Hypoteční úvěry a důvody krize v USA

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomických a sociálních věd

Hypoteční úvěry a důvody krize v USA Bakalářská práce

Autor:

Roman Ptáčník Bankovní management

Vedoucí práce:

PhDr. František Jirásek, CSc.

Praha

Březen 2009

1

2

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a s použitím uvedené literatury.

Praha, Březen 2009

Roman Ptáčník

3

Děkuji tímto vedoucímu své bakalářské práce za konzultace. Zejména mu děkuji za pomoc s obsahovou a stylistickou stránkou věci.

Praha, Březen 2009

Roman Ptáčník

4

Anotace: Tato bakalářské práce se zaměřuje na pochopení příčin hypoteční krize, hlubší prozkoumání a kritické zhodnocení různých pohledů na problematiku a v neposlední řadě navržení vlastního řešení.

Klíčová slova: finanční krize, hypoteční krize, FED, ekonomické cykly.

Anotation: This bachelor theses aims to understand reasons of mortgage crisis, to exploration and critical evaluation of several this questions theses. My own opinion of possible resolution is included too.

Key words: financial crisis, mortgage crisis, FED, economic circle

5

Obsah 1

Úvod.........................................................................................................................................8

2

Teoretická východiska..........................................................................................................11 2.1 Hypotéka...........................................................................................................................11 2.1.1 Běžná hypotéka..................................................................................................11 2.1.2 Hypotéka bez prokazování příjmů.....................................................................12 2.1.3 Americká hypotéka............................................................................................12 2.2 Ekonomické cykly............................................................................................................13 2.2.1 Fáze ekonomického

cyklu..................................................................................14 2.2.1.1 Recese................................................................................................ 14 2.2.1.2 Dno......................................................................................................15 2.2.1.3 Expanze...............................................................................................15 2.2.1.4 Vrchol..................................................................................................15 2.2.2 Projevy ekonomického cyklu.............................................................................16 2.2.2.1 Okunův zákon.....................................................................................16 2.2.3 Druhy ekonomického cyklu...............................................................................17 2.2.3.1 Dlouhé cykly.......................................................................................17 2.2.3.2 Střední cykly.......................................................................................18 2.2.3.3 Krátké cykly........................................................................................18 2.2.3.4 Ekonomické cykly ze strany agregátní poptávky................................18 2.2.3.5 Ekonomické cykly ze strany agregátní nabídky..................................19 2.2.4 Příčiny změn ekonomických cyklů....................................................................19 2.2.4.1 Monetární teorie..................................................................................19 2.2.4.2 Působení akcelerátorů v ekonomickém cyklu.....................................20 2.3 Úloha centrálních bank.....................................................................................................20 2.3.1 Úloha centrálního bankovnictví.........................................................................20 2.3.2 Měnová politika (monetární politika)................................................................21 2.3.2.1 Typy měnové politiky..........................................................................22 2.3.3 Monetární přístup k množství peněz..................................................................23 2.3.4 Keynesiánský přístup k množství peněz............................................................23 3

Objektivní příčiny hypoteční krize.....................................................................................24

4

Dopady hypoteční krize........................................................................................................29

5

Bližší zkoumání příčin hypoteční krize...............................................................................35 6

6

7

Návrh na řešení hypoteční krize..........................................................................................41 6.1

Dosavadní kroky FED a vlády USA za účelem řešení krize.....................................41

6.2

Můj návrh na řešení krize...........................................................................................44

Závěr......................................................................................................................................46

7

1

Úvod

Tato bakalářská práce je psána v době, kdy se celý svět nachází ve fázi ekonomického útlumu, v době, kdy hlavní ekonomiky světa vykazují recesi a nikdo není s jistotou schopen určit, kdy přijde oživení. Jako by všichni mocní a relevantně odpovědní za vývoj světové ekonomiky zapomněli na učebnicové ekonomické zákony. Mám na mysli pravidlo, že v době ekonomického růstu se má pamatovat na zaručenou situaci, která nastane, a to přehřátí ekonomiky a otočení hospodářského cyklu. Tak jako se střídá den a noc, tak se ve světě makro a mikro dat střídají dobrá čísla se špatnými, a naprosto správně dodává i investorský guru, podle mého názoru jeden z největších ekonomů uplynulého století, Warren Buffet:

„Když kapitálové trhy rostou a ekonomika zažívá boom, jsem hodně obezřetný, když trhy klesají a sahají si na své samotné dno, začnu uvažovat ve prospěch jakého titulu (rozuměj konkrétní akcie které společnosti – poznámka autora) uvolním své zdroje a zainvestuji do

něj.“1

Ilustrace 1: Warren Buffet, nejbohatší investor na světě Není jistě třeba dodávat zdroj výše uvedené citace, jelikož tato formule se za léta působení Warrena Buffeta stala známou klišé. Jako by ale všichni zodpovědní za nynější globální finanční krizi na zmíněnou obezřetnost zapomněli. Nastala hypoteční2 krize.

Jak tato hypoteční, nebo chcete-li realitní, krize vznikla a jaké jsou následky, tím se bude zabývat právě tato bakalářská práce. S ohledem na to, že pouze analýza historických událostí na základě empirického zkoumání uplynulých událostí není obecným cílem vědecké studie, jako je bakalářská práce, zaměřím se zejména na možná řešení této krize. K dispozici jsou mnohé hypotetické teorie, které se ve své práci pokusím aplikovat. K těmto dostupným teoriím přidám i vlastní názor na

1 Tato fráze je notorieta, stačí zadat do internetového vyhledávače tuto frázi v AJ „Be Fearful When Others Are Greedy and Greedy When Others Are Fearful” a vyjde nesčetně výsledků. Pro zachování formální stránky uvedu jeden zdroj za všechny: http://www.gurufocus.com/news.php?id=4199 2 Pojem hypotéky vysvětlen na straně 8

8

problematiku. Správnost mé analýzy a návrhu řešení nechť prověří povolaní k hodnocení této studie, případně hypotetická aplikace výsledku mého zkoumání na časem probíhající události.

Není složité odhadnout, z jakých zdrojů lze pro tvorbu této bakalářské práce vycházet. Vzhledem k tomu, že současná krize finančního systému, která se postupně a nezadržitelně přelévá i do jiných segmentů odlišných od finančnictví, se odehrává v nedávné minulosti a ještě dlouho se odehrávat bude, nabízí se k tomuto tématu nepřeberné množství publikací časopisových periodik, například týdeník The Economist. Dále také publikace předních ekonomů a ekonomických analytiků. Rovněž využiji bohatě dostupné odborné literatury k tématu ustálených institutů ekonomie, uvedu například pojem hypotéky obecně. Zaměřím se také na různé elektronické informační kanály. I v českém prostředí je dostatek informací, ovšem většinou jde o zprostředkované názory a skutečnosti ze Spojených států, korektované názory samotného českého autora.

Pro účely této práce je vhodné zmínit se i o charakteru zkoumajícího subjetku, čili o mé osobě. Pracuji jako ředitel pobočky v bance. Každý den musím přijímat informace o probíhající krizi finančního systému a každý den se mi, ať už chtěně, či podvědomě, utváří v hlavě názory na dosavadní stav. Proto doufám, že mnou učiněné závěry a presumpce budou o to relevantnější a o pravdě více vypovídající.

Předmět zkoumání, a to hypoteční krize, bude dávána do souvislosti především s kapitálovými trhy. Je to podle mého názoru logické, protože důsledky této krize jsou viditelné hlavně na kapitálových trzích. Na známé Wall Street nezůstal kámen na kameni, proběhlo nespočet akvizic, fůzí a v neposlední řadě tolik diskutovaných nucených správ a zestátnění. Zaznělo mnoho silných slov o bankovním socialismu; management hypotečních světových institucí začaly vyšetřovat orgány činné v trestním řízení, ať už se těmto orgánům říká v každé jednotlivé zemi jakkoliv.

Zajímavé je rovněž sledovat, jak se aplikují základní ideové ekonomické myšlenky na probíhající události. Vzhledem k tomu, že krize, která nastala, je již bez nadsázky srovnávána s krizí konce 20. let minulého století, máme historickou příležitost analyzovat chování státníků a manažerů, a to jak zastánců volné ruky trhu a tradičního kapitalismu, tak zastánců regulativní role státu a veřejné moci. Zajímavosti neujde určitě ani následná zpětná vazba po překonání krize, která bude vypovídat o účinku buď státní intervence, respektive akce, nebo naopak reakce. Jsem si ale stoprocentně jist, že jako všechno ostatní i tohle nezůstane černobílé. Vždy se najdou tací, kteří budou hřímat nad nedostatečným zásahem státu, a vždy se najdou tací, co budou hřímat nad přílišnou pomocí, 9

resp. morálním hazardem. I o tom se bude blíže zmiňovat tato práce.

Abych se ale nezaměřil pouze na finanční dopady, což by nebylo jistě úplně objektivní, zohledním i dopady sociální, respektive světově politické. Po nedávných konfliktních událostech v Gruzii, kdy bez pochybností hrozilo opětovné započetí zbrojení a možná alternativa již proběhlé studené války, bude rozhodně relevantní prozkoumat ovlivnění následného vývoje vzniklou hypoteční krizí. Spojené státy americké totiž mají své existenční problémy se zachováním základů „fungující“ ekonomiky a není jisté, zda budou ochotné nadále uvolňovat potřebné likvidní prostředky na zbrojení. Nebo naopak poslouží k oživení růstu válka? Na tuto otázku nám zajisté odpoví vývoj budoucnosti. Vzhledem k tomu, že mnozí historikové dávají za vinu druhou světovou válku právě krizi dvacátých let minulého století, není troufalé, ani bezpředmětné, uvažovat právě o těchto možných rizicích. Nejen z událostí 11. září je totiž patrné, že dnešní (paradoxně globalizovaný) svět je bipolarizovaný. Doufejme, že další světová válka nevypukne. Vzrůstající počet regionálních konfliktů je ale reálný. S tím, že protiamerické části světa cítí svoji neopakovatelnou šanci, se mnou asi bude většina souhlasit.

Cílem této bakalářské práce tedy jednoznačně je pochopení příčin hypoteční krize, hlubší prozkoumání a kritické zhodnocení různých pohledů na problematiku a v neposlední řadě navržení vlastního řešení.

10

2

Teoretická východiska

V této kapitole se zaměřím na vymezení základních teoretických konstrukcí a institutů. Považuji to za správné i vzhledem k myšlenkám v této bakalářské práci uvedených. Dále se totiž hodlám zabývat správností již použitých kroků a analýzou vzniklé hypoteční krize, která se bez vysvětlení teorií ustanovených institutů neobejde. Proto je nezbytné přiblížit alespoň základní pojmy, jako je hypotéka, systém ekonomických cyklů a rozdíl mezi keynesiánstvím a monetarismem. To jsou klíčové instituty, které je pro další zkoumání nutné nastínit.

2.1 Hypotéka Hypotéka je základní finanční produkt, který je obzvláště aktuálním termínem pro současnou krizi. Tato krize finančního systému se samozřejmě nenazývá hypoteční krizí náhodou. Vznikla v USA „přehypotékováním“ konečných spotřebitelů, ale o tom až níže. Uvést základní charakteristiku tohoto finančního produktu tedy jistě není zcela od věci.

