,

mj

milý, statnou

mi ruku,

Podej mi ruku, podej mi

Snad

Le

že již více

ob;

nepijdem k sob.

až žežulka smutné

si

kuku

Zavolá sama v rozlehlém buku,

V rozlehlém

buku na našem hrob."

Chladný olšinou

vtík

zachvívá.

Kde pi potku slavíek pje. S kon na dívku jinoch se smje. Smutn se smje, smutn se dívá, Slza I koni

mu

jasná

líce

polívá.

v oku slza se skvje,

Jenž bujnou nohou v zem kyprou reje;

Smutn

i

slavík s olšiny zpívá.

:;

77'

„Nepla, dívinko, že v Pro

vlast, pro

Pro

n

krále

boj se strojí

Zdenk

nešetí života svého.

Nech

s

dobrého;

—

zemí šírou stela mne

spojí,

Pevná nadje srdce mé kojí Míra pláe pro Zdenka mrtvého,

V lkáni

Však hrob

Msíek

V hrob

mu

Smutné

s

smrt jeho

dívinou mne nerozdvojí!"

hasne, blízkoC svítání

;

—

ustlala kalená stela,

S ním Míra Nad

lesm

žaluje

leží

z

jejich

hor

hrob jak chtla. huí vtíku vání,

v

hrobem

již les

se sklání.

Když krásná Bla v lesíku bdla, Cviená Mírou jí povdla Sivá holoubka jich milování.

16.

Vje

vítr,

Pes Nosí

chladný vítr

strništ pusté,

listí,

Pes

svadlé

listí

bukoví husté.

Žežulika v tmavém

Smutn

lese

zakukala;

Smutnji však na luin Dívka zaplakala.

„Vnec

s

hlavy jsem ztratila;

Kde mám Zavál

jiný vzíti?

vítr bílé

Jiný nelze „Ajta, na

Ješt

Tam

já

Sob

mé

vlají

rže,

víti."

sestry

hrob

stíny;

pjdu, vnec z

—

rozmarýny."

spletu

;

17. Umlkni, potoku hluný,

kolmých skal Usta, usta, háji zvuný, Pro mj znova budíš žal? Padající

s

—

V dálce vlna tvá umírá, V rovinách tvj usne hlas, Cit, jenž srdce

moje

svírá,

Neumrtví žádný

as. —

O em

O

mluvíš?

jen o ní!

Kde jest ona? Rci, kde V lno její jen se kloní Rychlý

bh

Pro mne Tváí

tvj?

K

touha po

jejích

dlí?

ní jen, ní

k ní?

moí?

—

nevidl jsem,

Hlas jejích neslyšel jsem, Pec mé srdce láskou hoí.

O em Rci,

mluvíš? o jen o

pro pláeš?—

ní!

o jen pro ni!

•#

18.

Pod okénkem mé milenky Bílá rže zakvítá, Pod ní vonná fialinka Y tmavém mechu zakrytá.

Až

Na

pkn

rže

ta

mj

hrob

ji

Ale nechC

Pece

Smutn

ji

vsadjí,

ji

Bledá luna, jasné Slzami

zkvte,

hvzdy

zrosejí.

zalévají,

svadne, opadá,

nad

ní

Mílka pláe,

Slunéko kdy zapadá. Milko, Milko, darmo lkáni

Veerním Mrtvý

z

Rže

tu tichem zní;

hrobu nepovstane, svadlá nevykvte,

Ni nevinnost ztracená.

19. O, harfo dávnovká,

Sladkých kolébko zvuk, Uspalá nyní dímáš

V kobkách Po

A

hor temnostinných

vlasti rozložené.

dávno hlasy strun tvých

Doznly slávu otc; asto mne v strnu haju Po oudolích po hluných Mnohozvuké Vltavy Samotného pekvapí Temnota ernorouchá; Kolem šumoty noní.

—

Ržoví

Na

nesou snové

peruti lehounké

Se nade hlavy

Tu Mácha

I.

vzcházej'

lidské.

hvzdy

jasné

6

;

!

82

Ve

duté noci lno,

Na

nichžto slavných

otc

Pebývají duchové Udá se mi slyšeti

Zemelé zvuky tvoje, Ty harfo zašlých vk,

A

dávno hlasy strun tvých

Doznly

slávu

otc

;

!

li

ove c k

A.

Hurá Tak vesele jasný uvítán bu den, Jenž modrém se na nebi zdvíhá,

Ven

ze dvoru temna, u prostoe jen

Tam

veselo

A

hluno

nám;

jen ze dvoru ven,

a zpv

By hluboký pírody Hurá

I

hurá

!

se rozlíhá, zaplašil sen

hurá

!

—

I

Hluboký mrtvého lovce je sen, Jej nezbudí k honb již veselý den

Te

živi,

te

k honb,

te

veselo jenl

Hurá! hurá! hurá! Viz, zelený jak se na lovce

Tak vábn Již

1

zpvem

tam bor

a radostn dívá;

každý

se probudil tvor,

ozvna hlasn od dalekých hor Co daleký

zpv

se

ozývá;

84 Ji probudil ze sna náš lovecký sbor.

Hurá! hurá! hurá!

Ba

milý je život a milý je bor,

uhonný

tvor;

my k honb, my

lovci

Je nerad opouští

My

živi,

jsme hor.

Hurá! hurá! hurá! Již v prostoe

Náš sbor Viz

Zv A

A

;

v dálce za námi je ves,

se již lesem prodírá.

jelen! tu rána

prchá,

na ránu, a

le rannu

ples,

dohonil pes,

lapený jelen umírá,

vesele

hlun

se rozléhá les:

Hurá! hurá! hurá! Již padl a neslyší

vrah

Víc nikdy svj rodný

Nám

koist,

nám

honba,

Hurá! hurá! hurá!

Hurá!

již

svých ples.

neuzí

nám

les.

veselo dnes:

—

Znlky. 1.

Tichý

tis

Mezi

nad rží

stíny sklání

hrob ovnené

Sladké zvuky

-a

kíže.

jen blíže! blíže!!

Slavíka snad libé klokotání? l^ání*. Ach tak sladce nezní jeho ^

pjde touha k rži

hlas ten uslyší,

Kdo Neb

jej

žel

i

stíže,

víže

Bez nadje jako milování! Bolesti,

i

V ržovém

slast

mé

blankytu

Ty ržemi ovnená

srdce jímá?

hvzdy luno,

rcete,

— — —

rže dímá? i spí Ona, a jen rže kvte? „Rže kvte!" rže jen?— Iduno!

Zdaž

to

Ona, a jen

2.

V hloubi

citu

kde

mám

slova vzíti,

— —

Bych pronesl prosbu dosti jemnou? Temnost za mnou, temnost predemnou, i

Bledý den chce

Jak

mn

v brzku

se stádo labutí chce

Plynou oblaky

ped

Darmo

se

!

Jakás ruka

ped

!

zsta

se

mnou!!

mé

ho neuprosí.

—

umdlelý zrak

— — mok ústa mi sype mrak a mrak! —

staví zoufalství jen íši.

Sáhnu po ní V duši tma

O—

krýti,

mnou, neb chce veer býti!!!"

— lkáni

Vždy mi

!

nocí temnou.

„Pane, pane! panel!

Zsta

zajíti

;

ten

zrosí,

jak chladno v noci pusté íši!!

:

3.

A má

síla

neoslabla v boji

Proti

tob

Pece

bolest v hloubi srdce vrytá

ješt,

boue

lítá,

asem budí mutnou touhu dvojí: Pedn, v nov zkvtlém jaru svojí Aby vnadou rže trnokrytá, Ne již více v elo mé uvitá, Zdobila

le

tichou rakev moji.

Druhá žádost

jest to

samé pání

By nového jasná slza máje, Až provodí slavíka volání. Bledou lunu v tichou noní dobu

S sborem hvzdným nad Zrosila

le mech

jen

vlastenské háje,

mého

hrobu.

4.

Zašlo slunce za modravé hory, Poslední v oblacích požár plane,

Lehký vtík temným lesem vane, Pernaté sen v

náru jímá

Vzdálené se v soumrak

sbory.

tratí

dvory,

Zdá se svt, že v temnu pozstane; Však jen zdá se, v brzku luna vstane, Svtlem svým osvítí všecky tvory. Vzešly

hvzdy v

rouchu jasném, zlatém,

Na vysokém

z tmélých nebes

Pedcházejíc

knžnu

trnu,

noci, lunu.

Spatily mne na zarostlém hrob

;

—

v

Žaly kryji ve srdci rozatém.

Touhou

plál

jsem po minulé dob!

;

o

IV

Temná

Ob Temná

c.

noci! jasná noci!

k žalu mne noc

Jasná noc

Temné

budíte.

mne v hloubi tiskne. mne zhru vábí

hlubiny se hrozím,

Ach! a k svtlu nelze

Vy hvzdy

K vám

jasné, vy

já toužím

Ach, a jen

lovkem Ve

své

!

hvzdy

ve výši!

tam svtla ve íši

zem

je

má!

lovk pohyne. zem pivine,

jsem; než

m lno

jíti.

zas

Zajme, promní a v postav jiné

Matka má, zem,

Vy hvzdy

K vám

zas

jasné, vy

budu

Ach, a jen

m

vydá!

hvzdy

toužiti

svtla ve

zem

bude má!

ve výši! íši.

!

!

90 Kvtinou-li mne životu navrátí, List

Však

mj

i

kvt

ach, jen

mj

zem

Svtla ve stany

Vy hvzdy

jasné

!

k svtlu zas,

jíti

tma

obrátí.

m

uchvátí,

nedá

— Vy

hvzdy

ve výši

;

Bndonei

mj, pro smuten

„Slyš, páže Slyš, páže

Snad

O

mj!

že se vlny

neboj

Slyš, páže

vlast.

— sem

moské

pevná

se,

mj

!

je

stojíš?

blíže

bojíš?

lo.

— Darmo

volání.

On neslyší. — Co znamená Ta touha tvá, to tvoje lkáni?" ,Tam za mlhami ,0 pat! o hle! co

V

z

moe

klínu

požár veerní vystoupá v mlhy stínu,

to

leží

Pl

to

chová vlna skoupá.

pane, hle! v poslední zái Jak zlat soumrakem to hrá,

Zajisté hledím vlasti v tvái,

O

—

vlast je má!'

Polou

O

poj!

jist! jist vlast to mál'

:

92

„O páže mj, nechtj tam zíti, Darmo radostný budíš cit! Co

pravíš vlastí svojí býti,

jenom luny chladný

Jest

svit;

Až vzhru se nad moe zvedne. Až poslední dne zhasne zá pak touhou zbledne. Jakou i tvoje zbledla tvá!"

Obliej

„Mj

jí

páže, slyš! kroky

Jsou daleko,

Pro

pešla noc.

rosí slza tvé zas líce?

Jakého žalu

Mé

pl

msíce

dít,

Sotva

t

zas moc.

moí?" — ,Hle, to

o pane!

oko rozezná,

Co v bledé zái luny plane, To jist, jist vlast je má!* „Cí jazyk uchu

Lže

eí

zrádnou

o vlasti, již hledá zrak?

Ty nemáš, chlape, Co tam zveš

vlast nižádnou;

vlastí, jest

jen mrak!

;:

93

A

proto slyš

—

o slyš,

poj

spáti,

Než líce tob zbarví den Snad že se ve snách budeš smáti Své vlasti vstíc sen jako sen!"

—

Poslechnul páže, odšel spáti;

Ješt nepešel noci

Pán

vloží,

pokoj

stín.

cht mu

dáti,

—

lžko chladné v moe veer zplane, nad ním jitro

Jej

v

—

A

Nezbarví však

On

vn,

vn

Ze hledal

již

jeho

líc,

nepovstane

vlast, není už víc!

klín.

Pomnnky

ZasázavsUé. 1.

Pro

Vltavo,

eko

divá,

Tmavou nocí v boui Ikáš? S mými své snad zdecliy pojíš?

Mé „U

snad zdechy také znáš?

Vorlíka skály krásné.

Pod nimi kvtnatý beh O, by k nim Vrátily

mé

svj

beh

—

vlny bystré

rychlý

bh!"

Darmo, eko, tvoje lkáni, Darmo tmavou nocí zní, Vlna tvoje v moe spje,

Onch

!

neuzí.

95

„Darmo

jsou

i

tvoje vzdechy,

Dnové, pro které zde Oni dnové

Ikáš,

dávno,

zašli

Více juž jich nepoznáš!"

Ano, zašly asy milé,

V nichž

jsem bloudil v mladý den,

Podle Želetinku háje

V

krátké noci

— krásný

sen.

2.

Želetinky háje

Modré stíny Modrými tam

plodí,

stíny

Mnohá srnka Jedna srnka

chodí.

bílá

Nade všecky

jiné.

Které tamo mají

Své obydlí

stinné.

—

96 Stovžitou Prahu

Ode místa toho

Dlí eka bystrá, Dlí hor i mnoho.

Pedce noha moje Tmavou nocí spje, Své kde Zeletinka Tiché stíny

Vzešly

Luna

seje.

hvzdy

zlaté.

zasvitala,

Všecky srnka

bílá

Krásou pevýšila.

Srnko, bílá srnko, Uposlechni radu,

Opusf háje tmavé.

Poj

v

msto

do sadu.

97 Ubíhala ona

Dále ve kovinu; Miluje vždy srnka

Svobodnou Pro

ni

Oko

v noci tmavé slze lilo

Vzešlo slunce

Mne

Mácha

I.

krajinu.

z

;

—

rána

nepotšilo.

OpQŠtny. 1.

I

V

dlouhém

šumí

poli

vtr

Jablo, jež tam ržobíle Zlaté klasy, vše se

Vše

se kloní

Po bezovém V pedu háj Jeho

— ten

zkvítá,

ped mnou

mne

háji

vání,

sklání,

nic neu\itá.

vtry hrají, dub stovký

hlídá.

lístky cosi šepotají;

Poslouchám

—

nic pro

mne

Bublá potok stíbrnými Potok, jenž luh

kvtný

nepovídá.

hlasy,

obepíná,

Jakby dávné vypravoval asy;

Pejdu

— slyším — mn

nic nezpomíná.

99

Modrý blankyt nade mnou Po nm vtík s oblakami Dnes

je

hraje,

v plnoc, zejtra na jih žene,

V západ,

východ

— nikdy

Rozplašen

mj

Neznámý

;

pláem

Dvakrát

nic,

Vné

se klene.

dál

v moje kraje*

národ, bratr si

bratím

cestu krátím

;

vše jenom jednou spatím.

— nikdy

se nenavrátím.

2.

Jerusalem spustla,

Rozplašen

Kam

mj

by hlavu

ni místo

neznáno,

národ, potupa sklonil,

místa

mu mu

zlá.

nedáno.

Daleko prach otc, daleko vlast má.

Z nespatené vyhnán. Palmy na Jordánu, Kdežto vzchodem slunce hrdliky hlas zní; Tam vy pozdravujte ode mne neznánu, Rcete

jí,

že ješt

chovám lásku k

ní.

100

Láska má

—

po vysoké hoe, mnou Vyšší té hory, pes kterou jsem šel; pes hluboké moe, Pes moe jsem kráel Šla se

—

Hlubší toho

moe

penesl jsem

žel.

!

Cizinec. Cizinec bydlí na pusté skále,

Slunce

mu

sotva zasvítá!

Chlad a mlhy tam panují

Kvtina tam Studený vichr

stále

—

nevykvítá! s

kademi

pohrává,

Zmrtvlý kolem mu svt,

as

ubíhá

i

opadává

Mladosti cizincovy kvt.

Jakž možno

jen, že si nezoufá?

Jak zlomená kvtina vadne. Štstí pro, že v nic nedoufá

Než

Na

— v klidný

v zemi chladné

také by ekal více?

Vzdálen

O

rvek

jest

od svých srdcem

— myšlenkou

lásce sen byl jeho milenkou,

On sám

shaslá

— jen

doutnající svíce!

102

Zem

studená

lio

skryje,

— Zda hrob jeho komu znám? — Neoželen tam V hrob jak v život — jen sám! nebude, Plakat pro žádný Jakž u domácích bývá — Kde?

kdesi shnije

as

Cizinci jen vichr zahude

A nkdy

v noci sejek zazpívá!

Umirajici. Krásné

zlat zacházíš,

slunce,

Skvle pouf

denní svou dokonáváš,

Poslední blesky kol kolem házíš.

Zeleným

luhm

„dobrou noc!" dáváš.

Stromy a kvty v tvé zái se skvjí. Háje a louky v tvém dechu se chvjí. Nuž, dobrou noc

—

i

já

ti

poslední

neuzím svtla už Dávám Až prchne noc a se rozední,

Zá

A

zbarví tvá

— jen

za hory slunce až

Již luna o

mn

tvého,

kíž hrobu mého,

opt

zajde,

povsti nenajde!

Jako poutník z vlasti když se Ješt jednou kol se ohlédne,

Tžký Oko

bol

vlhne

mu

prsa svírá,

— tvá

mu

zbledne

ubírá,

—

104 Nebylof ve

vlasti

nikdy tak krásn

Nesvítilof nikdy slunce tak

Tak

— erný a

—

jasn!

hrob podemnou zívá

A zápach mi vane z hbitovních houští: V svt se má duše ouzkostn dívá A vlast pozemskou neáda opouští! Posledním strachem prsa se

ouží,

Duch ješt jednou po svt zatouží, Však už nadarmo, darmo se souží!

—

v chrám. Plnoní

vstal

A

msíce

msíc nade Pražský chrám, Smutný v pustém chrám já jen stojím sám; bledá

slzí

plný

s\dt.

Ve mých jenom adrech Ci ostatních?

— Ne! —

Nepronikne rakví

ni

trudný budí svit jeho

cit.

ili stín

hrobový klín!

Nezaplaší noc, a nezaplaší sen,

A

nezbudí bouní mrtvým srdcím den,

Jen po sochách hrobky barví mrtvá

zá

Korunu nevrnou i kamennou tvá, Míhá se po lících neprobuzených Co utichlý plá, ba co lehounký smích. Pi každého nohou kamenný spí lev

Co umdlelá

hnv. Slávy zašlé stín, ba plnoní i strach Obletuje otc mých zlehený prach. síla

i

ukrotlý

Nešastného syna však pravicef mdlá,

A

síla

úst jeho

skípní

jen má.

:

!!

Iduno

!

1

d a n

má

Iduno

Pro tebe vždy

a.

se soužím,

Ty jasná noci luno, Po svtle tvém jen

Tam

toužíni!

panoš lesem bloudí

V smutném vždy naíkání, V zvuky, jež z harfy loudí. vtr

Mísí se

Kde v

lese

V noc

šerou

Provívá

Zpv Iduno

v

listu

lkáni;

hrad pustém sova stn, šustem

jeho k plné

!

má

lun

Iduno

Pro tebe vždy se soužím,

Ty

jasná noci luno.

Po svtle tvém

jen toužím!

:

lOT Zdí krajem chestot zbran.

Nepátelé

se blíží.

n!"

„Panoši! tryskem na

Mnohý se s kon sníží. Pod nimi zem se tese; Však rykem panoš zpívá Tak pi potoku v lese

V bou

hleis

Iduno!

má

slavíka znívá

Iduno!

Pro tebe vždy

Ty

—

se

soužím;

jasná noci luno,

Po svtle tvém

jen toužím!

Jest bitva bojována,

Panoš

Pou

se s

oe

jeho dokonána,

Dímota zraky Již dubec

A

sníží;

na

tíží.

nm

stojí,

srny na tom hrob,

Kdy

den plnoc

Pasou

se

v tiché

dnem dob.

s

pojí,

108 Iduno!

má

Spojen

Ty

s

Iduno! tebou pebývá;

jasná noci luno,

V tvém

svtle se slunívá.

Veer. Zašlo slunce

již

za hory,

Poslední ervánek plane

Nade hvozdem, ptactva sbory Utichly, jen

Pohrávajíc

vtík

dub

vane,

s listem,

Bezebarvá vlnka hrá

Pede mnou Ve vtru Jak když

v

potku

zní harfa

istém,

má.

zašlo slunce jasné,

Noc když roucho

rozprostírá,

Poslední jak s^^t uhasne.

