Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta mezinárodních vztahů Obor: Mezinárodní obchod
Hypoteční krize v USA příčiny a důsledky
Vypracoval: František Pavlík Vedoucí práce: Ing. Radek Čajka
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Hypoteční krize v USA- příčiny a důsledky“ vypracoval samostatně. Veškerou použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.
V Praze dne 18. 4. 2012
František Pavlík
Poděkování Rád bych na tomto místě poděkoval vedoucímu své bakalářské práce panu Ing. Radku Čajkovi za jeho vstřícný přístup a podnětné připomínky, které mi byly velice nápomocny při zpracovávání tohoto tématu.
OBSAH ÚVOD .................................................................................................................................................. 1 1 HYPOTEČNÍ ÚVĚR ............................................................................................................................ 2 1.1
Historie hypotečního úvěru ..................................................................................................... 2
1.2
Definice hypotéky .................................................................................................................... 3
1.3
Druhy hypoték ......................................................................................................................... 4
1.4
Americký hypoteční trh ........................................................................................................... 5
1.4.1
Krize na počátku 20. století ............................................................................................. 5
1.4.2
Kroky vlády ...................................................................................................................... 9
2 RIZIKA ÚVĚROVÁNÍ ........................................................................................................................ 11 2.1
Podstata úvěrování................................................................................................................ 11
2.2
Vývoj regulace finančních rizik .............................................................................................. 12
2.3
Sekuritizace ........................................................................................................................... 13
2.3.1
Podstata sekuritizace..................................................................................................... 13
2.3.2
Rozvoj sekuritizace ........................................................................................................ 14
3 SOUČASNÁ HYPOTEČNÍ KRIZE ....................................................................................................... 17 3.1
Příčiny krize ........................................................................................................................... 17
3.2
FED a jeho role během krize .................................................................................................. 21
3.3
Důsledky krize........................................................................................................................ 25
4 Dopady krize .................................................................................................................................. 27 4.1
Dopad krize na ekonomiku .................................................................................................... 27
4.2
Dopad krize na společnost .................................................................................................... 29
ZÁVĚR ............................................................................................................................................... 32 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ ....................................................................................... 34 SEZNAM GRAFŮ A TABULEK ............................................................................................................. 37
ÚVOD Současná doba je považována za dobu krizovou. V tomto krizovém stavu či krizovém období se nachází jak ekonomiky většiny států, tak i společnost obecně. Ukazatelé růstu, ať už HDP či jiné, po období celkové prosperity klesají. Naproti tomu zadlužení států, firem či domácností rapidně roste. A s tímto rostou i celkové zásahy států a jejich institucí na podporu fungování trhu a ekonomik. V současnosti se stále vede široká debata, zda přijatá opatření jsou oprávněná a hlavně dostatečná. Zda budou tato opatření efektivní a přinesou kýžený výsledek, je otázka do budoucna. Cílem této práce je analytickým způsobem popsat hlavní rysy hypoteční krize v USA, která vypukla v roce 2007, pokusit se nalézt příčiny, které předcházely jejímu vzniku stejně tak jako vyjmenovat důsledky, které s sebou přinesla. Práce je členěna do čtyř kapitol. V první kapitole se zaměřuji na samotnou podstatu hypotečního úvěru a na to, jak velký význam měla hypoteční krize ve 20. a 30. letech minulého století v USA. Úkolem druhé kapitoly je popsat obecně rizika při poskytování úvěru a osvětlit finanční instrument zvaný sekuritizace. Problematice současné hypoteční krize je věnována třetí kapitola, kde jsou popsány příčiny a průběh krize, role FEDu a celkově důsledky krize. Poslední kapitola je věnována tomu, jaký vliv měla, či ještě stále má krize na ekonomiku a také na společnost jako takovou. Vybrané téma bakalářské práce sice popisuje dobu pro někoho dávno minulou, avšak důsledky a dopady, které s sebou tato krize přinesla, se stále projevují. Mnoho lidí z řad akademické obce, politiků, podnikatelů či „obyčejných lidí“ se stále ptá, odkud se současná krize vzala. Co vlastně stálo u jejího zrodu, kdo se podílel na jejím vzniku a zda je tedy někdo zodpovědný za danou situaci. Z tohoto důvodu považuji za důležité připomínat si zejména příčiny, jež stály u zrodu této krize. Současně se domnívám, že je velice zajímavé zkoumat, jak se s odstupem času mění postoj hlavních aktérů krize. Tím je myšleno, zda viníci krize (stejně tak jako kající hříšník) dokážou změnit své smýšlení a jednání, uznat chybu a snažit se o nápravu.
1
1 HYPOTEČNÍ ÚVĚR 1.1 Historie hypotečního úvěru V dnešní době najdeme v západní civilizaci jen málo lidí, kteří nemají zkušenosti s jistou formou půjčky. Takovýto vztah, který mezi poskytovatelem (věřitelem) a příjemcem (dlužníkem) půjčky vzniká, není pro naší novodobou kulturu neznámý. Samozřejmě poskytovatel půjčky, tedy ten, který má volný kapitál a chce jej vhodným způsobem alokovat a pochopitelně i dobře zhodnotit, má obavy o své peníze. Proto je věřitel ochoten poskytnout své prostředky jen tehdy, budou-li relativně dobře kryty a tím pádem bude mít jistotu, že o své peníze nepřijde. Jako jeden z nejlepších a tím pádem nejrozšířenějších způsobů krytí takovéhoto rizika se používá zástava, čili krytí půjčky nemovitou věcí. Zdá se, že nemovitost jako záruka je používána až v posledních dekádách, ale opak je pravdou. Už v dobách starověku, v časech dávných řeckých a římských kultur byla tato forma krytí velice oblíbená. Bylo tomu (a je tomu tak i nadále) proto, že nemovitá věc nemůže být fyzicky oddělena od věřitele. A také fakt, že hodnota nemovitostí jako záruk klesá velmi pomalu, či se dokonce zhodnocuje (myšleno samozřejmě u pozemků a řádně udržovaných budov), je pro věřitele přijatelnou alternativou při možné neschopnosti dlužníka splatit půjčenou sumu peněz. [6] V dobách starověku a středověku byla jako nemovitost přijímána především půda, a to zejména zemědělská. V těchto dobách totiž bylo zemědělství stěžejním sektorem ekonomiky všech státních útvarů a půda jako taková byla symbolem obživy, do jisté míry garancí výnosů a bohatství. V dobách pozdějších, s nástupem a rozvojem měšťanstva, obchodu a řemeslné výroby se jako nemovitostní záruky začaly používat stavby, zejména bytové jednotky či objekty sloužící k vykonávání řemesel. V souvislosti s tímto faktem je spojen
vznik
hypotečních
bank
a
obecně
rozvoj
hypotečního
bankovnictví.
Samozřejmostí je, že hypoteční banky či spíše společnosti nevypadaly tak, jak je známe z dob dnešních. Jednalo se spíše o spolek, jejichž členové byli zainteresováni v získávání nemovitostí či samotné realizaci staveb. [6] Velký „boom“ zažily hypoteční banky v 19. století. V době, kdy společnost procházela společenskou, ekonomickou a sociální revolucí se najednou vytvořil prostor pro podnikání. Jenomže podnikání samotné je pro mnoho lidí spojeno s velkou překážkou mít dostatek kapitálu. A tak došlo k tomu, že instituce začaly poskytovat úvěry nejen pro 2
zemědělce, ale s postupem času i průmyslníkům a továrníkům, tedy nově se tvořící společenské vrstvě, která měla veliký „hlad“ po kapitálu. Hypoteční ústavy jako takové vznikaly nejprve v Anglii na přelomu 17. a 18. století. Co se týče kontinentální Evropy, zde se tento druh služeb prosazuje až v 18. století a zvláště pak v druhé polovině 19. Století.1 Dalším významným obdobím v oblasti hypotečního úvěrování byla světová válka, jež vypukla v roce 1914, respektive doba před a po válce. Důsledkem války byla zdevastovaná Evropa a samozřejmě zničená mnohá obydlí. Proto bylo ze strany státu poskytováno mnoho úlev či různých podpor za účelem co nejrychlejšího zotavení bytové politiky. Rozhodně to nebylo poprvé, kdy stát takto něco subvencoval, ovšem v takových velkých rozměrech to nikdy nebylo. V podstatě se dá říci, že tento trend státních podpor v oblasti bydlení přetrval dodnes.2
1.2 Definice hypotéky „Hypoteční úvěr musí být vždy zajištěn zástavním právem k nemovitosti. Není možné, aby se za hypotéku ručilo např. ručiteli, jako je tomu u stavebního spoření. Proto vzniká problém při financování družstevního bytu pomocí hypotečního úvěru.“([6]; str.30). S postupným rozvojem zástavního práva se dospělo až k tomu, že hypotéční ústavy začali postupně přijímat nejen klasické nemovitosti, nýbrž i jiné movité věci jako jsou například lodě, dopravní prostředky či dokonce osobní majetek. V dalším průběhu a vývoji se do popředí dostaly dvě nejvýznamnější formy hypotečního bankovnictví. V prvním případě se jedná o hypoteční bankovnictví, které se soustřeďuje na realizaci bytové politiky (residental mortgages). V tom druhém se mluví o takzvaném hypotečním bankovnictví, které se specializuje na oblast pro podporu podnikání (commercial mortgages). [6] V dnešní době je více využíváno hypoteční bankovnictví, které se zaměřuje na úvěrovou podporu bydlení. V dnešní době není moderní bydlet u rodičů (jak tomu bylo před několika dekádami), nýbrž každý chce mít své vlastní a kvalitní bydlení. Toto je dnes pro většinu lidí priorita číslo jedna. Rodinné nebo bytové domy či samostatné byty jsou považovány za velmi kvalitní nemovitostní zástavu, která je relativně dobře realizovatelná při přijatelných nákladech.
1 2
RPSN.cz. In: Hypotéky [online]. [cit. 2012-03-9]. Dostupné z: http://rpsn.cz/clanek/hypoteky RPSN.cz. In: Hypotéky [online]. [cit. 2012-03-9]. Dostupné z: http://rpsn.cz/clanek/hypoteky
3
Při poskytování podnikatelského hypotečního úvěru, který je určen pro rozvoj bytové politiky, či podporuje podnikatelské aktivity, může být použita nemovitostní zástava, která se používá jak k podnikání tak bydlení. Samozřejmě variabilita užitnosti té samé nemovitostní záruky se pozitivně projevuje na její tržní ceně. Typickými rysy, kterými se vyznačuje hypoteční úvěr je zejména účel, výše a v neposlední řadě i doba, na kterou může být úvěr poskytován. [6] Co se týče druhé charakteristiky hypotečního úvěru, a sice jeho výše, maximem může být hodnota dané nemovitostní záruky.