2.1.1 Běžná hypotéka Hypotéka je dlouhodobý účelový úvěr. Hypoteční úvěr je určen fyzickým osobám, které mají příjem z podnikání nebo závislé činnosti, s obecným účelem investování do nemovitosti na území ČR. O hypoteční úvěr může žádat fyzická osoba starší 18-ti let s trvalým pobytem na území České republiky, případně člen státu EU s povolením k pobytu. Sezdaný pár mající společné jmění manželů musí požádat o hypotéku společně. Tento speciální druh úvěru se sjednává za učelem koupě nemovitosti, modernizace a údržby nemovitosti, nákupu stavebního pozemku, rekonstrukce nemovitosti, výstavby nemovitosti, vypořádání dědictví nebo společného jmění manželů, splacení úvěru nebo půjčky použité na investice do nemovitosti. Tyto účely je možné kombinovat.

Hypotéku je možné získat až do 100 % výše zástavní hodnoty nemovitosti (což je právě zdrojem dnešních problémů – o tom blíže později). Minimální výše hypotéky je 300.000 Kč (tento údaj se může lišit podle konkrétního poskytovatele hypotečního úvěru). Maximální výše je limitována schopností klienta splácet. 11

Hypotéku je možné čerpat jak jednorázově, což je typické při koupi nemovitosti, tak postupně, například při rekonstrukci. Čerpání se provádí bezhotovostně na účet prodávajícího uvedeného v kupní smlouvě, případně dodavatele.

2.1.2 Hypotéka bez prokazování příjmů

Někteří poskytovatelé hypotečních úvěrů nabízí tuto variantu pro žadatele, kteří nejsou z rozličných důvodů schopni doložit dostatečný příjem, nebo pro podnikatele s velmi nízkým daňovým přiznáním. O hypotéku mohou žádat i klienti, kteří mají opožděné splátky v bankovním registru. Každý žadatel ovšem musí být schopen hypoteční úvěr splácet. Ten je jako vždy zajištěn zástavním právem k nemovitosti.

Minimální výše poskytovaného úvěru je pak většinou 300.000 Kč a možné financování do 50 % zástavní hodnoty nemovitosti.

Touto hypotékou je možné financovat nemovitosti s převažující výměrou bytových ploch a objekty komerční, jestliže jsou pořízeny za účelem zajištění bydlení, soukromé rekreace nebo dalšího pronajímání, například rodinný či bytový dům, byt, garáž, kůlna…

2.1.3 Americká hypotéka

Díky změně zákona o dluhopisech je možné financovat prostředky získanými z hypotečního úvěru i jiné věci než nemovitosti. Nicméně stále zůstává podmínka, že v zástavě musí figurovat nemovitost, která může být v tomto případě i teprve rozestavěná. To mělo velký vliv právě v této krizi. Lidé si totiž půjčovali peníze na věci, které by si za běžných okolností nekoupili (např. luxusnější dovolená), a spoléhali na trvalý růst ceny například jejich již jednou zastavené nemovitosti.

Americká (bezúčelová) hypotéka je neúčelový úvěr určený fyzickým osobám starším 18-ti let s trvalým pobytem na území ČR s příjmem ze závislé činnosti nebo z podnikání. O úvěr mohou žádat

12

až čtyři žadatelé. Tento druh hypotéky může samozřejmě být v mnoha směrech výhodnější než klasický úvěr. Zejména díky nižším úrokovým sazbám nebo době splatnosti, která je podstatně delší než u běžného spotřebitelského úvěru.

Různé banky poskytují americký hypoteční úvěr od různých minimálních částek a do určitého procenta zastavení hodnoty nemovitosti, např. do 70 % hodnoty nemovitosti. Je tedy logické, že na nákup dovolené v hodnotě 25.000 Kč americkou hypotéku nezískáte.

2.2

Ekonomické cykly

Tato bakalářská práce se věnuje především ekonomické krizi, jejím příčinám a dopadům, proto je na místě nejdříve pochopit, jak vlastně ekonomika funguje. Pak je teprve možné zamyslet se nad tím, zda je vhodné podporovat investice, nebo naopak volnou ruku trhu, která bude levná a navíc, podle slov mnoha ekonomů, spravedlivá.

Makroekonomická rovnováha na trhu zboží a služeb, která dlouhodobě směřuje k plnému využití zdrojů, může být pod i nad úrovní potenciálního produktu. Skutečný reálný produkt může tedy vůči úrovni potenciálního produktu klesat, růst, nebo se může rovnat. Tyto úrovně hrubého domácího produktu nabývají pravidelnosti, opakují se v přibližně stejných intervalech. Ty nazýváme ekonomickým cyklem.

Žádný ekonomický cyklus není stejný jako ten druhý, přesto vykazují vždy shodné rysy. Největší rozdíly ekonomických cyklů lze pozorovat mezi ekonomickými cykly v ekonomikách se zavedeným tržním hospodářstvím a ekonomickými cykly v centrálně plánovaném hospodářství. V centrálně plánovaných ekonomikách nefunguje volné působení nabídky a poptávky, proto se hlavně období ekonomické krize liší od krize v kapitalistických oblastech. Panika, způsobená poklesem ekonomických ukazatelů, nemůže v centrálně plánovaných ekonomikách tak razantně strhnout poptávku, a tak akcelerovat hospodářskou krizi. Pro doplnění, aby nevznikl dojem správnosti centrálně plánované ekonomiky, je třeba konstatovat, že na druhou stranu tyto silně státně regulované ekonomiky demoralizují ekonomické subjekty a nemotivují je k vyšší výkonnosti. Historické události jsou tomu důkazem.

13

Pro naše účely se zaměříme hlavně na tržní hospodářství. To se dlouhodobě rozvíjí po vzestupné linii, dlouhodobý trend je rostoucí, avšak krátkodobé výkyvy, způsobené zejména přehřátím ekonomiky, se očividně nepodařilo eliminovat. Do výroby se neustále implementují nové technologie. Domácnosti spotřebovávají konstantně více nových statků s lepšími užitkovými parametry. Firmy mají snahu neustále maximalizovat obrat a výrobu za účelem navyšování zisků. Rozšiřuje se nabídka sortimentu zboží a služeb, úměrně výše popsané zvyšující se poptávce.

2.2.1 Fáze ekonomického cyklu

Nebereme-li v potaz neekonomické vlivy na stav ekonomiky (morové epidemie, války, přírodní vlivy a katastrofy, a podobně), rostlo světové hospodářství zhruba do poloviny 19. století lineárně.

Ekonomické cykly se tradičně dělí na čtyři fáze, a to recesi, dno, expanzi, a vrchol.

2.2.1.1

Recese

Ekonomický cyklus zpravidla začína fází recese, která se vyznačuje poklesem HDP, snížením úrovně aktivity celého makroekonomického systému.

Ekonomická teorie uvádí, že fáze recese nastává tehdy, když ukazatel HDP vykáže alespoň dva po sobě jdoucí kvartály snížené hodnoty. V rámci této fáze se dají ještě rozlišovat dva pojmy. Recese (v užším slova smyslu) a deprese. Tyto dva pojmy se od sebe liší pouze v intenzitě. O depresi mluvíme tehdy, když je recese závažnějšího charakteru, zpravidla se mluví o zpomalení ekonomiky o více než 15 %. Recese bývá kratšího charakteru, kdežto deprese má většinou hlubší a dlouhodobější dopady.

14

2.2.1.2

Dno

Přelomová fáze mezi recesí a expanzí se nazývá dno. To představuje nejnižší úroveň HDP a ekonomické aktivity v daném ekonomickém cyklu, je v podstatě zároveň jakousi „oddychovou fází“, kdy ekonomika mobilizuje veškeré síly pro svůj budoucí růst. V této fázi tzv. volná ruka trhu zbaví trh přebytečných výrobků, neefektivních výrobců a přebytečných pracovních sil.

2.2.1.3

Expanze

Expanzí rozumíme opětovný růst výkonnosti ekonomiky, respektive HDP. Někdy se v teorii setkáváme ještě s rozlišováním tzv. oživení v rámci fáze expanze. Oživení již sice znamená růst HDP, ale využití potenciálních zdrojů není ještě optimální. Skutečná expanze nastává až tehdy, když využívání výrobních zdrojů začne překračovat průměrné hodnoty. Na tuto fázi navazuje přehřátí ekonomiky, chcete-li fáze vrcholné konjunktury.

2.2.1.4

Vrchol

Vrchol je horní ohraničující fází ekonomického cyklu, jinak též nazývanou horní bod zvratu. V této části ekonomika dosahuje vrcholného růstu, kdy dochází k přehřátí ekonomiky, tedy přepnutí zdrojů k ekonomickému růstu. Po této fázi následuje zpomalení, kterým nastupuje období recese. Kruh je uzavřen.

Ekonomický cyklus lze tedy definovat jako pravidelné střídání vzestupného a sestupného trendu výkonnosti ekonomiky. V podstatě rozlišujeme dvě hlavní fáze - recesi a expanzi - které ohraničují období vrcholu a dna.

15

2.2.2 Projevy ekonomického cyklu

Tak jako se v době hospodářského cyklu mění hodnoty HDP, mění se také hodnoty nezaměstnanosti, délka pracovní doby, výška mezd, inflace, dále salda platební bilance, ziskovosti firem, úrokové míry, a tak dále.

2.2.2.1

Okunův zákon

Vztah mezi změnou HDP a mírou nezaměstnanosti reflektuje tzv. Okunův zákon (Arthur Okun – americký ekonom, 1929-1979).

Ekonomická teorie vypočetla, že na každý pokles reálného produktu o každé 2% oproti produktu potenciálnímu, narůstá nezaměstnanost o cca o 1%.

Zákon ukazuje na souvislost mezi situací na trhu zboží a služeb a trhem práce, kde cyklická nedobrovolná nezaměstnanost představuje nerovnováhu na trhu práce s vážnými ekonomickými, sociálními a též politickými důsledky pro celkový ekonomický systém.

Ekonomové zabývající se vztahem ekonomického růstu a nezaměstnanosti dále také zjistili, že pokud se má ekonomický růst projevit v růstu zaměstnanosti, musí růst hospodářského produktu představovat minimálně 2,25% ročně.

Všeobecně platí, že se ekonomické ukazatele ve stádiu expanze vyvíjí pozitivně – nezaměstnanost je nízká, HDP roste, zvyšuje se často také výkon exportu, snižuje se deficit státního rozpočtu, a tak dále. Výjimkou je ale inflace. Cenová hladina v době expanze zpravidla roste a v době recese klesá.

16

Důležitou charakteristikou ekonomického cyklu jsou změny v prodejích investičních statků a statků dlouhodobé spotřeby. V době recese prudce klesá nejdříve prodej těchto produktů. Je to pochopitelné, protože v krizi se snadno může odložit koupě nového stroje a například prodloužit životnost starého. Naopak spotřebu životně důležitých komodit není možné odkládat, dokud se nezlepší daná situace. Právě proto také různá odvětví hospodářství reagují rozdílně na různé ekonomické cykly. Například odvětví těžkého průmyslu obvykle snáší časy recese nejhůře.

2.2.3 Druhy ekonomického cyklu

Hospodářský cyklus je možné charakterizovat podle různých kritérií. Výkyvy ekonomiky mohou mít různou intenzitu a rozdílnou délku trvání, kterou vykazuje i sám ekonomický cyklus.

Podle délky trvání rozlišuje ekonomická teorie tyto tři základní druhy cyklů, a to dlouhé cykly, střední cykly a krátké cykly.