Neb nad lesem jak umírá; Ohlas zvonku poslední

Když u veer s vížky zní, Neb jak rže v háji zvadne: Tak tys klesla v lžko chladné.

110

A

nad skalou luna bledá

Oblaky šedými plyne,

A

co truchlorouška šedá

Kolem ní se mlha vine. A tou mhou zá hvzdy zlaté

Svtv

V

chrám Snad

je

vyjasuje chrám ticho

—

Bh

v

—

ticho svaté

nm

—

sám a sám?

Zastavetiíko. Spi, o dívko milovaná,

Tichý, libý dímej sen; Spi, až za bílého rána

t

Ržový NechC

Tob Též

i

zbudí den.

ve snách angel tvj

zaste osud

i

já

te

mj.

budu

—

spáti,

erné noci vzchází mrak; Pestanu nadarmo lkáti, Pevný sen mi sklízí zrak;

Dut

v ptactva jarní ples

„Dobrou noc!" mi huí

Luna

vodí

V jarní

hvzdy máje noci libý stín,

les.

112

Temn Mne

zvuí

šepot háje;

ach tichý pojme klín:

Neprosvitne luny moc

Mého lžka temnou

noc!

Dívko! dívko! dobrou noc!

!

!

Dobron noc! Dobrou

noc, o lásko

!

Naplnná smrtonosnou

zlatá íše, slastí

Tvoje krásná, klamuplná íše

Nebude

nikdy mojí

již

vlastí.

Miloval jsem na noc vzešlé svty

Jasné svty z jitra doplanuly. Miloval jsem z jara krásné

Bujné vtry

A

pry

kvty

— —

je zavanuly.

tak vše, co radosti mi neslo,

Láskou mojí v brzkou zkázu

kleslo

Ješt jednou v mladosti mé kraje Zpt mé vedlo mdlého slunce zlaté

Sn

mých

Kde jsem

íše, ony stíny svaté, bloudil, jako dítko hraje.

Mrtvo kolem

— pustota jen

pouhá.

„Vše mladosti mé uvadlo kvítí?" Bez slunce kvt nemá zniku, žití; Slunce zašlo a noc byla dlouhá. Mácha

I.

8

;

114

Plái hoce. „Pro, o slunce jasné! An t sotva mdlý mj zrak uhlídá,

záe

Již tvá

zase mi zahasne?!"

—

„Hasne! hasne!" ohlas odpovídá,

A

již

tma

se

Chtl jsem

kolem rozprostela.

kvítí

— noc jen

slzy

Te jsem

tichý, harfa bezestruná

Zavšena

v kobce

mla.

otc pešlých

Tichý jak v zásvitu

svt

vzešlých

Nade hroby noc je stíbroluná. Však co chová harfa v spustlém kh'n?

Kdo mi tajné její žaly poví? Kdo vyekne a kdo ustanoví, Co noc

Vtík

A

ta,

tichá v

bledém

tají

zdychne v harfy

a

již

—

stín?

lno

duté,

struny žádné nemá,

Zalká zvuky nezapomenuté!

Vzplanou noci zraky žalonosné, Sírou zemi kryje slza

Ci ne slza?

nmá!!

— snad jen

—

kapky rosné!

Sen o Praze. Duše nesmrtelná, která

V tle

mém,

Ustvoené

bydlíš

ve schránce smrtelné,

z hlíny!

ty,

Co lovka smyslm

jenž patíš nelze zíti,

Nelze pochopiti smrtelníku,

A

poddaným tob tlem vládneš:

Te

Den, v

Híchu Den, v

poslední,

pomine, smrti bratr,

hnusného, v kterém ty též.

vyšla,

nmž

mn

nazpt

se navrátíš.

slunce shasnou,

svty

zajdou,

tak jako bylo na poátku,

Díve Státi

A

nmž as

— syn

Odkuds

A

den

zpívati dej

nežli

Bh

byl stvoil zemi.

bude všecko prázdné, pusté

ty, jenž jsi

stvoiil

Který patíš minulost

I

ducha mého, i

nyní,

—

116 Jehož oko hledí do budoucna,

Nestvoený

i

neobmezený,

Jehož konce není a nebude

Podporou

bu

Temná noc Nebylo na

V

silnou

—

ducha mého.

pokryla šírou zemi, ní

živého tvoru,

celém kruhu svta smrt jen byla.

Na

nebesích jasný kíž

te

vyšel,

Jako slunce jasný lesk vydával. Rozléhal se kol zvuk smutný trouby,

Bud

tch, jenž dímali ve hrobech,

Rozlehlých po zemi

širošíré.

—

Promnné tlo v prach a popel Opt skleslo po skoneném soudu,

A

nebylo více; duše však se

Navrátily nazpt, odkud vyšly.

Svt stál co Na nebesích

v dnu tvrtém po stvoení.

sedl

Bh

v své sláv,

Nesíslní kol kolem duchové. Zpívali

ku sláv jeho písn;

Rozléhali hlasové se jejich

;

;

117

V

slavném zvuku, jako boue dálná,

Neb

co padajících vod

Souzvuk

svt

huení

v kruhu kolujících

Hrzoslavn písn

ty provázel.

„Sláva Bohu na nebesích, Jenž vévodí od vnosti;

Jehož slovem vstaly svty,

Jehož slovem nebe jest."

„Nezaatý, neskonený, Neobmezenou vždy vlí

Od Od

stvoení ídil nebe.

stvoení ídil svt."

„Milostivý, dobrotivý

Klade

cíl

te

lidské pouti,

Jeho slovem klesne nebe. Jeho slovem zajde svtí"

Byla tma nad svtem rozložená.

Jako

moe

kryje šírou zemi

Vyhoelá, tmavá byla

slunce.

118 Modrojasný Sirius

V letu,

i

zhasl,

v kruzích tmavých

huí svt.

Duše má, ped nadsmyslné zraky Své te uved vlast mou v ase tomto:

Vymelá

až státi bude Praha,

Ziveho až v

ni

nebude dechu,

lovk

ani

zvíe žádné.

Peruf svou

má

duše rozepíná,

Ani

S vysokého nebe dol k zemi Davem svt kolujících spje; Pede mnou za mnou po mých stranách, Pode mnou i nad mnou svt množství. Až se v dálce jako mlhy tratí. i

Složí duše

Na

má te peru

svoji,

šedivém oblaku spoívá;

Podemnou zem rozložená leží. Paprskem jsouc jasným oslunna,

Ped mé

zraky vstoupá vlast

Jako druhdy tmavé lesy

V

stojí,

dálce modrají se Krkonoše,

te

moje.

119

Kol po

rolích obilí se vlní,

Noví klasové potichmu

Kvtem

osypané

šepcí,

stromy;

stojí

Kvítí kryje pestré šíré luhy,

Vonná rže hlavu v vtru houpá, Fialka pelibou

Z

vni

lije

trávy husté, kde ukrytá

Hrí potkové

hájem hustým,

Olšiny se zhlížejí v

S Labem Vltava Nevstu stíbrný

Ve vod

leží.

potku,

vlast obejímá.

jako pásek.

však není ryby žádné,

Není ptáka v povtí jakého,

V

olšin nezní

zpv

již

Nelítá na kvítí

slavíka.

vela žádná,

Neskotaí brav na lukách Není lovk, který by ho

V

celé vlasti

lovk

Ani Jaké

To

v celé vlasti žádný.

jest to?

jest

pásl.

není zvíe žádné,

msto ped

Praha

bílý.

Praha?

zrak

Praha?

O

jak

mj te vlasti

vstoupá?

hlava?

zmnna

jest!

120 Slavný Vyšehrad zde druhdy

Tamo hrad Jiný most

A

královský

ped asy

stával,

pes Vltavu

;

vedl cestu,

obydlí všecka pustá stojí;

S šumotem kde druhdy dav Jest

Ani

te ticho, lovk ani

hrzoslavné

se vinul. ticho.

—

mst,

zvíe v

Pusto kolem, každé místo prázdné.

Jeden každý

dm

otevený.

jest

Nezavena jest každá svtnice; Náadí jak jindy všecko stojí, Jakby obyvatel práv odšel.

lovka však nikde, nikde není. Vže jako díve k nebi strmí. Ozdobeni všickni oltáové,

Jakby

te

byl

Jakby práv

knz

byli

dokonal obt,

te

odešli,

Jenž se druhdy modlívali v chrám.

Vymelé však

stojí

Jako pustá hrobka

Národu

celé leží

msto, Praha,

co celého hrob zdá se

Celá vlast poseta pestrým kvítím,

121

S Labem rychlým Mtava samotná

V souzvuk

temný, co rohové

lesní,

Pjí nad hrobem píse pohební.

Vzhru nazpt má

K

nebesm, kde

—

se duše nese

vný

Na vysokém oslunném

pán vévodí, stolci.

B oj

a

i 11.

Pod Bojara pevysokým hradem, To Bojara, mládce Bojarína, Švadla rže kouzlící svým vnadem Holým trním roste rozmarýna.

V

—

rozlehlého nad ní dubu stínu,

Na vtvi se houpá malé ptáe; Smutn hledí na tu rozmarýnu. Švadlou rži v

zpvu temném

pláe.

Tmavým, hustým erným lesem Prostovlasá dívka bloudí;

Tmavým, hustým erným lesem Smutný plá a lkáni zní. Bosá hustým trním kráí,

Z rozervaných

bílých rukou

123

Krev po šat bílém kape,

A

usvadlý dávno šípek,

Jakby opt znova

kvetl.

Smutné dívky zdobí krev;

Kudy kráí noha

její

Rozervaná, zkrvavlá,

erven

se všecko skví.

Luna v mrak

se zahalila šedý,

Není po nebi

ni

Nad

A Na

i

hvzdy

jasné,

lesem jen míhá svit se bledý, ten po chvíli malé hasne;

vysoké proti hradu stráni

Houpají se kovin stíny husté,

asem asem

zazní z

erná

lesa lkáni,

kol panuje ticho pusté.

Na cimbuí Zasmušen

hradu svého

co

erná

noc.

Jako luna v mraky šedé Zahalen v pláš široký,

Nad propastí nad Okem plamenným

bezednou,

v

ní

hled.

124 Stojí mládec, Bojar jest to,

Bojar, statný Bojarín.

pláe tmavým lesem? zas to pláe Již to mlí opt pláe Opt mlí Vzhru! sedlo mi na oe, „Slyš, co

— —

—

Vzhru,

rychle!

Hoj,

letí

již

Jako blesk

Tak on

letí

Na cimbuí

—

— Rychle!

—

Vzhru!"

v tmavou noc, se

mihne mrakem,

v tmavou noc.

hradu jeho

Stojí panoš, hledí v noc.

Kolem hled, smutn pláe. Ceká do jasného jitra. Ceká pes den zamraený.

Ceká pes noc opt

celou;

Nevrátí se Bojar více,

Statný Bojar Bojarín.

V lese

s

Houští

vkol obklopena

dubem

jedle kde se pojí. stinnou,

125

Kamenný na

nho

kopci kížek

stojí,

dubu vtve vinou. Rozmarýna v podzimních tam dobách Kol

Vzhru

A

se

pne

se

mezi holé trny,

na dvou porostlých mechem hrobách

Pásají se v sboru plaché srny.

#

;

Dva

zákeiiici.

Rozprostela chladná noc

Nad

lesy

bezhvzdné roucho

Studený vál

Po

listí

vítr lesem,

se starých

dub

Skvly

tiché slzy noci.

Skryla

zv

se do svých doupat,

Spalo ptactvo v teple hnízda,

Jen dvé ješt dravých

Bdlo Po

pták

v stínu erné jedle,

koisti íhajíce.

Pokraj lesa pode skalou Stálo dvé zlých

Po

zákeník.

loupeži dychtivých.

Jeden jinoch, staec druhý.

„Co „Co

se

blá," vece jinoch,

se

blá na

vrch hory?"

—

127 jSnad

Ve

to

luna pobluzuje

vrcholí ch tma^^ých jedlí;

Nebo labuf asn vstává. Snad dokonce z dálné vlasti Dnih jde tebe navštíviti,

A

neb milka k

tob

spje.'

Zachvje se jinoch jarý, Odhovoí jemu tiše:

„Ba

jest to jen

Dávno

Labut

zašla bledá luna. již

pry

Vlasti neznám,

Mé

nový sníh;

odtáhly,

nemám

ach milkv není

di^uha,

více.

ti

Vlastí mou ted tmavý les, Druhem me mj ocelivý A mou milkou erná noc."

-

- 'c-e.<ss>-»<3—

e ch.

Na

palouce lesem obklopeném,

Jenž se výš a výš po

hoe

táhl,

Dohoíval malý ohníek;

Kolem nho

šest leželo

muž,

Unavených bitvou bojovanou; Výše sedl sedmý, šedý staec,

V stínu

jarem rozkvetlého šípku;

Hlavu svou o harfu

Nmá

jenž ležela v rukouch jeho.

Rozstelo se nad

A

podepíral,

n

ticho

noní,

kde díve bitva burácela,

Zbledlých

tiše leželo

nepátel,

Co na nebes báni vysoké Ztuhlých nocí míhalo se hvzd.

Z

dálky znlo jenom vytí

vlk

Hladových, jenž blízké znali hody;

129

V

temn

hlasy jejich mísilo se

Duté

Vltavyných

lkáni

vln,

Za horou

jenž oužiabinou skalní

Valila se

hlun

„Kdo

v pustý hvozd.

jsou oni, jenž tam kolem ohne

Unaveni bitvou spoívají? Podle nich se leskne jasná zbra.

Kdo

ten

sedmý

—

výše, staec šedý,

.X

Jenž tam v stínu rozkvetlého šípku

Hlavu svou Šest to

o harfu podepírá?"

vladyk

jest,

Vypudili nepátele

Novou sob

z

pišlých

s

Cechem;

zem.

vydobili vlast;

X

Spoívají unaveni bitvou,

Bojovanou

vítzn

Sedmý onen?

Pvec

v den parný.

starý jest to Bohdan,

šedý jest to

vdce echa.

Táže se Blodín, mládec

silný:

pro onmla

harfa,

„Bohdane,

Zvun

druhdy bitvu slavící?"

Odpovídá Bohdan, šedý pvec: Mácha

I.

9

130 „Dvacetkráte vyšlo jasné slunce,

Co jsme Posledn

opustili starou vlast;

—

znla harfa, Tesoucími rozechvná prsty Smutn struna dala vlasti: s Bohem! tenkráte

Ouplná až nad Pozdraví

má

les

vyjde luna,

harfa nové vlasti,

vítznou zbraní;

Dobyté

naší

Zalká

nad hrobem skleslých bratr,

i

Smrt opláe mládce Bodromíra, I

Krasony, dívky modrooké,

Nebot obou, jenž

zdobili luhy

Jako kvítky jasné, není více!"

Z jednch jakby

bylo vyšlo úst,

Jednohlasn volá vladyk Šest: „Vypravuj smrt mládce Bodromíra, I

Krasony, dívky modrooké,

Vypravuj nám bitvu bojovanou!"

Mlí

chvíli

Bohdan, starý pvec,

Odloží svou harfu a pak pone:

131 „Burácí po jasném nebi hrom? Vešli v boj živlové? Rozstoupá

Nebenosná skála

se

ve výši

Nad tesoucím v dolin

se

dvorem ?

Ani skála neláme temena, Ani v boj nevešli

živlové,

Neburácí hrom po jasném nebi;

Le

—

ryk bitvy optují skály,

Statný Cech v boj vede vojska svá.

Hlasným zvukem vzbuzuje vojín. Kouilo se z zápal obtních. Kolem nich se žen a dítek sbor V posvátném hluboce koil zpvu. Proti

sob stála ob vojska. mraen na ztemnlém

Co dvé

Zbran, Proti

též

sob

i

nebi;

zraku zapálených

sypaly se blesky.

V prudkém bhu

srazila se vojska.

Co dva lvové v temných pustinách. Zaznl ryk, zaznl i teskot zbran. Vystoupilo slunce na poledne,

Posud válka nerozhodnuta.

Ani semo

ani

tamo není

132 Posud ješt ustoupeno v bitv.

K

západu

Vítzem lile

sklánlo se slunce,

již

až posud nebyl žádný.

vdce

tu

Ranný

nepátel se

co stelou rychlou levhard.

Zpnné

se

erné

vlasy vinou

Širokých kolem ramen

Tžký

ítí,

i

prsou.

mlat se v psti silné leskne,

Chestí plný pes ramena Stojí Jarmil proti

Nepátelský

na

Bojují, prach

toul.

jako sklála,

se

vdce

kolem nich

vrže, se vine.

Ranný

pak sklesne Jarmil k zemi, Zarachotí nad ním luk i toul. Blíže skály stojí Bodromír,

K nmu

nyní obrací se vdce.

Staví kroky Srší

na

— oba

se blesky z

na

se hledí,

zrak

svých.

Piblíží se jeden k druhému.

vdcv

Zaleskne se

vzhru

Padne

Bodromír

rána,

Bodromírv

skví se

mlat,

se vyhne.

vzhru

mlat.

—

;

133

Vrhne

na vdce, rána chybí

se

Rychle po

nm

poznovu tne vdce.

Skoí nazpt mžikem Bodromír;

kMoranl"

„Lkej

Huí vtrem tžký

silným hlasem volá, jeho mlat

Jako boue, skoí stranou vdce; Chybí mlat, a padne borovice.

Po

nm

vdce, padne Bodromír,

Zarachotí nad nim luk

hlun

Sirý nad ním

Ustupují naši

!

i

toul,

zalká

— Vítzí — Hle,

Nepátelské sbory.

V nejhustší

les.

tu Cech,

se bije jejich tlup.

—

ped ním; pevn opt stojí.

Ustoupají nepátelé

Naše vojska Proti

Na

nmu se

vyine

ech

obrátí.

Stojí proti nepíteli

Kolem nho

se

vdce, Co

Bh

války

svému;

skví se brnní.

Vlasy zlatá pílbice pikrývá,

Na ramen Jasn

stíbrný se

štít

skví co luna ouplná,

Knzem

kovaný v posvátném

háji,

134

V temné

noci v svtle

Požár rudý nad

oh

svatých.

les vstupující

Zvstoval nám štstí v každém boji, V nmž se skvíti bude tento Štít.

Vrhne

se

na

vdce

nepátel.

Jednou ranou zdvojí jeho Zdvojí brnní

i

štít,

prsy jeho,

Padne vdce mezi mrtvoly; Zarachotí nad ním brnní,

Posypaný vlastními jest šípy. Ryk ve vojšt zazní vítzný, Prchají

již

sbory nepátelské

Jako srny plaché temnem lesním, Neb co hejno živých holub. Rozražené rychlým sokolem. Naši však, co vely kolem oulu, echa kol a kol se shromažujíce, Velebí ve

zpvu hlasném

bohy.**

msíek. Aj, libý vtérku,

Co spješ tak nxhle Pes kvtnatá luka, 1

Pro

skláníš

kvítek

Peestých hlavinky?

Pro pníš potka Stíbrolesklé vlnky?

Pro

modrého háje

Mladé stromky

loupíš,

Listí zanášeje

Jím cestiky kryješ??Odpoví vtérek: „Spjif já pes luka,

Pes kvtnatá

luka

Rychlorychlým letem,

Bych setel slziky,

136

msíc

Ježto v noci

Naplakal na kvítky,

V

teranotemné noci

Bleounký msíek. Kvítkíim hlavy skláním,

Hlavinky peesté,

Hledám, zda v kalíškách Nebydlí pekrásná

Milenka msíce,

Bledého

msíka.

Kolkolem

Hledám

ji

ji

hledám.

po hájích.

Hájích jasnomodrých.

Hledám

ji

po

lesích,

Lesích tmavoerných.

Však jí nenalézám. Hledám ji v potku. Zdaž

ji

Vlnky

nechovají stíbrolesklé.

v

asto

V

v boui

zmnn,

pestrašlivou boui.

Hledám

ji

po moi.

137

V

nejhlubších hlubinách.

Celé Celé Jí

moe moe

projdu,

zdvihnu,

však nenalézám.

Všude, všude hledám,

Kam

oko msíce,

Bledého msíce

Nikdy nedohlídne. Ach, však nikde ona."

Každé

noci

msíc.

Bleounký msíek

Nad horami

vyjde.

Horami šedými.