V případě uvolnění prostředků vyšších, než je
hodnota oceněné nemovitosti, je zde riziko zpětného návratu poskytnutých peněz. Obecně se hypoteční úvěr kryje v rozmezí mezi 60-80%
tržní ceny zastavené
nemovitosti. Pro ocenění klientovo zastavené nemovitosti se použije metodika používaná tou konkrétní bankou. Přičemž je samozřejmě použito znaleckého odhadu. Ve finančním jazyce se velice často operuje s tzv. „zadlužitelnou hodnotou nemovitosti“. Pod tímto pojmem si představme utrženou částku z prodeje nemovitosti, pokud by se muselo přistoupit ke krajnímu řešení, a sice k prodeji zastavené nemovitosti. K tomuto kroku se přistupuje pouze tehdy, pokud dlužník není schopen dostát svým závazkům.
1.3 Druhy hypoték Co se týče druhu hypoték, ty můžeme rozdělit na skupiny dle účelu jejich poskytnutí. Z tohoto hlediska mluvíme o úvěrech, jež jsou poskytnuty na investice do nemovitostí, které slouží pro bydlení fyzických osob či jsou zamýšleny pro podnikatelskou činnost. Přičemž úvěry do bydlení se poskytují s úrokem příznivějším než úvěry pro podnikatelskou činnost. V mnoha státech se můžeme setkat s různou hloubkou subvencí pro bytovou politiku. [6] Další rozčlenění hypotečního úvěru je v závislosti na tom, kdo úvěr dostává. Podle tohoto se dělí úvěry pro fyzické a právnické osob. U fyzických osob se dále nahlíží na to, zda se jedná o osoby samostatně výdělečně činné či mají příjmy ze závislé činnosti. Kritériem pro posuzování právnických osob je rozlišení mezi jejich různými právními formami. [6] Třetím hlediskem pro banky je účel využití hypotečního úvěru. Zde rozlišujeme takzvaný klasický a stavební hypoteční úvěr. Pod pojmem klasický hypoteční úvěr si představme investici do nemovitosti, která je realizována koupí té dané nemovitosti. Přičemž se má na mysli i koupě pozemků, které k nemovitosti náleží a vyrovnání všech dědických a
4
jiných nároků. Pokud je však mým záměrem nemovitost postavit či rekonstruovat, či provést jiné stavební úpravy, mluvíme o takzvaném stavebním hypotečním úvěru. [6] Banky poskytují ještě atypickou skupinu úvěrů předhypotečních (stavebních) a hypotečních úvěrů na výstavbu. Předhypotečního úvěru se využije tehdy, kdy klient nedokáže ručit jakoukoliv nemovitostí. Tento úvěr se použije na stavbu zamýšlené nemovitosti. Poté, co je nemovitost dokončena a z právního hlediska je též vše v pořádku (kolaudace, přidělené číslo popisné, zápis do katastru nemovitostí), se tento úvěr splatí úvěrem hypotečním. V případě, kdy klient má možnost z vlastních zdrojů zakoupit stavební parcelu a dovést stavbu do takového stavu, že je možné ji zapsat do katastru nemovitostí či jiných pozemkových knih, použije se takzvaný hypoteční úvěr. Tímto úvěrem je poté postupně realizováno dokončení stavby. [6]
1.4 Americký hypoteční trh Hypoteční trh není celosvětově unifikovaný a liší se podle toho, v jaké zemi se nacházíme. Každý stát vyznává jiné principy a tradice, a proto je nutné, pokud se bavíme a hypoteční krizi v USA, si tento trh určitým způsobem definovat a osvětlit základní specifika. Je potřeba si uvědomit, že zde nenalezneme společnosti, které patří pod správu státu. Podpora, která je státem poskytována pro rozvoj bydlení se projevuje jinými způsoby, zejména pak nepřímými subvencemi. Dalším způsobem, jak občanům usnadnit získání hypotečního úvěru je pak zřízení specializovaných institucí, jejichž pracovní náplní je poskytování záruk pro hypoteční úvěry. Samozřejmě i zde na tomto trhu není tato podpora zcela jednotná a tak není s podivem, že je možné nalézt různé formy podpor, které se liší stát od státu. Ovšem jedno je společné - být opěrným bodem pro ty, kteří se rozhodli řešit svůj problém s bydlením. Zejména se pak jedná o pomoc mladým párům, které si chtějí pořídit vlastní byt či dům. [6]. 1.4.1 Krize na počátku 20. století
S prvky současné krize, jejíž jsme v podstatě přímými účastníky, se nesetkáváme poprvé. Vždyť i z přelomu let 20. a 30. máme též zkušenosti s krizí hypotečního trhu. Sice to nebyla prapříčina velké deprese, ale jisté společné znaky s dnešní krizí zde dokážeme též nalézt. Na následujícím grafu jsou znázorněna data z let 1900-1941 udávající počet nových obydlí, který je znázorněn na levé ose (počty v tisících) a zároveň jejich hodnotu
5
v milionech dolarů na pravé ose (jenž je ovšem uváděna až od roku 1915, kdy byla data k dispozici). Graf 1 nově postavené rodinné domy a jejich cena
zdroj: [10]
Konstrukce nových bytových jednotek pro jedno- či vícečlenné domácnosti ustala během První světové války a po krátkém znovuoživení opět klesla během recese v letech 19201921. Stavba nových obydlí se opět rozběhla, jakmile se ekonomika uzdravila. Svého vrcholu dosáhlo stavebnictví v letech 1925 a 1927. Někteří autoři argumentují, že růst v tomto odvětví ekonomiky ve 20. letech předčil poptávku. Neznámá Floridská země a „boom“ ve stavebnictví, který byl v podstatě ukončen v roce 1926, jsou nejčastěji citované události spojované s bublinou ve stavebnictví. [9]. Úroková míra začala růst v roce 1928, když FED zpřísnil monetární politiku. Toto rozhodnutí má původ ve spekulativním chování, zejména pak na burze. Po těchto opatřeních začaly investice do stavebnictví opět upadat. Stavebnictví se v podstatě zhroutilo po vrcholu ekonomického cyklu v polovině roku 1929. Mnozí autoři podotýkají, že pokles stavebnictví a investic do něho v letech 1928-1929 přispělo k nastartování Velké hospodářské krize, ale s tímto tvrzením se dnes již jen málokdo ztotožňuje; [9]. Jak ukazuje graf č. 2, ceny nemovitostí kopírovaly ten samý průběh, jaký je možno zaznamenat v již zmiňovaném stavebnictví. Ceny nemovitostí rostly až do svého vrcholu v roce 1925. Poté, po mírném poklesu strmě spadly ceny dolů v době, kdy už nastala éra Velké hospodářské krize. Pokles cen nemovitostí v průběhu let 1929-1933 byl srovnatelný s poklesem cen spotřebního zboží, ačkoliv inflace cen nemovitostí se
6
změnila jen velmi mírně. Na následujícím grafu je nominální cena nemovitostí vyjádřena na levé ose a reálná na ose pravé. Graf 2 ukazatel cen nemovitostí mezi léty 1900-1932
zdroj: [10]
Nezaplacené dluhy domácností u hypoték rapidně stouply během 20. let a tento trend pokračoval i dokonce v letech, kdy se počet nově stavěných a vlastněných nemovitostí snižoval a ceny těchto nemovitostí se ustálily. Graf č. 3 mapuje dolarovou hodnotu nezaplacených hypotečních dluhů na všechen residenční majetek mezi léty 1900-1941 a dluhy na majetku jedno- až čtyřčlenných rodin a to mezi léty 1925-1941. Ačkoliv nominální hodnota hypotečních dluhů dosáhla vrcholu v roce 1930 a poté klesala, deflace způsobila, že reálná hodnota nezaplacených hypotečních dluhů pokračovala v růstu až do roku 1932. Na levé ose následujícího grafu je znázorněna nominální hodnota dluhu domácností v milionech dolarů. Na pravé ose je znázorněna hodnota též v milionech dolarů avšak reálná. Plné křivky znázorňují reálnou hodnotu, přičemž černá zastupuje hypoteční dluhy na všechen residenční majetek a modrá dluhy na majetku jedno- až čtyřčlenných rodin. Přerušované křivky představují naproti tomu hodnotu nominální. [9]
7
Graf 3 zadlužení domácností hypotékami
zdroj: [3]
Rostoucí úroveň dluhu nepůsobí nezbytně problém pro domácnosti, avšak jen do té doby, pokud příjmy a určitá zajištěnost domácností jsou dostatečné, aby byly pokryty náklady na splácení poskytnuté půjčky. Ovšem, nikoho nepřekvapí, že příjmy domácností razantně klesly během krize. A co víc, padající ceny nemovitostí způsobily, že vlastník nemovitosti, který měl problémy se splácením půjčky, mohl sotva prodat svoji nemovitost za víc než zbytek nezaplacené části dluhu. Mezi léty 1929- 1932, osobní disponibilní příjem spadl o 41% a hodnota nezemědělských residencí o 25,7%; [8]. Jak ukazuje graf č. 4, vztaženo k nezemědělskému obytnému majetku, domácí nezaplacený hypoteční dluh vzrostl významným způsobem ve 20. letech a tento trend pokračoval až do roku 1932. A jak se domácí majetek stal postupem času ve 20. letech více spekulativní, pokles příjmů domácností a obecně jejich bohatství způsobil, že se stalo velice obtížné pro vlastníky nemovitostí splácet dluh. Na grafu č. 4 je procentuálně vyjádřeno zadlužení na nezemědělských rezidencích vztaženo k celkovému bohatství těchto rezidencí. [9]
8
Graf 4 hypoteční dluh na nezemědělských rezidencích
zdroj: [10]
1.4.2 Kroky vlády
Stát a místní samosprávy podnikly mnoho akcí pro to, aby zabránily negativním efektům Velké deprese na trh s nemovitostmi a hypotékami. Tato krize hypotečního trhu následovala po období růstu, kdy ceny nemovitostí padaly. Následná hrozba zhroucení systému stála za akcemi mnoha federálních úřadů, které chtěly zmírnit depresi tím způsobem, že ovlivňovaly trh buď přímo či nepřímo. Tabulka č. 1 znázorňuje hlavní agentury, které byly vytvořeny během 30. let, aby zajistily likviditu pro domácí poskytovatele půjček, snížily počet nesplácených půjček a v neposlední řadě reformovaly trh s hypotékami. Samozřejmě se nejedná o nic jiného, než o zpřísnění regulačních parametrů a přenesení platební povinnosti od skutečných dlužníků na stát, respektive daňové poplatníky. [14]
9
Tabulka 1 agentury vytvořené federální vládou ve 30. letech
Federal Home Loan Bank System
zřízena podle zákona Federal Home Loan Bank
(FHLB)
