JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra dechových nástrojů Hra na trubku
Laco Deczi Bakalářská práce
Autor práce: Martin Jašek, DiS. Vedoucí práce: doc. MgA. Jan Broda Oponent práce: MgA. Vojtěch Novotný
Brno 2011
Bibliografický záznam JAŠEK, Martin. Laco Deczi [Laco Deczi]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební Fakulta, Katedra dechových nástrojů, 2011. 29 s. Vedoucí diplomové práce doc. MgA. Jan Broda.
Anotace Bakalářská práce Laco Deczi pojednává o trumpetistovi, skladateli a kapelníkovi Laco Deczim, fenoménu s jakým se u nás nesetkáme, který svým osobitým a nekonvenčním stylem zasahuje do uměleckého podvědomí široké veřejnosti. Není jen interpret především jazzové hudby, je také malíř, fotograf a herec. Práce se dále zabývá jeho profesionální dráhou a poukazuje na jednotlivé oblasti jeho zájmu a činnosti a je doplněna popisem jeho diskografie, nástrojového vybavení a spolupráce na vývoji nových nástrojů s českou společností Amati Kraslice.
Annotation Bachelor thesis Laco Deczi deals with the trumpeter, composer and band leader Laco Deczi a phenomenon if which do not meet with us. Who with his distinctive and unconventional style extends into the artistic consciousness of the general public. He is not only a jazz performer, but he is also a painter, a photographer and an actor. The work is supplemented by description of his discography, instruments equipment and includes his interests in developing new instruments which he helping develop with czech instruments company Amati Kraslice.
Klíčová slova Laco Deczi, trubka, jazz, Celula New York, trubky AMATI
Keywords Laco Deczi, trumpet, jazz, Celula New York, AMATI trumpets
Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu. V Brně, dne 5. května 2011
Martin Jašek
Obsah ÚVOD .................................................................................................................................................... 6 1
2
LACO DECZI ............................................................................................................................. 7 1.1
BIOGRAFIE ................................................................................................................................ 7
1.2
OSOBNOST ................................................................................................................................ 9
LACO DECZI – MUZIKANT ................................................................................................. 11 2.1
CELULA NEW YORK ............................................................................................................... 12
2.2
DISKOGRAFIE ......................................................................................................................... 14
2.3
VÝVOJ NOVÉHO NÁSTROJE ..................................................................................................... 19
3
LACO DECZI – FOTOGRAF A FILMAŘ............................................................................ 22
4
LACO DECZI - MALÍŘ .......................................................................................................... 24
ZÁVĚR ................................................................................................................................................ 25 POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE ............................................................................................... 26 SEZNAM PŘÍLOH ............................................................................................................................ 27 PŘÍLOHY ........................................................................................................................................... 28
Předmluva Laco Deczi je bezesporu rozličná a různorodá osobnost plná protikladů. Svým osobitým a svérázným přístupem k životu si vypěstoval vlastní přístup k hodnotám a hudbě. Když mě můj otec jako sedmiletého přivedl na jeho koncert, byl jsem i přes svůj dětský věk poměrně očarován. Jen zazněly první tóny, věděl jsem, že si z tohoto vystoupení jistě něco odnesu. Ač už to bylo podvědomé či nikoliv, Laco ve mně zanechal něco jako odkaz. O pauze mě otec zavedl do šatny, kde nás Laco uvítal a řekl mi: „Pojď mi něco fouknout do trubky“. Bez váhání jsem se o to pokusil a trubka vydala tón. Byl jsem jako u vytržení. Laco mě pochválil a otci řekl ať mi koupí trubku. „Bude z něj trubač“, řekl svým spoluhráčům v šatně. Po tomto prvním koncertě a zkušenosti se zvláštně zakrouceným nástrojem, kterému se říká trubka, jsem byl rozhodnutý, že budu Laca následovat. Asi po měsíci jsem rodiče přemluvil, aby mě zapsali do hudební školy. Od začátku mě trubka bavila a velkou motivací k stále důslednější práci se mi staly Lacovy nahrávky. Následovala konzervatoř a poté Janáčkova akademie múzických umění v Brně. Tento fenomenální trumpetista se již dávno stal mým vzorem, a zůstane jím i nadále. Za to, že jsem se začal věnovat trubce, a hrají na ní i nadále, vděčím z větší části jemu. Tato zkušenost byla impulsem pro mé další poznávání Laca Decziho a dala vzniknout i této práci.
-5-
Úvod Laco Deczi a jeho osobité vlastnosti jsou hudební veřejnosti velmi dobře známé. Tato práce si klade za cíl, seznámit čtenáře s Lacem Deczim detailněji, poukázat na jeho profesionální dráhu trumpetisty a skladatele a navíc osvětlit další aspekty Decziho osobnosti. Zejména se snaží postihnout popis jeho vlastností a charakteru, které z něj dělají nekonvenční a kontroverzní osobnost, která se v dnešním světě uplatňuje na poli hudební, výtvarné i scénické oblasti umění. Východiskem pro tento záměr bude rozčlenění práce na základní biografická data a další jednotlivé útvary vystihující Laca Decziho v každé oblasti jeho působení. Domnívám se, že Laco Deczi je natolik významný umělec, že si zaslouží, abychom nahlédli konkrétněji na jeho život a vše, co Laco přináší současné světové kultuře.