Nadje vždy nová Skví se pi východu

V

oblieji jemu;

Než

ím

výše vstoupá

Nenalézaje

Tím

jí.

více vždy bledne

Tichou nocí lkaje

Na

kvítky peesté

Jasné slzy pláe.

—

-

138

A

tak od stvoení

Veškerého svta

Po

oblacích bloudí,

Stíbrných oblákách Hledaje milenku;

Kolem nho plynou Jasniké hvzdiky, Každou nocí kvítka, Kvíteka peestá Slzami porosí. Slzami jasnými.

Kdy však

Nkdy

se

ho velká

bolest zmocní.

Zaste si svou tvái Tmavošedou rouškou.

Tu také noc tmavá, Noc to ernoerná Celý svt pikryje;

A pak vše s msíkem, Msíkem bleounkým Po

celou noc truchlí.

Kdy

V

však svou milenku

noci nenalezne,

139

Tu se asn z rána Za modrým lesíkem Daleko, daleko

Do moe

A

potápí.

tak musí bloudit

Bleounký msíek Od poátku svta,

Svta veškerého Až ku konci svta. Svta veškerého, Milenku však krásnou

Nikdy nenalezne.

; ;

z p Strom

stojí

a kol

kol

ptactvo obletuje,

V zpívání

peradustném

Se kráse obdivuje.

On

Kvt

vn

jej

kvtu

po s

—

asn,

vykvetl však

Mráz pekvapí I

e.

v krásném kvtu,

vni

Rozsílá Jej

v e

z jitra,

opadne,

kvtem

mizí

List po listu opadne, I

krása

Samoten

s listem stojí

mizí,

uschlý strom.

—

Sbor ptactva oplakává Uschlého stromu krásu

Uprchlou v sadu zkvtlém.

—

141

Nad rybníkem na

Na

skále,

skále na vysoké,

Pošmournou ernou

Ohe

jasn vzhru pne

se

— plamen

Plamínek

Na

nocí

hvozdy

—

svítí

širošíré,

Požár se vzhru nese.

Obloha I

též se rudí.

rybník skví se v zái,

A

vlnky zlatolesklé

Vesele Již

ohe

Plamen

šeptají.

si

dohoívá.

—

plamínek

svítí,

Jiskí se

— doutná — zhasne.

Obklopí

šíré

hvozdy noc.

Obloha opt zerná;

V rybníku záe A tmavé vlnky

zhasne, šepcí

Jako pohební píse.

Slavíek polétával Rozkvetlým nade sadem,

;

142 Houpával

se ve

Zblelé na

kvtu

jabloni.

Létával on nad lesem,

Nad hájem

rozepínal

—

Kidélka rychlorychlá. A kudy polétával, Znl hlasn jeho jemný zpv, Rozkvetlý sad se

ztišil,

Umlkl

šírý les

Vtík

svá kídla

i

háj.

V zeleném zdiml V vysoké borovici Poslouchal potok

Dojemný zpv

složil,

háji

tiše

slavíka.

Pozdiml i slavíek, Spánek mu oka sklížil,

S

rozkvetlé sklesl vtve.

Pne vzhru mech se nad ním. Umlkly zpvy jeho, A nad jeho hrobekem Pesmutn šírý huí les. I

vtíkové

rychlí

;

143

V

ouplném svtle luny

Smrt jeho

oplakávají.

Chodíval jinoch po horách,

Rovinách

Zvunou

šíré vlasti, si

harfu nosil.

Vítaným býval hostem, Umlou kdy on rukou

Rozechvl zvuné

struny.

Mnohé tu dívce smutné, Jak pochmuí se hvzdy, Zastely slzy jasný zrak

A

jak za

jitra rosa

Skví se na

lístku

rzném.

Tak na rozkvetlých lících slza skvla se. asto nad hájem zaznl K ouplné lun jeho zpv.

Díviných

Není jinocha více;

V

dímá hrob, Neb na perutech zpvu chladném on

Odlétla duše jeho.

A

jako

s

kvtem

vn,

144

S ohnm Jak zpv Tak Jeho

i

s

požár zmizí.

i

s

jinochem dobrým

zalétly

I harfa

slavíkem zmlkne,

písn,

onmla.

:

!

Dit. Strašnou boni oblak hrozí,

Jak

to úpí

Aj, ta dít v

!

se vozí.

vraf se zpátky

!

!

neustále

Clunek plyne dál a

Pro

?

malém lune,

Sem tam po vlnách Dít dít

— Neslyší; — jen

ln

moe

v

dále.

tak plyneš v neustání.

Nehrozíš se

boue valné?

Aj, tu dít oko kalné

Zdvihne, mluví v tichém lkáni

„Pro

Yždy Otec Mácha

I.

bych hrozil já se moe, pak pedce v hloubi této

spí již tetí léto.

10

!

146

Nezdá

se

tam

spáti,

tiše

Neb kdy v tomto plynu lune, Slýchám v temném moe ln

asto

tajn, tajn lkáti;

Snad

se

mu tam

po

—

mn

Rád bych chtl tam k nmu By mne mohl opt zíti. Neznám

ale cestu

stýská? jíti,

dol."

te boue skuí, Zbouené již moe huí, Strašliv

Dít

plyne v

nmém

Vlna za vlnou

bolu.

se valí,

Podobná vysoké hoe; Polkne lun ten .... zalká moe.

P Pedouc dívka Žal

e

sedí

d

1

k

a.

pod rozkvetlou máji.

v srdce volá žežulika v

ji

háji.

tvrtý rok pod máji zde na mezi

Od

hor Krkonošských

Z rána

i

její již

Starostí ubledlá

Ze

Kol rozkvetlé máje to,

Milvoji,

líce,

snad nevrátí

více.

stehlík polétává,

smutn

Nese vraný havran zprávu

V krutém

obrací,

se z boje vrací.

ervená prv

se Milvoj z boje

Ty-li

k Praze hledí.

oka tam

u veer

Zdaliž Milvoj

dol

sedí.

provolává.

o Milvoji,

že on zstal proti

Turkm

boji.

148 Zalká dívka

smutn

:

„O vy

hory snžné,

Pro

nezasypete dívky srdce

Ped

dívkou veliký hle Krakonoš

Dívina

se leká,

„Nestrachuj

se,

dívina

stojí,

se bojí.

pelko," Krakonoš

„Však

t

A

promodrává kvítko

hle,

nžné!"

jí

praví,

mocnost moje všeho žalu zbaví."

se

pod máji;

Žal žežulka volá v každé srdce v

háji.

Zlomky z romantické básné

m

11

i

eh.

1.

Na

Bernardu klášter dímá,

Pusté ticho

Mnichové

dvr

spí

objímá;

pevný

sen,

Jeden ze všech nespí jen. Jeho kroj cizince

—

jeví,

Odkud pišel nikdo

neví;

Pi

sedí,

okénku nízkém

Stuhlým okem v dálku

hledí.

Zimní noci roucho kryje

Snžné

Dol

hory Helvecie;

horou, vzhr' po hoe,

Všude

bílo

— snžné

moe

—

150

Nad snhy

se s

tváí bledou

Míhá luna mlhou šedou; Šero, pusto, mrtvo kolem,

Psi jen bloudí horem dolem.

Každou noc cizinec sedí, Stuhlým okem v dálku hledí Stíní

mhy mu ducha

—

husté,

Jako venku hory pusté;

Oko

Pro

jeho

hrzu

jeví.

—

tak sedí nikdo neví.

Znova noc pláš rozste erný, Mnichové spí pevný sen;

Rytí Góra

nespí jen.

—

i panoš vrný; Nízkým oknem tamo hledí,

Nespí však

Sám

kde rytí jeho

sedí.

—

Zimní noci roucho kryje,

Snžné

Dol

hory Helvecie.

horou,

Všude

bílo

Nad snhy

vzhr' po hoe.

— snžné se s

moe

—

tváí bledou

Míhá luna mlhou šedou;

%

;

151 Šero, pusto mrtvo kolem, Psi jen bloudí horou dolem.

Víc a víc

se luna níží,

Strašnji noc zemi

— psové plnoc — zvony

Zvonky znjí Sklesla

—

vyjí

bijí.

jak strašné vykiknutí

Slyš

!

Jak

jej

hrza

z

Klášterem

Bez sebe že

Vrný

ticho všude.

co to

—

bude?

bží.

svtlo mihá.

se

Po chodbách

I

hrdla nutí

— — — panoš mniši

Ješt jednou Binklo okno Volá

—

tíží.

—

—

kik rozlíhá. Góra leží. se

panoš k rytíovi spje,

Nad nímž mdloba

peruf rozprostírá;

Zmrtvlého panoš podepírá,

Velé

slzy po ruce

Studený

mu

s

mu

ela pot

leje,

utírá,

tvá schladlou slzami mu heje; Rytí ztmlé oi otevírá, Po celém se tle hrzou chvje, I

;

152

Mdlé se oko pod brvami skvje, Jakby temnost kolem byla irá; Znova klesá a znova umírá;

A

zas znova

opt

Panoš pláe, panoš

Kdy na

A

tvá

pookeje. se

i

smje,

obživlého pána zírá, svoji

v lno jeho

kreje.

2.

S hradních vží dut zvony znjí, Mutn tichým hradem mniši pjí; Smutek, jako oblak hrad objímá.

Rona, paní hradu, v rakvi dímá.

„Dobrou noc jí." Však jest první den, Co ukonil žaly její sen;

Neb

kdykoli nad porostlou strání

Vzešel

msíc

—

slýchal její lkáni

A

kdykoli z jitra slunce plálo

A

vše v

ržové

Ješt oko Jí ni

její

se

zái smálo.

slzy lilo;

slunce zrak neosušilo.

;

153

V

kobce

ern

tiché,

obestené,

Jakoby v

ní rozestel se mrak,

Dlela ona

;

Na

— uplakaný

zrak

obraze dcery své milené

Upený Jakby

po celý den je mla,

vn

Uplynula jsou

Co

to

dve

Krásné jako

jen zíti chtla.

ji

již

mnohá

léta.

v mladosti ržené. jitro

uzardné,

Z hradu

ušlo do širého svta,

Hnvem

otce,

Pak

V

i

praví

puzené;

otec ujel z hradu svého,

odjel.

Aniž zdá

—

se

—

žeby pišel více;

Protož Rónin žal víc neuleví,

Le

až zblednou v smrti

Te již

zbledla

;

její

líce.

ztichlot lkáni její,

Mutn

jenom hradem mniši pjí Pozstalých plá zní smutn jen,

Rony

žaly tichý skonil sen.

Pode hradní

—

svdomí zlého. Kam? To nikdo neví,

dálku zahnán od

Góra

lid,

kaplí, ve

tm

pouhé

; ;

154 Leží místo tiché, bez jitra svitám,

Kde

ve zdání,

snad beze zdání

ci

—

Spí pánové hradu v noci dlouhé.

Sedm sloup do pl

kola

Kol a kolem železná

je

V

obejmutí

Nahoe

V

vném

stedu dol

Na

ní

sob

k

rám

je vlastní visí

zas

vize

pojí

—

sponka dlouhá,

lampa, svtlo v

ní nejasné,

— plápolá hasne rouhá doutná; — jemu jen

Div že hoí I

stojí,

míže

i

se

Círá tma, jenž se v kol hrobky vije;

asem

prchnouc, v polou odekryje

Všecky hrzy místa tak pustého,

asem

vše zas do roucha hustého

— až — tma

Šerých nocí seve

Kdy

pomyslí, ta

se srdce leká.

že

Mezi sloupy uprosted Hledí Kristus

s

Truchlorouškou

eká.

míže

vysokého kíže, jestiC

Svtlem mdlým jen v A pi sloup každém Stojí socha zde

té

na

co zastený.

polou ozáený.

ozbrojená

zemelých pán.

155

S

meem

Tla

v psti, jakoby ta

chtla schránu.

hlídati tu

Skuí vtík

zdná

stny Pustopusté hrobky mrtvým šerem, Jako zemelých dech zatajený Dlouhým po pílbicích hraje s perem, By se prodral slunce blesk tam zlatý, skulinami

Ozáiti chtje krásnou mocí

Rakví lno; v hrzy

tyto spjatý

Stane se jen pustou zase

nocí.

Svtlem bledým lampy ozáená Stojí rakev, v které Rona sní, Mnichem šedým prosba pronesená Srdené co lkáni hrobkou zní: „Pane,

Pane,

dej,

a

navždy nezahynu.

promi v soudu svém mou

vinu;

Dej af v brzku hrozná noc mi pejde, Jitro zlaté

„Pane, Pane,

dej,

nade hroby vzejde!"

navždy nezahynu.

af

promi

—

v soudu

svém mou

vinu,

Dej af v brzku hrozná noc mi pejde. Jitro zlaté

nade hroby vzejde!"

Za ním v sboru

všickni mniši pjí.

—

: ;

156 Hlasy

lkám znjí,

jejich jako

Než zvuk tento v kol o rakve duté, Rozhostné v hrobce vyklenuté,

V

nichž ni prach již není obsažený,

Zachechtá

se co

— Slyš!

Ticho opt. I

smích zatajený.

kon

v tom

—

ržání

podkovy hlasné klopotání

Pes nádvoí

mnich

v uši

zazvuí hlas radostný v „Pán „Pán se vrátil!"

I

—

Zasmušen na oi Góra

Kolem nho všecko se

mu

tiše

Okna hradu

snad tak

na

lkáni a£ žije!!"

sedí.

Nepromluviv kolem sebe

Všecko

bije,

stálo.

hledí. cizí

co zraky

zdálo?

zely

Umrtvené, jakby se ho chtly

sám tak dlouho bloudil? Stíny strom tajemn se chvly, Jakby každý nad píchozím soudil. A on stojí mlí v kol se dívá, Nádra se mu v tajném zdvihnou stesku, Neb se bledá divn tvá usmívá Zeptati, kde

—

—

;

—

157

Ztmlé zraky v Skoí s kon

strašném mihnou blesku.

— kolo

Vstoupí; ptá

se,

užasnuté

ráí?

co as rytí

Ten pak sklopiv oko nepohnuté, Vrhne uzdu a v hrad zpustlý kráí.

3.

Splynula tichá noc, podletní

vítr vál,

Velebný Vyšehrad v paprsku luny

Od

zdí od sesutých

i

od skal kolmých

Stopil se hluboko v Vltavy

Dvanáctá

stál,

temný

odbila, poslední mroucí

stín

klín.

zvuk

Se vmísil v jeící stíbrné vlny hluk I z blízké hospody v znjící hlasn smích.

V bílý plᚣ

zahalen pod skalou

Velebná postava.

Tak I

vlas

pes

jeho zmrtvlý

kryje jizlivý zdoutnalé

mnich;

tvá

zá;

Strašnjší inila sinavá luny

Šedý

stojí

— Vybledlou jeho visí

zrak,

hvzdy mrak

strašn po skále jakkoli vichr

lkal,

Ticho, však strašnji šedivý mnich se

smáL

158

V I

tom temnou nocí zvuk stíbrný harfy znl, smutný dívky hlas mutnou „Vítr, chladný vítr

Peze Svadlé

Na

si

píseu

vje

hvozdy husté,

hust

listí

seje

strništ pusté.

Smutn k posledu Kukaka kukala,

kovin

v

Smutnji však na rovin Dívka zaplakala.

Vnec krásný Bez nho jak Boue mže Nelze jiný

jsem

ztratila,

býti?

odšatila, víti.

tam na mé sestry hrob Ješt vlají stíny, Aj,

Tamo pjdu,

Vnec

z

spletu

rozmarýny."

sob

pl:

;

:

159

— harfy

Umlkla;

zvuk

mutn

krajinou hrál,

Strašný jak nešastné osud by dívky lkal

S ním

spolu utichnul v

Mnohem však „Není

hlasný smích,

strašnji šedivý smál se mnich

pláe

již

hospod

dost po celý jasný den,

lkáni to zaplaší noní sen, Ješt I tam tch plaší smích, jenž tak i

jest

ídký

host,

Z hrdla jej vynutí jediná zoufalost; Neb lovk, nejvtší jestli ho tiskne hích, Z vlastního trápení ješt si tropí smích." V tom harfa zazvuí, slyšeti tžký pád. Zvuela posledn, nezazní vícekrát;

—

Vlna

se urovná,

Harfu

nenechá žádných stop.

hlas skryje jediný

i

Plaící luna se stopila v I

stmla

širou

mokiý hrob.

mrak

klín,

zem oblak hustých moc.

Odcházel šedý mnich po skále v pustou noc.

Co v hrobku

s

plnocí bére

I vzešel jasný den, I

znova

I

dutý

s

zašel zlatý den,

plnocí trudný

eky

Šedivý též

i

hluk i

i

se hrozný stín.

vichr

se vrátil sen,

opt

lkal.

mnich pod skalou v noc

se smál.

;

:

160 I

každou pišel noc;

Na

tvái

dlí

mu

— až jednou

smích

než

v ranní v hrdle

as žá-

dný hlas; 1

byl to hrozný smích, pimrzlý v tvái smích,

Jakoby smrti smál

se

ješt mrtvý mnich.

Krásný veer splynul nad Vltavu, Svaté ticho kol se rozprostelo, Paprslek, v

Vnil

nmž rzn

vše se skvlo,

ješt Vyšehradu hlavu.

Tichá eko, stíbrné tvé lkáni

V

májový mne uvábilo sen

Ani noc

to

ani jasný den,

Co mne chová vkol vše jen zdání Aniž vím, co mne v tvé lno táhne, Tuším, tam že najdu co mi schází. ;

Ucho mé tvj

A pede

e

hlas slýchati prahne,

tvá cizí mi pichází.

—

Aniž tvj že jsem, že lásku mocí dusím? Nikoli

!

vždy jinam zela touha má.

Nestailaf láska, krása tvá!

;

!

161

Jsem

sic

tvj, však proto jen že musím.

O, bych lehkou vzlétnout mohl perutí

Tam, kam touha žádá hoíc ve mn! Nebylot by tady mého pobytí. Tvj bych nebyl, ba ni celé zem Však ten zásvit ržojasných lící Jest jen promyk hvzdy padající; A jak klesá v erné noci zdroje, „Dobrou noc !" Mstitelem

mým

mj

v krátce bude

Zniit krásu tvou

Mácha

I.

volá za ním hlas

i

as

pouta moje!

•

11

—

Básn

píležitostné.

Na píchod Slunce zapadlo u

Na

V

krále.

vnosti moe;

jeho mohylách žertvy se pálí

ržovém

ohni od hory ku hoe.

Hluboká noc

se za

sluncem pivalí,

Hlubší než hrob jeho, hluboké

moe.

Ješt papršlek poslední vysvítá Z blankytu modra to temno zahání; Poslední vzdech to nad námi zakvítá, Slunce to poslední je požehnání.

—

—

Hasne i hasne, uhasne umírá Hrob nade sluncem své brány zavírá.

;

;

163 TruchlÍA'á noc své

Od vže

te

roucho rozvine.

k vži nad Prahou rozvší;

Siré se nebe ve slzy rozplyne,

V

zármutku veškero

žití

pohyne,

Slunce jen! slunce zas Prahu potší!

Pusta

jsi,

Praho, jak smutno je tob!

Hluboká mlha tvé

Nad

tebou

—

hvzdy

V

co

iiádra

te

tíží;

—

lampy ve hrob,

králov hrob, a v temnu se plíží Temn a mdle zvonu hlas, plá a lkáni: „Slunce, o slunce! slyš Prahy volání!"

—

Vyšehrad spal v modrém

jitra

stín

Pod ním ekou rzné svtlo hrálo, Nad ním nebe ržové se smálo. Za ním Praha modrým horám v klín. Slavn jitrem huí v horách lesy, Huí ekou slavn vlny zdmuté. Sírou vlastí

zvon zvuky

duté.

Sírou vlastí slavn zvuí plesy.

Jenom Praha

Na behu

— Praha ješt

dímá.

viz bystré té Vltavy,

:

164 Tré tam postav slavný sen objímá.

vkobytné hlavy bezového kee vonném chladu,

Sklonivše své

V

Spí tak tiše;

eka

je kolíbá,

Ranní vtík, rosa

líce

líbá

Pod skalami modra Vyšehradu.

Kdo

i

jsou ony? pravdivost

Sérem

zdání?

k rozeznání.

jitra není

První se papršlek v modru koupá;

Plamene

se perly

zhru

ítí,

Jiskra vedle jiskry lesem

svítí,

Jasné slunce nad hory vystoupá.