Act 1932 Založila 12 regionálních Federal Home Loan Banks Stabilní zdroj půjček pro členské firmy
Home Owners´ Loan Corporation
Zřízena podle zákona Home Owners´ Loan
(HOLC)
Corporation Act z roku 1933 Zkupovala a refinancovala hypotéky na 14členné domácnosti Poskytla přes milion půjček mezi léty 1933-1936 Zrušena 1951
Federal Housing Administration
Zřízena podle National Housing Act z roku 1934
(FHA)
Poskytovala pojištění na hypotéky Cílem bylo stabilizovat hyp. trh
Federal
Savings
and
Zřízena podle National Housing Act z roku
Loan
1934,
Insurance Corporation (FSLIC)
Zajišťovala pojištění vkladů
Federal
National
Zřízena 1938 na žádost prezidenta Roosvelta
Mortgage
Cíl- vytvořit sekundární hyp. trh
Association (FNMA)
1968-
kongresem
schválena
jako
sponzorovaná soukromá společnost
zdroj: [10]
10
vládou
2 RIZIKA ÚVĚROVÁNÍ 2.1 Podstata úvěrování Činnost veškerých finančních institucí je jako každá jiná činnost spojena s riziky. Problémem je, že naprostou většinu jejích zdrojů představují přijaté vklady a přijaté úvěry, to jest cizí zdroje. Co se týče aktiv, jedná se zejména o úvěry a nakoupené cenné papíry. Po uvážení této skutečnosti si každý dovede představit, jak jsou finanční domy zranitelné. Finanční rizika způsobují nestabilitu celého finančního trhu, a proto je zde snaha podložená pádnými důvody některá rizika regulovat, jelikož zejména bankovní sektor je potřeba chápat jako průmysl, jenž má vážné dopady na celé hospodářství. Cílem regulace finančních rizik je:
Zabránit selhání regulované finanční instituce a tím ochránit klienty;
Zajistit důvěru široké veřejnosti ve finanční systém,
Zajistit bezpečný a zdravý chod bankovního systému,
Podpořit účinný a konkurenceschopný finanční systém,
Podpořit měnovou stabilitu
Tržní finanční systém spoléhá na regulaci za účelem zajištění bezpečnosti finančního systému a tím i ochrany uživatelů finančních služeb a v podstatě též celého státního aparátu, neboť banky jsou náchylné k systémové nelikviditě a kolapsu. Tato náchylnost je dána likvidní podstatou bankovních vkladů a nelikvidní podstatou bankovních úvěrů a také tím, že aktiva banky jsou obvykle méně hodnotná při likvidaci než při nepřerušeném chodu banky. [2] Regulace je tak vlastně reprezentací vkladatelů. Na druhé straně nesmí být regulace pro banky příliš nákladná. Musí existovat kompromis mezi náklady zavedení kapitálových požadavků a náklady ze selhání bank. Ovšem s postupně zvyšující se mírou globalizace v oblasti bankovnictví vzniká možnost regulační arbitráže, to jest efektivní vyhnutí se jakékoliv regulaci. V dnešní době je možné okamžitě přenášet na druhý konec světa rizikové pozice a tím se tak vyhnout měření rizik. Kapitál lze totiž umístit v určité dceřiné společnosti nebo pobočce a ihned přemístit zpět pomocí neobchodních nebo obchodních transakcí s jiným členem skupiny. Řízení rizik je tedy možné se vyhnout delegací pravomocí do jiné části celosvětové skupiny. Má-li být omezena arbitráž, měření kapitálu a rizik musí být na celém světě jednotné. [2]
11
Je potřeba si ovšem uvědomit, že regulátor není všemocná spása trhu, ale že hlavní břímě a odpovědnost je na straně regulované instituce. Potřeba mezinárodní dohody o regulaci vyplývá ze snahy od hráčů na finančních trzích zavést jednotná pravidla regulace. Ale to nejdůležitější „přikázání“, pokud bych měl parafrázovat Bibli, je, že „Finanční rizika každé finanční instituce (stejně jako v případě jakékoliv jiné společnosti) musejí nést v první řadě akcionáři této společnosti.“3 Otázka bankovní regulace je velice ošemetná a dá se říci, že kdykoliv se strhne debata na toto téma, nelze dosáhnout jasného konsensu. Panuje tvrzení, že zásadou bankovního dohledu je nebránit využívání pokrokových metod. Na jednu stranu zisk a potenciální prospěch ekonomiky je lákavý. Ovšem poučování se z možných chyb je velice bolestivé a nákladné, a proto je nutné, aby se tohoto principu nezneužívalo. Je logické, že regulace samozřejmě za trhem zaostává. To vítají účastníci trhu, pro něž je regulace velkým nepřítelem. [2]
2.2 Vývoj regulace finančních rizik Regulace finančních institucí, zejména pak bank, se až do počátku 70. let považovala za exkluzivní „trafiku“ vysloužilých politiků. Jenomže s nástupem globalizace a s postupným prolínáním bankovních aktivit po celém světě, byly regulační orgány nuceny vzájemně kooperovat. Jednak bylo nutné vyřešit otázku, jaký regulační orgán je zodpovědný za regulaci zahraničních bank, které pronikly na domácí trh. Další otázkou bylo, zda úzká vazba mezi národními bankovními systémy skrze mezibankovní trh má za následek, že by mohlo dojít k rozporu v právních předpisech různých zemí a tím i k ohrožení samotného finančního systému. V současné době, která je charakteristická rychlým prorůstáním finančních trhů, je tendence nechat zaniknout směnné bariéry. Naopak se zvyšují počty přeshraničních kapitálových toků a zahraniční banky mají snadnější přístup na domácí trhy. Regulační orgány musejí být ve střehu, jelikož bankovnictví nelze jen tak oddělit od ostatních finančních služeb. Promítneme-li si bankovní sektor za uplynulých 30 let, ukáže se, že došlo ke sblížení bankovních dohledů. Prvotní záměr bylo zdraví finančního sektoru a jeho bezpečnost. Později se hlavním motivem stala konkurenční rovnost. [12] Do poloviny 70. let zde nebyla žádná instituce, která by prováděla mezinárodní koordinaci domácích regulací domácích a mezinárodních bank. Jenomže vlivem krize se 3
Finanční rizika, Josef Jílek, Finanční rizika, Grada 2000, str.224
12
splácením úvěrů poskytnutých rozvojovým zemím v 80. letech a krach bankovního domu Herstatt v létě 1974, se vytvořil stálý výbor bankovního dohledu, jenž byl veden pod záštitou banky pro mezinárodní platby (BIS). Tento výbor se skládal ze členů skupiny G10 a k nim se ještě připojilo Lucembursko. Hlavním záměrem výboru nebylo harmonizovat domácí zákony, ale snažil se o propojení různorodých regulačních systémů, aby bylo zajištěno uplatňování společných principů při bankovních dohledech. [2] Dokumenty, které basilejský výbor vydá, mají pouze charakter doporučení členským zemím G-104. Je zde však předpoklad, že tato doporučení budou implementována do zákonů platných v jejich zemi. Další země, které se mezinárodního obchodu taky účastní, je též doporučeno přijímat tyto předpisy ve stejném duchu. [12]
2.3 Sekuritizace Dohled regulačních orgánů je potřeba i u další aktivity bankovních domů, kterou je takzvaná sekuritizace. Tato operace se v posledních letech stává velmi oblíbenou. Jde o to, že se úvěry či jiná aktiva přemění na cenné papíry zajištěné aktivy.5Jedná se o dluhové cenné papíry. Sekuritizace může být v podstatě provedena jakýmkoli podnikem. Ovšem realizují ji zejména banky. Avšak v některých zemích není tato operace právně přípustná. Proces sekuritizace je u bank oblíben z toho důvodu, že představuje výhody v nižších kapitálových požadavcích, řízení rizik a ziskovosti. Dalším pozitivním faktorem je, že dochází k zlikvidnění aktiv. Propojuje se zde trh úvěrový s trhem cenných papírů. Ovšem sekuritizaci nelze provádět, pokud nejsou dořešeny otázky právního, daňového a regulačního charakteru, které jsou s ní neodmyslitelně spjaty. [2] 2.3.1 Podstata sekuritizace
Vznik sekuritizace je spojen s USA, kde se jako finanční produkt objevil v 70. letech. Hojně byla využívána u hypotečních úvěrů. Tento druh operace je vhodný pouze při velkých objemech sekuritizovaných aktiv, což tamní trh dovoloval. Zároveň byla sekuritizace podporována federální vládou USA, jež poskytovala investorům úvěrové posílení. Mimo USA bychom ABS ve větším měřítku hledali v Kanadě a Velké Británii. Hlavní myšlenka sekuritizace je taková, že shromáždí homogenní úvěry, jež se prodají speciálnímu subjektu či trustu. A tento speciální subjekt či trust proti tomuto vydá cenné papíry. ABS jsou velmi atraktivní pro investory, jelikož výnosy při daném úvěrovém 4 5
Belgie, Francie, Itálie, Japonsko, Kanada, Lucembursko, Německo, Nizozemí, Švédsko, Švýcarsko, VB a USA Asset-backed securities-ABS
13
riziku jsou vyšší a též je možné strukturovat měnu peněžního toku. „Sekuritizace tedy znamená převzetí relativně nelikvidních aktiv, které vytvořila finanční instituce, a jejich přeměnu na cenné papíry, jež je možné na kapitálovém trhu prodat investorům.“6 Pojem ABS (assets backed securities), tedy cenné papíry zajištěné aktivy, se používá v širokém významu pro cenné papíry a to u všech druhů sekuritizace. Tedy cenné papíry, jež jsou odvozené nejen od hypotečních úvěrů, ale i ostatních aktiv. Na trhu se můžeme setkat s dvěma typy ABS. Jednak se jedná o cenné papíry zajištěné hypotékami7, což „jsou cenné papíry odvozené od hypotečních úvěrů, obvykle rezidenčních hypotečních úvěrů (residental mortgage loans), tj. hypotečních úvěrů zajištěných nemovitostmi, určenými k bydlení.“8 Dalším typem jsou takzvané kolaterizované úvěrové závazky9, jež „vznikají sekurizací velkých portfolií zajištěných či nezajištěných podnikových úvěrů, poskytnutých jednou či více bankami, aniž dochází k porušení klientských vztahů. Objem většiny CLO v USA činí 1 až 6 mld. Dolarů a provádí jej velké mezinárodně aktivní banky.“10 Velice důležitým typem se také staly tzv. CDO11, což jsou cenné papíry podložené hypotékami, které se používaly k refinancování hypotečních úvěrů. Byly složeny z několika menších tranší podložených hypotékami různé rizikovosti. Jelikož se zdály být nerizikovými aktivy, měly povětšinou rating velmi vysoký (až AAA). [7] Stěžejním důvodem pro používání sekuritizace aktiv je, že bankovní domy jsou tímto způsobem schopny přesunout bankovní riziko na jiné strany a tak mají volné zdroje kapitálu pro nové úvěry. Též si tímto způsobem banky pomáhají při řízení rizik, jelikož úvěrové riziko se v podstatě přesouvá na investory. Banky si pomocí sekuritizace diverzifikují své portfolio, když tímto způsobem převedou část svého úvěrového portfolia a nakoupí jiné ABS. [2], [13] 2.3.2 Rozvoj sekuritizace