-6-
1 Laco Deczi Trumpetista, skladatel a kapelník, tím vším je Laco Deczi. Tento výčet ovšem u Decziho nestačí, je mnohem víc, je to fenomén, který již zabrousil do nejednoho odvětví současného umění. Laco Deczi není jen výborným jazzovým trumpetistou, ale také všestranným umělcem a velmi svéráznou osobností, která je umělecky aktivní již přes 50 let. Natočil řadu filmů a také si v nich i zahrál. Ani ve filmech ho však trubka neopustila. Provází ho celým životem. Už od raného věku se snažil „provokovat“ veřejnost. Ať už prostřednictvím jeho fotografií, nebo filmů se mu vždy podařilo upoutat pozornost možného diváka nebo pozorovatele především drzými výstupy či scénami. I dnes, kdy je mu sedmdesát tři let, je stále vynikajícím a vyhledávaným interpretem. Jeho hudební řeč je nepopsatelná slovy. Lze jí pochopit jen srdcem, které do ní Laco vkládá velmi důsledně. Tento výjimečný člověk je živoucím důkazem toho, že i jiným přístupem k životu a k umění se dá dosáhnout výborných výsledků.
1.1 Biografie Laco Deczi se narodil 29. března 1938 v Čeklicích na Slovensku. Je to malá obec nedaleko od Bratislavy, kterou byste nenašli ani na vojenské mapě. Komunistickému režimu nepřipadalo jméno Čeklice důstojné, proto ho překřtili na Bernolákovo. Laco se již od útlého dětství učil hrát na trubku, navzdory sestře, která chtěla mít z bratra fagotistu. Otec z něj zase chtěl mít absolventa průmyslové školy, dal ho proto zapsat na studium, ale Laco průmyslovku nedokončil. Průmysl ho nezajímal, jediné co měl v popředí zájmu, byla trubka. Laco čím dál tím víc inklinoval k jazzu, ale v Bernolákově ani v okolí žádné příležitosti zahrát si jazz nenacházel. Proto se jednoho dne rozhodl odejít do světa jazzu, kterým pro něj v té době byla Praha. S tím se nechtěl smířit jeho otec: „Otec o něm prohlásil, že si vytroubil mozek z hlavy, protože se jednou mohl stát technickým úředníkem na Okresní správě vodních toků v Michalovicích“1 1
ŠEBÁNEK, Jiří. Laco Deczi Na plný plyn. NLN s.r.o., Praha 2003, ISBN 80-7106-644-3, str. 5
-7-
Nicméně, Laco byl již od narození tvrdohlavý a umíněný člověk. V Praze se brzy stal vynikajícím trumpetistou, bylo poznat, že má talent od Boha, o čemž vypovídá především jeho hudba. Krom bravurního interpretačního umění na trubku se Laco začal pouštět i do komponování. Na svém kontě má v dnešní době desítky skladeb jazzových, ale i jiných žánrů – symfonických, scénických operních, muzikálových. Jeho tvůrčí potence je nevyčerpatelná a Laco produkuje neustále další a další díla. Rčení, že nikdo není doma prorokem - a pokud je naživu, neplatí v případě Laca Decziho. Dostalo se mu uznání nejen u nás, ale i v celém světě. Všude byl a stále je prorokem něčeho nového, progresivního a objevného, a to nejen v hudbě. Jak jsme se zmiňovali dříve, v Praze se rozvíjela jeho slibná hudební dráha trumpetisty. V šedesátých letech byl členem kapely Karla Velebného. V sedmdesátých letech nahrál svoje první sólové album Sentimental Trumpet se smyčcovými nástroji. Jako sólista byl členem orchestru při nahrávání desky Jazz Goes To Beat Václava Zahradníka. Na konci roku 1967 založil vlastní soubor Jazz Celula a od začátku sedmdesátých let byl členem JOČR.2 Roku 1985 přišel zlomový bod v Lacově kariéře i v životě. Emigroval tehdy i s rodinou do Spojených států amerických, kde žije dodnes. Založil zde kapelu s názvem Celula New York, se kterou dodnes objíždí koncertní turné jak v zahraničí, tak pravidelně i u nás. A dá se říct, že jeho koncertů u nás v poslední době přibývá. Laco Deczi má celkem tři děti, každé ovšem s jinou ženou. Ostatně žen v jeho životě byla spousta. První zákonitou manželkou Decziho se stala Milena Dragounová. Ovšem Mileniným rodičům Laco jako jejich zeť nesedl. Milena Lacovi porodila prvorozeného syna Ladislava, kterému Laco neříkal jinak než Vajco a od malička ho vychovával pro hudbu. Nakonec z něh vyrostl vynikající hráč na bicí, který se prosadil a uplatnil i v Americe. Milena měla velkou zásluhu na jejich emigraci do USA, sama vsi toho však moc neužila, protože krátce po tom zemřela po těžké nemoci. V současnosti žije Laco v domku na pobřeží v New Havenu ve státě Connecticut s čínskou družkou, které říká Čankajšek. Mají spolu syna, dnes osmnáctiletého, kterému říká Džingischán. Matkou jeho posledního nemanželského syna Pišty, vlastním jménem Štěpána je Monika. S ní se Laco vídá pravidelně, když přijíždí koncertovat do ČR. 2
Jazzový orchestr Československého rozhlasu
-8-