Nade Prahou v blobledé tvái Slavná hradu, oken

Rudým svtlem Celý kraj v

ržové

Jenom Praha Však hle!

Zvon

míhá

se

jiskra jiskru stíhá,

plane zái.

— Praha ješt

v

stínu.

poslyš tam ve tichu svatém

hlas to

Slavný

—

ad

zpv

—

zvuí z Prahy klínu. to zaznl jitním zlatem

echm! slunce jim vychází. Pokoj echm! jasný den vyvstává,

„Sláva

:

165

Cechm!

Blaho

Radost

echm!

Slunce

Cech

Cech

král je

Probudí se

z

smutek, žal skonává, král jich k

nám

pichází.

nikdy neuhasne!

Cech

slunce jasné."

hlubokého snní

behu Vltavy;

Tré

to

postav na

Tré

to

korun zdobí starc hlavy,

Nad

nimi se vznáší Prahy pní.

Vstane první

— velkou na postavu — staec v

Vshlédne slunce

jaré

síle

—

Zlatý pás pepíná roucho bílé,

Zlatý vínek bílou zdobí hlavu,

K

nohoum dlouhou šedivou má bradu,

Oi

brvami šedými skryté;

Jest to strážce pevná Vyšehradu,

Starý strážce Prahy stovžité.

„Sláva

Dám

echm! já základ

Pevnjší

k uvítání krále

trnu

té skály, jíž

ryzé zlato,

odato!

Dám co vzato Vyšehradu skále! Ryzé zlato zlato skvlobleské !

Lásku

— vrnost —

lidu

zem

eské !"

: ;

166

— v rzném

Povstal druhý

jitra zlat.

Bílé k zemi splývající vlasy,

Bílá brada dávné znaly asy.

Byl

Z

staec v lazurovém šat.

to

vínek

perlí

Z

svítil

perlí pás se

kolem žatu

nho

Sátu, jenž z

jeho hlavy,

s

co

vinul.

eka

plynul.

Jest to strážný duch Vltavy.

Promluvil, a hlasy stíbrozvuné

vtr

Mísily se v ranních

vání

Umlkly Vltavy vlny hluné,

eky

Jeho hlas byl tiché

„Blaho

Na Z

Cechm!

lkáni:

krále k uvítání

ozdobu slavnému ku plesu

hloubi

Jasnjší

to

eky

drahé perly nesu,

perly

nad

svítání,

Jasnjší nad

hvzdy

Jsou

národu radosti."

to

slzy

Povstal tetí

— rudé

ervenji v

u výsosti

roucho plálo

slunce žhavé zái,

Šedá brada kryla starce tvái, Blo vlas kolem nho válo.

167

Blo vlas

v rudém roucha stínu,

rží vnec vinul, V levé ruce k Praze palmou kynul, V pravé vncem z rží a vavín. Stíbrný pás bedra mu ovíval, Roucho rudé pás sepínal erný; Kol hlavy

Bílý lev

Byl Tázali

mu

to

u nobou spoíval.

eské

zem

strážce

vrný.

hluboko ku chvále

se,

Strážce

se z

zem

uklonivše hlavy,

Strážce Prahy se strážcem Vltavy:

„Co by on

On však

dal

k

zdvihl

uvítání krále?"

vnec

s

palmou koucí

„Tyto prosby národu horoucí

!" !

Vzešla výše slunce tváe. Šírá Praha plála v zlat.

Kolem hory v modrém šat, Stedem eky ržozáe. Zvon tóny zpvy zvuné

Znly v eky

hlasy hluné.

;

168

A

—

Vyšehrad hrdý sedl

Co na

trn

— na

své skále

dol hledl. msta neustále

Král na syny

Z

klínu

—

Rozléhalo se volání;

Hora od

hor,

strá od

strání

Nesly prosby vroucí dále,

Nesly dále vroucí pání:

„Bože!

slyš naše volání!

Bože! zachovej

nám

krále!!"

JÍT

Pipiš k Máji panu H. K. echové

jsou národ dobrý!

Nešastný, jenž v nouzi

lká,

Nech se k echovi obrátí, Ten mu i7chlou pomoc dá; Byf i echa nepítelem, Nešetí

ech

jeho vin.

echové jsou národ A Ty ech vrný

dobrý,

syn!

Sbor.

Vrný

syn

Dobré

ech

i

bratr náš. srdce máš.

echové jsou národ statný, Nepemožen eský voj.

Nech Proti

se s

vítzstvím rozlouí,

nmuž eský

boj.

^

!

170 Cech kde Tamf,

stojí,

krutá bitva

mnohý slavný in.

i

Cechové jsou národ statný,

A Ty Cech vrný

syn!

Sbor.

Vrný

syn

Statné

ech

echové Vrnost i

srdce máš!

jsou národ vrný.

est;

jejich první

Vlasti své

ech

bratr náš,

i

svému

i

v smrti

Bh mj — Poslední je

králi

vrný

jest.

král mj —

echa

vlasti

moje

vzdech.

echové jsou národ vrný, A Ty syn jich vrný ech!

—

Sbor.

Vrný ech Vrné ech

i

bratr náš. srdce máš!

!

171

Vrný Vrný

syn

bratr

Jazyk eský

Otc

Cech

jsi

kmene,

bratím svým; je

Tob

i

drahým ddictvím.

eské eské

hory luhy

Sirá vlast

Nejmilejši

— eské — eský

— ta

doly háj

—

—

eská zem

Tob

ráj.

Sbor.

Vrný ech Protož

Kvt

jsi

vdný

Ti vije

— u

vlastenec,

vnec

echa

máj

vdnosti.

City

(Bývalému

uiteli.)

t.

Jak v souhlasu

stroje

hudebního

Jedna vezdy struna

Tak v mém

srdci

Jednoho se

citu

zvunj

mezi

všemi

záe skvla Nade všecky.

Ty, jenž zrozen k sláv

K

city

znla,

msta

svého,

štstí's vedl vlast tu rozmilou;

Otcem msta byl jsi, dnové jeho Tebou obdrželi blahu svou. — Za to celé msto Tebe, pane, Štítem svojím býti vždy uznává,

Za

to celé

msto

Ti oddané

Neuhaslé na vždy díky vzdává.

173

Však

co já

Nejvtší

mám jsi

íci? jako synu

dobré

mn

prokázal!

Ty jsi radou svojí Kde já s pochybností „kam ?" se tázal. Tys mne vedl na života dráze, Kde já opuštný neznal co poíti; zmizely nesnáze, Tys mne vedl A já opt mohl dále jíti. vedl k inu,

—

Co

mám

íci? Jaké díky vzdáti.

Jenž by dostaily skutku

Tvému?

O, bys mohl city srdce znáti, Slova nejsou dostatená jemu!

Bez Tebe

co

bych byl poal sob,

Celé štstí své, své živobytí,

Vše já dkuji, o pane! Tob, Vše ím jsem, i ím mám ješt

býti.

2.

Kdyby

bylo

harf mojí dáno,

Pindarova jako lyra

zníti

—

Pak, co srdce nejvnitrnji

Mnou by mohlo Však ach není Žádnému to

Od

Mže Neb

býti

mn

cítí.

zvstováno. to

páno,

nelze vysloviti!

toho jen, který v naše zíti srdce, jestif to poznáno.

co otec po života dráze

Tys nás vedl v

nám

Ukázals

Nikdy

si

naší mladosti,

cestu ke ctnosti,

nepatil na nesnáze

Stavu Tvého. Protož taky kanou

Nám

po

lících

vdné, vdky vné

vezdy slzy

Proto v srdci našem

Jenom Tob, ote, vezdy planou!

;

Do památního

dv rže

Viz,

V Pak

listu.

malou jenom

stíbrotoku

ínéra

je vír rozlouí,

chvíli

spolu plynou

k rozdílnému

Putujíce vzdal od sebe hynou: Jestli

tak nks osud zlý rozdvojí,

Nech

af toto

upamatování

Vzdálené od sebe opt

spojí.

cíli

Proslov. Sklesla tma. Utichly lesní bory,

S sluncem jasným Opanoval všecky

Zem

i

zlatý zašel den,

zem

tvoiy,

šírou tichý pikryl sen.

Utichlo slavíka klokotání,

Ohlas písní

pi

Po vrchách

se honí

Noní Zlatí

porostlé stráni.

mlhy

—

šedé,

šepot opanuje sad,

jenom záe luny bledé

Hrdosmlý nkdy Vyšehrad,

A

jak on tam, Vltava kde bží.

Pustý tichem svatým krytý

Tak

i

leží:

za rok celý ticho svaté

Krvlo tento Thaliin zde chrám;

;

177

Však aj, znova zazní Nová radost v nm

struny zlaté, hle

!

nám

vzešla

Jako slunce nad hory kdy vstává, Radost novou tento den nám dává.

A

jaký

hle,

S

cíl

zde spojen bývá

radostí, jíž toto místo dá.

Jaký zisk?

— a komu

zde vyplývá,

Nejlépe zajisté každý zná!

O, by hlas

„Toto

mj

slouží

znl co boue vání: chudým k pispívání."

Nemocného tradná

souží

muka,

Nouzí stlaen smutný bolno lká;

pomže mu štdrá ruka, Potchy mu vaše ruka dá;

Vaše

Srdce vaše nouzí takou hnuté

Skoní v brzku

U

žaly jeho kruté.

prosted etné rodiny chudé

—

Šedý otec na své dítky zí „Jaký osud náš as zejtra bude?"

Taký Mácha

I.

stesk z uslablých

rt mu 12

zní.

178

Však lile, volná jemu bez nadání Vaše ruka jest k podporování.

Mé

vám vdky chudých jménem,

af jsou

Pijmte

co z hloubí srdce dám,

mst ctném. bu vám onen sám,

Dobrodmci ctní v Odplatou však

Který praví: „Co

Nejmenšímu,

mn

jste udlili jste uinili."

;

Pann

!

co Preciose ve

Rošrové he téhož názvu.

Jako kvítko ptactvem zanesené, Vyšlé z perozkošných luin klínu. Nov kvte v houšti opuštné, I zavání v starých

dub

stínu

Šetí dívka krásná cit jemných,

rodi

Oddálená od

Ode

vlasti

;

v sboru

svých, lidí

zlých

— pedstavila —

Pochována v lno les temných. Tuto dívku

Ba

pravím

co

Preciosou

Ped !

Ty

nám

— pedstavila jen jsi

samou

?

byla,

zraky jak noc by vyvábila

v arokrásný sen. kdo by se s Tebou nebyl soužil.

Obraz

O

jsi

její

Po rodiích kdy

jsi

zatesknila?

—

!

180

Po

vlasti

kdoby byl

Pro ztracenou kdy

nezatoužil, slzy lila?

jsi

Mnohé oko skrze slzy zelo, „Do Valencie!!" když z rt Tvých znlo, Dve lásku pemoci když chtlo

A

jak zraky v krásném ohni plály,

Líce Tvé když spanilé se smály.

Ranní jako na východu zá; V náru když jsi matky milé spla, Svého kdys milence sob mla. Patila své

vlasti svatou

tvá!

—

Pijmi díky, dve pespanilé. Vlastenc jež jménem podávám; Nebo kouzlo hry Tvé ušlechtilé Sladký veer zpsobilo nám. Kráej pevn v dráze nastoupené. Hra Tvá asto zbudí bol i slast,

—

Chovej lásku k

U cíle, Ovní

vlasti

drahocenné,

po cest dokonené.

T

naše

eská

vlast.

!

Básn

bez

nápis a zlomky.

1.

pvcv

Jest

Kamkoliv

osud

svtem

dojde, vlast nalézá svou.

Všech po nivách zí rže Jimiž

Marn

putovati,

ovní

vykvítati,

harfu zvuivou.

svt ho sužovati! Skutkové jeho z Boha záe jsou Seslány na zem tmu osvtlovati! se snaží

Tajemství

svtv,

V souzvuku

srdcí ples

i

ladném jeho vstí

hnv zpv

Takž na své pouti já tou zpvu mocí Odkrývám bylý i budoucí as,

A Na

v

srdcí hluboké co

dímá

svtlo vyluzuje harfy

noci.

hlas.

;

Aniž kite, že vám stavbu boím, Jenž by sama v krátkém padla ase

Neb kdy Celý

základ krysy rozlézají,

dm

se

vtrem

kolébá,

již

Jehož krov se k zemi

skoup

shýbá,

Jakou schránu stechy jeho dají?

A

kde nové stavení

Zdaž

má

Na základ onom

stavbu jinou.

Jenž byl pádu pedešle

bu

i

Nový základ

Na

nm

nový

Jehož stechy I

ped

státi.

radno zas do výše hnáti

je

Protož

—

již

vinou?

základ vyvržený, vložte v zemi plodnou;

dm bu

založený.

pede bouí škodnou

parnem denním vás uchrání.

Kdyby však ped

stavby

Konec vzala stavba

s

ukonením

mojím bdním

—

:

183 (Spaní

lovk

mdlý

se neubrání)

Pak na místo mistra zesnulého Nkterý z uenc jeho vstane, Ti pikroí v dráze znamenané

K

ukonení

stavení nového.

;

3.

V

svt jsem

Moje vzejdou

vstoupil,

mn

slibovali snové,

svt

ráj.

brzo, píliš brzo pešli,

V tmavošedé V

dnové

máj

zlatý jako

Jaký mladosti Takový že najdu v

Než ach

doufaje, že

noci

lno

vešli

!

—

svtlo luny kvítko zdvíhá vnadnou

Radostn, zdá se, že hlavu svou; Sehnu se, ach! a co slzou chladnou, Rosou noní skropí ruku mou. Zkvtlá rže v kraje své mne víže Carnou mocí, touhy prolétá Cit

mé

Spatím,

srdce; pistoupiv však blíže. ach, že z hrobu

Lilie, jejíž

jsem za svitám

Obdivoval snhobílou zá.

vykvtá.

185

V noc korunu K vlhké zemi, Hledám

lidi,

v

stríbrobledou sklání i

uvadlou tvá.

mém

jak ve snu

žili;

—

Bez srdce však larvy najdu jen; snové Snové moji, bda byli, !

—

—

Jestoty je všecky zniil den.

V šírý

svt po

Rám

moje rozestíral jsem

Po

ráji

—a

ráji

touhou mroucí

—

na prsa horoucí

Pouhou, lásky prázdnou tisknu zem.

;

4.

Pes hvozd tmavý erné mrano Tichý déš kol na osení Zrosen slzou nebes

Krásná

Nebe

zem

s ní

co

kvt

nevsta

spje,

leje:

se skví; stojí,

se v obejmutí spojí

Zlaté slunce z

mrak

na

ni zí.

Pejdou mrana, vtík lehký vje,

V

olšin zas lib slavík pje,

erný

les

jen zasmušený dlí;

Kolem nho mha se vine šedá. Nad ním záe jen se míhá bledá,

A

skrz houští

vtr

lkáni zní.

:

o.

Zelených na lukách tmavého

Pi

potoku rychlém krásná

Nad

z jitra

když slunce jasné

Rže

rže

lesa,

stála,

ní truchlovrba klenula své stíny.

Dennice když I

blíž

nade hvozdem již

plála,

za lesem zašlo

krásná dechy vonné k lesu vála.

6.

Msíc stojí s zesinalou tváí Nad zroseným mrtvotichým

hájem,

Mdle se mladé jedle lesknou v jeho Pookálé nov vzešlým májem;

Nad modrými

lesy visí

mlhy

zái-i,

šedé,

Jako truchloroušky v mrtvých kobce,

S tmi mhami

Hvzdy

V

tihnou stíny bledé,

tuhnou, co svtlušky v hrobce.

temnotách se shluklých chodec brodí,

Kolem

sebe stuhlou rukou sahá,

Tu jej víra silná mocn v právo vodí, Nadje tam pevná v levo tahá. Strach a ouzkost teskn jemu prsa zdvíhá,

Spchá

Tam Již

se

více, hle,

snad tam

již

cíl

svj

najde.

záe jakás semo tamo míhá.

tam došel

—

nic,

tu

—

sklesne, zajde!

;

189

V

brzkém

jitru najdeš

snad

již,

temná

noci,

Se mnou v tmavém hrob lžko jedno Nad mnou pak bdi svatá moci,

vn

Až mne v chladnou náru

smrti pojme ledno

!

;

7.

V

pírod

jak vše se jindy smálo,

Radosti vše do se

V

kvtu kolem

Mj

Te

oudolí

kdy podle reky

znak

kdy

stálo,

bloudil zrak:

však slzy v zraky moje loudí

Píroda,

S ekou Svt

i

hvzdný nebe

kvílím, se

Kolem

strop,

tam kdy oko

bloudí,

zdá mi býti štstí hrob.

Pede kdy nad Do

mlo

níž

lesem na skále sedím,

veerní mlha hrá.

zmodralé dálky smutný hledím,

Tento svt jak krásný se Celou zem v svou

V veerní

náru

zdá!

jmouti toužím,

se ztopiti chci

Citem tímto darmo však

mn

-

zá;

se soužím,

Neb kam vzhlédnu, tam

mn

schází

— tvá.

:

8.

Hoj, byla noc! zelené svtlo luny

Padalo promykem v zlaté

A

tichou

I stál

tu zpívaje vítr vál.

rovina, zelené jako

já jsem samoten

I bil

jsem v horu

„Hoj, ote, ote

nad tímto

tu,

mj

i

I

Hoj, já jsem zšílenec, I bil

jsem v horu

též.

moe,

moem

stál.

znlo mé volání neslyšíš matky lkáni?

pro vchod se neotvírá?" Plnoní pešel as.

— Blanik je — a nad otec neslyší — a matka mi

Ta hora?

„Mj

struny,

jsem zšílenec na osamlé hoe,

Podemnou

A

hudbu

hvzdiek

ní

pláe

hlas:

umírá!"

;

9.

Ladný zjeve porozvitých rží, Ty jen slzy budíš touhy velé Ze ztmlého modra zrak mých

Na mé

ranním žalem zbledlé tvái!

Jako jiskry

ped východem

slunce

Za horami tam za vysokými Chladné jiskry ítjí

Výš Tak mé

a výš, až

se

vzhru

v nebes modru shasnou

slzy linou s

tváí mých

Chladnji vždy na ustydlou ruku, S ruky studené co perly pak

Pimražené usnou na uchadlém

Kvtu

srdce v hluboké korunce.

;

10. Zašlo slunce za modravé hory, Poslední v oblacích požár plane

Lehký vtík temným lesem vane, Pernaté sen v

Vzdálené

se

náru jímá

v soumrak

sbory.

tratí

dvory,

Zdá se, svt že v temnu pozstane, Však jen zdá se, v brzku luna vstane, Svtlem svým osvítí všecky tvory.

hvzdy v rouchu jasném zlatém Na vysokém ztmlých nebes trónu, Pedcházejíc knžnu noci, lunu,

Vzešly

Spatily mne na zarostlém

Mácha

I.

hrob

13

!

11. Plná luna nad porostlou Dennice nad

moský

strání,

vyšla klín,

Slunce, kdy se mezi hory sklání,

Krásy tvé jsou

stínu

jenom

stín

peisté radosti. Pevné kdy já u víe jsem stál.

Milí dnové, v

Krásná víra

s

mou

Bez života zstal

zašla mladostí, ideál.

Pede se touhou k nmu srdce souží, K sob vábí mrtvý obraz ten; Jako jinoch po milence

Zemelá kdy dímá Píroda však

vný

sen!

víc se neusmívá.

První zvíe zdá se

V

touží,

lovk

jen,

právo v levo, všude hrob ten zívá;

Nesmrtedlnost májový jen sen!

—

12.

Za horami vzdáleno

jest

Zlaté slunce, lampa

svtv;

Sérem pes

moskou

hladinu

Lkaly zvony smutným tónem

Touhu

Rže

zem

po slunéku.

klonila hlavinku

Umírajíc, nejsladší

Vni Po

zahradou vydechši.

jezeru tichotiše

Ploula labuf, bílá labu.

Bílým táhlým hrdlem jejím

Na

peruti

noních dech

Vznášela se píse

V

její

dálky, v dálky neskonené,

Poslední labutí píse!