Již v devatenáctém století jsme mohli zaznamenat první pokusy o sekuritizaci. Ovšem ABS a MBS tak dlouhou historii nemají. Historie MBS začíná v USA v 70. letech, kdy státní hypoteční instituce (Goverment mortgage association), jež byla podporována 6
Finanční rizika, Josef Jílek, Finanční rizika, Grada 2000, str.506 MBS=mortgage-backed securities 8 Finanční rizika, Josef Jílek, Finanční rizika, Grada 2000, str.507 9 CLO=collaterized loan obligation 10 10 Finanční rizika, Josef Jílek, Finanční rizika, Grada 2000, str.507 11 CDO=collaterized debt obligation 7
14
vládou, stála za první tranší cenných papírů, které se odvozovaly od rezidenčních hypotečních úvěrů. Investoři poté nakupovali takzvané průchozí cenné papíry, za které se zaručovala vláda USA. V roce 1978 se uskutečnila první soukromá nabídka MBS realizovaná Bank of America. V roce 1984 se poprvé realizovala sekuritizace jiných aktiv, a to u dvou veřejných nabídek Marine Midland Bank. Od roku 1984 se sekuritizace prováděla u mnoha dalších druhů podkladových nástrojů, jako jsou například pohledávky z kreditních karet, leasingové úvěry na zařízení či úvěry na čluny. [2] Trh USA je touto formou operací atypický a jedineční zároveň, jelikož je zde sekuritizace značná a má proto velký vliv na celkové zdraví bank a finančního sektoru obecně. Podíváme-li se na nové emise, je zde celkový objem ABS a MBS podstatně větší než akciový trh. První příčku, co se týče velikosti, zaujímá trh se státními dluhopisy. Ovšem ten je následován hned trhem s produkty MBS a ABS, jež se tak stává druhým největším trhem s cennými papíry. Dá se říci, že sekuritizace v USA dosáhla stadia dospělosti, neboť ta aktiva, jež byla vhodná pro sekuritizaci, již tímto procesem prošla. Jak již bylo zmíněno v předešlých odstavcích, sekuratizace se nejvíce rozvinula na trzích USA. Příčinu tohoto je potřeba hledat ve dvou faktorech:
Podpora vlády
Deregulace úrokových měr vkladů bank a spořitelen v 80. letech
Co se týče prvního bodu, tedy státní podpory, ta se zaměřuje na rozvoj sekundárního trhu s rezidenčními hypotékami. Za nejdůležitější můžeme zcela jistě považovat vznik třech agentur
GNMA (Goverment national mortgage association) - vlastněna americkým
ministerstvem bydlení a územního rozvoje
FNMA (Federal national mortgage association – Fannie Mae) - soukromou
společností
FHLMC (Federal home loan mortgage corporation – Freddie Mac) - vlastněna
bankami Federal home loan Tyto společnosti měly za cíl vytvořit sekundární trh s hypotečními úvěry. Zatímco GNMA vznikla proto, aby zaručovala včasný příjem všech plateb jistiny a úroků z hypotečních úvěrů (tato záruka je garantovaná státem USA), úkolem FNMA a FHLMC je nákup portfolia hypotečních úvěrů a konvertování na cenné papíry. Závazky FNMA a FHLMC však nejsou jištěny státem, nýbrž jen jejich aktivy. [2] 15
Podpora americké vlády není soustředěna jen do těchto tří společností. V roce 1984 kongres přijal zákon o podpoře sekundárního trhu s hypotékami, jenž byl v tomto ohledu zákonem deregulačním. Na podporu rozvoje tohoto odvětví byly přijaty další zákony jako například zákon o dani z příjmů z roku 1986, který umožňoval „emisi MBS, aniž je emitent považován za společnost, tj. na emitenta se neuplatňuje federální daň.“12 Důležitou roli sehrává též FED, jenž nemalým způsobem podporuje sekundární trh s rezidenčními hypotékami a také ratingové agentury- Moody´s, Standard and Poor´s, Fitch- které ohodnocují jednotlivé produkty. [13] Ačkoli tento proces byl zahájen výše zmíněnými agenturami, postupem času soukromý sektor nabýval na důležitosti. Ještě v polovině 90. let byla většina nových hypoték kupována shromažďována agenturami se státní podporou (v roce 1996 téměř 70%). Avšak v roce 2004 byl jejich podíl na vydávání nových hypoték jen 10%. Další finanční prostředníci měli podíl 40%. Mezi léty 2001 a 2007 se podíl nekvalitních hypoték na celkovém objemu vydaných hypoték zvýšil z 9,7 % na 33,5 %. [2] Avšak s procesem sekuritizace jsou spojeny i mnohé problémy. Jedním z nich je například fakt, že investoři nemají ponětí o aktivech v portfoliu jistící danou obligaci. Složitě strukturované finanční produkty bylo tak těžké pochopit, že investoři ani sami nevěděli, na co se mají vlastně zaměřit a jaké informace mají od prodejců požadovat. Nedostatek disciplíny a transparentnosti ve vydávání hypotékami krytých cenných papírů vedl k jejich nadhodnocení a v neposlední řadě i k podcenění rizika, které se k nim váže. Tento proces, tedy proces sekuritizace umožnil finančním institucím obejít pravidla a vytlačit tak ze svého účetnictví půjčky, která se nyní tvářila jako velmi hodnotná aktiva. To, že se dostatečným způsobem tento druh finančních služeb nereguloval, mělo za následek, že jsme se nemohli současné krizi vyhnout. [1],[13]
12
Finanční rizika, Josef Jílek, Finanční rizika, Grada 2000, str.522
16
3 SOUČASNÁ HYPOTEČNÍ KRIZE 3.1 Příčiny krize Nyní je potřeba se zaměřit na současnou americkou hypoteční krizi, která odstartovala dominový efekt různých krizí v celém světě. Uvědomit si, jak velké „bubliny“ jsme byli opět svědky, jakou roli sehrála sekuritizace a postoj a podniknuté kroky vlády. Je naprosto zřejmé, že americký trh s nemovitostmi utrpěl velkou ránu v podobě enormní „bubliny“. Co ji způsobilo? Mezi léty 1997 a 2006 ceny nemovitostí v USA stouply o 124 %; [8]. Tento neudržitelný růst cen musel jednoznačně vést k tomu, že došlo ke změnám trhu s nemovitostmi. Za normálních okolností se ceny nemovitostí pohybují mezi devíti- až jedenáctinásobkem roční úrovně placené činže. Ale v roce 2000 ceny stoupaly strmě vzhůru v porovnání s nájemným. Poměr mezi cenou nemovitosti a nájemným dosáhl vrcholu na konci roku 2006, kdy dosáhl neuvěřitelné hodnoty 14,5 násobku; [8], což už naznačovalo existenci „bubliny“ na trhu s nemovitostmi. „Bublina“ začala splaskávat v roce 2006. A následně v roce 2007 se propad cen nemovitostí ještě zrychlil. Jak ukazuje graf č.5, najdeme jsnou souvislost mezi cenami nemovitostí (levá křivka) a celkovým zadlužením domácností (pravá křivka) v důsledku přijmutého hypotečního úvěru. Graf 5 domácí hypoteční trh a ceny nemovitostí v USA
zdroj: [9]
V roce 2007 byl americký trh s nemovitostmi na dně. Prodej domů klesl za posledních 10 měsíců o víc než pětinu. Počet neprodejných rodinných domů stoupl 10,5krát, nejvíce za posledních 22 let; [5]. A navzdory pokračujícímu propadu ve stavebnictví, je zde stále víc než osm měsíců trvající podpora pro prodej nových domů. Dokonce, i když problémy na americkém trhu s nemovitostmi vypadaly na konci roku 2007 hrozivě, situace se
17
nezlepšila. Průměrný pokles cen nemovitostí od roku 2006 do března 2008 byl 10 %; [5]. Ale je důležité dodat, že tomu tak nebylo všude. Zejména na Floridě, v Nevadě a Kalifornii a v některých částech průmyslového středozápadu byl trh přehřátý. Průměrný pokles cen nemovitostí ve velkých městech se pohyboval okolo 16 %. [8] Propad cen nemovitostí vedl v mnoha případech ke zhoršení postavení vlastníků nemovitostí. To znamená, že když se majitel rozhodl prodat svou nemovitost, nebyl schopen z utržených peněz doplatit zbytek svého hypotečního dluhu (stejná situace jako během Velké deprese). Pokud pohlédneme na ukazatele nabídky a poptávky domů v USA mezi léty 2006 a 2008, uvidíme, že ceny domů stále klesaly; [5]. Najednou se na trhu objevilo enormně velké množství nadbytečných prázdných domů na prodej (přibližně 1,1 milionu). Ačkoliv aktivita ve stavebnictví se omezila, nabídka domů byla tlačena velkým množstvím zabavených nemovitostí spojených s poklesem cen nemovitostí. V roce 2007 bylo registrováno více než 2,2 milionu zabavení majetku, což je 75% nárůst oproti roku 2006. [8] S ohledem na faktory vyjmenované v předchozích odstavcích, druhým aspektem vedle „bubliny“ na trhu s nemovitostmi, který způsobil hypoteční krizi, je vysoký počet „rizikových nabyvatelů“ (subprime borrower) půjčky. Tito přispěli velkou měrou ke zhoršení situace na trhu s nemovitostmi. Rizikovým nabyvatelem půjčky se rozumí osoba, která má nižší příjem nebo menší kreditní historii než klasický nabyvatel půjčky (prime borrower). Tato riziková oblast klientů nebyla dříve schopna dosáhnout na tak velké půjčky, jakými jsou hypotéky. Ale s reformami v oblasti zákonů týkající se půjček a novými produkty na finančním trhu, se objevily nové možnosti i pro rizikové klienty. V podstatě se dá říci, že rizikové půjčky se staly fenoménem číslo jedna v 21. století. Nejprve toto sloužilo pouze rizikovým klientům, později začal trh též poskytovat hypotéky domácnostem, které si chtěly koupit větší dům, než si mohly dovolit vzhledem k podmínkám běžných, normálních poskytovatelů půjček. Tím pádem se tento trh stal trhem obsluhující až krajně rizikové klienty, na které poskytovatelé těchto rizikových půjček uvalili vyšší úrokovou míru za účelem kompenzace vysokého rizika spojeného s touto půjčkou. [13] Tento proces poskytování hypoték krajně rizikovým klientům umožnil růst americké spotřeby, respektive ekonomiky po takzvané technologické krizi z roku 2001. A samozřejmě to mělo za následek, že rostly ceny nemovitostí, jelikož na trhu existovala silná poptávka. Vyšší ceny nemovitostí v důsledku znamenají bohatší domácnosti, které 18