1.2 Osobnost Laco není jen muzikant a skladatel, dá se říct, že jeho osobnost je přímo vícerozměrná. Je také výborným malířem, umí vytvořit nezapomenutelné herecké kreace ve filmech, které vznikaly i z jeho nápadů. Často přichází se skvělými, fantasmagorickými příběhy, které nelze inscenovat v žádném veřejném prostředí, protože jsou nadmíru smělé, skandální a provokativní. Tím si Laco získal jednak spoustu přátel a obdivovatelů, ale na druhou stranu i odpůrce, kritiky a nepřátele. Lacovu povahu lze charakterizovat slovy Jiřího Šebánka: „Laco Deczi je naprosto bezohledný výtržník, skandalista, provokatér, infant terrible, sprosťák, postrach slušné společnosti.“3 K Decziho slovníku sprostá slova neodmyslitelně patří a jeho mluva se jimi jen hemží. Nelze je z jeho řeči eliminovat, protože tím bychom jeho kouzlo vyrušili. Lacův drsný jazyk, protkaný sprostými slovy ovšem neznamená, že by byl sprostý člověk. Sprosté slovo může pohoršit, urazit, ale nejvíce ubližuje sprosté chování. Takové chování je Laco Deczimu cizí. Jeho řeč je opravdu drsná, leč v podstatě neškodná. Bez ní by to nebyl on. Pro představu uveďme zážitek Jiřího Šebánka z prvního setkání s Lacem Deczim, které proběhlo někdy v polovině první sezony Divadla Járy Cimrmana v roce 1968 v Malostranské besedě. Tehdy po každém představení následoval jazzový koncert SHQ Karla Velebného. Ten večer ale byla změna. Namísto SHQ, který odjel na turné do zahraničí, zaskakovala skupina trumpetisty Laca Decziho Jazz Celula: „O přestávce jsem jako obvykle seděl s kolegy Svěrákem, Ungrem a Čepelkou ve foyeru u sklenky vína a čekal na koncert. V tom se rázně otevřely dveře vchodu naproti nám a vešli dva muži. Jeden nesl buben a druhý odřené pouzdro na trubku. Rozhlédli se, načež ten s trubkou prohlásil: ‚Tady je to samý kokot.‘ ‚A píčus,‘ dodal ten s bubnem. Načež oba zamířili do zákulisí. Jejich entrée nás trochu zarazilo, ostatně i diváci u okolních stolů překvapeně zmlkli, ale dál jsme tomu nevěnovali pozornost. Leč za nějakou chvíli k nám dolehla ze sálu hlasitá hádka. Vstal jsem a šel se podívat, co se tam děje. Diváci, setrvávající na místech v očekávání jazzového koncertu, hleděli k jevišti, kde se za staženou oponou ozývala slovní potyčka ve slovenštině. Šel jsem zjistit, o co jde. Na jevišti pobíhal sem tam trumpetista a 3
ŠEBÁNEK, Jiří. Laco Deczi Na plný plyn. NLN s.r.o., Praha 2003, ISBN 80-7106-644-3, str. 6
-9-
bubeník si připravoval bicí soupravu. Oba na sebe pokřikovali nelichotivá slova o svých manželkách. Trumfovali se, která z nich je větší kurva. Všechno samozřejmě pronikalo oponou do hlediště. Ti dva si mě vůbec nevšímali, ale přistoupil ke mně saxofonista Evžen Jegorov, snad aby mě uklidnil: ‚Vy je asi neznáte, že? Takhle my začínáme vždycky.‘ Předehra vyvrcholila vítězným zvoláním trumpetisty: ‚A ta tvoja kurva chrápala so synom Husáka!‘ V zápětí se přihnal na jeviště vyděšený pořadatel: ‚Pánové, prosím vás, potichu!‘ domlouval jim. ‚Všechno je slyšet v sále!‘ Ukázal na oponu. ‚Čo je to za kokota?‘ ozval se trumpetista. ‚Choď do riti!‘ Naštěstí někdo duchapřítomně roztáhl oponu. Já se vytratil do zákulisí a kapele Jazz Celula nezbylo, než vypálit do vyjevených diváků zahajovací skladbu. Na bicí hrál Laco Tropp a na trubku Laco Deczi.“4 Takový přesně je Laco Deczi, spontánně bezprostřední. Život bere takový jaký je, moc nad ničím zbytečně nepřemýšlí. Jak sám říká, nemá chorobu zabezpečenosti, a i kdyby chtěl, tak se mu nepovede být zabezpečený jako hodně lidí v Americe, kteří mají obrovské majetky, peníze a pro jistotu ještě kreditní karty.
4
ŠEBÁNEK, Jiří. Laco Deczi Na plný plyn. NLN s.r.o., Praha 2003, ISBN 80-7106-644-3, str. 10
- 10 -
2 Laco Deczi – muzikant V šedesátých letech byl členem legendární kapely SHQ Karla Velebného, kterou prošla většina našich nejlepších jazzových hráčů. V sedmdesátých letech nahrál svoje sólové album Sentimental Trumpet se smyčcovými nástroji. Jako sólista byl členem orchestru při nahrávání desky Jazz Goes To Beat Václava Zahradníka. Na konci roku 1967 založil vlastní soubor Jazz Celula a od začátku sedmdesátých let byl členem JOČR - Jazzového orchestru Československého rozhlasu. Nahrál také duety s kytaristou Zdeňkem Sarkou Dvořákem a složil velké množství muziky pro filmy a filmovou produkci obecně. Po celou dobu své umělecké činnosti, se Laco setkává s velkým množstvím výborných muzikantů Laco a zejména ve Spojených státech vystupoval s velkou řadou skvělých jazzových muzikantů, jako jsou Elvin Jones, Bill Watrous, Junior Cook, Dave Weckl, Sonny Costanzo a další. V průběhu několika let se v Jazz Celule objevilo mnoho skvělých českých a slovenských hudebníků - Svatopluk Košvanec, Josef Vejvoda, Karel Růžička, nebo Petr Král. K významným hudebníkům, se kterými se potkal a spolupracoval ještě v ČSSR, patřil i bubeník Laco Tropp. Seznámili se na vojně a prožili spolu nejen spoustu hudebních vystoupení, ale i nevšedních zážitků, které se ostatně kolem Laca jen hemží. „S Troppom sme si kúpili v západnom Německu gatě. Lesklé, vypasované, gule z toho trčali. Tropp bol v tých kalhotách narvaný ako puma. Šli sme pomaly z reduty, vtom Tropp zbadal tramvaj. A jak sa rozbehol a naskakoval, tak sa mu ie gatě roztrhly vejpůl. Ale jak, to som eště neviděl: nohavice upadly, zbytek šortky, ale bez rozkroku. Čiže minisukně. Jedna guľa z nich visela, Skot v sukních. Zdivočelý Skot. V tramvaji stáhol gatě, vytiahol opasok, gatě zahodil a zostal v trenýrkách s opaskom.