2.2.3.1

Dlouhé cykly

Tyto cykly se opakují v rozmezí 30 až 60 let a jsou spojeny se vznikem a rozvojem zásadně nových objevů a inovací (např. 1790 – 1813 parní stroj, 1844 – 1874 budování železnic, 1855 – 1916 začátky motorismu a elektřiny).

Dlouhé cykly jsou spojené s takovými zásadními změnami ve výrobních technologiích, které umožňují vznik nových nosných odvětví a sektorů ekonomiky.

Po každém z takovýchto objevů následuje delší období rozvoje související s využíváním stimulů z objevů. Na těchto vlnách se zpravidla nese několik střednědobých cyklů (viz níže). Po druhé světové válce se začaly tyto cykly vytrácet z povědomí, a dokonce někteří teoretikové začali zpochybňovat samotnou existenci dlouhých cyklů. V tuto chvíli, kdy se světová ekonomika nachází na prahu globální recese, přichází diskuse o pravdivosti těchto cyklů do popředí.

17

2.2.3.2

Střední cykly

Střednědobé cykly se objevují v intervalech od šesti do deseti let. Souvisí se změnami v úrokové míře a se změnami poptávky po investicích, respektive se změnami reálného kapitálu, jako jsou stroje a jiná výrobní zařízení, která mají životnost právě okolo deseti let. V tomto cyklu hrají hlavní roli ekonomické subjekty, které implementují výrobní faktory poznamenané inovací, což zapříčiňuje konjunkturu...

2.2.3.3

Krátké cykly

Někdy se označují také jako cykly v zásobách. Trvají tři až pět let a v současné době se jim věnuje velká pozornost. Opakování krátkých cyklů spočívá ve změnách stavu zásob finálních produktů a meziproduktů a v souvislosti se změnami poptávky.

2.2.3.4

Ekonomické cykly ze strany agregátní poptávky

Podle toho, na které straně tržní rovnováhy vzniká nesoulad mezi poptávkou a nabídkou, která vyvolává odklon potenciálního produktu od reálného, se ekonomické cykly dělí na cykly vznikající na straně agregátní poptávky, a nebo na straně agregátní nabídky.

Pokles agregátní poptávky vyvolá pokles skutečného HDP pod úroveň potenciálního produktu, což se projeví ve snížení nových investic, poklesu pracovních příležitostí, a tedy v růstu nezaměstnanosti, i ve změně cenové hladiny v podobě deflace. Ovšem, co se týče cenové hladiny, je třeba brát v úvahu fakt, že různé statky mají různou elasticitu a schopnost reagovat na změněnou ekonomickou situaci. Tak jako například v dnešní situaci a nastávající recesi neklesají ceny potravin, ceny automobilů naopak ano.

18

Samozřejmě se rovněž zhoršují zisky společností, hodnoty akcií, spotřebitelská nálada, a tak dále. Pohyb hlavních makroekonomických veličin je možné vyjádřit následujícím řetězcem: Agregátní poptávka klesá → pokles HDP → růst nezaměstnanosti → snížení růstu cenové hladiny.

Při fázi expanze naopak platí opačné procesy, vzniká zrcadlový obraz:

Agregátní poptávka roste → HDP roste → nezaměstnanost se snižuje → cenová hladina má tendenci růst.

2.2.3.5

Ekonomické cykly ze strany agregátní nabídky

Donedávna se všeobecně předpokládalo, že ekonomické cykly jsou způsobeny hlavně změnami v agregátní poptávce. Zdá se však, že opak bude pravdou. V nedávné minulosti jsme se totiž setkali s různými šoky v oblasti produktivity a nákladů. Kromě neúrody v zemědělství, která byla v minulosti tradičně původce změn v ekonomických cyklech, dnes čelí světová ekonomika prudkým výkyvům cen ropy a kurzu dolaru.

2.2.4 Příčiny změn ekonomických cyklů

Z popisu ekonomického cyklu, z jeho projevů i rozdílností, které vyplývají z toho, zda snížení úrovně skutečného (reálného) produktu je vyvoláno stranou agregátní poptávky nebo agregátní nabídky, lze konstatovat, že příčiny jsou různorodé. Na základě toho lze také příčiny těchto cyklů rozlišovat na endogenní (způsobené vnitřně) a exogenní (zapříčiněné zvenku).

2.2.4.1

Monetární teorie

Tato teorie vychází z premisy, že chování ekonomických subjektů závisí na objemu peněz v ekonomice.

19

Změny v množství nabídky peněz se projeví zpravidla na změnách úrokových sazeb centrálních bank, respektive komerčních bank, na které reagují domácnosti i firmy buďto investicemi, nebo spotřebou.

2.2.4.2

Působení akcelerátorů v ekonomickém cyklu

Společenská potřeba kapitálu závisí především na úrovni výroby. Zásoba kapitálu se čistými investicemi zvyšuje jen tehdy, když roste i produkt. Období prosperity tedy nemusí skončit jen proto, že se snížila poptávka, ale i z toho důvodu, že výroba a poptávka se stabilizovaly na vysoké úrovni.

To vyvolá adekvátní růst poptávky po statcích, jako je volný kapitál. Stejně jako působí akcelerační účinek zvýšeného skutečného produktu na potřebu reálného kapitálu, stejně tak vede opačný účinek ekonomiku k recesi až po dno ekonomického cyklu.

2.3

Úloha centrálních bank

Centrální banky zaujímají obzvláště důležitou pozici v globální ekonomice. Dnes, kdy centrálně plánovaným ekonomikám již odzvonilo, se dá konstatovat, že hrají větší roli, než kdy vůbec předtím hrály. Například americká centrální banka FED je jedním z nejmocnějších hráčů světové ekonomiky.

2.3.1 Vývoj centrálního bankovnictví

V Evropě se počátek vývoje datuje od 10. až 11. století. Panovník tehdy nejvyspělejších zemí si přivlastnil právo vydávat peníze. Šlo o mince z drahých kovů. Právo se nazývalo peněžním, nebo také mincovní regal. Postupně si panovník jmenoval další práva a funkce, například stanovoval poměr mezi platidly, rozhodoval o zavádění nových a stahovaní starých typů platidel, vyhlašoval nucený oběh neplnohodnotných platidel a určoval jejich hodnotu. Panovník si tak založil vlastní 20

banku, definoval jí, co má dělat, a označil ji cedulí „Královská banka“ (u nás proto známa i jako „Cedulová banka“). Od 16. století se v Evropě začaly zavádět papírové peníze, původně dluhopisy emitované panovníkem během války, a měly jednoznačně nucený oběh, tzv. státovky. O něco později vznikly ze směnek bankovky. Na našem území se objevily za doby Marie Terezie (pol. 18. století) tzv. bankocetle. V současnosti existuje ve většině zemí jedna centrální banka, výjimkou je pouze USA, kde se nachází dvanáct centrálních bank (dáno státoprávním uspořádáním), ale na druhé straně existuje i stát bez centrální banky, např. Monako; jednostupňové bankovnictví je na Kubě.

2.3.2 Měnová politika (monetární politika)

Monetární politika je peněžní a úvěrová politika. Jedná se o činnost státu, který ji přenechává v rukou centrální banky. Je součástí hospodářské politiky a zaměřuje se na kontrolu množství peněz v ekonomice, na regulaci úrokových sazeb a na regulaci podmínek úvěru.

Dále je monetární politika určena k regulaci tržní ekonomiky s cílem regulovat agregátní poptávku. Je to souhrn opatření a zásad pro splnění měnového cíle (stabilní měna) a udržení rovnováhy agregátní nabídky a poptávky prostřednictvím regulace množství peněz v oběhu.

Monetární politika je velice složitou politikou, a to proto, že mezi nástroji a konečnými cíli monetární politiky existují „mezicíle“ – zprostředkující cíle. Konečným cílem takové politiky je nízká inflace, nízká nezaměstnanost, vyrovnaná platební bilance a hospodářský růst. Zprostředkujícím cílem je peněžní zásoba, úroková míra a měnový kurz. Monetární politiku, jak je již uvedeno výše, má v rukou stát, ale veškeré pravomoce předává na centrální banku. Pokud by ekonomika nebyla tržní ekonomikou, ale příkazovou, pak ztrácí monetární politika smysl.

Předpoklady pro použití monetární politiky:


musí existovat peněžní oběh a trh peněz;




musí existovat úvěrový systém a trh kapitálu;




centrální banka je v rukou státu (není soukromou institucí), a to vše v tržní ekonomice. 21

2.3.2.1

Typy monetární politiky

a) expanzivní monetární politika b) restriktivní monetární politika

ad a)

Expanzivní monetární politika je takovým typem politiky, kdy centrální banka zvyšuje peněžní zásobu a snižuje úrokovou míru, čímž má docílit snížení nezaměstnanosti a zvýšení inflace, zpravidla zlepšení obchodní bilance. Centrální banka k tomu může použít například tři výše zmíněné nástroje. Diskontní sazbu sníží, povinné rezervy rovněž, a bude nakupovat státní CP.

ad b)

Restriktivní monetární politika snižuje peněžní zásobu a zvyšuje úrokovou míru, tím dosáhne snížení inflace, zvýšení nezaměstnanosti a zhoršení obchodní bilance. Centrální banka k tomu může využít jeden nebo všechny předchozí nástroje. Diskontní sazbu zvýší, taktéž zvýší povinné rezervy (nepopulární, složité, a proto výjimečné) a bude prodávat státní CP.

Mezi konečné cíle měnové politiky patří nízká inflace, nízká nezaměstnanost a vyrovnaná platební bilance, tj. obecné cíle celé hospodářské politiky. Nutno podotknout, že měnová politika není schopna dosáhnout všech cílů současně najednou, některý z cílů se musí upřednostnit.

22

2.3.3 Monetární přístup k množství peněz

Zakladatelem byl Milton Friedman. Monetaristé odmítali zásahy státu na trhu, vyžadovali minimalizaci státu (státního aparátu). Zajímali se o mezinárodní dělbu práce. Monetaristé vycházejí z konzervativní ekonomie. Monetarismus

se zabývá také makroekonomií. Soustřeďují pozornost

především na peněžní

agregáty. Zdůrazňují aktivní úlohy peněz a

zdůrazňují monetární politiky

centrální banky. Friedman vnímá tržní

sytém jako stabilní systém, který je schopen neustále obnovovat rovnováhu – je výsledkem působení nabídky a

poptávky.

Ilustrace 2: Milton množstvím peněz v oběhu a nominálním

Zdůrazňoval

produktem.

vazbu

Inflaci

mezi

považuje

Friedman výlučně za peněžní jev způsobený rychlejším růstem nabídky peněz než reálný produkt. Monetaristé tvrdí, že vše vyřeší trh sám. Až do roku 1930 ekonomové věřili, že poptávka a nabídka vyřeší problém nezaměstnanosti, inflace, i nízké úrovně výroby. Vycházeli z toho, že jestliže poptávka na trhu převyšuje nabídku, pak nabízející mohou chtít vyšší cenu, výroba se stane ziskovější, tím pádem budou chtít výrobci vyrábět víc, rozšíří objem výroby. Naproti tomu je pro kupující vyšší cena signálem, aby poptávku omezil. To vše ale počítá s premisou absolutní cenové pružnosti (ceny jsou plně flexibilní – pohybují se směrem nahoru i dolů), která zajistí vyčištění a rovnováhu trhu.