Nad

jezerem na balkón

196

V

tichou tajuplnou noc

Lkala Jaroslavna pláem eky, Vinoucí se rozkvetlými luhy.

Blejším nad labutino hrdlem, Nade rže rtoma krásnjšíma, Nejkrásnjší linula myšlénka:

„O, jak touží srdce

mé

Vzhru k svtlu, které Že pak lovk jest tak Od

slunce, jež vzešlo

se vznésti svití

svtu!

vzdáleným

na Golgat,

Jehož jiskrou ztracenou jest svt.

Výš a výše postupovati, Podobnjším vezdy býti jemu

A

posléze v jedno splynouti

S zidlém!"

13. Zelených na lukách

Pi potku Nad

tmavého

rychlém krásná

lesa

rže

stála,

ní truchlá vrba klenula své stíny.

Zjitra I

blíž

když dennice nade hvozdem

když slunce jasné

již

plála,

za lesem zašlo,

Krásná rže vonné dechy k

lesu vála.

14.

Má dva

ješt dímá;

Tam, kde Kde pes Chladný

Na

její

Pod

Na

ji

se v jitru kostel rdí,

ze kížk

mnoho

zí,

hrob objímá.

hrob lípou

si

zajdu,

tamo stinnou

tichém jejím

hrob

Chci lkáti v noní dob,

Až mraky

hrobní

mne

ovinou.

;

15.

Jako Trosky v svtle bledém Vyhledají mlhy sedem,

Temná noc kdy nad n pišla, Tak myšlénko nevyzírej :

Nermuf jiným blaha

Vra se v Tam si Však

zdroje!

hloubi, z kterés vyšla.

moje srdce jen

sžírej

moje — moje — moje.

16.

Noní kolem Na pahrbku Lebka, jež

rozprostel se klid, vybledlá se míhá

se

nade kolem zdvíhá;

Bledé luny oblévá

ji

svit.

Krajina kol pustá, holá, tichá,

V

dálce les jen v tajemných snech vzdychá.

Otevírá

plnoc hrob

klín,

—

Kol a kolem temné šepotání. Nad svým hrobem mnohý bloudí stín Ci ni v chladné zemi nemá stání? Hle,

zá

luny

tiše

Mladá krev kde

dol

svítí.

rozlitá se tpytí.

—

17.

Však

co

darmo

Slzami, jež

Co

Bh

svoje

hust

se

smáím mi

líce

roní,

jednou ustanovil,

Nezmní

se;

Angelský

jejž vychvaluje sbor,

vli nic neskloní Pána nebes, pána pemocného,

Musím

tiše

nésti

Neb, on pán

jest,

vli

jeho.

já jen jeho tvor!

18. Otec zpomene rodin:

„Kde dnes Pomyslí, že

Jen

Tak

z

nho

letí

as jest?" však s tží již

kusy

leží.

stíštn

Od do On dol, my skal,

v hlubin

o skálu,

skal,

ku skále;

však pomalu

Lezeme vzhru

dále.

:

19.

Kde k nebesm modiým vysoko pne vzhru

se

skála,

Že bystré oko jen krajinu dohlídne

Kde

s

jekotem strašným

se

valí

dolejší;

divoká

v

eka

duli,

Strašn huí, zdaleka jako když strašný

rachotí

hrom,

A zpnné Tam

vlny

vzhru

vysoké na skále

metá, stíbíc stojí

ke

i

skálu

Lubor arokrásný.

Cernokadeavou hlavu erná pílbice kryje, Cemý též i kruný se jemu pne kol hrudi mužné,

erný S

šat všecken jeho, jestif

pílbice jen bílý chochol ve

Au

nohou jeho erný chrt v

i

mlat jeho erný,

vtru pohrává, tichosti

spoívá.

—

20. Hle, co v zeleném hájíku,

V

stínu

Snad

Má

kovím

se

blá?

tam v háji dívina pod dubem co jindy

Sbírá u vody jahody

Bílým chvívajícím šátkem?

21.

„Ješt

ten pejdete les.

—

Slunce k veeru se sklání

A

—

než zá, jež zdobí ves,

vžních bání, Pekroíte eskou mez." Sejde

Te

s

se vrátil, jenž nás

My

—

ve.

laky skoky, Neb jak spchá asu let. však jako

Zrychlili

jsme svoje kroky,

Cestou jdouce k lesu v ped.

Luhem, vtíku, mi vj, Ovlaž moje

Zái

jasnou v

Ješt v Tak!

líce

tvá

zaté

mn

—

lej

vlasti slunce zlaté

— Te

vlast se

;

—

dobe mj.

206 meze pekroena,

Již jest

Za mnou

V

eská zem.

—

zíceniny rozvalen,

Tamo

V

leží

leží

hrad ten starý!

modré roucho zahalen,

Pod ním

stojí

erná vž ní

z

lesík jarý,

nho

jen.

—

Taký hrad to vlast je tvá! Hrdé stavby sešlé rumy.

Pohle na Snad

tvé žalující

Z tuhého

*) Poslední

ni zdaleka,

ji

dumy

zbudí sna *) !

báse Máchova, tužkou

nártek ješt nevypilovaný.

psaná,

patrn

Prvotiny. Svatý Vojtch. 1.

Jarou mladost následuje stáí,

Šedé stáí ržovou to mladost; Jasný den noc tmavá následuje,

Však noc tmavou vždy pemže den. Nad zem eskou den i noc tak vzchází; Za den celý svítí zlaté slunce,

V šeré tyicet

noci stíbrná zas luna. již

dn

ni zlaté slunce

Nepochmuilo se, ani luna. Ani hvzdy, zlaté zraky noci. Nezrosila luna zemi širou.

Ani nebe slzami jasnými.

:

208

Smutn

kloní stromoví své hlavy,

Hlavy poukryté

listím svadlým.

Dávno v prach již kleslo všecko Dohueli potkové jaí;

—

kvítí,

Nenapojená buejí stáda,

K

zemi sklonnou

Jaký

trest to tíží

Což pak provinila

lid

nese hlavu.

zemi eskou? proti

Pánu?

Z mezí svých že vyhnala Vojtcha, Vojtcha svatého, svého otce,

Svým by mohla

koiti se

bohm.

Nekáraná slovy jsouce jeho Proto tyiicet

již

dn

ni slunce

Xepochmuilo se, ani luna. Ani hvzdy, zlaté zraky noci. Proto zem tu nezrosila luna. Ani nebe slzami jasnými.

2.

Hle, co k hvozdu

V

tmavému tam spje?

dálce víc a více se to tratí

—

209 Hle

A

již

opt

dle toho, jako stín

Víc a více

Zdaž

se to

by tmavý,

opt erná. k

to labuf s orlem

Labu

blá,

více se to

bílá v spolku

lesu letí?

neslýchaném,

S orlem erným ku tmavému

lesu?

Labu

bílá ani orel

Nýbrž

Haso jaiý na svém broni, nho na vraném to oi

A

dle

Starý Hora k lesu

erný,

zhru

Odesláni jsout lidem

By

prosili

Vojtcha

—

eským.

biskupa Vojtcha,

svatého, otce vlasti eské,

By

se vrátil

K

otiny své

Mocného by

Aby

spje.

nazpt do své vlasti, horám, ekám, hájm; prosil

trest odvrátil

Boha, Pána, od nich tžký,

Dadouc zemi vyprosené vláhy, S vlahou tou i ourody dal vlasti. Proto oba rychle k lesu ženou ;

pdu

Jarý broft

již

Za ním v

houšti vraný

Nad Mácha

I.

tepe

—

lesa.

o

pospíchá;

nimi se lesa oblouk klene,

14

210

Za nimi Zmizeli

se lesa stín rozkládá;

oba v tmavém houští.

již

3.

Radostná jde povst po

vší vlasti,

eka Z tad, kde Vltava Až kde Snžka k nebesm se

V

stedu hor

to

hrdých,

rodí,

se tyí,

Krkonoš,

Všude hlas se rozléhá radosti, Ze se Vojtch opt k vlasti vrací, Vojtch svatý, zem eské otec.

Nad

zelenou horou slunce

stojí.

Kolem hory množství lidu eká, Po obloze celé ani mráku. Aj, tu velebný sem muž se blíží,

Vzhru na Žínným je

zelenou horu vstoupá;

Kroky jeho

šatem piodný.

Vystoupiv

V prach

silná

te

hl

podpírá.

na zelenou horu,

tu klesna, k zemi hlavu kloní,

;

211 Vlasti své tu

pudu milou

Vroucn k Bohu, k Pánu

Od Boue

líbá,

se tu modlí,

modlitby vstana zemi žehná.

mdle tu zdaleka

již

huí,

Mrak za mrakem nad hory se vznáší, O hbet hory oblak se rozráží; Zakrývá

Huí

se již

vítr;

Co nevsta Sirá

zem

za mraky slunce.

mrak již

se

se níže nese; s

nebem

v vlhkém obejmutí

Hustý déšf

se kol a

Nad horou

jen

kolem

rozevou

Zelená jen hora v slunci Ostatní je

zem deštm

Na

lid

V

kolena

pojí

tu

se

leje;

mrana.

stojí.

skryta.

kolem klesua

udivení volá: „Svatý

Vojtch!"

:

Svatý Ivan. Vysoká kde hrd skála Ve hvzdnatou strmí Jejíž vrchol

Na svém

íš,

mechovitý

hbet

nese kíž,

Jenž vyhlídá z tmavé houšti Bydlí svatý Ivan v poušti.

Sedesátkrát

již

se vrátil

Blahorodný k zemi máj,

Pikryl luka pestrým kvítím. Listem novým Co, kde

šatil háj,

svaté ticho sídlí,

Ivan svatý v poušti bydlí.

Lžkem

byl

mu

tvrdý kámen,

Každodenní Bohu

da

:

213

Na nmž

v modlitb odvádl;

Jeho pítel byla la; Líce jeho touhou bledé

Kolem

kryly vousy šedé.

Nade mrtvotichým hájem Bledý

Na

msíek

když

stál,

skály a hvozdy husté

Stíbro svoje vyléval, Slyšel Ivan v sladkém

snní

Seraíín sboropní.

A

hle,

oteve

Zlatá z

Na

se nebe,

nho

plyne zá,

Ivana jasn

Ržen mu

svítí,

barví tvá.

oi zvedne, Angela u lžka zhledne,

On

procitna,

Který takto k

nmu

„Šedesát

tomu

již

Co pebýváš v Cos

opustil

mluví let,

poušti této,

mrzký svt;

;

;;

214

K odmn Povolá

v veerní

Bh

dnes

t

dob k sob."

Domluvil a v letu rychlém

K Tu

nebesm

se vznes;

se otevelo

A

nebe

radostný zaznl ples

Jasný plápol hvozdy

Až

zlatil,

se angel v dálce ztratil.

Opt

svaté ticho všude,

Tmavá

Na

noc v dolin

skále však

V Ivan

ranní zái s

lžka

dlí,

kížek

již

jasn

skví

se

se tu zdvihne.

Na

skálu ku kíži tihne.

A

tam trvá na modlení,

V rozjímání

tráví den

Oekává, v chladnou náru

Až

jej

pojme dlouhý

Blíž a blíže k

svému

sen.

cíli

Již se zlaté slunce chýlí.

-

215 Ohnivé

co

moe

plane

Obloha, a poslední Paprslek

Na

sesílá slunce,

Ivana ješt zí,

Který od modlení vstává,

Zemi eské požehnává.

A

pak

sklesne, s sluncem zajde,.

Jako dozvuk poslední

Zvonku nad lesem umírá, U veer kdy s vížky zní. Jak kdy v bledém svtle luny Doznívají harfy struny;

Sklesne mezi pestré kvítky,

Které z mechu hlavu svou

Vzhru kolem hlavy jeho. Vzhru kolem nohy pnou;

Vtík

hrá

s

kadeí šedou,

Líbá jeho ruku bledou.

cr
;

Královic. „Dlouho-li krýti, temná noc, Perutí

ernou budeš zem?

Zem, která

Však

vlastí

sluje vlastí

mou ach

mou.

není

!

— není

—

Zde vzejde slunce chladné jest; Vyvstane kvítí svadlý kvt

—

;

!

-

—

—

Zazní-li hlas, tu hlaholem

Uráží cizím ucho mé!

Kdež zem, která mi otinou?

Tam

za tmavými horami

Rudí

se v jitru obloha

Tam

odtud libé hlasy

zní,

Co pes hvozd roh lesních zvuk. Zda vný hvzd to souzvuk jest Ci otiny

mé

hlas to zní?

—

!

217

O

jist, jist

má

tam

"vlast!

Však tmavá noc k

ní

Tak temnou

vtrem

Na

s

zem

té

níž bydlí:

královic,

v dálce jeho vlast

Neznámá jemu, neznámý

V

lká

pusté skále královic;

Však ne

V

nocí

stezku kryje."

ní

kraluje otec prý jeho

Syn nezná

ho,

—

ba nezná sebe sám

ím

víc se za

Tím

více roste touha jeho;

A

dálky jakby rohu zvuk

z

horami

pes hvozdy

Jej

Tak Kde

jej

zval v dalekost,

mocí pudí v ped,

to

tuší,

dní,

vlast že jeho jest.

spchá rychlým krokem tam-, Však nezná stezky ped sebou. Nad šírou zemí erná noc Bezhvzdé roucho rozestela.

Již

On

A

bloudí v levo, bloudí v právo, hledí

v

Noc kolem

ped

a patí v zad.

— kolkol

temnota

!

218 Zalká

pláem

holubiným,

Úpí hlasem vlašfovice.

Toužn

hledí v

erné

nebe,

Prosba jeho zhru zní; Žádost jeho vyslyšena,

Za horami

víc se dní;

Ajta nové v jitním zlat

Vzejde slunce na Golgat!!!

;

Zoufalec.

Bute

zdrávy, vlasti modré hory!

bu

Vltavo,

Ty ddino,

zdráva v stínech svých!

temné hory

jejíž

—

Šumly v mj dtský plá smích! smích mj, pravím? Ten kdy uslyšely?— i

V

—

mj

Vesele

zídka planul zrak

asn

vždy uzavel jich žalu mrak!

mi zpustl

jsi

—

jasn zely

Dtství-li kdy mého

Brány — na

!

sn

mých

ráji.

Prázdný mládci zstaviv jen svt! Jednou

lze jen

vnce

Jednou vzplane, a

To

jest,

To To

co

mi

sliboval

jest,

po

Krásná

o

žití

víti

již

vlasti!

nikdy, kvt.

se snilo?

dtinský

em

v máji

—

mj vk?

oko slzy touhy tys jediný

—

lilo?

vdk.

—

!

220

Což pak truchlím ?

—

že nevzešlo kvítí,

—

Jaké arný pedvodil mi sen. Jaké ve snách kvetlo živobytí,

—

Také jestoty neuzí den! „Oti zraky!" vešken lid mi

— Mníš, sn? — Ne! —

„Vidíš hroby?

Beze

Znova

svt

je baví;

oni jitro svoje sní!"

— Ti —

žijí ?

Ci nucené Proti

že mrtví spí

Jiný

Tiší mrtví?

Znova

praví,

že znova žijí?

Vlastní

—

— — zas jdou? — vlí svou ?

žíly jejich bijí?

vli v nové sny

mám

Tehdy znova

svou mladost sníti? -

Aby znova její prchl stín? — Radji má na vždy hrob mne krýti!

Vné

nic

!

!

—

v tvj vrhu já se klín

!

!

;

Na

úmrti eského básníka.

Smutné vydej zvuky

mi, vary to,

Hlásati bych mohl žaly naše

Nelíenými

i

ne cizími slovy,

Jako Záboj ode srdce k

srdci.

Pi4šla bolest v naše jará srdce.

Bolest

zlá,

i

Vzejde slunce; Rozední

se

v adra naše.

žalost aj,

zardí se

nade zemí eskou,

Prchne noní temno

V V

eských

Snžka,

s

luh eských

srdcích žaly nepominou,

srdce naše bolest na vždy vešla.

Nepláeme pro však pláem moe, Ani lkaním zdmuté Vltavy;

Le pro

pláem šeptem háj eských. Velká bolest náku nemá. Bez

nho

pust

stojí

Jako král kolébka

Kliin chrám, i

hrobka.

;

222 Slavný druhdy

leží

Jako shaslá hvzda Pustý

stojí

zem

Karlv

svatý

nám

Tíebudou

Vyšehrad; naše,

Týn.

více ústa jeho

slavn vrnost eská Projevila se, kdy s slepým králem Padesáte padlo rek eských

Hlásati, jak

Ani

více,

Vítzný

jako Jaroslav

tatarskou potel sílu:

Proto však

na

nezapomeneme,

Nikdy, nikdy, le až

V

chladném

Isebof

Jak

Obt Tak

známa

jest

Vždy

Láska

v smrti

všecko zapomenem;

jesti láska

pevná k

Cech,

uitelm svým;

pak eši svému mistru Janu pálili

i

loži

nkdy

dvacítiletou.

naše láska nepomine; naše, jako žel náš,

vná.

Vorlik.

Nade hvozdem tmavým hustým

Jaso

A

stojí

zlatovlasý,

tmavém erném mechem krytá,

v tom hvozdu v Stojí skála

A

tam kde skála Skály tvrdší

nejvyšší,

stojí

Hrabo,

Zhoubce krajiny vukolní,

Na Pod

skalou

Až

Na

vše zírá smuten strany.

eka

rozléhá se les kolem;

skále lká

Až

siln lká.

Hrabo

mocný,

rozléhá se les kolem;

Silným volá hlasem pes

„Yraf zpt

se,

les:

dít rozmilél"

Nade hvozdem tmavvm hustvm Stíbrolesklá

stojí

luna;

;

;

224

Lká on na

Pes

skále nejvyšší,

silném volá hlasem:

les

„Vraf zpt

Darmo

dít,

se,

však,

vra

se

darmo on

zpt!"

volá.

Rozsílá v kraje vkolní

Pacholk svých mnohé sbory; Sám pak hvozdem tmavým hustým Ztraceného hledá syna.

V luny Až Slyší

darmo hledá svtle

jitro

vzejde nad lesem,

na skále na píkré

Temný plá svého

dítte.

Rychle skálu zleze píkrou,

A

hle

V hnízd Kolem

dít

vidí milé

orla leží tiše. orlii

mladých sedm.

Lovecké hned hlasem trouby

Pacholk svých svolá sbory; Založí zde pepevný hrad, Vorlík do dneška nazvaný.

;

Ivan.

Z jitra jasné vzhru vzešlo slunce, S sluncem jasným host pišlo množství ísa týn slavný knížete Jarvora.

Havran

co hejno nade

hvozdem

Za šedého veera

se vznáší,

K

spchajíc

blízkému

Že

se

bojišti.

mrak zdá zakrývati blankyt: host mnohoetné sbory

Tak i Z tud, kde

Ku

z tud

—

vstává

i

kde lehá

slunce,

Jarv^orovu se týnu blíží.

Aj tu hluno v knížecím jest týn Dlouhou síní harfy znjí duté. Pvci k harf písn pjí zvuné.

vysokém trn Jarvor sedí, Sivý orel na vysoké skále;

;Na

Podle Mácha

I.

nho

krásná chof Blina.

1^

226 Jako msíc

V

modra kol na stráni ouplku kdy vzejde na veerním z

Tak

i

Vše

se klaní kráse zde

ona na vše množství

Založené ruce, o sloup

Na

i

hledí.

moci.

podepený

sín stojí Ivan; Mladý Ivan knžic to chorvatský; Okem plamenným ke trnu patí, konec

té

Bolest jakás, nikdy necítná,

Boln jemu adra mladá svírá. Milost je to ku knžn Blin,

A Až

tak

stojí

a ke

trnu

roh dvr a

zavznjí zvuky

Zovou ku

he

v

patí, hlasných, potýkání.

nebi,

Poutnik. Chodec mdlý

Za hory

se

otin

náru snu

se

k zemi

tichého klesá

Nivy, háje dímota už

On však žádný

Ped

tíží

blíží.

níží, lid.

—

nenalézá klid;

sebe v noc hledí neustále,

Krokem rychlým spchá

Nad

své

se uki^l slunce svit,

Víc a více noc

V

k

dál a dále.

lesy vystoupí luna bledá,

Truchlící

by utšila svt,

—

Zabrauje však jí mlha šedá. Mdlý tu chodec patí v ped a zpt. Kolem sebe známých míst zde hledá. Kolem vysílá toužebný hled

—

Tu

V

ped ním otina se zdvíhá, šeru mlh však temn jen se mihá. aj

!