“5 Takové příhody spolu zažívali prakticky denně, protože jednou dobou spolu dokonce bydleli. Dalšími osobnostmi, které s Lacem spolupracovaly, byli například producent, kytarista, jazzový houslista, skladatel a pedagog Zdeněk Sarka Dvořák, nebo kytarista, později člen Celuly Zdeněk Crissa-Fišer. 5
ŠEBÁNEK, Jiří. Laco Deczi Na plný plyn. NLN s.r.o., Praha 2003, ISBN 80-7106-644-3, str. 26
- 11 -
Od roku 1985 žije ve Spojených státech amerických, kde je lídrem kapely Celula New York. Do Ameriky ho přitáhla hlavně muzika, oproti jiným, kteří emigrovali z politických a finančních důvodů. V Americe začínal v big bandu Sonnyho Costanza. Potom přesídli do kapely dvou černošských bratrů Bobyho a Bustera. Laco má za mořem i svoje vlastní nahrávací studio. Hraje všechno možné, podle toho, jaká co zrovna přijde nabídka. Chodívá hrát s jedním americkým polkabandem, hrává taky v kostele, do reklam ve studiu, v různých klubech, někdy za dobré peníze, někdy skoro za nic. Laco tvrdí, že člověk se musí pořád učit, protože to je základ. Poslouchat hudbu a učit se. Laco často poslouchá i špatnou hudbu, aby se vyvaroval toho, co nemá hrát.
2.1 Celula New York Celula New York je Lacova formace, dříve známá pod názvem Jazz Celula. „My jsme to slovo jazz už dali pryč, protože se to stalo strašně nebezpečným slovem, speciálně v Evropě, kde si jazz představují jako něco intelektuálního a snobského. Ono to tak většinou taky v Evropě je, zatímco v Americe jazz znamená, že to jede jako hovado," uvedl Deczi v jednom rozhovoru. "Pro mě je největší poctou, když přijdou mladí a tancují pod pódiem."6 Decziho tvorba vůbec není akademickým jazzem, podle hudebních odborníků bourá stylové hranice a jeho vystoupení mají elektrizující náboj. "Mladé posluchače dnes vůbec nezajímá, co poslouchají za styl, jejich přístup je - 'buď to jede, nebo s tím běž do prdele', a tak to má být," podotkl Deczi ve zmíněném rozhovoru svou typickou mluvou prošpikovanou vulgarismy. Kapelu Celula New York tvoří samí vybraní špičkoví jazzoví hudebníci a v současné době hraje ve složení: Laco Deczi – Trubka Brian Charette – Keyboard Walter Fischbacher – Keyboard Nob Kinukawa – Bass Vaico Deczi – Bicí 6
dostupné z http://www.tyden.cz/rubriky/kultura/hudba/laco-deczi-jazz-kdyz-to-jede-jakohovado_127706.html
- 12 -
Chris DePino - Chromatická harmonika Brian Charette, hráč na keyboard, byl dokonce nominovaný na cenu Grammy, vypracoval se na absolutní špičku moderních jazzových varhaníků. Mimo Laca spolupracuje s mnoha pozoruhodnými umělci, jako Joni Mitchell, Chaka Khan, Lou Donaldson, a bezpočtem dalších. Od té doby, co se přestěhoval do New Yorku v roce 1995 z rodné Meriden, Connecticut, se stal nedílnou součástí newyorské jazzové scény. Pravidelně spolupracuje s Jimmym a Jerrmy Vivino z Tonight evening show Band a byl náhradník v Max Weinberg 7, zatímco byl bigband ještě v New Yorku. Díky tomu mohl Brian spolupracovat s mnohými z jeho členů, včetně Michaela McDonalda, Cindy Laupera a mnohými dalšími skvělými umělci, jako je Duncan Sheik, Rufus Wainwright, a Michael Buble. Walter Fischbacher je newyorský pianista a hráč na klávesové nástroje. Za svůj život spolupracoval s jazzovými osobnostmi, jako Randy Brecker, George Garzone, Ingrid Jensen, Wolfgang Muthspiel, Chico Freeman, Tim Lefebvre, Joel Rosenblatt a Vienna Art Orchestra – band původem z Rakouska. Studoval klasický klavír a poté v letech 1990 - 1994 i jazzové piano a skladbu na konzervatoři ve Vídni. V roce 1994 přesídlil Fischbacher do New Yorku, kde se kromě své práce hudebníka věnuje také nahrávání ve svém vlastním nahrávacím studiu a vede svou kapelu Phishbacher. Walter Fischbacher čerpá z rozsáhlé sféry hudebních děl zahrnující nejen klasický klavírní repertoár ale i hudbu jazzových velikánů, jako jsou Herbie Hancock a Chick Corea. Nob Kinukawa, hráč na šestistrunnou basovou kytaru, se narodil a vyrůstal v zemi vycházejícího slunce, Poprvé přišel do Spojených států v roce 1986, aby se zúčastnil přijímacích zkoušek na Berklee College of Music a New England Conservatory v Bostonu, Massachusetts. Obdržel vzdělání u takových jazzových mistrů jako např. Dave Holland a George Russella a začal aktivně vystupovat v oblasti Nové Anglie, kde získal několik ocenění, mezi nimi i Abe Laboriel Jazz Master Award a International Music Award. Jeho jedinečný styl na šestistrunnou basovou kytaru a také nekonečné možnosti použití MIDI zařízení ho přivedly do New Yorku, kde se stal jedním z nejzajímavějších hudebníků mezi hráči a producenty. Od roku 1994 působil v mezinárodním měřítku s Garym Chaffeem, Lacem Deczim, Kenny Drewem Jr., Waltrem Fischbacherem, Georgem Garzonem, Mickem Goodrickem, Hiro Honshukuem, Cheikhem Mcbayem, Wolfgangem