Případná inflace, nezaměstnanost či nižší výroba je podle

monetaristů pouze krátkodobý jev, který se samotným působením ekonomických sil ve spolupráci s aktivní monetární politikou centrální banky přemění na rovnovážný kýžený stav.

2.3.4 Keynesiánský přístup k množství peněz

Představitelem je John Mainard Keynes s dílem „Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz„. Kniha měla v době rozsáhlé krize předválečného období minulého století ukázat návod k nové prosperitě, kdy selhala teorie volné ruky trhu, popsaná výše, v letech 1920 – 1930. Tehdy převládala myšlenka Klasiků, která se neosvědčila. Velká hospodářská krize a Keynesiánci ve 20 a 30. letech 20. století zesílili pochyby o správnosti přístupu Klasiků, kdy došlo ke zpochybení předpokladu dokonalé konkurence a následnému vzniku teorie nedokonalé konkurence. 23

Keynes viděl příčinu makroekonomické rovnováhy v době velké krize v nedostatečné agregátní poptávce a v jejím rámci především v nedostatku investic. Nevěřil v samo- regulační schopnost trhu, ceny na trhu podle něj nejsou pružné, trh nefunguje. Zdůrazňoval potřebu vládních zásahů do trhu (intervence). Keyness také prohlásil: „Kdyby ministerstvo financí naplnilo staré láhve bankovkami, zakopalo je

přiměřeně hluboko v opuštěných uhelných dolech, které by potom byly zasypány až k povrchu odpadky, a ponechalo by pak soukromému

podnikání, bankovky byly

aby podle dobře osvědčených zásad laissez-faire znovu tyto vykopány

ze

země

…

nemusela

by

již

existovat

nezaměstnanost a nepřímo by

se to odrazilo pravděpodobně tak, že by se

reálný důchod společnosti, jakož i

její kapitálové bohatství patrně podstatně

Ilustrace 3: John zvýšily. Bylo by ovšem mnohem rozumnější stavět domy apod., ale brání-li Maynard Keyness tomu politické a praktické obtíže, je předcházející prostředek lepší než nic.“ (Keynes, Obecná teorie, kap. 10, str. 144-145, viz seznam literatury)

Keynesiánci zavedli systém přerozdělování národního důchodu ve prospěch chudých. Tato teorie fungovala až do 70. let.

3

Objektivní příčiny hypoteční krize

Když se dnes obyčejný laik, kterému ekonomická věda nic neříká, zeptá sám sebe, o jakéže krizi se to pořád píše, a kde jsou její příčiny, zjistí po nedlouhém pátrání následující. Krize vznikla insolvencí dlužníků v USA, kteří zastavili své domy, aby dostali od bank a všech možných hypotečních ústavů peníze. Proč to ti dlužníci dělali, když nemají dostatek prostředků na splátky? Odpověď je nasnadě. Protože v "předkrizovém" období byly hypotéky levné, resp. s malým úrokem. Kdo by nechtěl zastavit dům, když ekonomika je v rozkvětu, a za levné peníze si pořídit třeba další dům, dovolenou, auto či elektroniku, kterou by si jindy nepořídil, protože by na ní jednoduše neměl? Najednou zde bylo období, kdy mohl hypotéku dostat každý, kdo vlastnil třeba i dřevěný dům (ve smyslu staré polorozpadlé chatrče – ne ve smyslu moderního dřevěného domu).

24

Úrokové sazby centrální banky byly nízké. Výše hypotečních úroků, jak je popsáno výše, se odvíjí od úrokových sazeb právě centrální banky. V roce 2003, kdy byly úrokové sazby americké centrální banky FED (Federal Reserve) historicky nejnižší, byla úroková míra hypotéky s 30-letou fixací 5,5 %, s 15-letou fixací 5%, u hypotéky s pohyblivou úrokovou mírou dokonce 3,5%. A to je Ilustrace 4: Alan Greenspan: tehdejší meritum věci. Tyto hypotéky s pohyblivou úrokovou mírou odstartovaly guvernér americké dnešní americkou finanční krizi. Když si totiž člověk sjedná hypotéku s centrální banky FED. Může právě tento muž ( + fixním úrokem, ví přesně, kolik kdy zaplatí. Tyto hypotéky si nezodpovědné chování historicky udržují poměrně stabilní úrokovou míru. Pohybují se bankéřů) za největší finanční krizi za poslední mezi 5-8 procenty. Naproti tomu pohyblivé hypotéky mají nespornou desítky let? výhodu v tom, že u nich klient v globálu zaplatí méně. Nikdy si ale dlužník nemůže být jistý tím, kolik bude platit v tom kterém období. Trendem v ekonomice bývá, že sazby se mění. Důvody bývají různé, tentokrát šlo o hrozící inflaci, která, dříve či později, musela dorazit. Takto nízké úrokové sazby americké centrální banky nemohly dlouho vydržet. Nutno ovšem podotknout, že i s tak extrémně nízkými sazbami, které v roce 2003 nastaly, inflace zatím nepropukla. Mohla za to právě zvýšená poptávka nejen po nemovitostech, ale i po spotřebním zboží, které dodávala ve velkém měřítku Asie. Cenové hladiny obou těchto teritorií jsou přitom natolik rozdílné, že toto levné zboží paradoxně zabránilo inflaci v USA a jejímu negativnímu dopadu na ekonomiku.

Po zvýšení úrokových sazeb centrální bankou došlo samozřejmě na to, že spousta lidí, kteří si pohyblivou hypotéku, jak pracovně nazývám hypotéky s pohyblivou úrokovou mírou, pořídili, najednou nebyli schopni pokrýt své splátky. Oprávněně se asi budeme ptát, jak je možné, že tito lidé hypotéku dostali. V bance a jim podobných finančních institucích přece pracuje dost kvalifikovaných lidí, kteří mají v popisu práce aplikovat možná rizika, v tomto případě budoucí solventnost klienta, na potenciální uskutečněné smlouvy či obchody. To jistě je pravda. Jenže v těchto finančních institucích, lépe a přesněji řečeno pro tyto finanční instituce, pracuje také nespočet "hunterů" neboli lovců hypotečních a jiných klientů. Ti jsou placeni podle uzavřených hypoték. Tito lidé chodili od domu k domu a přemlouvali potenciální klienty, ať si superlevnou hypotéku uzavřou. Jedna věc je „risk management“ a druhá věc je ziskuchtivost společnosti. Jak je vidět, v převážné většině případů zvítězila neuvážená ziskuchtivost. A jak tento problém vypadá v praxi?

25

V hypotečním sektoru zuří konkurenční boj. Jednoho dne se k šéfovi hypotečního ústavu dostane na stůl zpráva o nárůstu hypoték. Ten zjistí, že u ostatních institucí roste počet uzavřených hypoték mnohem více než u něj. Zapřemýšlí, co dělá špatně. Nikdo přeci nechce být v závěsu a koukat, jak tržní hodnota konkurenta na burze roste, zatímco ta jeho hodnota maximálně stagnuje. Svolá si zástupce „risk managerů“, respektive těch, co mají na starost schvalování hypoték, a domluví jim, že ekonomika roste a že přeci nepřipraví svou společnost o zisk tím, že budou shazovat ze stolu již v podstatě prodané půjčky. Hned poté si zavolá své „huntery“ a oznámí jim, že se musí více snažit a na budoucnost zase až tak nehledět.

„Hunteři“ se rozjedou do terénu. Chodí po domech a přemlouvají lidi, ať si sjednají hypotéku, když jsou tak levné. A že už jednu mají? Nevadí, ekonomika přece roste, poptávka po nemovitostech roste, cena domů roste, tím pádem i jejich dům má větší cenu, než je třeba na jejich stávající hypotéce. Je tedy „správné“ tuto cenu jejich nemovitosti dohypotékovat. Provize „mortgage salesmana“ (prodavače hypoték) je na světě, a v budoucnu – děj se vůle Boží.

Postupem času se pohyblivá míra zúročení hypotéky zvýší. Z neopatrnosti a díky bezhlavému půjčování komukoli samozřejmě přijdou problémy, solventnost povinných z hypotéky není věrohodná. Tito lidé přicházejí o střechu nad hlavou. Jejich nemovitosti se stanou tzv. propadlou zástavou. Najednou je na světě spousta domů na prodej. Instituce se snaží zpeněžit to, co jim propadlo z důvodu nepokrývání daných splátek. Nabídka domů se zvyšuje, ceny nemovitostí padají. Ostatní hypotéky, zatím řádně placené, začínají být nezajištěné.

Finanční instituce začínají mít problémy, musejí totiž odepisovat ze svých výkazů stále více pohledávek. Proto se tato hypoteční krize také někdy nazývá krizí bankovního sektoru.

26

Heslovitý řetězec hypoteční krize:

nízké úrokové sazby FED → levné peníze pro banky → levné hypotéky (nízká úroková sazba) → konkurenční boj hypotečních ústavů a nezodpovědné půjčování všem → obchodování s balíčky (souborem) hypoték a tímto rozšíření vlivu osudu hypoték

na

ostatní instituce a subjekty → zvýšení úrokových sazeb FED → insolventnost dlužníků → propadné zástavy ve formě nemovitostí → velká nabídka nemovitostí na prodej → pád cen nemovitostí v důsledku velké nabídky → nezajištění existujících hypoték v důsledku pádu cen nemovistí → velké odpisy bank, nedostatek likvidity finančních ústavů → neochota finančních institucí půjčovat v důsledku nedostatku likvidity → utažení kohoutků neboli přísunu peněz do ekonomiky a → celková recese ?

Podle mého názoru je ale ještě téma do diskuse následující varianta, respektive dodání položek na začátek řetězce:

27

Heslovitý řetězec hypoteční krize:

splasknutí technologické bubliny po roce 2OOO → drastické snížení úrokové sazby FED → levné peníze pro banky → levné hypotéky (nízká úroková sazba) → konkurenční boj hypotečních ústavů a nezodpovědné půjčování všem → obchodování s balíčky (souborem) hypoték a tímto rozšíření vlivu osudu hypoték na ostatní instituce a subjekty → zvýšení úrokových sazeb FED → insolventnost dlužníků → propadné zástavy ve formě nemovitostí → velká nabídka nemovitostí na prodej → pád cen nemovitostí v důsledku velké nabídky → nezajištění existujících hypoték v důsledku pádu cen nemovistí → velké odpisy bank, nedostatek likvidity finančních ústavů → neochota finančních institucí půjčovat v důsledku nedostatku likvidity → utažení kohoutků neboli přísunu peněz do ekonomiky → celková recese ? Text 1: není tedy tato krize v podstatě i důsledek splasknutí technologické bubliny po roce 2000?

28

Ilustrace 5 / graf č.1:osa x: rok, osa y: hodnota indexu Nasdaq v bodech. Na grafu je patrná technologická bublina, která splaskla, dopady mohou trvat dodnes.

Jak se tato krize týká kapitálového trhu obecně? Hypoteční krize se dotýká všech, ať chceme, či nechceme. Hypotéky, pokud projdou výše popsanými vývojovými stádii, se totiž stávají častým obchodním artiklem. Od poskytovatelů hypoték je odkoupí například obchodník s cennými papíry, 29

který je zabalí s ostatními podobnými dluhy do balíčku, a ten se stane obchodovatelný. Takový balíček pochybných hypoték nazve, dejme tomu, „Strukturovaný fond výnosných finančních produktů“. Kdo by nekoupil produkt s takto zajímavým názvem. Když se tento balíček dobře marketingově pokryje, prodá se spolehlivě spekulantům do Evropy, Asie, jednoduše do celého světa. Tím se toxická aktiva šíří.