jsou ochotny více spotřebovávat. Mimoto, v USA se setkáme s jedním z nejvyšších podílů, co se týče vlastních domů. Hlavní růst v tomto ohledu byl sledován od 90. let a v současnosti se tento podíl pohybuje zhruba okolo 70 %; [5]. Na druhou stranu míra zadluženosti průměrného amerického spotřebitele je mnohem vyšší než například u Evropanů či Asiatů. Objem zadlužení se často dostává až na hodnotu okolo 120 % (viz graf č. 6) vztaženo k poměru příjmu jednotlivých domácností. Jedná se o veliký nárůst zadlužení, uvědomíme-li si, že ještě v 80. letech tento poměr dosahoval jen zhruba 60%. Největší část dluhu domácností tvoří výdaje spojené s koupí domu, tedy náklady na obsluhu hypotéky. [6] Graf 6 míra zadlužení domácností v USA
zdroj: [9]
Poměr rizikových hypoték k celkovému trhu s půjčkami se od roku 2001 neustále zvyšoval. Zatímco v 90. letech bylo zastoupení rizikových hypoték na celkovém objemu trhu velmi malé (5% v roce 1994), v roce 2006 rizikové hypotéky tvořily téměř 20% amerického hypotečního trhu v celkovém objemu 600 miliard USD, [5]. V souvislosti s tímto samozřejmě rostl i počet případů platební neschopnosti (doba nesplácení delší jak 30 dní). V roce 2007 bylo takto neschopno platit 21% z celkového počtu rizikových klientů; [6]. Ve skutečnosti tito rizikový klienti jsou více náchylní k tomu, že jim bude zabaven majetek v souvislosti s neplacením, a proto většina takovýchto hypoték má posuvnou úrokovou míru. V realitě to znamená, že počáteční platby jsou nižší a platby následující jsou zafixovány na 2 roky. Po tomto období jsou platby vyšší a jsou zejména odvozeny od úrokových měr FEDu (ty též rostly až do srpna roku 2007). Pokud klesají ceny nemovitostí a zároveň se zvyšují úrokové míry, výsledkem je jedině to, že vlastníci nemovitostí nemohou řádně hradit své závazky. Tyto rizikové hypotéky byly zvláště
19
oblíbené u pracující třídy (zejména u té černošské). Díky možnosti vzít si hypotéku mnoho takovýchto lidí dosáhlo na vlastní bydlení. Ovšem po čase, kdy se zvýšily úrokové míry, jim byly jejich nemovitosti odebrány. [13] Graf 7 úroková míra FEDu v %
zdroj: Board of Governors of the Federal Reserve. In: New Rules for Mortgage Tranfers [online]. [cit. 2012-03-5]. Dostupné z: http://www.federalreserve.gov/consumerinfo/wyntk_mortdisclosure.htm
20
3.2 FED a jeho role během krize Samozřejmostí je, že FED jako garant americké ekonomiky nemohl zůstat stranou a bylo jeho povinností učinit nutná opatření. Jeho hlavním cílem bylo zavést správnou a vhodnou monetární politiku a vynaložit co největší úsilí, aby bylo na trhu co nejvíce likvidity. Roli FEDu můžeme charakterizovat jako roli rizikového manažera, který se snaží provést firmu (ekonomiku) nebezpečným obdobím. Úkolem FEDu jako americké centrální banky není jen udržovat stabilní ceny a míry, ale též podporovat ekonomický růst a celkové postavení USA ve světové ekonomice. S ohledem na opatření, která FED podstoupil, bylo nejpodstatnější snížení sazeb u federálních fondů z 5,25 % na 2 % mezi zářím 2007 a dubnem 2008; [11]. Těmito akcemi bylo zamýšleno pomoci zhoršujícím se úvěrovým podmínkám, které plynuly z finanční nestability. Dále pak snížit dopady recese na americkou ekonomiku mající původ v krizi rizikových hypoték a opět oživit úvěrovou důvěryhodnost na trhu. První snížení úrokových sazeb bylo provedeno v půlce září roku 2007, a to o 50 bazických bodů. V průběhu dalších dvou měsíců se uskutečnilo další snížení a to o 25 bazických bodů. Tento trend se nezastavil ani v roce 2008, kdy hned v lednu proběhla dvě snížení a to o 75, respektive 50 bazických bodů. Snahou FEDu bylo stabilizovat situaci a tím pádem podniknout všemožná opatření, aby toho dosáhl. [5] Aby zajistil bankám krátkodobé půjčky, které požadovaly, FED prodloužil dobu těchto půjček z jednodenních (overnight) až na dobu jednoho měsíce a snížil v srpnu roku 2007 úroveň úrokových sazeb u tohoto typu půjček ze 100 na 50 bazických bodů přes federální reservní fond; [5]. Cílem bylo, aby si banky půjčovaly peníze touto cestou, kterou jim FED umožnil. Avšak banky nebyly tak ochotné tuto možnost využívat oproti původnímu předpokladu. Toto opatření nepřineslo kýžený výsledek. Ba naopak, krize se ještě více prohloubila a to ke konci roku 2007. FED se proto rozhodl, že zavede nové opatření týkající se oblasti půjček nazývané „Term Action Facility“ (TAF). Co se týče funkčnosti TAF zavedeného v prosinci roku 2007, FED v podstatě draží finanční prostředky depositním institucím. Všechny depositní instituce, které jsou schopné půjčovat dle primárního úvěrového programu, se mohou zapojit do TAF aukce. Všechny kroky musejí být plně jištěny. Každá TAF aukce je pro přesně dané množství, se sazbou určenou aukčním procesem a nabídky jsou předloženy
21
telefonicky skrze lokální banky13. Celkové reservy poskytnuté FEDem tímto způsobem dosáhly hodnoty 60 miliard USD během jednoho měsíce a v březnu se toto číslo vyšplhalo až na 100 miliard USD. Zprávy hodnotící přínos TAF byly vcelku pozitivní. Jedním z hlavních pozitiv TAF bylo dodání likvidity pro banky, které nutně potřebovaly prostředky kdykoliv standardní operace FEDu na volném trhu selhaly. Důvod tohoto selhání je, že ačkoliv byla poskytnuta velká suma prostředků skrze tuto operaci 19 hlavním subjektům na trhu (zejména investiční banky), nikdo už neošetřil, kam poskytnuté prostředky budou alokovány. FED samozřejmě zamýšlel, že takto poskytnutá likvidita bude „vpuštěna“ na mezibankovní trh a banky si začnou opět půjčovat. Avšak nedůvěra mezi bankami a potřeba krýt své dluhy naprosto zamezily tomu, aby tyto prostředky byly alokovány na mezibankovním trhu14. Jiný nástroj, kterým FED reagoval na přítomnost krize, byl takzvaný „Term Securities Lending Facility“(TSFL). Skrze toto FED půjčil „přes noc“ státní dluhopisy hlavním prodejcům, když jako záruku přijímal pouze další státní dluhopisy. Nicméně, od března 2008 byla splatnost prodloužena na 28 dní a FED byl ochotný přijímat velkou škálu záruk včetně cenných papírů jištěných hypotékami. Tento nástroj společně s již výše zmíněným TAF změnil pochopitelně strukturu aktiv FEDu, aniž by se změnila velikost. FED doufal, že když hlavní obchodníci změní své MBSs (mortgage backed securities) za relativně jisté státní dluhopisy, poté obchodníci budou znovu ochotni být držiteli MBS. 15 Jednou z mnoha operací byla záchrana Bear Stearns před krachem. FED poskytl této bance přímou půjčku v hodnotě 12,9 miliard dolarů takřka přes víkend16. Tato investiční banka nebyla schopná dostát svým závazkům a její možný krach by byl velkým rizikem pro celý systém. Hned po tomto kroku FED uzavřel obchod, ve kterém JP Morgan Chase koupil Bear Stearns a FED se zavázal poskytnout Bear Stearns půjčku ve výši 29 miliard dolarů17, aby tento obchod proběhl. Tento krok FEDu byl naprosto ojedinělý, jelikož Bear Stearns jako komerční banka dostala nestandardní typ půjčky (na základě dokumentu 13
Board of Governors of the Federal Reserve. In: New Rules for Mortgage Tranfers [online]. [cit. 2012-035]. Dostupné z: http://www.federalreserve.gov/consumerinfo/wyntk_mortdisclosure.htm 14
ČNB. In: Eurozona by měla více řešit problémy bank [online]. [cit. 2012-03-12]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2012/cl_12_120109_singer_hn.html 15 Board of Governors of the Federal Reserve. In: New Rules for Mortgage Tranfers [online]. [cit. 2012-03-5]. Dostupné z: http://www.federalreserve.gov/consumerinfo/wyntk_mortdisclosure.htm 16 Bloomberg. In: The Fed´s Secret Liquidity Lifelines [online]. [cit. 2012-03-11]. Dostupné z: http://www.bloomberg.com/data-visualization/federal-reserve-emergencylending/#/overview/?sort=nomPeakValue&group=none&view=peak&position=0&comparelist=&search 17 Tamtéž
22
Federal Reserve Act, článek 13.3). Takto provedená operace byla naposledy provedena ve 30. letech. Tento článek byl znovu použit, když FED vytvořil „Primary Dealer Credit Facility“, umožňující investičním bankám přístup k přímým půjčkám stejně tak jako komerčním bankám. Později zavedl FED opatření, že hlavní obchodníci mohli používat jako záruku pro FED i ceniny kryté hypotékami. Cílem bylo zvýšit likviditu u investičních bank. Tato a mnohá další rozhodnutí FEDu provést takovéto operace, nabízela veliký potenciál v tom, že důležité instituce (investiční banky) vytvářely systematické riziko s nemožností předpokládat dopady na ekonomiku. Jak ukazuje následující graf, celkové množství uvolněných peněz je obrovské. Během let 2008 a 2009 dosáhly půjčky FEDu výše 1,2 bilionu USD. To odpovídá například trojnásobku státního deficitu USA v roce 200818. Na grafu jsou uvedeny hlavní příjemci půjček a samozřejmě i obnos, který obdrželi.