- 13 -
Muthspielem, Davem Wecklem, Jasminem Williamsem, Davidem Wrightem a dalšími. Mezi jeho úspěchy patří jeho úloha hudebního ředitele pro "JFK94", což je první oficiální jazzový festival ve městě Kjóto v roce 1994. K této události pozval více než 40 amerických hudebníků. V pozadí tohoto festivalu pořádal mistrovské kurzy spolu s takovými talenty jako Davem Liebmanem, Mikem Sternem a Davem Wecklem. Chris Depino, hráč na foukací chromatickou harmoniku, vyrůstal v italské rodině v New Havenu, Connecticut, a byl neustále obklopen hudbou Franka Sinatry, Deana Martina a samozřejmě na každý Nový rok s legendárním Guyem Lombardem. Netřeba dodávat, že první nástroj, který se mu dostal poprvé do rukou, bylo to, co chtěl mít každý italský kluk z italské čtvrti - akordeon. Postupem času se ale ukázalo, že to není nic pro něj. Nakonec mu rodiče koupili foukací harmoniku. V následujících sedmi letech hrál v různých bluesových kapelách v celém Connecticutu. V roce 1978 se rozhodl a začal se učit na všechny typy harmonik. Včetně té chromatické. Později studoval u světově proslulého klasického harmonikáře, virtuose Roberta Bonfiglieho v Turtle Bay v New Yorku. Jako bubeník působí v kapele i Lacův syn Ladislav "Vajco" Deczi. S touto skupinou pravidelně hrávají v jazzovém klubu na 70. ulici v New Yorku. V New Yorku má Laco a Celula též vlastní nahrávací studio. Laco Déczi je svérázný recesista a ve své hudbě klade hlavní důraz na bezprostřednost a pohotovou improvizaci. Přichází s množstvím původních skladeb, ale neméně zajímavá bývají i jeho provedení klasických jazzových standardů. Deczi nic nepředstírá a vždycky se snaží být sám sebou. Ve své tvorbě se oprošťuje od všeho nedůležitého přikrášlování a rád si dělá legraci z uhlazených, navoněných a napomádovaných komerčních zpěváků a hudebníků. Décziho hudba je osobitou směsí groovy jazzu a tichomořského folklóru.
2.2 Diskografie Následující CD a DVD nosiče nahrál Laco Deczi spolu se svým bandem Celula New York.
CD – MORGAN, skladby: •
01. Lord Juza
•
02. Bea
- 14 -
•
03. Bonboniera
•
04. New Light
•
05. Bluza
•
06. Svině
•
07. Morgan
•
08. Spielberg
•
09. Train Blues
•
10. Lonely Blues
CD - LIVE (2010), skladby: •
01. Tumba
•
02. Dimo
•
03. Cabo
•
06. Plostica
•
05. Mozambique
•
06. Forest
•
07. Bolcek
•
08. Banany
CD - BIG SHOT, skladby: •
01. Selepka
•
02. Ochun (Eric Meridiano)
•
03. To My Mother
•
04. Big Shot
•
05. Memory
•
06. Deryle
•
07. Tumba
•
08. Parník
CD – CARTON, skladby: •
01. Carton
•
02. Forest
•
03. Fat Cat (Nob Kinukawa)
•
04. Moon - 15 -
•
05. Big Rudy
•
06. Dog
•
07. Hu
•
08. JoAngela
CD - JAZZ NA HRADĚ, skladby: •
01. Úvod
•
02. Mozambique
•
03. Malak
•
04. Babk
•
05. Jungle (Eric Meridiano)
•
06. Memory
•
07. Hill
•
08. Fire
•
09. Banany
CD – OPEN, skladby: •
01. Hill
•
02. Babk
•
03. Mozambique
•
04. G Street Blues
•
05. Malak
•
06. Fire
•
07. Martin
•
08. Jungle
•
09. Tokyo
•
10. Cicir
CD – KING, skladby: •
01. Duck
•
02. Face
•
03. Skagway
•
04. Fort Apache
•
05. What's New - 16 -
•
06. E < G Soul
•
07. Atlantic
•
08. Nabytek
•
09. Blue Smile
•
10. Afro Guda
DVD - LIVE IN TIBET CLUB, skladby: •
01. Mozambique
•
02. Big Shot
•
03. Babk
•
04. Hill
•
05. Hu
•
06. What's New
•
07. Fire
•
08. Selepka
•
09. Malak
•
10. Banany
CD – LIVE, skladby: •
01. Angel
•
02. Malaga
•
03. Eagle
•
04. Hammer (Walter Fischbacher)
•
05. Banany
•
06. Atlantic
•
07. Osteomyelithis
CD – LAND, skladby: •
01. Bodega
•
02. Dimo
•
03. Neptun
•
04. Amati
•
05. Plostica
•
06. Cha - cha - 17 -
•
07. Land
•
08. Morgan
CD – MEWE, skladby: •
01. Commando
•
02. Echo (Graig Calistro)
•
03. Got Cake (Walter Fischbacher)
•
04. Bengy
•
05. Pages
•
06. File
•
07. Trash (Steve Clarke)
•
08. Baron Rössler
•
09. Albanian Submarine
•
10. Wilmington
•
11. Summer Play
CD – BANK, skladby: •
01. Bank
•
02. To My Mother
•
03. Poison Bird
•
04. Meiser from Wesport
•
05. Mix
•
06. Bannany
•
07. Sountrack from Movie
•
08. 09. 10 "Day without Sunrise"
CD - HAPPY BIRTHDAY, skladby: •
01. Happy Birthday Laco Pino Blues
•
02. Banany
•
03. Misy
•
04. You Are The Sunshine of My Life
•
05. Autumn Leaves
•
06. Sand
•
07. Ty jsi můj anděl - 18 -
•
08. Down Get Round Match Any More
•
09. Prshak
•
10. Angel
CD – BALLADS, skladby: •
01. Church
•
02. Misty (Eroll Gardner)