Nicméně, ve chvíli, kdy se „někdo“ zeptal, kolik ty domy, které se donekonečna zastavují, stojí, se celý domeček z karet sesypal. A tratili všichni. Banky a ústavy, které hypotéky poskytli a vlastní je, i spekulanti, kteří nakoupili pochybné úvěry v balíčku, jejichž tržní hodnota klesá. Co takové pojišťovny? Například ke kauze AIG, největší pojišťovny světa, se ještě dostanu. Samozřejmě, co se v dnešní době nedá pojistit? I tyto hypotéky byly pojištěné. Co obyčejní lidé? V USA je na rozdíl od Evropy běžné, že lidé investují na kapitálových trzích své úspory. V Evropě převažují bankovní depozita. Hypoteční krizí a způsobenou panikou ztrácely akciové tituly na ceně. Lidé ztráceli své úspory. Kupní síla se ztrácí. Největší ekonomika na světě je v ohrožení, a to velmi vážně. Není například vůbec irelevantní otázka, z čeho se skládají penzijní fondy. To už projede mráz po zádech každému, alespoň trošku zodpovědnému, člověku.

4

Dopady hypoteční krize 30

Hypoteční krizi, respektive její vliv na fungování ekonomiky, již dnes pociťují téměř všechna odvětví světové ekonomiky. Ekonomika USA se nachází v recesi a jakožto jedna z nejvýkonnějších ekonomik tím ovlivňuje celosvětové dění. Pro případný argument nemusíme chodit daleko. USA je samozřejmě také světový spotřebitel a ne ledajaký. Na informace o zpomalování tamní ekonomiky zareagovala například ropa strmými propady a nadále je na tomto komoditním trhu možné sledovat, jak se ropa vyvíjí v souladu s buď dobrým sentimentem akciových trhů, nebo se špatným. Můžou za to právě obavy o dobrou kondici tohoto světového ropného spotřebitele. Tím jsem se dostal k další zajímavé věci, a to k faktu, že specifikem této krize je i skutečnost, že snad s výjimkou zlata se bojácní investoři nepřesouvají do komoditních titulů.

Ilustrace 6 / graf č.2:osa x datum, osa y: cena barelu v USD zdroj: www.kurzy.cz Co se týče ropy, zde se nejedná pouze o výše zmíněný faktor. Největší příčinou propadů cen ropné komodity je klesající spotřebitelská poptávka v USA, a to hlavně po benzinu, v souvislosti se zpomalením americké ekonomiky. Avšak tento fakt by měl být do určité míry kompenzován rostoucí poptávkou ze strany Asie, zejména ze strany rychle rozvíjejících se ekonomik, Číny a Indie. Nutno ovšem podotknout, že nynější zpomalení celosvětové ekonomiky je natolik silné, že asijský boom nebude zřejmě tak silný, aby byl schopný pokles americké poptávky kompenzovat. Dalším faktorem je samozřejmý obecný sestupný trend po splasknutí ropné bubliny, která se bezesporu na ropném komoditním trhu vytvořila. Klíčovým faktorem propadů ropy je bez pochyby i posilující dolar, který se ze svých podhodnocených pozic začal vracet do silnějších prostor. Komodity

sice reagují na měnové výkyvy jen krátkodobě, ovšem ve spojitosti s dalšími

negativními elementy se tento faktor stal klíčovou rozbuškou.

31

Na nízké ceny ropy se snaží reagovat kartel OPEC, čili Organizace zemí vyvážejících ropu. Již poněkolikáté usiluje o snižování produkci a vyrovnávání nabídky na trhu se sníženou poptávkou. Obavy z budoucího vývoje jsou ale natolik všudypřítomné, že to cenu ropy nijak zvláště neovlivňuje. V budoucnu lze ale spíše očekávat růstovou tendenci. Je zřejmé, že bez ropy se svět prozatím jednoduše neobejde a stávající technologie alternativní zdroje energie sice poskytují, ale stále za ekonomicky nevýhodných podmínek.

Proč se o ropě vůbec zmiňuji? Protože ropa, tzv. černé zlato, je a dlouho ještě bude jedním z hlavních zdrojů příjmů velmocí, jako je Čína, Rusko a ne bezvýznamné bohaté arabské státy. Napětí, které vyvolávají současné nízké ceny ropy by mohlo mít vliv na agresivnější chování těchto světových tygrů. Sečteno a podtrženo, pro světový mír a klid rozhodně tyto ceny nepřispívají.

Jedním z nejvíce zasažených sektorů je automobilový průmysl. Automobily jsou bezesporu zboží dlouhodobé spotřeby a není tedy divu, že jsou automobilky jedny z prvních na řadě trpících současnou ekonomickou krizí. Každý subjekt zasažený krizí se snaží v této době šetřit. Na ceně elektřiny se neušetří, stejně tak si asi obyčejní lidé nepřestanou kupovat pět rohlíků, aby si místo toho koupili jen čtyři. V době, kdy automobily jsou schopny vydržet deset a více let provozu, se jednoduše přestane vozový park obnovovat po třech letech jako v době konjunktury, nýbrž se odsune investice do automobilů na dobu výhodnější. Nejvýraznější rány zaznamenaly bezpochyby tři největší automobilky USA – Ford, Chrysler a General Motors. Hlavně General Motors se potýkalo s obrovskými problémy a zřejmě stála (či možná ještě stojí) na pokraji bankrotu. Po zoufalých vyjednáváních s Kongresem USA o překlenovacích úvěrech se této automobilce nakonec dostalo pomoci od samotného Bílého domu, tedy od exekutivy, když bývalý prezident Bush oznámil, že automobilku nenechá padnout a že se jí dostane pomoci ze záchranného plánu TARP, který byl primárně určen na pomoc finančnímu sektoru. Akciové trhy sledovaly osud této automobilky s napětím, dokonce se podle aktuálních zpráv hýbaly celé akciové indexy. Dopady vyhlášení bankrotu této významné strojírenské společnosti by totiž měl zajisté drtivý dopad na nezaměstnanost, na dodavatele a s roztáčející se spirálou na stav celé ekonomiky.

Problémy se samozřejmě netýkají pouze USA, nýbrž i zbytku světa. Západní Evropa pociťuje při dnešní provázanosti světové ekonomiky ty samé problémy. Nutno podotknout, že Evropa sledovala vývoj amerických dotací do automobilového průmyslu se značnou nevolí, dalo by se říci právem. Všechny možné dohody o zamezení nedovolených státních zásahů proti volné hospodářské soutěži vzaly zasvé. Evropa mohla reagovat dvojím způsobem. Buďto se zachovat ukřivděně a trucovat, 32

nebo se přizpůsobit.

Reakcí na problém je postoj výrazného francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, jenž „diskriminovaným“ evropským automobilkám přispěchal na pomoc formou injekce ve výši 400 mil. EUR po dobu 4 let na vývoj ekologicky šetrných automobilů.

Na Českou republiku bude mít tato hypoteční, respektive finanční, krize zásadní vliv. Česká republika je proexportní ekonomikou, která je v rozhodující míře závislá na poptávce ze zahraničí. Bylo velkou chybou, že se nikdo odpovědný již dříve více nezamyslel nad tím, že jedna pětina našeho HDP je tvořena právě automobilovým průmyslem. Ten je nyní zasažen brutálními poklesy výroby a naše subjekty na tomto průmyslu závislé se jistě odpovědné reakci neubrání. Navíc se ekonomika již dlouhou dobu potýká se sílícím trendem české koruny vůči Euru. Tím opět nejvíce trpí exportéři.

Za zmínku stojí i situace v leteckém průmyslu. Aerolinky jsou v ambivalentní situaci. Na jedné straně se musí potýkat s oslabením ekonomické aktivity a s nižší poptávkou po transportech za obchodními aktivitami, ovšem na druhé straně hraje do karet leteckému průmyslu nízká cena ropy. Letecké společnosti tedy nejsou v tak špatné situaci, jak by se mohlo zdát. Krize leteckého průmyslu je srovnatelná s krizí po 11. září 2001. Krátkodobé obavy vystřídá vystřízlivění, a tedy naděje na lepší zítřky.

Analytik Capital Partners, Josef Stoulil, ve své analýze pro média ze dne 25. listopadu 2008 uvedl:

„Z perspektivy české ekonomiky a celého sektoru CEE (Central Europe Emerging Markets) a jejího budoucího vývoje je nejzásadnější míra závislosti na US trzích. Fenomén závislosti emerging markets na hlavních amerických indexech je stále více viditelný a především pak v době kreditní krize. Cesta, na níž se nacházejí všechny emerging markets, tj. od země rozvojové po zemi rozvinutou, s sebou nese zvyšování objemu zahraničního obchodu, přiliv mezinárodního kapitálu, liberalizaci služeb a v další fázi i vzájemné propojení skrze obchodní a finanční (kapitálové) kanály. Od počátku 70. let, kdy byly kapitálové toky pod přísným dohledem, díky Bretton-Woodskému měnovému systému, začaly vyspělé ekonomiky odstraňovat svůj dohled nad kapitálem a tento trend pokračuje až dodnes. Tento jev pak s sebou nese pro emerging markets logická pozitiva a negativa. A právě v dnešní době hypoteční a kreditní krize můžeme pozorovat negativa v celé své kráse.“

33

Velkou závislost „emerging markets“ na americké ekonomice je možné pozorovat nejen v reálné ekonomice, ale i na kapitálových trzích. Při srovnání hlavních US akciových indexů a indexu PX pražské burzy dojdeme až k neuvěřitelné kopii indexu PX s krátkodobým zpožděním.

Ilustrace 7 / graf č. 3: na grafu je možné sledovat srovnání indexu PX a amerického indexu Dow Jones Industrial

Ilustrace 8: graf č. 4: tento graf vyjadřuje srovnání s širším indexem Standard and Poors 500

34

Za důkazem reálného propojení amerických trhů a trhů rozvinutých zemí je možné považovat evropské krachující bankovní domy v čele s Německem, Belgií a Velkou Británií. Případ státního bankrotu na Islandu již představuje jen pomyslnou třešničkou na dortu. S velice pesimistickou, ba možná reálnou predikcí, přišla společnost Goldman Sachs. Server www.marketwatch.com reportoval 1. prosince 2009 předpověď růstu mimo jiné i pro Českou republiku. Během roku 2009 se podle této společnosti propadne tempo růstu HDP až na 0,8 % z původně očekávaných 2,5 %. Goldman Sachs přišla s přesvědčením, že Česká republika bude zasažena krizí mnohem více, než se všeobecně předpovídá. Úrokové sazby by měly v naší republice klesnout až na 1,5 %. Pro úplnost dodávám, že od roku 2004 rostla Česká republika dle Českého statistického úřadu v průměru 6 % ročně, když jen v roce 2008 lehce zpomalila na 4,6 %.

Důležitým faktem ve prospěch států „emerging markets“ je, že jejich banky neinvestovaly ve velké míře do zámořských rizikových aktiv, naopak se chovaly mnohem konzervativněji s o mnoho více vyvinutým smyslem pro „risk management“. Na druhou stranu je pravdou, že velké finanční ústavy těchto států jsou v hojné míře „pouze“ dceřinnými společnostmi západoevropských subjektů. Pro příklad můžu uvést ČSOB – KBC, KB – Societé Générale, nebo Českou spořitelnu – Erste Bank.