18
Akcie.cz. In: FED zveřejnil komu a kolik půjčoval [online]. [cit. 2012-03-05]. Dostupné z: http://www.akciecz.cz/news/fed-zverejnil-komu-a-kolik-pujcoval-behemkrize/?utm_source=copy&utm_medium=paste&utm_campaign=copypaste&utm_content=http%3A%2F%2F www.akciecz.cz%2Fnews%2Ffed-zverejnil-komu-a-kolik-pujcoval-behem-krize%2F
23
Graf 8 výše poskytnutých půjček FEDem v letech 2008 a 2009
zdroj: Bloomberg. In: The Fed´s Secret Liquidity Lifelines [online]. [cit. 2012-03-11]. Dostupné z: http://www.bloomberg.com/data-visualization/federal-reserve-emergencylending/#/overview/?sort=nomPeakValue&group=none&view=peak&position=0&comparelist=&search
24
3.3 Důsledky krize V únoru roku 2007 mnoho velkých poskytovatelů rizikových hypoték ohlásilo ztráty kvůli neschopnosti dlužníků splácet. Avšak krize se zřetelně projevila až v srpnu 2007, kdy francouzská BNP Paribas dočasně pozastavila své aktivity na finančním trhu. Banka právě držela cenné papíry jištěné americkými hypotékami. Evropská centrální banka na toto zareagovala poskytnutím krátkodobé likvidity v objemu 156 miliard EUR. Taktéž FED okamžitě uvolnil na trh 62 miliard USD během dvou dnů. Tato opatření měla zajistit zklidnění mezibankovních trhů, které trpěly nízkou nabídkou likvidity a náhlým velkým zvýšením úrokových sazeb. Následně jedním z hlavních rysů finanční krize bylo zvyšující se kreditní rozpětí (rozpětí mezi rizikovými a nerizikovými obligacemi). Investoři najednou chtěli držet pouze nerizikové obligace jako například americké vládní dluhopisy. Před krizí emitované cenné papíry od agentur Fannie Mae a Freddie Mac byly považovány jen za málo likvidnější a o něco více rizikové než americké vládní dluhopisy. Proto ještě v polovině roku 2007 rozpětí mezi těmito druhy činilo 20 bazických bodů. Ovšem poté se toto rozpětí zvýšilo na 40 bazických bodů a zůstalo takto vysoké až do konce roku 2007, kdy krize vrcholila. V březnu 2008 toto rozpětí dokonce dosáhlo hodnoty 90 bazických bodů. [5] Mimoto, široce rozšířené měřítko úvěrového rizika, rozpětí mezi 3-měsíční Libor19 úrokovou mírou a 3-měsíční úrokovou mírou státních pokladničních poukázek vzrostlo z 50 bazických bodů až na 200 bazických bodů ke konci roku 2007. Jelikož některé soukromé půjčky byly spojeny se sazbou Libor, tento nárůst významným způsobem ovlivnil cenu, za kterou se půjčovalo. Navzdory průměrnému přírůstku komerčních cenných papírů na finančním trhu zhruba o 10 % do roku 2006, do konce roku 2007 kleslo jejich množství o 400 miliard USD. [5] Nesplácení hypotečních úvěrů a s tím následně spojené znehodnocení hypotečních pohledávek způsobilo rozsáhlé problémy nejen bankám, ale i hypotečním ústavům, realitním makléřům a v neposlední řadě i „hedgeovým“ fondům. Pokud se podíváme na celkové ztráty bank, ty dosáhly v květnu 2008 celkové výše 379 USD. Společnost Citigroup je na prvním místě, co se týče ztrát, které činily 42 miliard USD. Hned poté následuje švýcarská banka UBS se ztrátou 38 miliard USD. Také investiční banky jako Merril Lynch a Morgan Stanley v tomto ohledu nezaostávaly a připsaly si mnoho ztrát. Samozřejmě v současném globalizovaném světě byly postiženy i banky na evropském 19
London inter-bank offer rate
25
kontinentě, jež také ve svých aktivech držely cenné papíry podložené americkými rizikovými hypotékami. Například se jedná o britskou banku HSBC, která zaznamenala ztrátu 19,5 miliard USD, IKB Deutsche Industriebank se ztrátou 16 miliard USD nebo Royal bank of Scotland, jež ztratila 15,2 miliardy USD. [11] Nedostatek jistoty na finančním trhu se rozšířil jako nákaza ve druhé polovině roku 2007. Dopady úvěrového rizika a ztrát finančních ústavů snížil vzájemnou ochotu si půjčovat a poskytovat kapitál vydáváním nových cenných papírů. Toto snížení finančních aktivit přímo souvisí s nedůvěrou v jiné banky v rámci bankovního systému a mluvíme tak o úvěrovém selhání, respektive neochotě půjčovat si sobě navzájem. Jaké jsou příčiny takovéhoto stavu? Banky si nejsou jisty svým portfoliem, jelikož nejsou schopny ocenit svá aktiva v účetních knihách v nejistých dobách krize. Dalším důvodem je, že nejsou schopny rozpoznat, jaká je jejich schopnost půjčovat. Na podzim roku 2007 přehodnotily mnohé ratingové agentury své ohodnocení některých cenných papírů podložených hypotékami. Oproti dřívějšímu vysokému hodnocení těchto cenin, najednou snížily jejich hodnotu. Pro ilustraci Standard and Poor´s snížila hodnocení více než 8000 různě jištěných cenných papírů v jedné své vydané zprávě; [13]. Takto ohodnocená aktiva již nadále nemohou být použita jako kolaterál pro vydávání cenných papírů. Tím se dostáváme do bludného kruhu. Jelikož omezená míra poskytnutých půjček kvůli nedůvěryhodnosti klientů a nemožnost finančních prostředníků sám se financovat vydáváním hypotékami jištěných cenných papírů nevede k ničemu jinému než ke krizi. Samozřejmě toto všechno spustilo lavinu. Na burzách se šířila panika a investoři se snažili zachránit své peníze, a co nejrychleji se stahovali z rizikových obchodů a hledali bezpečnější možnosti investování. Samozřejmě náhlý propad burzovních indexů okamžitě následoval.20
20
Finanční krize [online]. [cit. 2012-03-5]. Dostupné z: http://media0.mypage.cz/files/media0:4dcd34404c5de.pdf.upl/Finan%C4%8Dn%C3%AD%20krize_clanek 2.pdf
26
4 Dopady krize 4.1 Dopad krize na ekonomiku Propad ve stavebnictví je jedním z projevů krize v USA v letech 2007 a 2008. Míra ekonomického růstu dosáhla jen 0,6 % ve čtvrtém kvartále roku 2007 a 1 % v prvním kvartále roku 2008. [5] Krize na finančním trhu ovlivnila v negativním slova smyslu mnoho finančních institucí, stála za rozšířením paniky na trhu s cennými papíry a přinesla s sebou zpřísnění pravidel v soukromém sektoru. Struktura HDP na začátku roku 2008 byla negativní. V prvním kvartále tohoto roku byl zaznamenán pokles v malo- a velkoobchodních prodejích. Na druhou stranu to vytvořilo dobré podmínky pro export zboží a služeb a v neposlední řadě se zvýšila i vládní spotřeba. Jedním z důvodů proč se americkému exportu dařilo, byl fakt, že americký dolar oslaboval v předchozích letech a zboží se tak stalo konkurenceschopným za hranicemi USA. Avšak růst spotřeby a investic se razantně zpomalil po létech enormního růstu. Dalším z celé řady faktorů, které negativně ovlivnily míru spotřeby v USA, byly stále se propadající ceny nemovitostí a tedy snižující se hodnota vlastněného majetku. A co víc, silné oslabení zaznamenal i pracovní trh. Například v květnu 2008 klesala zaměstnanost napříč všemi obory, jako jsou stavebnictví, výroba, strojírenství, obchod a podobně. Samozřejmě rodiny, jejichž členové jsou nezaměstnaní a nemají dostatečný přísun prostředků, nemohou být tahouni domácí spotřeby. [5] Jak již bylo zmíněno, FED ulehčil americké monetární politice, když snížil míru federálních fondů z 5,25% na 2% (viz následující graf). Tento monetární stimul společně s opatřeními zavedenými v oblasti fiskální a daňové měl pomoci ekonomice vyhnout se recesi. Avšak takto zvolená taktika FEDu přispěla k tomu, že kurs USD vůči Euru oslabil a dosáhl jedné z nejnižších hodnot v historii a sice 1,6 USD/EUR na konci dubna 2007. [11]
27
Graf 9 úroková míra federálních fondů
zdroj: [12]
Díky propadu kursu a strmému růstu cen energie a komodit se míra inflace rapidně zvyšovala a to nejen v USA ale i v Evropě a jiných světových ekonomických centrech. Jak ukazuje následující graf, míra inflace v roce 2007 dosáhla hodnoty 4% zejména kvůli enormnímu nárůstu cen komodit; [11]. I v následujících letech se nedařilo inflaci udržet na stabilní hladině. Graf 10 míra inflace v USA v letech 2002-2012