228

— takž mn

Jako chodci

i

dje!

se

Obraz jakýs ped mj vstoupá zrak, Však jen mdle se barva jeho skvje; Krásy, zdá

A

i

touhou srdce

Nezím

ho v

Ukrývá

A

že ho zdobí znak,

se,

se

chvje,

kráse — šedý

mrak

píšera co bledá

jej

v

jej

té

mé

pravd

Djin vštkyn,

poznati mi nedá.

dej slunci vzjíti!

Zaplaš mlhy, jež je kryjí tmou,

By

lze bylo

Na svt

v jasnot

celý

Pochode,

jež

je zíti

nad ním povznes svou

svty vše

osvítí!

Ukoj touhu v srdci chovanou.

By ve Nadjí Hle,

vné

zapomenutí nekleslo

živoucích skryté veslo!

má

prosba zdá se vyslyšena.

Touha velá bude splnna! Kynutím bohyn vyvýšená Slunce budí, prchá mlha zlá. Žalu

boue v

prsou utišena;

229

K

svtlu procitá

Slunce vzchází

s

duše má,

i

jasnoskvlou tváí,

Obraz pálá v ržožžavé zái!

Z

kdy

jitra

se

východ zapaluje,

Nejprv hory jen se v dálce

skví,

Ranní vichr mlhy odvaluje, Doliny však ješt ve tmách spí;

Víc

se svítá

Až pak

— vž

už vystupuje.

plné slunce

s

oblak zí,

Aj, tu ves se

ped oima blá.

Zraku krajina

se zjeví celá!

Tak ped zraky mými se vyrojí Pízrakem sms vzešlých obraz Zponenáhle

Vždy

V

celé

díl

se

k

až

blíž,

pede mnou

Vštkyn! pej arovnou By mé harf zjevit bylo By

co

sám zím,

již

dílu pojí,

živji postupují

pravd

—a

stojí

!

—

tu íš,

dáno.

též od jiných bylo znáno!

Abelard Heloize. Zvíetnice za hory se sklání, Ubledlá

s ní

mizne denní zá;

Za rybníkem nad

porostlou strání

Plné luny bledá vzchází tvá; Tichost kol svou

peru

Zvonku zvuk jen nad

rozprostírá, lesy umírá.

te pi

okénku sedím,

Živou lásky k

tob cít moc,

Samoten

Zasmutnlý v dálné hory Jak

hledím,

se víc a více tratí v noc;

Tak mé štstí prchá dál a dále, Až mne obste hrobu temno stále. Heloizo

!

by

Spatiti

t

mn

bylo dáno

ješt jednou

jen,

;

231 Nežli v

lžko bude mi

V kterém vný By, jež tebe

Oko mé v

stíní,

ustláno,

spáti,

budu sen;

prcWy mraky.

tvé stopilo se zraky:

To má touha, z tmavého kdy lesa, Kolem nhož louka zakvétá, Vraný havran nad hvozdy se vznesa Rychlým kídlem v hory zalétá; Neb kdy tam, kde lípy stín se vlaje. Holub

s

družkou ve vtvích

S oblaky nad zem Rychlý

s

si

hraje.

se vznésti toužím,

nimi konati chci let;

Však ach darmo, darmo jen se soužím, S svobodou mn zašel mou i svt; Slunce shaslo, a noc sklesla erná Mezi mnou a tebou, dívko vrná.

Oba

nás zavírá temná chýže,

Zed klášterní od všech brání Písaha nás oba stejná víže. Mezi námi bouí oceán;

stran

-

232

Zem

i

Lásku

moe

nám

proti

zem

naši

S Bohem bu!

i

—

moe již

Dál nemohu

Myšlénka

ta

mi v

Strašlivý Slyš,

Bolest

v tom

má

adra

se zdvihá, stíhá!

—

víc se

neshledáme

bolestí

jsem zmdlel,

bolno láme,

srdci budí žel

;

zni slavíka klokotání,

tu rozplyne se v lkáni.

—

Srdci

mému. erný

Tichost svatá kryje Tiše

Na

dímá,

svt

Tvj

jen

Usni

t

již,

jest tichý sen,

každý tvor

lovk

již

náek ješt hlasn tiskne, srdce

tiše,

hledá.

spí.

zní;

mé, tak boln?

srdce, tiše jen,

Pod pahrbkem

Tam

— tam

jest pokoj, jejž zde

Celý

Co

svítí bledá.

též, srdce, tiše jen,

Pod pahrbkem

Tam

celá ves,

jasn luna

niž

Usni ty

tiše

les,

— tam

jest pokoj,

jest tichý sen.

tam

ti

bude voln.

Po hrobech pro vždy jen touha tvá? „Ach, tam tiše dímá radost má. To mne vždy tak bolestn zde souží!"

234

K

západu

i

tvj

se sklonil den,

Protož, srdce, usni tiše jen,

Tam Usni

nalezne, po

tiše,

Nezbudí

Nad

zde kdo touží.

srdce, tiše jen,

Pod pahrbkem

Tam

em

— tam

jest tichý sen,

dosáhneš pokoje svatého;

t

k žalu slunce tvá.

lesem až zajde ranní zá,

Zbarví jenom kížek hrobu tvého.

;

!

Vzor krásy. Pro, má

harfo, zpívati

Krásy vzor

V

pojmu, rokotáš

pro struna se tak chvje? zpvu mého znáš?

rukou mých? Odvážlivost

A

t

kdy chtje

pede duch

V orlií Nech

se

vzhru

jeu se strojí,

se odváží on let

ruka tese, nech

Hluboko Již jej

mj

již

patím

pod ním

leží

— krásný

se bojí,

svt.

obraz

její

má; „Sláva!" nervy v souzvuk s svtem znjí, Již jej vidí duše, duše

Touha, hrza, láska srdcem hrá.

S nadhvzdného sestup stolce blíže! Však co žádám ? bleskem zahynu

—

236

Vždyt mne k zemi tlo ješt

víže;

Sestoupí-li, v nic se rozplynu.

Tlesnému oku noc ji kryje, S rozednním shasne oka svit;

U

vzezení duše jenom

žije,

A

najde

tam temný jen

Tlesným

ty

ji

cit.

okem nespatená.

Duše jen t temn tuší vzhled. S Bohem, v Bohu bydlíš nestvoená, V prvním dnu s ním založilas svt.

Hrobka král a knížat eských. Krajinu noc tichá kryje;

Dvanáctá hodina Tiše

mlí

Hrozn

s

bije,

starý chrám.

vže sejek

skuí,

Mezi hroby vichr fuí:

Já pak v chrám stojím sám.

Oknem

luna zí sem bledá.

Oko moje hrobku

hledá,

eští králové kde

Luna

s

bledou na ni tváí

Hledí; hrobka v

její

Jako snžný vrch Jaký

spí;

cit

to

ve

mn

zái se

skví.

budí?

Co mne mocn blíže pudí? Co mne nutí dol jít?

238

Co má

prsa nyní ouží?

Pro mé

oko snažn touží

Vás, vy mocní lvové, zít?

Smutn

V

nyní v hrobku vkroím,

prosted ernou rakev zoím,

Krásný jinoch

V

O

ní,

roucho obleený.

bílé

Zdá

v

leží

se,

ovnený

jinoch

své že milence

sní.

Ješt ruka drží mee, On však zapomnl na see Kruté, nezná boj ni strast.

Mrtvé oko otevené

Vzhru k

nebi jest opené,

Jakby hledal tam svou

vlast.

Celá hrobka, všecky stny

ern

stojí

erný

Stojím, slza

na

dme

závoj

Ticho pusté

A

obesteny.

— lpí

srdci

se kol;

já jen v

stedu

na hledu,

— vný

bol.

;

Na hrob sestin. Nad hroby klidn peru

rozprostela noc tmavo-

erná,

V

klínu jejich

hlubokém

mír a tichost

pa-

nuje,

Pohížení v sladkém snu kolem

spí

brati-i

kojn

V

po;

sen zde klesne chodec, svou tady pout do-

koná,

Spí ve tichu hlubokém, oekávaje jitra zlatého

;

Jich prsa již žádná více netiskne bolest.

Tak

ty

i,

sestro, nyní v

chladném

spíš

lžku pokojn,

Zem t

Vtíkem

co

matka milá v nárui pevn

tesení

stromové na

hrob

ti

drží.

sypou

kvt

V vnci

se

rže

vinou

kížku malého kolem.

;

240

V

ozdobu hrob jimiž

bratrská pikryla láska,

ti

Jež se kolem v krásném

Mutné si v kovin Vkolních rvk

Ty však

vn

blízké

boue

Již jako

poup

By

ervenají

pje písn

slavíek,

kvtiny;

jejich libé již více necítíš,

že

se,

te kvtu

sladce voní

Více slavíka ni hlas

Zdá

.

litá

již

t

tebe neprobudí;

záhub vné,

zchvátila

malé od kee oddlila,

v život ach nikdy z hrobu

již

si

nepovstala více:

Však ne nadarmo

Nad hroby

slunce

hledí

na hroby záe ranní;

zlaté též

vzejde

snad v

ase

brzkém, Jež, co

hvzda

Pak svj byt

ranní, zvstuje

písma

slovo.

chladný v dne nového svtle opustíš,

Kde

plyne, vejdeš v stan,

zdroj

blaha nepebraný.

;

Noc. Slunce zhasne;

— šerá

noc zahalí svty.

pes hbitova zed

Slyš!

s

Hlásá zvon krajinám

Vkolním

K

cíli

V ouzkém Tíží

S

hl

svoji

svých sete nohou;

s

pro

mechem

odloží,

pou dokonána

pak zraky umdlelé. teskno bylo,

pro

slzely zraky,

Haslo když zoe, a zvon

Když zaznl

krajinou tichou?

Blízké pedtušení snad to bylo smrti?

S jasným dnem k hrobu temnu? Tam že sklesnu opuštný?

—

—

zvon

Myšlénka, zvukové že mne zovou

I.

jest;

dímota lžku

sluncem den kdy zašel za zsinalé hoiy

Mácha

kryté

již

nocí tmavou.

pijda chodec

Prach

Mn

to

vížky

—

—

16

,

242

Darmo však se leká srdce ticha hrobu, Darmo strach zatají dech lovku v prsu, Spatí kdy smrti Stínem

obraz,

jest jen uleknutý.

Nechf jsem v hrobce

S sluncem

—

nejsem opuštný;

tiché,

zajde-li den, sklesne-li noc šerá:

Vzejdou hvzdy nebeské, Svítí luna

i

na hroby

!

—

Jen když den zahalen byl v šedivé mraky.

Pak erná panuje tma v svt; na hroby Pak ni hvzdy nebeské Nesvítí ani luny

zá!

—

;

;

Syn mlynáv.

U

Vltavy, tam mezi vrbami skalinou malý mlýnec leži;

Pod

Huí

divá

eka pod

S jekotem

Smutn

kolem skály bží;

jež

eky hluk, roh zvuk.

zní té

Jako lesních

Nad

kolami,

zroseným, mrtvotichým hájem

Stojí

msíc

s

zesinalou tváí

Pookálé nov vzešlým májem, Mdle se lesknou jedle v jeho

Smutn

záíi

vichr lesem zní

Jako píse pohební.

Tam

mlhy šedé, Jako truchloroušky v mrtvých kobce nad lesem

visí

;

;

244

S nimi

tihnou stíny Šerobledé,

Hvzdy

tuhnou co svtlušky v hrobce

Kol panuje tžký

Syn

O

mlynáv —

ten nespí Tiše, tiše

Lžko

sen. spí

ten

i

?

Milka jeho dímá,

!

dímá

v rakvi

erné;

ouzké tisové objímá

Mrtvol chladný díviny nevrné Sklesla noc,

jí

zašel den.

Dlouhý, dlouhý

Syn

U

spí

te

mlynáv pede mlýnem eky, kde

Skrze slzy na

sen.

sedí

se kol skály vine,

msíek

hledí,

Ouplný jenž hustou mlhou plyne.

Smutn

Jako lesních

Z

šedé mlhy

Te

eky hluk, roh zvuk.

zní té

msíek

vystoupá.

po dráze jasnobledé plyne;

;

;

245 Hle, lodika po vlnách se houpá, víry bez ourazu mine;

Proudné

erná

V

rakev strmí

níž sen

Syn mlynáv Po vod, v

K

hrobu

ji

z ní,

dlouhý Milka

s

spí.

Milkou k hrobu jede

niž luna lesk

svj

hází

jen v noci šerobledé

Luny svit pi pohbu doprovází; Vlnky jasné plynou s ní, Šepcí píse pohební.

Mlyná pede mlýnem smutn sedí. Ozáený svtlem luny jasné, Skrze slzy na

Až kdy z Temná Syn

že

msíek

jitra luny

hledí;

svtlo zhasne,

vlna hlasn s

zní,

Milkou v ece

spí.

Na hbitov. Smutn

zvonek volá k hrobu den,

Rolník z pole k malé chýži

Mdlým

se

Celou zem

krokem ke

již

vsi blíží;

kryje sen.

Hroby stíbí bledé luny

Vtérek

svit,

kol hrobu vje,

Slavíek tam lib pje,

V

adrech

budí mutný

cit.

Nade mnou na kíži Kristus pní. Kol obzáen svtlem luny;

Vtíek

v

mé

Vje, ony samy

harfy struny zní.

247 Osvícená vlnka lunou hra

V

potku,

jenž v luhy stinné

Kolem hbitova

V jeho

se vine,

olších holub lká.

Na tch Vkol Píse, Ostatky,

hrobech já jen sedím sám, bledé

mé

to

stojí stíny.

mrtvé Líny

te pju

vám.

Pvec. 1.

Jej

asto touha

Pi mdlém Slavíka zpv

pudí,

když svtle luny jej

zbudí,

Své harfy pstit

Ped dvée

struny.

malé chýše

Vystoupna dlouho

An vkol vše Na hrobky Tu Líno

An

sedí,

spí tiše

tyto hledí.

myslí tebe,

chladná zem

t

kreje;

Svou harfu dá ped sebe

A

v

její

struny pje.

249

2.

Sotva že kvítko vnadné Jen se ukáže svtu:

A

Tu bou jej opt bídn

Sotva

zbaví kvtu,

zvadne.

pone

se

smáti

Den, slunce jasn

Však

brzce zas se tmíti

Poíná, noc

Tak

též

svítí:

i

se vrátí.

v našem

Ohlédneme

se

v

žití

svt,

Pijde smrt v prudkém let,

Hrob opt nás má

Tak

též

i

krýti.

Líno tebe

V pekrátkém opt ase V prach obrátilo zase, K sob

volalo nebe.

250

O

dej

Jak

af s

Línou mojí,

nkdy

v tomto

svt.

Radost nám opt kvte,

Af hrob nás opt

spojí!

Straba.

Tam

kde v

lese

*)

na vysoké skále

Smutné stíbrozvuky pji stále, Ped asy stál pevysoký hrad,

Na nmž

bydlel rytí Milorad.

Miloval on slenu Blolinu,

asto býval asto jej Vraný

o

u

ní

na

Í^Iilínu,

skrz erný, hustý les

tam ku milence

Blolina, co

nes.

bohyn Lada

Sliná, oblíbila Milorada.

Dívce každý

libý,

sladký sen

Pedstavoval Milorada

*) Nejprvnéjsí pokus.

jen.

:

252

K

blankytu když

libé

ptactva plesy

Zdvíhaly se a skrz erné lesy

Vtíek Rytí

když jemný

rána

z

ku Milí nu

se již

vál,

bral.

Jednoho když asu v tmavé noci Vichr bouil se svou valnou mocí,

Zdaleka pak Odrážel se

silný

tam

Rytí práv jeda

zue hrom

o skály lom

s

honby

dom

Picválá až tam ke skály lomu, Poslouchá

— „Ha,

ršezní to

tam potebného hlas?"

Znova cválá

o

bh

Hle,

pro

?

jestif

potokem,

co ptáka let

—

rytí tak co stna zbled?

Stará žena tam pod skalou

Do

nyní zas,

tam silným krokem,

Již u skály jede za

Jeho

co to

jakéhos kotle

temn

sedí,

hledí,

Vstanouc pak: „Rytíi," zvolá, „stj!

Ješt

této

noci budeš

mj."

'J.OÓ

Obrát pak kon spšn cválá Rytí tam, kde nejvyšší jest skála; Pijede až tam, kde skály lom,

S nhož

Z hluboká „Milenka

jej

i

s

konm

jest hrozné slyšet hlasy: si

s

hlavy rve

Nikdy rytí nemž'

Neb

hrom.

srazí

te

vlasy,

býti tvj,

mj."

já Straba, a rytí jest

asn

Druhého pak dne když

z rána

Na hrad se otevela brána. Tu spatí milenka muž šest Mrtvého rytíe k hradu

Od

toho hned

asu

nést.

a více

víc

Vždy milenky vpadlá blednou líce. Když pak kvítí všecko vadlo již, Sejme smrt

Tu

uvíjej'

s ní

té

bolesti

tíž.

dívky z kvítí vnce,

Okrášlejí rakev též milence;

Na márách

jež leží v

Dívka obleená, zdá

erný

šat

se spát.

254 Dobrou noc

ti,

dívko, dívko zlatá,

Tichost tamo kde panuje svatá,

Budeš dlouho, dlouho sladce spát. Až t k soudu bude trouba zvát.

Tu

A

pi trub smutném zvuku pi^shromáždných lidí hluku z

Milína

Dívku bledou v rakvi vidt jest Od£mládenc dol k skále nést.

•^>S^3&-

Dramat ieké zlomky.

Rozvržení dramatických her:

Brati. Trochlohra v pti jednáních.

Hlavni neschopní,

idea.

Všickni

tisknou,

se

hub

ku vlád, jeden

Boleslav potlaiv otce svého,

k vlád

druhého.

Tak

dav vyklestiti Ja-

romíra a uvzniv Oldicha dojde vlády; než Ja-

piinním

návodem Vršovc zraku vlády zbaven jest. Tak Jaromír dosedne na i stolec eský, než návodem Vršovc Boleslavem romírovým

Polským

již

již

a

svrženého

vysvobodí

Oldich,

nabádáním a poštíváním Vršovc samovlády chtivého Oldicha uvzní Jaromír. Ten

kteréhož

však zprostiv

se

vazby,

zbaví Jaromíra

zraku

Tak mezi sebou se i hubícímu rodu Pemyslovc stojí rod Vršovc vlády, vyžene ho v bídu.

též vlády

Mácha

I.

chtivý

naproti,

a

co

zatím Betislav

17

258 vojsky

s

vítzn

stojí

proti

Vršovci Oldicha, posléz potrestav

sám

i

Nmcm,

Jaromíra, a Betislav

zloin tento na hrdle

jediný,

netouživ

zavraždí

po vlád,

Vršovc

dojde

vlády jsa nej-

hodnjší, panování nad zemí eskou, an Boleslav již

díve bídný

život

Tak vládne

byl dokonal.

Nemesis, nechavši nehodné vlády, aby sami mezi

vede nejhodnjšího vlády ku

sebou se pohubih,

vlád.

Jednání první.

Sí

na

Vyšehrad.

Scéna první.

Kochan a Herouš. Kochan,

vlády

i

msty chtivý, chladn

nejstrašli-

to

i

vjší rozpoítající a považující, rozncuje syna svého, vý-

borný

jsa

ní-se

k dosažení

znatel

povah Hdských, k cíle

svého.

pomst

Herouš,

obrazotvornosti, láskou ku vlasti hoící,

a k

co

Oldichv,

nepítel

ohnivé

jako ttina od

pedsevzetí k pedsevzetí se kloní. Posléz pijde posel

piin-

jinoch

Kochanv,

z

Hovora, ehož Vr-

šovci vyrozumí, že se Oldich jako vítz vrací,

a

roze-

jdou se po odchodu jeho, aby rozsívali nevli mezi bratry, bratra

na bratra štvouce.

!#-:

!