Z výše uvedeného lze ale také implikovat skutečnost, že osud západoevropských bank bude hodně záviset i na budoucím stavu, resp. růstu, států „emerging markets“. V případě výrazného zpomalení těchto ekonomik se logicky dostanou do problémů i banky těchto států a od nich se mohou prohlubovat problémy jejich mateřských bank.

35

5

Bližší zkoumání příčin hypoteční krize

V této kapitole bych chtěl jasně vyjádřit svůj názor na to, jaká byla opravdová příčina vzniku hypoteční krize. Obecně se říká a deklaruje, že hlavními viníky jsou nenasytní bankéři, kteří chtěli maximalizovat své zisky bez ohledu na oceňování rizik. Ostatně tento pohled obecně uznávaný jsem nastínil výše. Při bližším pohledu na problematiku se ale každý musí sám sebe ptát, jak je možné, že k tomu měli ti bankéři vůbec možnost? Jak vůbec mohly špatné hypotéky a na ně navázané investiční instrumenty takto masivně ovlivnit vývoj světové ekonomiky? Odpověď není černobílá, ovšem mnohem více počítá s podílem viny na straně státních (lépe řečeno veřejnoprávních) činitelů.

Již v předchozí kapitole jsem naznačil, že je třeba se zaměřit i na fenomén technologické bubliny, která splaskla na počátku tohoto nového tisíciletí. Jedním z hlavních aktérů je podle mne tragická postava tehdejšího guvernéra FED Alan Greenspan. Ten podle mého názoru absolutně alibisticky drasticky snížil hlavní úrokové sazby, což samozřejmě nastartovalo ony levné hypotéky. Proč to 36

udělal? Odpověď je nasnadě. V rámci dnes již tradičního fenoménu „privatizace zisků a socializace ztrát“ hasil propad akcií technologického segmentu, resp. tedy nenasytnost investorů do technologického průmyslu, tím, že napumpoval likviditu do systému. Že takováto opatření oslabují dolar a poptávku po vládních dluhopisech zřejmě nebylo podstatné již tehdy.

Na následujícím grafu lze sledovat vývoj základní úrokové sazby v %: 7 6 5 4 3 2 1 0 1990 1991 1992 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

Ilustrace 9 / graf 5 : osa x: rok, osa y: výše úrokové sazby v %. Vývoj úrokové sazby od roku 1990. Rok 1993 chybí, vzhledem ke zdroji dat: www.federalreserve.gov. Tam tato data také chybí. V tuto chvíli jsem se dostal do fáze, kdy jsou k dispozici levné hypotéky, a právě v tomto období se dostává do popředí podíl finančníků na vzniku hypoteční krize. Co je ale naprosto zásadní a co se podle mého názoru málo prezentuje, je jiná věc. Jak je možné, že se krize realitního a kapitálového trhu přelila do bankovnictví jako takového a že z důvodu špatných investic se dostávají bankovní instituce do krize spojené s nedostatkem likvidity? Proč jsme svědky opětovně nutného drastického snižování úrokových sazeb?

Pro odpověď a pochopení dnešního stavu musí jít badatel ještě

hlouběji do minulosti, daleko před technologickou bublinu.

V roce 1933 vstoupil v USA v platnost tzv. Glass-Steagall Act, který byl reflexí již proběhnuvší hospodářské krize a událostí po černém pátku na NYSE v roce 1929. Tento zákon striktně odděloval investiční bankovnictví od klasického, kdy banky mohou příjímat depozita od veřejnosti. Proti tomuto zákonu ovšem vytrvale brojili právě finanční instituce. Jak už to bývá, mocné a velkoryse sponzorované lobby dosáhlo po letech úspěchu. Podle odhadů agentury Bloomberg jen v roce 1998 padlo na lobby proti tomuto zákonu cca 200 mil. USD. Byl to Bill Clinton, který podepsal v roce 1999 Gramm-Leach Act, který tento zmiňovaný odpíraný zákon zrušil. Tehdejšími argumenty byly fráze, že zastaralý Glass-Steagall Act příliš svazuje inovaci a že je již dávno jiná doba. Ať je to 37

jakkoliv, po celých 66 let tento zákon fungoval správně a dosáhl svých zamýšlených tehdejších cílů. Za pouhých pár let po „inovaci“ Mr. Gramma se dostal finanční systém na pokraj zhroucení a celá ekonomika se ocitá v krizi. Může za to právě ohrožení klasického bankovního systému díky investičnímu bankovnictví. Do našeho řetězce si tedy můžeme přidat další a konečnou položku.

Výsledný řetězec vypadá tedy následovně: Heslovitý řetězec hypoteční krize:

zrušení veledůležitého zákona na ochranu bankovnictví v roce 1999 zákonem Gramm-Leach Act → splasknutí technologické bubliny po roce 2OOO → drastické snížení úrokové sazby FED → levné peníze pro banky → levné hypotéky (nízká úroková sazba) → konkurenční boj hypotečních ústavů a nezodpovědné půjčování všem → obchodování s balíčky (souborem) hypoték a tímto rozšíření vlivu osudu hypoték na ostatní instituce a subjekty → zvýšení úrokových sazeb FED → insolventnost dlužníků → propadné zástavy ve formě nemovitostí → velká nabídka nemovitostí na prodej → pád cen nemovitostí v důsledku velké nabídky → nezajištění existujících hypoték v důsledku pádu cen nemovistí → velké odpisy bank, nedostatek likvidity finančních ústavů → neochota finančních institucí půjčovat v důsledku nedostatku likvidity → utažení kohoutků neboli přísunu peněz do ekonomiky a → celková recese ?

Notoricky známé heslo Winstona Churchila říká, že největším argumentem proti demokracii je pětiminutový rozhovor s průměrným voličem. Proto se mi nezdá býti příliš pravděpodobnou následující hypotéza. Přesto je relevantní a stojí za zmínění. Autor tohoto Gramm-Leach Act byl totiž jistý Gramm, který se stal potenciálním kandidátem na ministra financí případné McCainovy vlády (McCain – kandidát na prezidenta USA v roce 2008), a i toto prý podle mnohých zapříčinilo porážku zmíněného prezidentského kandidáta.

38

Dále předkládám shrnutí mé představy: Příčiny hypoteční krize v USA vyjádřené v procentech jejích podílů:

1) Podepsání Gramm-Leach Act prezidentem Clintonem v roce 1999: 25%

Tento zákon znovu umožnil slučování klasického bankovnictví zaměřeného na příjímání vkladů od veřejnosti a poskytování úvěrů s investičním bankovnictvím, které je nepoměrně rizikovější než první zmiňovaný případ.

Gramm-Leach Act byl výsledkem dlouholetého lobování finančním sektorem, který podával u Kongresu USA vidinu snadnějšího financování investic a velké rozšíření obchodních aktivit. Větší neprůhlednost celého finančního systému nebyla tímto absolutně reflektována. Tomuto zákonu stačilo pouhých deset let na to, aby se finanční systém ocitl na pokraji krachu a aby, a to je to nejdůležitější, dokázaly propady kapitálových trhů a cen nemovitostí strhnout s sebou i reálnou ekonomiku. Málo naplat, když chybí finančním institucím likvidita k půjčování, respektive úvěrování ekonomických subjektů, to ochromí

ekonomiku globálně. Nepochopím, jak páteř

fungování ekonomiky v podobě zdraví bankovních institucí, mohli představitelé USA pod vlivem lobby vystavit investičnímu riziku. Nechci být škarohlídem, nebo nějakým soudcem liberálních (ve smyslu neregulovaných) tendencí, ale nelze si nevšimnout, že teorie o tom, jak sami bankéři a kapitalismus jsou tím nejlepším „risk managementem“, a že není tedy třeba velkého veřejnoprávního dohledu a regulace, jsou stejně lákavou a líbivou myšlenkou, avšak utopií, jako například byl a je komunismus.

2) FED na počátku nového tisíciletí: 40%

Naprosto alibistické snižování hlavní úrokové sazby jako reakce na splasknutí technologické bubliny. Sazby klesly až naj edno procento. Hypotéky se staly vysoce atraktivní a v tuto „historickou“ chvíli chtěl mít každý svou levnou hypotéku, protože peníze byly tehdy ve srovnání s minulými lety „zadarmo“. Toto opatření bylo ale naprosto krátkozraké, protože v americkém prostředí, kdy maloschodkové rozpočty nejsou zrovna v kurzu, nemohly tyto sazby dlouho vydržet. Ve chvíli, kdy se kapitálové trhy začaly zvedat a akciové investice byly opět atraktivní, logicky opadla poptávka po státních dluhopisech, které se staly příliš nelukrativní. USA by tedy neměla z čeho žít, proto musely sazby znovu nahoru, a to bylo pro ty nejchudší příjemce pohyblivých 39

hypoték smrtící.

3) Vláda G. W. Bushe, SEC (Security and Exchange Commission ): 15%

Podceňovali státní dohled a regulaci finančních trhů. Ať už to bylo z ideologických nebo politických hledisek, tento trend se ukázal jako nefungující. Důkazem je i například nyní čerstvý případ Madoff. Tento bývalý šéf jedné z nejvýznamnějších akciových burz na světě, a to technologického Nasdaq Stock Exchange, ve své investiční společnosti zpronevěřil více než 50 mld. USD, což je pro představu dvě třetiny celého dluhu České republiky!!! Ve své společnosti praktikoval po léta tzv. Schema Ponzi, což neznamnená nic jiného než pyramidu. Své klienty lákal na garanci vysokých procentuálních zisků. Nikomu to „kupodivu“ nepřišlo zvláštní. Své dřívější klienty uspokojoval z vkladů nových klientů, a tak pořád dokola. To samozřejmě nemohlo trvat donekonečna. Z uvedeného je zřejmé, že finanční trhy vyžadují přísnou regulaci, ať se to teoretikům či samotným obchodníkům líbí, nebo ne. Riziko je zde příliš veliké, aby se mohlo podstupovat. Myslím, že pro jistou zdravou dávku rizika ve prospěch potenciálních výnosů a prosperity je prostor v jiných odvětvích a oblastech.

4) Představitelé oněch napadených institucí toxickými aktivy: 10%

Tato skupina je samozřejmě dnes nejvíce propírána. Je to vcelku logické. Politici ani veřejní funkcionáři, kteří jsou nejvíce vidět a slyšet, nebudou sypat popel na vlastní hlavu. Samozřejmě že chamtivost a nedostatek sebereflexe a opatrnosti sehráli svoji významnou roli v procesu vzniku této krize, ovšem je třeba zásadně konstatovat, že nebýt podmínek, které nastavily odpovědné relevantní subjekty, sami šéfové institucí by krizi nerozjeli. Dokonce se dá i uvažovat nad hypotézou, že podíl této skupiny je o to menší, že v podstatě dělali jen to, co se od nich očekává a v tržním hospodářství vyžaduje – tedy maximalizovali zisk. Jejich podíl dle mého názoru je jen v přílišné agresivitě.