•
03. Sweet and Lovely (G. Arnheim - J. Lemare)
•
04. Pages
•
05. Moon
•
06. What´s new (M. Whitemark)
•
07. Julia
•
08. J´ll remember Clifford (Benny Golson)
•
09. Painter Mikulka
•
10. I don´t stand a ghost of a chance with you (V. Young)
•
11. Willow weep for me (M. Bourne)
2.3 Vývoj nového nástroje V poslední době se také Laco Deczi významně podílel na vývoji zcela nového modelu trubky spolu s firmou Amati Kraslice. Z této spolupráce vznikl během dvou let nástroj s označením ATR 606IS se signaturou Laco Deczi. Jde o Bb trubku, která je vyrobena ze zcela nových materiálů, jež do té doby nebyly v Amati použity. Tyto materiály byly nově tepelně zpracovány a nová byla i konstrukce dílů, z nichž je nástroj sestaven. Vznikl tak nástroj vysoké kvality s nosným tónem, vyváženým laděním a lehkým ozvem. Historie tohoto nového nástroje se začala odvíjet v roce 2004. Laco Deczi tehdy navštívil firmu Amati, kde si vyzkoušel několik trumpet, a velice se mu líbil zvuk modelu ATR 313I, který vybral jako základ pro další vývoj. Po domluvě s oddělením technického vývoje řekl své představy především o zvuku nástroje a na základě jeho požadavků firma připravila několik korpusů a ústnic, které bylo možno měnit. Vznikla tak "trumpetová skládačka" určená pro Laca, který kombinacemi různých dílů sestavil nástroj podle svých představ. Pro Laca bylo důležité, aby trumpeta měla lehký ozev, ale zároveň, aby tón byl správně zvonivý a nosný. Má rád ostřejší trumpetový tón, který není dle jeho
- 19 -
výrazu "bačkorovitý", což se opravdu povedlo a tyto aspekty tento model má. Je to slyšet i při Decziho hře. Když dostal do ruky první modely Amati, moc se mu to líbilo. Jediné, co mu nesedělo, byl příliš měkký tón, i když někteří hráči ze symfonických orchestrů si naopak tyto vlastnosti pochvalovali. Laco vyžadoval, aby mistři výroby zkusili udělat korpus z tvrdého tenkého plechu. Připravili tak pro něj několik nasazovacích korpusů, ze kterých si vybíral. Až našel ten pravý: „Najednou se z jednoho korpusu ozval tón, jaký jsem si představoval. Možná to je tou tvrdostí a nebo složením toho plechu.To přesně nevím.“7 I rozměry a tvary jednotlivých částí nástroje si určoval sám Deczi. Korpus neměl být nějak výrazně větší, aby se zabránilo tomu, že zvuku, který se bude z trubky linout, bude znít jako křídlovka, takže velikost ozvučníku je standardních 125 mm.8 Na jeho přání vyrobili na roztrub nový trn. Laco chtěl, aby tvar nebyl moc úzký, ale aby se roztrub před korpusem trochu víc rozšiřoval. Díky tomu je pak tón širší, ale ne příliš kulatý. Přestože si vybíral z mnoha korpusů, dnes používá pouze dva. Rozdíl mezi nimi je v tvrdosti a Lacovi vyhovuje tvrdší materiál. Tvar kolínka je kulatý, což je lepší pro průchod vzduchu. Dříve se to tak dělalo u všech trumpet, až firma Bach jednou přišla s hranatým tvarem, ale Laco tenhle tvar nechtěl. Důležitým prvkem každé trubky je „montroura“, neboli eso. S tím laboruje hodně trumpetistů a nechávají si je dodatečně vyměnit i na špičkových nástrojích. Eso má totiž velký vliv na tón a ozev. U Lacova modelu je eso zesílené. To správné eso vybral nakonec podle tónu, který se mu nejvíc líbil. S mechanikou a písty byl dříve u „Amátek“ obrovský problém. Dnes mají v Kraslicích moderní stroj na zabrušování pístů, takže tyto problémy odpadají. Mechanika nyní dosahuje špičkové úrovně a obstojí ve srovnání s jakýmkoli nástrojem světově proslulých firem. Navíc jsou na spodní straně strojiva standardně použity masivní zátky, jsou to spíš vyloženě těžké šrouby. Má to vliv na lepší ozev. Laco sám doznává, že je to spíše psychická záležitost, proto tyhle masivní šrouby Laco používá a cítí se s nimi při hře dobře. Jiné nástrojařské firmy takové příslušenství prodávají zvlášť jako nadstandard, ale Laco chtěl tímto vybavit i jeho základní modely. Je jasné, že takové doplňky ovlivňují váhu nástroje. Nicméně váha 7 8
rozhovor s Lacem Deczim pro časopis Muzikus 4/2008, ISSN 1210-1443 dostupné z http://www.amati.cz/produkty/trubky/
- 20 -
nástroje není nikterak přehnaná i s těmito masivními prvky. Navíc je trubka dobře vyvážená a nástroj se pohodlně a dobře drží. Nedílnou součástí žesťových nástrojů je i nátrubek, takže logicky další spolupráce Decziho a Amati se týkala tohoto. Laco si kdysi nechal podle svého návrhu v Americe vyrobit nátrubek od firmy, která již zanikla. Laco ho používá již dlouhé roky, a proto v Kraslicích udělali jeho kopii. Tak vznikl nátrubek, který má označení Amati Kraslice 13W. Přesná kopie se nepodařila vyrobit, nicméně rozdíl oproti originálu dle Lacova mínění spíše lepšímu. Důležité bylo, aby se na nátrubek hrálo dobře ve všech polohách a aby tón zněl vyrovnaně ve spodních polohách i ve vysoké oktávě. Kotlík tedy není