259 He7\

Ote

milý, zdá se,

Cíle svého

neml

jakby rod náš

dosáhnouti,

i

mužové

se pokusili

O

to,

jako ty

jsi,

K

samému

Byf

Již již

se piblížíme

vítzíme

Vše, jak z

mj

ote

jitra

—a

cíli,

zmizí

hle,

jasný prchá sen.

—

Nabádáním trojím povzbuzen. Sotva Jaromír dal

oslepiti

Bratra svého Boleslava v Polsku,

Císa

tenkrát držel u

vzení

Bratra druhého, Oldicha, v Nmcích, Polské kníže drželo

již

Prahu,

Jaromír co na outku bloudil

Po Cechách, svj povzbuzuje lid Darmo proti vítznému Polsku; Domnívali

jste se, že již

Pemyslovc hrdých

A

hle,

padne

brzo rod

—

osvobozen zázrakem!

Pijde Oldich, vypudí

lid

Na svj

Jaromír;

stolec vstoupí

V prachu Jako dub,

leží

polský,

vaše nadje

jejž blesky roztíštily.

260

Opt

zatim vaše nadje

Znovu se mnou rostla zárove, Bez ddice ješt eský stolec; Však hle, Oldich pojme dívku sprostou, Z uschlého, jak zdálo již se, kmene

Nový opt vzhru puí Na vzdor nám vykvete Vejde v

Hvzdou

siiatek s

prut.

Betislav,

císaovou dcerou.

nejjasnjší, krásnou Jitkou!

—

Jako slunce na obloze modré Svítí

Co

jasn Pemyslovc

rod,

rod náš jen v temnotách se

plíží.

Jako msíc za šerého jitra. Koch. Nevidl jsi ješt nikdy msíc,

Jak byl zastel Her,

Na

jak dlouho?

i

v den jasný slunce?

—a

kdy zastel

slunce,

Zkrvavlo, on však jako noc

erný

byl, jen celé

zemi k hrze.

Koch. Dokud slunce bylo, erný

Když

V

byl,

pak zašlo za zsinalé hory,

mokrý hrob kdy Krátký as co jen

stopilo se slunce.

byl uplynul,

Stál na nebi krásnjší, než ono.

—

261

K

by

musím,

cíli

i

zem

celá

V kn'avé se promnila moe A bych zernal jako hrozný

—

;

duch,

Strašlivjší nade noc byl tmavou:

Nad

sníh

zblím ozdobený

žezlem.

Her. Ote, ote! kdy byl vyšel msíc. Bloudil tichý nad porostlou strání,

Nezkalená byla jeho tvá.

Zdaž

i

nám

tak bude po skonaném

Snad

t

inu? Koch.

Díve

hryže svdomí.

nežli co jest

pro\ánno?

tob Pemyslovc líto? Zapomnl jsi již tak lehce hanu, Ci jest

Která stala našemu

se

rodu?

Vypravuj mi Jaromírv hon,

By

tvá krev se rozjaila v žilách.

Abych poznal, že jsi Vršovec! Her. Neteba mne upamatovati. Nezapomenu ach nikdy dne,

Le

až

nkdy zapomenu

všecko,

Jaromír kdy od nás vyzván na

Hustým lesem

bloudil dál a dál.

lov,

262

V pedtušení Radoval

vítzství blízkého

mnohoetný;

se rod náš

Uchopen již leží Jaromír, Pivázán již k stovkému dubu, Stely naše proti nmu hrozí; Zní luk

— stela

letí

vtrem

— chybí — roh —

— zazní hrnou na svých koních; Pražané Vysvobozen Jaromír; — náš rod Prozrazen — náš zámr zmaen

Každá stela

chybí

se

jest.

me

Mnohý

tenkrát pod

Potupa

se tenkrát stala hrozná

Vršovskému ten

—

mému mých krev má ve

rodu, rodu

Podnes ješt v

Na

sklonil hlavu,

as kdy pomní

!

žilách.

má; mém,

duše

Nový plamen hoí v srdci Každý oud se vzhru k pomst tyí Nejslabší jen blesk by nadje

K

pomst

zajiskil se hlavou mojí.

Já jej chopím, skuji z nho me, Kteiý shladí Pemyslovc rod! Koch. Pochybování tvé ustaviné

Všecku nadji snad

z srdce tvého

!

—

263 Vytisklo

již ?

— Nevíš,

Chrabrý, za ten

as

Stal se rozlehlého,

Jako

mrano

Zem

eské ?

stojí

—

Boleslav že

jenž králem Polska

s

vojskem velkým

na pomezí

Vím, a vím

Her. Proti Proti

nmu nmu

stojí

Oldich

s

i

více:

Cechy;

táhl Betislav.

Zvítzí-li Cechové, co pak?

— Posud ješt

Koch. Zvítzí-li?

leží

Nerozhodnut v klín osudu Tento

boj.

Vítzové

Cechové by vyšli

z boje, není

možno,

Tato hrstka lidu proti vojsku, Jež pivedl

Polska Boleslav.

z

Ber. Obdrží-li tu

i

pole Boleslav,

Pijde jako vítz, vezme Prahu:

Domníváte

se,

že postoupí on

Dobrovoln stolec eský vám? Že dá žezlo zlaté v ruce vaše? A nedá-li, zdaž jsme pišli k cíli? Koch. Nech ho jen pijíti, polovic Pak cesty naší jestif skoneno;

264

nám pomsta, druhé

První jest

Nech ho

pijít v

'

pevný Vyšehrad,

Necht on zleze zlatoskvlý

S nho svrhne

žezlo.

pravice

jej

stolec:

má.

—

Domníváš se, lid že miluje Kníže jemu dané zbran silou? Kde on padne, vystoupím pak já;

—

Jako

lidu vysvoboditele

Nemine mne

žezlo, vláda.

stolec,

Protož nepochybuj nikdy více,

Byt ne vždycky, jednou pede se zdaí, Nesnáze kdy rostou, roste síla.

Nkdy

Mí

nazpt, vždy

náš není

cíl,

Pistup k oknu a Krajinu, až kde

A

pak

Jestif

Her.

rci,

sebe hled,

eský stolec. obejmi okem než

hory broubí>

zdaž hodná práce naší

mzda, vládnouti nad tou zemí?

(u okna).

K

ji

ped

O

nebesm

jak krásná jak

jsi,

vzhru pnou

ty vlasti se hoiy.

Kolem lehká mlha rzn hrá; V koví v skále pernaté jak sbory Hlasn pjí! Temn ervená

—

—

má!

;

;

!

265 Vltavy se vlna luhy vine

Rozkvetlými; tamo houštím plyne,

Slavíek kde v mutné

Z zahrad stín

Nad

K

písni lká

!

—

vystupují dvory;

nimi se kostel

vzhru

nese,

strm krásnou vží svou Za nimi se vže vzhru pnou Krásné Prahy, co dev štíhlých v nebi

lese

Mojí práce ty máš býti mzdou,

Krásná

vlasti!?

Na Evropy

— Ty

kamene drahý.

srdci jenž spoíváš,

Pepásaný stíbrem bystrých ek Sepjatý u vínek

vrch

svých.

svých,

Jenž co prsten zlatý rdí se v blesku Slunce, které zachází

Mým Od

máš

te

býti? — zem

za

n,

svatosvatá!

pírody ohrazená pevn

Hradbami skalnými, V svatební svj den

mn t

snad dána!?

píroda

Vyvodila, ozdobujíc sebe!

V klín

tvém mých otc

leží

prach,

Z klína tvého vykvetl jsem já Každý strom mne, každý kámen zná

—

—

!

266 Vltava mísila svoje lkáni

V plesy

mé, v dtinské moje hráni

Po behu kvtnatém

Huel

;

v pláe mé, co

les bor dit kdy

Zbloudil jsem na pestrém nálesi;

Hor tvých ozvna optovala Plá i smich mj, se mnou v

A

te Mám

tvým

já vládcem

Vládcem tvým ?

—

soucitu!

mám?

býti

nad tebe

—

se vznésti?

Jako

orel

Vládnouti

S

jitní

nad krajinou

mám

šírou

— Nad

nad tebou?

záí vzplanouti ?

— Nad

Vyjíti co slunce zlatoskvoucí

tebou

?

Vyvstati co luna nocí šerou?

Boje tvé

mám

—

bojovati já?

A

kdy vítz v pevný Vyšehrad Zpt se vracím, na zápraži hradu

Jak

se

hemží lidu valné množství.

Vítající knížete milého

Mezi nimi knžna milovaná

Oekává mne

!

a sláva

má

—

tebe

!

267 Koch.

(vloze

Pouhý

mu

ruku na rameno).

tento sen v hrob

sklesne s tebou,

Nevzejde-li brzo slunce naše

Nad echami. Vzhru, ote! vzhru!

Eer.

Sebe vtší práci vykonám, Stolec eský mou-li bude mzdou! O, že krátké tak jest živobytí,

Jak bych výš a výše

Pod žezlem

až

Sklonila své

Ha!

co to?

Rozléhá

Kdo

mým

—

to jest!

S Betislavovým Jeho tvá

se

— veerním! — pijíždí?

— Co

skvje

sne! — Tak

nech

—

—

— Hrom

Koch. Ješt nemáš žádné

A

ten pináší?

radostí.

Mj

Krásný

zem

šírá

on táhl vojskem!

Snad již zvítzili ? To nemže býti! Her.

nesl,

!

pozd ješt

Koch. Hovora

by

vždy

vnobytné tém dusot koský v dvoe

se tichem

tak

se

se

a peklo

dobe,

krátký jen jistoty;

pijdou, ješt žiju

já.

jsi

byl.

268

Hovora Hov.

Kde

(rychle).

(pichází).

kníže?

jest

—

kde

jest Jaro-

mír? Koch. Co tak

pozd k

knížeti vás vede ?

S jakou zprávou jdete od vojska? Hov. Nebude vás hrub tšiti, Tím však více kníže Jaromíra! Protož zkrátka, kde jest Jaromír?

Koch.

V zahrad.

Že dal

Snad

že již

opt

pláe,

oslepiti Boleslava,

Bratra svého, by dosáhl vlády.

Hov.

(než onen domluví, rychle odejde).

Koch. Tedy zvítzili?

zvítzili?

ty šedá moje hlavo,

Nejsi

s to,

Abys

pochopila, jak to

možno?

—

Jest to ponejprv, co bez nadání

Zvítzili Oldich, Betislav

S vojskem eským? Jsem

ml

A mn

— O,

tak jist, jist

vypoteno, že tam zhynou,

na vzdor štstí pálo jim.

—

jedna stela Však co více Druhá cíl zasáhne.

chybí,

;

269 Milý ote,

Her.

te

Jakž

Na

lze jest

nejvyšší

dosáhnouti cíle?

stupe nadje

Vznesla mne obrazotvornost moje,

A

v tom samém,

Domnívám kde u

samém okamžení, cíle

se býti,

Zapomenu kde jistotu pro sen. Probudí mne naše nehoda. Koch. Co pomohou tvoji nám te snové? Zmužilé zde srdce jen a in Mže vésti k žádanému cíli. Ouzkostlivý jest vždy Jaromír,

By neztratil vlády, Oldichem Mzdy tak drahocenné zbavený, Pro

niž vlastní zrušil srdce pokoj,

Oslepiti dal

Proti

nmu

kdy bratra svého vlády chtivý Oldiích,

Nadchnutý vybojovanou slávou. Milenec

Co

sveného mu

vojska

;

—

jest leheji, než rozbroje

Mezi bratiy roztrousiti sím? Tedy vzhru, s novou opt silou

K

žádanému

cíli;

ted

nech pijdou.

;

;

270 Já jsem pipraven

Má

již

Vlastní silou

!

se vyhladiti jejich rod,

Bratra zlost broditi v bratra krvi. (Slyšeti hlas trouby.)

Slyš, již jdou;

—

tak brzo již jsou tady.

(U okna.)

— Plamen Celé vojsko radost jeho dlí! — Tak nebýval — Jaká zmna v tomto — Zamraený S ním V

ele vojska jede Oldich! Sype bystrý jeho v kolo zrak

stala

!

se

boji

Vracoval se druhdy

Zastené

co

?

z

každé bitvy,

bouí tmavou elo

Jevilo vždy zatajenou zlost,

Jakby íci chtl: „Ne pro mne dobyl Vítzství jsem, jiný vládne zemí.

Kterou jsem zastával; ovoce Prací svých já sladkého neužiji!"

Dnes však radost jeví, jakby vládl Sirým svtem. Tedy znáš svou práci, Rozbroj mezi bratry, heslo naše

—

Já

te pjdu

proti

Oldichovi. (Odejde.)

271 Her.

(u

V

okna).

ele

vojska

jede

Oldich !Stranou,

Jakby neúastnil

Pluk

se

v radosti

— vojvodského

zbrojných

otce

—

Jede sám jediný Betislav. Jeho pohled

jest celý tak vážný,

Jeho oko tak

Polou jakby ten v

s

vítzem.

pravd k

vládnutí jest zrozen;

Každý zdobí trn, na Jen ne eský; ten má

A

by

proti

Zapísáhla

hledí,

litovalo zbitých,

Polou tšilo se

O

mírn

si

mn celá

který sedne býti

—

mým,

se spiklo nebe.

zem

se.

Nepátel mých co na nebi hvzd, Protivník jako písku v moi: Neustanu, pokud krpj krve Barviti mi bude živé líce. Tisknouti se jimi k cíli svému. Hle, on patí vzhru k Vyšehradu; Jist hledá oko jeho

Krásnou

Jitku.

O

Jitku,

tak orla oko

Netouží po slunce svtle zlatém,

272

Co po tob každý

Na

nebi

zrak, ty

hvzdo

eském

Scéna druhá. (Zahrada na Vyšehrad.)

eho tak tžce opt by mohl ztratiti bra-

Jaroinir, bázlivý a strašliv jsa,

a draze vydobil,

trem

k

svým,

nmu

že

žádné innosti

pijda

jej

víc

nejeví,

až

a více proti

Kochan

Oldichovi

popouzí.

Scéna tetí. (U brány Vyšehradské.)

Oldicha a Betislava; mezi nimi Svojin^ muž sprostý, le lichotivý a chytrý. Lid jest více naklonn OldiLid oekává navracející

chovi, žehraje

na Jaromíra.

Svojm: ^Ziv

bu

se

Na

pijíždjícího volá

vojevoda Oldich!"

Oldich. Vojevoda? Kdybych jím byl!

(Hodí

mu váek zlata.) Tu, abys mlel a neprobudil, ješt v mých jen prsou dímá atd.

co

Scéna tvrtá. (Sí na Vyšehrad.)

Jaromír. Oldich. Kochan. Eerouš. Hovora.

Berkovský a jiných

pán

a vladyk.

Jaromír

273

Oldich nadchnutý

uvitá Oldicha;

dosaženým vítzstvím, proukáže který

jej

hrdosti

nad

se listem císae,

za spoluvládce nad zemí

eskou

usta-

Oldicha dá

novuje. Jaromír se zarazí a potupiv vsaditi do vzení.

jej

Scéna pátá. (Ped Vyšehradem.)

Herouš drží a lid o nehodném

e

na

zajetí

shromáždné

Oldicha;

lid

vojsko

se spikne

osvoboditi.

jej

Scéna

šestá.

(Kaple na Vyšehrad.)

Betislav dkuje Bohu za obdržené vítzství

a dosažení slávy

nárui své

i

pokoje,

pak

se ubírá do

Jitky.

Scéna sedmá. (Ped vzením Oldichovým.)

Oldich zuivý a vášnivý od pirozenosti, lidem vysvobozen, pisahá pomstu Jaromírovi, svrhne jej se stolce a do toho samého jej uvrhne vzení. Lid provolává Oldicha za vojevodu. Mezi lidem Svojín. Oldich odchází, by se dal dosaditi na

stolec vévodský.

Mácha

I.

18

274

Jednání druhé. Scéna první. (Sí

Oldich sám

jev i

s

on

se dosadí

pak

vlády chtivost;

poukazuje na

který, s

Jaromírem

bratrem,

emuž

na Vvšehrad.)

se

na trn,

nesmírnou

sejde s

Kochanem^

Boleslava,

jednal,

nabízí,

jej

jako

tento

Oldichy v nejvtším jsa vzte-

ku, pivolí.

Old,

mn

Tak

milý tento zlatý vínek,

Jež mi zdobí vojevodské elo.

Ze ho sevená nepustí ruka.

Le

až

nkdy sama

sebe smrti

Vstíc

se

Zrak

mroucích vele

Budou

lícím

Aby

podá; a

to

ješt

slzy

lichotiti

mojím ustydlým.

žal nevydul

V nž

na nich behy,

by stékaly

se potoky.

Které ješt mrtvý prolévati

Budu, že

aby

nakládal

již

v

cizí

ruku dán

jest.

:

2
Kde

mají

šestá. (Ve vži.)

býti

oi

vypáleny

jednou vyhlédnouti

žádá ješt

Jaromírovi,

okna.

z

Re

na

okolí.

Jednání tetí. Scéna tetí.

Jaromírv a Oldichc,

Boleslav, otec

smysl pijde Boleslav jen lítost

slepý se

se

staví

nad sebou,

(Skálv.)

a

skály

s

rozžatou

aby

bláznivým,

zstal

životem,

jist

bez

louí. zbudil

také

ped Jaromírem Bol.

Cím jsem Ze

byl,

tak daleko

již jest.

VÍC nevím, zdaž to jistotou

ili snem jen pešlé bylo

noci.

(Naež pachole vedoucí Jaromíra.) Pach. Nech, starce

Tento

t

A, bys

Nemá

i

ti

!

však není toho teba,

neprozradí lítost

eho

— nepozná —

také zbudil v dáti,

by

i

nm,

chtl.

Bol. Slepý — slepý? — slepý? vím, O — — Co slepým oslepeným již

býti jest

;

276

—

však Já jsem tím také byl O, jakoby ch vidl zraky tvé,

Jak namáhá

se zbledlá

Ješt nco chtíi

dávno!

již

—

zenice

zhlédnouti,

bolestech zatím žíla sebou

Co v

Trhá, kroutící umrlým okem tvým,

Jakbys v smíchu svoje zvracel zraky.

—

O, to strašný osud, býti slepým

Oslepeným

— na

krok vzdáleno (makaje okolo sebe)

Co od tebe, již není pro tebe. Tvj svt tak ouzký, tak malý Nepotebuje místa víc, než ty;

A

asem-li co

z dálky pochopíš

Uchem oteveným, To budí více, bys O, já a (Hrd.)

t.

jen touhu tvou to spatil též.

znám, tak jsem bloudil

i

já,

d.

Te

Ten

to

jest,

—

však jsem sám

žije

ve

mn — kdo

si

stvoil jiný svt.

mi vezme zrak.

Jímž na tento svj vlastní hledím svt? Jar. Nic než smrt!

Bol

Hal

— co

díš?

—a

pedce

?;

277

Smrt mne zbaví toho také zraku nic nic nic nespatím Tedy

—

— —

Nic než tmu, a ani tuto

již

—

;

více,

—

Však co více, ona také sluch Vezme mi, zbaví mne ichu, citu, Ani jeden smysl nezbude. Jenž by zbudil touhu po zraku

íše ta pustá bude noc. a smrt Až já zapadnu

—

a

t.

d.

Scéna pátá.

Ped vují, že

dva

lesem se sejdou

Oldich tak asto po

vyrazil, že to

lovci

vypra-

a

lesích honí,

by

se

však nic naplat. Scéna sedmá.

Jaromír a Boleslav mužnu. On

je

prosí

Oldi-icha

o

al-

dá dovésti na Vyšehrad.

Boleslavova

e,

kde

ponejprv

pijde na

Vyšehrad a od vci k vci jest veden. Zde umíraje, prorockým hlasem praví, že vše co padlého

od vlády

odmrštno bude,

a jen

híchem

nevinný dosáhne žezla a skleslou pozdvihne zem.

278

Dovdv pohnut

jest,

kde

se,

že již

se

vynachází,

díve stáím

i

tak siln

svou nemocí

oslaben, sklesne a dokonává.

Na v

otázku Jaromírovu

:

zná

Zdali

níž se vynachází, odpovídá:

Bol. Zdaliž

O, tu

Po

znám tu síii, se tážeš? sí já dobe znám!

klenutí

Zlaté

jasnomodrém

hvzdy v

kole plynou,

Jediný jež nese sloup!