zdroj: US Inflation Calculator. In: Current Inflation Rates: 2002-2012 [online]. [cit. 2012-03-11]. Dostupné z: http://www.usinflationcalculator.com/inflation/current-inflation-rates/
28
4.2 Dopad krize na společnost Je samozřejmé, že dopady nejen hypoteční krize na současnou světovou ekonomiku jsou obrovské a nelze opomenout výše zmíněné souvislosti a důsledky. Avšak nyní bych se chtěl zaměřit na proběhnuvší (či stále probíhající krizi) z jiného úhlu pohledu. Stejně tak jako v přírodě, pokud je špatný rok přežije jen to nejsilnější, nejzdravější a to, co má největší potenciální přínos do budoucna. To staré z dob minulých uvolní místo novému, mladému a dravému, či se úplně změní daný řád. Vždyť je přeci naprosto normální a přirozené, že přijde vichřice, která mnohé stromy vyvrátí. Ale na jejich místo nastoupí mladé, zdravé a dravé stromky, které vnesou do společenství lesa nový a svěží život. Ovšem pokud se objeví nějaký ambiciózní lékař, který se snaží vše zanechat v původním stavu, naruší tímto svým počínáním danou rovnováhu, což může mít nedozírné následky. Jak již bylo zmíněno, chaos či v našem případě krize je signálem toho, že něco v našem současném systému neexistuje. Ve své podstatě je krize pro společnost ozdravnou kúrou, která by nás měla zbavit všeho zlého, toxického a nepotřebného, aby nás nastartovala k novým a lepším výkonům. Samozřejmě netvrdím, že takovýto krok není těžký a bolestivý. Avšak je rozumné se mu bránit? Je rozumné potlačovat zlo (v našem kontextu krizi), které se stejně dříve či později (a možná v horší podobě) projeví? Vždyť „mnohému užitečnému by bylo zabráněno, pokud by veškeré hříchy byly striktně zakázány“([4]; str. 108). Proto se i já kloním k názoru, který ve své knize uvádí Tomáš Sedláček. „Občas je lépe čerta zapřáhnout do pluhu než s ním bojovat. Než vyvíjet obrovskou energii k boji proti zlu je lépe použít jeho vlastní energii k žádaným cílům; postavit na rozbouřené řece mlýn nebo zapřáhnout čerta do vozu, jak to udělal nám již známý svatý Prokop. Moudřejší a výhodnější je živelných chaotických sil vhodně využít, než se je marně a sisyfovsky pokoušet potlačit"([4]; str. 110). Měli jsme a stále máme příležitost, opravdu jedinečnou a historickou příležitost dát věcem nový řád a zamyslet se sami nad sebou. Naskytla se nám příležitost onen „doutnající sud s prachem“ pořádně uhasit. Jenže místo toho, aby nezodpovědní hráči a samozřejmě i ti, co už nejsou konkurenceschopní, šli z kola ven, jsou ve svých jednáních a podnikatelských aktivitách i nadále podporováni. Toto nemůže vést k ničemu jinému, než že onen „sud s prachem“ jednoho dne bouchne a uvrhne celou naší společnost do ještě větší a hlubší krize. 29
Každý z politiků si je vědom, že současný systém potřebuje revizi. Samotný šéf FEDu Ben Bernanke se v jedné ze svých přednášek vyslovil, že v systému se vyskytla „zásadní chyba“21. V tomto směru se vyjadřoval na adresu některých bank, které „jsou příliš velké na bankrot.“22 Tato schizofrenní situace mi nápadně připomíná pohádku Hanse Christiana Andersena. Císař uvěřil tvrzení, že jeho nové šaty jsou skvostné a nikdo jiný na světě takové nemá. Císař se ukazoval ve svých nových šatech svým poddaným. Ti samozřejmě věděli a viděli, že císař byl oklamán a žádné šaty nemá, ale nechtěli si císaře znepřátelit a tak mu i nadále pochlebovali, jak mu to sluší. Tím císaři paradoxně ještě více uškodili, protože i nadále chodil mezi lidem nahý. Až ten malý, bezelstný chlapec bez jakýchkoliv okolků vykřikl, že císař je přece nahý. Úsměvný příběh to jistě je. Ale realita je dosti smutná. Každý ví, jaká je situace. Ale tváří se, jako kdyby vše bylo v pořádku. Je to snad tím, že politici si nedokážou přiznat svou chybu, či se snad bojí bankéřů a jiných finančníků? Sám šéf FEDu na veřejnosti prohlásil, že některé banky jsou příliš velké na to, aby padly. Ovšem nezaznamenal jsem žádnou snahu toto napravit. Místo toho se do těchto kolosů přesouvají prostředky daňových poplatníků, aniž by kdokoliv z vedení těchto bank byl označen za viníka nastalé situace a byl veden k zodpovědnosti. V souvislosti s tímto faktem je též nasnadě pozastavit se a zhodnotit, zda se můžeme nazývat civilizací, jež stojí na kapitalistických základech. Přece není duchem kapitalismu podporovat něco, co nefunguje jen proto, aby se zachoval „status quo“. Ba právě naopak. Podstatou kapitalismu je riziko, že investor může vydělat, ale též o svou investici přijít. Takovýchto subvencí a jasného překrucování pojmu kapitalismus jsme byli svědky během současné krize mnohokrát. Lijí se peníze do předem zbankrotovaných států jako voda do vědra bez dna a tváříme se jako ti již výše zmiňovaní poddaní císaře. Dnešní euroatlantická společnost mi spíše než tržní, konkurenční prostředí připomíná socialistický stát dřívějšího východního bloku, kde se neustále podporuje jedna „fabrika“, i když se ví, že není dlouhodobě konkurenceschopná. A tak místo toho, aby zkrachovala jedna firma, potopí se za nějaký čas (až nebude z čeho sanovat další nezodpovědné hospodáře) celý stát.
21
Nowapay. In: Bernanke: Fed zabránil zhroucení systému, ale byl bezmocný při záchraně Lehman Brothers [online]. [cit. 2012-03-11]. Dostupné z: http://www.mowapay.cz/bernanke-fed-zabranil-zhrouceni-systemuale-byl-bezmocny-pri-zachrane-lehman-brothers 22
tamtéž
30
Vůbec by nebylo na škodu, kdyby jeden z dopadů krize na společnost byla celková změna našeho smýšlení a uvažování. Naše honba za neustálým růstem v jakékoli oblasti, neustálé hledání štěstí ve stále větší a luxusnější spotřebě na úkor zadlužení nepovede (nevedla) jistě ke zdárnému cíli. „Současná ekonomie by měla opustit onu neustálou společensko-ekonomickou nedostatečnost a znovuobjevit roli dostatečnosti, spočinutí a vděku za to, co máme“ ([4]; str. 255). Vždyť i bájná babylonská věž se zřítila a božím trestem za lidskou troufalost bylo pomatení jazyků. Otázkou je, zda jsme tomuto již nebyly svědky. Spadli jsme z velkých výšin a ještě padat budeme. Ekonomie a ekonomické modely jsou tak sofistikované, že jim ani mnozí autoři nerozumějí, natož aby jim rozuměli „obyčejní“ lidé. Domníváme se, že složité matematicko-ekonomické operace a výpočty nám dají odpověď na veškeré otázky. Avšak jak se ukazuje, takovéto modely fungují, jen když je ekonomika v dobrém stavu a nikoliv v období krize. Dříve byla ekonomie součástí filosofie. Byla propojena s etikou a duchem člověka. V současné době se však o žádném etickém duchu v ekonomii mluvit nedá. Jak napsal ve svém dopise Greg Smith, bývalý vysoký bankéř Goldman Sachs, který už nechce vydělávat na „blbečcích“. „Chodím na mítinky s prodejci derivátů, kde se ani minutu nemluví o tom, co můžeme udělat pro klienty. Je to čistě o tom, kolik z nich můžeme vyrazit peněz. Kdybyste byli vetřelec z Marsu a dostali se na ten mítink, měli byste dojem, že prospěch klienta tu není vůbec součástí myšlenkového procesu. Nejběžnější otázkou junior-analytika na deriváty je: Kolik na klientovi vyděláváme.“23 Jedinou naší nadějí do budoucna je, abychom současnou krizi brali jako výzvu, kterou je potřeba plně přijmout a poučit se z chyb minulých. Doufejme, že se nebudeme na krizi dívat jako na konec našeho společenství, ale naopak jako na začátek nového.