moc hluboký, ale ani příliš mělký, aby se při hraní neucpával. Velikost se Laco nezaobíral, tak jako při sestavování trubky, řídil se hlavně svými pocity, tedy spíše pudově a dopracoval se ke konečné podobě podle toho, jak mu nátrubek seděl při hraní. Tento nátrubek si pořídilo již velké množství trumpetistů a dost si pochvalují, že se tón ozývá lehce. Laco Deczi je s trubkou a nátrubkem Amati nadmíru spokojen a ona se mu odvděčuje při každém koncertu. „Pro mě je hlavní předností velký tón, výborné ladění a pak: "Nežere to mízu." Tahle trubka neunavuje. Můžu hrát i velmi dlouho a únava je, ve srovnání s jinými nástroji, minimální. Je to až nepochopitelné, že se i po delším hraní pořád dá hrát ve všech rejstřících. Tóny jsou pěkně oddělené a ozev je hodně konkrétní, zejména v rychlých, technických pasážích. Je to opravdu mistrovský nástroj, jímž je firma Amati Kraslice schopna konkurovat i věhlasným světovým výrobcům.“9
9
rozhovor s Lacem Deczim pro časopis Muzikus 4/2008, ISSN 1210-1443
- 21 -
3 Laco Deczi – fotograf a filmař Lace Deczi nemá jen absolutní sluch, ale dá se s nadsázkou říci, že má i absolutní zrak a to v tom smyslu, že vše vidí jinak než ostatní. Laco neměl nikdy ctižádost vydávat se za fotografa, byl jen fotografováním posedlý, tak jako byl posedlý jinými zájmy. Fotografiemi spíše dokumentoval své nekonečné nápady a vize. Nešlo samozřejmě o dokumentaci reality, ale spíše fikce a imaginace. Řídil se svým heslem: „Musíme si psát a fotografovat. Jinak po nás nezbude ani hovno. Dopisy slavných vycházejí knižně. Fotky magorů si budou u nás doma prohlížet naši fakani a řeknou: S našima fotrama byla asi docela sranda.“10 Laco pořizoval některé fotky sám, svým aparátem, většinou si ale vymýšlel fotografické aranže a nechal fotit někoho jiného. Sám pak na těchto momentkách účinkoval. Jeho nápady byly bezedné a fantasii má Laco bezbřehou, pokaždé přišel s něčím nečekaným. Snad jen v hudbě se někdy podřizoval notám, ale jakmile improvizoval, byl n koni. Samy za sebe jsou výmluvné už názvy jeho kompilací: Jazzová válka proti popu (1983), Partyzán – odstřelovač zlatých slavíků, Ranní kašel nočního hlídače, Zátiší s trubkou bez ovoce, Mrtvola trumpetisty v tlejícím listí a další. Filmování byla jeho další posedlost a dařilo se mu v tomto ohledu, ostatně jako všechno, co si umanul. Laco sršel nápady, které by mu mohl závidět lecjaký scénárista či režisér. Jediné, co Laca zajímalo, bylo tyto nápady realizovat hned teď, nejpozději zítra. Na to byla a je filmařská branže příliš těžkopádná. Některé jeho nápady se zrealizovaly více méně na koleně, což bylo díky jeho vlastnosti „zblbnout“ všechny kolem sebe, aby zanechali všeho a šli s ním. Naproti tomu tomuhle vděčil za bezprostřednost, která z jeho snímků vychází. Kamery se většinou ujal jeho kamarád a profesionální kameraman Jan Osten, který povětšinou točil na prošlý materiál. Takto vznikaly filmové klenoty, kterým nic nechybělo, snad krom peněz a v tom je jejich hodnota. Lacovi filmy neměli žádné scénáře, všechno vznikalo rovnou na „place“. Natáčení probíhala o víkendech většinou na břehu Labe nedaleko Mělníka. Námět Laco prozradil až na místě, zavrhoval předem připravené promýšlení scének. A tak 10
ŠEBÁNEK, Jiří. Laco Deczi Na plný plyn. NLN s.r.o., Praha 2003, ISBN 80-7106-644-3, str. 11
- 22 -
jeho filmy začali vznikat v momentě, kdy Jan Osten zaostřil kameru a povelem „Jedem!“ odstartoval akci. Co udělat s natočenými filmy Deczi vůbec neřešil, až se našla příležitost pouštět je divákům sama. Laco s nimi začal zpestřovat koncerty Celuly, když svého času pravidelně hrávali v Praze v klubu na Řeznické ulici. Tyto koncerty bývaly vyprodané, filmy se promítaly na prostěradlo a kapela za ním hrála živě scénickou hudbu. Bohužel, jediný film, který Laco natočil podle scénáře pro tehdejší bratislavskou televizi v roce 1983, dodnes žádný náš televizní divák vůbec nikdy nespatřil, neboť snímek byl zakázán po Lacově emigraci. Laco Deczi složil hudbu k řadě televizních programů a také k celovečernímu filmu Kalamita (1981) Věry Chytilové, která mu v komediální moralitě s Bolkem Polívkou v hlavní roli svěřila malou, ale v jeho podání nezapomenutelnou roli bodrého železničního strojmistra Doudy, s nímž hrdina sdílí pokojík v nádražní ubytovně. Hudbu k tomuto filmu dokonce i nahrál. Už dříve i poté se objevil na plátně jako trumpetista - člen kapel v hraných filmech J. Němce Mučedníci lásky (1966), Jaroslava Balíka Milenci v roce jedna (1973) a D. Kleina Jak svět přichází o básníky (1983). Jeho životní osudy se staly předlohou českému filmu Volná noha (1989), který s M. Zednikovičem v hlavní roli natočil slovenský režisér Julius Matula. Autor scénáře této hořké komedie je Jiří Šebánek.