5) Makléři a různí salesmani: 7%

Tato skupina různých prodejců finančních produktů je také vina hlavně svojí agresivitou. Na druhou stranu je ale obtížné soudit za nedostatek sebereflexe lidi, kteří poslouchají ze všech stran zaručené zprávy o nekonečném růstu nemovitostí, a to od renomovaných agentur a analytiků. FED snižuje drasticky úrokové sazby, vláda a komise pro cenné papíry liberalizuje celý finanční systém a tito 40

„pouzí“ prodejci mají zvažovat rizika nesplácení hypoték a jiných instrumentů? Mají se vzdát svých provizí, protože jsou prozíravější než fundovaný FED?

6) Příjemci hypoték: 3%

Samozřejmě, i tato skupina lidí má svůj, i když nepatrný, podíl na vzniku krize. Z objektivního hlediska mají sice roli nezastupitelnou, subjektivní roli, respektive odpovědnost za zavinění, ovšem pramalou. Od toho si lidská společnost volí své zástupce, kteří budou fundovaně rozhodovat, nebo nechají rozhodovat fundované, o nastavení podmínek fungování finančního trhu.

Masa obyvatelstva, která byla ze všech stran bombardována marketingovými poutáky s tvrzením, že každým rokem prudce stoupají ceny nemovitostí, že by lidé neměli nechat uplynout neopakovatelnou příležitost, a dokonce by se měli proti růstu cen nemovitostí bránit tím, že si vezmou též hypotéku a pořídí si nějaké to bydlení. Nelze očekávat analytické schopnosti u průměrného amerického občana, tedy obyčejného spotřebitele. Jednoznačně se nedá spoléhat na uvědomění těchto lidí.

Představme si absurdní situaci, toto znázornění berte jako argumentaci ab absurdum:

FED snižuje drasticky úrokové sazby s tím, že je třeba do ekonomiky nacpat peníze a opětovně ji oživit po splasknutí technologické bubliny. Do toho po 11. září 2001 vystupuje se svým prezidentským projevem George W. Bush a apeluje na občany, ať vlastenecky uchopí své úspory a běží je rychle utratit. Ať si koupí auto, dovolenou, elektrospotřebiče. Ve chvílích, jako byla ta po 11. září, se tradičně naděje a zraky upírají směrem k ztělesnění svého milovaného státu. Tou ikonou byl tenkrát právě prezident Bush. Na dveře nezaměstnaného černocha v Alabamě zvoní prodejce hypoték a říká mu, ať si vezme hypotéku, že je historicky levná a že již příští rok bude moci dostat klidně další hypotéku, protože cena jeho nemovitosti bude o další desítky procent vyšší. Ale nezaměstnaný černoch v Alabamě si řekne, že to vlastně neudělá, protože nic neroste do nebe a protože očekává v budoucnu opětovné nutné zvýšení úrokových sazeb, a tudíž i jemu se zvednou úroky z hypotéky, které už nebude moci splácet. To by potom mohlo znamenat, že zástava (nemovitost) propadne instituci a nebude mít ani střechu nad hlavou. A navíc ještě upozorní prodejce hypotéky, že vlastně jeho hypoteční ústav by mu neměl půjčovat, protože takových postižených insolventností bude jistě více, čímž určitě spadnou ceny nemovitostí. A to bude znamenat nekrytost jejich hypoték. 41

Myslím, že jsem jasně vysvětlil svůj názor na příčiny krize. Většinová stanoviska o přehnané chamtivosti bankéřů, kteří by měli být pozavíráni, a o hloupých lidech, kteří si brali hypotéky, na které sami nedosáhli, odmítám. Převažující úlohu hrála zpupnost veřejné moci, kdy opojení z finančního večírku bylo takového rázu, že si již leckdo mohl myslet, že regulace, dohled a opatrnost již nejsou třeba a že trhy si poradí samy. Na ponaučení bude dosti času, protože podle mého názoru budeme svědky hlubší krize, než se původně zdálo. Rekonstrukce finančního systému by měla být hlubší. Ten anglosaský způsob očividně selhal a sehlává (viz kauza Madoff). Toto tvrzení opakovaně nastínila i současná německá kancléřka Angela Merkel.

Kdybych měl personifikovat příčiny vzniku americké hypoteční krize, mé závěry budou jednoduché: Clinton, Bush, Greenspan.

6

Návrh na řešení hypoteční krize

V této kapitole by bylo zřejmě na místě nejprve nastínit dosavadní vývoj v nápravných opatřeních, které již americká (a to klíčová) ekonomika absorbovala. V první řadě tedy uvedu kroky, které uskutečnila FED ve spojení s Treasury (rozumějme ministerstvo financí USA) za účelem ozdravit 42

ekonomiku. Tyto postupy popíši nekriticky, půjde tedy čistě logicky jen o analýzu faktu. Po nastínění dosavadního stavu bych se rád pustil do vlastního návrhu řešení vzniklé krize.

6.1

Dosavadní kroky FED a vlády USA za účelem řešení krize


Federal Funds rate: FED v postupných krocích snížil svoji „benchmarkovou“ úrokovou sazbu až na historických 0 – 0,25 %. Fed Funds rate je sazba, za kterou si banky půjčují přes noc (overnight) s cílem dostání svých závazků z hlediska povinných minimálních rezerv, které musí splňovat. Tato sazba je klíčová ve funkci omezování a naopak dodávání likvidity

do bankovního systému. Pro

úplnost je třeba doplnit, že likviditu FED také reguluje prostřednictvím prodejů svých Treasury cenných papírů.


Repurchase agreements: FED použil tento nástroj naposledy 30. listopadu 2008 a poskytl tak finančnímu systému 80 mld. USD. Repurchase agreements opravňuje prímární dealery k prodeji Treasury dluhopisů FED na dočasné bázi, aby poté tyto dluhopisy zpětně odkupoval při splatnosti této smlouvy, nebo i později. Takový nástroj na principu reverzního repa dovoluje centrální bance odčerpávat zpětně likviditu nákupem Treasury produktů. Tímto stylem může FED udržovat denní peněžní zásobu na takové úrovni, aby dosahoval svých cílů FED Funds rate.




Discount rate: V tomto krizovém období FED snížil diskontní sazbu o 400 bazických bodů, a to z 6,25 % až na 2,25 %, a časové období, kdy je možno tuto diskontní sazbu využívat, prodloužil až na 90 dnů. Discount rate, nebo-li diskontní sazba, je nástroj, kterým FED úročí své „overnight“ půjčky bankovnímu systému opět za účelem pomoci bankám dodržovat povinné minimální rezervy.


Primary Credit Dealer Facility: V září 2008 FED otevřel možnost půjček skrze diskontní sazbu také ostatním finančním institucím, jako jsou bývalé investiční banky a například brokerské společnosti, za podobných podmínek jako bankovním holdingům (což je dle US práva formální právní forma komerčních bank). Tyto subjekty měly k dispozici až 59,8 mld. USD zbývajících půjček v porovnání s předchozími nulovými možnostmi. Tyto půjčky jsou určeny k likvidaci toxických aktiv, dá se říci, bývalé investiční banky Lehman Brothers.


Term Auction Facility: FED realizuje také půjčky na období 28 či 84 dní, a to zdravým bankám v dobré kondici. Tímto nástrojem půjčil aukční formou bankám 150 mld. USD. Tyto půjčky jsou v plném rozsahu kryty bondy, akciemi a dalšími cennými papíry.




Term Securities Lending Facility: FED také v rámci záchranných opatření realizoval aukci 43

půjček vládních cenných papírů v hodnotě 117,2 mld. USD na období 28 dní, včetně opcí, které měly hodnotu 50 mld. USD. Krytí je řešeno stejným způsobem jako u předchozího produktu záchranných opatření.


Bear Stearns: americká centrální banka FED jako součást rychlého prodeje převedl cca 30 mld. USD aktiv jiné společnosti, a to JP Morgan. Portfolio aktiv Bear Stearns bylo ke dni 17. září 2008 oceněno na 29,4 mld. USD.




American International Group (AIG): Tehdejší největší pojišťovna na světě byla jednou z dalších obětí finanční krize. Ve chvíli, kdy AIG proklamovala, že je na pokraji krachu a že nutně potřebuje dotaci vlády, propukla na finančních trzích panika. AIG byla jen dalším důkazem, že problémová aktiva zdaleka nejsou jen problémem investičních bank a hypotečních ústavů. Tato aktiva totiž samozřejmě také někdo pojišťuje. Vláda USA nemohla dovolit přechod takového finančního gigantu, jako je AIG, do ochrany před věřiteli dle 11. kapitoly bankrotového zákona USA. To by mělo samozřejmě dalekosáhlé následky pro celý systém. Proto v podstatě tuto pojišťovnu znárodnila. Výměnou za prioritní akcie společnosti poskytla AIG půjčky, které dle mého názoru nejsou na výsledné hodnotě. Pozdější skandál, když se veřejnost dozvěděla o plýtvání půjčkami na večírky a dovolené tamních manažerů, jen opět rozzlobil investory, potažmo celou společnost, a znovu rozdmýchal diskuse o morálním standardu vedoucích představitelů současného kapitálového světa. Jen budoucnost napoví, zda byl tento krok prospěšný, či nikoliv.




Fannie Mae a Freddie Mac: Tito dva hypoteční giganti USA se jako AIG ocitli na pokraji bankrotu. Odpisy a nedobytnost svých pohledávek se dostaly do takových rozměrů, že již tyto dvě instituce nebyly schopny nést další fungování na své náklady. Proto se i v tomto případě uchýlila vláda USA k neobvyklému a drsnému kroku. Zavedla nad těmito společnostmi nucenou správu s velkorysým programem vládních půjček výměnou za akcie společností.




TARP (Troubled Asset Relief Plan): Nejvýznamnějším a nejvýraznějším krokem je ovšem schválení záchranného plánu, bailoutu. Na vytváření a realizaci tohoto plánu se podílí FED ve spolupráci s Treasury, SEC, Mortgage Agency. Původně měl tento plán hlavní úkol vytvořit sběrnou instituci, obdobu tuzemské konsolidační agentury, která bude mít za úkol vykupovat toxická nebonitní aktiva napadených institucí insolventností dlužníků a tato aktiva později prodávat. Plán se nazývá Troublet Asset Relief Plan, tedy odkup problémových aktiv. Hlavním cílem takového plánu bylo obnovit likviditu v bankovním sektoru. Podle vyjádření představitelů USA je v době této krize nejdůležitější nejprve obnovit fungující bankovní systém, kdy jsou bankovní instituce schopny pumpovat 44

ekonomickým subjektům finanční zdroje k ekonomické činnosti ve formě půjček. To má být předpoklad pro další ozdravování zpomalené ekonomiky.

Původně tento plán vykazoval následující strukturu. Prvních 250 mld. USD mělo být použito Treasury k okamžitému odkupu toxických aktiv nejohroženějších společností. Dalších 100 mld. USD měl mít k dispozici prezident USA a zbylých 350 mld. USD mělo být postupně uvolňováno Kongresem USA.

Od samého počátku byl záchranný balík velice kontroverzní. Diskutovalo se o morálním hazardu manažerů, kteří byli „odpovědni“ za vzniklou finanční krizi. Mnoho, zejména republikánských, kongresmanů se vyjadřovalo v tom smyslu, že se přeci nemá zachraňovat nezodpovědné riskantní chování a chamtivost představitelů těchto napadených finančních institucí. Důležitou roli hrály také volby konané v listopadu 2008, na čež se logicky hodně zákonodárců začalo chovat populisticky a snažilo se tomuto plánu zabránit. Výsledkem bylo primární zamítnutí plánu.