23
Ihned.cz. In: Už nechci vydělávat na „blbečcích“, napsal bankéř Goldman Sachs a dal výpověď [online]. [cit. 2012-03-14]. Dostupné z: http://byznys.ihned.cz/zpravodajstvi-svet/c1-55046990-uz-nechci-vydelavatna-blbeccich-napsal-banker-goldman-sachs-a-dal-vypoved
31
ZÁVĚR Cílem této bakalářské práce bylo analytickým způsobem popsat příčiny, rysy a důsledky americké hypoteční krize. Na úvod jsem se několika slovy zmínil o hypoteční krizi, jež vypukla ve 20. letech minulého století a měla několik společných rysů s krizí současnou. Mezi společné charakteristiky můžeme začlenit to, že v období před krizemi ekonomika, respektive zejména stavebnictví rostlo. Poté následoval propad v tomto odvětví, pokles cen nemovitostí, růst nezaměstnanosti a dluhů domácností. Do problémů se dostávaly i banky a jiné privátní společnosti, které přišly žádat o pomoc vládu a centrální banku. Ta ve snaze zachránit systém uvolnila obrovské sumy peněz. Současnou krizi zapříčinilo hned několik faktorů. Ty můžeme rozdělit do několika skupin. Žádný z těchto faktorů nějak výrazně nevyniká, avšak spolu dohromady způsobují dalekosáhlé důsledky. Za prvé se jedná o makroekonomickou nerovnováhu zejména mezi USA a Čínou. Za druhé to byl laxní přístup v oblasti monetární politiky a to nejen v USA, kdy na trhu bylo snadné dosáhnout na levné peníze a úvěry zejména díky nízkým úrokovým sazbám. Dalším faktorem byly chyby způsobené regulatorními a dohlížecími orgány, které se chovaly ve většině případů procyklicky. Velkým omylem a chybou je dogmatické dodržování tzv. „too-big-to-fail doctrine“. Přesvědčení, že některé instituce jsou příliš velké na to, aby se mohly nechat zbankrotovat, je velice nebezpečné z pohledu morálního hazardu, kdy necháváme viníky bez trestu. Dále pak hojné využívání finančního instrumentu, jakým je sekuritizace a s tím i spojená nedostatečná regulace zejména ratingových agentur a bankovního systému. Obecně lidská nedokonalost a špatné lidské vlastnosti se též nemalou měrou podílely na krizi. Velká hamižnost, pocit dokonalosti jistoty, že se nemůže nic stát, vedlo management a vedení firem k tomu, že půjčovaly i rizikovým klientům jen proto, aby opět převýšily plány a dosáhly tak na tučné odměny. V neposlední řadě nesmíme zapomenout na absolutním spoléhání se na ekonomické teorie, které jak se zdá, fungují jen v dobách prosperity a růstu, avšak v krizovém období nikoliv. Oběma výše zmíněným krizím předcházelo období prosperity a růstu, po kterém následoval strmý propad ekonomiky a obrovské záchranné akce vládních institucí
32
v podobě např. sanačních a podpůrných balíčků. Následný pokles životní úrovně a zvýšení zadluženosti domácností a státu je jen dalším logickým pokračováním. V dobách růstu a prosperity je velice potřebná sebereflexe. Ovšem pokud se něco daří, je těžké se na to dívat s kritickým pohledem. Ale to je přeci úkolem těch nejlepších bankéřů, ekonomů a státníků zdvihat varovný prst, pokud se blíží nebezpečí. A jak bylo nastíněno krizí z 20. let minulého století, podobností nebylo málo, aby blížící se krizi nikdo nečekal. Regulační zákony a jasná pravidla hry jsou jistě dobrým směrem, kudy by se měla ubírat naše společnost. Ovšem zákony tvoří lidé, a pokud se v naší společnosti bude podporovat morální hazard a nebude se trestat podvodné jednání, zákony nic nezmohou. Je potřeba si uvědomit, že nás nespasí žádná geniální ekonomická teorie ani jiný vnější spásný faktor. Společnost, úřady, stát i ekonomika jsou tvořeny lidmi a ne naopak. Je nutné, abychom se zamysleli sami nad sebou. Pokud nezměníme své smýšlení a jednání, není možné změnit společnost jako celek. Jak aktuální jsou dnes slova podnikatele vyřčená již před devadesáti lety v dobách Velké hospodářské krize. „Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující.“(Tomáš Baťa, 1932)
33
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ Knihy 1. REVENDA, Z. Peněžní ekonomie a bankovnictví. Praha: Management Press, 2005. ISBN 80-7261-132-1 2. JÍLEK, J. Finanční rizika. Praha: Grada, 2000. ISBN 80-7169-579-3. 3. ZÁKLASNÍK, M.: Finanční a měnová krize ve světové ekonomice. Brno 2008 4. SEDLÁČEK, T. Ekonomie dobra a zla. Praha: 65. pole. ISBN 978-80-903944-34 5. SVOBODOVÁ, L. The subprime mortgage crisis and credit crunch in the United States - causes and consequences. Praha: Oeconomia, 2008. ISBN 978-80-2451493-2 6. SYROVÝ, Petr. Financování vlastního bydlení. 5., zcela přeprac. vyd. Praha: Grada, 2009, 143 s. Osobní a rodinné finance. ISBN 978-80-247-2388-4.
Články z periodik 7. OHANIAN, L.E. Understanding Economic Crises:The Great Depression and the 2008 Recession. The economic record, vol.86, Special issue. September, 2010, str. 2–6 8. DETWILER, M. Powering into Reverse-Mortgage Lendin:. Mortgage Banking, September 2008. str. 2-6 9. DYNAN, K.E.; KOHN, D.L. The Rise in U.S. Household Indebtedness: Causes and Consequences: Finance and Economics Discussion Series, Federal Reserve Board, Washington, D.C. August 8, 2007, str. 2-45 10. WHEELOCK, D.C. The Federal Response to Home Mortgage Distress: Lessons from the Great Depression: Federal Reserve Bank of St. Louis Review. May/June 2008, 90(3, Part 1), str. 133-48. 11. WHEELOCK, D.C. Changing the Rules: State Mortgage Foreclosure Moratoria During the Great Depression: Federal Reserve Bank of St. Louis Review. November/December 2008, 90(6), str. 569-583. 12. LO RE, L.M. Impact on the Global Financial Crisis on the EU and Euro Area vs. The USA: China-USA Business Review. July 2011, Vol. 10, No. 7, str. 532-538 13. BARTH, J.R.; LI, T.; LU, W. Bank Regulation in the United States: CESifo Economic Studies. Vol. 56, 1/2010, November 2009, str. 112-140 14. LASTRA M.R. ; WOOD, G. The Crisis of 2007-09: Nature, Causes, and Reactions: Journal of International Economic Law 13(3). doi:10.1093/jiel/jgq022., str. 531-550 15. KOLLMANN, M.T.; FISHBACK, P.V. The New Deal, Race, and Home Ownership in the 1920s and 1930s: American Economic Review: Papers & Proceedings 2011. 101:3, str. 366-370 INTERNETOVÉ ZDROJE
34
16. Finance a bankovnictví. In: Podstata a zásady poskytování hypotečního úvěru [online]. [cit. 2012-03-12]. Dostupné z: http://financebankovnictvi.studentske.cz/2008/04/8-podstata-zsady-poskytovn-hypotenho.html 17. Board of Governors of the Federal Reserve. In: Mortgage and Foreclosure Resources [online]. [cit. 2012-03-25]. Dostupné z: http://www.federalreserve.gov/consumerinfo/foreclosure.htm 18. Board of Governors of the Federal Reserve. In: New Rules for Mortgage Tranfers [online]. [cit. 2012-03-5]. Dostupné z: http://www.federalreserve.gov/consumerinfo/wyntk_mortdisclosure.htm 19. Finanční krize [online]. [cit. 2012-03-5]. Dostupné z: http://media0.mypage.cz/files/media0:4dcd34404c5de.pdf.upl/Finan%C4%8Dn%C 3%AD%20krize_clanek2.pdf 20. Investiční web.cz. In: Americké banky: Zátěžovým testům se nedá věřit, varuje stratég [online]. [cit. 2012-03-8]. Dostupné z: http://www.investicniweb.cz/trhy/sektory/2012/3/14/clanky/americke-bankyzatezovym-testum-se-neda-verit-varuje-strateg/ 21. ČNB. In: Eurozona by měla více řešit problémy bank [online]. [cit. 2012-03-12]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2012/cl_12_1 20109_singer_hn.html 22. Bloomberg. In: The Fed´s Secret Liquidity Lifelines [online]. [cit. 2012-03-11]. Dostupné z: http://www.bloomberg.com/data-visualization/federal-reserveemergencylending/#/overview/?sort=nomPeakValue&group=none&view=peak&position=0& comparelist=&search 23. Akcie.cz. In: FED zveřejnil komu a kolik půjčoval [online]. [cit. 2012-03-05]. Dostupné z: http://www.akciecz.cz/news/fed-zverejnil-komu-a-kolik-pujcovalbehemkrize/?utm_source=copy&utm_medium=paste&utm_campaign=copypaste&utm_c ontent=http%3A%2F%2Fwww.akciecz.cz%2Fnews%2Ffed-zverejnil-komu-akolik-pujcoval-behem-krize%2F 24. US Inflation Calculator. In: Current Inflation Rates: 2002-2012 [online]. [cit. 201203-11]. Dostupné z: http://www.usinflationcalculator.com/inflation/currentinflation-rates/ 25. Nowapay. In: Bernanke: Fed zabránil zhroucení systému, ale byl bezmocný při záchraně Lehman Brothers [online]. [cit. 2012-03-11]. Dostupné z: http://www.mowapay.cz/bernanke-fed-zabranil-zhrouceni-systemu-ale-bylbezmocny-pri-zachrane-lehman-brothers 26. Ihned.cz. In: Už nechci vydělávat na „blbečcích“, napsal bankéř Goldman Sachs a dal výpověď [online]. [cit. 2012-03-14]. Dostupné z: http://byznys.ihned.cz/zpravodajstvi-svet/c1-55046990-uz-nechci-vydelavat-nablbeccich-napsal-banker-goldman-sachs-a-dal-vypoved 27. RPSN.cz. In: Hypotéky [online]. [cit. 2012-03-9]. Dostupné z: http://rpsn.cz/clanek/hypoteky 35
OSTATNÍ ZDROJE 27. Bolotov, I. Přednáška „Dopady světové krize na mezinárodní obchod“, VŠE 2011
36
SEZNAM GRAFŮ A TABULEK GRAF 1 NOVĚ POSTAVENÉ RODINNÉ DOMY A JEJICH CENA.............................. 6 GRAF 2 UKAZATEL CEN NEMOVITOSTÍ MEZI LÉTY 1900-1932 ........................... 7 GRAF 3 ZADLUŽENÍ DOMÁCNOSTÍ HYPOTÉKAMI ................................................. 8 GRAF 4 HYPOTEČNÍ DLUH NA NEZEMĚDĚLSKÝCH REZIDENCÍCH ................... 9 GRAF 5 DOMÁCÍ HYPOTEČNÍ TRH A CENY NEMOVITOSTÍ V USA ................... 17 GRAF 6 MÍRA ZADLUŽENÍ DOMÁCNOSTÍ V USA .................................................. 19 GRAF 7 ÚROKOVÁ MÍRA FEDU V % ......................................................................... 20 GRAF 8 VÝŠE POSKYTNUTÝCH PŮJČEK FEDEM V LETECH 2008 A 2009 ........ 24 GRAF 9 ÚROKOVÁ MÍRA FEDERÁLNÍCH FOND .................................................... 28 GRAF 10 MÍRA INFLACE V USA V LETECH 2002-2012 ........................................... 28
TABULKA 1 AGENTURY VYTVOŘENÉ FEDERÁLNÍ VLÁDOU VE 30. LETECH . 10
37
38