Kol a kolem postav krásných Velké množství na mne

hledí,

Pivodíc památky nové Pominulých, milých

as

Dávno, dávno zašlých

dn

;

—

Jako pachole jsem bloudil Touto

síní,

Niehož,

neznaje

co z svatého

Mohlo by mne místa toho Vypuditi

S

;

jinoch jarý

toužebností jsem patíval

K zlatu Modrém

hvzd, jenž po

klenutí

plouly této sín;

tu

sí,

;

279 Tato sí patila iny, Jež co

muž jsem druhdy konal;

Patila

i

Pro njž

strašný in,

sín vyvržen.

z

Zbaven svtla jasných hvzd;

Za

trest dlouho

bloudil jsem

Hustou, irou, hroznou tmou.

O, jak asto

hoký plá

Rozléhal se hvozdem temným.

Kdy

já,

slzí

nemaje,

Hlasem velkým, lkaním trapným Onen in jsem oplakával! Jak jsem toužil v sí tu zpt. Hledal svtlo jasných

Darmo

hvzd;

— darmo. — Však

—

hle, staec,

Uslablý tak dlouhým pláem, Piblíživ se k hrobu temnu,

Uveden jsem opt v

sin

Jako druhdy nade mnou

Po

klenutí

jasnomodrém,

Jediný jež nese sloup. Zlaté

A

hvzdy

v kole plynou

po dlouhé, strastné

dob

;

—

:

280

Nová rozkoš adra

plní,

A kdy myšlénka, že vina Ješt tíží ducha mého, Zprzniti chce blaženost,

Zní to lib

síní

vný

Jakby souzvuk Hlásal, v sen

„Odpuštní (Sklesne

a

!

velkou,

mne

hvzd

kolébaje

— odpuštní

zdvihaje ruce, tak že jednu

Oldich

chopí,

!"

Jaromír, druhou

skoná.)

Jednání tvrté. Jitka u okna sama

;

pak

s

Heroušem,

jenž jest

v zahrad.

Jíl Zimní

vítr

eí

chladnou vlnu.

Studeným zjasnnou svitem Her.

Mn

o

závod

s

luny.

vtrem studeným

Barví plamen, který sem mne vodí. Líce, jež

Kdybys

by dávno byla ty nebyla.

zbledla.

281

O

by mohly ervené

moje

rty

Co dvé milujících poutník Snížiti se

k svaté

ku krásné

své,

Ruce tvojí, aby odhešily, Co provinil jazyk, bratr jejich, Proti jemnému tak uchu tvému Takou žalobou. Herouš opt v zahrad pod okny Oldichovými, kde

chce

jej

zasteliti,

odejde a

zas

se

k vražd, zasteného tmavou nocí nespatí Oldicha^ až jej Kochan pobídne, a on odchází, by Oldicha vrátí nkolikkráte, než se odhodlá

zavraždil.

Oldich

„Mrano nebeský

se

(oteve

okno

nese nízko

spojiti se

chtl

v noci

pi

ped

jakby

zemi,

zemí, a v

s

mranem

rozmakati. Mezi erným

svou smrtí).

oblouk

svém klín

ji

bílé skví se

pruhy, co na píkrov, hroznji vyvyšujíc hloubi

mraen. Všude tma,

jen za

ekou

se míhají

sv-

týlka z chudých, však spokojených chýšek; všu-

de pokoj,

v oblouk, u tolik

tolik

miriad

tles nebeských se vine

vném pokoji

obyvatel co

a míru, v

na naší

zemi,

každém snad a v každých

282 prsou mír a pokoj, v

mj

mír

žádný,

mém

ztracen

ztracen,

dut

jen srdci pokoj není

— ztracen. — dsn

(Jde pokojem.)

Jak

dlouhou

každé hnutí leká ducha mého

síní,

(Pistoupí k oknu.)

(Zvonek

volá

jej

sklesne, s

ela,

po chce

svíku, chce u

dveí

—v

tichý

pokojný

sen

—

vnost! Což kdyby mn vnost? a t. d. (Zvon umlkne.

—

piletl

se

chvíli

volati

ven

sklesne,

zdvihne,

pomoc,

o

o

volati

svtlo v

ume. Zvonek

znova

Oldicha.

raní

a

šíp

Temn Oldich a

atd.

(zaražen)

zaznl? Z nenadání

fcak

zvonku smutný zvuk opt zve

k hrobu

na

rozléhá krok

Vltava huí jako píse pohební.

Slyš,

zní.)

smrtelníka

se

stírá

hlas

pomoc,

pone

studený

nestaí;

vrávorá

temná

shasne,

chrapotu:

mu

si

Postelený

vezme

ke

dveím^

noc

kolem.

„Vnost!"

zníti,

pot

vysloví

opona spadne.)

283

Jednání páté. Kde v

hrobce všickni ti z vévod zabiti

pitáhne Betislav

Kde

se vrah

Vojevodské

Betislav

z

vítzného

domnívá býti mrtvoly

vychází

z

leží,

boje. nejjistjší, padne.

pistírají

hrobky;

píkrovem,

smutná

hudba

z venku.

Po chvíli knize eské l^''

slyšeti

lid:

„Af

žije

Betislav,

Král Fridri

eh.

Truchlohra v pti jednáních. Proslov. Háj.

Slunce vychází.

svou

pimenými

Pozornýma

Pvec, vyjda

harfou a

s

zvuky provázeje, mluví:

poslyšte ušima,

Z dávnovkosti co harfy mé Hlásati vám budou struny zvuné; bitvách, o 1 o

skvlé

krutém lásky

síle,

želu,

zašlé sláv.

Byla bitva strašná bojována

V oblieji Na

stovžaté Prahy,

temenu šírém Bílé hory;

Byla bitva hrozná, boj byl strašný, v

v

Cech tam

Oba

stál naproti

pro svého se

bili

bratru Cechu, krále,

ec

285

Potokem

se valila krev s hory.

Bílá hora co

Médea druhdy

Byla dítek svých zbarvená krví;

Binkot zbran Krkonošské hory Optovaly ze vzdálí strašný, Podnes ješt v bledém luny

svitu

Ohlašují hájové to eští;

A

kdy poutník v temné

Po temenu šírém Bílé S hrazou patí míhati

noci

kráí

hory, se stín

Nad svým hrobem temnou nocí zazní Brzo „Tábor!", asem zas „Maria!" Dvstkrát vyvstalo pestré kvítí ;

Na hlubokém bojovník hrob, Od tch as do dnešního dne. (Zdaleka jest slyšeti zvonku hlas.)

Vystavli kapli na temenu Bílé hory; hlásá zvonu hlas

Tichem jitním krajin vkolní

Ze sna probuzené, u oltáe V obti že knz bude vzdávati Bohu díky, kesanstvo že vítz Pispíváním jeho vyšlo

z boje.

—

(Odchází hájem.)

!

286

Jednání první. Hradišt.

Zámecká zahrada.

Scéna první.

Budova. Jesenský. Milada. Veloíl pináší psaní.

Vel. Posel z

Prahy zde pinesl zprávu;

Odevzdav ji pravil, zet má na spch, A již podkova vraníka jeho V rychlém skoku tepe cestu k Praze. Bud. (peta

psaní).

Vyvolen jsem za strážce koruny Královské,

i

požádán, by rychle

Odebral jsem na cestu se k Praze,

—

Nastoupiti svého ouadu.

Veloni I ty

A V

!

a

sob

sedlají

osedlej

mi oe, vraníka,

pak k Praze, v den noci

pak

závod

o

s

sluncem,

o závod s bledou lunou.

(Velo odejde.) Dcero má, bu s Bohem Vy, Jesenský !

287 Brzo synu

mj,

Poklad v dcei Jes.

Bute Že

mj

opatrujte

mé vám sveuýl ote

ujištný,

O mj

I

mn tak milý. jest mn vaŠe.

život není

Jako milá dcera Mil.

mj

ote,

pro

tak rychle od nás?

Posekejte den dnešní a pes noc; Není

jisto

v noci k Praze

Bud. Tys dtinská, že

mnou Povinnost mne

Veloii se

se o

jede, volá;

jeti.

mne

bojíš;

máme zbra musím

v as.

Poíti kdo co chce, rychle poni,

Cas neeká, jako Povinnost

bu

vítr letí;

rychle

plnna;

Zdlouha kdo co koná, polou koná.

též;

;

Boleslav. Truchlohra v jednom jednání.

Scéna prvni.

hrad Pražském.

Zahrada klášterní na (První jitro

ped

Milada

slunce východem.)

okna).

(u

—

Dnes již? dnes, div nežli slunce vyjde, Tebe znova pohešiti mám? Samodruhu, brate mj o strašn, Strašn tiskne hích tvj, Boleslave, Znova mám Syny tvé i dcery !

!

Louiti

se s tebou,

Víc, o víc než

Práv

—

brate

mj

brate!? — Jak

jako tenkrát, v slavný

mi smutno!

Rím

;

!

289

Kdy mne

vedla mnoholetá ponf,

Oplakávati kde otcv hích

Mla

jsem odlouená od

vlasti,

Uzavena ve zdech

klášterních,

Daleko

od tebe.

tak, daleko

—

Nelze bylo mi bez tebe býti;

Netšila obloha mne jasná Itálie

krásné;

vn

myrty

Nevábila k radosti, jen k žalu.

Opuštná

co

hrdlika v skalách

Plakala jsem sama, sama

!

—

sama

!

Nikdo nerozuml plái mému. Jako tvému druhdy, samodruhu!

Sami dva jen rozumíme sob.

Oba

rovný, stejný tiskne žal;

Vyvrženi co na ostrov pustý,

Vkroili jsme v bezradostný svt

—

— —

osamlí Bez sebe jsme sami Jak možno bez tebe tam býti? Lze-li lovku jest samotnému !

mn

Pebývati v pustinách rozlehlých? Sirá pouš, noc tmavá; každý strom I

luna bledá lkají sice

Mácha

I.

s

ním 19

-

290

Však ach

— nepoznají

Lkáni druha neuleví

pláe jeho;

žalu,

Jaký tiskne smutné srdce jeho,

Le

kdy jeho spolusmutný druh

Porozumv

žalu jeho pláe.

Polesný. Veselohra ve tech jednáních.

Jednáni první. Ped domem domu

Zahoanske'ho v

zahrada,

rovic a jedh.

hoe

Pi zemi v

lese,

pes

jest však

dom

kolem zadního

dílu

vrcholy bo-

ni vidti

byt Podhajského,

na-

v právo byt Sylviin, v levo Lidmihn.

Veer,

slunce

zachází.

Výstup první.

Z

Borotié

vleení

co

polesný

odcházejí

z

a

domu,

Václav je

Podhajský, Lidmila. Na

Zahoanský

co

doprovází

(k šlechticovi).

zad

peZahoanský,

myslivec

Jan.

Tedy

s

Bohem,

pane Dvorecký, a zstane pi tom, jak jsem

mla

má

slí-

bil.

Akoliv dnes

býti

panu Podhajskému, proto pece, abyste po-

již

dcera

zaslíbena

292 znal, že

dle

má

vás miluji,

i

žádosti

odloženo

vaší,

býti;

vám

se

sob

získati

—

a

hlavou,

jakoby chtla íci:

vrtí

podailo za ten

Podhajský od

manželkou

se

as

—

a kdyby

pak

láslíu

mé

dcery

po Podhajském

.Nikdy!.)

—a

pan

(Podhajský dává Lidmile

nestane)

to

léta,

ohlédne se

(Lidmila

ní upustil

k srozumní, že

pl

ješt na

to

— bude

dcera

má

vaší.

Z Borovíé.

vám dkuji, vzácný pane; a bute ubezpeen, že mé lásce k mnohovážené slen Lidmile nic, le neštstí mé, kdyby pro mne snad ztracena byla, se nevyrovná. Již za nadji

I

dávno bych vás o

pamtliv

jsa,

jsem

na

co

že ješt

sousedství

slena

nebylo,

jsem

si

to

Lidmila

a tudíž nad smlosti

pana

do vašeho

i

mn

mým

Borové,

z

mnohováženého

as ned-

ml, a mne dobe

poznati,

uiniti;

pak zpráva, že

panu

až

že

za

Podhajskému

štstím

dodalo,

shovení požádati.

léta neuplynulo,

šlechtice

pijíti štstí

vám možno

voval

pl

ani

panství

a tudy co polesný

však

ruku byl požádal;

její

vás

má o

ten

zaslíbena,

rozhodnuto býti,

pl

léta

asu

po-

293

Zahoanský. Což vám ode nme povoleno jest. A nyní mjte se dobe; doufám, že nás brzo zase návštvou poctíte. i

Z a

Mjte

Borové.

bute

vého povolení

dobe,

se

že co nejdíve

ujištn,

vzácný

vašeho

pane,

milosti-

použiji.

Zahoanský

do

(odchází

S Bohem

domu).

tedy! (Zajde.)

Výstup druhý.

FedešH

Z Borové

(k

bez

Zahoanského.

Podhajskému).

Mjte

i

vy

se

dobe, pane Podhajský, a doufám, že jako vždy

dobí zstaneme pátelé; nechtjte se na mne horšiti, že jiskra z tch samých oí, jež

jindy

lásku

vaši

rozohnila,

plamenem

srdce

as

zamezil

A

dává

mu

Z lostiv

cestu

panuj

jest,

že

i

mé

se ziialo.

Podhajský.

nicmén

píinou

jste

mému

a na

odpor

štstí na se

mu

njaký stavíte,

mezi námi staré pátelství. (Po-

ruku.)

Borové. Též odpustiti,

že

i

vy,

sleno

vda

se

mn

rate minemilovaným od !

294

pece

vás,

lásku

o vaši

chci ucházeti;

se

nešastný každého stébla

že

že jest

aby

s to,

jej

nad vodou

Však, pane

Lidinila.

že z

ale,

mne dvat,

Z

pro bych

milujete?

O

Borové.

jak

horšila,

bych jist

jste

nezdálo

nic

hnvem

vaším

než

víte,

snad

byla první

která by tak jednala!

sleno;

stivá

— To

snad

vtším dílem utone;

na vás

se

doufaje,

udrželo.

polesný,

že ten, který se stébla chytá,

nevím

se chytá,

víte,

vdti, a bych

obtížena se

pravdu mluvil, obával jsem v oích vašich toho

mn ulehila, milose mn hroznjšího,

se toho, mysle, že

Též

zasloužil.

tší, že pan Podhajský

o

mn

i

velice

jsem

mne

špatnji nemyslí,

než prve.

Podhajský.

vda,

že na

a pro

mne

vše

mn

vás

já

též tak

podnikl,

nenávidl,

bych byl uinil

akoliv,

mého píiny k

mrzí, že den

bude, než prve; více

sama

bych

vašem míst

Lidmilu

zapíral,

Pro

pro bych

štstí vzdálenjší

pohoršení slena

dává, nechtíc se ani dost málo zamrzeti,

že zaslíbení naše na

piil

léta jest odloženo.

!

295

nám

Lidmila. Pan Podhajský zapomnl, že

dívkám

nesluší,

nešastné

nešastnjšími

ješt

initi; tuším, žádá, bycli jen vezdy

„Miluji t,

:

mním po-

Podhajský," v ústech mla. Ostatn ale

vinna býti, abych v pítomnosti pana Podhajského

k jeho utšení a udobení opakovala, co

vám, pane Dvorecký, když

jste

nní

že

žádal, jsem oznámila

zcela vás uspokojiti leží

:

mže;

mne

mé

o

mé mí-

smýšlení o vás

má

láska

ale

onehdy

již

že ná-

panu Podhajskému. Podhajský

(políbí

Z Borové šastnjším;

(stíraje si slzu

že

jste pravila,

o

vlené rukuj.

nešastného

nechcete

kdybyste

Sleno, díve

oka).

s

vdla,

initi

ne-

jak já jsem ne-

šastný a mnoho-li nešastnjší vaším vyknutím Lidmila. Odpuste,

úmysl

múj

byl

dešlé zdraví navrátí,

Mjte

se

mne

jsem

se provinila;

domnívala jsem

dobrý,

se,

že

lékem asto nejdíve pe-

jako léka nejtrpším

jak jste

jestliže

i

mn

ujišoval,

takto se poštstí

jest

tento

dobe, zstate naším

kdy jindy; na lásku ke

mn

menouti. (Odejde do domu.)

lék

;

neb

nejtrpší.

pítelem jako

však hlete zapo-

!

296

Z

na

vás a

Mjte mou

Borové.

— nikdy

nikdy

se

lásku

dobe, sleno, však

zapomenouti

mn

iia

nelze,

Výstup teti.

Pedešlí

Z

O

Borové.

bez

Lidmí/y.

pane Podhajský, kdybyste

jen pedstaviti mohl, jakého to

abych

stálo,

všecka

má

namáhám mne

zapomenul,

Lidmilu

práce jest nadarmo. Není možno

bez ní býti,

mám

na

již

ani

pomysliti

si

nesmím, že

však

mn

navždy

odlouen býti. Až posud ješt láska mých byla prsou zavena; te není mn možno déle mleti, a vy, pane, který dle smýšlení svta byste snad poslední o tom vdti

má

ml,

od

jen

ní

v

po Lidmile, který o tom odemne

jste první

jest zpraven.

Podhajshý.

Pedstaviti

mohu

si

stav

váš,

uznávám dvrnost vaši ve mne, a snad k vašemu utšení mohu vám íci kdyby má ne-

i

:

mla

býti

jemuž i

moje

Lidmila, že vy

bych láska

ten

první byste byl,

dopál však jako vaše, tak bezkonená jest, a jak vám tak

jí

;

297 i

mn nemožno,

kdy

jindy,

láska k

bez Lidmily

a možno-li,

vám ješt

muže, jenž

zrostla;

rovnou

Neb kde

uinil.

též

cestou

jiný

by

Ctím vás jako

býti.

bych ekl, neb velice kráí,

což

potajmo

a všelikými ouskoky a nedovolenými

že

si i

vážím

vy

byl

má jste

jednal

prostedky

lásku naši byl hledl podkopati, tu vy co poctivý

muž

jste lásku svou zjevil; protož

be, a nebe hoden

jste.

vám pej (Podá

mu

Mácha

I.

tak

se dovelice

ruku.)

Z Borové (odvrácen, Mjte se dobe. Podhajský

mjte

štstí, jehož

tiskne

(odejde do

Podhajskému ruku).

domu).

20

Obsah. Strana

Máj

6

Básn

druliu rozmanitélio

53

Písn

55

Lovecká

83

Znlky

85

..89

Noc Budoucí

vlast

Pomnnky

Zasázavské

Opuštný

»

91

94 98

Cizinec

101

Umírající

103

V chrám

.

105

Iduna

106

Veer

109

Zastaveníko

111

Dobrou noc!

113

Sen o Praze

115

:

:

Strana

Bojarín

122

Dva zákeníci

126

ech Msíek

128

Zpvec

140

Dít Pedlka

145

135

147

Zlomky

Básn

básn Mnich

z romantické

149

píležitostné

Na píchod

162

krále

Pipiš k Máji panu H. City

K

169

vdnosti

Do památního

172 listu

175

.

176

Proslov

Pann Rošrové Básn bez nápisu

co Preciose ve a

zlomky

he

téhož názvu

179 181

Prvotiny

Svatý Vojtch

207

Svatý Ivan

212

Královic

216

Zoufalec

219

Na

úmrtí

eského básníka

221

Vorlík

223

Ivan

225

Strana

Poutník

227

Abelard Heloize

230

mému

Srdci

233 235

Vzor krásy

Hrobka král

a knížat

eských

237

Na hrob sestin

239

Noc

241

Syn

mlynáv

243

Na hbitov

246

Pvec

248

Straba

251

Dramatické zlomky

255

Bratí

257

Král Fridrich

284

Boleslav

286

Polesný

291

1

!

=

i..

-

vJi,

i

j

=

lir^ili

I

1

1"^"!

m i

"-•

I i

=

;..

r i

.

i

i

11

ii-'X

i

i

i

=

i.

§

i"

:

s

••!

š

•••

š :

E

x—

I

:

=

i

!

i

m 11.

r?

!

=

i

r

PLEASE

CARDS OR

SLIPS

UNIVERSITY

PG 503B

M28 1862 dil 1

DO NOT REMOVE FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY

^acha, Karel Hynek Spisy