Tímto přístupem se spustila samozřejmá reakce. Jedním z důležitých zamýšlených cílů, a to obnova důvěry v trhy, se vytratila. Stačilo jen přijetí tohoto plánu o týden déle a euforie a pozitivní reakce by byly tatam. Dnes již tedy můžeme konstatovat, že okamžitou reakci a návrat investorů na kapitálové trhy schválení tohoto plánu nepřineslo, ovšem mírné uklidnění přišlo.

V první fázi si na „výnos“ tohoto balíku sáhlo především devět největších bank USA, a to Citigroup, Goldman Sachs, Wells Fargo, JP Morgan, Bank of America, Merrill Lynch, Morgan Stanley, State Street a Bank of NY Mellon.

Do dnešního dne ale zaznamenal původní plán mnoho změn. Především se postupně, čteno z rétoriky odpovědných, ustupuje od vykupování toxických aktiv a přechází se k obnovení úvěrového trhu a k podpoře spotřebitelské poptávky, aby se tímto bojovalo s dalším významným problémem, kterým je hrozící deflace.

6.2

Můj návrh na řešení krize

Asi to bude znít nemoderně, nekriticky a vůbec do dnešní doby nezapadající, ale jsem toho názoru, 45

že kroky, které uskutečnily USA, ovoce přinesou. V podstatě souhlasím se stimulačními postupy, které by se daly určitě charakterizovat keynesiánskými.

V teoretické části jsem vysvětlil, jakým způsobem funguje keynesiánské spravování ekonomiky. Sice jsme nyní svědky rozporuplných diskusí na toto téma, kdy se věhlasní světoví ekonomové tlučou do prsou a apelují na vlády a centrální banky, aby nechali slabé subjekty padnout, protože pak by zbyli jen ti silní a zdraví, kteří se umí chovat obezřetně a jsou schopni ustát i pravidelné a samozřejmé ekonomické cykly. Dalšími argumenty, které často slýcháme, jsou především slova o prohlubujícím se deficitu veřejných financí, o zadlužování dalších generací, a tak dále. To je sice pravda, ovšem argumentaci typu, že lék bude horší než nemoc, nemohu přijmout. Tahle krize je totiž specifická, odlišná od tradičního přehřátí ekonomiky, které je provázeno typickými bankroty a, jak by se dalo říci, zdravým pročištěním fungujícího systému.

Tato krize totiž dopadá na samotné jádro ekonomiky - na spotřebitele. Ve chvíli, kdy by stát neznárodnil hypoteční ústavy Fennie a Freddie, jak se jim běžně přezdívá, by se ocitla velká spousta obyčejných lidí bez domova, bez toho nejdůležitějšího. Nedovedu si představit, jak by se pak měla ekonomika oživovat, když to nejzákladnější, spotřebitel, bude bez finančních prostředků, tedy bez stimulujících nástrojů.

V recesi, která vznikne jednoduše periodickým přehřátím ekonomiky, se ekonomika možná může ozdravit sama tím, že se sebereflexivně přesune do jiných sektorů. Jinak řečeno, když jedno odvětví prosperuje, vznikají v něm nová pracovní místa a přichází nové právnické osoby do té doby, dokud toho nebude i na prosperující sektor mnoho. Ovšem v situaci, kdy je primárně napaden bankovní sektor, nelze nechat neviditelnou rukou trhu dle Adama Smithe jen tak tvořit své dílo. Na dobře fungujícím bankovním systému je závislá naprosto celá ekonomika. I dobře pracující ekonomika, respektive ekonomické subjekty, jsou závislí na pružném výpůjčním systému. Svět by se nezbořil, lidstvo by nezaniklo, ovšem náprava by mohla trvat nepoměrně a katastroficky dlouho.

A co prohlubující se schodek veřejných financí? Jednoduchá odpověď. Na tenhle problém se musí myslet v době růstu. Když ekonomika roste, mají se zvedat daně, snižovat státní výdaje, zvyšovat úrokové sazby. To všechno ne proto, že by byl stát „zlý“ a chamtivý. Naopak, musí myslet rodičovsky na subjekty, které bude nutné zachránit v době krize, která přijde stejně určitě, jako se střídá den a noc.

46

Naprosto souhlasím se strategií nově zvoleného prezidenta USA Barracka Obamy, který říká, že v tuto chvíli se nesmí koukat na peníze, na šetření. Až se ekonomika dostane z nejhoršího, masová populace nebude ohrožena existenčními problémy, bude ubývat nezaměstnanosti, pak je nutné hledět na schodky a začít šetřit.

Dále souhlasím s názory, že stimulace výhradně spotřebitelské poptávky je nesmysl. Přesně to okomentoval Miloš Zeman v Nedělní partii na Primě, dne 28. prosince 2008, když řekl, že rozdíl mezi stimulací spotřebitelské poptávky a stimulací ekonomické činnosti,

například ve formě

investic do infrastruktury, je ten, že spotřebitel sice stimuluje ekonomiku, ale produkt se „prožere“, kdežto po infrastrukturních investicích zbydou silnice, budovy, silné a inovované jádro ekonomiky. A činnost stavebních firem, které dávají lidem práci, čímž spirálu ekonomického cyklu roztáčí chtěným směrem, bude dlouhodobějšího charakteru. S tím se nedá nic než souhlasit.

Dalším mým jednoznačným závěrem, který jsem učinil v návaznosti na analýzu dopadů krize, je konstatování, že je bezpodmínečně nutné zvýšit a rekontruovat dohled nad finančním trhem. Jestliže je možné, aby v Madoffově investiční společnosti (Madoff – bývalý CEO a spoluzakladatel americké technologické burzy Nasdaq Stock Exchange) bylo provozováno tzv. Ponzi Scheme, nebo-li pyramida, a i po nesčetných „udáních“ se nechaly tyto praktiky dojít až ke skandálu vedoucí k 50 mld. ztrátám, je něco „shnilého ve státě dánském“, jestli si mohu dovolit citovat Shakespeara. Jak změnit tuto regulaci a dohled není v mých silách posoudit, ovšem nějaké politické zadání by mělo jednoznačně padnout.

7

Závěr

Závěrem bych chtěl shrnout výsledky této bakalářské práce. V úvodu jsem nastínil, čeho se bude tato bakalářská práce týkat. Měla se týkat ekonomiky jako celku s akcentem na kapitálové trhy. Na kapitálových trzích se totiž nejlépe odráží nálada a obavy z dalšího vývoje reálné ekonomiky, ba dokonce snad i vhodnost jednotlivých opatření. To by se dalo dokázat právě na zmiňovaném 47

případu procesu schvalování záchranného plánu TARP, který se schvaloval s peripetiemi nadvakrát. Tím vrhl mezi investorskou veřejnost pachuť ze špatné akceschopnosti zákonodárců. I když tento plán trhy mírně uklidnil, očekávaná pozitivní nálada nebo optimismus se nedostavily.

V teoretické části jsem nastínil základní instituty ekonomické teorie, které se váží k probíhající krizi. Hlavně teorie ekonomických cyklů a nástrojů ekonomické stimulace se k tomuto tématu váží obzvláště.

V další části této práce jsem se zaměřil nejprve na objektivní příčiny této krize, kde jsem nastínil, jak současná hypoteční krize vznikla a jak se šířila. Mám za to, že jsou to nesporné fakty, které se dají lehce dokázat. Ovšem to, co dalo základ ke vzniku těchto příčin, je vysoce diskutabilní, a myslím, že je tento problém jednoznačně nevyřešitelný. Tento problém totiž úzce souvisí s odvěkým dělením „správných a zaručených“ hypotéz na fungování ekonomiky. Velice úzce tento problém souvisí s problémem střetu pravice a levice, liberalismu a konservatismu, socialismu a kapitalismu, keynesiánství a volné ruky trhu. Právě proto jsem navazoval na nekritické popisování této krize svým subjektivním názorem, který jsem se snažil co nejlépe vysvětlit. Samozřejmě se opět najde zhruba stejná polovina mých odpůrců a příznivců. Samozřejmě bylo také nutné ujasnit si dopady hypoteční krize. Jestliže chce lékař léčit, nejprve musí určit diagnózu, a o to jsem se pokusil podobným způsobem i ve své bakalářské práci.

Od mnou formulovaných hypotéz, které jsem snad dosti jasně opřel o analýzu faktů, například u skutkových událostí v návaznosti na legislativní změny, se poté odvíjel logicky i můj postoj k navrhovaným řešením. Zde jsem se přiklonil k pochvalné rétorice na adresu amerických zákonodárců a hráčů na poli centrálního bankovnictví USA, kteří budou hrát jistě v postupném ozdravování ekonomiky roli největší.

A tím se dostávám k splnění předsevzatých cílů této bakalářské práce. Chtěl jsem kriticky prozkoumat obecně přijímané teze o příčinách této hypoteční krize a pokusit se přijít na to, zda problematika nebyla o něco složitější. Při bližším zkoumání jsem dospěl k názoru, že hlavní vina neleží ani bankéřích, ani na „nenasytných“ hypotečních ústavech. Ti se snažili dělat hlavně svou práci, a to maximalizovat zisk. Samozřejmě, že i na tuto skupinu část viny padá, protože se mohla chovat obezřetněji. Ovšem hlavní příčinu vidím v neprozíravém zákonodárství, hlavně v obnovené možnosti sloučení investičního bankovnictví s komerčním, které umožnilo rychlé rozšíření krize do celé ekonomiky. Sečteno a podtrženo, hlavním viníkem je dle mého názoru moc veřejná. Ta totiž 48

určila pravidla hry.

Co se týče návrhu na řešení této krize, jsem neoriginální. Protože dosavadní kroky veřejné moci se nepříčí mému přesvědčení, naopak mi připadají rozumné, nemoderně jsem přistoupil ke kvitování těchto dosavadních kroků a k víře v budoucí účelnosti.

Použitá literatura:




Paul A. Samuelson, William D. Nordhaus: Ekonomie, NS Svoboda, 2007, 780 s., ISBN: 978-80-205-0590-3




John Maynard Keynes: Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz, Nakladatelství čs. akademie věd, 1963, 144 s., Sigla,sign.vlastn.: OLA001 389.584




Revanda, Mandel, Kodera, Musílek, Dvořák, Brada: Peněžní ekonomie a bankovnictví, 49

Management Press, 2008, 632 s., ISBN: 80-7261-132-1

Týdeník The Economist Týdeník Euro

Internetové zdroje:

www.marketwatch.com www.reuters.com www.finance.yahoo.com www.pratelemilosezemana.cz www.stockmarket.cz www.patria.cz www.federalreserve.gov www.aktualne.cz

Seznam obrázků:

Obrázek č. 1: Warren Buffet, nejbohatší investor na světě...............................................5 Obrázek č. 2: Milton Friedman.....................................................................................19 Obrázek č. 3: John Maynard Keynes............................................................................20 Obrázek č. 4: Alan Greenspan....................................................................................21

50

Seznam grafů:

Graf č. 1: Hodnota indexu Nasdaq 100 v bodech..........................................................24 Graf č. 2: Cena barelu ropy v USD...............................................................................25 Graf č. 3: Srovnání vývoje indexu PX a indexu Dow Jones Industrial Average..................28 Graf č. 4: Srovnání vývoje indexu PX a indexu S&P 500.................................................28 Graf č. 5: Vývoj hlavní úrokové sazby FED....................................................................30

51