- 23 -
4 Laco Deczi - malíř Hlavním rysem Lacových malířských děl jsou především šokující náměty. Pracuje totiž s fantasmagorickými vizemi. Jeho nazírání a pohled na současnost kolem sebe je recesistická a vskutku originální. Jeho umělecký styl příznačně popsal Jan Osten: „Z teoretického hlediska lze i říci, že Laco založil nový výtvarný směr, takzvaný Decziho československý socialistický surrealishnus.“11 Laco nikdy malířství a techniku malování nikde nestudoval. Proto je až s podivem, jak lehce zvládá olejomalbu a všechny své nápady dokáže bez problémů převádět do obrazu. Maloval pouze ve svých volných chvílích, které jsou při jeho vytížení vzácností, proto pracoval rychle a soustředěně. Ke svým obrazům má Laco zvláštní vztah. Bývá zcela zaujat jen samotným procesem tvoření, a jakmile je obraz hotov, bez váhání ho daruje nebo prodá prvnímu zájemci, který se naskytne, dokonce se stává, že třeba obraz vyhodí z okna. Jeho nápad, který malbou zrealizoval, ho prostě v tu chvíli přestává zajímat a od najednou pro něj neexistuje. Lacovy Obrazy jsou jedinečné a nenapodobitelné, stejně jako jeho hudba a jeho humor. To vše se v jeho obrazech odráží. Jediná možnost, která existuje, aby někdo mohl vlastnit Lacův obraz je si ho nechat na zakázku namalovat, nebo pořídit již hotový přímo u autora, nebo v několika vybraných galeriích. Každý kdo má Lacův obraz na objednávku, předem nikdy neví, co na něm bude. Ale každý milovník celého Lacova umění je vždy mile překvapen a nadšen, když si odnáší svůj jedinečný originál domů. Existuje také kniha Lacových Obrazů, ale ta slouží pouze jako učebnice pro budoucí generace mladých umělců. Některé Lacovy obrazy: Červený chlap (viz příloha – obrázek č. 1), Habudaj (viz příloha – obrázek č. 2), Elektrárna (viz příloha – obrázek č. 3), Bezula roku 2040 (viz příloha – obrázek č. 4), Čert blb (viz příloha – obrázek č. 5), Magnet na planety (viz příloha – obrázek č. 6).12
11 12
ŠEBÁNEK, Jiří. Laco Deczi Na plný plyn. NLN s.r.o., Praha 2003, ISBN 80-7106-644-3, str. 64 dostupné z http://lacodeczi.com/paintings.html
- 24 -
Závěr V této bakalářské práci jsem se zaměřil na život, dílo a osobnost dnes již legendárního slovensko-česko-amerického trumpetisty, skladatele a kapelníka Laca Decziho, který patří mezi nejvýznamnější postavy bývalého československého jazzu. Základem práce je studie jeho profesionální dráhy, jeho muzikantských úspěchů a počinů, kterých dosáhl se svojí kapelou a spoluprácí s nejrůznějšími především jazzovými muzikanty. Na tomto základu jsem následně poukázal na Decziho osobnost a široký záběr jeho umělecké činnosti, kterou jsem se zabýval podrobněji. Laco Deczi je jistě i ve svých třiasedmdesáti letech platným a vyhledávaným interpretem a vzorem pro davy mladých lidí. Jeho přístup k životu a k hraní je jasným poselstvím, pro všechny, že život se má žít a užívat. Mně osobně je jeho styl hodně blízký. Velkou zásluhu na tom má sám Laco, který byl u mých prvních zkušeností s trubkou a byl i impulsem pro setrvání a zdokonalování se v ovládání tohoto nástroje. Věřím, že tato práce bude i pro mé kolegy přínosem a zároveň vytýčila prostor pro další hlubší sledování Lacova nezměrného talentu.
- 25 -
Použité informační zdroje Amati Kraslice [online]. Dostupné z
.
Laco Deczi [online]. Dostupné z
.
rozhovor s Lacem Deczim pro časopis Muzikus 4/2008, ISSN 1210-1443
Rozhovor s Lacem Deczim pro Český rozhlas. [cit. 2011-05-04]. Dostupné z .
Rozhovor s Lacem Deczim pro Radio Wave. [cit. 2011-05-04]. Dostupné z .
ŠEBÁNEK, Jiří. Laco Deczi Na plný plyn. NLN s.r.o., Praha 2003, ISBN 80-7106644-3
Týden [online]. Dostupné z .
- 26 -
Seznam příloh Příloha č. 1: Červený chlap (Obrázek) Příloha č. 2: Habudaj (Obrázek) Příloha č. 3: Elektrárna (Obrázek) Příloha č. 4: Bezula roku 2040 (Obrázek) Příloha č. 5: Čert blb (Obrázek) Příloha č. 6: Magnet na planety (Obrázek)
- 27 -
Přílohy Příloha č. 1:
Příloha č. 2:
Příloha č. 3:
- 28 -
Příloha č. 4:
Příloha č. 5:
Příloha č. 6:
- 29 -
